Migrace v České Republice, její klady a zápory
Zpracovala: Bc. Tamara Richtermocová 2010
1
Obsah: 1. Vysvětlení pojmů……………………………………………………………………..3 2. Migrace v ČR – popis aktuálního vývoje…………………………..…………….4 3. Faktory a příčiny migrace………………………………………………………….5 4. Zaměstnání a podnikání cizinců v ČR…………………………………………..6 5. Vzdělávaní cizinců v ČR………………………………………………..…………..8 6. Klady a zápory imigrace v ČR…………………………………………..………10 Klady a zápory imigrace v ČR z ekonomického hlediska…………10 6.1.1 Vliv imigranta na pracovní poptávku a nabídku v ČR ………11 6.1.2 Pracovní migrace a otázky na které se pokusím odpovědět…..13 6.2 Demografické důsledky imigrace………………………………….……14 6.1
7. Závěr………………………………………………………………………….……….15 8. Použita literatura…………………………………………………………..………16
2
1. Vysvětlení pojmů
Migrace - přesun jednotlivců i skupin v prostoru, který je spolu s porodností a úmrtností klíčovým prvkem v procesu populačního vývoje a výrazně ovlivňuje společenské a kulturní změny obyvatel na všech úrovních. S ekonomickým rozvojem se intenzita migrace neustále zvyšuje.
Migrant – člověk, který žije mimo zemí svého původu déle než rok.
Cizinec – člověk cizí státní příslušnosti, který pobývá na území ČR na základě udělení dlouhodobého či trvalého pobytu.
Azylant – člověk cizí státní příslušností, kterému bylo uděleno povolení pobytu z politických důvodů
Integrace cizinců - proces postupného začleňování imigrantů do struktur a vazeb společnosti domácího obyvatelstva. Jedná se o komplexní jev, který je přirozeným důsledkem migrace a který má své politické, právní, ekonomické, sociální, kulturní, psychologické a náboženské aspekty.
3
2. Migrace v ČR – popis aktuálního vývoje Přestože problematika imigrace v České Republice se považuje za problém poměrně nový, Česko mělo zkušenosti s přistěhovalectvím už v minulosti. Již v Československé republice, dle sčítání lidu roku 1921, čítala německá menšina 3 miliony 124 tisíc německy hovořících obyvatel proti 6 milionům 570 tisícům k Čechům se hlásicích (bez Slováků, kteří sčítali dalších 2 miliony) – a byla vůbec největší národnostní menšinou v Evropě. Další početnou menšinou na území Čech byli Maďaří, za nimi sledovali Rusíni, Poláci a Židé. Teprve vyhlazení Židovského obyvatelstva během války, poválečné odsuny Německého a Maďarského obyvatelstva a ztráta Podkarpatského území (Zakarpatská Ukrajina) způsobilo, že se Československo stalo téměř homogenním státem (pokud budeme vnímat Čechy, Moravané a Slováky jako jediný československý národ). Následná léta izolace za železnou oponou tento stav ještě více zakonzervovala. Rozdělení Československá v roce 1993 na dva samostatné státy „homogenizaci“ českého obyvatelstva zcela dovršilo. Teprve po otevření hranic v roce 1989 se situace začala měnit. Češi získali možnost svobodně cestovat, avšak na druhou stranu, řada zástupců jiných zemí začala cestovat i do Česka. Nejdříve byla ČR využívána jako tranzitní země, teprve později se stává cílovou zemí přestěhovalců. Od devadesátých let počet cizinců v České republice postupně vzrůstal. Podle údajů Ředitelství služby Cizinecké a pohraniční policie, mezi lety 1994 – 1999 se počet cizinců více než zdvojnásobil ze zhruba 100 tisíc na počty kolem 200 tisíc pobývajících cizinců. V roce 2000 počet cizinců v ČR poklesl o 30.000 osob, což bylo způsobeno především změnou legislativy, kdy v platnost vstoupil zákon 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR, který podstatně zpřísnil vstupní a pohybový režim většiny cizinců v ČR. Některá ustanovení tohoto zákona byla zmírněná až novelou platnou od 1. července 2001, která měla za následek opětovný mírný nárůst počtu cizinců. Ten pokračoval až do roku 2005, kdy v ČR bylo evidováno přibližně 280.000 cizinců, z nichž 40 % představovali cizinci s trvalým pobytem. Podle údajů Českého statistického úřadu k 31. 5. 2010 Ředitelství služby cizinecké policie MV ČR v České republice evidovalo 426 749 cizinců (4,3% populace), z toho 184 724 cizinců s trvalým pobytem, 242 025 cizinců s některým z typů dlouhodobých pobytů nad 90 dnů (tj. přechodné pobyty občanů EU a jejich rodinných příslušníků, dále víza nad 90 dnů a povolení k dlouhodobému pobytu občanů zemí mimo-EU).
4
K 31. 5. 2010 byli v ČR nejčastěji zastoupeni občané Ukrajiny (128 636 osob, 30 %) a Slovenska (71.392 osob, 17 %). Dále následovala státní občanství: Vietnam (60 931 osob, 14 %), Rusko (31 037 osob, 7 %) a Polsko (18 572 osob, 4 %4).
3. Faktory a příčiny migrace Převažující příčiny migrace lze v současném světě spatřovat zejména v rozdílech v bohatství mezi jednotlivými světadíly, v síle ekonomik jednotlivých zemí a úrovni ekonomického rozvoje a v životní úrovni jejich obyvatel. Při sledování migrace nelze mít na zřeteli jen jevy migraci vyvolávající, ale i faktory migraci umožňující nebo jí napomáhající. Svět tedy byl, je i v blízké budoucnosti bude konfrontován s pozitivními i negativními
5
faktory vyvěrajícími z mezinárodní migrace, jež bezesporu představuje jednu z globálních výzev lidstva. Obecně se začalo prosazovat přesvědčení, že migrace a zejména imigrace se bude muset napříště stát jedním z efektivních nástrojů řešení dalšího ekonomického rozvoje této země i součástí jejího společenského vývoje. V minulosti byla migrace zdrojem lidského pokroku, v moderní době je důsledkem globalizace, urbanizace, ekonomických a populačních faktorů, válek, porušování lidských práv, existence chudoby, politické a náboženské perzekuce, etnických konfliktů, zhoršujícího se stavu životního prostředí, se kterým úzce souvisí přírodní a ekologické katastrofy. Z hlediska historického vývoje byla ovlivněna mnohými procesy a událostmi, k nimž v průběhu dějin docházelo. Velkou roli zde sehrálo období kolonizace a objevování nových kontinentů. Následoval proces industrializace a následné dekolonizace. Poválečné ekonomické a politické změny (zvýšená poptávka po levné pracovní síle), či strukturální změny v 70. letech (redukce příchodu cizinců, zvýšená poptávka po zahraničních pracovnících v zemích těžících ropu), to byly významné impulsy hrající roli v oblasti migrace na celém světě.
4. Zaměstnání a podnikání cizinců v ČR Podle údajů Českého statistického úřadu k 31. 12. 2009 bylo v ČR zjištěno 318 362 ekonomicky aktivních cizinců. 230 709 (72,4 %) těchto cizinců bylo evidováno úřady práce, zbylých 27,6 % (87 753 osob) mělo platné živnostenské oprávnění. Největší skupinu ekonomicky aktivních cizinců představovali v roce 2009 občané Slovenska (108 057 osob, tzn. 33,9 % všech ekonomicky aktivních cizinců). Druhá největší skupina zahrnovala občany Ukrajiny (83 701, 26,3%). Pomyslnou třetí příčku, i když s výraznějším odstupem, obsadili občané Vietnamu (39 260, 12,3 % ).Výrazněji do údajů o celkové zaměstnanosti promluvili svými počty dále občané Polska (21 728, 6,8%), Moldavska (7 265, 2,3 % ) a Bulharska (5 555, 1,7% ). Oproti předchozímu roku došlo v roce 2009 k poklesu počtu zaměstnaných cizinců. Toto tvrzení platí jak při pohledu na celkový počet zaměstnaných cizinců, tak na vybraná státní občanství. K největšímu poklesu došlo u občanů Ukrajiny a Mongolska. V případě Ukrajiny činil pokles přes 18 500 osob a v případě Mongolska pak více jak 8 500 občanů. Naopak např. v případě Ruska a většiny států Evropské unie byl zaznamenán meziroční nárůst počtu pracujících cizinců.
6
Z hlediska postavení v zaměstnání dlouhodobě převažují cizinci evidovaní úřady práce nad cizinci živnostníky. Největší počty cizinců evidovaných úřady práce zaujímají občané Slovenska (98 192, 42,6.%), Ukrajiny (57 478, 24,9 %) a Polska (20 278, 8,8 %). U cizinců živnostníků se situace mírně liší. První místo, již dlouhodobě, zaujímají občané Vietnamu (35 590, 40,6 %), následují občané Ukrajiny (26.223, 29,9 %) a na třetím místě figurují občané Slovenska (9 865, 11,2.%). Regionální situace je na poli zaměstnanosti poměrně jasná. Cizinci se nejvíce koncentrovali v hlavním městě (107 578, 33,8 %) a v jeho okolí, tedy v kraji Středočeském (49 902, 15,7 %) . Mezi moravskými kraji figuroval na prvním místě Jihomoravský kraj (33 203, 10,4 %). Postavení krajů podle postavení v zaměstnání (Evidování úřady práce/Platná živnostenská oprávnění) bylo v roce 2009 obdobné jako u celkové zaměstnanosti.
7
5. Vzdělávání cizinců V ČR V České republice navštěvovalo ve školním roce 2008/09 školy 55.908 dětí, žáků a studentů - cizinců. Více než polovinu z nich (27,6.tisíc) tvořili studenti vysokých škol, více než čtvrtina pak navštěvovala základní školu, 6 % mateřskou a 13 % školu střední. Toto rozložení se podstatně lišilo od rozložení českých studentů a žáků. Ze všech téměř 2 032 tisíců studujících občanů ČR studovalo vysokou školu 16 % osob, některý z typů střední školy téměř 30 % osob, přes 40 % bylo na základní škole a necelých 15 % ve škole mateřské. Z tohoto srovnání vyplývá, že cizinci výrazně více studovali na vysoké škole a výrazně méně na středních školách. Možnost studovat na vysokých školách v České republice využívají zejména studenti ze Slovenska (67%), Ruska (6%), Ukrajiny(3%), Vietnamu (2%) a Velké Británie (1%). Fakt, že tak málo cizinců navštěvuje střední školu lze interpretovat v souvislosti s počty dětí v mateřských a základních školách: jedná se zřejmě o děti dlouhodobě nebo trvale usazených cizinců, jejichž děti jsou ještě v nižších typech škol, do věku středních škol teprve dorůstají (důkazem pro toto tvrzení je i pozvolný nárůst počtu zahraničních studujících na těchto školách od roku 2002/03). Naprostá většina dětí – cizinců v mateřských i základních školách pocházela z Vietnamu (33.% všech cizinců v mateřských školách, 26.% na školách základních). 19 % dětí v mateřských školách a 23.% žáků škol základních mělo státní občanství Ukrajiny. Vyšších počtů dosahovali dále děti a žáci se státním občanstvím Slovenska (15.% dětí, 19.% žáků) a Ruska (6.% dětí, 7.% žáků). Na středních školách bylo rovněž nejčetnějším státním občanstvím cizinců občanství vietnamské (25.%, 1.605 osob), za ním následovalo občanství ukrajinské (22.% všech cizinců na středních školách, 1.375 osob), dále pak slovenské (16.%) a ruské (10.% zahraničních studentů na středních školách). Na vyšších odborných školách studovalo pouze 321 cizinců, 63.% z nich pak formou denního studia. Cizinci tvořili 1.% všech studentů vyšších odborných škol, nejčastěji se jednalo o občany Slovenska (61.% všech cizinců na VOŠ). Vysoké školství je oblastí vzdělávání, ve které studuje nejvíce cizinců. Cizinci studují především v bakalářských a magisterských studijních programech prezenční formou a např. v akademickém roce 2008/09 tvořili 8.% všech studentů vysokých škol. Jak již bylo řečeno, nejčastěji se jednalo o zahraniční studenty ze Slovenska (18.350 osob, 67.% cizinců na VŠ), Ruska
8
(1.375 osob, 5.% cizinců na VŠ), Ukrajiny (844 osob, 3.%), Vietnamu (626 osob, 2.%) a Velké Británie (416 osob, 2.%). Nejvíce cizinců studovalo na vysokých školách v Praze, Brně, Ostravě a Olomouci.
9
6. Klady a zápory imigrace v ČR Mezinárodní migrace (zde myšleno pouze z ekonomicky méně vyspělé do vyspělejší země) s sebou přináší pro migranty i zúčastněné země (imigrační, emigrační i tranzitní) rozličné pozitivní i negativní dopady. Ačkoliv je možné se pokusit některé z dopadů určitým způsobem zobecnit, přímé hodnocení je mnohdy obtížné. Odvíjí se jak od nedostatku spolehlivých dat, tak ze složité komplexní podmíněnosti a dynamiky migračního procesu, což často v dílčích aspektech vede k vnitřně protichůdným tendencím (např. nelegální migrace je obecně škodlivý jev, ale mnozí podnikatelé z ní profitují; intenzivní emigrace může být v danou chvíli výraznou ztrátou pro emigrační zemi, v delším časovém horizontu však reemigrace může nabýt výrazně pozitivních rysů atd.). Zevšeobecňování je problematické i proto, že rozdílné typy migrace mají také odlišné dopady. Krátká charakterizace je proto vždy neúplná, a tedy problematická.
6.1 Klady a zápory imigrace v ČR z ekonomického hlediska Výhody imigrace: Odborníci se přiklánějí k faktu, že legální imigrace je celkově spíše přínosem pro imigrační zemi. Jak je to s ekonomickými dopady? Imigrační země získává většinou mladou, aktivní, agilní a navíc mnohdy kvalifikovanou či vysoce kvalifikovanou pracovní sílu, na jejíž vyškolení a odborný růst nemusela vynaložit žádné prostředky. Tato imigrační pracovní síla se ve vyspělém světě mnohdy úspěšně zařadí do společnosti a zaplní mezery na trhu práce – jde obvykle o práce málo atraktivní, špatně placené, o něž není v majoritní společnosti zájem, o podnikání i v nových a „kulturně nových“ oblastech či službách nebo jde naopak o vysoce kvalifikované pracovníky, kteří se obvykle uplatní všude. Nespornou výhodou imigrantů je mimo jiné přínos nových přístupů i myšlení, které obohacují zaběhlé postupy. Rovněž je třeba zmínit, že existují i skupiny spíše nevzdělaných, sociálně a ekonomicky marginalizovaných cizinců, kteří mají práci pouze příležitostně nebo ji nemají vůbec, a žijí ze sociálních dávek. V Česku dnes legálně pobývá zhruba 300 tisíc imigrantů, z toho většina s povoleným dlouhodobým pobytem a vízem nad 90 dní jsou typičtí ekonomičtí imigranti. Z dosavadních nečetných analýz vyplývá, že ekonomická imigrace pomáhá hnát motory ekonomiky, koncentruje se totiž zejména v nejvýznamnějších pólech ekonomického rozvoje – tj. v Praze a okolí i v
10
dalších velkých městech a vysoce urbanizovaných oblastech, stejně jako ve vybraných rozvojových průmyslových zónách (např. Mladá Boleslav). Právě tato území jsou typická poměrně nízkou nezaměstnaností, a tak je patrný spíše efekt doplnění trhu práce než zvýšení konkurence a vytlačování domácích pracovníků.
Negativa migrace: Nevýhodou intenzivní imigrace může být nebezpečí nadměrného upřednostňování přístupů náročných na (levnou) pracovní sílu. To, ve spojení s potlačením investic do kapitálově náročných projektů, do rozvoje a aplikací progresivních, s vědou a výzkumem svázaných přístupů, může do budoucna vést k celkovému zaostávání ekonomiky. Problém představuje nelegální pracovní imigrace. Jednak ztrácí stát na daních a pojištění, ale zejména je zde problém podkopávání právního systému, na němž je demokratické zřízení založeno. Objektivně ekonomicky ztrácí nelegální imigrací i samotný imigrant, který zažívá diskriminaci – dostává například velmi nízkou mzdu, přestože relativně naopak získává, protože si často vydělá několikanásobně víc než ve zdrojové zemi. Ztrácejí také všichni ekonomicky aktivní v majoritní společnosti, kteří se chovají mravně a podle zákona (např. prohrávají konkurzy na zakázky s firmami, ve kterých pracují „levní nelegální migranti“). Kdo z nelegální migrace získává, je domácí podnikatel, jenž nelegální migranty zaměstnává, a „zprostředkovatelé“, kteří tyto aktivity organizují. Odhady nelegálních pracovních migrantů v Česku se dnes pohybují od cca 50 tisíc do 300 tisíc. Přes nesporný celkově negativní dopad nelegálně pracujících imigrantů (viz výše; mimo jiné je taktéž doložena výrazná diskriminace samotných imigrantů) je rovněž zřejmé, že je česká ekonomika absorbovala, a že tak dotuje některé sektory ekonomiky (např. stavebnictví, lesnictví, textilní nebo potravinářský průmysl, vybrané služby), které lze pouze obtížně naplnit domácí českou pracovní silou (poměrně štědrá sociální síť ji demotivuje vzít málo placenou práci).
6.1.1 Vliv imigranta na pracovní poptávku a nabídku v ČR Vztah migrace a pracovních míst je v ideálním prostředí relativně jednoduchý. Migranti vytvářejí nová pracovní místa – ať už jde o zastání práce, kterou již domácí dělat nechtějí, nebo o činnosti vyplývající z většího počtu obyvatel. Dnešní ekonomiky ale nefungují ideálně, jednotlivá místa jsou navázána na nejrůznější formy zdanění a pojištění a rigidní, byť štědrý
11
sociální systém. Tato deformace podporuje dojem, že počet pracovních míst je fixní, z čehož pak zase vyplývá, že více zájemců nutně zhoršuje situaci domácích. Není tomu tak a myslí si to velká spousta Čechů. Pracovní migrace tvoří významnou část migračních toků nejen v České republice. Rozhodující část cizinců příchozích do země má zájem v dané zemi pracovat. Právní předpisy většiny zemí však téměř vždy na trhu práce upřednostňují domácí pracovní sílu. Nově podaným žádostem o pracovní povolení je vyhověno až poté, co dané pracovní místo nemůže být obsazeno občanem země, či cizincem s trvalým pobytem na daném území. Tímto opatřením by se mělo zamezit tomu, aby zahraniční pracovní síla „přebírala“ volna pracovní místa domácímu obyvatelstvu a nevznikalo sociální napětí. I v ČR, podobně jako v jiných vyspělých zemích, však lze pozorovat jev označovaný odborníky za tzv. Paradox zaměstnanosti. Znamená to, že v době, kdy panuje poměrně vysoká nezaměstnanost, existuje v některých zaměstnaneckých sektorech rostoucí počet volných míst, která nelze obsadit domácími pracovníky, a to buď z důvodu nevyhovující kvalifikace nebo nedostatečné mobility. Zahraniční zkušenosti navíc ukazují, že vedlejším aspektem příchodu jednoho kvalifikovaného pracovníka bývá vytvoření zhruba dvou dalších pracovních míst, která mohou být obsazena českými sousedy nového spoluobčana. Mezi odborníky se dlouhodobě vede diskuse, jaký mají imigranti vliv na domácí mzdy. Obecně se soudí, že cizinci hladinu mezd snižují. Často zastávají nekvalifikované práce za mzdu, jež je pro domácí pracovnicí nepřijatelná. Mzda je v těchto případech jen o málo vyšší než sociální dávky, kterým pak domácí pracovnicí dávají přednost. V konečném důsledku je však práce cizinců přínosem, protože zaměstnavatelé díky nim mají nižší náklady. Zvýší se jejich konkurenceschopnost a pro konečného odběratele je cena výhodnější. Co se týče kvalifikovaných pracovních sil, které zastávají prestižní zaměstnání, jejich počet je ve srovnání s předchozí skupinou v ČR mnohem menší, proto můžeme jejich vliv na mzdy často pominout. Podle Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu (2004) vliv přistěhovalectví na domácí úroveň mezd leží v rozmezí od -0,3 do 0,3 %. Záporný je díky substitučnímu efektu u nízko kvalifikovaných pracovníků a kladný u pracovníků s vysokou kvalifikací – díky zvýšení produktivity ze vzájemného doplňování se těchto pracovníků s přistěhovalci.
12
6.1.2 Pracovní migrace a otázky na které se pokusím odpovědět Berou cizinci práci domácím? Odpověď: Cizinci mohou obsadit pouze ta volná pracovní místa, o která nemají občané ČR (nebo cizinci s trvalým pobytem a azylanti), zejména nezaměstnaní, zájem. Procedura, kterou zaměstnavatel musí podstoupit aby mohl zaměstnávat cizince je administrativně náročná a podléhá správnímu poplatku. Pro zaměstnavatele je jednodušší zaměstnávat osoby, které nemusejí mít povolení k zaměstnání. Vytěsňují cizinci z trhu práce nezaměstnané občany? Odpověď: Ani dlouhodobě opakovaně nezaměstnaní nechtějí přijmout nepříliš atraktivní pracovní místa. Zejména, je-li nabízená mzda nízká a musejí-li dojíždět za prací, nebo bydlet mimo domov, což představuje dodatečné náklady. Výdělek, který by získali za určitých podmínek, by nepřevýšil sociální dávky. Hodně domácích tvrdí, že cizinci jsou nekvalifikovaní… Odpověď: Cizinci mívají obvykle vyšší kvalifikaci nežli domácí nezaměstnaní (zejména ve srovnání s dlouhodobě a opakovaně nezaměstnanými). Zaměstnavatelé často nepožadují u nahlášených volných pracovních míst jakékoli vzdělání a kvalifikaci proto, aby mohli nabídnout nízkou mzdu. Na tu domácí nezaměstnaní nepřistoupí a zaměstnavatelé získají na tato místa relativně dobře kvalifikované cizince. Pracují cizinci v ČR načerno? Realita: Někteří ano, ale ve srovnání s domácími pracovníky méně často, protože jejich zaměstnávání podléhá přísnější kontrole. Práce v šedé ekonomice je běžná také u domácích obyvatel. Stojí nás cizinci peníze? Odpověď: Přechodně zaměstnávaní cizinci naopak odvádějí peníze na sociální pojištění, přičemž nemohou na tomto pojištění participovat. V případě, že jejich pracovní poměr skončí, končí i jejich povolení k pobytu. Pouze cizinci s trvalým pobytem a azylanti mohou využívat služeb úřadů práce a žádat o příspěvek uchazeče o zaměstnání v případě, že jsou nezaměstnaní.
13
6.2 Demografické důsledky imigrace v ČR Snad nejčastěji se dnes v debatách o demografických důsledcích imigrace setkáváme s otázkou, zda může příchod mladých imigrantů zastavit proces demografického stárnutí západních populací. V tomto směru se odborníci shodují, že i značně vysoká míra imigrace nemůže populační stárnutí zcela zastavit, může být pouze do určité míry zpomalen jeho průběh. U širší veřejnosti pak bývají v souvislosti s imigrací často rozšířené obavy z příliš vysoké porodnosti přistěhovalců. Z dosavadních výzkumů ale vyplývá že, soubor imigrantů a narozených cizinců u nás je zatím stále velmi malý. Z hodnot obecné míry plodnosti a úhrnné plodnosti imigrantek je jasně patrné, že se u nás v průměru cizinkám rodí jen velice málo dětí. Zatímco obecná míra plodnosti žen v České republice celkem je 38,7 dětí na 1000 žen ve věku 15-49 let, pro cizinky v ČR celkem to je jen 18,9 dětí. Úhrnná plodnost cizinek je pouhých 0,6 dítěte na jednu ženu, což je poloviční hodnota oproti úrovni tohoto ukazatele pro ženy v České republice celkem. Mezi nejpočetnějšími skupinami imigrantů navzájem se pak výrazněji vymykají jen imigrantky z Vietnamu (0,7) a mírně vyšší plodnost mají i Rusky (0,4). Příliv imigrantů a jejich příspěvky k celkové porodnosti zatím v rámci České republiky stále nehrají velikou roli, jejich význam však stejně jako v celé Evropské unii trvale narůstá. Nízká plodnost imigrantek u nás je často způsobená charakterem jejich pobytu, stále totiž převažuje dočasná pracovní imigrace. Jistě má ale svůj vliv i řada nejistot a komplikací, které jsou s příchodem a životem cizince u nás spojeny a které nevytvářejí příznivé podmínky pro zakládání rodiny. Pobyt cizinců v České republice je přebyrokratizovaný a jednání úřadů nebývá mnohdy zrovna vstřícné. Tolerance, či spíše intolerance českého národa vůči přistěhovalcům ke klidnému soužití také nepřispívá. Svou roli může hrát i fakt, že děti cizinců narozené u nás nezískávají české státní občanství a jejich budoucnost tedy není zcela zajištěná. Jen stěží lze odhadovat, jaké budou příspěvky imigrantů k celkové porodnosti u nás v budoucnosti. Na základě studií ze zemí, kde již imigrace dosáhla většího významu, však můžeme vyvozovat některá obecná očekávání. Obavy z příliš vysoké porodnosti přistěhovalců se zdají být vesměs zbytečné. Plodnost imigrantek se většinou pohybuje mezi úrovní plodnosti žen ve zdrojové a cílové populaci a u dalších generací bývají rozdíly ještě menší nebo žádné. Migrace je totiž sama o sobě částečně selektivní a zároveň cizinci poměrně rychle přizpůsobují své prokreativní chování novému většinovému prostředí. Rychlost přizpůsobování závisí na míře jejich integrace. Právě té bude muset být zřejmě v budoucnu věnována daleko větší
14
pozornost než doposud. Nemělo by však jít jen o podporu samotných cizinců, zároveň je třeba připravovat společnost, aby byla ochotna přistěhovalce přijímat.
7. Závěr Od devadesátých let počet cizinců v ČR neustále roste. Česká republika se s tranzitní země postupně mění v zemi cílovou. V současné době počet migrantů v ČR tvoří přibližně 4,3% populace, což ale není mnoho ve srovnání s většinou zení EU. V současném moderním světě je migrace zcela běžným jevem a důsledkem především všeobecné globalizace a urbanizace světa. Nicméně Českou republiku v porovnáni s jinými evropskými zeměmi nelze považovat za zemi s dlouhodobější imigrační zkušenosti, ani s dlouhodobě prováděnou integrační politikou. Přestože má česká společnost historickou zkušenost s životem v multikulturním prostoru, současná migrace ji často staví před dosud neznáme otázky. Převážná většina cizinců v ČR je ekonomicky aktivní. V České republice v současnosti pracuje nebo podniká asi 300 tisíc cizinců (80% všech imigrantů), mnoho z nich již delší dobu. Podle současných studií je legální imigrace jasným přínosem pro český trh. Nepotvrdilo se, že by cizinci zabírali pracovní místa domácím, naopak jejich kvalifikace spíše doplňuje mezery na českém trhu. V hypotetickém prostředí ideálního hospodářství vytváří migranti nová pracovní místa a podporují hospodářský růst prostě tím, že přijdou. Větší počet lidí znamená větší potřebu potravin, více dopravních prostředků, více potenciálních zákazníků následně tedy větší hospodářský růst. Hodnocení vlivu migrantů na hospodářství a pracovní trh je ovšem diametrálně odlišné v hypotetickém prostředí ideálního trhu a v různě deformovaných trzích současného vyspělého světa. Nicméně, nepotvrdilo se, že by imigranti ohrožovali domácí obyvatelstvo na trhu práce, přínosné je i to, že by v budoucnu mohli částečně přispět k řešení negativních demografických trendů v ČR – nízké porodnosti a stárnutí českého obyvatelstva. Podle některých studií, na českém trhu práce bude v roce 2030 chybět přes 420 000 kvalifikovaných pracovníků. Je velice pravděpodobné, že jediným řešením této problematické situace bude zaměstnáváni kvalifikované zahraniční pracovní síly. Závažný problém však představuje nelegální migrace, jejíž důsledkem je podkopávání demokratického právního systému ČR a především ztráty státu na daních a pojištění. Když shrneme
15
výše uvedené, tak zjistíme, že migrace s sebou ruku v ruce přináší určité zisky i ztráty. Velice důležitá je i otázka integrace cizinců. Plně integrovaný jedinec je pro společnost bezpochyby přínosem. Úspěšnost integrace cizinců však z velké části záleží nejen na cizincích samotných, integrační politice státu, ale i na připravenosti a ochotě české společnosti imigranty přijat. Právě té bude muset být v budoucnu věnovaná daleko větší pozornost než doposud.
8. Použita literatura: Horáková, M, Macounová I.:- „Mezinárodní pracovní mitrace v ČR“ 2001 Šišková, T.: „Menšiny a migranti v České republice“ Praha : Portál, 2001, IBSN 8071786489 (brož.) Čerkasová, I.: „Migranti v ČR aneb cizinci neberou práci domácím“, Praha,MVČR, 2006
Použité internetové zdroje: www.czso.cz/ciz/cizinci.nsf/i/datove_udaje_pocet_cizincu datové údaje o počtech cizinců v ČR http://www.cizinci.cz/files/clanky/300/Horakova-cizinci_1994-2004.pdf Horaková , M.: Cizinci na trhu práce v České republice v letech 19942004 www.rilsa.cz/nelegalna_zamestnanost - Ministerstvo vnitra České republiky www.imigrace.mpsv.cz www.mfa.cz www.praceprocizince.cz www.migraceonline.cz všeobecné informace o migraci zejména pro nevládní organizace a odbronou veřejnost www.cizinci.cz www.czso.cz www.demografie.info
16
