Karlík a továrna na lingvistiku

Karlík a továrna na lingvistiku Prof. Petru Karlíkovi k šedesátým narozeninám Aleš Bičan Jan Klaška Petra Macurová Jana Zmrzlíková (editoři)

BRNO 2010

Sborník byl vydán s finanční podporou Ústavu českého jazyka FF MU a v rámci výzkumného záměru MSM 0021622435 „Středisko pro interdisciplinární výzkum starých jazyků a starších fází jazyků moderních“ řešeného na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity.

Recenzovali: doc. PhDr. Zdeňka Hladká, Dr., Mgr. Pavel Kosek, Ph.D. Editors © Aleš Bičan, Jan Klaška, Petra Macurová, Jana Zmrzlíková, 2010 © Host — vydavatelství s. r. o., 2010 © Masarykova univerzita, 2010 ISBN 978-80-7294-412-5 (Host) ISBN 978-80-210-5394-6 (Masarykova univerzita. Brno)

|5

Obsah

Úvod ............................................................................................... Marie Krčmová / Petr Karlík známý a neznámý ........................... Zdeňka Hladká / Ohlédnutí za konferencemi Čeština – univerzália a specifika ............................................................... Antonín Bartoněk / Deontická a epistémická modalita v latině a řečtině. Třicet pět let výzkumné práce na Masarykově univerzitě .............................................................. Daša Bartoňková / Prosimetrum, the Mixed Style, in Fulgentius’ Mythologies ........................................................ Aleš Bičan / Čím je Petr zvláštní aneb kombinovatelnost slabičného /r/ v češtině .............................................................. Václav Blažek / Kolik slov používali Indoevropané? .................... Michaela Čornejová / Karel v toponymii Moravy a Slezska ......... Joseph Emonds / Case Theory Revisited: Nominative and Accusative Super Case ....................................................... François Esvan / Poznámky k adaptaci sloves cizího původu v češtině .................................................................................... Masako Fidler / Onomatopoeia as an Embryonic Word: Sound and Submorphemic Properties of Czech Onomatopoeic Expressions ....................................................... Eva Hajičová / Tři otázky pro Petra Karlíka (a tři oříšky pro Popelku) .......................................................... Björn Hansen / Another Piece of the Infinitive Puzzle: the Czech Frustrative Construction ne a ne zapršet ................. Milada Hirschová / Tzv. primární ilokuce, větný modus a kondicionál .............................................................................

9 12 20 29 40 49 69 90 98 125 138 156 166 180

6|

Tomáš Hoskovec / Věta a výpověď ve znakovém pojetí jazyka .............................................................................. Jan Kořenský / Věčný spor – slovník vs. gramatika ještě jednou ................................................................................ Pavel Kosek / Slovosled kondicionálového auxiliáru v Bibli svatováclavské ............................................................... Peter Kosta / Causatives and Anti-Causatives, Unaccusatives and Unergatives: Or How Big is the Contribution of the Lexicon to Syntax ........................................................... Michal Křístek / Stylotvorné faktory v (inter)akci: gratulace formou stručného komentáře k jubilantovu individuálnímu stylu ................................................................. Krzysztof Migdalski / The Third Person Auxiliary Clitic as a Number Marker in Slavic .................................................. Eva Minářová / Variabilita a dynamika lexikálních prostředků publicistiky ............................................................. Marek Nekula / Deminutiva a augmentativa v češtině z typologického hlediska .......................................................... Klára Osolsobě / Několik poznámek na okraj derivací od sloves s uzavřeným kmenem minulým ................................ Karel Pala – Pavel Šmerk / Multiword Expressions in Czech (a Case Study) ............................................................ Jarmila Panevová / „Být posel dobrých zpráv je mi příjemné“ (Několik poznámek k infinitivním konstrukcím) ...................... Anna-Maria Perissutti / Analytické kauzativní konstrukce v češtině .................................................................................... Vladimír Petkevič / Využití vidu ke zkvalitnění automatického zpracování češtiny ..................................................................... Jana Pleskalová / Petr a Karlík v průběhu 12.–21. století na území dnešní České republiky ............................................. Zdenka Rusínová / Psané slovo mezi světem digitálním a analogovým ............................................................................ Dušan Šlosar / Záporný imperativ redivivus .................................. František Štícha / K jednomu typu číselné (ne)kongruence (na bázi ČNK) ........................................................................... Jindřich Toman / On -t’, of All Things ........................................... Radoslav Večerka / Poznámka k syntaktické terminologii ............ Jarmila Vojtová / K nářeční terminologii pěstování vína ...............

190 200 205 230 274 277 293 304 316 331 345 355 368 388 394 402 406 428 436 441

|7

Roland Wagner / Nenahýbejte se z oken – úvahy na cestě z Brna do Norimberku .............................................................. 450 Stanislav Žaža / K funkcím akuzativu v antických jazycích a ve staré ruštině ....................................................................... 468 Soupis prací Petra Karlíka ............................................................. 481

| 355

Analytické kauzativní konstrukce v češtině Anna-Maria Perissutti Università di Udine, Itálie [email protected]

0 Úvod Tento příspěvek je věnován analytickým kauzativním konstrukcím v češtině. Jedná se o téma, kterému se jubilant věnoval poprvé v roce 1983 (Grepl – Karlík 1983), poté v Mluvnici češtiny 3 (1987). V těchto konstrukcích si v češtině (podobně jako ve slovenštině a na rozdíl od většiny slovanských jazyků) konkurují dvě maticová slovesa, nech(áv)at a dá(va)t. Navzdory své specifičnosti nepřitahovalo toto téma velkou pozornost ze strany českých lingvistů. Příznačné je, že o analytických kauzativních konstrukcích v češtině neexistuje žádná monografie. Informace o nich najdeme pouze v článcích, které se soustřeďují na některé dílčí aspekty těchto struktur. Protože jsme si vědomi, že nejsme schopni na tak malém prostoru, který máme k dispozici, popsat syntax a sémantiku infinitivních struktur se slovesy necha(áv)t a dá(va)t v celé jejich komplexnosti, chceme v tomto příspěvku pouze shrnout několik poznámek o těchto konstrukcích a aplikovat na ně některé testy, které jubilant navrhl pro analýzu syntaxe a sémantiky infinitivních vět (Karlík 2008).

1 Existující studie o kauzativních konstrukcích v češtině Mluvnice češtiny 3 (1987) analyzuje kauzativní konstrukce (dále jen KK) v rámci procesů deagentizace: nech(áv)at/dá(va)t + inf. slouží podle autorů k deagentizaci typu agens-iniciátor, která spočívá v odsunutí agentu z pozice podmětu výchozí věty. Vycházíme-li např. z aktivní konstrukce (1):

356 |

(1)

Lékaři malého Petra na podnět učitelky znovu vyšetřili.

dostaneme pomocí deagentizace agens-iniciátor kauzativní větu: (1a) Učitelka dala/nechala malého Petra (od lékařů/lékaři) znovu vyšetřit. Transformační přístup vede autory k vyloučení další KK se slovesy nech(áv)at/dá(va)t. Jedná se o věty: (2)

Petr nechal Pavla čekat.

(3)

Petr dal sekretářce opsat pro šéfa závěrečnou zprávu.

Věty (2) a (3) nejsou podle autorů struktury deagentizační, a tudíž nejsou zahrnuty do kauzativních vět v pravém slova smyslu; k rozlišení těchto struktur od pravých kauzativních vět nabízejí autoři test: pouze v KK jsou maticová slovesa nech(áv)at a d(áv)at zaměnitelná: (1a) Učitelka dala/nechala malého Petra (od lékařů/lékaři) znovu vyšetřit. (2)

Petr nechal/*dal Pavla čekat.

(3)

Petr dal/*nechal sekretářce opsat pro šéfa závěrečnou zprávu.

Aniž bychom zpochybnili, že se jedná o tři různé syntaktické konstrukce, budeme je v našem příspěvku považovat za KK v širším slova smyslu. Panevová (2003) se rovněž věnuje pouze konstrukcím typu (1), které autorka parafrázuje takto: „X požaduje od Y, aby Y něco způsobil/udělal pro (ve prospěch/neprospěch) Z (Přičemž X±Y a X může být identické se Z)“. Autorka se soustřeďuje na význam vidové alternace v této konstrukci. Za povšimnutí stojí rozsáhlý článek kanadského lingvisty Toopse (1992), jehož cílem je postihnout rozdíl mezi maticovými slovesy dá(va)t a nech(áv)at. K některým autorovým postřehům se vrátíme během naší analýzy. Krátký a výstižný příspěvek Uličného (2010) chce načrtnout rozdíly mezi kauzativními strukturami typu (1) a typu (2).

| 357

Než přistoupíme k analýze KK v češtině, chceme vyjasnit některé termíny, které budeme používat: – Za KK považujeme jak konstrukce sloužící k vyjádření tzv. faktitivní kauzace, kde agens (kterému budeme říkat kauzující) způsobuje, aby externí exekutor (kterému budeme říkat kauzovaný) něco uskutečnil, tak i kauzaci permisivní, kde kauzující umožňuje (tím, že se tomu nebrání), aby kauzovaný něco uskutečnil.1 – Ve středu našeho zájmu budou tedy konstrukce typu (1), kterým budeme říkat pasivní kauzativní konstrukce, dále PKK; konstrukce typu (2), kterým budeme říkat akuzativní kauzativní konstrukce, dále AKK; a konstrukce typu (3), kterým budeme říkat dativní kauzativní konstrukce, DKK. – Naše analýza vychází z materiálu Českého národního korpusu (SYN2000).

2 Pasivní kauzativní konstrukce v češtině: úvod a syntaktické restrikce Jedná se o nejčastější kauzativní konstrukci v češtině, v níž kauzující způsobuje, aby kauzovaný něco vykonal nebo nevykonal. V této konstrukci si konkurují dvě maticová slovesa, dá(va)t a nech(áv)at. Již řada lingvistů si všimla podobností syntaktické struktury PKK a pasivních vět; zvlášť nápadná je podobnost ve vyjádření externího agentu, který je v obou strukturách vyjádřený instrumentálem nebo předložkou od + Gen. (4) Ráda si nechám postavit dům firmou Dennert. (ČNK) (4a) Dům byl postaven firmou Dennert. Jak bylo zjištěno pro italštinu (Guasti 1993), externí agens v PKK je syntakticky neaktivní. Zdá se, že tato restrikce platí i pro češtinu. Všimněme si následující věty: 1 Rozdíl mezi faktitivní a permisivní kauzací představuje téma hodně debatované v literatuře o analytických kauzativních konstrukcích. Malý prostor, který máme k dispozici, nám neumožňuje se tímto tématem zabývat. Z našeho hlediska je podstatné to, že jak v kauzaci faktitivní, tak i v kauzaci permisivní má kauzující kontrolu nad uskutečněním kauzativního děje: ve faktitivní kauzaci děj iniciuje, v kauzaci permisivní se realizaci děje nebrání.

358 |

(5)

Na podnět starosty byla budova parlamentu postavena architektem Klímouj, aby získalj přízeň voličů. (5a) Starostai nechal postavit budovu parlamentu architektemj Klímou, aby získali přízeň voličů. Zatímco v pasivní větě (5) externí agens vyjádřený instrumentálem (architektem Klímou) kontroluje PRO ve vedlejší větě, ve větě kauzativní (5a) externí agens PRO ve vedlejší větě nekontroluje. Z toho vyplývá, že externí agens není argumentem kauzativní konstrukce, ale chová se jako adjunkt, fakultativní člen: koneckonců bývá vyjádřen velmi zřídka. Z námi analyzovaných 300 pasivních kauzativních vět se slovesem nechat jenom čtyři věty explicitně vyjádřily kauzovaného. Častá absence kauzovaného koreluje podle nás s charakterem infinitivních sloves vyskytujících se nejčastěji v této konstrukci: jedná se většinou o slovesa patřící k sémantickému rámci „služeb“, jako jsou vypracovat, postavit, přinést, odpojit, opravit, vysvětlit, udělat, zkontrolovat, vyčistit aj. Z těchto předpokladů můžeme usoudit, že význam této konstrukce je následující: kauzujícímu jde o to, aby děj byl vykonán, lhostejno kým. Podobnost PKK a pasivních vět nám umožňuje vysvětlovat některé syntaktické restrikce typické pro infinitivní slovesa v PKK; aby se infinitivní slovesa mohla vyskytovat v této konstrukci, mají být tranzitivní. Zatímco je věta (6) s tranzitivním slovesem přijatelná, věta (6a) se slovesem netranzitivním přijatelná není: (6) Petr dal/nechal uspat dítě babičkou. (6a) *Petr dal/nechal usnout dítě babičkou. Vysvětlení této restrikce je snadné: jak jsme viděli, PKK slouží k deagentizaci, tj. k vytlačení externího agentu do pozadí. Podmínkou pro tuto transformaci je, aby infinitivní sloveso, které se stane součástí kauzativní struktury, bylo agentivní, tj. obsahovalo ve své tematické struktuře agens. Netranzitivní slovesa agens ve své tematické struktuře neobsahují. V PKK se nevyskytují infinitivní slovesa epistemická, psychologická, slovesa jako vyhrát a prohrát. Srovnejme věty (7) a (7a):

| 359

(7) Nobelovu cenu vyhrál v roce 2009 americký fyzik Willard Boyle. (7a) *V roce 2009 nechali vědci vyhrát Nobelovu cenu americkým fyzikem Willard Boyle. Abychom vysvětlili tuto restrikci, musíme opět brát v úvahu tematickou strukturu infinitivních sloves, která se stanou součástí kauzativní konstrukce: epistemická, psychologická slovesa a slovesa jako vyhrát a prohrát mají ve své tematické struktuře jeden interní argument (téma) a jeden externí argument – proživatel (angl. experiencer). Jak známo, představuje proživatel tzv. „ovlivněnou entitu“ (angl. affected entity), protože je dějem vyjádřeným slovesem fyzicky nebo psychicky ovlivněn. Na základě tzv. affectedness constraint (Guasti 1993: 107) víme, že: „If a X0 has affected arguments, then at least one of them must be expressed syntactically.“ Na základě této restrikce, má-li sloveso ve své tematické struktuře „ovlivněné“ argumenty (jako je např. proživatel), alespoň jeden z nich musí být syntakticky vyjádřen. To je v rozporu se strukturou PKK. Shrneme-li rysy konstrukce PKK, ke kterým jsme dosud došli, můžeme říct, že: – v této konstrukci se vyskytují pouze tranzitivní slovesa; – slovesa epistemická, psychologická a slovesa jako prohrát, vyhrát jsou vyloučena; – je to konstrukce se dvěma argumenty: kauzující a děj. Externí agens (kauzovaný) je fakultativní, nebývá obvykle vyjádřený, chová se syntakticky jako adjunkt; – význam této konstrukce je, že kauzující chce, aby byl děj vyjádřen infinitivním slovesem vykonán, lhostejno kým. Jinými slovy se tato konstrukce týká výsledku kauzativního děje.

2.1 Role vidu v pasivní kauzativní konstrukci V tomto ohledu je zajímavé si povšimnout role vidu v PKK. Touto otázkou se zabývala Panevová (2003), ke které odkazujeme.

360 |

Na úvod musíme poznamenat, že KK představují typické biklauzální struktury tím, že vid je u nich vyjádřen jak u maticového slovesa, tak u infinitivu: (8)

Bořivoj na tu slávu nechal zabít prase a za režijní cenu koupil laň. (ČNK)

(9)

Byla to postel, na které Severín nechával odpočívat pacienta při ošetření. (ČNK)

Při analýze našeho korpusu jsme si všimli zajímavé tendence: co se týče maticových sloves, nedokonavá slovesa nechávat a dávat vykazují tendenci objevovat se v iterativních, neaktuálních, generických kontextech, zatímco jejich dokonavé protějšky nechat a dát se objevují spíše v kontextech aktuálních, nemodálních. Zdá se naopak, že vid u infinitivních sloves pomůže k tzv. jazykové stylizaci děje (srov. Mathesius 1938): mluvčí může stejný děj představovat jako proces (tím, že užívá nedokonavý infinitiv), anebo jako výsledek (tím, že užívá dokonavý infinitiv). Všimněme si následujících dvou příkladů, které jsou vyňaty z fóra o estetických operacích na internetovém vyhledavači Google: (10) Jednou jsem si nechala bělit zuby a v životě bych to už neudělala. Nejen, že to vydrží tak půl roku maximálně, ale zuby jsou opravdu náchylnější k tvorbě kazu. (Google) (11) Sněhobílé zuby si nechala před třemi roky vybělit. „Nebylo to kvůli cigaretám. Jsem nekuřák […] Jsem s nimi spokojená, ale nedopřávám jim výjimečnou péči.“ (Google) Obě věty mají stejné pravdivostní podmínky: označují nemodální minulý děj. Maticové sloveso je proto v dokonavém vidu. Tyto dvě věty mají různé pragmatické podmínky: užitím nedokonavého infinitivu ve větě (10) mluvčí oznamuje, že s výsledkem děje není spokojen; užitím dokonavého infinitivu ve větě (11) oznamuje naopak, že s výsledkem kauzativního děje spokojen je. Tato otázka by si vyžadovala podrobnější analýzu.

| 361

2.2 Distribuce maticových sloves necha(áv)t a dá(va)t v pasivní kauzativní konstrukci PKK je jediná kauzativní konstrukce, ve které se vyskytují obě maticová slovesa, necha(áv)t a dá(va)t. Distribuce obou sloves není jednoznačně založena na faktitivní/permisivní distinkci – jak necha(áv)t, tak dá(va)t mohou vyjádřit jednak faktitivní, jednak permisivní význam: (12) Dal se / nechal se ostříhat a oholit jako obvykle. Pravidla jejich distribuce se snaží postihnout kanadský lingvista Toops (1992). Podle něho vycházejí rozdíly najevo u imperfektivních forem nechávat a dávat; zatímco nechávat vyjadřuje aktuální děj, dávat vyjadřuje děj neaktuální (habituální). Srovnejme: (13) Právě teď se nechávám (*dávám) holit u holiče. (14) Dávám se (*nechávám se) holit u holiče jednou za týden. (Toops 1992: 45) Toops dodává, že ve vyjádření neaktuálního děje konkuruje dávat s tzv. kontextovými, pragmatickými kauzativními konstrukcemi. Věta (14) by měla stejné pravdivostní hodnoty jako věta (14a) s „pragmatickým“ kauzativem, které nemůže být užito v aktuálních kontextech (viz větu 14b): (14a) Holím se u holiče jednou za týden. (Toops 1992: 45) (14b) *Právě teď se holím u holiče. (Toops 1992: 45) Aniž bychom popírali, že taková tendence existuje, musíme poznamenat, že jsme našli i případy, kde nechávat je užito v neaktuálních kontextech: (15) Grigorjev pravidelně zajížděl k pumpě a nechával si prohlédnout mercedes. (ČNK) (16) Byl přesvědčen, že má infekci. Pořád jí přece nechával dělat ty krevní testy. (ČNK)

362 |

2.3 Faktitivita a permisivita Pro vysvětlení konkurence maticových sloves necha(áv)t a dá(va)t bychom chtěli vycházet z jiného východiska: podle nás je rozdíl mezi těmito dvěma maticovými slovesy zastírán v konstrukci PKK, která mívá faktitivní význam; jak jsme viděli, PKK vyjadřuje, že kauzující chce, aby byl děj vykonán, lhostejno kým. Kauzující mívá obvykle roli beneficiens, a to především v kontextech, kde je infinitivní sloveso doprovázeno dativním reflexivním zájmenem si: (17) Neušlo mu to, že si nechala přinést další koňak a že si objednala šlehačkový pohár. (ČNK) (18) To, že hadi nebývají ve městě, jsem si nechal vysvětlit. (ČNK) V kontextech, kde ale kauzující roli beneficiens nehraje, rozdíly mezi dá(va)t a nechá(va)t vycházejí najevo. Dá(va)t mívá v těchto případech výlučně význam faktitivní, zatímco nech(áv)at umožňuje interpretaci jak permisivní, tak faktitivní: (19) Dal na sebe házet kameny. (19a) Nechal na sebe házet kameny. (20) Dali zmasakrovat pokojný dav lidí s holýma rukama. (ČNK) (20a) Nechali zmasakrovat pokojný dav lidí s holýma rukama. K vysvětlení rozdílů mezi necha(áv)t a dá(va)t nám snad může být nápomocen jejich etymologický výklad; jak přípomíná Uličný (2010), sloveso nech(áv)at vychází etymologicky od původního *nehajati („nedbat, nebránit“); má proto jak iniciační, tj. podněcovací sém, tak v souladu se svým původně negativním významem i sém neglektní, „nebránící“. Sloveso dá(va)t naopak neglektní sémantiku vylučuje. Všimli jsme si ovšem, že ve faktitivní či permisivní interpretaci významu slovesa dávat hraje roli přítomnost reflexivního zájmena se. Srovnejme následující věty: (21) Dal syna prohlédnout ortopédy. (21a) Dal se prohlédnout ortopédy.

| 363

Zatímco věta (21) s nereflexivním slovesem prohlédnout má význam faktitivní, věta (21a) s reflexivním slovesem prohlédnout se umožňuje interpretaci permisivní. Zdá se tedy, že když je kauzující zároveň patientem maticového slovesa, vystupuje do popředí permisivní význam, který oznamuje, že je děj kontrolován kauzovaným. Souhra reflexivního zájmena je zajímavá a zasloužila by si podrobnější analýzu. Z těchto úvah vyplývá, že permisivní a faktitivní interpretace jsou ve značné míře kontextově podmíněné.

3 Akuzativní kauzativní konstrukce Přecházíme teď k analýze druhé nejčastější KK, a sice akuzativní kauzativní konstrukce, AKK. Kauzující je zde vyjádřen v nominativu a kauzovaný v akuzativu. (22) Lékař nechal pacienta chodit. (Uličný 2010) (23) Vítězslav jej nechal v klidu dojíst. (ČNK) V této konstrukci chybí externí exekutor, nejde tedy o faktitivní význam, ale o význam negletní, permisivní. Proto se v ní vyskytuje pouze maticové sloveso nechat. (23a) Vítězslav jej nechal/*dal v klidu dojíst. K vysvětlení nepřijatelnosti slovesa dá(va)t v této konstrukci můžeme opět vycházet z etymologického významu maticových sloves, který nabídl Uličný (2010). Jak jsme viděli v předcházejícím bodě, sloveso nech(áv)at, etymologicky vycházející od *nehajati- „nedbat, nebránit“, má jak negletní, tak iniciační význam, zatímco dá(va)t negletní sémantiku v současné češtině vylučuje. Jelikož má AKK permisivní význam, nepředstavuje vhodný kontext výskytu slovesa dá(va)t. Na rozdíl od PKK, kde se kauzovaný chová syntakticky jako fakultativní člen, adjunkt, a nebývá vyjádřen, v AKK je kauzovaný argumentem kauzativní struktury a nemůže být vymazán. Srovnej nepřijatelnost věty (23b):

364 |

(23b) *Vítězslav nechal v klidu dojíst. V této konstrukci hraje kauzovaný dvojí roli: je zároveň patientem maticového slovesa a agentem infinitivního slovesa. Jak známo, toto chování je typické pro konstrukce AcI, akuzativu s infinitivem, které můžeme charakterizovat jako konstrukce, v nichž subjekt InfP (infinitivní fráze) získává sémantickou roli od slovesa v InfP, ale pád (tj. akuzativ) od jiného slovesa, a to od tranzitivního slovesa, které není prvkem InfP, ale je součástí maticové věty. Interpretaci AKK jakožto konstrukce akuzativu s infinitivem potvrzují další syntaktická chování. Srovnejme např. chování adjektiva ve větě (24): (24) Učitelkai (NOM) nechala žákaj (ACC) přijít do školy nemocnéhoj (ACC). Tvar adjektiva ve větě (24) prozrazuje syntaktický vztah ke jménu v akuzativu, tedy i to, že jméno i adjektivum jsou součástí struktury infinitivní fráze. Další syntaktické argumenty můžou podle nás potvrdit interpretaci AKK jakožto AcI konstrukce. AKK je jediná kauzativní konstrukce, kterou lze nahradit vedlejší větou. Všimněme si následujících vět: (25) Petr nechal Pavla čekat. (25a) Petr nechal Pavla, aby čekal. Zajímavé je i to, že AKK je jediná kauzativní konstrukce, kterou lze pasivizovat.2 Srovnejme následující příklady: (26) Petr nechal Pavla o tom přemýšlet. (MČ 3: 252) (26a) Pavel byl nechán Petrem, aby v klidu přemýšlel. (MČ 3: 253)

2 Jak vysvětluje Karlík (2008), pasivní morfologie se tady objevuje na maticovém slovese, jak tomu bývá v biklauzálních strukturách, a ne na lexikálním slovese, jak tomu bývá ve strukturách monoklauzálních. Srovnejme: a) Petr musel pálit trávu = Trává musela být pálena Petrem (monoklauzální); b) Petr odmítl pálit trávu = Petrem bylo odmítnuto pálit trávu (biklauzální).

| 365

Jak známo, pasivní morfologie staví do popředí patienta (kauzovaného) na úkor agentu (kauzujícího). Tahle operace je možná jen v případě, pokud výchozí konstrukce patienta (kauzovaného) zdůrazňuje. Jediná kauzativní konstrukce, která tuto podmínku splňuje, je AKK.

4 Dativní kauzativní konstrukce Jedná se o velmi řídkou, marginální konstrukci. Maticové sloveso d(áv)at, které bylo ve staré češtině převládajícím slovesem jak ve významu permisivním, tak ve významu faktitivním,3 je v současné češtině produktivní pouze v konstrukci PKK. Jak známo, sloveso dá(va)t je v češtině součástí různých infinitivních struktur s podmětem infinitivní věty v dativu. Ty ovšem nemají kauzativní význam, a nebudou proto předmětem naší analýzy.4 V dativní kauzativní konstrukci najdeme nejčastěji infinitivní slovesa epistemická, psychologická a verba dicendi, tj. právě ta slovesa, která, jak jsme viděli v bodě 2, jsou vyloučena ve struktuře PKK. Jedná se o slovesa typu: zapomenout, pociťovat, proklít, zatratit, pochopit, znát, tušit, vědět, domluvit, promluvit, dýchnout aj. Všimněme si následujících vět: (27) Dejte svým přátelům vědět, kam odjíždíte. (ČNK) (28) Dechové kutálky s trumpetkami a saxofony dávaly zapomenout mladým lidem na odvěké půtky […] (ČNK) (29) Nyní si uvědomil, že tomu zatracenému hajnému nedal ani dýchnout do balonku. Že měl vypito, bylo přece nad světlo jasné. (ČNK) 3 4

Historickým vývojem kauzativních konstrukcí se krátce zabývají jak Toops (1992), tak Uličný (2010). Nebudeme se tedy zabývat: – větami, ve kterých patří infinitivní sloveso do sémantického rámce „konzumních sloves“, typu: (a) Dej mi jíst, jsem hladový jako pes; – směrovými větami typu: (b) Dám omeletu do trouby zapéci; – větami, ve kterých má sloveso dá(va)t pohybový význam: (c) Dám Aničku spát do kolébky; – impersonálními větami s modálním významem: (d) Ta střecha se dá opravit; – frazémy typu: (e) Nedát spát, nedát se odbýt, dát si záležet aj.

366 |

Kauzovaný je zde v dativu a hraje roli proživatele. Jak jsme viděli v bodě 2, na základě tzv. „affectedness constraint“, měl by být tento argument syntakticky vyjádřen, nemůže být zatlačen do pozadí, jak tomu bývá ve struktuře PKK. Proto DKK představují vhodný kontext pro výskyt epistemických a psychologických infinitivních sloves. Zdá se, že se DKK chovají syntakticky jako kontrolové konstrukce, které můžeme charakterizovat jako konstrukce, „jejichž maticové sloveso přiděluje svým argumentům sémantické role. Argument tedy zůstává v pozici subjektu InfP, jelikož mu však není přidělen nominativ, nemůže být realizován nominálním nebo pronominálním výrazem, ale pouze nulovým subjektem s pronominálními rysy. Proto se označuje jako PRO a tyto InfP bývají označeny jako Pro-InfP“ (Macurová 2009). V případě DKK je PRO kontrolováno objektem maticové věty, jak vyplývá z následující věty: (30) Policajti dal řidičij [PROj fouknout do balonku]. Interpretaci DKK jakožto kontrolové konstrukce potvrzuje podle nás i chování zájmena svůj: Srovnejme následující věty: (31) V kanceláři po semináři jsem dali své sekretářcej přečíst svéi seminární pracovní materiály. (ČNK) (32) Po semináři jsem nechali svou sekretářkuj sníst svéj jablko. Zatímco posesivní zájmeno svůj koreferuje ve větě (31) v konstrukci DKK s kauzujícím (s podmětem maticového slovesa), stejné zájmeno ve větě (31a) v konstrukci AKK koreferuje s kauzovaným (s podmětem infinitivu), anebo alespoň takovou koreferenci nevylučuje. To podle nás potvrzuje, že věta (31) s DKK je kontrolová struktura, protože v ní podmět maticového slovesa kontroluje PRO v infinitivní větě, zatímco věta (31a) s AKK je AcI konstrukce.

| 367

Bibliografie ČNK = Český národní korpus. Dostupný z: Google. c2009. Dostupný z: . Grepl, Miroslav – Karlík, Petr. 1983. Gramatické prostředky hierarchizace sémantické struktury věty. Brno: Univerzita J. E. Purkyně. Guasti, Maria Teresa. 1993. Causative and perception verbs. A comparative study. Torino: Rosenberg & Sellier. Karlík, Petr. 2008. Synchronie coby dveře do diachronie. Sborník prací Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě D 4, 32–44. Macurová, Petra. 2009. Kontrolové infinitivy. Brno: Masarykova univerzita. (Nepublikovaná magisterská diplomová práce.) Mathesius, Vilém. 1938. O konkurenci vidů v českém vyjadřování slovesném. Slovo a slovesnost 4, 15–19. MČ 3 = Daneš, František − Grepl, Miroslav − Hlavsa, Zdeněk (eds.). 1987. Mluvnice češtiny 3. Praha: Academia. Panevová, Jarmila. 2003. O jednom typu kauzativní konstrukce v češtině. In: Banyś, Wiesław – Bednarczuk, Leszek – Polański, Kazimierz (eds.), Etudes linguistiques romano-slaves offertes à Slanislaw Karolak, 379–385. Kraków: Oficyna Wydavnicza „Edukacja“. Toops, Gary. 1992. Causativity in Czech: the verbs dá(va)t and nech(áv)at. Canadian Slavonic Papers/Révue canadienne des slavistes 34, 39–56. Uličný, Oldřich. 2010. Komponentová analýza predikátu a hierarchizace propozice. In: Čmejrková, Světla – Hoffmannová, Jana – Havlová, Eva (eds.), Užívání a prožívání jazyka. K 90. narozeninám Františka Daneše, 39–44. Praha: Karolinum.

Analytic Causative Constructions in Czech This paper is dedicated to Analytic Causative Constructions in Czech with the matrix verbs nech(áv)at and dá(va)t, which have remained almost neglected by Czech and foreign studies. After singling out three main syntactic patterns, the Passive-causatives, the Accusative-causatives, and the Dative-causatives, we propose their analysis in syntactic terms, mainly referring to Petr Karlík’s works on infinitive structures (2008).