Káraný - Hrbáčkovy tůně

Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu

Káraný - Hrbáčkovy tůně CZ0214007

1. Základní identifikační a popisné údaje 1.1 Základní údaje Název: Káraný - Hrbáčkovy tůně Kód lokality: CZ0214007 Kód lokality v ÚSOP: 2544 Rozloha (ha): 348,0814 Biogeografická oblast: kontinentální Zařazení EVL na evropský seznam: 2008/25/ES Nařízení vlády o stanovení národního seznamu EVL: nařízení vlády č. 318/2013 Sb., příloha 54

1.2 Způsob zajištění ochrany Zvláště chráněná území (ZCHÚ) Celková rozloha ZCHÚ (ha): 56,4498 Relativní rozloha ZCHÚ (%): 16,2 Specifikace ZCHÚ Kód ÚSOP 1083 213

Kategorie PR PR

Název Hrbáčkovy tůně Lipovka - Grado

Ochranné pásmo zvláště chráněného území (OP ZCHÚ) Celková rozloha OP ZCHÚ (ha): 23,897 Relativní rozloha OP ZCHÚ (%): 6,9 Navrhovaná kategorie ZCHÚ podle platného nařízení vlády přírodní rezervace - část Smluvní ochrana dle § 39 ZOPK NENÍ Základní ochrana dle § 45c, odst. 2 ZOPK Celková rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (ha): 267,7346 Relativní rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (%): 76,9 Jiná území chráněná podle národní legislativy, evropské legislativy nebo mezinárodních úmluv v překryvu s EVL Ptačí oblasti NEJSOU

1.3 Územně správní příslušnost Středočeský kraj Dotčené obce Čelákovice, Káraný, Lysá nad Labem, Přerov nad Labem

Dotčená katastrální území Káraný, Lysá nad Labem, Přerov nad Labem, Sedlčánky

1.4 Stručná charakteristika území Ekotop

Geologie: Geologické podloží tvoří opuky a slínovce svrchní křídy. Převážná část plochy komplexu leží v holocénní nivě vyplněné říčními hlinitopísčitými sedimenty, které nasedají na starší pleistocénní uloženiny, pouze na vyvýšeninách v západní části území vystupují přímo pleistocénní štěrkopísky würmského stáří. Geomorfologie: Území je součástí Středolabské tabule. Reliéf: Území je součástí ploché Mělnické kotliny, průměrná nadmořská výška dosahuje 174 m. Pedologie: Převažujícím půdním typem jsou nivní půdy (fluvizemě), okrajově půdy slatinné a na písčitých pahorcích chudé arenické kambizemě. V depresích v odstavených říčních ramenech sedimentují slatinné sedimenty. Krajinná charakteristika: Mozaika přírodovědně velmi cenných vodních, mokřadních, lučních a lesních společenstev vyvinutých v široké říční nivě. Přirozenou osou území je tok řeky Labe, který byl na počátku 20. století regulován. Charakteristické a přírodovědně cenné jsou odstavené meandry, částečně vzniklé při regulaci, částečně přirozené - na tato místa je vázána hodnotná vodní a mokřadní vegetace. Na území EVL se nacházejí tyto tůně - Grado, Mrázkova t., Václavka, Homolka, Byšičská t. a Kozí chlup. V jinak silně odlesněné oblasti se dochovalo několik lužních lesních celků, mezi největší patří Lipovka a větší les Netušil, menší plochu zaujímají louky, jejichž velká část byla po regulaci Labe rozorána. Rozsáhlé území EVL lze rozdělit do tří celků. Dva z nich se nacházejí na pravém břehu Labe a odpovídají zhruba stávajícím PR Lipovka - Grado a Hrbáčkovy tůně, rozšířeným o sousední lesní a luční porosty. Třetí celek se rozkládá na levém břehu Labe a sestává z lesa Netušil a výrazně menší plochy přilehlých luk. Dále v textu na ně může být odkazováno jako na části Lipovka, Hrbáčkovy tůně a Netušil.

Biota V tůních a jejich okolí je vyvinuta celá hydrosérie od vodní makrofytní vegetace s dominantním stulíkem žlutým (Nuphar lutea) a vzácně s voďankou žabí (Hydrocharis morsus-ranae) a růžkatcem bradavčitým (Ceratophyllum submersum). Na vodní vegetaci navazují rákosiny a společenstva vysokých ostřic. Při krajích tůní se vyskytují vysoké vrbiny doprovázené nitrofilní vegetací z části řazené k iniciálním měkkým luhům. Konečným sukcesním stádiem zazemňování slepých ramen jsou mokřadní olšiny. Na březích kanalizovaného Labe se vyskytují říční rákosiny s dominantní chrasticí rákosovitou (Phalaris arundinacea) v mozaice s rákosinami stojatých vod a vodní makrofytní vegetací s převládajícím stulíkem žlutým. Nejvýznamnější luční lokalitou je porost na jihozápadním okraji lesa Netušil, dochovala se tu přechodná vegetace na pomezí bezkolencových luk, kontinentálních zaplavovaných luk a porostů ostřic. Z dalších lučních typů se vyskytují kvalitní kontinentální louky s jarvou žilnatou (Cnidium dubium), koromáčem olešníkovým (Silaum silaus), svízelem severním (Galium boreale), rozrazilem dlouholistým (Pseudolysimachion longifolium) aj., plošně nejrozsáhlejší jsou ovsíkové louky, které vznikly zřejmě polygeneticky z luk svazu Cnidion a Molinion, vlivem poklesu hladiny spodní vody a částečnou eutrofizací, maloplošně bylo zaznamenáno společenstvo Potentillo albae-Festucetum s diagnostickými druhy: mochna bílá (Potentilla alba), bukvice lékařská (Betonica officinalis) a válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum). Na plochách starších lad se vyvíjejí typy s charakterem luk ovsíkových, ovšem druhově ochuzené a s vyšším podílem ruderálů, typicky např. s vratičem obecným (Tanacetum vulgare), žebřicí pyrenejskou (Libanotis pyrenaica). Na jižním okraji lesa Netušil na okraji silnice se vyskytuje malá degradující ploška vápnitých slatin s přežívající ostřicí Davallovou (Carex davalliana) a suchopýrem širokolistým (Eriophorum latifolium). Z lesních společenstev mají největší význam tvrdé luhy zastoupené především v lese Netušil, porosty v Lipovce se díky poloze na písčitých vyvýšeninách blíží spíše chudým hercynským dubohabřinám asoc. Tilio-Betuletum. Dalším lesním stanovištěm, ktere je v EVL zastoupeno, jsou měkké luhy nížinných řek. Vedle výše uvedených druhů se v území vyskytuje řada dalších vzácných a ohrožených taxonů jak rostlin, tak i živočichů. Z rostlin je třeba jmenovat například: hrachor bahenní (Lathyrus palustris), tomkovice vonná (Hierochloe odorata), voďanka žabí (Hydrocharis morsus-ranae), kostival český (Symphytum bohemicum), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), žebratka bahenní (Hottonia palustris), kosatec sibiřský (Iris sibirica), či česnek hranatý (Allium angulosum). Ještě v nedávné minulosti se zde vyskytovaly také rozpuk jízlivý (Cicuta virosa), kruštík modrofialový (Epipactis purpurata), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata) nebo leknín bílý (Nymphaea alba). Říční niva je stanovištěm některých dnes již vzácnějších skupin živočichů, zejména obojživelníků a dřevobytného hmyzu. Nacházejí se zde příhodná stanoviště pro čolka velkého (Triturus cristatus), který osidluje jak tůně ve starých říčních ramenech, tak i ostatní vodní plochy, které se v okolí nabízejí, např. zahradní bazénky. Ichtyofauna EVL je poměrně dosti bohatá, v níž jsou zastoupeny i vzácnější druhy ryb. Je tvořena druhy jako karas obecný (Carassius carassius), mník jednovousý (Lota lota), slunka obecná (Leucaspius delineatus), lín obecný (Tinca tinca), cejn velký (Abramis brama) a mnohými dalšími. Z nepůvodních druhů byl zaznamenán sumeček americký (Ameiurus nebulosus). Z významných bezobratlých živočichů se zde vyskytuje listonoh jarní (Lepidurus apus), žábronožka sněžní (Eubranchipus grubii), páchník hnědý (Osmoderma eremita) či lesák rumělkový (Cucujus cinnaberinus). Z ptáků byly zaznamenány výskyty nebo přelety těchto druhů: krahujec obecný (Accipiter nisus), ostříž lesní (Falco

subuteo), ledňáček říční (Alcedo atthis), čáp černý (Ciconia nigra) a bílý (C. ciconia), bukáček malý (Ixobrychus minutus), krutihlav obecný (Jynx torquila), luňák červený (Milvus milvus), chřástal vodní (Rallus aquaticus) a konipas luční (Motacilla flava). Vedle již zmíněného čolka velkého (Triturus cristatus) se zde vyskytuje č. obecný (Triturus vulgaris), rosnička zelená (Hyla arborea) nebo kuňka obecná (Bombina bombina) a skokan štíhlý (Rana dalmatina).

2. Stav EVL a předmětů ochrany 2.1 Předměty ochrany a jejich cílový stav Stanoviště Kód předmětu ochrany: 3150 Název předmětu ochrany: Přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu Magnopotamion nebo Hydrocharition Rozloha (ha): 10,5883 Relativní rozloha (%): 3,04 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: vynikající hodnota Cílový stav předmětu ochrany: zlepšení stavu porostů oproti stavu při vyhlášení, zachování rozlohy odpovídající době vyhlášení

Kód předmětu ochrany: 6440 Název předmětu ochrany: Nivní louky říčních údolí svazu Cnidion dubii Rozloha (ha): 6,3738 Relativní rozloha (%): 1,83 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: vynikající hodnota Cílový stav předmětu ochrany: zlepšení stavu porostů oproti stavu při vyhlášení, zachování rozlohy odpovídající době vyhlášení

Kód předmětu ochrany: 6510 Název předmětu ochrany: Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis) Rozloha (ha): 32,4554 Relativní rozloha (%): 9,32 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: dobrá hodnota Cílový stav předmětu ochrany: zlepšení stavu porostů oproti stavu při vyhlášení, zachování rozlohy odpovídající době vyhlášení

Kód předmětu ochrany: 7230 Název předmětu ochrany: Zásaditá slatiniště Rozloha (ha): 0,2744 Relativní rozloha (%): 0,08 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: významná hodnota Cílový stav předmětu ochrany: radikální zlepšení stavu, případně mírné zvýšení rozlohy oproti době vyhlášení

Kód předmětu ochrany: 91E0 * Název předmětu ochrany: Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae) Rozloha (ha): 7,8761 Relativní rozloha (%): 2,26 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: dobrá hodnota Cílový stav předmětu ochrany: zachování stavu i rozlohy odpovídajících době vyhlášení

Kód předmětu ochrany: 91F0 Název předmětu ochrany: Smíšené lužní lesy s dubem letním (Quercus robur), jilmem vazem (Ulmus laevis), j. habrolistým (U. minor), jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior) nebo j. úzkolistým (F. angustifolia) podél velkých řek atlantské a středoevropské provincie (Ulmenion minoris) Rozloha (ha): 110,8943 Relativní rozloha (%): 31,86

Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: vynikající hodnota Cílový stav předmětu ochrany: zachování rozlohy odpovídající době vyhlášení, zlepšení prostorové a věkové diverzity stromového patra

Kód předmětu ochrany: 9170 Název předmětu ochrany: Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum Rozloha (ha): 71,0369 Relativní rozloha (%): 20,41 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: dobrá hodnota Cílový stav předmětu ochrany: zachování rozlohy odpovídající době vyhlášení, zlepšení struktury porostů * označuje prioritní stanoviště

Druhy Název předmětu ochrany: roháč obecný Lucanus cervus Kód předmětu ochrany: 1083 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu Populace

Min

Max

Jednotka Kategorie Podíl populace

Zachovalost Izolace

stálá populace

-

-

-

dobré zachování

přítomná

15 % ≥ p > 2 %

Celkové hodnocení populace není dobrá izolovaná, leží hodnota uvnitř areálu rozšíření druhu

Cílový stav předmětu ochrany: zvětšení velikosti populace roháče obecného oproti době vyhlášení

Název předmětu ochrany: čolek velký Triturus cristatus Kód předmětu ochrany: 1166 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu Populace

Min

Max

Jednotka Kategorie Podíl populace

Zachovalost Izolace

stálá populace

-

-

-

dobré zachování

přítomná

2%≥p>0%

Celkové hodnocení populace není významná izolovaná, leží hodnota uvnitř areálu rozšíření druhu

Cílový stav předmětu ochrany: zachování početnosti odpovídající době vyhlášení

2.2 Nároky předmětů ochrany Stanoviště Kód předmětu ochrany: 3150 Název předmětu ochrany: Přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu Magnopotamion nebo Hydrocharition Popis nároků předmětu ochrany: Stanoviště je zde zastoupeno biotopy V1A - Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod s voďankou žabí (Hydrocharis morsus-ranae) a V1F - Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod - ostatní porosty. Zahrnuje vegetaci rostlin ponořených až plovoucích na hladině, v obou případech mohou rostliny kořenovat ve dně nebo volně splývat. Skupina je vázána na trvalé vody vysychající jen při výjimečných okolnostech. Častá je hlubší vrstva sedimentu na dně. Tato vegetace se vyskytuje roztroušeně na většině území, zejména však v nižších polohách, především v nivách větších vodních toků a rybničních oblastech. Ohrožení vyplývá hlavně z rozsáhlého odvodňování krajiny a vodohospodářských úprav

vedoucích k likvidaci vodních ploch. Dalším rizikovým prvkem je nevhodné rybniční hospodaření spojené s nešetrným odbahňováním rybníků, nasazováním býložravého amura, hnojením a vápněním, případně použitím herbicidů. Škody mohou způsobovat také vodní ptáci, nejsilněji často vysazované polokrotké divoké kachny, a také labutě. Management většinou spočívá v ovlivňování biotopu rybí obsádkou – prakticky téměř vždy, protože neexistují vody s vegetací tohoto typu bez přítomnosti ryb. Stejně tak je velmi častým managementem manipulace s hladinou vody. V případě kvalitního rozvoje druhově pestré vodní vegetace je nejlepší dodržovat již osvědčené postupy, které umožnily vznik a existenci takovéto vegetace.

Kód předmětu ochrany: 6440 Název předmětu ochrany: Nivní louky říčních údolí svazu Cnidion dubii Popis nároků předmětu ochrany: Stanoviště je zde zastoupeno biotopem T1.7 - Kontinentální zaplavované louky. Jsou to specifické vysokostébelné produkční louky na těžkých jílovitých půdách při velkých vodních tocích. Variabilita této vegetace v krajině závisí na mikroreliéfu říční nivy, výšce hladiny podzemní vody a délce jarních záplav. Kontinentální zaplavované louky jsou závislé na periodickém přeplavování a vyžadují pravidelnou roční seč s odstraňováním posečené biomasy, nejlépe na přelomu května a června. Jsou místem výskytu mnoha ohrožených druhů organismů. Kontinentální zaplavované louky v minulosti ustoupily vlivem regulací vodních toků a absence přirozených záplav. Mnoho jejich porostrů bylo rozoráno nebo přeseto komerčními travními směsi. V současnosti je problémem ponechání luk ladem nebo pouze občasná seč bez odstranění posečené biomasy, případně příliš pozdní seč v druhé polovině léta. Obojí přispívá k šíření invazních a expanzivních druhů rostlin. Louky jsou také ohrožovány zalesňováním a těžbou štěrkopísku.

Kód předmětu ochrany: 6510 Název předmětu ochrany: Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis) Popis nároků předmětu ochrany: Stanoviště tvoří biotop T1.1 Mezofilní ovsíkové louky. Jedná se o nejrozšířenější typ polopřirozených luk vyskytující se roztroušeně po celém území státu od nížin až po podhůří, především v blízkosti sídel. Existuje velká škála různých fytocenologických typů těchto mezofilních ovsíkových luk, navíc se často nacházejí v mozaice s jinými biotopy bezlesí. Jsou to vysokostébelné až středně vzrůstavé porosty bez vazby na určitý půdní podklad. V blízkosti toků obsazují spíše vyšší stupně náplavových teras, vyhýbají se trvale přemokřeným místům. Vedle běžných trav – ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius), srha laločnatá (Dactylis glomerata), kostřavy (Festuca spp.), tomka vonná (Anthoxantum odoratum) jsou též zastoupeny dvouděložné rostliny, jako např. řebříčky (Achillea spp.), pampelišky (Taraxacum spp.), jitrocele (Plantago spp.), kakost luční (Geranium pratense), jetel luční (Trifolium pratense), zvonek rozkladitý (Campanula patula), kopretina bílá (Leucanthemum album), chrpy (Centaurea spp.). Zpravidla se jedná o dvousečné louky, které lze přihnojovat a vápnit. Musí se však dávat pozor, aby nedošlo k předávkování dusíkem, které vede k dominanci vysokých tvrdolistých trav.

Kód předmětu ochrany: 7230 Název předmětu ochrany: Zásaditá slatiniště Popis nároků předmětu ochrany: Stanoviště tvoří biotop R2.1 Vápnitá slatiniště. Jedná se o rašeliniště sycená převážně minerálně bohatší podzemní vodou s vysokým obsahem vápníku a dalších iontů. Zahrnují údolní i svahová prameništní rašeliniště zpravidla s nižší mocností organogenních usazenin. Ve vegetaci je nápadná zejména drobně trsnatá ostřice Davallova (Carex davalliana) a suchopýry (Eriophorum angustifolium, E. gracile a E. latifolium). Mechové patro je tvořeno převážně mechy čeledi Amblystegiaceae (v širším slova smyslu), zatímco rašeliníky zcela chybějí. Biotop je nejvíce ohrožen odvodněním a jinými zásahy do vodního režimu, eutrofizací, mechanickým narušením těžkou technikou nebo zvěří, absencí vhodného managementu a zalesňováním. Nejvhodnějším managementem tohoto stanoviště je každoroční sečení (případně ve dvouletém intervalu) s odklizením zelené píce nebo se sušením píce a následným odvozem sena při použití ručních nástrojů (kosa, křovinořez). Naopak krajně nevhodná je pastva hospodářských zvířat, používání těžké samohybné techniky (i jednorázové) a zásahy do chemismu stanoviště (vápnění, hnojení). V případě potřeby je kosení možné doplnit o mechanické (ruční) odstraňování náletu dřevin (při použití pily nebo křovinořezu) v několikaletém intervalu, o nepravidelné (nikoliv tedy každoroční) lokální narušování povrchu (motyka, rýč) a jednorázové přehrazení odvodňovacích kanálů a struh.

Kód předmětu ochrany: 91E0 *

Název předmětu ochrany: Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae) Popis nároků předmětu ochrany: Lužní lesy tohoto typu jsou zpravidla bohaté víceetážové porosty tvořící vegetační doprovod v bezprostřední blízkosti vodních toků. V dřevinné skladbě se uplatňuje relativně široká škála druhů snášejících dočasné zamokření či zatopení. Jsou to zejména olše lepkavá a o. šedá (Alnus glutinosa a A. incana), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), jilm vaz a j. habrolistý (Ulmus laevis a U. minor), stromové vrby: vrba bílá a v. křehká (Salix alba a S. fragilis) nebo domácí druhy topolů: topol bílý a topol černý (Populus alba a P. nigra). V podrostu převládají vlhkomilné druhy široké ekologické amplitudy společné lesní, luční i ruderální vegetaci, s výrazným podílem keřů. Bylinné patro má výrazný jarní aspekt, mechové patro většinou chybí. Lužní lesy se člení na jednotlivé biotopy podle výskytu na horních, středních nebo dolních tocích řek a potoků, dle podmínek rychlosti proudu vody a povahy sedimentů. V této EVL se jedná o měkké luhy nížinných řek (biotop L2.4). Obecně lze konstatovat, že se jedná o společenstva člověkem dlouhodobě ovlivňovaná. Přesto, díky jejich specifičnosti a dobré pařezové výmladnosti zastoupených dřevin nevedl dopad vlivu člověka k jejich destrukci. Hlavním nebezpečím jsou změny ve vodním režimu krajiny jako regulace toků či meliorace, doprovázené poklesem hladiny podzemní vody a omezením pravidelných záplav. Problémem je také mýcení porostů a jejich obnova geograficky nepůvodními druhy či monokulturami smrku a jiných dřevin či eutrofizace prostředí splachy ze zemědělských pozemků. Biotop nížinných měkkých luhů je silně postižen invazemi nepůvodních druhů rostlin. I v těchto lesích se projevují škody způsobené vysokými stavy spárkaté zvěře. Pro ochranu biotopů tohoto typu lužních lesů je nutné zachování vyhovujících vodních poměrů. V místech meliorovaných a regulovaných toků je pro znovuvytvoření vhodných podmínek nezbytné navrácení vody do odvodněných částí šetrnou revitalizací, případně umělé zatopení na místech s omezeným výskytem přirozených záplav. V druhové skladbě lesů by měly být zastoupeny jen dřeviny geograficky původní, není žádoucí další rozšiřování nepůvodních monokultur či výsadby dřevin, křížících se s původními druhy. Zvláštní pozornost by se měla věnovat šíření invazních druhů rostlin, hlavně v oblastech měkkých nížinných luhů. Porosty měkkých luhů jsou často součástí zachovalých vodohospodářsky neupravených toků a měly by být ušetřeny jakýchkoliv zásahů. Tyto porosty jsou mnohdy vhodné k zařazení mezi lesy zvláštního určení. V porostech s menším zastoupením jasanu či topolu černého je vhodné udržet jejich současný podíl, v případě většího výskytu zajistit podíl těchto dřevin dle modelu přirozené skladby i přesto, že jasan ani topol nejsou označeny jako dřeviny základní, meliorační či zpevňující. Ve vybraných porostech je vhodné zachování či obnova obhospodařování lesa ve formě pařezin či lesa středního. Při obnově lesa netěžit břehové porosty vodních toků s výjimkou výběru (druhového, tvarového, zdravotního) jednotlivých dřevin a nezbytné údržby břehových porostů (riziko překážky a omezení průtoku nebo vzniku břehových nátrží vývratem stromu).

Kód předmětu ochrany: 91F0 Název předmětu ochrany: Smíšené lužní lesy s dubem letním (Quercus robur), jilmem vazem (Ulmus laevis), j. habrolistým (U. minor), jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior) nebo j. úzkolistým (F. angustifolia) podél velkých řek atlantské a středoevropské provincie (Ulmenion minoris) Popis nároků předmětu ochrany: Stanoviště tvrdého luhu (zastoupené zde biotopem L2.3) je tvořeno povětšinou tříetážovými porosty s převahou dubu letního (Quercus robur) nebo jasanu ztepilého, vyskytujícími se v říčních úvalech a nížinných pánvích na těžších půdách, často ve větší vzdálenosti od vodního toku, kde střídá biotop měkkých luhů. Další významnou dřevinou stromového patra je v poslední době ustupující jilm habrolistý (Ulmus minor). Vtroušeně se vyskytují jilm vaz (Ulmus laevis), javor babyka (Acer campestre), střemcha obecná (Prunus padus) a lípa srdčitá (Tilia cordata), v sušších polohách ještě habr obecný (Carpinus betulus), na vlhčích lokalitách se lze setkat s olší lepkavou (Alnus glutinosa) a topolem černým (Populus nigra). Porosty bývají pravidelně nebo alespoň občas zaplavované, hladina podzemní vody je během roku rozkolísaná. Keřové patro je tvořeno hlavně zmlazujícími dřevinami a keři, v přezvěřených lesích může úplně chybět. V bohatém bylinném patře převažují vlhkomilné a mezofilní druhy, typický je bohatý jarní aspekt. V případě tvrdých luhů se jedná o stanoviště člověkem dlouhodobě přímo (dřevinná skladba a tvar lesa) i nepřímo (zejména úpravy vodního režimu) ovlivňovaná. Zmenšování celkové rozlohy lužních lesů v minulosti bylo důsledkem rozšiřujícího se zemědělského využívání krajiny. Hlavním negativním faktorem však byly zejména nevhodné regulační úpravy vodních toků v minulém století, díky nimž došlo na mnohých místech ke zcela zásadnímu narušení vodního režimu dříve periodicky zaplavovaného území. Dřívější využívání lesů mělo v mnoha případech výrazný dopad na strukturu porostů. Důsledkem uvedeného způsobu hospodaření byl převážně střední les a pařeziny, později převedené na les vysoký. Mnoho porostů má v současné době charakter předrženého středního lesa. Negativním vlivem je zajisté přeměna druhové skladby, výsadba monokultur nevhodných dřevin a šíření invazních druhů. Pro ochranu stanovišť tvrdého luhu je důležité hlavně udržení, případně obnova vodního režimu, nezbytného pro zachování příznivého stavu těchto lesů. V místech meliorovaných a regulovaných toků je pro znovuvytvoření vhodných podmínek nutné navrácení vody do odvodněných částí šetrnou revitalizací, případně umělé zatopení na místech s omezeným výskytem přirozených záplav. V druhové skladbě porostů by měly být zastoupeny pouze

původní druhy dřevin, není žádoucí další rozšiřování výsadeb hybridních topolů a jiných nepůvodních druhů. Zvláštní pozornost by se měla věnovat šíření invazních dřevin a bylin, mající zásadní vliv na původní společenstva. V porostech s menším zastoupením jasanu či topolu černého je vhodné udržet jejich současný podíl, v případě většího výskytu zajistit podíl těchto dřevin dle modelu přirozené skladby i přesto, že jasan ani topol nejsou označeny jako dřeviny základní, meliorační či zpevňující. Pro zlepšení světlostních podmínek je ve vybraných porostech vhodné zachování či obnova obhospodařování lesa ve formě pařezin či lesa středního. Příznivý vliv na vertikální strukturu a věkovou diferenciaci má šetření porostní podúrovně a keřů, podpora přirozené obnovy a účinná ochrana před zvěří či snižování stavů spárkaté zvěře. Při obnově lesa není vhodné těžit břehové porosty vodních toků s výjimkou výběru (druhového, tvarového, zdravotního) jednotlivých dřevin a nezbytné údržby břehových porostů (riziko překážky a omezení průtoku nebo vzniku břehových nátrží vývratem stromu).

Kód předmětu ochrany: 9170 Název předmětu ochrany: Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum Popis nároků předmětu ochrany: Toto stanoviště je zde zastoupeno biotopem hercynských dubohabřin (L3.1). Hercynské dubohabřiny jsou nejrozšířenější jednotkou, postihující většinu teplých oblastí Čech a okraj Českého masívu. Vyskytují se od nížin po pahorkatiny, kde jsou v nejvyšších polohách na kontaktu s bučinami. Dominantně zastoupenými přirozenými dřevinami jsou dub zimní (Quercus petraea), d. letní (Q. robur), habr obecný (Carpinus betulus) a lípa srdčitá (Tilia cordata), dle podmínek stanoviště s příměsí dalších dřevin. Dubohabřiny se vyvinuly nejčastěji na živinami bohatých, hlubokých půdách plošin a svahů v teplých oblastech. Keřové patro je v rozvolněnějších lesích dobře vyvinuto, na jeho rozvoj má ale také vliv početnost zvěře. V zapojenějších lesích většinou chybí. V bylinném patře se projevuje výrazný jarní aspekt, pravidelný je výskyt běžných druhů list. lesů (i bučin), dle podmínek se přidávají více či méně teplomilné druhy. Habitat dubohabřin zahrnuje několik geograficky diferencovaných typů daných podmínkami. V našich podmínkách jsou dubohabřiny dlouhodobě člověkem ovlivňované. Porosty se obhospodařovaly většinou jako lesy nízké a střední, s využitím dobré pařezové výmladnosti habru, vedoucí k jeho upřednostňování, spolu s dubem. Po ukončení výmladkového hospodaření došlo k silnému zapojení přerostlých habrových pařezin na úkor dubu a vymizení mnoha světlomilných, často vzácných druhů rostlin a bezobratlých. Neméně významným jevem je převod lesů na jehličnaté kultury, problémem je šíření invazních dřevin (akát, pajasan) a bylin (ruderalizace vlivem spárkaté zvěře). Pro zachování stanovišť dubohabřin je důležité především nerozšiřování umělých kultur jehličnanů a nepůvodních dřevin, především smrku. Druhové složení porostů je nutné udržovat v přirozené formě, místy je velmi žádoucí omezování invazních dřevin jako akát či pajasan. Na lesních typech, kde je součástí přirozené skladby také jedle, je vhodné její současný podíl zachovat, případně zvýšit. Pro zlepšení podmínek v porostech a zachování výskytu vzácných druhů je potřebné prosvětlování porostů probírkami, hlavně přerostlých starých pařezin a udržení či obnova lesa nízkého či středního. Ve vybraných chráněných územích by měly být alespoň v některých porostech obnoveny tradiční formy lesního hospodaření. Snížením stavů spárkaté zvěře se může dosáhnout rozvoji keřového patra, omezení ruderalizace porostů a výskytu invazních rostlin.

Druhy Název předmětu ochrany: roháč obecný Lucanus cervus Kód předmětu ochrany: 1083 Popis nároků předmětu ochrany: Roháč obecný, největší evropský brouk, je druhem listnatého lesa (především doubrav, dubohabřin a šípákových doubrav), preferuje rozvolněné lesy, lesní okraje a paseky. Dává přednost teplým nížinným lesům, ale místy vystupuje i do vyšších poloh. Vyžaduje dostatečné množství odumřelého dřeva a starých stromů k vývoji, proto mnohde spíše než v lesích přežívá v městských parcích, oborách, starých sadech a zahradách. Velmi vhodným biotopem jsou pařeziny. Samice kladou vajíčka do alespoň povrchově trouchnivějícího, především dubového dřeva (známy jsou nálezy ze širokého spektra dřevin, duby jsou však v našich podmínkách preferovány). Larvy, jejichž vývoj je v našich podmínkách tří- až pětiletý, žijí v zemi v okolí ležícího dřeva (části kmenů, klád, pařezů, kořeny), jehož trouchnivějícími částmi se živí, ale i přímo v trouchu. Dospělí brouci se obvykle líhnou již na podzim a přezimují v kukelních komůrkách, v přírodě se objevují od května (výjimečně v teplých letech již od konce dubna) do srpna, maximum výskytu spadá do června a července. Přes den je brouky možné nalézat na kmenech a v korunách stromů, pozdě odpoledne a večer (při teplém počasí) létají v korunách stromů. Imága láká ronící míza. Roháč obecný je ohrožen především velkoplošným holosečným lesnickým hospodařením. Druh potřebuje k vývoji rozsáhlejší listnaté lesy s dostatkem starých stromů, pařezů a trouchnivějících kmenů. Původní doubravy a smíšené lesy byly v minulosti nahrazeny jehličnatými monokulturami a jinými porosty, které znemožňují vývoj druhu. Proto lze často roháče nalézt ve starých parcích, kde nalézá vhodné podmínky. Rovněž odstraňování

starého dřeva z listnatých lesů, především vytrhávání pařezů, provázené orbou pasek a případná přeměna těchto lesů na intenzivní hospodářské kultury vede ke snižování stavů populací druhu. Vzhledem k ponechávání pařezů v obhospodařovaných dubových porostech nejsou populace přímo ohroženy na existenci, dochází však k jistému oslabování zdatnosti populací i jedinců. Odchyt jednotlivých kusů sběrateli nemůže populace druhu ohrozit, negativní vliv by snad mohl mít pouze sběr hromadný (ve stovkách až tisících kusů) a pravidelný odchyt na plošně omezených lokalitách. Naproti tomu přezvěření černou zvěří, která může vyhledávat larvy, a aplikace insekticidů mohou ohrozit existenci populací velmi významně. Pokud se jedná o hospodářské porosty, je nejvhodnější modifikací hospodaření v lokalitách roháče obecného hospodaření formou středního lesa s ponecháním skupin starých stromů (dubů, lip, příp. jiných listnáčů) na dožití, ponechávání torz a zbytků stromů, padlých kmenů a silných větví na místě. Ideální je výmladkové hospodaření. Pokud není možné obhospodařovat les formou pařezin nebo středního lesa, upřednostňuje se podrostní způsob hospodaření s převážným využitím maloplošných obnovních prvků a se zajištěním ochrany přirozeného zmlazení proti zvěři. V případě obnovy holosečné je nutné na holinách ponechat pařezy (představují jeden z nejdůležitějších biotopů pro larvy roháče) a dostatečný počet výstavků. Mýtiny s ponechanými pařezy by přitom měly být spíše menších rozloh. Obecně je porosty nutno směřovat k věkové diverzitě. V lokalitě by měl být udržen kontinuální výskyt listnatých dřevin.

Název předmětu ochrany: čolek velký Triturus cristatus Kód předmětu ochrany: 1166 Popis nároků předmětu ochrany: Čolek velký žije v rybnících, tůních, jezírkách v lomech, hlinicích a pískovnách, vzácněji i v zatopených příkopech podél cest, závlahových kanálech, požárních nádržích a ve vybetonovaných koupalištích s dostatečnou potravní nabídkou. Obecně preferují velcí čolci hlubší a větší vody než malé druhy čolků. Na jaře (v nižších polohách již od druhé dekády března) se vyskytují ve vodě, kde dochází k páření a kladení vajíček. Dospělí čolci setrvávají ve vodě (tzv. vodní fáze života) přibližně čtyři až pět měsíců (myslí se tím populace nikoli jedinci). Pak vodu opouštějí a žijí na souši pod kameny, padlým dřevem, v mechu a dalších zemních úkrytech, ať již v lese či mimo les. Jejich akční rádius (vzdálenost putování od vody) je cca do 400 m, ale ve výjimečných případech bylo zaznamenáno 900 m a v jednom případě až 1290 m. Z vajíček se zhruba po 1–2 týdnech (záleží na teplotě vody) líhnou larvy, které se živí planktonem, drobnými bezobratlými, zoobentosem atp., a přibližně po třech, čtyřech i více měsících metamorfují. Velké druhy čolků jsou více vázány na vodu než malé. I nedospělé čolky velké nalezneme jak na souši, tak i ve vodě. Část populace zimuje v zemních úkrytech: puklinách skal, sutích, opuštěných norách savců, ve sklepích a podobných úkrytech, zbylá část na dně vodních nádrží zahrabána v bahně a detritu. Hlavní příčinou výrazného úbytku čolka velkého v České republice jsou rozsáhlé změny v krajině a rybničním obhospodařování, k nimž došlo po druhé světové válce. Díky extenzivnímu a celkově odlišnému využívání krajiny byla v minulosti v krajině celá řada málo využívaných nebo nevyužívaných vodních ploch. S postupujícím tlakem na produkci krajiny však tato stanoviště prakticky zmizela. Druh ustoupil především v důsledku změn v krajině, jako jsou: odvodňování luk a lesů za účelem meliorací, regulace potoků a zatrubňování drobných vodotečí, proměna luk v pole, chemizace v zemědělství, intenzivní využití každého kousku půdy v rámci náhradních rekultivací praktikovaných v 70. a 80. letech 20. století, rekultivace lomů a pískoven a podobné zásahy. V posledních letech přistupují faktory jako automobilismus, nešetrné rybářské obhospodařování rybníků (vysoké rybí obsádky), zarůstání okolí vod spojené s jejich zastíněním a snad nejhorší dva faktory vůbec: zarybňování jezírek v lomech a pískovnách (Dravé druhy ryb čolky přímo požírají, ryby živící se planktonem a bentosem čolkům potravně konkurují a čolci jako méně pohyblivá a hůře přizpůsobivá skupina živočichů ustupují až vymírají.) a devastační odbahňování rybníků. Počínaje druhou polovinou 20. století se zvyšují stavy černé zvěře. Černá zvěř likviduje nejen drobné tůňky, ale jako všežravec může být zahrnuta jako predátor čolků především v suchozemském období jejich života. Čolek velký nemůže na lokalitách svého výskytu dlouhodobě prosperovat bez provádění pravidelných nebo alespoň občasných managementových zásahů. Při péči o biotopy čolků je nutné se zaměřit jak na vodní biotopy, tak na terestrické biotopy, není možné management směřovat jen na jeden z těchto typů biotopů. Rozmnožovací nádrže je nejlepší udržovat zcela bez ryb, případně jen s velmi nízkou obsádkou vhodných druhů ryb (např. slunka, mřenka, lín). Místa rozmnožování je třeba udržovat ve vyhovujícím stavu – občasné probírky nadměrně stínících dřevin, v případě postupujícího zazemnění částečné odbahnění, v případě silného rozvoje vodní vegetace je možné krátkodobě nasadit amura apod. Louky v okolí nádrží je třeba extenzivně kosit nebo pást, lesy udržovat nebo převést na přírodě blízké s bylinným podrostem atd. Celkově je nezbytné zajistit na lokalitách nabídku co nejvíce různých typů biotopů a udržovat dostatečnou nabídku potenciálních míst k zimování. Populace čolků lze podpořit také novými biotopy (tůněmi) pro rozmnožování a novými místy pro úkryt a zimování.

2.3 Řešení konfliktů při zajišťování požadavků různých předmětů ochrany EVL Odbahňování tůní ve starých (mrtvých) říčních ramenech (na podporu makrofytní vegetace nebo čolka velkého) by mohlo mít negativní dopad na obojživelníky (zejména při rozmnožování se či zimování, nebo na jejich larvální

stadia) a to včetně čolka velkého, který je předmětem ochrany. Odbahňování je tedy třeba situovat do doby po metamorfóze obojživelníků, ale zároveň před tím, než začnou do tůní masově migrovat za účelem zimování. Při budování nových lučních a lesních tůní – stanovišť čolka velkého hrozí konflikt s některým ze stanovištních předmětů ochrany (přímá lokální destrukce stanoviště). Nové tůně by tedy prakticky nikdy neměly být umisťovány v nejzachovalejších nivních loukách (jako je enkláva na západním okraji lesa Netušil) nebo v místech výskytu reliktní facie ovsíkových luk s kostřavou červenou a mochnou bílou (což je však nepravděpodobné). V případě lužního lesa lze malé tůně považovat spíše za obohacení jejich stanovištní diverzity (lokální návrat do raného stadia sukcese) a zásah do stanoviště lze tedy akceptovat.

2.4 Konflikt s jinými ochrannými režimy dle ZOPK Konflikt je možný mezi ochranou lučních biotopů v EVL a druhovou ochranou některých vzácnějších rostlin a živočichů (zejména entomofaunou nebo obojživelníků). Řešení konfliktu je relativně snadné, management luk je třeba (resp. možné bez následků na kvalitu lučních biotopů) přizpůsobit druhové ochraně (kosatec sibiřský, prstnatec májový, Lepidoptera) úpravou termínu seče, fázovým posunem sečí a ponecháváním živných pásů. Pro ochranu obojživelníků je také třeba nekosit louky za vlhka – tedy za deštivých dní a ranní rosy. Na kořenový systém topolů (bez ohledu na jejich geografický původ, tj. vč. nepůvodních a hybridních druhů) může být vázán výskyt některých vzácnějších druhů rostlin. Na topoly mohou být vázány také některé vzácné druhy hub a hmyzu. Při navrhované péči o lesy jednotky 91F0 je doporučeno odstranění geograficky nepůvodních dřevin, v případě topolových porostů by však obnova měla postupovat pomalu, aby v rámci EVL nedošlo k jejich rychlému odstranění a tím i vymizení biotopů případných vzácných druhů.

2.5 Využívání EVL a zhodnocení jeho důsledků pro předměty ochrany Stručná charakteristika a vliv činnosti Zásahy do vodního režimu, regulace Labe: K zásadnímu ovlivnění dnešní EVL došlo již v čase regulace Labe, kdy byl hlavní tok řeky napřímen a jednotlivé meandry hlavního toku (Grado, Václavka, Kozí chlup a další) byly od řeky postupně odříznuty. Jako poslední bylo od hlavního toku odděleno Grado (v první polovině dvacátého století). V současnosti jde o tzv. mrtvá ramena bez přímého spojení vodní hladinou s tokem řeky. Jedinou formou spojení jsou dnes pouze relativně malé kryté propustky. Zároveň byly regulací Labe podstatně eliminovány každoroční jarní povodně ovlivňující lužní lesy a vegetaci vysokostébelných zaplavovaných luk. K povodním/přeplavení porostů dochází v současnosti jen za mimořádných podmínek (např. prudké jarní oteplení spojené s náhlým roztátím sněhové pokrývky nebo v případě déletrvajících vydatných dešťů v letním období). Díky regulaci Labe došlo k významné eliminaci měkkých luhů a regulace má také vliv na postupný sukcesní posun tvrdých luhů směrem k dubohabřinám. Výše uvedené skutečnosti také způsobují postupné zazemňování tůní. Regulace Labe s sebou nesla také nutnost prohrábek nad jezy, které se díky zkrácení toku a urychlení přenosu sedimentů poměrně rychle zazemňovaly. Vytěžený sediment byl často ukládán do tůní - tato skutečnost je známa například o tůních Václavka a Kozí chlup. Negativní účinek depozic sedimentu tkví zejména v urychlení zazemňování tůní a také v jejich potenciální kontaminaci. Vodní režim v západní části EVL (Lipovka) byl v minulosti ovlivněn (a tento vliv trvá i nadále) výstavbou vodárenského komplexu Káraný. Díky jímání vody došlo ke snížení hladiny podpovrchové vody s odpovídajícím dopadem na lužní společenstva. Zemědělské hospodaření: Po regulaci Labe začala být okolní krajina intenzivně zemědělsky obdělávána, louky byly odvodněny a nahrazeny polními kulturami (v samotné EVL k tomu ovšem nedošlo), což druhotně ovlivňuje sousední okolní porosty (v menší míře lesní, ale se zvýšenou intenzitou luční či vodní ekosystémy) zvýšením eutrofie (místy dochází až k hypertrofii) a nástupem konkurenčně silných druhů, kterým vyhovuje vysoký obsah dusíku a dalších živin v půdě nebo vodě. Luční porosty byly v minulosti pravidelně koseny (na seno a stelivo), v současnosti tomu leckde není (zejména v případě menších luk), což mimo jiné způsobilo téměř zánik cenné slatinné louky na JV okraji lesa Netušil. (předmět ochrany 7230) Obdobně absence kosení ohrožovala luční enklávu na Z okraji lesa Netušil (předmět ochrany 6440). V roce 2014 se však podařilo její pokosení zajistit z prostředků KÚ Středočeského kraje. Na většině ostatních luk v EVL se naopak negativně projevují dopady intenzivního obhospodařování. Tyto louky jsou v současnosti koseny na celé ploše najednou a nejsou zde ponechávány ani živné pásy pro dokončení vývoje některých organismů (později plodící rostliny, hmyz etc.). Lesní hospodaření:

Většina lesních porostů je vlhká až podmáčená (alespoň část roku), proto zde není lesní hospodaření tak intenzivní a jejich druhová skladba je přirozená či přírodě blízká. Občas byla v minulosti na nejvlhčí místa dosazovaná olše a topol kanadský, v některých (spíše okrajových) částech EVL, mimo zaplavovaná a podmáčená území, se vyskytují kulturní výsadby hospodářsky významných dřevin (smrk, modřín, dub červený) ty je třeba v dlouhodobém horizontu nahradit dřevinami přirozené druhové skladby. Dalším významnějším negativním vlivem lesního hospodaření je absence mrtvého dřeva, ležícího či stojícího ve fázi rozpadu (což ochuzuje zejména entomofaunu vázanou na rozpadající se dřevní hmotu). Část porostů v PR Lipovka - Grado je již cca 60 let udržována v bezzásahovém režimu. Tento přístup lze z hlediska předmětu ochrany (91F0, 9170) považovat za pozitivní a bezzásahový režim by měl zůstat zachován i do budoucna. Lesní porosty v EVL obecně nejsou obvykle prostorově pestré a různověké, chybí menší světliny (zejména v okolí menších tůní v lese Netušil), výšková struktura jednotlivých lesních porostů je většinou uniformní. Stanoviště dubohabřin asociace Galio-Carpinetum (9170, biotop L3.1) osídluje sušší části nivy a smíšené lužní lesy (91F0, biotop L2.3) pak vlhčí části. Často se vyskytují přechodné formy obou biotopů v závislosti na vlhkostních poměrech stanoviště. Porosty obou biotopů mají většinou typickou etážovitou strukturu, kdy starší horní patro tvoří nejčastěji duby letní a v dorůstající etáži se vyskytují habry nebo lípy s příměsí dalších dřevin. Ve vlhčích částech luhů se v horním stromovém patře více uplatňují jasany a olše. Jedná se o lesní hospodářské porosty, které byly formované dlouhodobým lesnickým hospodařením. Díky tomu, že se pěstovaly převážně domácí dřeviny, umožnilo lesní hospodaření zachování rozsáhlých rozloh obou přírodních biotopů. Jejich zachování patrně často souvisí i s dřívějším pěstováním středních lesů. V současnosti se v PR Lipovka – Grado dodržuje víceméně bezzásahový režim. Ve zbylých částech se bezzásahový režim nepředpokládá, nicméně vzhledem k nižšímu věku porostů (většinou se teprve blíží mýtnému věku) prozatím k významným hospodářským zásahům nedochází. Lokálně se vyskytují starší výsadby nepůvodních dřevin (především dubu červeného a hybridních topolů). Na biotop má stávající hospodaření tedy spíše pozitivní vliv, protože hospodaření s dřevinami přirozené dřevinné skladby zaručuje zachování výskytu obou biotopů. Nicméně by typickému bylinnému patru a dalším druhům organismů prospělo alespoň lokální prosvětlení porostů a zpestření porostní struktury. Místy je určitým negativem absence odumírající a odumřelé dřevní hmoty což může mít vliv na velikost populace roháče obecného, nicméně stávající hospodaření jeho populaci neohrožuje. V případě čolka velkého má stávající lesní hospodaření na jeho populaci indiferentní vliv. Negativem je pouze přílišné zastínění některých vhodných tůní. Měkké luhy (stanoviště 91E0, biotop L2.4) jsou ovlivněny především regulací Labe a umrtvením přírodní dynamiky nížinného toku než vlastním lesním hospodařením. Vyskytují se v terénní sníženinách na nejníže položených dříve pravidelně zaplavovaných částí nivy, na okrajích slepých ramen a na zazeměných slepých ramenech. Jedná se z části o náletové porosty stromových vrb, z části o umělé výsadby vrb, olší a hybridních topolů. V případě využívání hybridních topolů dochází ke změně přirozené dřevinné skladby, ale původní bylinné patro bývá zachováno. Před cca 25 lety byla ovsíková louka uvnitř lesa Netušil osázena borovicí lesní a byl zde pro ni státními lesy zřízen semenný sad. Semenný sad byl nedávno zrušen a pozemky se vracejí do užívání původním vlastníkům. Předmět ochrany 6510 zde zůstal zachován pouze v silně degradované podobě, nezanikl však zcela. Rybářství: EVL Spadá ro trybářských revírů 411139 Grado a 411164 Labe 19-a. Správcem revírů je čerský rybářský svaz, místní organizace Čelákovice, Lysá nad Labem. Některé tůně (mrtvá ramena) na pravém břehu Labe jsou poměrně rybáři silně využívány, přesné obsádky však nejsou známy. Samotný sportovní rybolov (pohyb rybářů po březích etc.) území neohrožuje, ale silná obsádka býložravých ryb – zejména amur - v některých tůních působí destrukci vegetace vodních makrofyt (to platí především pro Václavku, v menší míře pak Byšičskou tůni, Kozí chlup a Homolku; v Gradu je rybaření provozováno spíše extenzivně a tůň je vodními makrofyty zarostlá z velké části, zejména ve východní části). Vysoká rybí obsádka také negativně ovlivňuje populace čolků (včetně předmětu ochrany - čolka velkého) a to většinou myslitelných způsobů. Rekreace, sport: Stejně jako jiné podobné lokality v Polabí (Libický luh, Černý orel etc.) je tato EVL využívána k rekreačním nebo jiným volnočasovým aktivitám. Z těchto aktivit je nejzásadnější (resp. nejvíce EVL ovlivňující) přítomnost chatových kolonií v okolí některých tůní či na okrajích lesních komplexů (např. na březích Grada nebo při okrajích Lipovky, Hatí či Babince) se všemi důsledky, které tato činnost přináší (ruderalizace k chatám přilehlých biotopů, zavlékání nepůvodních druhů (zejména rostlin), deponie nejrůznějších materiálů v porostech, sešlap, zvýšený provoz motorových vozidel, černé skládky a další). V menší míře pak území ovlivňují jiné volnočasové aktivity – pěší turistika či cykloturistika, jízda na koních či motocyklech - tyto aktivity mohou mít i pozitivní efekt - částečně blokují sukcesi či rozvolňují porosty konkurenčně silných druhů (trav, dřevin) na fragmentech psamofytních biotopů v oblasti jižně od sochy sv. Václava (odbočky žel. trati do Káraného). Územím vede několik turisticky značených či naučných stezek. Myslivost:

Z dalších činností, které v území probíhají a ovlivňují předměty ochrany, je nutné zmínit výkon práva myslivosti. Vysoké stavy zvěře negativně ovlivňují porosty lužních lesů i dubohabřin, to se týká především černé zvěře. Zvěř likviduje nezajištěné semenáčky (mladé rostliny) listnatých dřevin a výrazně tím znesnadňuje přirozenou obnovu lesa. Na luční biotopy má vysoká zvěř vliv spíše menší (jednak louky spásají, ale také mohou vyhrabáváním likvidovat vzácnější druhy cibulovin). Přikrmování zvěře (přikrmovací zařízení se nacházejí i na území EVL) je nevhodné tím, že dochází ke kumulaci zvěře na rozsahem omezené ploše a dochází k silné eutrofizaci nejbližšího okolí krmných zařízení, zároveň s krmením dochází k zavlékání nevhodných rostlin (ruderálního charakteru). Silně negativní dopad má chov "polodivokých kachen" na některých tůních; jejich případné dokrmování způsobuje eutrofizaci vodního prostředí a kachny samotné likvidují vodní makrofyta. Doprava: Vodní doprava na Labi bezprostředně území EVL nijak neovlivňuje, občas bývají vysekávány břehové porosty na říčních navigacích, provoz lodí může negativně ovlivňovat vodní makrofyta v samotném toku Labe (což je ale spíše za hranicemi EVL – předmětu ochrany makrofytní vegetace vod se tak dotýká spíše nepřímo). Vzhledem k tomu, že stávající tůně již vodní hladinou nekomunikují s hladinou Labe, tak lodním provozem ovlivněny nejsou. Územím vede i železniční trať (Praha-Lysá nad Labem), výrazněji negativní vliv také nemá. Příležitostně může docházet při ošetřování náspů a kolejiště proti náletu bylin a dřevin k úniku herbicidů do nejbližšího okolí a do okrajů přilehlých porostů v EVL.

2.6 Související platné dokumenty ve vztahu k předmětům ochrany dle speciálních zákonů Plány péče Název ZCHÚ: PR Hrbáčkovy tůně Autor: Jaromír Bratka a kolektiv Schválil: Krajský úřad Středočeského kraje Praha 5, č.j. 3144/2006/OŽP/1-29800/06-Vn Datum schválení: 2. 5. 2006 Platnost od-do: 1. 1. 2006 - 31. 12. 2016 Název ZCHÚ: PR Lipovka-Grado Autor: Jaromír Bratka a kolektiv Schválil: Krajský úřad Středočeského kraje Praha 5, č.j. 127441/2006/KUSK-OŽP/Vn Datum schválení: 14. 9. 2006 Platnost od-do: 1. 1. 2006 - 31. 12. 2016 Lesní hospodářské plány / lesní hospodářské osnovy Typ dokumentu: LHO Přírodní lesní oblast: 17 - Polabí Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: 101815 - Brandýs nad Labem, z.o. Mělník Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 1,9831 Období platnosti LHP (LHO): 1. 1. 2007 - 31. 12. 2016 Organizace lesního hospodářství: soukromí vlastníci Nižší organizační jednotka: neuvedeno Typ dokumentu: LHO Přírodní lesní oblast: 17 - Polabí Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: 101813 - Lysá nad Labem, z.o. Mělník Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 65,5967 Období platnosti LHP (LHO): 1. 1. 2007 - 31. 12. 2016 Organizace lesního hospodářství: soukromí vlastníci Nižší organizační jednotka: neuvedeno Typ dokumentu: LHP Přírodní lesní oblast: 17 - Polabí Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: 104000 - Nymburk Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 108,1189 Období platnosti LHP (LHO): 1. 1. 2006 - 31. 12. 2015 Organizace lesního hospodářství: LČR s.p. Nižší organizační jednotka: LS Nymburk Typ dokumentu: LHP Přírodní lesní oblast: 17 - Polabí Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: 101000 - Mělník

Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 67,5748 Období platnosti LHP (LHO): 1. 1. 2007 - 31. 12. 2016 Organizace lesního hospodářství: LČR s.p. Nižší organizační jednotka: LS Mělník Další dokumenty Název: Zarybňovací plán (Grado) Platnost od-do: 1. 1. 1999 - 31. 12. 2020 Poznámka: Mze č.j., 2443/15/98-2020 ze dne 21.9.1998; správce ČRS ČR MO Čelákovice Název: Zarybňovací plán (tůně Václavka, Homolka, Kozí chlup, Byšická tůň) Platnost od-do: 1. 1. 1999 - 31. 12. 2020 Poznámka: Mze č.j., 2213/14/99-2020 ze dne 18.8.1999; správce ČRS ČR Mo Čelákovice a MO Lysá nad Labem

3. Péče o EVL 3.1 Popis optimálního způsobu péče o předměty ochrany Vodní režim stanovišť: Vodní režim území, na němž je závislá existence většiny předmětů ochrany, je v současnosti silně narušený. Největší podíl na tom má regulace Labe, druhým významným zásahem pak bylo vybudování vodárenského řádu Káraný. Náprava však v obou případech zdaleka přesahuje rámec a možnosti tohoto SDO. Nezbytnou součástí ochrany EVL však musí být vyloučení všech dalších zásahů, které by vedly k poklesu hladiny podpovrchové vody. Zároveň je vhodné se pokusit alespoň o dostupné úpravy, které by vedly alespoň k jejímu lokálnímu zvýšení. Územím EVL prochází několik napřímených vodotečí či spíše odvodňovacích struh. Na vybraných úsecích těchto vodotečí by bylo možné pokusit se vytvořit nápodobu přirozeného koryta s typickou tvarovou členitostí a mělkým zahloubením, které by již samo o sobě přispívalo ke zlepšení vodního režimu ve svém blízkém a za vyšších průtoků by umožňovalo zaplavení okolních porostů. Již zaniklé (např. vinou meliorací) luční vodoteče, které mají dobrý potenciál k obnově - mají nejlépe k dispozici dostatečně vydatný zdroj vody) je taktéž vhodné revitalizovat, a to tak, aby v optimálním případě přiváděly vodu do ekosystémů, které trpí jejím nedostatkem, což jsou především tůně a (zejména měkký) luh. Možným opatřením by také mohlo být propojení vybraných partií v EVL (kupříkladu kanály protínajícími navigaci, umístěnými tak, aby se po většinu roku nacházely nad hladinou řeky), které se nacházejí blíže Labi, s korytem řeky tak, aby za vyšších stavů vody, zejména na jaře, byly zaplavovány říční vodou. Toto opatření je však komplikováno blízkostí zástavby (zejména rekreační) a zemědělských ploch - muselo by být provedeno tak, aby sousedící antropogenní plochy byly uchráněny před zaplavením. Důležité také je, aby zaplavení nebylo v konfliktu s ochranářským managementem území (aby tedy kupříkladu neznemožňovalo kosení luk). Zároveň by bylo nezbytné uvést toto opatření do souladu s protipovodňovou ochranou sídel v okolí. V optimálním případě by účinek úprav mohl být v tomto ohledu pozitivní, neboť by umožňoval rozliv vody mimo území, kde hrozí škody na životech i majetku, a nastupující povodeň by mohl zmírnit či zpomalit. Specifikaci opatření takovéhoto rozsahu, včetně vhodných ploch, je však možné stanovit až na základě podrobné projektové dokumentace. Stávající tůně, které v současné době nemají spojení s Labem, nebo u nichž toto spojení nemá dostatečnou kapacitu, je vhodné s řekou spojit vodotečí napodobující přirozené tvary drobného toku, opatřené však navíc hradidly. Tak bude možné do jisté míry suplovat přirozenou dynamiku původního koryta a zpomalit tak i a zazemňování tůní. Lze také očekávat pozitivní účinek na vodní režim lužních porostů v okolí. Vodní režim stanovišť: Vodní režim území, na němž je závislá existence většiny předmětů ochrany, je v současnosti silně narušený. Největší podíl na tom má regulace Labe, druhým významným zásahem pak bylo vybudování vodárenského řádu Káraný. Náprava však v obou případech zdaleka přesahuje rámec a možnosti tohoto SDO. Nezbytnou součástí ochrany EVL však musí být vyloučení všech dalších zásahů, které by vedly k poklesu hladiny podpovrchové vody. Zároveň je vhodné se pokusit alespoň o dostupné úpravy, které by vedly alespoň k jejímu lokálnímu zvýšení. Územím EVL prochází několik napřímených vodotečí či spíše odvodňovacích struh. Na vybraných úsecích těchto vodotečí by bylo možné pokusit se vytvořit nápodobu přirozeného koryta s typickou tvarovou členitostí a mělkým zahloubením, které by již samo o sobě přispívalo ke zlepšení vodního režimu ve svém blízkém okolí a za vyšších průtoků by umožňovalo zaplavení okolních porostů. Již zaniklé (např. vinou meliorací) luční vodoteče, které mají dobrý potenciál k obnově - mají nejlépe k dispozici dostatečně vydatný zdroj vody) je taktéž vhodné revitalizovat, a to tak, aby v optimálním případě přiváděly vodu do ekosystémů, které trpí jejím nedostatkem, což jsou především tůně a (zejména měkký) luh. Možným opatřením by také mohlo být propojení vybraných partií v EVL (kupříkladu kanály protínajícími navigaci, umístěnými tak, aby se po většinu roku nacházely nad hladinou řeky), které se nacházejí blíže Labi, s korytem řeky tak, aby za vyšších stavů vody, zejména na jaře, byly zaplavovány říční vodou. Toto opatření je však komplikováno blízkostí zástavby (zejména rekreační) a zemědělských ploch - muselo by být provedeno tak, aby sousedící antropogenní plochy byly uchráněny před zaplavením. Důležité také je, aby zaplavení nebylo v konfliktu s ochranářským managementem území (aby tedy kupříkladu neznemožňovalo kosení luk). Zároveň by bylo nezbytné uvést toto opatření do souladu s protipovodňovou ochranou sídel v okolí. V optimálním případě by účinek úprav mohl být v tomto ohledu pozitivní, neboť by umožňoval rozliv vody mimo území, kde hrozí škody na životech i majetku, a nastupující povodeň by mohl zmírnit či zpomalit. Specifikaci opatření takovéhoto rozsahu, včetně vhodných ploch, je však možné stanovit až na základě podrobné projektové dokumentace. Stávající tůně, které v současné době nemají spojení s Labem, nebo u nichž toto spojení nemá dostatečnou kapacitu, je vhodné s řekou spojit vodotečí napodobující přirozené tvary drobného toku, opatřené však navíc hradidly. Tak bude možné do jisté míry suplovat přirozenou dynamiku původního koryta a zpomalit tak i zazemňování tůní. Lze také očekávat pozitivní účinek na vodní režim lužních porostů v okolí. Lesní stanoviště, Roháč obecný:

Výsledkem hospodaření v lesích EVL by měly být druhově, věkově a prostorově členité porosty stanovištně odpovídajících dřevin. Smíšené a věkově a prostorově členité porosty by měly být i odolnější proti působení biotických i abiotických kalamitních činitelů a vlastníkům lesa by měly umožnit pružně a rychle reagovat na výkyvy výkupních cen dřeva. Ve všech lesních porostech, které jsou předmětem ochrany, je nezbytné nadále hospodařit s dřevinami přirozené skladby. Tam, kde to místní podmínky umožňují, by mělo být v maximální míře využíváno k obnově přirozené zmlazení. Naopak vysazování geograficky a stanovištně nepůvodních a potenciálně invazních a expanzních dřevin lze považovat za naprosto nežádoucí. Stavy zvěře je důležité udržovat na takových počtech, aby byla umožněna přirozená obnova. Porostní skupiny s druhově bohatou skladbou dřevin by měly být přednostně obnovovány opět na porostní skupiny smíšené, se zastoupením většího počtu druhů dřevin přirozené druhové skladby. Porostní skupiny s druhově chudou skladbou dřevin je nutné obnovovat na porosty s vyšším zastoupením dřevin přirozené druhové skladby. Ve všech porostech je při seči třeba přednostně využívat podrostního způsobu a účelového výběru s maximálním využitím přirozeného zmlazení. Holosečného způsobu by mělo být užíváno pouze vzácně, a to v porostech s narušenou skladbou dřevinného patra, v těch porostech, které se jen obtížně obnovují z přirozeného zmlazení (porosty dubu) nebo v případě výmladkového hospodaření. Přípustná by měla být pouze maloplošná holá seč s ponecháním dostatečného množství dočasných i trvalých výstavků dřevin přirozené skladby. Zcela nepřípustné jsou frézování pařezů a hloubková příprava půdy. Na území obou PR by se obnova měla používat pouze v porostech s nevhodnou dřevinnou skladbou nebo v porostech vybraných k hospodaření formou lesa středního. Obecně je vhodné v lesích ponechávat dostatečné množství trvalých výstavků (mohou být využíváni i poškození či jinak ekonomicky neatraktivní jedinci), stojící poškozené i odumírající stromy a ležící mrtvé dřevo. Tento postup je nezbytný také z hlediska dalšího předmětu ochrany - roháče velkého. Zvláště na větších obnovních prvcích je důležité ponechat část těžebních zbytků – hromad klestu, větších větví apod. jako úkryt pro migrující a zimující obojživelníky, jmenovitě čolka velkého. Množství ponechaného odumřelého dřeva by mělo být stanoveno na základě dohody mezi vlastníkem lesa a příslušným OOP (orientační množství je uvedeno v lesnické RS). Z bezpečnostních důvodů by se ponechávané poškozené a odumřelé stromy neměly nacházet ve vzdálenosti menší než 1 porostní výška od produktovodů, lesních komunikací, značených turistických a cyklistických tras a dalších frekventovaných cest. Ty stromy, které mají význam jako stanoviště předmětu ochrany (roháče) nebo jiného zvláště chráněného druhu, je možné zabezpečit zkrácením na odlehčené torzo, vysoký pařez či pahýl. Mechanickou přípravu půdy (např. stržení drnu, ne hluboké naorávání) je možné provádět jen v nejnutnějších případech k zajištění přirozené obnovy, v porostech nadměrně postižených buření a k narušení degradovaných vrstev půdy po dlouhodobém pěstování jehličnanů. Na části porostů je velmi žádoucí obnovit tradiční hospodaření formou lesa středního nebo nízkého. Tyto hospodářské tvary jsou zvláště vhodné také pro roháče velkého. V takovém případě by se obmýtí výmladkové etáže pohybovalo mezi 30 – 50 lety. Výstavková etáž lesa středního by pak měla sestávat z dřevin různého stáří, které odpovídá násobkům obmýtí výmladkové etáže. Využití výmladkového hospodaření je možné po předchozí dohodě a vzájemného schválení orgánů ochrany přírody, státní správy lesů a hospodařících subjektů. Na území obou PR je možné vybrané zvláště zachovalé partie lužních lesů, případně i dubohabřin, prosté nepůvodních druhů dřevin do budoucna převést do bezzásahového režimu. V celkovém pohledu by mělo být cílem, aby lesní porosty představovaly prostorově i věkově heterogenní prostředí, v němž se střídají zapojené a stinné partie, na něž je vázána řada druhů rostlin i živočichů s prosvětlenými porosty a lesními světlinami. Postupně je vhodné upustit od pěstování stanovištně i geograficky nepůvodních druhů dřevin, jako jsou hybridní druhy topolů, jehličnany atd., za zvláště problematické lze považovat pěstování dubu červeného a jasanu pensylvánského, které se mohou chovat invazně. Stávající porosty těchto druhů je třeba postupně obnovovat na porosty přirozené druhové skladby. Některé exempláře hybridních topolů je však vhodné ponechat na dožití z důvodu případného výskytu rostlin vykazujících mykorhitickou vazbu na kořenový systém topolů, případně i některých vzácnějších druhů dřevokazného hmyzu. V případě topolových porostů by tedy obnova měla postupovat pomalu tak, aby v rámci EVL nedošlo k jejich rychlému odstranění a tím vymizení biotopů případných vzácných druhů. Při likvidaci porostů silně zmlazujících nepůvodních dřevin je v odůvodněných případech možná bodová aplikace arboricidu (např. Roundup) na řezné rány. V blízkosti vodních ploch je potřeba zvýšené opatrnosti při manipulaci s herbicidy a předejít tak možné kontaminaci vodního prostředí. Louky: Louky v území, bez ohledu na typ stanoviště, je především nutné pravidelně kosit. Za sušších let je možné používat běžnou mechanizaci, vybavenou lištovou sekačkou, používání bubnové sekačky by mělo být v nejvyšší dostupné míře omezeno, jejíž používání má negativní dopad zejména na obojživelníky a bezobratlé. Pokud je však půda silně podmáčená, je vhodnější používat spíše lehkou techniku nebo ruční nástroje. Počet a doba sečí jsou dle typu porostu stanoveny takto: - Úživnější porosty ovsíkových a kontinentálních zaplavovaných luk převážně bez výskytu ochranářsky cenných druhů citlivých ke kosení (tj. většina porostů) je vhodné kosit 2x ročně. S první sečí by se mělo začínat zhruba

15.6., v případě potřeby (kupř. pokud je jaro teplé a bohaté na srážky) je však možné kosit již od poloviny května. Druhá seč by měla následovat nejdříve měsíc, spíše však až měsíc a půl po první. - Louky s výskytem hrachoru bahenního (enkláva na západním okraji lesa Netušil, zásahová plocha 28) a porosty reliktního společenstva mezofilních luk s mochnou bílou a kostřavou červenou (as. Potentillo albae-Festucetum rubrae, zásahová plocha 4) by měly být každý rok koseny nanejvýše jednou. Seč může probíhat od 15.6. na lokalitách hrachoru bahenního až po 31.7., jednou za několik let je i zde však vhodné udělat výjimku a kosit již dříve. - Místa, která jsou ohrožena expanzí rákosu obecného, chrastice rákosovité, třtiny křovištní či podobných druhů (rozptýleně na více zásahových plochách) by měla být důsledně kosena 2x do roka. Porosty těchto expanzních graminoidů by měly být vždy poprvé pokoseny před jejich vymetáním (třtina do 15.6., rákos do 30.6.), nikdy ne později. Tyto plochy by měly být koseny při každé seči - měly by tedy být vyjmuty z níže popsané mozaiky, která bude vytvářena ve zbytku porostů. Termíny sečí je vhodné mezi jednotlivými lety měnit. Pokud bude zaveden fázový posun seče (viz odstavec níže), pak je vhodné alespoň meziročně prostřídat termíny kosení jednotlivých částí tak, aby žádná z částí nebyla pokosena ve stejném termínu jako v předchozím roce (třebaže celková doba seče zůstane stejná). Kosení by však nemělo probíhat celoplošně, jak je dnes mnohde zvykem, ale mělo by vytvářet mozaiku ploch kosených v různou dobu. Vhodný je jak fázový posun, tak na menších loukách také některá z forem mozaikové seče. Fázový posun seče by spočíval v rozdělení sečí do cca 4-5 termínů, které by byly rozmístěny v rámci celé sezóny tak, aby mezi jednotlivými sečemi byl minimálně týdenní odstup. V každém z termínů by potom byla vždy posekána část každé travnaté plochy v závislosti na její velikosti. Menší plochy do cca 2 ha postačí rozdělit na 2 části, větší plochy je třeba rozdělit na 3-5 částí. Při mozaikové seči by byla vynechána přibližně 1/5 daného lučního porostu v podobě pásů (alespoň o šířce žacího stroje) nebo malých roztroušených plošek, které by byly posečeny až při příští seči. Při každé seči je pak třeba umístění nepokosených částí důsledně střídat, žádné místo by nemělo zůstat nepokoseno 2x po sobě. S ohledem na možný výskyt obojživelníků je doporučeno nekosit za vlhka, tj. za deštivých dní a ranní rosy. Místy se na loukách mohou vyskytovat porosty ochranářsky cenných druhů, citlivých na kosení (zejména hrachor bahenní, dále pak kupř. kosatec sibiřský). Místa výskytu je doporučeno alespoň jednou za 2-3 roky při kosení vynechat. Seno z luk by mělo být nejprve usušeno na místě a teprve poté - cca za týden - odklizeno. Tak bude zajištěno dozrání a vypadání semen a také případný únik bezobratlých. Použití trávy k mulčování nebo její okamžité balíkování mají silně negativní dopad na luční biotu a nemělo by tedy k nim být přistupováno. Při obhospodařování luk je třeba vyloučit používání postupů intenzivního zemědělství, jako je přeorávání, válcování, dosévání kulturních druhů, plošná aplikace pesticidů apod. Hnojení by mělo být spíše vyloučeno. Pouze v případě, že by se absence hnojení projevila negativně (kupříkladu ochuzením porostu), je možné začít přihnojovat malými dávkami tuhých statkových hnojiv. Tekutá statková a průmyslová hnojiva by měla být vyloučena za všech okolností. V případě hrozící acidifikace porostů lze po konzultaci s OOP povolit krátkodobé vápnění mletým vápencem, nikoliv však žíravými formami vápna. Druhově chudé kulturní louky je možné obnovovat přeséváním pestrou regionální směsí semen, druhově odpovídající danému stanovišti. Pro tyto účely je vhodné nejprve povrch drnu výjimečně narušit plošnou disturbancí, kupříkladu bránováním (což lze považovat za výjimku z výše uvedeného). Degradované louky: Obecně je nezbytné luční prosty, které nebyly déle obhospodařovány (zásahové plochy 4, 5, 10, 29 a 32) a zarůstají náletovými dřevinami nejprve prořezat. Podobně je potřeba provést výřez na loukách, které sice koseny jsou, ale nikoliv důsledně až do okrajů, jsou tedy postupně "ukusovány" dřevinnou vegetací. Výřez je možné provádět mimo vegetační sezónu, případně kvůli potlačení zmlazení i na jejím konci. Ve druhém jmenovaném případě je pak možné aplikovat na řezné rány štětečkem arboricid (při zachování nejvyšší možné opatrnosti). Bylo by velmi žádoucí pokusit se o obnovu hospodaření v porostech, které leží již dlouho ladem a spolu s postupující sukcesí postupně zanikají. Na některých takových místech se dodnes vyskytují některé diagnostické druhy, které dokládají příslušnost k předmětným stanovištím, zejména ke stanovišti kontinentálních zaplavovaných luk sv. Cnidion venosi. Pozornost by se měla zaměřovat zejména na botanicky hodnotné porosty s dochovaným výskytem výše zmíněných diagnostických (rozrazil dlouholistý, svízel severní apod.) a vzácných (hrachor bahenní) druhů. Typické lado tohoto druhu se nachází nedaleko východní hranice PR Lipovka-Grado (zákres 5). Ladní porosty jsou často dominovány vysokými, konkurenčně silnými druhy vč. expanzních. Zpočátku je tedy třeba je kosit spíše 2x ročně, postup je identický s tím, jaký je popsán o oddíl výše, v pasáži věnované expanzním druhům. Kosení by mělo probíhat naráz na celé ploše bez vytváření mozaiky, zároveň je však vhodné šetřit plošky, na nichž se vyskytují vzácné druhy citlivé ke kosení. Poté, co dojde ke zlepšení struktury trávníku (zvýšení druhové diverzity, pokles abundance silných kompetitorů, zvýšení abundance dvouděložných druhů typický pro dané společenstvo), je možné snížit frekvenci na jednu seč ročně a louku obhospodařovat dle zásad popsaných v oddíle "louky". Lesní louka uvnitř lesa Netušil, osázená borovicí lesní (zásahová plocha 32), by mohla být vhodnými managementovými postupy opět převedena na plnohodnotný luční porost. Vysazené borovice je pro tento účel

možné odstranit i s kořeny, postačí však také jejich seříznutí v běžné výšce a následné frézování pařezů nebo jejich seříznutí ve výšce povrchu půdy. Povrch půdy je pak vhodné narušit a srovnat bránováním nebo podmítkou a následně osít lokální či alespoň regionální travní směsí. Pokud by budoucí obhospodařovaní komplikovala navážka štěrku (dnes zarovnaná a zatravněná) je též vhodné ji odstranit. Uvedený postup je dosti náročný a nákladný a jelikož se ani před vyhlášením EVL nejednalo o významný výskyt předmětu ochrany (tj. stanoviště 6510), je tedy silně doporučeno k němu přistoupit pouze v případě, že nebude prováděn na úkor péče o kterýkoliv jiný výskyt libovolného předmětu ochrany EVL. Slatiniště: Slatiništní stanoviště se nachází na malé ploše v jihovýchodním cípu lesa Netušil (zákres 29). Je dlouhodobě neobhospodařované a zarůstá proto vysokými ostřicemi, ruderálními druhy a dřevinami. Pro jeho zachování je nezbytné vyřezat dřeviny (vzhledem k malé rozloze je možný kompletní výřez) a začít jej znovu kosit. Kosení by zpočátku mohlo probíhat až dvakrát ročně, aby došlo k potlačení konkurenčně silných vysokých graminoidů. První seč by měla být situována do období od poloviny května do konce června, druhá seč by měla následovat na konci léta. Po několika letech (vzhledem k vysokému stupni degradace nelze přesně stanovit, důležité je potlačení stávající dominanty) lze přejít na jednoroční kosení nejlépe ve vrcholném až pozdním létě (červenec-srpen). Slatiniště je syceno poměrně vytrvalým pramenem, jeho vodní režim je tedy příznivý. Současný stav je nezbytné zachovat i nadále, zásahy do vodního režimu nejen samotného stanoviště, ale i jeho okolí je třeba vyloučit. Stará říční ramena, vodní vegetace: Tůně ve starých říčních ramenech a jejich vegetace jsou v současnosti nejvíce ohrožovány zazemněním a vysycháním. Pro zachování a rozvoj vodních společenstev je tedy nezbytné je před zazemňováním chránit a již zazemněné tůně či jejich části průběžně obnovovat revitalizačními zásahy. Stávající vodní plochy je třeba diverzifikovaně prohloubit a rozšířit je zpět do původních břehů. Tento typ zásahu se týká především tůní na území PR Hrbáčkovy tůně a případně i malých pozůstatků tůní v lese Netušil. Tůň Grado a podobně i nedaleká Mrázkova tůň (obojí v PR Lipovka - Grado) si dosud uchovávají poměrně velkou hloubku, proto zde prozatím radikální revitalizační opatření nejsou nutná. Je však nezbytné i tyto tůně monitorovat a v budoucnu zde v případě potřeby zasáhnout též (jsou proto zahrnuty mezi zásahové plochy). Na již zazemněných místech by měly být hloubeny nové tůně, nejlépe tak, aby pokryly větší část původní rozlohy bývalého říčního ramene. Výsledkem by měla být soustava členitých vodních stanovišť s různou hloubkou a sklonem břehů, využitelná pro rozmanité druhy vodní bioty a příznivá pro rozvoj makrofytní vegetace. Nové tůně v původních meandrech je následně vhodné propojit pomocí kanálů s hradidly se stávajícími vodními plochami (optimálně v rámci téhož meandru, aby bylo napodobeno kontinuum původního říčního toku) a nakonec i celou soustavu tůní se současným korytem Labe. Kanály by měly simulovat členitost a další vlastnosti přirozené malé vodoteče a měly by být konstruovány tak, aby za vyšších průtoků přiváděly do tůní vodu, ale aby zároveň tůně po zbytek roku neodvodňovaly. Některé zvláště menší tůně mohou zůstat bez propojení s ostatními, napájeny pouze podpovrchovým přítokem a srážkami. Díky tomu budou moci sloužit jako bezpečná stanoviště pro makrofytní vegetaci i pro obojživelníky, do kterých nebudou moci z okolních vodních ploch a toků migrovat ryby. Pro odtěžení sedimentů ze stávajících tůní lze použít sací bagry, nové tůně mohou být vytvářeny za pomoci lžícových bagrů. Vytěžený materiál může být deponován mimo EVL, případně - pokud by po jeho rozboru nebyla zjištěna žádná významná kontaminace - využit pro zvýšení prostorové členitosti tůní budováním ostrovů, poloostrovů, mělčin, jesepů atp. Revitalizační zásahy by neměly probíhat v době, kdy mohou ohrozit obojživelníky (zvláště v době páření a zimování) a jejich vyvíjející se larvální stadia. Optimálním termínem je tedy jen poměrně krátké období přibližně mezi koncem srpna a koncem října. Mezi jednotlivými lety se navíc toto období může výrazně lišit. Aby se předešlo celoplošnému zásahu do vodní bioty, je také třeba neprovádět revitalizační zásahy naráz nýbrž postupně během cca 5-10 let. Před zásahem musí vždy proběhnout podrobný monitoring a případně i záchranný přenos ohrožených druhů na vhodná náhradní stanoviště. Podobně je vysoce žádoucí, aby před vytvářením nových tůní proběhl v daném místě odběr sedimentu k důkladné paleobiologické analýze. S výjimkou managementových opatření by nemělo docházet k zásahům do makrofytní vegetace tůní. Pro další přežití čolků (a případné zvýšení velikosti populace na lokalitě) je tedy optimální udržovat alespoň některé tůně bez rybí obsádky nebo jen s velmi minimální obsádkou kupř. lína nebo nižších věkových kategorií kapra. Kvůli ochraně makrofytní vegetace je také nezbytné vyloučit z rybí obsádky ty druhy, které by ji mohly poškozovat (amur, vyšší věkové kategorie kapra, tolstolobik), i zde je optimální a alespoň do vybraných tůní ryby vůbec nenasazovat (je však třeba počítat s tím, že v případě zprůtočnění tůní se sem ryby dostanou spontánní migrací). Obsádku tůní je vhodné pravidelně monitorovat a v případě potřeby ji regulovat (kupř. cíleným odlovem). Nepřípustné je přihnojování nádrží a krmení ryb zejména umělými krmivy, což zhoršuje kvalitu vody (optimální by bylo vyloučit jakékoliv přikrmování). Stejně tak je u polních kultur (případně luk) v blízkém okolí tůní třeba dbát na citlivé používání hnojiv, pesticidů, případně jiných chemikálií, v optimálním případě jejich používání omezit.

Dřeviny obklopující tůně stíní vodní hladinu (což brání rovoji marofytní vegetace a zhoršuje stanovištní podmínky pro čolka) a svým opadem urychlují jejich zazemňování. Z tohoto důvodu je vhodné okolí vodních ploch průběžně prosvětlovat (včetně těch v souvislých lesních porostech), nepřípustné jsou výsadby jehličnanů v okolí tůní. U velkých vodních ploch (typicky zachovalých říčních tůní ve starých ramenech Labe) je však vysoce žádoucí zachovat alespoň část (minimálně cca 1/3) porostu na jejich březích, zvláště jedná-li se o porost spadající pod některý z předmětů ochrany. Naopak tam, kde tůně sousedí se zemědělskými plochami, je vhodné ponechávat alespoň pásy křovin, které by tůně od těchto kultur oddělovaly a do jisté míry se postaraly o zachytávání znečisťujících látek. Čolek velký: Vedle obecných a velkoplošných faktorů zapříčiňujících úbytek čolků (změny využívání krajiny, změny ve vodním režimu, chemizace v zemědělství) jsou zásadní pro přežití čolka velkého (a obecně všech čolků) i faktory snadněji ovlivnitelné - velikost a druhové složení rybí obsádky, zarůstání okolí vodních ploch a jejich přílišné zastínění, zvýšená frekvence provozu automobilů či devastační odbahňování vodních nádrží/ploch. Část opatření na podoru čolka byla popsána již výše, v pasází věnované tůním ve starých říčních ramenech. Vhodným managementovým opatřením je vytváření nových mělkých tůní (odlišných od říčních tůní ve starých ramenech, jejichž management je popsán výše) o rozměrech několika desítek metrů čtverečních a maximální hloubce okolo 1,5 m; optimální je vytvoření jedné větší a několika menších tůní v blízkém okolí, některé z nich by měly mít strmé břehy (kvůli limitaci šíření orobinců). Tyto tůně by měly být na světlých (nezastíněných) místech (ale jedna či dvě mohou být i na přistíněných) a založené tak, aby ani v létě úplně nevyschnuly (například v blízkosti stávajících vodních ploch či menších vodotečí). Zároveň je však nezbytné, aby při budování tůní nedošlo k narušení jiného předmětu ochrany (zejména některého ze stanovišť). Přednostně by měla být vybírána stanoviště, která nejsou předmětem ochrany, popřípadě méně zachovalé výskyty některého z předmětných stanovišť. Vhodná místa se nacházejí kupř. v loukách severně od tůní Kozí chlup (zásahová plocha 23), Homolka (14) nebo Grado (3). Tůně by prakticky nikdy neměly být umisťovány v nejzachovalejších nivních loukách (jako je enkláva na západním okraji lesa Netušil) nebo v místech výskytu reliktní facie ovsíkových luk s kostřavou červenou a mochnou bílou (což je však nepravděpodobné). V případě lužního lesa lze malé tůně považovat spíše za obohacení jejich stanovištní diverzity (lokální návrat do raného stadia sukcese) a zásah do stanoviště lze tedy akceptovat. Vhodný je průběžný monitoring stavu populací a případné individuální úpravy v okolí jednotlivých tůní dle aktuální potřeby. Další opatření: V EVL by měl být omezen výskyt krmelišť pro zvěř. Do budoucna by již neměla být umisťována v místech výskytu některého ze stanovištních předmětů ochrany. Stávající zařízení v těchto místech je doporučeno odstranit.

3.2 Navrhovaná opatření Opakovaná opatření Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření

Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření

Vhodný interval Kalendář pro management

5, 9 Kosení těžkou mechanizací Kosení 6440, 6510 kosení porostů s dominancí expanzních druhů; v případě silného podmáčení použít spíše ruční nástroje nebo lehkou mechanizaci; kosení celé plochy bez vytváření mozaiky; 1. seč před vymetáním, 2. po obražení, nejdříve měsíc po 1.; biomasu důsledně odstraňovat z EVL 2 x za 1 rok 1. seč 15.5.-15.6., 2. seč 1.7.-30.9.

3, 7, 8, 10, 14, 20, 22, 23, 30, 31, 32 Kosení těžkou mechanizací Kosení 6440, 6510 kosení úživnějších lučních porostů běžnou mechanizací; v případě silného podmáčení používat spíše lehkou mechanizaci nebo ruční nástroje; mozaikový způsob s vynecháním asi 20 % plochy nebo fázový posun; druhá seč s odstupem 1-1,5 měsíce po první; pokosenou biomasu odklidit až po usušení 2 x za 1 rok (15.5.)-15.6.-30.9.

Poznámka

kvůli možnému výskytu obojživelníků nekosit za vlhka

Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření

4, 28 Kosení těžkou mechanizací Kosení 6440, 6510 kosení vybraných luk (viz kap. 3.1) běžnou mechanizací; v případě silného podmáčení používat spíše lehkou mechanizaci nebo ruční nástroje; mozaikový způsob s vynecháním asi 20 % (pokoseno nejdříve za 1 - 1,5 měsíce) plochy nebo fázový posun; pokosenou biomasu odklidit až po usušení 1 x za 1 rok 15.6.-30.9. kvůli možnému výskytu obojživelníků nekosit za vlhka

Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka


Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka

29 Ruční kosení podmáčených lokalit, svažitých lokalit a lokalit se zhoršenou dostupností Kosení 7230 kosení slatiniště zarostlého vysokými graminoidy; 1. seč před vymetáním, 2. po obražení, nejdříve měsíc po 1.; biomasu důsledně odstraňovat z EVL 2 x za 1 rok 1. seč 15.5.-15.6., 2. seč 1.7.-30.9. po potlačení stávajících dominant přejít na 1 seč ročně v termínu 1.7.-30.8. 3, 7, 8, 9, 10, 11, 14, 20, 22, 23 Obnova a vytváření tůní a mokřadů Péče o mokřady a rašeliniště Triturus cristatus (čolek velký) 1166 budování a periodická obnova malých lučních případně lesních tůní pro obojživelníky; vytěžený materiál ukládat mimo EVL 1 x za 10 let 20.8.-31.10. tůně je nutno zpřístupnit vyřezáním náletu a kosením; okolo hotových tůní pravidelně vyřezávat nálet 1, 2, 6, 11, 12, 13, 15, 16, 17, 18, 19, 21, 22, 24, 25, 26, 27, 29, 33, 34, 35, 36 Výřez skupin či jednotlivých náletových dřevin Výřez náletu 3150, Triturus cristatus (čolek velký) 1166 výřez náletu okolo stávajících i nových tůní; okolo větších tůní postačí vytvářet osluněná místa zvláště na jižní straně, u menších tůní ponechávat dřeviny na severním pobřeží; v případě výřezu na konci vegetační sezóny možné aplikovat arboricid na řeznou plochu; vyřezanou hmotu odklidit z plochy 1 x za 10 let (20.8.)-1.11.-31.3.

Jednorázová opatření Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany

Kalendář pro management Poznámka

bez zákresu (vymezeno plochou EVL) Jiné opatření Jiné 3150, 6440, 6510, 7230, 9170, 91E0, 91F0, Lucanus cervus (roháč obecný) 1083, Triturus cristatus (čolek velký) 1166 odklizení stávajících krmelišť a krmných zařízení mimo místa výskytu některého z předmětů ochrany kdykoliv v případě potřeby opakovat

Číslo zákresu managementového opatření

6, 13, 16, 18, 21, 26, 27, 33, 34, 35, 36

Popis opatření

Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření




Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření Kalendář pro management Poznámka Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření Kalendář pro management Poznámka

Obnova a vytváření tůní a mokřadů Péče o mokřady a rašeliniště 3150, Triturus cristatus (čolek velký) 1166 budování růžně velkých tůní v místě starých zazemněných ramen; tůně mohou být izolované i pospojované vodotečemi a napojené na tok Labe; vytvářet členitý litorál s různým sklonem břehů, tišiny, ostrůvky atd.; vytěžený nekontaminovaný sediment možno použít k tvarování reliéfu; jinak uložit mimo EVL 20.8.-31.10. aby se předešlo celoplošnému zásahu do vodní bioty neprovádět revitalizační zásahy naráz nýbrž postupně během cca 5-10 let; před zásahem musí vždy proběhnout podrobný monitoring a případně i záchranný přenos vzácných druhů, vhodný je také odběr sedimentu 1, 2, 12, 15, 17, 19, 24, 26, 35 Odbahnění vodních nádrží včetně revitalizačních opatření v zátopě (rozčlenění litorálních porostů, tvorba ostůvků apod.) Péče o vodní plochu 3150, Triturus cristatus (čolek velký) 1166 postupné odbahňování stávajících tůní; v rámci opatření vytvářet členitý litorál s různým sklonem břehů, tišiny, ostrůvky atd.; vytěžený nekontaminovaný sediment možno použít k tvarování reliéfu; jinak uložit mimo EVL 20.8.-31.10. aby se předešlo celoplošnému zásahu do vodní bioty neprovádět revitalizační zásahy naráz nýbrž postupně během cca 5-10 let; před zásahem musí vždy proběhnout podrobný monitoring a případně i záchranný přenos vzácných druhů; v případě tůní v PR Lipovka - Grado (Grado - 2, Mrázkova - 1) je priorita zásahu nízká - zásah spíše potenciálně v budoucnosti, kdyby docházelo k zjevnému zanášení 32 Výřez náletových dřevin plošně Výřez náletu 6510 likvidace výsadby borovice na lesní louce; vyřezanou biomasu odklidit z plochy 1.11.-31.3.

4, 5, 10, 29 Výřez náletových dřevin plošně Výřez náletu 6440, 6510, 7230 výřez náletových dřevin na neobhospodařovaných loukách; v případě provedení na konci vegetační sezóny lze na řezné plochy aplikovat arboricid; vyřezanou dřevní hmotu odklízet z plochy (20.8.)-1.11.-31.3. pokud louky nebudou koseny opakovat znovu za cca 5-10 let

4. Závěrečné údaje 4.1 Použité podklady AOPK ČR, Lesy České republiky, s. p., Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR, Vojenské lesy a statky ČR, s.p., VÚKOZ (2006). Pravidla hospodaření pro typy lesních přírodních stanovišť v evropsky významných lokalitách soustavy Natura 2000: Výsledek jednání pracovní skupiny ustanovené při Ministerstvu životního prostředí České republiky a složené ze zástupců jmenovaných organizací. PLANETA. XIV, 9, s. 1-39. 1213-3393. BRATKA, J. et al. (2005). Plán péče pro přírodní rezervaci Hrbáčkovy tůně na období 2006-2016. 35 s., 7 map, 2 tabulky, fotografická příloha, textová příloha, CD. Manuskript. Archivuje Krajský úřad Středočeského kraje, Praha. BRATKA, J. et al. (2005). Plán péče pro přírodní rezervaci Lipovka - Grado na období 2006-2016. 28 s., 6 map, 2 tabulky, fotografická příloha, textová příloha, CD. Manuskript. Archivuje Krajský úřad Středočeského kraje, Praha. HÁKOVÁ, A.; KLAUDISOVÁ, A.; SÁDLO, J. (eds.) (2004). Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura 2000. PLANETA. XII, 3, s. 1-132. 1213-3393. JERSÁKOVÁ, J.; KINDLMANN, P. (2004). Zásady péče o orchidejová stanoviště. Vydání 1. České Budějovice: Kopp. 119 s., 32 p. ISBN 80-7232-254-0. MARHOUL, P.; TUROŇOVÁ, D. (eds.) (2013). Zásady managementu stanovišť druhů v evropsky významných lokalitách soustavy Natura 2000: Metodika AOPK ČR. Upravené vydání. Praha: AOPK ČR. 182 s. Rámcové zásady lesního hospodaření pro typy přírodních stanovišť v územích soustavy Natura 2000 v České republice: Základní doporučení pro hospodářské soubory (2004). PLANETA. XII, 3, s. 1-23. 1213-3393. SÁDLO, J. (2003). Závěrečná textová zpráva k mapování biotopů soustavy Natura 2000 a Smaragd: Kód díla A0052 Polabí u Čelákovic. 37 s. Manuskript. Archivuje Sbírka listin ÚSOP AOPK ČR, Praha. ZAJÍČEK, R.; CHOCHEL, M. (2010). Plán péče o zvláště chráněné území - Přírodní rezervaci Káraný Hrbáčkovy tůně (návrh na vyhlášení) 2011 - 2020. 83 s., 8 map, 3 tabulky, fotografická příloha, textová příloha, CD. Manuskript. Archivuje Krajský úřad Středočeského kraje, Praha.

4.2 SDO zpracoval Organizace: AOPK ČR, Regionální pracoviště Střední Čechy Zpracovatel: Mgr. Josef Spilka E-mail: [email protected] Datum zpracování:

5. Seznam zkratek AOPK ČR

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR

ES

Evropský seznam

EVL

Evropsky významná lokalita

KÚ

krajský úřad

LČR, s.p.

Lesy České republiky, státní podnik

LHC

lesní hospodářský celek

LHO

lesní hospodářská osnova

LHP

lesní hospodářský plán

LS

lesní správa

LZ

lesní závod

MZCHÚ

maloplošné zvláště chráněné území

OOP

orgán ochrany přírody

OP ZCHÚ

ochranné pásmo zvláště chráněného území

PR

přírodní rezervace

SDO

Souhrn doporučených opatření

ÚSOP

Ústřední seznam ochrany přírody

ZCHÚ

zvláště chráněné území

ZOPK

zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů

6. Přílohy 6.1 Orientační mapa evropsky významné lokality CZ0214007_Karany_Hrbackovy_tune_orientacni_mapa.pdf

6.2 Mapa způsobu zajištění ochrany EVL CZ0214007_Karany_Hrbackovy_tune_zpusob_zajisteni_ochrany.pdf

6.3 Mapa zákresů managementových opatření na vymezených plochách CZ0214007_Karany_Hrbackovy_tune_Koseni.pdf CZ0214007_Karany_Hrbackovy_tune_Pece_o_mokrady_a_raseliniste.pdf CZ0214007_Karany_Hrbackovy_tune_Pece_o_vodni_plochu.pdf CZ0214007_Karany_Hrbackovy_tune_Vyrez_naletu.pdf

6.4 Rámcová směrnice pro lesní stanoviště CZ0214007_Karany_Hrbackovy_tune_ramcova_smernice.doc

6.5 Doplňující dokumenty NEJSOU

Káraný - Hrbáčkovy tůně

Recommend Documents