Keller Sociologie Organizovaná modernita Konvencionalizace obecné systémy pravidel, jednání a rozhodování, jež bylo možno zcela univerzálně aplikovat bez ohledu na specifický kontext konkrétního prostředí. Druhá krize modernity Počátek druhé krize identity od konce 60tých let 20.stol. První krize – masové vykořenění – cílem bylo organizování a konvencionalizmus. Druhá krize – naopak přílišná vázanost – tedy je potřeba individualizovat. Nástup společnosti sítí Nástup společnosti sítí – nahrazení velkých hierarchických firem subdodavateli. Odpadá dohled. Může to znamenat – pouze nahrazení velkých firem firmami se subdodavateli - ale také radikální dekonvencionalizaci a rozpad sociologie Rozporné myšlnkové dědictví – osvícenství a konzervatismus Rozporné myšlenkové dědictví. Osvícenství přivítalo rozpad tradiční spol. Konzervativní myšlení tento proces odmítlo. Sociologie vznikla z obou těchto tradic. U Comta převážil mystický konzervatismus , Marx naopak nejvíce zavázán racionalitě osvícenství. Základní kategorie osvícenství a konzervatismu Osvícenství nahradilo víru v Boha, vírou v pokrok , nadpřirozené přirozeným, náboženství vědou. Pokrok byl povýšen na hlavní zákon společnosti. Konzervativní myšlení nepřijalo procesy individualizace a diferenciace s porozuměním. Na rozdíl od osvícenství se nedomnívají, že instituce jsou tady pro člověka. Za vše čím individuum je vděčí spol. Člověk žije v souladu se spol. dokud nepřišly moderní revoluce. Rozum má jen rozkladné tendence. A není možné na něm založit žádné trvalé společenství. Nejvýznamější osvícenci a konzervativci OSVÍCENCI Baron Charles Louis Montesquieu (1689-1755) - předznamenal vznik sociologie , odkrýt zákony vývoje spol. skrze studium empirických faktů. Nepřeceňuje význam individuí pro dění ve spol., hlavní roli přisuzuje pouze institucím a jejich vývoji. - Předznamenává sociologii vědění - Snaží se nalézt příčinný vztah mezi charakterem spol. a formami vlády - Ovlivnil Comta přesvědčením, že se spol. řídí zákony podobně jako příroda
Jacques Turgot (1727-1781) - univerzální historie lidstva – vývoj spěje ke stále dokonalejší spol. i člověka - ovlivnil především Comta Jean Condorcet (1715-1794) - účastnil se aktivně fr. Revoluce - popisuje pokrok lidského poznání - velký odpůrce otrokářství, prosazoval práva žen, zavedení všeobecného hlas. Práva, přístup ke vzdělání, svoboda vyznání, soc. zabezpečení, zřízení mezinárodního soudu, zavedení občanských sňatků a byl proti trestu smrti Jean Jacques Rousseau (1712-1778) - nejvýrazněji ovlivnil Marxe, ale také Durkheima - hl. myšlenka – spol. deformuje duši člověka, která není zlá - společenský útlak – práce o původu nerovnosti mezi lidmi - spol. nevznikla na základě kontraktu, ale tím, že silnější si podmanili slabší. - Lidské soužití bylo udržováno násilím a spol. smlouva teprve musí vzniknout Adam Ferguson (1723-1816) - spol. se neskládá z jednotlivců, ale ze skupin, jejichž prostředí má na ně určující vliv Johan Gottfried Herder (1744-1803) - kulturní dějiny (dějiny národů) Immanuel Kant (1724-1804) -teorie poznání - ovlivnil Webera a Simmela Georg Wilhelm Fridrich Hegel (1770-1831) - ovlivnil Marxe 1.4.3 KONZERVATIVCI -
přímá polemika s idejemi osvícenců
Edmund Burke ( 1729-1797) - spol. jejímž základem je patriarchální rodina , pevné náboženství, víra, poslušnost k soc. třídě a k lokalitě - pojetí spol. jako celistvého organismu, jehož jednotlivé části spolu kooperují a přitom podléhají témuž principu harmonie a rovnováhy – Organicismus - velký důraz klade na tradice – ohlas u Comta (spol. je tvořena řetězem generací, takže jednotlivec nemá právo ničit zvyky a bourat instituce) Louis de Bonald (1754-1840) - Comte ho oceňuje nejvýše - Nejsystematičtější pohled na spol. - Kniha o povaze moce - Obdiv ke středověku
-
skladebními částmi spol. můžou být pouze jen menší spol., tedy skupiny velká pozornost instituci rodiny
AUGUSTE COMTE (1798-1857) -
je považován za zakladetele a to hlavně díky tomu, že ji pojmenoval a systematizoval oblasti - celé jeho dílo je propojeno hl. myšlenkou – volání po stabilním řádu - byl skretářem Sain-Simona - Kurz pozitivní filosofie Myšlenkové vlivy:novověkých filosofů (Bacon, Descartes), klasiků politické ekonomie, výrazně ovlivněn konzervativci Vysoce oceňoval práci de Montesqieu O duchu zákonů, kde se snaží odkrývat obecné zákonitosti fungování spol. a zkoumat jevy typu morálky tak jako se zkoumají přírodní jevy. Myšlenka hierarchie. Baron Jacques Turgot – r. 1750 předesl na Sorboně úvahu o významu křesťanství pro lidstvo a úvahu o pokroku lidského vědění Idea tří stádií pokroku Význam ekonomických aktivit pro nejvyšší stadium vývoje spol. Jean Condorcet – - dílo o historickém pokroku lidského ducha – 10 stadií lidského vývoje - důraz na rozvoj myšlení – nejvyšší projev je myšlení vědecké Comte od nich převzal ideu tří stadií s Condorcetovým důrazem na rozvoj ieí, jako na výraz realizace zákonů pokroku, myšlenku o vládě vědců – Výsledkem je představa, podle níž soc. jevy jsou podřízeny přísné zákonitosti, která má podobu vývoje lidské spol. směrem ke stále vyššímu pokroku lidského vědění. Vliv konzervativního myšlení Comte byl zděšen anarchií – proto mu bylo blízké konzervativní myšlení, Comte přijíma celou filosofii konzervativců ohledně vztahů mezi jedincem a spol. Individuum není tvůrcem spol.je se vším všudy jejím produktem a má být spol. podřízeno. Nejvíce ovlivněn Bonaldem a v jeho pracích najdeme všechny myšlenky, které tvoří osu Bonaldova pojednání o autoritě. Comte doslaova přijímá Bonaldovy myšlenky o tom, že 3 základní instituce rodina, církev a stát jsou zárukou soc. stabiliti a koheze. Comte ovšem nsouhlasí s řešením, které konzervativci nabízejí a to návrat k feudálním hierarchiím a náboženské víře. Vliv liberalismu Ve svém mládí byl Comte ovlivněn liberalismum zejména v podání ekonomů Adama Smitha aj.B. Saye. Pro Comta je aktuální oázka, jak může být spol. držena pohromadě i přesto, že dělba práce narušuje původní hegemonitu a jednotlivá individua od sebe odděluje. Vlivem Smithe byl Comte přesvědčen o blahodárnosti dělby práce.
Vliv Saint - Simona Comte přijal od Saint Simona řadu syrových a neuspořádaných myšlenek , systematizoval je díky svým encyklopedickým znalostem z oblasti dějin spol. i současných přírodních věd. Mnoho myšlenek se prolíná . Rozchází se spolu v tom, že SS podporoval individualní vývoj zatímco Comte viděl budoucího člověka jako asketu plně oddaného celku. Hlavní práce, nové pojmy a koncepce Životní dílo Comta lze rozlišit do dvou fází - rané období (1820-1842) snaha o vybudování systému exaktní vědy - moralistické období Nejvýznamější práce Comtovo dílo je obdivuhodně jednotné, již v raných pracích z 20tých let hovoří o krizy spol. - požaduje vytvořit pozitivní vědu - potřeba sjednocujícího řádu - myšlenka zákona tří stadií vývoje spol. - návrh klasifikace věd - idea o určujícím vlivu úrovně myšlení pro celkový charakter spol. - odvolává se na Aristotelův princip dělby aktivit Kurz pozitivní filozofie - prvé tři svazky – pokus o syntézu vědeckého poznání (zobecnit metody) - další tři díly pojednávají o spol. o její statice a dynamice a o sociologii jako autorem nově založené disciplíny Systém pozitivní politiky ½ 50tých let Rekonstruoval spol. na základě nového náboženského ducha. 1. část obecný úvod 2. instituce soc. statiky 3. zákony lidského pokroku 4. syntetický obraz lidské budoucnosti Základní pojmy a koncepce Zákon tří stadií Zákon tří stadií – Za osu vývoje veškerého lidstva považuje vývoj lidského myšlení. Každý z důležitých pojmů (odětví) prochází postupně třemi stadiemi - teologickým či fiktivním - metafyzickým či abstarktním - vědeckým či pozitivním 1.st. lidská mysl usiluje o absolutní vědění 2. st. Takový přechodník 3. st. Studium zákonů
Hierarchie věd Hierarchie věd – každá vědní disciplína má svoje postavení podle toho jak je obecna, jednodušší a nezávislejší na ostatních. Soc. – obrovská komplexnost jevů, kterými se zabývá. Pozitivismus Pozitivismus sociologie může být koncipována po vzoru přírodních věd. Jedním z hlavních přínosů měl být celostní charakter lidského vědění, schopnost syntézy. Pozitivní metoda upřednostňuje pozorování před imaginací je přechodem od absolutnho k relativnímu, podřizuje soc. jevy přír. zákonům. sociologie Sociologie – zakládá Comte jako součást své teorie o hostorickém vývoji poznání lidstva - jako reakci na stav spol. své doby Cílem je vybudovat systém teoretického poznání. Dřívější název sociální fyzika. Soc. poprvé ve 4 svazku Kurzu pozitivní filosofie. Soc. je závislá na vývoji všech předchozích věd a mohla vzniknout ty došly do stadia pozitivismu. Sociální statika a dynamika Sociální statika zkoumá podmínky existence spol. , studuje strukturu řádu. Sociální dynamika analyzuje zákony vývoje. Soc. statika tři základní opory udržující řád ve spol. 1, RODINA základní stavební jednotka každé spol. 2, STÁT koordinuje aktivity, chrání osobní svobody a prosazuje sjednocování hodnoty a víry 3, CÍRKEV mocné pojivo jež celou spol. spojuje skrze společenský systém víry Významnými prostředky soc. stat. jsou jazyk a vlastnictví. Soc. dynamika – základem je zákon tří stadií – nezadržitelnost prosazování pokroku v lidské spol. V teologickém stadiu (3 fáze, fetišismus, polyteismus, monoteismus) – v období fetišismu ustanovena rodina – autorita celého státu V ½ části polyteistického – založení měst a rozvoj instituce pozemkového vlastnictví, v další části (řecká era) – intelektuální služba (osvobodili lidstvo od teokratických vlivů) Monoteismus (sociální, Římská era) – významný pokrok v politické oblasti Metafyzické stadium 1300-1800 mění se celkový charakter spol., civilizace z vojenské na průmyslovou Organicismus Organicismus Kolektivní organismus je tvořen z rodin (které jsou jako prvky) tříd a kast (jako tkáň) měst a sídel (orgány)
Biologický organismus je nedělitelný,soc. se skládá ze samostatných členů. Pohromadě je udržují pouta duchovní povahy, nikoliv strukturální závislost. Všechny soc. jevy jsou úzce provázány, podobně jako v živém organismu – sociální konsens. Analýza náboženství Náboženství zásadní význam jak pro soc. statiku tak pro soc. dynamiku. Faktor, který spolu stabilizuje, ale zároveň výrazně dynamicioval vývoj lidstva po celou fázi teologického období. V rovině soc. statiky –základ soc. integrityi soc. regulace – nezbytnost novího náboženství pro udržení moderní spol. Toto nové náboženství – kult Velké bytosti. Víra – zakládá vyšší duchovní autoritu - vyvolává spol. představy 1, fáze představ – fetišismus – připisoval živým i neživým předmětům kvality analogické s lidskou duší, nepodporoval rozvoj společného, kolektivního myšlení 2, teprve s polyteismem vzniká kategorie nadpřirozena 3, monoteismus odděluje se moc duchovní od světské- stabilní politická spol. Každé náboženství obsahuje systém dogmat, dále určitý režima kult. Dva podstatné atributy náboženství: řídit a propojovat 2.5. Pojetí společnosti Vývoj intelektu prochází třeni fázemi – teologickým, metafyzickým a pozitivním. Spolu s intelektem se však rozvíjí ještě dvě složky lidské osobnosti, cítění a jednání. Evoluce – také tři stadia: - dobývání - přechod – udržení dobytého - rozvoj nenásilných průmyslových aktivit Pokrok tedy znamená – v rovině intelektuální – vítězství rozumu nad imaginací Afektivní – nárust sociálního, altruistického citu na úkor egoismu. Jednání vzrůst činností specifických Teologické stadium Cílem spol. je neustálý vývoj, základní institucí je otroctví, duchovní vůdce- kněží , světští – vojevůdci, nejvýraznější soc. jednotkou je rodina. Metafyzické stadium - duchovní vůdci kněží a filosofové, světští právníci - nejvýznamější soc. jednotkou stát - v pozdějších fázích – průmyslový sektor - odstranování otroctví a další formy osobní závislosti Pozitivistické stadium - duchovní vůdci vědci - nejvýraznější soc. jednotka je průmysl, světští vůdci průmyslníci - výroba a vzájemná závislost Vývoj je plynulý, každé období připravovalo půdu pro to další, podle Turgota se rozum nevyvíjel proti křestanství, ale s jeho pomocí. Konečným cílem soc. evoluce je realizace
aristotelovského ideálu harmonie. Nejvyšší koordinačním centrem má být v pozitivistické spol. vláda odborníků, která se bude skládat z odborníků na řízení ekonomiky ( industriálovéú a z expertů na vývoj v oblasti morální a intelektové ( sociologové). Lidská spol. je udržována trojím poutem: 1, vzájemná závislost částí 2, centralizace autority 3, rozvoj společné morálky či společného ducha Antropologie Motivující egoismus, usměrnující altruismus. Základní jednotkou spol. je rodina, nikoliv jednotlivec. Žena- cit, muž- inteligence. Koncepce sociologie Základní podmínkou jakékoliv změny je reforma myšlení. Sociokracie – republika vedená učenci. Organizace pozitiv. Spol:vědecká elita (sociologove, kteří nastudovali všechny ostatní vědy) všichni oddaně pracují pro celek. Pouze vědecká elita bude určovat jak zlepšit osud nežších vrstev. Spol. je založena spíše na mrtvých než na živých. „mrtví řídí živé“ Nejvyšší bytost- souhrn všech lidí, kteří kdy na planetě žili a žijía budou žít. Vliv Comta Vliv na Eugene de Roberty, Alfred Espinas. navazuje na pozitivizmus bezprostředne po jeho smrti – Alfred Fouillé Ernest Renan Hypolite Taine – Fr Johan Stuart Mill, Herbert Spencer Thomas Berckle – A Edward B. Taylor, Lester F. Ward USA Karl Lamprecht, Kurt Breysig N - biologický organicusmus- pojetí spol. jako organického celku - strukturální funkcionalismus spontání harmonie mezi částmi a celkem soc. systému. Herbert Spencer rozvíjel prvky organické teorie nezávisle na comtovi Linii Comtova myšlení živil Emile Durkheim. V USA na Comta výsledně navazoval Lestr F. Ward, a díky Wardovi lze Comtovi myšlenky nalézt taky u Giddinse.
Karel Marx (1818-1883) -
jeho a Engelsovy analýzy vznikaly v podmínkách omezeně liberální modernity Německo v době Marxově - země měla ještě spíše středověký, agrárně ekonomický charakter - většinu života strávil v A, která představovala úplně jiný svět - ve Fr. a A. Marx reagoval na masívní a překotnou transformaci agrární ekonomiky v ekonomiku průmyslovou – z rolnické a řemeslnické populace se vydědily masy námezdních dělníků - oddělení ekonomické produkce od sociální reprodukce - redukce hodoty člověka na hodnotu jeho pracovní síly - divoká urbanizace Život a dílo - 18630-1835 gympl Bedřicha Viléma v Trevíru (tam se i narodil) - na gymplu myšlenky Sain- Simona - 1835-1836 studia práv v Bonnu -1841 práva v Berlíně - studium filosofie (zejména Hegel) -1841 doktor filosofie -šéfredaktor Rheinishe Zeitung -1843 odchází do Paříže – vydává časopis Německo- fr. ročenky - ztotožnil se s myšlenkou proletariátu jako subjektu revolučního odstranění kapitalistických poměrů - 1844 s Engelsem spis svatá rodina - 1845 na nátlak N. vypobězen z Paříže ( 4 roky v Bruselu) poprvé s Engelsem navštívil A. - radikální Svaz zpravedlívých – komunistick organizace - 1847/1848 nový program této strany v podobě Komunistického manifestu - byl publikován v Londýně v únoru 48 - 1846 s Engelsem německá ideologie - 1847 Bída filosofie - 1848 Marx vyhoštěn z Bruselu – návrat do paříže- 1848 Kolín n. R. – natrvalo Londýn - rukopisy Grundrisse (publikovány až r. 1923) Ke kritice politické ekonomie 1859 Kapitál 1867 - účastnil se založení Mezinárodního dělnického sdružení (První internacionála) r. 1864 - - tvrdě vystupoval proti stoupencům Lasalla, žákům Blanquiho, či stoupencům anarchistů Proudhona a Bakunina - občanská válka ve Fr 1871 - Kritika Gothajského programu - Bedřich Engels po jeho smrti publikoval druhý 1885 a třetí 1894 díl kapitálu, zemřel v Londýně r.1895
Myšlenkové vlivy - již v mládí Fr. a N. osvícenské myšlení - N. především Hegelova klasická filosofie a vliv Feurbacha - myšlenky fr. socialismu - klasická liberální ekonomická teorie Osvícenství Osícenci – ve všech fázích dějin se postupně realizuje záonitý a nezadržitelný pokrok - člověk jako osvícený optimista se bude sám vzdělávat a kultivovat vztahy mezi ostatními - nebude potřeba formálních organizací - velký vliv Jean Jacques Rosseoua (člověk jako přirozeně dobrý tvor, který byl zkažen vlivem společenské nerovnosti, teprve co se podřídí obecné vůli, dobro v něm opět převládne) Německá klasická filosofie a Ludvík Feuerbach Hegel přijal hlavně mladohegelovský důraz na střetávání protikladů jako na zdroj neustávajícího pohybu a jejich vizi, která kladla realizaci rozumu teprve do budoucích poměrů, kdy budou překonány protiklady vyhrocené v součastnosti. Představa společnosti jako reality ve vývoji (každé další stadium se vyvíjí v rámci stadia předchozího) Společnost tvoří systém, kompletní celek Ludvík Feuerbach Náboženství – iluzorní, odcizení vědomí, tyranizuje člověka Myšlení je vlastností bytí. Filosofický koncept odcizení Termín rodové bytosti (idea abstraktního člověka – hotový výber přírody) později se od toho Marx oproštuje a chápe člověka jako výtvor společnosti. Kriticky se Marx staví k F. pojetí komunismu (místo fiktívního Boha je dosazena idea humanity) Socialistické systémy - N. radikál Moses Hess spojoval fenomén odcizení s vládou peněz a soukromého vlastnictví S.S. pojetí společnostu na třídním princip, který Marx doplnil konkrétním ojem tříd jak ho vyčetl především u Guizota a Thierryho U SS také důraz na vlastnické vztahy jako základní instituci určující charakter moderní společnosti Nesouhlasil s ním v tom, že do třídy průmyslníků patří i dělníi Klasická ekonomie Jean Baptiste Say, Adam Smith, Ricardo, James Mill – Engels je znal dříve (rodina vlastnila fabriku) Max se seznamoval s katostrofickými životními podmínkami N. dělníků (Dopisy z Wuppertalu) Anatomii občanské spol. je třeb ahledat právě v politické ekonomii
Hlavní práce Rané práce – kritika pruského státu, pro svobodu tisku, existenci politické opozice, navrh zákona o rozvodu.
V komentáři z r. 1842 Marx poprvé hovoří o materiálních zájmech „chudé třídy“ 1843 K židovské otázce – pojetí občanské spol. jako spol. vlastníků hájících své základní právo – na zištnost, také je zde jedna z mála ekologických myšlenek. 1844 Úvod ke kritice Hegelovy filosofie práva – - aplikuje zde Feuerbachovu kritiku náboženského odcizení - poprvé myšlenka o historické úloze proletariátu (=třída občanské spol.) Ekonomicko – filosofické rukopisy duben- srpen 1844 - centrálním motivem je idea odcizení - myšlenky filosofické (Hegel a Feuerbach), ekonomické (myšlenky na reorganizaci spol – z francouzského socializmu) Odcizení práce – analogie s Feuerbachovým výkladem boha a náboženství. Dělník vyrábí věci, které mu nepatří – čím víc vyroí tím je kapitalista bohatší – dělník je znehodnoce jako lidská bytost – celá spol. se rozkládá na dvě třídy: 1, třída vlastníků 2, třída nemajetných dělníků Ad a) dělník musí prdat svou prac. Sílu (pokud by mu byla zvýšena mzda, nic to nemění, pouze by byl za svou degradaci lépe ohodnocen) Důstojnost ohou získat jedině zrušením soukr. Vlastnictví – komunismus 3.4.2 Svatá rodina aneb kritické kritiky - první společný text Marxe a Engelse - podzim 1844 v Paříži (rozchod s mladohegeloci) - jednoznačně formulováno dějiné poslání proletariátu 3.4.3 Teze o Feuerbachovi jaro 1845 Kritika nazíravého materialismu (učení radikálních N. filosofů) Filosofoé svět zatím jen různě vykládali, ale je třeba jej změnit. 3.4.4 Německá ideologie 1845/46 Marx a Engels - základy svého pohledu na spol. - základní kategorie a tvrzení historického materialismu - nastíněn pojem společensko- ekonomické formace - relace mezi vývojem výrobních sil a výrobních vztahů - základ teorie tříd - proletářská revoluce 3.4.5 Bída filosofie. Odpověď na filosofii bídy pana Proudhona Brusel 46/47 - odbornický idealismus
.4.6 Manifest komunistické strany - na žádost svazu komunistů 1848 - 4 kapitoly - Řada požadavků (vyvlastnění pozemkového majetku, zavedení progresivní daně, zeštíhlení dopravy a průmyslu…) - Domnívali se, že dělníci mohou využít pro toto existující státní moc. Teprve v práci Osmnáctý bumaire Ludvíka bonaparta už Marx požaduje rozbití buržoazního státu. 3.4.7. Třídní boje ve Francii - události revolučního roku 1848 - nelze bojovat s buržoazií, ale proti ní - nelze spolupracovat napříč třídami 3.4.8 Osmnáctý Brumaire Ludvíka Bonaparta - analýza povahy moci centralizovanéo státu - kritika maloburžoazní mentality 3.4.9 Rukopisy Grundrisse - třídílný 1857,58 - čím hlouběji do dějin, tím méně je člověk jako individuum – vymanuje se až v moderní době - část Formy předcházející kapitalistickou výrobu 3.4.10 Předmluva ke spisu ke kritice politcké ekonomie 3.4.11 Kapitál -
1867 v hamburku první díl (druhé dva Engels po jeho smrti) Zůstal nedokončen Hl. dílo Vyjadřuje spol. vztah – vztah mezi vlastníkem a tím koho si najímá Asymetie – umožňuje vlastníkovi získávat od toho, kdo pro něj pracuje část práce zdarma - Nadpráce – tvoří nadhodnotu přivlastňovanou bez náhrady kapitalistou - Dvojí funkce tržního mechanismu - 1, trh koordinuje celý komplexní systém společenské práce - 2, institucionalizuje a reprodukuje určité vztahy (dělník x vlastník) Základní pojmy a koncepce Marxovi sociologicky relevantní teorie se vyvíjejí – mají povahu filosoficky antropologických (dědictví Feuerbacha a Hegela) – poté 1843/45 radikální náboj sociálně filosofický – ekonomický obsah.
Bytí a vědomí, základna a nadstavba Určující faktor vývoje jsou materiální podmínky. Vyzdvihuje úlohu materialistického pojetí proti ideím.
Společensko ekonomická formace - pojem společensko ekonomické formace - koncepce s.e.f. byla budována na základě anylýzy ústupu feudalismu a zrodu a rozvoje kapitalismu - první periodizace lidského vývoje podává M a E v Německé ideologii 1, kmenové vlastnictví 2, antické vlastnictví obce a státu 3, vlastnictví feudální nebo stavovské 4, buržoazní vlastnictví 5, asijská formace Asijská formace v hrubých obrysech progresivní epochy ekonomické společenské formace. Výrobní síly a výrobní vztahy Výrobní síly – představují pracovní sílu a prostředky výroby, které jsou charakteristické pro ekonomiku v určité době, jsou dynamické, neustále se vyvíjejí v procesu roztoucího přizpůsobování člověka podmínkám přírody, na niž je odkázán při zajišťování svého živobytí. Taktika, technologie, vědění, dovednosti. Celkový pracovní a vědní potenciál. V prběhu vývoje se tato kapacita zvyšuje. Výrobní vztahy – označuje strukturou sociálních vazeb, které se ustavuje mezi lidmi v souvislosti s určitou organizací výroby. V dějinách se proměňují. Soukromé vlastnictví i autonomní individua nejsou východiskem, nýbrž výsledkem dlouhého historického procesu. Rozvoj výrobních sil společnost stále více uschopňuje v rovině materiální reprodukce. Výrobní vztahy jsou zdrojem napětí a konfliktu, protože v třídních společnostech je pokrok pouze k dispozici menšině spol. a tím násobí její schopnost žít na úkor vykořisťované většiny. Třídy a třídní boj - pojem tříd převzal od fr. historiků (Thierry Mignet, Thierse, Guizot) - třídy stojí proti sobě, např. výrobní síly – progresivní třída x výrobní vztahy – konzervativní třída - v průběhu vývoje se mění charakter jedné a té samé třídy, nejprve je progresivní, ale když dosáhne svého stává se víc a víc konzervativní – je třeba mít společnost bez tříd - do tříd se jednotlivci shlukují, musejí – li prosazovat své zájmy vůči jiné třídě. Zbožní fetišismus - fenomén odcizení – analýza zbožního fetišismu - člověk pracuje nikoliv pro sebe, ale pro trh (jeho výrobek je od něj odděluje) – v důsledku této anonymnosti, kvantifikace a zobecnění, ztrácejí ve spol., založené na výrobě zboží, mezilidské vztahy svoji průhlednost. Lidé nejsou spolu spojeni přímo, ale přes trh.
Marxova kritika byrokracie V ranných pracích výrazná kritika byrokracie. Charakteristika byrokracie – záměna prostředu a účelu. Byrokracie je jako kruh, vrchol se spoléhá na spodek, že se vyznají v jednotlivostech, spodek věří, že vrchol rozumí obecnému a tak se navzájem klamou.
3.6. Marxovo pojetí společnosti - výrazně evolucionistické - v nejobecnějších rysech je vývoj spol. postaven na Hegelovském schématu 1, původní teze (beztřídní prvobytně pospolná spol.) 2, antiteze (třídními spol. od antického otroctví až po moderní kapitalismus) 3, syntéza (spol. se vrací do beztřídní podoby) Vnitřním zdrojem celého tohoto vývoje jsou konflikty (napětí mezi dosaženým stupněm rozvoje výrobních sil a existují výrobními vztahy, které chcou konzervovat stávající poměry) - kontinace víry v pokrok a hrozby v odcizení vedla k vytvoření schématu – spol. yla původně v prvobytně pospolné spol. neposkvrněna třídními protiklady – pak se odcizila prvotním hříchem soukr. Vlastnictví – musí projít obdobím třídních bojů – bude vykoupena (dktatura proletariátu) – stav beztřídního komunismu - pokrok je O.K., ale bojí se odcizení V Marxismu je řešen rozpor mezi realizací pokroku a souběžným nárustem odcizení. Základem oddělení pokroku od odcizení je zrušení soukr. Vlastnictví (proletariátem) Kritika: Zrušení soukr. Vlastnictví nepovede automaticky k harmonizované spol. – M.Weber varoval, že namísto mocenských vztahů pramenících z majetku nastoupí jiné formy mocenské nerovnosti. Namísto majetkových elit nastoupí nové elity (stranické aparáty – R.Michels) nebo (státní aparáty – V.Pareto) Antropologie - osamostatněné individuum je produktem dlouhého historického vývoje - na počátku – pospolitost, která si nárokovala veškerou moc nad svými členy - čím více do historie, tím více je člověk jen nesamostatným členem většího celku - jako izolované individuum se vymanuje až v moderní době (v epoše nejrozvinutějších společenských vztahů). Člověk se může stát izolovaným až v rámci vysoce komplexní spol., což nechápou ekonomové, kteří individuum staví na počátek ějin i svých výkladů. - soukromí zájem rozhodně nezakládá blaho spol. Ekonomický redukcionismus – čím individua jsou závislí na materiálních podmínkách jejich výroby. Marx se podobně jako řada dalších sociologů domníval, že velká část z toho, co si člověk myslí je falešným vědomím a že lidské jednání bývá často vedeno motivy, které si sami jednající neuvědomují. Nepovažoval individuum za základní jednotku a východisko spol., nýbrž teprve za její produkt. Společnost se skládá ze vztahů, které si lidé mezi sebou vytvářejí a také lidé sami nejsou ničím jiným než aktivní výslednictví těchto vztahů.
Sociologie - stejně jako Comte – viděl v sociologii lék na neduhy spol. - byl přesvědčen, že se dějiny řídí zákony, které mohou poznat a aktivně přeměnit spol. - domníval se, že se soc. jednou vyrovná přírodním vědám - v napští mezi výrobními sílami a vztahy můžeme spatřovat určitou obdobu Comtova rozlišení soc. dynamiky a soc. statiky
V obou případech jde o pokus zachytit komplikovaný způsob spolužití dvou základních systémových principů – principu inovativní , bořivé, ale zárověň i kreativní a revitalizační síly a principu stabilizované vyvažující, ale vždy přitom omezující a vymezující struktury. - základní princip soc. reality - hybná síla veškerého spol. vývoje Rozdíli mezi Marxem a Comtem Marx – zevšeobecnění dělby práce – závislost – profit však rozdělován nerovnoměrně Comte – speciální vědění elitní kasty expertů Marx – učení pomůže nejnižším vrstvám 3.9. Vliv karla Marxe Emile Durkheim – řada kritických recenzí T.G.M. – Sociální otázka – kritika marxismu Max Weber – svoji soc. náboženství pojal jako polemiku - metodologie, pojetí tříd a typologie panství – reakce na tvrzení marxismu Georg Simmel – nesouhlasil s revolučními závěry - přešlo z dělby práce a odcizení – tragedie kultury Vilfredo Pareto – odmítal Marxe jako ekonoma, ale uznával jako sociologa Benedetto Cocce, Antonio Gramecsi I Karl Kosh N Georg Sorel Na hranici mezi soc. a fil. Georg Lukács – analyzuje odcizení Karl Mannheim – falešné ideologické vědomí Syntézu Marxe a Freuda provádí myslitele Frankfurtské školy (Karl Grunberg, Theodor Adorno, Max Horkheimer, Herbert Marcuse, Erich Fromm, Jurgen Hubermans) - oživuje spor s pozitivismem Pod vlivem strukturalismu Luis Althusser Fr. Mourice Godelier Po druhé svět. Válce marxismus zažívá velkou renesanci - analýza soc. konfliktu a soc. změny - zájem o výzkum tříd a třídních konfliktů - soc. nerovností …. USA Daniel Bell, Charles W. Mills - soc. teorie revolucí – Louis Gottschalk, Carl Brinckmann, Kurt Lenk, Klaus von Beyrne UK Tom Bottomore, David Lockwood, ntony Giddens F Alain Touraime problematika radikálního soc. aktéra Pierre Bourdier – způsoby reprodukce nerovností
-
politologie a výzkum tříd – Nicos Poulantzas kritika pomocí Webera – Ralf Dahrendorf N
Herbert Spencer (1820-1903) -
nar. 27.4.1820 v průmyslovém Derby samostudium – ing- publicista psal o nutnisti omezit rozsah pravomoci vlády, proti chudinským zákonům, proti národním systémům vzdělávání, proti státtní církvi, proti omezení obchodu a proti zákonům na ochranu práce v továrnách - v listu Economist Vliv politické ekonomie - myšlenky liberálních ekonomů, A.Smith, ideologie laisser faire – maximální prostor na svobodu jednání individuí a jen minimální zásahy státní moci do ekonom. Života - podobně jako Smith věří v existenci „neviditelné ruky“ tedy principu, který zcela automaticky uvádí do souladu egoistické zájmy jedinců s tlakem celku - z Malthuse – ocenění konkurence jako motoru pokroku Starost o sociálně slabé považoval za ekonomicky zhoubnou. V oblasti soc. psychologie – utilitarismus Jeremy Benthama a Johna Stuarta Milla Vliv fyziky Snažil se najít ve fyzice zákony, které by se daly aplikovat na spol. Vlivy biologie - embryologické studie Harweye, které potvrzovaly jeho chápání evoluce - Spencer – Darwin Vliv Augusta Comta - někdo ho považuje za pokračovatele Comta, Spencer sám to popírá i když s ním v mnohém souhlasí (veškeré dění se řídí univerzálními zákony, organicismus, …) Nesouhlasí s Comtem klasifikací věd, zákon tří stadií, soc. poznání by mělo sloužit vládám k zásahům do spol. - Comte se zaměřuje na stadium vývoje myšlení a málo zkoumá vývoj reálných poměrů, vytýká mu kolektivismus Hlavní práce - svoji koncepci nazýval syntetickou filosofií - Evolucionosmus – klasičtí evol. Tylor, Morgan, Maine, McLenan, Lubbock - First Principles (1862) o nejobecnějších zákonech evoluce - Definuje zde evoluci jako změnu ze stavu relativně nevymezeného, nekoherentního homogenního ke stavu relativně vymezenému, koherentnímu a heterogennímu
-
-
Pojednává o regresi (pokud evoluce přivede něco do nejvyššího stadia – rozloží se to). K evoluci dochází díky tomu, že homogenní masa je vnitřně nestabilní – jednotlivé části se adaptují – navzájem diferencují. Tento model použil později na výklad vývoje spol. The Study of Sociology (1873) Sociální oblast je podrobena stejným zákonům jako biologie a fyzika Třídílné Principles of Sociology (1876-96)
-opakuje, že lidsk. Spol. sleduje zákony evoluce - úkolem soc. je zkoumat faktory, které ovlivnují směr, rychlost a povahu evolučních změn Faktory – vnitřní (vlastnosti aktérů – fyz. konstituce, inteligence, emoční stavy…) - vnější (klima, úrodnost půdy, ….) - odvozené (materiální produkty, kulturní hodnoty,…) Evoluce str, 147 Diference a integrace struktur Proces růstu vytváří diferencované systémy a komplexnější struktury. Vývoj vede ke specializaci částí. Specializace musí být doprovázena integrací. Integrace je dosahováno dvojím způsobem: 1. centralizací řízení 2. vzájemnou závislostí nestejných částí - když v diferenciovaném útvaru příslušný kompetentní subsystém zklamal, stěží ho někdo nahradí – komplexnější spol. jsou zranitelnější než primitivní. Se vzrůstem komplexity - regulační systém, který kontroluje činnost jednotlivých částí a zajištuje jejich koordinaci. Jednotlivé části se stávají odlišnějšími – roste jejich vzájemná závislost. Rostoucí diferenciace tak automaticky přináší rostoucí integraci. Schopnost vnitřní integrace – významný činitel podporující adaptaci sysému na vnější prostředí. Považuje lidskou spol. za formu nadorganického bytí. Společnost považuje za nástroj sloužící potřebám svých jednotlivých členů. Analogie mezi společností a organismem 1. Organismy i společnost po větší část své existence rostou. 2. Narůstají dso velikosti i do komplexnosti své struktury. 3. Postupující diferenciace struktur je doprovázena diferenciací funkcí. 4. Evoluce ustavuje v obou případech nejen diferenciaci částí, ale také zpětně vzájemné vztahy mezi nimi. 5. Na každý biologický organismus lze pohlížet jako na specifickou formu společnosti složenou z individuí 6. Život celku může být ničen, ale jednotky budou po určitý čas žít. Zároven uvádí zásadní odlišnosti mezi biologickým organismem a spol. 1 Ve spol. jsou jednotky volnější, mají větší prostor pro nezávislo existenci, než je tomu v případě živých organism. 2. V biologickém organismu jsou jen některé části specializovány na myšlení a pocitování, zatímco ve spol. je těmito kvalitami nadána každá jednotka 3. V biolog. Org. Jednotky existují jen pro dobro celku, ve spol. naopak, spol, existje jen pro blaho svých členů. Analýza institucí Celková organizace spol. je dána podobou jejích institucí a vztahy mezi nimi. Spencerovo pojetí společnosti
-
dvě odlišné typologie spol. z hlediska postupných vývojových fází (spol. jednoduché, složené, dojnásobně složené, trojnásobně složené) - druhá typologie – typ vojenský typ průmyslový Pracuje zde s vysoce abstraktními modely. Lze zde spatřovat určitou podobnost s pozdějšími ideálními typy M. Webera
- historicky ranější spol. – industriální - moderní vysoce kompl. Spol. – vojenské Spencerova antropologie K pravdivé eorii spol. se dá dobrat jen skrze povahu individuí. - významnou úlohu u něj sehrál sociální darwinismus (i když se k němu dopracoval dřív než se seznámil s darwinovým učením) - chápe historický vývoj jako proces postupující individualizace Ve ojenském typu spol. – spíš uniformita. Z hlediska historického vývoje individualizace: 1, stát ve vojenské spol. – velkou moc 2, v průmyslové spol. musí ustoupit do pozadí Spencerova koncepce sociologie - částí jeho syntetické filosofie - vychází z obecných zásad evoluce - klíčovými pojmy jeho obecné teorie evoluce jsou pojmy růst, diferenciace, integrace a adaptace Descriptive sociology – historický vývoj velkých světových civilizací Vliv H.S. US – W.G.Sumner,T.H. Giddens - naturalistické směry - anticipoval teze strukturního funkcionalismu, koncepce strukturní diferenciace, pojetí spol jako seberegulačního systému, analýza vazeb mezi soc. funkcemi a strukturou spol. - také časti kritizován /zásahy státu jen deformují přirozený chod vývoje Ward, Hobhouse, Stein,Small) Povaha organizované modernity -
poslední čtvrtina 19.st. – významné poměry moderní spol. ekonomika – malé rodinné firmy zatlačovány nově vznikajícími firemními kolosy (masová produkce a distribuce zbožíú výrazně narůstá role peněz v zabezpečení každodenní existence
Ferdinand Tonnies (1855-1936) -
jedna z prvních čistě sociologických kritik modernity Gemeinschaft (pospolitost) und Gesellschaft (společnost) staví proti sobě dva zcela odlišné typy soc. systémů – pospolitost a společnost a k jejich charakteristice yužívá prvků, které našel u
-
-
1,německéh historika a právníka Otto von Gierke Das deutsche Genosse…. První díl monumentální historie vývoje N práva a spol. 2, A Henry Sumner Maine The Ancient Law – vývoj právních systémů popsal pomocí kategorií statusu a kontraktu. Moderní doba sprostila individuum od skupinových vazeb 3, F historik Fustel de Coulanges La Cité Antigue při analýze antické spol. úzce propojil vývoj soc. institucí s vývojem náboženství
Pospolitost – soc. útvar jehož členovéžijí trvale v úzcích svazcích. Výchozím typem je rodina a domácnost – pospolitost lokální (venkovská, sousedství) – do měst (posp. Spřátelených duší – spol. hodnoty, kt. Vycházejí z náboženství). Pospolitisi jsou drženy také společnou autoritou. Společnost na rozdíl od pospolitosti lidi rozděluje. Každý v ní jedná sám za sebe. Univerzální aktivitou členů spol. je směňování, velkoměsta. Opírá svou typologii spol. o specifickou teorii jednání. Každé jednání – ůle jednajícího – tato vůle 2 základní podoby: 1, jednání, kt. Je vedeno organickou vůlí, celostní, organický či komplexní charakter, vyjadřovány hodnoty, kt. Člověk sdílí s druhými jako člen celku. 2, arbitrální vůle slouží jen jako technický prostředek k dosažení cíle, jímž je maxializace zisku Organická – ženy, mladí, z nižších vrstev Arbitrální – muži, starší, vzdělanější Vývoj – od zárodečného pospolitního propojení přes volnější asociace pospolitostního týmu k ryze účelovým asociacím společenského typu, nakonec propojením společenského typu. Předjímá nástup organizované modernity. Ovlivnil Durkheima – mechanická a organická solidarita – snaha pojmově se odlišit od Tonniesovi dichotomie org. A arbitr. Vůle, Tonniesův popis deformací poměrně přesně odpovídá Durkheimově charakteristice anomie. Maxe Webera pojímání autority jako legitimní moci, v rozlišení hodnotové a účelové racionality, ale také v oblasti metodologické, konstrukci ideálních typů, v jho důrazu na pochopení jako metodu porozumění a výkladu spol. Georga Simmela charakteristikou života velkoměst, rozborem forem soc. života. US psychologa Cooleyho a G.H.Meada – významem , kteržý připisoval promárním skupinám typu rodiny, sousedství a přátelství pro vývoj plnohodnotného individua.
Emile Durkheim (1858-1917) -
½ stol. Po Comtovi se D. zasloužil o deginitivní ustavení sociologie jako samostatné společensko vědní disciplíny – uvedl ji na vysoké školy ve Fr.
Sociální integrita . sociální regulace na nichž založil svoje pojetí sociologie jsou odpovědí na první krizi modernity koncem 19.stol
Francie v době E.D. Třetí rep. boj mezi pravicí (nastolení monarchie) a levicí (zbavení vlivu církve) Sociální a politický chaos. 80 léta 19. stol hospodářská krize, sílí antisemitismus (vrcholí v Dreysově aféře). O slovo se začínají hlásit nové střední vrstvy (učitelé, drobní úředníci…)jsou výrazně rovnostářské slučují se v radikální straně, kterou ede Clemenceau. Přelom 19/20 ubývání rolníků a prudký nárust továrních dělníků. V intelektuálních kruzích Hippolyte Taine a Ernest Renan. Život a dílo *15.4.1858 v městečku Epinal (v chudé židovské rodině) - střední škola v Epinalu – elitní lyceum Ludvíka Velikého v Paříži - původně měl být rabínem (studuje tedy hebrejštinu, Starý Zákon a Talmud) -1879 Ecole Nomale Supérieure v Paříži -1822 vyučuje filosoii na lyceích -roční pobyt v německu (stáž v laboratoři Wundta) -1887 jmenován profesorem pedagogiky a spol. věd na FF v Bordeaux -poprvé výuka sociologie přednáškou Sociální solidarita -1896 zakládá první katedru sociologie -1893 obhájil doktorskou práci O dělbě společenské práce -1898 první odborný soc. časopis -1902 odchází na Sorbonu -syn umírá na frontě -+15.11.1917 Myšlenkové vlivy Ovlivnil ho jak konzervativci tak osvícenci. Jedna z jeho ústředních myšlenek - důraz na integrující působení nadindividuálních tlaků sociální solidarity – je odozená z Rousseoua DeMontesquieu – teze Comte a Sain-Simon velký vliv - pozitivní zákony - proti biologickému a psychologickému redukcionismu při vysvětlování soc. jevů - sociologie jako unverzální společenskovědecká disciplina - dělba práce jako zdroj nového typu solidarity V D. koncepci „kolektivního vědomí“ variace na Comtovi úvahy O zásadním významu hodnotového konsensu pro stabilitu spol. Ytýká Comtovi, že se soustředil pouze na zkoumání ideí, zákon tří stadií poažuje za příliž spekulativní. S S vytýká přílišný ekonomismus. Alfred Espinas Les societés animales manifest pozitivistické soc. Polemika s teoriemi rasismu Paul Broca r.1859 v Paříži zakládá antropologickou společnost (řada rasistických předsudků, přesvědčení o neschopnosti tzv. nižších ras vládnout si samy) Athur Gobineau – pojednání o nerovnosti lidských ras – deLapouge (autor knihy o sociálním výběru) – Gustave Le Bon požadovali ustavit novou „sociální vědu“ kromě teze o nerovnosti ras a volání po politice eugeniky, nižší inteligence žen,….
D. se v polemice s nimi mohl opřít o jiné atropology Armanda de Quatrefagese a Paula Topinarda, který popírat existenci čistých ras a zdůrazňoval význam vzdělávání pro charakter člověka. Celá D. soc. je polemikou s biologizujícími směry 19.st – dosadil na místo konceptu rasy pojem společnosti. Kritický postoj k Herbertu Spencerovi D. často Spencera cituje a to hlavně v knize o dělbě společensképráce. Rozchází se sním v názorech na povahu spol., na vztah mezi individui a soc. celkem, na povahu soc. evoluce, na příčiny rozvoje dělby práce. Nesouhlasí se S. individualistickými východisky a tvrdí že usilování o maximalizaci osobního štěstí není zdrojem sociability, ale je teprve sociálním výtvorem. Kontrakt mezi dvěma lidmi nelze chápat jako základ spol. (všechny smlouvy předpokládají existenci soc. norem). D. je ovlivněn S. evolucionismem, dvěma typy solidarity, organicismem, význam individua se s vývojem civilizace neustále zvyšuje. Střety o charakter sociologie Jeho pojetí proti antropologii, biologickým přístupům, psychologií Gabriela Tarda a Wormsovým organicismem, geografickým determinismem (Paula Vidala de la Blache), s klasickou politickou ekonomií (především s racionálně kalkulujícím individuem) Německé vlivy Immanuel Kant – filosofií morální povinnosti, gnoseologii D. odmítá Wilhelm Wundt – koncpce historie lidstva „duch národa“ – poznamenal D. „kolektivní vědomí“ Ferdinand Tonnies – dichotomie pospolitosti a spol. dva typy D. solidarity - úvahy o vzniku individualismu v podobě individualismu starověkých despotů - názor o významu mimoslovních prostředí Komentář ke knihám George Simmela, Alberta Schaffleho, Ludwiga Gumplowitze G. nejdříve kritizuje čím pozdějc, tím víc ho uznává Sch oceňuje vysoko, nesouhlasí s jeho organicismem S hodně podobní, odlišujíse jak v pohledu na povahu spol. tak v názoru na úkoly sociologie. Oba se však chtějí dobrat individuálních determinat lidského jednání. „Jak je možné, že jedinci stávaje se stále autonomějšími, závisí stále více na spol.“ Vlivy v oblasti výzkumu náboženství - náboženství důležité (kolektivní ritály) - Comte,SS. Fustel de Coulanges, Smithe. Socialismus definuje jako snahu o přičleňování ekonomických aktivit do rozhodovacích kompetencí státu, ……str.206 dole Vzestup vlivu socialismu díky: 1, živelný vývoj výroby 2, prudký zestup vlivu velkých firem 3, praující přicházejí v důsledku prudkého vývoje technologií o jakoukoliv jistotu a sociálně se propadají O dělbě společenské práce - doktorská práce 1893 -sladit jednotlivce s pospolitostí a hodnotu individuální svoboy s hodnotou sociální solidarity
Dva základní typy spol. 1, dřívější spol založenou na mechanické solidaritě 2, moderní společnost založenou na solidaritě organické Mechanická a organická solidarita Základní indikátor k rozlišení je v charakteru právních norem. Represivní právní normy – trestající- mechanická solidarita Restituční – náprava věcí – solidarita organická Společnost ovládaná mechanickou solidaritou tvoří absolutně homogenní masu, nediferencovanou hordu – D. nazývá sociální protoplazmou Mechanická solidarita slábne a je nahrazována solidaritou organickou (odvíjí se z různosti mezi individui) Dělba práce a sociální diferenciace Prohlubování d.p. nejen v ekonomice, ale i v politice, správě, výkonu práva, vědě či filosofii – vytváření pocitu solidarity mezi členy spol. Rozvoj d.p. zvyšuje míru soc. diferenciace. Obojí je důsledkem vzrůstu počtu lidí na dané m území (fyzická či materiální hustota) a nárustu intenzity komunikace (morální či dynamická h.) Kolektivní vědomí -
soubor více či méně propojených věr a pocitů, které sdílí běžní členové pospolitosti. Hlavně v mech spol. V org. Spol. dvojznačné: 1, oslabení – formování nezávislých individuí 2, moc oslabení, hrozí rozklad spol.
Proces individualizace Individuální život vznikl z kolektivního. Individua jsou spíše produktem spol. než jejími tvůrci. Anomická dělba práce - v ekonomice – v podobě výrobních a odborných krizí - v soc. oblasti – antagonismus mezi prací a kapitálem - oblast vědění – jednostranná specializace bez schopnosti provádět zpětnou syntézu K anomii dochází v případě selhání dělby práce. Sociální fakt Vše v lidské spol. co existuje nezávisle na každém z individuí, které danou věc používají. Může to být – jazyk, peníze, úvěrový systém, moda, prof. Znalosti. Donucovací charakter – v procesu socializace, sociální fakty mívají podobu soc. proudů. Působí na jedince z venku, mají nadindividuální povahu 1, předmět sociologie 2, odlišuje sociologii Klasifikae soc. typů Historie proti filosofie Příliž konkrétní proti příliž obecná Konstrukce typů v soc. – postihnou obecné aniž by ignorovali zvláštní.
Kritika soc. faktů Sociologické ukotvení Durkheimovy metodologie Pravidla sociologické metody (1895) O dělbě společenské práce (1892) Předchozí generace vytvořily svět jako soubor komunikačních tahů, ve kterých je dalším generacím souzeno se pohybovat. Sociální fakt je přepisem Comtovy (Bonaldovy)myšlenky o tom, že mrtví hrají ve spol. větší roli než živí. Sebevražda (1897) - vyvrcholením jeho polemiky s Tardem - hypotéza “sucidogenních proudů” míra sebevražednosti je nepřímo úměrná stupni integrace soc. skupin, do nichž individuum patří. Tyto proudy variují podle místa desintegrace a deregulace celé spol. - Typologie sebevražd: 1, Egoistická sebevražda deformovyný rozvoj individua směrem k egoismu (malá integrace do společnosti) 2, Altruistická sebevražda příliš silná integrace do společnosti 3, Anomická sebevražda uvolnění normativních regulací – výsledek přemrštěných a nenaplněných očekávání 4, Fatalistická sebevražda příliž silná společenská regulace Anomie Poprvé v O dělbě společenské práce Anomické jsou takové poměry, kdy tužby jednotlivců nejsou dostatečně regulovány společenskými normami a v důsledku toho nemají jednotlivá individua při sledování svých citů žádné vodítko morální povahy. Sociální anomie stav kdy se ve společnosti rozpadá hodnotový a normativní řád, je indikován: 1. industriálními a obchodními krizemi, zejména bankroty 2. třídním bojem a antagonismem mezi prací a kapitálem 3. absencí efektivní regulace vztahu mezi prací a kapitálem 4. pohybem či přenosem ekonomické aktivity z rodiny do továrny 5. extrémně rychlými sociálními a technologickými změnami 6. podmínkami, v nichž mizí smysl pro spolupráci mezi dělníky 7. krajní rutinizací práce, která redukuje dělníka na přívěsek stroje Elementární formy náboženského života Les Formes elementaires de la vie religieuse (1912) 1, empirický popis klanů a totemismu australských domorodců 2, teorie o podstatě náboženství 3, sociologie vědění (pokus o soc. interpretaci základních forem lidského myšlení) Teorie náboženství Zkoumá náboženské vzhledem k sociálním vazbám, které jím jsou udržovány a posilovány. D. přiznává každému náboženství 4 funkce: disciplinizaci, udržování koheze, vitalizující a euforickou Posvátný x profánní svět 3 druhy rituálů: kult negativní, pozitivní a rituály pokání Náboženství není ničím jiným než transcendentální reprezentaci moci spol.
Kolektivní reprezentace Náboženské představy Náboženství je ve skutečnosti systém pojmů jejichž prostřednictvím si jednotlivci představují spol. Všechny základní kategorie lidského myšlení (prostor, čas,druh, počet, síla, příčina a účinek) Frátrie jako model pro vyčlenění rodu a klany jako model pro vyčlenění druhu – v totemické spol. Durkheimovo pojetí společnosti - výrazně evolucionářské - n apočátku jednodiché, homogenní spol. Útvary, které striktně kontrolovyly myšlení a chování všech svých členů – vývoj spol. Mnohem komplexnější, tolerantnější, přiznává individuím rozsáhlé svobody, respektuje jejich autonomii, vl. Vůli a svobodu rozhodování. Mechanické solidarita vystřídána solidaritou organickou. Solidarita = pevná vntřní integrita str. 225-228 Durkheimova antropologie Základním mechanismem společenské regulace je morálka str. 229-231 Durkheimova koncepce sociologie Co nejúčinější socializace jednotlivců do společnosti. Vliv E.D. Lingvista Ferdinand se Sausser Psycholog Jean Piaget Etnolog Radcliffe – Brown Antropolog Bronislaw Malinowski Claude Lévi Strauss
Max Weber (1864-1920) -
nejvýznamější klasický sociolog
Život a dílo -
21.4.1864 v Erfurtu (otec právník) – 1869 do berlína (otec poslancem) Po maturitě Heidelberg – Berlín 1889 doktorát – habilitace 1892 na právech - 1893 sňatek, mimořádný prof. - 1894 do Freiburgu prof. Národního hospodářství a finančnictví - 1895katedra v heidelbergu - 1904 redakce časopisu - 1909 zakládá Německou sociologickou společnost spolu s Toeniesem Simmelem, Herknerem 1917 jednání ve Versailles 1919 katedra ekonomie v mnichově
Myšlenkové vlivy Vlivy v oblasti metodologie - marburská škola novokantovců Wilhelm Windelband, Heinrich Richter - filosof a historik kultury Wilhelm Dilthey – svojí snahou dát obecně metodolog. Zdůvodnění vědám o člověku, neboť ty nemohou používat metod, jaké jsou běžné při studiu přírody - Dilthey vědění o světě člověka může být dosaženoskrze proces vnitřní zkušenosti a skrze pochopení Vlivy v oblasti hospodářských a sociálních dějin Představitelé mladší školy hist. Ekonomie G. Schmoller, A. Wagner, L. Brentan – požadovali uskutečnění soc. reforem, zlepšení systému soc. pojištění, státní vlastnictví železnic, …. Vliv Karla Marxe - velká část díla = kritická konfrontace Marxismu - Weber odmítal – teorii tříd, třídního boje, učení o vztahu základny a nadstavby, jako individualista nesouhlasil, že člověk je výslednicí vztahů panujících v dané spol., vizi socialismu – nadvládu jedince nad druhými nelze odstranit Vliv Fridricha Nietzeho Podobný postoj vůči hodnotám Vliv Ferdinanda Tonniese - koncept srozumění jako základna – základ své metodologie - princip ideálních typů - dichotomie hodnotové a účelové racionality - povolání předurčené pro určitou činnost - koncept autority Další vlivy v oblasti sociologie G. Simmel, E.Troeltsche, R Michels
Hlavní práce Maxe Webera K dějinám obchodních společností ve středověku - doktoranská práce - již zde se dotýká – otázky vzniku a důsledků moderního kapitalismu - vývoj právních norem, kt. Ve středověku umožnovaly většímu počtu individuí dělit se o náklady, rizika i zisk ze spol. obchodní činnosti - právní předpoklady vzniku moderních firem Právní aspekty Římských agrárních dějin - habilitační spis 1891 - jakým hospodářským a sociálním zájmům odpovídaly ve starém Římě právní předpisy ohledně držby půdy Agrární otázka ve východním Prusku - naráží na problém vztahu mezi ekonomickými poměry a oblastí lidských hodnot
Sociální příčiny zániku antické kultury - význam správního a vojenského aparátu, náboženských hodnot, instituce měst Agrární poměry ve starověku - první významný příspěvek k typologii panství, konkrétně ke koncepci panství tradičního - podstatné rysy vymezení kapitalismu - vyznam pro dnešní Weberovo směrování Protestantská etika a duch kapitalismu - nejslavnější a nejkontroverznější kniha - vliv učení některých směrů protestantismu na rozvoj kapitalistické mentality moderních podnikatelů Hospodářská etika světových náboženství - sledování velkých světových náboženství z hlediska toho jakým způsobem přispěla k racionalizaci životního stylu věřících, náboženství je Weberem považováno za nástroj postupné racionalizace - zkoumá které další faktory kromě světonázorové orientace podporovaly či naopak brzdily rozvoj kapitalistického podnikání v oblastech memi E. Náboženství jako nástroj racionalizace životního stylu Zvěstující proroctví (aktivní askeze) E X proroctví exemplární (kontemplativní) A – rozdílný vliv na charakter ekonomické činnosti Faktory určijící rozvoj kapitalismu mimo západní svět „Hospodářská etika“ praktické podběty k jednání, které z tohoto jednání vyplívají (hinduismus, konfucionismus – nedokázali rozvinout, mají jiné hodnoty…. Weberovi metodologické stati - pod vlivem německého historicismu ( ten byl ostře proti pozitivismu) - pozitivismus – soc. podle věd přírodních - historicismus – důraz na specifičnost vědeckého postupu v těchto oblastech - pozitivistické vysvětlení pomocí obecných zákonů X porozumění jedinečným epochám a neopakovatelným osobnostem Ideální typ. Snaží se propojit historismus a pozitivismus a odmítá slabá místa obou (pozitiv. – poznávací cíle a procedury totožné v přír. a soc. vědách, hist. – v oblastech kultury a historie není možné dělat jakékoliv zobecnění. Weberovo sociologické pojmosloví Vlastním předmětem sociologie je lidské jednání (jednání sociální). Sociolog musí dokázat vyložit všechny komplexní soc. útvary, typu stát, pospolitost či feudalismus jako výtvory jednání zúčastněných jedinců.
Tři formy jednání : 1, primární, objektem chápající sociologie je pospolitostní jednání ( orientuje se na očekávané jednání druhých zcela konkrétních osob) 2, jednání zespolečenštěné (orientace na určitá obecná pravidla) 3, srozumění (jsou srozuměni s tím co se od nich očekává) S formami jednání korespondují dva základní typy sociálních útvarů: 1, zřízení (členové se ve vzájemných vztazích řídí obecnými pravidly – stát, církev) 2, sdružení (združuje osoby na jiném než formálním základu) Vliv Tonniese – Gemeinschaft und Gesellschaft Hospodářství a společnost - monumentální nástin celé Weberovi sociologie (nedokončeno) 1, díl hl. pojmy s nimiž Weberova soc. pracuje 2 díl souhrné studie z oblasti ekonomické sociologie, sociologie náboženství, sociologie práva, teorie panství, sociologie byrokracie, sociologie města, sociologie politiky. Weberovy dílčí sociologické teorie Sociologie práva Weber byl původně právník, celou jeho sociologií v sobě nese zákonodárné prvky Hlavní tematické okruhy – proces postupné racionalizace práva - vývoj profese právníků, jakožto nositelů této racionalizace - vzájemné vztahy mezi rozvojem práva a vývojem ekonomiky - vliv politických forem panství na formální kvality práva Racionalita formální – technická stránka věci (systematizace práva) Materiální racionalita – do jaké míry je právo spravedlivé v souvislosti s tím jakou představu o spravedlnosti mají lidé v dané spol. Vývoj práva se povedl jen na ekonomickém vývoji. Sociologie náboženství - povahy civilizace Číny, Indie, starověké Palestiny - také proces racionalizace - PROROK ústřední postava Weberovi sociologie náboženství - Proroctví etické tlumočí příkazy (Mohamed) - Proroctví exemplární ukazuje vlastním vzorem cestu ke spáse (Buddha) - Ke spáse vedou 2 cesty komplementace a askeze Sociologie města Patricijové – bohatí neurození – držitelé úřadu – vzestup drobných řemeslníků. Město – politická samostatnost, existence vlastních soudních a správních úřadů, danová moc nad občany a právo provozovat trh. Bezprostředním předchůdcem města – BURG
Sociologie panství Typy panství Legální panství poslušnost vyžadovaná vůči neosobním pravidlům majícím podobu zákona uvnitř opanství tradičního a charismatického, autorita práva prezentována jako něco daného Byrokracie – nejracionálnější způsob výkonu moci – ale vede k dehumanizaci Tradiční panství – nejjednodušším typem je gerontokracie a primární patriarchismus – s rozvojem správního a vojenského aparátu vzniká patrimonialismus ( pán si podřizuje víc lidí) pokud se jim podaří emancipovat z moci a přivlastnit si jeho pravomici vzniká panství stavovské – feudalismus Charismatické panství víra v nadlidské schopnosti pána, je vždy projevem mimořádné situace je stále ohroženo tradicionalizací a legalizací. Aby se smrtí vládce nezaniklo je charisma vázáno bud na rod, nebo na úřad. Rodové charisma – dynastie – tradiční panství Uřední charisma – soc. instituce – byrokratické panství Geneze weberovi koncepce panství: Koncepce panství tradičního – Weber historik Charismatického – Weber religionista Legálního – weber právník Str. 272-280 Vliv typu panství na ekonomiku Tradiční p. – moc šancí není, budto narazí na tradice, nebo si pán přivlastní myšlenku Charismat. P. – žádná trvalejší forma hospodaření Byrokrat. P. – nejpříhodnější pro rozvoj Sociální struktura Výrazně kontrastovalo s Marxovým pojetím, 3 odlišné a rovnocenné faktory, které postavení jedince i skupin ve spol. určují (Marx – ekonomické – vlastník X nevlastník) 1, třídní pozice 2, stavovská pozice ( prestiž) 3, politické strany Ovlivnilo teorii sociální stratifikace. Weberovo pojetí společnosti Odmítá evolucionismus. Postupující racionalizace (pouze v západních státech) Byrokratizace, industrializace, kapitalismus, specializace, sekularuzace, zvěcnění, odkouzlení Racionalizace okcidentu (pouze na západě), právo ( původně mudrci – neosobní justice), náboženství ( magické procedury- hodnotově racionální systematizace vztahu člověka k Bohu), politika (charismatický král – vláda řízená předpisy), ekonomika (vyvrcholením je moderní kapitalismus). Racionalizace proces ambivalentní, protože došlo k odkouzlení světa (vše vyšší a posvátné bylo vytlačeno logikou)
Weberova antropologie Vyzvednutí individua a jeho osobních hodnot. 4 čisté typy jednání 1, účelově racionální (dosah cíle účinnými prostředky) 2, hodnotově racionální (určité hodnoty jsou natolik významné, že je sleduje bez ohledu na náklady) 3, orientované na tradici (zažité obyčeje a zvyky) 4, afektivní (emoční stav jednajícího) Weberova koncepce sociologie Vymezuje soc. jako vědu o soc. jednání Str. 287 Ideální typ – lze seřadit podle stoupající úrovně obecnosti 1, ty nejkonkretnější – výklad jevů, jev vespecifických, historických obdobích 2, obecnější – abstraktní prvky soc. reality, kt. Mohou být nahrazeny v různých historických a kulturních kontextech 3, nejobecnější Vliv Maxe Webera - US Parsons - N Mommsen, Lowenstein Obecně ovlivnil Weber paradigmata sociologie 20.st. Parsons – strukturální funkcionalismus Interpretativní sociologie Ralf Darendorf – teorie konfliktu
Vilfredo Pareto (1848-1923) Itálie v době Vilfreda Pareta 1871 Řím hl.město sjednocené Itálie – rozdíli mezi průmyslovým severem a zaostalým jihem - pravicová vláda – vysoké daně, volný obchod - 1876 moc do levého středu (odhad reforem) (volební právo rozšířeno ze 2 % na 8% populace, ale stát je vnímán jako korupční mašinerie) - vnitřní napětí se snažila vláda uvolnit pomocí agresivní politiky navenek (kolonionální expanze ve východní africe - v 90 tých letech 19.st. velice tvrdá reakce na sociální nepokoje (zákaz socialistické a anarchistické organizace, omezení svobody projevu a shromaždování) - ve společnosti se šíří cynismus a dekadentní iracionalismus Život a dílo *15.7.1848 v Paříži – 1850 rodina se vrací do It. - v Turíně střední škola – polytechnika 1870 ukončil v oboru fyzika (rovnováh apevných těles) - 1847 ve Florencii – železniční ing. – ředitel I železnic – ředitel ocelářské spol. - demokratické a republikánské názory politicky se angažoval v liberálním hnutí a byl činný v mezinárodním mírově spol. -1876 – 1886 velká řada článků (Economista) přimlouvá se za uzákonění minimální mzdy, odpovědnost zaměstnavatele při prac. Úrazech, napadí korupci, kariérismus, a vládnoucí elity
-
1889 sňatek s Alexandrou Bakuninovou – Fiestola- studium ekonomických věd a historie -1891 seznámení s prof. Ekonomie Walrasem, který mu nabízí svoji katedru ekonomie v Lausanne (1893 Pareto jmenován prof.) 1896 první díl Cours deconomie politique 1898 ostrá změna názorů (proti myšlenkám demokracie a humanismu, snad proto, že ho opustila a okradla manželka) 1902/03 Les Systemes socialistes (kritika socialistických systémů) Omezil univerzitní činnost – později zcela zanechal výuky (trpěl srdeční slabostí a nespavostí) Navštěvován jen nejbližším okruhem přátel (Michels, Sorel) 1912 zkomponoval 1916 vyšlo nejrozsáhlejší dílo Traktát o obecné sociologii 1922 zastupuje Musolliniho vláduve Společnosti národů Ovšem vůči fašismu má výhrady
Myšlenkové vlivy Rozsáhlé vzdělání – antická, filosofická, historická i beletristická literatura, moderní matematika, ekonomie, teorie, matematická ekonomie, kulturní antropologie, politická teorie - ovládal 6-7 jazyků - především tradice machiavelismu Dědictví machiavelismu - lidé jsou řízeni nenasytnou egoistickou touhou po moci a materiálním zisku - na rozdíl od Marxe nebo durkheima nezkoumá jak jsou lidé utvářeni v měnících se sociálních podmínkách, ale naopak sleduje jak se neměnné lidské vlastnosti projevují v některých podmínkách Teorie elit -
zásadní význam moci ve stopách machiaveliho chce zkonstruovat vědu, která vyloží na kolik jsou zdroje lidského jednání trvale zakořeněny v povaze člověka akceptace použití síly (pokud nic jiného nedokáže zajistit stabilitu)
X osvícenství Vítězství rozumu X člověk jako neracionální bytost řízená stále stejnými instinkty Víra v pokrok X předkřestanské vize dějin Důvěra v možnost humanizace X učení o věčné cirkulaci elit
Vliv evolucionismu a pozitivismu - v rané tvorbě silně ovlivněn sociálním darwinismem a Herbertem Spencerem - Spencera postupně opouští, soc.darw. ne - Využití Spencerovi inspirace o vzájemné závislosti soc. jevů také evoluc. Myšlenky o přechodu od nekoherentní homogenity ke koherentní heterogenitě a o dělbě práce - Dělení spol. na vojenský a industriální typ (Spencer) - Kritika Spencera za nedostatek vědeckosti
V traktátu opustil evolucionistické představy ve prospěch cyklické teorie dějin. Comte – často ho cituje, společnost drží pohromadě neracionální sentimenty mnohem více než rozumové ideje – kritika Comta, že nezůstal vědcem, ale stal se prorokem. Vztah k rasismu a sociálnímu darwinismu - soc. darwinismus – boj o život jako základní princip dění ve společnosti – je přitomen v jeho teorii elit Vliv antropologů inklinujících k rasismu (deLapouge, Ammona) tendence redukovat soc. vztahy a kvality na jevy čistě biologické. Je ale proti vyšším a nižším rasám. Další vlivy N historikové Mommsen, Niebuhr N právní vědec Hering A Maine F hostorikové Guizot, Taine, de Coulauges, Baylay (skepticismus, kritika náboženství( Valtaire Antropologové Frazer, Lévay-Bruhl, de Tocqueville, Marx, le Bone, Tard Durkheim (velice tvrdá kritika) Zdá se že vůbec neznal práce svých kolegů N. Tonniese, Simmela,Webera,Freuda) Ambivalentní vztah k Marxovi (sice špatný ekonom, vynikající sociolog) marxova teorie vykořistování X vzájemné okupování různých vrstev spol. Souhlasil s bojem tříd, ale tento boj nemůže být nikdy ukončen Nejvýznamější Paretovy práce - více než 600 článků - - fyzikální teorie rovnováhy aplikovány nejprve v oblasti ekonomické – sociologické Dvoudílní práce Cours deconomie politique (1896) soc. témata poze okrajově (proti ustanovení soc. státu, křivka distribuce bohatství ve spol.) 1902(03 Les Systemes socialistes kritika socialistických a komunistických učení od antiky až po Marxe. - již zde prakticky všechny jeho sociologické názory, které představil o mnoho let později v pojednání o obecné sociologii (rozmach jakékoliv doktríny nasouvisí s mírou její pravdivosti teorie reziduí a derivací, koncepce elit) 1907 Manuál politické ekonomie - učebnice ekonomie s mnoha sociologicky relevantními úvahami - lidé jsou ovládáni nikoliv rozumem, ale sentimenty, pocity, předsudky, … Největším dílem je Trattato di sociologie generale (1916) - monumentální spis o jeho pojetí spol. - 3 části : 1. výklad mimologického jednání 2. koncepce reziduí a derivací 3. úvahy o obecné formě spol. a podmínkách sociální rovnováhy - obsahuje úvahy sociologické a antropologické
1921 La Transformation de la Democratic - jako analýza demokracie je úzce propojena s hlavními tématy celé jeho sociologie (idea dynamické rovnováhy , určující role sentimentů v soc. životě, učení o cirkulaci elit, teorie vzájemného olupování, úvahy o vztazích mezi otevřenou silou a skrytou manipulací jako dvou hlavních nástrojů moci. Základní Paretovy pojmy a koncepce „jak je možné, že společnost podobně jako fyzikální systémy se dlouhodobě udržuje v rovnovážném stavu, i když lidské jednání nevykazuje zdaleka takovou míru racionality, jakou mu přisuzují teorie politické ekonomie.“ Logické a mimologické jednání Veškeré lidské jednání rozděluje do 2 kategorií – logické a mimologické Logické jednající předem promýšlí adekvátní prostředky k dosažení adekvátního cíle. Jednání v němž prostředek s účelem takto záměrně propojen není, řadí do některého ze 4 typů jednání mimologickáho 4 typy jednání mimologického Vztah PROSTŘEDEK ÚČEL Objektivní subjektivní 1, není není 2, není je 3, je není 4, je je Ad1, zdvořile jednání, podávání rukou, … Ad 2, náboženské rituály, jednání magické, .. Ad 3, čistě pudové či reflexivní akty Ad 4, např. chování politiků, kteříi myslí, že hájí zájmy národa, přitom však reálně jejich politiku naplňují úplně jiné cíle Člověk je v zásadě tvor nerozumný,má potřebu vypadat jako bytost vysoce racionální. Rezidua -
to co v našem jednání a myšlení zústává odečteme- li jeho logickou složku - tvoří základ jak koncepce lidské povahy tak jeho koncepce společnosti – zůstává ale předmětem diskusí Paretologů 1. Giovanni Bersino (stereotypní úsudky k nimž inklinuje lidská psychika 2. Maurizius Bach (nejde o biologické učení o pudech či instinktech – zachycení konstantní předreflexivní sociokulturní vzorce) Rezidua jsou prostředníky mezi sentimenty a systémy věr a výkladů. Několik tříd reziduí (dvě první hlavní část Traktátu) 1. Kombinační instinkt 2. Trvalost agregátů 3. Potřeba manifestovat sentimenty jednáním 4. Rezidua sociability 5. Integrita individua 6. Sexuální reziduum
Ad 1, vyjadřuje schopnost člověka ustavovat prvky do stále nových sestav Ad 2, protiklad k 1 – tendence našeho myšlení a jednání k internosti, k odmítání změny Ad 3, lidská potřeba aktivně se projevovat, být činorodý Ad 4, je složena z rezduí, které mají vztah k sociálnímu životu a k disciplinovanosti Ad 5, doplnění třídy předchozí, mechanismu jež působí proti narušení rovnovážného stavu Derivace Naprostá většina lidského jednání je mimologická a řídí se predispozicemi, člověk má silnou potřebu prezentovat druhým i sobě své jednání jako rozumné – k tomu lidé používají derivace (různá pseudologická vysvětlení) – derivace jsou skutečnou příčinou jejich jednání - derivace však nejsou projevem logiky a racionální úvahy 4 druhy derivací 1, kategorické tvrzení 2, výroky podepřené autoritou (čerpají sílu z reziduí prvé třídy) 3, souhlas s nějakým obesným principem 4, těží z toho, že jakékoliv jednání lze ospravedlnit demagogicky Koloběh elit Společnost nění možná bez rozdělení na vládnoucí a ovládané – každá snaha o odstranění hierarchie vede k ustavení hierarchie nové. Společnost je rozdělena na dvě části: 1. v níž převládá vědění řídí a usměrňují tu 2. u niž převládají sentimenty Rovnovážný stav společnosti Spekulanti X rentiéři Správný podíl prvé a druhé třídy reziduí ve spol. je podmínkou pro stabilní ekonomiku i politickou strikturu. Paretova analýza socialismu - definuje se jako snaha odolat na minimum soukromé vlastnictví 3 typy socialismu : 1. náboženský 2. metafyzický 3. vědecký „instinkt sociabilty“ vstřícnost vůči jiným lidem . Proti Marxově vykořistování staví olupování. Legalizovaná loupež je podstatou socialismu. Stejný postoj jako u Webera. Paretovo pojetí společnosti Lidská spol. existuje díky mimologickému jednání. Pokud by lidé jednali logicky došlo by k úpadku spol. Každý by šel po svém zisku. Celek složený z individuí mívá jiné vlastnosti než jsou vlastnosti jeho částí. Zájmy aktéra se zřetelně rozcházejí s potřebami systému. Řeší problémy soc. soudržnosti tím, že zapojuje svoje kategorie: - rezidua jsou zdrojem sociability, mají autoregulační schopnost - oblast derivací a zájmů, mechanismy výměny elit a ve fenoménu vzájemné závislosti jevů ve spol. - teorie koloběhu elit posiluje stabilitu tak, že ti co jsou vespod a mohli by narušit stabilitu se dostanou navrch a stane se z nich elita
-
v koncepci elit je zakodovaný ještě jeden mechanismus musejí být v rovnováze prvé rezidua ještě jedna pojistka rovnováhy spol. – velký důraz na vzájemnou závislost všech jevů ve spol.
Paretova antropologie Trojí pohled vztahu individua ve spol. 1. rezidua první třídy – člověk jako energická, dravá, agresivní bytost 2. čtvrté reziduum – bytost altruistická, ochotná 3. páté reziduum – není ofenzivní ani pro sebe ani pro druhé, bojí se změn, potřebuje jistoty Paretova koncepce sociologie 323-326 Vliv Vilfreda Pareta F historik G.M. Bousquet USA Henderson, Parsons, Homans, Merton – strukturální funkcionalismus Giovanni Busino
Georg Simmel
