^.^..wv^.^ ^^^^'y^awvaf;^^;-
iVADELNÍ HRY KAULA
KAREL
APKA
APEK
MAKROPULOS
VAZEK
IIL
AVENTINUM
PRAHA
K
DIVADELNÍ HRY KARLA SVAZEK
APKA
lU.
VEC MAKROPULOS KOMEDIE O
TECH DJSTVÍCH
S
PEMNOU
AVENTINUM PRAHA
1922
Texf upravený pro jevišt
Tišno
jako rukopis
Provozovací právo téfo hry pro všechny sfáfy a ei, jakož i všechna osfafní práva, zvlášt právo pekladu, zfilmování atd., zadává jedin „Centrum", divadelní zastupitelství, spol. s r. o. v Praze VII, Nad Rudolfovou štolou . 6, jemuž jest každé provedení naped ohláciti Nepovolené provozování se stíhá soudn Copyright by „Centrum", agence théátrale, soc. á resp. lim., Prague,
Tchécoslovaquie
Rozepisování se trestá
MSR/^Hy
,
PEDMLUVA Tato nová komedie zaala
ped temi nebo tymi roky,
mne zamstnávali
tedy ješt
ped R.
asi
U. R.;
tehdy ovšem tanula mi na mysli jako román. Pati tedy látkov k vcem, které bych chtl mit už za sebou; ješt jeden takový úkol mi zbývá, abych se zbavil starých zásob.
Podntem
k ní byla theorie tuším prof.
Meni-
kova, že stárnutí je autointoxikace organismu.
Tyto dv okolnosti pedesílám proto, že letos v zim vyšlo nové dílo B. Shawa „Zpt k Methusalemovi" které znám dotud jen z výtahu a jež se - v míe patrn mnohem grandiosnjší - rovnž zabývá otázkou dlouhovkosti. Tato látková shoda je zcela nahodilá, a jak se zdá podle výtahu, je také jen povrchní, nebo
Bernard Shaw dochází k
Pokud mohu
soudit, p.
závrm práv opaným.
Shaw
vidí v
možnosti
žit
n-
kolik set let ideální stav lidstva, jakýsi budoucí ráj.
Jak
tená
pozná, v této knížce se líí dlouhovkost zcela jinak, jako stav velmi málo ideální a dokonce velmi málo žádoucí. Je tžko íci, co je správnjší; na obou stranách se nedostává bohužel vlastní zkušenosti.
Ale snad je možno pedvídat aspo to, že these Shawova bude platit za klasický pípad optimismu a these této knížky za beznadjný pípad pessimismu. osobní život nebude patrn ani šastnjší Nuže, ani smutnjší, budu-li nazván pessimistou nebo optimistou; avšak „býti pessimistou" zahrnuje, jak se zdá, jistou veejnou odpovdnost, cosi jako tichou výtku
mj
za špatné chování
veejn,
vi svtu a
že se v tom
smru
lidem. Prohlašuji tedy
necítím vinen; že jsem se
nedopustil žádného pessimismu, a jest-li ano, tedy bez-
ml
V této
naopak komedii jsem Neoptimistického. úmysl íci lidem nco útšného a vím, je-li optimistické tvrdit, že žít šedesát let je špatné, ale žit ti sta let je dobré; myslím jen, že prohlásit šedesátiletý (prmrn) život za pimený a dostidobrý,
deky a velmi nerad.
není zrovna
zloinným pessimismem. Dejme tomu
íci,
že jednou v budoucnosti nebude nemoci ani bídy ani neisté diny, to je zajisté optimismus ; ale íci, že tento dnešní život plný nemocí, bídy a diny není tak nadobro špatný a zatracený a má nco nesmírn cenného, to je " co vlastn? pessimismus? Myslím že ne. Snad je dvojí optimismus jeden, který se od špatných vci :
odvrací k emusi lepšímu, teba vysnnému; druhý, který hledá v samotných špatných vcech nco aspo trochu lepšího, teba jen vysnného. Ten první hledá rovnou ráj : není krásnjšího smru pro lidskou duši. Ten druhý hledá tuhle a tamhle aspo drobty relativního dobra : snad ani tento pokus není docela bezcenný. Není-li to optimismus, najdte pro to jiné slovo. Tím nemluvím jenom za tuto hru, kterou bych nerad zvláš podtrhoval; je to nenároná vc, k níž jsem se vrátil jaksi z poádkumilovnosti. Myslím zde zvlášt na „Život hmyzu", jenž mému spoluautorovi i vynesl Kainovo znamení pessimismu. Zajisté je velmi pessimistické pirovnávat lidskou spolenost k hmyzu;
mn
ale není ani trochu pessimistické -
lovka
k Tulákovi; a
ti,
pirovnávat jedince
kdo vytkli autorm, že
svým hmyzem ostouzejí lovenstvo, zapomnli, že svým Tulákem míní lovka a mluví k lovku. Vte, je jediný skutený pessimismus, a to je ten, který skládá ruce ; ekl bych, ethický defaitismus. lovk, který
nemže býti pessiznamená dvru, te-
pracuje, hledá a realisuje, není a
Každá snažná innost ba bez verbálního zdvodování. Taková Kassan^
mistou.
mohla být pessimistou, protože nic nedlala; kdyby bojovala za Tróju, nebyla by jim.
<íra
Krom
toho je jistá pessimistická literatura: to je
ta,
ve které se život jeví jako beznadjn nezajímavý a lovk i spolenost jako cosi složit a problematicky nudného. Tento vražedný pessimismus je však trpn.
K.C.
OSOBY: EMILIAMARTY JAROSLAV PRUS JANEK, jeho
.;/
syn
ALBERT GREGOR ^ HAUK-ŠENDORF Advokát
dr.
Solicifátor
K O L E N A T ý ^^
y
VÍTEK
KRISTINA, jeho
^ dcera
X
KOMORNÁ
LÉKA STROJNÍK
POKLÍZEKA
-/u.^/^.
/ ^.^ ^ I-
r
DJSTVÍ PRVNÍ SolicUátorv pokoj u dra. Kolenatého. V pozadí dvee ven, v levo do kanceláe. Pi zadní stn vysoká regi-
nesetnými píhradami abecedn znaenými; pi ni zebiek. V levo stl solicitátorúv, uprosted dvojitý stl písaský, v právo nkolik kesel pro ekající klienty. Na stnách rzné tarify, vyhlášky, kalendá atd. a telefon. Všude plno listin, knih, fascikl a akt. stratura s
akta do registratury: Ach je! Ach bože! Sarý už nepijde. Causa GregorPrus. G, G R, tady. Vylézá po žebíku Causa Gregor. Koukej, faky's už dodlala. Ahil Ach božeí Listuje ve fasciklu. Osmnáct set dvacet sedm. Osm-
VÍTEK
uklízí
Jedna hodina
—
. . .
Osmnáct
náct set dvaaticet. Dvaaticet.
set
tyi-
tyicet. tyicet. tyicet sedm. Za pár let jsme mohli mít stoleté jubileum. Skoda tak krásodpoívá ného procesu Zastrkuje fascikl. Zde cet.
!
.
.
.
vn.
causa Gregor-Prus. Ahi, nic netrvá Vanitas Prach a popel Usedne zamyšlen .
.
.
.
.
.
.
.
.
na nejvyšší píli žebíku. To se ví, šlechta. Stará šlechta. Jak by ne, baron Prus. A soudí se to sto let,
špinavci!
píte nadále,
hýkaná
— Pausa. „Citoyen! Obané
hlouek
tito držitelé
GREGOR
Což
králi Francie, tento stav, jenž za své
sady nedkuje tento
1
str-
aby tito privilegovaní, tato stará šlechta
pírod
ani
dvoan
a
rozumu, nýbrž
ddiných hodnostá,
pdy, moci práv
zstane
." Ahi! dveích, sám
i
stát
ve
zorován, chvilku poslouchá
Marate! 11
vý-
tyranii,
:
.
.
Dobrý
den,
nepo-
obane
— Re
VÍTEK To
není Marat, to je Danton. z Prosím tisíckrát za odpuštní, pane. GREGOR: Doktor tu není? :
23.
íjna
1792.
VÍTEK
slézá se
zebiku Dosud :
GREGOR: A
se nevrátil, pane.
rozsudek? VÍTEK Nevím nic, pane Gregore, ale GREGOR: Stojí tolšpatn? VÍTEK Nemohu sloužit ale škoda tak krásného
—
:
;
:
procesu, pane. GREGOR: Je ztracen?
VÍTEK: Nevím; náš
— já bych
GREGOR vrhne
starý je
od rána u soudu. Ale
se do klubovky: Zatelefonujte tam.
Volejte doktora Kolenatého. Rychle,
love
1
—
06k aparátu Prosím, hned. Haló í hnal pane, nebyl raci se od aparátu. Já bych to, k Nejvyšším soudu.
VÍTEK bží
:
GREGOR: Pro?
— Haló, dva dva ticet pt. Ti pt, — Obraci se. Protože to znamená konec, pane.
VÍTEK Protože :
ano.
GREGOR:
Jaký konec?
VÍTEK: Konec procesu. Konec causy Gregor. To už nebyl proces, pane, to byla historická památka. Do aparátu. Haló, sleno, je u vás jésté advokát Kolenatý? Tady jeho Obraci se. kancelá. Ze ho prosím k aparátu. Fascikl Gregor, pane, to je kus djin. Skoro sto let, pane Do aparátu. Haló Už odešel? Tak dkuju. Povsi sluchátko. Už odešel. Je asi na cest sem.
Když už to trvá pes devadesát
—
—
!
GREGOR: A
rozsudek?
VÍTEK: Nemohu
sloužit,
nebyl žádný. Já
—
Gregore ale když den causy Gregor ;
si
já
pane. Já bych chtl, aby si
nemohu pomoct, pane
pomyslím, že dnes je poslední píšu dvaaticet let.
— Už na ní 12
Tehdy sem chodil váš nebožfík pan
bh vnou
slávu
;
ale
otec, dej
mu
on a nebožtík doktor Kole-
nafý, ofec tohohle, to byla velká generace, pane.
GREGOR
Dkuju. VÍTEK Náramní právníci, pane. Samá kasace a zma:
:
tenost a takové drželi,
pane.
Ticet
ty kliky.
let
ten proces u-
A vy, prásk! hned k nejvyššímu soudu.
Jen aby už byl konec 1 Skoda tak krásného procesu pro vás. Takhle zabít stoletou causu!
GREGOR
Nežvate, Vítku.
:
konen vy-
Já to chci
hrát.
VÍTEK: Nebo konen prohrát, ne? GREGOR: Radji prohrát než než .
.
Vítku,
vždy by
se z toho
.
.
Poslyšte,
..
lovk zbláznil
:
mít po-
ád ped nosem stopadesát milion Mít je skoro Od malika slyšet jen o nich v hrsti Vstane. . .
.
.
.
.
.
.
.
Vy myslíte, že to prohraju? VÍTEK Já nevím, pane Gregore. Tuze sporný pípad. :
GREGOR: Nu VÍTEK
:
dobe. Ale
prohraju-li to,
pak
—
— pak se zastelíte, pane. Zrovna tak to íkal
nebožtík pan otec.
GREGOR:
Však
se zastelil.
VÍTEK: Ale ne pro
naši causu.
tak žije ... na konto ddictví
Pro dluhy. Když .
.
se
.
GREGOR zmuen, VÍTEK
:
usedne: Mlte, prosím vás! Ahi, nemáte nervy na velké procesy. Takový
krásný materiál ! Vylézá na žebíek a vyndává fascikl Gregor. Podívejte se, pane Gregore, na ta akta. Osmnáct set dvacet sedm, nejstarší íslo v naší kancelái. Unikát, pane! Zrovna do musea. A tohle krásné písmo z osmnáct set tyicet. Bože, ten lovk ml ruku! Jen se kouknte, jaké to je písmo!
Povídám, požitek.
GREGOR Vy jste blázen. :
13
!
!
VÍTEK ukládá pobožn
fascikl:
Ach
Jezus, snad fo
Nejvyšší soud ješt odroí. KRISTA oteve potichu dvee: Tafi, nepjdeš
VÍTEK
Pokej, hned
slézá:
—
—
hned
domu?
Jen co se
vráfí šef.
GREGOR
vstane:
VÍTEK: Ano.
GREGOR
:
To
slena dcera?
je
Jdi ven, Kristo.
Ale
Pokej na chodb.
bh uchovej, sleno. Snad
totiž
ne-
pekážím. Ze školy? KRISTA: Ze zkoušky.
VÍTEK Má
dcera zpívá v divadle. Tak
:
jdi už!
Tady
nemáš co dlat. Marty je o— hrom— ná! Kdo, sleno? KRISTA: No pece Marty! Emilia Marty!
KRISTA:
Táti, ta
GREGOR:
GREGOR: Kdo je to? KRISTA Vy nic nevíte To je nejvtší zpvaka na svt. Dnes veer zpívá — Ráno s námi zkoušela :
!
-Tatií VÍTEK: Nu, copak? KRISTA: Táti, já já
— — pjdu od divadla! Já
nebudu! za
tam
nic! za nic! Vzlyká a obrátí se zády,
VÍTEK bži k ni Kristo, co ti udlah ? neumím Táti, ta Marty nic KRISTA Protože :
.
:
Já
. . .
.
.
.
Kdybys ji
.
!
.
slyšel ... Já
už nikdy nechci
zpívat
VÍTEK Tak :
se podívejte
I
A má hlásek — Ale jdi, ty
hloupá Prosím t, dít !
GREGOR: Kdo ví, sleno; teba Marty te zrovna závidla. KRISTA:
A
GREGOR:
ta slavná
co? Vaše mládí.
VÍTEK No práv Tak :
by vám
!
vidíš, Kristo.
14
To je pan Gré-
!
Pokej, až budeš mít
gor, víš?
a
její léfa
.
.
.
Jak je
Marfy stará?
KRISTA Nevím. To VÍTEK: No tak vidíš, .
:
. .
nikdo
. . .
nepozná. Asi ticet.
je vk, dve! KRISTA: A krásná je Bože, ta je krásná VÍTEK: Prosím t, v ticeti létech! To toho je! Po-
To už
ticet! !
kej, až ty
GREGOR:
—
Sleno, dnes veer se
Na
divadla. Ale ne na Marty.
KRISTA: To díval
podívat do
byste musel být osel, kdybyste se ne-
na Marty.
A
k tomu
GREGOR: Dkuju. To VÍTEK:
pjdu
vás.
slepý.
staí.
Ahi, taje hubatá.
KRISTA Nemá mluvit o Marty, když jí nezná. Každý :
je
po
Každý! Vejde dr. Kolenatý. koukejme, Kristinka! Pozdrav
ní blázen!
KOLENATÝ:
I
— Aha, pan klient je tady. Jak se vede?
GREGOR: Jak jsme dopadh? KOLENATÝ: Ješt nijak. Nejvyšší
bh
soud se práv
— GREGOR: — k porad? odebral
KOLENATÝ: Ne, k obdu. GREGOR: A rozsudek?
KOLENATÝ Až
odpoledne, milý pane. Jen strpení. už ? VÍTEK: Ach bože, bože! KOLENATÝ: Co je? VÍTEK: Skoda tak krásného procesu. GREGOR usedá: Zas ekat! To je strašné! :
Obdval
jste
KRISTA
k Vítkovi: Tak poj, táti! Jak se má, Kristinko? Ale to mám radost, že ji zas jednou vidím! GREGOR: Doktore, docela upímn jak si stojíme? KOLENATÝ: Lála.
KOLENATÝ
:
:
15
?
!
.
GREGOR: špatn? KOLENATÝ: Poslyšte, pítelíku, dlal jsem vám nkdy njaké nadje? GREGOR: Pro tedy pro KOLENATÝ: Pro vám ten proces vedu? Inu, pro.
.
.
.
.
tože jsem vás zddil, kamaráde. Vás, Vítka, a tamhle
Co chcete? Kausa Gregor, to se ddí v rojako nemoc. Však vás to nic nestojí. GREGOR: Dostanete palmár, až to vyhraju. KOLENATÝ: A to se tuze tším. GREGOR: Vy tedy myslíte KOLENATÝ: Když to chcete vdt, ano. ten stl.
din
—
GREGOR: — že to prohrajeme KOLENATÝ: Ale to se rozumí.
GREGOR zc/rcen: KOLENATÝ No,
zastelit se ješt nemusíte.
KRISTA:
se chce zastelit?
Dobrá.
'
Táti,
on
GREGOR pemáhá se
:
ujednáno, že se dnes
Kdepak, sleno. Márae
veer pijdu na
pec
vás podívat.
KRISTA Na mne ne. Zazvonni. VÍTEK Kdopak zas — eknu, že tu nejste. :
Vychází Vyhoditi Vyhodit! ven. KOLENATÝ: Pro pána krále, Kristinko, ona vy:
rostla
!
Pomalu
KRISTA: Ne,
z ní
bude ženská.
jen se podívejte 1
KOLENATÝ: Copak? KRISTA: Ten pán
GREGOR
:
hrozn
zbledlí .jak Já? Prosím za odpuštní, sleno.Ponkud .
.
nachlazen.
VÍTEK
:
za dvemi. Tudy, prosím. Ano, prosím. Jen
rate Vejde
KRISTA
:
EMILIA MARTY, za
Ježíši, to je
ni
VÍTEK.
Marty
EMILIA na prahu Doktor Kolenatý ? :
16
KOLENATÝ:
Prosím. Mohu sloužit? jsem Marty. Jdu k vám ve vci Já KOLENATÝ s ohromnou poklonou ukazuje k své kancelái: Rate, prosím! EMILIA: ve vci procesu Gregorova. GREGOR: Jakže? Milostivá paní EMILIA Nejsem vdána. KOLENATÝ Sleno Martyová, to je pan Gregor, mj mandant. EMILIA prohlíží si Gregora. Tenhle? Af tu teba zstane. Usedne. VÍTEK strká Kristu ze dveí: Poj, Kristo, pojl Po
—
EMILIA:
—
—
:
:
špikách odejde, klan se. EMILIA: To dve jsem nkde vidla. KOLENATÝ zavírá za nimi dvee: Sleno Martyová, je mi ohromnou ctí — EMILIA: O prosím. Tedy vy jste ten advokát —
KOLENATÝ
usedá proti
ní:
K
službám.
EMILIA: — co zastupuje toho Gregora —
GREGOR:
Totiž mne.
— v procesu o ddictví Pepi Prusa?
EMILIA:
KOLENATÝ: Totiž barona Josefa Ferdinanda Prusa, zesnulého 1827.
EMILIA Jdte, on už umel? KOLENATÝ Bohužel. Dokonce málem :
:
už
ped sto
léty.
EMILIA A chudáek. To jsem nevdla. KOLENATÝ: Ah tak. Mohu vám snad :
v
posloužit
nem jiném?
EMILIA
vstane
:
Oh,
já
vás nechci zdržovat.
KOLENATÝ vstane:
Pardon, sleno. Myslím, že jste se neobtžovala bez píiny. EMILIA Ne. Usedne opt. Chtla jsem vám nco íci. KOLENATÝ usedá Ve vci Gregorov ? :
:
17
!
EMILIAiSnad.
KOLENATÝ:
Ale vy
jste cizinka,
že?
EMILIA Ovšem. Teprve dnes ráno jsem vbec zvdla o vašem ... o procesu tohohle pána. Docela :
náhodou.
KOLENATÝ: Hleme EMILIA: Jen o
mn,
1
z novin, víte?
Hledám, co tam píšou
tu: „Poslední den procesu
a najednou
Gregor contra Prus." Náhoda, co?
KOLENATÝ Inu, bylo to ve všech náhodou EMILIA: A protože :
.
na
nco vzpomnla
.
.
.
.
.
.
.
Zkrátka,
.
novinách. protože jsem
si
mžete mi nco
íci o tom procesu? Tažte se chcete. Prosím. EMILIA Já o tom nic nevím.
KOLENATÝ
na
:
:
KOLENATÝ: Zhola nic? Ani slova? EMILIA Vždy o tom slyším poprvé. KOLENATÝ- Ale pak — promite — pak :
nechápu, jaký máte zájem GREGOR Jen vypravujte, doktore. KOLENATÝ Inu, sleno, je to takový shnilý proces. EMILIA: Ale Gregor je v právu, že? KOLENATÝ: Patrn. Ale s tím to nevyhraje.
—
:
:
GREGOR: Tak zante. EMILIA Aspo v hlavních :
KOLENATÝ
rysech.
Nu, baví-li vás to Položí se v lenošce a rychle odíkává. Tak tedy kolem roku 1820 vládl na baronském panství Prus, totiž na dvorech Semonice, Loukov, Nová Ves, Konigsdorf a tak dále slabomyslný baron Josef Ferdinand Prus EMILIA Pepi že byl slabomyslný? Ó ne . . .
:
—
:
KOLENATÝ Snad tedy podivínský. EMILIA eknte nešastný. KOLENATÝ Pardon, to snad nemžete vdt. :
:
:
18
EMILIA Vy :
teprv ne.
KOLENATÝ:
Nu,
bh
zemel
Prus, kferý
su. Tedy Josef Ferdinand bezdtek a bez závti
neženaf,
roku 1827.
EMILIA:
Na zemel?
KOLENATÝ
:
Zápal
mozku i
co.
vázal jeho cousin, polský baron
Zabrze-Pinski. Proti
V ddictví
se u-
Emmerich Prus-
nmu
vystoupil s žalobou o celé ddictví jistý hrab Szepházy de Marosvár, synovec matky zesnulého, což se nás jinak netýká; a s nárokem na zboží Loukov jakýsi Ferdinand Karel Gregor, takto pradd mého klienta.
EMILIA: Kdy?
KOLENATÝ: Hned
roku 1827. EMILIA: Pokejte; tehdy musel být Ferdi
JGsté
chlapec.
KOLENATÝ
Zcela správn. Tehdy chov^anec Tereziánské akademie, zastoupený vídeským advokátem. Jeho nárok na zboží Loukov se opíral o tato fakta že zesnulý rok ped smrtí se dostavil osobn, hochpersonlich, k správci Tereziánské :
:
pedn
akademie a prohlásil, že odevzdává das obengenannte Gut samt Schloss, Hófen, Meierhofen und Inventá, tedy celé svrchupsané zboží na vydržování des genannten Minderjáhrigen, tehdy eeného nezletilého Gregora, kterýžto eený má býti, falls und sobald er majorenn wird, ili v termínu plnoletí uveden in Besitz und Eigentum, to jest v plné vlastnictví svrchupsaného zboží. Item o fakt, pro sekundo: že eený nezletilý dostával na rozkaz a za živobytí zesnulého požitky a výkazy svrchupsaného zboží s titulem Besitzer und Eigentiimer des Gutes Loukov, ímž tedy je podán dkaz tak zvaného naturálního držení. 19
EMILI A: Tedy tím by bylo všecko v poádku, ne? Pardon. Proti tomu baron Emmerich
KOLEN ATÝ:
Prus namítal, že darování svrchupsaného zboží není provedeno knihovn, totiž zápisem v gruntovní knize, že zesnulý nezanechal psaného testamentu hingegen a naopak ve své poslední hodince uinil ústní poízení ve prospch osoby jiné EMILIA To není možno Které osoby ? KOLENATÝ Tady je háek, sleno. Pokejte, hned vám to petu. Vylézá po žebíku k registratue. To vám je legrace, uvidíte. Aha, tady je to. Vyndá fascikl Gregor, usedne na poslední píli a rychle listuje. Zvzvzvzv, aha. „Das wáhrend des Ablebens des hochwohlgebornen Majoratsherrn Freiherrn Prus Josef Ferdinand von Semonitz vorgenommene ProtokoU usw." Teda úmrtní protokol, sleno, který podesal njaký páter, doktor a notá u smrtelné
—
—
:
—
!
•
postele Josefa Pruse.
Tak tedy:
.
.
.
„umírající
.
.
.
otázán podepsaným notáem, ve vysoké horece má-li ješt njaké pání prohlásil nkolikrát wiederholten Male dasz das že zboží Loukov . . .
.
.
—
.
—
—
Herrn Mach Gregor zukomMach Gregor. Zastrkuje fascikl. Njakému panu Machovi, sleno. Njakému Gregoru Machovi, ili po esku ehoi Machovi, osob tehdy nepovdomé a nezvstné. Zstane sedt nahoe. EMILIA Ale to je omyl Pepi pec myslel urit Allodium Loukov
men
soli ..."
:
.
.
.
Zavírá akta. Herrn
!
Gregora, Ferdi Gregora!
KOLENATÝ
Patrn, sleno ale co je psáno, je psáno. Tehdy opravdu eený Gregor namítal, že slovo „Mach" se ocitlo v ústní závti jen njakým peslechnutím nebo pepsáním, že „Gregor" tam má být jménem vlastním a nikoliv kestním et caetera. ;
:
20
!
Ale
litera scripta valef,
— a Emmerich Prus podržel
Loukov celé ddictví. EMILIA: A Gregor? i
KOLENATÝ
Gregor nic. Zatím ten cousin Szepházy, náramn zajímavý lotr, kdesi vyšáral njaké individium, které se náhodou jmenovalo Mach. Tak tenhleten Mach se vám pihlásil u soudu, že prý zesnulý ml k nmu tajné závazky :
podle všeho
eho — patrn choulostivého rázu — EMILIAiTojeležI
Zajisté. A že se hlásí o Loukovské ddictví; naež pan Mach zmizel, nechávaje v rukou pana Szepháze notáský postup svých nárok na Loukov, za, to historie nepraví. A te ten kavalír Szepházy procesoval jeho jménem o Loukov, a považte si, že to vyhrál. Nyko byl
KOLENATÝ:
eho
—
Loukov
zas jeho.
EMILIA To
nesmysl Švanda, co ? A tehdy eený Gregor zaal proces proti Szepházovi že dotyný Mach není de jure ddicem Loukova, že zesnulý inil ústní poízení ve stavu vysoké horeky a kdesi :
KOLENATÝ
je :
:
eho
Po dlouhém tahání to vyhrál, pedešlý rozsudek zrušen, ale Loukov nebyl odevzdán Gregorovi, nýbrž zase Emmerichu Prusovi, rozumíte? GREGOR: Víte, sleno, tomu se íká spravedlnost. EMILIA: A pro to nedostal Gregor? KOLENATÝ: Inu, drahá sleno, z tch a onch vysoce formálních dvod, a pak, vzhledem k tomu, že ani Mach, ani Ferdinand Karel Gregor nebyl k zesnulému v pomru píbuzenském EMILIA: Ale pokejte! Vždy to byl jeho syn! KOLENATÝ: Kdo? syn? EMILIA: Gregor! Ferdi byl pece Pepiho syn! cosi.
eho
—
í
21
GREGOR vyskoí Jeho syn ? Jak to víf e ? KOLENATÝ sebhne s žebíku Jeho syn ? A :
:
mafka? A: Mafka? To byla EMILI
kdo
byla, prosím,
jmenovala se Ellian Mac Gregor, zpvaka z vídeské Dvorní opery. GREGOR: Jak že se jmenovala ? EMILIA Mac Gregor. Vífe, to je skotské jméno. .
.
.
:
GREGOR:Slyšíte,doktore?MacGregorlMac1Macl Žádný Machl Chápete už? KOLENATÝ usedá: Ovšem. A pro pak se, sleno, syn nejmenoval taky Mac Gregor ? Ferdi totiž vbec Inu, z ohledu k matce nepoznal svou matku. KOLENATÝ Ah tak. A máte na to, sleno, njaké její
EMILIA
—
:
:
doklady?
EMILIA: Nevím. Tak dál KOLENATÝ: Tak dál Nu, od té doby trvá proces o Loukovské zboží s njakými pestávkami až po naše dny, tedy skoro sto let successive mezi nkolika generacemi Prus, Szepház a Gregor a za výtené právní pomoci doktor Kolenatých. Dík této pomoci to prohraje poslední Gregor definitivn, a sice náhodou zrovna dnes odpoledne. Tak, a to je všecko. EMILIA A stojí ten Loukov za tohk tahaek ? GREGOR: To si myslím. KOLENATÝ Víte, v šedesátých letech byl na louoteven uhelný dl. Cena se nedá ani kovské pibližn odhadnout.Reknme sto padesát milion. EMILIA: Nic víc? Ne, nic víc. by to stailo. KOLENATÝ Drahá sleno, máte ješt njaký dotaz ? EMILIA: Ano. Co potebujete, abyste ten proces vyhrál? :
:
pd
GROGOR
Mn
:
:
22
t
KOLENATÝ:
Inu, nejmilejší
by
mn
byl
poádný
psaný testament.
EMILIA
:
A
njakém ?
víte o
KOLENATÝ: Žádného EMILIA: To
není.
je hloupé.
KOLENATÝ: Nepochybn.
Vstane. ]eltc
njaký
dotaz ?
te patí starý Prusv dm? GREGOR: Práv mému odprci. Jaroslavu Prusovi. EMILIA A jak se íká tm skíním, co se do nich EMILIA: Ano. Komu :
dávají staré spisy?
GREGOR: Archiv. KOLENATÝ: Registratura. EMILIA Tak poslyšte, v Prusov dom bývala taková skí. Každá zásuvka mla letopoet. A tam dával Pepi staré výkazy, úty a jiné krámy, rozu:
míte ?
KOLENATÝ: EMILIA
:
Ano,
to se
dlává.
A na jedné zásuvce byl letopoet 1816. Víte,
toho roku se Pepi seznámil s tou Ellian Mac Gregor. Na vídeském kongresu nebo tak nkdy.
KOLENATÝ: Aha EMILIA:
A
do
té
které od Elliany
KOLENATÝ
zásuvky schoval všechny dopisy,
ml.
usedá: Jak to víte?
EMILIA: Nemusíte se mne ptát. KOLENATÝ: Promite. Jak je libo. EMILIA Jsou tam také dopisy od správc a takových :
lidí,
víte? Zkrátka
KOLENATÝ: EMILIA
:
hrozn mnoho
Myslíte, že to už
KOLENATÝ
:
starých papír.
Ano.
nkdo
spálil ?
Snad. Dost možná. Ostatn uvidíme. se tam podívat?
EMILIA: Pjdete
KOLENATÝ:
Zajisté.
Ovšem 23
dovolí-li
pan Prus.
A když
EMILI A:
.
nedovolí? dlat! zásuvku musíte dostat jinak, rozu-
KOLENATÝ: Což
u
EMILIA: Pak míte ?
KOLENATÝ
Ano, o plnoci s provazovým žebíkem, paklíi a tak dále. Sleno, sleno, vy máte názory o nás advokátech 1 EMILIA: Ale vy to musíte dostat do rukou KOLENATÝ: Nu, uvidíme. A dál? mezi pak je EMILIA: Jsou-li tam ty dopisy, :
1
nimi
.
.
.
taková velká žlutá obálka —
KOLENATÝ: A
v ní
EMILIA Prusv
testament. Vlastnoruní a
:
.
.
.
zapee-
tný.
KOLENATÝ vstane: Pro živého boha! GREGOR vyskoí: Víte to jist? KOLENATÝ: Prosím, co je v nm? jaký je? EMILIA Nu, v nm Pepi odkazuje.
statek Loukov nasvému nemanželskému synu Ferdinandovi dne toho a toho. Datum rozenému na Loukov jsem zapomnla. :
. .
. .
.
.
.
.
.
.
KOLENATÝ: Výslovn? EMILIA Výslovn. :
KOLENATÝ: A
obálka je
zapeetna?
EMILIA: Ano.
KOLENATÝ Pvodní :
peetí Josefa Pruse ?
EMILIA: Ano. Tak dkuju. Sedne si. A pro pak si sleno, vlastn dláte blázny ? EMILIA Já ? Ah tak, vy mi nevíte. KOLENATÝ To se rozumí že ne. Ani slova. Jak se mžete opovážit GREGOR Ale já jí KOLENATÝ Mjte rozum. Je-li obálka zapeetna, jak mže nkdo vdt, co v ní je? No eknte!
KOLENATÝ
:
z nás,
:
:
vím
:
!
:
24
—
-
!
GREGOR: Ale KOLENATÝ: V obálce sto let zapeetné! GREGOR: Pes to — KOLENATÝ: A v cizím dom! Nebute
dtina,
Gregore.
GREGOR
:
vím a dost
Já
KOLENATÝ:
Nu, jak chcete. Drahá sleno Mar-
tyová, vy máte zvláštní, zvláštní schopnost poví-
dat
.
.
.
pohádky. Zvláštní
slabost,
opravdu. Trpíte
astji? GREGOR: Oh, mlte aspo! tím
KOLENATÝ: To
se
ví,
jako hrob. Naprostá dis-
krétnost, sleno.
GREGOR A abyste vdl, doktore, iá doslova vím :
nám slena ekla — EMILIA: Jste aspo gentleman. všemu, co
GREGOR —
bu ihned pojedete do Pru— KOLENATÝ To asi neudlám. Anebo — GREGOR: — anebo požádám o tu službu prvního a proto,
:
sova
domu
a požádáte o papíry z roku 1816
:
advokáta
z
telefonního adresáe a
svím mu causu
Gregor.
KOLENATÝ Pro mne a za mne — GREGOR Dobrá. Jde k telefonu a listuje v adresái. KOLENATÝ jde k nmu Poslyšte, Gregore, necht tch hloupostí. Vždy jsme pátelé, ne? Myslím :
:
:
dokonce, že jsem býval vaším poruníkem. Dr. Ábeles Alfred, dvacet sedm šedesát
GREGOR: jeden.
KOLENATÝ: love, aspo tohohle je
má
vat
—
si neberte! To poslední rada. Chcete-li se nadobro ruino-
GREGOR
do telefonu: Haló! Dvacetsedm šedesát
jeden.
25
EMILIA: Dobe, Gregore!
KOLENATÝ: Nedlejte ostudu ddinou causu takovému —
GREGOR do telefonu
—
v kancelái
:
1
Nedáte pece naši
Doktor Ábeles ? Tady Gregor
KOLENATÝ vytrhne mu sluchátko Pokejte. Pojedu. GREGOR: K Prusovi? KOLENATÝ Teba k ertu. Ale te se mi odtud ani :
:
nehnte.
GREGOR: lám
—
Doktore, nepijdete-li za hodinu, zavo-
— Pardon,
sleno. A prosím vás, nepobláznte mi ho nadobro. Bží ven.
KOLENATÝ:
I
kušte!
GREGOR: Konen! EMILIA
Je opravdu tak hloupý ? Není. Je to jenom praktik.
:
GREGOR
Neumí poítat zázrak, ekal na a pišla vždycky jsem se zázraky. Já jste vy. Dovolte, abych vám podkoval. :
nestojí za e. GREGOR Hlete, mám skoro jistotu, že ta záv opravdu najde. Nevím pro vám
EMILIA Oh, :
.
:
.
že se tak ne.
smírn vím. Snad proto, že jste tak krásná. EMILIA: Jak jste stár? GREGOR Ticet tyi. Sleno Marty ová, od malika jsem žil jen tím, že musím dostat ty miliony. Ne:
mžete
si
pedstavit, co to je. Žil jsem jako blázen, Kdybyste nebyla
nedovedl jsem jinak pišla
—
EMILIA: Dluhy?
GREGOR:
Ano. Dnes v noci bych se patrn musel
zastelit.
EMILIA Nesmysl. GREGOR Nic vám neskrývám, sleno. :
:
bylo pomoci.
A najednou 26
Mn už ne-
pijdete vy, pijdete
bh
:.
ví
odkud, slavná, úžasná, plná tajemství
mne
— Pro
.
.
.
abyste
Pro
smjete?
se mi smjete? EMILIA: Hlouposti. Nic to není. GREGOR: Budiž, nebudu mluvit o sob. Drahá sleno, jsme sami. Zapísahám vás, mluvte Vy-
zachránila!
se
1
svtlete mi vše!
EMILIA: Co ješt? ekla jsem
GREGOR
:
až dost.
Jde tu o rodinné vci. Dokonce o
jistá
.
.
Vy jste do nich zasvcena njakým neobyejným zpsobem. Proboha, eknte mi vše! rodinná tajemství.
EMILIA
hlavou.
vrtí
GREGOR: Nemžete? EMILIA: Nechci.
GREGOR
Jak víte o tch dopisech ? Jak víte o tom testamentu? Odkud? Jak dávno? Kdo vám to všecko ekl ? S kým jste ve spojení ? Pochopte že :
.
musím vdt, co znamená? EMILIA: Zázrak.
GREGOR:
za tím
Kdo
jste?
Co
Ano, zázrak. Ale každý zázrak
—
vysvtlit. Jinak je jste
je.
.
to vše
se
musí
jinak je nesnesitelný.
Pro
pišla?
EMILIA
Abych vám pomohla. mi chcete pomáhat? Pro práv Jaký na tom máte zájem? :
Jak vidíte.
GREGOR: Pro
mn?
EMILIA: To
je
GREGOR: Má
má vc. také.
zavázán za vše, za
Sleno Martyová,
jmní, za
život sám,
budu-li
vám
povzte mi
co vám za to smím položit k nohoum ? EMILIA: Co tím myslíte?
GREGOR: Co vám
za to
Martyová? 27
mám
nabídnout, sleno
!
!
EMILIA Ah
tak,
:
provise,
vy mi chcete dáf
.
íká
.
.
se
tomu
ne?
GREGOR: Proboha, jmenujte to jinak jednoduše
vdnost;
což vás
mže
EMILIA: Bah, mám sama dost. GREGOR: Promite, jen chudák
í
íkejte tomu když
—
urazit,
mže
mít dost.
Bohatý nikdy ne. EMILIA pekypí: Tak se podívejme! Ten niema
mn
nabízí peníze
GREGOR doten
Odpuste, nedovedu pijímat dobrodiní. Pausa. Sleno, íká se vám božská Marty. Ale v našem lidském svt by princ z pohádky požádal ... o svj podíl za takovou službu. Je to slušné a v poádku. Rozumjte, já mluvím :
.
.
.
i
o milionech.
EMILIA: Už by chtl
rozdávat, ten
maliký! Jde
k oknu, divá se ven.
GREGOR Pro :
Dal bych tyová
pl
se mnou mluvíte jako s chlapcem? Sleno Maddictví, kdybyste
—
EMILIA: Nu?
GREGOR
:
Je to až nesnesitelné, jak se vedle vás cí-
tím maliký. Pausa.
EMILIA
obrátí se
GREGOR:
EMILIA: Jak
GREGOR:
:
Jak se jmenuješ ?
Cože? se jmenuješ?
Gregor.
EMILIA: Jak?
GREGOR: Mac
Gregor.
EMILIA: Kestním jménem, hlupáku!
GREGOR:
Albert.
EMILIA Maminka :
ti
íká
Bertíku,
GREGOR:
vi?
Ano. Totiž moje matka už zemela. EMILIA Bah, všechno to jen umírá. Pausa. :
28
!
GREGOR: Jaká jaká byla Ellian Mac Gregor? EMILIA: Konen! Ze f napadlo se na ni zeptat! GREGOR: Víte o ní nco? Kdo byla? .
.
.
.
.
.
EMILIA Veliká zpvaka. :
GREGOR: EMILIA:
Byla krásná?
Byla.
GREGOR:
Milovala mého prapradda? EMILIA: Ano. Snad. Svým zpsobem. GREGOR: Kde zemela? EMILIA Nevím. Tak dost, Bertíku. Až zase jindy. :
.
.
.
.
.
.
Pausa.
GREGOR piblíží se EMILIA Pro :
GREGOR A :
k
ní'-
Emilie!
tebe nejsem Emilie. co jsem já pro vás ? Proboha, nedráž-
dte mne! Neponižujte mne! Myslete chvilku, že vám nejsem niím zavázán že jste jen krásná žena, která nkoho oslnila. Poslyšte, chtl bych vám ;
íci
Vy
.
.
.
.
.
.
Vidím vás poprvé
.
.
.
Ne, nesmjte se mi
jste strašliv extravagantní.
EMIiJA." Já se nesmju, Bertíku.
GREGOR
:
Já j s e
Nebu blázen.
m blázen. Nikdy jsem nebyl takový
blázen jako te. Vy, vy jste úžasn rozilující. Jako Vidla jste už téci krev? To lovka rozbsní, do nepíetnosti. vy, to se cítí na první pohled ve vás je nco hrozn divého Prožila jste bitevní alarm.
A
:
mnoho?
Poslyšte, já nechápu, že vás
dosud nikdo
nezabil.
EMILIA: Nezaínej!
GREGOR: Te mne necht mluvit! Byla jste na mne hrubá to pipraví o rozvahu. Jen jste sem vešla, jako z výhn. Co je to? loa dýchlo to na mne vk hned vtí a vzepne se jako zvíe. Vy vzbouzíte já nevím co strašného. ekl vám to už nkdo? Emilie, vy pece víte, jak jste krásná! ;
.
.
.
29
!
!
EMILIA unaven: Krásná? Oh, neíkej foí Hleí GREGOR Pro boha, co fo dláte? Co to dláte s o:
Emilie, nedlejte to!
blíejem? couvá.
vypadáte stae! To
EMILIA
tiše:
Tak
je
Te.
.
.
te
hrozné!
vidíš. Jdi, jdi, Bertíku,
nech mne!
Pausa.
GREGOR
Odpuste, byl jsem Usedá. Jsem smšný, že?
EMILIA
:
Nevím co dlám.
.
.
vypadám velmi stae ?
Bertíku,
GREGOR nedivá se na nní
.
:
Ne,
ni:
jste krásná.
K
zbláz-
krásná.
EMILIA: Víš co bys mi mohl dát?
GREGOR zvedne hlavu EMILIA Tys mi sám :
:
Jak?
nabízel
.
.
.
Víš, co
bych od
tebe chtla?
GREGOR: EMILIA:
Všechno
je vaše.
Poslyš, Bertíku, umíš
GREGOR:
Ne.
EMILIA Nu vidíš, pak mi ty ecké listiny :
GREGOR:
ecky?
to
nemá pro
tebe ceny. Dej
Jaké?
EMILIA: Ty, co dostal Ferdi, rozumíš, Gregor, tvj praddek. Od Pepi Pruse. Víš, je to ... je to jen památka. Dáš mi to?
GREGOR
:
Já o
žádných nevím.
EMILIA: Nesmysl, musíš je
mít! Pepi
pece slíbil,
že
mu je odevzdá Proboha, Alberte, ekni, že ie máš GREGOR: Nemám. EMILIA prudce vstane: Cože? Nelži! Máš je, vi? !
GREGOR
vstane
:
EMILIA Hlupáku :
Nemám. !
Já je chci ! Já je
Najdi je!
GREGOR: Kde jsou? 30
musím mít, slyšíš ?
-
!
EMILI A: Copak já vím? Hledej! Pines proto sem jedu — Bertíku
jel
Vždy
GREGOR: Ano. EMILI A: Kde jsou? Proboha, pemýšlej trochu GREGOR: Nejsou u Pruse? EMILIA Vezmi mu je Pomoz pomoz mi Tele1
—
1
:
—
fonní zvonek.
GREGOR: EMILIA
Okamžik.
Bží
k telefonu.
klesá do lenošky: Proboha, najdi, najdi je!
GREGOR do
telefonu: Haló!
Zde kancelá doktora
Kolenatého. — Není tu. — Mám nco vyídit? Zde Gregor, — Práv ten. — Ano. Ano. — Dobrá. Dkuju zdvoile. — Povsí telefon. Hotovo.
EMILIA: Co?
GREGOR: Proces Gregor-Prus. Nejvyšší soud práv vynesl rozsudek. Zatím jen
dvrná
zpráva.
AMILIA: A?
GREGOR:
Prohrál jsem. Pausa. ten tvj osel advokát to nemohl chvilku zadržet? GREGOR mlky krí rameny. EMILIA: Ale mžeš se JGŠté odvolat, ne?
EMILIA
:
Copak
GREGOR:
Nevím. Myslím že
ne.
EMILIA: To je hloupé. Pausa. EMILIA Poslíš, Bertíku, já ti zaplatím dluhy, rozumíš? :
GREGOR: Co je vám
do mne? Nechci.
EMILIA: Ty ml! Zaplatím
mžeš hledat ten GREGOR: Emilie EMILIA
:
Zavolej mi auto
Vejde rychle
DR.
je a dost.
A te
mi po-
rukopis.
—
KOLENATÝ
KOLENATÝ:
a za ním
PRUS.
Našli jsme! Našli! Vrhá se ped Emilii na kolena. Milostivá, prosím miliónkrát za odpu-
31
štní. Jsem sfaré hloupé zvíe a vy jste
všev-
doucí 1
PRUS podává Gregorovi ruku
Graf uluju k skvlému
:
testamentu.
GREGOR PRUS:
Není pro. Práv jste proces vyhrál vy. Ale vy snad zažádáte o restituci? :
GREGOR: Cože? KOLENATÝ vstává provedem
:
Ale
to se rozumí,
miláku!
Te
restituci naší causy.
EMILIA:Bylototam?
KOLENATÝ: To se ví: testament, dopisy a nco PRUS Prosím, pedstavte mne. KOLENATÝ: Ah pardon. Sleno Martyová, .
.
ješt
.
:
to je
pan Prus, náš úhlavní nepítel.
EMILIA: Tší mne. Kde jsou
ty
dopisy?
KOLENATÝ: Které? EMILIA: Od Elliany. PRUS Dosud u mne. Pan Gregor se o n nemusí bát. :
EMILIA: Dostane je?
PRUS Bude-li ddit, slen pramatce. :
EMILIA:
zajisté.
Poslyš, Bertíku
Na památku po
.
.
.
—
PRUS Aha, vy dva se dobe znáte. Myslil jsem si to. GREGOR: Pardon, poznal jsem slenu Martyovou :
—
teprve
EMILIA
PRUS:
:
Ml
1
Bertíku, ty dopisy
Vrátit?
EMILIA Oh :
mn pak vrátíš, vi ?
Copak byly nkdy vaše?
ne.
Ale Bertík mi
je dá.
PRUS: Sleno, jsem vám nesmírn zavázán za vaše odhalení. lovk konen ví, co má v dom. Za to bych vám rád nabídl pknou kytici. EMILIA
:
Nejste štdrý. Bertík
PRUS: Plný vz
kvtin, ne? 32
mn nabídl víc.
!
EMILIA Ne,
ale já
PRUS: A vy
jste je
:
EMILIA:
Bh
nevím kolik milion. pijala?
uchovej.
PRUS Dobe jsfe :
udlala. Jen nic nebrat
pedem
I
EMILIA: Copak nám nco schází? PRUS: Nu, snad njaká malikost. Dejme tomu doklad, že ten syn Ferdinand je nesporn Ferdinand Gregor. Víte, tihle právníci jsou puntikái.
EMILIA: Njaký
PRUS: Aspo
.
.
.
písemný doklad?
to.
EMILIA Dobrá. Doktore, pošlu vám ráno nco tako:
vého.
KOLENATÝ
:
Jakže, vy to vozíte ssebou ?
Pro pána
boha
EMILIA píke:
Je to tak divné,
KOLENATÝ
toto, já
:
I
gore, zavolejte
si
co?
už se nedivím niemu. Greteba dvacet sedm šedesát jeden.
GREGOR: Doktora Abelesa? Pro? KOLENATÝ Protože se mi, holenku, :
zdá, že
— že
— No, uvidíme.
PRUS: Sleno Martyová, zvolte si radji mou kytici. EMILIA: Pro? PRUS Máte to rozhodn :
jistjší.
Opona.
DJSTVÍ DRUHÉ Jevišt velkého divadla, prázdné, jen trochu nepoádku po verejším pedstaveni njaké praktikábly, stoené dekorace, osvtlovai tlesa, celý holý a pustý rub divadla. V pedu divadelni trn na pódiu. :
POKLÍZEKA
Pro pána,
:
to bylo slávy.
Vidl
sfe ty
kytice?
STROJNÍK: Nevidl.
POKLÍZEKA
Jak živa sem nevidla takovou slávu. sem myslela, že to divadlo zboej. Vona se ta Marty šla nejmí padesátkrát dkovat, a lidi né a né pestat. Zrouna vám bláznili. STROJNÍK: Poslouchejte, taková ženská musí mít :
Lidi vali; já
penzi
POKLÍZEKA: No
Ježíši
To
si
myslím, Kudrno.
Dy co se vydá jen za ty kytky. Helejte, támhle jich ešt
kupa. Ani to šecko nevodvezla. já sem pišel chvilku poslouchat sem za kulisy ale vité, v lovku se všechno tese, je celá
STROJNÍK: Sak ;
když vona zpívá.
POKLÍZEKA
:
Já
vám to eknu, Kudrno
:
já
ista breela. Poslouchám a najednou, co
tee po tvái
a já
;
PRUS vejde. POKLÍZEKA: PRUS Není tu :
sem do-
mn
to
breím.
Ráíte hledat? slena Marty ?
V hotelu mn ekli,
že šla do divadla.
POKLÍZEKA: Vona je sem
PRUS
pijít, :
vona má
Dobrá,
u pana editele. Ale musí v šatn. Postaví se stranou.
nco
pokám.
34
POKLÍZEKA:
!
To už
je páfej.
ekaj na
ni
jako na
klinice.
STROJNÍK: To mn nejde do ženská má taky mužský.
POKLÍZEKA: A STROJNÍK:
A
jo.
A
to jist jo,
jestli
taková
Kudrno.
sakra!
POKLÍZEKA: Copak? Co STROJNÍK:
hlavy,
ste se tak
zakoukal?
Mn to ani nejde do hlavy. Odejde.
POKLÍZEKA:
To
víš, to
pro tebe není. Odejde dru-
hou stranou.
KRISTINA vejde: Janku, poisem Janku Tady nikdo 1
I
není.
JANEK PRUS
mn nikdo?
KRISTA:
Ach
za ni: Nevyhodí Ne, dnes se nezkouší.
bože, Janku, já
jsem nešastná! JANEK: Pro? Chce ji polibit KRISTA: Ne, Janku, nelíbat. S tím už dost. Já já mám te jiné starosti. Já už na tebe nesmím myslet. JANEK: Ale Kristo!
—
KRISTA
:
pivést.
Mj rozum, Janku Když to chci k nemu — Já se musím docela zmnit, vážn. Janku, !
když lovk poád na nco myslí, a jen na to a jen na to, že se mu to musí podait?
JANEK: To se rozumí. KRISTA: Tak vidíš. Tak já musím myslet jenom na umní. Vi, že ta Marty je ohromná? JANEK: Je. ale KRISTA: Tomu ty nerozumíš. To je ohromná technika. Já jsem ti nespala celou noc. Jen jsem se pevalovala a trápila se, mám-li jit od divadla nebo
ne
— Kdybych aspo nco maliko dovedla!
JANEK
Ale vždy dovedeš KRISTA: Myslíš? Myslíš, že mám :
35
zpívat dál? Ale
pak všecko pestane, rozumíš? Pak musím dlat jen divadlo.
JANEK Ale Kristo Tu chvilku denn denn se mnou. KRISTA usedá na trn To je práv to, í
:
.
.
.
.
dvakrát
.
že to není hrozné, víš, Janku ? Já na tebe myslím celý den. Bože, ty jsi niema! Jak pak mám potom nco udlat, když musím poád na tebe myslet? :
jen chvilka.
To
je to
JANEK: A kdybys vdla, neumím myslet na
KRISTA Ty mžeš, :
Kristo, jak já
— Já už ani
nic než na tebe. ty
pece
nezpíváš, a
vbec
em
Tak
—
poslyš, Janku, na jsem se usnesla. Ale nesmíš nic namítat. JANEK: Ne, to neplatí! To já nepipustím! Já to ješt KRISTA: Prosím t, Janku, nedlej rozum, dít: já už musím zaít nco tžší! dlat, vážn. A vbec, já nechci být chudá a neznámá holka, už k vli tob se teA pak, prve tvoí hlas, a já nesmím mnoho mluvit. JANEK: Tak já budu mluvit sám! KRISTA: Ne, pokej. Já už jsem se rozhodla. Mezi námi je konec, Janku. Na dobro konec. Budeme se vidt jenom jednou denn. JANEK: Ale KRISTA A mezi tím si musíme být cizí, po celý den. Já budu strašn pracovat, Janku. Zpívat, pemýšlet a uit se a všecko. Já, víš, já bych chtla být taková dáma, jako je ona. Poj sem, ty hloupý, tady je jesté místo. Vedle mne. Vždy tu nikdo není. Myslíš, že ona má nkoho ráda? JANEK usedá na trn vedle ní: Kdo? KRISTA: Ona, Marty. JANEK: Marty? To se rozumí.
—
mn
Mj
—
—
:
36
mn
-
.
KRISTA Vážn ? :
Víš, fo nechápu když je tak veliká by mohla mít nkoho opravdu ráda. co fo je, když má ženská nkoho ráda. :
a slavná, jak
Ty To
nevíš,
.
je tak ponižující
fi
—
JANEK: Ale ani trochu KRISTA: Ne, vážn, to vy 1
neznáte.
nemyslí, šla by za ním jako služka
taková jeho.
.
.
Já bych se
.
nkdy
Pak už na sebe .
.
taková nesvá,
tloukla!
JANEK: Ale KRISTA: A pak, každý to
nemá žádnou
se za Marty blázní. Pro ni cenu. Každý, na koho se podívá,
vážn.
JANEK: To
není pravda 1
KRISTA:
ti
JANEK
:
Já
mám
Kristinko
takový strach
ped
ní
—
Kradmo ji polihi.
1
KRISTA povoluje Ale Janku! Kdyby nás nkdo vidl PRUS ponkud vystoupí: Já se nedívám. :
JANEK vyskoí: PRUS Nemusíš
I
Táta!
utíkat. Jde blíže. Sleno Kristinko, jsem potšen, že vás poznávám. Bohužel nemohu íci, že bych o vás už vdl. Kluk se mohl :
mn
aspo pochlubit! KRISTA sestoupila
s
trnu a
kryje
pan Prus jen pišel, aby — aby —
PRUS
:
Jánka Prosím, :
Který pan Prus?
KRISTA: Tady pan — pan — PRUS: To je jenom Janek, sleno, a žádný pan Prus. Jak dlouho za vámi pálí?
KRISTA: Už
PRUS: Tak
rok.
niemu píliš mlád — Nu, ne-
vida! Ale neberte toho
vážn, sleno;
já
ho znám.
A
fy,
nechte se vyrušovat; ale tady
je
opravdu místo
ponkud — ponkud nevhodné, že? 37
JANEK:
Táto, jestli
rozpak, PRUS: To
si
myslíš, že
mne uvedeš do
tak se mýlíš.
dobe. Muž nemá být nikdy
je
v rozpa-
cích.
JANEK: A
nikdy bych
si
nepomyslil, že
mne budeš
takhle špehovat.
PRUS: Výborn, Janku! Jen se nedat! JANEK: Já mluvím vážn. Jsou vcí, do
kterých
— které — po kterých nikomu —
zapovídám
PRUS: Zcela správn, píteli. Podejte mi ruku. JANEK náhle s dtskou úzkostí, schovávaje ruce tatí,
:
—
prosím
si
Ne,
—
PRUS
podává ruku: Nu tak ? Taf mu zdráhav i Podává ruku. JANEK 1
:
PRUS
seve mu ruku Tak je to dobe, vidíš? Kamarádsky a srden. JANEK kiví obliej, pemáhá se, konen zave bolestí a celý se zkiví. Aú PRUS pouští ho Nu, hrdina vydrží dost. KRISTA se slzami v oích: To je surové! PRIIS vezme ji lehce za ruku Tyhle zlaté ruiky mu to po stran vynahradí. VÍTEK vbhne: Kristo! Kristinko! Aha, tady jsi. Za:
1
:
;
:
Pan Prus? Nebudu rušit. Ustoupí stranou. PRUS: KRISTA: Co máš. táti? VÍTEK: Jsi v novinách, Kristo! Píšou o tob razí se.
v novinách! A dokonce v kritice o Martyové! Považ, vedle Martyové!
KRISTA: Ukaž? VÍTEK rozeve noviny: Tadyhle: „Úložku zpívala poprvé
vi? KRISTA A
slena Vítková."
ké,
:
co máš tady ?
38
tu a tu
—
— To je dosí hez-
VÍTEK To :
jsou jiné noviny, tam nic není.
To
víš, jen
Marty, Marty, samá Marty. Jako by na svt nebyl nikdo jiný než Mary. KRISTA šastna Podívejte se, Janku, tady mne jme:
nují!
VÍTEK: Kristo, kdo je to? KRISTA: To je pan Prus.
JANEK:
Janek.
VÍTEK: Odkud ho znáš?
—
JANEK:
Prosím, slena byla tak laskavá VÍTEK: Prosím, to mi poví má dcera sama. Poj, Kristo
EMILIA
1
vchází
;
mluví do kulis
necht mne už
vé, ale
:
Dkuju
vám, páno-
odejít. Uvidí Pruse. Jak, je-
št jeden?
PRUS: Kdež
pak,
blahopát. Jdu
s
sleno Martyová;
já si
netroufám
ním jiným.
EMILIA: Ale byl jste vera v divadle? PRUS Ovšem. EMILIA: Nu proto. Usedne na trn. Nikoho sem ne:
vodit.
Mám
toho už dost. Divá se na Janku. To
je
váš syn ?
PRUS
:
Ano.
Poj blíž,
Janku.
EMILIA: Pojte sem, Janku, vera v divadle?
a
vás vidím. Byl jste
JANEK: Ano. EMILIA:
Líbila jsem se
vám?
JANEK: Ano. EMILIA: Umíte mluvit nco jiného než ano?
JANEK: Ano. EMILIA: Váš syn
PRUS:
je
Stydím se za
hloupý. to.
GREGOR vejde s kyticí. 39
!
EMILIA Aha,
Bertík ! Dej sem Za verejší veer. Podává kytici. EMILIA Ukaž Vezme kytici, vyjme z ní etui. Tohle :
GREGOR
:
1
:
si
vem
zpátky. Vrací
Dkuju
pišel.
hromadu
mu
etui.
To
hodný, žes
jsi
za kytici. Pivoní k ní a hodí
ji
na
jiných. Líbila jsem se ti?
GREGOR: Nelíbila. Váš zpv konalý. A pi tom —
až bolí. Je píliš do-
EMILIA: Nu?
GREGOR: Vy dovedete,
se
pi tom
nudíte. Jeto nadlidské, co
omraující, ale nudno. Jako by vás záblo. je to
—
vám
je
strašn
EMILIA: Tys to cítil? Nu, snad máš trochu pravdu. Tak už jsem poslala tvému hloupému advokátovi ten dokument, víš ? Ten o té Ellian. Co dlá proces?
GREGOR: EMILIA:
Hned
Nevím. Nestarám se o
to.
A to
už kupuješ hlouposti v etuích, ty osle? to doneseš zpátky 1 Za's to koupil?
GREGOR Co je vám :
EMILIA Vypjil :
po tom ?
si's,
vi? Bhal jsi
celé
ráno po
Hrabe se v runí taštice, vytahuje penz. Na, tady máš! Ber honem
lichváích, že? hrst
1
GREGOR si
couvá: Jak, vy
mn nabízíte peníze? Co
myslitel
nebo t vytahám za ušil GREGOR vzplane: To bych si vyprosil! chce porouet! EMILIA: Jen se podívejte, on Bertíku, nedopaluj! Já t nauím dlat dluhy Nu tak, vezmeš? PRUS ke Gregorovi: Pro boha, zkoncujte to! GREGOR vytrhne jí peníze Máte divné rozmary. Dá peníze Vítkovi. Odevzdejte to v kancelái. Depot sleny Marfyové.
EMILIA:
íkám
ti,
ber,
mn
!
:
40
VÍTEK Ano, :
prosím.
EMILIA: Hej vy! To je pro nj, rozumíte? VÍTEK: Ano, prosím. EMILIA: Byl jste v divadle? Líbila jsem se vám? VÍTEK: Mj bože, a jak! Hotová Strada! EMILIA Vy jsfe slyšel zpívat Stradu ? Poslyšte, Stra:
da pískala
;
to
nebyl žádný hlas.
VÍTEK: Vždy Strada zemela už ped sto lety! EMILIA: Tím Ml byste ji slyšet. Strada! Pro-
hí
sím vás, co
poád máte
s
VÍTEK: Prosím neslyšel.
EMILIA:
tou Stradou?
za odpuštní, já Ale podle historie
—
— já
Poslyšte, historie lže. Já
ji
samozejm
vám nco eknu:
Strada pískala a Corrona mla knedlík. Agujari byla husa a Faustina dýchala jako mch. To je ta vaše historie.
VÍTEK: Oh prosím... v tom oboru... co hudby ..
se
týe
.
PRUS s úsmvem
Jen když nesáhnete panu Vítkovi na francouzskou revoluci.
EMILIA:
Na?
PRUS Na :
francouzskou revoluci. To
ek. EMILIA: Co na
PRUS ana
:
:
ní
je
jeho koní-
má?
Nevím. Kdybyste se ho zeptala takhle na obMarafa
—
VÍTEK: Oh ne, prosím! K emu to! EMILIA: Marat? Nebyl to ten poslanec, co
se
mu
tak potily ruce?
VÍTEK: To není pravda! EMILIA: Já už vím. Ml ruce jako ropucha, brr! VÍTEK: Ale ne, to je omyl! To není o nm nikde psáno! Prosím za odpuštní 41
—
-
!
EMILIA:
Já to snad vím, ne? veliký, ten od neštovic?
VÍTEK
:
!
A jak se jmenoval fen
Který, prosím ?
EMILIA: Ten, co mu VÍTEK: Danton?
usekli hlavu.
EMILIA Zrovna
Ten
:
fen.
byl ješt horší.
PRUS: Pro? EMILIA Oh, nadobro zkažené zuby. Degufantnf lovk. VÍTEK rozilen Prosím, takhle se nesmí mluvit To :
\
:
není historické ! Danton ... Danton neml zkažené kdyby, tak na tom zuby. To nemžete dokázati docela nic nezáleží. Docela nic! EMILIA: Jak pak by nezáleželo? Vždy je to degufanní. VÍTEK: Ne, prosím, to nepipustím! Danton prosím za odpuštní, ale takhle se nesmí mluvit! Pak by nezbylo nic velkého v djinách EMILIA Nebylo nic velkého.
A
—
:
VÍTEK: Cože? EMILIA: Jak živo nebylo nic velkého. Já to znám. VÍTEK: Ale Danton EMILIA Tak to vidíte ten lovk se chce se mnou :
:
hádat.
PRUS: To
od
je
EMILIA: Oh
nho
nezdvoilé.
ne, ale hloupé.
GREGOR Mám :
pivést ]&sté. pár
lidí,
abyste jim í-
kala hrubosti?
EMILIA Není teba. Pijdou :
sami. Pilezou po
ty-
ech.
KRISTINA Janku, pojme odtud EMILIA zívá: To je párek, ti dva? :
v ráji?
VÍTEK:
Jak,
prosím? 42
Jestli
pak už
byli
! !
.
.
EMILIA: Jestli už spolu mli. VÍTEK: Pro boha, ne! EMILIA: Vždy na tom nic není! Vy byste jim pál? VÍTEK: Kristo, že to není pravda? KRISTINA: Ale táti jak mžeš
EMILIA Ml, :
hloupá; co nebylo, bude.
fy
A
to ne-
nestojí
to ani za to, víš?
PRUS: Co
tedy
za tO?
stojí
Vbec nic. HAUK-ŠENDORF vejde s
EMILIA:
Nic.
kytici: Dovolte, dovolte,
—
prosím
EMILIA: Kdo
to zas je?
——
HAUK:
Sleno, drahá sleno, dovolte, abych Kleká ped trnem Drahá sleno, kdybyste vd-
vdla... Vz/y/d. Rate. .. od-
la... kdybyste...
pustit
.
.
EMILIA: Co
HAUK
:
Vy
.
se .
.
mu
vy
stalo?
jste
jí
.
.
.
tak
.
.
.
tak
.
.
.
podobna í
EMILIA: Komu?
HAUK
:
Eu-eugenii
EMILIA
ys/ane:
HAUK:
!
Eugenii
.
.
.
Montez
Cože?
Eugenii! Já... já
ji
totiž... znal...
vždy. vždy je tomu padesát EMILIA: Kdo [e ten ddeek? .
.
.
.
.
Bože,
let
PRUS: Hauk-Sendorf, sleno. EMILIA Max ? Sestoupi s trnu. Ale
bože, vstate
:
pec!
HAUK
zvedá se: Sml... sml bych vám íkat... Eugénia? EMILIA: íkejte mi jak chcete. Jsem jí tak podobna? HAUK Podobna ? Drahá sleno, vera vera v divadle jsem myslel, že že je to že je to ona Ona, Eugénia Kdybyste vdla ... I ten hlas :
,
.
.
.
! . . .
.
.
!
43
.
.
!
.
.
.
.
.
.
Mj
Oi... Byla ak krásná í... bože, Náhle zaražen. Ale vy jste vtší. EMILIA: Vtší? To snad ne.
a
elo...
HAUK O kus vtší. Rate dovolit,,Eugénia mi šla :
Mohl jsem
potud.
ji
. .
na elo.
políbit
EMILIA: Jinam ne?
HAUK:
Jak... jak, prosím? Vy jste... celá ona! Drahá sleno, smím vám podat tady tu kytiku?
EMILIA
bere kytici:
HAUK: Kdybych
se
Dkuju. na vás mohl vynadívati si, mj milýí Beríku, židli U-
EMILIA: Ale sednte
1
sedá na trn.
JANEK Prosím, já pinesu. Bží pro židli. KRISTA Tam ne! Bži za nim. PRUS k Haukovi: Cher comfe — HAUK: Bože, to je pan Prus! Rate odpustit, já... já jsem vás nevidl. A to mám radost Jak se vede ? PRUS: Jak se vede? :
:
!
HAUK A :
co
dlá
váš proces? Zbavil jste se toho
chlapa?
PRUS Kdepak :
stavil
!
Dovolte, Gregore, abych vás
ped-
. .
HAUK:
To
je
A
pan Gregor?
to
mne
tší. Jak se
rate ?
GREGOR
:
Dkuju. Janek a
EMILIA: Hej
JANEK
:
pro
vy,
Kristina pinášejí židle.
pohádali?
jste se
Prosím, to jen tak si, Maxi. Dkuju zdvoile. Usedá. .
.
EMILIA Sednte :
HAUK:
EMILIA Vy :
sednout na
posate
tam,
se.
Bertík
klín.
GREGOR: PíHš
laskavá.
EMILIA: Když nechceš, postj. 44
si
mn mže
.
HAUK: Krásná a božská
!
sleno, na kolenou vás pro-
sím za odpuštní.
EMILIAiPro?
HAUK
:
mrtvé
Jsem starý blázen. Co vám je po njaké dávno
žen?
EMILI A Copak :
HAUK:
je
mrtva ?
Ano.
EMILIA: To
je hloupé.
HAUK:
Padesát let mrtva. Já jsem Tehdy, ped padesáti lety. EMILIA: Ano.
HAUK:
íkali
jí
ji
totiž miloval.
Gitána. Víte, cikánka.
A
ona byla
chula negra. Totiž tam dole, jí v Andalusii. Já jsem byl totiž tehdy na vyslanectví v Madrid, rate rozumt. Ped padesáti léty. Osmnáct set - sedmdesát. cikánka. íkali
la
EMILIA: Ano.
HAUK
Víte to, že zpívala a tanila na trzích ? Alza Ola Bože, jak po ní bláznil celý svt! Vaya, Gitána Rate rozumt, já byl tehdy a do toho kastanty mlád ... a ona, ona byla :
!
.
.
.
.
EMILIA:
.
.
.
.
cikánka.
HAUK:
Ano, zcela správn, cikánka. Nic než ohe. Bože, to se nezapomene, to se nezapomene .Vila byste, že se lovk potom už nevzpamatuje? Já jsem, pak zstal pro celý život jako pitomý. . .
EMILIA: Ohi
HAUK:
Já
jsem
totiž idiot,
jsem, bože, jak se
sleno.
Hauk
idiot. Já
tomu íká?
GREGOR: Slabomyslný. HAUK: Zcela správn, slabomyslný.
Všecko jsem
nechal tam, u ní, rate rozumt? Já už jsem pak Vaya quéridal Salero! nežil, to byla jen dímota .
43
.
.
!
!
!!
Mi dios, jak, jak jste jí podobna Eugénia Eugénia Rozpláe se. 1
PRUS
!
Hauku, pozor. Prosím za odpuštní Ml Ano, ano bych už jít, že ano? EMILI A: Na shledanou, Maxi. HAUK Zcela správn. Já já ješt za vámi pijdu, že? Vstává. Rate dovolit, abych se nejuctivji porouel. Bože, když se tak na vás dívám :
HAUK
:
.
.
.
.
.
:
.
.
.
.
—
EMILIA
HAUK
nakloní se
:
Polibte
mne
Jak, prosím ? EMILIA Besa me, bobo, bobazo HAUK: Jesús mil veces, Eugénia EMILIA: Animal, un besito! :
HAUK
políbí ji: Eugénia,
quérida
EMILIA:
HAUK
1
:
:
— carísima —
—
moza negra
—
nia
—
Chife, tontol QuitaíFueral
Es
ella,
es ella
!
Gitána endiablada, ven con-
migo, prontol
EMILIA Hasta
HAUK
:
Ja
:
no
lo soy, loco
!
Ahora
callate í
Vaya
maana,
entiendes? Vendré, vendré, mis amores
EMILIA: Vaya!
HAUK couvá
Ay, por Dios Cielo de mi, es ella 1 Si, Eugénia EMILIA: Caramba, vayal Fueral HAUK ustupuje: Vendré Hijo de Dios, ella misma! es ella
:
!
—
!
I
Odejde.
EMILIA:
Další.
VÍTEK Prosím psat pro mne :
Kdo mi
co chce?
za odpuštní. Kdybyste ráila pode-
vaši fotografii. pro Kristinku EMILIA: Hlouposti. Ale Kristince to udlám. Péro! Podpisuje. Tak, sbohem. VÍTEK ukláni se: Tisíceré díkyí Odchází s Kristou,* .
.
.
.
46
.
.
!
EMILIA:Další. Nikdo víc? GREGOR: Až budete sama. EMILI A: Až jindy. Nikdo tedy? PRUS: Prosím, jen okamžik. EMILIA: Chcete nco? PRUS: Patrn.
EMILIA
Ven
živá: Budiž.
s
— Nu, pjdu.
tíml
PRUS Chtl jsem se vás jenom zeptat — vy totiž víte :
ledacos o Josefu Prusovi a tak dále, že ano? EMILIA: Možná. PRUS Tedy je-Ii vám náhodou známo jedno jméno. EMILIAj Které? :
PRUS:
eknme Makropulos.
EMILIA prudce :
PRUS
vstane:
vstane
Je-li
EMILIA pemáhá
Cože ?
:
vám známo jméno Makropulos.
Mn?
se:
To je poprvé, co slyším
Necht mne konen
PRUS
.
.
.
Ani dost málo Oh, jdte všichni Jdte .
1
ukláni se: Lituji neskonale
EMILIA: Vy ne! Vy pokati
A už
omámil?
JANEK EMILIA
.
A
—
co se ten Janek tak
jde!
odejde.
ke Gregorovi:
GREGOR: Musím EMILIA
.
!
:
s
A
co ty tu chceš?
vámi mluvit.
Te nemám na tebe kdy.
GREGOR Musím s vámi mluvit. EMILIA Prosím t, Bertíku, nech mne! tQá\ Pij teba za chvíli! :
:
GREGOR
:
Pijdu. ChladnápoklonakPrusovi, odejde.
EMILIA: Konen! Pausa. PRUS Promite, sleno nevdl jsem, jméno tak dotkne. EMILIA: Co víte o vci Makropulos? PRUS Na to se pece já ptám vás. :
Jdi, milý, jdi
;
:
47
že se vás to
!
.
EMILIA: Co
víte o vci Makropulos! Prosím, sleno, sednte si; bude to snad trochu obšírné. Oba usednou. Pomlka. Pedevším, sleno, dovolte mi dvrnou otázku. Snad píliš
PRUS:
—
dvrnou. EMILIA mlky
PRUS
:
kývne.
Máte njaký
. .
.
zvláštní
zájem na osob pana
Gregora ? EMILIA: Ne.
PRUS:
vám
Záleží
tuze na tom, aby to vyhrál?
EMILIA: Ne.
PRUS Dkuju
vám. Nechci vyzvídat, sleno, odkud co všecko je v zamených skíních mého domu. Je to patrn vaše tajemství. :
víte,
EMILIA: Ano.
PRUS
:
pisy.
Dobrá. Vdla jste, že tam jsou ty jisté doVdla jste, že tam je Prusv odkaz do.
.
.
konce pod peetí! Mimochodem eeno, vdla jste, že tam je j<é nco? EMILIA vzrušena vstane: A co? Vy jste tam nco
—
našli? Poslyšte, co je to?
PRUS: Nevím. Na to bych se sám EMILIA Vy nevíte, co to je ? PRUS: A vy to víte?
rád zeptal.
:
EMILIA:
PRUS
:
Vždy jste
mi dosud neekl.
Myslil jsem, že
.
vám to ekl Kolenatý
. .
.
nebo
Gregor.
EMILIA: Ani
PRUS: Nu,
slova.
zapeetná obálka, a na ní napsáno rukopisem Josefa Pruse: „Do rukou mého syna Ferdinanda." Nic víc. Bylo to u té závti. EMILIA: A vy jste to neotevel? PRUS: Ne. Nepatí ío mn. 'EMILIA Tedy mi to dejte je to jen
:
48
PRUS
vstane: Jak fo?
EMILIA: Protože
Pro vám ?
— protože —
Protože
to chci!
PRUS: Nu?
mám na to PRUSrSmím vdt, jaké? EMIIA: Protože
EMILIA: Ne.
PRUS Hm. :
jakési právo
1
í/sec/á.
Usedá. Je to patrn
.
.
.
zas vaše tajem-
ství.
EMILIA: Ovšem. Dáte mi fo?
PRUS:
Ne.
EMILIA Dobrá,
tedy mi to dá Bertík. Patí to bez-
:
toho jemu.
PRUS To se ukáže. Mžete mi íci, co je v f é obálce ? :
EMILIA Ne. Pausa. Co víte PRUS: Pardon. Co víte vy :
EMILIA Máte :
PRUS: Vy .
.
vci Makropulos.
té,
kterou nazýváte
.
.
její
snad
vci. Je
vám nco známo
dopisy.
víte bližší
bhn?
EMILIA vyskoí: Dovolte!
PRUS
.
.
Mac Gregor?
Ellian
o té
o o
—
Ale drahá sleno EMILIA: Opovažte se! Jen se opovažte tak mluvit! PRUS Co je vám? Co vám záleží na njaké pochybné vstane
:
:
ped
žen
sto lety?
EMILIA: Ano. Docela nic. ^se/á. Byla fo tedy bhna?
PRUS
:
Víte,
etl jsem
dopisy.
její
Úžasn
vášnivý
typ, ta ženská.
EMILIA: Oh, neml
PRUS
jste je íst.
.
•
Jsou tam narážky na. prazvláštníintimnosfi. nejNejsem mladík, sleno, ale piznám se, že zkušeností v jistých vhorší roué nemá folik .
:
.
.
.
.
.
cech, jako fa galantní dívka.
EMILIA Chtl :
PRUS To :
jste íci nevstka. nestaí, sleno.
49
.
.
EMILIA
PRUS:
Víte co? Dejte mi ty dopisy Snad vás zajímají... práv ty intimní po1
:
drobnosti?
EMILIA Možná. Pausa. PRUS: Víte co bych rád :
vdl?
EMILIA: Nu?
PRUS:
Jaká
EMILIA
:
jste
v
lásce.
Te zase vy myslíte na
.
.
.
intimní podrob-
nosti.
PRUS: Možná. EMILIA Snad vám pipomínám takovou :
PRUS
:
Bh uchovej
EMILIA Nuže :
:
Ellian?
Pausa.
1
byla dobrodružka byla prostopášná; ;
nic horšího?
PRUS:
Jak se opravdu jmenovala? EMILIA Ellian Mac Gregor. Vždy to máte na :
tch
dopisech.
PRUS
Pardon, tam je jenom E. M. Nic víc. EMILIA To samozejm znamená Ellian Mac Gregor. :
:
PRUS
:
To
mže samozejm
znamenat ledacos. Emilia Marty, Eugenie Montez nebo tisíc
Teba
jiných jmen.
EMILIA Ale :
PRUS: Nebo
je to Ellian
spíš
—
Mac
Gregor, Škotka.
Ehna Makropulos,
Rekyn
z Kréty.
EMILIA:
Zloeen!
PRUS: Hleme, vy
jste to
tedy
vdla?
EMILIA vztekle Dejte mi pokoj Pausa. EMILIA zvedne hlavu U erta, jak to víte? !
:
e
:
... o jakémsi Velmi prost. V té závti je Ferdinandovi, narozeném v Loukov 20. listopadu 1816. To bylo vera a dnes ráno ve ti mne loukovský dkan vedl v košili do matriky chudák ijii svítil lucernou. A tam jsem to našel.
PRUS
:
;
;
50
í
EMILIA: Co jsfe našel? Matriní zápis. Tohle. Vyjme zápisníek a te.
PRUS
:
Nomen
infanfis
tivitatis: 20.
Ferdinand Makropuios.Dies na-
:
listopad 1816. Thorus nemanželský.
Otec vynechán. Mater Elina Makropulos, rozená na Krét. To je vše. :
EMILI A Nic :
víc nevíte ?
PRUS: Ne, nic víc. Ale tohle EMILIA Chudáek Gregor
staí.
!
:
Te
Loukov zstane
vám, že?
PRUS: Aspo pokud
se nepihlásí
njaký pan Ma-
kropulos.
EMILIA
A
zavená obálka ? PRUS Oh, bude pro nho dobe uložena. EMILIA: A nepihlásí-li se žádný Makropulos? PRUS Pak zstane prost zavena. A nikdo jí ne:
ta
:
:
dostane.
EMILIA: Tedy se pihlásí, rozumíte? A vy pijdete o Loukov PRUS: Bohu porueno. EMILIA: Jak mžete být tak hloupý! Pausa. Poslyšte, dejte
PRUS
:
mi radji tu obálku !1 Je
mi
líto,
že o
tom JGst
mluvíte.
EMILIA Tedy si pro ni pijde ten Makropulos. PRUS: Hm, kdo je to? Kde ho máte? V kufru? :
EMILI A Chcete
to
:
PRUS Hleme :
vdt? Je to
Bertík Gregor.
už zase on ?
Makropulos a Ellian Mac Gregor, to byla jedna osoba. Mac Gregor bylo její diva-
EMILIA: Ano.
Elina
delní jméno, rozumíte?
PRUS
:
Dokonale.
A Ferdinand Gregor byl její syn?
EMILIA Vždy vám :
PRUS: Pro pak
to
íkám.
se tedy nejmenoval 51
Makropulos?
EMILIA Protože :
.
.
.
protože Ellian chtla, aby to
jméno zmizelo se svta. PRUS Nu, nechme toho, sleno. EMILIA Vy mi nevíte ? PRUS: To jsem neekl. Ani se dokonce neptám, odkud to víte. EMILIA Ale bože, na to jcsté tajit ? Já vám to eknu, Pruse, ale necht to pro sebe. Ta Ellian ... ta Elina má teta. Makropulos byla PRUS: Vaše teta? víte všecko. EMILIA Ano, sestra mé matky. PRUS: Zajisté, tím se všechno náramn prost vy:
:
:
.
.
.
Te
:
svtluje.
EMILIA: Tak
PRUS
vstane
vidíte!
Skoda
:
jen, že to není pravda,
sleno
Martyová.
EMILIA: Chcete
íci, že lžu?
PRUS: Bohužel. Kdybyste ekla, že byla prababikou vaší tety, bylo by to aspo trochu pravdpodobnejsi.
EMILIA Oh, mátepravdu.Pausa.PodáPrusoviruku. :
Sbohem.
PRUS
libá jí ruku:
Smím vám
jindy projevit svou
nesmírnou úctu? EMILIA Dkuju. Prus odchází. Pokejte mi prodal tu zavenou obálku? PRUS oháti se: Jak, prosím? :
EMILIA Koupím :
budete
PRUS
chtít
ji
!
Koupím
ty dopisy
Za byste
Dám,
kolik
1]
vrací se k ni: Pardon, sleno, o
jednat tady
1
1
— as vámj.
tom nemohu
Prosím, pošlete ke
mn
nkoho jiného. EMILIA: Pro?
PRUS Abych :
s
ním
vyrazil
52
dvee. S lehkou poklo-
nou odejde. Pausa. Emilia sedí bez hnuti, s
oima
zavenýma. Vejde GREGOR, zstane tiše stát. EMILIA po chvíli: To jsi fy, Berfíku? GREGOR Pro máfe zavené oi? — Vypadáte, jako :
byste trpla.
— Co je vám?
EMILIA Unavena. Mluv :
GREGOR
tiše.
se k ní: Tiše? Varuju vás. Budu-li
blíži
mluvit tiše, nebudu vdt, co mluvím budu vám íkat bláznivé vci. Slyšíte, Emilie ? Zakažte mi mluvit tiše! Já vás miluju. Jsem posedlý. Miluju vás. Vy se nesmjete? Cekal jsem, že vyskoíte a dáte mi pohlavek. Byl bych vás miloval tím zbsileji.Já ;
vás miluju. Copak spíte ? EMILIA: Zima, Bertíku. Je chladno.
A
se nenachla-
díš.
GREGOR
Stežte se, Emilie- Jste ke mi dlá rozkoš. Hrozím se vás, ale i to je rozkoš. Chtl bych vás škrtit, když mne ponižujete. Chtl bych Jsem blázen, Emilie; asi vás zabiju. Ve vás je nco odporného; ale i to :
Já vás miluju.
mn sprostá, ale
je rozkoš.
Vy
i
to
jste zlá,
nízká a strašná. Bezcitné
zvíe.
EMILIA Nejsem, :
GREGOR
Bertíku.
Nic vám niím není. Studená jako nž. Jako byste z hrobu vstala. Poslyšte, je to zvrhlost vás milovat A já vás miluju. Já vás miluju, až bych si rval maso s tla. EMILIA Líbí se ti jméno Makropulos? ekni. GREGOR: Pestate! Nedráždte! Nechal bych si život stát, kdybych vás dostal. Budete moci se mnou je to cokoliv, cokoliv nedlat, co budete chtít. slýchaného. Miluju vás; jsem ztracený lovk, E:
Jste.
:
A
milie.
EMILIA Tedy :
poslyš,
te bž 53
k tomu svému advo-
!
!
Aby i hned vrátil en dokument, co jsem mu poslala. GREGOR: Je falešný, co? EMILIA Na mou duši, Alberte, není. Ale musíme kafoví.
:
mít jiný, víš, na jméno Makropulos. Pokej, já fifo vysvtlím EUian GREGOR Necht si to. Mám až potud vašich kli-
—
:
:
ek. EMILIA: Ne, pokej. Musíš být chci, abys byl hrozn bohatý.
bohatý, Bertíkuí Já
GREGOR: Budete mne milovat? Pesta už! Bertíku, tys mn slíbil, že mi opatíš ty ecké papíry. Má je Prus, slyšíš? A fy
EMILIA:
musíš ddit, abys
je dostal
GREGOR:
Budete mne milovat? EMILIA: Nikdy, rozumíš? Nikdy 1
GREGOR usedne
Já vás zabiju, Emilie. Hlouposti. Kdybych ti ekla ti slova, bylo Koukejme, mne by po všem, bylo by po všem tu jizvu? To krku, by chtl zabít! Vidíš tady na
EMILIA
mne
:
:
——
taky chtl jeden zabít a já se ;
kat do nahá, abys vidl, co jich už šich
památek
!
ti
nebudu
svlé-
mám, tch va-
Copak jsem jenom pro vaše
zabí-
jení?
GREGOR Já vás miluju. A tak se zab, hlupáku! To :
EMILIA:
krám
toho bude! To
tou vaší láskou! Oh, kdybys vdl... kdybys vdl, jak jste smšni, vy lidé! Kdybys v-
je
s
dl, jak jsem unavena! Kdybys vdl, jak všecko jedno! Oh, kdybys vdl!
je
mi
GREGOR: Co je vám? EMILIA
Nešastná Elina Pojte, Emilie, odjedeme. Nikdo vás já vím, ve nikdy nemiloval tolik jako já. Já vím lomi rukama
GREGOR
:
tiše:
—
54
vás
nco
je
zoufalého a strašného. Emilie, jsem
mlád a silný; mohu vás zaplavit láskou vy zapomenete A pak mne odvrhnte jako slupku. Sly;
—
šíte,
Emilie?
EMILIA pravideln
GREGOR
vstane
blázna?
a slyšiteln chrápe.
pobouen Co
— Spí.
je to ?
— Spí — Dni — !
Jako opilec. Vztahuje k Nikdo tu není ruce. Emilie, to jsem já já Nakláni se tsn k ni. láte si
—
—
POKLIZECKA stoji opodál, varovn a pisn zakašle. GREGOR vztyi se: Co je? — Ah tak, vy — Slena usnula.
Nebute
POKLIZECKA hliži.
A mn
jí.
Polibi Emilii ruku a
pibliži se k Emilii a jí
je
tak
njak
líto.
odbhne.
mlky na
nipo-
Odejde.
Pausa. Ze zákulisí vystoupí JANEK, zastaví se na deset krok a omámi se na Emilii.
EMILIA pohne
se To jsi ty, Berfíku? Ne, prosím. Jenom Janek. couvne: JANEK EMILIA posadí se: Janek? Pojte sem, Janku. Chtl byste pro mne nco udlat? JANEK Ano, prosím. EMILIA: Všecko, co budu chtít? :
:
JANEK: Ano. EMILIA:
Nco velkého,
Janku. Hrdinský kousek.
JANEK: Ano. EMILIA:
A
— budete za to nco žádat?
JANEK
Ó,
nic,
:
EMILIA: Pojte
prosím. blíž. Víte,
že to je od vás hezké?
má doma zavenou obálku, a na ní je napsáno „Do rukou mého syna Ferdinanda". Má ji ve stole, v pokladn nebo já nevím kde. ComPoslyšte, váš táta :
pris?
JANEK: Ano,
prosím.
55
í
EMILI A Pineste mi :
JANEK Dá :
mn
ji
ji.
fáta ?
EMILIA Nedá. Musíte mu ji vzít. JANEK: To nejde. EMILIA Á, chlapeek se bojí táty. :
:
JANEK
—
Nebojím, ale EMILIA Ale ? Janku, na mou est, je to jen památka bez ceny Já bych ji tolik chtla í já se pokusím. JANEK: Já EMILIA: Jist? :
:
—
—
PRUS
—
vystoupí ze stínu
:
Nenamáhej
se,
Janku. Je
v pokladn. Táto, už zase Emilii Hlete, sleno, náhoda. MyPRUS: Jdi! slel jsem, že brousí kolem divadla k vli své Kristince, a zatím pro vy jste brousil kolem divadla? EMILIA:
JANEK
—
:
K
—
A
—
PRUS:
Cekal jsem na vás. EMILIA pistoupí tsn k nmu Tedy mi dejte tu obálkul :
PRUS: Není
moje.
EMILIA: Pineste mi
PRUS:
EMILIA Dnes :
PRUS
:
ji
Ah- Kdy? v noci. PlatL
Opona.
.
DJSTVÍ TETÍ Hotelový pokoj. V levo okno, v právo dvee na chodbu. Ve stedu vchod do ložnice Emiliiny, oddlené závsem.
EMILIA
Za
vychází z ložnice v peignoiru.
ni
PRUS
ve smokingu, ale bez límce. Prus usedne mlky v právo. Emilie jde k oknu a vytáhne rolettu. Slabý ranní úsvit.
EMILIA
od okna: Nu? Pausa. Jde blíže. Pausa. Slyšíte? Dejte mi tu obálku. PRUS mlky vytáhne z náprsní kapsy koženou tobolku, z ní vyjme zapeetnou obálku a beze slova ji hodí na stolek. EMILIA vezme obálku a jde s ní k toiletnimu stolku; zde usedne, rozsvítí lampiku a prohlíží peeti na obálce ; váhá, pak rychle vlásnikou roztrhne obálku a vyjme z ní sežloutlý složený rukopis. Cte, prudký výdech radosti, pak složí rychle rukopis a skryje obrátí se
Dejte mi
jej
adry. Vstane. Dobrá Pausa.
za
PRUS
ji.
1
tiše:
EMILIA
:
Okradla
jste
m.
Ml jste ... co jste chtl.
Okradla jste m. Studená jako led. Jako bych držel mrtvou Zachvje se. A proto jsem zpro-
PRUS
:
. . .
nevil EMILIA:
PRUS ji
:
Je
cizí
Je
papíry!
vám
mn
líto
líto,
Dkuju pkn!
zavené obálky?
že jsem vás poznal
dávat. Jako bych
ji
byl ukradl.
.
.
.
Neml jsem
Hnus! Hnus!
EMILIA: Chcete snídat?
PRUS
Nechci nic. Nic. Vstane a jde k ní. Ukažte se! vidím! Nevím, co jsem vám vlastn Ukažte se, dal; snad to má njakou cenu, ale... i kdyby to :
a
mlo
—
zapeetno, Mávne rukou.
jen tu cenu, že to bylo
cenu, že jsem to neznal
—
57
jen tu
.
EMILIA vstane Chcete mn naplivat do tváe? PRUS: Ne, ale sob. EMILIA Oh, poslužte si. Klepání. Jde ke dveím. Kdo je to? :
:
KOMORNÁ za scénou EMILIA
:
Poj dál.
:
Já,
sleno.
Odemkne.
Nco
jistí
KOMORNÁ vejde v noním kabátku a spodnice, udýchaná Prosím, sleno, není tady pan Prus? otoí se Co je ? KOMORNÁ Je tu sluha pana Pruse. Ze s ním musí mluvit. Ze mu nco nese. PRUS Jak u erta ví eknte, a poká. Ne, z:
PRUS
:
:
—
:
state. Odejde do ložnice.
EMILIA Uešeš mne. Usedne ped toiletnim stolkem. :
KOMORNÁ rozpouští jí vlasy: Bože, to jsem se lePro mne píbh' portýr, že tu je ten sluha a k vám. A on vám ten sluha je zrovna bez sebe, ani mluvit nemže. A do mne jako když stekla!
že chce
lí.
Nco se muselo
EMILIA: Pozor,
stát,
sleno.
taháš.
KOMORNÁ A bledý je jako stna, ten sluha. Já se :
tak lekla
—
PRUS
vyjde spšn z ložnice v límci a kravat : Pardon, okamžik. Odejde v právo.
KOMORNÁ
kartáuje vlasy: To je velký pán, že? bych hrozn chtla vdt, co se stalo. Kdybyste Já vidla, sleno, jak se ten sluha tas EMILIA Dáš mi pak udlat vajíka. .
.
:
KOMORNÁ A ml v ruce njaké psaní i co. Mla :
bych
jít
EMILIA
poslouchat?
zívá:
Kohk je hodin?
KOMORNÁ: Sedm EMILIA Zhas :
to
pry.
svtlo a ml. Pausa.
KOMORNÁ A pysky ml zrovna modré, ten sluha. :
58
.
!
nebo
Já myslela, že omdlí
ích — EMILIA
takové slzy v o-
Vždy mn vytrháš vlasy, ty pitomá Ukaž í
:
heben Na, !
KOMORNÁ selo stát
EMILIA
A
co.
!!
.
—
:
koukej, co tu je vyškubaných vlas se muse tesou ruce !
Proto
:
mn
Když
Nco
nenechám
si
trhat vlasy.
Dlej
Pausa.
PRUS
vrací se z chodby, v ruce neotevený
list,
jejž
mechanicky uhlazuje.
EMILIA To bylo
krátké.
:
PRUS
hledá rukou židli a usedá. EMILIA: Co budete snídat? PRUS chraptiv : Pošlete ... to
dve
EMILIA
:
Jdi tedy.
Až zazvoním.
.
.
Jdi
KOMORNÁ odejde. EMILIA po pause: Nu tedy?
PRUS
:
Janek
se zastelil.
...
EMILIA: Jdte!
PRUS:
K
nepoznání. Je mrtev. to píše? PRUS Sluha to ekl. Tohle psal Janek. Našli to u nho Tady, krev EMILIA: Co píše? PRUS Bojím se otevít Jak, jak, jak jen mohl vdt, že jsem u vás? Pro to poslal sem? Myslíte, že EMILIA Že vás vidl.
Hlavu... rozbitou.
EMILIA: Chudáek. Kdo vám :
—
. . .
. . .
:
.
. .
. . .
mn
. .
:
PRUS Pro :
EMILIA:
PRUS
:
to
Nechcete
EMILIA: Ne.
PRUS
:
udlal ?
Pette
Myslím,
to vy —
Pro ...
se zabil ?
si to.
si
to
...
vy peíst díve ?
— že se to týká také vás — Otevte 59
—
!
EMILIA: Ahne.
PRUS Ml
bych
:
jit
za
— Ml bych
ním
o
.
!
. . .
Mám
!
f
otevít ?
EMILIA: Ale ano.
PRUS:
Budiž. Roztrhne obálku a vyjme
EMILIA dlá
list.
manicuru. PRUS potichu te: O ! Upustí dopis. EMILIA: Kolik že mu bylo let? PRUS Proto, proto tedy EMILIA: Ubohý Janek! PRUS: Miloval vás... si
1
:
EMILIA: Ah?
PRUS
zavzlyká: tváe. Pausa.
Mj jediný, mj jediný — Zakryje
si Osmnáct let, osmnáct let mu bylo chlape! Pausa. Kriste, Kriste, býval Janku! jsem píliš tvrdý k nmu! Nikdy jsem ho nepohladil, nikdy... nepolaskal, nikdy nepochválil A když mne to táhlo, abych ho aspo políbil, myslel jsem ne, je tvrdý... tvrdý jako já... tvrdý pro život... Já ho vbec neznal! Ó bože, jak mne ten chlapec zbožoval!
Mj
.
. .
.
EMILIA: To
PRUS
jste
Kriste,
:
nesmysln
.
.
a
:
nevdl?
kdyby byl
jestc živ
!
Tak hloup, tak
Vidl mne jít k vám...
se zamiluje
dv hodiny ekal u vrat pak jde dom a EMILIA vezme heben a eše se Chudáek. . .
.
.
.
:
Mj
PRUS: V
osmnácti letech! Janek, mé dít... Mrtev, k nepoznání ... A takovým dtským písmem píše „táto, poznal jsem život, táto, :
bu
. . .
šasten, ale já..." Vstane.
EMILIA vlásniky
PRUS
:
Snad jste
.
v ústech . .
:
Co
to
ešu se.
nepochopila. Janek vás miloval!
Zabil se pro vás
EMILIA
:
dláte?
Bah, tolik se jich zabíjí 60
:
PRUS: A vy
se mžefe esat? EMILIA: Mám snad k vli fomu bhaf rozcuchaná? PRUS: Pro vás se zabili Slyšíte? EMÍLIA: Copak já za to mohu? Pro vás takyl Mám si
snad trhat vlasy ? Dost couvá Mlte, nebo
PRUS
:
EMILIA:
mn jich vytrhá komorná. — Zaklepáni.
Dále.
KOMORNÁ vejde, již ustrojena prosí,
Pive ho
PRUS: Vy
sem! Komorná odejde.
— vy ho pijmete — te? pede
EMILIA Jdte :
mnou?
zatím vedle.
zvedá portieru
Canaille I Zajde.
HAUK-ŠENDORF EMILIA: Buenos
HAUK:
Pan Hauk-Sendorf
sleno.
EMILIA:
PRUS
:
vejde.
Maxi. Co tak asn? Po špikách k ni, polibi ji na
dias,
Psst! Psstl
šiji.
Ustrojte se, Eugenia. Jedeme.
EMILIA: Kam?
HAUK: Dom,
do Spanl. Hih, má žena nic neví. já se k ní už nevrátím. Pordios, Eugenia, pospšte si!
Rate rozumt,
EMILIA: Blázníte?
HAUK rate
:
Zcela správn. Já jsem totiž pod kuratelou, by zadrželi a poslali zpátky, sss,
vdt; mne
jako balík, víte? mne odvezete.
Eh?
Já jim chci totiž utéci.
A
vy
EMILIA: Do Španl? Co bych tam dlala? HAUK: Ola! tanila pece! Midios, hija, jak jsem vždycky
Vy
budete tanit, sabe? a já, já Vyjme z kapsy kastanty. Ay, salero Vaya, quérida Zpivá. La lála la lála Zarazi se. Kdo to tady pláe ? EMILIA: Ah, nikdo. žárlil!
budu tleskat do
dlaní
—
!
!
61
—
HAUK:
Sss, jako
Chie, escucha
EMILIA Ah ano. :
syn
i
HAUK
:
nkdo
by
—
plakal.
Jak, !
Nkdo vedle bydlí. Prý mu zemel
prosím?
umel? A fo je smutné. Vamos, sebou vezu ? Šperky. Matyl-
Vidíte, co s
diny šperky.
Rate rozumt, Matylda je má
eh? Je stará, víš? Je ošklivé být né je být stár. Já už byl taky vrátila vy Chiquirritica,
eh? Nevíte? EMILIA: Si, si, seor. HAUK A vy jste taky :
Ó,
la la
žena,
Hrozné, hrozstár, ale co jste se je dvacet let,
stár.
mn
lovk vk?
nesestárla. Poslyšte,
stárnout. Víte, že blázni mají dlouhý
. . .
A
pokud lovka tší miChesti kastantami. Užívej lásky La lála
budu dlouho
já
lovat
hlas.
co.
Giána
nemá
Mužský
živ
I
1
— Kš, cikánko
1
Pojedeš ?
EMILIA: Ano.
HAUK
co ? Zaneme zase od dvaceti, nia. Víš, rozkoš, rozkoš! Jen si vzpome! Haha, pamatuješ? Všecko ostatní je nic. Nadá. Pojedeme? EMILIA Si. Ven aquí, chucho! Zaklepáni. Vstupte! :
Nový
život,
:
KOMORNÁ vstri hlavu EMILIA:
A vejde!
HAUK: Co
tu
:
Pan Gregor
prosí.
chce? Midios, uteme!
EMILIA: Pokejte. Vejde GREGOR, KOLEN ATÝ, KRISTINK A a VÍTEK
EMILIA Dobrý :
den, Bertíku. Prosím t, koho mi
sem vedeš?
GREGOR: Nejste sama? HAUK: Aá, pan Gregor! Bože, to mám radost. GREGOR postrí Kristinku ped Emilii: Podívejte se
tomu
dítti
do oí! Víte co se stalo? 62
EMILIA
:
Janek.
GREGOR: A
vífe
pro?
EMILIA :Pah!
GREGOR:
Toho chlapce
máe
vy na svdomí, roz-
umíte?
A proto sem taháš tolik lidí s advokátem? jenom proto. A prosím, abyste mi
EMILIA:
i
GREGOR: Ne netykala.
EMILIA
vzkypí: Tak se podívejme!
GREGOR
:
Uvidíte.
n jmenujete?
Bez okolk
Co
si sedne.
tu chceš?
Jak se vlast-
EMILIA: Ty mne vyslýcháš?
KOLENATÝ:
Kdepak, sleno. To
je jen
pátelská
beseda.
GREGOR
Ukažte, Vítku Bere od Vítka fotografii. Podepsala jste slen Kristince tuhle fotografii? Je to váš podpis?
EMILIA:
1
:
Je.
KOLENATÝ Výborn. A rate dovolit :
:
poslala jste
mi vera tuhle listinu? Je to vlastnoruní prohlášení jakési EUiany Mac Gregorové, že je matkou Ferdinanda Gregora. Datum osmnáct set ticet šest. Je to pravé ?
EMILIA:
Je.
GREGOR:
Ale psáno
je to
alizarinovým inkoustem.
Víte co to znamená? He? Zeje to f alsif ikát, velectnál
EMILIA: Jak
GREGOR
:
to
mám vdt?
Inkoust je erstvý. Prosím, pánové. Na-
a pejede listinu. Ješt se rozpíjí. íkáte, vy?
sliní prst
mu
EMILIA:
Co
to-
Nic.
Bylo to psáno vera, rozumíte? A k tomu touže rukou, která podepsala tuhle fotografii. Náramn zvláštní písmo.
GREGOR:
63
— KOLENATÝ:
Jakoby ecké, na
—
mou
duši.
Na pí-
klad tohle alfa GREGOR: Psala jsfe tu listinu nebo ne?
EMILÍA:
Tob
se
nebudu
zpovídat.
HAUK: Ale pánové, pánové, rate dovolit — KOLENATÝ: Nechat, pane, nechat; to jsou moc zajímavé vci. Sleno,
mžete nám aspo
íci,
kde
jste vzala tohle lejstro?
EMILI A:
Já
písahám, že
to psala
EUian
Mac Gregor!
KOLENATÝ Kdy ? Vera ráno ? :
EMILIA Na tom :
KOLENATÝ
:
nezáleží.
drahá sleno.
Záleží,
Hrozn moc
na
tom záleží. Kdy zemela Ellian Mac Gregor? EMILIA: Jdte Jdte Já už neodpovím ani slova! 1
PRUS
1
vystoupí rychle z ložnice: Prosím, ukažte mi
tu listinu.
KOLENATÝ vstane: Pro pána — vy — GREGOR Vy jste byl tady ? Emilie, co to znamená ? HAUK: Mj ty bože, pan Prus! A to mám radost! :
Jak se vede?
GREGOR PRUS
:
Víte, že váš syn
chladn: Ano. Tu
—
listinu,
prosím. Kolenatý
mu ji podá. Dkuju. Nasadí si skipec a pozorn
te.
GREGOR pejde k Emilii, tiše: Co tu dlal? Mluvte! EMILIA
mí ho: Jakým právem?
GREGOR
:
Právem
PRUS odkládá KOLENATÝ :
I
kdo šílí. Ta listina je pravá. Tak tedy to psala Ellian Mac
toho,
listinu.
safra!
Gregor ? PRUS Ne. Psala to Rekyn Ehna Makropulos. Je to táž ruka jako na mých dopisech. Nesporn. KOLENATÝ: Ale ty pece psala PRUS Ehna Makropulos. Žádné Elliany Mac Gregor nebylo, pánové. To je omyl. :
:
—
64
KOLENATÝ: To
jsem blázen!
A
podpis na féhle
fotografii ?
PRUS prohlíží: Nesporn písmo Eliny Makropulos. KOLENATÝ: Tak vida! A je fo vlastnoruní podpis tuhle té sleny. Vidla, Kristinko?
KRISTINA: Necht
PRUS
ji!
Dkuju. Odpuste, že jsem Usedne stranou, hlavu v dlaních. Pausa. KOLENATÝ: A te se v tom, pro Krista pána, nvrací fotografii:
se vmísil.
kdo vyznejte! VÍTEK: Snad je to, prosím, jen náhoda, že že rukopis sleny Martyové je tak trochu podobný KOLENATÝ: To se rozumí, Vítku A slenin píchod je taky jen náhoda a tenhle padlek je taky
—
—
—
!
jen náhoda, a víte co, Vítku ? Dejte se
náhodou vycpat. EMILIA: Upozoruju
vás, pánové, že chci
vbec
tou
ješt dnes
ráno odejet.
GREGOR
:
Kam, prosím ?
EMILIA Za :
hranice.
KOLENATÝ: co?
Pro pána, sleno,
to nedlejte! Víte
Zstate po dobrém, abychom
obrátit
se nemuseli
— abychom nemuseli zavolat —
EMILIA: Vy mne chcete dát zatknout? GREGOR Zatím ne. Máte ješt možnost :
—
Zakle-
páni.
KOLENATÝ:
KOMORNÁ
Dále! vstrí hlavu
:
Dva
páni hledají pana
Hauka.
HAUK:
—
proprosím? Mne? Já nepjdu! Já njak boha vás prosím rate VÍTEK: Já se jich, prosím, zeptám. Jde ven. KOLENATÝ jde ke Kristince Ale Kristinko, neplakala
!
Jak,
—
—
Mn je to tak
líto
—
65
:
^
!
HAUK:
Jeje, fa je
hezká! Ukažte
1
Jezus,
nerate
plakat
GREGOR tsn mnou
u Emilie,
tiše:
—
Dole, auto. Pojedete
nebo EMILIA: Haha, na to's poítal? GREGOR: já nebo policie. Pojedeš? se
za hranice,
Bu
EMILIA: Ne. vrací se Prosím, na pana Hauka eká jeho léka ... a ješt jeden pán. Ze ho mají doprovodit dom.
VÍTEK
:
HAUK:
Tak
VÍTEK
:
Už mne
to vidíte, hihií
požádat, aby pokali
mají.
Rate je
1
Prosím, já jim to už ekl.
GREGOR:
nám slena Marty ová neono vysvtlit, budeme tak smlí a pro-
Pánové, ježto
hodlá to a
hlédneme
sami
si
zásuvky a zavazadla.
její
KOLENATÝ: Oho! Na fo nemáme právo, Gregorel Rušení soukromého a tak dále, víme ? na f o zavolat policii ?
GREGOR Mám :
KOLENATÝ: Myju si ruce. HAUK: Rate dovolit, pane
—
valír
GREGOR
Pane, za
:
Gregore, ale jako ka-
dvemi eká
Mám je
váš doktor
sem pozvat? prosím ale pan Prus jist PRUS Dlejte s tou ženou co chcete. GREGOR Dobrá. Zaneme. Jde k sekretái. EMILIA: Nechat! Otvírá zásuvku toiletniho tektivem.
HAUK
:
To
ne,
:
s
de-
—
;
—
—
:
Opovaž
KOLENATÝ nco
stolku.
se!
skoí k
ní.
A
jejej,
sleno! Vymkne
ji
z ruky.
GREGOR otvírá stílet ?
—
sekretá, neobraceje se: Co, chtla
66
KOLENATÝ: Inu, je to nabité. toho. Já nkoho zavolám, ano?
GREGOR
:
Vyídíme
si
nechme
Gre^^ore,
to sami. Prohlíží zásuvky.
Prosím, bavte se zatím.
EMILI A kHaukovi: Maxi, ty to dovoh'š? Cáspiíal y used quiere pasar por caballero? HAUK: Cielo de mí, co mám dlat? EMILIA ke Kolenatému: Doktore, vy jste estný
muž
—
KOLENATÝ Hrozn
lituji, sleno, že se mýlíte. Já jsem tašká a svtový lupi. Já jsem totiž Arsene :
Lupin.
EMILIA
k Prusovi: Tedy vy, Pruse Vy pece jste gentlemani Vy nemžete dovolit PRUS: Prosím, abyste na mne nemluvila. KRISTINA vzlyká: To je ohavné, co s ní dláte! 1
—
Necht
ji!
KOLENATÝ sté,
:
Taky
co dláme.
to
íkám, Tinkotinko. Je
Náramn
to spro-
sprosté.
GREGOR hodí na stl hromadu papír. Tak,
sleno. sebou vozíte celý archiv. Jde do ložnice. KOLENATÝ To je nco pro vás, Vítku Prima lahdkové papíry. Nechcete je roztídit? EMILIA: Opovažte se to íst! KOLENATÝ Drahá sleno, prosím vás snažn, abyste se nehýbala. Jinak bych byl nucen vám nebezpen vyhrožovat na tle, paragraf 9L tr. z. EMILIA To jste advokát ? KOLENATÝ: Vidíte, pišel jsem na chu zloinectví. Myslím, že jsem ml k nmu talent odjakživa. lovk nkdy až k stáru pozná své pravé poslání. Pausa. VÍTEK Rate dovolit, sleno Martyová, kde budete zpívat píšt? Mlení.
Ale vy
s
!
:
:
:
:
67
!
HAUK Mon dieu, je
suis désolé
:
VÍTEK: A... efla EMILIA:Ne.
.
o
jsfe
sob
. . .
désolé
,
. .
kritiky?
VÍTEK vyndá z kapsy výstižky: Jsou velkolepé, sleno. Na píklad tohle: „Hlas úžasné skvlosti a síly, ohromující plnost výšek, suverénní pvecká vynikl nádherný zjev tady dál „ v bezpíkladné dramatické interpretaci... výkon ojedinlý v djinách naší opery a snad operního V djinách, sleno, považte! umní vbec." KRISTINA: Vždy je to pravda! GREGOR vrací se z ložnice s náruí plnou listin Tak, doktore. To je zatím všechno. Hodí listiny na stl. Dejte se do toho. KOLENATÝ S radostí. ichá k listinám. Máte to, sleno, plné prachu. Vítku, ten prach je historický. GREGOR Dále našlo se peetítko s iniciálkami E. je na listin Elliany Mac Gregor. M., kterážto PRUS ys/ane. Ukažte! KOLENATÝ u listin: Pro pána, Vítku, tady je letopoet šestnáct set ti Eliny Makropulos. PRUS vrací peetítko Je to Usedne. KOLENATÝ u listin: Tak vida, co se nenajde. jistota ..." a
. . .
:
.
.
—
:
:
:
pee
pee
:
—
HAUK:
Ale bože, božíku GREGOR Pane Hauku, neznáte tenhle medaillon ? váš velevážený bývalý erb. Myslím, že je na Ale HAUK prohlíží medaillon Ano ... to jest vždy jsem jí to sám daroval! :
nm
:
.
.
.
GREGOR: Kdy? HAUK: Nu tehdy... ve Spanlích... ped padesáti lety. GREGOR: Komu? HAUK: Nu pece jí samotné — Eugenii — Eugenii Montez, rate rozumt. 68
"
!
KOLHNATÝ
vzhlédne od
listin:
nco
Tady máme
španlského. Umíte španlsky ? H AUK Ale ano, rae ukázat Hihi, Eugenie, to :
z
je
. . .
Madridu
KOLENATÝ: Copak? HAUK: Od Ipolicie
vyhoštní... pro nezízený se Hama Eugenia Monez... hihihi! Já vím, to bylo pro tu rvaku, že? KOLENATÝ: Pardon. Probírá listiny. Cestovní pas, Elsa Miiller, sedmdesát devt. Úmrtní list Elliany Mac Gregor, 1836. Koukejme! Všecko páté pes deváté. Pokejte, sleno, my vám to srovnáme podle jmen. Ekaterina Myškin, kdo zas je tohle ? .
.
.
Ramera Gitána que
život!
.
VÍTEK
Ekaterina Myškina byla ruská
:
tyicátých
na
E.
:
.
zpvaka,
ve
letech.
KOLENATÝ: Vy
GREGOR
,
To je
víte všecko, zvláštní,
love.
vždycky zaátení písme-
M.
KOLENATÝ: Patrn
slena sbírá jen
ty iniciály.
Speciální záliba, že? Hopla, „dein Pepi".
váš praprastrýc, Pruse.
Mám vám
to
To bude
peíst?
„Meine Hebste, liebste Ellian." PRUS: Snad Elina, ne? KOLENATÝ: Kdepak, Ellian. A na obálce Ellian Mac Gregor, Wien, Hofoper. Pokejte, Gregore, my to ješt vyhrajeme na Ellianu. „Meine liebste, hebste Ellian
—
EMILIA vstane: Pokejte. Nette dáL Jsou o
mo
j
e
papíry.
KOLENATÝ
Když jsou pro nás tak nesmírn zajímavé EMILIA: Nette. Povím všecko sama. Všecko, na :
!
se budete ptát.
KOLENATÝ: Opravdu? 69
!
EMILIA: Písahám.
KOLEN ATÝ
skládá listiny Tak fedy vás prosíme, sleno, miliónkrát za odpuštní, že jsme vás k tomu museli takhle donutit. :
EMILIA: Budete mne soudit?
KOLENATÝ Chra bh :
EMILIA: Ale
KOLENATÝ
Docela pátelský hovor. chci, abyste mne soudili! Ah tak. Vyhovíme v mezích své kom1
já :
Tak prosím. EMILIA Ne, to musí vypadat jako u soudu Kíž a petence.
1
:
takové vci.
KOLENATÝ Aha. Máe pravdu. Ješt nco? EMILIA: A nejdíve mne necht, abych se najedla :
Nebudu ped soudem takhle v košili. KOLENATÝ: Zcela správn. Je teba náležité a da ustrojila.
stojné úpravy.
GREGOR: Komedie! KOLENATÝ Ticho, nezlehujte :
lovaná, povoluje se
pro
vám
soudní akt. Obžastaí to
deset minut
—
vaši toiletu ?
EMILIA Máte rozum ? Aspo :
hodinu.
KOLENATÝ: Tedy pl hodiny k pípravám a k rozjímání, než se objevíte ped soudem. Pošleme vám komornou. Jdte!
EMILIA: Dkuju. Zajde do
ložnice.
PRUS Jdu ... za Jankem. KOLENATÝ: Ale vrate se za pl hodiny. GREGOR: Doktore, nechtl byste být aspo te :
trochu vážný?
KOLENATÝ: Ticho. Já jsem ohromn vážný, Gregore.
Vím, co na
ni
psobí. Je
to
hy strka. Vítku
VÍTEK: Prosím? KOLENATÝ: Skote do pohebního ústavu, aby sem 70
"
poslali krucifix, bibli a
svíky
a
njaké erné sukno. Dále
takové krámy. Rychle!
VÍTEK: Ano, prosím.
KOLENATÝ: A
sežete njakou lebku.
VÍTEK: Lidskou?
KOLENATÝ:
Lidskou nebo hovzí, když bude pedstavovat smrt.
Opona.
to je jedno. Jen
PROMNA Týž
pokoj, ale upravený za soudní si. Stoly, pohov-
suknem. Na vtším hoící svíce a lebka za stolem KOLENATÝ jako pedseda soudu a VÍTEK jako zapisovatel, GREGOR u menšího stolku ve stedu jako veejný žalobce. Na pohovce PRUS, HAUK a KRISTINKA jako votanti. V právo prázdná židle. potaženy
ka, židle atd.
erným
stole v levo krucifix, bible,
KOLENATÝ:
;
Marty by už mohla pijít
njaký jed? VÍTEK: Proboha, snad nevypila GREGOR Nesmysl. Ta se má píliš ráda. .
.
.
:
KOLENATÝ: Pivete obžalovanou. VÍTEK zaklepe u ložnice a vejde. PRUS: Nemohli byste mne ušetit
téhle frašky? Ne, musíte být votantem. jako poheb KRISTINKA vzlyká Je to KOLENATÝ: Neplakala, Tinkotinko. Pokoj mrtvým.
KOLENATÝ
:
.
:
VÍTEK pivádí EMILII
.
.
.
.
.
I
ve velké toilet, s lahvi a
sklenicí v ruce.
KOLENATÝ Dovete
žalovanou na její místo. Prosím, žalovaná pila whisky. :
VÍTEK
:
KOLENATÝ:
Je opilá? velmi.
VÍTEK: Prosím, EMILIA opírá se
o
stnu Necht mne! To jen :
. . .
pro
kuráž. Já mám žíze. KOLENATÝ Odejmte jí láhev! :
prsoum: Ne! Nedám! Nebo vy vypadáte jako nebudu mluvit! Hahaha, vy f unebráci To je švanda! Hahahaha, koukejte, Ber-
EMILIA
tiskne láhev k
—
!
tik!
Theotokos, já prasknu!
72
.
KOLENATý písn:
Žalovaná, chovejte se slušn!
mn
EMILI A zaražena: Vy chcete nahnat hrzu, že? Bertíku, vi, to je jenom žert? KOLENATÝ: Mluvte, až se soud otáže. Vaše místo je tady. Mžete sedt. Prosím veejného žalobce, aby pednesl žalobu. EMILI A neklidn: Mám písahat?
—
KOLENATÝ: Žalovaný nepísahá. GREGOR: Žalovaná, eená Emilia Marty, zpvaka; je obvinna ped bohem a námi, že se dopuúelem
stila
podvodu
ím
se jinak provinila proti veškeré
a
padlání
Hstin za
zištným;
dve a sluš-
samotnému, nenáleží ádu lidskému; nech si to vyídí ped soudem strašnjším. KOLENATÝ: Ná nkdo poznámku k žalob? Nikdo. Pikroíme k výslechu. Vstate, žalovaná. Jak nosti, proti životu
—
se jmenujete ?
EMILIA
ys/ane: Já?
KOLENATÝ: Nu
ovšem, vy, vy, vy! Jak se jmenu-
jete?
EMILIA
:
Elina Makropulos.
KOLENATÝ hvízdne: EMILIA
:
Jakže?
Elina Makropulos.
KOLENATÝ
Rozená kde ? EMILIA: Na Krét. :
KOLENATÝ: Kdy? EMILIA: Kdy?
KOLENATÝ:
Jak jste stará?
EMILIA: Nu,
kolik byste ekli?
KOLENATÝ:
eknme
ticet,
ne?
VÍTEK Prosím, pes ticet. KRISTINA Pes tyicet. EMILIA vyplázne na ni jazyk: Žábo! KOLENATÝ: Chovejte se slušn k soudcm. :
:
73
.
EMILI A Copak vypadám :
KOLEN ATÝ:
ak sf ae ?
Bh uchovej! Tedy rozená kdy?
EMILIA Patnáct
osmdesát pt. KOLEN ATÝ vyskoí: Kdy že? EMILIA Tisíc pt set osmdesát pt. KOLENATÝ usedá Roku osmdesát pt. Tedy stará ticet sedm let, že ano? :
set
:
:
EMILIA Ti :
sta ticet
sedm
let,
prosím.
KOLENATÝ Vyzývám vás dtkliv, abyste mluvila :
vážn. Jak
EMILIA Ti :
KOLENATÝ
jste stará?
sedm let. To pestává všecko
sta ticet :
!
A kdo
byl váš
otec ?
EMILIA Hieronymus Makropulos, osobní léka sae Rudolfa II. :
KOLENATÝ: Hrom do PRUS:
toho! Lidi, já
s ní
nemluvím!
Jak se opravdu jmenujete?
EMILIA: Ehna Makropulos. Byla Ehna Makropulos, souložnice Pruse, z vašeho rodu? EMILIA: To jsem pece já.
PRUS:
PRUS:
já
sama jsem byla souložnice Pepi
Vždy jsem s ním mla toho GREGOR: A EUian Mac Gregor? Pruse.
EMILIA: To jsem
GREGOR: EMILIA
Josefa
Jak to?
EMILIA: No,
byl
cí-
:
mj
Gregora.
já.
Blázníte?
Já jsem tvá praprababika kluk, rozumíš?
GREGOR:
nebo
co. Ferdi
Který Ferdi? EMILIA: No pece Ferdinand Gregor. Ale on je v matrice jako Ferdinand Makropulos, protože.. tam jsem musela íci své pravé jméno. To se musí. KOLENATÝ: Zajisté. A kdy jste rozena? 74
!
EMILIA Patnáct :
mi
dejte
HAUK A
s
set
osmdesát pt. Christos Soter,
tím už pokoj
rate Eugenia Montez? :
EMILIA
.
. .
a
vždy vy
dovolit,
. . .
jste
pece
Byla jsem, Maxi, byla ale tehdy mi bylo st devadesát let. A já jsem taky byla teprve Ekaterina Myškiná a Elsa Miiller a všecko možné. Mezi vámi nemže lovk zstat na živu ti sta let. :
;
dv
KOLENATÝ:
Zejména
zpvaka
EMILIA To si myslím. Pausa. VÍTEK A vy jste, prosím, žila
ne.
:
:
taky v osmnáctém
století ?
EMILIA To se rozumí. osobn VÍTEK: Znala jste snad EMILIA: Znala. Degutantní lovk. :
.
.
.
.
.
.
Dantona?
PRUS A
jak jste mohla znát obsah zapeetné závti? EMILIA: Protože mi ji Pepi ukázal, dív než ji tam uložiL Abych to jednou ekla tomu hloupému Ferdi :
Gregorovi.
GREGOR: Pro jste mu to EMILIA:
Já jsem se
HAUK: Ah jej, jak
erta
neekla?
starala o své mladé.
to mluvíte?
EMILIA: Holenku, já už dávno nejsem dáma. VÍTEK: Prosím, mla jste vícero dtí?
EMILIA Asi dvacet i
lovk si nkdy
nedá pozor. Nechce se nkdo napít? Bohorodiko, to sucho v ústech! Já shoím! Klesne na židli. PRUS: Tedy ty dopisy podepsané E. M. jste psala vy ? EMILIA Psala. Víš, vra mi je. Já to nkdy ráda tu. Svinstvo, že? PRUS: Psala jste je jako Elina Makropulos nebo jako Ellian Mac Gregor? :
kolik.
:
75
,
EMILIA To je jedno. Pepi vdl, kdo jsem. Pepimu :
—
jsem ekla všecko. Jeho jsem mla ráda HAUK vstane rozilen Eugenie EMILIA Ml, Maxi, tebe taky. S f ebou se hezky žilo, ty korouhevníku Ale Pepi.. Rozpláe se. Toho jsem mla nejradši ze všech Proto jsem mu pjila vc Makropulos když tak hrozn chtl ... í
:
:
!
.
í
. . .
. . .
PRUS: Co jste mu pjila? EMILIA
:
Vc Makropulos.
PRUS: Co je
to?
EMILIA Ten
list,
:
co's
mi dnes
obálka. Pepi to chtl zkusit,
vrátil.
slíbil,
a zatím to schoval k té závti í
pro to
sela
pijít — A já jsem
Ta zapeetná
že mi to vrátí...
Snad abych
si
mu-
pišla až tcál Jak
zemel Pepi? PRUS V horece ... a hrozných keích. EMILIA: To bylo od toho! To bylo odtoho! Aia :
Maria, já
mu
to íkala
1
GREGOR A vy jste sem :
eckou
pišla jen pro tu
vc? EMILIA: Haha,
já
vám ji nedám!
nemysli, Bertíku, že
Te je má!
Jen
si
mn šlo o ten tvj hloupý pro-
mj. Já nevím, kolik tisíc mých harant bhá po svt. Já chtla dostat tu ces. Já kašlu
vc.
Já
ji
na
to,
že
jsi
musela dostat, nebo
— nebo —
GREGOR: Pro? EMILIA Protože
stárnu. Protože jsem na konci. Já to chci zkusit znova. Sáhni, Bertíku, jak ledova.•
tím. Vstane.
mé
Sáhnte, sáhnte na mé ruce!
Ó bože,
ruce!
HAUK:
Prosím, co je to
vc Makropulos?
EMILIA Tam je napsáno, jak se to dlá. HAUK: Co jak se dlá? EMILIA: Aby byl lovk ti sta let živ. Aby :
76
byl ri
mj
To napsal otec pro toho císae Rudolfa... ale toho vy neznáte, že? VÍTEK: Prosím, jen z djin. sta let mlád.
EMILIA: Z djin
nkdo? GREGOR: Co
To
nevíte nic.
co jsem chtla íci?
Šupne
je hloupost. Panaia,
si z
krabiky. Nechce
to je?
EMILIA Nic. Kokain nebo VÍTEK O císai Rudolfu. :
co.
O em jsem mluvila ?
:
EMILIA: Aha. o vci
Lidi, to byl
KOLENATÝ
Prosím, neodboovat.
—
nm
:
nemrava! Pokejte, já vím
EMILIA: No, a když zaal
poád
elixír života
nmu
tehdy k
vc,
i
pišel
co.
stárnout, tak
Aby
mj
hledal zase omládl, víte? .
.
.
A
pro nj mlád. Ale
otec, a napsal
aby zstal ti sta let císa Rudolf se bál, že by ho to kouzlo otrávilo, a poruil Zkus to nejdíve na své dcei. To jsem tu
. . .
to kouzlo,
:
mn
byla já; tehdy bylo šestnáct let. Tak tedy to otec na zkusil. Tehdy tomu íkali „kouzlo", ale byla to docela jiná vc.
mn
HAUK:Cotobylo? EMILIA zachvje se: To neeknu! To se nemže íci! Pak jsem ležela týden i jak dlouho bez sebe a v horece, ale uzdravila jsem
se.
VÍTEK: A co císa? EMILIA: Nic, dopálil se. Jak pak se mohl pesvdit, že budu ti sta let živa? Tak dal mého otce do
vže
jako podvodníka, a já jsem utekla se vším, napsáno. Do Uher nebo do Turecka, už ani nevím.
co
ml
KOLENATÝ
:
Ukázala
jste
nkdy nkomu
.
.
.
vc
Makropulos?
EMILIA
:
Ukázala. Zkusil to jeden tyrolský páter, to 77
!
bylo roku 1660 nebo tak nkdy snad je ješté živ, ani nevím, ale jeden as byl papežem a íkal si Alexandr nebo Pius nebo njak podobn. Pak jeden dstojník, Ital, ale toho zabili. Ugo se jmenoval. Bože, to byl krásný lovk! Pokejte, pak ješt Nágeli, to byl Ondej, a darebák Bombita, a Pepi Prus, který od toho umel. Pepi byl poslední, u nho to zstalo ležet A já už nic nevím. Zeptejte se Bombity. Bombita je živ, ale nevím, jak se te jmenuje. Víte, on je jak se tomu íká? Satkový ;
—
—
podvodník, že? KOLENATÝ Pardon. :
sedm
let,
že
Vám
je
tedy
dv
st tyicet
ano?
EMILIA Ne, ti
sedm. roku 1585 do dnes, to dlá dv st tyicet sedm let, rozumíte? EMILIA Bože, neplete mne Ti sta ticet sedm. KOLENATÝ Pro jste padlala rukopis EUiany Mac Gregor? EMILIA: Vždy já sama jsem Ellian Mac Gregor! KOLENATÝ: Nelžete! Vy jste Emilia Marty, rozumíte? EMILIA Ano, ale teprve dvanáct let. KOLENATÝ Tedy vy se piznáváte, že jste ukradla medaillon Eugenie Montez, že ano? EMILIA: Svatá panno, to není pravda! Eugenia :
KOLENATÝ:
sta ticet
Jste opilá.
Od
!
:
:
:
:
Montez
—
KOLENATÝ:
Je to v protokolu. Vy jste se piznala. není pravda KOLENATÝ: Jak se jmenuje váš spoluvinník?
EMILIA To :
EMILIA: Není žádný!
KOLENATÝ: jste se
Nezapírejte!
My
víme všechno. Kdy
narodila?
EMILIA chvje
se
:
Patnáct set osmdesát pt.
78
!
!
KOLENATY: A fe vypijte KOLENATY: EMILIA
.
.
.
toí
KOLENATY EMILIA
Musíte! Plnou sklenici! Rychle! ,
.
Bertíku! Pije.
tohle.
vstane a jde k ni: Jak se jmenujete?
Mn je
:
.
mn udláte?
Co
v úzkosti:
Mn se
plnou sklenici!
— nechci! Nechfe mne!
EMILIA: Ne
KOLENATY
zle.
zachyti
Kácí se se
židle.
a klade voln na zem Jak se
ji
:
jmenujete?
EMILIA:
Elina...
KOLENATY
!
mn nois —
Vy se EMILIA
:
—
KOLENATY: Jak EMILIA:
Makro...
Nelžete Víte kdo jsem? Já jsem knz. zpovídáte Pater hémón hos eis en úra:
—
—
se jmenujete?
Elina
KOLENATY
—
pulos.
Lebku
—
Bože, pijmi duši své nehodné služebnice Emilie Marty hvhvmmmm in saeculorum amen Dokonáno. Otoi lebku erným suknem a nastaví ji Emilii. Vsta Kdo jsi? EMILIA: Elina. Bezvdomí. :
.
!
.
.
!
KOLENATY klat
!
pustí ji na zem, až Vstane a odkládá lebku.
GREGOR: Co je? KOLENATY N e :
1
ž e
!
to
bouchne. Pro-
Sundejte ty hadry,
honem
Zvoní. Gregore, doktora!
KRISTINA: Vy
jste
ji
otrávil?
KOLENATY:
Jen trochu. GREGOR dvemi do pedsín: Prosím, je tu léka? LEKAR vejde: Pane Hauku, ekáme na vás už hodinu.
Rate dom!
KOLENATY
:
Pokat. Nejdív tohle, doktore. Mdloby?
LÉKA stane nad Emilii: KOLENATY
:
Otrava. 79
LÉKA: ím?
Klekne k Emilii, ichne Aha. Vstane. Uložte ji nkde.
KOLEN ATÝ: Gregore, odneste nejbližší
LÉKA PRUS
:
—
píbuzný
Je
ji
ji
ústm.
k
do ložnice Jakožto 1
tam teplá voda ?
Je.
:
LÉKA
:
Pkné,
KOLENATÝ
co ? Dovolte. Píše recept. Cernoi do lékárny. Jde do ložnice.
A s tímhle
kávu, ano?
Tak
:
tedy,
pánové
—
KOMORNÁ vejde. Slena zvonila? KOLENATÝ To se rozumí. Chtla by ernou kávu, Lojziko. Ohromn silnou ernou kávu, ví, Lojzi? :
KOMORNÁ: KOLENATÝ
Hihi, jak
pán
To se pozná. kárny, ano? Tak hopla! :
ví
—
A s tímhle skoila do lé-
KOMORNÁ odejde. KOLENATÝ
sedne
uprosted:
si
A jsem
zatracený.
Nco na tom je. PRUS
:
HAUK
:
To vím. Proto jste ji nemusel opít. nerate se smát ale já Já — já
—
vím. KOLENATÝ: Vy
;
také,
jí
docela
Pruse?
PRUS: Úpln.
KOLENATÝ: Já také. Víte, co to znamená? PRUS Ze Gregor dostane Loukov. KOLENATÝ: Hm, je vám to tuze nemilé? PRUS: Nemám už ddice. :
GREGOR se vrací, s rukou obtoenou šátkem. HAUK Prosím, jak je ? jí
:
GREGOR:
Trochu
zvíe! Víte, že
já
lip. jí
Ale pokousala
mne pi
tom,
vím?
KOLENATÝ Bohužel, my také. Pausa. HAUK: Pane bože, ti sta let! Ti — sta — :
80
'
let!
KOLENATÝ
:
Pánové, naprostou diskrétnost, víme?
Krisfinkol
KRISTINA zachvje
Ti
se:
sta let!
To
je
hrozne
1
KOMORNÁ vejde s kávou. KOLENATÝ
Krisfipisfi, vzala to! Donesla to slen. milosrdnou Dlala sestru, ano? Kristinka s kávou :
do ložnice, komorná ven.
KOLENATÝ pesvdi se, jsou-li oboje dvee zaveny Tak. A te, pánové, rozum do hrsti co s tím :
:
udláme?
GREGOR: S ím? KOLENATÝ S vcí Makropulos. Je tu nkde recept :
na tístaletý
PRUS Má jej KOLENATÝ: :
život.
za I
Mžeme jej
odtamtud
to
mžeme dostat. Pánové,
vc. .. nedomyslitelného dláme?
je to
GREGOR: její
dostat do rukou.
adry.
Docela
nic.
dosahu.
Recept patí
Co
mn.
s
tím u-
Já jsem
ddic.
KOLENATÝ: chtít.
I
kušíe.
Dokud
je živa, nejste
žádný
mže být živa ješt ti sta let, bude-li Ale m y to mžeme dostat, rozumíte ?
ddic;
a
GREGOR: Podvodem. KOLENATÝ: Dejme tomu.
Ale je to nco tak dlepro veškerenstvo, že hm. Pánové, vy rozumíte. Máme jí to nechat? Copak má z toho mít prospch jen ona a nanejvýš ješté njaký takový darebák Bombita? Kdo to dožitého... pro nás
i
—
mn
stane ?
GREGOR
:
Pedevším
její
KOLENATÝ:
potomci.
Holenku, takových by se našlo S tím se moc neohánjte. Dejme tomu vy, Pruse; kdybyste tu vc ml v rukou vy, pjil byste mi ji? Víte, abych j á byl živ ti sta let. !
81
PRUS:
Ne.
KOLENATÝ
Tak vidíte, pánové. Musíme se njak dohodnout mezi sebou. Co s tím udláme? VÍTEK vstane: Zveejníme Vc Makropulosl KOLENATÝ: Nono, to snad nel VÍTEK: Dáme ji všemi Dáme ji lidstvu! Všichni, všichni mají stejný nárok na život Ah bože, žijeme tak krátce! Jak je to málo, bože, jak je to málo :
í
být
lovkem!
KOLENATÝ Co je to plátno! VÍTEK Vždy je to k plái, pánové :
—
považte jen celá ta lidská duše, ta žíze poznávat, mozek, práce, láska, tvoivost, všecko, všecko bože, udlá lovk za tch šedesát let života? co eho užije? se nauí? Nedokáš se ovoce stromu, který jsi zasadil nedouíš se všemu, co lidstvo už znalo ped tebou nedokoníš své dílo a nedáš svj píklad umíráš, a ani jsi nežil ! Ježíši Kriste, žijeme tak maliko! KOLENATÝ: Pro pána krále, Vítku VÍTEK: A neml jsi pokdy pro radost, a neml jsi pokdy pro myšlenku, a neml jsi pokdy pro nic, pro nic než pro tu sháku za kusem chleba A nic jsi nevidl, nic nepoznal, nic nedokonil, ani sebe ne, ani sebe sama ne, ty zlomku! Pro jsi žil? :
!
— Mj
emu
;
;
;
—
!
Stálo to vbec za to ? KOLENATÝ: love, chcete mne
rozplakat? jako zvíata. Kriste Pane, co jiného je posmrtný život, co je nesmrtelnost duše jiného než strašný protest proti krátkosti života ? Nikdy a nikdy se lidstvo nesmíilo s tou zvíecí porcí života; nemže to pipustit; je to píliš nespravednespravedlivé žít tak krátce. livé. Je je nco víc než želva nebo havran lovk pote-
VÍTEK Umíráme :
dsn
lovk
;
82
-
!
buje víc asu, aby
žil. Šedesát lef, fo je nevolnictví. zvíectví a nevdomost. HAUK: Ach jeje, už je sedmdesát šest! VÍTEK: Dejme všem ti sta let života! Bude to nejvtší událost od stvoení lovka bude to osvo-
To
je slabost a
mn
;
nové a definitivní stvoení lovka Bože, co se dá z lovka udlat za ti sta let Padesát let být díttem a žákem padesát let poznávat svt a vidt vše, co je; sto let užiten pracovat pro všechny a pak sto le, když vše jsme poznali, žít v moudrosti, vládnout, uit a dávat píklad Oh, jak cenný by byl lidský život, kdyby trval ti sta let! Nebylo by válek. Nebylo by té ohavné sháky. Nebylo by strachu a sobectví. Vdoucí a dstojný byl by každý lovk, spina ruce, svrchovaný, dokonalý by byl, pravý syn a ne už potrat Boží. bození,
bude
to
1
;
;
1
Dejte lidem život! Dejte jim plný lidský život! Inu, to je moc krásné. Moc krásné,
KOLENATÝ ale
—
:
GREGOR: Dkuju pkn. Ti
sta let být oficiálem
nebo plést punochy! VÍTEK: Ale GREGOR Nebo být svrchovaný a vševdoucí, a pi tom — love, vtšina užitených Hdských povolání je možná jen z nevdomosti! :
KOLENATÝ Necht :
si
sloužit,
Vítku právnicky a ;
hospodásky je to absurdní. Náš spoleenský systém je prost založen na krátkovkosti. Vemte si na píklad... smlouvy, pense, pojistky, platy, ddické právo a já nevím co všechno. A manželství holenku, nikdo se nebude ženit na ti sta let. Nikdo neudlá smlouvu na ti sta let. love, vy jste anarchista! Vy chcete rozvrátit celý spoleenský ád I
—
83
.
HAUK A
rate dovolit pak by se po tech stech každý mohl omladit znova KOLENATÝ a žil by fakticky To prost :
. . .
;
letech
. .
:
—
vn.
nejde.
by se mohlo zakázat! Po tech by už každý musel umíti Tak ho vidíte! Ze samé humanity jby
VÍTEK: Prosím, stech letech
KOLENATÝ
:
to
zakazoval lidem
žít!
HAUK Rate odpustit, já... já myslím, že by se ten :
recept dal rozdlit na dávky.
KOLENATÝ:
Jakto?
HAUK Rate rozumt, :
set let života.
nkdo pil
Ti
na
Jedna dávka
léta.
sta let, to je
— de-
trochu mnoho, to by
snad ani nechtl. Ale deset každý lovk, že? . . .
let
by
si
kou-
KOLENATÝ: A my bychom si založili
velkoobchod nápad! Já už vidím ty zakázky: „Pošlete nám obratem tisíc dv st let života, v lidové úprav. Kohn a spol." „Expres dva miliony let, ff prima A, luxusní balení. Filiálka Víde." Hauku, to není špatné. HAUK: Prosím, já... já nejsem obchodník, víte? troAle když už je lovk stár, koupil by si rád chu života. Ale ti sta let je píliš moc, že ano? VÍTEK Pro poznání ne. HAUK: Prosím, poznání si nikdo nekoupí. Ale deset s léty. Lidi, to je
. . .
. .
:
let
rozkoše, to rád, sss
KOMORNÁ vejde KOLENATÝ la
:
jeje,
tuze rád.
Prosím, tady je to z lékárny. Dkuju, Lojziko. Jak dlouho by cht:
být živa?
KOMORNÁ:
Hihi, jesté ticet
KOLENATÝ:
Víc ne?
let.
KOMORNÁ: Ne.
Co bych
KOLENATÝ
vidíte, Vítku.
:
Tak
84
s
tím dlala?
!
!
KOMORNÁ
KOLENATÝ
odejde.
DOKTOR
klepe u ložnice.
ve dveích Co je? Aha, dobrá. Bere Prosím, jak je slen? DOKTOR Nanic. Odejde do ložnice. :
lék.
HAUK:
:
HAUK Ah jeje, :
PRUS
chudinka
vstane: Pánové, zvláštní... náhoda
do rukou
nám
dala
jisté tajemství.
Jde tu patrné o prodloužení života. eknme, zeje to možné. Nikdo z nás, doufám, toho nemíní zneužít pro sebe.
VÍTEK: To práv íkám! Musíme
prodloužit život
všech
PRUS
Ne. Jenom život silných. Život nejschopnj-
:
Pro obyejnou lidskou
ších.
chamra je
i
ten iepií
život píliš dobrý.
VÍTEK: Oho, dovolte!
PRUS
:
Prosím,
já se
nechci hádat. Dovolte, obyej-
pitomý lovk vbec neumírá; malý lovk je i bez vaší pomoci; malost se plemení bez oddechu jako mouchy nebo myši. Jen velikost umírá. Jen síla a schopnost umírá, nebo se nenahradí. Snad je v našich rukou ji udržet. Mžeme založit aristokracii dlouhovkosti. ný, malý,
vný
VÍTEK:
Aristokracii! Slyšíte to? Privilej na život!
PRUS: Tak jest. Jen ti nejlepší jsou dležití pro život. Jen vdí, plemenní, výkonní muži. Nemluvím vbec o ženách. Ale je na svt deset nebo dvacet nebo tisíc muž, kteí jsou nenahraditelní. Mžeme je udržet. Mžeme je pivést k nadlidskému rozumu a nadpirozené moci. Mžeme vypstit deset nebo sto nebo tisíc nadlidských vládc a tvrc. VÍTEK: Chov magnát života! PRUS Tak jest. Výbr tch, kteí mají právo na neomezený život. :
85
y
KOLENATÝ: A
prosím vás, kdo by vyvolené jmenoval? Vlády? Plebiscit? Švédská akademie? PRUS Žádné blbé hlasování ! Z ruky do ruky by odevzdávali živof nejsilnjší nejsilnjším. Vládcové hmoty vládcm ducha. Vynálezci vojákm. Podnikatelé despotm. Byla by to dynastie pán života. Dynastie nezávislá na jakékoliv civilisované :
luze.
VÍTEK
Jen až by
:
si
ta luza
pišla pro své právo na
život 1
PRUS: Ne, ale pro jejich právo na živof. Cas od asu by jich pár zabila. Co na tom? Revoluce je právo otrok. Ale jediný možný pokrok svta je nahradit malé a slabé despoty silnými a velkými despoty. Privilegovaná dlouhovkost, to je despovláda rozumu. Nadlidská cie vyvolených. To je výkonnosti. Vláda nad lidmi. vdní a autorita Dlouhovcí se stanou nespornými vladai lidstva. Máte to v rukou, pánové. Mžete toho zneužít. ekl jsem vše. Usedne. KOLENATÝ Hm. Patím k tm nejlepším vyvoleným dejme tomu já nebo Gregor? PRUS: Ne. GREGOR Ale vy jist, že ? Dnes už ne. PRUS GREGOR: Pánové, nechme zbytených eí. Tajemství dlouhovkosti je majetek rodiny Makropulos. Necht, aby si s ním rodina Makropulos dlala, co . . .
:
:
:
jí
.
.
.
libo.
VÍTEK: Jakto, prosím? GREGOR Toho receptu užijí jen lenové rodiny. Jen ten, kdo je potomek Eliny Makropulos, a je to kdo je. KOLENATÝ A bude žít na vky jen proto, že se :
:
86
;
!
vylíhnul z
njakého pobudy nebo barona a z blázženské? Paneku, to
nivé, perversní, hysterické stojí
za
to,
tahle rodinná zvláštnost.
GREGOR: Vše jedno. KOLENATý Máme est :
— odpuste,
ny. Je to
znát jednoho pána
miláku,
ale
z
rodi-
ert ho vem
zkrátka degenerovaný subjekt. istá familie, co? GREGOR: Jak libo. jsou to teba blázni nebo paviáni. jsou zvrhlí, zatížení nebo mrzáci nebo idioti nebo co chcete. jsou teba zlo samo Na
A
A
Aa
niem
nesejde.
Bude
1
to jejich.
KOLENATÝ A tohle je pkné :
DOKTOR
vejde z ložnice
Je v
:
poádku. Necht
ji
ležet.
HAUK
:
Tak
tak, ležet.
To
je
dobe.
DOKTOR: Pojte dom,
HAUK Ah jej, :
že ano ?
pane Hauku; dovedu vás. my tu máme takovou vážnou poradu,
Rate mne ]éí,i^
nechat! Já DOKTOR: Nu, nkdo na vás tady za Žádné hlouposti, staroušku, nebo
—
— já jist —
dvemi eká.
HAUK Ano, ano — já — já — já hned DOKTOR Služebník, pánové. Odejde. :
pjdu.
:
KOLENATÝ: Gregore, mluvil jste vážn? GREGOR: Úpln vážn. KRISTA
vyjde z ložnice: Mluvte
KOLENATÝ: ti sta
Chtla by spát. Chtla by být živa
tiše.
Kristinko, šla sem.
let ?
KRISTA: Ne.
KOLENATÝ A :
kdyby mla recept na tak dlouhas ním dlala?
tánský život, co by
KRISTA: Nevím. VÍTEK: Ze bys
KRISTA: dlouho
to dala
všem lidem?
Já nevím. Byli
by šastnjší, kdyby tak
žili?
87
KOLENATÝ
:
Tinkoinko, co napla, živo
je
pece
jen zatracené štstí.
KRISTA Ne — nevím. Mne se neptejte. HAUK: Ah jej, sleno, lovk tak hrozn rád žije! KRISTA zakryje si oi: Nkdy... nkdo... ne. Pausa. PRUS pistoupí k ni: Dkuju za Jánka. :
KRISTAj Pro?
PRUS: Ze jste si te na nho vzpomnla. KRISTA: Vzpomnla? Jako bych vbec mohla myslet... na nco jiného. KOLENATÝ: A my se tu hádáme o vný EMILI A vejde, jako stín, s hlavou ovázanou
Všichni vstanou odešla
:
Odpuste, že jsem
.
.
živofí
obklady.
na chvíli
.
GREGOR: Jak je vám? EMILIA: Hlava
HAUK Nu
bolí
— pusto — ohavn —
nu, to pejde.
:
EMILIA: Nepejde. Nikdy nepejde. dv st let.
KOLEMATÝ: Co
Já už to
totiž?
EMILIA Nudu. Ne,
mám
—
je to nuda to není. Je to na to nemáte jména. V žádném janení slova. Bombita o tom také mlu-
:
ani
— oh, vy lidé zyce pro vil ...
o
Je to odporné.
GREGOR: A
co to je?
EMILIA: Nevím. Všecko
prázdné,
je tak pitomé,
zbytené — Vy jste tu všichni? — Jako byste ani
nebyli. Jako byste byli s
vci nebo
sííny
.
.
.
Co mám
vámi dlat?
KOLENATÝ: Máme EMILIA: Ne, to je stejné
to je
— Vždy je to jedno, jestli nco je nebo
není — A vy se smrtil
Vy
snad odejít? jedno. Umít nebo odejít za dvee, tolik
jste divní
nadláte
— ah!
s
každou pitomou
.
VÍTEK: Co je vám? EMILIA: Nemá, nemá, nemá se ak dlouho žíti VÍTEK: Pro? EMILIA: lovk fo nesnese. Do sta, do sfa ticeti to vydrží, ale
A
pak v
pak
.
. .
pak
to
pozná
.
.
.
pozná, že
lef .
.
nm ume duše.
VÍTEK: Co pozná? EMILIA: Bože, na to nejsou slova. A pak už lovk nemže na nic vit. Na nic. A z toho je ta nuda. Víš, Bertíku, ty's povídal, že zpívám, jako
pi tom
záblo. Vidíš,
umní má
smysl,
by mne
pokud
to
lovk
neumí. Teprve když fo umí, když to dokonale umí, vidí, že je to zbytené. Je to stejn marné, Kristinko, stejn marné jako chrápat. Zpívat je fo samé jako mlet. Všecko je stejné. V niem není
žádný
rozdíl.
VÍTEK To není pravda Když vy !
:
lidé
o
nco
zpíváte
fak jsou
. . .
lepší a vtší.
Nic se nemže nedje. Kdyby se te stílelo, kdyby bylo zemtesení, kdyby byl konec svta i co, nic se nedje. Ani já se nedju. Vy jste ode všeho ady, a já jsem nesmírn daleko ti sta let Ah bože, kdybyste vdli, jak vám se
EMILIA: Lidé nejsou nikdy nikdy zmnit. Nic,
lepší.
nic, nic se
—
—
—
lehko
žijet
KOLEN ATÝ: Pro? EMILIA: Vy jste tak blízko všeho! Pro vás má všecko smysli Pro vás má všecko njakou cenu, protože za
tch pár
let
toho ani dosf neužijete
bože, kdybych jen jednou ješt
—
.
.
.
Oh mj
Lomi rukama.
Hlupáci, vy jste tak šastnil Je ío až protivné, jak jste šastnil
A
všecko jen pro tu pitomou náhodu,
umete Všecko vás zajímá jako opice! Ve všecko víte, víte v lásku, v sebe, ve ctnost, v
že brzo
I
89
!
pokrok, v lidstvo, já nevím v co, já nevím v coí víš v rozkoš, Maxi. Ty, Krir.tinko, víš v lása vrnost. Ty víš v sílu. Ty víš v samé hlouposti, Vítku. Každý, každý, každý v nco ví!
Ty ku
Vám VÍTEK vyšší
se
o žije,
rozilen
:
hodnoty
EMILIA:
vy... blázni!
Ale dovolte, vždy pece jsou . .
.
ideály
.
. .
Jsou, ale jen pro vás. Jak
Je snad láska, ale je
.
.
•
úkoly ...
jenom ve
vám
to
mám
íci? ve nikde
vás. Jakmile není
vás, není nikde, není vbec žádná láska ve vesmíru lovk nemže milovat ti sta let. Ani doufat, ani tvoit, ani se dívat ti sta let. Nevydrží to. Všecko omrzí. Omrzí být dobrý a omrzí .
.
.
být špatný. to
.
.
.
Nebe
i
omrzí. A pak vidíš, že Ani hích, ani bolest, ani
zem t
vlastn není. Není
nic.
zem, vbec nic. Jen to je, co má njakou cenu. A má všecko cenu. O bože, já byla jako vy!
pro vás
dve,
—
dáma, já byla šastná, já já byla lovk! Bože na nebi HAUK: Proboha, copak? Co se vám stalo? EMILIA Kdybyste vdli, co ekl Bombita! My my staí víme píliš mnoho ale vy znáte víc než my, vy hlupáci! Nekonen víc! Lásku, velikost, úel, všecko možné. Vy máte všecko! Vždy ani Já byla
já byla
mn
:
—
;
nemžete
víc chtít!
Vy aspo
život zastavil, Kriste Ježíši! a ta
žijete, ale
nemže
dál
v nás se
— Bože^
hrozná samota!
PRUS: Pro
tedy jste si pišla pulos? Pro chcete ]&í,té jednou EMILIA Protože se strašn PRUS: Bože, ani to není ušeteno EMILIA: Není. Pausa. :
.
——
PRUS: Sleno EMILIA: To
A
.
pro
Vc Makro-
žít?
bojím smrti. nesmrtelným ?
jsme k vám krutí. mli jste pravdu. Je to ne-
Makropulos,
necítím.
.
90
byli
.
dstojné být Kristinko, že
ak si
stár. Víte, že se
m
mne dti
bojí?
ošklivíš?
Je mi — je mi vás hrozn líto! EMILIA: Líto? Tedy tak to je se mnou? Ty ani nezávidíš? Pausa. Zachvje se a vyjme ze záadi složenou listinu. Tady je to psáno. „Egó Hierónymos Makropúlos, iaíros kaisaros Rodolfú ..." A
KRISTINKA: Nel
dál, slovo za
Vezmi
slovem, co se
má dlat
—
Vstane.
Bertíku. Já to už nechci. Dkuju vám. Ani já to nechci.
si to,
GREGOR
:
EMILIA: Ne? Tedy
ty, Maxi. Ty tak rád žiješ. Budeš moci milovat, víš? Vem si to. HAUK: Prosím... mže se od toho umít? A bolí to,
když... se to
udlá?
EMILIA: Bolí. Ty se toho bojíš? HAUK: Ano. EMILIA: Ale pak budeš ti sta let žít! HAUK: Kdyby... kdyby to nebolelo...
Hihi, já
nechci.
EMILIA: Doktore, vy jste chytrý muž. Vy k emu se to hodí nebo ne. Chcete to?
KOLENATÝ
:
uvážíte.
.
Jste velmi laskavá. Já s tím nechci mít
co dlat.
EMILIA Vy
jste takový smšný, Vítku. Já vám to dám. Kdož ví? Teba s tím obšastníte celé lidstvo. že raVÍTEK couvá: Ne, prosím. Já myslím, že dji ne. EMILIA: Pruse, vy jste tak silný lovk. I vy se bojíte žít ti sta let ? PRUS: Ano. EMILIA: Bože, nikdo to tedy nechce? Nikdo o to nestojí? Ty jsi tu, Kristinko? Ani se's neozvala. Hle, dve, vzala jsem ti hocha; veir. si to. Jsi krásná, budeš žít ti sta let. Budeš zpívat jako :
—
—
91
—
.
.
Emilie Marty. Budeš slavná. Považ si, za pár let zaneš stárnout; pak budeš litovat... Ber, I
dve
KRISTINA vezme listinu Dkuju. VÍTEK: Co s tím udláš, Kristo? KRISTINA rozevírá listinu Já nevím. GREGOR: Vy to zkusíte? :
:
KOLENATÝ:
Pro pána, ona
se nebojí? Dala to
zpátky 1
VÍTEK: Vra jito EMILIA: Necht jit Pausa, 1
KRISTINA mlky dá VÍTEK: Nepal
listinu
nad hoící svíku.
památka! KOLENATÝ: Pozor í Nechala! HAUK: Kriste pane! tol Je to
GREGOR: Vemte jí to! PRUS zadrží je: Necht jednat! Zdrcené mlení. HAUK: Ah jeje, koukejte, nechce to hoet. GREGOR: Je to pergamen. KOLENATÝ: Jak pomalu to uhelnatí. Kristineko, ji
nespálila se!
HAUK: Rate
mi nechat kousíek! Mlení.
VÍTEK: Prodloužení
aspo kousíek! Aspo
života!
Vn
—
snad bylo jsme mohli žít
hledat, a tady, tady to
KOLENATÝ: A my
to
bude
lidstvo
vn. Pkn
dkuju!
PRUS:
Prodloužení života... Máte dti?
KOLENATÝ: Mám. PRUS: Tak
vidíte,
vný život
!
Kdybychom
mysleli
Život není krátký. místo na smrt Pokud mžeme být píinou života . GREGOR: Dohoívá. Byla to pece jen .. divoká myšlenka, i teskno i jaksi žít. Bože, je leheji, že už to není možno
na rození
.
.
.
.
.
.
.
.
vn
mn
.
92
.
KOLENATY nádhern
:
Nejsme už mladí. Jen mládí
mže tak
náš strach ped smrtí. Dobe to provedla, Tinkofinko. HAUK: Rate dovolit... tady to... tak divn páchne spálit ...
—
VÍTEK
otvírá okno:
— spáleninou.
EMILIA: Hahaha, konec nesmrtelnosti!
Opona.
Divadelní hry Karla Svazek teii
apka
VC MAKROPULOS Komedie o tech djstvích
Tištno jako rukopis v úprav Josefa apka v tiskárn F. Obziny ve Vyškov na Morav
Vydal
Ot
Sforch-Marien v Praze na podzim roku 1922 jako padesátý sedmý svazek edice Dr.
Aventinum
047410071
PUBLIKACE AVENTINA NEJSKROMNJŠÍ UMNÍ.
apek J.: apek K.:
18--
Úprava auorova.
DIVADELNÍ HRY: Úprava J. apka. Sv. I. LOUPEŽNÍK. Komedie. Poctno cenou msta 20'—
Prahy. IL vydání. Sv. IL R. U. R.
msta Sv.
III.
Drama. Poctno
I.
státní
cenou a cenou
Prahy. IV. vydání.
20*
VC MAKROPULOS. Hra.
TRAPNÉ POVÍDKY. Úprava J. apka. (Váz. 28'-) apkové brati: LÁSKY HRA OSUDNÁ. Aktovka. Úprava J. apka. ZE ŽIVOTA HMYZU. Komedie. III. vydání. Úprava obrázky
apkova
6
—
a 20'
dtství. Úprava
750 13-50
VÝBOR Z BÁSNÍ.Peložil Zd.Tlamich. Úprava Sv. Klíra. 18'— MIRIAM. Kniha lyriky. Úprava Sv. MOJI PÁTELÉ. Úprava Sv. Klíra.
SVTLO.
Duhamel G. J.
apka.
J. apka. KOLÉBKA. Kniha mateství. Úprava J. apka.
DehmelR.: Deml J.:
Durych
J.
MALÉ DVE. Kniha
H.:
18-— 24'—
:
Hra. Peložila
J.
Klíra.
Hrdinova. (Váz.
K 20-—)
28'— 15-— 16-50
TI ROZHOVORY. Peložil M. Rutfe.
16-50
NEJVYŠŠÍ NADJE.
22-50
Prózy. Úprava
J.
Bendy.
ONDEJ A DRAK. Komedie.
18-— Úprava Sv. Klíra. 20*— Úprava V. H. Brunncra. Fischer O. HERAKLES. Tragedie. Poctno cenou Akademie. Úprava 12'J. Bendy. 24-— KRUHY. Básn. Úprava grafická. Gauguin P.: NOA-NOA. S pílohami. Peložil a upravil J, Marek. 15*— 10* Jirko M. CESTA. Básn. Úprava a kresby A. Hrsky. Karásek ze Lvovic J. SEBRANÉ SPISY. Úprava F. Koblihy. 18-Sv. L GOTICKÁ DUŠE. Román. DykV.'.
PODÉL CESTY. Básn.
:
:
:
Sv. IL
ZAZDNÁ OKNA. Básn.
16-50
Sv.IIL
SODOMA. Básn.
18'-
Sv. IV.
SEXUS SECANS. Básn.
17-10
Sv. V.
HOVORY SE SMRTÍ. Básn.
18-—
Sv. VI.
ENDYMION. Básn.
15
OSTROV VYHNANC. Básn.
18-—
Sv.
VIL
BÁSNICKÝCH SPIS svazku, Sebraných
Komenský J. A. KvapilJ.:
Maria
J.:
:
souborné vydání. (V Jediném
spis svazky
II.
— VII.)
SMUTNÝ HLAS. Kresby Fr. Bílka, úprava J. Marka. MEMENTO. Lyrická trilogie. Úprava C. Boudy. DOLFA. Truchlohra o nevstce. Úprava A. Koblitze.
80-
— —
32-— 15-— 8-
PAMÁTNÍK JAROSLAVU JEREMIÁŠOVI.UprJ.Markal2-— Mixa K:
MEDVDI A TANENICE.
Prosy. Úprava Sv. Klíra.
30-—
ZELENÉ DEMONSTRACE. Básn. Úprava J. apka. 15'NeumannS.K.: SEN O ZÁSTUPU ZOUFAJÍCÍCH. Úprava J. apka.
Nmec Fr.:
(Váz.
K 26-—)
20-—
—
:
Viz Novák A,
pedešlou
stranu.
ESKÉ PÍSEMNICTVÍ S PTAÍ PERSPEKTIVY. Úprava
:
8*—
Sv. Klíra.
KRAJANÉ A SOUSEDÉ. Literární studie. Úpr. Sv. Klíra. 35 LA PRAGUE BAROQUE. S fotografiemi. Peložila J. Hrdinova. Úprava
Philippe Ch. L.
:
J.
Marka.
27*
TYI PÍBHY O UBOHÉ LÁSCE. Peložila
J.
Vob-
19*50 rubová-Koutecká. Úprava J. apka. Pujmanová-Hennerová M. POVÍDKY Z MSTSKÉHO SADU. Úprava :
J.
Fachilde
:
M.
:
apka.
KRVAVÁ Úprava
Ruile
15*
IRONIE. Román. Peložila Eva Rufteová. ].
apka.
(Váz.
NOVÝ SVT. Literární
K
52
—)
Úprava J. Marka. SRTACH Z DUŠE. Essaye. Úprava J. apka. Píbh lovka. Úprava J. Marka. SOUBORNÉ DÍLO Úprava V. H. Brunnera. Sv. L LYRIKA LÁSKY A ŽIVOTA. Básn. studie.
VZE. Sova A
.
lO'—
:
VYBOUENÉ SMUTKY. Básn.
Sv. IL
ZLOMENÁ DUŠE. Básn. BÁSN NESOBECKÉHO SRDCE. Básn. BÁSNÍKOVO JARO. Básn. Úpr. J. Zrzavého, Sv.
III.
Sv. IV.
Stejshol
30-— 12'— 18-—
TRýZNNÉ MLÁDÍ. Básn. Úprava Sv. Klíra. IN MEMORIAM R. SVOBODOVÉ. Úprava Bendy.
B.',
Salda F.X.:
J.
MODERNÍ LITERATURA ESKÁ.
Úprava
Rozebráno. 20'—
BOLESTI. Básn. Úprava J. Bendy. ZÁSTUPOVÉ. Dramatická báse. Úprava grafická.
Šiorch K.
ZÁPISKY VOJENSKÉHO LEKÁRA. Úpr. K POVSTÁNÍ. Román. Úprava J. apka.
:
:
13-50
grafická.
STROM Škarvan A.
27-— 30'21-— 21'21-— Q-—
Sv. Klíra.
21'— 18*
-
15-—
—
HLOMOZNÉ TICHO. Prosy. Kresby a úpr. J. apka. 18 LILIE V KORSETU, Básn. Kresby J. Zrzavého. Úprava 18*— V. H. Brunnera.
Šiorch-Marien Ot.
Theer O/.: Verhaeren E.
:
8-— VZKÁZÁNÍ MOJÍ MILÉ. Básn. Úprava J. Marka. HÁJE KDE SE TANÍ. Úprava Sv. Klíra. Rozebráno FILIP
II. Dramatická episoda. Peložil Ot. Fischer. 20* Úprava grafická. Vázané. Zrzavý J.: JENÍKOVY POHÁDKY. Úprava autorova. Vázané. 28'— Zvina L. N. SLOVENSKÉ PÍSN. Básn. Poctno Turkovou cenou. 6' Úprava grafická. 52*— MUSAION, svazek I. (redaktor K. apek.) ' 40'— MUSAION. svazek II. (redaktor K. apek.) 24'— BilekFr.x POHÁDKA. Cyklus devoryt. MOJE 2'— Zrzavý J. POHLEDNICE (4 kusy). :
:
.
:
VYDÁVÁ DR.
OT.
ŠTORCH-MARIEN, PRAHA
Podskalské nábeží
28.
II.
PG
5038 C3VM 1922 C.l
ROBA
