Univerzita Palackého v Olomouci Cyrilometodějská teologická fakulta
Katedra církevních dějin
Bakalářská práce
2010
Zdeňka Plocová, DiS.
Univerzita Palackého v Olomouci Cyrilometodějská teologická fakulta
Katedra církevních dějin Charitativní a sociální práce
Zdeňka Plocová, DiS.
Maltézský řád v Čechách Bakalářská práce
Vedoucí práce: Prof. PhDr. Miloslav Pojsl
2010
Děkuji vedoucímu práce Prof. PhDr. Miloslavu Pojslovi za odborné vedení mé práce a za spolupráci.
Dále
mé
poděkování
patří
členům
řádu,
především
PhDr. Ursule hraběnce Czerninové, Ing. Tomáši Czerninovi, Margaretě hraběnce Waldsteim-Wartenberg a RNDr. Františku Skřivánkovi, kteří byli ochotni podělit se o informace a své životní osudy, ale i osudy svých kolegů, členů maltézského řádu, kteří již bohužel nejsou mezi námi a své osudy mi vyprávět již nemohli.
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.
Podpis autora práce
Obsah ÚVOD .............................................................................................................................................. 1 1
HISTORIE ŘÁDU MALTÉZSKÝCH RYTÍŘŮ ................................................................... 3 SPIRITUALITA ŘÁDU ....................................................................................................................... 4 KYPR, RHODOS .............................................................................................................................. 5 MALTA.......................................................................................................................................... 6 VALLETTA – NEMOCNICE, POSLÁNÍ ŘÁDU ....................................................................................... 7 OD DĚJIN PO SOUČASNOST .............................................................................................................. 8
2
MALTÉZŠTÍ RYTÍŘI V ČECHÁCH ................................................................................. 11 VZNIK JOHANITSKÝCH KOMEND V ČECHÁCH ................................................................................ 11 ŘÁD V OBDOBÍ HUSITSKÝCH VÁLEK .............................................................................................. 13 17. A 18. STOLETÍ ......................................................................................................................... 14 ZDRAVOTNÍ PÉČE A SANITNÍ SLUŽBA ............................................................................................ 15 ŘÁD V 20. STOLETÍ ....................................................................................................................... 16
3
ČESKÁ MALTÉZSKÁ POMOC ......................................................................................... 21 OPUS MELITENSE BOHEMIAE. .............................................................................................. 21 ČESKÁ MALTÉZSKÁ POMOC PO ROCE 1989.................................................................................... 22 POSLÁNÍ, CÍLE A ČINNOST ČMP .................................................................................................... 24 LURDY ........................................................................................................................................ 28 POZVÁNÍ, PŘÍPRAVY A ODLET ....................................................................................................... 28 POUTNÍ MÍSTO LURDY .................................................................................................................. 29 LURDY 1. 5.–5. 5. 2008 A 30. 4.–4. 5. 2009 .................................................................................. 30 OSOBNÍ ZÁŽITKY Z VÝPRAV DO LURD ........................................................................................... 34
4
SETKÁNÍ S ČLENY ŘÁDU ................................................................................................ 37 HRABĚNKA DAISY WALDSTEIN-WARTENBERG ............................................................................. 37 BAILLI FRA KAREL PAAR ............................................................................................................. 39
ZÁVĚR .......................................................................................................................................... 41 SEZNAM LITERATURY A POUŽITÝCH ZDROJŮ ................................................................. 43
Shrnutí V bakalářské práci je zachycen všeobecný přehled historie řádu Maltézských rytířů, působení řádu v Čechách a jeho činnost prostřednictvím Maltézské pomoci, o. p. s., v neposlední řadě osobní zkušenost s péčí o nemocné v Lurdech a setkání s členy řádu. Práce je rozdělena do čtyř základních kapitol. První kapitola se zabývá historií řádu Maltézských rytířů od vzniku řádu v 11. století pod názvem Johanité, Špitálníci svatého Jana nebo jako Špitální bratři po současnost. Ve druhé kapitole jsou zahrnuty informace o působení řádu Maltézských rytířů v Čechách. Třetí, stěžejní kapitola je zaměřena na vznik, vývoj a činnost České maltézské pomoci, kde mezi jednu z významnějších akcí patří pomoc dobrovolníků při pouti Suverénního řádu Maltézských rytířů do Lurd s nemocnými. V této kapitole je popsáno prostředí Lurd a osobní zkušenost a zážitky autorky práce s nemocnými v Lurdech. Poslední čtvrtá kapitola zachycuje životní příběhy dvou významných osobností řádu Maltézských rytířů paní hraběnku Daisy Waldstein-Wartenberg a velkopřevora řádu Frá Karla Paara se kterými se autorka osobně setkala.
Summary In my bachelor thesis I describe a general overview of the history of the Order of the Knights of Malta, an influence of the Order in Bohemia and its activity through the charitable trust Maltézká pomoc (Malteser International), and last but not least the personal experience with a nursing care in Lourdes and meeting the members of the Order.The thesis is divided into four main chapters. The first chapter deals with the history of the Order of the Knights of Malta from its establishment in the 11th century under the name of Knights of Malta or Hospitallers, up to these days. The second chapter includes information about activities of the Order of the Knights of Malta in Bohemia. The third, principal chapter is focused on the establishment, development and activity of the Czech branch of Malteser International – Maltézká pomoc, one of the most significant actions of which is a help of volunteers during the pilgrimage of the Sovereign Order of the Knights of Malta to Lourdes accompanying the ill. In this chapter I describe the environment in Lurdes and my personal experience with nursery care in Lurdes. The last, fourth chapter captures the histories of two outstanding personalities of the Order of the Knights of Malta, countess Daisy WaldsteinWartenberg and grand duke of the Order Frá Karel Paar both of whom I met in person.
Úvod Téma své bakalářské práce jsem nazvala Maltézský řád v Čechách. Touto prací navazuji na svoji absolventskou práci na CARITAS-VOŠ v Olomouci a rozšiřuji ji o další poznatky. Název mé absolventské práce zní Historie a současnost řádu Maltézských rytířů. Z této absolventské práce jsem použila některý nastudovaný materiál i do své současné bakalářské práce. Při psaní práce mi pomohly i rukopisné texty, které nebyly vydány knižně, např. práce pana RNDr. Františka Skřivánka. V této práci se chci zaměřit se na činnost řádu v Čechách od historie po současnost. K vybrání tohoto tématu mne přivedl hlavně můj osobní zážitek ze setkání s členy řádu a jejich bližší poznání. Naskytla se mi možnost osobně se účastnit výpravy do Lurd s Maltézskou pomocí v Praze a jako člen teamu se moci starat o nemocné po celou dobu pobytu Lurdech. Takto jsem navštívila Lurdy dvakrát a byl to pro mne tak velmi silný a nezapomenutelný zážitek, že jsem se rozhodla ve svém psaní o Maltézských rytířích pokračovat i ve své bakalářské práci. Popisuji zde vznik, historii a současnost řádu Maltézských rytířů, začátky řádu a jeho působení v Čechách, činnost Maltézské pomoci, o. p. s., charitativní a humanitární organizaci řádu. Chci se podělit se čtenáři mé práce o zjištěné poznatky, popsat konkrétní pomoc a její výsledky, kterou maltézská pomoc v Čechách poskytuje. V neposlední řadě, bych chtěla ve své práci přiblížit ony zmiňované Lurdy, jejich sílu, kterou mají na lidi, kteří je s vírou ve své uzdravení navštíví, a kterou jsem osobně zažila a hlavně viděla. Při návštěvě Lurd jako členka teamu jsem měla možnost nejen se osobně celodenně starat o nemocné klienty, ale i osobně mluvit a poznat čestné členy řádu. Je mi velkou ctí, že jsem se do Lurd mohla jako laik s výpravou Maltézské pomoci podívat a zažít si vlastní zkušenost s tímto řádem. Přestože se pohybuji a mám praxi v sociálních službách na různých postech 13 let, tato zkušenost se běžně v praxi pravděpodobně nedá zažít. Osm let jsem pracovala v pečovatelské službě. Od terénního pracovníka, dále v denním stacionáři a následně také v administrativě. Podstatnou část času jsem pobývala často s velmi postiženými klienty v jejich domácnostech. Tato práce přinášela mnohdy velmi náročnou fyzickou práci u klienta v domácnostech, spoustu nadějí, radosti, ale často i smutných událostí patřících k životu — smrt. Často jsme byli jediní, kdo se o klienty 1
staral, jelikož rodina se stavěla k péči odmítavě. Pro tyto klienty, kteří se bez naší pomoci v domácím prostředí neobešli, jsme byli často jedinou veselejší událostí. Následně jsem dělala čtyři roky ergoterapeutku v domově pro seniory. Vymýšlela jsem pro klienty celodenní aktivizaci. Také zde byli klienti různě fyzicky a psychicky nemocní a ani tato práce nebyla snadná, tentokrát hlavně po psychické stránce. Pracovalo se i s ležícími klienty na lůžku. Mnohdy to byla velmi pomalá a náročná práce. Ale i tentokrát se po čase dostavily výsledky i u klientů, u kterých tomu část zdravotního personálu nevěřila. V současné době pracuji na postu sociálního pracovníka ve státní správě. Pracuji s klienty, kteří se dostali do tíživých finančních situací a dále s klienty, kteří potřebují péči oděné fyzické osoby. I tato práce je psychicky velmi náročná, jelikož každý jedinec a klient znamená individuálně řešenou konkrétní situaci. Myslím si, že v sociální oblasti mám celkem bohaté zkušenosti s prací s různorodými klienty, přesto, když jsem mohla sama zažít a zúčastnit se výprav do Lurd s Maltézskou pomocí a Maltézskými rytíři, být členem jejich teamu, byla to pro mne velká čest. Uplatnila jsem zde svoje zkušenosti při péči o nemocné klienty a spoustu nových zkušeností mi tyto výpravy přinesly. Ke zpracování této práce jsem použila metodu kompilace informací z nastudované literatury a metoda deskripce a rozhovoru. Cílem této práce je shrnutí vzniku, působení a činnost řádu Maltézských rytířů od historie po současnost se zaměřením na Čechy. Dále podchycení charitní a sociální činnosti řádu v Čechách a seznámení s péčí o nemocné v Lurdech.
2
1 Historie řádu maltézských rytířů Maltézský řád je jedním z duchovních řádů, který vznikl v 11. století na území křesťanského jeruzalémského království ve Svaté zemi. Již od 6. století putovalo do této země značné množství poutníků, kteří chtěli navštívit všechna posvátná místa křesťanů. V roce 603 existoval v Jeruzalémě dům pro poutníky – špitál1 s kostelem Panny Marie. 2 Byly zde zajišťovány ubytovací, stravovací, ale také lékařské služby. Lékařská péče spočívala v základním zaopatření potravinami, vodou a v uspokojení nejzákladnějších potřeb poutníků. Tato péče pro některé poutníky znamenala zázrak přežití. Kolem roku 1048 převzali správu tohoto nevelkého špitálu kupci a námořníci z italského Amafi, přebudovali ho a rozšířili. V roce 1099, po dobytí Jeruzaléma křižáky, tento špitál, který se nacházel nedaleko Božího hrobu, neformálně spravovalo bratrstvo podle benediktinské řehole.3 Zázemí v tomto špitále mohlo najít až 2000 nemocných, především z řad poutníků. Po příchodu křižáckých vojsk se špitální bratrstvo rychle rozmáhalo. Špitál byl zasvěcen významnému světci, Janu Křtiteli.4 Došlo k rozšíření špitálu a k personálu se přidala řada rytířů křížové výpravy. Patřil mezi ně i Gérard, který zorganizoval špitální bratrstvo do společenství laických bratří. Tito bratři přijali řeholi svatého Augustina a do podvědomí lidí se dostali pod názvem Johanité, Špitálníci svatého Jana nebo jako Špitální bratři. Gérard první představený tohoto útulku, navázal na dřívější špitální služby poskytované poutníkům a zraněným z křížových válek a vytvořil organizaci, která si vedle charity vzala za úkol ochranu křesťanství a boj proti muslimům. 5 V roce 1113 potvrdil papež Paschal II. bratrstvo jako církevní řád, jehož patronem se stal svatý Jan 1
Špitál řidčeji také hospital z lat. hospitale je označení pro středověké, ale i pozdější útulky pro nemocné, přestárlé a chudé. Tento výraz se dodnes používá jako zastaralé nebo expresivní označení nemocnice nebo hospice. Špitály byly zřizovány zejména při klášterech, kde je provozovali mniši a řeholnice (členové špitálních bratrstev a řádů (hospitalitů), jako např. johanité, lazariáni nebo křižovníci). 2 Buben, Milan: Řád maltézských rytířů v historii a současnosti:Praha1993, s. 7. 3 Řehole obsahuje v 73 článcích návod, jak by měli řeholníci žít a chovat se ve společenství. Řehole obsahuje duchovní nauku o mnišství i praktické pokyny pro uspořádání života v komunitě. Projevuje se v ní Benediktova znalost lidských povah, jeho schopnost duchovního vedení i moudrého rozlišování věcí a situací. 4 Katechismus číslo paragrafu 523: Svatý Jan Křtitel je bezprostředním předchůdcem Páně, který byl poslán, aby mu připravil cestu. Jako „prorok Nejvyššího“ Lk 1,76) převyšuje všechny ostatní proroky, je poslední z proroků, zahajuje evangelium; zdraví Kristův příchod už v lůně jeho matky a nachází potěšení v tom, že je „ženichův přítel“ (Jan 3,29), kterého jak označí za „Božího beránka, který snímá hříchy světa“ (Jan 1,29). Jde před Ježíšem „v duchu a moci Eliášově“ (Lk 1,17) a vydává mu svědectví svým kázáním, svým křtem obrácení a nakonec svou mučednickou smrtí. 5 Skřivánek, František: Maltézský kostel Panny Marie pod řetězem. Praha 1991, s. 1.
3
Křtitel. Papež zaručil řádu právo svobodné volby představených řádu bez vměšování se církevních nebo světských autorit. V roce 1120, krátce po své smrti, byl zakladatel řádu Fra6 Gérard, blahořečen. V té době začali do řádu vstupovat v hojném počtu šlechtici, jelikož obdivovali Fra Gérarda a z vděčnosti k jeho dílu milosrdenství. Druhým představeným řádu byl Fra Raymond du Puy. Jelikož muslimské nájezdy téměř neustávaly a situace v Jeruzalémě byla nestabilní, bylo třeba střežit poutníky na cestě od pobřeží ke svatým místům. V té době uskutečnil Fra Raymond du Puy transformaci řádu a přijal novou vojensko-rytířskou funkci. Přijetím vojenské role se řádu zvýšila prestiž a privilegia.7 Ačkoliv rytíři byli omezeni příslibem jejich samotné chudoby, řád byl jako celek nesmírně bohatý. Rytíř mohl nakládat pouze s 1/5 svého majetku tak jak on sám chtěl, zbývající 4/5 svého bohatství musel odkázat řádu. Řád díky těmto darům mohl postavit vlastní hrady, mít své jezdecké oddíly a vznikla tak první stálá západní armáda. Řád rychle pronikal do evropských zemí, kde budoval celou síť útulků a komend.8 Spiritualita řádu Spiritualita řádu se utvářela během vlády prvních dvou představených řádu. Tato spiritualita nezaznamenala do dnešní doby výrazných změn. Zpočátku byli johanité skutečně nadnárodním řádem s čtyřstupňovou správní organizací. Nejmenší sídelní a hospodářskou jednotkou byla komenda, několik komend tvořilo bailivu, v jejím čele stáli bailli (úředníci v rytířských řádech). Větší seskupení komend se nazývalo převorství v čele s generálním převorem a velkopřevorství v čele s velkopřevorem.9 Členové, kteří pocházeli z celého křesťanského světa, byli rozděleni na bratry rytíře, řádové kaplany a sloužící (pomocné) bratry. U bratrů rytířů byla podmínka šlechtický původ. Měli vlastní finanční zdroje, v čele rytířů stál preceptor.10 Velmistr Fra Raymond du Puy zavedl pro řád znak – bílý osmihrotý kříž, který představoval osm 6
frater = bratr, dále jen Fra Buben, c.d., s. 8. 8 Komenda (z lat. comes – druh, společník) nebo také komturie, komturství či komtura je označení pro středověké sídlo rytířského či křižovnického řádu, například templářů, johanitů, německých rytířů nebo křižovníků s červenou hvězdou, komenda a komturie je pak přeneseně i označení pro komunitu v dané komendě sídlící. V čele komend stál komtur. Komenda svým charakterem odráží výjimečnou pozici rytířských řádů jako kombinace mnišství a rytířství. Obsahuje části běžné pro klášter, například kapitulní síň, klášterní kostel, křížovou chodbu, refektář, ale přitom je opevněná a má charakter hradu, zahrnuje také dům komtura. Součástí komend byly také hospodářské objekty a špitál. 9 Buben, c. d., s. 8. 10 Preceptor (latina, zastaralé) je domácí učitel nebo učitel vůbec, který vyzdvihuje určité tradice. 7
4
evangelních ctností. Kříž je emblémem řádu dodnes. v heraldické terminologii je nazván tento kříž křížem maltézským.11 Kypr, Rhodos V roce 1187 byl dobyt Jeruzalém sultánem Saladinem a johanité byli nuceni přenést své sídlo na pevný hrad Margat a poté do Akkonu. Posledním velmistrem ve Svaté zemi byl Fra Jean de Villiers. Dne 18. 5. 1291 dobyl egyptský sultán Al-Ašuf Akru poslední křižáckou pevnost Akkon ve Svaté zemi. Johanité se uchýlili na Kypr, kde se rozhodli zůstat s myšlenkou boje proti šíření islámu. Řád vybudoval válečné loďstvo a s pomocí janovských kupců s ním v letech 1306–1309 dobyl na byzantské říši strategické souostroví Rhodos při jihozápadním pobřeží Malé Asie. Na něm Johanité, kteří si začali říkat rhodští rytíři, založili hospodářsky a politicky silný stát. Ten byl až do začátku 16. století významným opěrným bodem křesťanské Evropy proti turecké expanzi ve východním Středomoří. V 15. století čelil řád výrazným útokům Turků. V roce 1506 přišel útok egyptských Osmanů a osudný nápor na Štědrý den roku 1522, kdy už nebyla obrana možná, byli rytíři nuceni čestně kapitulovat. Sultán velkoryse povolil, aby velmistr se všemi vojenskými poctami opustil dne 1. 1. 1523 Rhodos.12 Sultán velmistrovi navíc povolil odvést z ostrova řádový archiv a poklad včetně nejcennějších relikvií13 řádu – obrazu Panny Marie z hory Philermos14, pravé třísky z Kristova Kříže a pravé ruky svatého Jana Křtitele. Zbytek řádového loďstva s velmistrem a konventem vytrvale hledal nová útočiště.
11
Takzvaný Maltézský kříž (dnes bílý osmišpičatý kříž na červeném poli) je znakem Řádu satého Jana v Jeruzalémě (dnes Maltézský řád). Maltézský kříž je jako symbol používán zejména Maltézským řádem a Řádem Johanitů, mimo to i dobročinnými organizacemi, které byly těmito řády založeny. Červená barva pozadí byla zavedena až roku 1259; do té doby nosili rytíři přehozy barvy černé. Osm špiček kříže má symbolizovat osm blahoslavení z kázání na hoře (Nový zákon, evangelium Matoušovo), o čemž měl rozhodnout druhý velmistr řádu, Raymond du Provence. Forma kříže se během doby značně měnila, což vyplývá jak ze soudobých kreseb, tak i z reliéfů na různých stavbách a ze zobrazení na mincích. Dnešní forma pochází zřejmě z 15. resp. 16. století. 12 Buben, c. d., s. 12. 13 Pojem relikvie (ostatky) označuje zejména tělesné pozůstatky světců, ale také předměty s životem svatých spojené (např. zbytky jejich šatů a jiných osobních předmětů). Mezi věřícími jsou uchovávány v úctě a někdy je jim přičítána zázračná moc. 14 Titul Panna Maria z Philermosu je odvozen od svatyně na hoře Philermos na Rhodu, kde byla asi od roku 1000 po Kristu uchovávána mariánská ikona přenesená sem z Jeruzaléma. Jejím autorem byl podle zbožné tradice svatý Lukáš. Ikona byla předmětem zvláštního kultu tamního obyvatelstva a po příchodu johanitů (později Maltézských rytířů) na Rhodos počátkem 14. století se stala předmětem úcty také tohoto řádu, který ikonu po odchodu z Rhodu přenesl na Maltu. Svátek své řádové patronky si Maltézští rytíři připomínají 8. září z vděčnosti na památku ukončení tureckého obléhaní Malty v den Narození Panny Marie roku 1565.
5
Malta Po vyhnání řádu z Rhodu roku 1522 se rytíři řádu usídlili na Maltě, která jim byla věnována jako svobodné a suverénní léno na věčné časy. Začínají zde budovat opevnění, částečně za finanční pomoci římsko-německého císaře Karla V.15 Smyslem nebylo jen vybudovat nový styčný bod pro řád, ale chránit západní Středomoří před sílícími výpady osmánské říše a jejích vazalů na severním africkém pobřeží a s nimi spojených pirátů. Přibližně po roce 1540 byla turecká a arabská vojska stále aktivnější i v západní části Středozemního moře. Pod dojmem těchto přepadů urychlovali rytíři budování opevnění maltského souostroví, které pro tyto účely poskytovalo navíc i výbornou strategickou polohu. Značnou roli zde hraje v roce 1558 zvolený velmistr řádu Jean Parisot de la Valette. Ten se zasazuje zejména o urychlenou stavbu opevnění v přístavu. Mimo pevnost St. Elmo se jednalo o opevnění městeček Senglea a Birgu, vjezd do přístavu byl chráněn i napříč natáhnutým řetězem, částečně i několika palisádami16, které měly zamezit vylodění bojovníků. Světovou proslulost si řád vydobyl hrdinskou obranou Malty v roce 1565, jejíž obležení trvalo téměř celé čtyři měsíce.17 Pod velením velkovezíra Mustafy18 se před pobřežím Malty shromažďuje flotila, která má 140 galér19 s 30 000 muži v posádce. Obrana se skládala pouze z asi 700 rytířů a z 8500 maltských bojovníků. Útok osmánského vojska se nejprve soustředil na pevnost, St. Elmo 20, která byla vystavena silné dělostřelbě. Dne 6. června 1565 padla část opevnění, 23. června 1565 následoval další útok, končící dobytím pevnosti. Obě strany utrpěly těžké ztráty. 15
Císař Karel V. věnuje johanitům Maltu jako léno. Johanité se zde r. 1530 usazují (jsou pak nadále známi i jako Maltézští rytíři resp. Maltézský řád) a mají chránit Evropu před vpádem Osmánců. 16 Dřevěné kůly, které jsou zaraženy do země vedle sebe v těsné blízkosti. Palisáda může být doplněna příkopem a může být i několik metrů vysoká. Dřevo bylo dostupný materiál a stavba byla poměrně jednoduchá a rychlá. 17 Roku 1565 byla Malta, tehdy pod nadvládou Maltézského řádu, obléhána osmánským vojskem. Po dlouhém obležení (Great Siege), které trvalo od 19. května do 8. září 1565, se rytíři řádu prosadili a udrželi si maltské souostroví na dalších 233 let. 18 Kara Mustafa (1635 - 25. prosince 1683) byl turecký velkovezír a vojevůdce. 19 Galéra je typ lodi – veslice s pomocným oplachtěním. Byla využívána pro obchodní i válečné účely. Galéra konstrukčně vycházela z lodí antického světa. Jednalo se o nízkou, 25 – 60 m dlouhou štíhlou loď, s ponorem 1,5 – 2 m. Byla poháněna jednou řadou vesel, u kterých ale sedělo několik veslařů. Galéry mívaly i stěžně, na něž se napínaly pomocné plachty. Plachty byly obvykle trojúhelníkové, latinského typu. Válečné galéry byly obvykle vybaveny klounem pro prorážení nepřátelské lodi. Tento kloun také někdy sloužil jako most pro útok vojáků na dobývanou loď. 20 Pevnost St. Elmo je jedna z prvních pevností, které rytíři řádu svatého Jana po příjezdu na Maltu postavili. Dokončena byla roku 1553. Ve sklepení se dalo skladovat až pět tisíc tun potravin, a tak je chránit jak před deštěm a před sluncem.
6
Osmánské vojsko ztratilo asi 6 000 vojáků, z 1 500 obránců pevnosti přežilo bitvu jen 9 rytířů, kteří byli popraveni. Poté se osmánské vojsko soustředilo na obléhání Birgu s pevností St. Angelo a Senglea s baštou St. Michaels. Dne 15. července 1565 došlo po delší dělostřelbě k útoku na obě opevnění, které z počátku za velkých ztrát ztroskotalo. Až 7. srpna 1565 se podařilo dobýt baštu St. Michaels, ze které se však krátce nato muselo osmánské vojsko stáhnout. Začátkem září 1565 přišla konečně dlouho očekávaná posila. Pod velením španělského vicekrále přistává ze Sicílie vypravená flotila s 11 000 muži na palubě. Osmánské vojsko se sice flotile postavilo, avšak vysíleno dlouhými a těžkými boji nakonec podlehlo. Dne 8. září 1565 se menší části osmánského vojska podařil útěk. Celkové ztráty na osmánské straně obnášely okolo 24 000 mužů, kteří byli zabiti či zraněni. Na straně obránců bylo kolem 5000 mrtvých a zraněných, mezi nimi 200 řádových rytířů. Než dorazila španělská posila, byla Malta obhajována jen asi 800 obránci. Půl roku poté byl položen základní kámen na výstavbu nového konventního města Valletta21. Na počest vítězství nad Turky, byl konvent Birgu přejmenován na Vittoriosa. Koncem 16. století platila Malta jako nejlépe opevněný ostrov Středozemního moře. Valletta – nemocnice, poslání řádu Valletta nebyla budována pouze jako pevnost, ale jako město, které v případě nouze mohlo ochránit místní obyvatele i s dobytkem nebo stoupence řádu, kterých na ostrov přicházelo stále více. Dne 7. 10. 1571 došlo u přístavu Lepanto22 k rozhodující námořní bitvě, kde Turci utrpěli drtivou porážku, a tím byla definitivně zlomena jejich vláda ve Středomoří. Při vší světské slávě řád Maltézských rytířů nezapomínal na své původní špitální povolání. V La Vallettě vybudoval rozsáhlý špitál, který snesl srovnání s nejlepšími v Evropě. Sacra Infermeria měla více jak 600 lůžek a byla známá v celé Evropě. Víra členů řádu Maltézské rytíře zavazovala k tomu, opatřit a starat se o nemocného ať již je nemocný jakéhokoli vyznání a víry. Pečovalo se také o otroky. Jedinou výjimku tvořili katolíci, ti byli umisťováni na speciální samostatná lůžka. Pacienti byli ošetřováni členy řádu. Nad personálem nemocnice stál vždy vrchní lé21
Valletta, také La Valletta, je hlavní město ostrovního státu Malta ležící na východním pobřeží mezi zálivy Grand Harbour na jihu a Marsamxett Harbour. Město bylo založeno během tureckých přepadů ostrova v 16. století velmistrem johanitů Jeanem de la Valette a je vystavěno převážně z kamene. 22 Bitva u Lepanta byla poslední velkou bitvou veslových lodí. Proběhla 7. října 1571 u řeckého ostrova Naupaktos (Lepanto). Střetla se v ní loďstva Svaté ligy a osmanské říše. Bitva skončila vítězstvím Svaté ligy.
7
kař, který navštěvoval nemocnici nejméně jednou týdně a obcházel všechny doktory. Pro větší renomé nemocnic byla většina nástrojů vyrobena z vysoce kvalitního stříbra. Samozřejmostí byly základní zásady hygieny, které byly pečlivě sledovány a dodržovány. Řádoví chirurgové zde zvládali náročné operace, které se týkaly například vyndávání kamenů z močového měchýře, odstraňování šedého zákalu z oka stejně dobře jako amputace končetin nebo léčba ran. Nemocnice měla možnost transportovat nemocné do budovy přímo z lodí. Bylo zde 11 sálů, největší sál byl přes 150 metrů dlouhý, dále lékárna, prádelna, sklad prádla, knihovna, kaple, byty pro zaměstnance. Řád Maltézských rytířů není misionářský řád, který si dává za úkol, kázat slovo Boží, obracet nevěřící na víru a zlepšovat morálku. Tím se zásadně odlišuje od jiných mladších řádů. Řád rytířů se neomezuje jen na zdokonalování náboženského života, ale je navíc aktivní ve vykonávání víry. Chrání ty, jež jsou Kristu nejblíže – chudí, slabí a nemocní. Heslo Suverénního řádu Maltézských rytířů zní: „Tuitio fidei, obsequium pauperum“, „ochrana víry a péče o chudé“.23 Toto heslo a cesta je pro členy vždy aktuální. Maltézští rytíři se snažili a snaží plnit cíle a úkoly, stanovené jejich zakladateli, prostředky přizpůsobenými době. V každé době budou existovat chudí, slabí, nemocní, ale také i nepřátelé křesťanství, kteří brání křesťanům ve výkonu jejich náboženství.24 Od dějin po současnost Dějiny řádu zaznamenaly období vzestupu, prodlev a úpadků. Velký vrchol zažil řád v období křížových výprav. Později založením suverénního státu na Rhodu a Maltě. Hrdinská byla obrana obou ostrovů. V roce 1798 přistál na Maltě Napoleon25. Pod zástěrkou, že chce pouze doplnit zásoby před cestou do Egypta, se dostal až do hlavního města a následně Maltu obsadil. Velmistr řádu před ním prakticky okamžitě kapituloval. Jako důvod uvedl, že členové řádu nesmí pozvednout meč proti jiným křes23
Bailli Fra Karel E. Paar: Zpravodaj Českého Velkopřevorství Suverénního řádu maltézských rytířů a České maltézské pomoci: Praha 15/2004. 24 Waldstein-Wantenberg, Berthold., Ein leben für den orden, 2007. 25 Napoleon Bonaparte (15. srpna 1769 Ajaccio, Korsika – 5. května 1821 Longwood House na ostrově Svatá Helena) byl francouzský generál a císař ( Napoleon I.) (1804–1814 a 1815), jeden z největších vojevůdců v historii lidstva.
8
ťanům. Po roce 1798, řád živořil. Hlavní činnost řádu se poté přesunula do Ruska, kde car Pavel I.26 poskytl azyl poměrně početné skupině rytířů. Ti ho z vděčnosti poté zvolili velmistrem. Toto rozhodnutí však nebylo nikdy oficiálně schváleno církví. Od 1805 řád neměl velmistra, jen náměstka. Řád ztrácel jednu provincii za druhou.27 Řád neměl trvalé sídlo své vrcholné administrativy. Obnova postupovala pouze pomalu. V Itálii byla zřízena tři velkopřevorství, v roce 1834 přesídlilo představenstvo řádu do Říma, ale chyběli zde rytíři a kněží, kteří byli zavázáni slibem. Jelikož řád neměl dostatečné množství majetku, nemohl si rytíře a kněží vydržovat. Rok 1870 lze považovat za rok opětného znovuzrození řádu a jeho českého velkopřevorství. V roce 1872 byla obnovena hodnost velmistra a řád nabyl opět na významu. V 19. Století vznikly nové řádové sbory a do drobných válek mohly být v té době nasazovány maltézské sanitní čety, které pečovaly o raněné. Dvacáté století nebylo pro řád obdobím rozkvětu a plného obnovení činnosti řádu, jehož suverenita byla uznávána postupně několika státy. Následky první světové války opět zvrátily rozvoj řádu zpět. Následovala hospodářská krize28, národnostní boje, politická nejistota. Po příchodu Hitlera29 do Rakouska byl řád v této zemi zakázán. Řád rozdělil staré velkopřevorství na české a rakouské, aby se zabránilo nepříznivým následkům pro ČSR. Toto opatření velmi nepomohlo. V roce 1939 obsadil Hitler ČSR a řád rozpustil. V letech 1945 a 1950 následovalo krátké oživení politické situace, ale řádu neposkytovalo téměř žádné další možnosti. Řádu byla opět zakázána činnost. Přes všechny zákazy činnosti dokázal řád i po toto období udržet kontinuitu. V Rakousku a ostatním západním světě se řád rozvíjel i nadále svobodně a brzy se rozšířil do celé Evropy, Severní a Jižní Ameriky a také do Austrálie. Další organizace vznikly na Filipínách a Libyi. Pomocné služby řádu poskytovaly pomoc nejen ve vlastních zemích, ale při katastrofách v zahraničí. Řád se zabýval potíráním lepry 26
Pavel I. (1.října 1754 – 23. března 1801) byl panovníkem Ruska v letech 1796–1801. V letech 1810 a 1811 zrušila například pruská vláda braniborskou balivu a všechny jí podřízené konventy. Řádové statky se staly majetkem pruského státu. 28 Velká hospodářská krize je označení pro velký propad akcií na americké burze a následovný hospodářský kolaps v roce 1929. V důsledku tohoto krachu se de facto zhroutily ekonomiky po celém světě mimo SSSR. Velká hospodářská krize byla překonána až v polovině 30. let 20. století a všeobecně se soudí, že právě ona byla jednou z hlavních příčin druhé světové války. 29 Adolf Hitler (20. dubna 1889 – 30. dubna 1945) byl německý nacistický politik, vůdce Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP), od 30. ledna 1933 do své smrti německý kancléř, od března téhož roku vybavený diktátorskými pravomocemi, od roku 1934 rovněž hlava státu. Jakožto „Vůdce“ (německy Führer) vybudoval v Německu militaristický totalitní stát, byl odpovědný za genocidu některých skupin obyvatelstva, zejména holokaust Židů, vyvražďování postižených a brutální pronásledování dalších skupin osob. 27
9
v Africe, Asii a Jižní Americe.30 Neustále i v současné době přicházejí žádosti k řádu o pomoc, to je způsobeno nepředpojatou pomocí řádu všem lidem trpícím nouzí bez ohledu na národnost a náboženské vyznání. Pomocné prostředky a zkušenosti, má tento řád díky svým mezinárodním vztahům. Řád se tyto žádosti, vzhledem ke své řeholi, snaží uspokojovat. V současné době má řád čtyřicet národních sdružení, z nichž je osmnáct v Evropě, osmnáct v Americe, dvě v Asi, jedno v Africe a jedno v Austrálii.31
30 31
Waldstein-Wantenberg, Berthold. Maltézský řád dnes. Janov nad Nisou: 1995, s. 5. Tamtéž, s. 14.
10
2 Maltézští rytíři v Čechách V roce 1147 se český kníže Vladislav II. vydal bojovat, s velkým počtem českých a moravských pánů ve vojsku, do svaté země proti Saracénům. Tato II. křížová výprava nedopadla šťastně a Vladislav II. se po roce vrátil zpět do Prahy. Vladislav II. se však při své výpravě do zámoří setkal s Raymondem du Puy, který byl představený johanitů. Seznámil se zde s činností tohoto nového řádu. Jeho dojmy musely být velmi silné, protože se rozhodl řád uvést do Čech. 32 Vznik johanitských komend v Čechách První johanitská komenda byla zřízena v roce 1158 na základě podnětu vyšehradského probošta a kancléře Gervasia. Ten byl vynikajícím Vladislavovým diplomatem.33 Král Vladislav na výstavbu daroval potřebné pozemky. Centrem byl chrám Matky Boží pod řetězem. Označení ukazovalo na skutečnost, že chrám byl první budova na této straně pražského mostu.34 Z jedné strany chrámu v Praze přistavěli rytíři budovu komendy pro laické řádové rytíře a konvent pro duchovní. Z druhé strany chrámu byl přistavěn špitál s útulkem pro nemocné, tak aby se svatyně nacházela uprostřed. Špitál pečoval o poutníky a pocestné, kteří přicházeli do tehdejšího města. Vše bylo obehnáno hradbami a tam, kde nebyly chráněny Čertovkou, vodním ramenem Vltavy, byly vyhloubeny vodní příkopy. Do takto opevněného areálu, v kterém se nacházely ještě další obytné a hospodářské stavby, mlýn a hřbitov, vedly nejméně tři brány přes vodní příkop. Brána nejblíže kamenného Juditina mostu přes Vltavu, dnes Karlův most, se uzavírala před ruchem na předmostí řetězem. Proto je chrám nazván chrám Matky Boží pod řetězem. 35 V roce 1182 byl špitál i kostel zasvěcen svatému Janu. Díky přízni feudálů mohl řád zakládat i další komendu v Manětíně (1169– 1483). Zde měly zastoupení také johanitky (již před rokem 1182). Byly to vdovy po těch, které Pán povolával k sobě i během bojů za svatou věc. Často tyto ženy zasvětily svůj další život službě právě o nemocné a mnohé z těchto žen nalezly své místo
32 33 34 35
Buben, c. d., s. 33. Pořízka, Jiří: Maltézští rytíři v Čechách a na Moravě 1870-1998. Olomouc: 2002, s. 16 Buben, c. d., s. 33. Skřivánek, Maltézský kostel…, c. d., s. 1
11
mezi johanitkami, ženskou odnoží řádu Maltézských rytířů. 36 Hlavním posláním řeholnic byla péče o nemocné ve špitálech. Obě sídla zanikla během husitských válek. Johanitky pobývaly také ve Velkém Boru. Následně byly budovány komendy ve Stříbře, Kadani, kde byl vystavěn kostel zasvěcený Panně Marii, byl zde provozován špitál37 (1186–1542), Ploskovicích a Kladsku (1184). Díky zvláštní přízni rodu Bavorů ze Strakonic, získali johanité v roce 1243 část bavorského hradu ve Strakonicích, který se tak stal nejstarším řádovým rytířským hradem na sever od Alp. Tento hrad byl sídlem řádu až do 20. Století, kdy musel být z hospodářských důvodů prodán. České velkopřevorství mělo později komendy v Mladé Boleslavi (1255–1421), ve Světlé pod Ještědem38 (1237–1425) a v Žitavě. Komenda
v Žitavském kraji se stala
centrem duchovním,
špitálním,
ale
i hospodářským, a která proslula také svou školou. Určitým specifikem žitavské komendy bylo, že nikdy neměla rytíře, pouze duchovní. Ve 12. a 13. století se řád dále šířil ve Slezku – Velký Týnec (1170), Hrobníky (1280), Kladsko (1184), Makov a Opolí (1224) a další. Úkolem řádového osídlování nebyla v té době pouze péče o nemocné a pocestné, ale i ochrana cest, stavba kostelů a jejich duchovní správa. Takto vznikly i řádové fary, kterých je do dnešní doby mnoho zachováno. Typickými komendami spojenými s péčí o nemocné byly Strakonice, Mladá Boleslav, Brno a Opava. Komendy měly různé úkoly, z důvodu této různosti byly obsazovány rytíři pro ochranu cest, kněžími pro duchovní službu a sloužícími bratry pro péči o nemocné. Tam kde johanité přímo nehospodařili, zajišťovali alespoň duchovní správu. Síť slezských komend a far se špitály a školkami doprovázená statky a vesnicemi a také užitky jejich částí, vytvářela do husitských válek ojedinělé zemské soustředění řádu johanitů.39 Ve 14. století působilo v pražském konventu devatenáct kněží a deset rytířů, kteří se společně starali o školu a starobinec. V roce 1301 obdržel převor pražského kostela Panny Marie pod řetězem od papeže Bonifáce III. právo pontifikálií. 40 V roce
36
Dachovský, Karel: Zpravodaj Českého velkopřevorství Suverénního řádu maltézských rytířů a České maltézské pomoci. Praha 20/2007, s. 3-5. 37 Skřivánek, František: Rytířský řád johanitů v severních Čechách. Praha: 1998, s. 178 38 Uváděno ve starších pramenech, nacházela se v dnešním Českém Dubu, kde jsou v současné době odkryty zbytky řádové komendy 39 Skřivánek, František: Rytíři svatého Jana Jeruzalémského u nás. Praha1995, s. 54. 40 Biskupské insignie, odznaky a roucha
12
1393 se řádový konvent stal svědkem scény, kdy se na neutrální půdě sešli vznětlivý král Václav IV. a arcibiskup Jan z Jenštejna. Král metropolitu urážel a ponižoval.41 Následně se na arcibiskupa rozhněval a obětí tohoto hněvu byl arcibiskupův generální vikář Jan Nepomucký42, který se stal mučedníkem. Generální převor Markold z Vrutic byl pak později na Karlštejně zavražděn. V roce 1402 vykoupil řád světskou polovinu hradu i panství ve Strakonicích. 43 Řád v období husitských válek Strakonický mistr-představený johanitů v Čechách se v čele rytířského a královského vojska střetl s husity u Sudoměře. 44 Starý způsob válečnictví, založený na osobní statečnosti, podlehl nové Žižkově taktice a strategii boje. Rozvoj činnosti řádu byl přerušen husitskými bouřemi. V květnu roku 1420 byla zničena pražskými hejtmany johanitská komenda na Malé Straně a konvent lehl popelem. Naštěstí byli členové řádu včas varováni a přesunuli se do Strakonic na panství rodu Bavorů, příznivců johanitů. Stihli si vzít sebou i řádové cennosti a naštěstí nikdo z řádu nezahynul. Části statků johanitů byly drancovány husity, část byla zastavena králem, který potřeboval peníze pro vydržování žoldáků. Nedostatek peněz přinutil řád zastavovat a následně prodávat další statky. Řád tak ztratil Kounice, Orlov s Orlovicemi a Ivanovice. Stav řádu byl po skončení husitských válek v Čechách velmi žalostný. Husitské války a následné období, které bylo poznamenáno rozvratem dosavadní církevní organizace. Majetek řádu se ztenčil na Strakonice a fary na ně vázané, Prahu, Pičín a Opavu. V roce 1512 přiznal papež Julius II. strakonickým převorům právo pontifikálií45, ale jen do doby znovuzřízení pražského konventu. V roce 1519 byl v Praze opraven kostel, který byl opětovně zničen ohněm v roce 1503. Opraven byl jen chrám a kůr, v prostoru nedokončené chrámové lodi za vstupní bránou a věžemi vznikl řádový hřbitov. Čeští rytíři se také, sice pouze v malém počtu, zúčastnili obrany Malty
41
Buben, c. d., s. 34. Sv. Jan Nepomucký (1345- 1393)Působil jako farář u sv. Havla v Praze, později se stal generálním vikářem arcibiskupa Jana z Jenštejna. Byl zpovědníkem královny Žofie. Pro věrné plnění povinností a neprozrazení zpovědního tajemství byl králem Václavem IV. mučen a utopen ve Vltavě. 43 Buben, c. d., s. 34. 44 První větší vítězné střetnutí husitů s panským vojskem a strakonickými johanity. 45 Slovem pontifikálie v církevní praxi označujeme insignie velekněze (odznaky s roucha), v prostředí katolické cirkve se jedná také o činnosti, které provádí biskup během bohoslužby. 42
13
v roce 1565 a bitvy u Levanta v roce 1571.46 V období před Bílou horou stáli v čele strakonické komendy často šlechtici z nejpřednějších rodů v království – Zajícové z Hazmburka, Vartenberkové, Rožmberkové. 17. a 18. století Po roce 1620 řídili řád zejména příslušníci pánů Vratislavů z Mitrovic, Kolovratů a Thunů. Od roku 1626 byl v Čechách zaveden pro představeného Řádu maltézských rytířů titul velkopřevora.47 V roce 1648 se proslavil velkopřevor Rudolf z Colloredo – Wallsee obranou Prahy při vpádu Švédů a zahájil barokní úpravy řádového chrámu Panny Marie pod řetězem. V letech 1661–1666 se pokusil velkopřevor Adam Vilém Vratislav z Mitrovic z Libchavy učinit rodovou komendu. To byl zvláštní typ komend, tuto komendu zaštiťoval určitý rod. Tento záměr nevyšel a komenda fakticky nefungovala.48 Roku 1694 se vrátilo sídlo velkopřevorů spolu s konventem zpět do Prahy ze Strakonic, kde se odehrál dne 22. února 1718 jeden ze zázraků, na jejichž základě byl Jan Nepomucký svatořečen.49 Tehdy sedmiletá Rozálie Hodánková, dcera hradního správce, spadla do zamrzlé Otavy. Dvě hodiny ležela pod ledem a po vyproštění nejevila žádné známky života. Najednou se ale stal zázrak, a Rozálie ožila. Za svého zachránce označila Jana Nepomuckého. V severních Čechách v 17. Století, se muselo budovat řádové osazení znovu. Komendy vznikaly na jiných místech a to především jako hospodářské celky určené jako hospodářské základny pro řádový stát na Maltě. Následně sloužily komendy převážně ke špitálním účelům a duchovní správě. V letech 1722–1726 byla velmistrem Gundakarem Poppo zbudována a vyzdobena pražská rezidence velkopřevorů a následně v letech 1728–1731 byl postaven v Praze nový konvent, který se uchoval v té podobě do dnešních let. V roce 1784 připadl do správy řádu chrám Panny Marie Vítězné se světoznámým Jezulázkem. 50V roce 1789 po ztrátě Malty a po následných napoleonských taženích na konti-
46
Buben, c. d., s. 34. Buben, c. d., s. 35. 48 Skřivánek, Rytířský řád…, c. d., s. 186 49 Buben, c. d., s. 35. 50 Půvabná soška malého Ježíška, vystavená úctě lidí v současné době v kostele Panny Marie Vítězné v Praze na Malé Straně. Líbezná tvář malého Ježíška přitahuje svou krásou. Pravicí dítě žehná, zatímco levice drží zemský globus završený křížem - celý náš svět spočívá v jeho ruce. Královské insignie vyjadřují víru společnou všem křesťanům - víru v Ježíšovo božství 47
14
nentě odolalo všeobecnému rozpadu řádových struktur jedině velkopřevorství české, včetně jediného pražského kněžského konvetu.51 Zdravotní péče a sanitní služba V roce 1881 získal velkopřevor Čech a Rakouska za zásluhy titul rakouského knížete od císaře Františka Josefa I. a převor pražského konventu byl jmenován prvním prelátem v českém království hned po arcibiskupovi. Významným mezníkem v dějinách českého velkopřevorství byl rok 1866. V souvislosti s prusko-rakouskou válkou došlo k oživení aktivit v oblasti zdravotní péče a sanitní služby. Významnou osobností byl velkopřevor Othenio Lichnowsky-Werdenberg, který se stal obnovitelem slávy velkopřevorství. Stál spolu s lékařem a rytířem Jaromírem svobodným pánem von Mundy u zrodu rozsáhlé sanitní služby a sanitních vlaků.52 Myšlenka řádových sanitních vlaků, které se ve velkém měřítku uplatnily během první světové války, se zrodila právě v prostředí pražského velkopřevorství. Sanitní jednotka působila v sanitních vlacích a ve všeobecném záchranářství. Jaromír svobodný pán von Mundy (1882– 1894) pocházel z Moravy. Nechal podle svých plánů vyrobit vagóny a záchranné přístroje a napsal také učebnice první pomoci. České velkopřevorství, které se postupně stalo jedním z největších církevních pozemkových vlastníků v zemi, zajišťovalo provoz nemocnice v Tanturu zdravotnickým personálem, jedním lékařem a duchovním až do roku 1914. Maltézský řád provozuje zdravotnický ústav v Tanturu až do dnešních dnů. 53 Fra Othenio Lichnowsky přenesl své sídlo řádového úřadu zpět do Prahy. Sám si velice oblíbil zámek Dětenice, kde shromáždil velké množství památek ze Svaté země, Rhodu a Malty. Za uznání zásluh Othénia Lichnovského o trpící lidstvo, udělil císař František Josef I. v roce 1881 velkopřevoru Čech a Rakouska a jeho nástupců titul knížete.54 Během 1. světové války odjelo z Čech na východní frontu osm řádových sanitních vlaků. Do konce války urazily tyto vlaky dohromady 1 062 760 km, z bojišť
51
Buben, c. d., s. 35. Buben, c. d., s. 35. 53 Pořízka, c. d., s. 20. 54 Skřivánek, František: Církevní knížata v zemích Koruny české. Praha 2007, s. 253. 52
15
do zázemí převezly 359 945 raněných a nemocných. Řádoví lékaři provedli během války 27 163 operací, z toho více než polovinu v polních nemocnicích.55 Řád v 20. století Po 1. světové válce začala moc řádu v českých zemích prudce upadat. Nejtíživější problémy, které bylo třeba řešit, byly problémy hospodářské. Na velkostatek Strakonice byla v roce 1919 uvalena nucená správa. Velké problémy také vznikly se správou železniční soupravy sanitního řádového vlaku uschovaného ve Strakonicích. Šlo o jeden z osmi řádových vlaků sanitní služby, které působily na východní frontě po celou válku. V dubnu 1919 byla uzavřena smlouva mezi velkopřevorstvím a ministrem národní obrany ČSR. Podle této smlouvy se vojenská správa zavázala vrátit řádu sanitní vlakovou soupravu s tím, že řád bude i nadále zajišťovat její provoz a dodrží původní poslání v případě vypuknutí válečného konfliktu nebo živelné pohromy. 56 Tím však celá záležitost neskončila. Vlaková souprava, která po celou válku sloužila na frontě, měla velmi neuspokojivý technický stav. Tudíž se nemohla splnit uzavřená dohoda, kdy měl vůz sloužit v náročné funkci ve vojenské zdravotní službě. Řád navíc v té době neměl finanční prostředky na opravu, aby vlakovou soupravu uvedl do původního stavu. Navíc stoupal na řád tlak od ředitelství státních drah, které mělo velký zájem získat vlakovou soupravu a veškerým příslušenstvím. Na železnici byla v té době velmi neuspokojivá situace. Po uskutečnění jednání bylo v roce 1922 předáno do vlastnictví drah dvacet šest vozů původní soupravy, z toho pouze jediný vůz byl bez závady. Ostatní vozy měly poškozenou střechu, byly poškozené uvnitř, vykazovaly menší nebo větší poruchy a závady. Zbytek potravin, který sloužil jako proviant a patřil k vozům, byl v následujících dnech vrácen správě ve Strakonicích.57 V průběhu 20. let, ve zlepšených podmínkách pozic římskokatolické církve, se stávala smysluplnější také činnost českého velkopřevorství maltézského řádu.58 Od roku 1931 nastává výrazný vzrůst prestiže a významu řádu u nás. Od počátku třicátých let vzrůstá v české společnosti politický vliv šlechty. Příslušníci této šlechty se prosazují v diplomacii, státní administrativě, v kulturních a církevních společen55
Buben, c. d. , s. 36. Pořízka, c.d., s. 68. 57 Tamtéž, s. 69. 58 Tamtéž, s. 74. 56
16
stvích. V roce 1935 se v Praze uskutečnil I. celostátní sjezd katolíků ČSR, který byl cenný pro posílení sebevědomí maltézských rytířů. Tento sjezd umožnil členům řádu veřejně vystoupit a prezentovat určitou elitní společenskou a duchovní sílu, která opět byla na vzestupu.59 Dne 8. 5. 1937 navštívil johanitský hrad ve Strakonicích tehdejší prezident dr. Edvard Beneš. Po tomto sídle byl pan prezident provázen Fra Voráčkem a kaplanem Fra J. Lukášem.60 V březnu 1938 bylo odevzdáno dr. Josefem Pluhařem, řádovým vicekancléřem pro Čechy a Moravu, pražskému záchrannému sboru nové sanitní auto Škoda 918 jako dar velkopřevorství. Vůz měl na kapotě kromě znaku červeného kříže, také znak maltézského řádu. 61 Pozemková reforma, hospodářská krize a politické klima, to vše mělo značný vliv na další prosperitu řádu. Řádu zbýval majetek ve Slezku a Rakousku, ten však připadl novému velkopřevorství rakouskému, které se po násilném zabrání Rakouska Hitlerem, se oddělilo ve snaze zabránit nepříznivým následkům na území ČSR.62 Tak v prosinci 1938 vznikla na sobě dvě nezávislá samostatná velkopřevorství. Současný velkopřevor von Ludwigstorff zůstal ve Vídni a do čela českého velkopřevorství byl postaven ThDr. et JUDr. Karel kardinál Kašpar, kníže – arcibiskup pražský a primas český. 63 Z rozsáhlých řádových majetků zůstalo řádu pouze několik polností u Prahy a drobné majetky, které náležely řádovým farám. Tyto byly ale spravovány jednotlivými diecézemi. Nacistická okupace a zřízení Protektorátu Čechy a Morava změnily výrazně situaci českých zemí. Je pochopitelné, že tato situace měla vliv i na české velkopřevorství. Po smrti kardinála Kašpara na začátku čtyřicátých let bylo české velkopřevorství bez velkopřevora, se administrace velkopřevorství, jako regent, ujal Karel kníže ze Schwarzenbergu. Obrazárna z velkopřevorského paláce a konventu byla právě jeho zásluhou převezena v roce 1941 z Prahy na zámek Orlík, kde se díky tomuto zásahu zachovala až do roku 1992. Následně se staly obrazy vnitřní dekorací obou řádových budov v Praze. Podobně byl na Orlíku po celou válku přechováván i cenný archiv.64 Karlovi knížeti ze Schwarzenbergu se podařilo provést řád zbytkem nacistické oku59
Pořízka, c.d., s. 75. Tamtéž, s. 79. 61 Tamtéž, s. 81. 62 Buben, c. d., s. 36. 63 Tamtéž, s. 36. 64 Pořízka, c.d., s. 106. 60
17
pace a také počátkem komunistické totality. Zásluhou Karla knížete ze Schwarzenbergu, zůstal řád zachován v živých strukturách nejenom doma, ale zejména v exilu. Karel Schwanzerberg, čestný velkokřižník a baili maltézského řádu zemřel 9. 4. 1986 ve Vídni. Jeho pohřbu se zúčastnila i početná delegace českého velkopřevorství vedená v té době již zvoleným velkopřevorem Karlem hrabětem Paarem. V roce 1946 jmenoval papež pražským arcibiskupem ThDr. Josefa Berana. Jelikož v té době nebyla obsazena funkce českého velkopřevora profesním rytířem a slavným i sliby, stal se arcibiskup Beran formálně hlavou českého velkopřevorství. Organizační nezávislost katolické církve byla pro členy komunistické strany naprosto nepřijatelná. Jelikož nebylo možné efektivně začlenit církev do Národní fronty65, nezbýval než jiný způsob a to eliminovat vliv katolické církve a zatlačit ji na okraj společenského dění.66 První úder, který vedl k úplné a definitivní likvidaci mužských řeholí a klášterů byl zahájen v roce 1949. Tehdy začaly být shromažďovány, zvláštním orgánem StB – útvarem pro církevní záležitosti, materiály a informace o významných osobnostech domácího řeholního života. Řádový život, jeho vliv a spiritualita měly být potlačeny a zničeny. 67 Řád byl oslaben emigrací a přirozeným úbytkem profesních členů a byl deprimován předcházejícími událostmi. Činnost řádu spočívala v pastorační činnosti několika řádových kněží a v příležitostném opatřování léků pro nejvyšší církevní hodnostáře a nemocné sestry. Také duchovní život byl cíleně omezován. Kromě zatýkání kněží, vyslýchání, to bylo také zastrašování maření nebo omezování při pořádání církevních procesí a slavností.68 Po násilném ukončení činností římsko-katolických řádů a kongregací69 v Československu v roce 1950, byl veškerý zbylý majetek Řádu maltézských rytířů zabaven a činnost řádu byla zakázána. Část členů odešla do ilegality, část do exilu, převážně do Vídně a do Říma.70 V nejtěžších letech komunistické vlády byla činnost řádu velmi utlumena a oslabena. Byla omezena na pouze nejnutnější aktivity. Vláda velkopřevorství měla své dočasné sídlo v Římě a byla od roku 65
Národní fronta Čechů a Slováků bylo sdružení politických stran (později byly do něj přijaty i další organizace), které bylo založeno za účelem převzetí řízení státu po druhé světové válce. V podstatě se jednalo o nejdéle fungující politickou koalici na území Československa. 66 Pořízka, c.d., s. 108. 67 Tamtéž, s. 109. 68 Tamtéž, s. 111. 69 Kongregace-jejím úkolem je dohlížet na dodržování katolické doktríny ve věcech víry a mravů. 70 Buben, c.d., s. 36.
18
1981 představována dvěma významnými českými šlechtici. Byl to Fra Karel hrabě Paar, v hodnosti velkopřevora a Fra Norbert hrabě Kinský, kancléř velkopřevorství. Profesních rytířů bylo pouze pět, veškerých členů velkopřevorství s převahou v zahraničním exilu bylo čtyřicet šest.71 Záhy
po
listopadu
1989
byla
činnost
Řádu
Maltézských
rytířů
v Československu obnovena. Zásadní předpokladem pro rychlé oživení činností českého velkopřevorství byla skutečnost, že od roku 1156, činnost řádu niky úplně neustala. Řádová spiritualita tady byla přítomna v rozličných podobách a aktivními jedinci pěstována po celá staletí.72 Objevovaly se přímé plány na obnovení činnosti řádu ve vlasti. V restitucích získali johanité nazpět velkopřevorský palác a konvent na Malé Straně.73 Činnost řádu dnes zahrnuje sociální, vzdělávací a náboženské aktivity. České velkopřevorství je například zřizovatelem Vyšší zdravotnické školy v Praze, velvyslanectví řádu v České republice spravuje Edukační centrum pro diabetiky. Řádem založená organizace Česká Maltézská pomoc zajišťuje první pomoc při hromadných akcích a zaměřuje se na domácí ošetřovatelskou službu. Od počátku roku 1990 byly zejména v Rakousku organizovány dodávky v rámci akce „Léky pro Československo“. Hlavní organizátorkou této akce byla paní Daisy Waldstein-Wartenberg. Léky byly shromážděny převážně v Olomouci. Zde vznikla improvizovaná řádová lékárna a odtud byly rozváženy léky všem potřebným. Dne 21. 4. 1990 se českému velkopřevorství dostalo značné duchovní podpory a to u příležitosti návštěvy Svatého otce, Jana Pavla II.74 v Praze. Tento den měli možnost rytíři a řádové dámy, členové a členky České maltézské pomoci se prezentovat na veřejnosti. Spolu s ostatními zde vítali Svatého otce. Další neméně významnou událostí pro české velkopřevorství byla návštěva velmistra z Říma knížete Andrewa Bertieho75 v Praze v listopadu 1993. Velmistr Andrew Bertie byl také přijat na Pražském 71
Pořízka, c.d., s. 113. Tamtéž, s. 114. 73 Buben, c.d., s. 36. 74 Jan Pavel II., vlastním jménem Karol Józef Wojtyła, (18. 5.1920 Wadowice – 2. 4. 2005 Vatikán) byl polský katolický duchovní, pomocný biskup (1958-1963) a arcibiskup (1963 až 1978) krakovský, od roku 1967 kardinál a od 16. října 1978 až do své smrti papež a suverén Vatikánu. Byl zvolen jako první neitalský papež od roku 1522 a nejmladší papež od roku 1846, jeho pontifikát byl třetím nejdelším v historii. Jeho papežské heslo znělo: Totus Tuus (Celý Tvůj), adresované Panně Marii, jejíž byl velkým ctitelem. 75 Kníže Andrew Bertie byl prvním Angličanem v úřadu velmistra maltézských rytířů. (15.5.1929-8.2. 2008), vystudoval Orientalistiku a Afrikanistku. Hovořil plynně 5 jazyky. Do řádu vstoupil v roce 72
19
hradě prezidentem Václavem Havlem76, který ocenil dlouholeté kladné působení řádu v českých zemích. Následující den po slavnostní mši, otevřel velmistr slavnostně Středisko pro diabetické děti v budově řádového konventu v Lázeňské ulici. Slavnostního otevření se zúčastnili zástupci nadace Život s diabetem, prezident republiky Václav Havel s manželkou Olgou, pražský arcibiskup Miroslav Vlk, světící biskup František Lobkowicz, zástupci českého velkopřevorství a další hosté. Vzdělávací centrum pro diabetické děti mohlo okamžitě zahájit svůj provoz. Řád mu poskytl bezplatné užívání prostor, vybavil středisko potřebným nábytkem, pomůckami a výpočetní technikou.77 Aktivity řádu Maltézských rytířů v období od roku 1990 až dosud jsou velmi rozsáhlé. V řádovém kostele Panny Marie pod řetězem na Malé Straně jsou zabezpečovány pravidelné bohoslužby, pastorační činnost, ale také péče o věřící, kterým je zabezpečována potřebná duchovní nebo materiální podpora. Českým velkopřevorstvím byla v Praze zřízena střední zdravotnická škola, probíhají zde zdravotní a humanitární školení pro dobrovolníky, kteří pečují o zdravotně postižené prostřednictvím Maltézské pomoci. Těmito vyškolenými dobrovolníky je zajišťován na velkých akcích zdravotnický dohled, jsou pořádány různé poutě se zdravotně postiženými na svatá místa. Dále jsou pořádány dobročinné bazary, různé sbírky atd. Ze zahraničních akcí nesmíme opomenout pouť pro zdravotně postižené do Lurd.78 Starat se o chudé a trpící je hlavním posláním řádu. Těchto lidí v naší společnosti v současné době velice přibývá. Je tedy velmi pravděpodobné, že podpora a pomoc lidí, jako je u členů řádu Maltézských rytířů a jejich dobrovolníků v Maltézské pomoci, bude třeba i v následujících letech. Pomáhajících lidí nebude nikdy dostatek.
1956 a slavné řádové sliby složil roku 1981. Do čela řádu byl zvolen 8.dubna 1988. Byl 78 velmistrem tohoto řádu. 76 Václav Havel (* 5. října 1936) je český dramatik, esejista, kritik komunistického režimu a politik. Byl devátým a posledním prezidentem Československa (1989–1992) a prvním prezidentem České republiky (1993–2003). 77 Pořízka, c.d., s. 115-126. 78 České velkopřevorství Suverénního řádu maltézských rytířů. 2007, s. 28.
20
3 Česká maltézská pomoc Česká maltézská pomoc stejně jako maltézské pomoci v jiných evropských státech se začala vyvíjet až po II. světové válce, v té době byla maximální potřeba humanitární pomoci. Za první republiky79 se české velkopřevorství podílelo na jednorázových pomocných akcích, např. darovalo sanitku jedné pražské nemocnici. 80 Organizovanou formu dostala Česká maltézská pomoc až v polovině padesátých let. Jelikož však v 50. letech dvacátého století nebylo možné pomýšlet na aktivní činnost velkopřevorství v Čechách81, založil tehdejší regent velkopřevorství v Čechách, kníže Karel Schwarzenberg, společně s řádovým bratrem Dr. Hugo Rokytou, žijícím v Čechách, pomocnou akci, která byla později známá pod jménem OPUS MELITENSE BOHEMIAE.82 V těchto velmi těžkých letech se do vlasti zasílalo různými cestami83různé oblečení pro početné rodiny s dětmi, potřebné potraviny a léky. Dodávky léků plynuly z Rakouska do Československa od roku 1954. Profesor Hugo Rokyta se svojí chotí s velkou obětavostí a s osobním rizikem tyto léky distribuovali i do vzdálenějších pohraničních oblastí.84 Během Pražského jara85 byly čeští maltézští rytíři společně s rakouskou MHDA86 připraveni na hranici v Neu-Nagelbergu a poskytovali první pomoc jídlem a lékařskou péčí. V důsledku svých jazykových znalostí byly čeští rytíři a jejich pomocníci velmi žádaní. Mnoho členů řádu pečovalo o uprchlíky v Rakousku, Francii i Belgii. Toto byla Česká maltézská pomoc OPUS MELITENSE BOHEMIAE. 79
První republika je označení pro Československo v období od jeho vzniku v roce 1918 do Mnichovské dohody roku 1938. 80 Pořízka, c.d., s. 132. 81 Rozpory mezi Komunistickou stranou Československa a církví. 82 Waldstein-Wantenberg, Maltézský řád…, c.d., s. 15. 82 Dále OMB 83 Zprostředkování zajišťovali např. Caritas, diplomaté a turisté 84 Pořízka, c.d., s. 132. 85 Pražské jaro bylo období politického uvolnění v Československu. Toto období začalo 5. ledna 1968. Reformy pražského jara byly pokusem uvolnit režim a spustit proces částečné demokratizace. Tento čin se nesetkal s pochopením na sovětské straně, která vyslala (po neúspěšných jednáních) tisíce vojáků vojsk varšavské smlouvy, aby zahájili okupaci státu. Termín „Pražské jaro“ byl vytvořen západními médii poté, co se o této události dozvěděl celý svět, a později byl používán i v Československu. Je to odkaz k termínu „Jaro Národů“, což je umělecký název daný revolučnímu roku 1848. 86 Maltézská nemocniční služba Rakousko (Malteser Hospitaldienst Austria – MHDA).
21
Když byl Karel Paar v roce 1981 zvolen velkopřevorem, založil společně s řádovými bratry, kteří žili v exilu, mnoho pomocných akcí pod názvem OPUS MELITENSE BOHEMIAE87. Nejdůležitější byla sbírka léků, která našla díky mnoha spolupracujícím lidem (např. kardinál König, tehdejší rakouský prezident, prof. Rokyta, dr. Skřivánek, dr. Svoboda a diplomaté) cestu do vlasti k řádovým bratřím. Ty tuto sbírku léků rozdělovali po celé zemi všem potřebným. Mimo to, byla ve Vídni zahájena pomoc pro staré a potřebné a uprchlým krajanům byla nabízena činnost v rámci řádu. Byly jim sdělovány nejen pečovatelské znalosti, ale bylo také zajišťováno náboženské vzdělání a založena skupina pro svaté přijímání. Tato činnost vycházela z naděje, že jednou musí přijít den, pro jehož příchod se pracovalo se všemi zbylými řádovými bratry v Čechách.88 V této době sloužila Česká maltézská pomoc – – OMB v průběhu Svatého roku v Římě. Zde poskytovala pomoc na náměstí svatého Petra, dále při různých náboženských aktivitách ve Vídni a při svatořečení Anežky České v Římě. Česká Maltézská pomoc po roce 1989 Konečně přišel dlouho očekávaný den. Pomocníci České Maltézské pomoci (OMB) začali působit v Praze. Během sametové revoluce89 rozdávali na Václavském náměstí společně s bratry žijícími ve vlasti čaj a vitamíny a deky. Po listopadovém převratu v roce 1989 přijela Daisy90 mezi prvními do Prahy a navázala zde na svou charitativní a zdravotnickou aktivitu. Založila zde znovu Maltézskou pomoc.91 Prvním více méně metodickým vedením České maltézské pomoci byl pověřen MUDr. Eliáš. Toho přivedl do řádu Berthold hrabě Waldstein. Podařilo se založit skupinu v Praze a Olomouci. Tato skupina působila při návštěvě Svatého otce Jana Pavla II. v dubnu 1990 v Praze a na Velehradě. Uniformy pro Českou maltézskou pomoc dodali manželé Waldsteinovi z Rakouska. Pro sestry tmavomodré šaty a bílé zástěry, a pro bratry
87
Dále OMB Waldstein-Wantenberg, Maltézský řád…, c. d., s. 15. 89 Sametová revoluce je označení období změn v Československu mezi 17. listopadem a 29. prosincem roku 1989, které vedly k pádu komunistického režimu a přeměně politického zřízení na demokratické principy. K urychlení změn přispěl rozpad bývalého Východního bloku a narůstající nespokojenost obyvatelstva s ekonomickou a politickou situací v zemi. 90 Hraběnka Waldsteinová-Wantenbergová 91 Zpravodaj Českého velkopřevorství Suverénního řádu maltézských rytířů a České maltézské pomoci, 20/2007, s.18. 88
22
bílé pláště s červenými páskami na rukávech.92 Všechny léky včetně všech přístrojů a zařízení byly přesunuty do osvobozené vlasti. V roce 1990 pozvala švýcarská MHDS93 do Lurd dva nemocné, dva poutníky a dva pečovatele. Již tato malá skupinka zde vystoupila jako Česká Maltézská pomoc. Byla to první pouť České maltézské pomoci do Lurd.94 V roce 1991, byly do nemocnice v Praze Pod Petřínem dodány kromě léků dvě ambulance Mercedes Bavorska a jedno Volvo jako dar Švédské mise.95 Značným přínosem pro Českou maltézskou pomoc bylo jmenování prezidentky paní hraběnky Daisy Waldsteinové, která spolupracovala s MUDr. Marií Svatošovou96 z České katolické charity. 97 Mistrovství ve zvládání náročných úkolů a povinností ukázala prezidentka Waldsteinová v létě roku 1997, kdy Moravu postihly rozsáhlé povodně.98 Nad pomocí, kterou Česká maltézská pomoc a její dobrovolníci poskytly, byl vysloven údiv. V době povodní se spontánně připojil Petr Šolc99 s vozy záchranné služby ASTRA k záchranné akci Maltézské pomoci v oblasti Troubek100 a Tovačova. Tuto akci vedla sestra Daisy Waldstein Wartenbergová ze základny v Prostějově. Dostali se jako první do zaplavené nemocnice V Přerově se zásilkou antibiotik.101 Událost byla komentována ve všech sdělovacích prostředcích. V této době dostala hraběnka WaldsteinováWartenbergová ocenění od Svatého otce. Jmenoval hraběnku dámou-komturem svého řádu svatého Řehoře Velikého. Tento titul obdržel za svého života také manžel Daisy, hrabě Berthold. 102
92
Pořízka, c.d., s. 132-133. Maltézská nemocniční služba Švýcarsko (Malteser Hilfdienst Schweiz- MHDS) 94 Waldstein-Wantenberg, Maltézský řád…, c. d., s.15. 95 Pořízka, c. d., s. 138-139. 96 MUDr. Marie Svatošová (* 1942) je česká lékařka, spisovatelka, publicistka a katolická aktivistka. Je zakladatelkou a vůdčí osobností českého hospicového hnutí. Mimo to nějaký čas organizovala domácí péči Katolické charity a založila občanské sdružení Ecce homo - Sdružení pro podporu domácí péče a hospicového hnutí (1993). V roce 1995 otevřela první hospic v ČR v Červeném Kostelci. 97 Pořízka, c. d., s. 135. 98 Povodeň na Moravě (1997) proběhla zhruba v rozpětí 5.–16. července 1997 na Moravě, Slezsku a na východě Čech. Povodeň na Moravě se tak stala součástí katastrofy evropských rozměrů. 99 Petr Šolc ( 1955-2007) byl dlouholetý spolupracovník Maltézské pomoci a šiřitelem myšlenek tohoto řádu, starosta města Albrechtice, na křesťanském principu založil v Albrechticích a v Jeseníku záchrannou službu ASTRA. 100 Troubky jsou obec ležící v okrese Přerov. Mají 2022 obyvatel a jejich katastrální území má rozlohu 2114 ha. V roce 1997 se Troubky staly synonymem zmaru poté, co byly těžce postiženy povodní (zničeno bylo 150 domů a 9 lidí zemřelo). 101 Zpravodaj Českého velkopřevorství Suverénního řádu maltézských rytířů a České maltézské pomoci, 20/2007, s.20 102 Pořízka, c. d., s. 136. 93
23
Poslání, cíle a činnost ČMP Maltézská pomoc, o. p. s.103, byla založena 9. 5. 2002 Suverénním řádem Maltézských rytířů – Českým velkopřevorstvím jako jediným zakladatelem. Jako charitativní a humanitární organizace katolického Suverénního řádu Maltézských rytířů zakládá svou činnost na nepřetržité 900leté tradici pomoci trpícím. Hlavní činností Maltézské pomoci, o. p. s. je pomoc potřebným na území České republiky. Poslání Maltézské pomoci je vyjádřeno řádovým mottem: „Tuitio fidei et obsequium pauperum“ (Obrana víry a pomoc potřebným). Maltézská pomoc je nedílnou součástí nejstarší charitativní organizace na světě a v rámci moderních humanitárních aktivit Řádu, realizovaných ve více než 110 zemích celého světa – od Severní Ameriky přes Střední Východ po Austrálii. Chod Maltézské pomoci, o. p. s. řídí centrální kancelář se sídlem v Praze. Ta zřizuje a koordinuje chod 10 center (Praha, Mělník, Česká Lípa, Olomouc, Uherské Hradiště, Otrokovice, Hradec Králové, Brno, Karlovy Vary, Kralupy nad Vltavou). Jednotlivá centra řídí vedoucí centra, který má na starosti chod jednotlivých projektů.104 Základním cílem MP je služba trpícím a potřebným v duchu křesťanské lásky k bližnímu. Výsledkem této činnosti je pomoc osobám začlenit se do života společnosti v rámci fyzických i psychických možností konkrétního jedince. MP se snaží předcházet omezování sociální izolace klientů. Služby poskytuje v prostředí, které je klientovi blízké a není toto prostředí pro klienta nepříjemné. MP také spolupracuje se sesterskou organizací Českou maltézskou pomocí o. p. s., se sídlem v Českých Budějovicích na zajištění asistence a dopravy jihočeských dětí s postižením do škol. Mezi stěžejní aktivity organizace MP patří činnosti postavené na bázi dobrovolnické služby. MP pokračuje ve svých dobrovolnických projektech, významně ale také rozběhla aktivity služeb poskytovaných na profesionální bázi. 105 MP v současné době poskytuje sociálně aktivizační služby pro seniory a zdravotně postižené v Praze, Hradci Králové, v Karlových Varech, Mělníku, Brně, v Olomouci, Uherském Hradišti a České Lípě, osobní asistenci ve Středočeském kraji, Mělníku a okolí, sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi v Olomouci a Uherském Hradišti, průvodcovské služby ve 103
Dále jen MP Výroční zpráva České maltézské pomoci, o. p. s. 2008, s. 3-8. 105 Na základě registrace sociálních služeb podle zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách a akreditace dobrovolnických programů MP 104
24
Středočeském kraji, Mělníku a okolí. Po úspěšném pilotním projektu zavedení služby osobní asistence na Mělníku byl schválen projekt i v Praze. Nadále pokračuje také projekt Dopravy dětí s postižením do škol na Mělníku. 106 Významným projektem byla spolupráce Maltézské pomoci a Jihomoravského kraje, která vyústila do vyslání Petra Jakeše z Centra Uherské Hradiště na půlroční pobyt do Srbska. Zásadním cílem projektu byla podpora zdravého psychosociálního rozvoje dětí a mládeže žijících v uprchlických táborech v Kragujevaci. 107 Projekt nestátního zdravotnického zařízení má celostátní působnost, je založen na bázi dobrovolnictví a v současné podobě funguje na základě registrace od roku 2004.108 Projekt sdružuje lidi z řad odborné a laické veřejnosti se zájmem o zdravotní a humanitární činnost, kterou vykonávají ve svém volném čase, bez nároku na finanční odměnu. Aktivně podporuje a rozvíjí zájem dobrovolných zdravotníků v nezištné pomoci potřebným. Prostřednictvím níže popsaných aktivit, tak MP pokračuje v naplňování špitálního poslání Řádu. Základní činností v rámci projektu vykonávané na základě přidělené registrace je poskytování první pomoci a lékařská pomoc při hromadných akcích, tzv. zdravotním dozorem. Úkolem a cílem je odborně a kvalifikovaně poskytovat účastníkům akcí zdravotní ošetření v místě konání. 109 MP plní v tomto směru své zdravotní poslání. Vždyť tam kde je velká masa lidí, kteří se věnují intenzivní a duševní námaze se většinou vyskytují i zdravotní problémy. 110 Mezi pravidelně zajišťované akce patří např. Open Air Music Festival Trutnov, rockový festival v Třinci a Spáleném Poříčí, Mezinárodní letecký den Ciaf v Brně, mělnické Vinobraní, Národní svatováclavská pouť ve Staré Boleslavi, Dny dobré vůle na Velehradě a mnoho dalších sportovních, kulturních a církevních akcí regionálního charakteru. Další významnou aktivitou je zajišťování zdravotní asistence, doprovodu tělesně a mentálně postiženým spoluobčanům na různé, zejména cír-
106
Výroční zpráva České maltézské pomoci, o. p. s. 2008, s. 3-8. Tamtéž, s. 8. 108 Zákon č. 198/2002 o dobrovolnické službě. 109 Výroční zpráva české maltézské pomoci, o. p. s. 2008, s. 15. 110 Zpravodaj českého velkopřevorství Suverénního řádu Maltézských rytířů a České maltézské pomoci, 08/2004, s. 17. 107
25
kevní akce. Součástí těchto aktivit je i lektorská a vzdělávací činnost v oblasti první pomoci.111 Dobrovolníci seznamují laiky s první pomocí a jak tuto pomoc poskytovat. Velmi podstatnou pomocí MP je uskutečňování humanitárních projektů. Maltézská pomoc, o.p.s je od roku 2007 členem České federace potravinových bank. Tato organizace shromažďuje zdarma potraviny, skladuje a přiděluje je humanitárním nebo charitativním organizacím, které poskytují potravinovou pomoc potřebným lidem. Součástí služby je terénní práce (vyhledávání osob ohrožených sociálním vyloučením buď přímo, nebo prostřednictvím orgánů místních samospráv), převzetí potravinové pomoci ze skladu České federace potravinových bank v Praze a její distribuce potřebným – většinou rodinám s dětmi ze sociálně slabšího prostředí. Dále jsou to různé sbírky na pomoc sociálně slabým a potřebným lidem, distribuce invalidních vozíků nebo spolupráce s ČKCH112, např. při záplavách na Slovensku, zapůjčení vysoušecích agregátů.113 Neméně důležitá je podpora sociálně aktivizačních programů pro děti a mládež v uprchlických táborech. Tato služba je poskytována v Srbsku, ve městě Kragujevac. Ve spolupráci Maltézské pomoci, o. p. s. a Jihomoravského kraje se podařilo zrealizovat tento dlouhodobý půlroční projekt. Zásadním cílem projektu byla podpora zdravého psychosociálního rozvoje dětí a mládeže žijících v uprchlických táborech v Kragujevaci, (konkrétně v táborech „PKB“ a „TRMBAS“ a nejen to, ale také v uprchlických rodinách žijících mimo uprchlické tábory) prostřednictvím půlročního působení vyslaného sociálního pedagoga Maltézské pomoci – Petra Jakeše z Centra Uherské Hradiště.114 Kromě pravidelních celoročních akcí pracovníci a dobrovolníci MP také pomáhají prostřednictvím jednorázových aktivit. Mezi nejvýznamnější akce patří pomoc při poutích. Dobrovolníci asistují poutníkům s postižením při pouti na Svatou Horu a také při pouti Suverénního Řádu Maltézských rytířů do Lurd. Již tradičně se uskutečňuje Mezinárodní setkání vozíčkářů na Velehradě v rámci Dnů lidí dobré vůle. Jako hosté ze zahraničí přijaly v roce 2008 pozvání skupiny z Německa a Maďarska.
111
Výroční zpráva České maltézské pomoci, o. p. s. 2008, s. 15. Česká katolická charita 113 Výroční zpráva České maltézské pomoci, o. p. s. 2008, s. 16-17. 114 Tamtéž, s. 16-17. 112
26
Setkání se celkem zúčastnilo přes 100 zdravotně postižených účastníků.115 Na přípravách se podíleli dobrovolníci. Na jaře a v adventní době je pořádán již stále více oblíbený Maltézský bazar. Zde je možné koupit krásné a originální předměty a zároveň tak přispět na rozvoj programu charitativní organizace Maltézské pomoci, o. p. s. Centrum v Hradci Králové organizuje letní tábor pro děti z chudých rodin. MP v Olomouci a Brně pracují v programu dopisování s vězni. Program Dopisování s vězni patří mezi programy prevence a zmírňování sociálně patologických jevů. Je určen pro vybrané osoby ve výkonu trestu odnětí svobody, u kterých je podle jejich osobnostního založení naděje na pozitivní ovlivnění a zvýšení motivace k opětovnému začlenění do života běžné společnosti po návratu z výkonu trestu prostřednictvím pravidelného písemného kontaktu s dobrovolníkem.116 Ve dnech 15.–22. srpna 2009 se v španělském měste Segovia uskutečnil již 26. ročník mezinárodního Summer Campu Suverénního řádu Maltézských rytířů pro mladé lidi s postižením. Tábora se zúčastnilo více než 350 mladých lidí z 20 krajin Evropy. Český team byl složený z 16 lidí, mládeže s postižením a dobrovolníků, kteří jim poskytovali nezbytnou asistenci. Tábora se účastnil také kníže Karel Paar, velkopřevor Českého velkopřevorství Suverénního řádu Maltézských rytířů.117 Všechny tyto akce a události jsou výsledkem spousty trpělivé a poctivé práce, kterou každodenně vykonávají zaměstnanci a dobrovolníci Maltézské pomoci pro lidi trpící, opuštěné a potřebné. 118
115
Výroční zpráva České maltézské pomoci, o. p. s. 2008, s. 18 Tamtéž, s. 16-17. 117 Dostupné z
. 118 Zpravodaj českého velkopřevorství Suverénního řádu Maltézských rytířů a České maltézské pomoci, 21/2007, s. 7. 116
27
Lurdy Lurdy – místo milostí a naděje. Počátkem května každoročně navštěvuje Lurdy značné množství poutníků z celého světa, které doprovázejí tisíce příslušníků Svrchovaného řádu maltézských rytířů a jejich pomocníků. V uplynulých letech mezi nimi nechyběli ani Češi. Pro informaci např. v roce 2000 se řádové pouti účastnili tři nemocní119, dva členové řádu, tři členové MP a dva kněží, otec převor Fra Josef Zlámal, O. Melit. A P. Antonín Krejčiřík, SJ. Velmi milé bylo setkání se spolubratry žijícími v cizině. V roce 2001 to byli čtyři nemocní z Čech a Moravy, devět členů řádu a dobrovolníků pomocné organizace a dva kněží. Cestovalo se letadlem do Paříže a dále vlakem. Výběr nemocných byl koordinován s biskupy jednotlivých diecézí ČR, tito měli doporučit, kněží, řeholníky a laiky, kteří jsou v současné době již velmi staří a nemocní a v době totality hájili církev. 120 V roce 2002 byla výprava čtrnáctičlenná a v roce 2004 se zúčastnilo řádové poutě do Lurd už osmnáct nemocných, z toho šestnáct na vozíku a šestnáct dobrovolníků maltézské pomoci a členů řádu. 121 Zpočátku malá skupinka se postupně rozrostla téměř do dvou stovek, kde byli zastoupeni rytíři, příslušníci MP a nemocní. V roce 2008 se slavilo stopadesáté jubileum zjevení Panny Marie v Lurdech. Pozvání, přípravy a odlet Když jsem v tomto pro členy řádu velmi významném roce dostala poprvé nabídku od MP, konkrétně od PhDr. Ursuly hraběnky Czerninové122, jet ve dnech 1. 5.–5. 5. jako dobrovolník do Lurd a pečovat o nemocné klienty, velice jsem si této nabídky vážila. Byla to pro mne velká čest, ale zároveň jsem nevěděla, co mám očekávat. Již na schůzkách, které se konaly v Praze ve středisku Maltézské pomoci, jsme byli seznámeni s povinnostmi, které nás čekaly. Vedoucí teamu čestný a devoční rytíř Ing. Tomáš Czernin a magistrální rytíř špitálník řádu Maltézských rytířů MUDr. Jaroslav Štrof nás teoreticky seznámili s klientem, o kterého se budeme starat a programem, který nás čeká. Vzhledem k tomu, že se pohybuji v sociální práci a v práci 119
Nemocní- takto nazývají již od dávných dob maltézští rytíři klienty, o které se starají a pečují o ně. Zpravodaj českého velkopřevorství Suverénního řádu Maltézských rytířů a České maltézské pomoci, 9/2001, s. 4-5. 121 Zpravodaj českého velkopřevorství Suverénního řádu Maltézských rytířů a České maltézské pomoci, 14/2004, s. 18. 122 Čestná a devoční dáma Suverénního řádu Maltézských rytířů. 120
28
s velmi těžce nemocnými klienty nějaké zkušenosti za poslední léta mám, práce s nemocnými lidmi jsem se neobávala. Pro mne bylo nové vše ostatní. Byl to řádový oděv, ve kterém se pohybují na této pouti všichni členové řádu, dále prostředí v cizině. Jelikož kromě ruského jazyka jiný jazyk neovládám, neuměla jsem si představit, jak se ve Francii domluvím a následně v tomto pro mne neznámém a úplně novém prostředí budu o klienty plnohodnotně pečovat. Strach nebyl na místě. Ihned po příjezdu na Maltézskou pomoc v Praze, začaly obavy opadat. Myslím, že v tuto chvíli už na žádné obavy a myšlenky na sebe již nebyl čas. Převlékli jsme se do řádových oděvů, sbalili poslední nutné věci a odjížděli na letiště. Na letišti nedočkavě čekali první klienti a jejich doprovody. Tentokrát se na pouť do Lurd s Maltézskou pomocí chystalo 185 osob, z toho 24 vážněji nemocných, 50 členů teamu a zbytek tvořili poutníci. Přestože se na výpravu chystala poprvé taková početná skupina vypravená letadlem přímo z Čech, vše bylo velmi pěkně a účelně zorganizované. Každý věděl, co má dělat, nenastal žádný zmatek ani chaos. Postupně se všichni seznámili se svými klienty, o které v následujících pěti dnech bude povinnost a čest pečovat. V této chvíli už se každý staral o svého nemocného a vše zařizoval samostatně. Odbavení zavazadel, vyzvednutí letenek, přesun do odletové haly a nástup do letadla. S klienty, kteří byli ve velmi vážném zdravotním stavu, pomáhala při nástupu a usazení v letadle letištní služba. Let Praha–Lourdes/Tarbes trval dvě a čtvrt hodiny. Po dobu letu jsme byli, následně až do doby návratu a předání klientů rodinám, plně k dispozici našim nemocným. Výpravy se s námi tentokrát zúčastnili otcové biskupové královehradecký Mons. Dominik Duka123 a českobudějovický Jiří Paďour, také nemalá skupina řeholnic Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, sestry Františkánky, dominikánky a několik kněží. Poutní místo Lurdy Lurdy mají bohatou historii. V dobách Karla Velikého124 byly obsazeny Saracény. Karel Veliký. Veliký nemohl hrad dobít. Legenda hovoří o zázraku s orlem a pstruhem. Později došlo ke smíru. Velitel Saracénů se nechal pokřtít a dostal jméno Lorus
123
Papež Benedikt XVI. jmenoval arcibiskupem pražským Mons. Dominika Duku, OP, dosavadního biskupa královéhradeckého. Jmenování bylo dnes (13.2.2010) oznámeno ve Vatikánu. 124 Karel I. Veliký (2. dubna 742 – 28. ledna 814 Cáchy) byl franský král a první středověký římský císař.
29
(přeneseno na město znamená Lurdy).125 Ve znaku mají Lurdy tři věže ve skále, nad nimi orel se pstruhem v zobáku. V roce 1858, kdy dochází ke zjevením Panny Marie, jsou Lurdy malým městečkem se 4 000 obyvateli, trpícími chudobou a žijícími prostým životem. V dnešní době jsou Lurdy světově proslulé poutní místo. Ročně zde projde cca 3,5 milionu poutníků. 126 Lurdská poutní svatyně se rozprostírá v malebné pyrenejské krajině. Je zde velmi krásné prostředí plné zeleně a nedá se zapomenout ani na nádhernou řeku Gávu a její zvláštní tyrkysové zbarvení. Na poutním místě jsou tři basiliky, jeden kostel, mnoho kaplí a míst zbožného zastavení dvě křížové cesty.127 Jedna je méně přístupná, novější, nedávno zbudovaná, tvořená sochami je přístupná i pro vozíčkáře a méně pohyblivé poutníky. Dále se zde nachází jeskyně Massabilelle, kde roku 1858 proběhla Bernadettina vidění. 128 Nesmíme opomenout lázně, které jsou místem modliteb a navštíví je mnoho poutníků. V areálu je mnoho dalších administrativních budov. Lurdy 1. 5.–5. 5. 2008 a 30. 4.–4. 5. 2009 V Lurdech nás uvítalo velmi příjemné a krásné počasí. Z letištní příletové haly se mohli naši nemocní a my společně s nimi, pokochat krásou vzdálených Pyrenejí. O zavazadla se v tuto chvíli postarali tři členové teamu, kteří všechna zavazadla vyzvedli, rozdělili je podle již označených štítků do různých autobusů a postarali se o to, aby každý z nás své zavazadlo našel ve správném hotelu, kde bydlel. Ubytování pro nemocné, bylo zajištěno přímo v areálu v poutním domě Acquil Notre Dame s výhledem na Baziliku, Jeskyni zjevení a řeku Gávu. Zde mají všichni nemocní zajištěnu plnou penzi i případné diety nebo jeli to nutné, také speciální upravenou stravu. Členové teamu a poutníci bydlí v nedalekých hotelích mimo poutní areál a mají zde také celodenní stravování. Jelikož se členové po celý den starají o svého a další nemocné a ještě v případě pomáhají poutníkům, mají nachozeno spoustu kilometrů.
125
Zpravodaj českého velkopřevorství Suverénního řádu Maltézských rytířů a České maltézské pomoci, 23/2008, s. 12. 126 Zpravodaj českého velkopřevorství Suverénního řádu Maltézských rytířů a České maltézské pomoci, 23/2008, s. 12. 127 Ficocelliová, Elizabeth: Lurdy pramen milosti. Praha 2008, s. 128. 128 Panna Maria se Bernadettě zjevila celkem osmnáctkrát. Předala jí prosbu, aby se lidé modlili a činili pokání za hříšníky. Dala vytrysknout zázračnému prameni a chtěla, aby se u jeskyně vybudoval kostel a konaly poutě. Lurdský pramen vytryskl, až když Bernadetta na výzvu Panny Marie v označeném místě vyhrabala holýma rukama hlínu. Dodnes jezdí miliony poutníků k tomuto prameni s vírou v uzdravení.
30
Poutníci mají volnější program nebo mohou využít společného programu, mají zajištěnu také plnou penzi a duchovní doprovod. Následující ráno se konala společná zahajovací česká mše svatá v Jeskyni zjevení Panny Marie. Tento zážitek byl pro všechny přítomné velmi silný a nezaměnitelný. Slyšet mši v češtině na tomto místě bylo nádherné. Už tento den bylo na našich nemocných vidět, jak jsou spokojeni, přijeli sem na toto místo se spoustou proseb a přání a s očekáváním, že tato přání a prosby budou vyslyšeny. Tyto prosby neměli pouze za svoji osobu, ale za své blízké a známé, kteří jim je předali s nadějí, že budou skrze nás všechny vysloveny na poutním místě v Lurdech. Následně jsme se s našimi nemocnými na rikšách129 a invalidních vozících přesunuli k břehu Gávy, kde byla udílena svátost nemocných. 130 Intenzivně si všichni prožily křížovou cestu, vedenou paterem Hofmanem. Ještě téhož dne dopoledne celá skupina, ostatně jako ostatní teamy řádu Maltézských rytířů z jiných zemí, fotila před Růžencovou basilikou. Po obědě, kdy opět členové teamu zajišťují bezproblémové stravování a ostatní potřeby nemocných, se část skupiny vypravila do místních koupelí, zásobených z lurdského pramene, jiná skupina se modlila u jeskyně nebo společně růženec. Nezapomenutelná atmosféra byla v horkém slunečním odpoledni ve stínu pod stromy na louce za eucharistickým stanem, kde jsme měli českou májovou pobožnost s litaniemi131 k Panně Marii. Ještě tentýž večer jsme zvládli Mariánské procesí, kde byla nesena socha Panny Marie v průvodu s rozsvícenými svícemi za zpěvu písní a za modliteb. Pochodňového procesí se zúčastnilo tisíce poutníků. Třetí den našeho pobytu byla zahajovací Maltézská mezinárodní mše svatá v podzemní basilice sv. Pia X. Hlavním celebrantem byl prelát Maltézského řádu. Basilika je ve tvaru obrácené archy. Je zde výborná akustika, takže písně zpívané sborem složených z řad dobrovolníků se nádherně nesly celým prostorem. Velká plocha v basilice je vyhrazena vozíčkářům a lidem na nosítkách, také míst na sezení pro 129
Rikša je v Lurdech speciálně zastřešený tříkolový vozík, na kterém jsou převáženi nemocní. Svátosti uzdravování – svátost nemocných (Katechismus katolické církve č.par. 1499-1532). Pán Ježíš uzdravoval nemocné a odpouštěl jim hříchy. Skrze víru, modlitbu kněze a pomazání posvátným olejem pozdvihne Pán duši nemocného a odpustí mu hříchy. Přijmout ji může každý vážně nemocný (tělesně i duševně) nebo umírající věřící, i když je v bezvědomí. Přítomnost příbuzných je tady velmi vhodná – spolu se modlí, opakovaně může člověk přijmout při zhoršení stavu nebo jiné nemoci, věk nerozhoduje. 131 Litanie-delší katolická modlitba, jedna ze základních forem náboženských projevů. 130
31
účastníky mše je velké množství. V basilice je také vše velmi dobře zorganizované. Místní dobrovolníci ukazují cestu, pomáhají nasměrovat s vozíčky a rikšami, abychom se dostali na správné místo. Malé děti, s červenými páskami na rukávech a baretem se znakem Maltézských rytířů na hlavě roznáší nemocným a poutníkům po celou dobu bohoslužby lurdskou vodu. Přestože zde bylo velké množství lidí, všichni viděli, jelikož mše je přenášena mnoha obrazovkami. Unikátem je centrální oltář umístěný na vrcholu dva metry vysokého pódia, viditelný celému shromáždění.132 Jubilejní slavnostní večer se konal v kostele svaté Bernardety. Všichni, kteří jsme byli v Lurdech poprvé, skládali jsme do rukou nového velmistra133 slib maltézských dobrovolníků a byly nám uděleny medaile. Při této příležitosti jsem měla možnost osobně podat ruku velmistrovi a poděkovat za to, že mohu být dobrovolníkem Panny Marie Lurdské a zde jsem se poprvé seznámila se sestrou Daisy, hraběnkou Waldstien Wantenbergovou. Většina poutníků a nemocných v té době již zaslouženě odpočívala. Vyvrcholením byla nedělní slavnostní pontifikální134 mše svatá v basilice sv. Pia X. společně s mnoha tisíci maltézských bratrů a sester z celého světa. Tento den, v toto stopadesátileté výročí zjevení Panny Marie, se v basilice sešlo téměř 20.000 lidí. Byla jsem vybrána ještě s jedním dobrovolníkem, abychom šli s našimi nemocnými do průvodu reprezentovat Českou republiku. Tohoto průvodu se zúčastnily skupinky ze všech států, které byly přítomny. Nejenom pro nás dobrovolníky, ale i pro ty nemocné byla čest kráčet pod českou vlajkou a historickou vlajkou řádu. Odpoledne se dlouhou dobu řadilo nekonečné procesí s Nejsvětější svátostí. Opět jsem dostala čest nést jeden z praporů v průvodu před Nejsvětější svátostí. Byl to úkol velice náročný fyzicky. Prapor jsem držela a bez velkého pohnutí stále na místě více než dvě hodiny a následně se šlo pomalým krokem procesí od oltáře pod širým nebem přes řeku Gávu, prochází okolo korunované sochy Panny Marie do basiliky sv. Pia X. V čele průvodu kráčí poutníci se svými pestrobarevnými praporci, následují je nemocní a tělesně postižení v doprovodu poutníků a za nimi kráčí kněz pod baldachýnem s Nejsvětější svátostí. Nejsvětější svátost kněz umístil na centrální oltář, aby jí 132
Ficocelliová, c.d., s. 131. 79. velmistr Fra Matthew Festing byl zvolen 11.3.2008, nejvyšší představený Suverénního řádu maltézských rytířů 134 Pontifikální mše je slavná mše sloužená biskupem.
133
32
všichni mohli vzdát náležitou úctu. Potom kněz oltář obchází a žehná nemocným. Po celou dobu jsem čestně a s úctou držela praporec, byl to fyzicky náročný úkol, ale hluboký a nezapomenutelný zážitek. Pocit pokory a sounáležitosti se všemi okolo, s nemocnými mě úplně zaplavil. Velice jsem byla hrdá na to, že mohu a mám ten dar pečovat o lidi, kteří pomoc potřebují. Ještě než jsme začali našim nemocným balit, stihli jsme společně nakoupit několik dárků pro své blízké a nabrat si každý trochu lurdské vody na památku domů, nebo jako opravdový dárek pro blízké z Lurd. Večer byl večírek na rozloučenou, kterého se s námi účastnil i velkopřevor hrabě Paar. Byly předány pamětní medaile k výročí v Lurdech a křížky. 135 Následně se zpívalo a notovalo. Byla zde velmi přátelská nálada do pozdních večerních hodin. Členové teamu měli budíček často už před pátou, následovali ranní chvály a teprve potom velmi rychlá snídaně a rychlý přesun k našim potřebným. Končilo se kolem půlnoci i později a s mnoha nachozenými kilometry jsme vyčerpaně uléhali do postele. Při tomto náročném programu bylo samozřejmostí být na naše nemocné vlídný, milý a ve všem nápomocen. Poslední den bylo opět vše zorganizováno do posledního detailu. Nemocní i poutníci se mohli zúčastnit mše vedenou našimi kněžími v místní kapli v poutním domě Acquil Notre Dame, mezitím členové teamu uklízeli pokoje, jídelnu, společné prostory a nakládali všechny zavazadla do autobusů. Ty nás všechny po mši odvezli na letiště. Na letišti ještě všichni dostali balíčky na cestu. Letištní služba – lurdští dobrovolníci nám opět pomohli naše nemocné dopravit až do letadla. Jsou to nesmírně šikovní a milí lidé. Dne 5. 5. 2008 jsme v půl páté byly opět všichni zpátky na letišti v Praze. Většina nemocných i poutníků se vracela zpět domů s velmi bohatými duchovními zážitky. Naše nemocné jsme předali příbuzným, dohlédly na převzetí zavazadel a rozloučili se. Tímto byla zdárně zakončena pouť do Lurd v roce 2008.
135
Za každou svoji službu nemocným v Lurdech dostávají všichni členové teamu jeden stříbrný křížek, za pět křížků stříbrných dostanou výměnou jeden zlatý.
33
Ve dnech 30. 4.–4. 5. 2009 jsem navštívila Lurdy s teamem Maltézské pomoci opět. Tentokrát nám již nepřálo tak velmi teplé a pěné počasí. Přestože tři dny pršelo, zvládali jsme s našimi nemocnými celý náročný program a nálada byla velmi přátelská. Tentokrát s námi jela už z Prahy sestra Daisy a účastnila se celého programu s českou výpravou. V tomto roce jsem zde prožila opět něco nového. Měla jsem čest sloužit noční službu a tudíž být k dispozici nemocným nejenom přes den, ale také v noci. Bylo to opět velmi náročné, ale další velmi bohatá zkušenost. Také tentokrát se vrátili všichni v pořádku a plni duchovních zážitků.136 Všichni nemocní a poutníci se vracejí z Lurd veselejší, usměvaví, hovorní, a přestože většinu z nich trápí různé nemoci, jsou v tu chvíli schopni se radovat ze života. Osobní zážitky z výprav do Lurd Výpravy MP do Lurd se účastní také lidé velmi vážně nemocní a postižení. Poprvé jsem viděla tolik postižených lidí někam cestovat. Neuměla jsem si představit, že tuto náročnou cestu takto nemocní lidé zvládnou. Přestože se této výpravy účastní převážně lidé věřící, byla mezi námi i skupinka lidí, poutníků, kteří také chtěli Lurdy vidět a poznat jejich sílu a moc uzdravovat. Lurdy jsou známé poutní místo, které pro velmi vážně a těžce nemocné lidi znamenají velmi často poslední naději na uzdravení nebo alespoň částečné zmírnění bolestí, útrap a naději, že jejich problémy se zmírní. S řádem Maltézských rytířů a MP jsem Lurdech také já sama prožila situace, kterým bych možná předem nevěřila, kdyby je někdo vyprávěl. Nepsaným pravidlem je, že všichni členové výprav se nejenom starají a věnují nemocným, ale také se za své nemocné modlí a prosí o jejich uzdravení. Nevěděla jsem, zda takto náročnou úlohu zvládnu a budu schopna svoje myšlenky věnovat „cizímu člověku“, aniž bych nemyslela na sebe a svoji rodinu a přátele. Už při první české mši v Jeskyni zjevení Panny Marie jsem se sama přistihla, jak myslím na svého nemocného klienta. A nebylo to z žádné povinnosti, ale bylo to v tomto prostředí zcela automatické jednání. Prostředí celého poutního místa v Lurdech je nasycené určitým dobrem, láskou, vírou všech lidí, kteří sem přijeli.
136
Duchovní zážitek je něco konkrétního, co můžeme popsat, co můžeme opakovaně zažít. Jediný duchovní zážitek za život vám může dát jistotu, že život má smysl, a to smysl dobrý, že to, čemu lidé říkají Bůh, existuje a že sledováním duchovní cesty dospějete k tomu žít v míru a harmonii sami se sebou a se světem s pocitem naprostého naplnění.
34
Nevím, zda jsem sama zažila v Lurdech skutečný zázrak, ale odvezla jsem si odsud mnoho nezapomenutelných zážitků s nemocnými, které jsem zároveň s nimi prožila. Klientka Saša137, přestože byla velmi mladá, trpěla velmi silnými bolestmi kostí a revmatem. Následkem tohoto onemocnění byla velmi omezena v pohybu a většinu dne upoutána na invalidní vozík. Sama s pomocí dvou francouzských holí a doprovodem přešla jen na velmi krátkou vzdálenost. Saša s námi navštívila Lurdy poprvé a sama netušila, co může očekávat, pouze jak mi také sdělila, věřila, že jí Lurdy pomohou dodat sílu k dalším operacím, které jí čekají a bude schopna dál čelit své nemoci, která se lepšit nebude. Již druhý den byla Saša velice sdílnější a veselejší. Tvrdila, že se velmi dobře v tomto prostředí vyspala a cítí se mnohem lépe. Toto její tvrzení se ukázalo jako pravdivé ve chvíli, kdy jsem Sašu vezla na rikše, při individuálním programu, na pojížďku po areálu. Přesvědčila mě, že se pokusí vstát z rikši a jít vedle mě s holemi sama. S obavami jsem svolila. První kroky byly nesmělé, ale následně Saša ušla, vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, poměrně velkou vzdálenost. Unavená, ale velice spokojená, že překonala sama sebe, zářila Saša štěstím. Tyto procházky byly častější a častější. Saša na konci pobytu sdělila, že je velice ráda, že mohla navštívit Lurdy, které jí daly sílu do dalšího boje se svou nemocí. Druhý rok jsem Sašu opět potkala při pouti do Lurd. Chodila sama s holemi a její zdravotní stav byl o poznání lepší. Samozřejmě na jejím zdravotním stavu měli nepochybnou zásluhu také lékaři, ale Saša opět tvrdila, že jí Lurdy velmi pomáhají, načerpá zde velkou duchovní sílu a vrací se zpět domů s dalším odhodláním bojovat se svou nemocí. Další klientkou byla Alenka.138 Alenka vyjela na pouť do Lurd z domova důchodců. Byla upoutána na invalidní vozík, částečně dezorientovaná a zmatená. Samozřejmě své udělal i převoz na letiště a pro takto nemocného člověka i dlouhá cesta. Alenka byla velmi milá paní. Bohužel si pravděpodobně uvědomovala svoji velmi silnou inkontinenci a měla z počátku velké zábrany. Po příjezdu a ubytování jsme paní Alenku umyli a citlivě s ní pracovali. Druhý den se zdravotní stav paní Alenky velmi výrazně zhoršil. Měla zvýšenou teplotu a velké zažívací problémy, z tohoto svého zdravotního stavu byla velmi vyčerpaná. Musela zůstat ležet na lůžku pod lé-
137 138
Jméno Saša je záměrně vymyšlené. Jméno Alenka je záměrně vymyšlené.
35
kařským dohledem. Lékař, který byl členem naší výpravy, zajistil správné dávkování léků, 139 které si paní Alena přivezla. Během následujícího dne, přestože byl zdravotní stav paní Alenky velice vážný a začali jsme se obávat nejhoršího, ustala u paní zmatenost a byla zcela orientovaná. Oslovovala nás jmény, uvědomovala si kde je a jaký je její zdravotní stav. Přestože byla slabá, vyprávěla o svém životě v domově důchodců, o své kamarádce, které slíbila lurdskou vodu a podobně. Ale i přes svůj velmi vážný zdravotní stav měla Alenka jedno velké přání – dostat se do lurdských lázní. Celá situace byla zkonzultována s lékařem. Paní Alenku jsme oblékly do teplého oblečení a usadily na vozík. Byla tak slabá, že jsme jí museli podpírat i na vozíku. Už po cestě paní Alence stékaly po tváři slzy a sdělovala nám, že je velmi šťastná a splní si své velké přání. V lázních si Alenku vzali místní odborníci a provedli jí celou koupelí. Nevím, zda vše způsobilo toto prostředí, lázně nebo víra, ale během těch dalších tří dnů se Alenka změnila k nepoznání. Už druhý den po koupeli zmizela horečka a střevní potíže. Alenka měla stále větší chuť nejen k jídlu, ale i do života. Zúčastnila se s námi celého dalšího programu a ještě při zpáteční cestě nám všem velice děkovala, že se mohla do Lurd díky MP podívat a ráda, pokud to jen trochu půjde, pojede s námi opět znovu.
139
Léky si každý klient veze své z domu.
36
4 Setkání s členy řádu Na svých výpravách do Lurd jsem se setkala s mnoha obdivuhodnými lidmi. Tito lidé jsou velmi vzdělaní, milí, vstřícní a ochotní pracovat pro druhé. Sami o sobě velmi nemluví, ale nechávají za sebe promlouvat své činy. Takto jsem měla možnost poznat obdivuhodnou dámu Daisy a velkořevora Bailli Fra Karla Paara. Hraběnka Daisy Waldstein-Wartenberg Čestná a devoční dáma familierně jmenovaná jako sestra Daisy je ve všech směrech první řádová sestra – čestná a devoční dáma a nositelka maltézského velkokříže140. Daisy Zdislava Waldstein se narodila 8. dubna 1927 v Londýně v rodině diplomata. Své dětství prožila v Rokytnici na Moravě, na vesnici vyrůstala jako normální děvčátko. Po válce se s rodinou odstěhovala do Vídně, kde složila maturitu. Plány studovat tlumočnictví překazily vysoké náklady na tehdejší studium a tak se vyučila kloboučnicí. Následně poznala svého prvního manžela, pana Thuna z karlovarských porcelánek. Na jeho přání začala Daisy pracovat v Řádu maltézských rytířů jako pečovatelka v nemocnicích. Jejich prvorozený syn se narodil s Downovým syndromem, což byla nelehká zkouška života.141 Později po smrti prvního manžela se paní Zdislava podruhé vdala za pana Dr. Bertolda Waldsteina-Wartenberga z Třebíče142. Tato dáma Daisy je již téměř půl století obětavou organizátorkou charitativních aktivit, pomoci nemocným, invalidům a ozdravných pobytů dětí v Čechách. V dobách komunistického Československa se Daisy podílela na různých pomocných akcích. Převážně zajišťovala medikamenty přes spojence a přítele kardinála Tomáška143. Společně se podílela s manželem na úkolech Maltézské pomoci. Za ta léta ji všichni poznali jako obětavou starostlivou sestru. Za budování maltézské pomoci
140
Zpravodaj českého velkopřevorství Suverénního řádu Maltézských rytířů a České maltézské pomoci, 20/2007, s.17. 141 Dostupné z http://www.pozitivni-noviny.cz/1094.html. 142 Bertold Waldstein-Wartenberg (n. 21.4.1925 v Třebíči, syn Josefa W.W. a Anny Marie hr. von Blanckenstein, +21.1.1992) historik, ředitel Vídeňského státního archivu, předseda Rakouské heraldicko-genealogické společnosti. Vedle církevní historie, bohemista. Podporoval a spolupracoval s našimi historiky, udivoval dokonalou znalosti češtiny. 143 Profesor František kardinál Tomášek (30. června 1899 Studénka – 4. srpna 1992 Praha) byl katolický kněz, pedagog a teolog, apoštolský administrátor pražské arcidiecéze (1965–1977) a 34. arcibiskup pražský a primas český (1977–1991).
37
v Rakousku v letech 1950–70 obdržela v roce 2006 nejvyšší rakouské vyznamenání. Přestože je držitelkou také papežského řádu144, při jeho předávání stačila podotknout, že teď nepotřebuje řád, ale stačila by jedna sanitka pro maltézskou pomoc. Bohužel jí bylo s úsměvem řečeno, že Svatý Otec nerozdává sanitky, pouze řády145. Zodpovědnost, jak Daisy sděluje, jí dali do vínku a vštípili její rodiče a ona sama se jí snaží předávat dál dalším pokolením. Ukazuje svojí prací a obětavostí, jak je důležité nemyslet pouze sám na sebe. Sama takto vychovala své čtyři děti, snažila se o vybudování pěkného domova, aby rodina zůstala pohromadě a opravdu se jí to podařilo – jsou živá rodina, která drží při sobě. A sama říká, že děti z ní udělaly to, co dnes opravdu je. Daisy je toho názoru, že se nenarodila jen tak do šlechtické kolébky, aby nic nedělala, ale proto, aby mohla pomáhat lidem, což je jejím posláním. Daisy jsem poznala jako velmi milou, skromnou, obětavou a přátelskou ženu, s velkou dávkou životní energie. Stále se snaží pomáhat tam, kde je pomoci zapotřebí. Sama říká, že nejvíce jí v jejím životě pomohla a pomáhá práce a její výsledky, než hraběcí titul. „Za každého mají hovořit hlavně jeho činy.“ (Daisy Waldstein-Wartenberg)
144
Řád sv. Řehoře Velikého patří mezi nejvyšší vyznamenání, která uděluje Svatý otec. Řád ustanovil papež Řehoř XVI. 1.9.1831, podmínky pro jeho udílení reformoval papež Pius X. 7.2.1905. Řád je udělován mužům i ženám, kteří jsou pak nazýváni "rytíř" a "dáma". 145 Dostupné na: http://www.pozitivni-noviny.cz/1094.html.
38
Bailli Fra Karel Paar Karel Eduard se narodil v roce 4. Ledna 1934 v Alfonse 6. knížete Paara a Žofie rozené hraběnky Schlitz z Görtzu. Rodina žila na zámku v Bechyni, kde také Karel a jeho další dva sourozenci navštěvovali školu a byli vychováváni v českém prostředí. Krátce po válce v roce 1946 odešla rodina do Švýcarska. Zde ukončil karel školy a v roce 1954 přesídlil do Rakouska. Dle vzoru svého otce, který byl členem maltézského řádu jako baili146 v obedienci147 a nositel velkokříže, také vstoupil do řádu. V roce 1959 byl do řádu přijat v kategorii čestného a kvočního rytíře. V letech 1962– 1978 byl trvale činným v maltézské špitální službě. Následně rozšířil svoji aktivitu na charitativní činnost v péči o staré, nemocné a opuštěné osoby. V této době dospěl k poznání, že smysl jeho života je v uplatnění spojení duchovního života s obětavou prací ve prospěch nemocných a trpících. 148 Rozhodl se přijmout profesi řeholního rytíře, vstoupil do noviciátu149 a v roce 1978 složil první časné řeholní sliby150 završené velkými věčnými sliby. Následně byl povolán do centra řádu do Říma, zde se stal členem řádové vlády a byl zvolen a následně potvrzen velmistrem do funkce velkopřevora českého velkopřevorství.151 České velkopřevorství patřící v řádu k nejstarším, dostalo po téměř padesátiletém období sedisvakance152, nového velkopřevora. Ve vlasti, která byla ovládaná komunistickým režimem, nebylo možné se funkce ujmout. Ve spolupráci s Bertoldem hr. Waldsteinem a jeho obětavou ženou daisy organizovali zdravotní pomoc a vlast ilegálně zásobovali léky, případně zajišťovali naléhavé léčení v zahraničí. Rok 1989 znamenal konec komunistické diktatury a definitivní obnovení českého velkopřevorství. Fra Karel Paar byl v roce 1989 v Římě nepostradatelný. 146
Bailli- úředníci v rytířských řádech. Obedience-církevně správní podřízenost nižších duchovních vyšším. 148 Zpravodaj českého velkopřevorství Suverénního řádu Maltézských rytířů a České maltézské pomoci, 14/2004, s. 2. 149 Noviciát je období, po které čekatelé na vstup do katolického řeholního společenství žijí společně s řeholníky. Připravují se tak na skládání slibů, život ve společenství a mají možnost zvážit, zda si do něj skutečně přejí vstoupit. 150 Řeholní sliby jsou sliby, které vykonávají členové řeholních společenství v římskokatolické, anglikánské a pravoslavné církvi. Z hlediska řeholníků se jedná o veřejné prohlášení, ve kterém vyjadřují souhlas s životem v chudobě, čistotě a poslušnosti. To se chápe jako svobodné osobní rozhodnutí v následování Krista životem v řeholním společenství. Že jsou řeholní sliby zároveň veřejné, je závazkem církevního práva. Jedním z důsledků těchto slibů je taktéž život v celibátu. 151 Zpravodaj českého velkopřevorství Suverénního řádu Maltézských rytířů a České maltézské pomoci, 20/2007, s. 1. 152 Sedisvakance -období, kdy je uprázdněný církevní úřad. 147
39
Velmistr Ondřej Bertie ho povolal do Svrchované vlády a v řádové vládě zastával několik důležitých funkcí. V postu českého velkopřevora Fra Paara zastoupil až do nástupu Fra Jindřicha Schlika Fra Cyril Toumannoff. Fra Karel Paar byl v roce 1995 ještě povýšen na justičního Bailli a pověřován mnoha dalšími aktivitami. Knížetem českým velkopřevorem byl na uvolněné místo po Fra Norbertovi Kinském zvolen v roce 2004 bratr Karel Paar. V rozhovoru v roce 2009 s magistrálním rytířem Františkem Xaverem Skřivánkem u příležitosti svého pětasedmdesátiletého jubilea bratr velkopřevor sdělil, že jako každý druhý člověk procházel ve svém životě různými etapami a situacemi, kdy se musel rozhodnout jak řešit své postoje.153 Byl vychován rodiči v pevné víře v Boha, a proto v následujícím životě vždy pamatoval na to, že v každé situaci je nezbytné se smířit s Boží vůlí a podle toho jednat. Otec mu dal možnost vzdělání a pak již vše záleželo na něm samotném. Nebyla to prestiž, která ho přivedla a drží v řádu, ale činnost a práce vyplývající z tradice jeho předchůdců154, které vedou k uspokojení v naplnění lásky k bližním a pomoci chudým a trpícím. 155 „Každý křesťan a tím spíše řeholník chápe vyvrcholení své pozemské pouti jako službu Kristu, kterou je zavázán zakončit tak, že ze sebe vydá to, co mu bylo dáno.“156 (Fra Karel Paar)
153
Zpravodaj českého velkopřevorství Suverénního řádu Maltézských rytířů a České maltézské pomoci, 24/2009, s. 12-13. 154 Rudolf Paar se stal českým velkopřevorem již v roce 1626. 155 Zpravodaj českého velkopřevorství Suverénního řádu Maltézských rytířů a České maltézské pomoci, 24/2009, s. 14. 156 Tamtéž, s. 16.
40
Závěr Řád Maltézských rytířů je nejstarším rytířským řádem na světě. Původně byl zaměřen na péči o nemocné a strádající poutníky ve Svaté zemi, následně řád svoji náplň rozšířil i na ochranu poutníků a jejich útulků. Řád Maltézských rytířů proslul vynikající špitální péčí na vysoké úrovni i válečnými úspěchy. V současnosti se řád zaměřuje na charitativní službu zmírňováním duchovní i hmotné bídy, na péči o nemocné, staré a opuštěné, zajišťování humanitární péče na různých akcích v rámci Maltézské pomoci. Heslo řádu je „Obrana víry a služba chudým“. V době vzniku řádu a v dalších staletích byla většina lidí věřících, tudíž obrana víry spočívala v obraně proti vojenskému pronikání muslimské víry. V této vojenské funkci se členové osvědčili svojí statečností a obětavostí. V minulosti bylo také mnoho nemocných a chudých, o které se v dřívějších dobách neměl kdo postarat, také zde řád plnil svojí povinnost, jak nejlépe mohl. V současné době slova „obrana víry“ lépe vystihuje „šíření víry“ a současně „služba chudým“ dnes vyjadřuje nejenom péči o chudé majetkem, zdravím, ale především o chudé duchovně. Nejprve to byla pouze náhoda, kdy jsem zjistila, že Fra Josef Zlámal157, který sloužil na farnostech v okolí Hrubého Jeseníka, je převorem řádu Maltézských rytířů se sídlem v Praze. Historie a současná činnost řádu mě upoutala a začala jsem se o činnost řádu zajímat. Následně se mi naskytla možnost se setkat s čestnou a devoční dámou paní Ursulou Czerninovou a její rodinou. Bylo to příjemné setkání, a měli jsme si všichni stále o čem povídat. Z našeho velmi vstřícného rozhovoru vzešla nabídka od paní Czernínové, zda bych neměla zájem jet s řádem Maltézských rytířů do Lurd a pečovat zde o nemocné klienty. Byla to pro mne velká výzva a čest. Výpravy do Lurd jsem se účastnila v roce 2008 a 2009. Lurdy byly pro mne nejenom bohatou zkušeností s péčí o nemocné, ale přinesly mi také duševní uspokojení. Poznala a viděla jsem na těchto výpravách mnoho lidí, kteří s láskou a nadšením pečují o nemocné a postižené lidi, pomáhají jim a jsou pro ně duševní oporou. I přes náročnou práci s nemocnými se na své klienty nezapomínají usmívat a být vstřícní. V této 157
PLOCOVÁ, Zdeňka: Absolventská práce. Historie a současnost řádu Maltézských rytířů, Olomouc: CARITAS – VOŠ sociální, obhájená dne 16.6.2008, s. 45-48 ( životopis).
41
chvíli jsem si uvědomila, že toto není práce, ale poslání lidí, kteří tuto práci vykonávají. Ve své práci zachycuji důležité momenty od vzniku řádu po současnost. Cílem mé práce bylo seznámit čtenáře se Suverénním řádem Maltézských rytířů, s Maltézskou pomocí a činností lidí, kteří zde pracují. Dále zde popisuji svoji vlastní zkušenost z Lurd s nemocnými, jejich a své zážitky a vnímání tohoto prostředí, které má povzbuzující účinky nejenom na nemocné pacienty. Vážím si pozvání členů řádu, že jsem měla možnost se s nimi výpravy zúčastnit a velmi ráda budu členem teamu i v následujících výpravách do Lurd a dobrovolníkem na dalších akcích. Oceňuji spolupráci s rodinou Czerninů a s historikem panem RNDr. Františkem Skřivánkem, magistrálním rytířem Suverénního řádu Maltézských rytířů, který mi poskytl mnoho materiálů z historie řádu.
42
Seznam literatury a použitých zdrojů 1. BRADFORD, Ernle. Řádoví rytíři. 1. vyd. Praha: Zvon, 1996. ISBN 807113-135-0. 2. BUBEN, M. Řád Maltézských rytířů v historii a současnosti. Praha: Public History, 1993. ISBN 80-901432-4-5. 3. FICOCELLIOVÁ, E. Lurdy pramen milosti. Praha, 2008. ISBN 978-80-7195233-6. 4. PLOCOVÁ, Z. Absolventská práce. Historie a současnost řádu Maltézských rytířů, Olomouc: CARITAS – VOŠ sociální, obhájená dne 16. 6. 2008. 5. POŘÍZKA, J. Maltézští rytíři v Čechách a na Moravě 1870-1998. Olomouc: Votobia, 2002. ISBN 80-7198-547-3. 6. POŘÍZKA, J. Řád Maltézských rytířů: z Palestiny na Via Condotti. 1. vyd. Praha: Elka Press ve spolupráci s Knižním klubem, 1997. ISBN 80-901694-81 (Elka Press). ISBN 80-7176-582-1. (Knižní klub). 7. SKŘIVÁNEK, F. Heraldika a genealogie, ročník 40. Církevní knížata v zemích Koruny české. Praha, 2007. 8. SKŘIVÁNEK, F. Heraldika a genealogie 1-2/1999. Devětset let heraldiky. 9. SKŘIVÁNEK, F. Maltézský kostel Panny Marie pod řetězem. Praha: Suverénní řád maltézských rytířů, Velkopřevorství české, 1991. 10. SKŘIVÁNEK, F. Pojednání o heraldice v řádovém kostele maltézských rytířů v Praze na Malé Straně. Praha: Klub pro českou heraldiku a genealogii, 2002. 11. SKŘIVÁNEK, F. Rytíři svatého Jana Jeruzalémského u nás. Praha: Klub pro českou heraldiku a genealogii, 1995. 12. SKŘIVÁNEK, F. Rytířský řád johanitů v severních Čechách. Praha, 1998. 13. SKŘIVÁNEK, F. Heraldika a genealogie, ročník 40. Templáři po sedmi stech letech. Praha, 2007. 14. SKŘIVÁNEK, F. The Maltese Church of Our Lady Under the chain,Praha 2000. ISBN 80-902448-8-7. [Maltézský kostel Panny Marie pod řetězem] 15. WALDSTEIN-WARTENBERG, B. Ein leben für den orden, 2007. [Život pro řád] 16. WALDSTEIN-WARTENBERG, B. Maltézský řád dnes. Janov nad Nisou: CIVITAS, 1995.
43
17. WALDSTEIN-WARTENBERG, B. Řád johanitů ve středověku: kulturní dějiny řádu. 1. vyd. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1381-1. 18. České velkopřevorství Suverénního řádu maltézských rytířů. Seznam členů 2007. 19. Maltézská pomoc, o. p. s. Lourdes 2008, Pouť suverénního řádu Maltézských rytířů – České velkopřevorství. 20. Maltézská pomoc, o. p. s. Lourdes 2009, Pouť suverénního řádu Maltézských rytířů – České velkopřevorství. 21. Zákon č. 198/2002 o dobrovolnické službě ve znění pozdějších předpisů. 22. Zpravodaje Českého velkopřevorství Suverénního řádu Maltézských rytířů a České maltézské pomoci č. 1 – č. 24. Praha 1, Malá Strana. 23. Zdroj: osobní setkání a rozhovory s členy řádu, nahlédnutí do soukromých sbírek fotografií členů řádu, účast na setkáních Maltézské pomoci v Praze, návštěva Lurd s Maltézskou pomocí v roce 2008 a 2009. 24. CD – Výroční zpráva České maltézské pomoci, o. p. s. 2008. 25. Maltézská pomoc o. p. s.– základní dokumenty [online], [cit. 14. 3. 2010]. Dostupný z . 26. 26. ročník mezinárodního Summer Campu Suverénního řádu Maltézských rytířů pro mladé lidi s postižením [online], [cit. 14. 3. 2010]. Dostupné z . 27. Daisy Zdislava Waldstein [online], [cit. z .
1. 3. 2010].
Dostupný
28. Barokní zámek Dětenice [online], [cit. z .
21. 3. 2010].
Dostupný
44
Přílohy
Organizace a struktura řádu Maltézských rytířů Kníže-velmistr je volen doživotně úplnou státní radou z řad profesních rytířů. Je podřízen pouze papeži. Velmistr vládne pomocí svrchované rady, jíž předsedá. Při uprázdnění velmistrovství je řád spravován místodržitelem velmistra Svrchovaná rada se skládá z 8–10 osob, které jsou voleny generální kapitulou na dobu pěti let. Členové jsou vybíráni z řad profesních rytířů, pouze výjimečně z řad rytířů obedienčních. Generální kapitula je nejvyšším shromážděním řádu a obvykle se svolává jednou za pět let k volbě členů svrchované rady. Úplná státní rada se svolává za účelem volby velmistra nebo místodržitele. Rozdělení Řád působí na pěti kontinentech a územně je rozdělen do třech tříd teritoriálních sdružení: I.
Velkopřevorství v čele s velkopřevorem, který je volen z řad profesních rytířů a do úřadu může být zvolen maximálně třikrát za sebou. V současnosti existuje 6 velkopřevorství: Řím, Lombardie a Benátky, Neapol a Sicílie, Čechy, Rakousko a Anglie.
II.
Podpřevorství jsou řízena regentem voleným vlastní kapitulou. V současnosti existují 3 podpřevorství : německé sv. Michala, irské sv. Olivera Plunketta a španělské sv. Jiří a sv. Jakuba.
III.
Národní asociace jsou sdružením v těch zemích, kde není dostatek profesních obedienčních rytířů, a kde proto není možné ustavit velkopřevorství nebo podpřevorství. V čele stojí předseda (prezident). V současnosti existuje 53 národních asociací, z nichž 25 je v Evropě, 23 v Americe, 2 v Asii a v Africe a 1 v Austrálii.
Řád je tradičně aristokratický, ale přijímá i členy rekrutující se z významných osobností nešlechtického původu. Členové řádu se dělí do tří základních stavů: 1. Profesní bratři – nejvyšší kategorie řádového členstva. Po složení věčných a slavných slibů užívají před křestním jménem zkratku Fra. Dělí se na: a. profesní rytíře (1), kteří jsou v podstatě celibaterními laiky a zároveň církevními osobami ve smyslu církevního práva. Pouze z této skupiny může být volen velmistr, většina členů svrchované rady, velkopřevoři, baili a komtuři. b. profesní kaplany, kteří neužívají žádného řeholního jména a mohou, pokud nejsou vázáni konventem, přijímat pastorační závazky při vedení duchovní správy ve svěřených farách. 2. Obedienční rytíři, dámy a justiční donáti skládají pouze kanonický slib poslušnosti (2) a přijímají povinnost žít ve stavu křesťanské dokonalosti a usilovat o rozvoj řádového díla. Mohou být ženatí a mít světská zaměstnání či funkce. 3. Třetí stav tvoří skuteční laici, kteří neskládají profesní ani obedienční sliby, nejsou nuceni žít celibatérně, ale jsou povinni plnit řádové úkoly a vést příkladná křesťanský život. Dělí se na 6 kategorií: a. čestní a devoční rytíři, dámy, tj. čestní rytíři a dámy za oddanost (nutný šlechtický původ)1 b. konventuální kaplani ad honorem, tj. čestní kaplani (jsou přijati k řádu a nežijí v konventu, žijí na řádových farách) c. graciální a devoční rytíři (dámy), tedy rytíři a dámy z milosti (uchazeči, kteří mají pouze 8 šlechtických předků) d. magistrální kaplani (diecézní kněží přidružení k řádu, aby vypomáhali při výkonu duchovní služby)
1
Průkaz šlechtictví (do 16 předků) je vyžadován pro naplnění motta NOBLESSE OBLIGE, kdy je pravé šlechtictví manifestováno službou Kristu a méně šťastným lidem.
e. magistrální rytíři a dámy, tj. z milosti (šlechtici, kteří nemohou doložit požadovaný vývod předků pro vyšší řádový stupeň nebo členové občanského původu vynikajícího společenského postavení) f. devoční donáti (plnoprávní členové řádu, kteří vytvářejí pokračování dřívější kategorie sloužících nebo pomocných bratrů a sester)
Patroni řádu Panna Maria z Philermosu, sv. Jan Křtitel a zakladatel řádu bl. Gepard.2
Řádoví světci a blahoslavení bl. Fra Gerard bl. Fra Raymond de Puy sv. Niccasio Martire sv. Hugo Canefro bl. Gepard Mecatti di Villamagna bl. Fra Don Garcia Martinez sv. Gerland d´Alemanna bl. Fra Pietro da Imola bl. Nonius Alvarez Pereira bl. Adrian Fortescue bl. Fra David Gonson bl. Vilmos Apor baron de Altorja3
2 3
Zkratky sv. – svatý, bl.-blahoslavený Dostuné z http://hradeckydvur.net/martova-pole/rad-maltezskych-rytiru
Suverénní řád Maltézských rytířů – České velkopřevorství oznamuje, že Všemohoucí Bůh povolal do svého království
Jeho Milost nejdůstojnějšího Pána
Fra Josefa Zlámala, O. Melit. infulovaného převora dne 22. prosince 2008
Rozloučíme se s ním při mši svaté v pátek dne 2. ledna 2009 ve 14 hodin v řádovém kostele Panny Marie pod řetězem v Praze na Malé Straně.
Pohřeb se uskuteční v sobotu dne 3. ledna 2009 ve 13 hodin v Halenkovicích v kostele sv. Josefa. Po obřadech bude jeho tělo uloženo do rodinného hrobu.
sestra Františka a ostatní příbuzní
Frá Karel Paar, velkopřevor a ostatní členové velkopřevorství
Fotodokumentace soukromá sbírka
Rozloučení s převorem Fra Josefem Zlámalem 2. ledna 2009
Rozloučení s převorem Fra Josefem Zlámalem 2. ledna 2009
Rozloučení s převorem Fra Josefem Zlámalem 2. ledna 2009
Rozloučení s převorem Fra Josefem Zlámalem 2. ledna 2009
Řádová pouť do Lurd 30. 4.–4. 5. 2009
Pomazání nemocných v kapli v poutním domě Acquil Notre Dame
Před vstupem do pokoje v poutním domě Acquil Notre Dame
Členové teamu a nemocní se chystají na focení
Společná fotografie účastníků výpravy z Čech 2. 5. 2009
Přestože tentokrát stále pršelo, dobrá nálada neopouštěla nikoho z nás
Velmistr Fra Matthew Festing a velkopřevor Fra Karel Paar předávají nemocným a poutníkům z Čech medaile
Čestný a devoční rytíř Ing. Tomáš hrabě Czernin4
Velkopřevor Karel Paar5
4 5
Dostupné z < http://www.farnost-strakonice.cz/Maltezsti-rytiri-2062009.html>.[cit. 3. 4. 2010] Tamtéž
