O rytíři Zb_škovi Nedaleko města B_střice nad říčkou B_střičkou stál nedob_tný hrad Buližník, který ob_val zchudlý rytíř jménem Zb_šek Zb_slav Bab_ka. Jeho příb_tek, b_ť to b_l vlastně jen ob_vák, vypadal poněkud vyb_dleně, protože tam neb_l žádný náb_tek.Sám Zb_šek se často choval jako dob_tek a vůbec se nesnažil svůj b_t nějak zveleb_t. To b_la jeho největší slab_na. Jeho milovaný papoušek Tob_áš se za to na Zb_ška velmi zlob_l. Musel celé dny sedět na b_dýlku, ab_ neutonul ve svinčíku. Takové ob_dlí se mu jistě nezamlouvalo. Komu b_ se líb_lo takové živob_tí? Ale Tob_áš měl Zb_ška rád a b_l mu věrným společníkem. B_l to neob_čejný papoušek, vypadal jako přerostlá luční kob_lka. Uměl mluvit a dokonce i trochu číst, i když popravdě řečeno jen slab_koval. Uměl také malou násob_lku a vyjmenovaná slova. B_t zdob_lo jen pár ob_čejných věcí, třeba rozb_té b_cí hodiny na stěně, která kdysi b_vala vymalovaná b_le (ale malíř svou práci značně odb_l), dále vycpaná holub_ce, ob_čejná papírová krab_ce, dřevěné b_dlo, podivná trub_ce s hub_cí, staré hrab_čky, obrázek zub_cí se Zb_škovy bab_čky a jejího zlob_vého synovce z Kob_lis (b_lo nab_ledni, že to b_l b_dák!), b_lý míč na vyb_jenou a nab_ječka s vyb_tým mob_lem. Zb_šek b_ ho rád dob_l, ale neuměl to, protože mob_l nab_l neprávem. K jídlu měl ob_vatel hradu často jen ob_lí, někdy ryb_z nebo vaječný b_lek. Jako zdroj živočišných b_lkovin b_ si občas rád dopřál b_ftek z b_zona či b_ka, příp. z jiného, třeba i zb_dačeného dob_tčete.Ale Zb_šek, přestože b_l poměrně b_strý, neb_l dost hb_tý, takže b_lo téměř zb_tečné pokoušet se lovit či jinak hub_t nějakou zvěř, která pob_hala kolem. Občas si chytil ryb_čku v nedaleké b_střině a upekl ji na ohni. O zb_tky se dělil s Tob_ášem. Jednoho dne, zrovna když nastalo silné krupob_tí, přišla Zb_škovi na dob_rku sb_rka básní od chlub_vé bab_ce z Hrab_ně. Tato podivná b_tost s přeb_tkem fantazie třela b_du s nouzí, a tak si potřebovala nějak vydělat na holé živob_tí. B_la to vyb_ravá bab_zna, která kdysi v dobách jeho studií b_vala Zb_škovou b_tnou, proto mu nyní nab_dla své básně. B_ly však napsány poněkud ledab_le a Zb_šek se jejich četbou nezab_val příliš dlouho. Poté, co Zb_šek odložil sb_rku básní, vyplel b_liny rostoucí kolem hradu. Rostl tam černob_l a zlatob_l jako potrava pro různé b_ložravce.Mezi tímto přebujelým b_lím našel Zb_šek starou pušku a několik nábojů. Puška b_la jen trochu zrezivělá, ale jinak zachovalá. Jak čas ub_hal, b_l už Zb_šek unavený samotářským životem na opuštěném hradě, možná ho také pálilo dobré b_dlo, a tak se rozhodl vydat se na cesty. Nalezenou pušku pečlivě vyčistil, nab_l ji a chystal se vyrazit. Pušku si přivázal na záda do ruky popadl b_č. Protože neměl automob_l, nasedl na kob_lu, pob_dl ji a právě
1
když hodiny na hradní věži odb_ly poledne, vydal se dob_t svět. Jeho milý papoušek mu usedl na rameno a cestoval s ním. V B_lé Lhotě, ve tvrzi majitele panství Mikuláše Kob_lky z Kob_lího, se Zb_šek zúčastnil zab_jačky a b_l doslova nab_tý dojmy. Jednou se připletl k b_čím zápasům a jednou k turnaji ve vyb_jené. Když se ptal na cestu, hráči vypadající jako pořádní zab_jáci ho odb_li, protože odmítl odb_t míč, který mu přihráli. Na rozloučenou ho ještě surově zb_li. Cestoval dál, bojoval v několika b_tvách. Kvůli zb_tečné chyb_čce b_l několikrát b_t a v b_tce u města Přib_slavi dokonce pozb_l vědomí. Nechtěl se však zab_vat tím, že b_ ho mohl někdo zab_t, to b_ se mu jistě nelíb_lo. A tak se uchýlil do lesů, sb_ral hříbky a jiné houb_čky a nab_zel je pocestným.Jednou potkal i lišku B_stroušku, která hb_tě pob_hala po lese. Tehdy došlo k otřesné tragédii. B_strouška b_la vyhladovělá, a když uviděla Zb_škova papouška, začaly se jí sb_hat sliny. Když Zb_šek i papoušek usnuli, vrhla se na ubohého Tob_áše a chtěla ho sníst. Naštěstí se Zb_šek probudil včas, rozzlob_l se, hb_tě zahnal lišku a ošetřil milovaného papouška. Musel mu obvázat křídlo ob_nadlem, ale jinak vyvázl papoušek bez zranění, jen přišel o pár peříček. Zb_šek b_l otřesen a už se nechtěl dále toulat po lesích. Rozhodl se, že se vrátí domů. Cestou se ale dověděl, že jeho hrad Buližník b_l zatím dob_t a že tím pádem nemá b_t, do něhož b_ se mohl vrátit. Ubohý Zb_šek si proto v lese nedaleko B_lan vyrob_l b_telný příb_tek ze silných větví, kde se ub_toval a kde pak přeb_val. Ve svém novém b_dlišti b_l velmi spokojen. Ab_ taky ne, když toto ob_dlí b_lo nejkrásnější a nejlíb_vější široko daleko. Svět už ho neváb_l. Věrným společníkem mu b_l papoušek Tob_áš, s nímž Zb_šek často rozprávěl o prožitých dobrodružstvích.
2
F_lip a Fantomas F_lip Fanfarón byl pohledný mladý muž. Bydlel v malém domku na kraji vesničky F_lipovice nedaleko Opavy. Jako malý chtěl být F_lip f_zikem nebo fotbalistou. Když vyrostl, začal studovat f_nskou f_lologii na f_lozof_cké fakultě. Ale brz_ toho nechal, protože si uvědomil, že mnohem víc ho zajímá f_ziologie rostlin. A tak začal pracovat v zahradnické f_rmě F_alka, která měla svoje f_liálky po celém světě. Nějvětší z nich byly ve F_ladelf_i, na F_lipínách a ve F_nsku, takže F_lip uplatnil i svoji znalost f_nštiny. Každé ráno si chodil do traf_ky koupit noviny a pak si někdy skočil do kavárny na kaf_čko nebo na svůj oblíbený kef_r. Teprve pak odešel do práce. Ve volném čase sportoval, aby byl f_t, chodil na koncerty vážné hudby (neměl rád žádné f_dlání, vybíral si jen koncerty České f_lharmonie) a do kina. Nejradši měl kreslené f_lmy, těch byla jeho f_lmotéka plná. Na zdi v obýváku měl dokonce plakát s Maxipsem F_kem, zpola zakrytý rozvětveným f_kusem. F_lip byl také vášnivým f_latelistou a ze svých cest si kromě fotograf_í často vozil i cizokrajné známky. Jako dítě si kreslil známky neexistujících, f_ktivních zemí. Vymyslel si např. ostrov Narpisel, jehož známky kreslil zásadně f_alovou f_xou. Kromě známek sb_ral také f_gurky ze hry Člověče, nezlob se. Jednoho zimního večera byl F_lip zabraný do přípravy večeře. Venku sněžilo a f_čel vítr. F_lip si v kuchyni vařil bramborovou kaši a smažil f_lé. Příprava večeře spěla do f_nále, když se F_lip při šťouchání brambor na chvíli zamyslel. Odpoledne luštil křížovku a pořád nemohl přijít na to, co by asi tak mohlo být „jemnější bavlněná látka v plátnové vazbě“. Nakonec mu do pěti volných políček vyšlo slovo ZEF_R. Byl naprosto zmatený tím měkkým I. Znal slovo ZEF_R s tvrdým Y, které je básnickým výrazem pro vánek, nebo v řecké mytologii jako Zef_r s velkým Z jménem boha mírného západního větru. F_lipovy jaz_kovědné úvahy byly následkem jeho nedokončeného studia f_lologie. Náhle však byly přerušeny oblakem dýmu valícího se od sporáku, přestože f_ltr digestoře pracoval na plné obrátky. F_lé na pánvi se připálilo a vypadalo to, že brz_ začne hořet. F_lipovy kuchařské pokusy byly většinou úspěšné, ale tentokrát to bylo naprosté f_asko. F_lip hasil doutnající f_lé froté ručníkem a sprostě nadával. Vtom se ozval domovní zvonek. F_lip nikoho nečekal a byl dost překvapený, že v takovém nečase někdo zvoní u jeho dveří. Šel tedy s napětím otevřít. Náraz mrazivého větru ho udeřil do tváře. F_lip stál na prahu svého domu a zíral do tmy. To, co spatřil, ho vyděsilo natolik, že se málem skácel k zemi, a chybělo málo, aby omdlel. Obával se, že se stal obětí přepadení. Přinejmenším f_ngovaného. Nenapadlo ho, že vyf_ntěný Fantomas stojící před jeho dveřmi je jen f_gurína. Ze tmy se vynořili smějící se F_lipovi kamarádi. Byla to jen taková f_nta. Chtěli F_lipa překvapit a společně s ním oslavit jeho narozeniny, na které dočista zapomněl. F_gurínu Fantomase dostal jako dárek. Pomyslel si, že jeho přátelé jsou pěkní f_lutové a f_lištíni a že se jim rozhodně nedá upřít, že mají f_štrón neboli f_lipa.
3
Jak L_ba jela k L_dě Ve městě jménem Pol_čka žila byla Kul_čka. Byla to l_bezná holčička a ve skutečnosti se jmenovala L_buška. Jenže byla příl_š tlustá. Měla totiž vel_ce ráda l_zátka, zmrzl_nu, l_necké koláčky a l_vance. Neměla naopak ráda l_lek a pol_vku s l_bečkem, dokonce ani ml_ko. Ale co opravdu nesnášela, to byl byl_nkový čaj, ten pol_kala se skutečným odporem vyplývajícím z nechutné hořkosti pel_ňku, který byl v čaji obsažen. Kul_čka vypadala trochu jako kobl_ha nebo bubl_na. Tlusťoučká l_čka, v nichž se l_cní kosti zcela ztrácely, zdobily při úsměvu dva dol_čky. Lýtka měla vel_ká a prsty na rukou tak silné, že vypadaly jako slepené kl_hem. Nejhůř na tom byl mal_ček, který byl kulatý jako l_skový ořech. Zkrátka byla tlustá, nebyla však l_ná. Jednou v l_stopadu si Kul_čka sbal_la věci do svého obl_beného kufru barvy l_la a odjela navštívit kamarádku L_du do Vol_ně. L_da byla na rozdíl od L_by hubená jako l_šta. Neviděly se už od Vel_konoc. Z Pol_čky, kde bydlela Kul_čka, to bylo poměrně daleko. Holčičce se cestou kl_žily oči a za chvíli usnula. Zdály se jí podivné sny o tom, že cestou potkala horl_vého l_stonoše v opel_chaném kul_chu, který honil někol_k l_chokopytníků (přesněji řečeno tři koně a jednoho nosorožce), dva sl_máky, l_sku, kol_bříka, lýkožrouta vykukujícího z hromady pil_n a vel_kého pel_kána, nad nímž poletoval l_šaj. Naštěstí se ze sna probrala včas. Vlak se právě bl_žil k cíli. Vystoupila, dál musela pěšky. Venku byla podzimní pl_skanice. Kul_čka L_buška měla na sobě pl_sovanou sukni a
pl_šový
kabátek mal_nové barvy, který měla sepnutý kol_čkem na prádlo místo ztraceného knofl_ku. Na nohou měla hol_ny bílé jako l_l_e, což bylo značně nepraktické, protože se jí hned umazaly od hl_ny. Holčička se rozvzl_kala a za chvíli se úplně zal_kala slzami. Smutkem se jí chtělo bl_nkat. Za l_mec jí padalo l_stí ze stoleté l_py a začalo mrhol_t. V dálce se zablýsklo. Ale L_buška se vzchopila a šla dál. Kul_čka šla známou cestou k domečku, kde bydlela L_da. Procházela l_duprázdnou ul_cí podél pl_novodu, až přišla ke starému mlýnu na okraji městečka, kam kdysi L_dina nedoslýchavá babička chodila ml_t obilí. Střecha byla porostlá l_šejníkem a zdi pokrývala pl_seň. Mlýn vypadal jako divadelní kul_sa. Za okny bl_klo světlo a L_buška zal_tovala, že nevyrazila na cestu dřív. Kl_ka cvakla a ze zámku vypadl bl_štivý kl_č. L_buška vykul_la oči. Dveře se otevřely a z mlýnice vyšel ml_nář s l_sou hlavou a za ním jeho kamarádi zel_nář L_bor z L_tomyšle a hol_č Dal_mil z L_toměřic. Hol_č nesl starou tašku z lýka plnou lahví s l_hovinami a l_kéry. Na L_buščině tváři bylo vidět nel_čený údiv. Pol_la ji hrůza. Ml_nář si odpl_vl. Muži si něco potichu, sotva sl_šitelně povídali. L_buška zaslechla jen „sl_by chyby“ a „soudní přel_čení“. Pak se odpl_žili nesl_šně do tmy, která mezitím padla na celé město.
4
L_buška pokračovala v cestě, ale celá se tetel_la strachy. Když se bl_žila k L_dině domku, musela odehnat l_nající kočku, která se jí l_ně l_sala k noze. Zaklepala na dveře domku a vešla dovnitř. L_da ji radostně objala a hned se na uvítanou pol_bily. L_buška L_dě vypověděla, co ji po cestě potkalo, a L_da zas L_bušce vyprávěla, jak odpoledne nal_čila v lese past na l_šku. Obě holčičky si sl_bily, že se ráno půjdou na nal_čenou past podívat a že budou dávat dobrý pozor, aby v lese nechytly nějaké oškl_vé kl_ště, protože měly obavu z nemoci zvané l_mská borel_óza. Kdyby napadl sníh, mohly by jít také na l_že. Pak si opakovaly vyjmenovaná slova po L a sudá a l_chá čísla. Přitom snědly dva l_try mal_nového pudinku. Po jídle se umyly, pořádně se přitom namydl_ly. Pak se přitul_ly ke svým pl_šovým mazl_čkům a šly spát. Vždyť už bylo tol_k hodin!
5
O m_šákovi v m_kině M_šák M_ky, přezdívaný M_kimaus, se před chvílí probudil. Stál před zrcadlem a přem_šlel, co si obléknout. Uvažoval o m_nistrantském oblečení, pak o oděvu sv. M_kuláše včetně m_try, ale nakonec se rozhodl pro m_kinu z m_kané příze, tento vým_sl textilního prům_slu. Teprve nedávno se dověděl od své kamarádky Herm_ny, že taková příze vzniká m_káním, při němž se urovnávají vlákna přediva do jednoho směru a zároveň se odstraňují vlákna krátká. Když věděl, co nosí, hned se cítil lépe. Ze svých několika m_kin si nakonec vybral tu s obrázkem kočky M_cky, což mu připadalo m_mořádně vtipné. Nadešel čas snídaně. Na stole sice stála m_sa plná m_špulí, ale m_šák na ně neměl chuť. Raději si v m_krovlnné troubě ohřál m_chaná vajíčka z m_nulého dne a v m_xéru um_xoval km_novou pomazánku. Chleba s pomazánkou chutnal m_zerně, a tak brz_ skončil v odpadkovém koši. M_ky to rychle zapil m_nerálkou. Špinavou m_sku uklidil do m_čky a v um_vadle si um_l ruce m_dlem. Pak si usm_slel, že pojede navštívit svého m_lého kamaráda m_vala M_rka, bydlícího v m_slivně uprostřed lesa. Doufal, že M_rek bude m_t z návštěvy radost. M_šák pečlivě zamkl vysm_čený byt skládající se ostatně jen z jedné m_stnosti, kde nebylo ani sm_tko. Nasedl do starého m_krobusu a vydal se na cestu, která mu trvala asi dvacet m_nut. M_krobus už pomalu dosluhoval, ale m_šák tyto výlety doslova m_loval. M_krobus si koupil před lety za peníze, které mu odkázala jeho mam_nka, která byla m_mochodem m_lionářka a také majitelka sbírky houslí a sm_čců. Vždycky m_vala podivné nápady, možná to souviselo s tím, že trpěla m_grénou. Byla dost um_něná, a když viděla nějaký hm_z, chovala se jako pom_nutá. Vym_nila si, že M_ky vyhubí veškerý hm_z v jejich starém domě a vyžene i všechny hm_zožravce, jejichž stravovací návyky považovala za nem_stné a nem_nila se s nimi sm_řit. M_šák jí m_lerád vyhověl a nem_losrdně vym_til z domu nem_lý hm_z. Hm_zožravce odvezl do nedalekého průsm_ku spolu s několika hlem_ždi, které v domě také našel, i když se to vym_kalo zdravému m_šímu rozumu. M_ky našel M_rka, jak si hraje s m_čem na m_tině asi půl m_le od čerstvě om_tnuté m_slivny stojící v m_rném kopci. Kolem poletovalo chm_ří z pampelišek, nad nim_ž se m_hotali m_loučcí bělásci, v trávě podrážděně km_tali mravenci. M_rek byl starý dobrák, nebyl však slabom_slný, nam_šlený ani zlom_slný. Nikdy nechtěl rozdm_chávat nějaké spory, takové m_šlenky mu byly cizí. M_ky s M_rkem si spolu užili spoustu legrace a často se zalykali sm_chem, když si vyprávěli nesm_slné vtipy. M_šák si s M_rkem chvíli bezm_šlenkovitě, téměř m_moděk házel m_čem a pak si řekl: 6
- „Co m_ dva tu vlastně děláme? Nejsme oba úplně m_mo? Nechtělo by se m_ dělat něco jiného?“ Z této chvilky zam_šlení vytrhla M_kyho silná bolest. M_rek ho om_lem trefil m_čem přímo do m_chy, ač tam rozhodně nem_řil. Kéž by ho byl býval m_nul! Ještě že mu nic nezlom_l! M_šák křičel, jako by m_nimálně šlápl na m_nu. Když se uklidnil a bolest se zm_rnila, rozhodl se M_rek, že odveze M_kyho na pohotovost. Ihned se jich ujal m_krochirurg Přem_sl Dm_chadlo, který se na pohotovosti jen tak ochom_tal, protože toho dne bylo m_nimum úrazů. Vyšetřil m_šáka a uklidnil ho, že je zcela v pořádku a těší se m_mořádnému zdraví. M_rek a M_ky tím byli m_le potěšeni a radostně se vydali na zpáteční cestu. Cestou zajeli do Kam_ka podívat se na pantom_m_cké představení velmi známého m_ma Kam_la M_dliny, což prý byl opravdový m_str ve svém oboru. M_zivý poplatek zaplatili m_ncemi z nezam_katelné kasičky. M_m byl ale nem_stně nam_šlený a úm_sl sledovat jeho představení byl om_l. Raději se tedy vydali zpět k m_slivně. Vedle M_rkova příbytku si M_ky všiml opuštěné m_chačky. Byla už stará a nepoužívaná, zbylo v ní jen pár kam_nků. M_ky se rozhodl, že pro dnešek zůstane u M_rka a v m_chačce si udělá domeček. Hned vlezl dovnitř a únavou okamžitě usnul. M_rkovi se ještě spát nechtělo, a tak si to nam_řil na ryby. Ulovil plno ryb a jiných vodních živočichů, mezi nimi i pár m_hulí a sum_šů. Pak se vrátil domů a jeho první m_šlenkou, hned když odm_kal, bylo povzbudit m_sl pořádnou večeří z vydatného úlovku.
7
Kap_tola ze života Pep_ka z Kop_dlna a Pep_ny z P_šel Pep_k p_lně pracoval na poli osázeném p_cninami. Zp_val si přitom p_jácké p_sně a těšil se, jak půjde večer s kamarády na p_ng-pong a pak na p_vo do p_vnice vedle p_vovaru. U p_py trávil víc času než p_anista u p_ana. Dalo by se říci, že Pep_k byl p_jan, nebyl však op_lec. Dnes měl práci na poli, obvykle však pracoval v tesařské dílně s p_lou a p_lníkem. Měl rád dřevo i vůni p_lin. Tento chlap_k býval zamlada p_sařem, byl velmi p_šný na své znalosti pravop_su a dokonce se chtěl stát sp_sovatelem. Když ale jednou lep_dlem na pap_r omylem slep_l důležité sp_sy s mnoha nadp_sy a podp_sy a ještě se snažil všechno zap_rat, z p_sárny ho vyhodili a navíc ho podezírali ze sp_knutí. Když si na to vzpomněl, zastyděl se, chvíli zp_toval svědomí a pak s nebývalou p_lí pokračoval v práci i ve zpěvu. Chvílemi si zap_skal nebo se nap_l vody, pozoroval p_lnou včelu, jak op_luje květ p_voňky, a ponořil se do vzpomínek na dětství, kdy trávil hodně času s kamarádkou Pep_nou…
P_hatá Pep_na žila v P_šelích a jako malá hrávala s Pep_kem na p_kolu. Jednou když p_kala, Pep_k se schoval do šp_navého p_tle s náp_sem DOP_SY a Pep_na ho nemohla najít. P_tel nešťastnou náhodou spadl do vody a nebýt statečného p_tláka P_ďalky, který Pep_ka vysvobodil, byly by ho sežraly hladové p_rani. Za nápad schovat se do p_tle musel Pep_k p_kat. Odnesl to ošklivými sny, které byly plné p_škořů, p_skounů, ptakop_sků, slep_šů a sudokop_tníků i lichokop_tníků, obrovských p_javic, up_rů s krvavými p_sky, jimž velel kap_tán p_rátů v kostýmu Sp_dermana, a takových mračen netop_rů, že by se strachu z nich neubránil ani Batman, natož takové p_mprle a p_dižvík jako Pep_k. Jednou, kdysi dávno, si Pep_k a Pep_na udělali p_knik na louce obrostlé p_rem. Jedli p_zzu, p_rohy, p_laf, smaženici z p_chavek a krup_covou kaši, p_škoty a p_stáciovou zmrzlinu. Jaký div, že pak nemuseli polykat p_lulky proti nevolnosti! Seděli na dece z p_tloviny, což se rozhodně nedalo považovat za přep_ch. Pep_k zp_val a Pep_na hrála na flétnu zvanou p_kola. Smáli se p_sklavým hlasem, plácali různé p_tomosti, p_tvořili se, kuli p_kle, hráli p_škvorky, četli Puškinovu P_kovou dámu a nikam neposp_chali. Najednou se před nimi objevil podivný rozčep_řený p_dimužík s nevyzp_tatelným výrazem ve tváři a s p_stolí v ruce. Tvářil se, jako by je chtěl okamžitě p_cnout, a mířil Pep_kovi přímo na pup_k. Pep_na sp_nala ruce a p_štěla, Pep_k ale poznal zlého p_dimuže Sp_tihněva, na kterého měl už dlouho p_fku. A protože nebyl strašp_tel, vyzval ho, aby schoval p_stoli a odešel. Ale Sp_tihněv se nehnul ani o p_ď. Pep_k se s ním nehodlal p_plat, chop_l se příležitosti a nečekaně p_dimužíkovi hodil do očí hrst p_sku a vrhnul po něm p_nzetu a otevřený sp_nací špendlík. Sp_tihněv se lekl, 8
upustil p_stoli a zbaběle se dal na útěk. Pep_na radostí objala Pep_ka, který se celý zap_řil a s Pep_nou v náručí udělal ukázkovou p_ruetu.
… Pep_k připravoval p_ci pro dobytek a v jeho oku se zatřp_tila slza. Naposledy viděl Pep_nu před dvaceti lety, kdy spolu byli na prázdninách u Pep_kovy babičky v Chrop_ni. Pamatoval si Pep_nu v pruhovaném p_žamu, jak odmlouvala a nechtěla sp_nkat na staré peci (byla to sp_š taková malá p_cka). Ze vzpomínek vytrhl Pep_ka silný hluk. Na louku přistával vrtulník. Pep_k vyp_skl překvapením a z neopatrnosti se p_chl hráběmi do nohy. Vrtulník zastavil nedaleko Pep_ka. Otevřely se dveře a vystoup_la krásná p_lotka v přep_chové uniformě se sp_rálovitými ornamenty. Pep_k v ní ihned poznal svou dávnou kamarádku. Zahodil hrábě a rozběhl se k Pep_ně.
9
O S_moně, Vas_lovi a S_slovi Ve městě S_chrově žila byla S_mona a ta měla s_na Vas_la. Byl slabý a neduživý, a tak mu S_mona vařila s_tá jídla, aby zes_lil. Byl to samý s_r a s_rovátka, s_rový žloutek se s_pkým cukrem, kaše s_paná kakaem, pečená hus_čka s knedlíky, olomoucké s_rečky, s_rovinky a jiné houby z les_ka za s_dlištěm. Přesto její s_náček Vas_l nebyl nikdy žádný s_lák. Nikdy se nenajedl dos_ta. Stále vypadal vys_leně, často us_nal i přes den, někdy sotva došel z předs_ně do pokoje. Byl celý pobledlý a s_nalý, mluvil tiše, někdy jen s_pal, neustále s_čkoval. Ani s_tnice v jeho oku nevypadala dobře. S_lně připomínal s_rotka pracujícího us_lovně v továrně na s_rky, jako by ho dus_la a vys_lovala práce v prostředí plném s_ry, jako by se ploužil s_rou krajinou, kde nebylo živé duše, jako by z něj měla zůstat jen s_lueta. Vypadal jako vys_lená las_čka. Nebyla s ním žádná ps_na, a to ani na s_lvestra. Třásl se jako os_ka a z celé své s_tuace byl naprosto zoufalý. S_mona měla také s_novce. Os_řel jako malé dítě, a tak se o něj starala jako o vlastního. Byl Vas_lovým pravým opakem. Byl s_lné postavy, nenas_ta, kterému přezdívali S_sel. Křičel jako s_réna, houkal jako s_ček, nikdy o nic nepopros_l, byl to prostě s_čák. Vypadal jako zlos_n, na hlavě měl lys_nu a nos_l s_vý oblek, starý a prodřený tak, že připomínal s_to nebo s_ť, a přes něj s_lonovou bundu. Pracoval jako s_lničář a ve volném čase chodíval do pos_lovny. Všechno s_ce řešil s_lou, ale když měl někdo kuráž a s_lně zakřičel, S_sel se hned ses_pal. Jednou musela S_mona vys_lačkou volat na pomoc has_če, když s_novec spadl do s_la. Chtěl tam nas_pat us_chající trávu, kterou předtím pokos_l na louce kous_ček od s_lnice. V s_chravém počasí, když bylo tak, že by ani ps_ka nevyhnal, nevystrčil S_sel nos z domu, i kdyby ho někdo pos_lal do s_rárny pro jeho oblíbené s_rečky, na něž s_ často brous_l své zkažené zuby. S_korkám by nikdy zrní nenas_pal, os_vo by zas_t odmítl, do kostela ani do s_nagogy by nezašel, každý s_stém by narušil. Nejraději by s_ dal s_estu někde v s_ni starého hradu nebo jiného podobného s_dla, kde by se us_dlil navěky. Jednoho dne na začátku pros_nce přijela na návštěvu teta S_byla ze S_ngapuru, kterou S_mona pros_la o pomoc. Přivezla zvláštní s_rup ze s_rového s_vena. Vysvětlila S_moně, že s_ven je jezerní lososovitá ryba a že tento tajemný nápoj dokáže léčit různé neduhy. Když svůj díl vypil Vas_l, jeho s_pot zmizel, celé tělo zes_lilo a Vas_l byl zcela zdráv. Hned s_ našel práci jako pos_la nádražních nos_čů. S_novec zvaný S_sel odmítl neznámou tekutinu byť jen ochutnat, a tak zůstal takový, jaký byl. Vybral peníze z kas_čky a odjel na S_biř. Nikdo už ho pak nikdy neviděl. Teta S_byla 10
odcestovala tentokrát do S_rie a S_mona žila šťastně se svým milovaným s_nem Vas_lem a každou chvíli ho pus_nkovala samou radostí.
11
O V_tkovi a V_lmě V_tek byl zv_klý prav_delně navštěvovat svou starou babičku, která bydlela na V_šehradě. Bylo už pozdě, když se s ní rozloučil a v_šel na chodbu. Nechtělo se mu jít po schodech, a tak přivolal v_tah neboli zdv_ž a nastoupil. Už když za sebou zav_ral dveře, napadlo ho, že by se mohlo něco nev_taného přihodit. Brz_ litoval, že nešel pěšky. V_tah uv_zl v mezipatře a zoufalý a v_děšený V_tek v něm byl uvězněný. V_l, v_skal, v_křikoval, kv_čel, pov_koval, ale všechno bylo marné. V_tah v_sel ve v_šce a nic se nedělo. Byla noc, všichni spali. V_tek byl v_čerpaný, cítil se jako v_ždímaný, ale byl příliš v_plašený na to, aby usnul. Ve v_tahu bylo nav_c vedro, že si V_tek připadal jako ve v_hni. O půlnoci v_padly pojistky, zhaslo světlo a mírně se ochladilo. V_tek si ze zv_ku vzal větrovou žv_kačku, aby se uklidnil, ale nepomohlo to. Jeho obliba žv_kaček hraničila se záv_slostí. Zalitoval, že s sebou nemá sv_čku nebo baterku, aby si mohl trochu posv_tit. V_tahovou šachtou profukoval v_tr a přinášel v_chládající v_pary z kuchyně z v_vařovny v přízemí. V_v_klaná vnitřní dv_řka v_luzovala nev_bíravé zvuky. V_tek byl hubený jako v_žle, v_padal jako v_hublý medv_dek, a teď už měl pořádný hlad. Protože mu v_schlo v krku, v_pil láhev vody, kterou v_balil z tašky, ale k jídlu už mu nev_zbylo nic, nev_štrachal ani drobeček. Ve tmě nev_děl, i když v_kulil oči sebev_c. Sedl si v_síleně na zem do zv_řeného prachu a v_trvale čekal. Ráno, hned jak v_sv_tlo slunce, v_dala se V_lma s v_savačem v ruce plnit své pov_nnosti. Pracovala sice jako nov_nářka, ale občas si přiv_dělávala jako uklízečka, aby zv_šila svůj nev_razný v_dělek. Dnes se rozhodla, že místo aby v_stoupala pěšky až do podkrovního ateliéru, který měla důkladně v_luxovat, v_třít a v_smýčit, přivolá si v_tah a ten ji v_veze tak v_soko, jak bude situace v_žadovat. Ale zdálo se, že v_pínač nefunguje a v_tah nejede. V_lma ihned ztropila pov_k. Její v_křiky zakrátko v_táhly z postele spícího v_pravčího V_ktora s v_bušnou povahou. V domě dělal údržbáře od té doby, co si ve Sv_tavách v_nou v_kolejeného vlaku v_koledoval v_hazov od dráhy. V_plašený V_ktor rychle v_běhl z bytu a pustil se do v_prošťování v_strašeného V_tka z v_tahu. Svou práci zav_le nenáv_děl, přesto se však cítil v_nen vzniklou situací. V_čítal si, že večer, když snědl své oblíbené zav_náče, v_pil v_na v_c než dost a v_jimečně v_nechal večerní obchůzku domu. Bál se, že opět dostane v_pověď, i když ho nikdo neobv_ňoval. S v_pětím všech sil uvolnil záv_ty, pomocí prav_tka v_páčil dv_řka v_tahu a v_síleného V_tka v_tězoslavně v_svobodil. V_tek naštěstí neměl ani v_mknutý kotník, ani nev_krvácel, byl jen v_čerpaný a nev_spalý. V_svobození tedy přiv_tal s očiv_dnou radostí. V_mluv_l se, že musí cv_čit na klav_r, a v_běhl směrem k v_chodu dřív, než se V_lma s V_ktorem vzpamatovali. Sv_žně v_razil k domovu. Hrál závodně v_bíjenou a byl zv_klý chodit do tělocv_čny a sportovat a teď běžel jako v_šinutý. Proběhl přes v_moly v_lidněnou ulicí kolem zářících v_loh zavřených obchodů, přeběhl přes v_sutý most přes řeku, po níž právě plulo podivné plav_dlo. Za chv_li už na mírné v_v_šenině 12
nacházející se jihov_chodním směrem uv_děl v_lu V_olu, kde bydlel. Před lety ji v_ženil jeho pradědeček, o němž se říkalo, že byl spíš v_žírka než živ_tel rodiny. Později byla v_la rodině v_vlastněna a pak zase vrácena. Dnes ji V_tkovi mnozí záv_děli, protože měla malou v_žku se střechou připomínající makov_ci, omítku bohatě v_zdobenou záv_tnicovým vzorem a nezv_kle v_soký komín. Na rozlehlé zahradě v_rostla pečlivě opečovávaná zelená trav_čka, z níž v jednom místě v_věral průzračný pramen, kolem plotu se v_nula prav_delná řada lav_ček ze sluncem v_šisovaného dřeva, před pásem cizokrajných dřev_n bylo v_dět pečlivě v_pleté záhony a nedaleko od nich trsy šťov_ku a velké div_zny s ještě nerozv_nutými poupaty, které tam V_tek minulé jaro v_sel. Z v_kýře se v_kláněla v_cpaná sov_čka, na brance seděl mírně v_pelichaný v_r a u vchodu za pohozenými v_dlemi stála v_dra s v_ceněnými zuby, která v_padala jako živá. V_tek by si nejraději obstaral i v_cpanou lv_ci, ale tak vzácné zv_ře nesehnal. Zato měl objednaného v_cpaného sv_ště a také slav_ka. V_tek přiběhl k domovu, odemkl v_sací zámek na dveřích. V_zul si boty a hned si šel udělat v_datnou, ale lehce strav_telnou snídani. Prav_delně dbal na zdravou v_živu a v_vážený přísun živ_n a v_tamínů, pečlivě si v_bíral, co jí, aby se v_hnul nemocem a ubránil všem nebezpečným v_rům. Posnídal tedy jako obv_kle hroznové v_no, záv_n s jablečnými pov_dly a v_chlazenou v_šňovou šťávu. Z konv_ce si nalil řádně v_louhovaný čaj v_razné chuti a v_pil ho. Pečlivě umyl lahv_čku a v_čko od šťávy, lžíce, v_dličky i nože, utřel je utěrkou v_nové barvy, odpadky a v_hodil do koše. Špinavou vodu v_lil do v_levky tak prudce, že při odtoku v_tvořila mohutný v_r. Z mrazáku v_táhl telecí záv_tek a rav_oly a nechal je rozmrazit, aby měl co k obědu. Pak si v_bral ze skříně čisté oblečení, převlékl se a v_dal se do školy na přednášku. V_tek byl slušně v_chovaný, zv_davý mladík, v_tečný student, na v_svědčení míval vždy samé v_borné, protože byl zv_klý se pilně učit. Při v_učování dával pozor, sedával v_hradně v první lav_ci, dodržoval prav_dla a nev_váděl hlouposti. Bav_lo ho studovat, nerad by pracoval v továrně a něco v_ráběl. Raději by se stal např. v_slancem ve V_dni nebo v_ceprezidentem nějaké v_znamné společnosti, uvažoval i o tom, že by jako nov_c vstoupil do kláštera, stal se knězem a časem by mohl být i v_kářem nebo farářem. Cestou uv_děl na zemi, přímo na v_ku od kanálu, ležet dnešní nov_ny. Zdv_hl je a na titulní stránce ho zaujal článek o v_chřici na V_sočině a pak ještě jeden o v_děračích z V_sočan, což byli pěkní v_vrhelové a v_dřiduchové. V_loupili V_zkumný ústav v_nařský a teď v_žadovali v_kupné v_měnou za v_znamný v_nález profesora Záv_še V_kinga, který mu v_foukli z ústavní pracovny. Snažili se v_bojovat co nejv_šší částku, ale v_padalo to, že nejsou příliš v_trvalí a že profesor není dostatečně v_lekaný, aby byl ochoten jim v_kupné v_platit. V každém případě byl profesor V_king v nezáv_děníhodné situaci.
13
V_tek přečetl celý článek a zarazil se. V dolním rohu uv_děl fotografii autorky článku. Hned poznal V_lmu, která ho dnes ráno za úsv_tu spolu s V_ktorem zachraňovala z v_tahu. V_padala jako v_la, jen věneček uv_tý z polního kv_tí jí chyběl. Nebylo divu, že V_tek byl jako omámený a připadal si jako motov_dlo. Místo do školy se bez cav_ků v_dal do redakce, pevně rozhodnutý v_hledat V_lmu a pozvat ji na oběd do rybí restaurace, protože jeho v_loženě nejoblíbenějším jídlem byla uzená v_za. Chtěl s ní mluv_t, v_povědět jí, co v_trpěl v uv_znutém v_tahu, oslav_t s ní své v_svobození a nav_c bylo jasné, že se do ní zamiloval až po uši. Přál si ji v_dat co nejčastěji a tráv_t s ní celé dny. Představoval si, že ji v_ská v dlouhých vlnitých vlasech a v_práví jí o svém životě. Cestou na V_nohrady do redakce nov_n v_mýšlel V_tek, co V_lmě řekne. Místo oběda by ji mohl pozvat na v_stavu v_tvarného umění, do bazénu s v_řivkou nebo rovnou na v_kendový v_let třeba do V_sokého Mýta nebo do V_mperka nebo do v_nného sklípku na v_nici v nějaké malé venkovské v_sce, nebo alespoň do v_nárny. Mohl by pro ni také napsat pov_dku a přečíst jí z ní v_ňatek nebo něco zahrát na klav_r nebo na v_oloncello, protože v tom V_tek opavdu v_nikal. Znepokojovalo ho ale, že se ráno V_lmě nestačil ani představ_t, ani jí dát v_zitku, jak rychle utíkal. Uvažoval, jestli jí má v_kat nebo tykat. Ale co když ho z v_davatelství nov_n rovnou v_pískají? Nejlepší bude počkat na V_lmu venku a promyslet si své v_znání. Vtom V_lma v_šla na ulici a hned jak uv_děla V_tka stát před domem, napadlo ji, že má v_diny. I on jí ráno padl do oka, jak stála před v_tahem v nev_razné zástěře uklízečky a s v_savačem v ruce. Po celém domě se jí však nepodařilo v_zvědět, kdo mladík uv_znuvší ve zdv_ži vlastně je, a bála se, že ho již nikdy neuv_dí. Nev_zp_tatelný osud jí ho přivedl do cesty hned o pár hodin později, a tak se oba radostně přiv_tali, jako by se znali odjakživa. Posadili se na nedalekou rozv_klanou lav_čku ve stínu v_soké borov_ce a začali si pov_dat.
14
Povídka naz_vaná Z_mní Skončil podz_m a začala z_ma. Sestřenice Z_na a Z_ta z Ruz_ně seděly u kamen v chalupě svého dědečka Kaz_míra Zubatého, který byl jaz_kovědcem a brával je k sobě do Z_moře na prázdniny. Z_valy nudou a z_raly z okna. Už je nebavilo sledovat kreslený seriál o Saz_nkovi ani pohádku Mraz_k. Venku bylo mraz_vo a zuřila hroz_vá sněhová bouře. Holčičky z okna pozorovaly, jak všechno mizí pod sněhem. A tak se rozhodly, že hned z_tra brz_ ráno vyrazí ven a ze sněhu si postaví domeček. Obě byly dost z_momřivé, proto se musely pořádně obléknout. Navlékly si z_mníky azapnuly všechny z_py. Na hlavu naraz_ly huňaté čepice, nazuly z_mní boty a vyšly ven. Minuly kluz_ště plné dětí a zasněženou úzkou stez_čkou došly podél nízké z_dky až na louku u lesa. Hned se daly do stavění. Práce jim šla rychle od ruky a brz_čko stál na louce sněhový domeček. Najednou Z_ta uslyšela, že se z lesíka oz_vá podivný zvuk. Vyděšeně chytla Z_nu za ruku a obě napjatě sledovaly, jak se sněhem plaz_vým pohybem blíží Z_kmund Vez_r s vyplazeným jaz_kem. Hroz_vý, z_skuchtivý kluk s mlsným jaz_čkem, který zkaz_l každou hru. Sotva se přiblížil, začal hroz_t: -
„Vy dvě jez_nky bez_nky, ať už rychle zmiz_te z mojí louky, nebo uvidíte!“
-
„Ty odporný paraz_te,“ vykřikla Z_na a sraz_la Z_kmunda do sněhu.
U sněhového domečku se strhla mela, protože holčičky měly pro strach uděláno a rozhodně neměly v úmyslu Z_kmundovi ustupovat. Házely po něm sněhové koule, snažily se ho povalit na zem a zasypat sněhem, ale Z_kmund se bránil ze všech sil. V jednu chvíli mu spadl batoh a na zem se vysypalo pár věcí – raz_tko, zmiz_k a z_nkové těžítko. Boj pokračoval. Najednou některé z dětí vraz_lo do sněhové stěny příliš silně. Zakymácela se a sesypala se k zemi. Hromada sněhu zavalila nebohou Z_tu tak, že jí koukala jen hlava. Nevraživost mez_ Z_kmundem a Z_nou rázem zmizela. Museli co nejrychleji vyhrabat Z_tu ze sněhu. Když se jim to konečně podařilo, byla celá prokřehlá a měla z_mnici. Bylo jí špatně a bála se, že má natrženou slez_nu. Z_kmund a Z_na napůl odvedli a napůl odnesli promrzlou Z_tu do chalupy. Hroz_l jí zápal plic, ale naštěstí byla jen hodně nachlazená. Po této hroz_vé cestě mraz_vou krajinou se ze Z_kmunda a sestřenic Z_ny a Z_ty stali nerozluční přátelé a hned jak se Z_ta uzdravila a mohla ven, společně si na louce postavili velké iglú.
15
