-
06/07/2010 fffffffffffffffffffffffffffffffffffffffffff
ZáBlesk 3/2010
KDE, KDY, S KÝM, JAK A PROČ… SE NAJÍST NA FF
Z festivalové kuchyně: Darth Pohlreich
Ať už trávíte čas na festivalu přebíháním z jedné programové místnosti do jiné, celodenním vysedáváním v deskoherně, nebo jste na program úplně rezignovali a raději se věnujete svých přátelům, jedno máte všichni společné. Musíte jíst. I proto bude právě stravování na efefku hlavním tématem tohoto čísla ZáBlesku. Teplé, studené, chutné i to ostatní – jídlo je zkrátka nedílnou součástí festivalového života. Kam se zajít najíst v Chotěboři? A proč je většinou mnohem lepší kulinářské pokusy zdejších restauratérů raději neriskovat a zajít si na festivalový gril? Zjišťovali jsme to za vás.
Jídlo je zkrátka téma. A dokazuje to i programová nabídka festivalu. Právě v tomto čísle vám totiž mimo jiné přinášíme i exkluzivní reportáž z jedinečné kuchařské show Star Wař! Je libo festivalový toast? A víte jak, na něj? Proč jsou všechny pokrmy z dílny Luka Skybici červené? Jaký postoj má Darth Pohlreich ke kmínu? A co na to Jan Tleskač? Přejeme vám, ať jsou vaše zkušenosti nejen s festivalovým jídlem jen dobré.
Váš ZáBlesk
JAK SE (NE)NAJÍTE V CHOTĚBOŘI
Z á B l e s k
0 3 / 2 0 1 0
Odvaha chotěbořských restauratérů by zasloužila ocenění. Přestože televizní kulinářské pořady trhají rekordy ve sledovanosti, nabídka restaurací zůstává stále stejná. Podobnou odvahu pak prokázala i redakce ZáBlesku, když se vydala zjišťovat, v které z blízkých restaurací v Chotěboři se dobře najíte.
ZáBlesk není kulinářský časopis a jeho redakce nechtěla po zkoušených restauracích žádné velké kuchařské umění. Přesto je nutno říci, že dobře se nenajíte asi v žádné z restauracích, které jsme zkoušeli.
nadbytek. U vstupu vás pozdraví palma, aby vám na druhém konci pokynuly v pozdrav pseudohistorické portréty pseudošlechtičen. Po vaší levice se pak skví zrcadlo pod kloboukem ze sušených květin. Pod touto architektonickou dominantou se krčí příruční psací stroj ze sedmdesátých let a mlejnek na kafe, v jeho sousedství nechybí truhličky a váza se sušeným mákem. Detailů je nespočet, a tak možná přehlédnete i mechanické hodiny klasicistního stylu.
Test ZáBlesku se zaměřil na restaurace Panský dvůr, Vysočina a na pizzerii Modrá hvězda. Každou restauraci jsme hodnotili školní stupnicí od jedné do pěti v následujících kategoriích: prostředí, obsluha, jak se najíte, cena, celkový dojem. Vybrány byly ty restaurace, které patří mezi nejoblíbenější mimofestivalové restaurační cíle Se šílenstvím interiéru si návštěvníků efefka. nezadá jídelní lístek. Jeho čtení v redaktorech ZáBlesku vyvolávalo VYSOČINA: MÍSTO, KDE PRASE DOSTÁVÁ temné obavy. Hitovky typu losos na PŘISTŘIŽENÁ KŘÍDLA žampionech nebo filé na kari soupeří se specifickou představou italské První naše kroky vedly přímo na kuchyně: Boloňské špagety = chotěbořské náměstí, a to do špagety, kečup, eidam, šunka. restaurace hotelu Vysočina. Ta se zákazníky snaží přilákat jednoduše – Celkem sympaticky by vypadala nabízí zkrátka od všeho něco. nabídka zvěřiny. Jednotlivé zvěřinové pochoutky však stojí kolem 200 Redakce ZáBlesku je ráda, že se korun. Dali byste si zvěřinu vyhýbá psychotropním látkám, protože v restauraci, kterou nemáte dobře jinak by pravděpodobně z Vysočiny prověřenou, kde najdete parodii na zešílela. Autor interiéru jich totiž při italskou kuchyni i jídla, ze kterých je jeho vytváření požil evidentně vám vyloženě šoufl?
Z á B l e s k
0 3 / 2 0 1 0
Vzhledem k tomu, že Vysočina je jedním z chudších regionů ČR, můžete počítat s tím, že si ta zvěřina pamatuje ještě doby, kdy se kreslily ony pseudohistorické portréty u pultu. Největší rána šíleného jídelníčku je pak česnekové polévka za 125 korun. Dražší polévku těžko kde pohledat. Pokud byste se nějakou nešťastnou náhodou do Vysočiny zatoulali a rozhodli se za česnečku tuto sumu zaplatit, rádi se podíváme alespoň na fotky, jak vypadala. Proto redakce ZáBlesku vsadila na jistotu. Ochutnala smažený vepřový řízek a zeleninovou omeletu. Ta inzerovala pórek a brokolici, místo toho hlavně kypěla žampiony, pórkem byla posypána při náletu práškovacího letadla a brokolice se asi šla zrovna někam schovat. Smutným vítězem objednávky ZáBlesku byl však „vepřový“ řízek, kterého sice byla velká porce, ale byl kuřecí. Při reklamaci kuchař vzkázal po omlouvající se servírce, že to kuřecí maso není, nýbrž je to maso vepřové. Jen je zkrátka hrozně libové. Přes servírčino nabádání, ať si zavoláme vedoucího, a její stálé omluvy jsme odešli a víme, že do restaurace Vysočina již nevkročíme. Ještě, že jsme si nedali tu zvěřinu, třeba by taky byla libová...
PANSKÝ DŮM: VAŘÍME Z KEČUPU Restaurace Panský dům nejde na chotěbořském náměstí přehlédnout, výrazný nápis na vás volá již z dálky. Samotné prostory už tak výrazné nejsou. Hlavní část hospody je jednak permanentně kuřácká, jednak se skládá z několika velkých stolů, které jsou rozděleny na menší pomocí jakési přepážky. Každopádně – kontakt se sousedním stolem vám rozhodně nechybí. Poměrně milá obsluha je zhruba tím jediným, co vás v tomto stinném místě potěší. Přestože jídelní lístek oplývá rozsáhlou nabídkou, rozhodujete se podle toho, co bude tím nejmenším zlem. To bude i pravděpodobně příčinou poměrně dlouhého čekání na jídlo. Jídelníčku vévodí směsi, na gastronomická pravidla útočí podobně jako hotel Vysočina špagetami se smetanou a kečupem. Opět zde najdete „regionální“ stravu v podobě steaku za tři stovky. K tomu nezbývá než parafrázovat jeden známý výrok jednoho známého politika: Dámy a pánové, nechci se vás dotknout, kdo z vás na to má? Obzvlášť ve chvíli, kdy nemáte žádnou jistotu, že velký skok v ceně provází i podobný posun v kvalitě jídla. Vzhledem k tomu, jak dopadají ty levnější kusy hovězího, by bylo docela bláhové doufat v nějaký zázrak u těch třístovkových.
Z á B l e s k
0 3 / 2 0 1 0
Kupříkladu taková ďábelská roštěná je vskutku ďábelská. Možná i Dante by ji mohl zakomponovat do svého inferna a krmit jí v kruhu obžerství velké milovníky grilovaného masa. Místo očekávaných pálivých papriček a množství pepře vám totiž na stole přistane flák masa zalitý pálivým kečupem. Vegetarián si v jídelníčku moc nevybere. Zbývá mu obligátní smažák, neb i většina salátů je prodchnuta nějakým tím masem. A tak těm, co maso nejedí, zbývá možnost ukusovat oblohu, která má na rozdíl od klasické sterilizované mrkve a zelí ve Vysočině nějaký smysl. Vypadá čerstvě a poživatelně. ZáBlesk okusil nabídku místních ryb. A výsledek dopadl rozpačitě. Zážitek z poměrně slušného filé kazilo zděšení ze pstruha. Ten sice byl opravdu velký, ale také opravdu přepečený. A tak nešlo ohodnotit kvalitu pstruha, protože se díky propečení přesunul do kategorie přerostlá grundle. Z Panského domu tak zůstává rozpačitý dojem. Jídelní lístek je jako ruleta, kde nevíte, jak se jim které jídlo povede. Pokud jste tedy přáteli drobného hazardu, můžete si tuto restauraci oblíbit. Pokud se raději jistojistě dobře najíte, tak už své kroky sem pečlivě rozvažujte.
MODRÁ
HVĚZDA:
ZAPEČENÁ
SMETANA SE
SKRÝVÁ VE VYŠŠÍCH PATRECH
Již jste je určitě viděli. Letáky. Jsou všude a jsou notně využívány. Inzerují rozvoz pizzy, která sice není
žádná hitparáda, ale v noci hladové břicho celkem potěší. V pizzerii, odkud pochází, vypadá trochu jinak, každopádně moc velký posun nečekejte. Ani v kvalitě a ani v ceně. Do pizzerie se dostanete, když se vydáte od festivalového náměstí k náměstí chotěbořskému, akorát na křižovatce vedoucí k náměstí zabočíte na druhou stranu. Pak vás ve vrchních patrech modře natřeného obchoďáku čeká překvapení v podobě pizzerie s poměrně pěkným interiérem. I zde na vás čeká milá obsluha, která by si zasloužila roznášet o něco lepší jídlo. Ocenění si navíc zaslouží, že se pizzerie přizpůsobuje FF. A to nejen v donášce pizzy, ale i v délce otvírací doby samotné restaurace během trvání festivalu. Z velkého jídelního lístku si může vybrat i vegetarián. Alespoň v porovnání s dříve zmiňovanými restauracemi. Dojem kazí trochu skutečnost, že i zdánlivě lehce vypadající jídla jako palačinky se španátem jsou zapečena ve spoustě jídla a smetany, která z nich činí balvan. V kombinaci s letním počasím a spoustou schodů dolů vás to trochu zabije. Na druhou stranu, pokud máte opravdu hlad, tak si tu rozhodně nějaké to jídlo vyberete. Nepříjemné může být i to, že se na jídlo poměrně dlouho čeká a že je v restauraci málo míst, takže se nemusíte vždycky vejít. Restaurace také inzeruje free wifi, ale jak funguje, redakce ZáBlesku neprověřovala.
Z á B l e s k
0 3 / 2 0 1 0
V pizzerii jsme narazili i na skupinku návštěvníků festivalu. Ti si dávali pizzu a říkali, že se jíst dá. Podle jedné z nich byla pizza moc slaná. Oceňovali, že je ta pizza alespoň z pece a ne trouby. A kdyby měli hodnotit pizzu na školní stupnici od jedné do pěti? „Dvojka až trojka, spíš trojka, ale jsme zhýčkaní z Prahy, je prostě vidět, že kuchař není Ital,“ shodují se.
CHOTĚBOŘSKÉ RESTAURACE: ÓDA NA KEČUP A MILÁ OBSLUHA
Populárního kuchaře z Primy by tu pravděpodobně trefil šlak. Radost neměl ani jeden z redaktorů ZáBlesku, který prostě už od mala zázračnou chuťovou příměs zvanou kečup nemá rád. A právě zdejší restaurace na něm postavili svou kuchyni. Což je škoda, protože obsluha se k redakci ZáBlesku ve všech testovaných hospodách chovala hezky, dokonce i při konfliktu ve Vysočině. Pokud vám nevadí grilované jídlo, nebo pokud jste schopní jíst toasty od nevidím do nevidím, radíme vám, do města se nevydávejte a zůstaňte u festivalové stravy. Je možné, že některá z restaurací zde v Chotěboři by redakci ZáBlesku nadchla, bohužel první tři výrazně otupily naší odvahu pouštět se do dalšího experimentování. A definitivně ji utnula uzávěrka tohoto čísla, která se nedá oddalovat donekonečna. Každopádně přejeme dobrou chuť!
Hodnocení chotěbořských restaurací školními známkami od 1 do 5: (jedná se o subjektivní názor redaktorů ZáBlesku)
VYSOČINA:
Prostředí: 4Obsluha: 2 Jak se najíte: 4Ceny: 3Celkový dojem: 4-
PANSKÝ DŮM:
Prostředí: 3 Obsluha: 1 Jak se najíte: 3Ceny: 3 Celkový dojem: 3
MODRÁ HVĚZDA:
Prostředí: 2 Obsluha: 2 Jak se najíte: 2Ceny: 1Celkový dojem: 2
STAR WAŘ! ANEB
KUCHAŘSKÉ HVĚZDY NA FF ANEB
JAK MOJE MAMINKA ŘÍKÁVALA: KDYŽ MÁME VÍNO DRAŽŠÍ NEŽ MLÉKO, TAK SI ŽIJEM NADSTANDARD
Z á B l e s k
0 3 / 2 0 1 0
Usedněte před své televizní obrazovky a vězte, že je právě tolik, kolik je, protože vaše oblíbená festivalová televize Star tW právě přináší další ze svých oblíbených gastronomických show! Její hlavní hvězdy? Seznamte se: Luke Skybica, kuchař z lidu, a Darth Pohlreich z Imperiální kavárny!
Ano, je to tak. Obě kuchařské hvězdy rezolutně popřely fámy, podle kterých prý mezi nimi vzklíčila nefalšovaná nevraživost. Přestože si ani jeden z oblíbených šéfkuchařů neodpustí příležitost, aby na adresu toho druhého zavtipkoval, na Festivalu fantazie obě star spojily své kulinářské umění! A my, redakce ZáBlesku, jsme u toho samozřejmě nemohli chybět. Vychutnejte si nyní podrobnosti z jedinečné kuchařské přehlídky!
Hvězdné vaření jedině na FF K okamžiku, který ve světě gastronomie čekal pouze málokdo – tedy že obě kuchařské osobnosti (respektive jedna kuchařská osobnost a jeden… inu, ten, co vařil v Ingolstadtu) stanou vedle sebe před společnou televizní kamerou – došlo v neděli po 21. hodině večerní. A není divu, že se tak stalo právě na Festivalu fantazie, tedy na místě, kde se dosud nemyslitelné stává skutečností. To, že oba šéfkuchaři vystoupili
v pořadu Star Wař, a to v rámci linie obvykle věnované Hvězdným válkám, redakce ZáBlesku také nepovažuje za náhodu. Koneckonců vystoupení kuchařských star si svou hvězdnost rozhodně zasluhuje. Přejděme však od planých řečí k tomu, co nás všechny samozřejmě zajímá nejvíc. A totiž – co (a jak) se v neděli večer ve festivalovém vysílání vlastně uvařilo? Exkluzivně, přímo z místa natáčení kuchařské show, přinášíme jedinečný recept na klasický festivalový toast!
Z á B l e s k
0 3 / 2 0 1 0
Tajemství toastu odhaleno! Základní surovina? Gothaj. Alespoň pokud jde o oblíbené festivalové toasty. Ač by se to mohlo zdát neobvyklé, právě gothaj je pro toasty v podání Luka Skybici nepostradatelná surovina. Své nepopiratelné výhody však má, jak lidový kuchař, který sbíral cenné kulinářské zkušenosti až v dalekém Německu, neopomíná zdůrazňovat. „Stálo to 9,80 a je toho 400 gramů!“ upozorňuje na hlavní přednost štangle české verze salámu. Tlustá kolečka salámové směsi je samozřejmě třeba něčím doplnit. A ano, právě toto je okamžik, kdy na scénu přichází eidam a věrný kamarád české gastronomie – kečup. „Kečup, ten já můžu ke všemu. A ať vařím, co vařím, vždycky je to nakonec červené,“ podivuje se nad svými kuchyňskými výsledky Luke Skybica. A pro diváky odvážně odhaluje tajemství festivalových toastů. A tím je? Překvapivě provensálské koření. Dokonce i do kuchařských show se však občas vloudí chyba.
„Provensálské koření tu totiž nemáme,“ krčí rameny Luke Skybica, ale hlavu při tom neklopí. „Já mám pro vás jednu radu. Když nemáte provensálské koření, vražte tam sójovou omáčku. Taky to funguje!“ Co si doma uvaříš… Mohlo by se zdát, že se Skybicův televizní partner, Darth Pohlreich, během festivalové kulinářské show ocitl ve stínu svého lidovějšího kolegy. Takový dojem by však byl mylný. Darth Pohlreich totiž plně dostál své pověsti. A nutno přiznat, že i to je důvod, proč v našem krátkém ohlédnutí za dvouhodinovou gastronomickou přehlídkou nemůže dostat tolik prostoru jako Luke Skybica. Na rozdíl od televizního vysílání totiž ZáBlesk nedisponuje všeřešícím „Píííp“, takže ve chvíli, kdy bychom se repliky kuchaře z Imperiální kavárny snažili přepsat v celé jejich šíři a barvitosti, mohli bychom být obviněni, že kazíme mravní vývoj festivalové mládeže. Abychom tedy náležitě demonstrovali postoj Darth Pohlreicha ke kulinářské tvorbě jeho kolegy, použijme jeden z jeho méně závadných výroků. „To se nedá žrát!“ napadnul například unikátní Skybicův toast. Kuchař, který vařil v Ingolstadtu, má však odpověď na všechno: „Ale zato to můžeš vařit doma!“ A uznejte sami, že to je argument, s nímž se polemizuje pouze stěží.
VSTUPTE DO FESTIVALOVÉHO KRÁLOVSTVÍ MASA…
Z á B l e s k
0 3 / 2 0 1 0
Vepřové steaky, kuřecí steaky, klobásky, hranolky nebo oblíbené bramboráky a bůčky. To všechno najdete ve festivalovém ráji všech masožravců – na grilu v přízemí KD Junior. A Václav Hochman, s nímž jsme o jeho království mluvili, upozornil, že nabídka mohla být původně ještě širší. „Chtěli jsme dělat i špízy, ale nevyzbylo tolik času, musíme si je totiž připravovat sami. Ale aspoň na dva tři dny je uděláme taky,“ slibuje festivalový pán grilu.
Jak se říká, maso je základ. Ale vyberou si na grilu něco i vegetariáni? Já jsem čistokrevný masožravec, takže kytičky, jak já říkám, příliš nemusím. Ale pro vegetariány nabízíme třeba květáky. A v jiných barech na festivalu si také vyberou – koupí třeba zeleninové saláty nebo bezmasé toasty. Pamatuji si, že ještě před lety jsme tady na festivalu dělali jediný druh toastů. Lidé nás pak prosili, jestli bychom jim z nich nemohli určitou surovinu vyjmout. A pak už takových lidí bylo tolik, že se dnes dělá dokonce šest druhů toastů, aby si mohl vybrat opravdu každý.
Další – a velice oblíbená – věc spojená s grilem je prasátko... Prasátko máme dvakrát během festivalu jako doplňující sortiment. Letos ho děláme v neděli a potom ještě jednou v pátek.
Dvakrát za deset dnů, není to málo? Na druhou stranu pokud bychom nabízeli prase každý den, tak by si ho lidé ani nevšimli. Máme tu zkušenost, že o víkendu je tu nejvíc lidí, v týdnu se tu návštěvníci střídají a už není takový odbyt. A přece jen, když se prasátko zabije, tak má přes metráček, takže masa je z něj relativně hodně. V týdnu už by se nám mohlo prodávat hůře než v dny, kdy je tu nejvíc lidí. A dvě prasátka, která uděláte, ta se prostě snědí. Doufám, že se snědí do kosti, protože náklady jsou docela vysoké. Musíme se snažit, aby se prase vyprodalo, kdyby nám zůstalo třeba deset kilo, byli bychom už ve ztrátě. Mimochodem, abych nezapomněl. Doporučuju výborný cider. Vy všichni, kdo jste ho ještě neochutnali, ochutnejte alespoň ten točený u nás!
Festivalové noviny ZáBlesk jsou tu pro vás zdarma. Půjčujte si je navzájem!
