Mazel na cestách
Mazel na cestách v karibské části Panamy – Bocas del Toro, Isla Colón. Vpravo dole pak v Nikaragui na vrcholu sopky Volcán Concepción (1610 m n. m.) na ostrově Ometepe uprostřed jezera Lago Nicaragua. Jindřich Tyralík Pochlubte se i vy, kam až s vámi cestoval váš oblíbený Mazel. Příspěvky zasílejte na adresu redakce
[email protected]
SAUNA CLUB
Ústí nad Labem – Všebořice, Slunná 812/1 http://saunaclubusti.sweb.cz ☎ 777 090 800
společná klubová sauna ochlazovací bazén teplá a studená kuchyň, nápoje
masáže dle provozní doby sauny odpočívárna parkoviště
Provozní doba: út, st, čt, pá, ne 15.00–21.00 h 50 % SLEVA na vstuop do sauny pro studenty v úterý a středu 12
2013/01 Ročník: III., č. 8.
propagační materiál
Ročník: III., číslo 9., vyšlo 13. 5. 2013
Neprodejné! www. pivovarnarychte.cz
Náš partner na cestách
III. Ústecký pivní jarmark malých a rodinných pivovarů sobota 18. 5. 2013 9-22 hod www.usteckypivnijarmark.cz
www.branadocech.cz
Volný přístup na WI-FI heslo: 475205018 Nezapomeňte nás navštívit na:
pivovarnarychte.cz
Krvavě rudé pivo str. 4
Adresa: Pivovar Hotel Na Rychtě, Klášterní 75/9, Ústí nad Labem, 400 01 e-mail:
[email protected], vedení společnosti: telefon: 475 213 047, fax: 475 212 945 Rezervace: Restaurace – e-mail:
[email protected], telefon: 475 205 018 Hotel – e-mail:
[email protected], telefon: 475 213 138 Exkurze: Po–Čt e-mail:
[email protected] Napište nám – Pokud máte přání, nápady či připomínky:
[email protected]
III. Ústecký pivní jarmark
str. 2
Pivo a žena
str. 5
Cesta do minulosti
str. 7
Provozní doba Pondělí – sobota 10.30–24.00 hodin Neděle 11.00–22.00 2013/01 Ročník: hodin III., č. 8.
1
III. Ústecký pivní jarmark
18. 5. 2013
Letošního jarmarku se zúčastní tyto pivovary: 1. Pivovar Na Rychtě, Ústí nad Labem 2. Zámecký pivovar Chyše, Chyše 3. Pivovar Bernard, Humpolec 4. Domácí pivovárek Velký Rybník, Velký rybník 5. Pivovar Rampušák, Dobruška 6. Pivovarský dvůr Plzeň –pivovar Purkmistr, Plzeň 7. Pivovar Kocour Varnsdorf, Varnsdorf 8. Pivovar Suchdolský Jeník, Praha Suchdol 9. Pivní rozmanitost, s.r.o., Praha 10. Starokladenský pivovar, Kladno 11. Bergquell-Brauerei Löbau, Löbau 12. Minipivovar Studánka, Liberec – Krásná studánka 13. Minipivovar Taschenberg, Buštěhrad 14. Pivovar Mostecký Kahan, Most 15. Pivovar Aldersbacher, zastoupení v ČR, Strážov 16. Jihlavský právováreční radniční minipivovar, Jihlava (prodej ve stánku pivovaru Studánka) 17. Pivovar Labuť Litoměřice 18. Pivovar Vítek z Prčice, Prčice 19. B elgická piva, prezentace Belgických piv
www.usteckypivnijarmark.cz
inzertní podmínky – Rozměry: Sloupek Čtvrtka Třetinka Půlka Půlka výška Celostrana
1/8 1/4 1/3 1/2 1/2 1/1
44 x 132 mm 92 x 132 mm 210 x 99 mm (čistý rozměr) 210 x 148 mm (čistý rozměr) 104 x 210 mm (čistý rozměr) 210 x 297 mm (čistý rozměr)
Uvedené ceny jsou bez DPH.
Cena: 750 Kč Cena: 1500 Kč Cena: 2000 Kč Cena: 3000 Kč Cena: 3000 Kč Cena: 6000 Kč
jedno vydání jedno vydání jedno vydání jedno vydání jedno vydání jedno vydání
Předem děkujeme za případný zájem a těšíme se na spolupráci. 2 2013/01 Ročník: III., č.V případě 8. Kontakt: zájmu volejte: 608 34 00 22 nebo e-mailujte:
[email protected]
2013/01 Ročník: III., č. 8.
3
Krvavě rudé pivo nese jméno dragouna, jenž před 200 lety padl v Ústí
B
arvu krve dostalo do vínku pivo Jordán, které na začátku května začal vařit ústecký minipivovar Na Rychtě. Tím připomněl jubilejní válečné události, které se ve městě odehrály roku 1813 v rámci bitvy s Napoleonem. Speciální pivo naplňuje roli symbolického nápoje Napoleonských slavností v Ústí nad Labem pořádaných ústeckým magistrátem ve spolupráci s městským muzeem. Psal se 30. srpen 1813 a u Chlumce vrcholila bitva mezi francouzským vojskem a spojeneckou armádou složenou z Rakušanů, Prusů a Rusů. Už bylo jasné, že císař Napoleon tentokrát porážku neodvrátí. Zpráva o zvratu na bitevním poli dolehla brzy k francouzským vojákům, kteří den před tím obsadili Ústí. Chystali se ke spěšnému opuštění města, hodlali ho však ještě předtím zapálit. Zaskočil je ale náhlý přepad rakouského regimentu, jehož dragouni na koních rychle vnikli do města a zastihli nepřítele ještě v městské bráně. Při krátké přestřelce zasáhla jedna střela dragouna Fridricha Jordána a ten zranění podlehl. Obyvatelé města svého hrdinu pohřbili se všemi poctami a jeho památku dodnes připomíná pamětní deska na místě střetu. Čestnou stráž v minipivovaru po dobu vaření držel člen spolku vojenské historie Jiří Bureš v dobové rakouské uniformě ve stylu dragounů. Ze sbírek muzea představil přilbu a palaš, které jsou autentickými svědky slavné bitvy u Chlum4
2013/01 Ročník: III., č. 8.
ce. Výstřelem z křesadlové pistole nad varny symbolicky pivu předal atmosféru bitevní vřavy. Ostatní ingredience už ležely na bedrech sládků. Pro Jordána vybrali letošní novinku Výzkumného ústavu chmelařství v Žatci, a to odrůdu žateckého chmele s názvem Kazbek, která je více aromatická a chutná po ovoci, zvlášť po citronu. Má také vyšší obsah hořkých pryskyřic alfa, jež vlastně ur-
čují charakteristickou hořkost chmele. Další výjimečností je šedesátiprocentní podíl pšeničného sladu, na rozdíl od běžných piv, kde se používá čistě slad ječný. A nezvyklou barvu dodává přírodní barvivem. Co do stupňovitosti se Jordán řadí k jedenáctkám. Pivo Jordán je už třetí v pořadí, které připravuje minipivovar jako připomínku významných výročí. První se jmenovalo Kaiserbier a uctilo 110. výročí návštěvy císaře Františka Josefa I. Jeho receptura vycházela z dobového popisu stejnojmenného piva, které tehdy panovník ve městě pil. Loni pak připomnělo 100 let od objevu kosmického záření poprvé změřeného rakouským fyzikem Victorem Franzem Hessem při letu balónu z Ústí nad Labem „ozářené“ pivo s názvem Kosmik. Pivo Jordán po čtyřtýdenním zrání v pivovarském sklepě
poprvé veřejnost ochutná 1. června, kdy začínají velkolepé Napoleonské slavnosti pořádané Statutárním městem Ústí nad Labem a městským muzeem. Oslavy zahajuje vernisáž výstavy k bitvě u Chlumce v prostorách muzea a historický jarmark s táborem vojáků z napoleonské éry v centru města. Ústí nad Labem pak po celý červen uctí všechny strany, které se krvavé řežby zúčastnily. Oslavami ožije celé město. Ponesou se v duchu současného mírového soužití někdejších protivníků. Každá ze čtyř zainteresovaných zemí dostane k dispozici týden, kdy nejrůznějšími formami představí svou kulturu. První bude zasvěcen Německu, druhý Francii, třetí Rusku a poslední Rakousku. S tematickými příspěvky se zapojí desítky veřejných i soukromých subjektů. Do projektu se vložila i jednotlivá velvyslanectví vyjmenovaných států. Více na www.napoleonskeslavnosti.cz Text: Martin Krsek, foto: Jiří Preclík, Muzeum města Ústí nad Labem
Pivo a žena
V
šechny krásné a okouzlující věci nám přinesli lidé, kteří v pravý čas přesedlali z vody tekoucí z kohoutku na něco barevnějšího, co neobsahuje pouze vodík a kyslík.“ „Ve všech dávných společenstvích, ve všech náboženstvích starověkých kultur představovalo pivo dar, které ženy obdržely od bohyně, nikdy od mužského boha. A tak ženy zůstávaly spojeny složitým náboženským rituálem s ženskými božstvy žehnajícími kvasným nádobám.“ Alan Eames
Prastaré legendy vyprávějí o tom, jak se bohyně slitovala nad ubohými podmínkami lidského života. Tak milovala své lidské dcery, že jim svěřila do opatrování dar piva. Rovněž se traduje představa, že pivo se objevilo na světě proto, aby lidé zapomněli na strasti smrti a číše nápoje z ječmene pohladila jejich srdce písní a tancem. Ve starém Egyptě i při nejveselejších hostinách a pitkách no-
sili sluhové kolem stolů dřevěnou atrapu mrtvoly, nikoli proto aby vzbudili chmurné myšlenky, jako spíše, aby pobízeli k veselosti, než přijde smrt. Tento mrav převzali rovněž Římané, po kterých se dochovalo pobízení hodovníků latinským: „Edite, bibite - post mortem nulla voluptas! Jezte a pijte, po smrti žádné rozkoše nebude!“
Prakticky každá kultura má vlastní verzi příběhu o Pandořině skříňce. V mytologii starých Řeků hlídala Pandora schránku bohů, o níž jí bylo řečeno, aby
jí nikdy neotevírala. Její zvědavost však zvítězila, ona skřínku otevřela a na svět se z ní vyvalily nemoci, hladomory, smrt a všechny hrůzy, které sužují lidstvo. Ke konci příběhu nalezla Pandora ve skřínce poslední věc, která tam zůstala jako dárek pro lidstvo. Na dně skřínky ležela naděje. V lidových pověstech Afriky zopakovala černá Pandora nešťastný skutek své řecké sestry s jedním rozdílem. Na dně svého košíku neobjevila naději, ale tykev s pivem.
Mnohem dříve, než se na světě objevili vousatí bohové, existovala bohyně – ženský duch rození a plodnosti. Matka Země. Byla to ona, kdo z mateřské lásky a soucitu ke svým padlým dětem předala lidským ženám dar vaření piva. Číše milosti, tykev umožňující alespoň na chvíli zapomenout, byla naplněna pivem. Pivo a víno připravovaly ženy, neboť to byly ony, kdo ve jménu celého lidstva
2013/01 Ročník: III., č. 8.
5
přijaly dar umění kvasného procesu. Jeho Výs ost Pán tvorstva MUŽ vstupuje na scénu až s příchodem techniky do společných pivovarů – jinými slovy – až když vaření piva není taková dřina! „Aby mohlo existovat umění, aby vznikla jakákoli estetická aktivita, je nutná určitá
6
2013/01 Ročník: III., č. 8.
fyziologická podmínka, a tou je intoxikace“. Friedrich Nietzsche Ženy se podílí na pití piva podstatně menší měrou než muži. V posledních sto padesáti letech, především díky mimořádnému celosvětovému ohlasu českého (plzeňského) světlého ležáku, se chuť a zájem našich mužů stává poměrně velmi vyhraněným a konzervativním. Polotmavých a černých piv se u nás vypije pouhých 5–8 % z celkového množství. Většina světlých českých ležáků je dostatečně chmelených, tedy hořkých – což je chuť, která většině žen příliš nevyhovuje a dávají přednost pivu sladšímu z tmavých nebo karamelových sladů. Umírněné – moderované pití piva těhotné ženě neublíží. Naopak. Tento vyrovnaný iontový nápoj s nízkým obsahem alko-
holu, plný nepostradatelných vitaminů, působí blahodárně na organizmus matky a vývoj plodu. Na blahodárný účinek piva pro ženy nepřišla až moderní lékařská věda. Již slavný pedagog Jan A. Komenský blahé paměti doporučuje: „…dětem, odrostou-li mléku, zůstávati však sluší u chlebu, máslu, kaši všeliké, vodě a pivu…“. Dávno před Amosem Komenským středověcí fysikusové nabádají k pití piva: „… kojícím matkám, dětem místo mléka po odstavení pivo, ale také mužům, neboť semene přidává…“. Rovněž Tadeáš Hájek z Hájku – matematik a protomedik Království českého popisuje význam piva „…u kojných vystupuje ona výživná vlastnost, ježto se po něm mléko velmi
rychle a v přehojné míře vytvořuje. Ony totiž, jimž mléko v prsu vysychati počíná, rychle opět mléka nabývají, když se piva napijí a trochu pospí, načež brzy jim prs, nádržky to mléčné, až až mlékem bubří, i mimo to pak podporuje pivo to pravidelné čmýrání měsíčné a i močení.“ Z důvodu kontrolovaného přibývání na váze je dnešním rodičkám a maminkám doporučováno pivo nealkoholické, jehož energetická hodnota je oproti ležákům třetinová. 10 % světlé 1500 kJ 12 % světlé 1850 kJ nealkoholické pivo 670 kJ „Dej Bůh Štěstí „ Ing. Petr Žižkovský
Rychtářský
Cesta do
minulosti Nikdy bych nevěřil, že během čtvrt kilometru se můžete dostat do jiného světa. První cesta na východ od Česka se člověku vryje do paměti. Vše začalo přejezdem hranic v Užhorodu, rázem jako bychom se vrátili o sto let zpět.
Z
a první republiky by se žádná hranice nepřecházela, prostě by to bylo domácí putování v rámci Československa, ale časy se mění. Tady se však čas zastavil na přelomu 19. a 20. století. Samozřejmě ne ve všem, obzvláš-
tě ne ve větších městech. Mobilní telefony, televize, automobily a podobně nejsou žádnou zvláštností. Ovšem rozdíly mezi bohatými a chudými lidmi jsou jasně vidět a právě ti, co žijí pod hranicí chudoby (to je početnější skupi-
na), poukazují na pomalý rozvoj. Můžete zde klidně spatřit vedle koňského povozu prorezavělého žigulíka či nové audi. Jsme tady, sedmičlenná parta outdoorově naladěných přátel s cílem dostat se na nejvýchodnější konec území někdejšího Československa a zpět, hraniční přechod za námi a Podkarpatská Rus před námi. Než ale zamíříme do hor, máme před sebou Užhorod, hlavní a největší město oblasti, nazývané též bránou Ukrajiny. Leží na březích řeky Uh, která mu dala jméno, a je domovem mnoha národností, a tak není problém zde potkat kromě Rusínů, Slováků též Němce, Maďary, Rusy či Cikány. Nad městem se vypíná hrad, z kterého vládl v 10. století kníže Laborec. Nás ovšem více zaujal rusínský skanzen, ležící v těsném sousedství hradu.
To jsme ovšem ještě netušili, že obdobně jako skanzen bude vypadat každá menší vesnička, kterou v podhůří Karpat navštívíme, snad jen s rozdílným udržováním stavení. Na každý pád je skanzen nádhernou dokumentací tradiční lidové architektury. Všechny chalupy jsou ze dřeva, vystavěné pouze skládáním bez použití jediného hřebíku. Jak náročná práce je postavit si dům, dobře ukazuje stavba s výškou zdi dva metry, sestavená pouze ze čtyř na sebe připevněných opracovaných kmenů. Já bych je zvedat nechtěl.
Cestou necestou
S Užhorodem za zády míříme do města Volovce, odkud chceme vyrazit do hor. Horám zde říkají poloniny, tento název označuje ukrajinskou, polskou a sloven-
Klasická vedlejší cesta na Podkarpatské Rusi, tato vede do města Volovce. 2013/01 Ročník: III., č. 8.
7
skou část Karpat ležící v nadmořské výšce okolo 1500 metrů, kde vršky hřebenů jsou travnaté a odspodu je ohraničují lesy. Je zajímavé, že zde nenajdete pozvolný přechod lesa a travnatého pásu, mezistupeň keřů a malých stromů tu prostě chybí. V centru Volovce měla většina z nás rozporuplné pocity. Prázdné široké silnice, zašlá špína a domy vypadající, že se o ně od odtržení od Československa nikdo nestaral. A to je to zastávka mezinárodních rychlíků do Moskvy a Kyjeva. Kde to jsme a kudy máme jít? Žádné kloudné značení nikde nebylo (na setkání s turistickou značkou jednou za dva dny jsme si nakonec zvykli), jen knižní průvodce odkazoval na cestu podél kolejí a pod most doleva. Při pohledu k tomuto místu se mé myšlenky obracely spíš k možnosti přepadení než vstupu na poloniny. Zpod mostu s opadanou fasádou koukalo několik trubek a polovinou prostoru vytékalo cosi, co v lepším případě byl něčí septik. Prošli jsme pod mostem a znovu se přesvědčili, jaké rozdíly tu můžeme vidět. Nejenže industriální ráz staveb jako mávnutím kou-
Dřevěná plastika od I. V. Brovdiho a M. M. Sanina na břehu Siněvirského jezera.
zelného proutku zmizel za další zatáčkou, navíc se objevily domečky připomínající užhorodský skanzen. Je nutné podotknout, že všechny nebyly pouze dřevěné. Blátivou cestou, rozoranou koly těžkých nákladních zilů procházíme až na periferii, přitom potkáváme nejen místní starousedlíky, ale prodíráme se i stády krav. Ostatně krávy, ale též koně a ovce budeme potkávat během celé naší cesty. Následuje výstup na hranici lesa poloniny Boržava, kde plánujeme nocleh a ráno
chceme vyrazit na třídenní pochod směr Mežgorje, česky by se dalo říci Mezihoří. Jak se později ukázalo, městečko nemohlo mít výstižnější jméno.
Mezi horami
Ráno. Ten, kdo byl někdy na vandru, ví, že ústní hygiena se zpravidla provádí tekutinou na bázi alkoholu, následuje rychlá káva, něco energie, pak se zabalí a vyrazí se vstříc novému cíli. Po večerním náročném výstupu, přece jen jsme překonali oko-
lo 800 výškových metrů na šesti kilometrech, se hřebenovka zdá jako procházka parkem. Kouzlo polonin je v tom, že má člověk výhled do všech směrů. Hory nejsou cloněny lesem, a přesto jste na jeho hranici. Vidíte na desítky a snad i stovky kilometrů se táhnoucí holé karpatské hřbety. A nepotkáte zde živou duši. Za tři dny se u nás zastavilo jen stádo koní a bača, který vypil kamarádovi zásobu slivovice. Nevýhoda absence civilizace je ta, že pokud sestoupíte do špatného údolí, musíte zase na hřeben najít správnou cestu. Když zabloudíte v Česku, časem na někoho narazíte, tady bohužel ne.
Město na obzoru
tTradiční koliba nabízí tradiční občerstvení. 8
2013/01 Ročník: III., č. 8.
S příchodem tmy jme pozorovali hvězdné nebe bez světelného smogu, bylo krásně vidět i ty nejmenší hvězdy, lepší místo na astronomické vyžití jsem navštívil snad jen na La Palmě (Koktejl č. 9 rok 2010, článek Meka hvězdářů). Nejbližším svítícím bodem je město asi dvacet kilometrů od nás, podle odhadu to je Mežgorje, náš zítřejší cíl. Nové ráno a třetí den pochodu, dnes máme dorazit do města. Konečně si dáme pořádné jídlo po těch suše-
PRAVÁ TVÁŘ
Potkat na hřebenech stádo koní není nic výjimečného.
ných polotovarech zalévaných vodou. Mežgorje nás přivítalo zvláštní atmosférou. Jako by někdo během jednoho dne udělal ze vsi město. Nechal zmizet chaloupky i statky a místo nich postavil činžáky a paneláky. Je až neuvěřitelné vidět koně volně se pasoucí mezi bytovkami a traktory postavené mezi osobními auty na parkovišti. My zde kromě večeře máme další plán, potřebujeme si vyměnit peníze. Po několika marných snahách doptat se na směnárnu zmiňovanou v našem průvodci zjiš-
ťujeme, že lepší bude využít neoficiální způsob. Když nás několik obyvatel odkázalo na zdejší síť řekněme veksláků, nebylo nám nejlépe. „Kde je najdeme a jak je poznáme?“ zněly naše otázky potom, co jsme se s touto variantou smířili. „Přijďte na náměstí tak za hodinku, určitě je poznáte,“ zněla rada místního. A taky že ano, přibližně za hodinu se objevilo asi pět mužů nezávisle na sobě operujících na mežgorjském náměstí a již postojem dávali najevo, že tu jen tak nečekají na autobus. Navíc nadité ledvinky, které měly připnuté
u pasu, byly jasným znamením, kam jít měnit děňgi. Přes počáteční nejistotu proběhlo vše bez problémů, dokonce jsem vyměnil v dobrém kurzu i českou pětistovku.
Balada pro banditu
Dalo by se říci, že hned přes kopec je vesnička Koločava. Leží mezi pohořím Gorgany a poloninou Krásná, a obyvatelům České republiky je známa jako rodiště zbojníka Nikoly Šuhaje, podle kterého vzniklo dílo Iva-
• Nikola Šuhaj se narodil 3. dubna 1898 Petrovi a Hafii Šuhajovým. V devatenácti letech narukoval k 85. pluku uherské armády, ovšem na frontu nikdy nedorazil, zběhl kvůli své milence Eržice Dračové. Do konce 1. světové války se pak ukrýval v okolí Koločavy. • Po válce se vrátil domů a oženil se z Eržikou, ovšem spořádaný život mu vydržel jen do roku 1920, kdy se znovu dostal mimo zákon a byl pronásledován četnictvem. Za drobné krádeže na kolibách byl zatčen, ale uprchl. • Potom, kdy znovu získal svobodu, zorganizoval kolem sebe skupinu zbojníků a začal terorizovat okolí. Idealizované představy, že bohatým bral a chudým dával, jsou zcela mylné. Trestné činy trvaly až do roku 1921, kdy na něj byla vypsána odměna 3000 korun. • Šuhajův konec přišel se zradou od vlastních lidí. Tři jeho kumpáni Šuhaje a jeho bratra opili, zabili, a pak přivolali četníky. Díky knize Ivana Olbrachta vydané roku 1933 se zbojník Nikola stal legendou.
na Olbrachta. Samozřejmě naše první kroky vedly na hřbitov, abychom se podívali na Nikolův hrob a též na hrob jeho milenky Eržiky. Přestože je hřbitov z části podobný spíše louce, nám se povedlo oba hroby najít během půl hodiny. Na kříži z Šuhajova hro-
SEVEROČESKÁ BEZPEČNOSTNÍ AGENTURA PULTY CENTRALIZOVANÉ OCHRANY STŘEDISKA ÚSTÍ NAD LABEM, LITOMĚŘICE, DĚČÍN ELEKTRONICKÉ ZABEZPEČENÍ OBJEKTU FYZICKÁ OSTRAHA VLASTNÍ TECHNICKÁ DIVIZE SPECIÁLNÍ SLUŽBY KAMEROVÝ DOHLED
MONITORUJE a STŘEŽÍ tel.: 475 220 886 605 261 607
VÍCE JAK 1000 OBJEKTŮ OBJEKTY v RÁMCI CELÉ ČR i TUTO RESTAURACI NA RYCHTÉ
www.sba-security.cz
Naše společnost hledá pracovníky se znalostí německého jazyka pro práci v zahraničí. 2013/01 Ročník: III., č. 8.
9
Vesnička Svoboda je živoucím skanzenem.
je možno zahlédnout někoho z hlídačů. V rámci snahy uchránit se od problémů jsme lázeň vzdali. Když už jsme se chtěli vydat zpět na stanici, dostali jsme tip na prodloužení našeho výletu od jednoho z místních. „Chcete vidět nefalšovanou podkarpatskou vesničku? Zajděte si touhle cestou tak dva kilometry na Svobodu,“ zněla věta, která nás motivovala k rozšíření itineráře.
Živoucí muzeum
bu jsou, respektive při naší návštěvě byly, dokonce české mince v hodnotě jedna, dvě, pět a dvacet korun. Potom jsme zamířili na veselejší místo, četnickou stanici. Dnes je ze stavení sloužícího československému četnictvu hospůdka, kterou provozuje Natalia Tumarec, učitelka v místní škole, kde založila muzeum Ivana Olbrachta. Jak jsme časem zjistili, je Natálka, jak ji všichni oslovují, patrně nejpodnikavějším člověkem Koločavy. Když jí tragicky zemřel manžel v někdejší místní továrně na letecké součásti, dostala finanční odškodnění, které investovala do koupi a rekonstrukce četnické stanice. Všimla si totiž, že přibývá turistů, převážně z Česka, toužících poznat místo zbojnických příběhů Nikoly Šuhaje. Při rekonstrukci jí pomohly i finance získané od turistů z Česka jako dar na rozvoj cestovního ruchu. A tak se z učitelky stala paní hoteliérka, dnes je totiž četnická stanice nejen hospodou, ale též pensionem, kde jsme se ubytovali. Zajímavé zjištění se nám povedlo při bloumání obcí a při rozhovorech s koločavskými rodáky. U nás je Nikola Šuhaj legendární hrdina z knih a filmu, ovšem u místních jsme nabyli dojmu, že je u nich brán pouze 10
2013/01 Ročník: III., č. 8.
jako zloděj a vrah a nejsou na něj vůbec pyšní. Dokonce ani jeho potomci, žijící stále v Koločavě, se o něm nechtějí bavit. Když už jsme byli na toulkách obcí, zašli jsme i k hrobům četníků, které Šuhaj zabil. Nacházejí se u pravoslavného kostela sv. Ducha. Dřevěný kostelík je postaven bez jediného hřebíku a Brežněv z něj po dobu své vlády udělal muzeum ateismu.
Siň, Vir a Svoboda
Navštívit Koločavu a neudělat si drobnou zacházku z trasy k Siněvirskému jezeru, by byla fatální chyba. Jedná se o největší přírodní jezero Podkarpatské Rusi. V Mežgorje se pojí vesnice s městem.
K jeho názvu i vzniku se váže pověst o dvou milencích. Chudý mladík Vir a dívka Siň z bohaté rodiny se do sebe zamilovali. Bohatí rodiče nechtěli o svatbě své dcery s nuzákem ani slyšet, proto ho nechali zabít. Siň pak plakala nad Virovým hrobem, až z jejích slz vzniklo jezero a ostrůvek na něm symbolizuje jeho hrob. Dnes pověst připomíná gigantická plastika na břehu vytvořená z kmenů stromů. Jezero má neuvěřitelné kouzlo, jako v zrcadle se v něm odrážejí okolní lesy. Během okruhu po jeho břehu nás jeho průzračné vody lákaly k vykoupání, ale bohužel je hlídanou přírodní rezervací a čas od času
Bylo to správné rozhodnutí. Vesnička Svoboda si v ničem nezadala s užhorodským skanzenem, ovšem zde bylo vše naživo. Domečky rozeseté podél cesty i po svazích, žádné ploty, místní oblečení do oděvů snad po prarodičích, koně a krávy se volně pásli a 21. století zde připomínala snad jen dvě auta. Neuvěřitelné, v tomto živoucím muzeu lidové architektury i kultury se opravdu čas zastavil na konci 19. století. A nejvíce nás překvapil zájem obyvatel. Svoboda je úplně na konci slepé cesty, turisté sem moc nezavítají, dojdou na Siněvir a vracejí se zpět do Koločavy. Neustále jsme proto čelili dotazům, odkud jsme a kam jdeme. Když jsme nakonec zastavili u krámku a koupili si pivo, seběhla se na nás podívat celá ves. Místní nebyli zlí, jen zvědaví, kdo narušil jejich stereotyp. Když se kamarád zmínil, zda by někdo neměl na prodej kousek tvarohu na ochutnání, sešla se nám asi tři kila tvarohu s tím, že je to dárek. Tam pro nás padly mýty o nebezpečné Ukrajině a opět se ukázalo, že čím má člověk míň, tím víc by se rozdal. Napsal a vyfotil: Martin Dlouhý
Převzato Koktejl č. 2013/2 www.ikoktejl.cz
Cesta do pravěku
Zimní tábořiště lovců mamutů najdete jen kousek za našimi hranicemi. Abyste poznali, jak to s lidskou existencí vypadalo téměř před čtyřiceti tisíci lety, nemusíte mít na cestu do minulosti kouzelný prsten. Vyrazíte-li z Brna, můžete za necelou hodinku a půl stát před zimním tábořištěm lovců mamutů nebo v keltské svatyni. Máte pocit, že kolem vás proletěl šíp? Toho si nevšímejte. To si jen někdo zkouší ulovit večeři. Není nic divného ani na tom, že v domě z doby kamenné chrupe několik spokojených dětí. Tomu se říká opravdu bezprostřední zážitek. Stačí být jen ve správný čas na správném místě. Jsou dny, kdy to tu prostě žije.
Vše jako kdysi
Na počátku byla snaha Dolnorakouského prehistorického muzea v Asparnu vzkřísit minulost. A to se vážně povedlo. Vědci zde pod širým nebem zámeckého parku vybudovali skanzen s mnoha rekonstrukcemi prehistorických staveb v původní velikosti. Všední život obyčejných lidí
reálně přibližují kopie skutečně nalezených předmětů, ošacení, vypěstovaných plodin nebo dokonce zbytků jídla. Je opravdu zajímavé pozorovat, co máme s našimi prapředky společného, jaké každodenní návyky se nám až dosud zachovaly a v čem je dnešní život lehčí.
Dokážu to taky?
Změřit síly s našimi praotci a vyzkoušet si dávný život na vlastní kůži můžeme hned na místě. Stačí jen zajít do hrnčířské dílny nebo navštívit huť na zpracování kovů a zkusit si odlít bronz. Schválně, kdo z nás by měnil? Možná jen ti, pro které je
Expozice se snažila přiblížit skutečnosti i v detailech interiéru
historie opravdovým koníčkem. Ti si pak v létě nenechají ujít každoroční akce, při kterých se setkávají zájemci o archeologii se skutečnými znalci oboru. Až budete hledat tip na pohodový výlet do blízkého okolí jižní Moravy, rozhodně si na toto vzpomeňte. Není divu, že se Muzeum prehistorie hrdě zařadilo do seznamu nejzajímavějších výletních cílů Dolního Rakouska. Připravila: Markéta Foktová Převzato Koktejl SpeciAl č. 2010/03 www.ikoktejl.cz
Podobná stavení, na jaké se můžete podívat v rakouském skanzenu, se kdysi nacházela i na našem území.
Předplaťte si i vy a ušetřte. Magazín Koktejl vychází 11x do roka. Běžná cena velké verze je 59 Kč, střední verze 39 Kč. Roční předplatné velké verze za cenu 499 Kč. Roční předplatné střední verze za cenu 329 Kč. Předplatné lze objednat několika způsoby: 1) v yplnit on-line formulář na našich webových stránkách www.ikoktejl.cz záložka předplatné. 2) p oslat SMS zprávu na číslo 900 11 06 ve tvaru: velká verze A4 (29,7 x 21 cm) - OBJ KOK JMENO PRIJMENI ULICE CISLO DOMU MESTO PSC malá verze A5 (21 x 14,8 cm) - OBJ KOM JMENO PRIJMENI ULICE CISLO DOMU MESTO PSC 3) z avolat operátora předplatného na 475 211 088
Časopisy vydavatelství Czech Press Group (Koktejl, Koktejl Speciál, Oceán a Everest) jsou nyní dostupné také v plnohodnotné elektronické verzi! Časopis si můžete zakoupit na internetu a mít jej stále s sebou – ve svém mobilním telefonu, tabletu, počítači, či notebooku: www.floowie.com nebo www.publero.com Více se dozvíte na: www.ikoktejl.cz – záložka elektronické verze 2013/01 Ročník: III., č. 8.
11
