Zdena eS.
Kšeft je kšeft
Hezoun Stojím v šeru suterénu starého parkoviště. Zrušenej barák pro stovky plechovek, kterej pamatuje lepší časy a teď zoufale čeká na demoliční četu. Teď jsem tady demoliční četa já. Ušklíbnu se, demoliční a likvidační. Šklebit se můžu, jak chci, přes masku to není vidět. Tohle nemám rád. Tohle nedělám rád. Ale klient si zaplatil a to je svatý. Velký prachy, Uvidí všechno hezky na videu. Chce jistotu, že vyřídím vzkaz. Zbytek si zkoukne ve zprávách. Možná. Prachy potřebuju, na to slyším. Přede mnou klečí chlap. Nebyl problém ho najít. Taková vycmrdlá sušinka. Podělanej strachy až za ušima. Zvednu ho za límec. Tak pojď, hochu, krást se nemá. Vybral sis blbýho kořena. A ten se nasral. A hodně. Jdeme po schodech nahoru. Pomalu. Už není kam spěchat. Papíry ze sejfu shořely na podlaze garáží. Před kamerou. Jeden po druhým. Jistota pro klienta. Celou tu dobu sušinka kňučel jak stará kurva. Sliboval všechno možný. Prachy. Hodně. Lákavě hodně. Ale má smůlu. Uzavřenej kšeft se neruší. Moje zásada. Někdy mě moje vlastní zásady docela serou. Ale bez nich bych v branži nepřežil. Na střeše docela fouká. Nemám závratě. Sušinka zjevně jo. Stojí na kraji a klepe se jak rosol tety Muriel. Fuj, nesnášel jsem tetu Muriel a její hnusnej rosol ještě víc. Trochu mě zamrazí. Přes propocené triko mě zastudí záda. Zkrátím to. Kamera jede. Vyřídím vzkaz. Pan Albert ti přeje příjemný let. Ani ho nemusím moc šťouchnout. Za pár vteřin to pode mnou zaduní. Sejdu dolů. Poslední záběr filmové role. A sakra. Zbytky zábradlí a na nich sušinka. Vypadá jak jednohubka v kečupu. Humáč na blití. No nic, klient má záběry hezky zblízka, já viděl i horší. Ať si užije za svý prachy něco střev a krve. Konec, klapka a mizím. Tenhle kout města znám jak svý boty. Vyrůstal jsem tady. Kdysi. Dělnické domky. Malé dvorky s prádlem, které je špinavé dřív, než stihne uschnout na šnůře. Prosmýknu se mezi ploty a přestal jsem existovat. XXXX Za hodinu stojím ve sprše. Horká a studená. Nechávám se bičovat vodou a odnášet únavu do městské čističky. Šklebím se při pomyšlení, jak se v ní příště umeju, nebo si ji někdo vypije. Směju se jak debil. Pohled do zrcadla smích zastaví. To velký zrcadlo mě taky sere, ale nějak ho tu nechávám. Možná nostalgie. Nápad jedné, která tu kdysi žila pár týdnů. Nebo měsíců? Už nevím. Koukám se na sebe. Figura ještě ujde. Držím ji zkrátka cvičením. Mrchu. Pár piv a pupek by se rozeběhl do světa. Cvičení bolí víc a víc. Jizvy všude možně. Něco z ringu. Něco z války. Něco od speciálů. Něco z drsného života. Krátký sestřih a křivý nos. Jizva kolem oka. Ten zápas mi vynesl prachy a přezdívku. Hezoun. Nechal jsem si ji. Líbí se mi. 1
Zdena eS.
Říkají mi tak ve Firmě. Hezoune. Jen šéf ne. Ani nevím, jak ten mi říká. Majore už asi ne. Hlavně že platí. Přijal jsem jeho nabídku po té zpackané akci. Do prdele, posledních pár dnů v armádě a všechno šlo šejdrem. Od samýho začátku to smrdělo amatérama. Taky to tak skončilo. Mrtví civilové a řev v novinách. Novinářská sebranka. Hovno ví jaké to je, když to kolem hlavy vztekle sviští. Prej rychlovka. Hovno na hovno. Ty kreténi proti nám spustili kanonádu jak při dobití Berlína. Velký výběr nebyl. Ostuda a kriminál, nebo Firma. Jasná volba. Zakázky ve státním zájmu. Neptat se a držet hubu. Neptám se a držím. A občas bokovka s požehnáním Firmy, jako dneska. Když je dobře placená, tak se taky neptám. Moje specializace jsou nešťastné náhody a sebevraždy. Když si připlatí za video, tak ho natočím. Částka na účtu hezky narůstá. Musí stačit na dům někde v Karibiku a živobytí. Začínám totiž uvažovat o důchodu, aby bylo jasno. Už mě to začíná unavovat. Možná za to můžou narozeniny, které jsem oslavil sám se sebou, jako ty roky před tím. Na zdraví, chlape, je ti pětapadesát a za chvíli bude všechno nad tvé síly. Sprcha dokáže divy. Čisté triko a džíny, vesta s kapsama. Jdu do hospody na rohu, dám pivko s chlapama. Můj domek je v řadě se spoustou dalších podobných mírně střednětřídních domků. Kousek zahrádky tak akorát na gril a stůl s pár židlema. Co víc potřebuje starý mládenec. Obchoďák věčně na cestách. Dbalý občan, který zítra ráno upraví spadlý květináč na hřbitově u bezejmenné hrobky. Dřív než položí kytičku na vedlejší hrob. Je to jedno, kdo tam leží. Má pravidelný přísun kytek. A vedle se stěhuje květináč na jednu nebo druhou stranu. Usínám sám v posteli pro dva. Občas tu přespí Helena. Dělá někde v kanceláři v City. To nejlepší má už taky za sebou. Náhodné setkání v parku, kam jsem nesl balíček. Vrazil jsem do ní a zachytil před pádem. Kus pořádného masa. Mám rád ženský s kozama a pořádným zadkem. Černé vlasy a modré oči. Můj typ. Vztah, který vyhovuje nám oběma. Sex a žádné závazky. A žádné otázky. Vyřešilo to mé dilema, nesnáším kurvy a placený sex. Ne že bych byl škrťa, ale nechci chytit nějaký hnus. Helena je fajn. Možná někdy v budoucnu pouvažuju o závazku. Až skončím s prací pro Firmu. Ještě pár kšeftů a končím.
Suchar Konečně. Tři dny ležím přitlačený k zemi. Močím do lahve pod sebou. Díky práškům naštěstí jen to. Na těle pár kilo hlíny a roští. Jsem trpělivý. Dotýkám se zlehka své půlpalcové Barrettky. Říkám jí důvěrně Emičko. Jsou lepší a modernější, ale tuhle mám rád. Jsme na sebe zvyklí. Čekání se vyplatilo. Cíl je tady. Tedy tady. Skoro dva kilometry ode mne. Chlap co má na svědomí pár desítek lidských životů. Útěkář před spravedlností. Čekám tu na něj. Nemusel jsem ho hledat. Jeho tvář plní první stránky novin už několik měsíců. Soudní proces zvedl sledovanost médií. Spasitel lidstva. Stavitel levných domů pro chudinu. Mistr líbivých slov a úspor materiálů. Vstup do politiky jistý. Jen by ten jeden
2
Zdena eS.
činžák nesměl spadnout. Činžák plný lidí. Hlavně ženských a dětí. Chlapi buď za prací, nebo v kriminále. Čert ví kde. Mám ho na mušce. Skoro nedýchám. Vidím před sebou statného muže Černé vlasy, vousy, úspěšně maskované břicho pod drahým svetrem. Stačilo jen počkat, než oslaví vítězství u soudu svou oblíbenou hrou. Drží v ruce golfovou hůl. Dívám se, jak se mu zvedá hrudník. Začnu dýchat jako on. Pomalu a soustředěně. Nádech a výdech. Rozmáchne se. Královská kobra odrazí míček vysoko na greenu. Všichni se dívají. Jen statný muž ne. Padá k zemi s rukou na srdci. Vidím obličeje ostatních. Servilní úsměvy, které se mění v údiv. A pak strach, když se objeví na svetru krev. Stačí několik vteřin. Na co nestačil zákon, dokončila jedna kulka. Před ní ho neochránili ani prachy, ani tým super skvělých a super drahých advokátů. Pozůstalí mohou mít aspoň pocit satisfakce. Mrtvé nikdo nevrátí. Políbil jsem Emičku. Nezklamala, jako už tolikrát. Vyčkám v úkrytu ještě den. Než odezní panika. Jsem připraven na vše. Okolí kolem mého hrobu odrazuje psy. Žádní nepřijdou. Tak daleko ne. Motají se jen kolem. Další noc se vyhrabu ze země. Pomalu se odplazím pryč. Je tu klid, ale jsem opatrný. Velmi opatrný. Patří to k mým zásadám. Jinak bych nepřežil. Zásady a pravidla určují celý můj život. XXXX Proplazím se noční tmou k lesu. Teprve pak se zvednu. Pušku na záda a běžím pryč. Dvě hodiny na parkoviště u pumpy plné bezejmenných kamioňáků. Nikdo si nevšímá odstaveného džípu. Pár minut odpočinku na trase. Pár minut dřív, dneska musím několik přidat. Předstírám sám před sebou, že přemýšlím, ale vím, o co jde. Začínám stárnout. U auta se převléknu. Manšestráky, košile, mikina. Vše do béžova a šeda. Nenápadné barvy. Nenápadné jako já, jako celá moje existence. Zastavím u levného motelu. Recepční se na nic neptá. Obtloustlá ženská sleduje stupidní telenovelu. Zaplatím hotově a vycením zuby v náznaku úsměvu. Podává mi klíče s očima znovu nalepenýma na obrazovku. Nevnímá mě. Slastná sprcha. Pach potu a moči z mého těla se rozpouští ve voňavém mýdle. Používám svoje, vždycky používám svoje mýdlo i toaletní papír. Taková mírná obsese. Pár hodin spánku odnese únavu. Už se těším zpátky domů. Do svého mansardového bytu s knížkami a elpíčky. Klavírní koncert Čajkovského uklidňuje. Mám rád řád. Pravidelnost a souměrnost. Nejsem moc dobrý společník a vím to o sobě. Už od školky jsem byl pro všechny Suchar. Nechal jsem si to jméno. Líbí se mi. Ve škole jsem nezlobil, žádné party, žádné divočiny, rád jsem se učil. Ideál pro učitele, boxovací pytel pro spolužáky. Kdybych se nechal. Kdybych neměl tátu majitelem sportovní školy. Bruce Lee a tak. Jednu dobu to byla velká móda. Ukázal jsem svou sílu a měl klid. Pak táta umřel a bylo jasné, nakolik přecenil své obchodní síly. Bruce přestal být hrdinou a hypotéka na rozšíření sportoviště sebrala všechny peníze z prodeje domu. Co se podařilo 3
Zdena eS.
zachránit jsem nechal mámě a šel do armády. Řád a buzerace. I tady jsem ukázal pár triků a měl klid. Na jedné akci odpadl odstřelovač, nevím, co mě to tenkrát napadlo, ale zvedl jsem ruku. A seznámil se s Emičkou. Láska na první pohled. Šlo nám to spolu skvěle. Když jsem začal uvažovat o odchodu, zazvonil telefon s nabídkou. Práce pro Firmu neurčitého jména. Tichá, nenápadná, dobře placená. Pomáhat společnosti odstraňovat kluzké štiky, co utečou zákonu. Finanční nabídka, která se neodmítá. Bydlím v domě s nájemními byty. Nestaráme se příliš o sebe, stačí báze zdvořilých pozdravů a vět o počasí. Jsem zástupce firmy, co prodává zemědělské stroje a jsem často na cestách. Za chvíli jsem doma. Ještě dvakrát vyměním auto a prokličkuji do centra. Nemusím podávat hlášení, to už zvládli novináři. Možná si zajdu na thajskou masáž. Záda mě bolí od dlouhého ležení. Vyřeším si svůj osobní problém. Ta drobná dívka ví, co mám rád. Stačí náznak a pochopí, jestli skončíme jen u zad, nebo budou její ruce pokračovat dál. Je to čisté, hygienické, beze slov a bez závazků. Při mé profesi ideální. Možná někdy nějaký závazek zvládnu, až se rozhodnu skončit. Až si našetřím dost peněz, abych si mohl koupit dům někde u moře, jižní Francie třeba. Začínám o tom vážně uvažovat při každém pohledu do zrcadla při holení. A taky od té doby, co jsem se musel začít nutit do cvičení. Ještě pár zakázek pro Firmu a končím.
Helena Sakra. Nenávidím budík v šest ráno. Vlastně nenávidím budík v jakoukoliv dobu. Ten hluk, který mi říká, že musím vstávat a jít do práce je deprimující. Někdy nenávidím celý svět, včetně sebe. Ledová sprcha mě probudí a zpevní tělo. Teda, měla by zpevnit tělo. Ale už to nějak nefunguje, už to přestává fungovat. Někdy mě pohled do zrcadla dorazí, někdy smíří se životem. Koukám se na sebe. Vrásky ještě nevyhrály nad kosmetickými krémy. Začínám čím dál víc podléhat reklamám na věčné mládí. Jak dlouho ještě budu moci říkat, že mám do čtyřicítky pár let?! Asi už moc dlouho ne. Donutím se ke cvičení, abych aspoň přeprala sklon k nadváze. Pár kil si nechávám, kvůli vráskám. Kecám. Pár kil navrch mám, ať dělám, co dělám. Do práce to nemám daleko. Pár stanic metrem. Měla jsem neskonalé štěstí na byt v tichém domě v tiché ulici kousek od City. Možná zapracovala Firma. Nevím a neptám se. Nechci vědět víc, než je nezbytně nutné pro mou práci. Jsem Firmě vděčná za práci i slušné prachy za ni. Moc dobře vím, že mám být za co vděčná. Mohla jsem poplatit dluhy za idiota manžela a začít pomalu šetřit sama na sebe. A taky jsem nemusela do kriminálu, když jsem zjistila, co je idiot manžel zač a přestala se ovládat. Jak jsem mohla být tak blbá, blbá a ještě jednou blbá. Ten jeho zájem o mou práci v protidrogovém, o kolegy. Nebylo mi dost dlouho divné, když padlo pár akcí hned v zárodku. A pak se jednou přímo zeptal. Kšeft za miliony, nechtěl riskovat. Zlomil mi srdce, hajzl. Ale 4
Zdena eS.
držela jsem se. Než mě nazval tlustou krávou. To neměl. To mě naštval. Blbec, řekl mi tak v kuchyni. Asi nečte statistiky, největší počet manželských vražd je v kuchyni. Všechno hezky po ruce. Já měla pánev. Těžkou, litinovou. Žádná hysterie. Rozmysl a úmysl. Hned pak jsem zavolala kolegy z oddělení vražd. Místo zatčení jsem dostala nabídku. Práce pro Firmu, slušný plat, teplá kancelář. Začala jsem nový život. Likviduji cestovní účty, platím faktury. Šéfa skoro nevidím. Ráno na mě koukne tím svým studeným rybím okem, zaúkoluje a je pryč. Občas vyřizuji pochůzky. Některé nevypadají příliš košer, ale nestarám se. Šéf nevěří telefonům a počítačům. Asi stará škola. Tak nosím balíčky a dopisy na různá místa. I na hřbitov, nebo do parku. V parku jsem potkala Jima. Vrazil do mě a chytil do náruče. Páni, takový chlap, škoda, že hned pustil. Z jeho objetí mě až zamrazilo. Po výměně zdvořilostí jsme skončili na kafi a pak u něho v posteli. Žádný zajíc už to není, ale pěkný mužský pořád. A v posteli jednička. To se musí nechat. Křivý nos a jizva prozrazují boxerskou minulost. Neptám se a sama nic neříkám. Jedno poučení v životě stačilo. Vyhovuje mi to takhle, občasné návštěvy, trochu vína a hodně milování. Robertka jsem mohla uložit do skříně. Na později. Kdyby to skončilo. Už si nedělám žádné iluze o životě. Za to šetřím jak blázen. Abych si jednou mohla koupit malý domeček se zahrádkou. Možná tady a možná v nějaké levnější destinaci. Příjemné klima a příjemní lidé. Nevadilo by mi, kdyby tam se mnou byl někdo jako Jim. Klidný život ale stojí peníze. Hodně peněz. Ještě chvíli musím vydržet u Firmy, než skončím. Vkrádá se mi to do mysli čím dál častěji.
XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX
Hezoun Za poslední měsíc tři drobné kšeftíky bez větší námahy. Jeden opilej magor vypadl z balkonu v desátém patře, jedna havárka uzavřená jako sebevražda a jedna nehoda na člunu končící troskami a tělem naporcovaným jak od žraloka. Ani jsem netušil, co nadupanej Mercury umí, když se opře do lopatek šroubu. Mlejnek na maso hadr. Tu honičku na silnici jsem si fakt užíval. Týpek podcenil ošuntělý vzhled mé ojetiny. Přes oprýskaný lak není vidět pár zlepšeníček, nadupaných 425 koní, pro případ nouze natuněné nitro. Když potřebuju rychle zmizet. Nebo někoho nasrat. Tak tohohle jsem nasral smrtelně. A on zas někoho jiného. Dostal jsem víc než slušný příplatek za video. Kamera zachytila jeho vyděšenou tvář chvíli před nárazem do mostu. Otočil hlavu ke mně a konec. Mizel jsem v dáli s ohnivými efekty za zády. Jenom jsem tentokrát udělal chybu. Podíval jsem se. Koncentrovaná hrůza ve dvou zorničkách. Udělal jsem druhou chybu. Pustil si video. Seděl jsem u pumpy a kafe mi hořklo čím dál víc. Udělal jsem třetí chybu. Druhý den jsem otevřel noviny. Do prdele práce, porušil 5
Zdena eS.
jsem zásadu nikdy se nestarat o zázemí objektů. Stalo se a zkazilo mi to celý den. Nějak jsem začal přemýšlet, jestli to byl ten správný objekt k eliminaci. Policajt z protidrogovýho, kurva fix, kam ten blbec sáhnul. Fotka manželky a dvou dětí mě dorazila. Zasranej život. Nesl jsem balíček na hřbitov. Nějaký debil si ho bude honit při pohledu na chlapa vteřinu před smrtí. Sakra. Jsem z toho pořád rozhozený. Další zásada v tahu. Nikdy si práci nepřipouštět k tělu. Je to kurva jen kšeft. Ale ty jeho oči mám na sobě pořád posazený. Drásají se mi z tváře do mozku. Asi fakt stárnu. Skoro jsem zapomněl koupit kytky. Jdu pěšky ke hrobce. Krásný slunečný den. Jen rodina toho policajta ho asi neocení. Na hřbitově pár lidí rozhozených sem tam. Nikdo si mě nevšímá. Strčím video do květináče, položím kytky vedle, chvíli postojím a padám pryč. Skoro jsem vrazil do chlapa. Hubenej čahoun s brejlema pod kloboukem. Kouknul na mě jak bazilišek. Potřebuju se napít. Sedím doma a čekám. Mohla by přijít Helena. Chci, aby přišla. Sakra, ani pořádně nevím, kde bydlí, kde dělá. Začíná mi vadit, že o ní nic nevím. Něco je se mnou špatně. Dal jsem s chlapama jedno pivo a padal domů. Přišla pozdě večer. Smutek v očích, úmrtí v rodině nebo co. Viděl jsem na ni, že její rozpoložení stojí za prdlačku, stejně jako moje. Usnuly jsme v objetí bez sexu i bez zbytečných řečí. Ráno mě vzbudila sprcha. Šel jsem za ní. Objal jsem ji zezadu a cítil na slabinách tu její úžasnou prdelku. Měkká peřinka. Chytil jsem ji za prsa a dohnali jsme večer. Vidím její tvář v zrcadle. Prosvítá jí vnitřní úsměv uspokojení. Je krásná. Orgasmus Madony. Umýváme se navzájem. Už se zase směju. Sperma do čističky. Příště se v něm umeju, nebo ho někdo vypije. Nebo naopak. Směje se taky. Už je to dobrý. Krize je pryč.
Suchar Sedím v malé kavárně, pár stolků na ulici, kolem ruch velkoměsta. Mám rád Paříž, už jsem tu několikrát pracovně byl. Hlučné a veselé město, plné turistů. Jeden obchoďák na cestách se tu mezi nimi ztratí. Škoda, nemohl jsem si vzít sebou Emičku, kvůli kontrolám na letišti, určitě by se jí tu líbilo. Ovšem Firma nezklamala. Tušil jsem, že má dlouhé prsty. Sestru Emičky jsem našel přesně tam, kde měla čekat. Tentokrát to byla rychlovka. Pokyny čekaly zároveň se sestrou. Trochu jsem zaváhal u jména a fotografie. Neptat se je dobrá zásada, ale najednou jsem se díval na fotku člověka, tak známého z novin a televize, až se mi začala vtírat otázka, jestli je to ten správný cíl. Motal jsem se pár dnů kolem, až jsem si byl jistý, kdy bude sám. Až odjede manželka s dětmi. Moje hlavní zásada, žádné ženy a děti v okolí cíle. A jako cíl už vůbec ne. To jsem řekl na rovinu hned ze začátku. Žádné ženy a děti. Nejsem vrah. I když si to musím někdy opakovat, poslední dobou nějak často. Zapíchl jsem se mezi keře s fotopuškou. V penzionu jsem se nahlásil jako vášnivý ornitolog amatér. Fotím tereje, když to stáčí na Cap Fréhel. Vousy, klobouk a brýle mi přidávají pár let. Chodící serióznost. Auto jsem nechal na parkovišti, vím, jak najeté kilometry dokáží zradit, 6
Zdena eS.
když dojde na vyšetřování. Ten kilometr jsem dal prudkou chůzí. Zklidním dech. Vidím cíl u počítače na terase. Je sám a soustředěně se dívá na monitor. Odložím foťák. Nabíjím speciální náboje, nechávám si je dělat na míru. Nejsou tak šíleně průrazné, nesnáším totiž řezničinu. Zmačknu spoušť. Sakra! Nečekaný závan větru sklonil větve keře. Nic nevidím. Tři vteřiny, které rozhodly o jeho životě. Hlupák. Postavil se a rozhlížel. Nulový pud sebezáchovy. Další kulka už jde přesně. Padá zpátky do židle, rozhodí ruce, jedna se zastaví na prostřeleném monitoru. Najdou ho až zítra. To už budu v Paříži. Snídat kávu a čerstvý croissant. Oholený a usměvavý. Několik slov s recepční zrezlou francouzštinou tahanou ze zákulisí paměti. Nosím brýle z želvoviny bez dioptrií. Dodávají mi bezbranný výraz životní solidnosti. Mladá recepční mi na mou žádost opravuje výslovnost. Je štíhlá s drobnými prsy. Líbí se mi, ale tím to taky končí. Nechám si doporučit salon s thajskými masážemi. Třeba poskytují i další služby. Nebo počkám, až se zítra vrátím domů. Jsem zvyklý na svou dívku. A ona na mě. Postará se, aby zmizel nepříjemný pocit, který se ve mně usadil při prvním pohledu na cíl.
Helena Jsou dny, které by neměly vůbec být. Škoda, že není knoflík na vypínání paměti. Šéf ráno vrčel jak vzteklý dingo. Něco se mu nelíbilo, to poznám. Pak cvrlikal do telefonu francouzsky. To poznám taky. Pak si mě zavolal a projel očima od hlavy k patě jak rentgenem. Na prsou se nepokrytě zastavil. Nic neříkám, co taky, asi testuje můj klid. Nakonec mě vyslal po pochůzkách. U dveří mě zastavil. Heleno! Páni, to už se hodně dlouho nestalo. Otočím se. Jen zvedl ukazováček. Vím, co to znamená, maximální opatrnost. Bez obav. Ještě pořád je ve mně výcvik policajta. Jdu na hřbitov. Předstírám žal u jedné z mnoha hrobek. Nenápadně vytáhnu balíček v květináči. Na vedlejším hrobě jsou čerstvé květiny. Vlastně tam jsou pořád čerstvé květiny. Přemýšlím, jestli mně je bude někdo někdy nosit. Těžko. Na chvíli si sednu na lavičku a otevřu noviny. Do prdele! To jsem neměla dělat. Spálené tělo v torzu auta na mostním pilíři. Můj bývalý parťák. Prý sebevražda. Kecy. Nic takového by nikdy neudělal. Za pět let jsem ho poznala víc než dost. Vedle fotka uplakané manželky a vyděšených dětí. To mě sebralo. Sedím na lavičce daleko déle, než jsem měla v plánu. Musím počkat, než přejde třas v těle. Než se donutím znovu otevřít noviny. Znovu se podívat na tu zčernalou hrůzu. Čtu si pozorně celý článek. Jaké pracovní vytížení? Jaký stres? Blbost, blbost, blbost. Do prčic, co se stalo! Dokončím pochůzky, předám všechno, kam mám. Moje zásada. Na soukromou psýchu je čas až po pracovní době. Jinak to nejde. Doma chodím od ničeho k ničemu. Vrtá mi to pořád hlavou. Sebevražda je blbost. Musel sáhnout na někoho nebo na něco. Jinak to není možné. Do prčic, taková smrt. Snad byla 7
Zdena eS.
rychlejší, než oheň. Upálení za živa. Je mi z toho špatně. Nakonec vyzvrátím jídlo za celý den. Je už dost večer, ale nemůžu zůstat sama. Jdu za Jimem. Má smutné oči a nulovou náladu. Ležíme vedle sebe v posteli. Cítím pevnost jeho těla. Uklidňuje mě. Usínám s myšlenkou, kde přišel obchodní cestující k takové figuře. Zasunuji ji někam do podvědomí. Ráno jsem v pohodě. Sprcha dokáže divy. Jim za mnou přišel. Drží mě zezadu za prsa. Tiskne se ke mně celým tělem. Chce mě a já ho chci taky. Nevadí mi velké zrcadlo, stejně zavírám oči. Chci si to užít naplno. Ježíši…………….. je co si užít! Umýváme se navzájem. Všude. Vypráví o spermatu, které bloudí cestou do čističky, aby se vrátilo zpátky do kohoutků domácností. Směje a já taky. Smutek povolil. Už je mi zase dobře.
XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX
Hezoun Už vím, jak to bude vypadat v důchodu. Kurevská nuda. Momentálně ji zažívám. Měsíc a žádná akce, žádný kontakt. Nic. Nechce se mi věřit, že by se všichni hajzlíci vypařili. Nebo napravili. Začínám být mírně nervózní. Začal jsem víc cvičit a vnitřní pnutí nechávám v tělocvičně, vymlátím ho do pytle. Ještě pořád mám rychlé nohy a postřeh. Chodím s chlapama na pivo a poslouchám jejich idiotské hovory. Každý druhý má šéfa kreténa, doma tlustou krávu a nevděčné parchanty. Přikyvuju, ale moc je nevnímám. Občas prohodím moudro na téma klidnýho života starejch mládenců. A myslím přitom na Helenu. Žádná tlustá kráva, měkkoučká peřinka. Po té tiché noci máme k sobě nějak blíž. Už to není jen skvělej sex. Možná jsem dozrál k závazku. S ní. Už jsem jí to trochu naznačil. Něco jsem zdědil a mohl bych se vykašlat na práci. Mám pocit, že koukala docela vstřícně. Denně nakouknu do novin. Dohodnutej kontakt v rubrice nekrologů. Morbidní a zastaralý. V době technických výkřiků se domlouváme jak skauti. Ještě budu klepat morseovku na sloupy. No konečně! Pár slov a čísel. Jedu k telefonní budce na druhé straně města. Chvíli se tam procházím a sleduju cvrkot. Posedím v kavárně a dám si kafe. Do prdele, tak hnusný, že by nešlo vypít, ani kdyby hrozila smrt žízní na poušti. Zbraň hromadnýho ničení. Otrávená servírka má chlupatý nohy a pohled upřenej kamsi. Ani si nevšimne mého odchodu. Telefon v budce zazvoní přesně na vteřinu. Hlas rozostřený vocoderem neříká nic o svém majiteli. Ani mě to nezajímá. Nestarám se o víc, než musím. Stačí mi místo s uložením zakázky. Chvíli mi trvá vymotat se z provozu města ve špičce. Procházím parkem až na úplný konec. Balíček je přesně tam, kde má být. Podívám se na objekt až v autě. Všední tvář, neurčitý věk. Klobouk a brejle. Zapípá mi paměť. Chlap ze hřbitova, do kterýho jsem skoro vrazil. Bazilišek. Pár tipů, kde ho můžu najít.
8
Zdena eS.
Měla by to být brnkačka. Ale proč mám, kurva, ten divnej pocit v žaludku! Náhody neexistujou. Zbystřím pozornost na maximum. Pozorně si prohlížím tvář na fotce. Momentka odněkud z ulice. Teď vidím tu skrytou sílu pod maskou klobouku a brejlí. Držení ramen při chůzi a zvednutá brada. Bejvalej voják. Jsem si naprosto jist. Nejsem z toho nějak moc vycválanej, ale co se dá dělat. Kšeft je kšeft. A prémie nezvykle vysoká. Hned potom oznámím Firmě svůj odchod. Už to stačí.
Suchar Pocit rozhození po návratu z Francie už je pryč. Kulatá sumička, která mi přistála na účtu, poněkud rozpustila nepříjemné pocity, které jsem si přivezl domů. A taky pravidelná thajská masáž. Dívenka mi hněte každý kousek mého těla. Pomaličku a soustředěně. Lehnu si na záda a ručník nechám spadnout na zem. Znamení, že chci víc. Dívám se na ni. Kde se bere tolik síly v tak drobném těle. Když přitlačí, jen zalapám po dechu. Pomaličku se svléká. Něžný úsměv, tmavé oči, sestřih na ofinu, malá prsa. Vím, kolik jí je let, zeptal jsem se majitele. Nejsem pedofil, to aby bylo hned jasno. Jen mě přitahuje křehká krása. Diamant ve šperku. Její jemné ruce na mém těle, pomaličku míří krouživými pohyby od hrudníku přes břicho k penisu. Dívám se na ni, než zavřu oči a nechám se provést až do okamžiku vyvrcholení. Nedotknu se jí. Stačí mi pohyby jejich dlaní. Najednou mám dost volného času. Je to skoro měsíc a žádný kontakt. V novinách zmizela panika i důležité rozbory. Můj poslední cíl roztočil vír spekulací a dohadů. Proto noviny ale nečtu. Sleduji rubriku nekrologů. Je to legrační, ale Firma se drží starých způsobů komunikace jak před sto lety. Taková nedůvěra v technické možnosti naznačuje špatné zkušenosti. To je ovšem něco, co plně chápu. Nebo také hraní na vlastním písečku. Některé cíle nejsou asi úplně košer. Neptám se. Kdo se moc ptá, moc se dozví. Konečně. Jméno, datum a čas. Jedu do City. Chvíli se procházím kolem výloh luxusních obchodů. Dojdu k telefonní budce před restaurací. V tu chvíli zazvoní telefon. Zkreslený hlas mi sdělí místo uložení informací o dalším cíli. Fajn. Je špička a pojedu přes celé město. Nesnáším popojíždění autem. Projdu hřbitovem až k nejstarší části. Balíček je na určeném místě. Chvíli se procházím mezi deskami beze jmen. Balíček otevřu až v autě. Docela pohledný obličej. Žádný mladík, tipl bych na svou věkovou kategorii. Něco mi zazní v hlavě. Ano. Je to ten chlap, který do mě skoro vrazil tady na hřbitově. Boxer. Křivý nos, jizva kolem obočí. Urputný pohled permanentní naštvanosti. Adresa tělocvičny, kam chodí bušit do pytle. Je to snad náhoda? Prohlížím si pozorně tvář na fotce. Rovná záda, úspěšně maskovaný náběh na břicho, sestřih vlasů, vypjatý hrudník. Je to jasné, bývalý voják. Asi nějaká šarže, žádný otřískaný seržant. Trochu znejistím. Stájový kolega. Prémie za rychlost mi zvedne obočí do výšky. Ale, ale, kohopak jsi hochu naštval?! Copak se kde nepovedlo?! No nic. Kšeft je kšeft. Udělám to a oznámím Firmě, že končím. Nejvyšší čas.
9
Zdena eS.
Helena Pár týdnů docela poklídek. Nějaké ty vzkazy a drobné pochůzky. Nic moc vypětí. Šéfa skoro nevidím. Ráno proběhne kolem mého stolu. Zavrčí na pozdrav, loupne po mě okem a je pryč. Občas za ním chodí návštěvy. Přehlídka kvality a nenápadnosti obleků. Někdy nesu kafe a sodovku. VIP porady. Čalouněné dveře jistí soukromí a diskrétnost. A pak jsou speciálové. Chodí zvláštním vchodem. Klíč má jen šéf. Ty nevidím. Ale jsou důvodem mých pochůzek po městě. Roznášková služba obálek a balíčků. Pracovní náplň absolventa Policejní akademie s vyznamenáním. Ale pořád lepší, než kriminál. Za idiota manžela. Už si na něj ani nevzpomenu. Ani když jdu na hřbitov pro balíček. Ani v posteli. To už vůbec ne. Jimovi nesahal ani po kotníky. Upřímně, i ten robertek je lepší, než co kdy předvedl idiot. Konečně se začalo něco dít. Šéf si mě zavolal. Jeho obligátní odložení očí na mých kozách. Napadá mě, co by dělal, kdybych rozepla halenku. Někdy mě až zasvědí ruka. Ale ne dneska. Dneska rozhodně ne. Páni. To jsou věci. Šéf uvažuje o důchodu. Pozorně si ho prohlížím. Nepřipadá mi tak starý, možná něco přes šedesát. Ovšem v téhle branži se stárne rychle. Nejsem tak pitomá, abych si nedokázala spočítat dvě a dvě. Dívá se na mě a pak, světe div se, se usměje. Přesně ví, na co myslím. A pak to přišlo. Lákavá nabídka. Postup. Peníze. Sakra, chtěla jsem se na to vykašlat. Jim už taky něco podobného naznačoval. Zdědil docela slušnou kupičku peněz. Mohli bychom žít někde úplně jinde. Šéf mi snad čte myšlenky. Nahozená návnada je tak lákavá. Mám tři dny na rozmyšlenou. A pak mě, jako by nic, začal úkolovat. Na zkoušku. Mám dohlédnout na průběh akce. V případě nutnosti zasáhnout a dokončit ji. Konečně zužitkuju policajta v sobě. Dívám se na fotky aktéra. Vysoký, štíhlý, věk utajený kloboukem a brýlemi. Podívám se lupou. Bezva finta. Nula dioptrií, jen sklo. Šikovně zamaskovaná šlachovitá postava. Šedé kalhoty a mikina. Na ulici bych ho minula bez povšimnutí. Žádný amatér. Možná policajt, nebo spíš voják, podle držení těla. Mám i jeho adresu. Vypadá to jednoduše. Pověsím se mu na paty a dohlédnu, aby provedl akci. Aby odstranil problém. Pak se uvidí. Pod poslední fotkou suma cílové prémie. Zalapám po dechu. Tak brnkačka ani náhodou. Za takové prachy vybičuji policejní instinkty do maxima. Nic pro děti a nevinné dívky. Kouknu na šéfa a kývnu. Jo, tohle beru. Ušklíbne se docela lidsky. Věděl, že to udělám. Dobrý kšeft se neodmítá. Nikdy.
XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX
10
Zdena eS.
Hezoun Odpoledne jsem si procházel zásoby. Vyčistil zbraně. Žádný pokyn o nehodě nebo neštěstí. Jen čistá eliminace objektu. Kurva divný. Nedělám si iluze o své výjimečnosti. Určitě nás je ve Firmě víc. Proč zrovna já?! Pokud je to bejvalej voják, a jako že teda je, tak tu něco nehraje. Kurva fix, vždyť vědí, kdo jsem. To má být zkouška, nebo co! Musím si to všechno pořádně promyslet a připravit. Nerad bych šlápl do hovna. Večer přišla Helena. Celá rozzářená a rozdychtěná. Dostala úžasnou nabídku v kanceláři. Trochu mě zaskočila. Sakra. Myslel jsem na něco jiného. Nějak jsem si začal malovat společnou a klidnou budoucnost. Nás dvou. Její nadšení bylo ale tak nakažlivý. Dostala zkušební úkol. Když ho neposere, je postup její. Pak si vzpomněla a utíkala zpátky k autu pro láhev šampusu. Na oslavu. Tančila po kuchyni, taktak jsem stihl zaklapnout dveře do komory s výbavou. To by asi nevydejchala. Armádní arzenál v domácím provedení. Chytil jsem ji kolem ramen a otočil na druhou stranu. Bože, její přítulné tělo v mé náruči. Hebké a voňavé. Otočil jsem ji zády k sobě. Miluji ženské, co nosí sukně. Opřel jsem ji o stůl. Roztrhl kalhotky. Vzal je čert, stejně tu je autem. Jo! Tak tomuhle se v armádě říká zuřivá rychlovka! Nechtěla zůstat přes noc. Nepřemlouval jsem ji. Dnes ne. Než se rozjela, vyhrnula si sukni a mrkla na mě. Potvora. Dívám se za jejím autem a usmívám se. Do prdele práce, já jsem snad zamilovanej. Ale teď ne. Teď se musím soustředit na zakázku. Vypustím Helenu z hlavy a soustředím se na Baziliška. Soustředím se na objekt eliminace. Ještě není tak pozdě. Zajedu ke garážím a vyměním auto. Nenápadný sedan v nenápadné barvě. Takových jezdí tisíce. Nechám ho stát na parkovišti u marketu s celonočním provozem. Za chvíli běžím po ulici. Noční jogging. Koho bych zajímal. Klidné ulice mezi City a starým centrem. Třípatrové domy s byty a obchody. Decentní reklamy. Minu kosmetiku, lékárnu a thajské masáže. Ztratím se v šeru neosvětleného průchodu na dětské hřiště. Čekám dost dlouho. Nic. Nevadí, vrátím se. Dočkal jsem se třetí večer. Bazilišek. Volným krokem vyšel z masérského salónu. Jde pěšky sotva dva bloky. Už vím, kde bydlí. Kurva, je si tak jist sám sebou. Z džípu před domem vyndá tašku. Udělám pár fotek, jen tak. Mám ho a to mi stačí. Zítra to vyřídím. Chvíli počkám a vyběhnu zpátky k autu. Na ulici ticho a klid, jen na konci se plouhá nějaká bába se psem. Nic, co by mě mělo vzrušovat. Zejtra natrhnu Baziliškovi tu sebejistou prdel. Už se těším.
Suchar Večer jsem si pouštěl Haydnovo oratorium. Temná a dramatická hudba Ročních dob mi přinesla soustředění.
11
Zdena eS.
Znovu si pozorně prohlížím fotku Boxera. Jsem si jist. Je to voják. Divné, že posílají mě. Moji minulost mají jak na dlani. Něco tu nehraje. Musím být super maximálně opatrný. Možná jde o víc, než jen o odstranění cíle. Nerad bych narazil na něco nepředvídatelného. Připravuji si Emičku, ale pak se rozhodnu pro další průzkum. Ještě to nemám plně promyšlené. Nejdřív si hocha najdu, omrknu a pak se uvidí. Projedu městem a vyměním dvakrát auto. Proběhnu podchodem pod rychlodráhou a zmizím mezi desítkami dalších garáží. Tělocvičnu jsem našel levou zadní. Otřískaný barák na rohu hřiště. Okolí nic moc. Nudné předměstí plné nudných domků. Obchody, nějaká ta hospoda. Nic vysokého. Upíchnu se na střeše haly a připravím na dlouhé čekání. Jsem zvyklý mít tašku stále připravenou. Výbava pro čekání, akci a přežití. Zdá se, že to bude rychlovka. Objevil se hned večer. Díky noktovizeru ho vidím na dálku. Sleduju, jak opatrně míjí rohy ulice. Jak sleduje pohyb. Nic mu neunikne. Profík. V ležérním kroku ukrytá síla. A hrozba. Potlačím chuť to skoncovat hned na místě. Není sám. Slyším ho, jak pode mnou mluví. Asi se správcem. Zamlouvá si večerní hodiny na celý týden. Skvělé! Není co řešit. Něco mě zastavilo, abych hned nevypadnul. Sleduji ho dál. Spustím se dolů ze střechy. Nikdo si mě nevšímá. Držím se kus za ním. Night Jaguar mi ho přibližuje až k očím. Už vím, kde bydlí. Tuctový dům, tuctové auto. Světlo na verandě. Někoho asi čeká. Vtisknu se mezi smradlavé popelnice a zaprášený keř. Dočkal jsem se dřív, než mi došel dech. Ženská. Pozorně si ji prohlížím. Docela hezká. Asi čtyřicítka. Velká prsa a statný zadek. Na můj vkus docela hodně, ale chápu, že to někdo rád. Hodí ledabyle okem po ulici. Boxer je asi pěkně nadržený. Chytá ji kolem pasu hned ve dveřích. Vášnivý polibek. Zježí se mi chlupy na krku. Tolik tělesného kontaktu za pár vteřin. Fuj. Viděl jsem dost. Chvíli počkám a vypadnu. Sakra. To bylo o fous. Jen co jsem se začal vyprošťovat z keře, vyšla z domu k autu. Ts, ženská a kabelka. Počkám pár vteřin a mizím. Dostanu ho za pár dnů. Nebude to žádný problém. Počkám, až půjde do tělocvičny. Nebo bude odcházet. Podle okolností. Emičku nechám doma. Škoda jí na tak krátkou vzdálenost. Vezmu si Remingtonku s tlumičem. Když všechno půjde tak, jak má, tak to rychle skončím. Rozhodnutí mi zvedlo náladu. Ještě není tak pozdě. Zavolám do salónu, zda má Kim volno. Už znám její jméno. Jsem na nejlepší cestě se jí dotknout. Možná už dneska. Zamluvím si ji dopředu na celý týden. Budu potřebovat odplavit adrenalin.
Helena Navečer jsem se rozjela k Jimovi. Přihodila jsem do kabely láhev šampusu. Zapijeme očekávaný služební postup. Myslím na to celou cestu. Možná proto mám vybičované smysly.
12
Zdena eS.
Lehké zablesknutí. Zahlédnu něco. Nebo někoho. Schovává se v roští naproti. Nechám tašku v autě. Jim se na mě nedočkavě vrhne hned ve dveřích. Ať si sousedi užijí. Držím se v kuchyni, abych viděla ven. Světlo z verandy dopadá skoro k popelnicím na druhé straně ulice. Policajt ve mně jede na plné obrátky. Směju se a melu nesmysly, ale oči mám venku. Ano, někdo tam je. Chystá se vylézt z křoví. Vystartuju k autu pro láhev. Chlap. Vysoký, štíhlý. Zajede zpátky do tmy jak fretka. Bafnu tašku a mizím v domě. Sleduju ho nenápadně oknem. Za chvíli vypadne a mizí. Neviděla jsem z něho moc, ale něco mi říká, že ho znám. Už vím. Stačila vteřina a naskočilo mi to do mozku. Aktér. Mám co dělat, abych zůstala v klidu. Evidentně sledoval Jimův dům. O tom nepochybuji ani na vteřinu. Vrtím se po kuchyni a snažím se získat čas na uklidnění. I tak si všimnu zaklapnutí dveří do komory. Nikdy jsem tam nebyla. Těsně před zavřením dveří zahlédnu arzenál jak pro malou armádu. Speciální zámek jak na trezoru v bance. Do prčic! Jim mě strhne k sobě dřív, než začnu panikařit. Opře mě o stůl a vyhrne sukni. Slyším, jak se trhá látka kalhotek ……………………………….. tak tohle teda umí! To se musí nechat! Vyčkám nějakou zdvořilostní dobu a chci se odporoučet. Kupodivu mě nepřemlouvá. Vyprovodí mě až k autu. Než se rozjedu, vyhrnu sukni a ukážu mu klín. Má v očích něhu, ale stažené čelisti dávají tušit něco jiného. Vytáhnu si z paměti nedávnou myšlenku. Proč si obchodní zástupce tak skvěle udržuje figuru. Strčím auto za kontejnery u hospody a nenápadně vyhlížím ulicí. Za chvíli odjíždí. Snažím se ho držet v neviditelné vzdálenosti. U garáží vymění auto. Je mi jasné, že je všechno jinak. Koneckonců ani já nejsem sekretářka firmy dovážející víno z Francie. Další večer se připravím na sledovačku. Jiné auto, oblečení. Noktovizer s foťákem. V kufru M16. Pro každý případ. Do podpaží Commandera. Taky pro každý případ. Staré dobré časy u protidrogového. Teď vidím, jak mi to chybělo. Jsem jak chrt na startu. Nemůžu se dočkat. První noc ticho po pěšině. Až další den. Plazím se dětským hřištěm. Jima skoro nevidím. Splývá s průjezdem. Už vidím, koho sleduje. Znám tu adresu. Z masážního salónu vychází Aktér. Doprovodím je v bezpečné vzdálenosti k němu domů a pak jedu za Jimem. Teprve až on dorazí domů, tak se sbalím a vypadnu. Prohlížím se fotky, které jsem nacvakala. V hlavě mi to šrotí na zavaření. Srovnávám si aktivity poslední doby. Prolítávám novinové titulky. Moje pochůzky. Telefonáty. Nenápadně obvolám pár jmen z minulého života. K ránu mám jasno. Hezoun a Suchar. Hezoun Jim je určený na odstřel. A já na to mám dohlédnout. Do prdele práce! Jinak to nejde říct. Mít po ruce šéfa, tak ho přetrhnu na dva kusy. To mě zkouší, nebo co!
XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX
13
Zdena eS.
Hezoun Možná bych byl celej den jak na trní, ale nemám čas. Večer zmáknu Baziliška a adié. Už jsem se rozhodl. Postavím Helenu před hotovou věc. Pojď se mnou, nebo sbohem. Končím s Firmou a to kurva hned teď. Ráno u kafe jsem si probíral v duchu události pár posledních dnů. Začínám měknout. A nějak rychle. Mohl bych na to taky dojet. A to kurva nechci, ani náhodou. Vybral jsem prachy z banky a našlapal je to tašky. Vyklidil komoru. Připravil auto k odjezdu. Plná nádrž, kanystry v kufru. Nitro. Nějaké věci pro bivak v lese. Pro každý případ. Kdyby se náhodou něco posralo a já musel zmizet z očí. I z očí Firmy. Mám na horách malý srub, nikdo o něm neví. Kdybych nemohl hned přes hranice, tak tam nějaký čas přečkám. Nedělám si iluze. Něco ve mně vrtá. Celý tenhle kšeft se mi nelíbí. Něco tu nehraje. Mám pocit, že to je kdo z koho. A mezi náma, natáhnout brka nehodlám. To teda kurva ne! Prokličkuju městem. Vyměním auto. Možná zbytečná opatrnost, ale zrovna dneska nehodlám riskovat. Začíná pršet. Super. Počasí je na mý straně. Prázdný dětský hřiště i ulice. Protáhnu se plotem a zahrabu do křoví. Čekám. Teprve s tmou si dovolím vystrčit hlavu. Plazím se k průchodu na ulici. Vidím přímo na dveře salónu. Kurvy maskovaný masážema. Nikdy bych tam nevlezl. Asi má Bazilišek jiný chutě. Zahlédnu pohyb v recepci, vysoký štíhlý chlap se loučí. To je určitě on. Bazilišek. Odjistím. Na těch pár metrů mi tlumič překážet nebude. Nemůžu minout. Celá moje mysl je soustředěná na přímku mezi zbraní a klikou u dveří. Ale něco málo zůstává ve střehu. Zacítím záchvěv pohybu za sebou. Prudce se otočím zády ke zdi na ochranu………. ježíš, to ne, kurva, kurva ……………………………………………………………………
Suchar Myslím, že dnes večer je čas tak akorát. Nic moc počasí, už dva dny prší. Všichni zalezou a na ulicích bude klid. Chlap v bundě s kapucí nebude nikomu nápadný. Pouzdro na sportovní věci u tělocvičny taky nikoho nepřekvapí. Poslouchám zklidňujícího Brahmse a promítám si v duchu ústupové cesty, které jsem si snažil vtisknout do paměti při pohledu ze střechy boxerny. Nic moc. Mizerný výhled do roviny střech a zahrad. Nejhorší jsou psi. Samý pitbul. Zlaté časy retrívrů jsou nenávratně pryč. Musí to být zblízka. Rychle, čistě. A hned zmizet. Možná i z města. Na nějaký čas. Nebo i navždy. Možná skončím ve Firmě dřív, než jsem myslel. To tenhle kšeft. Začínám být asi sentimentální. A podezřívavý. Možná vezmu Kim sebou. Včera jsem se jí ptal. Usmívala se, ale neřekla ne. Projíždím ulicí. Na verandě se svítí. Nejsem si jist, ale mám pocit, že jsem zahlédl pohyb za oknem. Ani nemusím předstírat nenápadnost. Na ulici ani noha. Nechám auto o ulici dál a 14
Zdena eS.
zadem dojdu k tělocvičně. Sakra! Praštil jsem se do nohy, který blbec tu nechal takový bordel. Lezu na střechu a sykám bolestí. Už abych byl doma. Vtisknu se do střechy a zklidním tep. Odsunu od sebe všechno rušivé. Kryju si pušku před deštěm. Konečně. Ulicí se blíží mužská postava utopená v bundě. Musím mít jistotu, že to je on, Boxer. Musím ho nechat přijít blíž. Moje soustředění je maximální. Ne, ta chůze, výška a šíře ramen. Je to někdo jiný. Pomaličku se uvolňuji…… ….. a uslyším to. Kovový zvuk za sebou. Vím co to je. Lehké cvaknutí pojistky kousek od mé hlavy. Nejsem na střeše sám. Někdo přišel přede mnou. Boxer. Ten divný pocit ve mně se proměnil v jistotu. Je to přeci jen profík. A tohle nebude běžná rychlovka, jak jsem doufal. Sklopím pušku. Vím, kdy končím. Pomalu se otáčím. Jestli to má být konec, tak chci vidět Boxera zblízka, chci vidět protivníkovi do tváře. Chci vidět, kdo mě …….. sakra ….. pitomé zásady ……………………..………………………………………..
Helena Už si začínám zvykat na šéfovské křeslo. Není to zas tak špatný pocit. Musím se přiznat, že jsem váhala. Ale upřímně, ne moc dlouho. Hodila jsem si proti sobě plusy a mínusy. Ano, na důchod se ještě necítím. Cílová prémie za pěšáky mi vyrazila dech. A přinesla poučení. Pěšáci od firmy neodchází. Takže já nechci být pěšák. Klidné stáří je určeno jen pro šéfy. Doufám. Po týdnu jsem přestala večer litovat Jima. V posteli bych skvělý, to se musí nechat. Ale život není jen postel. A taky jsem si proběhla osobní spis. Jeden jeho cíl smazal zbytky mých výčitek. I když uznávám, že to pro něho byl jen kšeft. Nic osobního. Vytáhla jsem zpátky ze skříně robertek. Třeba zase někdy někoho potkám. Až se zbavím těch jeho vyčítavých očí. To nečekal. Tohle teda ne. Ještě že nevlezl do stejného keře, kde jsem už půl dne vartovala já. Odhadla jsem dobře, kde zaútočí. Jeho zděšení při pohledu na mou tvář mi dalo dost času zmáčknout kohoutek. Ani ten druhý to nečekal. Přijal smrt v klidu a vyrovnaně. Dobrý epitaf. Propásl svou vteřinu, která rozhoduje o životě. Trčela jsem na té střeše celý den v dešti. Kdyby nepřišel, tak dostanu určitě zápal plic. Nechala jsem pod žebříkem starý kontejner. Naštěstí víc přemýšlel, než střílel. Nechtěla bych přijít o kamaráda, který si zahrál na Jima. Nebylo to až tak složité je dostat. Jednoduchá sledovačka. Jasně, že práce pro víc lidí. Vím na koho se obrátit. Pár lidí z minulého života mi je zavázaných. Jemný náznak budoucí spolupráce prolomil bariery. Držím se zásady, nikdy nevíš, kdo se ti bude hodit. A pak, Jimova taška plná peněz byl dobrý vyjednávací argument. Mám spoustu práce. Potřebuju pár nových lidí. Zakázky se jen hrnou. A taky sekretářku. Mám pár tipů. Ještě od šéfa. To je od něho milé. Loučení bylo rychlé. S příslibem pomoci, bude-li třeba. Už stál ve dveřích, když jsem na něho zavolala. Otočil se a já pomalu rozepla 15
Zdena eS.
knoflíky od halenky. Pokýval hlavou a vrátil se ke mně. Že by?! Ale ne. Položil na stůl klíč od zadního vchodu. Poslední znamení, že jsem skutečně nový šéf Firmy.
Šéf Nechtěl jsem opouštět Firmu. Vybudoval jsem ji z ničeho. Ale to manželka. Znáte to. Děti a vnoučata. Klidné stáří. Přemýšlel jsem o nástupci. Vybral jsem si tři. Všichni dostali šanci. Vyhrál ten nejlepší. Mezi námi. Byl to stoprocentně můj tip. Málokdy se mýlím. Škoda, že nešly uzavřít sázky. Není totiž s kým. Šéf nemá kámoše. Jen pěšáky pod sebou.
Konec
16
Zdena eS.
17
