Karel Matìj Èapek - Chod: KAŠPAR LÉN MSTITEL

Karel Matìj Èapek - Chod:

KAŠPAR LÉN MSTITEL

DÍL PRVNÍ -1Kašpar Lén vracel se z vojny domù; odbyl si svá tøi léta. Totiž domù...! Nemìl vlastnì žádného domova. Když z vlaku na pražském nádraží vystoupil, vìdìl ovšem, kam pùjde odtud, jako by domù šel, ale nevìdìl, až dojde, kam pøed vojnou jako domù chodíval, zda bude stále ještì jako doma uvítán. Tato pochybnost, jím samým zavinìná - nestaral se o tuto otázku po celá tøi léta vojenská -, zmìnila se v rozpaky, dosti živì pociované, když se octl u posledního nároží, za nímž ležel jeho „jakýsi domov“. Prošel úzkou strmou ulièkou, soutìskou to, ústící do X-ské ulice na hoøejším Novém Mìstì, a na vysoký, štíhlý, starobylý patník složil pro chvíli své bøímì, neveliký kuføík, týž, ve kterém druhdy jako fasádník nosíval drobnìjší své nádobí na stavbu. Lén byl zedníkem v obèanském životì. Posloužil mu na vojnì. Teï byl kuføík plný hroznù, nakoupených z posledních grošù, aby nìco z jižních Tyrol s sebou pøivezl. Chatrné dno sešlého kuføíku šestatøicetihodinnou jízdou ještì víc zchátralo, a Kašpar horlivì utíral zátylí od lepkavé šávy, mokvající z jeho ostudného zavazadla, za celou cestu tisíckrát prokletého. Že bude v kufru z vína jenom mláto, vìdìl nazpamì. Myslil tím darem na domov. Domov? - Jak se to vezme. A jak ho pøivítají! Netrápil si tím pøíliš hlavu. Nepøivítají-li, pùjde s Kristem o dùm dále, „jejich“ není, právo na nì nemá. Ale pøece jenom celá ta cesta z Rovereda až do Prahy byla sem do X-ské ulice. Po celou vojanèinu ani se mu o X-ské

ulici valnì nezazdálo, ale když na roveredském nádraží záložníkùm øekli, že pøijedou do Prahy v pondìlí veèer pøed šestou, napadlo mu, že je rád, že se bude moci ještì za dne podívat. Zdržel se ještì nìjakou chvíli s kamarády pøi louèení; to se ví, že to zalili, no a teï je tady. Což, najisto ovšem nejde, a nemùže také vìdìt, mají-li postel prázdnou. To se ví, že tøi léta neèekali na „spoøádaného øemeslníka“, a že mìl hned, jak se postel uprázdnila, náhradníka. Jak je jízdou rozmlácen, mrzelo by ho to zatracenì, kdyby se musil nìkde po špelunkách ohlížet. Vzal chutì zas kuføík na rameno a vykroèil. Kdyby jistì nevìdìl, že je na místì, ani by se hnedle nevyznal. Z novin, jež vojáci spoleènì odebírali, vìdìl ovšem, že se i v X-ské bouralo, ale že tolik, ani se nenadál. Èím víc, tím líp! To každý zedník rád vidí, když se hodnì staví. Když odjíždìli pøed tøemi lety osmadvacátníci do Trevisa, vypadalo to tu, jako když šikovatel zakomanduje: „Ruht!“ - „Pohov“ všechny domy z øady. Dnes èouhají tu už tøi ètyøi èinžáky proti polední stranì ve stavební èáøe; hodnì musily couvat. Ty už stojí: Herg’stellt! A hned vedle staví se nanovo. Nad hotovým pøízemkem leskly se klády lešení, prškou nalakované, ve slunci z nízka do ulice zírajícím, a nìkde odleskem jeho oko až oslòovaly. Kytka na rohovém stìžni se svislými papírovými fábory byla deštìm napita a svítila jak støíbrná. Zrovna naproti staveništi s kytkou zastavil se Kašpar Lén pøed zvìtralým domem, jaksi do sebe zhrouceným, stojícím

jen tak v ruce boží a se slitováním obou sousedù, že starocha pod pažím drželi, vìrní braši. Však dìkovali jen spojeným silám svým, že se už dávno neporouèeli, stará Praha! Tady v tom domì byl Kašparùv domov „jak se to vezme a jak ho pøivítají“. Což, hodilo by se to tuze. Tøebaže dìlal pøed vojnou jenom paèok, nezahodil by ani zdìnou práci a šel by tøeba za „rochnì“ (zedník zdiva), jen kdyby ho „palièák“ (polír) tady naproti vzal. To starý Kryštof jistì rochní tady, no, to se ví, když to tu má u huby. S tou myšlenkou vešel do prùjezdu už úplnì tmavého, èapatou klenbou proláklého, jako chodba do doupìte. Schodištì sem ústící také vyhlíželo spíš jako výpad ze sluje, køivolace vedlo kamsi vzhùru. Podkùvky na vojenských botách Lénových chrastily na kotlavé dlažbì a jasnìji i tlumenìji ozvaly se na dvorku, zapadlém ve ètyøech stejnì vysokých stìnách. U nízké, hnijící døevìné kùlny zaboèil Lén do dveøního pažení bez veøejí a podle dávného, tøemi lety pøerušeného zvyku vystupoval po schodech, kolem osy bez zábradlí náhle zatáèejících. Šel najisto hurtem, hmataje po hladké zdi, vyleštìné nìkolika generacemi, a vystoupiv do patra, po nìkolika krocích zarazil. Tu na chodbì nenahmátla ruka skøíò, v pamìti jeho stojící. Prsty zajely hned k prkenné obrubì dveøí, vytisknuté ze stìny tlakem sta let, a Lén poznal hned, že není nìco v poøádku. Nebyl by to jindy uèinil, ale teï na dveøe zaklepal. Už dutý ozvuk pouèil jej, na èem je, a skuteènì, když sáhl po klice, otevøely se sic dveøe šeptmo jako vždycky a jak bývá

u nevyléèitelnì vlhkých místností, ale z vnitøka zašilhalo na nìj jediné okno bytu zrakem smutné opuštìnosti, tesknì výmluvným, že se ve tmì sotva viditelnì ukázalo. „Dobrej veèír!“ øekl Lén do prázdného pokojíka nazdaøbùh, neodpovìdìl mu nikdo a nic, leda struèná, nevrlá ozvìna na dùkaz, že tu sama bydlí, a pak nastalo výsmìšné šuškání v listoví zahrady za oknem. Prška zmìnila se zase v plískanici. Zakašlal schválnì, jenom aby ještì jednou slyšel hlas prázdnoty, a zavøel... Vtom zasvitlo na chodbì èervenavým svitem z dveøí protìjších, které se právì tak šeptem otvíraly. „Dopajeto,“ øekl jasný ženský hlas, „kohopá hledáte?“ Na prahu ukázal se stín malé postavièky ženské, která se hned vrátila pro lampu. Nebylo na ní skla, a žena svítila si èadivým plamenem nahoru na dlouhého Léna. Sotva dosáhla. Pøišlo s ní ke dveøím tolik dìtí, že se zdálo, že jich musí býti vzadu ještì plná svìtnice. Zedník Kryštof už tady nezùstává?“ ptá se Lén. „Zavøi, prosím tì, dy táhne!“ prohodil mrzutì kdosi z vnitøka. „Ale èlovíèku, už dávno ne!“ odpovídá ženština bez ohledu na mrzouta uvnitø. Mrzout pøišel sám; byl to ramenáè v èepici veøejného o posluhy, a vida na hlavì Lénovì vojenskou èapku, zmìnil ihned náladu. „A to je voják! No to pojïte, vojáèku, dál, no pøijeli jste dnes, pøijeli, vidìl jsem u nádraží. Mùj regiment a kumpanyje, to se zná.“ Dveøe zašeptly vlhce za celou spoleèností a lamželezo v posluhovské èepici zdvihl za pøezku u kalhot nejstaršího

ze svých odnoží, vyndal pod ním nìco rozviklaného, jakž takž ètyønohého, a nabídl Lénovi. Kluk, který èekal patrnì na návrat svìtla, aby pokraèoval ve psaní, postavil se u stolu a upjal na neznámého oèi, jichž bylo vyvaleno tolik párù, kolik dìtí ve svìtnièce, nahonem neodhadný to poèet. Všichni koukali, co øekne vytáhlý mladík v obkrátlých kalhotách a kabátci tìsném, na prsou násilnì dopjatém. „No tak bych si sedl pøeci,“ pøerušil mlèelivé rozpaky pøednosta domácnosti v èervené èepici, „však jste se prošel dost až z Netálie!“ Lén stál tu ještì s kuføíkem na rameni, i postavil jej tak zostra na podlahu, že se rozviklaná deska dna úplnì odloupla. Z otvoru vyhrnula se èerná kaše a za ní hromada velkozrnných hroznù. Kupa dìtí vybuchla v nezkrocený smích nevinné škodolibosti, tím hluènìjší, že Lén se lekl, až jazyk mezi zuby vrazil. „A stafra, stafra, vojáèku, to ste to òák špatnì pøibil!“ Tatínkùv žert rozesmál dìti ještì víc. „Tak vidíte, pozvete cizího, a dìlám vám tady sajrajt,“ omlouval se Lén, „to bude mít mladá paní radost!“ „Copak mladá paní,“ odtušil hostitel, „ale dìti, ty budou nadávat na takovej sajrajt. Viï, Vojto?!“ Lén se vtípil, a vybíraje z nenadálého nadìlení, rozdával na všecky strany dlouhýma rukama, hned až k dìtským ústùm dosahuje. Led roztál, a Lén byl hned jejich, jako mezi svými. „I jen si nedìlají žádný outraty,“ poèala Lénovi „mladá paní“ onikati, potìšena z titulu a z obdarování dìtí, „dᚠto hned nazpátek, Vojto, a ty, Karlíku, taky!“

„‚šak bych také nevìdìl, co s tím; kdybych to tady mohl nechat všechno, jak to leží i s tím kufrem, tak bych byl nejraè...“ „Mámo, dej sem teda mísu!“ mínil zištnì a upøímnì starý. „Nestydìl bysi se, tatíku? Kdo ví, komu to ten èlovíèek veze, a ty bys ho okraï!“ „No, myslel jsem na Márynku Kryštofovu,“ rozhovoøil se Lén, pøiznávaje se tak náhlým roztajením mezi rovnými sobì lidmi k myšlence, kterou si výslovnì po celou cestu nepøipustil, „ale když už tady nebydlí ta rodina, a hledat je, kufr je od sebe...“ A Lén umlkl. Pohled, mezi jeho hostiteli nápadnì vymìnìný, vzal mu slovo. Žena zaèala škrábat v hrnku, muž utáhl plamen v lampièce, bez cylindru hoøící, a venku pleštil d隝 o dlažbu dvorka. „Kde by jako zùstávali staøí,“ naèal muž zase øeè, „to vám nepovíme... jestli jsou vùbec v Praze.“ A zas mu byl plamen pøíliš malý, povytáhl knot, až èadil. „Staøí se stìhovali s velkým rámusem, je to pùl léta,“ dodala žena, „nìco mìli s domácím, òákej škandál, snad skrz èinži.“ A velice rychle nakládala hrozny na mísu, tak rychle, jako by se bála, že Lén následkem nepøíznivých zpráv o jeho známých dar odvolá. „Staøí, to jest rodièové,“ øekl Lén, „a co dìlá ta holka... ?“ „Ta šla už pøedtím, døíveje...“ „Do služby?“ „My jsme tady na Havla rok,“ rozešvitoøila se náhle hospodynì, „no, jojojo, navlas pùl léta je to!“ „A co vy jste jejich, tejeh Kryštofù, syn, pøítelskej, nebo známej?“ zpytal hostitel. „Docela cizí, býval jsem u nich na kvartýøe.“

„Tak se vám to mùže øíct. Tak ta holka slouží. Slouží... jenže bude ona mít... moc pánù,“ zarepetila „mladá paní“. „Chech,“ zachechtl se Lén nucenì, „já taky mìl moc pánù, snad naposled neslouží na vojnì?“ „I bude vono mezi nima vojákù taky dost, blízko kasáren je to...“ Lén frkl na sucho, naklonil hlavu a trolil mezi prsty chudou špièku øídkého rusého knírku. „Alto Adige,“ bruèivì slabikoval hostitel název novin, velikými èervenými skvrnami od vína rozmoklých, kuføík s hrozny byl jimi vyložen. „Tak ono je to takový,“ øekl potom Lén s okázalou lhostejností, aby si nikdo nemyslil. Nastala trapná pomlka, až koneènì posluha, po hodné chvilce zahloubání do rozmoèených novin, z nichž ovšem nerozumìl ani slabice, sòal cvikr, a dvì svìtýlka, pøedtím na tváøi mu hrající, chvìla se nyní pod skly na složených hrstích dìlníkových, ohromných vychytaných prstù, jež byly obtoèeny hnedle až navrch kamennými mozoly. „Taliánský noviny,“ povídal starý, ale pohlédna Lénovi do tváøe, hned zmìnil tón a pokraèoval: „No, øekli jsme, co víme, a snad i to jsme si mohli nechat! Èlovìk se nenadá, ale ptal jste se sám. Soudit nesmí nikdo nad druhým, každý má svou hvìzdu a na tej je to psáno, co ho èeká. To víte, já klepy nesháním, to ženský vedí mezi sebou, byli tady ètvrt léta s námi na jednej chodbì, a já si dìvèete tuze ani nevším’, a do takových míst ani nechodím...“ Byl by snad mluvil tak ještì chvíli, ale Lén se vzchopil. „Nebudu zdržovat, už je taky kolik hodin.“ „Tak zapla pánbùh za ty hrozny!“ zastavila se pøed ním hlasem bezzubì a mazlivì breptavým matka posluhovy rodiny,

„nìco jsem pleskla víc, než jsem mìla, ale proto se na nás nehnìvají, byli by se to dozvìdìli tak jako tak.“ „‚bohem!“ vydechl Lén ze zaschlého hrdla a sáhl na kliku; ježto se mu však toho pozdravení zdálo málo na tak dlouhé posezení, dodal ještì, odkašlav si: „Tak dobrou noc!“ Posluha provázel jej se svìtlem až ke schodùm, a tu se Lén obrátil: „Však nemuseli, tady jsem se potmì nachodil dost... každou hodinu...“ Chvíli stáli naproti sobì, a staroch pozoruje Léna cvikrem až na kraj nosu posazeným, vidìl, že se mladý záložník jaksi zardìl. Velice zdlouhavì sáhl Lén za pøeloženou obrubu vojanské èepice, vyòal odtud dvì tlusté, nezvykle tmavohnìdým tabákem nabité cigarety. Jednu podal hostiteli a druhou pøidržel k plameni lampy. „Aha, z Rivoli,“ prohodil staroch znalecky, „ještì je tam pašujou?“ Dýmaje tak, že mu do tváøe ani vidìt nebylo, zahovoøil Lén s unáhlenou srdeèností: „Abysme si rozumìli, proè; mám já u tìch lidù ještì nádobí svoje zednický, a je toho nìkolik kouskù, tak bych pøece jenom rád vìdìl, kde oni teï zùstávají, a to se nikdo nedozví než od té, od... toho dìvèete...“ „Ale cakra, cakra to nádobí, zednické nádobí, mám já už taky hlavu, aby ji hodil psu, dy tady nechali nádobí plnou sednici, dy se mùžete hned na to podívat, a že mì to hned nenapadlo!“ Zavadil loktem o dveøe prázdného bytu, otevøely se šeptem, a vysoko nad hlavou posvítil Lénovi dovnitø. Bylo tam vidìt

v koutì skuteènì nìco zednického náèiní, Ižíci, kladívko, krokev, váhu vodní, misku na cement a nìkolik fasádnických dlouhých pravítek, motouzem svázaných. „Vydal bych vám to hned beze všeho,“ øekl nenadálý pøítel Lénùv, tøebaže Lén nijak nevypadal, jako by se chtìl na svùj majetek bezodkladnì vrhnout, „ale to víte, že k tomu musí být domovník, no, pøijdìte si zejtra.“ Ale Lén se nehýbal, stál jako dub, jenom z jeho cigarety valily se valouny kouøe. Staroch hledìl na nìj chvíli upjatì pozornì, v oèích kmitla mu jiskra porozumìní a pološeptem prohodil: „Je to u cajkhausu hned za rohem v Èervené ulièce.“ Jaksi ostýchavì sáhl Lén za èepici a podal mu ještì jednu tlustou cigaretu. Týmž zajiklým hlasem, zlomeným zprávou o pøebývání Kryštofovic dìvèete, vydechl ještì jednou: „‚boem!“ a rychle odešel. „Copak bude s tím kuføíkem?“ volal za ním staroch, když už Lén byl dávno na dvorku... Stoje zase ve vratech, Lén po nìkolikastokráte už od té doby, co svlékl vojáka, opìtoval marný pokus, uvésti civilní šat, naposled pøed tøemi lety svleèený, v soulad se svou postavou; ale ani tentokráte nepodaøilo se mu pøetáhnout útlou vestièku pøes vychrtlý bøich, a také rukávy kabátce couvly hned zas nazpìt do poloviny jeho ploského, ale širokého pøedloktí. Pøivíraje oèi štiplavému kouøi nejsprostší vlašské cigarety, èetl na èervené tabulce pøes ulici, osvìtlené již výstražnou stavební lampièkou: „Stavba domu Jindøicha Konopíka...“ Deštìm polita leskla se tabulka krvavì od rudého skýlka lampièky, a Lén utanul zrakem na ní, choule se jaksi zimomøivì

pøed dešovými kapkami u vrat. Hnedle jej tu v Praze mrazilo, zvykl na tridentskou pohodu. „Jindøicha Konopíka,“ šeptal a náhle jím to jméno pohnulo do kroku. Udìlal dva tøi a nad jasnì osvìtleným krámkem kupeckým hned vedle vrat na nepomìrnì veliké tabuli firemní èetl tože jméno: „Jindøich Konopík, obchodník se zbožím koloniálním.“ „Na mou duši, ten samej! Tak vida, zrovna naproti si to koupil,“ prohodil Lén sám pro sebe, „no, to se mu mùže hned øíct o práci.“ Pøešel pøed krámkem sem tam, ošíval se chvilku: „Jednou to není zednický, øíkat pánu a ne mistru polírovi, a po druhý sem musím zejtra tak jako tak, a za tøetí mám hlad jako pes.“ Ale než se dal na pochod, podíval se pøece na okamžik, ale dùkladnì do krámku. U samých sklenìných dveøí sklonìn nad pultem pøebíral se v úètech mužík, na pohled nemladý, jak se podle jeho úplnì holé, jak slonová kost bílé lbi souditi mohlo. „Ale! Pan Konopík!“ pomyslil si Lén, „ten špatnì hospodaøil za ty tøi léta s vlasama.“ A bylo mu do smíchu, leè jen na okamžik. Vzápìtí zabolelo ho jako spálenina na duši; jako když puchýø nedávno vzniklý prodøe. Lén vìdìl, odkud jej má. Zahnul tìsnì k potemnìlé øadì domù, aby se skryl co možno pøed deštìm, nyní tak tìžkými kapkami padajícím, že slyšitelnì klepaly na skla svítilen, v nichž plynové plameny po vìtru plápolaly jako pøišpendlený motýl. A vítr, jak letìl ulicí, udeøil po øadì na všechny svítilny a každou zachøestil. Lén šel dlouho, neustále potahuje krátkou vestu pøes pás, až koneènì zastavil u uzenáøského krámku poslední jakosti. Žaludek zatáhl v nìm za jícen zrovna vztekle právì v tom oka-

mžiku, když uhodl svùj èas, jako bývá u všech dìlných lidí. Ohmatal pod obrubou vesty v kapsièce tøi zlatníky a nìco drobných. Z krámku vyšel Lén s ohromným kusem èehosi, patrnì velice chutného; hlavu do archu novin, v nìmž se pochoutka jeho jako plástev prsti èernala, zrovna zatínal. Naposled hltavost jej tak pøekonala, že si až zastavil i obrátil se až doprostøed jízdní dráhy, a tu hostinu svou dokonèil rvaèkou s notným klínem chleba. Byla ho ètvrtka i ubývalo ho mezi zuby Lénovými sousty bezmála jako pìst. Arch novin, od hojného tuku až do èerna skvrnitý, držel prázdný mezi dvìma prsty svislé ruky chléb dojídaje, až z nìho zbyl umolousaný chuchval støídky. Nebyl to velký kus, ale Lén pøes to, že jedl až dosud stejnì hltavì, za nic na svìtì nebyl by do úst vpravil tento zbytek. Pomalu zabalil jej do papíru, smáèkl v dlani, a po dvou tøech krocích, jda stále uprostøed ulice, papír upustil. Šoural se stále pomaleji, až zatoèil do tìsné køivolaké ulièky a v ní zapadl do výèepu lihovin, zaboøeného hluboko v chodníku a do dálky jako zhasínající ohništì svítícího rubínovými, zelenými, žlutavými lahvemi výkladce. -2Bylo už notnì pøes pùlnoc, když Lén jda kolem zbrojírny zasalutoval vojenské stráži, vypjav hruï podle øádu a nakroèiv parádním chodem. Za rohem však hned schlípl a zhroutil se Lén zase v postavu, na níž nic nebylo ze vznosného vojáka, jak se byl vèera z Tyrol do Prahy vrátil. Žhavý nápoj, vypitý tam v nálevnì do chodníku zaboøené, jako by byl v tìle Lénovì, vyhloubil, vyleptal dutinu, kterou nut-

no bylo schoulením postavy zaplnit. Už nemusil vestu stahovat pøes pás. Šel ulièkou tmavou jako rokle. Kdesi na druhém jejím konci neviditelnou, nárožím skrytou svítilnu prozrazoval malý svit. Loktem drhna o hrubou omítku šel Lén vpøed váhavì a stále váhavìji, èím více blížil se místeèku, uprostøed ulièky tušenému. Skupina kamenù ve vlhké dlažbì zasažena byla tu reflexem svìtla blikavého pùvodu. Ozvalo se zakašlání a šoupnutí støevíce o kamenný stupeò, Lén o protìjší zeï opøen nerozeznával, kdo to, nebo blikavá lampa visela za druhými, vnitøními sklenìnými dveømi, nad nìkolika stupni povýšenými. Ze špinavého obdélníku skla matnì vyvìrala tmavým obrysem kulatá ženská hlava, obtoèená vlášením rozsochatého úèesu; hlava se naklonila vpøed a pod záøí lampy, tìsnì za sklem prolínající, ukázala v krátkém zátylí vypouchlé ohbí šíjového obratle. Ozvalo se to z vrátek, utopených v dlažbì, jako všechny dveøe a vrata v celé ulièce. „S-p.. èk!“ nebo nìco podobného zašeptala mladice, seskoèivši s líèenou rozmarností obìma nohama najednou se stupòù, a tu ukázalo se, jak krátké, široké postavy je. Lén, zhlédnuv k tomu, že má vlasy plavé, témìø bílé, jedním hmatem své kostnaté proláklé ruky popadl ji v záloktí tìsnì pod širokým ramenem, snìhobíle se ronícím ze živùtku bez rukávù. Dìvèe prohnulo se, zasyèelo pod železným jeho sevøením. „‚svou cestou, ‚šáku, se žádným koøalou nikdá nejdu!“ Lén nepopouštìl. „Øvát nebudu,“ jektala, „to ne!“ supala, hledíc rámì vyrvati z Lénovy hrsti. „Ale tady je!“ vykøikla rdoušeným hlasem a dlaò její vpeøila se strašným políèkem do vychrtlého oblièeje Lénova.

Rána byla tak prudká, že vytrhla z Lénovy pìsti její sevøené rameno, dìvèe vyskoèilo na tøetí stupeò. „Ježíši! Lén!“ zhrozilo se a celou tíhou vpadlo mezi kývavé veøeje, že se rozlétly dokoøán. Lén za ní, že se veøeje ani nepostaèily zavøít. Hned za dveømi byl dvorek jako dlaò, pøeskoèila jej dvìma skoky a již byla na schodech. Lén v patách. Schody náhle zatoèily, a než se nadál, vskoèila tu do sklenìných dveøí zevnitø vápnem obílených, tìsnì na schodech ústících. Zapráskla prudce a dvakráte klíèem otoèila, ale zámek nezachytil, ve štìrbinì mezi dveømi zùstaly prsty levice Lénovy. Zaal zuby a jediným vzepøením ramene otevøel pøes to, že veøej po podlaze krouhala její nastavené chodidlo. „Proboha, moje noha!“ zaskuèelo dìvèe tichým vzkøekem døepnouc na podlahu, „Ježíši, Je-ží-ši!“ hoøekovalo stále tiše, ale náhle ustalo. Na schodech ozvaly se velké šlápy a hlas skuhravì chrèící, takže ztìžka bylo uznati jej za hlas ženy, spílal zdola: „Copak se to dìje? Mám vzbudit starýho?“ Dìvèe vzchopilo se se zemì a našlapujíc na patu pøibelhalo k pootevøeným dveøím. Zlobným hlasem, sekanými slovy vyjeklo ven: „I jsou dole! To je ‚mùj‘ a zùstane tu!“ Chrèivé huhlání venku nasadilo ještì zlobnìji, ale Márynka Kryštofova, roztoèivši zámek naslepo zamknutý, pøitøáskla dveømi a zamkla znova na dva západy. Ale hned zase døepla na zem, znovu popadla odøené chodidlo a pokraèovala ve svém tiše úpìnlivém náøku: „Ježíši, té bolest...“ Hlavu vtisknutou mezi kolena, štkala, až se jí smìšná jakási štìtièka z vrcholku úèesu trèící natøásala.

Lén pozoroval dobøe, že doopravdy nepláèe. Hoøel ve tváøích, na pravé víc; tu pøipaloval políèek, jejž dole utržil. Díval se na tu pevným úèesem utaženou hlavu, úplným zaujetím zapomínaje na všechno okolí. Násilným vmáèknutím hlavy na kolena rozevøely se praménky nastrojených vlasù, i ukázalo se, že oproti vrchním, nejsvìtleji plavým, takøka bezbarvým, uvnitø kštice tmavìjším, div neèernají hlubší vlny vlasù, tak hustì vyvìrající, že rozèísnutí nikde ke kùži nešlo. I štìtièka, z úèesu Márynèina trèící, byla takto dvojbarvá. Léna popadla strašná, co živ byl nepocítìná lítost. Rty mu zkamenìly, ale slzy, jež nebyl schopen vyplakati, v chøípí ho rýpaly, skránìmi mu trhaly. Pohlížeje na plavé, úpravnì mnohými prùsvitnými høebínky a jehlicemi na spoustu kadeøinek a tuhých vlasových ozdùbek rozdìlené témì dívèiny hlavy, pøed ním až k zemi ponoøené, vzpomnìl si na okamžik, kdy po prvé uvidìl na místì této ohavnì umìlé spousty dìtský culíèek z jednoduchého, narychlo utaženého úèesu trèící, dvojbarvý chvostík, bìlavì plavý a temnì rusý. Hruï zachvátila mu køeè, mohl jen s namáháním vdechnouti, ale rdousil se, vydechuje v trhavých pøestávkách. Bylo to jednou na stavbì, když Márynka pøinesla za otèimem obìd. Zrovna pøed polednem byla pøestala bouøka, od noci trvající a nesmírným lijavcem provázená, takže zedníci, aè pracovali se žokovými hadry na zádech, musili ze stavby utéci a vìtšinu dopolední doby strávili pod lešením. Zrovna pøed polednem se slunce rozesmálo, a hned se poslouchalo žblunkání notných krápìjí, na krajích prken lešení nabíhajících, veseleji. Odrazem silného, mohutnì rozžehajícího svìtla, náhle s nebe spadlého na rozlehlou, mìlkou louž, oèi až pøecháze-

ly. Na vodì zajiskøilo bílé slunce, a jak oko oslnìno od nìho uteklo, rozselo se na hladinì hned nìkolik modravì støíbrných koulí sluneèních. Po nebi prchal skoøicový cár mraku za cedícími hnìdými valouny roztržených mraèen, mocným násilím vìtru za obzor pìchovaných. Bylo radostno; z øady zamlklých dìlníkù ozvala se zas øeè, kouø z Lénovy dýmky zmodral a unášen vìtrem vrhl na zemi stín tak zevrubný, že v nìm byla i vlákna dýmových svitkù patrna. A záø rostla, rostla, jako by se slunce s nebe øítilo, celé okolí deštìm zalité úsilno rozblesklo, na ohromnou louž v proláklinì materialištì nebylo možno prohlédnout, vìci od slunce odvrácené úplnì zèernaly, a vtom - na protìjším bøehu jezírka, v písèitou pùdu již vsakujícího, postavila se èerná, boubelatá postavièka Lénovi zrovna mezi ohnivé kruhy, jež mu v oèích zùstaly od udeøení slunce z vodní zrcadliny v zrak. Zavalitému puckovi sahaly sukénky sotva po kolena a taška s obìdem až hnedle na zem; byla to první „polednice“. Stála zaražena, každodenní cesta na staveništì byla dnes náhle zatopena. Nedlouho rozpakovala; hned vydala se na cestu kolem. Leè potkala ji nehoda - dostala se jenom k hranici cihel, kde bylo sotva pro šíø chodidla místa - a už se válela ve vodì. Ulomila se s ní kùra prsti louží podhloubená. Nehoda dítìte uvítána byla øevem veselí se strany dìlníkù, a øíjeli dokonce smíchem, když se z tašky trhovky vyvalil všechen obìd a hrnky vylily obsah, daleko zøejmý, pøímo do špíny. Rozmar diváctva octl se pak na vrcholu, když dìvèe, stojíc po kotníky v louži, s velikou a jaksi na odiv stavìnou hospodyòskou èiperností poèalo lžicí loviti hutné souèástky obìda do hrnkù. Napøed kousek masa a potom zemèata. Malá nešastnice nedbala ani poznámek, dobøe mínìných rad, ni chechtu, a co se dìlo zachrániti, zachránila. Vylezla

z louže, hrnky srovnala do torby a pøicházela krokem náramnì pomalým. „Skopový s marjánkou!“ vykøikl kdosi, „no, Ježíšmarjá, já bych tì roztrh’, holka, kdybys mi to udìlala!“ „Naber si taky polívky, hloupá!“ nabádal jiný, „je kapaná!“ Tu rozjeèela se malá náhle rozezvuèelým pláèem, jakým dìti v doslech rodièù se blížící pøiznávají se k trestu i snaží se pùsobiti na jeho zmírnìní okázalou lítostí - slzami politá pøetváøka. Krùèky její byly stále kratší a kratší, až se zastavily pøed starým nevlidou zrovna vedle Léna. Sedìl na zemi v suchém cihlovém poprašku a kouøil po celou tu dobu tak klidnì, jako by se ho vìc ani zdaleka netýkala, ani Lén se nenadál, že se to rozlil obìd starému Kryštofovi, se kterým na zdi nabíral z jedné kádì malty. Ovšem že bylo v tom mnoho neodolatelného, když dìvèe v suknici zmoèené pøed otcem stojíc levou rukou žmolilo na tváøi špinavé slzy a pravou od tìla napjatou podávalo brašnu s namíchaným obìdem a klidnì kanoucími velikými kapkami bláta, a když táta nebral, ba ani se nehýbal a jen klidnì kouøil, zatím co dcerka stále úpìnlivìji breèela. Byla to jistì velká švanda, a diváci dopøávali si jí jako zadarmo, až koneènì Kryštof dokouøil, dýmku docela chladnì vyklepal, za zástìru zastrèil, povstal a patrnì, aby celé veøejnosti ukázal, jak chlapsky si dovede poèínati otec jako on, napøáhl ruku k hrozné ránì. Dìvèe zavøísklo, jako by ji bylo dostalo, aè otèimova pìst nedopadla, uvázla v hrsti Lénovì. „Snad byste nebláznil, starej blázne!“ øekl Lén, zatáhna sevøenou pìstí, až Kryštof k nìmu pøirazil.

„A co vy se mnou šmejkáte, když já trestám dítì za jeho svývolnost,“ osopil se Kryštof s ohromným vztekem, nastrèiv siný oblièej témìø až k samým oèím Lénovým. Hned však zkrotl, a ku podivu klidnì usedl zas do prachu pod lešením, pøijal brašnu s obìdem a pustil se do masa i zemèat tak, jako by se ani nebyly v louži oplákly. A nikomu ani nenapadlo, aby se tomu zasmál, aèkoli to snad bylo nejvíce k smíchu. Ale ne. Zrovna tady pøi tomto soustu z bláta vyloveném veselost selhala. Všichni mlèky odešli a ztratili se, svobodní a pøespolní po výèepech a hokynáøských krámcích a ti, již èekali svoje „báby“ s „manžárem“, odebrali se na svá každopolední dostaveníèka do rodinného kroužku na hodinku, než polír zazvoní. Lén, samotáø, netoužil jíti za ostatními, mezi nimiž nemìl kamaráda, a záleželo mu na tom, aby zùstal, aby se nìjak se starým Kryštofem zase udobøil; nabírali spolu z jedné kádì. Však se toho dne ještì s nemluvou a nevlidou starým tak søeèili, že se od týdne Lén ke Kryštofovùm nastìhoval „na postel“. Obìma to pøišlo vhod; starému pøiskoèil den na týdnu jen tím noclehem, a Lén vìdìl, co to je, když dìlák spí každou noc na otepi slámy ze sedmnácti si stébel, maje pod hlavou za podušku lenoch povalené židle. Zatím sedìli oba dva, Kryštof i Lén, mlèky pod lešením. Márynka celým tìlem škytajíc ždímala promoèenou suknici peèlivì nad samou louží, aby ani kapka mimo nekápla. Zimní vlnìný èepeèek s kulatými støapy sesunul se jí do týla i objevil se krátký, tlustý rulíèek utažený ze svìtlouèkých vláskù navrch a tmavých vespod. Zrovna na temeni natøásala se dvojbarvá štìtièka vzlykáním holèiným. Tenkráte bylo Lénovi Maøky líto, ovšem jinak než dnes. Jakým už byl odjakživa dìtinou milý Lén, aèkoli si to sám ani

nedoznal, tehdហodešel z práce s Kryštofem hned téhož dne do nového domova, ne sice hlavnì, ale pøece jenom také proto, že chtìl Maøku ochrániti pøed výpraskem, jak se Lén nadál u starého Kryštofa, dobøe schovaným. Ale dnes, když vidìl u svých nohou klubko svinuté ze širokých bílých, až pøes rámì obnažených paží, mohutných lýtek, jen do polou vìzících v jakýchsi dìtských punèochách, hlavu, plnou kudrlinek a toèinek, høebínkù a jehlic, ztuha vetknutou mezi kolena, jichž obnažené èešky až jamky na oblinì ukázaly, jak tìsnì nohy k døíku pøitáhla, tu do mlh zpilé ztupìlosti pohlédla na Léna dvì dìtská oèka nejbledší modøe, jak svítívala pøed tøemi lety z líèek do hnìda opálených, když malá polednice pøišla s obìdy. A ejhle, Lén poznal ve svém životì po prvé, že èlovìk v prsou nìco má, co hruï rozvírá, když by chtìl vdechnout, a svírá, když by chtìl vydechnouti. Suchý vzlykot mohl mu srdce utrhnout. Zasípìl slyšitelnì. Maøka asi zaslechla. Nebo Lén náhle ucítil její tváø mezi svými holenìmi a paže její kolem svých nohou. Pohyb udál se s takovou prudkostí, ze Lén zavrávoral, a skuteènì nutnost udržovati rovnováhu zamìstnávala jej v tomto a následujících okamžicích víc než každé jiné pomyšlení. Byl sice silák, ale tohle popadení kolem nohou nad kotníky ne silou, ale køeèí dívèiných loktù zbavilo jej vlády, že kymácel celým tìlem. Byl pøepaden, pøekvapen, zmaten. Postavení, v jakém se octl, jej uleklo nesmírnì. Co jej nejvíc mátlo, byla zuøivá zrovna prudkost, s jakou zarývala tváø mezi jeho holenì. Prudké dýchání nosem nasvìdèovalo, že má zuby zaaty. Svaly na jejím høbetì, hlubokým výstøihem obnažené, vlnily se, a jak èelem vrtala, støídavì ukazovaly se mezi lopatkami jejími dolíky.

Nutno povìdìti, že dìlník tento ženy dosud nepoznal a jakživ z ní tolik nevidìl, co se mu nyní naskytovalo. Na každé jeho hnutí, vyprostiti nohy z houžví jejích loktù, odpovídala zvýšeným úsilím, rozdrtiti oblièej o jeho hnáty. Pøitom vášnivì opírala se nohama o podlahu a sténala. Lén, aè tìžce chápal, pøeci jenom poznal, že síla, která drží jeho nohy jako mezi dvìma kládami, jest zmnožena hnutím duše, a když, pøi cloumavém zápasu o své vyproštìní zahlédl rozšklebené její rty prskotem a sršící zaaté zuby, zatím co údy roztahovala po podlaze v hadøíku rùžovém, spíš kamizole to než suknici, porozumìl s ohromením, že nebohá jedná ve strázni studu, v životì ženy nejmimoøádnìjším, v jehož záchvatu celé tìlo vystaví na pospas, jenom tváø vyjímaje. Lén uhodl to spíš pudem než rozmyslem a v tom okamžiku upustil od surových výmykù z køeèovitého objetí ztracené nešastnice. Až dosud zápasil s nemenší zuøivostí než ona, vydráždìn ze záchvatu lítosti nad ní podivnì pøekvapujícím postavením, v nìmž se octl. Toliko podepøev se levou dlaní jemnì o témì její hlavy, pokoušel se pravicí rozvázati její prsty, tìsnì nad jeho patami semknuté. Pøedvídajíc podlehnutí dìvèe dravì zaøièelo jakýms v hrdle roztrhnutým, chroptivým: „Ne!“ a trhnuvši mocnì celým tìlem, povalilo Léna na zem. Tím byl Lén uvolnìn i vymrštil se vzhùru se vztekem stateèného muže své tøídy, který nesnese delší chvíli smìšnost fysického pokoøení ženou. Ještì okamžik a byl by ji udeøil strašnou ranou. Také Maøka vylítla jako štvaná a se šílenou mrštností o uèinila krok ke dveøím a hned potom k oknu, jako kdyby požáru chtìla

uniknouti. Pohyb její byl tak zoufalý, že Lén mimodìk nastavil pøed její útìk jednu i druhou ruku. Týmž závratným obrtlíkem otoèila se nazad a jedním skokem už ležela na hnusnì potrhané pohovce u zdi i zaryla hlavu do podušky. Rukama, do køeèovitých hrabí ztrnulýma, zaryla do vlasù, dávno v chundel rozcuchaných, a drápala jistì až na kùži. Všechny kypré vlny obnaženého høbetu jejího shrnuly se k šíji a chvìly se dunìním hrudi, z plna hrdla øvoucí do polštáøe. Bylo slyšeti jen tlumené úpìní muèednice, tak cizího zvuku, že Lén nikdy na nì nezapomnìl. Ustrnuv, stál Lén nad ní zaražen tím, kde nabírá vzduchu k tìmto výkøikùm hrùzy poduškou rdoušeným, a když zahlédl, kterak na zèervenalých skráních vystoupily žíly, popadl ji drsným chvatem za loket a zatøásl ní prudce, jako se lidé z mdlob probouzejí. Odpovìdìla kopnutím do prázdna, docela jinam, než stál, a to uvolnilo jeho napìtí, ze zchladl z nesmírného rozèilení nad neznámými mu pøíznaky hysterického záchvatu pøedráždìním bièované ženy. Pohladil ji jemnì po šíji, a sevøené lopatky její pod tím dotykem povolily a ramena sklesla. Nìkolikrát sic ještì vymkla se z jeho hrsti, ale koneènì pøece dala se obrátiti na bok, tváø stále ještì skrývajíc. Léna popadla náhle touha, spatøiti celý její oblièej, když jej zahlédl zpola. Nebylo v tom hnutí - dosti živém - nic ze chtíèe, ale hledal potvrzení svého dojmu; žena pøed ním ležící byla týmž dítìtem, jaké znal pøed tøemi lety ještì, jen trochu zbytnìlým v postavì a tvarech. Oblièej aspoò byl týž, a Lén by byl rád vidìl oèi Maryšèiny, slabì modravé se zøítelnicí vbodenou, na slunci témìø bezbarvé v opálených tváøích.

Do obou dlaní vzal její hlavu, i pokusil se zvednouti ji ze zarytí. Chvíli se bránila napìtím šíje, koneènì zeslábla a rty její se otevøely k slovu: „Proboha vás prosím, nechte mne, kdo vám jenom o mnì povídal, bože, bože - echrrr...“ Mluvila blábolivì, jako kdyby se slovy tekl z hrdla proud øeè rdousící, a skonèila podivným chrapotem. „Copak dìlá, kdepak je tatík, Maøko?“ zeptal se Lén se všemožnou jemností hlasu. Mìl za to, že promluviti musí. Na ta slova vymrštila se Maøka vzpruhou, a bouchnouc hlavou do stìny, vsedì natáhla se vedle Léna jako struna. „Ježíši Kriste, Ježíši!“ chrèela hrdlem do široka rozestouplým, skránì chvìly se jak slabé hráze pod návalem krve. „Mì to udusí, udusí, udusí!“ sténala hlubokým, nepøirozeným, nikdy neslyšeným hlasem, tisknouc hlavu, celou jaksi náhle opuchlou, mezi ramena, takže zjev její nabyl vzezøení mrtvì naduøelého. Oèi zøejmì vystupovaly pod zavøenými víèky, obnažená kolena chvìla se viditelnì tlakem nohou, špièkami køeèovitì do podlahy opøených. Hákovitì zaaté prsty pravice zachytily obrubu vystøižené bundy a odtáhly ji daleko od tìla. Lénovi pøipadalo, že se nešastnici jinak uleviti nemùže, leda vyhøeznutím èásti útrob ústy, jak se zdálo, do hrdla se jí tlaèících. Ach, bylo mu hnusno a strachlivo pøi podívání do té zbrunátnìlé tváøe zavøených oèí, s obrysy nosu a úst nìjak do bìla okoralými. Nenašel v ní ani památky po dávném dìtském výrazu malé Maøky, tøebaže tváø jinak ji dosti pøipomínala. Pøipadlo mu však najednou, že ten výdech dlouho trvá, a když mezi širokými, øídkými, ale køídovì bílými zuby Maøèinými poèala øinouti pìna, lekl se Lén, i vzchopil se. Nedokroèil však

ani první krok, a rukávu jeho chopila se pevnì Maøèina pìst, tak pevnì, že jej zas pøitáhla na pohovku. Celé prudké, hrdlující ji napìtí náhle rozpadlo se vzlykem a mezi semknutými øasami oka vyronila se velká kápìj, první èistá vìc, kterou tu Lén až dosud spatøil. „Vskoèil do vody!“ šeptly horké, nevlahé rty, a døív než se mohla ta velká slza rozplynout, zachytla ji Maøka do lemu suknice, sklonivši hlavu neuvìøitelnì hluboko do klína. Rozeštkala se bouølivì, ne hluènì, ale náruživým rychlým pláèem a ruèejem slz, kteréž dávno èekaly na roztavení palèivých oèí. Plakala dlouho, monotonním, nezkojitelným rytmem, jako by se nemìla nikdy konce doplakati, ale pøece jenom slzy byly nahrazeny koneènì vzdechy, ruce klesly a šepotem zaèala své dlouhé vypravování. * V zatuchlé ulièce za vojenským skladištìm už rozbøeskalo, když Lén odcházel. I ten krapet svìtla, jímž noc teprve bledla, bolel jej do oèí. Každé nároží zrovna jako trhnutím poodstoupilo a na okamžik ve zraku zùstavilo ostrý, div ne bolavý kmit. Jakživ nevypil tolik lihoviny, co vèera, pøed vojnou jistì ne. A na vojnì taky málo. Ani vlastnì nevìdìl, od èeho byl zmámenìjší, od koøalky anebo od toho, co slyšel; kdyby mu byl nìkdo napohlavkoval, víc jej hlava bolet nemohla. „Kriste Ježíši!“ Vzdychl zhluboka, až to zahvízdlo. Trochu páry odešlo mu od úst, sotva svìtlejší než øídká mlha, zatápìjící nízké domky až pøes støechy. Vtom, jak hlavu vzpøímil, mìøe hnìdou èáru ovlhlých prejzù na lomenici, cvaklo mu v krku a zjevila se mu svìtlá kulovitá skvrna, sem tam se pohybující. Sem tam toèila se, až se zarazil.

Už vìdìl, co to je! Holá lebka kupce, pana Jindøicha Konopíka, jak se nad úèty vèera pøed lampou v krámku vpravo vlevo naklánìla. Zjevila se mu tak jenom náhodou, anebo z toho všeho, co mu Maøka nahuèela? Ej, a tak èi onak, od té chvíle vìdìl, že jej zabije, pana Konopíka, když už bylo jisto, že jej zabít musí. Musí! Stiskl klektající dáseò, zaal pìst a mrštil jí vpøed. Mámení zmizelo a Lén okøál na svìžejším, ale nehnutém vzduchu, se kterým se srazil, když zatoèil kolem nároží Hardmutky na bøeh. Øeka mlhy plynula tu nad øekou vody, svìtlá mlha nad tmavou vodou, v mlze topila se bludièka lucerny, postavené na døevìnou kozu. Pøes tuto vedla prkna k pramici, na níž nìkdo hodnì nahlas poèítal tuctové zboží, patrnì nádoby, jichž okraje pøi skládání drnèely. Na zdi blízkého skladištì døíví hoøel ve svítilnì plynový plamen v tìžkém, mokvajícím ovzduší mlhy rovnì bez hnutí; vèera veèer ve vìtru také plápolal, nyní stál vážnì, jako nezvratné rozhodnutí. Nad ním, nade zdí trèela vysoko hnìdá prastará prkna jako šmouhy do mlhy vmáznuté, a za nimi stály stíny jako prstù ohromné ruky, která ty šmouhy provedla, stíny do mlhy vøíznuté, daleko a vysoko se do ní ztrácející. Plzká mlha plula nad vším, div ne se slyšitelným sykotem, a nikdo by nebyl vìøil, jak daleké stíny do ní staèila jediná svítilna házeti. Nebýt mlhy, byl by snad již den, ale ta bílá tma spíš ještì houstla. Když Lén zapadl do takového prùseku stínem do mlhy vedeného a zpùsobeného docela štíhlým sloupem, tabulku s jakousi výstrahou nesoucím, mìl zase záchvat své vidiny s lysinou pana Konopíka, ale tenkráte v kulovité její podobì sem tam že komíhající tkvìl bod vbodený - plamen v zraku jeho èernì zbylý. Tu Léna pøebìhla už hrùza mrazem, pocítil,

že jej drží osud v pìsti, zachrul se bradou do límce tìsného kabátku a upaloval vpøed, chladem rozražen. Za sebou slyšel jít po prknì muže s nákladem z èlunu, porculánové nádobí v krosnì na zádech nosièových ztichouèka si pøi každém kroku zastìžovalo. Lucerna na koze stojící ukázala nad hladinou nosec lodi zcela nové, pod ním na nízké stojaté vodì øeka tedy neplula! - na hladinì, sinavì pøi bøehu osvìtlené, toèila se mlživá štíhlá vøetena rychle vpøed. Z nich tkána byla velká plachta mlhy nad øekou, nesená dolù vánkem, jinak naprosto neznatelným. Lénovi srdce poskoèilo, když zahlédl tìsnì nad prahem jezu ležet vory, pramen vedle pramenu nazdìno až do nedohledna støedu øeky; nebýt toho, byl by musil zbytek noci prochodit. Pravda, i ve vratech jezových trèely hustì bílé žerdì, zavírající výpus, kterou dnes až pøed poledním vrátný otevøe. Noc a pùlden melou mlýny, potom se plaví. Lén bude moci spát do deseti hodin. Po dvou dnech jízdy a dvou nocích probdìných. Chutì zahnul nejbližší ulièkou vpravo, dostal se na plácek jako dlaò, zrovna snìdený velikými vraty dokoøán otevøenými a vedoucími do dvora o hodnì vìtšího než námìstíèko venku. Hned za vraty nalevo hluèná krèma, v ní bývalo v ty hodiny k ránu živìji než veèer. Pøes chodbu otevøenými dveømi bylo vidìt hranaté postavy v tlustých kytlích, se soukennými èepicemi na hlavì hráti tìžkopádnì na ohromném kuleèníku; hned u zápraží na velikém trakaøi zeleniny, vrcholem naloženém, spal dlouhán zelináø a chrápal. Ještì nìkolik takových trakaøù tu stálo do tmy dvora, lidé pøi nich døímali i bdìli; na hromadì klad èapìla øada žen s hlavami opøenými o bílé zavití nùší pøed nimi postavených. Nìkde mezi nimi cvrnkala lžíce o hrnek polévky.

Lén táhl a ztrácel se ke kùlnám dozadu. Bílé jich zdivo, nedávno natøené, prolomeno bylo pravidelnými obdélníky døevìných štaketù. V jednom z nich byla dvíøka. Prostrèil mezi døevy ruku a odsunul petlièku zvnitø našroubovanou. Nebýt nízké vody, byla dvíøka zavøena na visací zámek. V kùlnì na vysoké hromadì, celou šíø a hloubku zaujímající hromadì kéhos drobného, dozadu ke stìnì se vršícího násypu, ležela rozkladitá tìla velikých mužù. Voraøi, tak klidnì a nehnutì jako klády jich pltí venku na øece a hnedle tak tìsnì vedle sebe. Jen jeden z nich se hnul a hlavu zdvihl, když Lén vstoupil. Podle jistoty, s jakou pøíchozí našel petlici a ji otevøel, ovšem uhodl probuzený nocležník hned, že se jedná o èlovìka, který tu není dnes po prvé. S takovým zachází se jako s kamarádem. „Seš èistej?“ povídala hlava k Lénovi ne šepotem, ale pøece takovým hlubokým zabruèením, aby se nikdo neprobudil. „Se ví, vole! Šak du zrovna z vojny,“ odvìtil Lén týmž nuceným hlasem hlubokého tónu, aby nikoho neprobudil, sic by bylo zle, to vìdìl. „No, nemáš-li brouky, tak lehni a kušuj!“ zval vlídný hospodáø. „A pamatuj na žebra, to znáš!“ Jako podat padl Lén na hromadu mezi spící. S rozkoší vssály nozdry jeho koøennou vùni naplòující kùlnu. Hromada, sloužící všem za spoleèné lùžko, bylo tøíslo, vyluhované již koželužskou dílnou ve dvoøe a nasušené pøes léto na zimní palivo. Tady Lén už pøed vojnou pøespal tak mnohou noc. I to jej jalo, že se tu ta zvyklost zachovala. Zahrabal se, pokud jen šlo, do sypké „spodnice“ a takøka týmž okamžikem padly naò mrákoty pøed spánkem. Ale zrovna, když mìly v hlavì onìmìt huèící myšlenky, už z polosnìní

se znova vybouøil. Pøipadalo mu, jako by ještì jednou slyšel oslovení na uvítanou: „Seš èistej ?“ Než nikdo ani nehlesl. Všichni spali jako jedním dechem od úst k ústùm pøeletujícím. Bodej by nebyl èist!... Èist i od Maøky. Umuèený jeho mozek nebyl už s to, ještì jednou pøedložiti si všechno, co se za ty dvì hodiny od ní dozvìdìl, ba i tou cestou sem sotva vlekl tìžkou hrùzu, jakou na nìj naložila, a nyní, omakávaje myšlenkami toto bøímì, cítil, jak jej v hlavì bodá od hrotù, do ní namìstnaných. Ne, pryè s tím! A podaøilo se mu odhoditi ten centnýø. A oddechl si zhluboka a odtud dýchal už rovnomìrnými, hlubokými doušky usínajícího. Kterak se k nìmu pøilísala, když byla skonèila svou dlouhou zpovìï! Její bleïounce modré oèi, které vylily pøedtím tisíce slzí, suchem nyní zrovna háraly, a Lén povšiml si, proè je nemohl hned poznat; byly na spodním víèku široce a èernì podmalovány. Co z nich hledìlo, mrazem i horkem jej pøejelo. Rozsochatý úèes ten tam, na hlavì má vlòáèek s kulatými èervenými støapy, zpod nich èouhá rusý a plavý culíèek; pøes nahý kulatý loket tašku trhovku, v jaké nosívala obìdy. Hupky mu na klín, ruèky šíj objaly a modøe rozsivìlá oèka dìtská náhle pøimhourala se; tváøinka táhla se k nìmu, ústa k ústùm, tak blízko, že na líèkách zøejmì rozeznal okoralé potùèky z pláèe i louže, v níž tatínkùv obìd utopila. Lén utrhl tak prudce, jako to uèinil pøed pùlhodinou ve skuteènosti, a posadil se na hromadì tøísla u vytržení. Krev klokotáním narážela mu do temene hlavy. Mžikem vzpamatoval se, kde je. Naproti nìmu trèely èerné tyèky døevìné výplnì kùlny, mezi nimi až sem protékala mlha jako mléko nyní zhoustlá. Pøed zrakem jeho mihly se bílé trám-

ce pøehrady ve vratech jezu, potom tága kuleèníková, jak je zahlédl rovnìž kolmo srovnaná v podstavci na zdi krèmy pøed chvílí. I zvrátil se støemhlav nazpìt do tøísla a hned vtom usnul tvrdým hlubokým spánkem mdlobì podobným. -3Druhého dne o polednách stál Lén pod lešením pánì Konopíkovy stavby. Nádobí všechno na jednom motouzku, jak si je pøinesl, misku i lžíci, kladívko a krokev, postavil si mezi špièky svých šnìrovákù, ještì komisních, podepøel se o syrovou zeï a èekal, až padne jedna. „Ale kdyby vás bylo ještì dvacet, všechny bych vás mohl potøebovat,“ øekl mu polír. „Aspoò bych obsadil dílo na celé zdi. Takhle to musím štrykovat jako punèochu dokola. Mùžete tu zùstat a zaèít hned od jedný. Dám vás ke komínùm, spáruju vás ještì s jedním staøeèkem, šikovným skladaèem, ale duši ze zdi neutáhne...“ „Zapla pánbùh za práci, pane mistr!“ odtušil Lén a postavil se pod lešení. A tu pøepadlo jej leknutí a hnedle sklíèení z toho, co uèinil... Slunce svítilo tak jasnì, že vìnec døevìných pomoranèù a citronù s plechovými listy, zavìšený nade dveømi krámku pana Konopíka naproti pøes cestu, vrhal stín, i odtud na zaprášeném sklu dveøí patrný. Zlatá písmena firmy jen hoøela. Jestliže nìkam, zrovna sem nemìl o práci chodit! Vždy, Kriste Ježíši, ten lotr, který Maøku do tìch míst dostal, kde ji Lén vèera našel, tam naproti za sklenìnými dveømi pøevaluje

na pultu svou velkou holou hlavu, obloženou dlouhým vláknatým, èerným pápeøím z týla vyrùstajícím. Ten lotr, Kriste! A jemu, Lénovi, všechno povìdí a do ruky mu dají jeho staré kladívko: Bij a rozbij! Mráz vzal Léna odzadu ze syrového zdiva, když vzpomnìl, kterak se ta lebka vèera u lampy leskla, a od živého úsilí té vzpomínky celý slunný zor protìjška v jeho oèích zatemnil se na mžik silnì, potom se zas rozsvítil, zatemnil znova slabìji a zas rozsvítil, po tøetí už to jenom jen tak stínem mrklo a nakonec prudké jeho srdce jen samo buchlo. V oèích se mu už netmìlo... Vìru skulil se sem tak nìjak jako míè, jejž si bylo nìkolik rukou rychle za sebou podalo. Tuze náhle to pøišlo všechno za sebou, jako na nìho nalíèeno. Cizí síla jej popadla za ramena a nutila jej od vèerejška, kdy zvìdìl ... Ale sotva že si øekl, že je ještì èas, aby se jen sebral, práce že bude na pøedmìstích jistì dost, když je taková nouze o lidi, už sám vymýšlel pøíèiny, pro které nepùjde. Skuteèného dùvodu však si ještì nedoznal, snad necítil posud zøejmì, že to, co jej zdánlivì odtud pudí, èeho se hrozí, vlastnì jej neuvìdomìle nutká, by zùstal. Jak by na nìj koukl polír, jistì by si myslil, že je hodí než chlapec. „To dìlají vojáci?“ øekl by mu. A vtom otevøely se sklenìné dveøe krámku pana Konopíka, a na práh postavil se sám pan Konopík. Jen zahlédnout jej, a Lén jako by okamžitì zeslábl, ochrnul celým tìlem. Kdyby i nakrásnì byl chtìl, kroku schopen nebyl. Celý svìt pøed ním zezelenal aè na úzký kroužek vprostøed, a tu zùstal civìt zavalitý, ulehlý pan Konopík, zøetelnì znatelný, vrtivý, každého druhého chodce pozdravující. Zele-

ná obruba v Lénovì zøení kolem postavièky kupèíkovy se smrská a zas rozeskakuje, jako kdyby mu v hlavì oèi nìco pružnì krátce stiskalo. Nedlouho trvá ten klam. Pan Konopík vydal se pøes ulici sem ke stavbì, vid jeho v zraku Lénovì vzrùstá, zelená tma couvá, její údery v oèi stávají se slabšími, a Lén vidí, kterak pan Konopík tìsnì kolem nìho kráèí do svého budoucího domu pøíštími vraty, otvorem dosud neomítnutým. Pruh bìloskvoucí sluneèní jasnoty, dvìma bøevny lešení propuštìný, pøehoupl se pøes pana Konopíka a zastavil na dlouhém, èerném vlásku, z tuèného týla vyrùstajícím a za hlavou mu povívajícím. Lén by byl jásal. Mìkká úleva mysli rozveselila jej. Tak - hle - nestalo se! Nemusil po tom lotru skoèit hned po prvé, jak se s ním setkal, a oba palce zaboøit mu do krku pod mandle, anebo tím kladívkem... Lén byl schopen i usmáti se, když si vzpomnìl, že má kladívko na motouzku s ostatním nádobím svázané. Byla to taková hloupost, nic víc, ale usmát se musil! Všechno to bylo vlastnì hloupost, co je mu vlastnì, Lénovi, do koho, jen když on sám není všivák. On, Lén, odpovídá sám za sebe, a mùže být rád, že má tuhle práci a nemusí za ní chodit po Praze, tøebaže je jí snad dost. „Èert vzal žábu; do toho, v èem je, nikdo ji nenutil... „ èacky se v nìm ozvalo; druhou èást své myšlenky, kterហznìla: „Pravda, ale kdyby toho nebylo, ani Kryštof by nebyl skoèil do vody!“ nedomyslil, nebo vtom: „Padla!“ ozval se na lešení, zrovna nad ním, vysoce protáhlý hlas. Chutì chopil se náèiní a první ze všech dìlníkù vstoupil, div že nevskoèil na prkna, zastupující budoucí dlažbu v chodbì vrat.

Tu pøed samými schody stala se mu divná pøíhoda. V pološeru ani nevidìl pana Konopíka, jak jde pozpátku, s hlavou nazad zvrácenou a couvaje prohlíží pokrok práce stavební. Uhnul se sice vèas, ale ne tak rychle, aby neshodil panu Konopíkovi s hlavy lehkou kupeckou èepici. Trvalo to ovšem jenom mžik, co Lén z nejbližší blízkosti zahlédl strašnì velikou, kulatou a úžasnì holou leb kupèíkovu, nuznì zastøenou dlouhými èernými vlásky z týla nahoru pìstìnými, ale pohled ten už nikdy mu nevymizel z mysli. Pan Konopík nad oèekávání mrštnì sehnul se po èepici a drže ji v ruce prudce pohnul se k Lénovi, ale bylo hned znát, že beze všeho zlého úmyslu. Podnesl totiž své krátkozraké oèi zamhouøené pod samou bradu Lénovu tak blízko jen proto, aby jej co možno zøetelnì vidìl. Tak blízko, že bylo lze rozeznati i drobounké krùpìjièky potu, trysknoucí z tuèné hojnosti neobyèejnì bílé a rumìné tváøe Konopíkovy. Malý rozložitý mužík lekl se ještì jednou, tenké škvíøièky oèí jeho široko se rozemkly a na Léna vyvalily se tak žalostné oèi, že takových jakživ nevidìl. Rudé jich okraje byly bez øas, bulvy prostøíknuty èetnými krvavými žilkami a jako za devaterým šedým závojem podívaly se zøítelnice, pùvodnì jistì èerné jak uhel, tak zvíøecky divoce a krutì žalostnì, že se Lén chvìl odporem ještì potom, kdy pan Konopík už dávno byl zmizel. Ale než odešel, narazil si èepici na témì a rozkøikl se z plných plic nepøirozenì pisklavým hláskem na Léna: „Copak nemùžete dát pozor, abyste èlovìka nepøerazil, vy jeden?!“ O pøeražení nemohlo býti ovšem ani øeèi, byl se ho Lén také sotva dotkl, a také znal dobøe toto hulákání, jaké bývá jedinou silou zdánlivì neohrožených slabochù, avšak na to ani nemyslil v tìch nìkolika okamžicích. Co mu v nich dojmem

navždy nezrušitelným zatanulo, byly oèi, podobné právì rozeklaným ranám, v nichž plavaly zamlžené zøítelnice, potom drobouèké známky potu, podobné nejmenším èásteèkám slídy, jako po zaschlém slínu. Nejosudnìji však z toho setkání uvízla Lénovi na pamìti pøedstava o tenké køehkosti Konopíkovy lebky, kterouž byl vidìl tak zblízka pod blanitou, ztuha napjatou koží. Pomyšlením, jak málo násilí by bylo zapotøebí, aby se do té snìhobílé lesklé obliny udìlal otvor, rýplo Léna vždycky hluboko v nose, jako by mìl kýchnout, a vždy mocí hledìl se zhostiti této myšlenky, která jej odtud potom èasto navštìvovala... Zmaten tìmito dojmy, neodpovìdìl na výbuch Konopíkùv ani slùvkem a vystupoval po schodech prkny obložených už mnohem volnìji, pøece však byl nahoøe mezi prvními. „Tam, vojáku!“ vzkøikl na nìj polír tak, jako kdyby Lén nevìdìl, kde se vytahujou komíny. Pøekroèil dvì tøi hromady rudých cihel, odpovídajících na každý otøes hybkých prken jemnì zvonivým zachøestnutím, a byl hned svùj a doma. Octnuv se na vykázaném stanovišti, protáhl se do tenka, sáhl pod pás a spustil zástìru, kterou tu mìl stoèenou. Byl to div, že i svou starou zástìru našel s nádobím v opuštìném bytì Kryštofovic. Zaal zuby, popadl do jedné ruky kladívko, do druhé lžíci a jediným chvatnutím pøetrhl motouz. Ještì vzal dvìma prsty za násadku karbovaèky v kádi s maltou trèící, prostrèil ji maltou sem a tam, vchrstl do ní konev vody, vedle pøipravenou, a dùkladnì promíchal. „Dobrá, dlouhej!“ zabruèel polír, i obrátil se jinam. S myslí oteplenou, z níž se vytratily zatím všechny palèivé zbytky, a s pocitem bezmála blaženým rozlil Lén první nábìr malty na zeï, a když mu pod lžicí zachrastila zrnka písku, ta

tam byla Maøka, starý Kryštof i krhavý Konopík. Lehce, jaøe mu bylo. Bodøe pocítil známe žehnutí slunce do zad; ovšem pøípal jeho nebude už na podzim takový, aby se mu høbet pod ním oloupal, jako se mu kdysi stávalo. Na protìjší severní stranì nebe mezi dvìma štíty ulehl mléènì bílý chuchval oblaèný, veliký, bez obrysù do modra se rozlézající, jak v ty èasy bývá, tak bytelný, že se do veèera jistì s místa nehne. Lén mìl z nìho radost, a ježto bylo v nìm vždy nìco dìtinského, mìl radost i z kulatého špalku, tkvícího v sopuchu komínovém jako široký strejda, do práce zvìdavì z mu nahlížející. Už se zrovna tìšil, až se k nìmu dostane, cihlami jej obezdí a potom vytáhne za jeho uši. Všechno kolem bylo mu kamarádem. Každý zvuk pozdravem a slovem, jemuž dobøe rozumìl v tom ropotu horeènatého chvatu práce, ukládající èlovìku nedostatkem èasu takøka pøísné mlèení, zatím co hmota tím mnohohlasnìji hluèela, èím rychleji byla nucena vzhùru, proti své úhlavní pøirozenosti, kterouž jest tíže. Tak daleko ovšem nešlo pøemítání Lénovo, aby tomu cvakotu, klepotu, zrnivému šustotu, hluchému buchnutí, jasnému zazvonìní a všemu tomu šumu, jakým mluví v pøekotu provádìná stavba velkomìstského bydlištì, rozumìl jako hluènému odporu staviva, pøekládaného z jedné nahodilé rovnováhy do druhé, na sto let upevòované, ale jeho sluch poznal navlas, jak kde které kladívko vzalo cihlu, zda na dél èi na šíø, pøealo-li ji na pùl, pøibíjelo-li cihlu uvnitø zdi nebo na kraji; ocenil stejnomìrný krok silákù, nesoucích po naklonìné prkenné drážce tìžkého bracha, kamenný schod; uznamenal skøípnutí vodní váhy, ztuha pøikládané, a neušel mu ani nejtišší šepot vody v pórech cihly, kvùli vazkosti moèené.

Byla to hudba jeho živlu, a staèilo nìkolik minut, aby v ní utonul tak, že zapomnìl na všechen hnìt mysli. Èiré veselí se tady nahoøe k nìmu pøidružilo, cihlu do ruky podávalo, loket ohýbalo a palci lahodilo, když vyšetøoval hranu, dobøe pøiléhá-li, a Lén byl docela šasten, když vzduchem pøiplulo vlákno babího léta a svým naèechraným koncem pøilíplo se k rukojeti kulatého špalku, kolem nìhož se komín obezdívá. Zùstalo tu, povívajíc po vìtøíèku, jejž žádný smrtelník necítil. Snad pøiplulo z tìch pøedrobných obláèkù tam v pozadí Letné, kde jich do tenka, dlouha a na jednom konci nakadeøených stálo neèítáno... „A že už lezete pøece jednou, dìdku!“ rozhorloval se víc v dobré mysli než po zlém polír, „to tak vždycky dlouho trvá, než na vás pøijde ta jedna hodina! On musí vždycky štrajkovat, kdyby to mìlo bejt jenom pìt minut!“ Lén uhodl, že jde o jeho spoleèníka u kádì, i ohlédl se v úžasu sám nad sebou, že ho dosud nepostrádal. Z otvoru lešení vylézala pomalu vychrtlá postavièka zedníka staøíka, jenž zøejmì už „dìlal sebou poslední sezónu“. Nepatrnost jeho zjevu zvyšovala ke všemu ještì ohromná zástìra z nejhrubší pytloviny, jakou nosívají skladaèi petrolejových sudù. Zrovna za ní mizel, a že pøed ním ztuha stála, kdežto postava jeho kupøedu nachýlena byla, vypadal, jako kdyby on k ní byl pøivázán. „To on fajfka dìdek dycky si dal na èas!“ prohodil zavalitec bruèoun z øady horlivì se ohánìjících dìlníkù; pozdìji zvìdìl Lén, že tento nevrlec byl až do dnešního rána s chatrným dìdeèkem v dvojici. Sám poznal ovšem hned, že bude musit dìlat za dva, nebo co to bude za mrštného skladaèe, bylo hned vidìt. Proto je dal polír dohromady!

Chuïas pøišoural se a hromádku cihel nucen byl pøekroèiti hnedle na dvakrát. Aby dostal i druhou nohu pøes ni, bylo zapotøebí ještì jednoho vzchopení. Lén se jen natáhl a hmátl po nìm, aby nepadl. Ale staøík byl pevnìjší, než se zdál, a položiv dlaò na rukáv pomocné pravice Lénovy, proøekl srdeèným zvukem: „Ty seš òákej dobrej chlapec, viï, vojáku!“ Dýmku se špièkou, hodnì hadøíkem ovinutou, jedinou to dýmku na celé stavbì, jíž také dìkoval za svùj pøíslotek „dìdek-fajfka“, držel v ruce a smál se, nikoli svýma smutnýma oèima, ale ústy. Široce otevøenými, naèisto bezzubými, ba ani tìmi ne. Jediné, co si jakž takž ètveraèivì ve tváøi starého dìlníka poèínalo, byl - jazyk; mrštnì a mlèky jektající jazyk za fialovými rty. Zùstali tak oba chvilku stát, dlouhohnátý Lén s modrou vojanskou èepicí a chatrný trochýtek èlovìka, víc pod než, pøed ním stojící. Lén zel pøímo do zejících úst starochových v úžase nikomu nepochopitelném, a vše to vypadalo tak smìšné divákùm, že se nahlas øehnili, aniž by práce i jen jediného páru rukou ustala. Smáli se pøes rameno, anebo èerpajíce maltu z kádì, roztloukajíce cihlu v ruce, a smáli se tím víc, že se Lén nemohl z toho setkání hned vzpamatovat. Užili nepochybnì s „fajfkou dìdkem“ švandy, o jakých Lén nemìl potuchy, ale ten smích byl zpeèetìním slavného pøátelství mezi obìma novými druhy, „fajfkou dìdkem“ a „dobrým chlapcem“. To pøízvisko Lénovi už zùstalo. Zmaten, vrátil se Lén k práci, a nikdo ovšem ani netušil, že ohromen. Co jej tak dojalo, nebyl smutný zjev starého dìlníka, bezmocný pohled jeho tváøe s rozjevenými ústy, v nich se zmítal jazyk uštvaného psa, ani tìch nìkolik pošetilých slov ubožákových, ale hlas, jakým pronesena.

Byl to hlas jeho starého kamaráda Kryštofa, jejž vèera mamì shánìl... A byl tak totožný s hlasem Kryštofovým, že Léna ani nenapadlo, že podoba ta je jenom náhodná. Od toho okamžiku, co na nìj „dìdek fajfka“ promluvil, byl Lén pøesvìdèen, že to mluví z nìho Kryštof, a nikdy už potom nebyl Lén s tímto klamem naèisto hotov, ani pøi nejklidnìjším pøemýšlení. A také se o to nepokoušel, jednak proto, že jíti vìci na kloub bylo bezhlavé to cítil - a také proto, že vìc sama patøila k záležitostem, jež zùstati musely provždy na nejtajnìjším dnì srdce. Vše, co v tom smìru uèinil, byl dotaz k starci. Ale v samém Lénovi zdála se chystaná otázka tak pošetilou, že se k ní neodhodlal, až za pùl hodiny. Tváønosti Kryštofovy nebylo pøi Liprcajovi ani za mák, o nìjakém bratru Kryštofa nikdy mluvit neslyšel, ale mohl to být pøíbuzný. „Nejmenujou se voni Kryštof?“ zeptal se polohlasem dìdka fajfky, když tento žilnatou, chvìním zrovna poskakující rukou pøiložil cihlu vedle cihly Lénovy. Dìdek fajfka jenom kratièce mrskl okem po sousedu, ale ani muk. A teprve za chvilku prohodil skrz hadøík na dýmce nabalený: „Esli si, chlapèe, nìco povídal, to musíš víc nahlas na mì, já jsem drobet tvrdej!“ „Jako poleno bukovýho døíví!“ ozval se klidný hlas za Lénem. To promluvil nádeník, který se zrovna za Lénem zastavil s koleèkem cihel. Léna se sice dotkla tato poznámka, ale mlèel. „Nejsou-li voni Kryštof, se ptám!“ øekl vydatnìji u samého ucha dìdkova. „Á - ne, holeèku! Anton! Anton Liprcaj. Štrašedesátiletej zedník v létì, štrašedesátiletej krejèí v zimì... V létì na stavbì,

v zimì u mašiny. Šiju vojanský kalhoty pro žida na vilsonce. To už je dostanu støižený. Jenom vroubím, sešívám, vodvádím je bez knoflíkù, bez kapes ... bez dírek.“ Pøitom neustal v práci, ba jeho pravice, šinouc novou cihlu na zeï, jaksi èileji se tetelila vpøed; vypadalo to, jako kdyby chtìl jí nìkoho klepnout pøes prsty, èím blíž k vrstvì, tím èerstvìji se cihla natøásala. „A bez pøeštìk vzádu!“ dodal za hodnou chvíli a zaboèil struèným chytráckým úsmìvem k Lénovi: „Chhe!“ Lén z toho všeho nic neslyšel, leè ten Kryštofùv hlas, starého utopeného kamaráda. „Chhe-he!“ zasmál se dìdek fajfka ještì jednou, poklepal cihlu v maltì zaboøenou kladívkem, udeøil na ni topùrkem kolmo a potom kladívko položil. Vyòal dýmku z úst a smál se celým širokým jejich otvorem, až jazyk jen tak jektal. Mìl co dìlat, aby rozkývaným prstem našel otvor do vyhaslé dýmky. Smáèkl její obsah, byl-li jaký ale sotva že se octl špièkou prstu na dnì, oèi jeho, vzdor smíchu stále úzkostlivé, nabyly najednou výrazu zrovna zdìšenì zoufalého, hrùznì úžasného. Trhl sebou, jako by se byl spálil, ale dýmka nehoøela, to bylo vidìt. A dìdek fajfka, jak byl, obrátil se a témìø úprkem, rychlostí u nìho nenadálou, odbìhl s lešení. Byl ten tam. „Už šel zas!“ prohodil zavalitec bruèoun z øady horlivì se ohánìjících dìlníkù. A nikdo nic víc. Stavivo mìlnilo se v pilných rukách dìlníkù, cihly zvonily, malta èvachtala, kladívka dupala takøka nepøetržitì ve spìchu, jemuž snad bylo høíchem, kdyby byl na okamžik v poklepu ustal. „Už je tam zas!“ ozval se klidný hlas nádeníka s novým koleèkem cihel.

Byl to mladý, svalnatý ryšavec v navážení fortelný, nakládal kopu najednou. Když se v nedìli umyl, ukázalo se, že je vlastnì plavovlasý, ale na stavbì cihlovým popraškem zrudl. I mezi vráskami na èele usadila se mu rudka, navraštil je vždycky, když jel nahoru, jeda dolù, míval èelo hladké. Vytlaèil na lešení ještì jedno koleèko cihel, než se starý Liprcaj vrátil. Ten pøišel lisími kroky, ostražitì se ohlížeje, jako by se bál, aby jej nikdo nevidìl. Postavil se tiše na své místo. Ryšavý nádeník za ním jaksi okounìl se skládáním a na Liprcajovi bylo znát, že jej znepokojuje jeho pøítomnost. Snažil se vidìti na nìj pøes rameno, aniž by se musil obrátiti. Lén pozoroval jistý nepokoj i mezi dìlníky na celém díle. Nikdo sice neuvolnil ruchu, ale sem tam støelil rychlý pohled srozumìní a škodolibého oèekávání, co pøijíti mìlo. Lénovi neušlo ani hnutí a s ryšavce oèí nespustil. Poèínání tohoto bylo vskutku velmi podivné. Náhle nahnul se za dìdkem fajfkou a uchopil velice zlehka a pozvolna oba šosy jeho kabátu a trhl jimi tak prudce, že se Liprcaj málem zvrátil. Mrštnì otoèil se svému škùdci tváøí v tváø. Ale ten byl ještì rychlejší, a zatím co jej staøec mìøil pohledem víc ustrašeným než rozezleným, už byl pøi svém a rovnal cihly do hranolu, jako kdyby se nechumelilo. Sotva však se Liprcaj zase obrátil, opakoval ryšavec svou hru. Ale tentokráte hned, jakmile vzal cíp šosu do štipce, Liprcaj, aniž by se byt už otáèel, sekl rukou za sebe, ale tak nakrátko a uboze, že se ozval všeobecný smích. Ryšavec zase uškub’. Smích pøestal, ale komedie konec ještì nebyl. Rozvernou podívanou nìkdo tak se bavil, že až hýkl. Léna se zmocnil nepokoj. Že tohle neskonèí jen tak, vìdìl; na to znal sám sebe tuze dobøe. Tiskl násilnì lokty k tìlu, ale cítil, že je dlouho tak neudrží, nebo ryšavec ve svém škádlení dìdka fajfky neustával.

Do drobné zvetšelé postavy týraného starce vjel tøas, až mu i hlavou kymácel. Bylo zøejmo, že toto prudké chvìní zchátralého tìla zbavuje jej veškeré pomoci vlastní. Nepokoušel se už o ni a jenom vzdouvám se ramen do výše hledìl vyprostiti šosy z rukou svého trýznitele, aniž by jen mukl. Bylo snad mnoho smìšného v tomto surovém žertu, který se tu jistì ne po prvé odehrával, ale kdo vidìl ošívajícímu se dìdu do tváøe, tomu by asi smích pøešel. Tak si myslel Lén, a to jej strašnì dráždilo. Bylo podívání na dìda fajfku, jak hlavu do límce kabátu, jak chomout odstávajícího, tlaèil a jak se horlivou zednièinou pøedstírati pokoušel, že o nièem neví, co se za ním dìje. Náhle cítil Lén, že jej v tváøi pálí. Napadlo ho najednou, že celý ten výstup uspoøádán jest jaksi jemu na uvítanou s ochotným souhlasem všech ostatních, aby se mu ukázalo, jakou tady na stavbì mají zábavnou zvláštnost. Staèilo jenom ještì, že zachytil pohled Liprcajùv, z nìhož uhodl, že se staøec nikoho jiného už nestydí, leè jeho, Léna - byl to pohled nevinnì bitého starého psa - i rozmáchl se v nìm jeho starý lítostivý vztek, jako vždycky, když dlouho trvalo nìco, co nemohl vystát. A tím vztekem tøaskl do cihly, až z ní ulítl notný kus. Položit kladívko, toho se v takové chvíli bál. Ale jako kdyby se mu do díla hodil zrovna odlétlý kus cihly, pokroèil za ním dlouhým krokem, a sbíraje jej s lešení levicí, popadl pravou ryšavce zrovna v týlu a povstal, podpíraje se o nìj. I tváøe se stále, jako kdyby byl sklouzl, zavrávoral i s ryšavcem ke kádi a pohroužil jeho tváø do malty, pøi všem tak opatrnì, že napadený nabral jen do úst. Lén neudìlal nìco takového po prvé. Ryšavec vylítl, jak by jej byl sršeò bodl, zavyl vzteky a už mìl v hrsti cihlu. Leè v témž okamžiku Lén chvatl pravicí ozbroje-

nou ruku protivníkovu v zápìstí a zaal plechový svùj nehet do šlachy pod palcem ryšavcovým tak tvrdì, že se dlaò jeho cihlu svírající sama od sebe otevøela. Byl to povìstný hmat závodèího Grassa od císaøských myslivcù v Tridentu, kterýmž trýzníval pìšáky pøi cvièení puškou, aniž poruèík co pozoroval. S nejvìtším klidem povìdìl potom Lén ryšavci pøímo do oèí: „Odpus, kamaráde, nebýt tebe, byl bych spadl s lešení! Jenom dej pozor, a se nám to nestane ještì jednou. Dovol, tadyhle jsi ještì zamazanej!“ Že tohle bylo více k smíchu, než co pøedcházelo, zrovna se nikdo nesmál. Bylo smìšno i to sklouznutí i slova Lénova, že je ryšavec ještì zamazán, nebo ryšavec nebyl dosud uèinil ani pokusu utøít se. Nejsmìšnìjší bylo pak to, že Lén vlastní svou zástìrou jal se horlivì cíditi ryšavcovu bradu od vápna bílou jako malému dítìti. Ale nade vše a zrovna k popukání bylo, že ryšavec držel také jako malé dítì, zaražen do nìmoty. A to nejen palèivou, ochromující bolestí v zápìstí, ale hlavnì tím, že mu Lén tykal. To byla od zedníka nádeníku pocta nezvyklá, zvláštì mezi dvìma, kteøí se jakživi po prvé vidí. Tentokráte byla posmìchem. Lén stál už zase u zdiva na svém místì, jako by se nebylo nic pøihodilo, a ryšavec teprve za hodnou chvíli vzpamatoval se ze svého ustrnutí a shýbl se k svému koleèku všecek zkrocen. Byla to patrnì odezva bolesti v ruce, že pravé táhlo hned zas pustil, i mrskl po Lénovi pohledem, v nìmž bylo znát, že tak brzy nezapomene. Odtáhl beze slova. Také na lešení nikdo ani nehlesl, i na místì døív ryèného chechtu rozlehlo se tu takové ticho, že pøes všechen šum

hmoty a ruch nádobí bylo zøetelnì slyšeti suché odkašlání bývalého druha Liprcajova. Ten stydìl se ze všech nejvíce... Dobrej chlapec a dìdek fajfka dostali se pomalu ke komínovým otvorùm, každý se své strany. A to se Lén divil, kterak tato zevrubné dovednosti vyžadující práce šla starému Liprcajovi od chvìjivých, žilnatých rukou, na nichž bylo lze spoèítati všechny kosti a kùstky. Oko mìl staøík lepší než leckterý mladší, i odsekl kladívkem z cihly tøeba jen trolínek, ale zrovna na chlup, že nemusil nikdy pøiložit zkusmo na dvakrát k duši komína. Pøikroužil cihlu tak hladce, že to byla radost. Mìli tady tøi komínové roury pohromadì, ale rostlo jim dílo, až milo. Byli zrovna v nejlepším, když dìdek fajfka rychle položil kladívko, sáhl do vyhaslé dýmky, a jako by se byl spálil, spìšnì utrhl a rozehnal se zas èilými krùèky pryè. Ten tam! Pøekvapen díval se Lén za ním a zachytl výsmìšný pohled zavalitcùv. Leè tentokráte se ani nedošklíb’ a ruèe zas hledìl si svého. Rušnost celku, v nìco plnil svùj úkol, povznášela jej, i zapomnìl na všechnu tíseò a trýzeò. Do hluchých, rozlehlostí stavby tlumených hlukù stavby zalehl náhle zvuk zcela cizorodý, odnìkud shora spadl sem veselý ozev ladìných houslí. „Tý... ty, tó... to, tùtu,“ udìlal po houslistovi kamarád hned vedle Léna, zcela mladý hoch, i neobyèejnì pronikavým hvizdotem hned potom spustil závratnì rychlý jako neslýchaný rejdovák. Housle nahoøe zadudaly ještì, když hráè pøitahoval hluboce znìjící struny, ale vzápìtí snesla se tហzbìsilá prška vysokých, ostøe sekaných tónù, navlas tak, jak je byl dìlník vedle Léna napøed zapískal. Houslista hrál a mladý hoch hvízdal s ním, nezùstal mu dlužen ani notièku.

„Èerti zas tebou šijou, ty skøipky tì ještì zbláznìjí!“ podotkl kdosi. Ale Mareèek škubaje hlavou, hvízdal jedním dechem, až zèervenal, až oèi vypoulil, leè nepøestal, hvízdaje zase dechem do sebe jednotvárnou melodii, stále se opakující, v nejrùznìjších výškách vírnou hybností, rozjaøující lehkostí. Ta nepochybnì Mareèkovi také udìlala, a Lén, který tohle jakživ po prvé vidìl, musil se usmát náruživé potrhlosti Mareèkovì. Ten koneènì vyèerpán, ve tváøi rudý, ustal. „Tak vidíš, nedokážeš to ; takový alegro žádnej flautista po houslistovi nevypíská, nikdá ne. A to ještì na flautì nemùžeš pískat do sebe!“ „Japa’by ne na flautì...“ „Ale mlè, musíš mít pausièku, abys chytil dech!“ Na stavbì rozpøedla se tak odborná rozprava „zimních muzikantù“. Pocházeli patrnì z jedné kolátury a z jedné „bandy“, Mareèek byl u nich flautistou. „Poèkej!“ pøerušil Mareèek hovor, „teï nám musí navalit tu Luciji.“ A Mareèek vypjal krk jako kohout, má-li kokrhat, a rozléhavì zahvízdal známou arii z Donizettiovy opery „Lucia di Lamermoor“ vysoko do vzduchu. Hbitá etuda houslová pøestala hned, jak by ual, a v otevøeném oknì podstøeší sousedního domu, opøeného ze stavby nìkolika mocnými trámy, ukázala se bledá vlasatá hlava, vyhublých lící. Mareèek, stále hvízdaje, smekl èepici a hluboce se poklonil docela ve vážném spádu melodie, a tøebaže to nemínil docela nic tatrmansky, soudruzi se zasmáli. Hlava virtuosova v oknì zmizela a takøka v témž okamžiku vyletìly z nìho dlouhé, zpìvné, mìkké tóny arie, Mareèkem tak výmluvnì žádané.

„Tak vidíš, ty troubo,“ obrátil se nyní nadšenec, cele pøekonán líbezností hudby s výše nesené, zjihlým hlasem k soupeøi muzikantovi, „vidíš, ty troubo, ty øíkáš, že je to dueto, že to musejí hrát nejmíò dva; kde by vzal hned kamaráda?“ „Prosím tì, ty seš flautista, já jsem houslista, ty rozumíš flautì, já zase houslím, a tuhle by hluchej mohl slyšet, že z toho zní krom basy celej štrajeh, a jsou-li nejmíò dva, tak už to musejí být poøádný houslisti, aby tohle svedli*.“ „Ale to je konservatorista, koncertista...“ Než Mareèek nedokonèil. Lešení pøešel polír, a tu pøestávala všechna øeè A zahálka. „Ta èistota, èistota...“ ulevil si ještì flautista. Že ten nahoøe hrál krásnì, porozumìl i Lén. Naslouchal udiven, jakživ nepocítil, že by se ho byla hudba tak nìkdy tkla jako tentokráte. Až dosud podle hudby na pochodu kráèel, pøi muzikách tanèil, zpíval, býval rozjaøen, ani smuteèní pochody nedovedly jej rozteskniti, v tom ohledu byl úplnì èlovìkem své vrstvy, jejíž mladí lidé pøi hudbì smuteèní pociují nejvýše melancholii jakéhos rabiátního pøízvuku. Tak rozbíravì hluboko nesáhl do nìho ještì žádný kus, žádná píseò. Proè mu ty doléhavé, chvìjné zvuky pøipomenuly právì chuïasa Kryštofa, utonulého kamaráda, a Maøku, zrovna když na oba tak dùkladnì byl zapomnìl? Proè musil slyšet vedle lichotného lkání houslí vèerejší její pláè a vidìt, kterak v týlu a mezi lopatkami obnaženého høbetu vzlykotem jí pøebíhalo ? * Umìlec v podstøeší hrál proslulou Lubinovu parafrázi motivu z Donizettiovy opery, koncertnímu obecenstvu známý parádní kousek virtuosity houslové, v nìmž houslista hraje k melodii sám složitý doprovod. „Mordie... mordie!“ zaskøípal Lén zuby a zuøivì hmátl za obrubu èepice po cigaretì. Ne že by byl dostal tak náhle

chu ke kouøení, ale jakési ztrnutí rtù a nezvyklý tlak v oèích pøimìl jej k tomu, že ani dobøe nevìda proè, si zapálil. A vskutku, hned po prvním hltu ostrého dýmu uvolnil pocit, jejž by Lén nebyl ani nazval pohnutím, prostì proto, že v jeho mluvì se to slovo ani nevyskytovalo. „Pracant jsi, což o to, ale hulit umíš taky jen což!“ proøekl za jeho zády polír, jda mimo. „Fiiíííj... fiijfifi... fija fijafjífafa!“ hvízdal Mareèek s hrou houslí zároveò, dodávaje melodii dùrazu plnou lžicí, až na poslední notì maltou na vrstvu zdiva samým nadšením mrštil. Leè plnozvuká hudba z okna se linoucí neustávala a stále se vracela k poèáteèní žalobì. Lénovi bylo, jako by mu srdce bral a kamarádùm kolem rozdával. „Jó, holeèku... chhe!“ udìlal vedle Léna dìdek fajfka Anton Liprcaj. Už se zas z výletu vrátil. „... každej víme svoje. Já to mám taky lekraèní, koleko!“ I pokraèuje ve svém vypravování, kde o svém zimním krejèíøství pøed pùl hodinou byl pøestal, hovoøil: „Po synovi mnì zùstala vopálka dìtí, ten, co se narodil po tátovej smrti jako nejmladší, pøišel na svìt slepej, doèista slepej... Ale poslouchej, koleko, dyž tì tak šmakuje, nemoh’ bys mnì dát taky jednu? Esli máš, tashajst!“ Beze slova sáhl Lén za obrubu èepice a podal Liprcajovi cigaretu. Tváø dìdova celá lstivì se rozesmála, za fialovými rty hopkal mu jazyk. Cigaretu lámal v tetelivých rukou na kousky: „Já si že do fajfky... Dokád byl táta živej - jako syn -, tak vono to šlo, obá jsme nosili, aèkoliv dìtí bylo pìt. Jen to byla jeho chyba, že byl vždycky tuze náruživej a do lesa se tuze hnal, až jednou mìl òákou velkou nepohodlnost s hajnejma, byli na nìho tøi, šak byl silák, a poøídili ho tak, že z jara

do práce už nemoh’! Do dneška žádnej neví, skrz co umøel, esli to bylo skrz døívko, anebo skrz kolouška do voka, esli dostal ty èerstvý souchotiny vod zapálení plic anebo vod tejeh hrubejeh lidù. No jednou veèer po fajrumu, dyž sem pøišel domù, ho už nebylo.“ Dìdek fajfka vypravoval vesele s potmìšilým úsmìvem a drobil cigaretu do dýmky a peèlivì každý kousek v ní prstem ušlapával. Housle hrály stále údivnìji a sladèeji. „Štrnáct let, holeèku drahej, sem mìl ty dìti na svý ruce a šechno sem to pochoval jedno po druhým, až zrovna na toho jedinýho nejmlaèího, slepýho. Máma, jako nevìsta, šla brzy za tátou. Ta mìla zas ten nápad, že dyž se ocítila sama druhá, tak skoèila do vody, pravda jenom po pùl tìla, ale chlapec, jak na svìt pøišel, byl slepej, voslep jí v životì z nástudu.“ Dìdek stál za svou tvrdou zástìrou žokovou jako za hradbou a zapaloval dýmku. Mamì, obsah její nijak nechytal. Lén nemìl ani zdání, že tyto okolky by mohly býti lenošnou politikou starochovou, a poslouchal jej jako náboženství. „Tej ho mám v ústavì slepcù a mám z nìho radost, ze všech košikáøù je tam nejšikovnìjší, letos pude ven, na zimu, a esli se to povede, udìlá se pro sebe, potom už, holeèku, na žebø nepolezu. A kakraholte, jen si hleï svýho!“ dodal dìdek fajfka, když se dlouhý Lén natáh’, aby polil jeho dílo maltou, „to by byla krása, starej Liprcaj ještì nikdá nezùstal pozadu ani za mladíkem! Štrašedesátiletej zedník v létì, štrašedesátiletej krejèí v zimì!“ Vložil tlustì ovinutou špièku nezapálené dýmky mezi dásnì bezzubých úst, jakoby do jedné z èetných vrásek oblièeje náhodou se otvírající, a brkotavou pravicí chopil se své vlastní lžíce.

„Ale hodnej chlapec si, koleko!“ øekl vdìènì, když shledal, že na práci není jeho nepøítomnost ani znát. Píseò houslí pláèem žalujíc po vzdušných stupních kráèela s výšin dolù a tu v hloubce vzlykala a doplakala, aby znovu vzlétla ještì výš než pøedtím. „A to bys ani neøek’!“ navázal znovu Liprcaj, „jaký to dítì má modrý voèi. Jakživ sem nevidìl takovou charpu, jaký sou ty jeho kukadla... slepý...“ A dìdek fajfka usmíval se pln štìstí pøed sebe, nìkoliknáctero vrásek zrylo tuhé štìtinaté strništì jeho tváøí, jež zvážnìly, když brada podnesla dýmku vzhùru, pomáhajíc tak práci celého tìla, nebo všechny jeho vetché svazy byly napjaty donesením cihly z hromady na dílo. Vtom housle ustaly, jako když utne, a vzápìtí ozval se z okna hudcova v podstøeší hrozný kašel, burácivými výbuchy, nekoneènì dlouhými a nastavovanými vzúpìním hlasu a znova vybuchujícími. Nìèí ruka prudce zavøela okno, až háky na zevním rámu visící zazvonily. Nìkolik hlav obrátilo se vzhùru, nejdéle vydržela Mareèkova. Mlèky všichni pracovali. Tu kladívko zazvonilo tence, tam pøidušenìji, kus odseknuté cihly ruplo o prkna lešení, voda chlístla, øetízek kladkostroje zachøestil. Slunce se již daleko, daleko od poledne odklonilo, støíbrná oblaèná kupa, na protìjším nebi stále nepohnutì ležící, do zlatova zbledla i ukázala jemné vlášení, jímž do modra bylo vidìti. Rzivý prach cihlový, døíve neznatelný, nyní se objevil spolu s dýmem cigaret a laciných doutníkù. Flautista Mareèek najednou divì rozhvízdal se melodií houslí, pøed chvílí pøeatou, a v poli pøestal i podíval se nahoru k zavøenému oknu.

Lénovi bylo úzko k udušení, ne však od prachu, ani od horka. Tolik cítil bezpeènì, že kleštì, srdce jeho svírající, už nùkdy se nerozevøøou. Stavba ropotila dál. -4Asi za ètrnáct dní nato dìdek fajfka, zmírniv hlas, prohodil k Lénovi: „Holeèku, mnì se zdá, koleko, že ji taky pìstuješ, hoølavku, mršku šedou!“ „A co bys zapíral,“ dìda hovoøil dále na odmítavý posunek Lénùv. „To já znám dobøe. Pøišels vopálenej jako cikán a zbledls a si smutnej, a ztloustl si, chlapèe, a kdo pøi tìžkej práci ztloustne, ten ji pije, zvláštì pøi zaèátku. Moc bych se divil, dybych se mejlil, a zas na druhý stranì bylo by to divný, dybys to dìlal. Dy vy sociálisti to ve zvyku nemáte, vy pøeci raèeje litr! A taky bych tì varoval, koleko, moc bych tì varoval. Tudle se na mì podívej! Copak si myslíš, že bych já byl jináè takhle seøezanej!“ Dìdek fajfka mìl pravdu. Lén se „oddal“, jak zní pøelomené rèení, vynechávající, èemu se oddal. Stává se to zhusta vojákùm, kteøí se vrátili z posádky ve vinném kraji. U Léna byla však ještì jiná pøíèina. Když byl otráven jedním jedem, propadl i druhému, jednomu kvùli druhému. Došlo k tomu takto: Když se Lén po svém setkání s dcerkou Kryštofovou. pøes noc probral ze zdìšeného úžasu nad místem, kde ji nalezl, a z ohromení nad tím, co od ní zvìdìl, zbyla v nìm mimo jízli-

vého, ochromujícího hnìvu proti pùvodci neštìstí Kryštofova i Maøèina taková náplò lítosti, že si s ní poèíti nedovedl. Odkud tolik - vlastní a, nad sebou samým - bolesti a proè - to mu teprve vyložily housle z podstøeší nad stavbou. Rozumí se ovšem, že nemìl ani vzdálenì toho pøibližného porozumìní pro „Luciji“ jako kamarádi šumaøi-zedníci, a snad by za jiných okolností bývala náhodná produkce mladièkého marnivce-umìlce zùstala beze všeho dojmu na jednoduchou a temnou mysl Lénovu. Ale v tìsném pøíbytku jeho duše takto nárazem prolomena nová netušená místnost, a v té døíve nebývalé prostoøe našly zvuky teskné hudby ohlas tak úèinný, že se všechna chvìla s sebou. Náhle mu bylo jasno, proè ještì veèer po svém pøíjezdu musil stùj co stùj navštíviti starý svùj byt u Kryštofù, kdež se ovšem nìèeho zhola jiného nadál, a také nyní vìdìl, proè vlastnì prázdný svùj vojenský kuføík naplnil hrozny už v Roveredu. Zostøilo se náhle tušení vìcí, pøedtím jenom podvìdomé. Lén, který nikdy nepøemýšlel o budoucnosti na týden napøed, byl by se nepochybnì znovu ubytoval u Kryštofù, kdyby je byl našel a kdyby byli mìli místa pro nìj. Byl by zase chodil bez dalších úvah se starým do práce, a Maøka by byla za obìma nosila obìd jako døíve. Tohle by bylo trvalo nìjakou dobu, a také jen pouhým trváním èasu i velice støízlivým, víc dùsledným než vzrušeným postupem prostinkého dìje byl by si stateèný fasádník jedné nedìle, a to snad z nutnosti již velice naléhavé - nebo døíve by asi k tomu sotva bylo došlo -, vzal Kryštofovic Maøku za ženu. A v pondìlí po svatbì byl by zase šel do práce jako jindy, nejvýš s nìjakým hlodem v mysli, který by byl s prvním zívnutím z mizel. Potom by byla Maøka nosila za ním, jako jiné ženy za svými dìláky, celý ten domácí krb

v obìdním košíku a za nìjakou chvíli, jistì už z jara, i rodinu v náruèí k šastné mezipolední hodince na písku za stavbou. To všechno se Lénovi ani zdaleka nenamanulo, když se z nádraží ubíral, ani když Maøku našel, ani když na tøísle u øeky zbytek noci strávil. Teprve odpùldne, když Mareèek vyhvízdal na houslistovi oblíbený svùj kousek s milovanými a lítostnými zvuky houslí, stalo se, že Lén náhle a zrovna okamžitì pochopil, že i on sám zúèastnìn jest na tom, co se stalo, tak dobøe, jako starý Kryštof a jako Maøka. Prudce pocítil to, když mu rty i tváøe tak ztuhly, jako by mu s každé strany prst do nich zatkl, takže si zapálil, ano proto zapálil, aby nezaplakal! Bylo mu strašnì, když toto pøekvapení v sobì objevil kdyby byl pøi svém návratu shledal, že za jeho nepøítomnosti Maøku jiný muž získal už pro sebe, byl by snad ze svého hnìtu vzplál mnohem spíš, ale ménì náruživì. Teï však pøepadla jej ke všemu, tøebas opoždìnì, ale tím hlodavìji pøedstava žádoucnosti toho dìvèete, jakkoli vèera ani na okamžik takovému hnutí nepodlehl, a Lén, dotud jako dítì neporušený, po prvé ve svém životì seznal, že mohou líce pálit také po ránì, zvnitø na ven zasazené. Seznal i to, že niterný hlas tak mùže øvát, že kdyby ostatní slyšeli jej tak, jako on, jistì pustili by všechno z rukou a udiveni ohlédli by se po kamarádu, který si jich nevšímá a pøedstíranou horlivostí díla snaží se zastøíti, že z jeho prsou vychází jek, pøehlušující všechen hluk a úpìnlivì prosící, aby pøestala už ta nemilosrdná píseò o jeho žalu a hanbì. Kriste! Hanbì! Nebo nebyl to jen jeden muž, který Maøku pro sebe získal. Mráz vzal jej od lýtek vzhùru po tìle, a Lén vztekem oèima stiskl na plocho trubku cigarety mezi zuby. Pøed zavlnila se mu bìlost pleti vzlykající Maøky, jak ji vèera vidìl, a Lén se sám

sebe lekl, když zaslechl svist svého vzdechu mezi rty, dušený to ohlas úpìjící duše. Takto zvìdìl náhle a pøece pracnì Lén, na èem s Maøkou jest. Zmámen tímto objevem, jako ve snu pracoval až do veèera, vyslechl beè dojmu smutné vypravování Liprcajovo, aniž by byl už promluvil i jen slova. Sedmé se doèkat nemohl, a sotvaže padla, již byl na cestì po vèerejších svých stopách. Loudal se staromìstským bludištìm déle dvou hodin, než cíle došel. V èerné rokli ulièky, vždy stále stejnì sychravé, a nad ní kmitla hvìzdièka jak pøelétlá jiskra, anebo se nad ní tmìlo tìžké nebe noèní, došlo pak k prvnímu zoufalému dostaveníèku Lénovu s Maøkou, potom se tak dálo každého veèera. Peklo po každé znovu zapoèaté a se slibem pokraèování na zítøek odložené. Když se sem Lén zas po prvé vplížil, mìl už v pamìti nynìjší vzezøení Maøèino. Srdce buchalo mu úsilnì. Pøi prahu zahlédl cíp šatu, ale když pøišel blíž vyhnula se z veøejí ženská hlava mnohem výše, než bylo lze od Maøky oèekávati. Ve dveøích stála vysoká hubená ženština s tváøemi tak nabílenými, že i ve tmì svítily, a když se Lén kolem zdi plazil, zakašlala. Lén šoural se dál až za roh, za nímž èíhala svítilna plamene z ulièky neviditelného, prozrazující se toliko dštivým jasem pøísvìtlí, a tu se postavil. Dlouho to trvalo, než se zase do ulièky odvážil. Vejøil do tmy, v níž na druhém konci stál prudce svìtlý výsek ozáøeného prostranství pøed vojenským skladištìm. Zbystøený zrak Lénùv rozeznal i stín pøecházející vojenské stráže i každou postavu chodcù, tam na druhé stranì zaè èernou prùlinou ještì dosti èetných. Mnoho jich pøešlo, až koneènì jedny kroky otoèily se kolem rohu a v èerné ulièce cvakaly dál. Na kaluži svìtla

se zastavily, ulièku pøekroèily a Lén zaslechl šeptnutí vnitøních dveøí místností. Za malou chvíli šeptly ještì jednou a na kalnì šedém kameni pažení ukázal se stinný, pøesný obrys zavalité ženské postavy - Maøka. Lén myslil, že se musí rozbìhnout, ale zatím nehnul se s místa. Nebo teprve tu napadlo ho: Co jí chci, co jí øeknu, co udìlám? Nevìdìl, nešel. Ustrnul v dívání, všechna tma pøed oèima promìnila žlutý rzivý svit. V nìm vše zmizelo. Jen uprostøed se v úzké štìrbince vidu utkvìl obrázek kamenného bøevna se spolehlou postavou Maøèinou jaksi zázraènì ostøe viditelný. Lénovi bylo, jako by byl do té dálky vyslal oèi na zvídku, cítil tlak té námahy ve spáncích i šumot krve v uších zvonící. Vtom zase káply na druhé stranì za ulièkou dva kroky, mámení oèí zmizelo a Lén vykroèil vpøed. Všechny síly, co jich v nìm bylo, táhly jej zpìt, ale pøece šoural se vpøed. Tak se tlaèil ke zdi, že mu osvìtlená škvíra v chodu témìø zmizela. Byl již hnedle u samých dveøí, když Maøka postoupila až na samý práh, zøejmì slyšel chrustnout èerstvý písek na prahu pod její nohou. Vtom - zpola udušený výkøik její, a Lén se zastavil. Maøka couvla dovnitø, ale patrnì neutekla, neboè dveøe nepleštily. Ani Lén se nehýbal. Krátké, vzrývané vzdechy ozvaly se ven: „Ch-ch-ch...“ A ty pøimìly Léna k poslednímu kroku. Vskutku, Maøka tu stála, ruku na knoflíku dveøí, upøenì pohlížejíc na Léna a po dìtsku vzlykajíc, zrovna tak jako pøed lety, když pøišla domù a nechtìlo se jí ode dveøí pod otcùv nemilosrdný øemen. Zrovna tak šklebila silné své rty a zrovna tak byly vypnuté tváøe její zality slzami, hotovým potokem.

„Maøko!“ zašeptal Lén divokým šeptem vzrušených cholerikù, „Maøko! Sebou! Hned!“ ڞasno, že mohl býti pøed chvílí jen na okamžik v rozpacích, co jí øíci! Ano, pro tohle sem pøišel, pro nic jiného, leè aby ji odtud odvedl, a to už mìl vlastnì udìlat vèera! A v náhle vzplanutém rozhodnutí dodal jaksi vítìzoslavnì: „Seberte se a pojïte, pøišel jsem pro vás!“ A tu Maøka, sepjavši ruce, zalomila jimi, postoupila vpøed, opøela se o pažení a dala se z dìtského vzlyku do hoøkého pláèe dospìlé ženy. „ - vždy to možná není, „zalkala šeptem. Dùtklivì domlouval Maøce Lén, ale dìvèe odpovídalo jen odkyvujíc hlavou èi dvìma tøemi slovy v hrdle rdoušenými. Ale najednou Maøka všecka oživìla a už beze stopy pláèe horlivì vykládá, proè nelze, a proè nelze hned. Pøitom jí kùtky rukou køeèovitì spínaných jen praskají. A hned zas dlanì tiskne do spánkù a hned šátek k Ústùm, z nièehož nic zas náhle a buchavì vzlykajícím. Ale než se nadal, aniž hned zvìdìl, jak to pøišlo, stál Lén u dvíøek sám, ohromen. Maøka zmizela, ne však sama. Uprostøed slov a slzí vbodla kmitý pohled do protìjší tmy, z níž odlouplo se cosi, èi kdosi, na kamenných schodech zachrastil písek, a Maøka i za ní v tom náhlém okamžiku neodhadný výlupek z tmy zmizely za Sklenìnými dveømi, odkudž zaznìl ještì krátký checht. Lén byl tak pøekvapen, že dva tøi kroky udìlal znakem nazad, a teprve tu, jako by pøišel opìt ke svým údùm, potácel se z rejny ve tmì utopené ven. Hanbou mu bylo zrovna mdlo, stydìl se sama sebe povrchem celého tìla, jež pod odìvem takøka ocítil. Na okamžik napadlo mu, že by si ulevil, kdyby dlaò i høbet ruky dùkladnì otøel o drsnou omítku zdi. Zùstal tu

horký dotyk prudkého stisknutí Maøèina, jímž se chtìla s ním rozlouèit, anebo snad jej také odstrèit. Ruce v kapsách, bradu zaboøenou do prsou, uhánìl dovnitø Starého Mìsta, hledaje tu v zmìti ulic krámek s barevnými lahvicemi, hluboko v dlažbì prahem zaboøený. Sem musil nyní co nejrychleji, ne aby ulil, ale pøepálil vnitøní žhání ohnìm lihoviny. Krámek už mìl vrátnì pøivøeny, ale Lén vstoupil jako domù. Byla tu zpola nálevna lihovin, zpola výèep piva a stálo tu i nìkolik stolù. Nálevnu koøalky by jinak bylo nutno zavírat v èasnou hodinu veèerní, ale nad výèepem mhouøila policie oèi. Lén usedl a zahledìl se do svítivých srpkù ve skle silné èíšky, pøed nìj postavené s týmž nápojem jako vèera, aniž by se kdo byl ptal po jeho pøání. Leè co by napoèítal dvì, obrátil do sebe stupeèek jedním hltem. Z druhé sklenky už jen ulízl, nebo dosáhl, proè pil. Pøišel na klidnìjší, tøeba trudnìjší myšlenky. Uvízl v nich na dlouhou chvíli. Po dlouhém dumání zhluboka oddechl i vylovil z náprsní kapsy umolousaný zápisník vìtšího formátu a jal se hledati v nìm prázdný list. Knížka byla hodnì popsána, ale z vìtšiny poèmárána hrubými nákresy, na nichž si Lén, jich pùvodce, patrnì velice zakládal, nebo za každým vložen lístek hedvábného papíru. Pozornì a dlouho prohlížel Lén jednu kresbu za druhou, až koneènì vyøízl èistì jeden, zvl᚝ vybraný list. Pøiostøil tužku do velmi jemné špièky i napsal pod tvrdoèárnou zednickou skizzu, pøedstavující však zcela zøetelnì chrámovou budovu, tato slova: „Kostel Sanmarko v Roveredo, v Tyrolsku.“ A po chvilce rozmýšlení dodal menším písmem: „To je tam, co jsme naposled leželi.“

Na druhé, prázdné stranì listu zaèal: „Velectìná - „ a tužka se zarazila. Po velkém otálení pøipsal Lén: „Maøko!“ Nespokojen pohlížel na tato dvì slova, ale potom mezi nì vsunul velice drobnì a víc jenom tak naznaèenì dvì písmenka: „Sl.“ Ostatek dopisu napsal už bez rozmýšlení jako jedním tahem: „My dva se už víckrát neuvidíme, dokaï nebudu míti pohromadì ty peníze, co potøebujete, abyste se mohla tamvosu vyplatiti. Hlejte abyste nedìlala žádnej nový dluh, jinaè myslím, že to vydìlám na stavbì. 45 zlatich jsou peníze ty se tak honem nenasušejí ale udìlám to že jsem byl s tatíkem tak za dobøe.“ Tady myslil Lén, že je s psaním hotov. Už lístek pøekládal, ale zas jej rozbalil a pøipojil ještì z náhlého vnuknutí: „Také vám musím napsati že stavba co na ni dìláme patøí jemu zrovna naproti tomu lumpovi panu Konopíkovi. Kupcovi co vás skazil to je náhoda.“ Sotvaže dopsal, vytøeštìnì vstal Lén, zrovna jej to s lavice vzalo. Hnutí jeho bylo tak nápadné, že ve skupinì mokré ètvrti u nálevního pultu ustal mluvka hovor vedoucí a podezíravì na Léna chumlem tabákového kouøe pohlédl. Aby zakryl okaté své poèínání, Lén sáhl za èepici a rozžehl na plynovém plameni cigaretu. Usednuv zahledìl se Lén na poslední øádek svého dopisu Maøce. „To že je to náhoda, a jaká!“ zašeptal Lén tak nevìdomky, že se až ohlédl, kdo to vedle nìho promluvil. Jen zvolna opadala vlna krve, která jej byla do výše vyhodila. Ztopil v hrdle

naráz celý obsah druhé sklínky, a že byl této silné dávce ještì nezvyklý, poèal dýchati ústy, jak to dìlají alkoholikové zaèáteèníci. Nebyl s to, spustit oèí se slova „náhoda“, vzal tužku a dùraznì je podškrtl. Aby se ho koneènì zbavil, složil lístek, ale tak, že „kostel Sanmarko“ pøišel dovnitø, kamž Lén vložil i lístek hedvábného papíru ze zápisníku. Všecek zhroucen úžasem náhody, až touto chvílí objevené, pøemýšlel Lén velmi pracnì o tom, kterak od svého pøíjezdu do Prahy dìlal vlastnì všechno naopak, než si to pøedstavoval. Nìco, nìkdo silnìjší vodí a strká jím, kam nerad. Dýmal prudce, ztracen sám v sebe díval se do kouøe, a když se za nìkým zavøely dveøe krèmy a otøesem hnuly se valouny dýmu, kývla zas najednou mezi nimi holá lebka kupce Konopíka Vrtivì, jak ji byl vidìl po prvé za pultem nad knihami. Klamivì tak, jako kdyby kupèík skuteènì sám byl do krèmy znenadání vstoupil. Pot zarosil Lénovi skránì úzkostí. Tato holá lebka byla také spolem ve spiknutí, také stála v náhodì a té se lekl Lén Teï dvojnásob, že na Konopíka od samého poledne vlastnì ani nevzpomnìl. Zaskøípìl zuby a vztek nikdy nepocítìný zahrdlil Lénem až bolestnì. A ponìvadž mu vìci napadaly vždy tìžkopádným poøadem obráceným, vytanul mu právì nyní na mysli obraz, který jinému v takovém rozpoložení by snad býval nejspíše nasnadì. Vzpomnìl na smích a jek na rozskøípaných schodech a na to, jak umlkly ještì døív, než odtáh’... Každá myšlenka jako by druhé palici podávala a od každé dostal do hlavy tìžkopádnou ránu. Pøekvapen na nejvyšší stupeò tím, že tento stav jím už déle ètyøiadvaceti hodin cloumá, tona v pocitech nejvìtšího zhanobení, pokoøení, lítosti, vzteku, uvìdomoval si Lén èím dál tím urèitìji, že také s úlekem

èím dále tím vìtším, že se vlastnì nachází v hrozném neštìstí a že neštìstí tomu dávno není ještì konce. A pøi tom ohledávání sebe sama zas a zase hmátl na jízlivì bolavou spáleninu duše, a právì že tak vztekle bodala, nedalo mu a ránu vždy a vždy omakával. Ruka jeho, ležící na stole nad lístkem s jeho úpisem na „45 zlatich“, roztáhla prsty jako drápy, køeèovitì se zdržující, aby dopis nesmáèkly, nerozdrtily, a hle, byl to jen „kostel Sanmarko“, který nedal tak dìlati. Pracná, nemotorná kresba mìla býti pro Maøku od Léna poselstvím velmi dùležitým. Vidíš, o tohle pøišlas, mìl jí pokreslený rub lístku øíci, byl bych ti vyprávìl o Tyrolích, o Roveredu a Tridentu, na nábøeží v parku, oba mìli bychom položeny lokte na zábradlí a koukali pøitom do tmy... A zas vskoèila mu do pamìti malá Maøka, jak bývala tenkrát za veèerù, když mu lezla po klínì, koleny rozbodávajíc mu stehna, od práce na stavbì až žhoucí. Ach, Lén poznal v té chvíli, kterak neukojitelnì stojí o Maøku. Neøekl si to sic, ale pohnutí jeho bylo tak silné, že se ozvalo zas trnutí rtù, stahovaných odkudsi až z hrdla, stav to, který u Léna konèíval v nejhorších pøípadech jakýmsi suchým vzlykáním, spíš ze vzteku než žalu. Rychle zaplatil a ven do noci. Veèera pøíštího sedìl Lén zase na témže místì. Zase se vracel z ulièky za skladištìm. Byl jí odevzdat svùj lístek, a to pøece musil. Uèinil tak beze slova a prchl. A tøetí veèer pøišel zas, pøes všechnu pøípovìï, že dokud nesežene peníze, nechce Maøku vidìt, na to už ani nevzpomnìl. A tak po všechny veèery další. Byla to snad ohavná psina, co Lén provádìl, ale povržlivost svého poèínání sám sobì hrubì ani nevytkl. Ovšem by se byl

k smrti hanbil, kdyby jej byl dopadl nìkterý z jeho kamarádù za rohem vejøícího do tmavé rejny, ale nyní už byl pøíliš zpustošen utrpením, než aby se oddával úvahám o tom, je-li mužácké, co dìlá. Je pravda, že za prvních veèerù tìchto návštìv pøi potulkách ulicemi, než se setmí, anebo návratech z krèmy, by byl snad vyl pod políèky, jimiž trpìl a jeho èestnost, ale teï, kdy starý Liprcaj pøi nìm zjistil, že „pìstuje hoøavku“, teï už byl Lén o otázce cti svého záletnictví v ulièce za skladištìm dávno sám se sebou vyrovnán. Potøeboval k tomu nìkolik veèerù pøi sklence, než byl tak daleko. Dvì vìci byly mu v tom pøemítání nade vše jasny. Pøednì, že musí øièení vzteku v sobì umlèeti èinem jedinì možným, úplnì dostateèným, aby vztek naprosto øièet pøestal, za druhé, že Maøku musí dostat „z místa“, aby si ji mohl osvojit. Trvalo to dost dlouho, než do poøádku dostal, co udìlá napøed a co potom, že obé dlužno odložiti až do zimy, až bude stát dùm pana Konopíka pod støechou. Tato nutnost ovšem vyplývala sama sebou, nebo kde by vzal penìz, kdyby je na stavbì nevydìlal? A že èin msty a odvety k utišení svého hnìvu musí rovnìž odložit na tu dobu, bylo teprve neklamno, nebo èin byl takový, že by po jeho provedení sotva zbývala nìjaká možnost peníze vydìlat. Hm...! Tenkráte bylo už tak jisto, co vyvede, že kdykoli se mu poèala v myšlenkách kmitati pøed oèima vrtivá lebka Konopíkova, Lén sahával na zednické závaží, jež šòùrou ovinuté nosil v náprsní tašce od té doby už neustále. Desatero plánù, kterak vše provede, vymyslil a zavrhl, sedì v mraènu tabákového kouøe v krèmì a zíraje do plamene neèistého plynu, stále jiskrami sršícího. Jednalo se hlavnì a vlastnì jenom o „èin“, vše ostatní bylo hraèkou, ale èin musil být tak proveden, aby neznièil také Léna. Jednoho dne

podalo se mu øešení té záhady tak pøekvapivì lehce, že všechno další pøemýšlení bylo nadál zbyteèným. Od té doby, když tedy už v mysli bylo všechno hotovo, pøestal ten neodolatelný útisk cizí síly, který jej stále pøed sebou strkal anebo za sebou táhl, a Lén obdržel od svého utrpení jakési pøíroèí klidu s neodvolatelnou lhùtou. A ponìvadž to, co na nìj èekalo, bylo tak jako vykonáno, nesl stav vìcí jako až do té doby samozøejmì nezmìnitelný. Veèer jak veèer chodil do ulièky za skladištìm, ale Maøky se ani netkl. Na práh toho brlohu už nohu ani nepostavil. Ba, bylo zapotøebí, držeti si i od prahu nìkdy hezky daleko, nebo Maøka snad již tøetí nebo ètvrtý veèer pøestala smutnìti, a jakmile poznala, na èem je s ním, dokonce i rozvázala, a Lén, který si dobøe pamatoval, že jednou živì toužil po tom, aby o zeï mohl otøíti dlaò od stopy dotknutí po její ruce, štítil se tím hùøe, že pro nìj bylo nesporno, že odtud jednou pùjdou spolu ruku v ruce. O tom ani ona nebyla v nejmenších pochybnostech, rozepisoval se v té pøíèinì velmi zevrubnì na lístcích ze zápisníku vyøíznutých, jakýchsi to pohlednicích s obrazy z Rovereda: „Palacoveèo, nejèkýn kasárny“ a malým písmem pod to: „Tady jsme leželi poslední 3 ètvrtì roku.“ Na rozmluvy nebylo èasu, pøi setkání se jenom vymìnily lístky, mìla-li Maøka jaký. A mìla-li, obsahoval vyzvání, pøi nejmenším pro všechno, co Lénovi svato, aby jí pøišel pomoci ze svìta, ona že na nìm nežádá sice obì života, ale že by si pøála aspoò jeho rukou zemøíti. První její dopis, napsaný po jeho pøípovìdi, že ji vykoupí, byl ovšem zcela nepochybnou nabídkou spoleèného odchodu ze života. Pozdìji spokojovala se pouze tužbou umøítí v jeho

náruèí, pøi èemž naznaèovala, že neèeká už od nìho, aby jí „ublížil“ on, zøejmì dávajíc najevo, že si pomùže od toho svìta sama. Nakonec nežádala si pak již nic víc, než aby byl svìdkem, „jak jedno nešastné dìvèe samo od sebe do hodiny se ubírá“. Zprvu rozèilovaly Maøèiny lístky Léna docela podle ubohosti jeho duše, ale když mu jednou psala, že „v tom okamžiku, jakmile se tyto øádky budou ocítati v jeho rukách, Maøka jeho nalézá se na svém pokojíèku již jen jako chladná mrtvola“, nevìøil ani na chvilku. Vášnivé obraty tìch dopisù jej napøed omamovaly, aniž mìl nejmenší tušení, že uvázly Maøce z bídné èetby, jejímu ovzduší pøilehlé. Potom ustálil se na tom, že tak/ vypadají asi hnedle všechny milostné dopisy, mìl nejasné tušení, že v psaníèkách od dìvèat mnoho jedná se o smutných záležitostech toho druhu bez pøíèiny. Hùøe bylo pro Léna, když Maøka pøestala o smrti a zaèala písemnì i ústnì zváti nahoru „jen na jedno políbení“. Tu bylo na Lénovi kolikráte, aby se bránil proti chvatùm Maøèiných rukou. A pøece plál po ní každým vláknem svých ramen, a když se pøi takových potyèkách Maøce podaøilo dotknouti se jeho pøedloktí jenom hrotem prsù, mrazilo ho po celý veèer na témž místì dotknutí. Když potom vstoupil do té ulièky s dlažbou i za nejsušších dnù plytkou, zdálo se mu, jako by šel struhou ohnìm tekoucí. Vzpomenout si mezi dnem na stavbì na vèerejší setkání, na to bahnivé peklo - horko žíznivé žádosti po ní zavlálo mu po celém tìle, že se mu až hlava zatoèila. Když se mu to pøihodilo po prvé, lekl se Lén té zlotøilosti v sobì. Pøisvìdèil jí na dva tøi okamžiky a už se zápasu s ní nezbavil. Každým dnem stával se špatný chlap v nìm špatnìjším, a pøišel den, že nemìl jiné myšlenky, než kterak by mu podlehl.

Tu pøepadávala jej zuøivost, i byl by snad celou stavbu ramenoma svýma hned o celé poschodí výše vysunul, kdyby to šlo. Rasoval se, až vlastní klouby slyšel praskat. Bylo mu to málo, že dìlá za dva, za sebe a za Liprcaje, i myslel, že kvapnìjší prací spíš pøiblíží se k èinu odvety, který v duši jeho zakotven byl jako kvádrová, úhly a závažím zmìøená a zvážená zeï, na tisíc let stavìná. Lén rozdílùm: mravnost - nemravnost rozumìl velmi povrchnì, ale co udìlá panu Konopíkovi za to, že Maøku zkazil a starého Kryštofa zabil, to byla jeho morálka, to byl nezbytný požadavek cti, jak mu rozumìl on, Lén. Slovo „èest“ nejmenoval ani pøi dušování, aniž mu kdy napadlo, co vlastnì èest jest. V jeho svìtì „mít èest v tìle“ znamenalo nedat si nic líbit, a Lén byl by radìji sám zhynul, než by panu Konopíkovi odpustil. Proto jakékoli myšlenky na Maøku døív, než ji a tátu pomstí, pokládal za nejzavržitelnìjší nièemnost, zrovna za spoluvinu na padoušství pana Konopíka. Tak to bylo uloženo pod jeho sklopitou, tvrdou lebkou, víc pudem než úvahou vypøemítáno. A pøece ty chtivé myšlenky naposled ovládly jej tak, že bylo jisto, že už jim neodolá. Než pomohl si. Rázem si pomohl od noèních toulek do ulièky za vojenským skladištìm i od „hoøavky“. Když se rozneslo na stavbì, že pan mistr hledá nìkoho, kdo má lehký spánek, což znamenalo tolik, jako že hledá noèního hlídaèe, ježto dosavadní, jak se ukázalo, byl sám „tahák“, zlodìj, pøihlásil se Lén. Hlídaèem se stal, tøebaže pan mistr zakroutil nad tím hlavou a povídal: „No dyž sám chcete“, a tøebaže ostatní dìlníci zedniètí s ním nìjaký den ani nemluvili, že hlídání poøádný tovaryš na sebe nevezme, že to patøí nádeníku. Lénovi to bylo jedno, sám s nikým mnoho øeèí nenadìlal a krom toho se tím hlídáním dostal do poøádku. Mìl o šedesát

halíøù víc, a protože se s tím, co vyzdil, škudlil na sobì a šetøil na Maøku, mohl si hned v sobotu koupit ještì jednu košili. Ta vojenská sic nebyla k roztrhání, ale pomalu už nebylo, kde ji prát. Dosud ji sušíval pøi koupání na hrázi u Podola v nedìli, ale nadešla chladna, s druhým poschodím chýlilo se ke konci záøí. Na tøísle v kùlnì hospody „U krále brabantského“ pøi øece nedalo se také vìènì každé noci spát, ještì mìl podomek na takové ptáèky oko. A tady spal na stavbì, v hlídaèském doupìti z narovnaných a prstí upìchovaných cihel, prádlo mu vyprala posluhova žena naproti. Za veèerù stával nyní pod lešením a snad nìkdy leckoho polekala jeho cigareta, ve tmách náhle vzplanuvší vedle dvou bezpeènostních svìtýlek èervených. Dýmal jako z výhnì, a když se jeho hostitel z onoho veèera po návratu do Prahy naproti ubíral domù, nezahlédl z Léna nic víc, leè ploché líce, oharkem papirosky ozáøené. Nakonec mu i pøestal dávat dobrou noc, když mu ji Lén nikdy nevrátil. Ten zevloval do ulice, do níž slétala se støech stále tišeji a hustìji tma. A hledìl do svých barevných zmítaných kruhù, jichž kmit provázen byl pronikavým svistem v uších. Kruhy hloubily se a prolakovaly v trychtýø a v úzkém jeho otvoru na konci tkvìla lampa pana Konopíka, naproti v krámku svítící. Soustøedìným díváním Lén zrovna koprnìl, úporností zrak jeho až zeslábl, že už nerozeznával v krámku nic než zelený kryt lampy a lesk kupèíkovy lebky, kulaté, holé a køehouèké. Tu køehkost ovšem nevidìl, ale pøesvìdèení o ní bylo v nìm tak urèité, že mu èasem z toho bylo až ošklivo. Zarýval prsty do olova váhy, v náprsní kapse ukryté, že je hnedle stìží rozvíral, aby sáhl za èepici po èerstvém kuøivu. Celé hodiny vydržel tak opøen o syrovou zeï pod lešením ve skrýši za hranicí cihel, zpøedu hrazené kopcem navršené

malty, a když lampa naproti zhasla, Lén zrovna oslepl. Na dlouhou chvíli nic nevidìl než zvolna toèící se kolo s loukotìmi ze svíjivých, nemožnì fialových háïat. Musil pøed sebe hmatat a dlouho mrkat i prozírat, než se vzpamatoval z toho mámení. -5„Holka modrooká, nesedávej u potoka, nesedávej tam!“ Mareèek, muzikantská duše, šumaø, obdivovatel neúmorný konzervatoristy, dennì po poledni hrajícího zedníkùm na stavbì pana Konopíka, zpíval z plna hrdla na hoøejší pøíèli žebøíku, s nìhož slézal „jako pacholek s vodru na mla, totiž proti zednickému mravu, obrácen zády k žebøíku, sedì. Zpíval po virtuosovi, který holku modrookou hrál v jakési závratnì skvìlé úpravì s flétnovými tóny, a v nadšení nad takovým umìním, vysoko vynikajícím nad zimní jeho zamìstnání, pokraèoval Mareèek ve zpìvu: „V pityce si vidy tyèí, škydy tvyjich mydrých yèí... „, ale pøestal, nahlížeje sám nechutnost krèmáøského nešvaøení písnièky, oblíbeného u pøemoklých kumpánù. „Lez, nebo ti šlápnu na hlavu!“ prohodil k Lénovi, stojícímu na žebøi hned pod ním. Ale Lén neslyšel. Jak by jej na žebøík ukoval, dívá se Lén mezi pøíèlemi dolù celými dvìma patry skrz štìrbiny prken a trámù až do pøízemí. Pohled jeho jde za pøehoušlí ostøe bílých sluneèních paprskù z patra jako pravítko protýkajících tmy uvnitø stavby až dolù, kam koukal Lén. Záøivé pravítko svìtelné dolejším koncem stálo na pøedmìtu lesklém co slonová kost, rýsujíc na nìm tenký sek. Objevil

se doje šátek v ruce, pøejel svìtlý rys, ten ukázal se ještì okamžikem a zmizel. „Na mou duši... no tak!“ øekl Mareèek a skuteènì, ovšem jen žertem, dotkl se nohou temene Lénova zcela lehce. Tu teprve vzpamatoval se Kašpar Lén trhnutím celého tìla, seskoèil se žebøíku na lešení a zdìšen, bled, se zavøenýma oèima popadl se za hlavu právì tam, kde se ho dotkla podešev. „Èlovìèe, kdo by to byl øek’, ty že mᚠna lešení taky ještì závra!“ divil se Mareèek, „mᚠto z pití, z prázdnýho žaludku anebo z nevyspání od hlídání, nebo ze všeho trojího?“ „Ale nic...“ zabruèel Lén, „kdepak...“ èepici však sundal, dlaò na témì pøitiskl, jako by se byl bùhvíjak uhodil, a teprve potom otevøel oèi a zhluboka si oddechl. „I jdi, sakra! Snad tì nebudu musit svést dolù!“ smál se kamarád, když už jednou na Léna promluvil; od jeho pøevzetí noèní hlídky bylo to po prvé. Zprvu shora nebyl dobøe vidìl, kdo to je. Lén musel se sebrat, aby se nezahanbil a doopravdy nevrávoral. Mareèek ovšem nemohl mít tušení, co se v nìm událo, když ucítil dotek jeho nohy zrovna na místì, kde sluneèní prùsvit poznamenal tam dole hlavu pana Konopíka. „Ferdíku, to koumáš, kluku všivá, viï!“ hovoøil Mareèek z rozpakù na zavalitého èervenolícího výrostka uèedníka, dychtícího s lešení do výšky k oknu houslistovu, odkud všeholily flažeolety a pièikata „modrooké holky“. Mareèek vzal hocha nemilosrdnì za uši, a natøásaje mu hlavou, naøizoval: „Pamatuj si, jak to vyvádí, a až se o masopustì sejdem s bandou v Chlostíkách, zahraješ to zrovna tak o pìkné hodince. Tak, teï ti aspoò mandle nespadnou!“

Ferdík zùstal všemi desíti prsty ve vzduchu roztaženými, jak byl Mareèkovy ruce popadl, oèí s okna ve výši nespustil, s místa se nehnul a hrstìmi do vzduchu podle taktu písnì sekal døíkem vrtì. Po kamenných, pokrokem stavby jiè zapuštìných schodech sestupoval Lén za Mareèkem dolù. Tady z klubka dìlníkù ozývaly se hlasy rozjaøené, nejhluènìji Liprcajùv. Nebylo lze hned pøehlédnouti, co se dìje uvnitø kroužku kamarádù, vždycky zvìdavých na starého Liprcaje, uvázaného k žokové, jeho, div ne prkenné zástìøe. „Ale, Ondøeji, Ondøejiii!“ øeènil scvrklý trochýtek pøes obrubu svého žoku. „Ondøíèku, drahej kamaráde, tak se podívej, ty si se teda pøece vykøesal!“ A starý živì potøásal rukou velikému silnému muži s odulým špitálským oblièejem, nedobøe na nohách stojícímu, takže pod makavými dùkazy pøátelství i slabouška Liprcaje hnedle kolísal. Usmíval se chuïas, nemukaje, a Liprcajovi pøikyvoval jen tak bradou; oèi jeho plaše chodily od tváøe ke tváøi, zøejmo, že mu volno nebylo uprostøed této houfné zvìdavosti, hotové pøi pondìlní náladì každou chvíli propuknouti ve smích. Neznámý z rozpakù zakašlal a hnul se bokem. Pøitom zavrávoral doopravdy, a když malièký dìdek fajfka, sám na padnutí, repetivýma, od žil modrýma rukama po nìm sáhl, aby jej zachytil, pøi èemž se mu dýmka až nadzvedla ve rtech horlivostí zkøivených, bylo to snad smíchu - je-li na kraji. Všichni kolem vychechtli, i Mareèek se nezdržel. „Jen vy se nic nesmìjte, lidièkové,““ zaèal Liprcaj kázat, „dyž nìkomu vomrznou prsty na nohouch, tak to není k smíchu. Však Ondøej tudle taky stával ještì loni na lešení jako poøádnej zednickej a doví, esli by dneska s náma nepracoval, dyby

mu ty prsty nebyly vomrzly. Jen se na nìho podívejte, na chudáka, dy to je òáká bolest!“ Dìdek fajfka, unesen, že i jej poslouchají, byl by žvanil ještì dál, ale zájem smíškù hned polevil, jakmile zvìdìli, kdo neznámý je, a zvláštì ti nejhlasitìjší nejdøíve zarazili. Vidìli, že nešastník opravdu není k smíchu. Šli po svých obìdech, a starý Liprcaj, v líèeném dopalu, dýmkou za nimi píchaje, do zad jim øeènil. „Každýho z vás to mùže potkat, chlapsí, že vám nohy mùžou umrznout, kolekové!“ Tu obrátil se poslední z nich a sehnuv se k nebohému fajfkovi, za hradbou zástìry trèícímu, povìdìl mu velmi zøetelnì: „I dìdku, dìte si raèi sednout, namrzlej ste vy, a to celej!“ Aby nahluchlý Liprcaj dobøe rozumìl, mluvèí vetkl si prsty v nos, posouvl špièkou jeho Liprcajovi nìkolikrát pøímo do oèí. Byla to narážka na celé stavbì srozumitelná. Ostatní pospíchali rychleji než jindy o polednách. Mrzelo je najednou, že se vùbec zastavili, a stydno jim bylo, mužákùm, náhle zvážnìlým, že si zadali. Tlupa byla již hezky daleko od staveništì, a ještì jim nebylo do øeèi. Mnohý z nich jistì na mysli mìl vlastní pøíští, o nìmž dìlák tak nerad pøemítává. Není to tvrdost drsné mysli, že dìlníci tìžce snášejí mezi sebou zjevy, jež jim pøipomínají stáøí a nestateènost k práci. Proti Liprcajovi bylo to pudové hnutí, jež jevilo se výsmìšky zdravých, a od chromce utíkali, jakmile zvìdìli, že také býval zedníkem. Kašpar Lén oèí s nìho nespustil. Bylo teï vidìt, že pøivezl s sebou dìtský proutìný vozík. Opíraje se o košatinku, tìžce kolem nìho chodí, jako by nohy z bláta vytahoval. Trochýnek Liprcaj konejšivì k nìmu huèí, mávaje dýmkou za tou „psotou“, ale chromec si už ani nevšímal.

A Liprcaj, aby tak docela nepohoøel, znova mu nabídl pravici, potøásl mu rukou ještì jednou dùkladnì, vyklepal dýmèièku, aè v ní nebylo ani prášku, vyplivl bryndatì, takže musil provázek od úst vzíti, i dal se kodrcavým útìkem za ostatními. Když ten cizí èlovìk osamìl, zachytl Lén jeho velice lítostivý, ba úpìnlivý pohled stranou do zákoutí pod lešením. Co tam Lén spatøil, zpùsobilo, že narovnal mžikem svou dlouhou postavu i vykroèil vpøed až k samému oknu pøízemku, odkudž pozoroval. Co nejdøív zhlédl, byly oèi, tak veliké, planoucí, temné oèi, tak dravì, hnìvivì hledící, že se lekl i Lén, který na èi krom tìch jediných povìdomých tak pramálo dal. Dívala se tak ze zátmí za hromadou navršené malty žena, kterou dosud Lén na stavbì nikdy nevidìl. Uhodl ovšem ihned, že je to novì pøijatá, dnes po prvé zamìstnaná maltáøka. Pod každým pažím držela nemluvnì a obì ssála na nezmìrných prsou mladé dìlnice, vyvalených naprosto. Èernohlaví èervíci hltavì pili ze smìdých zdrojù, a matka co chvíli odlupovala s prsu drobnou pìstku, pøeplnìné òadro bolestnì hnìtoucí. Byla nápadnì tmavé pleti a nad smolu èerný vlasù, šátkem do týla spadlým k èelu pøihrnutých. Na kštici, na srostlém, jak prst silném oboèí ležel bílý prach vápenný, pokrýval celou tváø, takže byla bìlejší než obnažená hrud, ano, i na øasách byl patrný. Tvrdé upøení škaredících oèí bylo odpovìdí na lítostivì tázavý pohled mužùv. Zlostnì zavrtìla hlavou, zlostnì snad i proto, že ji spadlý šátek pod krkem škrtil. V nevoli odvrátila tváø. Zdálo se, že muž porozumìl.

Pokornì sklonil hlavu k vozíku, naplnìnému dìtskými peøinkami, a poodkryv na jednom konci, odvazoval objemný džbánek od proutí košatinky. „I nech to tam, „ ozvala se kojící žena“, šak si potom posloužím sama.“ Bylo zjevno, že se jedná o dvojí obìd, matèin i blížencù, chùvou i kuchaøkou že je otec. Ten jenom malomyslnì pozdvihl a zase spustil ruku a smutnì potøásl hlavou. „Beztoho bys rozlil,“ pokraèovala žena týmž hlubokým polohlasem, aby nikdo nepovolaný neslyšel, „k nièemuž už nejsi, chudáku ... nemyslela jsem si, že budou lidi takoví diví... to bylo, že nás pøece nesnìdli!... Zatracenej led... Teï tady sedím s dvìma dìtma a s mrzákem na svoje jediný ruce... Ježiši Kriste!“ a hlas sejí zlomil plaèky bez slzí. Každé slovo zarážela posmìchem zrovna øezavým do muže, u vozíku nehnutì stojícího, a „chudáka“ zabodla doò nejnelítostivìji. A zas zaèala, drtíc slova hnìvem: „Ale co! Holky odstavím, krm si je doma fenyklem, sem nemùžeš jezdit, tý vostudy mám naponejprv dost!“ A vtom uala leknutím, plaše pohlédla vpøed a schoulila se do klubka, hlavou co nejníže. Otevøela ústa co nejmožnìji, až se bìloskvoucí zuby ukázaly, i zabodávajíc bradu do uzlu od šátku, snažila se sesunouti jej na obnažená òadra. Stál pøed ní - pan Konopík. Lén, chvìje se celým tìlem, zcela zøetelnì vidìl - mìltì k nìmu hnedle na dosáhnutí -, jak za èernými skly brejlí kupèík mhouøí, a jak se mu na oblých skráních perlí pot. Shýbl se hluboko k ženì pøes to, že se do sebe zrovna zavíjela, a tu se zdálo Lénovi, že tuèný lalouch stekl kupèíkovi ze zátylí do tváøe a vychlípil mu ještì nestoudnìji visuté líce a tlusté rty.

„A... a... požehnej pánbùh,“ meèel Konopík, „ já poøád, jsou ty dìti dvì, anebo jenom jedno, zdaleka tak dobøe nevidím...“ „Ruku poníženì líbám, milostpane!“ vdìèila se žena za všeteènost pánovu, zaèepýøena pod vápenným pudrem. „To jste vy, ta Kabourková?“ blekotal pan Konopík, „to jste nám pøibyli na stavbì hned tøi... Ale zapla pánbùh, máte, ženská, co dát tìm broukùm jíst!... Nennen-nastydnete?.. Ono už je v chládku studeno...“ A že to vypadalo tak, jako by se chtìl míti pan Konopík vlastníma rukama k nìjakému pøed nástudem ochrannému dílu Kabourková, jak sedìla skrèena, opøela se nohama a posunula celé tìlo i s úrodou v klínì nazad. Tím sesypalo se s konèité homole nìco malty, nic víc než lopata, a to staèilo, že se upocený pan Konopík tak ulekl, že uskoèil na dva kroky. Pøitom sesmekla se mu èepice, spadla, a krátkozraký mužík nevìdìl hned kam. Okounìl k zemi sehnut. Jedno z nemluvòat hnutím matèiným minulo se živného zøídla a rozelkalo se usedavì. A hned se ozvala blíženka ještì usedavìji. „Sakra... sakra!“ breptal Konopík, sklánìje se marnì po èepici, ale vtom už mu ji podal Lén. Sporý zavalitý mužík mrštnou vzpruhou se vztyèil a posmeknuv velké èerné okuláry na nose, podnesl oèi dlouhánu Lénovi až po bradu. Bylo to po druhé, co Kašpar z bezprostøední blízkosti zøel do krhavých, žalostných, krvavì rozeklaných zrakù toho podlce. Tìch nìkolik okamžikù, než vzal èepici, trvalo Lénovi pøespøíliš dlouho. Zdálo se mu, že vidí v øídkém pápeøí odzadu pøes holou lebku èesaném a potem ve stužky slepeném žhavý sek sluncem pøed chvílí na témž místì narýsovaný.

Zaskøípìl zuby, ale vtom se Konopík od nìho zrovna utrhl a utekl na mìkkých krámských støevících. V bìhu uchopil brejle ještì jednou do ždibce a støelil pohledem po chromém Kabourkovi a ve chvilce zazvonil zvonek ve dveøích, kde Konopík zmizel. Lénovi se ulevilo, a prsty jeho pravice, svírající v náprsní kapse olovìnou váhu, povolily. Svìt se s ním ještì toèil a Lén vìdìl, co by se bylo stalo, kdyby byl Konopík ještì okamžik otálel... „Máte co dát jíst, ženská!... bys žral sebou, mužskej!“ Slova tato, zabruèená zrovna nad hlavou Lénovou, vzpamatovala jej úplnì. Na lešení svrchu sedìl ryšavec a žvýkal plnými ústy. „Ha, ha!“ doložil ještì, vyhýbaje se pohledu Lénovu, „tìch mužskejeh, co by oèima snìdli, matko drahá, je eštì víceje než ten jeden!“ Lén táhl, jak by jej polil. „Máte recht, matko,“ slyšel ještì vtipkáøe, „jen zavøete tu špajsalmárku pro podruhý... Spadnu a zabiju se. Lidi! Ha, ha!“ Nesmál se doopravdy, „ha, ha“ jen tak øíkal. Lén však obešel rozlehlou hromadu písku na nároží staveništì až na slunnou její stráò a padl tu jako podat na hodinku spánku. Nahrazoval tak obìd. Jídával teï jenom veèer. „Ha, ha! Hodnej chlapec!“ zaznìla mu v sluch odkudsi už zdaleka jeho pøezdívka, která mu zùstala hned od prvního dne, kdy byl jako „hodnej chlapec“ od Liprcaje uvítán. Houslistova zbìsilá píseò o holce modrooké rozléhala se ztichlým staveništìm až sem. A že tìžké jeho hoøe ulehlo s ním, cítil Lén jeho hlod pod veselými, odlehle zeslabenými zvuky tím bodavìji.

Slunce svítilo mu zrovna do tváøe, dny byly toho øíjna jako „kolárek“, øíkal dìdek fajfka, písek byl vlahý jako na peci, a tu... z nièeho nic... chodí Lén jako voják v nedìli po Roveredu ... a zastaví se pod rudou plachtou ovocnáøky. Ta, hle, nic jiného nemá na prodej, než meloun na melounu, všechny rozkrájené na krvavé plástve, lákavé k hltání. Lakotnì prohlíží si hladový Lén rudé øezy, posypané vrchovatì bìloskvoucím cukrem ve šávì ovocné zrnícím; má sice tøiadvacet zlatých v kapse, ale ty patøí už nìkomu jinému, a Lén by pøece rád. Vtom - kde se vzaly, tu se vzaly - strašné èerné oèi prodavaèky Talijánky: „Žral bys, mužskej ?!“ køikla pronikavì. Lén vzchopil se z prudké døímoty na lokty. Vybouøen dívá se kolem, všude ticho, i housle pøestaly. Jenom kdesi za jeho zhlavcem, za hromadou písku rdoušené kroky a hvízdot a u jeho nohou šeptají kapky, upad¹jící z neutìšnìného kolínka stavebního vodovodu. Nic není... To Lén zná, tohle náhlé probuzení z prvního sna; co se pamatuje, zvl᚝ co je z vojny doma, a usnul ve dne anebo v noci, vždycky jej to vyhodilo vzhùru. Padá zase zpìt do písku a témìø okamžitì a tvrdì usíná. Ale pøed samým utonutím v mrákotách ukázala se mu dokoøán rozevøená ústa Kabourkové, vrtivì bradou tlaèící uzel šátku na snìdá òadra, a v ústech zuby nad cukr skvìlé. Když se Lén probudil, stál na obou nohách, tak rychle vyskoèil. Nìkdo pøes nìj bìžel a notnì jej kopl do bérce, Lén leknutím zrovna funìl. Byl to uèedník Ferda i utíká pryè s takovým jekotným pláèem, jako kdyby jej byl nìkdo ztøískal. „Ferdo, co je ti?“ køikl Lén, ale hned se opravil: „Ferdo, co se stalo?“ Zaslechl už hlas ze staveništì.

„Ale bože““ zahoøekuje výrostek, a zdaleka je slyšet, že jej slzy dusí, „dìdek fajfka spadl a snad je doèista!“ Zaplakal ještì nìco o doktoru a ten tam. Pod lešením u vchodu èerno od lidí. Nezvyklé kabáty hrnou se sem z ulice, uvápnìná šerka se musí do klubka teprve tlaèit a øíznì lokty dobývá si domácího práva. Zmì hlasù a nade vším polírovo hulákání. Už zahlídl i Léna a øve mu vstøíc: „Taky byste moh’ bejt na stavbì, buï ste hlídaè anebo zedník, zatracený dílo!“ „Ten by ho byl chytil, „odpovìdìl Za Léna nìkterý dìlník stejnì hømotivì, „to vám dobøe napadlo, pane mistr, na to jste kápl. Zrovna do náruèe. Ale že jsou jen tøi prkýnka na poschodí, a že se stìhujou z jednoho do druhého, to nevidíte!“ Mistr hulákal víc úzkostným než zlostným hlasem; køièel z ustrašení neštìstím. Událo se patrnì teprv nìkolik okamžikù pøedtím, jak bylo vidìt na divácích z ulice pøibìhlých. Hlavy jejich se ještì neustálily, se zimniènou dychtivostí vrtaly mezeru mezi rameny pøed nimi stojících, hltaví krvavé sensace jako zvíøe potravy. Necitelná zvìdavost urazila Léna, hledajícího vždy, èím by se rozlítil, takže ani nevyèkal vybídnutí polírova i pustil se do cizích lidí nìmì, docela bez výstrahy. Když vyletìli dva tøi, ostatní spìchem opouštìli jevištì bezdìèné tragedie, aniž zahlédli jejího hlavního hrdinu. Jeden z nich, elegán v cylindru, nemohl se odlouèiti od podívané na to, co odehrávalo se na zemi uvnitø chumlu dìlníkù; mìl z ní ovšem nejvíce, ponìvadž všechny ostatní hlavou pøeèníval. Léna, který nepøíliš bystøe i víc pudovì než uvìdomìle usuzoval, nejvíce dráždil tento jemnì odìný èlovìk, který lakotou, aby mu neušlo ani nejmenší hnutí, pozbyl veškeré pracné své slušnosti.

Vzal jej i odhodil tak øíznì, že lesklý spanilec vzal druhou o sloupec lešení, až mu spadl klobouk s hlavy. Lén na okamžik se zarazil, když vidìl eleganci v utrpení, namaštìné vlasy zcuchané, narùžovìlou tváø blednoucí... Neznámému skvostnoodìnci to staèilo, aby nabyl stateènosti, prudce nasadil skøipec na nos, ale když zhlédl ještì delšího dlouhána pøed sebou, bezmezný vztek v jeho tváøi couvl výrazu znovu nalezené hrdé ušlechtilosti. „Tak co bude?“ otázal se Lén hnedle šeptem, jako by se osmìloval. Ale vypadal asi zlovìstnì, nebo mladík, oprášiv klobouk, posadil jej klidnì na hlavu i prohodil k nìmu s výrazem nesmírné vznešenosti: „Tak tedy, co by bylo, kdybych byl náhodou lékaøem?!“ A odešel. Lén nemìl èasu pochopit bezednou hloupost této námitky, jemu jednalo se jenom o to, aby se zamìstnal a nemusil se starati o to, co se dìje uvnitø klubka soudruhù; bál se strašnì, toho podívání, jehož odraz vidìl na zpopelavìlých tváøích kamarádù. Aèkoli jej hnìtla rýpavá lítost s dìdkem se fajfkou, pøece byl by tuze rád utekl ze staveništì. Z ulice pøiletìlo ještì nìkolik nadávek a podléštkou také kámen, bez úmyslu hozený jen tak po zemi jako protest od nìkoho z okounìjících nièemù, kteøí práci pomáhají jenom oèima a na každé stavbì jsou hlídaèù pøirozenými protivníky. Toho použíti chtìl Lén i vyskoèil. Ale jenom na jeden skok. V krámku naproti ozval se zvonek a holohlavý mìkkošlápek obezøele vyšoural se na chodník. Než vidìt zase holou hlavu kupèíkovu, to pøece radìji rozbitou hlavu dìdka fajfky. A Lén se vrátil.

Klubko lidí pod lešením už zøidlo i pøestalo se vinout kolem støedu, uklidnìlo. Bylo z nìho slyšeti nyní úpìní polodìtského hlasu, a ježto se každou chvíli nìkdo z tìch, kdož v nejužším vnitøním kroužku stáli, dovnitø shýbl a zase vztyèil, vypadalo to, jako kdyby se byli sestoupili jen k tomu, aby hocha na zemi plaèícího ukonejšili, a jako by se jim to nedaøilo. Naposledy vztyèil se ze sehnutí èlovìk pod èervenou èepicí, jejž Lén znal z prvního veèera po svém pøíchodu do Prahy - veøejný posluha Cverenc. Ten, zdá se, pøièinil se ponìkud násilnìji o uklidnìní plaèícího, nebo pláè promìnil se ve hnìvné zaúpìní, a rozpaèitý úsmìv Cverencùv, jakým se rozhlédl, mìl platiti patrnì za omluvu z jeho unáhlení. A tu uvidìl hlavu dìdka fajfky Lén. Ležela na klínì Kabourkové, od modré zástìry její sotva k rozeznání. Nezvyklý, nemožný výraz té tváøe, èi ještì živé, èi už mrtvé, pokud ji bylo vidìt pod náèinken, Kabourková užila k nìmu šátku s vlastní hlavy, ještì úžasnìjším stal se dokoøán otevøenými ústy starocha. Jakéhosi zdání života dodával mu urputný pohyb jeho pravice loktem nastavené, jako by proti péèi, již s ním lidé mìli, ale Lén hned uhodl, že je to ztuhlý pohyb obrany z poslední rvaèky dìdka fajfky o živobytí, pøi srážce s nejtvrdší a už nepøekonatelnou pøekážkou. Že spadl dolù, to už bylo vykøiknuto nìkolikráte, jenom se ještì nevìdìlo, zda s druhého, èi tøetího patra. Také toho, kdo plakal, zahlédl nyní Lén. Nad zabitým Liprcajem kleèel hoch, polovièní dítì. Kormutlivost zjevu ještì tesknìjší byla jeho chováním. Kmité prsty jeho hybných rukou hrály po celé postavì ubitého. Každý dotek jako nový poznatek skuteènosti zesiloval úpìní dítìte, a v okamžiku, kdy Lén byl

pøihlédl, bolestné dojetí naøíkajícího hocha dospìlo vrcholu a zlomilo se spádem v ryèné hoøe. Že byl hoch slep, poznal každý vidomý, Lén uhodl nyní, co s ním tropil Cverenc a ostatní. Nechtìli jeho rukám dovoliti, aby dospìly až tam, kam se jim to nyní podaøilo, když Cverenc pustil. Slepý - a byl to vnouèek Liprcajùv, o nìmž Lénovi vyprávìl hned prvního dne - pospíchal nyní rukama ke hlavì dìdovì a zarazil, jakmile nahmátl vlhko, pomalouèku šly prsty po stružce, vytékající zpod mokrého náèinku, aè koneènì stanuly - a vtom vznesly se do výše. Hoch popadl se dlanìmi za spánky, zvrátil hlavu nazpìt a zaryl potom oblièej do pytlové zástìry zabitého dìda, klenoucí se nad ním jako smìšný krunýø, daleko mohutnìjší než trochýtek mrtvého nyní tìla v nìm. Dutì znìly zoufale výkøiky hochovy, že byly rdoušeny, tím více rvaly srdce. „Tohle není k vydržení,“ øekl kdosi zajiklým hlasem, „ten chlapec by se mìl vzít pryè.“ „Co je to za slepýho?“ osmìlil se jiný. „Slepej je proto, že nevidí, mezku!“ znìla odpovìï zaøváním, jež bylo zøejmým ulehèením vlastní strázni. Lénovi zatajil se dech pøi tom výjevu, jako kdyby mu žebra chtìlo rozvrátiti, i zželelo se mu starého kamaráda i jeho vnouèka nesmírnì. „Nu, už nepolezeš na žebø...!“ vzpomnìl si na jeho nadìjná slova a na mysl pøišlo mu i nadšení, s jakým rozhovoøil se Liprcaj tenkráte o chrpových oèích svého slepého vnuka. Ach, nebyly takové, vidìl to Lén, když je hoch v okamžiku seznání, na èem s dìdem nebožtíkem je, zvrátil nazpìt.

Pøišel lékaø, starý šedý pán, a již zdaleka mávl rukou, že jeho pomoc bude marná. Stanul nad skupinou za všeobecného ticha; jenom dušené vzlyky slepcovy... Lékaø okamžik postál a pak mírnì, prosebnì ukázal: „Toho hocha!“ Nikdo se nechtìl hned hnout, ale posluha Cverenc poznal, že pøišel jeho okamžik, aby ukázal pohotovost, neohroženost a nutno-li i bezohlednost veøejného funkcionáøe s èervenou èepicí a èíslem. Chvatl hocha s takovou øízností, jako by se jednalo o neživé bøímì, a rázem postavil jej na nohy a sevøel jej v náruèí. Ne však dost pevnì, nebo hoch zoufalým trhnutím vybavil se mu a zase klesl na kolena, ale Cverenc zdvihl jej znovu a znovu postavil jej na nohy, až cvaklo. „Naè ty kvalty s chuïasem!“ podotkl klidnì chraplavý Truneèek, „dy to snad nemusí bejt...“ Ale Cverenc, jako že ví, co se náleží, jenom, a to velmi shovívavì, potøásl hlavou a hocha nepustil. Zdálo se skuteèné, že je to nejmoudøejší. Doktor zatím obíral se bezvládným tìlem dìdka fajfky. Sáhl mu na srdce a tu se pozdržel trochu déle. Zkušeným hmatem rozevøel škvíøièku oka nebožtíkova, i ukázala se vypoulená, sklená zøítelnice. Oko zùstalo otevøeno a všichni se zachvìli, nebo takhle pøísnì, výhružnì se starý Liprcaj nikdy na nikoho za živa nepodíval ani obìma oèima, jako tímto jedním po smrti. „Na nìco vyššího s ním!“ zahovoøil lékaø, a než dopovìdìl, osmero paží nabídlo se a již nesli dìda fajfku dovnitø stavby. Také nezdolnì ochotný posluha pohnul se, jako by chtìl pomoci, a hoch vyvlekl se mu z náruèe. Bleskorychle nahmátl cíp zástìry dìdovy a bral se spolu, aniž mu kdo už bránil.

Tu teprve zpozorovali, že za celou tu dobu nepøestala burácivá hádka polírova s dìlníkem, který mìl tolik odvahy, že mu vyèetl „tøi prkýnka“ stìhovaná na lešení z jednoho patra do druhého. Jenže nyní hømotil už jen polír a dìlník se mírnil. Stál jako vražen do zemì a jenom hlavou prudce pokyvuje odmítal øeèi protivníkovy; to zbylo z jeho døívìjší nehorázné gestikulace. „Takového èlovìka nemáte ani do práce brát; ten mìl co dìlat, aby sám sebe udržel pohromadì!“ „To má èlovìk z toho,“ odpovídal polír, „když nìkomu z vás ukáže srdce. Ještì budete øíkat, že já ho zabil...“ „Z kterých pak vy jste, pane políre?“ tázal se s dùrazem dìlník, který mistra už svou vybranou výslovností do rozpakù pøivádìl, „že mluvíte o nìkom z nás?“ „A co mìl dìlat vzhùru?“ namítal polír, snaže se mluvit rovnìž vybranì. „Mezi polednem nemìl vzhùru co dìlat. Kde ho tam èerti nosili?“ „I to on nahoøe zapomnìl flašku,“ vmísil se ryšavý nádeník, „to vìdí, že ho mám proštudovanýho. Od rána mìl v hoøejším, dy sme to vidìli, co tady nadìlal za vejklady!“ „Vás se nikdo neptá, èlovìèe, jdìte si k vašemu koleèku, tady nemáte co mluvit, vy byste vùbec zasloužil pár slovíèek (a mluvèí ukázal dvìma øíznými seky pravicí do vzduchu, jaká to slovíèka míní) za to, co máte na svìdomí kvùli tomu chuïasovi!“ A ryšavec táhl, jako kdyby byl opravdu dostal jedno takové „slovíèko“, a jenom zahuhlal: „Na schùzi sem stavební pomocný dìlník a soudruh, a na stavbì vyète mnì koleèko a øekne jednomu ‚èlovìèe‘!“ „To nebyla žádná flaška!“ ozvala se tu Kabourková, sedíc ještì stále pøi zemi a úplnì zapomenuta, takže se muži v husté

skupinì rozestoupili, aby lépe slyšeli; døív je nenapadlo, že ona je nejspolehlivìjší pramen. Statná ta a mladá žena, daleko svìžejší, než bývají „kuchaøky“ u malty, vidìla, že nastala její chvíle, i nerozpakovala se nic, uèiniti dojem. Velice hluènì utøela si nos i poèala vysokým hlasem plaèky: „Kriste pane na nebi,“ zahoøekovala, „já nevím, lidi, dostanu-li se ještì na nohy, tu ránu nezapomenu do smrti, bylo to, jako kdyby shodili s pùdy loktuši s centnýøem sena, i ty kùstky jsem slyšela chrastit...“ „To máme všichni v tìle, matko, to leknutí; ale jestli byste nic nevìdìla, co dìlal nebožtík, že spadl dolù?“ pøimlouval se Truneèek. „Jakpak bych nevìdìla... zrovna jel muž pryè s dìtma, dívám se ještì za ním, jak se chudák stìhuje, a vtom ho chytí zrovna tadyhle dvacet krokù ten staøeèek Liprcaj... Byl celej rozradostnìnej, to bylo vidìt zdaleka, dlouho mýmu podával ruku... my se známe s ním už leta, dìlal s mužem ve Velvarech na pivováøe, ždycky bejval veselej! Jak se tady obrátil, zrovna sem se lekla, koukám na nìho jako vyjevená, že se zbláznil, mìl na nose brejle, takový velký, kulatý èerný brejle. Dìlám, jako kdybych nevidìla, a èekám, co z toho bude... dojde až ke mnì a spustí: ‚Tak, kam jste dala ty dudy, co jste na nì hrála? koupil sem si na to brejle, abych na nì lepší vidìl, na ty dudy... abych se vám líbil, holky.‘ Povídám: voni jsou ten starej šelma, poøád stejnej, ale na parádu je to òáký tuze èemý...“ A Kabourková už dávno stála, po hrùze nebylo na ní stopy, ba zdálo se, že vypravuje div ne vesele. Také její posluchaèi, jako kdyby s nich už její hlas byl sòal tíseò, hltali její slova, ale na každém z nich bylo znát, že pøi tom vypravování vidí velmi dobøe také vypravovatelku.

Pomlèela trochu a èerné její oèi pod srostlým oboèím bystøe blýskaly po všech mužích dokola, i pokraèovala polohlasem: „Co von na to, musela bych se stydìt øíc. Dej mu pánbùh... Ale hned poznal chudáèek, že si dovolil, i sundá ty brejle, i povídá líbeznì, jak on to umìl: Milá matko, to sou pro mýho vòouèka, dnes dostává za vyuèenou z ústavu slepejeh a pøijde sem k fajrumu na stavbu za mnou... Stály dva zlatý, chtìl za nì dvacet. Musím si to dát do kabátu... A pozdvihuje a pohvizduje,“ opravila se Kabourková, „si a de nahoru po schodech.“ „Taky jo,“ pøerušil ji veøejný posluha Cverenc, „taky jo, nikdo jinej ho nezabil než teda ten jeho vnuk, to já zas vím, taky mì èert k tomu postavil. Du od vobìda a na rohu Blatskej potkám toho mladýho slepýho, šli dva, jak chodívají z ústavu, on a ještì jeden, ždy je znáte, jak mrskají pruty pøed sebe a chodí jako pár koní s nákladem.“ Nezasmáli se sice sborem, ale pøirovnání Cverencovo pøijato vlídnì, zájem na události byl mocnìjší než obrazu truchlivá pøípadnost. „A taky zarazili na rohu jak ty konì a zaènou støíhat ušima. Prosím, pane, povídá jeden, nebo to byl ten druhej, je tady Blatská? a ptali se sleèinky. A ponìvadž já sem už takovej èlovìk, že za peníze posloužím a zadarmo poradím, pøistoupil jsem, i øku: Mládenci, kohopak nebo copak hledáte? - ten starší a zkušenìjší ukáže na tohohle, ten že tady má na stavbì nìkde pøíbuznýho. Stavba, povídám, je v celý ulici jenom jediná, to budeme mít hnedle, vezmu tohohle za rukáv, a než jsem se vohlíd’, vedu ho samotnýho, ten druhej jako když se propadne do zemì. Pøijdeme na stavbu, i øku: Tady to teda musí bejt, jakpak se menuje ten pøíbuznej? Ale chlapec zatím

už si vìdìl rady sám. Natáhl krk a zavolal jako na lesy: Dìdeèku! A tu ten churava stará vystrèí hlavu nahoøe a vykøikne, jako dyby vyhrál terno: Tondíku! a rovnejma nohama skoèí dolù. Dyby mnì to nìkdo povídal, tak mu nebudu vìøit.“ A Cverenc na sucho odplivl i zvážnìl velmi: „Bral toho pochopa moc ošklivì. Vzal to tejlem o trám, a druhou dostal vo lešení v prvním štoku a doprostøed patøí ještì kotrmelec. Bouchlo to náramnì a èlovìk už na zemi zavøeštìl, jakživ sem to neslyšel, než jako chlapec zajíce, dyž jsem nadhánìl...“ „To nebyl on,“ øekla Kabourková, „ten ani nemuk, to já sem se tak lekla, dy mnì padl zrovna pøed nohy...“ „Povídáte, že jste ho vidìl, jak skoèil, øíkáte,“ ujal se slova dìlník inteligent, který mìl s polírem hádku a ryšavce dovedl jedním slovem zahnat, „z kterého poschodí pak to bylo, co skoèil?“ „Tadyhle zrovna z druhého, tady z tejeh balkonovejeh dveøí,“ vece Cverenc. „No tak víme, co jsme chtìli vìdìt, kabát má ve tøetím, buï šel nahoru, anebo dolù, to se pozná podle toho, má-li brejle v kabátì. V tom zavolání se lekl, anebo radostí ztratil hlavu a myslel, že vyjde na lešení. Kdyby tam bylo bývalo plné, prkny vyložené, jako ve tøetím, byl by se s Tondíkem setkal za živa. To mnì staèí, vy jste express, máte na èepici sedmdesát ètyøi. A to neøíkejte, že jej zabil ten chlapec, to vy byste také byl pøíèina, že jste chlapce vedl.“ „A však povídám, že mì èert k tomu taky postavil, nebudu beztoho do veèera za nic stát!“ „Ba! - co jsme na svìtì....!“ vzdechla Kabourková, a právì vtom z daleké dálky jako cinknutí zlatníku o sklenici ozvaly se vìžní hodiny.

„Padla!“ prohlásil polír s náramným dùrazem své autority. Do skupiny dìlníkù vjel pomalý ruch, i ubírali se do stavby. Ani jediný z nich neopominul pohlédnout do místnosti pøízemní, kde na hranici prken ležel mrtvý dìdek fajfka. V temnotì surové èervenì neomítaných cihel tady ležel, tváø pøikrytou èepicí, takže jenom šedivé bodliny neholené brady bylo vidìti, zdálo se ho jenom kus, tak úžasnì byl najednou krátký od té chvíle, co se navždy položil. U jeho nohou slepý vnuk; pláè jeho zdivo témìø rozrážel, znìlo s sebou. Lén jako ztrnulý stál ještì pøed Kabourkovou, i nemohl s ní oèí spustit. Poèínal si tak podivným zpùsobem, že i ona sama osamìla. Když už to pøespøíliš dlouho trvalo, vztáhl Lén ruku a ukázal jí na prsou jejích velkou krvavou skvrnu, která tady po mrtvém zbyla. Kabourková nebyla štítivá, to ukázala tím, že se skonávajícího nejdøív ujala, ale vzezøení Lénovo v té chvíli zpùsobilo, že se hrùzou otøásla a popadla kabátec se skvrnou, i odtáhla jej co nejdále od tìla. Lén už byl ten tam. On jediný nenahlédl do márnice v pøízemí, ale že jej nikdo nevidìl, i uši ucpal, aby neslyšel srdcelomný náøek slepcùv. Jako ve snu postavil se ke kádi s maltou. Všichni mlèky strojili se k práci, zakabonìni, na všech bylo znát, že zabývají se spoleènou myšlenkou. Jenom Truneèek mìl svou zvláštní. Navlékaje zástìru, prohodil svým ochraptìlým hlasem: „Budete vidìt, že ještì pùjdou dva... pamatujte si to, že na každý stavbì, když se nìkdo zabil, nezùstalo pøi jednom nebožtíku, a dyž jeden vzal za svý, byli vždycky nejmíò tøi...“ Tìmi slovy Lén procitl ze svého polozmámení, jako by jej jménem zavolal. On totiž dobøe vìdìl, kdo je to, ten... druhý.

Úpìní slepcovo znìlo sem nahoru jako ze studnì. -6A málem by se byl stal tím druhým Kašpar Lén sám! Snad souvisela ta vìc se všeobecným podráždìním nálady na stavbì, u Léna ještì zvýšeným. Všichni dìlníci a pracoval jich tu nyní dav, takže polír nemohl už øíkat, že dùm „štrykuje jako punèochu“ - neobyèejnì hluboce pocítil sražení Liprcajova vazu pádem s lešení. Zvláštì, když Koutný, onen inteligentní odpùrce polírùv, neustával dokazovati, že neštìstí stalo se jenom proto, že nebyly zahrazeny dveøe v druhém poschodí, odkud Liprcaj vypadl. Koutný byl kameníkem a s každým novým schodem, který pøišel osadit, pøinesl s sebou nový nával slov rozhorlených a nítivých, byl to neúmornì nastavovaný nekrolog za Liprcajem, tím tísnivìjší, že Koutný mluvil vybranì jako s podia ve schùzi. Všichni jistì litovali nebožtíka, ale nad lítost šel ještì jich hnìv, že to tak vyvedl a že svým koncem uvedl jim na oèi bídu stavu, a že ukázal jeden z koncù, jaký oèekává nestateèné, prací umoøené stáøí dìlníkovo, když se neuchýlí kamsi do zákoutí zajít bez hluku mimo svìtské divadlo. Truneèek neustával a ve svých pamìtech shledával doklady, že všude, kde na stavbì skonèil kamarád neštìstím svùj život, vždy jej následovali ještì nejménì dva. Chraplavá vìštba jeho rozèilovala druhy tak, že si na nìm, „na sejèkovi zatraceným“, rozhodnì vyžádali, aby držel už jednou jazyk za zuby. Stavba byla plna hádek a kleteb, vzájemného okøikování, provázeného posuny rukou, kladívky a lžicemi ozbrojených, a rozèilenci utichli teprve, když pøišla asi za dvì hodiny na stavbu

komise policejní. Všichni zmlkli a naslouchali Koutnému, který dole nad všechnu nutnou potøebu lomoznì ukazoval, že si pøed pány „nedá hubu do kapsy vesty“, jak nìkdo nahoøe povídal. Stál na tom a také vystál, že jako svìdek musí býti slyšen posluha Cverenc od „Express“ èís. 74, a když pøišel nahoru, celý øíèný svým úspìchem, bylo by málem došlo ke rvaèce. Uèedník Ferda, jejž poslali zdola pro kabát zabitého, dostal od Truneèka pohlavek, když bral jeho. Øekli mu, že ten nejhorší je Liprcajùv, a že si Ferda hned po takovém pouèení sáhl na kabát Truneèkùv, urazil jeho majitele. Rána nebyla tak velká, ale Koutný, sám sebou unesen, rozhulákal se na Truneèka, a když na slovo dáno slovo, napøáhl Ferdùv unáhlený zastánce na jeho kárce pìst. To si nemohli zedníci od kameníka zas dát líbiti, a zle by se bylo vedlo Koutnému, kdyby nebyl zchladl, jak to dìlávají pøetváøení prchlivci, když shledají, že by špatnì pochodili. Místo rány vzal Koutný Truneèka pod bradou, natøásl mu jí pohrdlivì, a že si to dal Truneèek líbit, odbyla se vìc klidnì, ale smìšnì po dìtinsku za rùzných honosivých pošetilostí vzájemných: „To víš, na mne si pøijdeš“, anebo „kam bych tì dal“, pronášených výhružnými prùtahy hlasu; výjev, za jaký se všichni stydí. Ale obìma jak by ual; Koutnému zašla inteligentní øeè, a Truneèek pøestal se svými doklady o katastrofách. Odmlèeli se, ale na všech ležel hnìt dnešní strašné události. Z práce, do níž se pustili s jakousi okázalou zuøivostí, vybíjejíce nadbyteènými rozmachy kladiv ze sebe vztek víc rmutný než hnìvivý, byli zedníci vyrušeni pronikavým zvoláním Kabourkové zdola: „Už ho nesou!“ Ani jeden nezùstal pøi práci, všichni vyhlíželi s výšky do ulice za proutìnou korbou, v níž dìdka fajfku odnášeli v prùvodu

strážníka. Slepý vnuk Liprcajùv kráèel stateènì vedle nosièù, už zase èile sekal pøed se prutem, zrovna jak to øekl Cverenc. Teprve když prùvod zašel za roh Blatské, vrátili se zedníci k svému mlèky. Nejvýše, že nìkterý na druha pøimhouøil oèi, což ten pøijal jako oslovení a odpovìdìl svìšením koutkù úst ke bradì. Pokrèit rameny bylo by pøíliš. Nìjaké kladívko tøísklo do cihly, že se rozletìla na nìkolik kusù. Potom nastalo na dlouhou chvíli ticho, tichouèko od lidí, jenom jejich ruce pracovaly, hmotì dlanì propùjèovaly, aby po nich chodila vzhùru jako po stupních, vrcholíc pøíbytek ... Lén, aè v jádru popaden záhubou starého zedníka, pøece teï hlavnì samým sebou se zabýval. Nacházel se v divném vytržení, docela mu neznámém. Kdyby mìl vypravovat, jak mu bylo, øekl by, že mu leknutí od náhlého probuzení ještì z údù nevyšlo. od toho okamžiku, co o nìho uèedník Ferda letì pro lékaøe zakopl, ještì se øádnì neprobudil, na vše se jako ze sna díval, a pøece byl tak rozechvìn, jako dosud nikdy. Ani nebyl s to, postáti na jednom místì. Nutilo jej to pøestaviti chodidla. Zapomnìl-li, vzala jej záducha, rozedmula mu prsa, jako když z jara po prvé leze do vody. Dobøe sice uvažoval, ale jakoby jinou hlavou než pøedtím. Když odnášeli Liprcaje strážníci, správnì postøehl, jak nosièùm bøímì na pérovém dnu korby tíhu v kroku ukládá, i to, že slepý, aè pøedtím tolik vyvádìl, nyní klidnì, s napìtím pozoru a poslechu vpøed jíti musí bez pláèe, bez vzdechu, sic jinak že by s nosièi kroku neudržel. Když pak prùvod za rohem Blatské zmizel, zdálo se Kašparovi, že nároží to najednou nabylo slitovného vzezøení, jako by tam byl zùstal neviditelný smutek v opøení stát.

Tesknota, hroznì lítostná tesknota naplòovala ostatnì i všechen širodaleký rozhled Lénùv, modøe rozesivìlé nebe jako by mìlo slzu v oku, a støechy i štíty v zesláblém zásvitu jesenného podveèerního slunce oplácely soustrastným podíváním k nebi. V dálce z okna nìjakého nástøešního fotografického ateliéru povívala dlouhá šedozelená, z té dálky naèisto èerná záclona jako smutnì se louèící ruka. A Lén znenadání vzpomnìl si na svou Maøku, jak tam dole docela vespod té veliké hromady kamení, pod kamenem nejdolejším se svíjí jako nahý èerv v blátì. Vzpomínka protkla Léna, i pøišlo vtom dnes odpoledne již po tøetí ono zalknutí, jako kdyby vstoupil do vody, tentokráte však s pøívalem u srdce jako do žáhy. Musil pøešlápnout, sice by se byl snad svalil. Ale hned zas bylo dobøe. Naklonil se vpøed, aby osadil cihlu na zevní hranì zdi, a pøitom kmitla se mu dole pod lešením Kabourková. Byl by ji asi pøehlédl, nebýt bílých rukávù košile, hodnì obkrátlých, svítících sotva do pùl paží na obnažených snìdých rukách. Kabourková horlivì prala pod kohoutkem nad kalfasem svou kamizolu, vždy ji rozestírala a zase namáèela a koneènì rozvìsila ji na ohbí vodní roury. Lén ovšem poznal podle zmáèeného místa bluzy, že mladé maltáøce bìželo o skvrnu po rozbité hlavì dìda fajfky... Ještì jednou sòala šat a ztuha vyždímala mezi palci potøísnìné místo, takže vznikl mezi pìstmi jejími až šroubek z tkaniny ukroucený. Všechno vidìl Lén zøetelnì s této výšky tøetího patra, byl jeden z onìch dnù podzimních, za jakých je patrna do vzdálenosti kilometru na vltavském jezu vlnka studeným plaménkem poskakující, i snad špendlík na dnì ulice,

již pohroužené v podivuhodné šeravé jasno, prosvícené oblohou vesmìs lesklou. Lén zadíval se na švihlou postavu, nápadnou svou hubenou výškou, pøíliš štíhlou k tìžké hrudi, vlòákem podvázané, jak to u kojících matek nutno. Dlouhé její ruce, v dnešním divném svìtle až hnìdé, tenèily se k zápìstí, až slábly - zvláštní soustrast jala pøitom Léna, když vzpomnìl na její náruè dnes o polednách plnou kojencù. Smolnì èerná hlava Kabourkové šátku prostá, nebo i ten se na vodovodu sušil, zatížena byla rulíky silnými jak lana, nepoøádnì spíchnutými, i bylo na ní mnoho kratších vlasù, nedbalým úèesem nezpanovaných, povívajících týmž vetøíkem ostrým, kterým vlála záclona z okna i poskakoval cár papíru po dlažbì... „Povídám, ta ženská od tej malty, ta nová kuchaøka,“ ozval se ze sboru zedníkù, tak dlouho onìmìlého, hlas na vìtøíku a ve výši jako zatuchlý, „ta si myslí, když je hubená, že nemusí taky dìlat žádnou mastnou maltu, dy to nic neváže.“ Jistá vìc, že mluvèí se díval s Lénem dolù spoleènì. „Ale dostala toho napoprvé dost...“ pøipojil se jiný. „... nnnu, ta je zvyklá, prosím tì, nìjakých kramáøù préj, jezdila s rodièema po jarmarcích, toho svýho muže našla na silnici v zimì, naložili ho...“ A už byli v proudu o vìci, o jaké by si jindy a za jiných okolností øádní zedniètí jistì nezadali, zvláštì ne veøejnì, hromadnì, o nádenici u malty! A už tu byl také ryšavec podavaè: „Nechci se plést do øeèi, o dovolení taky nechci prosit, ale to je všechno povídání o povídání, co tady øíká pan Zmatlík... Tu ženskou znám, ta pochází z Nalžic, máme tam od nás tøi hodiny cesty. Ta by si nikdy nesebrala mrzáka se silnice, aby si ho vzala za muže... a copak na tom, u nás to není tak neznámý, co bych to ne-

øek’, ten èlovìk není její muž, a taky mu nohy neumrzly, to byl poctivej zednickej, když se na nìho povìsila, když je to polovièní cikánka, její matka zbìhla za cikánem, a když se podnesla, vrátila se do Nalžic a to dítì, to je ona!... Gdepak Kabourek! To ji vzal jednou namazanej o posvícení k tanci a už se jí nezbavil... A ta spolèata... chmchacha... jsou-li toho chromýho Kabourky, to, na mou duši, sem já taky jeho kluk!“ Nikdo z dìlníkù ani nešpetl, stydìli se všichni, aèkoli nebyli také zrovna z tvarohu. Ryšavec jich zøejmou oštídavost vykládal si, jako by pochybovali o pravdì jeho vypravování, i pokraèoval: „Na mou duši, dy se to dobøe ví, takle na spodek je Kabourek pryè už dvì léta, nevomrzl, ale skoèil rovnejma nohama do vápenky, a dyž ho vytáhli, byl vaøenej po pás... no tak tedy!!“ To bylo Truneèkovi mnoho. Ukázal prstem na prázdné koleèko Ryšavcovo: „Však jste už složil, ne? „ Ryšavec pochopil, ale než odejel k paternosteru, odkudž vozil cihly, dodal: „A do toho vápna skoèil kvùli ní, ponìvadž je po ní blázen!“ „Ten èlovìk pouhýma slovy pohlavkuje!“ podotkl dìlník, jejž ryšavec oslovil jako pana Zmatlíka. „Však nebylo tøeba, abysi si s ním zaèínal, já bych s podavaèem nevymìnil ani Á!“ odtušil Truneèek. „Truneèku? Seš dobøe pohromadì? Kdopak to byl, kdo na zrzáka promluvil z nás ze všech než ty jediný!?“ „Já? Kdypak, èlovíèku? Jakživ ne!“ „Ale vždys ho zrovna teï posílal pryè, že už má složíno!“ S dìtinným zadostuèinìním, jaké zmocòuje se nìkdy, zvláštì po velkých výbojích, duše lidí zralých, potìšených, že mo-

hou utanouti i na malichernùstce, pozdvihli všichni dìlníci tváøe z práce. V téže chvíli setmìlo se v celé Praze najednou. Kulatého slunce terè, sotva pøed minutou na kopèinu šáreckou postavená, za horu pádem se ztratila, jako plamen lampy, šroubkem utažený. Byl to jenom okamžik, oblièeje všech zedníkù zrovna zvápnìly jako vše bylo èerno, i jich postavy i zdivo, ale masky, ostatní vše jasno zùstalo. S opravdovým udivením pohlíželi na sebe, ale ozvalo se cvrnknutí zlatníku o sklenici, jednou, dvakrát, tøikrát, ètyøikrát - tak pøekvapivì pøipomínaly daleké vìžní hodiny zvuk z nedìlního života dìlníkùm tak povìdomý. „ Platit!“ vykøikl ryšavý pøidavaè, který si tento vtip nikdy neodpustil, už nìkde dole, a tøebaže jej nikdo nemoh’ cítit, výbuch smíchu jako po každé mu odpovìdìl. Místo padla køièelo se veèer nyní vždycky platit, od té doby, co se dostali do výšky, ve které slyšeli cinkavé vìžní hodiny. Rychle sebìhli po schodech, jako poplachem. Slova však zmlkla a kroky zvolnily, když šli pøízemkem, kolem nìmé, místnosti, kde na složených prknech poležel si mrtvý staroch Liprcaj. Lénovi, aè byl poslední, pøišlo šlápnout v písku nedláždìné chodby pøízemku na nìco tvrdého. Sehnul se a držel v ruce dýmku dìdka fajfky. Trhl sebou tak, že to neušlo kamarádùm, a snad i nìco øekl. Dva tøi se obrátili a na první pohled poznali nebožákovu lulku, kterou sotva kdo z nich vidìl kdy zapálenou. Událost byla tak znamenitá, že se nìkteøí i vrátili a bídný nástroj domýšlené Liprcajovy kuøácké rozkoše šel z ruky do ruky. Nikdo nepronesl ani slova, až se dýmka zase vrátila do ruky Lénovy. Ten postavil ji na podezdívku okna do kouta s nedùtklivou pozorností. „Dìdek...!“ Byl to Truneèek, který prohodil to slovo a nedoøekl. Od té doby zùstala dýmka stát na tom místì až do jara, když

se poèalo s omítkou... Fasádníci, kteøí na ni pøišli, byli už asi jiní lidé a sotva vìdìli, co je to za relikvii. Nazejtøí o polednách stál Lén pod lešením, na jehož okrajním prknì slévaly se vlnovitým nábìhem notné krápì a padaly jako „kilovky“ do slitiny z písku a malty udupané. Pršelo celou noc a celé dopoledne tak hojnì, že se na puklinách v trámech stavìly nabobtnalé tøíštinky a tìžké krápì okapu vyryžovaly v zemi øadou rozsáhlé „neštovice“. „Kilovky“ a „neštovice“ pocházely z pokladu slov ryšavcova. Pršelo-li, èi kynul-li jinak výdìlek „bez kroucení v køíži“, býval ryšavec vždy pln humoru. Nahoøe mìl navezeno „Frankovy cigorie“, jak øíkal cihlám, na „ètrrnáct dnùch“; co potøebovali rabicáøi a betonáøi, pracovali dnes jediní po dvou - ostatní poslal mistr pøi pùldnu domù -, poøídil ryšavec skokem. A tak držel se dnes dole, i sedì na obráceném koleèku, vytíral z oèí cement a bavil se mezi polednem tím, že chytal mezi prsty bosých nohou krùpìje z okapu. Lén nemohl dnes ovšem spát na písku, i døímal vstoje, v tom umìní se vyznal jako všechny sovy a mùry po svém noèním zamìstnání. Na prkna po nebožtíkovi Liprcajovi by si nebyl lehl za svìt, sundal sice svrchní s hranice, ale neodhodlal se pøece. Držel se jako vždycky v pøítmí a mhouraje oèi pozoroval, což rád èiníval, zpod poklopu svého vnitøního trápení vyzíraje do veselejšího okolí. Opravdu klímal jako slepice za deštì v koutku stojící, a co zrak znamenal, tupì si mysl osvojovala, nic z toho k utìšení nepøijímajíc pro žhavìjší ránu, na niž stonala. Však se zdálo Lénovi v ty dny, že už nejen jedno místo na duši jeho pálí, ale že celá hoøí, plameny že už ven šlehají, už jím roztøásají, k zadýchání ulekávají. Byly to jen chvilky od vèerejšího vybouøení, a když minuly, byl s to - aè v tesknotì

utopen, uvìdomovati si, co mimo nìj se dìje. Vidìl tøeba, že na stavbì nezvyklý zjev ztepilé ženy, jako byla Kabourková, pøes bláto, v nìmž vìzela, pøes lopatu, jíž se ohánìla, vzbudil pozornost leckoho kolemjdoucího. Anebo i toho si všiml dnes zblízka, že Kabourková nemá copy smolných vlasù upleteny do kulata, ale jako stuhy, èi jak Lén by øekl, ne jako lana, ale jako øemeny. Hle, jak dovednì z pøetenkých praménkù, jako dìlávají šòùrky z vlasù k hodinkám. Lén se pamatuje, anebo mu nìkdo namluvil, že takové práce z vlasù dìlávají v kriminále, a divným spìtím myšlenek napadly ho kramáøky a cikánky i dcery cikánek. Takhle se pletou vlasy... Také je možno, že kvùli tomu nosí šátek na hlavì neustále do týla spadený, aby se tìmi vlasy mohla chlubit. Snad i proto se tak svižnì otáèí na tenkých nohou, vìzících v neforemných døevìnkách a èouhajících ze suknice, tìžké od pøímìtkù vápna a malty a krátké, jako zdìdìné po ženštinì mnohem menší než ona. Fialový kabátec, jejž navlékla dnes patrnì kvùli nepohodì, jasnou barvou Léna do oèí až píchal. Toho všeho si tedy Lén všímal, ale jenom zpovzdáleèí a jenom zpola. Zápasil pøitom nejen s døímotou, než i s divokou podráždìností, které se nemohl od vèerejška zbavit. Musil se držet, aby neskoèil za nìkterým z tìch deštníkù kolemjdoucích, zpod nichž zazevlovala za olivovou tváøí nápadné dìlnice mužská hlava. Ne proto, že ani Kabourková nezùstala žádnému z tìchto obdivovatelù dlužna pohled, ale ze zuøivého nutkání, nìkomu ublížiti. Ovšem, že vìdìl, že nikomu jinému leè tomu jedinému, co tam naproti pøes ulici stojí za sklem v èerné èepici a zanícenýma oèima mìøí stále do výšky tam, kde jeho nový dùm, k rovnosti již valem se blížící, trèí do šòùrek lijáku. Dnes

pro deš ani nepøišel, aè dosud nevynechal ani jedno poledne, aby nenavštívil svùj budoucí krám, neobhlídl své nastávající pùsobištì. Lén dobøe ví, kterého dne se tam pùjde pan Konopík naposled podívat, do té doby bude Lén snášet strašný, svrbivì lechtivý pocit ve svých rukou, který se vždycky ozve v dlaních, kdykoli Lén jenom vzpomene... Neskonale protivný je mu žvást, jímž ryšavec hledí upoutat Kabourkovou. Jenom s namáháním dovede sledovat, co ryšavec povídá a co na to øíká maltáøka. Vyrozumívá, že jen jedno „kroucení v køíži“ je ryšavci milo, to pøi muzice, to že vydrží od veèera do rána, a že proto øíká cihlám „Frankova káva“, protože ta cikorie je èervenì balená. Bylo vidìt, že ryšavec i Kabourková si rozumìjí a spolu dobøe vycházejí. Výkladùm ryšavcovým vdìènì se smála mužským hlasem, a když ujišoval, on že dovede „bavit tøeba celý hodiny“, øekla: „Což vo to!“ A hned vtom z plna øeèi a smíchu - Léna jako by na svìtì ani nebylo - sehnula se tak øíznì a notnì, až ku podivu. Koleny sotva pohnula a pøece se rukama dostala až pod chodidla, dolù do nádrže vápenné, kde zahøívala mezi nìkolika kusy vápna vodou politého džbán s tekutým obìdem, obvyklá to polní kuchynì na stavbì. Pøiplácla plástev rozteklého horoucího vápna ke džbánu s vycvièenou obratností, aniž by se byla spálila, i zdvihla se úžasnì tìžkopádnì a s hlubokým vzdechem. Co se potom událo, ohromnì urazilo Léna. Kabourková zasykla mezi zuby, a nahmátnuvši pøes svou tìsnì upjatou fialovou jupku obryty prsou, postìžovala si ryšavci: „To jsem se sehnula - hach! - to by žádnej nevìøil, jak mje všecko bolí, voheò mi de zezad dopøedu, to budou holky táto-

vi doma plakat, jsem plná, až mi cvoká (pøitom nehty palcù rozedøených rukou pøejela souhlasná místa bodavého pocitu), ale už toho mají pìt mìsícù dost, a potom! - prosím vás, dìlat na dva lidi a ještì dvì dìti krmit, takovou rasovinu nemùže na èlovìku nikdo nikdá žádat, to by mohlo skonèit Volšanama!“ „Bóže svatej!“ dodala za chvilku a oèi její uhnuly smìrem k Lénovi, ale nedohlédly. Byli tu sami tøi, ona, ryšavec a Lén pod lešením, šumný, pilný lijavec odkrojoval je od svìta, na bílém potùèku, od vápna mastném, ubíhajícím od stavby do ulice, naskakovaly panenky jako prsty. V široké tváøi ryšavcovì narostl úšklebek od ucha k uchu a surový šibal v nìm otoèil hlavou k Lénovi; bylo vidìt, že to, co potom proved’, udìlal výhradnì kvùli nìmu... Vytáhl obì nohy z láznì pod okapem, otøel je støídavì o lýtka šerkových nohavic, nabral trepky ouøezky na palce nohou a zdvihl se. Nešel daleko, udìlal dva kroky a klopýtl, tatrman jenom z pøetváøky, jal ze zaschlé zemì dobývati pøíèinu svého pøedstíraného úrazu. Bylo to notné poleno, zùstalo tady ležet korou vzhùru jako bývalá podložka skládky døev, ještì s jedním, stejnì hluboko zaboøeným opodál. Ryšavcovi nebylo líno i to druhé ze zemì vydrápati. Bylo zøejmo, že ryšavec nìco podnikne, co bude stát za podívanou. Všechna ospalost opustila Léna, takže mu neušlo nyní ani hnutí jeho. Tøepetal se rozèilením, aniž by se ptal, je-li oprávnìno, vìdìl jenom, že všechen nesmírný vztek jeho soustøeïuje se na toho zavalitého rudocha a že vzrùstá témìø každým dechnutím. Vzniká jako docela mimo místo, na nìmž Lén stojí, jako vichr, který je ještì ve tøetí nebo kolikáté ulici odtud, ale který se sem docela jistì pøivalí, Léna s sebou strhne

a zbìsile vmete na ryšavce. Každým vláknem svalù svých cítil Lén tuto sílu, které pánem není a která jím mrští vpøed, až bude nejneodolatelnìjší. Ryšavec urovnal si obì polena v náruèí jako malé dìti, každé na jednu stranu, a hýèkaje je jako chùva, blížil se s døevìnými blíženci ke Kabourkové. Plaèky svìšené koutky jeho úst naznaèovati mìly soustrast, k níž rudou hlavou pøikyvoval. Až potud Lén vydržel, ale když Kabourková, pochytivši, oè bìží, do smíchu se dala, ne hluèného, ale jaksi vypoèítavì stydlavého, pøi èemž hlavu od vlasù sklonila do šátku, pod bradou nakrabatìného, až líc schovala, a když ryšavec vida úspìch zaèal po malých dìtech vøískati, k nerozeznání napodobuje plaètivý dvojzpìv dvou nemluvòat, jedno druhé pøekøikujíc, a brzy na jeden a brzy na druhý bok se naklánìje, až se Kabourková za kyèle popadala - tu Lén déle neodolal a skoèil po ryšavci... Výpad nestal se bez výstrahy pro napadeného. Ryšavec, kutý v nesèetných rvaèkách, zaslechl jenom vzkøek z køeèovitého hrdla Lénova a zahlédl jenom zlovìstnou jiskru z oèí, i uhodl, že se nachází v postavení nejvýš ohroženém. Ba nesmìl míti ani èasu k nìjakému uhodování, sic byl ztracen. Jedno z borových „dvojèat“ ryšavcových letìlo pøímo mezi Lénovy oèi. Køíslo zplna a dutì, znamení tìžkých ran, které sedly na urèené místo. Ale Lénovu o dvì hlavy vyšší postavu to v nastoupeném kmihu nezadrželo. Hrst jeho dopadla na chøtán ryšavcùv dunivým hmatem tak pøesnì, že druhé poleno, v pìsti ryšavcovì jako kyj nad hlavu zdvižené, vyvrátilo se mu z prstù a spadlo malomocnì s výšky a hned potom padl na nì ryšavec, dobøe, dostal je zrovna pod lopatky.

Dlouhán, kostivál Lén pustil hrdlo poraženého, vzal jeho pravou, jeho levou paži a s takovou lehkostí, s jakou žnec zavazuje na poli snop, sebral je do pìstì levice. Ale vtom už vetkla, veprala se do tváøe ryšavcovy volná hrst Lénova s takovým mlaskotem, že se Kabourková chytila až za spánky a sedla na bobek. Nezùstalo však jen pøi jedné, druhá pleštila hned vedle a Lén bil, jako by nemìl nikdy ustati. Dokud ryšavec šklebil zuby ze zuøivého vzteku, dokud trhal rukama v šroubu Lénovy levice, dotud Lén bil. Když se však pøestal škubat, když rozmlácené jeho rty beztvárnì se zavøely a ve smrtelnì ulekaných oèích ryšavcových objevila se vlhkost, ochabl Lén. „Pro živýho boha, dy se pamatujte, èlovìèe, snad ho nechcete zabít!“ Byla to Kabourková, která Léna držela za rameno. „I Kriste Ježíši, vy vypadáte!“ bylo její druhé slovo, když Lén pozdvihl hlavu. Povstal tìžce, ale ještì tíže povstal ryšavec. Zùstal vùbec hodnou chvíli kleèet, zavíraje ztýrané tváøe do loktù. Až do té chvíle vše odbylo se mezi ním a Lénem bez hlesu, nyní však ryšavec vybuchl strašným vzlyknutím do rukávu, tisknutého k oblièeji. Zaplakal po druhé, až se zachvìly lopatky schýleného høbetu jeho, namáhavì povstal a odešel v buèivém pláèi, do rukou rdoušeném. Odešel za plot materialištì, jako by se tam byl propadl. Lén, nevìda, co èiní, jenom z popudu, kráèel za ním, ale zastavil se u posledního trámu lešení. Tu se opøel a drahnì i rychle dýchal. Vše, co si v té chvíli uvìdomoval, jedinì byl úžas, ne však nad tím, co provedl, ale nad tím, jak mu je. Každým buchnutím jeho srdce svìt se v oèích jeho smršoval, vždy tak, jako kdy-

by vìci okolí zhustily se v jeden nejužší hmotný bod, tak srostlý a tìžký, že vnímání šlo mimo zrak a praštilo zrovna do hlavy, ne na lebku, ale dovnitø na mìkkotu mozku. Každým úderem srdce ten smrsk vidìného nastal neodkladnou náhlostí a hned zas se rozlétl a pøitom ozval se v Lénovi ostrý svist, tak jako kdyby v obou uších jeho sedìlo po cvrèku, a vždy oba najednou øízli na své skøipky. Tyto pocity byly pro Léna tím ohromivìjší, že je nedovedl takto rozložiti a pojmenovati, a také k nim nic nepøipojoval ve své mysli, než úžas nikdy nezažitého a naprosto nenadálého! Žádnou hrùzu, té nebyly ani schopny jeho zdøevìnìlé, vysílené údy. Uleknutí dostavilo se teprve, když nával polevil, když to shrocování sláblo a když Lén slyšel zase šumot deštì. Velikými kroky kráèel tu pøímo pøes hlinitý maz deštìm rozmìklého okolí staveništì pryè do ulice - ryšavec, obut v botách, šerky v holínkách, navleèen do kalmuku, s holí a èerveným uzlíkem. Odcházel z díla jako v sobotu po výplatì. Tu teprve Lén se octl zas a uvìdomil, i do své kùže zase pøišel. Na nejzevnìjší špièce nosu cosi zasvrbìlo jej lechtavì, jako když moucha sedne. Lén hmátl po ní a na prsty shrkla mu notná krùpìj krve. Sáhl si na èelo a z nìho visel cár kùže, obnažená rána pod dotekem zažehla bolestí. Pracnì vzpomínal na to, kterak se s ryšavcem válel tady pod lešením. Zùstaly tu ještì jeho trepky, ty nevzal s sebou. Kabourková bez hlesnutí hledìla si svého, tentokráte mìla šátek až na oèi. Lén zalezl do své hlídaèské budky a padl na pryènu. Pøitom, jak uléhal, zuøivá bolest støelila mu mezi oèi. Zaal zuby...

-7Palec a prst nehoráznì ohromné ruky, vyplòující celou prostoru Lénovy boudy, už po tolikáté a tolikáté shora sedly na jeho èelo a zavzaly pekelnì bolestnì ždibec kùže mezi oèima a servaly ukrutnì. Lén docela zøetelnì slyšel své vlastní zasyknutí, ale živou mocí nemohl se hnouti. Nìkolikrát a vždy hloubìji zaryly se nehty nestvùrné tlapy do Lénova èela a vštíply se øeøavì až nìkam do mozku. Lén ovšem vìdìl, že spí, ale slyšel pøece sama sebe, jak si naøíká a jak jeho bolestné „hech“ mu v krku zachrèelo. Drápnutí strašných prstù bylo stále nesnesitelnìjší, aè naposled zùstaly vìzeti nehty v mase rozemílaném, k jich vrypu pøipojilo se táhnutí, prudké trhnutí, až Léna na pryènì náhle zdvihlo. Posadil se a - procitl. Ještì se chytil za hlavu, nebo zavzetí nestvùrných prstù utrhlo z jeho èela kus a vzalo s sebou, zdálo se mu, že obrovská ruka, prchajíc otevøenými dvíøky, suše drhla o prkenné veøeje. Zhluboka oddychl a vzpamatoval se úplnì. Byla už hnedle tma a na stavbì dávno ticho. Odpoledne se už nepracovalo, jistì od hodiny. To vìdìl dobøe, sic jinak by jej byl polír z boudy dávno vyhromoval, nebo toho nesmìlo být ani mezi polednem, aby se složil na pryènu, neøeklo-li se pøed jednou „fajrum“. Venku repetil deš do prken, šumnì pral do písku, žblunkal v nádrži na maltu, a blkotavý potùèek hnal se zrovna pod dvíøky do ulice korýtkem za pùldne vyluhovaným. Podtékal boudu. Zvnitø stavby bylo slyšet tìžké kapky, mezi trámovím prolínající, jak se ozývají: „Já - ty - on... tu - tam!“ „Zde!“ øekla vždycky nejpádnìjší z nich.

Lén sice mìl vzít rýè a prodìlat odpady, ale nešel. Už dávno mu nebylo tak lehce, jako tou chvílí, pøes všechnu rýpavou bolest v èele. Nyní vsedì byla snazší. Leè pøišlo mu zívnout a zùstalo pøi pokusu, nezmohl tváøe, jak mu nabìhly. Lén vyskoèil, popadl støep ze zrcadla a mezi dveømi pøesvìdèil se. Vypadal...! Bylo to opravdu k uleknutí, ale Lén se pøece jen víc podivil, než zhrozil. Že by byl takhle zdìlán, neoèekával, na to však, aby se teï dodateènì dopaloval, tížila jej pøespøíliš jeho pravice, citelnì utøískaná o tváøe ryšavcovy, že nebude ten vyhlížet o nic lépe, to je jisto. Toliko s tím rozdílem, že to, co napuchlo Lénovi mezi oèima a na nose, zrzákovi pøibylo na lících, poznat ho bude asi stejnì tìžce. Co však ve tváøi mít nebude, ta jsou zaschlé rudé potùèky, jak se Lénovi po nose a líci øinuly s èela, jež bylo, jak popøíti nelze, úderem polena „rozmanžárováno“, jak se odbornì rváèsky øíká. To však Lén nebral do úètu, neboè rána rukou a rána døevem musí pøirozenì vypadat jinak. Støípek zrcadla mu ovšem ukazoval, že co mezi oèima mìkkého, je jako „za šest fašírka“; takhle zdaleka to vypadá jako velká peèe, na niž vyplýtváno mnoho èerveného vosku... Ale nech! Pøece jenom on, Lén, byl vítìzem, zrzák odtáh’, jako po výplatì. No, vyplacen, to byl! Leè.... Sakra! Ani usmát se nemùže? To øezání v tváøit Podívejme se, ani zuby dost málo stisknout! Ba i když se sehne, aby ve tmì u dveøí lépe vidìl, jak mu to cvoká v odulém napìtí lesklé kùže! Tu napadlo Léna - a Lén se na prahu své boudy vzpøímil jako svíèka - napadlo ho, proè se vlastnì do ryšavce pustil, proè se tak mlátili? Ryšavec dal první, pravda, ale Lén po nìm skoèil, proè?

Naproti pøes ulici lampáø rozsvítil lucernu a jde dál, svítilna hoøí, ale Lénovi rozbøesknouti se nemùže! Zarazilo mu to poleno i rozum? Proè se to stalo? Bylo ticho, ani nepozoroval, že už je po dešti, potùèek zpod boudy už jen šplouchá, a Lén zøetelnì slyší, kterak pod lampáøovou žerdí cvrnklo sklo druhé svítilny sousední, hloubìji v ulici. Mžikem projelo jím vìdomí jeho povinnosti, že on jako hlídaè má také rozsvìcovati. Mávnutím ruky roztøíštil zrcadlový støep o stoh cihel a šel po svých tøech lampièkách výstražných, jež musely každou noc hoøeti. Je tak po dešti teplo, anebo je mu tak horko samotnému, až se mu po tìle šimravì rozlézá? A pro Krista! Sotva chodí; krok udìlá, kolena div neklesají, loket ohne a v lokti praští. Lze jednou ranou ztøískat po celém tìle? První lampièka šastnì svítí a Lénovi je, jako by v pustinì stavby pøibyla k nìmu živá bytost. Krvavìní jejího plaménku družnì se mu vdìèí, a ve chvilce hoøí druhý i tøetí. Tu musel se sehnout ke knotu, a když se zase narovnal, snop jisker støelil mu do oèí, ne z lampièky, ale z krve. Když prohledl, mráz jej vzal po tìle, s prahu hlídaèské jeho boudy seskoèila Kabourková. Nepoznal ji až po hlase. „Nazdar!“ øekla a dìvensky pružnì seskoèila. Také k poznání ani nebyla, i vypadala tak, že Lén zùstal civìti jako na zjevení. Tohle že má být maltáøka!? Vápenný škraloup zmizel s ní s obalem hadrù, v nichž ještì v poledne míchala; Kabourková pøišla nastrojená. Na hlavì mìla bílý šátek, ale proti obvyklému cáru, který jí vìzíval stále v týle, ha-

nebnì obkrátlý, takže jí na spoustì vlasù sedìl jako kusá slepice. Zato sivì modrá jupka padla na nijako ulitá. Bùhví, jak dostala boky takhle dohromady, kuželka nebyla útlejší. V prsou nedopjala za dva knoflíky, splývaly odtud tøásnì rezivého vlòáku, jímž pod kabátcem byla obvázána. Bez rozpakù, jako kdyby byla tentokráte pøišla za Lénem již po desáté, sebrala do klína èernou sukni, takže pod ní bílá naškrobenì zašustìla, usedla na práh boudy a opøela podpatky vysokých šnìrovacích botek pøímo do bláta, nazdvihnuvši chodidla netýkavì. Vysokých, a šnìrování jich z tenkých kùtkù nahoru silnì muselo se rozevøít, aby lýtka obsáhlo. „Já vás hledala tam, myslela jsem, že ležíte pøi nejmenším zabitej!“ hovoøila Kabourková s èiperností náramnì horlivou i na odiv stavìnou i se sváteèními šaty, ale hned se odmlkla. „Tak sem se pøišla na vás podívat,“ dodala po chvilce hlubokým, zmužnìlým svým hlasem, vzhlížejíc k Lénovi, a když tento ještì stále civìl, øekla: „No tak se u nás posaïte taky...!“ A podkasávajíc sukni pod rozložitý klín, aby mìl místa, udìlala: „No taaa’!“ Takové rozmazlené protáhnutí slova „tak“ bez „k“ znamená v ústech tìchto žen velmi znaèný stupeò dùvìrnosti, a Lén, tøebaže v ženských pøíliš honìn nebyl, vìdìl dobøe, co to znamená, když nìkterá z nich takhle pøijde jako Kabourková. Chtìla tím prostì naznaèiti, že si Lén mùže uspoøit jakékoli námluvy, a proto si poèínala tak, jako kdyby skuteènì už byly odbyty. I aèkoliv tedy mohl vìdìt, do èeho se pouští, po chvilkovém otálení sedl si vedle Kabourkové, snad proto, že mu všechno do hlavy ani dobøe nelezlo.

„Co?!“ zeptala se maltáøka, aèkoli Lén ani nepíp’. Ale právì tato otázka byla dùkazem, že nìco øíci mìl, a polo výèitkou, že nic neøekl, Lén však mlèel. Sedìli tady, uprostøed všelikých stavebních hmot, mezi stohy cihel, hromadami písku a malty, jako za svìtem, a nikdo by o nich nic nevìdìl, kdyby sám mìsíc nebyl se rozbìhl napøíè mraènem a nebyl se posadil na jeho okraji, oèividnì zvìdav, co si Lén poène s Kabourkovou. Lén dobøe vidìl sinavým, vyždímaným oblakem svìtlou jeho stopu, než vyšel. Nyní svítí tak znamenitì, že dešové kapky, sedící v podélné trhlinì podpìrného trámu lešení, všechny dostaly jiskøivá oèka. Mihotavá záø lampy naproti, odtud neviditelné, mamì se tetelila, zdejší strana nic s protìjší stinnou nechtìla míti, celá utrnula v linoucím jasu mìsíèním. Podpìry lešení vypjaly se oèitì výš než ve dne, jako by nic nenesly, než náklad zfialovìlého stínu, v jaký odhmotnila se pøíèná bøevna. Všechno hledí pøímo do mìsíce, pod nímž utíká mrak zøidlý tak jako sí ve hbitých rukou rybáøe skládaná. I jiskøivá oèka dešových kapek i jiskry v oèích mladé ženy vedle Léna, nebo že je opravdu mladá, to Lén vidí nyní zøetelnì mžikem úkosem pøes rameno. Hle, už jí zase sedìl šáteèek v týle nakrabatìný. Pøes snìdé èelo, hned tam, kde poèínal poutec, bìžela úzká vlnitá èerná stužka a ztrácela se ve smolných vlasech. Bulva èerných oèí svítila jak z bílého porcelánu v rudavì snìdé tváøi. „Cikánka!“ vzpomnìl si Lén na vypravování ryšavcovo. To mžikem úkosem Lén pøehlédl všechno, nebo èasu mu nedala. Dívajíc se do mìsíce tak, že svítivé její oèi vypadaly jako pøetékající studánky, prohodila: „Aspoò dybyste øekl, dej vám pánbù dobrej veèír, dyž k vám èlovìk pøide posedìt, já jdu jen kolem, byla sem tady pro snídaní naproti -“

„Dobrej veèer!“ øekl Lén zaschlým hlasem tak sípavì, že se k nìmu až obrátila. „Kriste, èlovìèe, vy vypadáte, ten vás zdìlal, chlap proklatá!“ vykøikla Kabourková hlasem náhle vzúpìlým, „a to ste podestál kvùli mnì, skrz to, co se ten èlovìk zrzavá opovážil!“ A její ruce vztáhly se po hrdlu Lénovì. „Vojtìše, mùj milej!“ Lén, jenž byl stále ještì ohromen její návštìvou a ještì poøád mimo svých pìt smyslù, snad by se byl dal obejmout, ale že jej oslovila „Vojtìše!“ vzpamatoval se, a zachytiv její ruce na svých ramenou, namítl: „Jaký Vojtìch?!“ „Když ne Vojtìch, tak jak?“ ptala se, stále držíc ruce na jeho ramenou. „Já se jmenuju Kašpar!“ øekl Lén ve zmatku nikdy dosud nepocítìném. „Kašpar se jmenujete?“ zeptala se Kabourková a zaškytla ještì jednou: „Kašp-“ a dál už se nedostala. Zvrátila se naznak v zajíkavém smíchu. Zuby jí svítily na mìsíèku jako kostky cukru, a smála se šeptmým chychotem. Sotva se utajila, znovu vyprskla: „Kaš-“ a znova se dala do smíchu, tentokráte se jí však už tak nevydaøil, i umlkla hned. Lénovi se zdálo, že ani není tak veselá, jako že spíš chce toho „Vojtìcha“ usmát, aby se na nìj zapomnìlo. „A jakýho ste to myslela Vojtìcha?“ dotíral. Ale Kabourková mimo jeho nadání nezapírala! Docela prostì se pøiznala: „To já sem se pøeøekla. To já sem znala jednoho Vojtìcha, sladovnickýho v pivováøe v - - tomtononc, když sme tam pøistavovali sladovnu,“ a Kabourková se krotce odmlèela. Zadumala se jaksi strašnì hluboko do bláta pod sebou, povy-

táhla suknici, stiskla mezi koleny, a zaklepala hranami podešví svých vysokých botek, jedním o druhý, natyèila jich špièky zálibnì zpìt a vtom náhle obrátila oèi k Lénovi. Pøihlédla k nìmu tak blízko, že v øádkù brv, jímž srùstalo její oboèí, rozeznal každý chloupek. V tom, co øekla, byla zpovìï, a v tom, jak se tím okamžikem na nìho smála, byla žádost za rozhøešení. Tupý Lén pøece vìdìl, že kdyby jí odvìtil také úsmìvem, že by to bylo vlastnì vyzváním k høíchùm novým, v nichž by jemu, Lénovi, pøipadl snad Vojtìchùv úkol. Neuvìdomil si to tak zøejmì, ale cítil to, a zùstal zachmuøen. Kabourková pøestala se usmívat a zdlouha pøerývanì vzdychla týmž tichým vanutím z hrdla, jakým se pøedtím chychotala. Vzdech byl tak dlouhý, že mìl nìkolik pøestávek, a Lénovi se zdálo, když k nìmu vzhlížela tak nahrbena, až se jí šáteèek v zátylí pod bøemenem vlasù ztrácel, že každý úryvek jejího vzdechu zakulatil jí hrdlo tady pod uzlíkem šátku, zrovna nad beránkem, jímž vrouben límec jejího kabátce. Když ani vzdech nic nebyl platen, vrátily se její oèi zase ke špièkám botek, a co se v ní tou chvílí dálo, prozradila posmìšným pøikývnutím hlavy. Ale Lénovi bylo najednou nade vši pochybu jasno, proè se pustil do ryšavce, proè jej tak nelítostnì zvedl. Uhodl také, že pøišla proto, že on byl vítìzem, vítìzem v boji pøed ní, a nevìdomky o ni svedeném. V prvním okamžiku víc Lénovi vážila její návštìva jako dùkaz jeho nepopíratelného vítìzství ve rvaèce, nebo kdyby byl podlehl Lén, jistì by Kabourková byla nyní shánìla ryšavce, aneb aspoò by k nìmu, Lénovi, nepøišla, potom ho napadlo, že v tom jejím nenadálém objevení vìzí vlastnì zcela neklamná nabídka. Proto si poèínala tak, jako kdyby se znali odjakživa,

proto se mu zmínila o Vojtìchovi, aè napøed vìdìl... co a jak...! Takhle mu ještì žádná najevo nedala; že o nìj stojí, nikdy za ním žádná nepøišla, až tahle. V pomlce, která nyní nastala, zmìøil si Lén veèerní svou návštìvnici; byla hlavou od nìho odvrácena, takže z oblièeje jejího nevidìl nic. Ze tmy jejích vlasù silnì vonìlo, každým pohybem kyprých ramenou šumìly na ní sváteèní šaty, a náhle dotyk její šíje, plnou vahou na Lénovì záloktí spoèívající, ocítil vlaze, div ne blaze. Hruï se mu rozšíøila dojmem zcela novým, a naprosto novým pøekonán, øekl Lén: „A jak vám øíkají køestnì?“ Promluvil chraplavì ze sucha a zajíkl se, jazyk mu zrovna zablábolil, mìl hrdlo plno náhlého rozjitøení a prsa sevøena pod jadrným pøimknutím kypré tíže její. Kabourková neodpovídala, lopatkami jenom trhla. Ticho bylo úplné, z nitra stavby ozvala se kapka, která øíkala: „zde!“, ostatní už dávno umlkly... Vtom se poèal Lén chvìti osykou, jako by bøímì ženy na prsou déle neudržel, a co se potom s ním událo, bylo ohromující. Ještì jenom vidìl rozjevené porcelánové oèi cikánèiny a vycenìné cukrové její zuby ve smìdé tváøi a již ucítil na svých rtech prudké vmìstnání jejich. To bylo první políbení ženy, které Lén kdy zažil, málem pozbyl smyslù. Ale nemohlo se to stát, netušená sláï rozkoše, kterou Lén tak prudce náhle okusil, ustoupila bolesti, èiré bolesti, cikánka líbala drtíc jeho rty. Najednou rozeznìla bolest v celé jeho ranìné tváøi snad víc od krve do oblièeje mu støelivší než od úsilí pøilnutí, ale palèivost stala se nesnesitelnou, Lén pokoušel se rozepnouti její objetí, ale paže cikánèiny byly ne-

rozlomitelny. Klesl pod ní, až její lokty zadunìly na podlaze. Tu však ucítil Lén, dechu již pozbývaje, ve rtu nelítostnì zaaté zuby a to jej rozlítilo, stiskl železnými hrstmi ruce její k rozemlení a køeèovitá náruè její povolila. A Lén vyskoèil. „Èlo-vìèe... te-be... já... dostala... pod... se-be!“ ڞasem bez sebe díval se Lén na ženu pøed ním ležící a zryvem únavy oddychující. Tváø její, mìsícem zplna ozáøená, byla stažena bolestí, rukama ohmatávala paže. Rty jí odchlíply od záøícího chrupu a hrud její mocnì se zdouvala. Nìco divìjšího Lén dosud nikdy v žádné lidské tváøi nespatøil, ani ryšavec dnes v poledne na nìj tak nevycenil, a pøece vraždil! „Ty!“ vyjekla Kabourková se vzteklou náruživostí a vzchopila se na ruce, vylítla a hmátla po nìm znovu. Ale nedopadla jej. Lén mrštnì sehnul se po èepici, podskoèil její náruè a dvìma skoky byl ten tam. Pádil v jednom rozbìhu až na protìjší chodník. Tu teprve se vzpamatovala uvolnil krok, aby se nestal nápadným. Záložník Kašpar Lén, byl co do žen dítìtem a èást zjevení, jaké byl právì úèasten, pøekvapila jej pøedevším studem. Hnìtl jej mával nehorázné náklonnosti mladé maltáøky, i to, že pøed ním prchl, nejvíce pak zmaten byl z toho, že jej v køížku povalila. Výslovnì se tím honosila, jako chlap, a èert ví... popadla jej ještì znova! Bylo to po druhé, co jej ženská takhle utrmácela! Po prvé Maøka... Vzpomnìl si na zápas s ní, když se z Tyrol vrátil a pøistihl ji v takovém místì... na její strašnou, zoufalou dravost, s jakou jím lomcovala, aby se jí do tváøe nemohl podívat... na výmyky jejích nahých kolen a ramen, vší silou ze studu tisknoucích hlavu její k jeho holením tak urputnì, až se tehdហtaké svalil!

Lítostnì vykøiklo to v Lénovi, pøed jeho zrak postavila se drobná figurka Maøky, dítìte, jak vypadala pøed lety, když pøinesla starému Kryštofovi nešastný obìd, do louže vylitý, jak zùstala malièká v úpìjícím pláèi pøed otcem stát, až mu, Lénovi, srdce nad ní usedlo! Slyší, tou chvílí slyší zcela zøetelnì dìtský náøek, jako kdyby mu do ucha plakala... ne... je to sípot vlastních jeho prsou, rozchvátaných bìhem, neboè Lén utíká, zrovna letí. Ale pláèe to v nìm, a ze dvou dìtských, bledìmodrých oèek, jež v hrudi chová, kanou hojné ruèeje pøes trpká, sluncem upražená líèka Maøky dítìte. Jak mohl, jak mohl, jak mohl... zapomenout, jak mohl minutu nemyslet na to, co ve snách slíbil tenkrát v noci u Vltavy starému, utonulému kamarádu Kryštofovi! Celý ten dìsný, nevyrovnaný úèet, jejž Lén vzal na sebe, napadl ho nyní jako schválnì. Otøáslo mu poleno ryšavcovo tak dùkladnì mozkem, že mu tak nenadále jasnì vytanulo a tak hrozivì, co mu zbývá uèiniti, aby byl prost závazku, jemuž dostáti tak svatosvatì slíbil?! Jde a jde stále vpøed, nikoho nevidí, jen valoun svých myšlenek pøed sebou nese a z nich na nìho hledí nejen modrouèké, slzami zatopené oèi malé Maøky, ale i zlobná tváø nebožtíka Kryštofa, rozlícená jako tenkrát, když jej popadl za napøaženou pìst, a Kryštof se rozkøikl, proè že jím smýká, a malá dala se do jekotu tím pronikavìjšího. Zcela zøetelnì slyší oba hlasy, otcùv i dceøin, jako tenkrát, když vmísil se do jejich života a pøistoupil k nim jako jejich. Náleží jim, mrtvému i živé. Mrtvý v nìm vyvstal a doráží naò, proè že nechá malou plakat, proè ji opustil, a tu jako když utne - svist v uších Lénových ustal, v dlani ucítil studený, mokrý kov, v ruce držel zábradlí, jehož se chytil v závrati.

Ve tmì zhasly oboje oèi a Lén hledìl na øeku, po níž v mìsíèném svìtle pilnì putovaly mlžné mátožiny po proudu dolù. Jektal zuby, zimnice jím roztøásala a rána bolela. Stál na nábøeží, protìjší svìtla na èele pekelnì jej podezíravì na nìj hledìla, co uèiní. Ano, tady to bylo jednou v noci, kdy svìtla tato vidìla, kterak jistý, Lénovi dobøe známý utrmácenec poslední uštvané síly vynaložil na to, aby pøelezl na mostì tuhle poslední ohradu a utopil svou hanbu dole v øece, kam dnes není dohlédnutí pro kouøení mlhy, ani rybí oko mìsíce neproniká dnes na hladinu. Lén odvrátil se od øeky, zrak jeho zalétl pøes prostranství k spoustì staromìstských domù, mìsícem tak pøelinulých, že plynové svítilny sotva byly s to, opanovati na stìnách svùj skrovný okres. Tato hmota mìsta nebyla nìmá; ryk dne sice s veèerem umlkl, ale znìl z ní nyní táhlý nekonejšený vzdech. Tichý; úplnì zmlkne až k ránu. Souzvuk tisícerých prsou. Lén z nìho vyslechl prosbu jenom jediných. Slyšel sténání té hrudi v první noci po svém návratu, provázené praskotem kloubù rukou, tvrdì spínaných. Déle nevydržel, vymìøil pøímou èáru pøes námìstí a pustil se po ní tam, kde zmìtí ulic byl k doupìti v temné rejnì pøístup nejbližší... Na nábøeží nebylo tou dobou nikoho, a tìch nìkolik chodcù, jež Lén v parku potkal, snadno si myslelo, že tu utíká zlodìj. Pádil jako smyslù zbavený a zvláštní myšlenka mu dodala køídel. On, který se dosud žádné ženì nepøiblížil s pøáním ženskosti její se týkajícím, ale pøece ovšem rozumìl, jakým pøáním vstøíc vycházeti nucena je Maøka Kryštofova, považoval cikánèino objetí za zpronevìru na pevném svazku, který

uzavøel smlouvou s nešastnou dcerou starého kamaráda a který mìl vejíti v plnou platnost hned, jakmile se naplnily podmínky, od kterých nebylo možno odstoupiti a z nichž nejdùležitìjší byla Lénovi svatosvatá, jako sám závazek smutné památce utonulého. Supìl pospìchem, když pøichvátal k nároží temné ulièky, z nìhož konával své truchlivé výzvìdy, a jako divý letìl její tmou. Zrovna tam, kde špinavou dlažbu ještì víc tøísnil odlesk svìtla z povìdomé svítilny, sesmekla se Lénovi noha i upadl celou tíhou. Vzkøek z ženského, mladého hrdla a hned vzápìtí ostrý smích škodolibosti, obe stejnì výstøednì pronikavé, zaznìlo z osvìtleného vchodu. Lén byl hned na nohou a rozlícen ve své lehké vznìtlivosti, vybièované pøedstavami, z nichž poètu nevìdìl, jedním skokem octl se na schodech, nemaje potuchy, co chce a co podniká. Vzezøení jeho bylo takové, že dìvèe - Maøka to nebyla vzkøiklo ještì jednou, ještì pronikavìji a pøímo zoufale... Pozdì v noci vyvrávoral Lén ke svým èerveným výstražným svìtýlkùm na stavbì, nadobro zpit. Nenadál se, že už je doma, nepamatoval se, co všechno probloudil, co zdí kolenama otloukl. Mìsíc byl už dávno na druhé stranì a hluboká tma panovala v Blatské ulici. Tak bez smyslu a bez souvislosti myšlenek byl Lén, že si ani žal svùj neuvìdomoval, nepronikal mu oparem lihu k mozku; toliko pøestal jeho tìžký, nezpanovatelný vzlykot, když se octl naproti tøem krvavìjícím plaménkùm. Ale ze tmy, sotva svìtlejší než mrákoty jeho mysli, pøistoupila k nìmu neslýchaná zuøivost, o níž nevìdìl nic, než že k ní

má ohromnou pøíèinu. Vedle domovních vrat èernaly se tu železné dveøe Konopíkova krámku. Sotva je Lén zoèil, již se rozmáchla jeho pravice a s tøaskotem svezla se na kovovém pobití dveøí. Mlátil do nich olovìnou zednickou vahou, kterou nesl v ruce, ráz naráz, kleèe, nebo po první ránì klesl na zem. Mlátil a mlátil, až bouchání tøesknì v hluché tichem ulici se rozléhalo, a mlátil, až mu rámì únavou selhalo a ruka zdøevìnìla. Na nohy už se nedostal. Blátem ulice po ètyøech odplazil se na druhou stranu mezi stohy cihel a hledal práh svého pelechu hlídaèského. Když lezl pøes nìj, zaslechl, že se naproti otevøelo nìjaké okno, a natolik pudem hlídaèe a otroka ze svého zmámení procitl, že se choval tiše. Až lání naproti pøestalo a okno zase pøipleštilo, zlézal Lén své lùžko dále. Nepodaøilo se mu, ale pokrývku, nuznou koòskou deku, pøece strhl. Pokusil se zabalit se do ní, než usnul døíve, než to dokázal. Celý ten svìt se zapotácel s prkny, na nichž ležel, a zhroutil se se vším všudy do bezedna a propadal se s hukotem stále ménì hluèným, až ztichl docela a pád se zastavil. A z toho ticha Lén se vybouøil zvukem tak šeptavým jako list papíru, hne-li se. Byla to kapka vody, která spadla uvnitø stavby a øekla naposled: „Zde!“ A Lén se zvrátil naznak a v jektavé horeèce usnul tìžkým spánkem zpitého...

-8Druhého dne zdvihli Léna kamarádi a postavili na nohy, zohavenou jeho tváø vysvìtlili si ovšem stavem, v jakém se asi veèer pøedtím nacházel. Polír byl sice toho mínìní, že hlídaè, který pije, sám nìkoho má mít, kdo by jej hlídal, ale pro ten týden do rovnosti že asi ani Léna nikdo neukradne; výpovìï už beztoho mìli všichni až do jara, co se letos ještì bude dìlat, je jenom krov, a ten tesaøi zaènou beztoho odpoledne svážet. „Hodnej chlapec“ - ta pøezdívka zùstala Lénovi i po nešastné pøíhodì s Liprcajem - neotevøel ke všem tìm výkladùm ústa nemukl ani, když nastala sháòka po ryšavci, který do práce nepøišel. Sám sobì nebyl práv z toho, co se s ním dìje, a když pøivlékl tìžké údy své nahoru na lešení a k dílu se postavil, zapoèala potíž rozpomínání, co vše se s ním vèera dálo. Že Maøka byla pryè „z místa“, proto se vèera zpil tak pod obraz. Že mu nechtìli povìdìt, kde je a co se s ní stalo, proto byl by se málem dostal za møíže. Když „tam“ všechno, co bylo možno a co se dalo, za vøískotu ženských postavil vzhùru nohama, mìl tak namále, že se spasil jenom útìkem, úprkem. Kdyby jej dnes nìkdo na místì zabil, na jednotlivosti si nevzpomene, ale tolik ví, že když majetníka „závodu“ vyvlekl po schodech na ulici, aby jej vedl, kam Maøku zašantroèili, ten hvízdl na pronikavou p횝alku, takže Lén, jenž dobøe znal tuto vábnièku policejních strážníkù, napadeného pustil a hledìl, aby se co nejrychleji ztratil. To se mu ovšem, dík sáhovým jeho skokùm, také podaøilo, nebo pro všechno na svìtì nesmìl se dostat do styku s úøady již nyní...

Nìco bylo za ním voláno, za Lénem, a co, o tom dlouho marnì rozvazoval uzle své pamìti. Najednou se mu to vyhouplo. Jej že vždycky pozná, že jej najde, kdyby mìl jít až do Libnì, že je zedník a hlavu že má rozbitou. A tou rozpomínkou pøišel k sobì Lén nahoøe na lešení ve tøetím patøe, na jedovatì mrazivém vìtøíku, vzpamatoval se úplnì mrazem, který ještì jedovatìji pøejel mu høbetem. Nebo, kdyby jej mìli vzíti ze stavby, bylo by po všem, a po jediném, co mu ještì vykonati zbývá a co je mu dražším než vlastní život, než Maøka.... Ta?! Lén máchl jenom rukou, pro nìho byla ztracena, když mohla zmizet, propadnout se beze slova, jímž by byla dala o sobì vìdìt. „Ale jak mohla, když neví sama, kde si, èlovìèì?!“, zahovoøil Lén tak hlasitì sám k sobì, že se soused po nìm obrátil. „I dy vona tì drží ještì dnes, èlovìèe, šak si si poøídil dùkladnou!“ znìl kamarádský posmìšek, ale kamarád hned zvážnìl: „Jsi ty pošramocenej, muži! Takhle vyvádìt, to pøece není žádná mušenost!“ Ale Lén zùstal civìt ve vytržení zamyšlenosti; že mu Maøka nemohla podat zpráv o sobì z prosté pøíèiny, ježto nevìdìla, kde v Praze je, bylo pro nìj zjevením stejnì nenadálým jako neøešitelným. Ztìžka sbíral v hlavì myšlenkové prvky, aby z nich nìco kloudného a srozumitelného navázal, avšak nepøicházel k žádným koncùm. Stál s vyvalenýma oèima, zíraje na soudruha, který jej oslovil, až šel z nìho strach, z jeho prudkého vytøeštìného pohledu zpod rozdrásaného, èernými pøíškvary zohaveného èela.

„Kdyby si se šel aspoò umejt!“ øekl kamarád soustrastnì i malomyslnì; nebylo mu z oèí Lénových volno. Lén trhl sebou, chopil se zuøivì kladívka a pustil se do práce. Než by napoèítal deset, už zase stál, podepøen o kladívko a zavrtán pohledem do zdiva pøed sebou. Kamarádi pošuchovali se a upozoròovali jeden druhého palcem pøes rameno na zadumaného Léna. „Tcha-chacha!“ ozval se za ním potlaèený výsmìch. Zdálo se, že se vzpamatoval. Zdlouhavì položil kladívko a ubíral se pryè. „No, ten je tìžkej ještì dnes!“ usoudil starostlivý Lénùv kamarád. Lén šel skuteènì se umýt, až dolù, aè toho nebylo tøeba, vody bylo na patøe dost. Dole zastavil se u karbu Kabourkové a zamyslil se tu znova. Zapomnìl, proè pøišel. Mladá maltáøka, jak jej zahlédla, rychle sáhla do týla a pøevlékla šátek pøes hlavu hluboko do èela. Mìla proè. Horlivì roztloukala syèící kusy vápna, všecka zahalena v páru, a èekala, co bude. Že sem Lén pro nic nepøišel a že tu jen tak zbùhdarma nestojí, to bylo pro ni jasno. Ale Lén nehýbal se, nemluvil, i nevidìl ani, jak po nìm bodla okem pod obrubou šátku. Stál a zevloval pøed sebe. Ztracen v prorvì své soudnosti, zpùsobené náhlým poznáním, že mu Maøka nemohla dát vìdìt, pøes tu roztržku dál se dostat nemohl. Nebyl s to povìdìt si, co nyní bude, jak se s ní shledá, až provede to nejhlavnìjší, tu pøísahu... „Kašpareèéé!“ rozlehlo se shora volání. „Kašparéééé!“ opakovala cikánka výsmìšnì a zachechtala se potichu zrovna jako vèera. Lén vytrhl se z ponoru do svých podvìdomých myšlenek a vracel se, kam jej volali. Na schodech potkal se s mistrem.

„Klíèe!“ utrhl se, naò polír zkrátka. „Klíèe!“ zaøval, když se Lén nemìl k tomu, aby vyhovìl. Lén stál jako dub, cize vzhlížeje do podráždìné tváøe mistrovy. „Á, takové je to s vámi?!“ øekl najednou beze vší nakvašenosti mistr, pozdvihl si Lénovu ruku a sáhl mu bez obalu do kapsy. Klíèe tu byly. „Odkud jste spadl, hlídaèi ?“ pokraèoval klidnìjším tónem, „co jste vùbec dìlal v noci, kde jste byl? U stavebníka naproti mohli rozbít vrata, a vy nic! Kdyby nebylo v posledním týdnu, já bych s vámi zatoèil! Mùžete jít, klíèe od materiálu zùstanou už u mne!“ Lénovi to bylo patrnì všechno jedno. Když hoši nahoøe vidìli, že pøišel, jako odešel, že vodou na sebe ani nesáhl, pohlédli na sebe a nechali Léna s pokojem. Chování jeho bylo jim i potom ovšem nápadné, ale mìli všichni pro nì pochopitelný výklad, pro který povšimnutí ani nezasluhoval. Pro nì vyklubal se z Léna nenapravitelný, svému osudu propadlý pijan kvartální, onoho druhu, který na nìjakou dobu dovede pøemoci svou náruživost, ale potom oddá se jí tím hrozivìji. Co na nìm dnes pozorovali, byl pro nì pokroèilý „fantas z koøalky“. Jeho vytøeštìné pøestávky v práci už zúmyslnì nevidìli, byl jim odporným z pudu, uvìdomìlého tøídním pokrokem dìlníka, který v alkoholu vidí nejstrašnìjší osud, jaký jej mùže potkati. Dìlali, jako když hrom bije, když Lén uprostøed práce najednou z náprsní kapsy vytáhl kus umolousaných novin a rozbaliv vysázel na cihlách pøed sebou ètyøi desítky a dlouho je pøepoèítával a zase schoval, a potom náhle rozpøáhnuv rukama, klesl na zdivo v usedavém vzlyku, nijak a žádným ohle-

dem na svìdky nekroceném, nikdo hic nevidìl, ale soud všech o nìm byl jednomyslný. Že se minul s rozumem. Byl snad správný, ale o skuteèných pøíèinách jeho stavu nemìli tušení. Od toho výjevu byli kamarádi s Lénem už nadobro hotovi. Neznamenalo to sice nic pro tìch nìkolik dní, co ještì byli pohromadì, ježto pomìr mezi ostatními dìlníky a jím nikdy nebyl dùvìrný, ale od té chvíle, kdy jej vidìli v záchvatu, jaký znamenává jeden z nejosudnìjších koncù pro dìlníka, klesl pro nì na stupeò „otrapy“, se kterým se øádný soudruh ani slovem nezahodí. Ostatnì možno, že by nikdo z nìho nebyl dostal ani slova, kdyby se o to byl i pokusil. Chodil bezduch jako ve snu, tøebaže vytøeštìné jeho oèi nespaly, a nebylo na nìm znát, že by jej nìco ze svìta vezdejšího zajímalo, a zajímalo-li co, zùstávalo to Lénovým nejhlubším tajemstvím. Krom toho ještì dvì vìci zpùsobily, že Lén v mínìní soudruhù stal se nemožným. Jestliže mu odpustili jeho hlídaèský úøad, stavovské jich vìdomí bylo neprominutelnì dotèeno jeho stykem s Kabourkovou. Proneslo se to na stavbì hned druhého dne, když zjištìno, že mu pomáhá v noci hlídat až do rána, a opovržení soudruhù nad tím tak znaèné, že když jeden z hovornìjších dìlníkù dovolil si k Lénovi škádlivou otázku, støídají-li se každou hodinu, anebo jak to má s ní udìláno, byl zakøiknut z onoho kroužku mlèelivých, krom práce nièeho si nevšímajících zdánlivých hrdopýškù, kteøí na každé stavbì a v každé vìtší dílnì zastupují inteligentní štáb stavu. Lén tentokráte zùstal také dlužen odpovìï na vyzývavý vtip, ale okolí z jeho nevšímavosti nevybralo si, zdali pohrdání oplácí vzdorem èi zda všeteèku úplnì pøeslechl.

Nakonec pak zaèali se ho kamarádi štítit pro jeho vzezøení. Rána na èele se mu sice zacelila, ale celou tváø pokryla mu tuhá, lesklá, vyvstávající rudá maska, jako kdyby jej byl silný plamen ožehl. Lén zcela patrnì od rány onemocnìl, trpíval horeèkami, pøi díle patrnými, ale nikdo s ním nepocítil soustrasti, a nikdo mu také neukázal všeobecnou ošklivost - jak nìkdy bývá - dobøe pøetváøenou bodrou radou, aby šel k lékaøi anebo do nemocnice, smìøující k tomu, zbaviti se odporné blízkosti. Úhona Lénova, jejíž pùvod ovšem nikdo kromì Kabourkové neznal, nezasluhovala, tak øíkajíc, odborové cti, ježto získána byla zchátráním soudruha, vlastní vinou v posledních koncích octlého, ztraceného. Kabourková pøes to vše nic nevidìla, anebo snad že vidìla vše, byla oddána Lénovi na smrt; byli svìdci, kteøí vypravovali, že její náklonnost k nìmu není odmìòována vždy nejlepším rozmarem; usuzováno tak nepochybnì z toho, co se mezi nimi za dne událo. Ryšavec, když pozdìji o tom byla øeè, mìl rùzné výklady o láskách cikánèiny dcery. Podle jeho úsudku byl to vždy ten nejhorší chlap, jakého si oblíbila, a od každého byla týrána, a nakládal-li s ní lidsky, zprotivil se jí. V mysli Lénovì asi nezaujala místo velice význaèné anebo rozhodné, nebo nepotlaèila v ní úmysl msty za Maøku, což by se snad bylo najisto stalo, kdyby byla zvítìzila nad vzpomínkou na ni. Vyjma onen pøípad, že by Lén, odhodiv všechnu nadìji, že se kdy s dcerkou Kryštofovou setká, zùstal vìren pouze mstì za ni, ale potom dvojnásob vìren... Jisto je, že se jí obíral nyní takøka výhradnì. Mohl ji vykonati každého dne, kdykoli chtìl, že snad rozhodovalo urèité datum, na které ji pùvodnì ustanovil, snad neudál se mu vhodný okamžik beze svìdkù, anebo si ji schovával na den nejpo-

slednìjší, kdy bude nejsladší, nebo pachu každopoledního prožívání jejího stávala se mu rozkoší. Nyní o polednách už ani neslézal s lešení i vyspával nahoøe. Tváøil se tak, nebo ani oka nezamhouøil. V podlaze lešení mìl na urèitém místì otvor stále prknem pøikrytý. Když padla dvanáctá a všichni odešli, položil se Lén na podlahu a vycvièeným hmatem poodsunul pøíklop široký jako štìpina a pátral štìrbinou dolù. V potemnìlém nitru stavby, kterouž sotva prosvítaly pøíèné trámy pater spodních až do pøízemí, nikdy nic nepøekáželo pohledu jeho až ke dnu stavby, sklepnímu klenutí, na nìco pozdìji mìla pøijíti podlaha pøízemního krámu. Tlustá vrstva písku a štìrku a trolin pokrývala klenutí do roviny a v náspu tom hluboko ponoøeno leželo staré, rozježdìné prkno, po nìmž ryšavec dopravil už snad tisíce koleèek cihel. Poledne jako poledne dostavil se sem na toto prkno pan Konopík, neomylnì stùj co stùj. Tady byl jeho budoucí závod kupecký a v jeho obraznosti bylo tu už všechno na svém místì, a on mna ruce za nádherným pultem budoucnosti obsluhoval již houfy zákazníkù. Stejnì jako ve svém starém doupìti, v nìmž naproti našetøil, nalichvaøil, naloupil na nový dùm, sòal pan Konopík, jako by byl právì obsloužil nával lidí, hedvábnou èepici a otíral pleš, vždycky potem øinoucí. S tímto prknem v pøízemí kolmicí shodovala se nahoøe tajná štìrbina jím nastrojená. Když v poledne doznìly poslední kroky dìlníkù a všechno ztichlo ve stavbì i kolem ní, ležel Lén už u otvoru, napínaje sluch tak úsilno, že mu žádný, ani nejmenší šumot neunikl, daleký popìvek, pleštìní dveøí v sousedstvu, až mu zabolelo v uších, plných hukotu rozbìsnìné krve. Najednou zacinkal dole naproti ve dveøích krámku Konopíkova zvonek - ne, to nebyl on, na nìjž èekal, ó, Lén znal dob-

øe øíznost, s jakou dovedl kupèík zadrnèeti zvonkem, až se rozjeèel! Šel-li Konopík, mohl se zvonek utrhnout a umlkl jenom zase pøi tøasknutí krámových dveøí. V tom pøípadì ustal hukot Lénovy krve i bylo mu jako na umøení. Zdøevìnìl na celém tìle a kdyby byl mìl v tom okamžiku povstat, jistì by se mu to nebylo podaøilo. Záchvat této nehybnosti minul, když se za chvíli dole v pøízemí charý pøísvit, položený pøes rozježdìné prkno, zatemnil stínem vstupujícího. Na celém tìle se tøesa, vyòal Lén z náprsní kapsy olovìný váleèek, visící na klubku motouzu, a vstavil jej mezi prkna, dvìma prsty držel jej volnì na motouzu, teï už se mu ruka ani nezachvìla. Podél obliny olovìné váhy mìøil jako puškou s tím rozdílem, že se pod strašnou zbraò jeho zvìø dostaviti musela. Když pøišla, dech i snad srdce Lénovi ustalo. Kolem okrouhlé spodiny závaží vidìl kmitati se ruce Konopíkovy, který nikdy neopominul zamnouti dlanìmi, hned potom smekl èernou èepici, aby si utøel pot. Den jako den, zcela jistì, neomylnì. Vteøinu, dvì, nìkdy i déle postál Konopík tak s holou lebkou pøímo pod olovìnou zhoubou mezi prsty Lénovými. Všechno dole v hlubinì Lénovi zèernalo v zelenou tmu, jenom lebka jeho obìti svítila z ní tak blízko, jako na dosáhnutí. Byla to omamující, umrtvující chvíle, tìch nìkolik okamžikù, a Lén také ztratil vìdomí své bytnosti témìø úplnì, všechno jeho cítìní soustøedilo se mu do špièky palce a prstu, mezí nimiž motouz pálil jako rozžhavený drát, všechna vùle jeho vyhrotila se v to místeèko tìžkého kolmého protknutí, jež držel mezi prsty, pøesvìdèení, že jenom chtít a popustit a že by vše bylo odbyto, to napìtí, nechtít ještì dnes, vysilovalo jej tak, že když kritická chvíle pøešla a Konopík nacházel se již

mimo možnost nebezpeèí, Lén se dusil i nebyl hned ani s to, spolknouti to rdousení, jež se mu z nitra do prsou valilo. Proštipec pravice pálil jej od køeèovitého sevøení, aby smrt Konopíkovu neupustil na jeho lebku, døív než ustanoveno, a v posledních dnech pøed èinem, když uøízl motouz nakrátko, aby v rozhodném okamžiku pádu nepøekážel, stalo se Lénovi, že nemohl po takové pokusné - vraždì prst od palce rozevøíti, takže se bál, až k tomu dojde doopravdy, že nebude moci... Leè po druhé už zase nabyl vláènosti v ruce... Nièím jiným nezabýval se Lén v myšlenkách svých než tímto úkladem, a byl tak obeznámen se všemi jeho podrobnostmi, že by jej byl provedl i slepì. Jakmile se octl ve tøetím patøe, vykonal veèer potajmu všechna náležitá mìøení a pøesvìdèil se o úèinku olovìného tíhla s výše puštìného na cihlu, umístìnou pøesnì na polední stanovisko pana Konopíka, v úplné tmì, byl si zdarem úplnì jist. Rozèilení z tìchto pøíprav zchvátilo jej nakonec tak, že sotva chodil, vrávoravý jeho krok utvrdil hochy na stavbì v pøesvìdèení o stálé opilosti Lénovì; pøi práci byl stále pozadu, poèínal si neobratnì jako uèeò. Náøadí mu padalo z rukou, hmatal po cihlách jalovì, sáhl vedle, a zvláštì èasté záchvaty dušnosti, o nichž nezdál se míti potuchy, byly pro kamarády znamením, kam už pøipravila jej nezøízená náruživost. Zchátral až na vychrtlý stín a z tváøe jeho, stále ještì zanícené a šerednì okoralé, vyzírala námìsíèná nepøítomnost duše. Promluvil-li nìkdo na nìj, odpovìdi nedostal, jenom vytøeštìné oèi zaèaly se svírati jakýmsi nedomykavým mrkáním, jehož zúèastnila se kùže jenom kolem oèí zdravá. Ale to už se ani nestalo, aby jej byl kdo oslovil. Radìji se mu kdekdo vyhnul, anebo jej do široka obešel. Dìlali to dokonce i okázale, ale Lén neznamenal nièeho.

„Zvíøe!“ znìl závìreèný úsudek zedníka šumaøe, který to byl s Lénem nejdéle vydržel, a všichni s ním souhlasili. DÍL DRUHÝ -1Lénùv proces byl sensací, prvního øádu, jak psali soudní reportéøi. Trvalo to dlouho, než jej mohli postaviti pøed porotu, pod žalobou ke všemu tak slabou, že se po každém svìdku èekalo, že státní návladní odstoupí, a jedinì pevné pøesvìdèení presidentovo o vinì obžalovaného, prùvodem líèení stále urèitìjší a tím nezlomnìjší, èím nevina jeho zdála se prokázanìjší, zdržovalo zástupce žaloby od takového konce, který se mu èím dále tím více zdál nevyhnutelným. Tolik bylo jisto, že jestliže nìkdo Konopíka zabil, nikdo jiný to nemohl býti než Lén, anebo - Ferdinand Fuèík, sedmnáctiletý zednický uèeò, jediní, kteøí se v okamžiku neštìstí anebo nehody souèasnì zdržovali na lešení anebo na výšinì tøetího patra a buï svou neopatrností, anebo zloèinným úmyslem zaviniti mohli násilnou smrt Jindøicha Konopíka. O uèni, Ferdinandu Fuèíkovi, vyšlo však již neklamnì ve vyšetøování najevo, že vrahem býti nemohl, ba že ani neopatrností nemohl shoditi dolù cihlu, která pádem se znaèné výše zpùsobila takové ztroskotání lebky Jindøicha Konopíka, že smrt jeho musela nastati ochrnutím mozku v nìkolika okamžicích po události. Stanovištì øeèeného Ferdinanda Fuèíka ve chvíli násilného k smrti pøivedení Jindøicha Konopíka bylo takové, že byl vzdálen od místa, se kterého cihla buï spadla, aneb vržena byla, „aby nutnì roztøíštìní kosti èelní

a kosti cedièné a mìkkých èástí sousedních Jindøicha Konopíka zpùsobila a tak smrt jeho pøivodila“. Svìdky dokázáno, že Ferdinand Fuèík byl nalezen, kterak sedí na krokvi krovu nad rovností již sestrojeného takmìø u samého høebene, ovšem u znaèném rozèilení a pláèi, z pøíèin však - jak udává docela nesouvislých s událostí, smrt Jindøicha Konopíka zpùsobivší, tedy v postavení takovém, v jakém se nemohl octnouti v dobì, kterou mìli zapotøebí svìdkové Antonín Trhlý, pøidavaè, a Rùžena Kabourková, maltáøka, aby nahoru po schodech pøichvátali, aby zvìdìli, co se stalo aneb kdo zavinil pád cihly, smrt Jindøicha Konopíka pøivodivší. Z toho dùvodu navrhuje žaloba, aby øeèený Ferdinand Fuèík byl vyslechnut pouze jako svìdek. Lénovu vinu v žalobì nedokazovalo nic jiného, leè ta okolnost, že nemohl-li býti „pùvodem v pohyb uvedení cihly smrt Jindøicha Konopíka pøivodivší a zpùsobivší øeèený Ferdinand Fuèík“, musel jím býti nevyhnutelnì obžalovaný Kašpar Lén. Byl nalezen v stavu úplnì ztrnulého spánku, který pozdìji rozpoznán jako akutní otrava alkoholem. Podle svìdectví všech na stavbì domu è. 6*** zamìstnaných dìlníkù nacházel se Kašpar Lén ve stavu témìø nepøetržité opilosti po nìjakých deset dní, aèkoliv pøedtím platil všeobecnì za dìlníka øádného, spolehlivého a svìdomitého, takže mu byla na stavbì svìøena i noèní hlídka. Teprve od smrti „kamaráda svého“ Liprcaje bylo pozorováno, že se Kašpar Lén ve svém chování zmìnil a každodennì dostavuje se do práce ve zjevné napilosti. Ponìvadž tedy tento stav zapoèal u obžalovaného právì až dnem neštìstí, stihnuvšího uvedeného již Antonína Liprcaje, s nímž obžalovaný pìstoval styky obzvláštì pøátelské, lze za to míti, že pøi svém nízkém vzdìlání a soudnosti sociálnì-

demokratickými naukami a èetbou nikoli porušené aniž zeslabené, nýbrž svedené, pøièítal pøíèinu neštìstí toho nikoli nepøímo, nýbrž pøímo podnikateli stavby èili stavebníku Jindøichu Konopíkovi. Tímto závìrem obírala se žaloba ještì šíøe. Mluvila o stavovském vìdomí, chorobnì na klamech založeném, a mozolnì mistrnì dovozovala, že obžalovaný èinu, za vinu mu kladeného, dopustil se, veden falešným nadšením, založeným na fanatismu mstitele dìlnictva na domnìlém vyssavaèi zamìstnavateli, v kteréž pøíèinì na mysl obžalovaného jistì bez dojmu nezùstaly výtržné výklady, které na místì neštìstí tenkráte pronesl proti mistru polírovi a tím nepøímo proti zamìstnavateli samému známý agitátor dìlnický, který smrtelnou nehodu Antonína Liprcaje svádìl na nedostatek prken na lešení. Pøesvìdèení, že tomu tak a že smrt Antonína Liprcaje byla skuteènì zavinìna tímto opomenutím, bylo v obžalovaném tím více upevnìno, když pøi komisionálním ohledání polír nedostateèné opatøení lešení prkny skuteènì doznával a na stavitele, potažmo stavebníka se vymlouval. Odsouzení tìchto „tøí stavebních funkcionáøù, tou dobou v jednání odvolacím se nacházející“, vešlo zajisté ve známost všeho dìlnictva, na stavbì zamìstnaného, a obžalovaného v jeho úmyslu fanatické pomsty „jenom ještì více utvrdilo“. Že obžalovaný èinu, jemu za vinu kladeného, také v každém ohledu schopen jest, zøejmì ukazuje jeho povaha. Kašpar Lén jest všemi svìdky a celým okolím jako èlovìk uzavøený, na slovo skoupý, urputný, prchlý a neobyèejnì mstivý, propukající v násilnosti beze všeho, anebo pøi nepatrném popudu. Násilnická jeho povaha ukázala se hned prvního dne, kdy na stavbì domu Jindøicha Konopíka práci nastoupil, neurvalým skutkem na pøidavaèi.

Následovalo zevrubné vypsání této neurvalosti s náležitým stínem, na Léna vrženým. Od té doby zachvácen byl Lén obzvláštní a nevysvìtlitelnou nenávistí proti témuž, a nenávist tato propukla opìt èinem dne 2. listopadu, kdy obžalovaný využitkoval náhodného osamìní s „nenávidìným sobì èlovìkem“ a pøepadl jej, nic netušícího. Událost tato spadá již do období, ve kterémž obžalovaný zachvácen byl mimoøádnì zvìtšenou podráždìností mysli, ovšem nápadnou, nikoli však pozbavující jej soudnosti a odpovìdnosti za „èiny své“. Onemocnìní, kteréž pøi zatèení obžalovaného na nìm zjištìno a pozùstávalo v rùži (Erysipelas) a hojícím se zlomení kosti nosní, které mu zasazeno bylo v obranì napadeným od nìho odpùrcem dne 2. listopadu, nemohlo míti vzápìtí takové zakalení soudnosti obžalovaného, aby nebyl si vìdom odpovìdnosti; v každém pøípadì již 12. listopadu, kdy Jindøich Konopík svržením cihly s výše tøetího patra od života k smrti pøiveden byl, nacházelo se již v tak pøíznivém stavu, že podle nálezu lékaøských znalcù veškeré horeèky již vylouèeny byly. Nejdùležitìjším dùkazem totožnosti obžalovaného s pachatelem vraždy bylo žalobì místní ohledání, zejména ta okolnost, že Lén nalezen nahoøe na lešení tìsnì u jakéhosi druhu poklopu, pøikrytého lehce odsunutým odštìpkem prkna, kterýžto poklop nacházel se pøesnì v kolmici tìlesa, kteréž odtud vrženo muselo nutnì promítnouti místo, na kterém se v okamžiku pádu tohoto tìlesa nalézal zavraždìný Jindøich Konopík. Žaloba, která s velkou oblibou užívala slùvka „nutnì“, na tomto svém nejsilnìjším místì byla nejslabší. Nebo obžalovaný Kašpar Lén nalezen byl u øeèeného poklopu ovšem ve stavu naprosté ztrnulosti bezvìdomí, kteréž i policejním i nemocnièním lékaøem ovšem poznáno na první pohled neklamnì jako typický stav prudké otravy alkoholic-

ké, jako „koma“, a sice tak tìžké, že obžalovaný vìzel sám v nebezpeèí smrti nejen bezprostøedními následky této otravy, ale i v potomních následcích, jsa stižen zápalem plic, ze kterého uzdravení bylo jenom pomìrné a zùstavilo tuberkulosní infiltrát plicních hrotù. Pøes všechen dùvtip žaloby, opírající se hlavnì o zákon, že žádná hmota „samoèinnì s to není v pohyb se uvésti“, a tudíž ani cihla, nástroj vražedný, nemohla se sama od sebe zdvihnouti a do otvoru, odsunutím poklopu zpùsobeného, vpraviti, nepodaøilo se jí s dosavadní zevrubností dokázati, že èlovìk, nacházející se ve stavu, v jakém Kašpar Lén bezprostøednì po èinu nalezen byl, provésti mùže složitý výkon, odsunutí štìrbiny prkna, poklop zakrývajícího, spuštìní „vražedné cihly“ a opìtnì zakrytí poklopu, jak nalezen byl. A na tom dùkazu záleželo vše; nejen provedení pøíèetnosti pachatelovy, nýbrž i „potutelnosti“, jakou zákon žádá na kvalifikaci vraždy úkladné, na jakou obžaloba znìla. Z obou soudních znalcù lékaøských jenom jeden pøipojil se k pøesvìdèivému nálezu obžaloby, kdežto druhý v dobrozdání svém popíral, že by bylo možno, aby obžalovaný byl teprve po této složité proceduøe postižen náhlým ochrnutím, paralytickému podobným, v jakém po „udánlivém èinu“ shledán byl obžalovaný. Jeden z nich vypovídal tedy pro žalobce, druhý pak pro obhájce. Státní návladní ponechal je však klidnì jich polemice a citátùm z autorit forensické kasuistiky a spoléhal na pádnost morálního dùkazu o vinì obžalovaného, tím více, že v nìm byl obìma podporován.

Lén totiž ve vyšetøování z poèátku simuloval pomatení mysli a na každou otázku vyšetøujícího soudce odpovídal, že pana Konopíka zabilo slunce nebo voda. „Šajn od slunce ho šlehl pøes lebeò,“ øekl pøi prvním výslechu, k nìmuž došlo hned, jakmile to jeho stav dovoloval, v nemocnièním oddìlení vìzeòském. Když mu vyšetøující soudce, proslulý mistr svého povolání, namítl, aby „nám“ takové vìci nepovídal, od slunce že nìkdo mùže zhynout jenom zážehem nebo úpalem, a o tom že v listopadu nemùže býti pøece ani øeèi, nehledì ani k tomu, že sluneèní paprsky nerozbíjejí lebek, zahloubal se Lén do toho problému namáhavì, víèka jeho oèí, upøených ke stropu, nedomykavì zamrkala, hrst vychrtlé ruky sevøela pokrývku lùžka a z fialových pyskù nemocného vyšla nová moudrost: „To tedy pana Konopíka zabila kapka vody po dešti...“ chvilku se odmlèel a potom dodal: „Zde!“ a prstem navlas ukázal, kde ta kapka panu Konopíkovi lebku rozbila. Na velice názorný vývod pana vyšetøujícího, pøesvìdèivì dovozující, že ani to vzhledem k nepatrné váze vodní kapky možno není, odtušil Lén: „Byla to kilovka.“ Vyšetøujícímu bylo nyní ovšem zøejmo, že si z nìho inkulpát tropí šašky, i uznal za vhodno, pøísnì jej napomenouti. „No, tak to tedy byla - Franková cigorie!“ povìdìl Lén s naprostou rozhodností a svéhlavou mrzutostí tìžce nemocných, kteøí chtìjí mít pokoj. Pan vyšetøující z nìho nedostal už ani slova, ale že vyšetøovaný na tìchto nesmyslech stál pøi každém potomním výslechu, když už chodil, vyneslo mu to obvinìní simulantství, skvì-

le potvrzeného shodným dobrozdáním obou soudních lékaøù po delším pozorování. Neobyèejnì dùvtipnì využitkovala žaloba tohoto momentu, z nepøímých jejích dùkazù nejpádnìjšího, proti Lénovi. „Je nasnadì a takoøka na bíle dni,“ dovozovala, „že když obžalovaný simuluje, tedy pomatenost mysli a tudíž nepøíèetnost pøedstírá, zajisté k tomu má své dobré pøíèiny, èi lépe øeèeno, nekalé pohnutky, a takovými nemùže býti nic jiného leè vìdomí viny. Lékaøské dobrozdání, jak pozdìji uslyšíme, shoduje se v tom, že obžalovaný, aè jest ponìkud tupé mysli, pøece jenom nachází se v úplném majetku svých duševních mohutností a zejména jeho soudnost je nezkalena. Já se svého stanoviska nazval bych soudnost tuto naopak velice bystrou, ano rafinovanou, èím nesmyslnìjší jmu tyto výpovìdi obžalovaného, tím rafinovanìjší!“ Tak znìl první trumf státního obžalobce pøi pøelíèení samém, když Lén, na dotaz presidentùv: „Slyšel jste obžalobu, co tomu tedy øíkáte?“, odpovìdìl: „Zvláštì vinen se nedávám!“ (zøejmá reminiscence na zpovìdnici! ). A když na další vyzvání pøedsedovo: „Tak nám tedy øeknìte, jak se to pøihodilo!“ vytasil se zase se svou „Frankovou kávou“. Veøejný žalobce, mladý to substitut, vida úèinek své narážky na tento motiv své pragmatiky, jehož pozdìji hodlal ještì dùtklivìji využitkovati, dal se strhnouti zápalem a pokraèoval: „Jest ostatnì až pøíliš zøejmo, a pro každého, kdo sledoval vývody obžalovacího spisu, patrno... že když... tedy dejme tomu, obžalovaný po tu dobu, co v alkoholických mdlobách ležel v nevìdomí, o tom trval, co se v pøízemí stavby dìje a se pøihodilo... kterak že procitna, tážu se, neprojevil nejen žád-

ného podivení o místnostech, v nichž se nalézá, nýbrž ihned vešel na dotaz pana vyšetøujícího soudce a dal na nìj nesmyslnou sice, ale s jeho stanoviska pøece logickou odpovìï?“ Ale byl by si radìji jazyk ukousl, když vidìl, že dobrý dojem první své zmínky u pánù porotcù úplnì setøel, že upadl v tón playdoieru, na zaèátku pøelíèení nepøípustný, a že obhájci prozradil nápadnìjší jeho kus. Obhájce (ex offo), starý zkušený kriminalista, dr. Ryba, neuznal ani za hodno, aby povstal, a mávl jenom odmítavì rukou, polohlasem oznaèil tuto kombinaci za neprokazatelnou, ježto zjistiti se nedá, ve kterém okamžiku své vyšetøovací vazby obžalovaný seznal, kde se nalézá a kdy se dozvìdìl, proè se v ní nachází, a že jest dokonce i možno, že to nevìdìl ani ve chvíli, kdy byl po prvé vyslýchán; že on, obhájce, opøel by se i svìdeckému pøedvedení ošetøovatele i nemocných vìzòù, kdyby obžaloba uèiniti hodlala podobný návrh, a že na tento... tento - námìt státního pana žalobce dovolí si odpovìdìti až v závìreèné øeèi obhajovací, že však rozhodnì ohrazuje se proti veškerým sugestivním vlivùm pana zástupce na chod pøelíèení. Z toho vznikla krátká, ostrá šarvátka mezi obìma umìlci trestního zákona, v níž obhájce státního zástupce v nemalé rozpaky uvedl poukazem na to, že obžaloba s jedné strany všechno staví na úplnì nezkalenou soudnost obžalovaného a lékaøským dobrozdáním prokázaný majetek duševních mohutností, a s druhé strany mu ji upírá natolik, aby mohl seznati situaci, v jaké se octl, žádajíc souèasnì na nìm, anebo pokládajíc mu tolik rafinovaného dùvtipu, aby sestrojil si výpovìdi udánlivì bystøe vypoèítané, v podstatì ovšem nesmyslné, výpovìdi šílence, za jakého on, obhájce, obžalovaného nezlomnì pokládá a nikdy po-

kládati nepøestane, nech již koneèný výsledek dopadne „jakolvìk“: Tentokráte obhájce stal a promluviv své námitky obyèejným monotonním hlasem svých poznámek - svùj povìstný oheò ponechával si vždycky na øeè obhajovací rozevøel najednou sklopené veliké èerné oèi, sekl vztaženými prsty pravice od levého ucha vpravo dolù, jako by tím ual protivníku øeè, zbrunátnìl, a vykøikl: „Dixi!“ Tento jeho posudek nikdy neminul se úèinkem. Když støíbrovlasý dr. Ryba, pro svùj imposantní zjev øeèený „Velryba“, øekl „dixi“ a sekl rukou, až jiskra z velikého briliantu na malíku švihla soudní síní, nejen že pøeal odpùrci øeè, ale obyèejnì pøeøízl i jednání, takže i zkušený president mìl co dìlat, aby je navázal. Jeho sofisma bylo pøeslechnuto, na lavici porotcù pøijato za rozhodující; což pan substitut dobøe poznal podle neklamné mimiky pánù porotcù, pokud ovšem nespali... Lén choval se tak, jako kdyby se ho celá záležitost ani tuze netýkala. Sedìl úplnì neteènì, každé oslovení presidentovo šlo úplnì mimo nìj, vždycky musel jej strážník, vedle sedící, pošouchnout, aby vstal, i stáhnouti za obrubu jeho trestanecké kajdy, aby sedl. Chuïasa nastrèili do šedivého stejnokroje odsouzencù, aèkoli do nìho ještì nenáležel; garderoba, ve které jej zatkli, vypadala tak, že se v ní pøed slavnou porotou ukázat nemohl. Dotázán po prvním svìdku, co by namítal k jeho výpovìdi, Lén pokrèil, rameny. Napoprvé pøijal to president za odpovìï, když pak obžalovaný po druhé èi po tøetí dotaz pøedsedùv pøedstihl týmž rychlým vztažením vysedlých ramen podráždi-

lo to dùstojného funkcionáøe, i vyzval Léna velice hlasitì, aby mluvil. „Nic tak dalece!“ odpovìdìl Lén sípavì, jako by to „nic“ musel v hrdle teprve odlípnouti: Ještì oèitìji rozèilil se pan president, když Lén pøi následující svìdecké výpovìdi vùbec nevyèkal jeho vyzvání „co tomu tedy øíkᓠa zachroptìl své: „Nic tak dalece!“ døív než pøedseda mohl ústa otevøíti. Hnìviv udeøil tužkou o spis pøed ním ležící, a hrdelní ortel nad Lénem byl vykonán, kdyby pohled presidentùv byl mìl vskutku tolik nièivé moci, co do nìho vloženo. Zraky obžalobce a pøedsednictví setkaly se a porozumìly, si a øekly si navzájem: „Ano, stejnì prùhledný, jako zatvrzelý simulant!“ Toto vìdomí, spoleèné obìma, pøedsedovi i veøejnému žalobci, je tížilo tíin více, že prozatím nebylo patrno , že by bylo ještì nìkým sdíleno. Oba byli sice skálopevnì pøesvìdèeni, že stejnì smýšlí také aspoò dr. „Velryba“, ale na jeho krychlové, støíbrnými vloèky poseté hlavì, do spisù stále sklonìné, nic z toho znát nebylo. Že oba votanti nemohou býti jiného mínìní, bylo pro presidenta nade vši pochybu. Mnohem dùležitìjší však byla nálada, jaká asi panuje na lavicích poroty. Když pøi prvním zakøiknutí obžalovaného porota zùstala bez hnutí jako èivý obraz a z jedné tìchto dvanácti hrudí ozvalo se pøidušené zakašlání, znìjící jako protest, bylo pro veøejného žalobce jasno, že páni porotci dosud nejsou „zaujati smìrem žaloby“. Pan president, svou pøísnou nestranností proslulý soudce, nemohl ovšem ani pohybem malíku u levé ruky prozraditi, na kterou stranu by pøál jazýèku vah spravedlnosti nakloniti

se, ale mladý substitut, jehož povinností jest, netajiti se svým výluèným zájmem pro odsouzení, byl stižen nervosou. Pro nìj bylo hotovým utrpením, že nìco tak zjevného, jako by nepøímý dùkaz viny obžalovaného, nemùže býti chápáno, že mùže nìkdo pochybovati, že pan Jindøich Konopík sešel vraždou, úkladnou vraždou, a že pachatelem nemohl býti nikdo jiný než obžalovaný Kašpar Lén. Neopominul pøi žádné výpovìdi svìdecké pøiložiti úèelnými otázkami na vážku viny závažíèko, kdyby to i jenom za kvintlík bylo, ale dr. Ryba v nejvìtším klidu protikladnými dotazy sòal s ní, co žalobce byl pøidal, anebo dvìma tøemi slovy zahladil dojem, jaký obratná nìjaká poznámka žalobcova na porotu uèinila. A mladý substitut byl tak nešasten, jak to jen dovoloval zøetel na auditorium právnického svìta, jenž se velmi hojnì dostavil k zajímavému pøelíèení. Dlouhá øada sedadel, vyslechnutým již svìdkùm vyhrazená, byla bezmála již plná, aniž se co zmìnilo v nezvažitelném ovzduší, obepínajícím všechny ty hlavy, Jež se tu obíraly otázkou viny obžalovaného. Leželo to skuteènì ve vzduchu a bylo možno vyèísti z tváøí soudcù z lidu, že obžalobì rozumìjí stále ještì jenom jako tvrzení a že žádný z momentù líèením na svìtlo vynesených nebyl jimi dosud pøijat jako její doložení. Obì ty øady profilù, od sebe tak rozrùznìných podobou, vìkem, distinkcí ducha, vykazovaly spoleèný rys lhostejné nenapjatosti, ano i únavy divákù a posluchaèù, jež historie pøed nimi odehrávaná nijak nedovedla získati. Všechna èela slavné poroty byla do vysokých vrásek vztažena, a ani na jednom z nich nedopátral se mladý substitut onoho svraštìní oboèí, jeè znamená soustøedìní a pochopení. Všechno, co až dosud ze svìdeckých úst slyšeno, bylo také nejvýš jednotvárno a únavno. Otázky týkaly se povahy obža-

lovaného, jeho pomìru k nešastnému Liprcajovi, jeho neblahé náruživosti, do níž upadl tak zvýšenou mìrou po jeho smrti, pøi èemž veliký dùraz kladen na to, „nedal-li se obžalovaný slyšeti“ ve smìru nenávistných nìjakých projevù proti tøídám majetným vùbec, anebo proti Jindøichu Konopíkovi zvl᚝. Pìtkrát, osmkrát, desetkrát slyšeli porotci tyže pøíhody stále stejnì, od prvního dne, kdy na stavbu pøibyl mladý dovolenec záložník, dlouhán Lén, „hodnej chlapec“, aè do dne rovnosti, kdy pan Konopík naposled pøišel prohlížet svùj budoucí krám a kdy nalezen byl Lén v mrákotách beze smyslù na lešení. „Antonín Trhlý,“ vyvolával soudní sluha do sínì svìdkù. „To jest... pardon!“ podotkl president, „právì dnes ráno bylo soudu oznámeno, že šestatøicetiletý pøidavaè Antonín Trhlý nemùže se k soudu dostaviti z té smutné pøíèiny, že není více mezi živými. Právì dnešní noci zadusil se u koksového koše na stavbì è. kat. 6004, tedy na domu po zavraždìném Jindøichu Konopíkovi pøi hlídání. Zimou puzen uchýlil se nepochybnì do místnosti žárovými koši vysoušené, z neopatrnosti usnul a lehkomyslnost svou zaplatil životem...“ „V zájmu pøelíèení,“ tak pokraèoval po chvíli pøedseda, obrácen k porotì, „dlužno nešastné pøíhody té litovati tím více, že... žéé... znešastnìlý byl vedle svìdkynì Rùženy Kabourkové jediným svìdkem, který spatøil obžalovaného bezprostøednì po èinu, jemu obžalobou za vinu kladeném.“ „Dám svìdeckou výpovìï zemøelého pøeèísti pozdìji a nyní vyslechneme Rùženu Kabourkovou.“ A zrak pøedsedùv sklonil se tázavì k zástupci žaloby, který se nìmì uklonil. Šum, s jakým pøijalo obecenstvo pøekvapující zprávu o náhlé smrti ryšavcovì, zesílil v hovorný ruch, když vyvolána svìdky-

nì Kabourková, o níž „kriminální“ obecenstvo již v poledne novinami bylo informováno, že jest milenkou obžalovaného. „Rùžena Kabourková!“ zaznìl hlas soudního sluhy ve dveøích k svìdkùm, a ještì døíve, než se vyvolaná objevila, slyšeti bylo vrzot jejích botek... -2Maøka Kryštofová dovedla to mistrnì nastrojit, aby se dostala k pøelíèení s Lénem. Doètla se o nìm v žurnálku, vyloženém v „lokále“, pod záhlavím soudní sínì: „Repertoir porotních pøípadù na pøíští týden“, témž, ve kterém ji pøed tøemi mìsíci ohromila zevrubná zpráva, nadepsaná: „Zabit na stavbì vlastního domu. Náhoda èi - zloèin???!“ Že nebude smìt, bylo jisto jako smrt, ale stejnì jisto bylo, že musí pøi tom být, kdyby ji to mìlo státi život. Nebyla tak hlídána jako ostatní „sleèny“, protože se o ní øíkalo, že je „hrozná flegma“. Také nezáleželo na ní tak jako na ostatních. Pøedevším nemìla „na sobì“ tolik dluhu; ježto byla teprve v druhém „místì“, a potom o Maøce bylo jisto, že je „ráda, protože je ráda“. Neplakala, aniž hlavou stìny otloukala, jako ku pøíkladu „žábì“, novicka naprosto mladièká, která byla pøes den zavírána v bytì u milostpaní a kterou vždy na noc násilím opíjeli. Ale utéci v sírovì žlutém, po kolena krátkém „kostymu“, to nešlo; vycházkové šaty všech sleèen byly pod klíèem. Leè Maøka na všechny vyzrála. Když se šlo toho dne k veèeøi pøes chodbièku, stálo to jenom hmat po tìžkém vlòáku, pøehozeném pøes židli, na níž za domovními dveømi každé noci sedávala „žena“, energická silaèka a vykonavatelka domácí policie, a v ruce Maøèinì octlo se veliké zavìrací spinadlo, nejdùležitìjší nástroj jejího útìku.

Druhou, také velmi nutnou, ba nezbytnou pomùcku mìla Maøka již dávno v bezpeèí. Byla to malá, hezounká krymrová èapka. Náležela „žábìti“ a Maøka si ji osvojila bystrým hnutím pudu v okamžiku, kdy se toho nikdo, a nejménì majitelka nadála. Ta opravdu nejménì. Bylo to právì v den pøíchodu „žábìte“ do závodu a právì v tom okamžiku, kdy malièká poznala, kde se nachází. Zoèila v otevøených dveøích Maøèina kumbálu tuto v takovém úboru, že se jí okamžitì rozbøesklo. Byly to oèi, jaké na Maøku udìlala, a ten výkøik její: „Um Gottesmillen“, a ten skok nazpátek ke schodùm! Na štìstí byl jí v patách milostpán a chòapl ji zrovna po hlavì, její èapka zùstala mu v ruce a druhou tlapou zardousil na rtech „žábìte“ ještì pronikavìjší výkøik, takže mu v dlani jenom zablekotala. Èapka mu pøekážela, i vhodil ji otevøenými dveømi na Maøèino lùžko. Maøka zaryla hlavu do peøin, aby neslyšela vøískot dítìtì, ve vedlejší místnosti vypláceného strašným „kanèukem“ milostpánovým, za to, že ho tak krvavì zeškrábala a pokousala. Bylo už dávno ticho, když Maøka zdvihla hlavu a zoèíc èernou èapku, bleskovým sestruènìním myšlenky popadla ji - byla protknuta jehlicí napøíè, a jak vyrvána z hlavy malièké, zùstal na ní chuchvalec vlasù -, a skoèila k oknu. Bylo to protáhlé, úzké okénko, a pod ním klícka bez ptáka, nikdo nevìdìl, jak dlouho tu visí do dvoreèka jak dlaò velikého, a možná, že o ní kromì Maøky vùbec nikdo nevìdìl. Tady na staré klícce pod okénkem ležela polodìtská, koketní èapka „žábìte“, na úzko složena, ke zdi pøitisknuta snad tøi nedìle, a nikoho ani nenapadlo shánìti se po ní. Toho dne, kdy veèer musela prchnouti, aby na zítøek „mohla být pøi tom“, nosila Maøka ukoøistìnou èapku s sebou od rána,

mìla ji jehlicí spíchnutou pod prsy na nahém tìle; nikdo ani netušil, že krom toho ovinula kolem pasu do tenka svinutou mohérovou suknici, prastarý hadr, který jí byl ponechán, aèkoli to byl šat dlouhý a milostpaní pøece tuze na to hledìla, aby žádné sleènì nic nezùstalo, v èem by se tøeba za noci mohla i jen na deset krokù od závodu vzdáliti. Když tedy ještì ukradla spinadlo ze „ženina“ tìžkého vlòáku, byla Maøka na útìk témìø úplnì pøichystána, ovšem až na vìc, bez které by se nikdy nebyla dostala na svobodu, ale jistì pod strašný, všemi sleènami víc než postrk obávaný milostpánùv „kanèuk“. Avšak nadešel koneènì i ten okamžik, kdy se i této poslední nezbytnosti mìla z mocniti. Jako vždycky, nastala i té noci mezi dìvèaty hádka, která z nich má jít na poslední, nejmrzutìjší pùlhodinnou hlídku, po druhé hodinì s pùlnoci, a jako vždy pøišla øada na Maøku, pùvaby i jinými hodnostmi mezi všemi sleènami nejposlednìjší. Všeobecnì nazývána v závodì „Ellinkou“, nebylo-li pøi tom cizích uší, slula prostì „štoudev“. Tenkráte, že se vzpírala, dostala nejen „štoudev“, ale i øízný políèek od milostpaní. Nic jí nebylo milejšího než ta rána, kvùli ní, aby ji dostala, zahrála si na vzpurnou, nyní byla jista, že bude se svým úmyslem v úplném bezpeèí. Šla se postavit na své stanovištì. Bylo to mezi obìma dveømi, venkovskými, na ulici vedoucími, a vnitøními sklenìnými. Mezi nimi byl stupeò, na nìm židle megéry, které se pøed cizími øíkalo „žena“, jinak jako milostpaninì sestøenici „sleèna Klára“. „Ta se zas jednou pøilípla na potøebný místo, slyšela jsem ji až sem!“ zapoèala sleèna Klára zábavu polohlasem.

Bìda dìvèeti, které by bylo sleènì Kláøe odpovìdìlo. Neboè i tak svedla takový spád nevýslovných hanobení, takovou spouš bøitce otrávených výrazù, že se pod nimi její obìti divné rány otvíraly. Byla to ohavná rèení, pro svou bezmeznì surovou trefnost v tomto ovzduší dávno ustálená a dìdìná, jakými oplývati mohla jedinì ústa takové dveønice dìvína, která pøed mnoha lety zaèala jako Maøka a svùj nynìjší úøad vymstívala na bývalém svém cechu a jeho pøíslušnicích bezuzdnostmi, pùsobícími jí patrno u rozkoš. Dnes byla sleèna Klára obzvl᚝ zuøivá. Pohøešila na svém vlòáku spinadlo a bezvýsledné pátrání, kam se špendlík podìl, ji rozlítilo. Vztek její, podnícený požitky, které ji jindy ukolébaly v tu hodinu pravidelnì do klímání, neznal konce, a Maøka spoléhala právì na spánek staré hlídaèky. Nezdøímne-li sleèna Klára do ètvrt na tøi, je Maøka ztracena, nebo nepodaøí se jí zmocniti se nejnezbytnìjší vìci, bez které by nejen útìk byl bezúèelným, bez které by také zvl᚝ za dne a také jistì ani v noci neudìlala ani krok po ulici, aniž by ji zatkli. Maøka nespouštìla ani na okamžik oèí s pìstí sleèny Kláry, zabalených do šátku a držících jej tìsnì pod bradou, tam, kde jindy tkvìl hrubý špendlík zavìrák. Z otvoru takto utvoøeného svítily zlobné oèi letitého netvora a šeptem znièeného hrtanu sípìly kletby. Minuty letìly zbìsile a nohy její jen se za nimi rozbìhnouti, pootevøenými dveømi vidìla Maøka èas kolem pádit týmž smìrem, kterým i ona mìla namíøeno. Pryè napravo, k Letné, tam byla spása...

Byla zima, ale Maøka vzdor lehkému odìvu na celém tìle hoøela. Slzy tlaèily se jí hnìvem do oèí, i musela se opanovat, aby úzkostí nezaúpìla. Babici jela stále ústa vztekleji a jízlivìji. Maøce zdálo se, že všechny stìny chodby sípìjí spolu. Vystrèila hlavu škvírou dveøní do tmy co nejdále mohla, až zahlédla nejbližší nároží, smìøující do vnitøního mìsta, k mostu vedoucímu na druhý bøeh. Pøedstava její nevzpomnìla v tom okamžiku zevrubnì na cestu k vìzení, kde sedí tou chvílí Lén bez spánku a v smutném oèekávání svého osudu, pro ni znièeného, ale myšlenka její doletìla tam, padla nešastníku kolem krku a zaštkala na jeho hrdle. Zoufanlivé nìmé zahoøekování zastudilo Maøku v samém srdci, a snad že bylo právì tím šíleným shlukem pøekotnì pracujících myšlenek, náhle rozkøíslo v ní a rozsvítilo v celém nitru oslnivì; že vidìla na to, co musí udìlat a udìlá. Rozjiskøení to pøineslo i návod. Maøka pohnula se jako na støehu, pootevøela dveøe ještì víc, povytáhla se ven, promluvila obvyklou prùpovídku, jakou se na. tom prahu vítají pøíchozí, a zahrála celý obøad tak dovednì, že sleèna Klára nejen umlkla, ale vytyèila šerednou svou hlavu z vlòáku jako želva z krunýøe. Ještì døíve, než ten okamžik uplynul, padly obì hrsti Maøèiny na temeno staøeny, prsty její zaklesly se pod záhyb šátku na její hlavì a silou, jejíž praštìní Maøka pocítila ve všech kloubech, mykla tìžkou hlídaèkou tak prudce, že kolena i lokty zabuchaly na schodu, s nìhož slítla dolù. Maøka už prchala s uloupeným šátkem a sleèna Klára kotoulela se ještì po chodníku.

Bìžela Maøka jako vítr, v letu se zachoulila do vlòáku sleèny Kláry, takže z jejího sírovì žlutého „kostymu“ ani cípku vidìt nebylo. Octla se asi už za druhým nárožím, když zaslechla cosi jako pronikavý výkøik Kláøin, vzchopila-li se už na nohy, nebo na ty tuze nemohla. Liduprázdné ulice podávaly si zavytí, v nìmž Maøka poznávala zlomený hlas své trýznitelky, nemýlila-li se. Prchala tím rychleji, skákala na špièky mìkkých støevíèkù, že ani nešustly, myš nemohla se ztrácet tišeji. Vtom projel vzduchem dlouhý, ostrý svist a ještì jeden, zvuk ten nepøipouštìl klamu. To byl milostpán! Takhle hvízdal na „patrolu“, když se nìco v závodì stalo. On sám byl velikým pánem u policie, a bìda strážníkùm, kdyby se nebyli v tu chvíli dostavili, jenom on a ještì jen nìkolik hlavních pánù od „direkcí“ mìli takové p횝aly - vyprávìla milostpaní. Hvízdnutí podalo Maøce kolena, ale vzpomínka na milostpánùv „kanèuk“ vzkøísila ji. Ach, radìji do vody než jemu do rukou! Ježíši, když na nìkterou sleènu byla nìjaká žaloba a on dopoledne pøišel, jak všechny zavøískly a utíkaly po schodech do pokojíèkù, jak se mu u nohou svíjela a pro živého boha za smilování prosila ta nešastnice, na kterou padl ten osud! Ale vìdìlo se, že to byla jeho rozkoš! Do Maøky vjel bìs, i pádila jako šílená. Když vyletìla z poslední ulice na silnici pod Letnou, ozvalo se písknutí najednou jí do tváøe, do té chvíle slyšela je v zádech. Ale hned se upokojila, bylo to z nádraží až odnìkud z Karlína, tichem noèním pøes øeku zalehlo sem hvízdnutí lokomotivy mìkounce, konejšivì...

Oddechla si a už jako kdyby se byla zemì pod ní slehla! Vìdìla tady Maøka ze svých uliènických let, kdy jí a celému davu jejích rostencù náležela celá Malá Strana, hned u silnice o skrýši, která stála v jejím promyšleném plánu na útìk tak dobøe jako èapka „žábìte“ a jako vlòák sleèny Kláry. Byl to široký odpad odkudsi shùry, klenutá, celou strání do výše vedoucí šíj, nahoøe møíží uzavøená, s dolejším otvorem, v zakrslém olší uschovaným. Sem vklouzla stejnì mrštnì jako kdysi, když ještì bývala Alceskou, milenkou odvážného námoøního lupièe Valdštajna, s nímž a jeho družinou sdílela tajný ten podzemní hrad. Byla to opravdová, dobøe zorganisovaná loupeživá rota, koøistící hlavnì z košatinek pøed krámy malostranských hokynáøù, i provádìla své rejdy tak dlouho, až byla policií dopadena, na sebe upozornila kouøem, vycházejícím z ohníèku když ve skrýši, na nìmž Maøka pro celou tlupu pekla rybièky, v øece nachytané. Tenkráte také ona „dodána moci otcovské k potrestání“. Není tomu ani šest let... Tuto chvíli Maøka ovšem neprobírala takové vzpomínky z dìtství, za jehož zpustlost nemohla a kterou si také nikdy nepøipouštìla. Nemìla vùbec žádných myšlenek krom vydìšení z útìku, krom úzkosti pøed dopadením a klepotavé báznì, jak to všechno dopadne. Trvalo to dlouho, než se odhodlala k pohybu i jen pouhé ruky, stará stoka byla suchá a kameníèky hned pospíchaly dolù, jakmile se dost málo hnula. Pøece však podaøilo se jí vyprostiti zpod pasu do žvance stoèenou èernou sukni, urovnati a pøes sírovì žlutou kratinkou sukni pøevléci, za òadry vyòala úzkou krymrovou èapku „žábìte“ i s jehlicí, upevnila na hlavì, z košile vytkla zaatý tu

zavìrací špendlík a spjala jím vlòák tìsnì pod bradou, i byla na další cestu pøichystána. Leè ještì nìco! V kapse mìla rùženec, dostala jej od maminky umírající, malý rùženeèek, ale dotejkaný. Svatosvatì slíbila matce, že se s ním nikdy nerozlouèí a že se každý veèer na nìm pomodlí. Ani jednou se slibu svému nezpronevìøila, až dnes po prvé, protože dnes po prvé vlastnì žádného veèera nebylo. Jindy, a veèer pøišel tøeba ve tøi hodiny ráno, nikdy si rùženeèek neprominula - byl beztoho jen polovièní - a leckdy z toho byla švanda... I modlila se Maøka slíbený rùženec a k tomu potichounku plakala, nebo velice se bála ve tmavé šachtì, poøád se jí zdálo, že není sama. Nìkdy byla tíseò její tak úživá, že neodolala a sáhla rukou do tmy, bylo jí, jako kdyby se nìjaká cizí tváø octla tìsnì pøed její. Vylézt ven se bála ovšem ještì víc a vlastnì byla v koncích, jak bude dál, kterak se dostane ven, kterak na druhou stranu øeky pøes most, když je jistá vìc, že první, co milostpán udìlal, bylo, že ji „vomeldoval“ mostným, to ji napadlo teprve tady. Vrátit se pøes Malou Stranu ke Kamennému, to by neudìlala za nevím co, tam jistì hlídal sám. I plakala Maøka potichouèku a modlila se a úzkost ji roztøásala, už ani sama nevìdìla, kolikrát políbila køížek na rùženci, kolikrát jej pøemodlila. Èas možná jinde utíkal jako voda, ale tady se s místa nehýbal, byly to hodiny nebo minuty, co se tu krèila, o tom nemìla potuchy. Musilo to být už dlouho, nesmírnì, dlouho, a když koneènì jí doba pøipadala už po druhé pøenesmírnì dlouhou, zaèal ji zase roztøásat strach, není-li už venku tak svìtlo, že by ji bylo vidìt z hlubin stránì vylézat, zahuèelo v lùnì zemì lo-

moznì, poprask náhle vzrùstal, klenutí starého odpadu zvonilo, a když se zdálo, že se má rozlomit, poznala Maøka, že halas øádí venku na silnici. Pøeletìl kolem jako vichr, vzdaloval se a už v dálce zaznìlo dvojí slabé zacinknutí, a tu Maøka vìdìla, co ji spasí. Napjala sluch, až jí v skráních zabolelo, aby nepøeslechla druhé zemìtøesení, i slézala pomalu z úkrytu svého dolù. Už zdaleka ozval se lomoz šeptem, šelestem, hukotem, zvuèením klenby, a Maøka ruèe seskoèila do zakrslého olší. I mìla nejvyšší èas, jí v patách shupl dolù mladý ošusta s rancem, svinutým z èerného papíru, do jakého se balívá cukr, a zavìšeným na motouzu pøes rameno. „A podívejme se, tohle sem já mìl vìdìt døív, jakou sem to mìl nocležnici, a já mezek se držel jako v oukropu,“ a již se hnal Maøce po hrdle. Snad by ji byl skuteènì strhl nazpìt, ale vtom hustým šerem pøišumìl vùz elektrické dráhy, zarazil, cvrnkla møíž a hranatý modrokabátník od motoru skokem byl na zemi. Jediná rána jeho pìstí a mladý nièema válel se dole v pøíkopì. Vùz ještì pojíždìl, a Maøka už sedìla na pøední plošinì, a ještì øádnì ani nezastavil, strojvùdce dupl ze zvyku na zvonek a vùz rozejel se prudce. „To jsme pøišli dost divnì k prvnímu pasažéru dnes ráno,“ rozesmál se prùvodèí, který se sem zatím dostavil, „koukám na tebe, Josef, jako blázen...“ „Tady se pøestaneš divit, na ‚pacifické‘, jen co se obeznámíš!“ odpovìdìl strojvùdce, „z milosti sem nikoho nepøeložejí.“ Prùvodèí nevšiml si této narážky na svùj nedávný pobyt na nejpustší trati mìstské dráhy a obrátil se velmi horlivì k Maøce:

„Tak, panenko, z rorátù nebo na roráty?“ ptal se, vida v jejích rukou šáteèek, ovinutý rùžencem. Maøka nemusila se pøetvaøovat, byla opravdu tak vydìšena, že jí to snadno každý uvìøil. Pøes zjevné své rozechvìní odvìtila èipernì: „Teï v postì pøece roráty nejsou!“ a toto upozornìní dodalo jí tím vìtší nelíèenosti. „Tak, kam tedy jedeme? Velkou, malou?“ Do Maøky jako když vbodne nùž. Na to nevzpomnìla, že bude musit platit. Nebyla sice bez penìz, ale všecko zdálo se jí - záleží na tom, aby nevidìli, odkud je vyloví. Schoulila se ke stìnì a ruka její pod sukní zajela do punèochy, kdež nad kotníkem tkvìla malá penìženka. Konduktér usmívavì sledoval její poèínání, a Maøka, aby je zakryla, s dùrazem vypravovala: „Jedu k svatej Ludmile do Karlína, je to moje patronka, dnes jsou moje narozeniny, a pan páter mi to uložil ve svaté zpovìdi za pokání, že tam mám jít k svatému pøijímání, ale mìla jsem jít pìšky.“ Vyhrklo to z ní najednou; nic z toho nebylo vymyšleno, jenomže kdysi kdesi podobné pokání bylo uloženo Maøèinì kamarádce z ulice. „Vy nezapøete venkovskou, sleèinko!“ prohodil konduktér, „taky máte ještì kapsu na peníze ve spodním podsazení.“ „Ale, ani nevím, kde ten kostel je,“ lhala Maøka dál. „Do Karlína je celý lístek, pøes!“ odtušil konduktér, dodávaje jí nazpìt na korunu, celý majetek Maøèin, „ale na pudr jste si v Praze už zvykla,“ žertoval a pøejel prstem lehce obì její tváøe. „Nech ji, je po zpovìdi!“ozval se strojvùdce, aniž se ohlédl. „I však z toho se musí ještì jednou vyzpovídat,“ podotkl ještì konduktér a pospíchal na své místo, vjeli na stanici.

Vùz už byl zase v pohybu, když strojvùdce, její vysvoboditel, zvolna prohodil: „To byste si byla dala, pìšky!“ Neobdržel odpovìdi, a tøebaže na ni tuze neèekal, pøece se ohlédl... Maøka, hlavu na stranu naklonìnou, spala... Když mìla pøesedat, musel ji doopravdy probudit. Vylítla ze sedadla, ale hned se vzpamatovala. Pøestupovala vskutku z tramvaje do tramvaje, i dala se dovézt až do Karlína, a tu, když se ptala po svaté Ludmile, se jí vysmáli a poslali ji na Vinohrady ... To byla poslední její jasná myšlenka, že ve spìchu, nalhat konduktérùm, øekla o svaté Ludmile nesmysl a že jej oba pøeslechli, nebyla-li to schválnost, zdali ji neprohlédli, jak to s ní vlastnì je ... Strašnì ji to zmátlo, hlavou zatoèilo, a od té chvíle neopustila už ji tìžká stísnìnost ospalství, pøekonávaná jedinì umínìním, že musí vše, cti pøedsevzato, vykonati. Napolo o døímotì vlezla zase do tramvaje a dala se vézt na Vinohrady, ponìvadž tam byl kostel sv. Ludmily, poslušna pøíkazu, který sama sobì dala lží o uloženém jí pokání; že je nejlépe v tramvaji ukryta pøed slídièi, o nichž byla pøesvìdèena, že jí houfnì pronásledují, to odehrávalo se v jejím podvìdomí. Ve skuteènosti nikoho ani nenapadlo a nikoho také ani nebylo, kdo by byl vìnoval bystøejší nìjakou pozornost nevalnì vzhlednému dìvèeti, zavalitost svou peèlivì pod tìžkým salupem tajícímu, se smìšnì malou èapkou, pod níž ukazovala se k ostatnímu jejímu zjevu nepøimìøenì nákladná frisura vlasù, v nichž vedle do bìla vybledlých byly patrny ostøe temné praménky.

I bylo Maøce tak, jako kdyby od jejího útìku z malostranského dìvína uplynul aspoò mìsíc. Jen toho dbala, aby neukázala své nahé paže a modré „cucíèkové“, prolamované punèochy, dle jejího mínìní nejnápadnìjší odznaky jejího „povolání“. Také „závodní“ støevíce z vyšívané kanavy pùsobily jí nemalé starosti. S obrovskou námahou bránila se spánku a s týmž úsilím snažila se vzpomenouti na vìc, která jí napadla dnes v noci v okamžiku nejvybouøenìjším, vìc pøenesmírné pro ni dùležitosti, rozhodujícího, zrovna pøevratného významu, tak obsáhlého, že nemohla se ho v oné chvíli zplna zmocniti a odložila jej výslovnì na dobu pozdìjší. Marnì; byla ubièována, utøískána námahou, dojmy pøíliš vyèerpána. Sedìla s vytøeštìnýma oèima ve vinohradském kostele a koukala se, jak na oltáøi naskakují na svících plaménky. Napøed to byly jiskøièky a potom natáhly se, najednou všech šest, a mžikly na høíšnici v poslední lavici. Dunivì zahuèely varhany, jako by se základy chrámu rozestupovaly, a vtom už Maøèina hlava klesla do jejích dlaní a mezi prsty prolévaly se jí horké slzy. Želaná vzpomínka vystoupila náhle z mrákot nezkrotitelné únavy a rozjihla duši dívèinu lítostivou vøelostí. Byla takováto: Když Maøka stála dnes po pùlnoci u domovních dveøí svého žaláøe, a zoufajíc již nad možností vysvobození, úpornou svou touhu posílala za nejzazší hloubku temnot k Lénovi a tak silnì si pøedstavovala, že mu kolem krku padá, napadlo jí nìco velice úkojného a k èinu osvobození útìkem zároveò roznìcujícího.

„Já jsem ‚lehká‘, on zavøen, teï jsme si nadobro rovni!“ Bylo to pro ni vysvobozující zjevení a takové pøekonávající sladkosti, že jeho úplné procítìní odložila na klidnìjší okamžik. V úzkostech, jež zakusila v odpadu pod strání pod baštou, unikla jí ta oblažující myšlenka, a nyní tady v kostele jako by se byla z oblaku, utvoøeného vlnami slavného hudení varhan, vynoøila bìloskvoucí ruka a podávala jí zlatý klíè k záhadì jejího života. Zajisté, že to bylo tak! Pro tuto „padlou“, která ani v myšlenkách neodvážila se užíti vulgárního jména pro své zamìstnání, nýbrž radìji onoho shovívavìjšího oznaèení, jakým se ctily s ostatními „sleènami“ navzájem, zrovna tak jako neøekla o Lénovi, že je vrahem - pro Maøku tedy pojmy unášející veleby jevily se docela jinak uloženy a ohranièeny než v mysli dívky anebo ženy, neporušeností a duchem vysoko nad jejím bahnem stojící. Ale v duši její bylo zrovna tak smutnì slavno jako rekyni tøeba nejtklivìjší tragedie, když milenec její ukáže se své lásky hodným a odvahou života pro ni zpeèetí zasnoubení obou nadmíru šlechetných srdcí pro život vezdejší i potomní... A proto nebylo v nitru Maøèinì ani zdaleka žádného stínu hanby z jejího vlastního postavení, anebo z toho, do èeho se Lén kvùli ní dostal, jejími rameny a štkající hrudí trhalo vše pøekonávající lítostné zadostiuèinìní nad tím, co se stalo, a hrdost z toho, co v ní volalo: „Patøíme k sobì!“ Plakala usedavì pøi postní písni, nad její hlavou pro ni lkající, a musila si cpáti šáteèek rùžencem otoèený do úst, aby nespustila hlasitì, když náhle pocítila ve svých loktech až køeèovitì sílu, s jakou by objala Léna, kdyby to bylo možno.

Vybuchla tak, že jediný hlas, který k varhanám v prázdném kostele zpíval, s podivením umlkl. Pudem, vlastním všem, kdož prohánìni jsou drahami, vedoucími úrovní jejího osudu, pocítila Maøka, že zbožná zpìvaèka, nedaleko pøed ní sedící, se obrátila. Bylo dávno po mši, když Maøka ucítila mezi lopatkami zaklepání a vybouøena z tvrdého spánku obìma nohama vyskoèila z lavice. Do oèí udeøil jasný svit sluneèní, branou kostelní se sem øinoucí. Sebìhla se schodù a vzpamatovala se. Vìdìla, že se musí chovati docela nenápadnì, a proto týmž vnuknutím, kterým pøíroda opatøila štvance, zastavila pekaøe s houskami a vybrala si u nìho dvì housky. Šel proti ní strážník, a tøebaže si jistì ani nevzpomnìl, aby ji podezøíval, pøece byla pøesvìdèena, že takovým jistým vystoupením svým odvrátila jeho pozornost od sebe. „Tak mi tedy dej ještì jednu, sùvo!“ øekla bezstarostným tónem veselé služky k uèni, a mžiknuvši na strážníka, chroupla hned do housky. „A se s tebou neshledám, ty nièemo!“ pustil se strážník do pekaøského uènì, „až se mistrovi nebude dostávat!“ Další slova už Maøka nezaslechla, rozbìhla se, aby zachytila tramvaj, její to útoèištì. Stála už nahoøe, když vidìla, že se strážník otoèil za ní, a z té dálky uhodla vyplašený výraz jeho tváøe, zvìtøilé držení hlavy pod vztyèeným chocholem. Maøce pøestalo srdce tlouci úzkostí, leè tu už zaznìl zvonek a vlak se hnul smìrem ke Karlovu námìstí, cíli Maøèiny výpravy. Vrátný dìlal okolky, nechtìl ji beze všeho pustit nahoru do soudní sínì. „Je to bratranec, ten obžalovaný!“ øekla Maøka, co jí slina na jazyk pøinesla, a pomohlo to.

„Je tady naøízení, že tam nemají nahoøe takové žáby co dìlat, ale když je to bratranec,“ a oèi jeho zabodly se do velikých žlutých kvìtù na jejích vyšívaných støevících, jako by ho byly pøesvìdèily, že je to skuteènì bratranec. -3V soudní síni lapìla témìø od samého poèátku pøelíèení, pøišla doprostøed obžaloby. Všecka zborcena vkroèila do sálu v oèekávání vìcí nevídaných a neslýchaných, už zdaleka, když šla chodbou, tajila v sobì dech, neslyší-li úpìnlivý hlas Lénùv, o smilování prosící a nevinu jeho pro všechno na svìtì dokládající. Nic z toho všeho. Našla nejklidnìjší shromáždìní lidí pod sluncem, sedìli v lavicích husto v øadách pøed ní, po stranách na místech povýšených; na kostel to bylo pøíliš svìtské, na školu pøíliš staré, na divadlo pøíliš nehybné. Ano, divadlo ještì nejspíš... Tøi pánové sedìli tváøí k obecenstvu obráceni, v obleku knìžském; vynasnažovali se, aby jeden víc než druhý zasmušileji vypadali, a ustrašené Maøce zdálo se, že èím hrozebnìji tváøiti se budou, že tím spokojenìjší bude obecenstvo, a jim samým že bìží pøedevším o to, aby této spokojenosti dosáhli. Mladý muž chorobného zevnìjšku stoje všem ostatním pøedèítal, zdali dobøe, to témìø všichni na povýšených místech sedící stopovali v listinách, v nichž všichni najednou a spoleènì s pøedèitatelem list pøemítli... Žádný z tìchto zjevù nesrovnával se s bezmeznou úzkostí, jakou s sebou pøinesla, ale zamìstnávaly ji úplnì, i bylo jí jaksi úlevou, že tu Léna ani není...

Leè proboha, je tu, musí tu být! Zaslechla jeho zakašlání, ten hlas by byla mezi tisíci poznala. Je to možno, je to on, ta úzká, homolovitá, do hola ostøíhaná hlava, s odstávajícíma ušima, jak z bílého papíru vystøiženýma, ten krk, sestávající z dvou tenkých šlach, mezi nimiž se hluboká propadlina boøila, hranatá, široká, ale jako z prken vyøezaná ramena? Vidìla jej jenom odzadu, vyvstalého lopatkami nad oba sousedy, vojáky, a když ještì jednou zakašlal, nebylo už klamu. Divì to vzalo Maøku, když se takto s Lénem setkala. To bylo ještì ženské cítìní, ono hrùzou nekoneèné oddanosti jaté vzpomínání v kostele pøi dunìní varhan, ale teï ji pomyšlení na všechno, co ji s Lénem poutá, ve všech údech zamrazilo. Lítost byla ta tam, z horoucího pøilnutí, jakým planula pro nìj, vyvanul stesk a dostavila se nesmírná hrdost. Nyní pochopila teprve jak náleží, proè v novinách stálo o Lénovi „hrdina smutného dramatu“ anebo „hlavní rek zítøejšího pøelíèení“. Lén skuteènì stál na výšinì, kolem níž se seskupili všichni pøítomní, nucení jeho èinem k takovému slavnému shromáždìní. Tu sedìli všichni zkormouceni a zaraženi, každou chvíli rozžehaly se svíce a vstávalo se jako v kostele pøi evandìlium! Ke všemu, co tu bylo povìdìno, tázali se jeho, Léna, prvního, co tomu øíká. Odpovídal málo, bylo vidìt, že si z nièeho nic nedìlá a že se nikoho nebojí. Ze žaloby neporozumìla nièemu, že jej obviòují z úkladné vraždy, nebylo pro ni novinou, ale pokud Maøka seznala, báli se mu to pøímo do oèí øíci, jezdilo se poøád na tom, byl-li opilý anebo nebyl. A bylo-li to hlavní vìcí a hlavnìjší, než udìlal-li to tomu èlovìku, stálo to s ním pøece dost pìknì. V tom názoru byla utvr-

zena znalci soudních vìcí mezi posluchaèi, opírajícími se o zábradlí vzadu vedle ní. Visela na nìm lokty, zabalenými ve vlòáku sleèny Kláry, a jazykem v ústech pøemílala kus housky, ještì poøád první sousto, které ukousla a které živou mocí nebyla s to spolknout. Když slyšela vedle sebe muže nevalnì ošaceného, ale pøesto úctyhodného vzezøení, øíci: „Kštátní ho tam neskoupá, a to udìlal, anebo neudìlal, když se sám nepøizná!“ pøešly Maøku všechny strachy nadobro. Nemohla se ani dost vynadívat na svého Léna, všechno na nìm bylo obdivno. Osuhlý jeho hlas - takový mìli jenom vzpurní mužové, kteøí „nìco znali“ a v ovzduší jejím hráli úlohu neohrožených, obávaných - i ten kostìný schod v jeho líci a duté „hrdinovi skránì, když vstal a postavil se pøed stùl, svìdèily smutného dramatu“. I poèínal se Maøky zmocòovati pocit sladkého, dráždivého omámení, špatného jako pøibudlina ordinárního nápoje, ale neodolatelného; poznala totiž, že ono „patøíme k sobì“ dnešní noci má ještì jinou stránku. Je-li Lén hrdinou, je Maøka pøece hrdinkou! Ty vytøeštìné oèi kolem ní, vpøed zírající s takovým napìtím, jak by asi koukaly, jaký úžas by asi zavládl mezi „obecenstvem“, kdyby vìdìlo, že uprostøed nìho stojí ta pøíèina, „aè zavržená, pøece jen spanilá dívka, pro kterou mladý život sympatického jinak dìlníka uvržen na dráhy zloèinné“! I zatoužila Maøka vášnivou závratí ztracencù, opovržencù, kteøí v sensaci, do jaké uvrhnou nejširší veøejnost, jimi, opovrhující a je zatracující, vidí svou rehabilitaci, aby se mohla postaviti tam napøed po bok „hlavnímu reku dnešního pøelíèení“, i aby se na ni ukázalo jako na spoluvinnici...

To by bylo øeèí u „stokilové blondýny“ - tak øíkalo se brlohu, z nìhož Maøka utekla, podle majitelky - kdože by to byl hledal v Elle „štoudvi“; což, byl on tam i takhle dnes poprask! Tolik ovšem nahlížela, že všechno na tom záleží, aby se nikdo nedozvìdìl, co víjen Lén a ona, a kdyby mìl nìkdo jenom daleké tušení, že by byl ztracen! A kdyby ona sama mìla pøispìti k prozrazení, toho posmìchu a nadávek“ jakými by byla proklínána po zákoutích, do nichž naváta troucheò lidská, a k té Maøka i s Lénem patøila. „Nic tak dalece!“ prohodil zas obžalovaný na vyzvání pøedsedovo, co namítá k výpovìdi pana svìdka. „Nic nepotøebuje víc øíkat, než tohle, a nezkøivìjí mu ani vlásku na hlavì!“ vykládal soudních vìcí znalý soused svému nejbližšímu okolí. „Že on kramáøe tou cihlou natøel, na to bych chtìl umøít!“ bylo mu polohlasem namítnuto. „Óóó - to je možná vìc, to øíká také kštátní, ale dokázat mu to musejí, o to se jedná!“ „Ba právì, a to mu pod svìtem už nedokážou!“ vnísil se tøetí. Takové øeèi byly pro Maøku rajská hudba. Visela na loktech jako na hácích, nohou ani necítila, stojí-li na nich èi nic. Støežila se vùbec každého hnutí, na urèitých místech páteøe ozvala se ihned tupá bolest, na niž odpovídalo vždy ostré bodnutí v temeni hlavy. S námahou pøekonala každé mžiknutí, víèka jako by jí k oèím pøirùstala, pro palèivost jich nemohla pøivøíti, aèkoliv padnout, okamžitì by byla usnula. Byly okamžiky, že pøi otevøených oèích okolí své neznamenala, ospalost její po vyèerpání posledních sil vìdomí a chápání byla tak hrozná, že procítajíc z døímot oèima dokoøán otevøenýma, po nìkolik chvil nebyla s to pøipomenout si,

kde je, a jenom tupì uvìdomìný pøíkaz, že se musí chovat co nejklidnìji, aby se neprozradila, zamezil její výkøik. Trpìla nevýslovnì tímto napjatým zápasem zmalátnìlosti tìla, z nenaznaèitelných ještì pøíèin naprosto vyèerpaného, s nutností nepodlehnouti, tak, až jí horké záplavy do tváøí støílely a dech záduchou zaléhal. V uších jí zvonilo všemi zvony a jinak všechny zvuky pro ni splynuly v jediný šumot, jímž se sluch zalykal; nerozeznávala nic než Lénovo dìsné zakašlání, nevidìla nakonec nic než dva plaménky svìc, když byly k nové svìdecké pøísaze rozžehnuty, a posléz ztuhnula na celém tìle tak, že pozbyla i citu námahy, s jakou se na loktech držela zpøíma, a kdyby byla mìla v tom zmámení dosti vùle odejíti, jistì by nebyla mìla dosti síly odlípnouti se od zábradlí, pøi nìmž stála. Leè pøihodilo se nìco, co ji vrátilo vìdomí, jak by je na ni vhodil. Nekoneènì èasu uplynulo za takového ztrnutí, když soudní síní najednou otøásl nezkrocený výbuch smíchu. Vzpamatoval ji jenom tak, že prohlédla natolik, aby vidìla, že se s ní všechno zvolna zatáèí a v jednostejnì jasné tma zase ustaluje. Ale døív než mohla zas upadnouti v polovìdomý stav, øekl vedle ní hlas povìdomého vykladaèe soudního prùbìhu: „To je ta jeho milenka, teï snad nìco uslyšíme nového!“ Leknutí jak jiskra projelo Maøkou, dodalo údùm jejím hybkosti a zbystøilo v ní èipernost, jakou v každém štvanci rozkøísne okamžik nebezpeèí. Okamžitì vìdìla, že slova o milence neplatí jí, nýbrž osobì, stojící na vyvýšeném stupni pøed soudci, a hned také uvìdomila si její výrok, který zpùsobil smích.

Osoba ta byla vysoká žena, pìknì urostlá, pìknì odìná, vrtivých pohybù, houpavých bokù, i zùstala stát, spoèinuvši na jedné noze, takže kyèel mocnì vynikala. Jak vyšla z místnosti, pro svìdky urèené, pøímo postoupila k pøedsednickému stolu, i uèinila tu následující prohlášení: „Ruku líbám, milostpáni! Prosím, já nemùžu tady nic jinýho dosvìdèit, než že on to prosím neudìlal!“ Pleskla lehce dlaní na stùl a odstoupila. Celá soudní síò se válela smíchy. Smál se soudní senát, vyjma pøedsedu, který zachovával dekorum, smál se všechen pøítomný právnický svìt, vyjma dra Rybu, který se vùbec nikdy nesmál, smáli se porotci, pak ozvalo se jadrnì, bezuzdnì posluchaèstvo, publikum. Celé shromáždìní jaksi oživìlo, nálada nabyla, zvlnila se. Veselí zašumìlo ještì jednou, když svìdkynì pøes rameno obrátila tváø k obecenstvu, zøejmì uražena. Umlklo však ihned, snad dílem také z dojmu olivovì zbarvené její tváøe, napøíè srostlým èerným oboèím jako pøeškrtnuté, jistì však proto, že muselo být ticho, aby se slyšelo, co na to všechno øekne pøedseda. Ten, když vidìl, jak svìdkyni pod skvìle bílým hedvábným šáteèkem, do týla spadlým, vyronily se veliké støíbrné náušnice, okem zkušeného kriminalisty poznal, že má pøed sebou cikánku. Mírnì vykládal jí, že pøed soudem smí jenom tenkráte mluvit, bude-li tázána, ale ještì než byl hotov, svìdkynì mu vpadla do øeèi: „A když to pøece jenom neudìlal!“ Tu pøedseda zpøísnìl, napomenul obecenstvo, aby se nesmálo, a na svìdkyni se rozkøikl, i pohrozil jí. Než obecenstvo bylo nezkrotno, i pøedseda se dokonce rozlítil, když se øehot opakoval, i prohlásil co nejdùraznìji, že dá

soudní síò vykliditi, bude-li její vážnost ještì jednou a tøeba zpùsobem nejnepatrnìjším porušena. A bylo pøece èemu se smát. Pøedevším vyšlo najevo, že svìdkynì nejmenuje se Kabourková, nýbrž Danielová po otci cikánu, že je svobodna, aèkoli má šest dìtí. Ve své zábavì osvìdèilo se obecenstvo velmi bystrým a jemným pozorovatelem. Z rozpakù, s jakými se pøiznávala k této okolnosti, z jejího kradmého pohledu po obžalovaném poznali i ti, kteøí o tom nevìdìli, že prozrazená její minulost nebude obžalovanému lhostejna. Smìdá tváø svìdkynì zhnìdla, snad rumìncem, a okamžik byl skuteènì neodolatelný, když z dùvodu, pro psychology v obecenstvu zjevného, aby totiž zeslabila nepøíznivý dojem nelegitimního požehnání svého klína, sama od sebe dodala, že „to byly tøikrát dvojèata“. Jistì jí šlo o to, aby naznaèila, že høíchu nebylo tolik, kolik by se mohlo vzhledem k poèetným jeho následkùm mysleti. Salva smíchu byla hluènìjší než døív, ale veselí tak odùvodnìno, že pøedseda tentokrát nezakroèil proti zneužívání „posvátnosti místa“. Vždy ani pan státní žalobce, vtìlená pøísnost stíhajícího zákona, neodolal, i zlehka usmál se. Byl se zadíval na obžalovaného a zcela jemný detail z nìho odpozorovaný, který jistì každému jinému ušel, byl pøíèinou lehkého úsmìvu substitutova. Neušlo totiž nadanému tomuto zástupci uražené spravedlnosti, že obžalovaný nevynechal dosud ani jediné pøestávky mezi dotazy a výpovìïmi, ani jediného okamžiku ticha, aniž by zakašlal, hodnì zhluboka a okázale - tak se mu totiž zdá-

lo. Považoval to za potvrzení své, nevývratné dùminky, že obžalovaný jest velice honìným simulantem... A hle, po tìch trojnásobných dvojèatech ani muk, a obžalovaný pøece kašlal, jako když na putnu buší, když chtìl. I usoudil z toho pan substitut, že zvláštní hnutí mysli zabránilo obžalovanému, aby upozornil na svou tìžkou chorobu, na niž obžaloba pøes ujištìní soudních lékaøù nevìøila. Zvláštní nápad kmitl zástupci obžaloby hlavou a hned jej uskuteènil. „Poslyšte, svìdkynì,“ otázal se s dovolením pøedsedovým, „vy nám tady povídáte, že jste svobodna, matkou šesti dítek, jsou-li pak... od kolika pak... chtìl jsem øíci, jsou všechny z jednoho...!“ Nedomluvil ještì a již stál obhájce dr. Ryba na nohou. Stùl couvl pøed výpadem tìlesné jeho hmoty a pohnul se ještì nìkolikráte za dunivého protestu obhájcova proti kladení takových otázek svìdkyni, která požívá ochrany zákona, i není povinna vypovídati vìci, které by ji mohly jakýmkoli zpùsobem veøejnì snížiti. Marnì pozdvihoval pøedseda konejšivì ruku proti obhájci, ten nepovolil, dokud nevystøelil své úèinné „Dixi!“ a dokud sám od sebe neusedl. Klidnì a s nejvìtší shovívavostí upozornil pøedseda na to, že již døívìjších výpovìdí svìdeckých známe oprávnìné podezøení o intimním pomìru mezi svìdkyní a obžalovaným, a že jest jenom v zájmu pøelíèení, aby se i svìdkynì o nìm vyslovila, ovšem „zùstane jí zùstaveno, hodlá-li odpovìdìti, èili nic“. Ani pøedseda, ani veøejný žalobce nepostøehli, že zakroèením obhájcovým skuteènì zabránìno otázce po poètu otcù dìtí svìdkynì, vlastnì odpovìdi na dotaz ten.

Ctihodný president, úplnì zmaten bouølivým vystoupením doktora Ryby, vytýkal si v myšlenkách nedostatek ráznosti proti tomuto ze všech nejnepøíjemnìjšímu obhájci, i konejšil se tím, že dosud žádný z jeho kolegù nebyl s to, vyvinouti oproti doktoru Rybovi dosti „náležité autority a energie“. Sám sebou zamìstnán, nesestrojil dosti obezøele následující otázku, takže jí svìdkynì rozumìla, jako by se byl ptal po pøíèinách její náklonnosti k obžalovanému. „To proto, milostpane,“ odvìtila, „že jsme oba stejnì velký!“ Porotní síò øíjela øevem smíchu, a veselí sotva poutichlo, znova se rozbouøilo, když svìdkynì mrštila pohledem po porotì, chechtem se natøásající, a dodala s posunem nezpodobitelnì drzé koketerie: „No jo!“ Pøedseda chvíli sedìl tesklivì znepokojen a pak náhle pozdvihna hlavu setkal se se záøícíma oèima veøejného žalobce. Tu napadlo i jej, že zájmùm žaloby bylo i tak poslouženo, pokraèoval v pøelíèení dále. Téhož veèera slavila výpovìï svìdkynì Kabourkové, nyní Danielové, ještì jeden triumf. Bylo to pøi ètverylce v soirée klubu, støedisku to nìkolikrát cezené smetany spoleèenské, když veøejný žalobce, veda se svrchovanou zpùsobností taneènici, dámu svého srdce, pravil k mladšímu votantovi, nyní pánovi svého protìjšku: „To proto, milostpane, že jsme oba stejnì velký.“ A mladý rada, rozjaøen, napodobil koketní cikánèino zamyklání hlavou: „No jo!“ Hodilo se to, pan substitut i jeho nevìsta byli navlas stejnì vysocí. Ale, kdyby tak byl nìkdo jiný si dovolil tuto poznámku! Maøku Kryštofovu ranila ta slova smrtelnì. Ona byla Lénovi sotva pod ramena!

Nevýslovná hoøkost ji otrávila, nebýt tìch slov, snad by byla Léna té hranaté, urostlé, opálené ženì snáze pøála, kdyby byla tøeba ještì o hlavu vìtší. Ona jediná rozumìla trefnosti pošetilého na poslech doznání, pro ni mìlo také osobní osten, jeho bodnutí cítila jako zhrzení, ostatní se smáli, až se necítili, ona by byla køièela. Øeøavì lítostivý stud zklamání, jaký ji z toho pálil, bylo by možno vysvìtliti pouze dìtskou naivností, jakou nezøídka lze nalézti u ženštin povrženého druhu jejího, rozumovì druhdy až k neuvìøení nerozvitých. Øíci o ní, že byla svržena ze sedmého nebe, bylo by snad rouhání citùm a náladám šlechetných dívek, ale i ve svìtì ztracených jsou stupnì, s nichž pád je stejnì bolestný - zkrátka: Maøka vzala svou situaci krvavì vážnì, a jediný pocit, který ji od té chvíle opanoval, bylo nezøízené záští, k øvaní, øièení. Musila, musila násilím cpáti si šátek do úst, aby udusila vzteklý výkøik, který ji na èípku lechtal. A dlužno opakovati; to, že tady vystoupila najednou sokynì, která ji odstrèila z místa, jež jí náleželo, by ji nebylo tak k smrti hnìtlo, ale, že se milovali proto, že byli stejnì velcí, mohlo jí hrdlo roztrhnouti. Celé shromáždìní bavilo se matkou trojích dvojèat, od neznámého poètu otcù, každé její slovo bylo rozpoutáním bezuzdného smíchu, který vždy se stupòoval k zbìsilosti, když cikánka obrátila svou hnìvivou tváø k auditoriu. Rozpoutanost šla tak daleko, že president nanejvýš rozhorlen na obecenstvo doopravdy zaburácel. Bylo to v okamžiku nanejvýš vážném, zrovna po pøísaze Kabourkové, když soudní sluha zhasil jednu svíci, a Kabourková mrštnì pøitoèila se a sfoukla honem druhou.

Obecenstvo, zakøiknuto rozlíceným presidentem, tentokráte ztichlo jako v hrobì, ale neminulo ani dvou minut a smích tu byl znova. Kabourková, po mnohém namáhání pøinucena k souvislému vypravování událostí osudného dne, nedala si potom také ujíti ani jediné podrobnosti. Povìdìla a potvrdila všechno, co už bylo øeèeno o pøíèinách, pro které Lén nešel s ostatními dìlníky do hospody, proè zùstal slavit na stavbì s nádeníky, mezi nimiž najednou, po nedìlích, objevil se také Trhlý. Pøišel si pro peníze, „nìco mìl ještì k pohledávání“, a pøišel taky „slavit rovnost“. Bylo to k smíchu, nemìli èím slavit, pøidavaèùm pan Konopík nechtìl nic dát na zavdanou. Sedìli pod lešením „teda a èumìli na sebe a povídali si všelijaký darebnosti“. „Jaké darebnosti si povídali?“ „Muži si dobírali Trhlýho a pana Léna, že sou oba berani, že se oba potrkali, Lén prej mùže dìlat socialistu, ten že je celej v tváøi rudej, a Trhlý národního, ten že je zas modrej, bílej a èervenej... Já jim øíkala, aby to nechali bejt, Léna že znají, že je nevážnej, aby se nestalo žádný neštìstí.“ „Že je nevážný, aby se nestalo žádné neštìstí,“ opakoval president po svìdkyni, návìstí pro zapisovatele, aby tento výrok zanesl. „A co bylo dál?“ „Oni si teda dali øíct...“ „Poèkejte,“ pøerušil ji president, „od èehopak oni mìli ty barvy v tváøi? Nevíte vy snad náhodou o nìjaké rvaèce mezi tìmi berany?“ Kabourková, kterou soudce nyní oslovoval jako Danielovou, vyprávìla tedy historii o polenech ryšavcových, „kerejma se producíroval a mnì hanzloval skrz ty moje spolèata“.

Každou narážku na dvojèata pøijalo obecenstvo vdìèným øehonìním, tím upøímnìjším, èím èastìji se dostavovala, také ryšavcùv nápad bavil nesmírnì. Unesena vzpomínkou na Lénovo rytíøství, nezamlèela svìdkynì, kterak hrdinnì vítìzil. „Skoèil po nìm a udeøil jej do tváøe,“ diktoval president po Kabourkové pro zapisovatele, každá Lénova rána Trhlému zasazená dostala se do protokolu. „Tak, teï se zas vrame k tomu, jak to dopadalo o té rovnosti. Copak øíkal tady obžalovaný Lén, když si ho dobírali, že se potrkal s Trhlým?“ „Nic, prosím, milostpane, on ležel v boudì na pryènì a jenom skøípal zubama, že to bylo až ven slyšet.“ „To se tak hnìval ?“ „Možná, že to bylo spíš od bolesti, stìžoval si celou noc pøedtím.“ „Jak jste to mohla vìdìt, v noci?“ Svìdkynì mlèela. „No, my vám pomùžem. Tady už jsme slyšeli, že jste chodila z práce domù jen tak pro fórek, jak øíkáme (pan president užil tohoto i všech jiných triviálních slov, nutných ve výslechu lidí takové úrovnì, s despektem zøejmì slyšitelným), a že jste se hned zas se tmou vracela na stavbu... Mám pravdu?“ Svìdkynì sáhla si pøes temeno dvìma prsty do týla pro svleklý šáteèek a pøetáhla jej pøes hlavu, a jinak nic. Mlèela. „No tak co?“ Teprve za chvilku ozval se mužský hlas Kabourkové ztichle a zhloubìle:

„Milostpane, beze mne by snad byl zahynul, zimnice ho roztøásala, a s tím rozbitým nosem prokòuèel nìkdy celou noc jako štìnì... bylo mnì ho líto...“ „A toho druhého, toho chromého, se kterým jste žila a který za vámi na stavbu dìti vozil, vám doma vaøil, toho vám líto nebylo ?“ „Bože drahej, ten je prosím rád, že je rád, ten už v Praze nebyl... nynèko je s dìtma na chalupì u svej matky a... a sám od sebe se prosím zdvihl a dìti zavez’ ven, dyž sem veèer domù pøišla, byl ten tam... a dyž mu pošlu z pìtky dvapadesát, eštì se nestalo, že by je byl poslal nazpátek...“ „Kriste!“ ulevil svému zdìšení nad takovou spoustou mravù kdosi na lavici porotcù docela hlasitì. Také zástupce obžaloby neodolal. Potvrdil zeslabení, ano podrytí výpovìdí této vývodní svìdkynì zvláštním škodolibým úsmìchem, vyraženým z hrdla a vypuštìným skrze nos, podobným zachrápání. Dr. Ryba jej zaslechl, byl jen pro nìho mínìn, a ponìvadž vìdìl, že oèi obžaloby v tom okamžiku jsou na nìj upøeny, zdvihl i svá tìžká víèka a vykulil èerné zøítelnice na mladého odpùrce tak výmluvnì, že ten upøímnì politoval neopatrného prozrazení své nálady. „Tak na se tedy teï vypravujte dál, svìdkynì, co se dál událo. Mužští vás poslechli a dali pokoj tìm dvìma beranùm...“ „Potom øekl Trhlej, že tak na sucho sedìt nebudem a že pan Konopík má v krámu dost flašek, uvnitø mokrejch, a že tam pro òákou dojde. A taky šel a pøinesl asi štyry. Tomu sme se všichni divili, protože sme bauhera znali. Ptali se ho, jak to provedl...“ „Dál, dál!“

„Tak sme pili ten roztopèín a byli sme veselí, leccos se povídalo, co kdo zkusil... a na nic si nikdo nepomyslel. Trhlej vyprávìl, jak šel vandrem z Prahy do Vídnì jako švec zajednou vdovou, chtìl se tam udìlat pro sebe, a nesl sebou asi dvacet kopyt v pytli, jak tìm kopytám hráli šumaøi v jednej hospodì, ve Veselí, tam prej byl moc smutnej a druhej den pøi tìch kopytách uvaøil švestkové knedlíky...“ „Musíte se držet vìci, sic nebudeme hotovi. Povìzte nám, kdy a jak se stalo, že tady obžalovaný opustil svùj hlídaèský pøíbytek a odebral se nahoru na lešení!“ „Když mám povídat nic než pravdu, a to je pøece všechno svatá pravda. Pan Lén šel pryè, dyž se zaèalo zpívat, malou chvilku pøed tím, než se ukázal pan Konopík. Pan Trhlý držel k nìmu dìkování, aby novýho domu hodnì užil až do roztrhání a že jako ty ètyry flašky, co nám dal, nebude muset do novýho krámu stìhovat...“ „No, a co potom?“ „Potom sme provolali panu Konopíkovi tøikráteje nazdar!“ „A jak jste vy k tomu pøišla, když pan Konopík obdržel smrtící ránu?“ „To prosím bylo tak. Jak nebylo už co pít, zdvihl se pan Trhlý, i alou do stavby a já za ním...“ „A proè vy, co vy jste tam mìla dìlat?“ „Von se dal, to jest Trhlej, slyšet, že mu to panu Lénovi nedaruje, tak sem šla, aby mu neublížil, a krom toho mìl pan Lén u sebe peníze, štyrycet nebo padesát zlatejch, a na tych mnì taky nìco záleželo.“ „A to nám povíte, z jaké pøíèiny!“ Kabourková-Danielová chvíli otálela, smìdá její tváø rumìncem zhnìdla a svìdkynì hlasem o hodnì hlubším povìdìla:

„Z tý jednoduchý pøíèiny, že sme za ty peníze mìli s panem Lénem odeject do Tylor na práci, hned jak bylo tady dodìláno...“ Týž pan porotce, který pøed chvílí Krista nahlas vzýval, plácl velmi kvapnì obìma dlanìma do stehen a obrátil se s ukrutánskýma oèima po ostatních èlenech soudu z lidu. Tenkrát se obecenstvo nezasmálo, ale zahuèelo, jako když úlem otøese. „Šel tedy pan Trhlý napøed a já ho tahám za kabát a vymlouvám mu, aby na lešení nelez, aby toho nechal. Vtom mnì pøíde podívat se v prùjezdu do dveøí, co dìlá pan Konopík, protože to bylo dycky tuze k smíchu, jak on se nemohl doèkat. Stál zrovna vprostøed na prkýnku. Lekl se nás, zamrkal hroznì oèima, vrazil hlavu mezi ramena, a zrovna vidím, jak se mu na pleši zaprášilo, zhora sypala se mouèka z malty. Ještì si myslím, esli si kluk zatrolená, uèedník, nedìlá tatrmany, ale než bych to doøekla, podívá se pan Konopík nahoru, kdo to, co to, a v tej minutì, jako dyby ho nìkdo mrskl òákým èerveným šátkem pøes hlavu, skácel se. Byla to cihla, vzala ho sebou k zemi, a bouchla o prkno. Bylo to, lidièky, hrozný podívání, kerak se zdvihl ještì ze zemì na všechny štyry a zase se svalil, jako by chtìl øíct: ‚É, nechám to bejt,‘ a bylo po òom! Já køiknu: ‚Ježíš marjá, krev! a Trhlej hned: ‚To nikdo jinej neudìlal než hodnej chlapec, než Lén!“ „To nikdo jiný neudìlal, než obžalovaný Lén!“ opakoval pøedseda pro zapisovatele. Kabourková se lekla i pøedsedovy poznámky, i šumotu, jaký výpovìï její vyvolala, bystøe podívala se na presidenta, na Léna, který sedìl tak do sebe ztracen, jako by byl v celé síni sám, otoèila èernou svou hlavu v bílém šáteèku tak, že jí zase spadl, a hroznì zeskromnìla pøed slavným soudem.

Mezi zástupcem žaloby a obhájcem odbyla se mlèky celá rozmluva. Se záøí ve zracích na doktora Rybu upøených rozhodil pan substitut sepjaté dlanì na stole pøed sebou, což znamenalo: „Nuže, co tomu øíkáte, vážený pane obhájèe?“ Šedivé bodliny na temeni doktora „Velryby“, nad støíbro svítící, zøejmì se pohnuly, èerné oèi doktorovy štìrbinami víèek se podívaly, hrubé rty sešpulily se v nekoneènì hoøký výsmìšek, který pravil: „Ach, to mne špatnì znáte, pane státní zástupce! Právì tento výrok svìdka, na nìmž si tolik zakládáte, pøispìje mi, uvidíte, ke šlehu, který slavná obžaloba má procítiti! Dixi!“ A pravice doktorova napodobila v miniatuøe proslulý jeho posunek. „Nadarmo se neøíká o nìm, že má sugestivní oèi,“ pomyslil si pan substitut, který mìl doktora Rybu dnes proti sobì po prvé, a klopil zrak. „Tedy ètyøicet nebo padesát zlatých,“ pøemítal dr. Ryba, „no, za ty nepojede do Tyrol, a už ho pustí nebo ne...“ a na substituta ani už nevzpomnìl. Výslech Kabourkové-Danielové byl vrcholem prùvodního líèení, a také ona byla jediným svìdkem, který byl - zvláštì v druhé, èásti její výpovìdi - sledován s napìtím až bezdechým. Vypravování o honbì za Trhlým po schodech, jak mu nemohla staèit, jak Trhlý Léna nahoøe popad’, jak jím cloumal, jak ona mu ho z rukou vyrvala a jak bezvládnì vypadl na prkna lešení, to vše a zvláštì živost názorných jejích posunù získalo jí zase sympatie posluchaèù a pøedevším poroty, která klonila se svým názorem už zase v prospìch obžalovaného. Totiž k pùvodnímu svému pøesvìdèení, že se obžalovaný v dobì

èinu za vinu mu kladeného nacházel v takové ztrnulosti, že ho naprosto schopen nebyl. Pro znalce fysiognomií, jakým dr. Ryba byl, vzezøení pánù porotcù po výslechu hlavní svìdkynì pravilo. „Jsme zrovna tam, kde jsme byli pøedtím!...“ Ta nálada ostatnì ležela v celém ovzduší, jakož je vždycky zøejmo každému èlenu davu, jakého je dav mínìní, i když je nedává nápadnì najevo. I poslední prostøedek, žalobu zachrániti, selhal. Když, totiž svìdkynì skonèila své líèení o tom, jak bylo nakládáno s Lénem v jeho bezvìdomí, obrátil se rychle pøedseda k obžalovanému s otázkou: „Je to tak, nebo není?“ Lén se vztyèil se své židle v plné délce a chvilku zùstal beze slova, bez hnutí. Potom malièko mávl lopatovitou svou pravicí od tìla a sedl si zas. Bylo to výmluvné a sám pøedseda, vida takto lest svou bezvýslednou, byl otøesen ve své víøe o vinì obžalovaného. Zástupce obžaloby nedal se však zviklati že svém pevném náhledu, že Lén je zatvrzelý a obratný simulant, zvláštì když se zas po prvé ozvalo jeho zakašlání. To už Kabourková, stáhnuvši šáteèek do èela, sedìla v øadì svìdkù vyslechnutých. Zbýval už než jediný, uèeò Ferdinand Fuèík, který byl bezprostøednì po neštìstí objeven pøichvátavšími lidmi, an sedí na krokvi krovu a tiskne v srdcelomném pláèi èepici k hrudi. Toho odbyl pan president dosti zkrátka. Pøednì bylo vylouèeno, že by Fuèík mohl býti pachatelem, stanovištì jeho bylo na druhém konci stavby a sedìl tak vysoko na høebenu, že se tam mohl jenom velmi pracnì dostati. Jeho výpovìdí a shodným úsudkem všech ostatních svìdkù bylo dále zjištì-

no, že ani nemohl dohlédnouti až k Lénovi, a tudíž nièeho sdìliti o jeho poèínání „v kritickém okamžiku“. „A co jste tam vy tedy mìl co dìlat, jak a proè jste se vyšplhal do té výše; a jak nám mùžete vysvìtlit své neobyèejné pohnutí mysli, jevící se v tak usedavém pláèi, jak jsme tady slyšeli?“ Ferdíkovi, který svou historii již jednou vyprávìl panu vyšetøujícímu, bylo stydno. Zaèervenal se na svých sedmnácte let až neuvìøitelnì a pak zaèal o houslistovi konservatoristovi, jak zedníkùm po celé léto vyhrával pøi otevøených oknech, až jednou pøestal a okno se vícekráte neotevøelo. Ferdík sice vyzvìdìl, že umìlec onemocnìl, že mìl lékaøe, že to dlouho trvalo, ale nakonec se to s ním pøece zlepšilo. A koneènì se okno zase otevøelo, v ten den, poslední slunný den loòského roku. A Ferdinand Fuèík tìšil se, že zase uslyší „Lucii“, tu umìl nebožtík tak hrát, ale tak! Ano, nebožtík! Nevìdìl to hned, ale když se housle celé neozvaly a pøece okno bylo otevøeno, napadlo dopoledne Ferdíkovi, aby se podíval. Vylezl tedy na krokev, a když vidìl v oknì plameny svìc, na zdi naproti housle v èerném floru, vìdìl, kolik uhodilo. Byl by pøece rád vidìl nejjistìjší jistotu, napjal se tedy a zahlédl skuteènì dvì žluté sepjaté ruce s èerným køížkem v hubených kotnících. A níž podívat už nešlo. Diškantový hlas Ferdinanda Fuèíka, nezralého vytáhlíka, zlomil se pøi té vzpomínce a pøeskoèil, takže se pøedseda již dále netázal. Ferdík nebyl s to odpovìdìti ani doktoru Rybovi, jenž srdeèným tónem optal se ho, je-li také muzikant a také houslista, a jen pøikývl. Tato samovolnost obhájcova vynesla mu pøísný pohled presidentùv, zastihl však už jenom bìloštìtinaté témì provinilcovo.

Takové hrdelní stolici soudní znevažující vložky náležely k drobným prostøedkùm obhajovacího umìní starého obhájce i zøídka kdy minuly se úèinkem. Bylo jisto, že bezvýznamná, pro pøelíèení lhostejná výpovìï Ferdíkova zmírnila napìtí, uvolnila tíseò a zpùsobila ulehèení, jež Truneèek neúmyslnì projevil tím, že takøka okázale Ferdíka, když vedle nìho usedl, poklepal na hlavì a pošeptal mu: „Dobøe’s to, Ferdo, provedl!“ Vlastnì neprovedl nic. Bylo takøka radostno, že obžalovaný vyvázl, takové bylo aspoò pøesvìdèení, ježto závìrek prùvodního líèení znamenal trvale pøíznivý obrat pro Léna, oèekávalo se, že porota jednomyslnì odviní churavého hranáèe. Maøka Kryštofová ztratila zatím v polobdìlém svém stavu naprosto všechen smysl pro èas. Co odstoupila svìdkynì Kabourková, Maøka sotva chápala, co se kolem ní dìje. Ten trochet vìdomí, který jí zbyl, vyplòovalo bezdné hoøe, toho bylo pro ni dost, víc rozumìti si ani nepøála, než co se dovìdìla. Zima trolila její údy, a z únavy, a z lítosti, zuby jí chøestily drkotající bradou. Kdyby zaaté dásnì povolila, jistì by se dala do bezuzdného pláèe, jehož tajením se dusila. Všechno kolem ní splynulo v jednu netvárnou hmotu, rozeznávala v ní sotva tøi odstíny bez valných obrysù, nejtemnìjší z nich, to byl dav posluchaèù, nad nimi bylo svìtleji a pohyblivìji, hnulo-li se co u soudního stolu, ani sledovati nemohla, tak línì jí chodily oèi v hlavì. Nade vším jednotvárný hlas pøedèítá nekoneèné písemnosti, z tìch neví Maøka zhola nièeho. Mìla-li vùbec ještì nìjaké pomyšlení v té svìtlé tmì, do níž namáhavì blikala, aniž rozeznávala, bylo to pøání, aby to zde nikdy neskonèilo, leda by tu mohla tøeba stoje umøít.

Døíve, když byla slyšela úsudek souseda vìcí znalého, že Lénovi ublížiti nemohou, jen když bude stále øíkat: „nic tak dalece,“ zablesklo jí v mysli, poèkat na nìj, až bude propuštìn, povìsit se mu tøeba pøed celým svìtem na hrdlo. Ale teï! Když tam ti dva jsou „oba stejnì velký, milostpane!“ a pojedou spolu do Tyrol za ty peníze, za výplatné, pro ni, Maøku, Lénem na sobì naškrcené...! V skráních, v lících ji øezalo od namáhání, aby nezaøvala. Teï jí nezbývá nic jiného, než aby šla za tatínkem na øetìzovou lávku ... tam taky bude pro ni nejlépe... až tady bude skonèeno to øíkání... tu ji vzala velká soustrast nad sebou samou mocnì, v oèích jí zarosilo, zaperlilo, a tøeba že slzu pocítila mezi víèky jako dìsnì žhavý oheò, pøece se jí ulevilo, trochu od ní odpadla starost, co s ní bude, a když to vyøízeno bylo jako nezvratná hotovost, odpustila všem, každému, obìma, zvláštì vroucnì jemu, Lénovi, a vìru musila si pospíšit, aby odpustila, aby jej ještì našla, zahlédla... Leè marnì, ztopoøený její zrak už nevykonal cestu až tam, kde Lén sedí s rozsochatými zády a papírovýma, od hlavy odklopitýma ušima ... jenom jej ještì Maøka slyšela zakašlat... a potom... potom náhle usnula, stojíc, s otevøenýma oèima! Nebylo to pro ni žádným zvláštním umìním, usnula tak už aspoò stokrát „na hlídce“, po druhé noèní hodinì, když malomocnou pøekonal stav úplnì nevnímavého bezvìdomí, krom té zoufalé touhy ležet, a stejnì zoufalé nutnosti nepadnout. Stávalo se, že nìkdy byla tak dokonale bez sebe, že ani na zavolání neprocitla, za rameno že ji nìkdy odvést museli, ba leckdy to dokázal jenom notný políèek od milostpaní, že se vzpamatovala - štoudev!

Už dávno bylo skonèeno ètení protokolù, vysvìdèení Lénovy obèanské i vojenské zachovalosti, pitevní nálezy, lékaøská dobrozdání o tìlesném i duševním zdraví obžalovaného atp. Státní žalobce pronesl byl svou øeè, právnickým dùmyslem oplývající, aniž Maøka z toho všeho i jen slovo vìdìla, ba neprobudil ji ani plaidoyer dra Ryby, který ukázal, že v hromotluku vìzí i hromu hlas. Byl to právì a hlavnì kolosální orgán dra Ryby, který mu spolu s uchvacujícím temperamentem dobýval jeho porotní úspìchy. Výmluvnost slavného toho obhájce bývala utrpením pro vážné právníky. Svíjeli se pod jeho paradoxy a sofismaty, jimiž žíhal „vìdu“ nemilosrdnì. Dr. Ryba to vìdìl, ale nedbal. Krajní nelogiènosti dodával vìrojatnosti svým vzezøením plamenného pøesvìdèení, nákladným rozdouváním rozkladité hrudi, svým zrovna tryskajícím potem, který støíkal kolem z tuhých vlasù doktorových, podobných kartáèi ze støíbrných drátkù, když pøes nì pøejel chvìjnou pravicí, na vrchol pak uchvacoval pohledem èerných oèí, plných extase, a horovnými kyvy hranalovité hlavy. Soudní reportéøi tomu øíkali „kouzlo osobnosti“ a velmi správnì tím zachytili neodolatelný úèinek jeho na porotu. Ve svých obhajovacích øeèech nikdy nepìstoval tak zvaných „právnických bøitkostí“, nikdy nerozbíral oprávnìnost porotních otázek po stránce zákoníka, který v tuèných, obrovitých jeho rukou sloužil nejvýše za pomùcku dùrazu o desku stolu pøed ním. Jeho kritika návladnických øeèí a žaloby omezovala se na kousavosti, pronášené s nevylièitelným, cynicky na odiv stavìným opovržením nad veškerým psaným právem. Øeèi jeho honosily se tím, èemu se øíká „velký rys“, do podrobností se pouštìl jenom tenkráte, když byl jist úplným vítìzstVím. Jeho posmìch byl leptavý, a našel-li na svého protivníka hùl -

nic nebylo dru Rybovi snazšího -, bil hlava nehlava, až pøerazil a ještì trosky na drtiny rozmìlnil. Obzvláštì potrpìl si na „velkolepé závìry“. Byl právì hotov se státním návladním, ranami pokrytým a hnìvem zsinalým, když mu zasadil poslední ránu, pojednávaje o výroku pøidavaèe Trhlého: „To nikdo jiný neudìlal než hodnej chlapec, než Lén!“ výpovìï to, na níž veøejný žalobce založil nejpodstatnìjší èást svých vývodù. Mladý substitut na svém køesle zrovna vyskoèil, když dr. Ryba s nejnevinnìjším úsmìvem a jen tak mimochodem, výslovnì na dùkaz naprosté relativnosti právnických názorù uvedl, že úsudek veøejné žaloby a úsudek stavebního nádeníka, jak známo, smrtelnou záští proti obžalovanému uštknutého, srovnávají se, pøi èemž „nebožtík svìdek“ požívá té velké výhody, že fakultu nestudoval. Døíve než se substitut vzpamatoval, obhájce už naèal konec své øeèi. Na ten nechal si rozvedení oblíbené své metody, na kterou nikdy nezapomínal, jednalo-li se o hrdelní zloèin. Tu dr. Ryba snímal s hlavy svého klienta bøímì viny a rozdával je celé lidské spoleènosti, složené ze samých spoluvinníkù jeho obžalovaného. Podle nìho celé vrstevnictvo bylo spoluúèinným na útvaru pøíèin trestného èinu, za jaký mìl pykati jednotlivec, stižený neštìstím, že v øetìzu událostí, železnou logikou spjatých, náhodou urèen byl vykonati poslední, už jen pouhé vyvrcholení zloèinu, vlastnì jeho závìrek. Kdyby nebyla s ostatními pøedchozími okolnostmi a zjevy spoutána neodolatelnou nutností poèinu („ano, poèetí, pánové, to to pravé slovo!“), sama o sobì by bývala nesmyslným údajem.

Rozvinuv takto svou theorii, pøistoupil k „pøítomnému našemu pøípadu“ a vrátil se k „troskám obžaloby, celým prùvodem dosavadního líèení rozdrcené“. Projevil své naprosté pøesvìdèení, že nikdy nebyla „žádná, chtìl jsem øíci každá a jakákoli obhajovací øeè, tak zjevnou zbyteèností, jako tentokráte“, i prosil takøka porotu za prominutí, že u výkonu své povinnosti dokazuje porotì, „slavnému sboru mužù, tedy lidí dospìlých“, takovou zjevnou samozøejmost, jakou jesti nevina našeho obžalovaného, Kašpara Léna!! Ovšem mu ani nenapadá, že „by mohlo v ní zasedati i jen jediného muže, jenž by i jen na jediný okamžik dnešního pøelíèení byl choval víru, že Kašpar Lén zpùsobil potutelným zpùsobem smrt Jindøichu Konopíkovi, natož aby jich, tìchto mužù, byla vìtšina“! „Než však, kdyby tomu tak bylo, kdyby této naprosto vylouèené možnosti skuteènì stávalo, pak chtìl bych tìmto pánùm pøísedícím z lidu pøipomenouti jenom jednu vìc. Je-li skuteènì možno, jedinì na základì pouèky, která tvoøí celý dùkazný materiál obžaloby, že totiž žádná hmota není s to, svéèinnì v pohyb se uvésti, a na základì podotknutí opilého, potomnì zemøelého nádeníka zkonstruovati skuteènou úkladnou vraždu, a je-li, pravím, možno, aby taková záluda zdravého úsudku lidského nalezla pøisvìdèení, stala-li se tu vražda, pak volám k vám, páni soudcové z lidu, kteøí zde spoluvinnou spoleènost lidskou representujete, i vy jste na této vraždì, kterou ovšem nepøipouštím a kterou arci popírám, spoluvinni, a nejenom vy, nýbrž my všichni, kteøí jsme se tu kolem Kašpara Léna shromáždili, abychom na nìm spojenými silami vykonali opravdovou vraždu úkladnou, do nejmenších podrobností promyšlenou, všichni, nevyjímaje ani slavný soudní

dvùr, ani obžalobu, ani mne, nebo i já budu na ní spoluvinným, nedostatkem pøesvìdèivé výmluvnosti!“ Dr. Ryba domluvil tuto pasហøeèi s nejvìtším napìtím uragánového orgánu, jak o nìm psal druhého dne obdivný novináøský referát, a v rozechvìní, jaké se nemohlo minouti úèinkem na toho, kdo geniálního obhájce vidìl po pøi práci. Zatím co popíjel vody, podoben známým prve japonským maskám šedovlasých starcù, z èerveného døeva vyøezaným - tolik krve mìl ve tváøi -, prohodil veøejný žalobce velmi zøetelným polohlasem k presidentovi: „Das ist doch zu stark!“ („Toè pøece pøespøíliš!“) „Es kommt noch stärker...!“ („Bude ještì hùøe!“) odvìtil rovnìž polohlasem pøedseda, který nemìl dra Rybu po prvé pøed sebou. Dr. Ryba pozdvihl hlasu i høímal dále: „Velevážení pánové porotci! Dokud právní vìda trestní nebude povýšena na stupeò, podle moderních poznatkù jí pøíslušný, a sice smìry, kterými se béøe též i vìda lékaøská, dokud nepozná za svùj nejdùležitìjší úkol nikoli trestati, ale zabraòovati profylakticky trestným èinùm, a to na základì nejširších sociologických reforem, dotud bude vždy na porotách, aby pøi svém rozhodování nebraly pouze zøetel k otázce viny, ale i k otázce tak zvaného trestu, zastaralým naším zákoníkem na hrdelní zloèin stanoveného, a zejména, aby výrokem svým hledìli zameziti absurditì, jakouž jest trest, který trestaného nejen fysicky úplnì potírá, ale k jedné vraždì vlastnì druhou pøidává. Pánové, pøisvìdèením k otázce viny obžalovaného Kašpara Léna, a to i pro ten pøípad, že by slavný soudní dvùr nevyhovìl návrhu obžaloby co do trestu, i uznal na tìžký, tøeba ani ne hned nìkolikaletý tìžký žaláø, i tu nevyhnuli byste se tìžké odpovìdnosti, že výrokem svým uvrhnete obžalovaného, je-

hož vinu ovšem popírám, snad i, a to jistì, do žaláøe vlastnì doživotního v každém ohledu, nebo obávám se, že tento zlomený muž pøed námi, osudu svého z ruky vaší oèekávající, zasažený chorobou patrnì v samé døeni svého životního kmene, již bojuje svùj zápas smrtelný, zatím co vy budete rozhodovati o otázce života èi smrti jeho. Smrti, pánové, která nás všechny èeká (!), a ze které trestní zákoník o století opozdilý èiní trest, ovšem jen s vaším svolením, vás pánù, mužù pokroku, dáte-li toto své svolení. Pánové, neraète zapomínati, že pùvodním, historickým významem poroty bylo defensio per patriam, to jest ochrana obžalovaného vlastí, domovinou jeho... porotou, složenou z jeho obhájcù...“ „Dovoluji si upozorniti pana obhájce,“ vpadl tu president velmi rozèilenì, „že pouèovati pány porotce o jich úøadu a povinnosti jest výhradnì mým úkolem a že nemohu také strpìti zlehèování úcty pøed platným zákonem, i prosím, aby se tímto mým napomenutím nadále øídil!“ Dr. Ryba ustal v polou slova a zíral chvíli na presidenta s výrazem zdánlivì nepokryté a jako stìží krocené nenávisti. Rozèilené oèekávání, co se nyní stane, v hlubokém tichu jenom obžalovaný zakašlal - zrovna praskalo; znalci temperamentu dra Ryby oèekávali prudký výbuch. Obhájce uhodil špalíkem trestního zákoníka, jejž v ruce držel, vší silou o stùl, až zadunìlo, a tu se stalo nìco nenadálého, co zamezilo provždy uslyšeti, co tentokráte chtìl øíci dr. Ryba. Rozlehl se soudní síní náhle tak nelidský výkøik, tak pøíšernì nepøirozený a vysoký a jeèivý a také odporný, že na souèasném trhnutí celým pøítomným davem lidí bylo patrno, že kdekoho protknul. První, kdo se svého místa vyskoèil, byl Lén.

Také on jediný znal tento hlas, a uhodl hned, co má znamenati. Slýchal jej nesèíslnìkráte právì tak zlomený zoufalým strachem, vydírající se ze skrèeného dìtského hrdla, když se nad Maøèinou hlavou vztáhla tìžká ruka nebožtíka Kryštofa k nepoèítaným a neváženým ranám. Vzrušení bylo veliké a zjevnì hnìvné, vydìšeni obraceli se všichni do temného pozadí, odkud se náøek nepøestal ozývati: „Ježíšmarjá, Ježíšmarjá, milostpáni, panenko jediná, von ho zabil, Ježíšiiii!“ A ostatek rozplynul se v povídavý pláè, pøi nìmž dásnì pøekusují stále: Jejejeje, s neukojitelnou, okolí pobuøující tvrdohlavostí, pláè hysterické ženy nejnestoudnìjšího druhu. Pøes hlavy stojícího obecenstva bylo vidìti vzadu dvì nahé, kolmo do výše vztyèené, køeèovitì sepjaté ruce, náležející ženì, která chtìla, aby byla zdaleka vidìna a slyšena. Byla to Maøka. Neustala ani na okamžik ve svém žalostivém helekání: „On to udìlal, milostpáni... já o tom dobøe vím...!“ Kriste Ježíši... mìli sme to spolu smluvený...!“ Tak to znìlo nepøetržitì zezadu sálu, a kde se slov nedostávalo, nastavovala náøkem všelijak modulovaným, úst však nezavøela. Pobouøení obecenstva bylo nesmírné, neslýchané, zvláštì to vytrvalé, bezdeché jeèení dav nesmírnì rozhoøèovalo. Nechápal z toho nic, než že se tady pøihlašuje nová svìdkynì, což samo staèilo k podráždìní zástupu veøejnosti pøi líèení, který vìc obžalovaného již dávno pøed výrokem poroty v jeho prospìch vyøídil a ve svém pøesvìdèení, že její nález ani jinak dopadnouti nemùže, nevìdomky byl uražen, ohromen nenadálým ohrožením èlovìka, jejž vidìl vyváznouti ze strašné klièky.

Ten èlovìk byl jejich, z vrstvy pøíbuzné tìmto nezamìstnancùm; mnozí z nich pøišli s kruèícím žaludkem k podívané na drama, v nìmž nelíèený rek hrál o svùj osud. A že to byla také pøíslušnice davu, která obžalovaného uvrhuje do neštìstí, do jakého nedovedli jej dostati „páni“, mìlo za následek až zuøivé projevy nenávisti proti ní. Byl to úžasný pohled, i pro veterány justice pøekvapující. Celá soudní síò byla obrácena nazad a všechny tváøe vyplòovaly velký polokruh, jehož støedem byla nicotná, napudrovaná, kulatá hlava Maøky, „štoudve“; pod rzivou, smìšnou èapkou, na rozcuchaných vlasech šikmo èapìjící, polodìtská tváø, rozšklebená ztrnutím rysù, prozrazovala nejkrutìjší utrpení, a jenom takové mohlo opravòovati pronikavý ryk dokoøán otevøených úst. Výjev byl tak nesnesitelný, že se poèaly ozývati rozèilené výkøiky, jako kdyby se byl dav nakazil pøekypìlým vytržením mladé ženštiny. Obstarožná, tlustá osoba odporného zevnìjšku zakøikla Maøku slovem „Kuš!“ a nadávkou, jakou nejsprostìji oznaèují druh dívek, k nìmuž nepochybnì obì náležely. S nejvìtším napìtím rozhorlení a køehkého hlasu svého káral president zdivìlý shluk lidský, který neslyšel a nedbal, takže páni votanti, zvyklí na svrchovanou Úctu pøed dùstojností taláru, valili oèi. Šeredná seèna byla by trvala snad déle, kdyby se nebyl vedle hoøekující Maøky vynoøil najednou muž v kroji soudního sluhy. Vzal její sepjaté ruce se zábradlí a odvádìl ji pryè. Zhroutila se mu mezi pažemi a snad by byla klesla, kdyby ji nebyl zachytil, rukou však nerozepjala a skuèet nepøestala jako natažený automat.

Její odklizení bylo pøijato v obecenstvu s netajeným uspokojením a dokonce se smíchem, když dveøe pøealy její nekoneèný vøískot. Nastalo uklidnìní a rozšumìl se bzukot valem vzrùstající, jako v hledišti divadla, když se dostaví první otrnutí z aktu, zajíždìjícího obzvl᚝ citelnì pod kùži. Státní zástupce, který si dával pozor na Lénùv kašel, pozoroval, že obžalovaný zakašlal zas po prvé. Sebral se však a vybìhl, když vidìl, že pøišel sluha se vzkazem k presidentovi a mezi dveømi ještì zaslechl, že pøedseda pøerušuje na ètvrt hodiny pøelíèení. Obhájce byl v patách za ním. Když zmizel celý slavný soud, nastal v soudní síni lomoz k ohlušení. Nikdo ovšem nedohádal se o Maøce, co zaè a proè tak náhle vybuchla, když podle ujištìní mnohých byla pøítomna od samého zaèátku pøelíèení. Nejbližší její sousedé sice vidìli, že k neznámé dívèici, která k posledku klímala, jen jen padnout, pøistoupil muž, „nìco jako otec anebo strejc“, aèkoli na to byl „pøece jenom tuze slušnì ošacenej“. Ten èlovìk k ní pøistoup, vzal ji za ruku a jak se jí dotkl, vyjekla, jako když na nùž vezme. A èlovìk zmizel, jako když se propadne. Nìkteré zvl᚝ podezøelé fysiognomie ujišovaly, že to byl tajný policista, a jistý vyhublý èlovíèek, který držel stále ruku na náprsní kapse elegantního svrchníku, aby zakryl zející trhlinu od ní jdoucí, znal dokonce jeho jméno, byl prý to „konfident Orštajn“. Nìkdo jiný, rovnìž s Lombrosem v tváøi, znal Orštajna líp, nebo jak mezi zuby a jenom pro kamaráda ujistil, „vzal jej samotnýho Orštajn už dvakrát, jednou na svatýho Jána u svatýho Víta, a po druhý, to neøekne kde“.

„Leda to!“ odtušil vyhublý èlovíèek s roztrhanou kapsou. Neznámý zmizelý byl skuteènì „chlebodárcem“ Maøèiným. Kdyby se byla opozdila jenom minutu dnes ráno pod Letnou, byl by ji dopadl beze všech nesnází. Takhle setkal se jenom s revertentem, který s Maøkou, nevìda o ní až ráno, v téže skrýši pøespal. Oba se brzy dohodli. „Milostpán“ pustil darebu, jenž mìl Prahu zakázanou, po svých, a dovìdìl se za to, že holka, kterou hledá, vsedla zrovna do tramvaje. Milostpán dvakráte objel Prahu, tøikrát musil navázat nit, vedoucí po její stopì, až koneènì urèitou direktivu dal mu strážník, který vidìl Maøku kupovat housky. Nic nebylo snazšího, než zjistit vùz, jímž Maøka jela, a stanici, na jaké vystoupila, ale tu na Karlovì námìstí ztratila se jak myš. Ètyøikrát se sem vrátil mamì, a koneènì ze zvyku svého povolání vešel do soudní budovy a zastavil se. v porotní síni už podveèer, aniž by se byl ve snu nadál. Och, proklatá jeho ruka! Kdyby nebyl na ta dìvèata tak náhlý a kdyby ji nebyl popad’ tak zprudka, jistì by si ji vedl domù, teï musil pláchnout sám. Ztratil se bídák do zákampí, aniž mìl tušení, že uprchlice nachází se v nìjakém spojení s pøelíèením, prchl spíš, než poèala mluvit, a tøesa se strachy pøed svým pøedstaveným, který byl na takové škandály divous, jen zdaleka obcházel, aby vidìl, jak to dopadne. V soudní síni nadcházela už druhá ètvrthodina pøestávky, rozrušení už dávno minulo a pomalu se dostavovala netrpìlivost. Zábava byla v plném proudu i na podiu soudním. Žalobce s obhájcem byli pohrouženi v nejpøátelštìjší hovor, a pøes tu chvíli zahømìl „uragánový“ smích doktora Ryby do všeobecného šumotu. Substitut, který mìl také pod jazykem míšek s jedem, dobíral si advokáta, proè se ve své øeèi

nezmínil také o ètyøiceti zlatých obžalovaného, to že mohlo býti jeho srovnání ještì bohatší, nebo potom mohl mluviti i o loupežné vraždì, kterou soud odsouzením obžalovaného spáchá. Doktor Ryba se smál, až mu složené ruce na bøiše poskakovaly, i dìkoval svému protivníku za pointu, té že jistì nìkdy jindy užije. Vtom se otevøely dveøe a senát vstupoval do sínì. Hned bylo ticho, jenom doktor Ryba neodepøel si ještì jedno dodateèné krátké chechtnutí. Lén zhluboka zakašlal. President zahájil zase jednání sdìlením, že se pøihlásila nová svìdkynì, jejíž výslech považuje za neodkladný. Prosí pana obhájce za prominutí, ale líèení se znova zahajuje. Obhájce ohlásil zmateèní stížnost, o jejímž neúspìchu byl sám zpøedu pøesvìdèen, ale již sluha svìdkyni uvádìl. Šáteèek a pøes nìj rùženeèek v rukou držíc, Maøka postupovala krùèek za krùèkem pøed soudní stùl, oèi sklopeny. Na vlòáku sleèny Kláry bylo znát, že Maøku v zákulisí soudního divadla omývali; byla bledá jako stìna, a nápadná byla ztrnulost i tvrdost jejích pohybù. Za hlubokého ticha vypovídala na otázky o své osobì tak šeptmo, že by ji byla moucha pøehlušila. „Tedy sklepnice ve vykøièené místnosti,“ diktoval pøedseda pro zapisovatele. Obecenstvo pøedstíralo rozhoøèení, tužky zpravodajù mrštnì poskoèily. Pøes protest obhájcùv byla vzata svìdkynì pod pøísahu, a když na místì pøísežní formule, nedbajíc nápovìdi, poèala plaèky odøíkávati:

„Já bídná høíšnice zpovídám se bohu všemohoucímu...“, žádal doktor Ryba za protokolování této okolnosti jakožto zvláštního svìdectví duševního stavu svìdkynì. „Tak nám vypravujte hezky všecko po poøádku jako pøi zpovìdi, ale trochu víc nahlas než ve zpovìdnici,“ zahovoøil pøedseda s nádechem laskavosti: „Vy se s obžalovaným tedy znáte blíže, kdepak jste se s ním seznámila?“ A Maøka zapoèala své vypravování, možno-li tak øíci, nebo pøedseda zprvu musil každé slzami rozmoèené slovo na ní zrovna páèit. A ku podivu, pøes to, že tento zjev ze všech, jaké se dosud na podiu ukázaly, byl nejsmìsnìjší, a pøes to, že pestrý dav pøed soudním šraòkem na chvíli pøedtím Maøku zahrnoval projevy nenávisti hnedle zuøivé, ukázalo se, že byla zábava u konce. Hned první pokus veselí byl zakøiknut rozhorleným: „Pst!“ ze støedu samého obecenstva, z nìhož najednou hledìly oèi mraèného zájmu a tváøe zkøivené úèastenstvím, jež se nerado podává. Nebylo ovšem nic pøíjemného na vzezøení nebohé Maøky. Tøásla se jako malé dìvèe pøed panem uèitelem a také její vzlykot byl pláèem dítìte, dopadeného pøi poklesku, pro který se bojí výprasku. Bylo to nepøímìrno otylé postavì sklepnice z místnosti presidentem tak hlasitì oznaèené, její pracné, nyní pocuchlé frisuøe; kdekdo byl pøesvìdèen, že to její krèení hlavy po každé otázce presidentovì, jako by to byla rána, a úpìní škrceného hlasu jest pouhou pøetváøkou na ozdobu její zrady. Nikdo také nemohl vìdìti, že je to sžíravá lítost Maøèina nad tím, co provedla ze strachu pøed „milostpánovým kanèukem“, pøed nímž by byla radìji vskoèila do ohnì.

Dokud se soudce vyptával na vìci mimotné, nicotné, odpovídala Maøka trhanými slovy, èím více však jeho, dotazy slupovaly ožehavé jádro, tím více Maøka drtila slabiky, až koneènì uvázla docela. Marné bylo naléhání, Maøka mlèela a stála chvìjíc se jako pøed skokem do propasti. „Tak vidíte,“ prohodil pøedseda zvukem nejvìtší laskavosti, jaké byl schopen, „sama jste se pøihlásila, abyste ulevila nepokojnému svìdomí svému, a nyní vás opustila kuráž. Ale, budete-li rozumná, sama nahlédnete, že uè vám nebude nic platno, nebo vaše doznání, že o èinu obžalovaného dobøe víte, už jsme slyšeli.“ Na ta slova Maøka pøitiskla šáteèek i s rùženeèkem do oèí s nevídanou prudkostí a ryla pìstmi ve tváøi s takovým úsilím, až se zapotácela. Hrozný pláè, který nikdo neslyšel, vjel jí do šíje a zdvíhal její ramena. Tak zùstala chvíli. Pøedseda shovívavì èekal. Potom šáteèek obrátila na suchou stranu, a když se myslelo, že zaène do nìho cedit znova, Maøka, lapajíc po vzduchu, vykøikla náhle hlasem nepøirozeným, nìjak nelidsky napjatým, až k zlomení hoøekavým: „Ty mùj bože všemohoucí, to ho nemìl snad zabít, když mne zkazil, tatínka do Vltavy vehnal, mne v ty místa pøivedl, takže z toho maminka až rozum pozbyla!?“ Bylo podívání na Maøku, zrudla ve tváøi, hrdlo její div se nerozstoupilo, z kulatosti jeho vypjaly se kolmé svaly a na nich ukázaly se žíly jako brky, tepny vyvstaly jí z pleti i na skráních. Celý oblièej její vùèihledì nabyl a z nabìhlých, sotva dovírajících rtù pádil pøíval skuhravých slov.

„To je pravda, že tatínka chytil na zboží v magacínu, ale teprve, když jsme tøi dni nic nejedli, vzal tatínek kladívko a z kùlnièky vylomil do kvelbíka nìkolik cihel, když tam bylo jídla tolik. Ale hned tu tøetí noc nás pan Konopík vyèíhal a tatínka chytil za ruku, když chtìl zase naèisto zazdít, hodù mu na ni smyèku, skrz ten prùkop utáhl a na skobu ve kvelbíku pøivázal. Tatínek se napøed cloumal, ale byl tam až po rameno, prosil a sliboval, že všechno nahradí, ale platno nic nebylo. Když jsem já ho proboha prosila, aby tatínka pustil, povídal: a tys tu taky? pojï si tatínka rozvázat, on to ale dobøe vìdìl od zaèátku, že jsem s tatínkem. Tatínek plakal, a když pan Konopík nedal jinak, než že pobìhne pro domovníka, øekl, di, dìveèko! a já sem tedy šla. A teprve tam sem se dovìdìla, proè sem tam byla zlákána a zaè sem tatínka smìla pustit, zavlíkl mì do krámku a bylo už hnedle ráno, když tatínka uøízl. Sama sem dávala tenkrát kladívko tatínkovi do ruky, aby šel a tomu lotrasovi hlavu rozbil; to bylo mezi námi všechno, protože se maminka nic nesmìla dozvìdìt, jak to skonèilo. Tatínek nechtìl a jen držel ten provaz v rukou, a nic jináè, než že se obìsí... mì hladil a líbal, ponejprv v mým životì... A možná dost, že by bylo všechno ještì dobøe dopadlo, kdyby pan Konopík nebyl zasej v poledne spustil rámus, jako dyby byl na to teprve pøišel; zavolal ke zdi domovníka, že je zazdìní do kùlnièky ještì syrový, a na nás chtìl, abysme mu podepsali, že sme toho vzali za tisíc stoosumadvacet zlatejch*. To už ale letìlo kladívko panu Konopíkovi kolem hlavy, celej dùm byl vzhùru, ale tatínek na strážníka neèekal, jak byl, vybìhl a utíkal na øetìzovou, nemìl daleko. Ale my sme se s ním už neshledaly, až ho vylovili, mìl písek za nehty, a tìlo od toho zápasu ztrhaný. A my sme zùstaly v celým domì za zlodìje a ke všemu nás pan Konopík vyhodil na ulici... Ale neminulo

ho to, co ho minout nemìlo, dostal tou zednickou tøískou, když se Lén vrátil z vojny a když mì v tìch místech našel a když se dozvìdìl...“ A Maøka Kryštofova dala se do zuøivého vítìzného smíchu. Až potud mluvila samými útoènými výkøiky, hrdlo rozdírajícími, sluch drásajícími, stále výbojnìjšími, až bylo zjevno, že už ani nemùže více síly vložiti do svého kosti pronikajícího øevu, bylo také patrno, že není s to ani zastaviti jej, i pøerývky mezi vìtami byly vyplnìny rykem, a když dokonèila, její strašlivý smích byl pokraèováním tohoto vysilujícího vytržení. Smála se drobným, køeèovitým, nezadržitelným chychotem, hnusným, protože pøipomínal fysické podráždìní lechtáním, pro které se nemùže zastavit. Zmìnila se pøitom k nepoznání, i oèní dùlky jí jaksi vyhøezly na roveò brunátným, až krvavým tváøím, hrdlo zduøelo k prasknutí. Náhle vtom mávla rukama do vzduchu, odhodila i šáteèek i rùženeèek, zajíkla se ve smíchu docela tak jako malé dítì ve vzteklém pláèi, zaryla všemi prsty u krku pod vlòák a nesmírnì prudkým úsilím roztrhla sponu, že šátek s ní spadl, a tak v citronovì zeleném, hluboce vystøiženém živùtku s obnaženýma rukama, padla na kolena, zachytivši se obruby stolu. Aèkoli se tu zøejmì rdousila kuckajíc, nikomu ani nenapadlo, pøispìti jí. V auditoriu vykøikla elegantnì odìná dáma hysterickým hlasem, zdvihla se a zprostøed øady klestila si cestu ven, ženské poèaly prchati po celých skupinách. Otrlejší stavìli se na sedadla, ve všech oèích se jevilo zdìšení. Maøka zatím stále ještì kleèela pod stolem, na místì dusivých poèala nyní vydávati zvuky, nièemu lidskému nepodobné. Vyla ve stejných dutých, jednozvuèných pøestávkách. Zlob-

né napìtí proti ní, ježto bylo všeobecné mínìní, že se jedná o pøetváøku, bylo tìmi zvuky zlomeno. První, komu napadlo, že není možno, aby chtíc takto si poèínala, byl doktor Ryba. Pokroèil energicky smìrem k nemocné. Avšak døíve než mohl shýbnouti mohutné své tìlo, pøiskoèil sluha, poslušen znamení presidentova. Všechno se nyní sehrálo velice rychle. Kolem Maøky byly nyní tøi nebo ètyøi osoby, i od novináøkých zpravodajù pøiskoèil drobný, tetelivý mužíèek. Také porotce, který byl pøi výslechu Kabourkové si ulevil hlasitým zavoláním Krista, byl na cestì. Ukázalo se, že svìdkynì Kryštofová nemùže se postaviti. Soudní sluha, aby nohy její nevlekl, musel ji vzíti kolem pasu. A tak ji odnášel. „Do èekárny a honem lékaøe!“ kynul za ním president, pøesvìdèiv se pohledem ke køeslu soudních lékaøù znalcù, že už dávno odešli. Ani státní žalobce nebyl na svém místì. Tìsnì kolem jeho oèí mihla se hlava odnášené ženštiny, i zažil tak pohled nezapomenutelný. Zhaslé její oèi v rudém, až ohnivém oblièeji, jako od smrtelného zápasu upoceném, když zachytly Léna, náhle ožily s výrazem nevypsatelného procitnutí úlekem zdìšení. Ústa utýrané byla by jistì vykøikla zvoláním, vše, co až dosud pronesla, pøekonávajícím. Hustá bílá pìna, divnì se odrážející od temné èervenì jejích tváøí, mezi rty jejími tkvìjící, jako by jí byla ústa ucpala. S živým pocitem odporu zasedl korektní ten muž práva k svým papírùm, a když se mu pøed zrakem kmitl ještì jednou obraz hybného zmítnutí svìdkynì v náruèí sluhovì, pokus to vyrvati se z jeho objetí, pøi èemž cvalíkovité ruce její, opøe-

né o ramena sluhova, smìšnì vyènìly, zatím co bílý jakýs chvostík kníšel jí z rozcuchané hlavy, tu vzdychl si. Byl básníkem, jeho verše se tiskly, ovšem pod pseudonymem, a vše šeredné protivilo se mu do duše. Zakašlání obžalovaného, tentokráte jaksi nezvykle divnì znìjící, obrátilo pozor jeho k jednání soudnímu. Lén zùstal po celý traplivý výjev s Maøkou bez hnutí v naprosté bezúèasti. Krom toho jediného zakoulení oèima v okamžiku, když zaslechl její hlas, nikdo nebyl by vidìl na nìm stopy pøekvapení nad tímto osudným, rozhodujícím zadrhnutím jeho osudu, kdyby jej byl nìkdo vùbec na taková duševní hnutí stopoval. Bystrý pozorovatel byl by zvláštì od toho okamžiku, co Maøka zmizela za dveømi, uvidìl na nìm, že se zamìstnává záležitostí asi nekoneènì dalekou všeho, co se kolem nìho dìje. Leè bystrých pozorovatelù tu nebylo. Kašpar Lén bled jako sama smrt, která s ním sedìla na lavici obžalovaných. Jeho oèi, úžasnì záøící, upøeny byly na pøísedícího, jenž k nìmu právì mluvil. „Že jste se èinu, za vinu vám kladeného, skuteènì dopustil...“ „Vstaòte, obžalovaný, mluví-li s vámi soud!“ pøerušil svého kolegu pan president. Dlouhán vstal, zdvihl vysedlá ramena, lapl po vzduchu a mocnì spolkl. „Pojïte sem blíž!“ pobídl pan president. Dlouhán nachýlil hlavu a chvíli to trvalo, než se rozhodl uèiniti ty dva pracné kroky kupøedu. „Že jste to tedy udìlal, nebudete ovšem už po výpovìdi poslední svìdkynì popírati,“ pokraèoval pøísedící rada, proslulý svými bystrými záskoky obžalovaných, „øeknìte nám ale, proè

jste hodil cihlou a proè ne olovìnou vahou, jak jste to s tou ženštinou mìli umluveno ?“ Lén nic. „Já vám nìco øeknu; kdybyste byl pustil své obìti na hlavu vaše zednické závaží, bylo by se ovšem ihned podle nìho poznalo, že jste vy pachatel, že o tom být pochyba nemùže. Což?“ Lén zase ani nemukal, ale oèi jeho záøící stále více se vyjasòovaly, jako kdyby mu byl soudce sdìloval nìjakou vysvobozující novinu. „Já vám ještì nìco øeknu, obžalovaný... To hluboké opojení, ve kterém vás po èinu nalezli a o kterém jsme tady slyšeli tolik uèených názorù, to jste si zjednal z týchž dùvodù, abyste sebe jako pachatele zakryl. Vy jste to kvantum opojného nápoje, který obsahovala láhev vedle vás nalezená, vypil bud bezprostøednì pøed anebo bezprostøednì po èinu! No, mám pravdu, nebo nemám pravdu?“ A pan rada, zdùrazniv své „buï“, „anebo“ vbodnutím obou ukazovákù hluboko k zemi, zamlèel se ve vítìzoslavném pohledu na obžalovaného. Nemohlo býti upøenìjšího utkvìní než pohled rozzáøených, dokoøán otevøených oèí obžalovaného na soudce v tomto okamžiku. Bylo vidìt, že nìco øekne, že jej to stojí jenom jakési pøemáhání, jak ukazovalo nìkolikeré prudké oddechnutí a polknutí, jemuž, pomáhal vysedlými svými rameny. Již rozevøel rty, až mezi nimi zasvítily zuby, a to dodalo jeho mrtvolné tváøi dokonce zdání úsmìvu. Již mìl promluvit, vtom však vznesla se jeho lopatovitá, nyní jak deska tenká pravice vzhùru a se slyšitelným plesknutím pøilípla se k otevøeným jeho rtùm.

Ne však dosti tìsnì, nebo mezi prsty obžalovaného tenkým proudem chlístla èervená prudce až na soudní papíry, na nichž se rozhodoval jeho osud. Že Lén nechtìl tomuto poskvrnìní, bylo patrno z toho, že nyní plnou pìstí ucpal ústa, krev ronící, ale také marnì. Celá jeho pìst byla zbrocena, jako by v ní byl rozmaèkal hrst èerný tøešní. Ještì jeden nával a trestanecký jeho stejnokroj byl zalit krví. Jaksi do døepu zaklátil sebou Kašpar Lén, zacupal patami, couvaje nazad, a pak upadl naznak v celé délce. Hlava jeho svisla s podia a buchla o podlahu. Byla to Kabourková, recte Danielová, která bez køiku a vzlyku pøiskoèila a Lénovu hlavu pozdvihla... Tak udìlal Kašpar Lén z dlouhého krátký proces.