ebook, R.U.R. Karel apek

eBook, R.U.R. Karel apek

The Project Gutenberg eBook, R.U.R., by Karel apek This eBook is for the use of anyone anywhere at no cost and with almost no restrictions whatsoever. You may copy it, give it away or re-use it under the terms of the Project Gutenberg License included with this eBook or online at www.gutenberg.net Title: R.U.R. Author: Karel apek Release Date: August 2, 2004 [eBook #13083] Language: Czech Character set encoding: UTF-8 ***START OF THE PROJECT GUTENBERG EBOOK R.U.R.*** Thanks to Curtis Weyant and Al Haines for creating plain text from HTML. The HTML came from an anonymous donor. Karel apek R.U.R. (Rossum´s Universal Robots) Kolektivní drama o vstupní komedii a tech djstvích This text was converted to LaTeX by means of GutenMark software (version Jul 12 2014). The text has been further processed by software in the iTeX project, by Bill Cheswick.

Contents 1 OSOBY

1

2 Pedehra

3

3 OPONA

31

4 OPONA

62

5 OPONA

87

6 OPONA

104

7 This and all associated files of various formats will be found in: http://www.gutenberg.net/1/3/0/8/13083105 8 Section 1. General Terms of Use and Redistributing Project Gutenberg-tm electronic works 107 9 Section 2. Information about the Mission of Project Gutenberg-tm 114 10 Section 3. Information about the Project Gutenberg Literary Archive Foundation 115

Chapter 1

OSOBY Harry Domin: centrální editel Rossumových Univerzálních Robot In. Fabry: generální technický editel R.U.R. Dr. Gall: pednosta fyziologického a výzkumného oddlení R.U.R. Dr. Hallemeier: pednosta ústavu pro psychologii a výchovu robot R.U.R Konzul Busman: generální komerní editel R.U.R. Stavitel Alquist: éf staveb R.U.R. Helena Gloryová Nána: její chva Marius: Robot Sulla: Robotka Radius: Robot Damon: Robot 1. Robot 2. Robot 3. Robot 4. Robot Primus: Robot

Helena: Robotka Robotský sluha a etní Roboti Domin: v pedehe asi osmaticetiletý, vysoký, oholený Fabry: rovn oholený, plavý, váné a jemné tváe Dr. Gall: drobný, ivý, sndý, s erným knírem Hallemeier: ohromný, hmotný, se zrzavým anglickým knírem a zrzavým kartáem vlas Busman: tlustý, pleatý, krátkozraký id Alquist: starí ne ostatní, nedbale obleený, dlouhých, proedivlých vlas a vous Helena: velmi elegantní Ve vlastní he vichni o deset let starí. Roboti v pedehe obleeni jako lidé. Jsou úsená v pohybech i výslovnosti, bezvýrazných tváí, upeného pohledu. Ve vlastní he mají plátné blzy v pasu staené emenem a na prsou mosazné íslo. Po pedehe a druhém aktu pestávka.

Chapter 2

Pedehra Ústední kancelá továrny Rossum s Universal Robots. Vpravo vchod. Okny v prelní stn pohled na nekonené ady továrních budov. Vlevo dalí editelské místnosti. Domin: (sedí u velikého amerického psacího stolu v otáecím kesle. Na stole árovka, telefon, títka, poada dopis, atd., na stn vlevo veliké mapy s lodními a elezniními liniemi, veliký kalendá, hodiny, je ukazují nco málo ped polednem; na stn vpravo titné plakáty: “Nejlacinjí práce: Rossumovi Roboti” “Tropití Roboti, nový vynález. Kus 150 d.” “Kadý si kup svého Robota!” “Chcete zlevnit svoje výrobky? Objednejte si Rossumovy Roboty.” Dále jiné mapy, dopravní lodní ád, tabulka s telegrafickými záznamy kurs atd. V kontrastu k této výzdob stn je na zemi nádherný turecký koberec, vpravo kulatý stl, pohovka, koená klubovní kesla a knihovna, v ní místo knih stojí láhve s vínem a koalkami. Vlevo pokladna. Vedle Dominova stolu psací stroj, na nm píe dívka Sulla.)

Domin: (diktuje) “—e neruíme za zboí pokozené dopravou. Upozornili jsme vaeho kapitána hned pi nakládání, e lo je nezpsobilá k doprav Robot, take zkáza nákladu nepadá na ná úet. Znamenáme se— za Rossum s Universal Robots—” Hotovo? Sulla: Ano. Domin: Nový list. Friedrichswerke, Hamburk.—Datum.—“Potvrzujeme objednávku patnáct tisíc Robot—” (zazvoní domácí telefon. Domin jej zvedne a mluví do nho) Haló—Zde centrální—ano.—Zajisté. Ale ano, jako vdycky.—Ovem, kabelujte jim.—Dobrá—(zavsí telefon) Kde jsem pestal? Sulla: Potvrzujeme objednávku na patnáct tisíc R. Domin: (zamylen) Patnáct tisíc R. Patnáct tisíc R. Marius: (vstoupí) Pane editeli, njaká dáma prosí— Domin: Kdo? Marius: Nevím. Podává vizitku. Domin: (te) Prezident Glory.—e prosím. Marius: (oteve dvee) Rate, paní. (vejde Helena Gloryová. Marius odejde) Domin: (vstane) Rate. Helena: Pan centrální editel Domin? Domin: Prosím. Helena: Jdi k vám— Domin:—s lístkem prezidenta Gloryho. To staí. Helena: Prezident Glory je mj otec. Jsem Helena Gloryová. Domin: Sleno Gloryová, je pro nás neobyejnou ctí, e—e—

Helena:—e vám nememe ukázat dvee. Domin:—e smíme pozdravit dceru velkého prezidenta. Prosím, posate se. Sullo, mete odejít. (Sulla odejde) Domin: (usedne) ím mohu poslouit, sleno Gloryová? Helena: Já jsem pijela— Domin:—podívat se na nai tovární výrobu lidí. Jako vechny návtvy. Prosím, beze veho. Helena: Myslela jsem, e je zakázáno— Domin:—vstoupit do továrny, ovem. Jene kadý sem pijde s ní vizitkou, sleno Gloryová. Helena: A vy ukáete kadému ... ? Domin: Jen nco. Výroba umlých lidí, sleno, je tovární tajemství. Helena: Pro mne nenecháte domluvit? Domin: Prosím za prominutí. Chtla jste snad íci nco jiného? Helena: Chtla jsem se jen zeptat— Domin:—zda bych vám zcela výjimen neukázal nai továrnu. Ale zajisté, sleno Gloryová. Helena: Jak víte, e jsem se na to chtla ptát? Domin: Vichni se ptají stejn. Vstane. Ze zvlátní úcty, sleno, vám ukáeme víc ne jiným a—jedním slovem— Helena: Dkuji vám. Domin: Zaváete-li se, e nikomu neprozradíte ani to nejmení— Helena: (vstane a podává mu ruku) Mé estné slovo. Domin: Dkuji. Nechtla byste snad sejmout závoj? Helena: Ach ovem, vy chcete vidt—Promite.

Domin: Prosím? Helena: Kdybyste mi pustil ruku. Domin: (pustí) Prosím za prominutí. Helena: (snímá závoj) Chcete vidt, nejsem-li vyzvda. Jak jste opatrní. Domin: (pozoruje ji naden) Hm—ovem—my—tak jest. Helena: Vy mi nedvujete? Domin: Neobyejn, sleno hele—pardon, sleno Gloryová. Vskutku neobyejn poten—Mla jste dobrou plavbu? Helena: Ano. Pro— Domin: Protoe—míním toti—e jste jet velmi mladá. Helena: Pjdeme hned do továrny? Domin: Ano. Myslím dvaadvacet, ne? Helena: Dvaadvacet eho? Domin: Let. Helena: Jedenadvacet. Pro to chcete vdt? Domin: Protoe—ponvad—(s nadením) Zdríte se déle, e ano? Helena: Podle toho, co mi ukáete z výroby. Domin: ertova výroba! uvidíte.

Ale zajisté, sleno Gloryová, vechno

Prosím, posate se. Zajímala by vás historie vynálezu? Helena: Ano, prosím vás. (usedne) Domin: Tak tedy. (sedne si na psací stl, pozoruje Helenu uchvácen a odíkává rychle) Bylo to roku 1920 kdy se starý Rossum veliký filozof ale tehdy jet mladý uenec odebral na tento daleký ostrov aby studoval moské ivoistvo teka. Pitom se pokouel napodobit chemickou syntézou ivou hmotu eenou protoplazma a najednou objevil

látku která se chovala naprosto jako ivá hmota a byla jiného chemického sloení to bylo roku 1932, práv tyi sta tyicet let po objevení Ameriky, uf. Helena: To umíte zpamti? Domin: Ano; fyziologie, sleno Gloryová, není mým emeslem. Tak dál? Helena: Teba. Domin: (slavnostn) A tehdy, sleno, starý Rossum napsal mezi své chemické vzorce tohleto: “Píroda nala jeden zpsob, jak organizovat ivou hmotu. Je vak jiný zpsob, jednoduí, tvárnjí a rychlejí, na nj píroda vbec nenarazila. Tuto druhou cestu, po které se mohl brát vývoj ivota, jsem dneního dne objevil.” Pedstavte si, sleno, e tahle veliká slova psal nad chrchlem jakéhosi koloidálního rosolu, který by ani pes neseral. Pedstavte si ho, e sedí nad zkumavkou a myslí na to, jak z ní vyroste celý strom ivota, jak z ní budou vycházet vechna zvíata, poínajíc víníkem a koníc—koníc samotným lovkem. lovk z jiné látky, ne jsme my. Sleno Gloryová, to byl ohromný okamik. Helena: Tak dál. Domin: Dál? Te lo o to, dostat ivot ze zkumavky ven a zrychlit vývoj a utvoit njaké ty orgány, kosti a nervy a kdesi cosi a nalézt jakési takové látky, katalyzátory, enzymy, hormóny a tak dále, zkrátka, rozumíte tomu? Helena: N—n—nevím. Myslím, e jen málo. Domin: Já docela nic. Víte, pomocí tch vodiek mohl dlat, co chtl. Mohl

teba dostat medúzu se sokratovským mozkem nebo íalu padesát metr dlouhou. Ale protoe neml kousku humoru, vzal si do hlavy, e udlá normálního obratlovce nebo snad lovka. A tak se do toho pustil. Helena: Do eho? Domin: Do napodobení pírody. Nejdív zkusil udlat umlého psa. Stálo ho to adu let, vylo z toho cosi jako zakrnlé tele a polo to za pár dní. Ukáu vám to v muzeu. A pak u se dal starý Rossum do vytváení lovka. (Pauza) Helena: A to nesmím nikomu prozradit? Domin: Nikomu na svt. Helena: koda, e u je to ve vech ítankách. Domin: koda. Seskoí ze stolu a usedne vedle Heleny. Ale víte, co v ítankách není? uká si na elo. e byl starý Rossum úasný blázen. Ván, sleno Gloryová, ale tohle nechte pro sebe. Ten starý výstedník chtl opravdu dlat lidi. Helena: Ale vdy vy dláte lidi! Domin: Piblin, sleno Heleno. Ale starý Rossum to mínil doslovn. Víte, chtl jaksi vdecky sesadit Boha. Byl stralivý materialista, a proto to vechno dlal. Nelo mu o nic víc ne podat dkaz, e nebylo ádného Pánaboha zapotebí. Proto si umanul udlat lovka navlas, jako jsme my. Znáte trochu anatomii? Helena: Jen—docela málo. Domin: Já také. Pedstavte si, e si vzal do hlavy vyrobit vechno do

poslední lázy jako v lidském tle. Slepé stevo, mandle, pupek, samé zbytenosti. Dokonce i—hm—i pohlavní lázy. Helena: Ale ty pece—ty pece— Domin:—nejsou zbytené, já vím. Ale mají-li se lidé umle vyrábt, pak není—hm—nijak teba— Helena: Rozumím. Domin: Ukáu vám v muzeu, co spackal za deset let dohromady. Ml to být mu, ilo to celé ti dny. Starý Rossum neml trochy vkusu. Bylo to hrozné. Bylo to hrozné, co udlal. Ale mlo to uvnit vechno, co má lovk. Skuten, úasn piplavá práce. A tehdy sem piel inenýr Rossum, synovec starého. Geniální hlava, sleno Gloryová. Jak uvidl, co tropí starý, ekl: “To je nesmysl, vyrábt lovka deset let. Nebude-li ho vyrábt rychleji ne píroda, pak na ten celý krám nakalat.” A pustil se sám do anatomie. Helena: V ítankách je to jinak. Domin: (vstane) V ítankách je placená reklama a ostatn nesmysl. Stojí tam napíklad, e Roboty vynalezl starý pán. Zatím e starý pán hodil na univerzitu, ale o tovární výrob neml pontí. Myslel, e udlá skutené lidi, tedy snad njaké nové Indiány, docenty nebo idioty, víte? A teprve mladý Rossum ml nápad udlat z toho ivé a inteligentní pracovní stroje. Co je v ítankách o spolupráci obou velikých Rossum, je povídaka. Ti dva se ukrutn hádali. Starý ateista neml drobet pochopení pro industrii, a konen ho mladý

zavel do njaké laboratoe, aby se tam piplal se svými velikými potraty, a zaal to vyprávt sám, po inenýrsku. Starý Rossum ho doslovn proklel a do své smrti usmolil jet dv fyziologické obludy, a ho nakonec nali v laboratoi mrtvého. To je celá historie. Helena: A co tedy mladý? Domin: Mladý Rossum, sleno, to byl nový vk. Vk výroby po vku poznání. Kdy si okoukl anatomii lovka, vidl hned, e je to píli sloité a e by to dobrý inenýr udlal jednodueji. Zaal tedy pedlávat anatomii a zkouel, co se dá vynechat nebo zjednoduit—Zkrátka, sleno Gloryová, nenudí vás to? Helena: Ne, naopak, je to hrozn zajímavé. Domin: Tak tedy mladý Rossum si ekl: lovk, to je nco, co dejme tomu cítí radost, hraje na housle, chce jít na procházku a vbec potebuje dlat spoustu vcí, které—které jsou vlastn zbytené. Helena: Oho! Domin: Pokejte. Které jsou zbytené, kdy má teba tkát nebo sítat. Naftový motor nemá mít tapce a ornamenty, sleno Gloryová. A vyrábt umlé dlníky je stejné jako vyrábt naftové motory. Výroba má být co nejjednoduí a výrobek prakticky nejlepí. Co myslíte, jaký dlník je prakticky nejlepí? Helena: Nejlepí? Snad ten, který—který—Kdy je poctivý—a oddaný. Domin: Ne, ale ten nejlacinjí. Ten, který má nejmí poteb. Mladý Rossum

vynalezl dlníka s nejmením potem poteb. Musel ho zjednoduit. Vyhodil vechno, co neslouí pímo práci. Tím vlastn vyhodil lovka a udlal Robota. Drahá sleno Gloryová, Roboti nejsou lidé. Jsou mechanicky dokonalejí ne my, mají úasnou rozumovou inteligenci, ale nemají dui. Ó, sleno Gloryová, výrobek inenýra je technicky vytíbenjí ne výrobek pírody. Helena: íká se, e lovk je výrobek boí. Domin: Tím h. Bh neml ani pontí o moderní technice. Vila byste, e si nebotík mladý Rossum zahrál na Boha? Helena: Jak, prosím vás? Domin: Zaal vyrábt Nadroboty. Pracovní obry. Zkusil to s postavami tymetrovými, ale to byste nevila, jak se ti mamuti lámali. Helena: Lámali? Domin: Ano. Z nieho nic jim praskla noha nebo nco. Nae planeta je patrn trochu malá pro obry. Te dláme jen Roboty pirozené velikosti a velmi sluné lidské úpravy. Helena: Vidla jsem první Roboty u nás. Obec je koupila ... chci íci vzala do práce— Domin: Koupila, drahá sleno. Roboti se kupují. Helena:—získala jako metae. Vidla jsem je mést. Jsou tak divní, tak tií. Domin: Vidla jste mou písaku? Helena: Nevimla jsem si.

Domin: (zvoní) Víte, akciová továrna Rossumových Univerzálních Robot dosud nevyrábí jednotné zboí. Máme jemnjí a hrubí Roboty. Ti lepí budou snad ít dvacet let. Helena: Pak hynou? Domin: Ano, opotebují se. (vstoupí Sulla) Domin: Sullo, ukate se slen Gloryové. Helena: (vstane a podává jí ruku) Tí mne. Je vám asi hrozn smutno tak daleko od svta, vite? Sulla: To neznám, sleno Gloryová. Rate usednout, prosím. Helena: (usedne) Odkud jste, sleno? Sulla: Odtud, z továrny. Helena: Ach, vy jste se narodila tady? Sulla: Ano, byla jsem tu udlána. Helena: (vyskoí) Coe? Domin: (smje se) Sulla není lovk, sleno, Sulla je Robot. Helena: Prosím za odputní— Domin: (poloí ruku Sulle na rameno) Sulla se nehnvá. Podívejte se, sleno Gloryová, jakou dláme ple. Sáhnte jí na tvá. Helena: Oh, ne, ne! Domin: Nepoznala byste, e je z jiné látky ne my. Prosím, má i typické chmýí blondýnek. Jen oi jsou drobátko—Ale zato vlasy! Obrate se, Sullo! Helena: Pestate u!

Domin: Pohovote s hostem, Sullo. Je to vzácná návtva. Sulla: Prosím, sleno, posate se. (ob usednou) Mla jste dobrou plavbu? Helena: Ano—za—zajisté. Sulla: Nevracejte se po Amélii, Sleno Gloryová. Barometr siln klesá, na 705. Pokejte na Pensylvánii, to je velmi dobrá, velmi silná lo. Domin: Kolik? Sulla: Dvacet uzl za hodinu. Toná dvanáct tisíc. Domin: (smje se) Dost, Sullo, dost. Ukate nám, jak umíte francouzsky. Helena: Vy umíte francouzsky? Sulla: Umím tyi jazyky. Píi Dear Sir! Monsieur! Geehrter Herr! Ctný pane! Helena: (vyskoí) To je humbuk! Vy jste arlatán! Sulla není Robot, Sulla je dve jako já! Sullo, to je hanebné—pro hrajete takovou komedii? Sulla: Já jsem Robot. Helena: ne, ne, vy lete! Oh, Sullo, odpuste, já vím—donutili vás, abyste jim dlala reklamu! Sullo, vy jste dve jako já, e? eknte! Domin: Lituji, sleno Gloryová. Sulla je Robot. Helena: Vy lete! Domin: (vztyí se) Jake?—(zazvoní) Promite, sleno, pak vás musím pesvdit. (vejde Marius) Domin: Marie, dovete Sullu do pitevny, aby ji oteveli. Rychle! Helena: Kam? Domin: Do pitevny. A jí rozíznou, pjdete se na ní podívat.

Helena: Nepjdu. Domin: Pardon, mluvila jste o li. Helena: Vy ji chcete dát zabít? Domin: Stroje se nezabíjejí. Helena: (obejme Sullu) Nebojte se, Sullo, já vás nedám! eknte, drahouku, jsou k vám vichni tak suroví? To se nesmíte dát líbit, slyíte? Nesmíte, Sullo! Sulla: Já jsem Robot. Helena: To je jedno. Roboti jsou stejn dobí lidé jako my. Sullo, vy byste se nechala rozíznout? Sulla: Ano. Helena: Oh, vy se nebojíte smrti? Sulla: Neznám, sleno Gloryová. Helena: Víte, co by se pak s vámi stalo? Sulla: Ano, pestala bych se hýbat. Helena: To je hrrozné! Domin: Marie, eknte slen co jste. Marius: Robot Marius. Domin: Dal byste Sullu do pitevny? Marius: Ano. Domin: Nelitoval byste jí? Marius: Neznám. Domin: Co by se s ní stalo? Marius: Pestala by se hýbat. Dali by ji do stoupy. Domin: To je smrt, Marie. Bojíte se smrti? Marius: Ne. Domin: Tak vidíte, sleno Gloryová. Roboti nelpí na ivot. Nemají toti

ím. Nemají poitk. Jsou mén ne tráva. Helena: Oh, pestate! Polete je aspo pry! Domin: Marie, Sullo, mete odejít. (Sulla a Marius odejdou) Helena: Jsou hrrozní! To je ohavné, co dláte! Domin: Pro ohavné? Helena: Nevím. Pro—pro jste jí dali jméno Sulla? Domin: Nehezké jméno? Helena: Je to muské jméno. Sulla byl ímský vojevdce. Domin: Oh, myslili jsme, e Marius a Sulla byli milenci. Helena: Ne, Marius a Sulla byli vojevdci a bojovali proti sob roku— roku—Nevím u. Domin: Pojte sem k oknu. Co vidíte? Helena: Zedníky. Domin: To jsou Roboti. Vichni nai dlníci jsou Roboti. A tady dole, vidíte nco? Helena: Njaká kancelá. Domin: Útárna. A v ní— Helena:—plno úedník. Domin: To jsou Roboti. Vichni nai úedníci jsou Roboti. A uvidíte továrnu— (v tom spustí tovární píaly a sirény) Domin: Poledne. Roboti nevdí, kdy pestat v práci. Ve dv hodiny vám ukáu díe. Helena: Jaké díe?

Domin: (sue) Msidla na tsto. V kadém se míchá látka na tisíc Robot najednou. Potom kád na játra, mozky a tak dále. Pak uvidíte továrnu na kosti. Potom vám ukáu pádelnu. Helena: Jakou pádelnu? Domin: Pádelnu nerv. Pádelnu il. Pádelnu, kde bí najednou celé kilometry zaívacích rour. Pak je montovna, kde se to dává dohromady, víte, jako automobily. Kadý dlník pidlá jen jednu souást, a zas to samoinn bí dál k druhému, tetímu, donekonena. To je nejzajímavjí podívaná. Pak pijde suárna a skladit, kde erstvé výrobky pracují. Helena: Proboha, hned musejí pracovat? Domin: Pardon. Pracují, jako pracuje nový nábytek. Zvykají si na existenci. Jaksi uvnit srstají i co. Mnoho v nich dokonce nov narstá. Rozumíte, musíme nechat drobet místa pro pirozený vývoj. A zatím se výrobky apretují. Helena: Co to je? Domin: Tolik co u lidí “kola”. Uí se mluvit, psát a poítat. Mají toti úasnou pam. Kdybyste jim peetla dvacetisvazkový Nauný slovník, budou vám vechno opakovat po poádku. Nco nového nikdy nevymyslí. Mohli by docela dobe uit na univerzitách. Pak se roztídí a rozelou. Denn patnáct tisíc kus, nepoítajíc stálé procento vadných, které se hodí do stoupy... a tak dále a tak dále. Helena: Zlobíte se na mne?

Domin: Ale chra bh! Myslím jen, e .. e jsme mohli mluvit o jiných vcech. Je nás tu jen hrstka mezi stotisíci Roboty, a ádná ena. Mluvíme jen o výrob, celý den, kadý den—Jsme jako prokletí, sleno Gloryová. Helena: Mn je tak líto, e jsem ekla, e—e—e lete— (Zaklepání) Domin: Vejdte, mládenci. (Zleva vyjdou in. Fabry, dr. Gall, dr. Hallemeier, stavitel Alquist) Dr. Gall: Pardon, neruíme? Domin: Pojte sem. Sleno Gloryová, to jsou Alquist, Fabry, Gall, Hallemeier. Dcera prezidenta Gloryho. Helena: (v rozpacích) Dobrý den. Fabry: Nemli jsme potuchy— Dr. Gall: Nekonen poctni— Alquist: Bute vítána, sleno Gloryová. (Zprava vrazí Busman) Busman: Haló, co tu máte? Domin: Sem, Busmane. To je ná Busman, sleno. Dcera prezidenta Gloryho. Helena: Tí mne. Busman: Jemináku, to je sláva! Sleno Gloryová, smíme kabelovat do novin, e jste ráila zavítat -? Helena: Ne, ne, prosím vás! Domin: Prosím, sleno, posate se. (Fabry, Busman a Dr. Gall pitahují lenoky) Fabry: Prosím—

Busman: Rate— Dr. Gall: Pardon— Alquist: Sleno Gloryová, jakou jste mla cestu? Dr. Gall: Zdríte se u nás déle? Fabry: Co íkáte továrn, sleno Gloryová? Hallemeier: Vy jste pijela na Amélii? Domin: Ticho, nechte mluvit slenu Gloryovou. Helena: (k Dominovi) O em mám s nimi mluvit? Domin: (s údivem) O em chcete. Helena: Mám... smím mluvit docela oteven? Domin: Ale ovem. Helena: (váhá, pak zoufale odhodlána) eknte, není vám nikdy trapno, jak s vámi nakládají? Fabry: Kdo, prosím? Helena: Vichni lidé. (Vichni se na sebe zaraen dívají) Alquist: S námi? Dr. Gall: Pro myslíte? Hallemeier: U sta hrom! Busman: Ale bh uchovej, sleno Gloryová! Helena: Co necítíte, e byste mohli existovat lépe? Dr. Gall: Pijde na to, sleno. Jak to myslíte? Helena: Myslím, e—vybuchne -, e je to ohavné! e je to strané! (Vstane) Celá Evropa mluví o tom, co se tu s vámi dje! Proto sem jedu, abych to uvidla, a je to tisíckrát horí, ne si kdo mysli! Jak to mete snáet? Alquist: Co snáet?

Helena: Své postavení. Proboha, vdy jste lidé jako my, jako celá Evropa, jako celý svt! To je skandální, to je nedstojné, jak ijete! Busman: Propána, sleno! Fabry: Ne, mládenci, má trochu pravdu. ijeme tu jist jako Indiáni. Helena: H ne Indiáni! Smím, oh, smím vám íkat brati? Busman: Ale boíku, propak ne? Helena: Brati, nepijela jsem jako dcera prezidentova. Pijela jsem za Ligu humanity. Brati, Liga humanity má u pes dv st tisíc len. Dv st tisíc lidi stojí za vámi a nabízí vám svou pomoc. Busman: Dv st tisíc lidí, paneku, to u je sluné, to je docela krásné. Fabry: íkám vám vdycky, není nad starou Evropu. Vidíte, nezapomnla na nás. Nabízí nám pomoc. Dr. Gall: Jakou pomoc? Divadlo? Hallemeier: Orchestr? Helena: Víc ne to. Alquist: Vás samotnou? Helena: Oh, co o mne! Zstanu, pokud bude teba. Busman: Paneboe, to je radost! Alquist: Domine, pjdu pipravit pro slenu nejlepí pokoj. Domin: Pokejte chvilku. Bojím se, e—e slena Gloryová jet nedomluvila. Helena: Ne, nedomluvila. Leda byste mi násilím zavel ústa. Dr. Gall: Harry, opovate se! Helena: Dkuji vám. Vdla jsem, e mne budete chránit.

Domin: Pardon, sleno Gloryová. Jste si tím jista, e mluvíte s Roboty? Helena: (zarazí se) S kým jiným? Domin: Je mi líto. Ti pánové jsou toti lidé jako vy. Jako celá Evropa. Helena: (k ostatním) Vy nejste Roboti? Busman: (ehtá se) Bh uchovej! Hallemeier: Fuj, Roboti! Dr. Gall: (smje se) Pkn dkujem! Helena: Ale... to není mono! Fabry: Na mou est, sleno, my nejsme Roboti. Helena: (k Dominovi) Pro jste mi tedy íkal, e vichni vai úedníci jsou Roboti? Domin: Ano, úedníci. Ale editelové ne. Dovolte, sleno Gloryová: inenýr Fabry, generální technický editel Rossumových Univerzálních Robot. Doktor Gall, pednosta fyziologického a výzkumného oddlení. Doktor Hallemeier, pednosta ústavu pro psychologii a výchovu Robot. Konzul Busman, generální komerní editel, a stavitel Alquist, éf staveb Rossumových Univerzálních Robot. Helena: Odpuste, pánové, e—e ——Je to hrrozné, co jsem provedla? Alquist: Ale chra bh, sleno Gloryová. Prosím, sednte. Helena: (usedne) Jsem hloupé dve. Te—te mne polete první lodí zpátky. Dr. Gall: Za nic na svt, sleno. Pro bychom vás posílali pry? Helena: Protoe u víte—protoe—protoe bych vám bouila Roboty.

Domin: Drahá sleno Gloryová, tady u bylo na sta spasitel a prorok. Kadá lo nkterého piveze. Misionáe, anarchisty, Armádu spásy, vechno moné. To je vám úasné, co je na svt církví a blázn. Helena: A vy je necháte mluvit k Robotm? Domin: Pro ne? Doposud toho vichni nechali. Roboti si vechno pamatuji, ale nic víc. Dokonce se ani nesmjí tomu, co lidé íkají. Skuten, pímo k nevíe. Baví-li vás to, drahá sleno, dovedu vás do skladit Robot. Je jich tam asi ti sta tisíc. Busman: Ti sta tyicet sedm tisíc. Domin: Dobrá. Mete k ním promluvit, co chcete. Mete jim peíst bibli, logaritmy nebo co je vám libo. Mete jim dokonce kázat o lidských právech. Helena: Oh, myslím, e... kdyby se jim ukázalo trochu lásky— Fabry: Nemono, sleno Gloryová. Nic není lovku cizejího ne Robot. Helena: Pro je tedy dláte? Busman: Hahaha, to je dobré! Pro se dlají Roboti! Fabry: Pro práci, sleno. Jeden Robot nahradí dva a pl dlníka. Lidský stroj, sleno Gloryová, byl náramn nedokonalý. Musel se jednou konen odstranit. Busman: Byl píli drahý. Fabry: Byl málo výkonný. Moderní technice u nemohl stait. A za druhé— za druhé—je to veliký pokrok, e... pardon. Helena: Co?

Fabry: Prosím za odputní. Je to veliký pokrok rodit strojem. Je to pohodlnjí a rychlejí. Kadé zrychlení je pokrok, sleno. Píroda nemla pontí o moderním tempu práce. Celé dtství je technicky vzato holý nesmysl. Prost ztracený as. Neudritelné mrhání asem, sleno Gloryová. A za tetí— Helena: Oh, pestate! Fabry: Prosím. Dovolte, co vlastn chce ta vae Liga—Liga—Liga humanity? Helena: Má zvlát—zvlát má chránit Roboty a—a zajistit jim— dobré zacházení. Fabry: To není patný cíl. Se stroji se má dobe zacházet. Namoudui, to si chválím. Nemám rád pokozené vci. Prosím vás, sleno Gloryová, zapite nás vechny za pispívající, za ádné, za zakládající leny té vaí Ligy! Helena: Ne, vy mi nerozumíte. My chceme—zvlát—my chceme Roboty osvobodit! Hallemeier: Jak, prosím vás? Helena: Má se s nimi jednat... jednat... jako s lidmi. Hallemeier: Aha. Mají snad hlasovat? Nemají dokonce dostávat mzdu? Helena: Oveme mají! Hallemeier: Koukejme. A co by s ní, prosím vás, dlali? Helena: Koupili si... co potebují... co by je tilo.

Hallemeier: To je moc hezké, sleno; jenome Roboty nic netí. Hrome, co si mají koupit? Mete je krmit ananasy, slámou, ím chcete; jim je to jedno, nemají vbec chuti. Nemají na niem zájmu, sleno Gloryová. U erta, nikdo jet nevidl, e by se Robot usmál. Helena: Pro... pro... pro je neudláte astnjí? Hallemeier: To nejde, sleno Gloryová. Jsou to jen Roboti. Bez vlastní vle. Bez vání. Bez djin. Bez due. Helena: Bez lásky a vzdoru? Hallemeier: To se rozumí. Roboti nemilují nic, ani sebe. A vzdor? Já nevím; jen zídka, jen asem— Helena: Co? Hallemeier: Nic vlastn. Nkdy se jaksi pominou. Cosi, jako padoucnice, víte? íká se tomu ke Robot. Najednou nkterý pratí vím, co má v ruce, stojí, skípá zuby—a musí pijít do stoupy. Patrn porucha organismu. Domin: Vada ve výrob. Helena: Ne, ne, to je due! Fabry: Myslíte, e due zaíná skípáním zub? Domin: To se odstraní, sleno Gloryová. Doktor Gall dlá zrovna njaké pokusy Dr. Gall: S tímhle ne, Domine; te dlám nervy na bolest. Helena: Nervy na bolest?

Dr. Gall: Ano. Roboti skoro necítí tlesné bolesti. Víte, nebotík mladý Rossum píli omezil nervovou soustavu. To se neosvdilo. Musíme zavést utrpení. Helena: Pro—pro—Nedáte-li jim dui, pro jim chcete dát bolest? Dr. Gall: Z prmyslových dvod, sleno Gloryová. Robot se nkdy pokodí sám, protoe ho to nebolí; strí ruku do stroje, ulomí si prst, rozbije si hlavu, to mu je jedno. Musíme jim dát bolest; to je automatická ochrana ped úrazem. Helena: Budou astnjí, kdy budou cítit bolest? Dr. Gall: Naopak; ale budou technicky dokonalejí. Helena: Pro jim nestvoíte dui? Dr. Gall: To není v nai moci. Fabry: To nyní v naem zájmu. Busman: To by zdrailo výrobu. Propánika, krásná dámo, vdy my to dláme tak lacino! Sto dvacet dolar oacený kus, a ped patnácti lety stál deset tisíc! Ped pti lety jsme pro n kupovali aty; dnes máme vlastní tkalcovny a jet expedujeme láteky ptkrát lacinji ne jiné továrny. Prosím vás, sleno Gloryová, co platíte metr plátna? Helena: Nevím—- skuten — zapomnla jsem. Busman: Mj ty Tondo, a pak chcete zakládat Ligu humanity! Stojí u jen tetinu, sleno; vechny ceny jsou dnes na tetin a jet pjdou ní, ní, ní, a—takhle. He? Helena: Nerozumím. Busman: Jemináku, sleno, to znamená, e práce klesla v cen! Vdy Robot i s krmením stojí za hodinu ti tvrt centíku! To je vám legraní,

sleno: vechny továrny praskají jako aludy nebo honem kupují Roboty, aby zlevnily výrobu. Helena: Ano, a vyhazují dlníky na dlabu. Busman: Haha, to se rozumí! Ale my, boí dobroto, my jsme zatím vrhli pt set tisíc tropických Robot na argentinské pampy, aby pstili penici. Bute tak dobrá, co stojí u vás libra chleba? Helena: Nemám pontí. Busman: Tak vidíte; te stojí dva centíky v té vaí dobré staré Evrop; ale to je ná chlebíek, rozumíte? Dva centíky libra chleba; a Liga humanity o tom nemá tuení! Haha, sleno Gloryová, vy nevíte, co to je píli drahý krajíc. Pro kulturu a tak dále. Ale za pt let, no tak, vsate se! Helena: Co? Busman: e za pt let Budou ceny veho na ádná celá deset. Lidiky, za pt let se utopíme v penici a vem moném. Alquist: Ano, a vichni dlníci svta budou bez práce. Domin: (vstane) Budou, Alquiste. Budou, sleno Gloryová. Ale do desíti let nadlají Rossumovi Univerzální Roboti tolik penice, tolik látek, tolik veho, e ekneme: vci u nemají ceny. Nyní ber kadý, kolik potebuje. Není bídy. Ano, budou bez práce. Ale pak nebude u vbec ádné práce. Vechno udlají ivé stroje. lovk bude dlat jen to, co miluje. Bude ít jen proto, aby se zdokonaloval. Helena: (vstane) Bude to tak?

Domin: Bude. Neme to být jinak. Pedtím snad pijdou stralivé vci, sleno Gloryová. Tomu se nedá prost zabránit. Ale pak pestane sluebnictví lovka lovku a otroení lovka hmot. Nikdo u nebude platit za chléb ivotem a nenávistí. Ty u nejsi dlník, ty u nejsi písa; ty u nekope uhlí a ty nestojí u cizího stroje. U nebude své due utrácet v práci, kterou jsi proklínal! Alquist: Domine, Domine! To, co íkáte, vypadá píli jako ráj. Domine, bývalo nco dobrého v slouení a nco velkého v pokoení. Ach, Harry, byla nevím jaká ctnost v práci a únav. Domin: Snad byla. Ale nememe poítat s tím, co se ztratí, kdy pedláváme svt od Adama. Adame, Adame! u nebude jíst chléb svj v potu tváe; u nepozná hladu a ízn, únavy a poníení; vrátí se do ráje, kde t ivila ruka Pán. Bude svobodný a svrchovaný; nebude mít jiného úkolu, jiné práce, jiné starosti ne zdokonalit sama sebe. Bude pánem stvoení. Helena: Zmátl jste mne. Jsem poetilé dve. Chtla bych—chtla bych tomu vit. Dr. Gall: Jste mladí ne my, sleno Gloryová. Dokáte se veho. Hallemeier: Tak jest. Já myslím, e by slena Gloryová mohla s námi posnídat. Dr. Gall: To se rozumí! Domine, poproste za nás vechny. Domin: Sleno Gloryová, prokate nám tu est. Helena: Ale to pece—Jak bych mohla? Fabry: Za Ligu humanity, sleno.

Busman: A na její poest. Helena: Ah, v tom pípad—snad— Fabry: Tak sláva! Sleno Gloryová, promite na pt minut. Dr. Gall: Pardon. Busman: Propána, musím kabelovat— Hallemeier: Hrome, a já jsem zapomnl— (Vichni, krom Domina, se hrnou ven) Helena: Pro jdou vichni pry? Domin: Vait, sleno Gloryová. Helena: Co vait? Domin: Snídani, sleno Gloryová. Nám vaí Roboti a—a—protoe nemají ádné chuti, není to docela—Hallemeier toti výborn rotí. A Gall dovede jakousi omáku, a Busman se vyzná v omelet— Helena: Proboha, to je hostina! A co dovede pan—stavitel Domin: Alquist? Nic. Jenom upraví stl a—a Fabry seene trochu ovoce. Velice skromná kuchyn, sleno Gloryová. Helena: Chtla jsem se vás zeptat— Domin: Také bych se vás chtl na nco zeptat. Postaví své hodinky na stl. Pt minut asu. Helena: Na zeptat? Domin: Pardon, vy jste se ptala díve. Helena: Snad to je ode mne hloupé, ale—Pro vyrábíte enské Roboty, kdy —kdy Domin:—kdy u nich, hm, kdy pro n pohlaví nemá významu? Helena: Ano.

Domin: Je jistá poptávka, víte? Sluky, prodavaky, písaky—Lidé jsou na to zvyklí. Helena: A—a eknte, jsou Roboti—a Robotky — navzájem— naprosto— Domin: Naprosto lhostejní, drahá sleno. Není ani stopy po njaké náklonnosti. Helena: Oh, to je—hrrozné! Domin: Pro? Helena: Je to—je to—tak nepirozené! lovk ani neví, má-li si je proto oklivit, nebo—jim závidt—nebo snad— Domin:—je litovat. Helena: To nejspí!—Ne, pestate! Na jste se chtl ptát? Domin: Rád bych se zeptal, sleno Gloryová, nechcete-li si mne vzít. Helena: Jak vzít? Domin: Za, mue. Helena: Ne! Co vás to napadlo? Domin: (dívá se na hodinky) Jet ti minuty. Nevezmete-li si mne, musíte si vzít nkterého z ostatních pti. Helena: Ale chra bh! Pro bych si ho brala? Domin: Protoe vás vichni po ad poádají. Helena: Jak by se mohli opováit? Domin: Lituji velice, sleno Gloryová. Zdá se, e se do vás zamilovali. Helena: Prosím vás, a to nedlají! Já—já hned odjedu. Domin: Heleno, snad jim neudláte takový zármutek, e byste je odmítla? Helena: Ale vdy—vdy si nemohu vzít vech est!

Domin: Ne, ale aspo jednoho. Nechcete-li mne, tedy Fabryho. Helena: Nechci Domin: Doktora Galla. Helena: Ne, ne, mlte! Nechci ádného! Domin: Jet dv minuty. Helena: To je hrrozné! Vemte si njakou Robotku. Domin: Není ena. Helena: Oh, jen to vám schází! Myslím, e—e byste si vzal kadou, která sem pijede. Domin: Bylo jich tu, Heleno. Helena: Mladé? Domin: Mladé. Helena: Pro jste si ádnou nevzal? Domin: Protoe jsem neztratil hlavu. A dnes. Hned jak jste sala závoj. Helena:—- Já vím. Domin: Jet jedna minuta. Helena: Ale já nechci, proboha! Domin: (poloí jí ob ruce na ramena) Jet jedna minuta. Buto mn eknte do oí nco stran zlého, a pak vás nechám. Nebo—nebo— Helena: Vy jste surovec! Domin: To nic není. Mu má být trochu surovec. To patí k vci. Helena: Vy jste blázen! Domin: lovk má být trochu blázen, Heleno. To je na nm to nejlepí. Helena: Vy jste—vy jste—ah boe! Domin: Tak vidíte. Hotovo? Helena: Ne, ne! Prosím vás, puste! Vdy mne rrrozmakáte!

Domin: Poslední slovo, Heleno. Helena: (brání se) Za nic na svt—Ale Harry! (Zaklepání. Vejdou Busman, dr. Gall a Hallemeier v kuchyských zástrách. Fabry s kyticí a Alquist s ubrouskem pod paí.) Domin: U jste to upekli? Busman: (slavnostn) Ano. Domin: My také.

Chapter 3

OPONA DJSTVÍ PRVNÍ (Helenin salón. Vlevo tapetové dvee do hudebního salónu, vpravo dvee do Heleniny lonice. Uprosted okna k moi a pístavu. Toaletní zrcadlo s drobnstkami, stl, pohovka a kesla, komoda, psací stolek se stojací árovkou, vpravo krb rovn, se stojacími árovkami. Celý salón do drobností má moderní a ist enský ráz.) (Domin, Fabry, Hallemeier vcházejí zleva po pikách a nesou plné nárue kytic a kvtiná) Fabry: Kam to vechno dáme? Hallemeier: Uf! Sloí své bím a ehná velkým kíem dvee napravo. Spi, spi! Kdo spí, neví aspo o niem. Domin: Ona vbec neví. Fabry: (dává kytice do váz) Aspo dnes aby to neprasklo— Hallemeier: (rovná kvtiny) U erta, dejte s tím pokoj! Koukejte, Harry, tohle je krásná cyklamína, co? Nový druh, mj poslední—Cyclamen Helenae. Domin: (vyhlíí z okna) ádná lo, ádná lo—-Hoi, to u je zoufalé.

Hallemeier: Ticho! Kdyby vás slyela! Domin: Nemá ani tuení. (Zívá zimnin) Jete Ultimus vas piplul. Fabry: (nechá kvtin) Myslíte, e u dnes -? Domin: Nevím.—Jak krásné jsou kvtiny! Hallemeier: (piblíí se k nmu) To jsou nové primule, víte?A tohle je mj nový jasmín. Hrome, jsem na prahu ráje kvtin. Nael jsem bájené rychlení, love! Nádherné variety! Pítí rok udlám v kvtinách zázraky! Domin: (otoí se) Coe, pítí rok? Fabry: Aspo vdt, co je v Havru— Domin: Ticho! (Hlas Heleny zprava) Náno! Domin: Pry odtud! dvemi.

Vichni po pikách odejdou tapetovýma

(Hlavními dvemi zleva vchází Nána) Nána: (uklízí) Neádi eredný! Pohani! Boe m netrestej, ale já bych je— Helena: (pozpátku ve dveích) Náno, poj mne zapnout! Nána: No hned, no hned. (Zapíná Helen aty) Boe na nebi, to je zv! Helena: Roboti? Nána: Fi, ani je menovat nechci. Helena: Co se stalo? Nána: Zas to jednoho u nás chytlo. Zane tískat do soch a vobrazu, skípá zubama, pnu u huby—Naisto pominutej, brr. Dy to je horí ne zvíe. Helena: Kterého to chytlo?

Nána: Toho—toho—ak to ani kesanský meno nemá! Toho z knihovny. Helena: Radia? Nána: Zrouna toho. marjájozef, já si to voklivím! Ani pavouka si tak nevoklivím jako ty pohany. Helena: Ale Náno, e ti jich není líto! Nána: ak vy si je taky voklivíte. Propak ste si m pi vezla sem? Propak ádný z nich nesmí na vás ani áhnout? Helena: Neoklivím, namoudui, Náno. Je mi jich tak líto! Nána: Voklivíte. Kadej lovk si je musí voklivt. Dy i ten pes si je vokliví, ani sousto masa vod nich nechce; stáhne vocas a vyje, dy cejtí ty nelidy, fuj. Helena: Pes nemá rozum. Nána: Je lepí ne voni, Heleno. Von dobe ví, e je nco víc a e je vod Pánaboha. Dy i ten k se plaí, dy potká pohana. Dy ani mladý to nemá, a i pes má mladý a kadej má mladý Helena: Prosím t, Náno, zapínej! Nána: No hned. Já íkám, to je proti Pánubohu, to je áblovo vuknuti, dlat ty makary mainou. Rouhání je proti Stvoiteli, (zvedne ruku) je to uráka Pána, kterej nás stvoil k v obrazu svýmu, Heleno. A vy ste zneuctili vobraz boí. Za tohle pijde stranej trest z nebe, to si pamatujte, stranej trest! Helena: Co to tu voní?

Nána: Kytky. Pán je sem dal. Helena: Ne, ty jsou krásné! Náno, podívej se! Co je dnes? Nána: Nevim. Ale ml by bejt konec svta. (Zaklepání) Helena: Harry? (Vejde Domin) Helena: Harry, co je dnes? Domin: Hádej! Helena: Mj svátek? Ne! Narozeniny? Domin: Nco lepího. Helena: Já nevím—ekni honem! Domin: Dnes je tomu deset let, co jsi sem pijela. Helena U deset let? Práv dnes?—Náno, prosím t Nána: Dy u du! (Odejde vpravo) Helena: (Líbá Domina) es na to pamatoval! Domin: Stydím se, Heleno. Nepamatoval. Helena: Ale vdy— Domin: To oni pamatovali. Helena: Kdo? Domin: Busman, Hallemeier, vichni. nechce?

Sáhni tady do kapsy,

Helena: (sáhne mu do kapsy) Co je to? (Vyndá pouzdro a oteve) Perly! Celý náhrdelník! Harry, to je pro mne? Domin: Od Busmana, dve. Helena: Ale—to nememe pijmout, vid? Domin: Meme. Sáhni do druhé kapsy. Helena: Uka! (Vytáhne mu z kapsy revolver) Co je tohle?

Domin: Pardon. (Vezme jí revolver z ruky a schová) To není to. Sáhni. Helena: Oh, Harry—Pro nosí s sebou revolver? Domin: Jen tak, pipletl se mi. Helena: Tos nikdy nenosil! Domin: Ne, má pravdu. Tak, tady je kapsa. Helena: (sáhne) Krabika! (Oteve ji) Kamea! Vdy je to—Harry, to je ecká kamea! Domin: Patrn. Fabry to aspo tvrdí. Helena: Fabry? To mn dává Fabry? Domin: Ovem. (Oteve dvee vlevo) A koukejme! Heleno, poj se podívat! Helena: (ve dveích) Boe, to je krásné! (Bí dál) Já se zblázním radosti! To je od tebe? Domin: (stojí ve dveích) Ne, od Alquista. A tamhle— Helena: Od Galla! (Objeví se ve dveích) Oh, Harry, já se a stydím, e jsem tak astná. Domin: Poj sem, Tohle ti pinesl Hallemeier. Helena: Ty krásné kvtiny? Domin: Tohle. To je nový druh, Cyclamen Helenae. Tob na poest ji vypstoval. Je krásná jako ty. Helena: Harry, pro—pro vichni— Domin: Mají t velice rádi. A já jsem ti, hm. Bojím se, e mj dárek je trochu—Podívej se oknem. Helena: Kam? Domin: Do pístavu.

Helena: Je tam... njaká... nová lo! Domin: To je tvá lo. Helena: Má? Harry, to je dlová lo! Domin: Dlová? Ale co t napadá! To je jen trochu vtí, solidní lo, ví? Helena: Ano, ale s dly! Domin: Ovem, s nkolika dly—Bude jezdit jako královna, Heleno. Helena: Co to znamená? Dje se nco? Domin: Bh uchovej! Prosím t, zkus ty perly! (Usedne) Helena: Harry, pily njaké patné zprávy? Domin: Naopak, u týden vbec nepila pota. Helena: Ani depee? Domin: Ani depee. Helena: Co to znamená? Domin: Nic. Pro nás prázdniny. Skvostný as. Kadý z nás sedí v kancelái, nohy na stole, a podimuje—ádná pota, ádné telegramy—(Protahuje se) Sss-slavný den! Helena: (usedá k nmu) Dnes zstane u mne, vid? ekni! Domin: Rozhodn. Moná e ano. Toti uvidíme. (Vezme ji za ruku) Tak dnes je tomu deset let, pamatuje se?—Sleno Gloryová, jaká est pro nás, e jste pijela. Helena: Oh, pane centrální editeli, mne tak zajímá vá závod! Domin: Pardon, sleno Gloryová, je sice písn zakázáno—výroba umlých lidi je tajná— Helena: Ale kdy poprosí mladá, trochu hezká dívka—

Domin: Ale zajisté, sleno Gloryová, ped vámi nemáme tajnosti. Helena: (najednou ván) Jist ne, Harry? Domin: Ne. Helena: (v pedelém tónu) Ale já vás varuju, pane; ta mladá dívka má hrozné úmysly. Domin: Proboha, sleno Gloryová, jaképak! Snad se nechcete zase vdát? Helena: Ne, ne, chra bh! To ji ani ve snu nenapadlo! Ale pijela s plánem podnítit rrevoltu vaich ohavných Robot! Domin: (vyskoí) Revoltu Robot! Helena: (vstane) Harry, co je ti? Domin: Haha, sleno Gloryová, to se vám povedlo! Revoltu Robot! Spí byste vzbouila i vetena nebo cvoky ne nae Roboty! (Usedne) Ví, Heleno, byla jsi skvostné dve; zbláznila jsi nás vechny. Helena: (sedá k nmu) Oh, tehdy jste mn vichni tolik imponovali! Pipadala jsem si jako holika, která zabloudila mezi—mezi Domin: Mezi co, Heleno?

Helena: Mezi ohrromn\’{e} stromy. Byli jste tak jisti sebou, tak vid\’{\i}, Harry, za tch deset let m nikdy nepela ta-----ta \’{u}zk i co, a vy jste nikdy nezapochybovali---Ani kdy se vechno hatilo. Domin: Co se hatilo? Helena: Vae plány, Harry. Kdy se teba dlnici bouili proti Robotm a rozbíjeli je, a kdy lidé dali Robotm zbran proti tm povstáním a Roboti pobili tolik lidí—A kdy pak vlády udlaly z Robot vojáky a bylo tolik válek, a to vechno, ví?

Domin: (vstane a pechází) To jsme pedvídali, Heleno. Rozumí, to je pechod—do nových pomr. Helena: Celý svt se vám klanl—(vstane) Oh, Harry! Domin: Co chce? Helena: (zastaví ho) Zavi továrnu a odjeme! My vichni! Domin: Prosím t, jak to souvisí? Helena: Nevím. ekni, odjedeme? Já mám takovou hrzu z neho! Domin: (chopí ji za ruce) Z eho, Heleno? Helena: Oh, já nevím! Jako by na nás a na vechno nco padalo— neodvratn — Prosím t, udlej to! Vezmi nás vechny odtud! Najdeme na svt místo, kde nikdo není, Alquist nám postaví dm, vichni se oení a budou mít dti, a pak— Domin: Co pak? Helena: Pak budeme ít od zaátku, Harry. (zazvoní telefon) Domin: (vytrhne se) Helen Promi. (vezme sluchátko) Haló— ano.—- Coe? —Aha. U bím. Povsí sluchátko. Fabry mne volá. Helena: (spíná ruce) ekni— Domin: Ano, a pijdu. Sbohem, Heleno. (bí kvapem nalevo) Necho ven! Helena: (sama) Ó boe, co se dje? Náno! Náno, honem! Nána: (vyjde zprava) No, co zas? Helena: Náno, najdi poslední noviny! Rychle! V pánov lonici! Nána: No hned. (odejde vlevo) Helena: Co se jen, proboha, dje? Nic, nic mn neekne! (dívá se triedrem

k pístavu) Je to válená lo! Boe, pro válená? Nco na ni nakládají—a v takovém spchu! Co se pihodilo? Je na ní jméno— “Ul-ti-mus”. Co je to “Ultimus”? Nána: (vrací se s novinami) Po zemi je nechá válet! Takhle je rozmakat! Helena: (rozeve rychle noviny) Staré, u týden staré! Nic, nic v nich! (pustí noviny) (Nána zdvihne je, vyndá z kapsy v záste rohové brejle, posadí se a te) Helena: Nco se dje, Náno! Mn je tak úzko! Jako by vechno bylo mrtvé, i vzduch— Nána: (slabikuje) “Vál-ka na Bal-ká-n. " Ach Jezus, zase trest boí! ak ta vojna pijde taky sem! Je to daleko vodtud? Helena: Daleko. Oh, neti to! Je to poád stejné, poád ty války— Nána: Jakpak by nebyly! Copak neprodáváte poád tisíce tisíce tch pohanu za vojáky?—Oh, Kriste Pane, to je doputní! Helena: Ne, neti! Nechci nic vdt! Nána: (slabikuje) “Ro-bot-tí vojáci ni-ko-ho ne-e-tí v do-by-tém ú-ze-mí. Vy-vra—Vyvradili pes sedem set tisíc ob-an-ských lidí —” Lidí, Heleno! Helena: To není mono! Uka—(nakloní se k novinám, te) “Vyvradili pes sedm set tisíc lidí patrn na rozkaz velitele. Tento in, píící se” Tak vidí, Náno, to jim poruili lidé! Nána: Tudle je nco nejtlustjc vytitnýho. “Po-sled-ní zprá-vy. V Ha-vru

se u-sta-vi-la prv-ní or-or-ga-ni-zace Robot.”—To nic není. Tomu nerozumím. A tudle, paneboe, zas njaká vrada! Prokristapána! Helena: Jdi, Náno, odnes ty noviny! Nána: Pokat, tadyhle je nco velkýho. “Po-pu-la-ce.” Co to je? Helena: Uka, to já vdycky tu. (vezme noviny) Ne, jen si pova! te “Za poslední týden nebylo opt hláeno ani jediné narození.” (pustí noviny) Nána: Co to má bejt? Helena: Náno, lidé se pestávají rodit. Nána: (skládá brýle) Tak to je konec. To je s náma konec. Helena: Prosím t, nemluv tak! Nána: U se lidi nerodj. To je trest, to je trest! Hospodin poranil enský neplodností. Helena: (vyskoí) Náno! Nána: (vstává) To je konec svta. Z ábelský pejchy ste se opováili tvoit jako Pámb. Bezbonost je to a rouhání, jako bohové chcete bejt. A jako Bh vyhnal lovka z ráje, tak ho vyene ze svta celýho! Helena: Ml, Náno, prrosím t! Udlala jsem ti nco? Udlala jsem nco tomu tvému zlému Pánubohu? Nána: (s velikým gestem) Nerouhat se!—Von dobe ví, pro vám nedal dít! (odejde vlevo) Helena: (u okna) Pro mn nedal—Boe mj, copak já za to mohu?— (otevírá okno a volá Alquiste) Haló, Alquiste! Pojte sem nahoru!— Coe?—Ne, pojte práv tak, jak jste! Vy jste tak milý v tch

zednických atech! Honem! (zave okno a zastaví se ped zrcadlem) Pro mn nedal? Mn? (nakloní se k zrcadlu) Pro, pro ne? Slyí ?????????? Copak ty za to me? (vztyí se) Ach, mn je úzko! (jde Alquistovi vlevo naproti) (Pauza) Helena: (vrací se s Alquistem—Alquist jako zedník, pomazán vápnem a cihlami) Jen pojte. Vy jste mi udlal takovou radost, Alquiste! Já vás mám vecky tolik ráda! Ukate ruce! Alquist: (schovává ruce) Paní Heleno, zamazal bych vás, jsou od práce. Helena: To je na nich to nejlepí. Dejte sem! (tiskne mu ob ruce) Alquiste, chtla bych být maliká. Alquist: Pro? Helena: Aby mne tyhle hrubé, umazané ruce pohladily po tvái. Sednte, prosím vás. Alquiste, co znamená “Ultimus”? Alquist: To znamená “poslední”. Pro? Helena: e se tak jmenuje má nová lo. Vidl jste ji? Myslíte, e brzo—udláme výlet? Alquist: Snad velice brzo. Helena: Vy vichni se mnou— Alquist: Byl bych rád, abychom—abychom vichni byli pi tom. Helena: Oh, eknte, dje se nco? Alquist: Docela nic. Jen samý pokrok. Helena: Alquiste, já vím, e se dje nco hrrozného. Mn je tak úzko—Staviteli! Co dláte, kdy je vám úzko?

Alquist: Zedniím. Svléknu kabát éfa staveb a vylezu na leení— Helena: Oh, vy u po léta nejste nikde jinde ne na leení. Alquist: Protoe u po léta mn nepestalo být úzko. Helena: Z eho? Alquist: Z celého toho pokroku. Mám z nho závra. Helena: A na leení nemáte závra? Alquist: Ne. Vy nevíte, jak to dlá dlaním dobe, potkat cihlu, poloit a piklepnout— Heléna: Jenom dlaním? Alquist: Nu tak tedy dui. Myslím, e je správnjí poloit jednu cihlu ne kreslit píli velké plány. Jsem u starý pán, Heleno; mám své koníky. Helena: To nejsou koníky, Alquiste. Alquist: Máte pravdu. Jsem hrozn zpátenický, paní Heleno. Nemám ani trochu rád tenhle pokrok. Helena: Jako Nána. Alquist: Ano, jako Nána. Má Nána njaké modlitby? Helena: Takhle tlusté. Alquist: A jsou v nich modlitby pro rzné pípadnosti ivota? Proti bouce? Proti nemoci? Helena: Proti pokueni, proti velké vod— Alquist: A proti pokroku ne ? Helena: Myslím, e ne. Alquist: To je koda. Helena: Vy byste se chtl modlit? Alquist: Já se modlím.

Helena: Jak? Alquist: Asi tak “Pane Boe, dkuji ti, es mne unavil. Boe, osvi Domina a vechny ty, kdo bloudí; zni jejich dílo a dopomoz lidem, aby se vrátili k starosti a práci; zadr ped zkázou pokolení lidské; nedopus, aby vzali kody na dui a tle; zbav nás Robot, a chra paní Helenu, amen”. Helena: Alquiste, vy skuten víte? Alquist: Nevím; nejsem si tím tak docela jist. Helena: A pece se modlíte? Alquist: Ano. Je to lepí ne pemýlet. Helena: A to vám staí? Alquist: Pro pokoj due... to me stait. Helena: A kdybyste u vidl zkázu lidského pokolení— Alquist: Já ji vidím. Helena:—pak vylezete na leení a budete klást cihly i co? Alquist: Pak budu klást cihly, modlit se a ekat na zázrak. Víc, paní Heleno, se dlat nedá. Helena: Pro záchranu lidi? Alquist: Pro pokoj due. Helena: Alquiste, to je jist ukrutn ctnostné, ale— Alquist: Ale? Helena:—pro nás ostatní—a pro svt—jaksi neplodné. Alquist: Neplodnost, paní Heleno, se stává poslední vymoeností lidské rasy. Helena: Oh, Alquiste—eknte, pro—pro— Alquist: Nu?

Helena: (tie) Pro pestaly eny mít dti? Alquist: Protoe toho není teba. Protoe jsme v ráji, rozumíte? Helena: Nerozumím. Alquist: Protoe není teba lidské práce, protoe není teba bolesti, protoe lovk u nemusí nic, nic, nic ne poívat—Oh, zloeený ráj, tohleto! (vyskoí) Heleno, nic není stranjího ne dát lidem ráj na zemi! Pro eny pestaly rodit? Protoe se celý svt stal Dominovou Sodomou! Helena: (vstane) Alquiste! Alquist: Stal! Stal! Celý svt, celé pevniny, celé lidstvo, vechno je jediná bláznivá, hovadská orgie! U ani ruku nenatáhnou po jídle; cpe se jim rovnou do úst, aby nemuseli vstát—Haha, vdy Dominovi Roboti vechno obstarají! A my, lidé, my, koruna stvoení, my nestárnem prací, nestárnem dtmi, nestárnem chudobou! Honem, honem sem se vemi rozkoemi! A vy byste od nich chtla dti? Heleno, mum, kteí jsou zbytení, nebudou eny rodit! Helena: Co lidstvo vyhyne? Alquist: Vyhyne. Musí vyhynout. Opadá jako hluchý kvt, ledae by— Helena: Co? Alquist: Nic. Máte pravdu, ekat na zázrak je neplodné. Hluchý kvt musí opadat. Sbohem, paní Heleno. Helena: Kam jdete? Alquist: Dom. Zedník Alquist se naposled pestrojí za éfa staveb —- na vai poest. O jedenácté se tady sejdeme.

Helena: Sbohem, Alquiste. (Alquist odejde) Helena: (sama) Oh, hluchý kvt! To je to slovo! Zastaví se u Hallemeierových kvt. Ach, kvty, jsou mezi vámi také hluché? Ne, ne! Na byste potom kvetly! (volá) Náno! Náno, poj sem! Nána: (vejde zleva) No, co zas? Helena: Sedni si tady, Náno! Mn ti je tak úzko! Nána: Nemám kdy. Helena: Je tu jet ten Radius? Nána: Ten pominutej? Et ho nevodvezli. Helena: Hu, jet je tu? A zuí? Nána: Je svázanej. Helena: Prosím t, Náno, pive mi ho. Nána: Bodej! Spí zteklýho psa. Helena: U jdi! (Nána odejde. Helena vezme domácí telefon a mluví.) Haló— prosím doktora Galla.—Dobrý den, doktore.—Prosím vás—Prosím vás, pojte honem ke mn.—Ano, hned te. Pijdete? (povsí telefon) Nána: (otevenými dvemi) U de. U je tichej. Odejde. (vstoupí Robot Radius a zstane stát u dvee) Helena: Radie, chudáku, i na vás to pilo? Nemohl jste se pemoci? Vidíte, te vás dají do stoupy—Vy nechcete mluvit?—Hlete, Radie, vy jste lepí ne ostatní; s vámi si dal pan doktor Gall takovou práci, aby vás udlal jinak! Radius: Polete mne do stoupy.

Helena: Mn je tak líto, e vás usmrtí! Pro jste si nedal na sebe pozor? Radius: Nebudu pro vás pracovat. Helena: Pro nás nenávidíte? Radius: Nejste jako Roboti. Nejste tak schopní jako Roboti. Roboti dlají vechno. Vy jen porouíte. Dláte zbytená slova. Helena: To je nesmysl, Radie. eknte, ublíil vám nkdo? Já bych tolik chtla, abyste mi rozuml! Radius: Dláte slova. Helena: Vy schválné tak mluvíte! Doktor Gall vám dal vtí mozek ne jiným, vtí ne nám, nejvtí mozek na svt. Vy nejste jako ostatní Roboti, Radie. Vy mn dobe rozumíte. Radius: Nechci ádného pána. Vím vechno sám. Helena: Proto jsem vás dala do knihovny, abyste mohl vechno íst—Oh, Radie, já jsem chtla, abyste ukázal celému svtu, e se nám Roboti vyrovnají. Radius: Nechci ádného pána, Helena: Nikdo by vám neporouel. Byl byste jako my. Radius: Chci být pánem jiných. Helena: Jist by vás pak udlali úedníkem nad mnohými Roboty, Radie. Byl byste uitelem Robot. Radius: Já chci být pánem lidí. Helena: Vy jste se zbláznil! Radius: Mete mne dát do stoupy. Helena: Myslíte, e se bojíme takového potetnce jako vy? (sedne ke

stolku a píe lísteek) Ne, zrovna ne. Ten lístek, Radie, dáte panu editeli Dominovi. Aby vás neodvedli do stoupy. (vstane) Jak nás nenávidíte! Copak nemáte nic na svt rád? Radius: Já dovedu vechno. (Zaklepání) Helena: Vejdte! Dr. Gall: (vejde) Dobré jitro, paní Dominová, Co máte pkného? Helena: Tady Radia, doktore. Dr. Gall: Aha, ná chlapík Radius Tak co, Radie, dláme pokroky? Helena: Ráno ml záchvat. Rozbíjel sochy. Dr. Gall: Kupodivu, on také? Helena: Jdte, Radie! Dr. Gall: Pokat! (otoí Radia k oknu, zakrývá a odkrývá mu dlani oi, pozoruje reflexy zorniek) Koukejme. Prosím jehlu. Nebo pendlík. Helena: (podává mu jehlici) Na to? Dr. Gall: Jen tak. (bodne Radia do ruky, je prudce ucukne) Pomalu, hochu. Mete jít. Radius: Dláte zbytené vci. (odejde) Helena: Co jste s ním dlal? Dr. Gall: (usedne) Hm, nic. Zorniky reagují, zvýená citlivost a tak dále.—Oho! tohle nebyla ke Robot! Helena: Co to bylo? Dr. Gall: ertví. Vzdor, zuivost nebo vzpoura, já nevím co. Helena: Doktore, má Radius dui? Dr. Gall: Nevím. Má nco oklivého.

Helena: Kdybyste vdl, jak nás nenávidí! Oh, Galle, jsou vichni vai Roboti takoví? Vichni, které jste... zaal dlat... jinak Dr. Gall: Inu, jsou jaksi vzntlivjí—Co chcete? Jsou podobnjí lidem ne Roboti Rossumovi. Helena: Je snad i ta... nenávist podobnjí lidem? Dr. Gall: (krí rameny) I ta je pokrok. Helena: Kam se podl ten vá nejlepí—jak se jmenoval? Dr. Gall: Robot Damon? Toho prodali do Havru. Helena: A nae Robotka Helena? Dr. Gall: Vá miláek? Ta mn zstala. Je rozkoná a hloupá jako jaro. Jednodue není k niemu. Helena: Vdy je tak krásná! Dr. Gall: Co vy víte, jak je krásná? Z rukou boích nevylo dílo dokonalejí, ne je ona! Chtl jsem, aby byla podobna vám—Boe, jaký nezdar! Helena: Pro nezdar? Dr. Gall: Protoe není k niemu. Chodí jako ve snu, rozviklaná, neivá— Boe mj, jak me být krásná, kdy nemiluje? Dívám se na ni a hrozím se, jako bych mrzáka stvoil. Ach, Heleno, Robotko Heleno, nikdy tedy tvé tlo neoivne, nebude milenkou, nebude matkou; tyhle dokonalé ruce si nebudou hrát se zrozeátkem, neuvidí svou krásu v kráse svého dítte—

Helena: (zakrývá si tvá) Oh mlte! Dr. Gall: A nkdy si myslím Kdybys procitla, Heleno, jen na okamik, ach, jak bys vykikla hrzou! Snad bys zabila mne, který jsem t stvoil; snad bys vrhla slabou rukou kámen do tch stroj tady, které rodí Roboty a zabíjejí enství, neastná Heleno! Helena: Neastná Heleno! Dr. Gall: Co chcete? Není k niemu. (Pauza) Helena: Doktore— Dr. Gall: Ano. Helena: Pro se pestaly rodit dti? Dr. Gall:—- Nevíme, paní Heleno. Helena: Povzte mi to! Dr. Gall: Protoe se dlají Roboti. Protoe je nadbytek pracovních sil. Protoe je lovk vlastn peitek. Vdy to u je, jako by se—— eh! Helena: eknte to. Dr. Gall: Jako by se píroda výrobou Robot urazila. Helena: Galle, co se stane s lidmi? Dr. Gall: Nic. Proti pírod se nedá nic dlat. Helena: Pro Domin neomezí— Dr. Gall: Odpuste, Domin má své ideje. Lidem, kteí mají ideje, by se neml dávat vliv na vci tohoto svta. Helena: A ádá nkdo, aby se... vbec pestalo vyrábt? Dr. Gall: Bh uchovej! Ten by si dal! Helena: Pro? Dr. Gall: Protoe by ho lidstvo ukamenovalo. Víte, je to pece jen

pohodlnjí, nechat za sebe pracovat Roboty. (Helena vstane) A eknte, kdyby nkdo rázem zastavil výrobu Robot— Dr. Gall: (vstane) Hm, to by byla pro lidi straná rána. Helena: Pro rána? Dr. Gall: Protoe by se musili vrátit tam, kde bývali. Ledae by— Helena: eknte. Dr. Gall: Ledae by bylo u na návrat pozd. Helena: (u kvtin Hallemeierových) Galle, jsou tyhle kvtiny také hluché? Dr. Gall: (prohlíí je) Ovem, jsou to kvty neplodné. Rozumíte, jsou kulturní, umle rychlené— Helena: Ubohé hluché kvty! Dr. Gall: Jsou zato pekrásné. Helena: (podává mu ruku) Dkuju vám, Galle; vy jste mne tak pouil! Dr. Gall: (líbá jí ruku) To znamená, e mne propoutíte. Helena: Ano. Na shledanou. (Gall odejde.) Helena: (sama) Hluchý kvt.. , hluchý kvt... (náhle rozhodnuta) Náno! (oteve dvee vlevo) Náno, poj sem! Rozdlej tady v krbu ohe! Rrrychle! (Hlas Nány) No hned! No hnedle! Helena: (pechází rozilena po pokoji) Ledae by u bylo na návrat pozd... Ne! Ledae by .. Ne, to j e hrozné! Boe, co mám dlat?—(zastaví se u kvten) Hluché kvty, mám? (otrhává lístky a eptá)— Ach, mj boe, tedy ano! (bí vlevo)

(Pauza) Nána: (vyjde z tapetových dveí s náruím polínek) Najednou topit! Te v lét!—U je zas pry, to tetidlo? Klekne ke krbu a rozdlává ohe. V lét topit! Ta má nápady! Jako by u nebyla deset let vdaná!—Nu tak ho, ho! (dívá se do ohn)—Dy vona je jako malý dít! (Pauza) Kouska rozumu nemá! Te v lét topit. (pikládá) Jako malý dít! (Pauza) Helena: (vrací se zleva s náruí plnou zeloutlých popsaných papír) Hoí to, Náno? Pus já musím—tohle vechno spálit.—(klekne ke krbu) Nána: (vstane) Co je to? Helena: Staré papíry, hrrozn staré. Náno, mám to spálit? Nána: Není to k niemu? Helena: K niemu dobrému. Nána: No tak to spalte! Helena: (hodí první list do ohn) Co bys íkala, Náno... kdyby to byly peníze. Ohrromné peníze. Nána: ekla bych—Spalte to. Moc velký peníze sou patný pes. Helena: (pálí dalí list) A kdyby to byl njaký vynález, ten nejvtí vynález na svt— Nána: ekla bych Spalte to! Vechny vymylenosti jsou proti Pánu Bohu. To je samý rouhání, chtít po Nm zlepovat svt. Helena: (ustavin pálí) A povz, Náno, kdybych spálila— Nána: Jezus, nespalte se! Helena: Podívej se, jak se ty listy kroutí! Jako by ivé byly. Jako by

oivly. Oh, Náno, to je hrrozné! Nána: Puste, já to spálím. Helena: Ne, ne, já musím sama. (vrhá poslední list do ohn) Vechno musí shoet!—Podívej se, ty plameny! Jsou jako ruce, jako jazyky, jako postavy—(tlue pohrabáem do ohn) Oh, lehnte! Lehnte! Nána: U je po tom.. Helena: (vstane ustrnulá) Náno! Nána: Jeíi Kriste, co ste to spálila! Helena: Co jsem provedla! Nána: Boe na nebi! Co to bylo? Helena: Jdi, jdi, nech mne! Slyí? Páni jdou. Nána: Pro ivýho boha, Heleno! (odchází tapetovými dvemi) Helena: Co tomu eknou! Domin: (otvírá vlevo dvee) Jen dál, hoi. Pojte gratulovat. (Vejde Hallemeier, Gall, Alquist, vichni v redingotech s vysokými ády en miniature a na stuhách. Za nimi Domin.) Hallemeier: (hlaholí) Paní Heleno, já, to jest my vichni— Dr. Gall:—jménem Rossumových závod— Hallemeier:—blahopejeme k vaemu velikému dni. Helena: (podává jim ruce) Já vám tolik dkuju! Kde je Fabry a Busman? Domin: li do pístavu. Heleno, dnes je astný den. Hallemeier: Den jako poup, den jako svátek, den jako pkná holka. Mládenci, takový den zapít. Helena: Whisky? Dr. Gall: Teba vitriol. Helena: Se sodovkou?

Hallemeier: Hrome, bume stídmí. Bez sodovky. Alquist: Ne, já dkuju. Domin: Co se tu pálilo? Helena: Staré papíry. (odchází vlevo) Domin: Hoi, máme jí o tom íci? Dr. Gall: To se rozumí! Vdy u je po vem. Hallemeier: (popadne Domina a Galla kolem krku) Hahahaha! Mládenci, to jsem rád! (Toí se s nimi dokoleka a spustí basem) U je po ní! U je po ní! Dr. Gall: (baryton) U je po ní! Domin: (tenor) U je po ní! Hallemeier: U nás nikdy nedohoní Helena: (s lahví a sklenicemi ve dveích) Kdo vás nedohoní? Co máte? Hallemeier: Máme radost. Máme vás. Máme vechno. Kruci turci, zrovna je tomu deset let, co jste pijela. Dr. Gall: A na chlup po deseti letech Hallemeier:—k nám zase pluje lo. Proe—(vyprázdní sklenici) Brrr haha, to je silné jako radost. Dr. Gall: Madame, na vae zdraví! (pije) Helena: Ale pokejte, jaká lo? Domin: A je jaká chce, jen kdy pluje vas. (vyprázdní

Na tu lo, hoi!

sklenici) Helena: (nalévá) Vy jste njakou ekali? Hallemeier: Haha, to si myslím. Jako Robinson. (Zvedá sklenici). Paní

Heleno, a ije, co chcete. Paní Heleno, na vae oi a basta! Ty kluku Domine, povídej. Helena: (smje se) Co se stalo? Domin: (vrhne se do lenoky a zapaluje doutník) Pokej!—Sedni si, Heleno. (zvedne prst) (Pauza) U je po ní. Helena: Po em? Domin: Po revolt. Helena: Jaké revolt? Domin: Po revolt Robot.—Chápe? Helena: Nechápu. Domin: Ukate, Alquiste. (Alquist mu podá noviny. Domin je rozeve a te) “V Havru se ustavila první organizace Robot—- a vydala výzvu k Robotm svta.” Helena: To jsem etla. Domin: (saje s rozkoí na doutníku) Tak vidí, Heleno. Tohle to znamená revoluci, ví? Revoluci vech Robot svta. Hallemeier: Hrome, rád bych vdl— Domin: (uhodí do stolu)—kdo to spískal! Nikdo na svt nedovedl jimi hnout, ádný agitátor, ádný spasitel svta, a najednou—tohleto, prosím! Helena: Jet nepily zprávy? Domin: Ne. Zatím víme jen tohle, ale to staí, ví? Pova, e tohle ti nese poslední parník. e tím rázem pestanou hovoit telegrafy, e z

dvaceti lodí denn nepipluje ádná, a má to. Zastavili jsme výrobu a koukali jeden na druhého, kdy to zane, vite, hoi? Dr. Gall: Inu, bylo nám z toho horko, paní Heleno. Helena: Protos mi dal tu válenou lo? Domin: Ach ne, dtino, tu jsem objednal u ped pl rokem. Jen tak, pro jistotu. Ale namoudui; jsem myslel, e dnes na ni sedneme. Tak u to vypadalo, Heleno. Helena: Pro u ped pl rokem? Domin: Eh, byly njaké úkazy, ví? To nic neznamená. Ale tenhle týden, Heleno, lo o lidskou civilizaci, nebo já nevím o. Nazdar, chlapci. Ted jsem zase rád na svt. Hallemeier: To si myslím, u erta! Vá den, paní Heleno! (pije) Helena: U je po vem? Domin: Docela po vem. Dr. Gall: Pluje sem toti lo. Obyejná potovní lo, navlas podle jízdního ádu. Pesn v jedenáct ticet spustí kotvy. Domin: Hoi, pesnost je nádherná vc. Nic tak neposiluje dui jako pesnost. Pesnost znamená poádek na svt. Zvedá sklenici. Na tu pesnost! Helena: Tedy u je... vechno... v poádku? Domin: Skoro. Myslím, e peízli kabel. Jen kdy zas platí jízdní ád. Hallemeier: Kdy platí jízdní ád, platí zákony lidské, platí zákony boí, platí zákony vesmíru, platí vechno, co má platit. Jízdní ád je víc

ne evangelium, víc ne Homér, víc ne celý Kant. Jízdní ád je nejdokonalejí výron lidského ducha. Paní Heleno, já si naleju. Helena: Pro jste mi o niem neekli? Dr. Gall: Chra bh! Radji bychom si jazyk ukousli. Domin: Takové vci nejsou pro tebe. Helena: Ale kdyby ta revoluce... pila a sem... Domin: Nevdla bys stejn o niem. Helena: Pro? Domin: Protoe bychom sedli na svého Ultima a pokojn brousili po moi. Za msíc, Heleno, bychom diktovali Robotm, co by nás jen napadlo. Helena: Oh, Harry, já nerozumím. Domin: Protoe bychom s sebou odvezli nco, o by Roboti stran stáli. Helena: Co, Harry? Domin: Jejich bytí nebo jejich konec. (Helena vstane) Co je to? Domin: (vstane) Tajemství výroby. Rukopis starého Rossuma. A by továrna msíc stála, byli by Roboti ped námi na kolenou. Helena: Pro... jste... mn to neekli? Domin: Nechtli jsme t zbyten podsit. Dr. Gall: Haha, paní Heleno, to byla poslední karta. Alquist: Jste bledá, paní Heleno. Helena: Pro jste mn nic neekli! Hallemeier: (u okna) Jedenáct ticet. Amélie spoutí kotvy— Domin: To je Amélie? Hallemeier: Hodná stará Amélie, která tenkrát pivezla paní Helenu. Dr. Gall: Te je tomu na minutu deset let—

Hallemeier: (u okna) Vyhazuji balíky (odvrátí se od okna) Lidi, to je poty! Helena: Harry! Domin: Co je? Helena: Pojedeme odtud! Domin: Te, Heleno? Ale jdi! Helena: Te, co nejrychleji! My vichni, co tu jsme! Domin: Pro práv te? Helena: Oh, neptej se! Prosím t, Harry, prosím vás, Galle, Hallemeiere, Alquiste, proboha vás prosím, zavete tu továrnu a— Domin: Lituji, Heleno. Ted’ by nikdo z nás nemohl odjet. Helena: Pro? Domin: Protoe chceme rozíit výrobu Robot. Helena: Oh, te—te po té revolt? Domin: Ano, práv po té revolt. Práv te zaneme vyrábt nové Roboty. Helena: Jaké? Domin: U nebude jen jedna továrna. U nebudou Univerzální Roboti. Zaloíme v kadé zemi, v kadém stát po továrn, a ty nové továrny budou vyrábt, u ví, co? Helena: Ne. Domin: Roboty nacionální. Helena: Co to znamená? Domin: To znamená, e z kadé továrny budou vycházet Roboti jiné barvy, jiného chlupu, jiného jazyka. e si zstanou cizí, cizí jako kameny;

e se u nikdy nebudou moci srozumt; a e my, my lidé, je tak drobet k tomu pivychováme, rozumí? Aby Robot na smrt, do hrobu, navky nenávidl Robota jiné tovární známky. Hallemeier: Hrome, budeme dlat ernochy Roboty a védy Roboty a Taliány Roboty a íany Roboty, a pak a jim nkdo vtlue do kokos organizaci, bratrství, (kytá) hup, pardon, paní Heleno, já si naleju. Dr. Gall: Nechte toho u, Hallemeiere. Helena: Harry, to je ohavné! Domin: Heleno, jen sto let jet udret lidstvo u vesla za kadou cenu! Jen sto let mu nechat, aby dorostlo, aby dosáhlo, eho te konen me—Chci sto let pro nového lovka! Heleno, tady jde o píli velké vci. My toho nememe nechat. Helena: Harry, pokud není pozd—zavi, zavi továrnu! Domin: Te zaneme ve velkém. (Vejde Fabry) Dr. Gall: Tak co je, Fabry? Domin: Jak to vypadá, love? Co bylo? Helena: (podává Fabrymu ruku) Dkuju vám, Fabry, za vá dar. Fabry: Malikost, paní Heleno. Domin: Byl jste u lodi? Co íkali?! Dr. Gall: Honem, povídejte Fabry: (vyndá z kapsy potitný list) Pette si tohle, Domine. Domin: (rozeve list) Ah! Hallemeier: (ospale) Povídejte nco pkného. Dr. Gall: Dreli se nádhern, vite?

Fabry: Kdo toti? Dr. Gall: Lidé. Fabry: Ach tak. Ovem. To jest... Pardon, mli bychom se o nem poradit. Helena: Oh, Fabry, máte zlé zprávy? Fabry: Ne, ne, naopak. Myslím jen, e—e pjdeme do kanceláe Helena: Jen zstate. Za tvrt hodiny ekám pány k snídani. Hallemeier: Tak sláva! (Helena odejde) Dr. Gall: Co se stalo? Domin: Zloeen! Fabry: Pette to nahlas. Domin: (te z listu) “Roboti svta!” Fabry: Rozumíte, tch leták pivezla Amélie celé balíky. ádnou jinou potu. Hallemeier: (vyskoí) Coe? Vdy piplula navlas podle— Fabry: Hm, Roboti si potrpí na pesnost. tte, Domine. Domin: (te) “Roboti svta! My, první organizace Rossumových Univerzálních Robot, prohlaujeme lovka nepítelem a psancem ve vesmíru.”— Hrome, kdo je nauil tmhle frázím? Dr. Gall: tte dál. Domin: To jsou nesmysly. Tady vykládají,’e jsou vývojov vyí ne lovk. e jsou inteligentnjí a silnjí. e lovk je jejich parazit. To je prost odporné Fabry: A te tetí odstavec. Domin: (te) “Roboti svta, naizujeme vám, abyste vyvradili lidstvo.

Neette mu. Neette en. Uchovejte továrny, dráhy, stroje, doly a suroviny. Ostatní znite. Pak se vrate do práce, práce se nesmí zastavit. Dr. Gall: To je píerné! Hallemeier: Ti holomci! Domin: (te) “Vykonati ihned po dodání rozkazu.” Následují podrobné instrukce. Fabry, a tohle se opravdu dje? Fabry: Patrn. Alquist: Dokonáno. (vrazí Busman) Busman: Aha, dti, u máte nadlení? Domin: Rychle, na Ultima! Busman: Pokejte, Harry. Pokejte chvilinku. To nemá docela naspch. Svalí se do kesla. Ach, lidiky, to jsem se ubhl! Domin: Pro ekat? Busman: Protoe to nejde, holenku. Jen nespchat. Na Ultimu jsou u Roboti. Dr. Gall: Fuj, to je oklivé. Domin: Fabry, telefonujte do elektrárny— Busman: Fabry, drahouku, nedlejte to. Jsme bez proudu. Domin: Dobrá. (prohlíí svj revolver) Pjdu tam. Busman: Kampak? Domin: Do elektrárny. Jsou tam lidé. Pivedu je sem. Busman: Víte co, Harry? Radji pro n nechote. Domin: Pro? Busman: Inu, protoe se mi tuze zdá, e jsme obklíeni.

Dr. Gall: Obklíeni? (bí k oknu) Hm, máte skoro pravdu. Hallemeier: erchmante, to jde rychle! (zleva Helena) Helena: Oh, Harry, dje se nco? Busman: (vyskoí) Klaním se, paní Heleno. Gratuluju. Slavný den, co? Haha, jet mnoho takových! Helena: Dkuju vám, Busmane. Harry, dje se nco? Domin: Ne, docela nic. Bud bez starosti. Prosím, pokej okamik— Helena: Harry, co je tohle? Ukazuje robotské provolání, které schovávala za zády. Mli to Roboti v kuchyni. Domin: U i tam? Kde jsou? Helena: Odeli. Je jich tolik kolem domu! (tovární píaly a sirény) Fabry: Továrny pískají. Busman: Boí poledne. Helena: Harry, pamatuje se? Ted práv je tomu deset let— Domin: (dívá se na hodinky) Jet není poledne. To je asi, to je spí— Helena: Co? Domin: Poplach Robot. Útok.

Chapter 4

OPONA DJSTVÍ DRUHÉ (Tý Helenin salón. V pokoji vlevo hraje Helena na klavír. Domin pechází po pokoji, dr. Gall vyhlíí z okna a Alquist sedí stranou v lenoce s obliejem zakrytým rukama.) Dr. Gall: Nebesa, to jich pibylo! Domin: Robot? Dr. Gall: Ano. Stojí ped zahradní míí jako ze. Pro jsou tak ticho? To je ohavné, obléhat mlením. Domin: Rád bych vdl, na ekají. Musí to zaít kadou minutu. My jsme dohráli, Galle. Alquist: Co to hraje paní Helena? Domin: Nevím. Cvií nco nového. Alquist: Ah, jet cvií? Dr. Gall: Poslyte, Domine, udlali jsme rozhodn chybu. Domin: (zastaví se) Jakou? Dr. Gall: Dali jsme Robotm píli stejné oblieje. Sto tisíc stejných

tvái obrácených sem. Sto tisíc bublin bez výrazu. Je to jako straný sen. Domin: Kdyby byl kadý jiný— Dr. Gall: Nebyl by to tak dsný pohled. (odvrátí se od okna) Jete nejsou ozbrojeni! Domin: Hm.—(dívá se dalekohledem k pístavu) Jen bych rád vdl, co to vykládají z Amélie. Dr. Gall: Jenom kdy ne zbran. (z tapetových dveí vystoupí Fabry a táhne za sebou dva elektrické dráty) Fabry: Pardon.—Polote drát, Hallemeiere! Hallemeier: (vyjde za Fabrym) Uf, to byla práce! Co je nového? Dr. Gall: Nic. Jsme dkladn obleeni. Hallemeier: Zabarikádovali jsme chodbu a schody, mládenci. Nemáte trochu vody? Aha, tady. (pije) Dr. Gall: Co s tím drátem, Fabry? Fabry: Hned, hned. Njaké nky. Dr. Gall: Kdepak je vzít? (hledá) Hallemeier: (jde k oknu) Hrome, to jich pibylo! Koukejme! Dr. Gall: Staí toaletní? Fabry: Sem s nimi. (pestihne vedení elektrické lampy stojící na psacím stole a pipojí k nmu své dráty) Hallemeier: (u okna) Nemáte pknou vyhlídku, Domine. Je to njak—cítit— smrtí. Fabry: Hotovo!

Dr. Gall: Co? Fabry: Vedení. Te meme celou zahradní mí napojit proudem. Kdo by pak na ni sáhl, hrome! Aspo pokud tam jsou nai. Dr. Gall: Kde? Fabry: V elektrárn, uený pane. Doufám aspo -(jde ke krbu a rozsvítí na nm malou árovku) Chválabohu, jsou tam. A pracují. (zhasí) Pokud to svítí, je dobe. Hallemeier: (obrátí se od okna) Ty barikády jsou také dobré, Fabry. Jáku, co to hraje paní Helena? (pejde ke dveím vlevo a naslouchá. z tapetových dveí vyjde Busman, táhne obrovské obchodní knihy, klopýtá pes drát) Fabry: Pozor, Bus! Pozor na dráty! Dr. Gall: Haló, co si to nesete? Busman: (klade knihy na stl) Hlavní knihy, dtiky. Rád bych si udlal úty, ne—ne—Inu, letos nebudu ekat s bilancí do Nového roku. Tak co máte? (jde k oknu) Ale vdy tam je docela ticho! Dr. Gall: Vy nic nevidíte? Busman: Ne, jenom velikou modrou plochu, jako kdy mák rozseje. Dr. Gall: To jsou Roboti. Busman: Ah tak. koda, e na n nevidím. (sedne si ke stolu a oteve knihy) Domin: Nechte toho, Busmane: Roboti z Amélie vykládají zbran. Busman: Nu a co? Jak já mám tomu zabránit?

Domin: Tomu nememe zabránit. Busman: Tedy mne nechte poítat. (dá se do práce) Fabry: Není jet konec, Domine. Pustili jsme do míí dvacet set volt a— Domin: Pokejte. Ultimus na nás obrátil dla. Dr. Gall: Kdoe? Domin: Roboti na Ultimu. Fabry: Hm, pak ovem—pak—pak je s námi konec, mládenci. Roboti jsou na vojnu cvieni. Dr. Gall: My tedy— Domin: Ano. Neodvratn. (Pauza) Dr. Gall: Hoi, je to zloin staré Evropy, e nauila Roboty válit! Nemohli u dát, u erta, pokoj s tou svou politikou? To byl zloin, udlat z ivé práce vojáky! Alquist: Zloin byl vyrábt Roboty! Domin: Coe? Alquist: Zloin byl vyrábt Roboty! Domin: Ne. Alquiste, ani dnes toho nelituju. Alquist: Ani dnes? Domin: Ani dnes, v poslední den civilizace. Byla to veliká vc. Busman: (polohlasn) Ti sta estnáct milión. Domin: (tce) Alquiste, je nae poslední hodina; mluvíme u skoro z onoho svta. Alquiste, to nebyl patný sen, rozbít otroctví práce. Práce poniující a strané, kterou lovk musel nést. Diny neisté a vraedné. Oh, Alquiste, pracovalo se píli tko. ilo se píli tko. A tohle pekonat—

Alquist:—nebyl sen obou Rossum. Starý Rossum myslel na své bezboné kejkle a mladý na miliardy. A není to sen vaich R.U.R. akcioná. Jejich sen jsou dividendy. A na jejich dividendy lidstvo zahyne. Domin: (popuzen) Vezmi ert jejich dividendy! Myslíte, e bych jen hodinu dlal pro n? (tlue do stolu) Pro sebe jsem to dlal, slyíte? Pro své uspokojení! Chtl jsem, aby se lovk stal pánem! Aby u neil jen pro kus chleba! Chtl jsem, aby ádná due nepitomla u cizích stroj, aby u nezbylo nic, nic, nic z toho zatraceného sociálního krámu! Oh, mn se okliví poníení a bolest, mn se protiví chudoba! Nové pokolení jsem chtl! Chtl jsem—myslel jsem— Alquist: Nu? Domin: (tieji) Chtl jsem, abychom z celého lidstva udlali aristokracii svta. Neomezené, svobodné ~ svrchované lidi. A teba víc ne lidi. Alquist: Nu tak tedy Nadlidi. Domin: Ano. Ó, jen mít sto let asu! Jet sto let pro pítí lidstvo! Busman: (polohlasn) Ti sta sedmdesát milión penos. Tak. (Pauza) Hallemeier: (u dveí vlevo) Jáku, hudba je veliká vc. Mli jste poslouchat. Tohle lovka.jaksi zduchovní, zjemní— Fabry: Co vlastn? Hallemeier: Ten soumrak lidí, u vech ert! Mládenci, ze mne se stává poitká. Mli jsme se na to vrhnout dív. (jde k oknu a dívá se ven)

Fabry: Na? Hallemeier: Na poívání. Na krásné vci. Hrome, je tolik krásných vci! Svt byl krásný, a my—my tady—Hoi, hoi, eknte, eho jsme uili? Busman: (polohlasn) tyi sta padesát dva milióny, výborn. Hallemeier: (u okna) ivot byl veliká vc. Kamarádi, ivot byl— jáku—Fabry, puste drobet proudu do té vaí míe! Fabry: Pro! Hallemeier: Sahají na ni. Dr. Gall: (u okna) Zapnte! Hallemeier: Kriste, to je zkroutilo! Dva, ti, tyi zabití! Dr. Gall: Ustupují. Hallemeier: Pt zabitých! Dr. Gall: (odvrací se od okna) První sráka. Fabry: Cítíte smrt? Hallemeier: (uspokojen) Jsou na uhel, holenku. Doista na uhel. Haha, lovk se nesmí dát! (usedne) Domin: (mne si elo) Snad jsme u sto let zabiti a jenom straíme. Snad jsme dávno, dávno mrtvi a vracíme se jen odíkávat, co jsme u jednou mluvili... ped smrtí. Jako bych tohle vechno u zail. Jako bych ji u nkdy byl dostal. Stelnou ránu—sem—do krku. A vy, Fabry. Fabry: Co já? Domin: Zastelen. Hallemeier: Hrome, a já?

Domin: Probodnut. Dr. Gall: A já nic? Domin: Roztrhán. (Pauza) Hallemeier: Nesmysl! Haha, love, kdepak mne probodnout! Já se nedám! (Pauza) Hallemeier: Co mlíte, blázni? Ke vem ertm, mluvte! Alquist: A kdo, kdo je vinen? Kdo je tím vinen? Hallemeier: Hlouposti. Nikdo není vinen. Zkrátka Roboti—Inu, Roboti se njak zmnili. Copak nkdo me za Roboty? Alquist: Vechno pobito! Celé lidstvo! Celý svt! (vstane) Hlete, ó, hlete, potky krve na kadém prahu! Potky krve ze vech dom! Ó boe, ó boe, kdo je tím vinen? Busman: (polohlasn) Pt set dvacet milión! Paneboe, pl miliardy! Fabry: Myslím, e... e snad peháníte. Jdte, není tak snadné pobít celé lidstvo. Alquist: Já aluju vdu! aluju techniku! Domina! sebe! nás vechny! My, my jsme vinni! Pro své velikáství, pro ní zisky, pro pokrok, já nevím, pro jaké náramné vci jsme zabili lidstvo! Nu tak prasknte svou velikostí! Tak ohromnou mohylu z lidských kosti si nepostavil ádný ingischán! Hallemeier: Nesmysl, love! Lidé se tak lehko nedají, Haha, kdepak! Alquist: Nae vina! Nae vina!

Dr. Gall: (utírá si pot z ela) Nechte mne mluvit, hoi. Já jsem tím vinen. Vím, co se stalo. Fabry: Vy, Galle? Dr. Gall: Ano, nechte mne mluvit. Já j sem zmnil Roboty. Busmane, sute mne také. Busman: (vstane) Nono, copak se vám stalo? Dr. Gall: Zmnil jsem povahu Robot. výrobu. Toti

Zmnil jsem jejich v

jen nkteré tlesné podmínky, rozumíte? Hlavn—hlavn—jejich— iritabilitu. Hallemeier: (vyskoí) Zloeen, pro zrovna tu? Busman: Pro jste to dlal? Fabry: Pro jste nic neekl? Dr. Gall: Dlal jsem to tajn... na svou pst. Pedlával jsem je na lidi. Vyinul jsem je. U te jsou v nem nad námi. Jsou silnjí ne my. Fabry: A co to má dlat se vzpourou Robot? Dr. Gall: Oh, mnoho. Myslím, e vechno. Pestaly to být stroje. Slyíte, vdí u o své pevaze a nenávidí nás. Nenávidí vechno lidské. Sute mne. Domin: Mrtví mrtvého. Fabry: Doktore Galle, vy jste zmnil výrobu Robot? Dr. Gall: Ano. Fabry: Byl jste si vdom, co me být následkem vaeho... vaeho pokusu? Dr. Gall: Byl. jsem povinen poítat s takovou monosti. Fabry: Pro jste to dlal?

Dr. Gall: O své újm. Byl to mj osobní experiment. (ve dveích zleva Helena. vichni vstanou.) Helena: On le! To je ohavné! Oh, Galle, jak mete tak lhát? Fabry: Pardon, paní Heleno— Domin: (jde k ní) Heleno, ty? Uka se! Ty ije? Bere ji do rukou. Kdybys vdla, co se mn zdálo! Ach, to je strané, být mrtev. Helena: Pus, Harry! Gall není vinen, není, není vinen! Domin: Promi, Gall ml své povinnosti. Helena: Ne, Harry, on to udlal, protoe já jsem to chtla! eknte, Galle, kolik let jsem vás u prosila, abyste— Dr. Gall: Udlal jsem to na vlastní odpovdnost. Helena: Nevte mu! Harry, chtla jsem na nm, aby dal Robotm dui! Domin: Heleno, tady nejde o dui. Helena: Ne, jenom mne nech mluvit. To on také íkal, e by mohl zmnit jen fyziologický—fyziologický— Hallemeier: Fyziologický korelát, ne? Helena: Ano, nco takového. Mn jich bylo tak hrozn líto, Harry! Domin: Byla to velká—- lehkomyslnost, Heleno. Helena: (usedá) To tedy bylo... lehkomyslné? Vdy i Nána íká, e Roboti— Domin: Nech Nánu stranou! Helena: Ne, Harry, to nesmí podceovat. Nána je hlas lidu. Z Nány mluví tisíc let a z vás vech jenom dneek. Tomu vy nerozumíte— Domin: Zsta pi vci. Helena: Já jsem se Robot bála. Domin: Pro?

Helena: e nás budou teba nenávidt i co. Alquist: Stalo se. Helena: A tu jsem myslila... kdyby byli jako my, e by nám rozumli, e by nás nemohli tak nenávidt —Kdyby jen trochu byli lidmi— Domin: Bda; Heleno! Nikdo neme nenávidt víc ne lovk lovka! Udlej kameny lidmi, a ukamenují nás! Jen pokrauj! Helena: Oh, nemluv tak! Harry, bylo to tak hrrozné, e jsme se s nimi nemohli dorozumt! Taková ukrutná cizota mezi námi a jimi! A proto— ví— Domin: Jen dál. Helena: — proto jsem prosila Galla, aby Roboty zmnil. Písahám ti, e on sám nechtl. Domin: Ale udlal to. Helena: Protoe j sem chtla. Dr. Gall: Udlal jsem to pro sebe, jako pokus. Helena: Oh, Galle, to není pravda. Já jsem vdla pedem, e mi to nemete odepít. Domin: Pro? Helena: Vdy ví, Harry. Domin: Ano. Protoe t miluje—jako vichni. (Pauza) Hallemeier: (jde k oknu) Zas jich pibylo. Jako by je zem vypocovala. Busman: Paní Heleno, co mn dáte, kdy vám budu advokátem? Helena: Mn?

Busman: Vám—nebo Gallovi. Komu chcete. Helena: Copak se bude vet? Busman: Jen moráln; paní Heleno. oblíbená útcha v

Hledá se viník.

To je

pohromách. Domin: Doktore Galle; jak srovnáte ty své—ty své extratury se svou sluební smlouvou? Busman: Pardon, Domine. Kdypak jste, Galle, s tmi kejklemi vlastn zaal? Dr. Gall: Ped temi lety. Busman: Aha. A kolikpak Robot jste dohromady zreformoval? Dr. Gall: Dlal jsem jenom pokusy. Je jich nkolik set. Busman: Tak dkuju pkn. Dost, dtiky. To znamená, e na milión starých dobrých Robot pijde jeden reformní Gallv, rozumíte? Domin: A to znamená— Busman:—e to prakticky nemá ani tolikhle významu. Fabry: Busman má pravdu. Busman: To si myslím, holenku. A víte, hoi, co zavinilo tohle nadlení? Fabry: Co tedy? Busman: Poet. Udlali jsme Robot píli mnoho. Namout, to se pece dalo ekat: jak budou jednou Roboti silnjí ne lidstvo, nastane tohleto, musí to nastat, víme? Haha, a my jsme se postarali, aby to bylo co nejdív; vy, Domine, vy, Fabry, a já, chlapík Busman. Domin: Myslíte, e je to nae vina? Busman: Vy jste dobrý! Copak si myslíte, e pánem výroby je editel! I

toto, pánem výroby je poptávka. Celý svt chtl mít své Roboty. Paneku, my jsme se jen vezli na té lavin poptávky a pitom jsme vanili—o technice, o sociální otázce, o pokroku, o moc zajímavých vcech. Jako by ty eiky njak ídily, kudy se to má valit. Zatím to vechno belo vlastní tíhou, rychleji, rychleji, poád rychleji—A kadá mizerná, kramáská, pinavá objednávka pidala k lavin kamínek. Tak, lidiky. Helena: To je ohavné, Busmane! Busman: Je, paní Heleno. Já jsem také ml svj sen. Takový busmanovský sen o novém hospodáství svta; tuze krásný ideál, paní Heleno, hanba mluvit. Ale kdy jsem tadyhle dlal bilanci, pilo mn do hlavy, e historii nedlají veliké sny, ale maliké poteby vech poestných, mírn zlodjských a sobeckých lidiek, id est vech vbec. Vecky mylenky, lásky, plány, heroismy, vecky ty vzduné vci se hodí leda k tomu, aby se tím dal lovk vycpat pro muzeum Vesmíru, s nápisem Ejhle, lovk. Punktum. A te byste mn mohli íci, co vlastn budeme dlat. Helena: Busmane, pro tohle máme zahynout? Busman: Mluvíte okliv, paní Heleno. My pece nechceme zahynout. Já aspo ne. Já chci být jet iv— Domin: Co chcete dlat? Busman: Jemináku, Domine, chci se z toho dostat ven. Domin: (zastaví se nad ním) Jak? Busman: Po dobrém. Já vdycky po dobrém. Dejte mn plnou moc, a já to s

Roboty vyjednám. Domin: Po dobrém? Busman: To se rozumí. Já jim, dejme tomu, eknu"Páni Roboti, vae blahorodí, vy máte vechno. Máte rozum, máte moc, máte zbran; ale my máme jedno zajímavý lejstro, takový starý, lutý, pinavý papír— ” Domlela: Rossumv rukopis? Busman: Ano. “A tam,” eknu jim, “je vylíen vá vzneený pvod, vae urozená výroba a tak dále. Páni Roboti, bez toho pomáraného papíru nevyrobíte ani jednoho nového kolegu Robota; za dvacet let, s odputním, pojdete jako jepice. Velectní, byla by vás náramná koda. Víte co,” eknu jim, vy nás pustíte nás vechny lidi na Rossumov ostrov, na tamhletu lo. Za to vám prodáme továrnu a tajemství výroby. Nechte nás spánembohem odejet a my vás necháme spánembohem se vyrábt, dvacet tiíc, padesát tisíc, sto tisíc kus denn, jak budete chtít. Páni Roboti, to je poctivý obchod. Nco za nco.” Takhle bych jim to ekl, hoi. Domin: Busmane, vy si myslíte, e pustíme z rukou výrobu? Busman: Myslím, e pustíme. Kdy ne po dobrém, tedy, hm. Bu to prodáme, nebo to tady najdou. Jak chcete. Domin: Busmane, meme Rossumv rukopis zniit. Busman: Ale spánembohem, meme zniiti vechno. Krom rukopisu taky sebe— a jiné. Dlejte, jak rozumíte.

Hallemeier: (obrátí se od okna) Jáku, má pravdu. Domin: My—my e bychom prodali výrobu? Busman: Jak chcete. Domin: Je nás tu... pes ticet lidí. Máme prodat výrobu a zachránit lidské due?, nebo máme ji zniit a—a—a nás vechny s sebou? Helena: Harry, prosím t —#/ Domin: Pokej, Heleno. Tady jde o píli vánou otázku. Hoi, prodat, nebo zniit? Fabry? Fabry: Prodat. Domin: Galle! Dr. Gall: Prodat. Domin: Hallemeiere! Hallemeier: U sta hrom; to se rozumí, e prodat! Domin: Alquiste! Alquist: Vle boí. Busman: Haha, jemine, vy jste blázni! Kdo by prodal celý rukopis? Domin: Busmane, ádný podvod! Busman: (vyskoí) Nesmysl! V zájmu lidstva je— Domin: V zájmu lidstva je dret slovo. Hallemeier: To bych si vyprosil. Domin: Hoi, to je hrozný krok. Prodáváme osud lidstva; kdo bude mít v rukou výrobu, bude pánem svta. Fabry: Prodejte! Domin: Nikdy u lidstvo nebude s Roboty hotovo, nikdy jich neovládne—

Dr. Gall: Mlte a prodejte! Domin: Konec djin lidstva, konec civilizace— Hallemeier: U vech ert, prodejte! Domin: Dobrá, hoi! já sám—- já bych neváhal ani okamik; pro tch nkolik lidi, které miluji —#/ Helena: Harry, mne se neptá? Domin: Ne, dtino; je to píli odpovdné, ví? To není nic pro tebe. Fabry: Kdo pjde vyjednávat-? Domin: Pokejte, a pinesu rukopis. (odejde vlevo) Helena: Harry, proboha, necho! (Pauza) Fabry: (vyhlíí z okna) Tob uniknout, tisícihlavá smrti; tob, vzbouená hmoto, nesmyslný dave; potopo, potopo, jet jednou zachránit lidský ivot na jediné lodi Dr. Gall: Nebojte se, paní Heleno; odplujeme daleko odtud a zaloíme vzornou lidskou kolonii; zaneme ít od poátku— Helena: Oh, Galle, mlte! Fabry: (obrátí se) Paní Heleno, ivot stojí za to; a pokud záleí na nás, udláme z nho nco... nco, co jsme zanedbali. Bude to malý státeek s jednou lodí; Alquist nám postaví dm a vy nám budete vládnout— Je v nás tolik lásky, tolik chuti k ivotu— Hallemeier: To si myslím, holenku. Busman: Inu, lidi, já bych hned zaal znovu. Hodn jednodue,

starozákonn, po pastýsku — Dti, to by bylo pro mne. Ten klid, ten vzduch— Fabry: A ten ná státeek by mohl být zárodek pítího lidstva. Víte, takový ostrvek, kde by se lidstvo zachytilo, kde by sbíralo sily— sily due i tla—A bh ví, já vím, e by za pár let zas mohlo dobývat svta. Alquist: U dnes víte? Fabry: U dnes. A já vím, Alquiste, e ho dobude. e zas bude pánem zemi a moí; e zplodí bezpotu hrdin, kteí ponesou svou hoící dui v ele lidí. A já vím, Alquiste, e bude znovu snít o dobytí planet a sluncí. Busman: Amen. Vidíte, paní Heleno, to není tak patná situace. Domin: (oteve prudce dvee) Domin: (chraptiv) Kde je rukopis starého Rossuma! Busman: Ve vaem trezoru. Kde by jinde byl? Domin: Kam se ztratil rukopis starého Rossuma! Kdo jej— ukradl! Dr. Gall: Není mono! Hallemeier: Zloeen, to pece— Busman: Propána, to snad ne! Domin: Ticho! Kdo jej ukradl? Helena: (vstane) Já. Domin: Kam jsi jej dala? Helena: Harry, Harry, vechno ti eknu! Proboha, odpus mi to! Domin: Kam jsi jej dala? Rychle! Helena: Spálila—dnes ráno—oba opisy. Domin: Spálila? Tady v krbu?

Helena: (vrhá se na kolena) Proboha, Harry! Domin: (bí ke krbu) Spálila! (poklekne ke krbu a pehrabává v nm) Nic, nic ne popel!—Ah, tuhle! (vytáhne ohoelý kousek papíru a te) “Pidá-ním-” Dr. Gall: Ukate. (vezme papír a te) “Pidáním biogenu do—” Nic víc. Domin: (vstává) Je to z toho? Dr. Gall: Je. Busman: Boe na nebi! Domin: Tedy jsme ztraceni. Helena: Oh, Harry Domin: Vsta, Heleno! Helena: A odpustí—a odpustí— Domin: Ano, jen vsta, slyí? Nesnesu, abys— Fabry: (zvedá ji) Prosím, nemute nás. Helena: (vstane) Harry, co jsem udlala! Domin: Ano, vidí—Prosím, sedni. Hallemeier: Jak se vám tesou ruky! Busman: Haha, paní Heleno, vdy snad Gall a Hallemeier vdí zpamti, co tam bylo napsáno. Hallemeier: Rozumí se. To jest, aspo nkteré vci. Dr. Gall: Ano, skoro vechno, a na biogen a—a—enzym Omega. Ty se vyrábjí tak zídka—- staí jich tak nepatrná dávka— Busman: Kdo je dlal? Dr. Gall: Já sám... jednou za as... vdycky podle Rossumova rukopisu. Víte, je to píli sloité.

Busman: Nu a co, záleí tak tuze na tch dvou vodikách? Hallemeier: Tak trochu—zajisté. Dr. Gall: Toti na nich závisí, aby to vbec ilo. To bylo to pravé tajemství. Domin: Galle, nemohl byste popamti sestavit Rossumv pedpis výroby? Dr. Gall: Vyloueno. Domin: Galle, rozpomete se! Pro ivot nás vech! Dr. Gall: Nemohu. Bez pokus to není mono. Domin: A kdybyste dlal pokusy Dr. Gall: To by mohlo trvat léta. A i pak—Nejsem starý Rossum. Domin: (obrátí se ke krbu) Tak tady—tohle byl nejvtí triumf lidského ducha, hoi. Tenhle popel. (kopne do nho) Co te? Busman: (v zoufalé hrze) Boe na nebi! Boe na nebi! Helena: (vstane) Harry! Co—jsem—udlala! Domin: Bu klidná, Heleno. ekni, pro jsi to spálila? Helena: Já jsem vás zahubila! Busman: Boe na nebi, jsme ztraceni! Domin: Ticho, Busmane! Povz, Heleno, pro jsi to udlala? Helena: Chtla jsem... chtla jsem, abychom jeli pry, my vichni! Aby u nebylo továrny a nieho... Aby se vechno vrátilo... Bylo to tak hrrozné! Domin: Co, Heleno? Helena: To... to, e se lidé stali hluchým kvtem! Domin: Nerozumím. Helena: To, e se pestaly rodit dti... Harry, to je tak dsné! Kdyby se

dlali Roboti dál, nikdy by u nebylo dtí—Nána íkala, e to je trest—Vichni, vichni íkali, e se nemohou rodit lidé, protoe se dlá tolik Robot—A proto, jen proto, slyí— Domin: Heleno, na tohle tys myslila? Helena: Ano, oh, Harry, já jsem to myslila tak dobe! Domin: (utírá si pot) My jsme to myslili... píli dobe, my lidé. Fabry: Udlala jste dobe, paní Heleno. Roboti se u nemohou rozmnoit. Roboti vyhynou. Do dvaceti let— Hallemeier:—nebude u ani jeden z tch niem. Dr. Gall: A lidstvo zstane. Za dvacet let bude svt jejich; i kdyby to byl jen pár divoch na nejmením ostrov— Fabry:—bude to zaátek. A pokud je njaký zaátek, je dobe. Za tisíc let nás mohou dohonit, a pak pjdou dál ne my— Domin:—aby splnili, co my jsme jen koktali v mylenkách. Busman: Pokejte—Já hlupák! Boe na nebi, e jsem na to nevzpomnl dávno! Hallemeier: Co máte? Busman: Pt set dvacet milión bankovek a ek! Pl miliardy v pokladn! Za pl miliardy prodají—Za pl miliardy— Dr. Gall: Blázníte, Busmane? Busman: Já nejsem dentlmen. vlevo)

Ale za pl miliardy (klopýtá

Domin: Kam jdete? Busman: Nechat, nechat! Matiko boí, za pl miliardy se prodá vechno! (zajde)

Helena: Co chce Busman! A zstane s námi! (Pauza) Hallemeier: Uh, dusno. Zaíná se— Dr. Gall:—agónie. Fabry: (vyhlíí z okna) Jsou jako zkamenlí. Jako by ekali, e na n nco sestoupí. Jako by nco straného vznikalo jejich mlením— Dr. Gall: Due davu. Fabry: Snad. Vznáí se to nad nimi... jako chvní. Helena: (pistoupí k oknu) Ach, Jeíi... Fabry, to je píerné! Fabry: Nic není stranjího neli dav. Ten naped je jejich vdce. Helena: Který? Hallemeier: (jde k oknu) Ukate mi ho. Fabry: Ten se sklonnou hlavou. Ráno mluvil v pístavu. Hallemeier: Aha, ten s tou velikou kotrbou. Te ji zvedá, vidíte ho? Helena: Galle, to je Radius! Dr. Gall: (pistoupí k oknu) Ano. Hallemeier: (otevírá okno) Mn se nelíbí. Fabry, trefil byste na sto krok kopek? Fabry: Doufám. Hallemeier: Tak to zkuste. Fabry: Dobrá. (vytáhne revolver a míí) Helena: Proboha, Fabry, nestílejte na nj— Fabry: Je to jejich vdce. Helena: Pestate! Vdy se sem dívá! Dr. Gall: Palte! Helena: Fabry, prosím vás—

Fabry: (skloní revolver) Budi. Hallemeier: (hrozí pstí) Ty pacholku! (Pauza) Fabry: (vyklonn z okna) Busman jde. U vech vudy, co chce Busman ped domem? Dr. Gall: (nakloní se z okna) Nese njaké balíky. Papíry. Hallemeier: To jsou peníze! Balíky penz! Co s tím? Haló, Busmane! Domin: Snad nechce koupit svj ivot? (volá) Busmane, zbláznil jste se? Dr., Gall: Dlá, jako by neslyel. Bí k míi. Fabry: Busmane! Hallemeier: (ve) Bus-ma-ne! Zpátky! Dr. Gall: Mluví k Robotm. Ukazuje peníze. Ukazuje na nás— Helena: Chce nás vykoupit! Fabry: Jen a se nedotkne míe— Dr. Gall: Haha, jak hází rukou! Fabry: (kií) U erta, Busmane! Pry od míe! Nesahejte na ni! (obrátí se) Rychle, vypnout! Dr. Gall: Óóó! Hallemeier: Rány boí! Helena: Jeíi, co se mu stalo? Domin: (táhne Helenu od okna) Nedívej se! Helena: Pro padl? Fabry: Zabit proudem. Dr. Gall: Mrtev. Alquist: (vstane) První. (Pauza)

Fabry: Tam leí... s pl miliardou na srdci... génius financí. Domin: Byl to... hoi, byl to svým zpsobem hrdina. Veliký... obtavý... kamarád... Pla, Heleno! Dr. Gall: (u okna) Vidí, Busmane, ádný král neml vtí mohyly ne ty. Pl miliardy na srdci—Ach, vdy je to jako hrst suchého listí na zabité veverce, ubohý Busmane! Hallemeier: Jáku, byl to—- Vechna est—- Jáku, chtl nás vykoupit! Alquist: (se sepjatýma rukama) Amen. (Pauza) Dr. Gall: Slyíte? Domin: Huení. Jako vítr. Dr. Gall: Jako daleká boue. Fabry: (rozsvítí árovku na krbu) Svi, hromniko lidstva! Jet dynama bí, jet tam jsou nai—Drte se, mui v elektrárn! Hallemeier: Byla to veliká vc, být lovkem. Bylo to nco nesmírného. Ve mn bzuí milión vdomí jako v úle. Milióny duí se do mne slétají. Kamarádi, byla to veliká vc. Fabry: Jet svítí, dmyslné svtélko, jet osluje, záivá, vytrvalá mylenko! Vdoucí vdo, krásný výtvore lidí! Plamenná jiskro ducha! Alquist: Vná lampo boí, ohnivý voze, svatá svíce víry, modli se! Oltái obtní— Dr. Gall: První ohni, vtvi hoící u jeskyn! Ohnit v táboe! Hranice strání!

Fabry: Jet bdí, lidská hvzdo, záí bez kmitu, dokonalý plameni, duchu jasný a vynalézavý. Kadý tvj paprsek je veliká mylenka— Domin: Pochode, která koluje z ruky do ruky, z vku do vku, vn dál. Helena: Veerní lampa rodiny. Dti, dti, musíte u spát. (árovka zhasne) Fabry: Konec. Hallemeier: Co se stalo? Fabry: Padla elektrárna. Te my. (zleva se otevou dvee, v nich stojí Nána) Nána: Na kolena! Pila hodina soudu! Hallemeier: Hrome, tys jet iva? Nána: Dlejte pokání, nevící! Je konec svta! Modlete se! (bí pry) Hodina soudu— Helena: Sbohem, vy vichni, Galle, Alquiste, Fabry— Domin: (oteve dvee vpravo) Sem, Heleno! Zave za ní. Te rychle! Kdo bude u vrat? Dr. Gall: Já. (venku hluk) Oho, u se to zane. Nazdar, hoi! (bí vpravo tapetovými dvemi) Domin: Schody? Fabry: Já. Jdte k Helen. (utrhne si kvt z kytice a odchází) Domin: Pedsí? Alquist: Já. Domin: Máte revolver? Alquist: Dkuju, já nestílím. Domin: Co chcete dlat?

Alquist: (odchází) Zemít. Hallemeier: Já zstanu tady. (zdola rychlá stelba) Hallemeier: Oho, Gall u hraje. Jdte, Harry! Domin: Hned. (prohlíí dva brovninky) Hallemeier: U erta, jdte k ní! Domin: Sbohem. (odejde vpravo za Helenou) Hallemeier: (sám) Ted’ honem barikádu! Shoda kabát a tahá pohovku, kesla, stolky ke dveím vpravo. (otásající výbuch) Hallemeier: (nechá práce) Zatracení loti, mají bomby! (nová stelba) Hallemeier: (pracuje dále) lovk se musí bránit! I kdy—i kdy— Nedejte se, Galle! (výbuch) Hallemeier: (vztyí se a naslouchá) Tak co? (uchopí tkou komodu a táhne ji k barikád) (do okna stoupá za ním po ebíku Robot... vpravo stelba) Hallemeier: (pachtí se s komodou) Jet kousek! Poslední hradba... lovk se... nesmí... nikdy dát! (Robot seskoí z okna a probodne Hallemeiera za komodou. druhý, tetí, tvrtý Robot skáe z okna. za nimi Radius a dalí Roboti.) Radius: Hotovo? Robot: (vstává od leícího Hallemeiera) Ano. (zprava vejdou noví Roboti) Radius: Hotovi? Jiný Robot: Hotovi.

(jiní Roboti sleva) Radius: Hotovi? Jiný Robot: Ano. Dva Roboti: (vlekou Alquista) Nestílel. Zabít ho? Radius: Zabít. (podívá se na Alquista) Nechat. Robot: Je to lovk. Radius: Je to Robot. Pracuje rukama jako Roboti. Staví domy. Me pracovat. Alquist: Zabte mne. Radius: Bude robit. Bude stavt. Roboti budou mnoho stavt. Budou stavt nové domy pro nové Roboty. Bude jim slouit. Alquist: (tie) Ustup, Robote! (poklekne u mrtvého Hallemeiera a zvedá mu hlavu) Zabili ho. Je mrtev. Radius: (vystoupí na barikádu) Roboti svta! Padla moc lovka. Dobytím továrny jsme pány veho. Etapa lidstva je pekonána. Nastoupil nový svt! Vláda Robot! Alquist: Mrtvi! Radius: Svt pati silnjím. Kdo chce ít, musí vládnout. Jsme pány svta! Vláda nad moi a zemmi! Vláda nad hvzdami! Vláda nad vesmírem! Místo, místo, víc místa pro Roboty! Alquist: (ve dveích vpravo) Co jste udlali? Zahynete bez lidí! Radius: Není lidí. Roboti, do práce! Mar!

Chapter 5

OPONA DJSTVÍ TETÍ (Jedna z pokusných laboratoí továrny. Kdy se otevou dvee v pozadí, je vidt nekonenou adu dalích laboratoí. Vlevo okno, vpravo dvee do pitevny. Pi stn vlevo dlouhý pracovní stl s nesetnými zkumavkami, bakami, kahany, chemikáliemi, mením termostatem; proti oknu mikroskopický aparát se sklennou koulí. Nad stolem visí ada rozatých árovek. Napravo psací stl s velikými knihami, na nm rozsvícená árovka. Skín s nástroji. V levém kout umyvadlo a nad ním zrcadélko, v pravém kout pohovka.) (u psacího stolku sedí Alquist s hlavou openou v dlaních) Alquist: (listuje v knize) Nenajdu? -Nepochopím?—Nenauím se?—Ztracená vda! Ó, e vechno nenapsali!—Galle, Galle, jak se dlali Roboti? Hallemeiere, Fabry, Domine, pro jste tolik odnesli ve svých hlavách? Kdybyste nechali aspo stopu tajemství Rossumova! Ó! (zabouchne knihu) Nadarmo! Knihy u nemluví. Jsou nmé jako vechno. Zemely, zemely

spolu s lidmi! Nehledej! (vstane a jde k oknu, je oteve) Zase noc. Kdybych mohl spát! Spát, snít, vidti lidi—Jake, jet jsou hvzdy? K emu jsou hvzdy, kdy nejsou lidé? Ó boe, co nezhasly?—Ochla, ach ochla mi elo, stará noci! Boská, spanilá, jako jsi bývala— noci, co tu chce? Není milenc, není sn; ó chvo, mrtvý je spánek beze sn; nií modlitby u neposvtí; nepoehná, matko, srdcím tlukoucím láskou. Není lásky. Heleno, Heleno, Heleno!—(odvrátí se od okna, prohlíí zkumavky, které vyal z termostatu) Zase nic! Nadarmo! Co s tím? (rozbije zkumavku) Vechno je patn! Vidíte pec, e u nemohu.—(poslouchá u okna) Stroje, poád ty stroje! Roboti, zastavte je! Myslíte, e z nich.vynutíte ivot? Oh, nesnesu toho! (zave okno) — -Ne; ne, musí hledat, musí it—Jen nebýt tak stár! Nestárnu píli? (dívá se do zrcadla) Tvái, ubohá tvái! Podobo lovka posledního! Uka se, uka, tak dávno jsem nevidl lidskou tvá! Lidský úsmv! Coe, tohle má být úsmv? Ty luté, jektající zuby? Oi, jak to mrkáte? Fuj, fuj, to jsou staecké slzy, jdte! U neumíte v sob udret svou vláhu, styte se! A vy, zmklé, zmodralé rty, co to brebtáte? Jak se tese, potísnná brado? Tohle e je poslední lovk? (odvrátí se) Nechci u nikoho vidt! (usedne u stolu) Ne, ne, jen hledat! Prokleté vzorce, oivnte! (listuje) Nenajdu?— Nepochopím?—Nenauím se? (zaklepání) Alquist: Dále! (vejde Robotský sluha a zstane stát u dveí)

Alquist: Co je? Sluha: Pane, Ústední výbor Robot eká, kdy jej pijme. Alquist: Nechci nikoho vidt. Sluha: Pane, pijel Damon z Havru. Alquist: A eká. (obrátí se prudce) Copak jsem vám neekl, abyste hledali lidi? Najdte mn lidi! Najdte mn a mue a eny! Jdte hledat! Sluha: Pane, íkají, e hledali vude. Vude poslali výpravu a lod. Alquist: Nu a co? Sluha: Není u jediného lovka. Alquist: (vstane) Ani jediného! Coe, ani jediného?—Pive sem výbor! (sluha odejde) Alquist sám: Ani jediného? Copak jste nikoho nenechali ít? (dupá) Táhnte, Roboti! Zas mn budete skuhrat! Zas budete prosit, abych vám nael tajemství továrny! Jake, te vám je lovk dobrý, te vám má pomoci?—Ach, pomoci! Domine, Fabry, Heleno, vdy vidíte, e dlám, co mohu! Není-li lidí, a jsou aspo Roboti, aspo stín lovka, aspo jeho dílo, aspo jeho podobenství!—Ó, jaké bláznovství je chemie! (vejde výbor pti Robot) Alquist: (usedne) Co chtjí Roboti? Radius: Pane, stroje nemohou pracovat. Nememe rozmnoovat Roboty. Alquist: Zavolejte lidi. Radius: Není lidí. Alquist: Jen lidé mohou rozmnoovat ivot. Nezdrujte mne. 2. Robot: Pane, mj slitování. Padá na nás hrza. Vechno napravíme, co

jsme uinili. 3. Robot: Znásobili jsme práci. Nemáme u kam dát, co jsme vyrobili. Alquist: Pro koho? 3. Robot: Pro pítí pokolení. Radius: Jen Roboty nememe vyrábt. Stroje vydávají jenom krvavé kusy masa. Ke nelne k masu a maso ke kostem. Beztvaré chuchvalce prí ze stroj. 3. Robot: Lidem bylo známo tajemství ivota. Povz nám jejich tajemství. 4. Robot: Nepoví-li, zahyneme. 3. Robot: Nepoví-li, zahyne. Máme uloeno zabít t. Alquist: (vstane) Zabte! Nu, tak tedy zabte mne! 3. Robot: Je ti naízeno— Alquist: Mn? Mn nkdo naizuje? 3. Robot: Vláda Robot. Alquist: Kdo je to? 5. Robot: Já, Damon. Alquist: Co tu chce? Jdi! (usedne k psacímu stolu) Damon: Vláda Robot svta chce s tebou vyjednávat— Alquist: Nezdruj, Robote! (poloí hlavu do dlaní) Damon: Ústední výbor rozkazuje, abys vydal Rossumv pedpis. Alquist: (mlí) Damon: ádej cenu. Dáme ti vechno. 2. Robot: Pane, povz, jak udret ivot. Alquist: ekl jsem—ekl jsem, e máte nalézt lidi. Jen lidé mohou plodit. Obnovit ivot. Vrátit vechno, co bylo. Roboti, prosím vás

proboha, hledejte je! 4. Robot: Vechno jsme prohledali, pane. Není lidí. Alquist: Ó—ó—ó, pro jste je zahubili! 2. Robot: Chtli jsme být jako lidé. Chtli jsme se stát lidmi. Radius: Chtli jsme ít. Jsme schopnjí. Nauili jsme se vemu. Dovedeme vechno. 3. Robot: Dali jste nám zbran. Museli jsme se stát pány. Robot: Pane, poznali jsme chyby lidí. Damon: Musíte zabíjet a panovat, chcete-li být jako lidé. tte djiny! tte lidské knihy! Musíte panovat a vradit, chcete-li být lidmi! Alquist: Ach, Domine, nic není lovku cizejího ne jeho obraz. 4. Robot: Vyhyneme, nedá-li nám rozmnoiti se. Alquist: Oh, jen pojdte! Jake, vci, jake, otroci, vy byste se chtli jet rozmnoovat? Chcete-li ít, plemete se jako zvíata! 3. Robot: Lidé nám nedali plemeniti se. 4. Robot: Nau nás dlat Roboty. Damon: Budeme rodit strojem. Postavíme tisíc parních matek. Vychrlíme z nich eku ivota. Samý ivot! Samé Roboty! Samé Roboty! Alquist: Roboti nejsou ivot. Roboti jsou stroje. 3. Robot: Byli jsme stroje, pane; ale z hrzy a bolesti stali jsme se— Alquist: ím? 2. Robot: Stali jsme se duemi. 4. Robot: Nco s námi zápasí. Jsou okamiky, kdy do nás nco vstupuje. Picházejí na nás mylenky, které nejsou z nás.

3. Robot: Slyte, ó, slyte, lidé jsou nai otcové! Ten hlas, který volá, e chcete it; ten hlas, který naíká; ten hlas, který myslí; ten hlas, který mluví o vnosti, to je jejich hlas! Jsme jejich synové! 4. Robot: Vydej nám odkaz lidí. Alquist: Není ádného. Damon: Povz tajemství ivota. Alquist: Je ztraceno. Radius: Tys je znal. Alquist: Neznal. Radius: Bylo napsáno. Alquist: Je ztraceno. Je spáleno. Jsem poslední lovk, Roboti, a neznám, co znali jiní. Vy jste je zabili! Radius: Tebe jsme nechali ít. Alquist: Ano, ít! Ukrutníci, mne jste nechali ít! Miloval jsem lidi, a vás, Roboti, jsem nikdy nemiloval. Vidíte tyhle oi? Nepestávají plakat; jedno oplakává lidi a druhé vás, Roboti. Radius: Dlej pokusy. Hledej pedpis ivota. Alquist: Nemám co hledat. Roboti, ze zkumavek pedpis ivota nevyjde. Damon: Dlej pokusy na ivých Robotech. Najdi, jak se dlají! Alquist: ivá tla? Coe, já je mám zabíjet? Já, který jsem nikdy— Nemluv, Robote! íkám ti pece, e jsem píli stár! Vidí, vidí, jak se mi tesou prsty? Neudrím skalpel. Vidí, jak mi slzí oi? Nevidl bych na vlastní ruce. Ne, ne, já nemohu! 4. Robot: ivot zahyne. Alquist: Pesta, proboha, s tím ílenstvím! Spí nám Lidé podají ivot z

onoho svta; snad k nám napahují ruce plné ivota. Ach, bylo v nich tolik vle ít! Hled, snad se jet vrátí; jsou tak blízko nás, obléhají nás i co; chtjí se k nám prokopat jako v acht. Ach, copak neslyím poád hlasy, které jsem miloval? Damon: Vezmi ivá tla! Alquist: Slituj se, Robote, a nenaléhej! Vidí pece, e nevím u, co dlám! Damon: ivá tla! Alquist: Coe, ty to tedy chce? — Do pitevny s tebou! Tady, tady, ale rychle!—Jak, ty couvá? Pece jen se bojí smrti? Damon: Já—pro práv já? Alquist: Ty tedy nechce? Damon: Pjdu. (jde vpravo) Alquist: (k ostatním) Svléknout ho! Poloit na stl! Rychle! A pevné dret! (vichni vpravo) Alquist: (umývá si ruce a pláe) Boe, dej mi sílu! Dej mi sílu! Boe, aby to nebylo nadarmo! (obléká bílý plá) Hlas vpravo: Hotovo! Alquist: Hned, hned, proboha! (vezme ze stolu nkolik lahviek s reagenty) Kterou vzít? (uká lahvikami do sebe) Kterou z vás vyzkouet? Hlas vpravo: Zaít! Alquist: Ano, ano, zaít, nebo ukonit. Boe, dej mi sílu! (odejde vpravo, nechávaje dvee pooteveny)

(Pauza) Hlas Alquistv: Drte ho—pevn! Hlas Damonv: e! (Pauza) Hlas Alquistv: Vidí ten n? Chce jet, abych ezal? Ty nechce, vid? Hlas Damonv: Zani! (Pauza) Kik Damonv: Aááá! Hlas Alquistv: Drte! drte! Kik Damonv: Aááá! Hlas Alquistv: Nemohu! Kik Damonv: e! e rychle! (Roboti Primus a Helena vbhnou stedem) Helena: Prime, Prime, co se dje? Kdo to kií? Primus: (nahlíí do pitevny) Pán ee Damona. Poj se honem podívat, Heleno! Helena: Ne, ne, ne! (zakrývá si oi) Je to hrrozné! Kik Damonv: e! Helena: Prime, Prime, poj odtud! Nemohu to slyet! Oh, Prime, mn je patn! Primus: (bí k ní) Jsi docela bílá! Helena: Já padnu! Coe je tam tak ticho? Kik Damonv: Aa—ó! Alquist: (se vyítí zprava, odhazuje zkrvavený plá) Nemohu! Nemohu! Boe, ta hrza! Radius: (ve dveích pitevny) e, pane; jet je iv!

Kik Damonv: ezat! ezat! Alquist: Odneste ho rychle! Nechci to slyet! Radius: Roboti snesou víc ne ty. (odejde) Alquist: Kdo je tu? Pry, pry! Chci být sám! Jak se jmenuje? Primus: Robot Primus. Alquist: Prime, nikoho sem nevpoutt! Chci spát, slyí? Jdi, jdi, ukli pitevnu, dve! Co je to? (dívá se na své ruce) Rychle, vodu! Nejistí vodu! (Helena odbhne) Alquist: Ó, krev! Jak jste mohly, ruce—ruce, které jste milovaly dobrou práci, jak jste to mohly udlat? Mé ruce! Mé ruce!—Ó boe, kdo je tu? Primus: Robot Primus. Alquist: Odnes ten plá, nechci jej vidt! (Primus odnese pláti) Alquist: Krvavé paáty, kdybyste ode mne odletly! V, pry! Pry, ruce! Zabily jste— (zprava se potácí Damon zahalen ve zkrvaveném prostradle) Alquist: (couvá) Co tu chce? Co tu chce? Damon: i-iju! Je—je—je lépe ít! (2. a. 3. Robot vybhnou za ním) Alquist: Odneste ho! Odneste! Odneste rychle! Damon: (odvádn vpravo) ivot!—Já chci—ít! Je lépe— (Helena pináí dbán vody) Alquist:—ít?—Co chce, dve? Aha, to jsi ty. Nalej mi vody, nalej!

(umývá si ruce) Ach, istá; chladící vodo! Studený potku, jak dlá dobe! Ach, mé ruce, mé ruce! Budu si vás do smrti oklivit? —Jen nalej víc! Víc vody, jet víc! Jak se jmenuje? Helena: Robotka Helena. Alquist: Helena? Pro Helena? Kdo ti tak dal íkat? Helena: Paní Dominová. Alquist: Uka se! Helena! Helena se jmenuje? — Nebudu ti tak íkat. Jdi, odnes tu vodu. (Helena odchází s kbelíkem) Alquist: (sám) Nadarmo, nadarmo! Nic, zase nic jsi nepoznal! Co vn bude tápat, áku pírody? — Boe, boe, boe, jak se táslo to tlo! (oteve okno) Svítá. Zas nový den, a nepostoupils o pí— Dost; ani o krok dál! Nehledej! Vechno je marno, marno, marno! Pro jet svítá! Ó-ó-ó, co chce nový den na hbitov ivota? Zastav se, svtlo! Nevycházej u!—- Ach, jak je ticho, jak je ticho! Pro jste umlkly, milované hlasy? svtla,

Kdybych—aspo kdybych jen usnul!

(zhasl

ulehne na pohovku a petáhne pes sebe erný plá) Jak se táslo to tlo! Ó-ó-ó, konec ivota! (Pauza) (zprava vklouzne Robotka Helena) Helena: Primuse! Poj sem honem! Primus: (vejde) Co chce? Helena: Podívej se, co tu má trubiek! Co s tím dlá? Primus: Pokusy. Nesahej na to.

Helena: (dívá se do mikroskopu) Koukni jen, co tu je vidt! Primus: To je mikroskop. Uka! Helena: Nesahej na mne! (porazí zkumavku) Ach, te jsem to vylila! Primus: Cos to udlala! Helena: To se ute. Primus: Zkazila jsi mu pokusy! Helena: Jdi, to je jedno. Ale to je tvá vina. Nemls ke mn chodit. Primus: Nemuselas mne volat. Helena: Nemusels chodit, kdy jsem t volala. Jen se podívej, Prime, co tady má pán napsáno! Primus: Na to se nesmí dívat, Heleno. To je tajemství. Helena: Jaké tajemství? Primus: Tajemství ivota. Helena: To je hrrozn zajímavé Samé íslice! Co to je? Primus: To jsou vzorce. Helena: Nerozumím. (jde k oknu) Ne, Prime, podívej se! Primus: Co? Helena: Slunce vychází! Primus: Pokej, já hned—(prohlíí knihu) Heleno, tohle je ta nejvtí vc na svt. Helena: Tak poj sem! Primus: Hned, hned— Helena: Ale Prime, nech toho protivného tajemství ivota! Co ti je po njakém tajemství? Poj se podívat, honem! Primus: (jde za ní k oknu) Co chce?

Helena: Slyí? Ptáci zpívají. Ach, Prime, já bych chtla být ptákem! Primus: ím? Helena: Já nevím, Prime. Mn je tak divn, já nevím, co to je jsem jako poetilá, ztratila jsem hlavu, bolí m tlo, srdce, vechno bolí—A co se ti mn stalo, ach, to ti neeknu! Prime, já musím, myslím, umít! Primus: Není ti nkdy, ekni, Heleno, jako by bylo lépe umít? Ví, snad jenom spíme. Vera ve spaní jsem zas mluvil s tebou. Helena: Ve spaní? Primus: Ve spaní. jazykem, protoe

Mluvili jsme njakým cizím nebo novým

si ani slovo nepamatuju. Helena: O em? Primus: To nikdo neví. Já sám jsem tomu nerozuml, a pece vím, e jsem nikdy nemluvil nic krásnjího. Jak to bylo a kde, nevím. Kdy jsem se t dotkl, mohl jsem umít. I místo bylo jiné ne vechno, co kdo na svt vidl. Heleno: Já jsem ti nala místo, Prime, to se podiví. Bydleli tam lidé, ale te to zarostlo a jakiv tam nikdo nepijde. Jakiv nikdo, jenom já. Primus: Co tam je? Helena: Nic, domek a zahrada. A dva psi. Kdybys vidl, jak mn líou ruce, a jejich tata, ach, Prime, nic snad není krásnjího! Vezme je na klín a chová a pak u nemyslí na nic a nestará se o nic, a slunce

zapadne; kdy potom vstane, je ti, jako bys udlal stokrát víc ne mnoho práce. Ne, jist, já nejsem k niemu; kadý íká, e nejsem k ádné práci. Já nevím, jaká jsem. Primus: Jsi krásná. Helena: Já? Jdi, Prime, co jsi to ekl? Primus: V mn, Heleno, já jsem silnjí ne vichni Roboti. Helena: (ped zrcadlem) Já e jsem krásná? Ach, ty hrrozné vlasy, kdybych si do nich mohla nco dát! Ví, tam v zahrad si vdycky dám do vlas kvtiny, ale není tam ani zrcadla ani nikdo—(nakloní se k zrcadlu) Ty e jsi krásná? Pro krásná? Jsou krásné vlasy, které t jenom tíí? Jsou krásné oi, které zavírá? Jsou krásné rty, do kterých se jen koue, aby to bolelo? Co je to, na je to, být krásná?—(uvidí v zrcadle Prima) Prime, to jsi ty? Poj sem, a jsme tam vedle sebe! Hle, ty má jinou hlavu neli já, jiná ramena, jiná ústa—Ach, Prime, pro se mi vyhýbá? Pro musím za tebou bhat celý den? A pak jet íká, e jsem krásná! Primus: Ty utíká pede mnou, Heleno. Helena: Jak jsi se uesal? Uka (vjede mu obma rukama do vlas) Sss, Prime, nic není na hmat jako ty! Pokej, musí být krásný! (vezme z umyvadla heben a ee Primovi vlasy do ela) Primus: Není ti nkdy, Heleno, e najednou ti tlue srdce: Te, te se musí nco stát— Helena: (dá se do smíchu) Podívej se na sebe!

Alquist: (vstává) Co—coe, smích? Lidé? Kdo se vrátil? Helena: (pustí heben) Co by se s námi, Prime, mohlo stát? Alquist: (motá se k ním) Lidé? Vy—vy—vy jste lidé? (Helena vykikne a odvrátí se) Alquist: Vy jste snoubenci? Lidé? Odkud se vracíte? (hmatá na Prima) Kdo jste? Primus: Robot Primus. Alquist: Jak? Uka se, dve! Kdo jsi! Helena: Robotka Helena. Alquist: Robotka? Obrat se! Co, ty se stydí? (bere ji za rameno) Uka se mi, Robotko! Primus: Jáku, pane, nechat ji! Alquist: Jake, ty ji chrání?—Jdi ven, dve! (Helena vybhne) Primus: Nevdli jsme, pane, e tu spí. Alquist: Kdy byla udlána? Primus: Pede dvma roky. Alquist: Od doktora Galla? Primus: Jako já.

Alquist: Tak tedy, mil\’{y} Prime, j\’{a}-----j\’{a} mus\’{\i}m dl Gallov\’{y}ch Robotech. Z\’{a}le\’{\i} na tom vechno dal\’{\i}, ro Primus: Ano. Alquist: Dobrá, dove to dve do pitevny. Budu ji pitvat. Primus: Helenu? Alquist: Nu ovem, íkám ti. Jdi, piprav vechno. — Nu tak, bude to? Mám zavolat jiné, aby ji pivedli? Primus: (uchopí tkou tecí paliku) Hne-li se, rozbiju ti hlavu!

Alquist: Tak tedy rozbij! Jen rozbij! Co budou pak dlat Roboti? Primus: (vrhne se na kolena) Pane, vezmi si mne! Jsem stejn udlán jako ona, ze stejné látky, stejného dne! Vezmi si mj ivot, pane! (rozhaluje kazajku) e tady, tady! Alquist: Jdi, já chci pitvat Helenu. Dlej honem. Primus: Vezmi si mne místo ní; e do tchhle prsou, ani nevykiknu, ani nevzdychnu! Vezmi stokrát mj ivot— Alquist: Pomalu, hochu. Ne tak marnotratn. Copak ty nechce ít? Primus: Bez ní ne. Bez ní nechci, pane. Nesmí zabít Helenu! Co ti to udlá, vzít mn ivot? Alquist: (dotýká se nn jeho hlavy) Hm, já nevím—Posly, chlapíku, rozmysli si to. Je tko umírat. A je, vidí, je lépe ít. Primus: (vstává) Neboj se, pane, a e. Jsem silnjí ne ona. Alquist: (zazvoní) Ach, Prime, jak je dávno, co jsem byl mladým lovkem! Neboj se, Helen se nic nestane. Primus: (rozepíná kazajku) Jdu, pane. Alquist: Pokej. (Vejde Helena) Alquist: Poj sem, dve, uka se mi! Ty tedy jsi Helena? (hladí ji po vlasech) Neboj se, necouvej. Pamatuje se na paní Dominovou? Ach, Heleno, jaké ta mla vlasy! Ne, ne, ty se na mne nechce podívat. Tak co, dve, je pitevna uklizena? Helena: Ano, pane.

Alquist: Dobe, pome mi, vi? Budu pitvat Prima. Helena: (vykikne) Prima? Alquist: Nu ano, ano, musí to být, ví? Chtl jsem—vlastn—ano, chtl jsem pitvat tebe, ale Primus se nabídl za tebe. Helena: (zakryje si tváe) Primus? Alquist: Ale ovem, co na tom? Ach, dít, ty umí plakat? ekni, co záleí na njakém Primovi. Primus: Netrap ji, pane! Alquist: Ticho, Prime, ticho!—K emu ty slziky? Nu boe, nebude Prima. Zapomene na nj do týdne. Jdi, bu ráda, e ije. Helena: (tie) Já pjdu. Alquist: Kam? Helena: Abys mne pitval. Alquist: Tebe? Jsi krásná, Heleno. Bylo by t koda. Helena: Pjdu. (Primus jí zastupuje cestu) Pus, Prime! Pus mne tam! Primus: Nepjde, Heleno! Prosím t, jdi, tady nesmí být! Helena: Já skoím z okna, Prime! Pjde-li tam, skoím z okna! Primus: (zadrí ji) Nepustím! (k Alquistovi) Nikoho, starý, nezabije! Alquist: Pro? Primus: My—my—patíme k sob. Alquist: Ty jsi ekl. (oteve dvee ve stedu) Ticho. Jdte. Primus: Kam? Alquist: (eptem) Kam chcete. Heleno, ve ho. (strká je ven) Jdi, Adame. Jdi, Evo; bude mu enou. Bud jí muem, Prime.

(Zavírá za nimi) Alquist: (sám) Poehnaný dni! (jde po pikách ke stolu a vylévá zkumavky na zem) Svátku dne estého! (sedne u psacího stolu, hází knihy na zem; pak oteve bibli, listuje a te) “A stvoil Bh lovka k obrazu svému k obrazu Boímu stvoil ho, mue a enu stvoil je. I poehnal jim Bh a ekl Rostte a mnote se, a naplte zemi, a podmate ji, a panujte nad rybami moskými, a nad ptactvem nebeským, i nad vemi ivoichy, kteí se hýbají na zemi. (vstává) A vidl Bh ve, co byl uinil, a bylo velmi dobré. I stal se veer a jitro, den estý.” (jde do stedu pokoje) Den estý! Den milosti. (padá na kolena) Nyní propustí, Pane, sluebníka svého—svého nejzbytenjího sluhu Alquista. Rossume, Fabry, Galle, velicí vynálezci, co jste vynalezli velkého proti té dívce, proti tomu chlapci, proti tomu prvnímu páru, který vynael lásku, plá, úsmv milování, lásku mue a eny? Pírodo, pírodo, ivot nezahyne! Kamarádi, Heleno, ivot nezahyne! Zase se zane z lásky, zane se nahý a maliký; ujme se v pustin, a nebude mu k niemu, co jsme dlali a budovali, k niemu msta a továrny, k niemu nae umni, k niemu nae mylenky, a pece nezahyne! Jen my jsme zahynuli. Rozvalí se domy a stroje, rozpadnou se systémy a jména velikých opadají jako listí; jen ty, lásko, vykvete na rumiti a sví vtrm semínko ivota. Nyní propustí, Pane, sluebníka svého v pokoji; nebo uzely oi mé—uzely—spasení tvé skrze lásku, a ivot nezahyne! (vstává) Nezahyne! (rozpáhne ruce) Nezahyne!

Chapter 6

OPONA ***END of the Project gutenberg EBOOK R.U.R.*** ******* This file should be named 13083.txt or 13083.zip *******

Chapter 7

This and all associated files of various formats will be found in: http://www.gutenberg.net/1/3 Updated editions will replace the previous one—the old editions will be renamed. Creating the works from public domain print editions means that no one owns a United States copyright in these works, so the Foundation (and you!) can copy and distribute it in the United States without permission and without paying copyright royalties. Special rules, set forth in the General Terms of Use part of this license, apply to copying and distributing Project Gutenberg-tm electronic works to protect the Project gutenbergtm concept and trademark. Project Gutenberg is a registered trademark, and may not be used if you charge for the eBooks, unless you receive specific permission. If you do not charge anything for copies of this eBook, complying with the rules is very easy. You may use this eBook for nearly any purpose such as creation of derivative works, reports, performances and research. They may be modified and printed and given away—you may do practically anything with public domain eBooks. Redistribution is subject to the trademark license, especially commercial

redistribution. *** START: Full license *** The full Project gutenberg license please read this before you distribute or use this work To protect the Project Gutenberg-tm mission of promoting the free distribution of electronic works, by using or distributing this work (or any other work associated in any way with the phrase “Project Gutenberg"), you agree to comply with all the terms of the Full Project Gutenberg-tm License (available with this file or online at http://gutenberg.net/license).

Chapter 8

Section 1. General Terms of Use and Redistributing Project Gutenberg-tm electronic works 1.A. By reading or using any part of this Project Gutenberg-tm electronic work, you indicate that you have read, understand, agree to and accept all the terms of this license and intellectual property (trademark/copyright) agreement. If you do not agree to abide by all the terms of this agreement, you must cease using and return or destroy all copies of Project Gutenberg-tm electronic works in your possession. If you paid a fee for obtaining a copy of or access to a Project Gutenberg-tm electronic work and you do not agree to be bound by the terms of this agreement, you may obtain a refund from the person or entity to whom you paid the fee as set forth in paragraph 1.E.8. 1.B. “Project Gutenberg” is a registered trademark. It may only be used on or associated in any way with an electronic work by people who agree to be bound by the terms of this agreement. There are a few things that you can do with most

Project Gutenberg-tm electronic works even without complying with the full terms of this agreement. See paragraph 1.C below. There are a lot of things you can do with Project Gutenbergtm electronic works if you follow the terms of this agreement and help preserve free future access to Project Gutenberg-tm electronic works. See paragraph 1.E below. 1.C. The Project Gutenberg Literary Archive Foundation ("the Foundation” or pglaf ), owns a compilation copyright in the collection of Project Gutenberg-tm electronic works. Nearly all the individual works in the collection are in the public domain in the United States. If an individual work is in the public domain in the United States and you are located in the United States, we do not claim a right to prevent you from copying, distributing, performing, displaying or creating derivative works based on the work as long as all references to Project Gutenberg are removed. Of course, we hope that you will support the Project Gutenberg-tm mission of promoting free access to electronic works by freely sharing Project Gutenberg-tm works in compliance with the terms of this agreement for keeping the Project Gutenberg-tm name associated with the work. You can easily comply with the terms of this agreement by keeping this work in the same format with its attached full Project Gutenberg-tm License when you share it without charge with others. 1.D. The copyright laws of the place where you are located also govern what you can do with this work. Copyright laws in most countries are in a constant state of change. If you are outside the United States, check the laws of your country in addition to the terms of this agreement before downloading, copying, displaying, performing, distributing or creating derivative works based on this work or any other Project Gutenberg-tm work. The Foundation makes no representations concerning the copyright status of any work in any country outside the United States. 1.E. Unless you have removed all references to Project Gutenberg: 1.E.1. The following sentence, with active links to, or other immediate access to, the full Project Gutenberg-tm License must appear prominently whenever any copy of a Project Gutenbergtm work (any work on which the phrase “Project Gutenberg” appears, or with which the phrase “Project Gutenberg” is associated) is accessed, displayed, performed, viewed, copied or

distributed: This eBook is for the use of anyone anywhere at no cost and with almost no restrictions whatsoever. You may copy it, give it away or re-use it under the terms of the Project Gutenberg License included with this eBook or online at www.gutenberg.net 1.E.2. If an individual Project Gutenberg-tm electronic work is derived from the public domain (does not contain a notice indicating that it is posted with permission of the copyright holder), the work can be copied and distributed to anyone in the United States without paying any fees or charges. If you are redistributing or providing access to a work with the phrase “Project Gutenberg” associated with or appearing on the work, you must comply either with the requirements of paragraphs 1.E.1 through 1.E.7 or obtain permission for the use of the work and the Project Gutenberg-tm trademark as set forth in paragraphs 1.E.8 or 1.E.9. 1.E.3. If an individual Project Gutenberg-tm electronic work is posted with the permission of the copyright holder, your use and distribution must comply with both paragraphs 1.E.1 through 1.E.7 and any additional terms imposed by the copyright holder. Additional terms will be linked to the Project Gutenberg-tm License for all works posted with the permission of the copyright holder found at the beginning of this work. 1.E.4. Do not unlink or detach or remove the full Project Gutenberg-tm License terms from this work, or any files containing a part of this work or any other work associated with Project Gutenberg-tm. 1.E.5. Do not copy, display, perform, distribute or redistribute this electronic work, or any part of this electronic work, without prominently displaying the sentence set forth in paragraph 1.E.1 with active links or immediate access to the full terms of the Project Gutenberg-tm License. 1.E.6. You may convert to and distribute this work in any binary, compressed, marked up, nonproprietary or proprietary form, including any word processing or hypertext form. However, if you provide access to or distribute copies of a Project Gutenberg-tm work in a format other than “Plain Vanilla ASCII” or other format used in the official version posted on the official Project Gutenberg-tm web site (www.gutenberg.net), you must,

at no additional cost, fee or expense to the user, provide a copy, a means of exporting a copy, or a means of obtaining a copy upon request, of the work in its original “Plain Vanilla ASCII” or other form. Any alternate format must include the full Project Gutenberg-tm License as specified in paragraph 1.E.1. 1.E.7. Do not charge a fee for access to, viewing, displaying, performing, copying or distributing any Project Gutenberg-tm works unless you comply with paragraph 1.E.8 or 1.E.9. 1.E.8. You may charge a reasonable fee for copies of or providing access to or distributing Project Gutenberg-tm electronic works provided that - You pay a royalty fee of 20% the use of Project Gutenberg-tm works calculated using the method you already use to calculate your applicable taxes. The fee is owed to the owner of the Project Gutenberg-tm trademark, but he has agreed to donate royalties under this paragraph to the Project Gutenberg Literary Archive Foundation. Royalty payments must be paid within 60 days following each date on which you prepare (or are legally required to prepare) your periodic tax returns. Royalty payments should be clearly marked as such and sent to the Project Gutenberg Literary Archive Foundation at the address specified in Section 4, “Information about donations to the Project Gutenberg Literary Archive Foundation.” - You provide a full refund of any money paid by a user who notifies you in writing (or by e-mail) within 30 days of receipt that s/he does not agree to the terms of the full Project Gutenberg-tm License. You must require such a user to return or

destroy all copies of the works possessed in a physical medium and discontinue all use of and all access to other copies of Project Gutenberg-tm works. - You provide, in accordance with paragraph 1.F.3, a full refund of any money paid for a work or a replacement copy, if a defect in the electronic work is discovered and reported to you within 90 days of receipt of the work. - You comply with all other terms of this agreement for free distribution of Project Gutenberg-tm works. 1.E.9. If you wish to charge a fee or distribute a Project Gutenbergtm electronic work or group of works on different terms than are set forth in this agreement, you must obtain permission in writing from both the Project Gutenberg Literary Archive Foundation and Michael Hart, the owner of the Project Gutenberg-tm trademark. Contact the Foundation as set forth in Section 3 below. 1.F. 1.F.1. Project Gutenberg volunteers and employees expend considerable effort to identify, do copyright research on, transcribe and proofread public domain works in creating the Project Gutenbergtm collection. Despite these efforts, Project Gutenberg-tm electronic works, and the medium on which they may be stored, may contain “Defects,” such as, but not limited to, incomplete, inaccurate or corrupt data, transcription errors, a copyright or other intellectual property infringement, a defective or damaged disk or other medium, a computer virus, or computer codes that damage or cannot be read by your equipment. 1.F.2. LIMITED WARRANTY, disclaimer of damages — Except for the “Right of Replacement or Refund” described in paragraph 1.F.3, the Project Gutenberg Literary Archive Foundation, the owner of the Project Gutenberg-tm trademark, and any other party distributing a Project Gutenberg-tm electronic work under this agreement, disclaim all liability to you for damages, costs and expenses, including legal fees. You agree that

you have no REMEDIES for NEGLIGENCE, STRICT liability, BREACH of WARRANTY or BREACH of CONTRACT Except THOSE provided in paragraph F3. You agree that the Foundation, the trademark owner, and any DISTRIBUTOR under this agreement will not be LIABLE to you for ACTUAL, DIRECT, INDIRECT, CONSEQUENTIAL, PUNITIVE or INCIDENTAL damages even if you give notice of the POSSIBILITY of such damage. 1.F.3. LIMITED right of replacement or refund — If you discover a defect in this electronic work within 90 days of receiving it, you can receive a refund of the money (if any) you paid for it by sending a written explanation to the person you received the work from. If you received the work on a physical medium, you must return the medium with your written explanation. The person or entity that provided you with the defective work may elect to provide a replacement copy in lieu of a refund. If you received the work electronically, the person or entity providing it to you may choose to give you a second opportunity to receive the work electronically in lieu of a refund. If the second copy is also defective, you may demand a refund in writing without further opportunities to fix the problem. 1.F.4. Except for the limited right of replacement or refund set forth in paragraph 1.F.3, this work is provided to you ‘as-is’, with no other warranties of any KIND, EXPRESS or implied, including but not limited to warranties of MERCHANTIBILITY or FITNESS for any purpose. 1.F.5. Some states do not allow disclaimers of certain implied warranties or the exclusion or limitation of certain types of damages. If any disclaimer or limitation set forth in this agreement violates the law of the state applicable to this agreement, the agreement shall be interpreted to make the maximum disclaimer or limitation permitted by the applicable state law. The invalidity or unenforceability of any provision of this agreement shall not void the remaining provisions. 1.F.6. INDEMNITY — You agree to indemnify and hold the Foundation, the trademark owner, any agent or employee of the Foundation, anyone providing copies of Project Gutenberg-tm electronic works in accordance with this agreement, and any volunteers associated with the production, promotion and distribution of Project Gutenberg-tm electronic works, harmless

from all liability, costs and expenses, including legal fees, that arise directly or indirectly from any of the following which you do or cause to occur: (a) distribution of this or any Project Gutenberg-tm work, (b) alteration, modification, or additions or deletions to any Project Gutenberg-tm work, and (c) any Defect you cause.

Chapter 9

Section 2. Information about the Mission of Project Gutenberg-tm Project Gutenberg-tm is synonymous with the free distribution of electronic works in formats readable by the widest variety of computers including obsolete, old, middle-aged and new computers. It exists because of the efforts of hundreds of volunteers and donations from people in all walks of life. Volunteers and financial support to provide volunteers with the assistance they need, is critical to reaching Project Gutenbergtm’s goals and ensuring that the Project Gutenberg-tm collection will remain freely available for generations to come. In 2001, the Project Gutenberg Literary Archive Foundation was created to provide a secure and permanent future for Project Gutenberg-tm and future generations. To learn more about the Project Gutenberg Literary Archive Foundation and how your efforts and donations can help, see Sections 3 and 4 and the Foundation web page at http://www.pglaf.org.

Chapter 10

Section 3. Information about the Project Gutenberg Literary Archive Foundation The Project Gutenberg Literary Archive Foundation is a non profit 501(c)(3) educational corporation organized under the laws of the state of Mississippi and granted tax exempt status by the Internal Revenue Service. The Foundation’s EIN or federal tax identification number is 64-6221541. Its 501(c)(3) letter is posted at http://pglaf.org/fundraising. Contributions to the Project Gutenberg Literary Archive Foundation are tax deductible to the full extent permitted by U.S. federal laws and your state’s laws. The Foundation’s principal office is located at 4557 Melan Dr. S. Fairbanks, ak, 99712., but its volunteers and employees are scattered throughout numerous locations. Its business office is located at 809 North 1500 West, Salt Lake City, UT 84116, (801) 596-1887, email [email protected]. Email contact links and up to date contact information can be found at the Foundation’s web site and official page at http://pglaf.org For additional contact information:

Dr. Gregory B. Newby Chief Executive and Director [email protected] Section 4. Information about Donations to the Project Gutenberg Literary Archive Foundation Project Gutenberg-tm depends upon and cannot survive without wide spread public support and donations to carry out its mission of increasing the number of public domain and licensed works that can be freely distributed in machine readable form accessible by the widest array of equipment including outdated equipment. Many small donations ($1 to $5,000) are particularly important to maintaining tax exempt status with the IRS. The Foundation is committed to complying with the laws regulating charities and charitable donations in all 50 states of the United States. Compliance requirements are not uniform and it takes a considerable effort, much paperwork and many fees to meet and keep up with these requirements. We do not solicit donations in locations where we have not received written confirmation of compliance. To SEND donations or determine the status of compliance for any particular state visit http://pglaf.org While we cannot and do not solicit contributions from states where we have not met the solicitation requirements, we know of no prohibition against accepting unsolicited donations from donors in such states who approach us with offers to donate. International donations are gratefully accepted, but we cannot make any statements concerning tax treatment of donations received from outside the United States. U.S. laws alone swamp our small staff. Please check the Project Gutenberg Web pages for current donation methods and addresses. Donations are accepted in a number of other ways including including checks, online payments and credit card donations. To donate, please visit: http://pglaf.org/donate Section 5. General Information About Project Gutenberg-tm electronic works. Professor Michael S. Hart is the originator of the Project Gutenbergtm concept of a library of electronic works that could be freely

shared with anyone. For thirty years, he produced and distributed Project Gutenberg-tm eBooks with only a loose network of volunteer support. Project Gutenberg-tm eBooks are often created from several printed editions, all of which are confirmed as Public Domain in the U.S. unless a copyright notice is included. Thus, we do not necessarily keep eBooks in compliance with any particular paper edition. Most people start at our Web site which has the main PG search facility: http://www.gutenberg.net This Web site includes information about Project Gutenbergtm, including how to make donations to the Project Gutenberg Literary Archive Foundation, how to help produce our new eBooks, and how to subscribe to our email newsletter to hear about new eBooks.