Kde u nás můžeme nalézt kořeny rodu Mahlerů?

Gustav Mahler patří do Čech Napsal uživatel Ivan Matějka Čtvrtek, 03 Červen 2010 10:34 - Aktualizováno Čtvrtek, 03 Červen 2010 10:35

Budeme vám vyprávět historii jednoho rodu, historii vztahu člověka k zemi, v níž se narodil, ale v které strávil jen část svých dnů. Budeme vyprávět o Gustavu Mahlerovi, o jeho kořenech, ohledávat „českou stopu" v jeho díle i tuzemský vztah k Mahlerově hudbě. Záminkou je nám sto padesáté výročí narození skladatele, připadající na letošní 7. červenec, a sto let od smrti, které si připomeneme napřesrok - 18. května. Vypravěčem bude Jiří Štilec, zkušený hudební manažer a muzikolog, zakladatel sdružení Mahler 2000, Společnosti Gustava Mahlera a festivalu Gustava Mahlera, který se tradičně koná v Jihlavě.

Kde u nás můžeme nalézt kořeny rodu Mahlerů?

Předci hudebního skladatele Gustava Mahlera opravdu sídlili na našem území, respektive v oblasti kolem řeky Sázavy, tedy v Posázaví velmi dlouho. Jedna z prvních zmínek se vztahuje k regionu Vlašimska. Přímí předci Mahlerova otce Bernarda sídlili v Lipnici - tedy už na rozhraní Čech a Moravy - na Českomoravské Vysočině. Shodou okolností v místech, kde Jaroslav Hašek dokončil svůj geniální román Osudy dobrého vojáka Švejka a kde je také pohřben. A tady si dovolím i malou spekulaci a zajímavost - možná, že někteří ze starousedlíků, kteří vyprávěli v hospodě v Lipnici ve dvacátých letech Haškovi svoje příběhy, si mohli pamatovat i některé Mahlerovy předky nebo příbuzné. A ještě se musím zmínit o jednom badateli, z jehož výzkumů čerpají dodnes takřka všichni autoři - je to Jiří Rychetský z Humpolce, kterému patří za jeho aktivitu velký dík. Právě on sestavil rodokmen - genealogii rodu Mahlerů až do současných dnů, kdy ještě žijí vnučky Gustava Mahlera Marina a Alma a samozřejmě jejich potomci.

Jaká tedy jsou základní historická fakta o mahlerovském rodu?

Otec Gustava Mahlera Bernard Mahler se narodil v roce 1827 v Lipnici. Děd Gustava Mahlera Šimon Mahler se narodil roku 1793 v Chmelné u Benešova a zemřel roku 1865 v Lipnici, babička Gustava Mahlera z otcovy strany Marie Bondyová pocházela a celý život, vymezený léty 1801 až 1883, prožila v Lipnici. Rodina Šimona Mahlera se již v roce 1827 přestěhovala do obce Kaliště u Humpolce a žila v domku čp. 52 s pronajatou vinopalnou, v roce 1838 se tato vinopalna stala majetkem Mahlerova děda Šimona. Bernard Mahler Bernard pokračoval v živnosti svého otce a rozvážel po celém kraji lihoviny. Při cestách do Ledče se seznámil i s dcerou bohatého obchodníka a výrobce mýdla Marií Hermannovou, kterou si vzal v roce 1857 za ženu. Z velkého věna, které tehdy činilo 3500 zlatých, si mohl zakoupit v Kalištích domek čp. 9 s hostincem a obchodem a definitivně se osamostatnit. Tam se narodil i Gustav Mahler. Je zajímavé, že o svém nejranějším dětství se Gustav Mahler později vyjadřoval velmi málo.

1/6


Máme zachováno jen několik nepřímých svědectví - zejména od jeho ženy Almy Mahlerové a rovněž od jeho přítelkyně z devadesátých let devatenáctého století Natalie Bauer Lechnerové. Podle Mahlerovy blízké přítelkyně měl Gustav Mahler vyprávět 9. července 1896 ve Steinbachu am Attersee večer při procházce na Weyregger Strasse, když zde míjeli dva velmi nuzné venkovské domky, toto: „Vidíš, v takovém ubohém domečku jsem se narodil, v oknech jsme neměli ani tabulky skla. Před domem bývala louže. Malá ves Kaliště a kolem ní malé chatrče, to bylo vše, co bylo v okolí."

Mluvili Mahlerovi předci česky? A trochu předběhneme čas: Uměl česky sám Gustav Mahler?

To je otázka, která je často předmětem úvah, zejména českých publicistů nebo muzikologů. Zatímco Lipnice a zejména Kaliště byly jazykově jednoznačně českým prostředím, „Mahlerova" Jihlava byla v devatenáctém století jazykově smíšeným městem a snahou Mahlerova otce Bernarda bylo, aby syn byl vychován v němčině. Samozřejmě, že je více než pravděpodobné, že otec Bernard jako velmi zdatný a schopný obchodník češtinu pro běžný styk ovládal a je rovněž pravděpodobné, že i malý Gustav Mahler se s češtinou setkával jak v rodině (zde působily české vychovatelky, služky, nebo zde byly i podnájemnice), tak ve výčepu. Asi mohl trochu rozumět nebo i mluvit. Přímý důkaz však samozřejmě chybí. Je však faktem, že když Mahler dostal, už daleko později ve funkci šéfa Vídeňské dvorní opery, klavírní výtah Janáčkovy opery Její pastorkyňa, napsal, že není schopen rozumět česky a požadoval německý překlad textu.

Vraťme se do Kališť...

Mahler se tu narodil, ale nežil zde dlouho - jen do 22. října 1860. Později kolem svého rodného domku jen projížděl na cestě k matčiným rodičům do Ledče nad Sázavou. Rodný dům Gustava Mahlera má však samozřejmě svoji jednoznačnou historickou, ale i symbolickou hodnotu. Je vlastně i jakýmsi poutním místem. Při jeho rekonstrukci, která začala v roce 1996, jsme chtěli zachovat jak tento symbolicko-duchovní prvek, tak i určitou praktickou turistickou funkci a atraktivnost tohoto místa. Chtěli jsme zde vybudovat živý organismus, ne mrtvé muzeum.

Z Kališť zamířila rodina, tedy i Mahler, do Jihlavy?

2/6


V Jihlavě žil Gustav Mahler od 22. října 1860 do roku 1875 a pak sem do smrti svých rodičů v roce 1889 jezdil na prázdniny a na návštěvy. Je zajímavé, že rovněž po celý svůj život měl k Jihlavě nejen on, ale i jeho celá rodina - žena a dcera tzv. domovskou příslušnost. Zde začalo i jeho profesionální hudební vzdělávání. Jedním z důležitých hudebních učitelů Gustava Mahlera byl Jan či Johannes Brosch a velký vliv měl i další Mahlerův učitel Heinrich Fischer.

Mahlerovo setkávání s hudbou ale nezačalo až tímto školením...

Často se uvádí a dobové sčítací archy to potvrzují, že v rodině Bernarda Mahlera působila jako služka Marie Cihlářová, která zpívala české lidové písničky. To je velmi pravděpodobné, dalším zdrojem hudebních zážitků byl samozřejmě výčep v domě Bernarda Mahlera. Zpěv a hraní na různé hudební nástroje určitě doléhaly i nahoru do pokoje, kde Gustav Mahler usínal. Dalšími zážitky byla jistě i synagoga a synagogální zpěv, kostel sv. Jakuba a zdejší hudební produkce. Ale možná nejdůležitějším zdrojem Mahlerovy hudebnosti v dětství byla vojenská dechová hudba. Se signály a pochody se Gustav Mahler setkával po celou dobu svého dětství v Jihlavě a s ohlasy těchto inspirací se setkáváme v celé Mahlerově tvorbě. Nejen ve vokální, písňové, ale i symfonické.

Jaké byly další kontakty malého Gustava s hudbou?

Zcela prvním hudebním nástrojem, který dostal od rodičů již ve svých třech letech, byl akordeon. Ke klavíru se dostal o něco později - při návštěvě rodičů své matky v Ledči nad Sázavou. Mahler tam na půdě našel starý klavír a se zájmem ho začal zkoušet.

Traduje se, že Mahler začal ve velmi raném věku také sám skládat...

3/6


Jedinou dochovanou skladbou z Mahlerova mládí - ne tedy z dětství - je první věta z Klavírního kvartetu a moll. Mahler ho už nenapsal v Jihlavě, ale pravděpodobně ve Vídni na konzervatoři. Ještě předtím však vzpomíná na další dnes nedochované kompozice. Údajně zcela první skladbu napsal Gustav Mahler (víme to opět díky svědectví Natalie Bauer Lechnerové) v šesti letech - byla to polka s úvodním smutečním pochodem. Prý „zakázka" jeho maminky za dvě koruny, ale součástí této zakázky byl i slib, že neudělá na papíru žádnou kaňku. Polku Mahler sice napsal, ale podmínku nedodržel a na papíře se objevila velká kaňka, takže musel přepisovat.

Podobnou zakázku za několik korun dostal i od svého otce a napsal píseň Die Türken haben schöne Töchter. Později podle těchto údajů zkomponoval Mahler ještě Sonátu pro housle a klavír, Nocturno pro violoncello, hodně kompozic pro sólový klavír a dokonce začal psát operu Rübezahl. A existovaly i další náčrty nedochovaných oper - Arnošť, vévoda švábský a Argonauté. Mezi roky 1875 a 1883 tak mělo vzniknout asi jedenáct skladeb, z nichž se zachoval jen klavírní kvartet a moll a možná i část hudby z nedochované opery Rübezahl užitá ve skladbě Das klagende Lied.

S českým a moravským prostředím je spojena i profesionální hudební dráha Gustava Mahlera?

Gustav Mahler působil na území naší dnešní republiky v osmdesátých letech devatenáctého století dvakrát jako operní dirigent. Na počátku ledna 1883 přijal nabídku dokončit sezónu v Královském městském divadle v Olomouci, kam přišel přesně 10. ledna. Pro Gustava Mahlera to nebyla úplně šťastná kapitola a nakonec zde zůstal jen do 17. března. Ale z hlediska jeho dalšího vývoje byla tato krátká epizoda více než důležitá, musel v co nejrychlejším čase nastudovat velké množství oper a zkusit si na vlastní kůži, co to je bojovat proti divadelní rutině a šlendriánu, kterým podléhal takřka celý soubor. V Olomouci dirigoval Meyerbeerovy Hugenoty, nastudoval Vedriho Maškarní ples, Rigoletta, Bizetovu Carmen, a řadu dalších děl.

O dva roky později, 13. července 1885, přijíždí Gustav Mahler do Prahy a celou jednu sezónu zde působí jako náhrada za Antona Seidla v Královském zemském německém divadle. Mahlerův druhý pražský pobyt, ten první se odehrál v jeho studentských letech v rodině Grünfeldů (od podzimu 1871 do jara 1872), byl velmi šťastný a je poměrně dobře zpracován množstvím české literatury. Nejenže zde Mahler dirigoval celkem 69 představení, studoval množství operních děl jako je Cherubiniho Vodnáře, Belliniho Normu, Mozartova Dona Giovanniho, Únos ze Serailu, Figarovu svatbu. Ale také díla Richarda Wagnera - Tannhäuser, Mistři pěvci norimberští, Zlato Rýna a v pražské premiéře uvedl i Valkýru. V Praze také dirigoval poprvé Beethovenovu symfonii č. 9. Měl možnost navštěvovat i Národní divadlo v Praze a

4/6


seznamovat se s českým repertoárem. O tom, že se Mahlerovi v Praze dařilo skvěle, svědčí nejen řada jeho dopisů, ale zejména jeho snaha vyvázat se z povinnosti nastoupit v létě roku 1886 do Lipska. Jak píše svému příteli Löhrovi, zatímco v Praze hraje víceméně první housle, v Lipsku najde žárlivého a všehoschopného rivala Artura Nikische a proto udělá vše, aby se z této povinnosti vyvázal.

Jaký byl vztah Gustava Mahlera k české hudbě?

Vazeb je mnoho, ale rád bych upozornil na silný vztah Gustava Mahlera k tvorbě Bedřicha Smetany. Opakovaně dirigoval zejména operu Prodaná nevěsta (tu provedl mimo jiné i v Metropolitní opeře v New Yorku), ve Vídni hned po nástupu v roce 1897 dirigoval premiéru Dalibora a prováděl i Smetanova další díla. A co je zajímavé - poslední výzkumy anglického muzikologa a znalce díla Gustava Mahlera Donalda Mitchella ukazují, že některá Mahlerova díla vykazují i některé konkrétní hudební inspirace ze Smetanovy tvorby - z opery Hubička. Ve funkci šéfa Vídeňské dvorní opery jednal Gustav Mahler i s Antonínem Dvořákem o provedení opery Rusalka, ke kterému však, bohužel, již nedošlo. Do této kapitoly patří i dlouholeté a intenzivní přátelství s českým skladatelem Josefem Bohuslavem Foerstrem a jeho ženou Bertou Lautererovou. To začalo v devadesátých letech v Hamburku a díky tomuto vztahu máme řadu vzpomínek na Gustava Mahlera z Foerstrova pera.

A jak si vedla Mahlerova hudba u nás?

Tvorba Gustava Mahlera se v českých zemích provozovala ještě za jeho života poměrně často, patříme k územím s dlouhou a velmi silnou „mahlerovskou" tradicí. Praha měla možnost 19. září 1908 uspořádat světovou premiéru Symfonie č. 7, kterou dirigoval za přítomnosti evropských i českých hudebních osobností sám autor. Gustav Mahler v Praze dirigoval i svá další díla a měl zde okruh svých velkých příznivců. To pak pokračovalo s výjimkou nacistické okupace až do současnosti. Připomínám zejména nahrávku kompletu všech Mahlerových symfonií s legendárním dirigentem Václavem Neumannem a jeho skvělé mahlerovské koncerty.

Od samého počátku je českému posluchači Mahlerova hudba velmi blízká a srozumitelná, jako by se v ní dobře odrážel onen zvláštní středoevropský mix mnoha kultur, smysl pro ironii, nadsázku i humor. Možná v ní my Češi slyšíme i část našeho hudebně intonačního slovníku ohlasy dechové, lidové a vojenské hudby a bůhví čeho ještě. I ona zvláštní směs „vysokého a nízkého" je našemu naturelu velmi blízká. Líbí se mi citát, který použil jeden z prvních zapálených vykladačů a propagátorů Mahlerova díla Zdeněk Nejedlý už v roce 1912:

5/6


„Mahlerova hudba začíná na ulici a končí v nebi."

Dlužíme něco Mahlerovi?

Nemyslím si. Naše hudební kultura i náš hudební život ho již dlouho považují za svoji integrální součást. Obnovili jsme jeho rodný dům v Kalištích u Humpolce, rovněž v Jihlavě je Dům Gustava Mahlera ve vzorném stavu, připravuje se jeho socha a park, organizujeme festival Gustava Mahlera, tento tvůrce je u nás - a zcela právem - opravdu „doma".

Hlásíme se dnes k Mahlerovi jen z povinné úcty? Nebo nám má i v 21. století co říct?

V této souvislosti se obvykle cituje slavný Mahlerův výrok: Meine Zeit wird kommen - Moje doba přijde. Je skutečně neuvěřitelné, jak aktuální je Mahlerova tvorba sto let po jeho smrti. A je ještě zajímavější, že zatímco v první polovině dvacátého století byl považován za průkopníka radikálního modernismu a otce Druhé vídeňské školy, následná šedesátá léta přinesla spolu s ohromným rozmachem provádění jeho děl i přehodnocení tohoto tvůrce do polohy jakéhosi otce „klasické hudební linie", či dokonce postmodernismu. Jeho hudba je stále aktuální, rovněž tak její humanistické poselství, tolik potřebné v dnešní „éře prázdnoty".

6/6

Kde u nás můžeme nalézt kořeny rodu Mahlerů?

Recommend Documents