.
.
•
.4'
.
--Jí
^
s
,
;< tN
A,
''Aí'':'.:!'
•'..•'>A'
/'.v. .\"
_
MASARYKOVY PROJEVY A
EI
ZA I
VÁLKY
MASARYKOVY PROJEVY A RECI ZA VÁLKY I
/
STANISLAV MINAÍK, SMÍCHOV
.^^"^^
c
S^sdkládáme eskoslovenské veejnosti nkolik významných poliíických projev presidenta republiky T. G. Masaryka, pednesených v dob jeho innosti v Rusku v lét roku 1917.
pozná, jak
pesn
Z
nich eskoslovenská veejnost nejen
a hluboce
odvodoval Masaryk svj
boj proti Rakousko- Uhersku,
takovýmto
vdcem
a uitelem
ale pochopí také, šli
ze za
Cechoslováci s nadše-
ním, láskou a obtavostí, jež naplnily obdivem celý svt. Šli nejen z vlasteneckého nadšení, v citovém rozechvní, ale šli z
hlubokého
pesvdení
a s jasným pochopením,
jak situace svého národa v dané historické i
povinnosti,
vyplývající
z
této
situace
chvíli,
pro
tak
každého
opravdového echoslováka. Nemohlo býti pochybnosti
Masaryk vyložil, pouil a pesvdil. Projevy Masarykovy obsahují také etné cenné pokyny programového rázu pro další politiku eskoslovenské republiky jak vnitní, tak vnjší. Zvlášt významné jsou dnes projevy Masarykovy o pomru esko-polském. Znovu dokazují, kolik zde s naší strany bylo dobré vle a poa váhání
:
chopení pro opravdové zájmy polského národa.
Za
hra-
nicemi, v Rusku, Poláci s velikou radostí rozšiovali tyto
projevy Masarykovy a vidli v jeho propagaci myšlenky
polské samostatnosti velmi cennou podporu svých snah,
zejména pro tábor spojenecký a vro demokratickou veejnost svtovou. Projevy otiskujeme ve znní,
uveejnném
slováku'* a v „Slovenských Hlasech'',
nech
Odboky
pro
Rusko
v „echcr-
tiskových orgá-
eskoslovenské
Národní
Rady; oba
listy
vycházely týdn,
„Slov.
Hlasy" za
finanní podpory Slovenské Ligy v Americe. Odboka byla od kvtna 1917 a je dosud vdím orgánem eskoslovenského hnutí na Rasi a prof
T.
G.
Masaryk
byl
za svého pobytu v Rusku jejím pedsedou.
Smíchov,
10.
bezna
1919,
P.
Maxa.
Problém malých národ (chaslovák. ro.
III.
íslo
99.
z 3.(16).
a
válka.
ervna
1917.)
V elmi je rozšíen názor, že malé nárcdy nemohou, ba že nemají býti samostatnými; nestaí
si
prý hospodásky,
kulturn nedovedou jíti samostatn. Historie uí, že vývojem vznikají státy a národy veliké, malé politické a národní jednotky chtj nechtj podrobují se velikým. Je to v zájmu lovenstva malých národ samých. Tento názor o roli malých národ je zejména rozšíen v zemích velikých; drží ho liberálové, obzvlášt ekonomití, ale také sociální demckraté-m a r x i s t é, žádající vtší hospodáské jednotky, Také se uvádí argument jakoby humanitní, že lovenstvo spje ke svtové jednot. Tyto dni na p. etli jsme sta Ivanova-Razumnika (JI,'Ljio Hapo^a 9. ^la^) v tomto duchu; Srbm pohlceným Rakousko-Uherskem(He>iaiJioc-6Li ^x^okc míím^b' v Srbsku, byli by dokonce sjednoceni; »malinké« státy jsou pouze doasným buferem mezi srážkami svtových imperií. Docela tak argumentují pangermanejsou
s to
bránit se vojensky a ani
i
nisté;
tmi
je
dokázáno, že malí národové
vbec
—
nemají
Nmci. ovšem nejvtší Nebudu se proti tmto názorm pouštt do filosofických úvah; podívejme se na fakty, fakty statistické práva na existenci, jen
a historické.
velicí a
v Evrop je 27 suverenných stát, poííáme-li totiž Nmecko a Rakcusko-Uhersko za stát jeden; je stát 52
Uhersko vedle v tomto
nmecké
54), poítáme-Ii jednotlivé
(resp.
pípad
Rakouska. se
má
Nechci
také poítat
státy a
rozhodovat,
Nmecko
a
jestli
Rakousko-
Uhersko.
2 tchtc 27 (52) jsou veliké státy pouze 5: Rusko, Nmecko, Rakcusko-Uhersko, Anglie, Francie; dva jsou prostední:
Itálie,
Španlsko, ostatek
— 20 — jsou malí.
Tch
malých opt jscu rzné kategorie: a) A^ndorra, San Marino, Monace, Lichtenstein, Luxemburg, erná Hora,
ím
Albánie a
(papežská
stolíce)
Rumunsko, Belgie, malých stát nejvtší, ;
b)
Nizozemsko a Švédsko jscu z kdežto c) Dánsko atd. tvoí stední
Rozumí
se,
že tato klassiíikace
volná; velikost se ale
také
znané míry
do
mže odmovat ist
kvalitativn.
název velikého
je
velikost.
Pangermanísté
státu, upírají
ho
i
Francii
a proto podle
nmeckého národa zstává Nmci; národ v Evrop
jejich thecrie o vyvolencstí
jim vlastn jediný veliký
kvantitativn,
upírají
Rusku
libo-
—
ostatní jsou
menší a malí .a proto nemají práva existence.
Nmci
ureni vládnout Evropou
jsou
a
svtem.
Pangermanísté dokazují svou thesi také historicky. Nuže, jaké jsou fakty historické?
Je pravda, byly vytvoeny veliké státy a ty pokusy se as od asu opakovaly; vznikly takto íše Alexandrova,
ímská némecká
— východní) — Francká — ímsko— Španlskc-rakouská — Francouzská a Na-
(západní
8
poleonova.
Avšak práv
tyto veliké
íše
se
vtšinou
brzy rozpadaly.
Od XVIIL proces;
stoL poínajíc vidí se podvojný historický
vznikají
menší a malé.
státy
Nmci
vtší^^ ale vznikají
také
a Italové sjednotili se z
malých stát v jednu velikou
státy
etných
íši; ovšem, byl to v cbcu
pípadech jeden národ, jenž pekonal své stedovké rozdrobení. Vedle vzniku sjednoceného
vznikla
ada malých stát
z
Nmecka
a Itálie
balkánských národ: Srbové,
ekové, RumxUni, Bulhai, Albánci. Možno k nim pipojit Sanics; Polska zanikla, ale Finsko se stalo pod Ruskem samostatnjším a také nutno ukázat na rozšíení Švýcarska (1789). Historie tedy nedokazuje, že malí národové a státové zanikají;
naopak dokazuje docela zjevn, že malí ná-
rodové se osamostatují. Vedle toho vznikají také státy
vtší a
veliké, tak zv.
svtové, ale v
potu nepatrném.
Vznik všech tchto stát, i malých i velikých, nutno v nové dob pipsat uznání národnostního principu; ve jménu národnosti sjednotily se Nmecko a Itálie, ve jménu národnosti osvobozeni národové balkánští.
Podrobnjší rozbor tchotc historického zjevu zabýval •by se arci i jinými initeli vývoje, zejména tím, že od
XIX. století poínajíc v Evrop všude pomrn rychle pibývalo obyvatelstva; pro náš úel staí, co uvedeno. Nynjší válka má pro malé národy veliký, ba rozhodující význam. Spojenci, zejména státníci anglití a francouzští, president Wilscn prohlásili právo malých národ
a stát; válka
podporované
mecko
jenc
pece
vznikla tím, že Rakousko-Uhersko,
Nmeckem,
se vrhlo
se vrhlo
na malou
Belgii.
na malé Srbsko; NPodle programu Spo-
úkolem války politicky reorganisovat Evropu na základ národnostním. V Evrop, jak eeno, je 27 stát; národností je mnohem více, alespo 60 70; je divný fakt, že nemáme dosud pesné statistiky národ a že ani správného ísla je
—
nemžeme
udat.
Pi
vší
významnosti národnostního
principu národností problém není ješt
tém
Fakt, že je národností
pesn zpracován.
tikrát
tolik,
kolik
je
stát, znamená, že vtšina stát je národnostn smíšená.
Skuten ist
národních stát
je
velmi málo; Andorra,
San Marino, Liechtenstein, Luxemburg, Monaco, Nizozemsko, Norsko a Švédsko (je ást Laponc), Portugalsko a Španlsko (znaná ást portugalského náeí). Jen tyto docela malé a nkolik stedních stát lze pokládat za i
ist
národní;
ostatní
státcvé jsou smíšeni, veliké
malé.
Pravidlem ve smíšených státech jeden
—a
to panující
— tvoí majoritu, národové jsou v minotam rit; jen Rakcusko-Uhersko unicum minority — Nmci Maai — panují nad majoritou
národ
ostatní je
politické,
a
slovanskou a románskou.
Vbec
Evropa národnostn poskytuje ti charakteristické ásti a sice pibývá národ smrem od západu k východu. Na západ jsou vtší státy a vtší národové; vedle nich jsou docela zvláštní národnostní úlomky nebo 10
—
Baskové ve Francii a Španlsku, Keltové v Bretagni, v Skotsku, Walessku a Irsku. Na Východ Je Rusko národnostn velmi pestré; ruské centrum na zbytky
západ, na Kavkaze a severovýchod má znaný poet menších a malých národ. Mezi Západem a ruským Východem táhne se od samého severu [cd Severního Mysu) na balkánský jih (Mys Matapan) zóna malých a menších národ: Laponci, No~ rové a Dánové s Islandci, Švédové, Finové, Estonci, okraj inách na
Lotyši, Litevci, Poláci,
Lužiané, echoslováci,
Maai,
Srbochorvati, Slovinci, Bulhai, Rumuni, Albánci, Turci
(celkem 19).
Malorusové uznají za docela zvláštní národ, pibude o národ více; nkteí jazykczpytcové (i slovanští) rzní Kašuby cd Polák, Slováky od ech, Horní Lužiany od jižních atd. v tom pípad by íslo Jestli se
—
národ ovšem
V rod
této
vzrostlo.
zón
stedoevropské
velikost jednotlivých ná-
velmi rozmanitá; nejvtší jsou Malorusové a
je
Poláci,
stední velikosti Rumuni, Jihoslované, echo-
slováci,
Maai.
tchto národ jsou samostatní; máme státy dánský, norský, švédský, srbský, rumunský, bulharský, ecký, albánský, turecký. Uhry jsou tém Politicky
nkteí
z
samostatný, jako Finsko.
Nesamostatní jsou Laponci, Estonci, Lotyši, Litevci, Poláci, Lužiané, echoslováci, vtšina Srbcchorvat se Slovinci,
ást Rumun,
ek, 11
Bulhar.
akutn jší a nejvtšího významu je samostatnost Polák, echoslovák a Jihoslovan; Pcliticky ne
o
j
úsilí
jsou
nárcdové vtší, národové, již byli samostatní, národové se znanou kulturou (zejména echové), národové, to
kteí by v každém ohledu docela dobe, ekonomicky, politicky i kulturn mohli býti ve svém samostatném stát!
Národové žadavky; ale
o spojení
úsilí)
mají také politické po-
bu se jedná o jistý druh autonomie v jina-
nárcdním stát, nebo ckého
zón
ostatní v této
Tato zvláštní
s
zóna
vbec
nemají politimajoritou tvoící samostatný stát. (Laponci
národ má v
historii
Evropy
význam, ona je také v této vcjn nebezpená pro mír Evropy a ona tvoí vlastní cíl boje. V ní vznikla vojna. Rakousko a Nmecko napadly malé zvláštní a veliký
Srbsko.
Nmecký
»Drang nach Osten« tlaící se dvojím smz Pruska, druhým z Rakouska je trvalým pokusem podmanit si národy stední zóny; práv proto, že jsou menší a slabší a že se pcsud nedovedli trvale spojit. Nmci, Pruskc-Rakousko, jeden národ po druhém snaží še zotroit stará taktika Horatia Césara
—
rem — jedním
—
divide et impera,
S druhé
Rusko taktéž postupovalo proti této zón malých národ. Plnjší rozbor problému malých národ zabýval by strany, z východu,
ješt mnohými spornými a zajímavými body; o této orientaci musí býti ješt pedvedena jedna otázka. se
Národnostní princip vyžaduje 12
totiž
národní rovno-
právnost.
To znamená, že národní
národ musí
býti
Neekám
kých.
individualita
uznána vedle individuality
scholastické námitky, že
malých
národ
veli-
na p. Zyrjané
v Rusku nemohou pece žádat samostatnost jako Poláci nebo echové; rozumí se samo sebou, že malí a menší národové hospodásky a vojensky jsou práv slabší; také kulturní
(školy
instituce
skrovnjší. Avšak individualita
pes
atd.)
malých
tyto kvantitativní rozdíly kulturní
uvdomlých národ
Malí národové jsou
lému« lovku; tohoto malého
je
národ budou
» analogií «
je
rovnoprávná.
k tak nazývanému »ma-
zásluhou socialismu, že vybojoval pro
lovka
— a práv pro nho — politickou A
stejn bží v mezinárodním práv a politice o uznání »malých« národ. Je proto smutný fakt, že socialisté, demokraté a liberálové nedovedou pochopit demokratický význam principu národnostního, zejména v otázce malých národ: spravedlnost sociální a politická vbec vyžaduje se pro slabé proti silným, pro malé lidi, pro malé národy. Je a
již
i
sociální rovnoprávnost.
pedsudek najm nmecké, pedsudek A že skuten bží jen o po-
smutné, že ruští socialisté bez kritiky pijímají imperíalistické
reakcioná litický
buržoasie,
a absolutistv.
pedsudek, o
politickou
povru, myslím
—
i
z této
skizzy musí býti jasno.
A
je tudíž také jasno, že spojenci, prohlásivší
rovno-
právnost malých národ, opravdu bojují pro demokracii a pokrok.
T. G. Masaryk.
13
Profesor Masaryk hostem eskoslo-
vácké stelecké brigád y.*) (echoslovák,
ijel. Pijel,
Jl
z
roc.
oí
všech tch,
íslo 107. z
3.,
znlo ze všech s
19.
srpna
(1.
úst a radost
záí) 1917.)
vyzaovala
kterými jsem se setkával toho dne.
vyprávli o tom bratí z prvého pluku. Jíž je tu, ujišoval mne horliv jeden z vojín. Ano, pijel, pijel skuten námi všemi tak dlouho toužebn oekávaný a vroucn všemi milovaný náš vdce prof Masaryk. Pijel
již,
.
Pijel za námi, pijel podívati se na eské, svobodné
eské
vojsko, které
s
takovou nedokavostí ekalo na
jeho píjezd a které zachváceno bylo nesmírnou radostí
pi prvých uritých zprávách
o pibytí milovaného
vdce,
echoslovácká stelecká brigáda je rozložena ve dvou vtších vesnicích Ukrajiny. Nádherné okolí, plno zelen a strom, nescházejí ani rybníky a malý potek. Všichni cítíme se jako doma, je nám jakoby sem pevezen byl kousek drahé naší vlasti. Jenom svatý Petr jak se zdá, naším revoluním hnutím. Práv tehdy, kdy eské vojsko s takovou nedokavostí ekalo svého hosta, spustil se silný déš, který po celý den ne-
ne pátelil se ješt
s
Oznaení »bngáda«
není zcela pesné. Byla tehdy již dizvaná I. eskoslovenská stelecká divísc M. J. Husí, jež mla 3 pluky úplné a jeden tvoící se. •)
vise,
14
ustával.
Masaryk pijel drahcu do
msteka
P.,**)
kde
na nádraží pijat byl velitelem brigády, veliteli pluk a estnou stráží. Z nádraží odpravil se do vesnice, kde je ubytován prvý pluk. Vojáci vykukovali
bude
mén
pkná
Déš
mokí
neustával po celý den ze stodol
a
i
veer.
opakovali:
»To
paráda, tc se Masaryk málo potší !« Nic-
na druhý den ráno bylo všem leheji u srdce.
Usmálo
se
slunce a spolu pišel rozkaz odpraviti se
na pehlídku.
pkn
vybraném míst. U vchodu na slavobrán stkvl se nadpis »Na zdar!« a vlály ervenobílé i husitské prapory. U stedu byla Brigáda rozestavila se na
zdobená chvojím a husitskými znaky. Hudba hraje intrády a prcf. Masaryk vjíždí do stedu brigády doprovázen brígádním velitelem pluk. Mamontovem,
tribuna,
leny Národní Rady i nkolika místními hosty, mezi nimi hrabtem V. Znjí eské povely, prapory sklánjí se, všecky pluky vzdávají zbraní est vdci revoluního hnutí. Naposled vzdává est i prvá eská dlostelecká baterie. Masaryk se usmívá i objíždí v koáe jednotlivé pluky, oddlení strojních pušek, pionýr, dlostelectva atd.
Zdraví se
s
jednotlivými oddíly, které odpovídají
boulivým »Na zdar!« Pak vojska shromažují se okolo tribuny, kde místo zaujímá prof. Masaryk, pedstavený vojsku velitelem brigády. Masaryk vlídn se usmívá, a když zavládlo ticho, promlouvá k shromáždným v hlavních rysech **)
Polonnoje
toto:
na dráze Kyjev-Woloczyska.
15
Pozn. vydav.
Bratí!
Dkuji Vám
í
panu plukovníkovi za pivítání.
Chci íci jen nkolik slov o tom, co znamená
To nemohu
eský
voják
tom já nevoják podati úsudek. Toto vaše shromáždní znamená, že eský národ stojí v revoluci proti Rakousku a Habsburské dynastii. Majorita celého svta vyslovila se proti Rakousku a Nmecku, celé lidstvo protestuje proti rakcusko-nmecké politice. Já nechci nic více dosáhnouti než pouze to, aby si byl každý vdom, pro bojuje a vy zde všichni to víte. Rakousko vyhlásilo válku Srbsku. Stát 51 mil. vrhl se na stát 4 a pl mil. z dvodu, že národ srbský je nebezpený rakouskému státu. Bratí Srbové mohli by býti hrdí na to, jak vysoko je Rakousko ocenilo. K Rakousku pipojil se 70 mil. národ nmecký, který spolen s Rakouskem vrhl se na 4 a pl mil. národ srbský. To byl zloin. My známe Rakousko a jeho protislovanskou politiku. Za národem srbským stálo v prvé Rusko a postavilo se po bok bratrského Srbska i vyhlásilo válku Nmecku a Rakousku. Na stranu, kde bojovalo se za právo, pipojila se Francie i Anglie. Tak zde.
slavnostní uvítání, ta paráda, o
ad
povstala válka Slovanstva proti
meckému panovaství
Germánm,
a dnes bojuje proti
svt. Jak vyhlásilo Rakousko válku?
nám. Rakouská
Nmecku
ncelý
Bcznásaproti
vláda neradila se ani
V
proti
s
jedním
eským
tom je zloin, v tom je ta rakouská perfidie. Rakouská vláda znala, že každý eský politik vyslovil by se proti válce se Srbskem. Proti válce vyslovili se v první eští vojíni, kteí byli posláni poslancem.
ad
16
D
Srbska,
li
vzdávali se
hromadn. Bratí! Vzpomete
v roce 1912 byly naše sympathie na stran Srb a ulhar, My posílali jsme do Srbska celé vagóny po-
,
ebných vcí,
Vy
peníze.
A
íští
3
ml eský
za krátko potom
V
si
tom byla
proti
nám
vy-
voják stílet do
nejvtší períidie. Však
ta
vojáci odpírali poslušnost a celými pluky pecházeli
Srbska,
akousku 'eré
tehdy netroufala
ale
•bského národa.
milosrdné sestry
že rakouská vláda tžce nesla tyto
víte,
2ejné projevy, .oupiti.
jsme lékae,
posílali
Vy bratí, pokraujete v jich píkladu proti Vy jste eské vojsko, vojsko, a Nmecku.
tm
protestuje proti
:)mýšlelo a jak pochopilo, co
úkaz v
tisících
Co Rakousko
bezprávím.
my
obtí, které byly
chceme, toho máte
dovleeny do
žalá
které byly pro svoje prctirakouské sm^ýšlení popra:vány.
tte
skací u
v novinách, kolik bylo provedeno kon-
eského
lidu?
eský dlník
a
eský lovk
2smí dnes projeviti svoje sympathie. Polský poslanec aszynski, 1
s
naklonn
naší politice
a
který
vládou rakouskou ne v takové cposici, prchíásil ve
lmovn, 3
který není
—60.000
že v Rakousku za této války bylo popraveno lidí.
To
je
úžasné, to jsou obti strašné, toto
íiznání je veliká brutálncst, na kterou
cmenouli.
To
my nesmíme
za-
vše volá o pom.stu. Dnešní program válcí-
Mír pro budo ucnost. « Ale s nároem nm.eckým. není možný mír, s ním nutno bojovati ž na n ž. A n o, n ž na nž, až dokonce, ož n ení nelidské! B ratí! Ped vámi stojí nech stran
je heslo:
:>
17
2
Naše povinnost káže nám prcto bojovati až do smrti. My dnes musíme všichni do jednoho státi proti Rakousko-Nšmecku. Rakousko je dnes poprušteno, je istým sluhou Pruska. Rakouská armáda, jak vy sami dobe víte, je promíchána nm.eckou. Stát a dynastie, která vzdá se vojska i politiky,
pítel, který není sentimentální.
Víde, sluhou Berlína. Rakousko samo donutilo nás k protestu. My
není státem. Proto je Rakousko,
Tím
již
nemžeme
takové Rakousko nechceme,
—
pijímati a sto-
zásadn proti nmu, R. 1526 echy a Uhry spojily se s Rakouskem dobrovoln. Je tedy podle práv
jím.e
a
Mli jsme jen spolenou nmecký potlail husitství,
zákona náš národ samostatný.
dynastii, nic více.
Když císa
když nárcd byl pokatclitn a Jezuité vtloukali nám náboženství katolické, upadla i naše kultura. Habsburkové konfiskovali nám tehdy tyi ptiny pdy a odevzdávali
ji
nemla
do rukou cizácké eládce, která
nic
spoleného s eským národem. Pišel rok 1848. Ferdinand uznával práva eské koruny. R. 1859 znamená sliby
eská
echm,
krví kupují se vítzství v
krev tee za Rakousko
ze všech slib? s
jejich
Maary
a ne
v 1866. reku.
i
Habsburkové vyrovnali
Uhrami
rakousko-uherský.
A
—
r.
se s
A
Itálii.
co bylo
Maary
—
1867 a vznikl dualismus
toto nebylo nic více než organiso-
vání násilí proti nám. Palacký tehdy vyslovil se: Byli
jsme
ped Rakouskem, budeme
šel stálý boj
i
po
nm. Od tch
dob
konstituní proti Vídni a v 70. roce císa
Frant. J, vydal reskript, ve kterém uznal všecka naše
18
>ráva a
^le slibu F, J. ile
vlastní
nedostál.
I.
in
je
Habsburkm, Habsburkové
1914. roku, ekli jsme
r
To
pracovali pouze systémem
lování
eského
že se dá korunovali za
slíbil,
konen
ch kompromis
a toho strachu
lám vyznávám se
ped
krále,
hanebný, nízký, za dlouhého pa-
lži
a falše.
jasn, že
ped
A
my,
je již dosti
Rakouskem. Já
vámi, že jsem dlouho myslel, že
dá Rakousko petvoiti v stát zbudovaný na demckraických zásadách. Ale poznal jsem, že poctivosti nedá
le
oekávati od Rakouska již v 1907. roku, kdy byl sem po druhé zvolen do íšské rady. Od té doby také itál jsem již v píkré c posici proti vlád. Stál jsem píkré opcsici proti zahraniní politice, kterou Rale
'
kousko vedlo,
proti organisovanému násilí,
proti
falši
A
když 1914 Rakousko vyhlásilo válku, byli jsme lepipraveni. A když picházely zprávy, že eští vojáci ;dpírají Rakousku povinnost na válených polích, že vzdávají se do zajetí, aniž by kdo díve byl mezi nimi igitoval, když slyšel jsem, jak jednají moji voliové, ehdy ekl jsem sám sob: »I ty musíš vykonati svoji )ovinncst nyní,« A dnes, kdybych byl mladší, stál bych :u mezi vámi jako voják. Ale i já bojuji. Všecko to, co lži.
i
^y
zde dláte, všecky
naticky,
;vtu.
úspchy my
vykládáme naše požadavky
V te,
brati,
íde smrt na bojišti o
-j^aše
ti
je
mít
i
r\
o n
smrt estná,
^
spracujem.e diploa
pání celému
1^1^
je to
gtranpl
smrt lepší než
strádání hladem a žaláování Habsburky,
3evn, že dcbudete dalších 19
úspch,
že vaše
Doufám
ady
se
v krátké
dob
u Zborcva
bujeme.
zmnchanásobí. Ruská vláda po dkazech
má k vám dvru a dá nám všeho, co poteMá k vám dvru vláda, tšíme se dve
vrchního vojevdce.
My
zvítzíme a proto na shledanou, brati, ve svcbodných echách a svobodném i
Slovensku.
Plukovník Mamontov,
velitel brigády,
podkoval
prof.
ei
Masarykovi i v krátké a obsažné vybídl všecky k svornosti a slibu, že všichni vrni jsouce starým husit-
ským tradicím, posíleni duchem starých božích bojovník, pijdou za prapory husitskými a strašní nepíteli, praví boží bojovníci 20.
století,
neustanou díve, dokud
vrah nebude pokoen a prapory husitské nezavlají nad
osvobozenou eskou
milovanému
prof,
ské znaky v
vlastí.
»Pislibte na šemu diktátoru
,
donese í e husitsvobodnou echii!« Hromové Masarykovi, že
»Na zdarl« je odpovdí na slova plukovníkova. Celé shromáždní obnažuje hlavy a pje: »Kde dcm.ov mj .« Na to pluky a oddíly znova se adí a za zvuk »Hej Slované* procházejí slavnostním pochodem ped prof, Masarykem. Po skoneném defilování prof. Masaryk sedá do koáru a ješt jednou objíždí všecky ady, loue se s jednotlivými ástmi. Mává kloboukem, uklání se a hímavé »Na zdar!« letí za ním jako vlny rozboueného moe, které nikdo nemže zastaviti. Masaryk ,
i
.
hosté odjíždjí, vojáci vesele se usmívají, jsou šastní,
že vidli »tatíka Ma3aryka«.
dobe
dopadlo, že
Jsou hrdi, že všecko
Masaryk byl spokojen, když pehlížel 20
eské revoluní vojsko, které vyrostlo z myšlenek, Ueré tu a doma rozséval. A na rozlouenou s ním zaíDrvé
pti pochodové písn. Snad ješt uslyší, vždy ioár dosud úpln s oí nezmizel. Snad uslyší jejich 3Íse, jejich srdce, která letí s ním, která patí jemu lají
svobodné echii,
V
poli,
dne
4. /1 5,
srpna 1917.
21
J. J.
Bohuš.
e c
(Beseda (echoslovák, ro.
JN yní
3..
hy s
a
prof.
P
o
1
s
k
Masarykem.)
íslo 107, z
19.
Kyjev známý uenec
v
a,
srpna
záí; 1917,
(1.
hned na poátku války uprchl do Paíže, aby tam, volný od
bdlé
dlí
a politik, který
kontroly a terorismu rakouské vlády, bránil práva
svého národa proti Vídni, proniknuté prušáctvím až do morku.
Mluvíme
o
profesoru
Masarykovi,
vdci eských
realist.
Jeho válené vysthovalectví vyplynulo z týchž dvo-
d,
které také nejlepší polské politiky v království Pol-
ském pivedly k opuštní
vlasti,
aby ve vyhnanství, v Pe-
trohrad, Londýn, Paíži, Švýcarsku,
k osvobození
a sjednocení Polsky ve
ím,
shod
s
pracovali
mocnostmi
dohody.
Velký eský vlastenec pochopil tak jako tické znovuzrození
eského
státu ve spolku
oni, s
že poli-
Nmci
bylo
by jen chimérou, že v nejlepším pípad byla by to zdánlivá svoboda. Pochopil, že teba jít do dobrovolného vyhnanství, aby v celé plnosti mohl sloužit velikým
ideálm svého
národa,
Nyní Masaryk po delším pobyté ve Francii a v Anglii zdržuje se v Kyjev, aby crganisoval innou úast esko22
slovenských dívisí v ozbrojeném boji
s
Nmci
a
aby
pscbil na další vývoj eskoslovenské revoluce, která ješt ne\^'pukla velkým pcžárem, ale tlí stále, znepoko-
Nmce
svým supi avým dýmem vojenské obsírukce. Pobytu prof. Masaryka nad Dnprem využil jeden ze
jujíc
spolupracovník »Dzíennika Kijowskiego«, aby ních úst vynikajícího
o snahách
A
tato
náské
eského
eského národa
rozmluva
stala se
interviev/y,
politika uslyšel
a o jeho
ním
stala
se
z vlast-
zprávy
pomru k Polákm.
více než
obšírnou
obyejné
zpovdí
novi-
ná-
ech,
rodní duše
Masaryk zaal tím, co mu nejvíce leží na srdci: uznáním rekovncsti polské a eské divise, bojující na ruské front proti Rakousku a Nmcm. Sdlil také dopisovateli,
že ve Francii se tvoí
další rozvoj té
eský korpus
a že to je
revoluní innosti, která zaala v echách
hned po výbuchu války. eské pluky odpíraly poslušnost, anebo se vzdávaly do zajetí Srbm a Rusm. Tato pasivní revoluce byla opravdu lidová a národní. Celý národ eský stál za ní a jeho nejlepší synové, jako Kramá, Kloíá a mnozí jiní, práv za to trpli nebo dosud trpí v žaláích, »Pruský pangermanismus«, pravil Masaryk, »pedevším pohltil Rakousko-Uhersko a takové Rakousko »pro forma «
my
podporovat
nemžeme, ba už
smíme. To znamená naše revoluce, vojsko, bojující na bojišti Politika
Rakouska
vi
to
ani ne-
znamená eské
ruském a francouzském. Slovanm byla vždy nepoctivá 23
a nyní
naprosto závislá na pruských
je
váika musí
konen
vlivech.
lidem cievnti oi, musí je
Tato
pesvd-
Rakcusko-Uhersko je mrtvola umle udržovaná pi život berlínským uskokem, Rak:usko-Uhersko je it, že
tak slabé a neduživé, že bez pcmcci
by už dávno
rozbito
Ruskem.
Vždy
porazili rakouské vojsko a jen
Mackensen
s
nmecké íše i
bylo
Srbové na hlavu
pomocí Hindenburg
Ale práv tato slabost habsburské monarchie dala jí úpln do rukou Prušák. Proto jsem se v této válce pipojil k naším eským vojákm, proto jsem se postavil proti Vídni a Budapešti a pracuji ze všech sil pro vítzství spojenc. Domáháme a
byli zdrceni.
úplné nezávisí icsti eských zemí spolu se Slovenskem. Pijímám.e úpln právo se
sebeurení národ, víme v možnost reorganísace Evropy na národnostních základech. Rakousko-Uhersko pekáží tomuto úpln pirozenému právu a proto musí být rozdleno na své pirozené ásti,
A
jak
si
pedstavuje Masaryk samostatnost esko-
slovenského státu?
Na
mnohých národních
zájm hodn
dává on pirozen cdpovd* trochu všeobecnou a snad vzhledem k rzným otázkám, svázaným s touto válkou, a k rznorodnosti tuto otázku
nejistou, ale ve svých
zásadních myšlenkových základech
úpln
správnou,
»Samostatnost eskc slovenského státu pedstavujeme si
v organickém spojení
s
osvobozením celé Polsky a
všeho jižního Slovanstva. Tyto ti úlohy podm.iují se vzájemné a tvoí vlastn jeden politický program.
24
Na
pomru ech a významný fakt, že n-
?4asaryk rczhcvoHl o
to se proí.
Pclska v djinách a upozornil na
mecké nebezpeí vytvchlo tsnou vzájemnost cbou
eské
tur,
kul-
a polské, a že vlivy polské literatury a vliv
pispl k
polského pcvstaleckéhc heroizmu vání
ech,
kteí v
být
nejen
zedníky
zrevoluciono-
dovedou vojáky své
této válce již dokázali, že
kovái,
a
nýbrž
i
vlasti.
Vbec
rozdíly, dlící
echy
a Poláky, jsou stále menší.
Aristokratizmus Polsky náleží
kratický vývoj je stále rychlejší a dle slov
vých »socialismus
je
demoMasaryko-
minulosti. Její
již
nyní stejn u
Polák
jakc u
ech
na polovic rozhodným, politickým initelem«.
Jablkem sporu mezi echy a Poláky bylo díve eské rusofilství, ale nyní, když carismus byl revolucí zvrácen, padá tato píina dívjších politických nedorozumní a spcr. »Já aspo mohu tvrdit, že jsem carismus nenávidl nemén než Mickiev/icz, který se nemohl ubránit zoumyšlenky, že snad
falé
carem Já
vdn
se Poláci smíit
je
m.ohou spolu
vím,
kouskou
s
pro polský národ pouze ,
.
.
Ale po ruské revo-
naší rusofilskou politikou.
podtrhuji slova Daszyského, který ve ví-
deském parlament také
bh
a ne spravedlivým otcem
mohou
luci
i
s
že nyní Poláci docela
námi provádt slovanskou
politiku.
Já
že Poláci pochopí a schválí naši protira-
politiku.
upozornil na
prohlásil,
to,
Týž Daszyski pi
jisté
píležitosti
že v Rakcuskc-Uhersku za války bylo
25
utraceno 30
—60
tisíc
To
lidí.
je
Rakousko! Železo a
krev, jak íkal a jednal Bismarck,«
Masaryka, který
vdc
je,
jak známo, jedním z duchovních
radikálního svobodomyslného
napluje
v echách,
jistými obavami to, že protikierikální stano-
visko jeho národa
echami
smru
mže
být
píinou
a katolickou Polskou a
mže
jednotné politické fronty
nepátelství mezi se stát
pekážkou
v další praktické
k obrození obou zemí. Ale Masaryk hledí eský protiklerikalism vysvtlit jezuitskostí Rakouska a dodává, že »práv Poláci musí
práci
odlišovat katolictví, pravé katolictví od klerikalismu a jezuitství«.
Vzhledem k obrovskému významu, jaký by
ml
pro
nejtsnjší pomr mezi echya Polskou, opený na vzájemné dve, do-
oba
národy
co
cházející snad až
—
Masaryk k myšlence federace aby co nejdíve byl dohodou vyízen
doporuuje také, druhoadý spor o Slezsko, který dle jeho názoru má spíše význam hospodáský (slezské uhlí) než národní.
»My
i
Poláci smi-ujeme
k témuž cíli a musíme se ho Bez svobodné Polsky nebude
domáhat spojenými silam.i. svobodných ech, ale i bez svobodných ech nebude svobodné Polsky. V našem zájmu je, abychom jedni i druzí byli co nejsilnjší, a v tom nám nemohou pekážet otázky druhoadé. Mohu íci, že od samého poátku stále
stejn vysoko se svobodou 26
ech
a Slovenska sta-
vél
jsem požadavek sjednocení a osvobození Polák,
Srb, Chcrvat láci,
Slovinc. Je
jisté,
eši
že my,
jako nejbližší sousedé dojdeme po válce k
zásadní i
i
dohod
a Po-
njaké
v otázkách hospodáských a snad
vojenských. Prozatím pracujme ze všech
sil
k vítzství
spojenc a jich vedoucích politických myšlenek. Tak vypadá v nejhlavnjších rysech politické »credo« jednoho z nejznamenitjších eských uenc a pracovník, který všeobecn je považován za »genia politinašich
ckého realisniu«. Jsa dalek
sn
a doktrináství, je
Ma-
skvlým typem praktického politika, který v zapletených pomrech rakcusko-uherské monarchie vždy saryk
vyznamenával smyslem pro praktinost, ale zárove nikdy nespouštl s oka všelidské ideály, a chápaje dobe všecky nepostižitelné možnosti mezinárodního života, pedvídal tento obrovský pelom Evropy, který zaíná se
splovat a dochází k vítznému cíli. Je tžko pedvídat, zdali v dalším vývoji pomry eskopolské se budou rí)zvíjet tak pímoae, jak si pedstavuje Masaryk, Pipouštíme, že ve vývoji nového se
života
hráze,
národ mohou že
naprostá
se vyskytnout
vzájemnost
rzné pekážky
nebude
mezi
a
námi
vždycky možná, ale základní linie nejbližší politiky musí být pevná a jednotná k prospchu obou národ. A potvrzujeme také s opravdovou radostí, že celý zásadní názor Masarykv na obrovský proces evropské pemny, jehož jsme svdky, tsn se shoduje s vtšinou polského národa a jeho nejzralejších politických vdc. 27
Prcniášení »Pclskéhc kcla« v
ejném mínní sjezdu v
ve-
království Polského a resoiuce polského
Moskv
rovnobžné
Krakov, pevrat ve
jsou ne
jsou ideové
i
j
výmluvn jším dkazem,
taktické cesty
(Dziemiik Pokki,
ech 12.
a
srpna
jak
Polák. 1917.*)
*) Autorem interwievu je polský žurnalista a spisovatel p J. Bandrowskí, jehož sympatická kniha o eskoslovenském vojsku >Bílý lev< našla u nás tolik nadšených tená. Pozn. vydav.
28
)
pedsedu eskoslovenské) N á r o d n e
Re
i
.«
Rady d
rž
a n á v
prof.
Moskv 15.
T. G.
na Tu d
augusta
Masaryka, o v o
1917.
(Sieno grafický zápis dr
(^Slovenské Hlasy* ro.
1..
.
10,
m shromáždní
J.
Kudelu
ze dne 28. srpna (10. zán) 1917).
Dvatábcry. V slovanskom
mne ho
mnoho nového. Vojna má pre Slovanov velký význam. Naším ciercm musí by vyjasnit si dokladné aký má význam táto svsvte tvoí
sa
a
tová vojna. Vojna všeludská, svtová v tem smysle, že
Nmecku
Rakúskc-Uhorsku a dvcm ích spojencom shlukli sa skoro všetky národy svta v jedno. Celá Tudstvo rozdlilo sa na dva tábory a tábor, v ktorom sa nacházamie m^y, tvoí chromnú vášinu. Už pcdla parlamentárnych a demokratických princip cv vášina vždy proti
a
ixzhoduje politicky, a preto niet žiadnej pochybnosti, že
ohromná vášina lovenstva proti
Nmecku
hlas boží,
hlas
volá ííež proti
sa vyslovila a vyslovuje
a Rakúsko-Uhcrsku.
A
ak
chrcmnej vášiny celého
Nmecku
a
v^'^znam tohoto boj a.
29
je hlas
ludu
lovenstva
Rakúskc-Uhorsku.
To
je
r
lcvcenstvo Nová
sa organizuje.
epocha, nová doba celého
lovenstva
sa zaíná.
malým, opovrhovaným Srbskom, isté, že Nmecko mu pomože, vrhlo sa na 4 milionový národ, ale za týmto národom stálo Ruskc a spojené s Ruskom Francúzsko, pipojilo sa Anglicko. Italiansko, Japonsko, Amerika, ína celý svt stojí teraz proti Nmecku a Rakúsko-Uhorsku. Nikdo sa nenazdal a najmenej vinníci tejto vojny, Vojna zaala sa Rakúsko-Uhcrgko
s
—
o
sa z nej vyvynie, táto vojna
má práv
zaíná myslet o voji.
o bude. A
až teraz chápeme, že
svcjej organizácií o
my
lovenstvo svojom alšom vý-
ten význam, že celé
DosiaT toho nebole, teraz
mžiku, v ktorom.
my
tu
prvý raz, že v okavojn, v celom, svte
je to
myslíme
o
sa myslí o nej a m.odzcg všetkých mysliacich ludí obrá-
tený
je
výhradné k tomuto problému .Všade národy, ích
vodccvia
zaíná
premýšajú
o tom,
o
sa organizovat ako celok.
má by. lovenstvo lovenstvo si upove-
domilo, že je organickou bytnosou, ceíosou.
Do
týchto
ias nárcdy nehrály takú tilohu v organizácii ludstva, ako teraz zaínajú hra. Ludstvo do dnes bolo organizované
nová doba, asi od 18 stoIctia, vyznauje sa práv tým, že národy sa organizujú ako prirodzené asti lovenstva. hovoíme o loveenstve, o celku ludstva, vtedy hovoíme o národoch. štátroi a církvamá, ale
Ke
lovenstvo, je to
to sú
národy, organizované ako celok.
nové: Princip národnostný,
30
cit
národnostný.
A
to
Mimo
státu,
mimo
nizacii organizuje
stvo musí
národcv.
mimo hospcdárskych a iných orgasa národ, nárcdnos a Euvopa. Lud-
církve,
by
súhrnná crganízácia všetkých jednotlivých Tg je v tejto vojn program spojencov,
A
zvlášt anglickí a americkí že aj malé nárcdy a státy
státnici vyslovili zásadu,
majú také práva
ako
vké. Stát Nárcdnos
a
je
národ, musí
by
jedno,
sama v sebe demokratická.
sú crganizácie viac menej
aristokratické.
Stát a církev
Národ, ako
po pípade i protištátna. Práv pretc, že státy a národy nie sú jedno a to samé. Dcsial' v Evrop a nikde inde niet isté nárcdných ích je štátov. V každom státe žije viac národov a vždy viac menej ujarm.cná. A práv ide o to, aby státy a národy boly totožné. to preto, aby odpadly všetky píiny k vojn. národnost, potlaovanie národnosti, to bol posial' hlavný dóvod a píina k vojnám. Ruská rcvolucia vyslovila zásadu sebatc je jej zásluha urenia národov. Toto heslo ruské revolucie je len pckraovanie toho vekého hesla, ktoré vyslovila francelek, to je organizácia demokratická,
ás
A
Ve
—
—
j
cúzská revolucia: slobcda a bratrstvo jednotlivcov, individuí.
Ruská revolucia vyslovuje zásadu
To
rovnosti, brat-
aby sem tak povedal heslo, oficiálný program spojencov v tejto vojn. stva a slobody všetkých národov.
31
je
ciicialné,
o chcú
dosiahnu Nmci?
Hned na poiatku
vojny
nmecký
nmecký
císár,
kancellár, nemeckí politikovia vóbec sa vynasnažovali,
aby tiito vojnu svt považoval za boj germánských náCisár Vilhelm sám^ a zvlášt rcdov proti Slovanem. kancellár Betliman-Hollweg objasoval, že Nmci bojuj proti Rusom_ a proti panslavizmu a ešte doslal' Nmci
Maai
v Rakúskc -Uhersku vravievajú o boj proti panslavizm.u. To není dnes správné. Nielen Rusovta a Slcvania sú dnes proti Nemcom. Proti nim stoj a dnes a
Francúzi a Anglianía,
teda
románské a germánské
národy, není to len boj Slovanstva a o
mnoho
širších
ale boj
rczmerov a hlbšieho významu.
toho, že celé ludstvo sa
musíme
Nmecka,
uvdomit
zaíná
— m.ajú
organizovat'.
A
sice
Nmci
—
verké ciere a plány. Krátko povedíac, ích plán oznauje sa heslem: »Centrálna Europa« znaí Nmecko, Rakúsko-Uhorsko, Turecko s Balkánem, ako jednotný celok, který by ešte pritiahcl niektoré vcdrajšie asti: Ruské PoFskc, Malorusko, na západe snad Hollandsko atd. To je pangemnánto
si
tiež
o
tko
ako centrálna Europa. D'alej Nmecko tým že pripútale k sebe RakúskoUhorsko, pevládlo Balkán a Turecko, otvorilo si cestu do ský plán. Pangermanizmus, tc
je
nad Azicu. Tentc nmecký plán, vychodíaci hlavn z Berlína, ale podpore váný z Viedne je, aby tc bývalé malé Prusko stale sa vekou svtovou Azíe a chce vládnut
ríšou,
i
zvlášt v Azii a v Aírike. 32
Nmecko, ako
to ozna-
uje železniná iara
ma
Afriky. Chce
Berlin
—Bagdad
veké kolonie Nmecko nebojuje
a
ako Francúzskc,
také
Anglicko a Rusko,
aží do Azie
len proti Slova-
nem, Rusom, ale tiež proti románským a germánským národem; Francúzom a Anglianem. Píina je jasná.
Rusko je už stoletia aziatskou ríšou, Sibír, centrálna Azia už dávno patí Rusku. Rusko je najvášia svtová ríša,
hlavn
sko tretia
ríša
vká
svtová
ríša.
Nmecko
svtovou má ohromný hospodá-
Ono male a nemálo dos kolonií
ríšou nebole a neni.
sky vplyv, ale
aby vedla ostatných sa
usiluje,
To
to\'cu
ríšou.
medzi
Nmeckem
je
plán
a
teda,
dosial'
pete Nmecko
tiež stalo
Nmecka! Pete
a nielen
s
Ruskem,
cúzskom a Anglickem. Bej Nem^cov je
Francúz-
aziatská. Anglicko je druhá,
móžeme pevedaf
len
vekou
sa
sve-
vznikol boj
ale tiež s
proti
Fran-
Slovanem
iastkou, prvou etapou
svtového boj a, koneným cierom Nem.cov je vybudovanie vekej, kelonialnej íše v Azií a Afrike a tým Nmecko bude ovládat celým svtem. Svejou vedou, svojím hospodárstvom, svejou výbornou erganizáciou svcjím militarizmom Nmecko, ak by vniklo do Azie a Afriky, bolo by v Europe na silnjším a pete nad celým svtem panujúcim státem. To je podstata pangermanizmu a tam koení boj všetkých národov proti nmu j
My V na
srn. e
Nmcem
tejto situacii náš
národ,
samom zaiatku vojny
pekážkou. eši
a
Slováci
hnc,
už
postavil sa rozhodne na stranu
33
3
Naši vojáci, vrní slovanskému programu
spojencov.
Rakúsko-Uhorsku. Vy viete, ako sa eskí vojáci vzdávali Rusom a Srbem, ako rakúska vláda zaala u nás prenasledova všetkých, ako pronásledovala zahájili odboj proti
našich politikov, naše ženy, naše dti. Jednoducho prcto,
vrní
že jsme boli
sme
svojm.u
národnému programu
pochopili, co chce docielif
Nmecko
v spolku
a že s
Ra-
kúsko-Uhorskom. eši a Slováci sú v cest Nemcom na Východ. Z Berlína sa musí ís cez echy a cez Slovensko, Z Berlína do Bagdadu musí sa íst cez Prahu. V tom je význam Prahy, iech a Slovenska. Bismark kcdysi povedal, že kto je pánom iech, ten je pánom Europy. Toto zvláštn postavenie v srdci Europy, to robí, že
náš národ je dóležitým politickým initelom.
Pravda neni
to len
ženie, ale aj celá
inou
nasej
zempis, ktorý uruje naša
dóležitosti.
historia, celý
toto naše pólo-
náš vývoj je pí-
Nezabúdajte, že
Nmecko
po-
osmého stoletia od Labe až po Vislu pokúšali o ponemenie Slovanov a iastcne
vstalo tým, že už od sa
Nmci
Pomorskí boli ponmení a Nmecko sa stará stále o to, aby si podrobilo aj ostatných Slovanov, ktorí mu prekážajú na východe a juhovýchode, a sice Poliaci, eši a Slováci, sa
ím
to
podailo. Polabskí Slovania, ako
aj
Juhoslovania.
o
si
my na
to?
eskoslovenský národ vedel odporovat Nemcom, len sopakujme na krátko historiu eskoslovenského ná34
tom usUvinom boH
roda, ako v
ochránit svoju samostatnost.
Ked
s
Nemewni
\tátl
si
ítáte pangcrmánsku
tam my eši a Slováci tvoíme hlavnú kapitolu pangermánskej politiky preto, lebo sme prví na rané, v prvom rad .Oni chcú zgniavif nás echov, a pomocou Madarov Slovákov, ostatné všetko už by išlo Tabkc, literaturu,
My s
to vieme.
Madarmi
tele,
eši v
boji s
Každý
Nemcami
a Slováci
nás to
cíti
vo vlastnej duši a preto nemohlo
by
sa otužili.
z
v
boji
na vlastnoni inak,
ako že
hned vypovedali Rakúsko-Uhorsku poslušnost. A právom spravili tak, lebo naše politické strany tedy boly bezmocné. Po vypovedaní vojny hned všetky politické strany boly vlastn zrušené. Parlament v Rakúsku nezasedal. A práv preto z nášho pudu, 2 nášbo naši vojáci
volistva vyšiel protest proti tejto cielu,
proti
Ide
výboj nému
o
vojn
a
proti
jej
pangermanizmu.
sudbu Rakúsk o-U horská.
Je jasné: nielen zempisnou polohou, ale aj historicky vyniká postavenie eskoslovenského národa, tak ako Poliakov a Juhoslovanov, O tieto tri národy ide teraz v
prvom rad. Polská, juhoslovanská a naša,
to
sú hlavné otázky, ktoré musia byt riešené v tejto válke.
Inými slovami otázka rakúsko-uhorská, lebo my, Poliaci, Juhoslovania, tvoíme skoro vášinu Rakúsko-Uhorska, O existenciu Rakúskc-Uhorska ide, tak sa dá formulovat
význam
tejto vojny, alebo
35
povediac pozitivn, ide
o ^skoslovenskú, o porskú a o juhoslovanskú otázku.
Je jasné, zo zempisné polohy, že my echovia a Slováci v spojení s Juhcslovanmi tvoíme prirodzenú slovanská hrádzu proti nmeckému náporu. Musíme si j
ujasnit*
nakolko ide v tejto vojn o Rakúsko-Uhcrsko.
Ked hovoíme,
ide
o Rakúsko-Uhcrsko, hovoíme, že
echoslcvákov, o Poliakov, o Juhoslovanov. To jedno a to samé, A preto musíme si vyjasnif hlavn
ide o je
náš
pomr
k Rakúsko-Uhorsku.
Ako vzniklo Rakúsk o-U horsko? Obnovme
si
niektoré historické vspcmienky.
Rakúsko
vlastn len od roku 1804, ped tým boly tri samostatné státy: Rakúske nmecké provincie (alpské jestvuje
zem), echy a Uhorsko. Ped tým, v r. 1526 spojily sa echy s Uhorskom a Rakúskom, To spojenie znamenalo, že tri samostatné státy zvolily si
spoleného
krála:
Habsburg bol pánom v nmeckých rakúskych provinciach, bol kráFom eským, a bol kráom uhorským. Ale echy aj Uhorsko boly samostatné, celkom samostatné, len královský rod, dynastia, bola spolená. Len asom, aj to proti právu Habsburgovia pokúšajú sa o centralizaciu týchto troch štátov. Proti tejto
nadvlád jednoho
Rakúska, vypukla eská revolucia, ktorá sa skonila bitvou na Bielej Hoe v 1620 r. Ale to nebola posledná revolucia. Este 1775 r. na Morav valašskí státu, totiž
sedliaci sa vzbúrili a museli
36
by
potlaení
silou.
eský
národ vždy a všade jednal proti siahalo na
jeho samostatncs.
Jozef v znanej
eský snem
Rakúsku,
Maria
akonáhle
Terezia a cisár
miere uskutenili tuto centralizáciu.
1804
r.
To znamenalo, že
je
protestoval, ale nehKadiac na
bolo vyhlášené Rakúske cisárstvo.
to,
Ale v echách obrodený eský národ a tiež uhorské národy, nielen Madari, ale aj Slovania a Rumuni zahájili odpor proti Rakúsku. Ten odpor sa na silné jšie prejavil 1848 r. v revolucii. Habsburgovia boli vtedy donúteni dat echám ústavu, tak zvanú esku ústavu z apríla 1848. Vtedy povolovali Habsburgovia aj Slovákem a podporovali ích v boji proti Maarem. Ale skoro nastúpila Bachovská reakcia, až konen, ked' v 1886 r. Rakúske bole odlúené od Nmecka, Habsburgevia bolí donúteni vyrovnat' sa najprv s Uherskem, vlastn s Maarmi. Vznikol dualizmus. Od 1867 r. už to neni Rakúsko, ale je to Rakúske-Uhorsko. Dva státy. Dualizmus znamená, že maarská m.enšina tam, a nmecká menšina tu, potlauje Slevanev a románské náteraz jednotný stát.
j
rody. Proti
nemecko-maarskému dualizmu
sa Palacký,
echovia vóbec sa vzepeli. V 1867 r. Palacký s Riegrcm a inými prišiel sem do Moskvy a tým dokázali naj-
a
ako rátali na Rusko, dokázali, že pro nás sa stává rozhodujúcou naša národnostná otázka a nie politika Rakúsko-Uhorska. Po 1867 r. zaíná sa u nás v echách boj proti Rakúsko-Uhorsku, lebo dualizmus
lepšie,
neni
ni
vákom
A
iného, ako sprisahanie proti
nám echem,
Slovanem vobec. Sprisahanie 37
N»mcov,
Slo-
Ma-
cíarov
echy, Habsburgské vyrovnali viac
s
zem
Macfarmi, ale
píin vyrovna
Roku
1526 sa spojily
a Uhorsko.
Habsburgovia sa
domu.
panovnického
a
sa
s
s
námi
nie a mali o
námi, lebo Rakúsko,
mnoho to
sú
vlastn echy. Bez eských zemí, perly Rakúska, Rakúsko-Uhorsko není možné. V 1526 r. Uhorsko, to bola len iastka dnešného Uhorska, bolo to práv len Slovensko. V 1526 r. vlastn my sme sa spojili so Slovenskem, preto, lebo ostatné Uhorsko bolo zaujaté Turkami.
Nevanosl
Habsburgckých panovníkov ako známo n^má žiadnych hraníc. My
sme svojou krvou musely vyrvat Uhorsko od Tur-
kov a teraz vierolomná dynastia sa spojila s Macfarmi proti nám. Proti Habsburgom a Rakúsku-Uhorsku je
možná prc nás Cisár
len jedna politika: Ncjrazhodnejší odpor.
pokusil sa v
František Josef
1870.
r.
smierif
echmi, vydal reskript, v ktorom uznává práva a význam eského KráFovstva a slubuje, še sa dá korus
novat,
álc tento
sub
nezadržal.
Tak, ako nezadržal
sFub daný 1861 Slovákom, ked slubil slovenskej deputácii,
že bude Slovákov bránit proti
Madarom,
a
ako
mnohé iné suby. Lebo to bol lovk úplné vrolomný a nionaný. Proti tomuto komplotu nenezadržal ešte ostávalo
nám ni
tohoto boje a tu
íného ako boj.
zaíná
aj
Rok 1914
je
vrcholom
vojenská eskoslovenská revo-
38
iucia, naši vcjaci,
hoci
aj
nmeckých uniformách oo-
v
preli poslušnost a naše vojsko tu v test
Rusku
je živý pro-
Rakúsku-Uhorsku.
proti
Naša revolúcia proti R a k ú s k o-U h o r s k u je oprávnná. My eši To
uznal
a naše
aj
buje, že sa boli
eské
zem
sú po právu samostatné.
cisár František Josef.
I
terajší cisár slu-
dá korunovat eskou korunou.
Rakuskom podmanní.
A
preto
máme
My
sme ne-
právo narušit
Habsburgami a tú sme v roku 1914 úplné zrušili. My už neuznáváme Habsburgov a RakúskoUhcrsko. Táto vojna bola zaatá bez nás a proti nám. Ani jedného eského a slovenského politika sa nepýtali, i schvaFuje vojnu a len so strachu ped námi rozohnali viedeský parlament. Teraz Viede vidí, že spravila chybu. Svolává parlament, aby dáko vynutila aspo donašu smluvu
datoné
s
schválenie vojny, ale naší vyslanci sa nepod-
dávajú, ba ani sa nemóžu, Nikto z nás nesmie zabudnut
ako Rakúsko-Uhorsko pokraovalo u nás doma. Horšíc ako Hunovia a Avarcvia. Študentov, ešte skoro dtí prenasledcvali a vešali preto, lebo našli u nich ma-
na
to,
nifest Nikolaj a Nikolaj evia.
Klofáa, potom
Kramá
a
Naši politikovia,
mnohí
iní bolí
jasno ukazujú,
o
zamyša
s
hodení do vá-
chudobné jšieho námi spravit Ra-
zenia. Konfiskácie majetkov, aj toho na
lovka
ponúc od
j
kúsko-Uhorsko. Vyslanec Daszynski pcvedal, že naj-
39
*
Tuí
ménej 30.000 a skór ešte 60,000
zavraždilo Ra-
kúsko-Uhorsko. Ja by som rád videi toho úprimného
echa
a Slováka, ktorý
by chcel ešte za toto Rakúsko-
Uhcrsko bojovat'. Preto naša revolúcia, náš odboj proti Rakúsko-Uhorsku je oprávnný. My máme to právo neuzná! dynastického spojenia Rakúska s Uhorskom a preto snažíme sa dobi úplnej samostatnosti.
Otázka eskoslovenská medzinárodná.
je
SFúbenou autonomizaciou a federalizaciou sa my ncmožeme uspokojit. Naša otázka a to je velký pokrok stala sa na základe odpovdi spcjencov na notu
—
—
presidenta Wilsona otázkou medzinárodnou. spojenci slavnostn vyhlásili,
že
Srbska a PoFska musia
by
gická,
zého panstva
tým
aj
eši
tej
nóte
popi obnovení
Bel-
oslobodení spod cud-
To vyhlasujú
a Slováci,
V
všetci spo-
eskoslovenská otázka otázkou medzinárodnou. To není už vnútorná otázka RakúskoUhorska, ale otázka medzinárodná a my m^áme teraz právo odvolávat sa na spojencov, aby dodržali svoj jenci a
s;'ub.
A
ja
sa stala
verím, že oni dodržia.
R akú sko-Uho
r s
ka už nict!
Rakúsko-Uhorska vlastn už ivarol,
Uhcrsko
ponížený je
sluha
niet.
cisára
pohKené Nemcckom 40
Teraz
Vilhelma. a preto
je len cisár
Rakúsko-
my tým
m>*"ej
uznáva
poprušlné RakúskoUhorsko. A co bolo Rakúsko-Uhorsko ped tým? Nenárcdný umelý stát, kde menšina panovala nad vášinou. Teda stát vyslovené nekonštitucionálný a nedemokratický. Rakúsko-Uhcrsko to znamená dynastiu a dvo, šlachtu, generálov, hierarchiu a vysokú búrckraciiL Národy nemalý vplyvu a teraz ony už nechcú ni ma e Rakúsko-Uhorskom, A hlavn náš národ, moženie, ba smieme
o
také
vravia ochránci Rakúsk o-U horská?
Ja viem, a upozcrujeni na vrženccv Rakúsko-Uhorska s
nimi
neho
tu,
i
to,
že všade najdeš pri-
austrcfilov,
stetneš se
v Anglicku, vo Francúzsku, všade.
druhu,
predsa
—
a
oni' hovoria:
je len silné, dívajte sa,
í>To
Sú
róz-
Rakúsko-Uhorsko
ako vedelo sa urža v
tejto
vojn. To dokazuje, že má životnú silu.« Oproti tomu ja hovoím; Rakúsko-Uhorsko bolo dva rázy porazené Ruskom. Ruse via boli už u pri Krakove, druhý raz pri nástupe Brusilova v 1916 roku, ale aj Srbsko porazilo Rakušanov, a to znaí, že životné sily niet. Až i^íemci mu pišli na pomoc, len tým sa udržuje. My dopúšfame, že Nmci sú vermi silní. O tom nikdo z nás nepochybuje, ale Rakúskc-Uhorsko je len z milosti Nj
mecka
my
ke
takému RakúskcUhorsku. 60.000 naších udí museli povraždi v žalároch a na šibeniciach, aby sa Rakúskc-Uhorsko mohlo udržaf.
a
tým
To
moderného
je
viac
sme
Hunnov a Džingischana a nie sila Mne asto hcvorievajú moji priatelia:
síla
státu.
proti
41
^y eši
ste najkulturnejší
národ medzi Slovanmí, snad*
ako Nmci. To dokazuje, že Rakúsko vám li nespravilo, pomohlo vám k tej kultúrnej a hospo* dárskej výške a preto iste móže sa nájs dáky zpóíulturnejší
íob pre
spoloné dorozumenie a
)dpovedám:
My
v
boj
proti
spolužitie.
Nemcom
a
Ja na to
Madarom
stali
sme z vlastných sil tým kulturným národom, a my íme tým kulturným národom už dávno boli, už vtedy, ce sme boli samostatní, my len pokraujeme v našich lárodných tradiciach a Rakúsko-Uhorsko nikdy z vlast>a
lej
vole ani prstom nepohlo, aby
ilavná vec a to
nám pomohlo. To
my každý památáme,
vyrva každú
ako sme
si
je
mu-
sme vo Viedni v Pešti porozumenia pre naše kulturné poteby. Není )ravda, že my máme nieo akova Rakúsko-Uhorsku. ste nie toko, aby smlo nad námi panovat. Alebo ^ravia: »Vy ste predsa len malý národ a malý národ sa )redsa len musí spojit' s druhými malými národami, ako Rakúsko-Uhorsku, aby sa mohly bránit'. « Možno, že o tak bolo v minulosti. My sme sa skutené spojili )roti Turkom, ale Turci nám teraz nehrozia, nám teraz irozia Nmci. My sa spojíme s kým budeme chcc. My lechceme byt vo federacíí, vo spolku, v ktorom vládnu ;eli
školu a ako nenachodili
i
r
^emci
a
Maai.
My t
sa
udržíme!
J« teda naším úkolom, aby sme si upovedomili, aká sila, aký je politický základ toho eskoslovenského
42
malí,
my
ktorý
státu,
i
Maarov? eské zem,
a
skem, majú 12
budeme ti
my doopravdy
musimc závise skutené od
Ncmcov bclo by
i sm
staviame.
štiri
milosti a nemilosti
spojené so Sloven-
milionov obyvatcrov a ich územic
Hospodásky my
rázy vášie, ako Belgicko.
móc
najmenší
— 13
z
sta na vlastných nohách. malých. Stát
s
12
— 13
My
teda niesme
milionami je stát
prostrednej veFkosti,
váší než eskoslovenský
by len
státy:
tie
nejvášie
Francúzsko,
Italiansko,
A za námi zostane celý že malé státy z
nemóžu
Rusko,
Nmecko,
Španielsko,
stát boly
Anglicko,
Porsko.
spojené
rad menších štátov. Neni pravda,
sa udržaf.
nich dve tetiny sú malé státy.
malý národ nemohol udržaf, len
A
takí
V
Europe je 25 štátov, Neni pravda, že by sa
veký
národ
mu
musí
aby Europa bola organizácia nárcdo\\ Potom nebude nám teba federácii, aby sme sa udržali. Rakúsko-Uhorsko je pri dnešných pomrech nepotebné. Robia námietky: Vy nemáte mora! daf pokoj!
plán spojencov
je,
vmi
šastný Ale ved Švajciarsko tiež nemá mora, a je stát, na vysokém stupni kulturném a priemysernom. Švajciarsko ešte k tomu nemá uhlia a železa, my máme oboje. Do Terstu nebude dálej ako teraz, ale ked budeme samostatní, budeme vede si smluvami zaistí svobodný priechod k moru.
Teba ma tažký
Budem* deme muse prevzia
ale pracovati
Od Rakúsko-Uhorska
úkol.
ás
statných dlžób.
43
V
bu-
naších
;em.iach :
nenárodná šFachta
zostane
a
silné
nmecké
maarské menšiny — irredenta sa móžc medzi nimi yvinú. To sú ažké úkoly. Ale to neni dóvod proti nasej -
amcstatnosti.
emi )iide
imu
A
ja
myslím,
že
eskoslovenský
stát
dobré bude moct existovat', pripušam, že teba
minoho organizanej sily a mnoho politického roza taktu,
aby tento
stát bol
vybudovaný tak ako
sa
>atrí.
ešiaSlováci. musím csvetli vzájemný pomr nás echov a >lovákov. Musím preto, lebo o tomto našom pomre laši nepriatelia asto hcvoria a ncjasnos využívajú Este
nám. Ja osobné, od svojho prvého politického vyitúpenia v Prahe ped mnohými a mnohými rokami som )ropagoval program eskoslovenského spojenia. Tú propagandu som zaal v užšcm kruhu a stále viac a viac sa >roti
A
móžeme
radosou dstif: itajte eské a slovenské noviny, program eskoilovenského spojenia je teraz naším všenárodným pro)
tejto otázke pojednávalo.
teraz
s
gramem. Otázka jazyková pre nás nejestvuje. To znaí, bude ie na Slovensku to sa rozumie samo od seba
—
—
budu žiada v škole aj administracii. My si navzájem rozumieme. Nie len /zdlaným, inteligentem, ale každý ech rozumie Slezáka a Slovák rozumie echa. Preto jazykové otázky lie a ani nemóž© by. To sa rozumie samo od seba pri slovenina, ako
si
Slováci sami
/
j
44
fícmokratických zásadách a na základe samosprávy. je
vec Slovákcv, ako
si
zariadia
Politicky a administrativn ide o celek.
jazykové svoj kraj. to,
že tvoíme jeden
Pravda, administracia Slovenska
adm.inistracia
To
práv
tak ako
eskoslovenského státu bude vyžadovat'
mnoho práce preto, lebo Slováci neboli Maarmi pipuštní poas mnohých desaroí k správ chrom.ne
svcjho kraj, Nachodia sa Tudia, ktcrí
by
si
myslia, že
by
samostatné. Také mienky boli
aj
niektori Rusovia, slavianofilovia. Boli aj v
echách
aj
na Slovensku, Moje presvedenie,
dáky citový
Slovensko mohlo
je nielen
dóvod, ale presvedenie založené na úvahe o celej po-
samému, fažko by mohlo odclaf maarskému náporu. Klavne teraz, ked* vidíme, že Rusko je medzinárodne slabšie než ako by sme si priali a prajeme. Tvrdím po vermi zralom
litickej situacii je,
že Slovensko zanechané sebe
uvážení, že ako Slovákom, tak aj nám.
echom
bratské
spojenie v jeden stát je najvyhodnejšia štátna forma.
Ale ja sem na tko slavianofil, že pripúšam s Havlíkem, že na Slovensku je najrýdzejšia asf nášho spoleného národa, že na Slovensku je srdce nášho eskoslovenského národa. V echách snad je viac hlava, ale
zdravý organizmus musí
a preto myslím, že
sporov.
konané,
ma
aj
hlavu,
medzi námi nemóže
by
aj
srdce
žiadnych
hlavn jazykové sú pe-
Spory, ktoré boly, *
45
MyverímtvRusko. Povíem niekorko
slov o
to preto dóležité, lebo
máme massu
našom pomre k Rusom. Je
máme
tu svoje vojsko, lebo tu
echy a Slotu veká as,
svojich vojakov a voliov, že
vensko v malom teraz sú tu v Rusku. Je
as
národa a preto pomr k Rusku je prc nás dóležitý. eši a Slováci vždy boli rusofilovia, od ias nášho obrodenia, ponúc od Dobrovského až do
povdomá
nášlio
dopúšam, že nie píliš kriticki rusofilovia. My sme Rusko nepoznali. Aspo nie všetci. Ale my sme v Rusko dúfali a verili. V posledných asoch u nás vznikol kritické jší smr, ja som patil k nmu. My sme sa starali poznat Rusko akým ono je bez všetkých illuzií a fantazií. Ale preto sme my Rusko nemilovali menej. Tak slepá nesmie byf žiadna láska, aby lovk nesml myslet. A jestli kritizujeme Rusko, vtedy nic z nenávisti, ako Nmci, nás to bolí ked musíme kritizovat Rusko, ako nás bolí, ked musíme kritizovat seba. Bez poznania samého seba není možná politika zdravá. My sme a zostaneme rusofilovia. Vy vojáci poznáváte to Rusko prakticky, poznáte mnoho, sa vám nepái, ale poznáte aj mnoho krásného. Nesmieme zabúdat, že našich ias, Ja
o
Rusko nám dává možnost stávat vojsko. A za to mu musíme byt vdaní. Vy vojáci budete bojovat a prelievat krev za echy a Slcvensko a za Rusko rovnako. A ked Rusko sa nachodí teraz v tažkom položení nesmieme od nho odbhnut. Pre a pe každého je to
ma
46
dvod
pilnut k s.ému cšt«
víae.
My Wdcme
Rusku
veit!
Za jedno Náš
V
Juhoslovanmi.
s
pomr
k Juhoslcvanom bol vždy teplý a uprimný. posledných balkánských vojnách mohutné prcjavili
sme svoje sympatie. Odsuzovali sme rozhodne rakúskú a madarskú politiku namierenú proti Srbom. My sme od Juhoslovanov odelení zempisné uzemím maarským a nmeckým. Ak by spojenci úplné zvífazíli, bolo by možné spojit echov a Slovákov s Juhoslovanmi. Na hraníciach rakúsko-uhorskych nachodí sa celý rad hcr-
vátskych kolonií. Táto
ást
bola kdysi slovenská a hor-
vátska patila velkomoravskej
ked
ostatná
ást Uhorska
íši a neskór Uhorsku,
bola pod tureckým jarmom.
Mohli by sme sa teda odvolávat i na isté historické právo. Tak dala by sa vystavit cesta od Prešporka na juh k Juhoslovanom.
To
bolo by pravda
keby spojenci zvíazili rozhodne.
nebudeme rozhodovat
i
to
možné
len vtedy,
bude tak o tom
dnes.
B«2 našéj slobody niet
si o
bodného
Polska. VedTa eskoslovenské
j
a
juhoslovenskej
otázky
je
otázka polaská jednou z hlavných astí europejskeho
problému. Poliaci majú
s
námi spoleného nepriateTa 47
— Nemca. Poliaci ako my od storci sa vzpíerali Nenicom a ich tlaku na východ. Persko pcdFahlo, ke v r. -
i
620 boly
echy
oslabené.
statné a silné, bolo
PoFsko slobcdné
padlo, ako náhle boly
echy
Dokial' boly
echy
a
samo-
bezpené. PoFsko
Z toho
soslabené.
vidíte,
ako sú úzko zempisné aj kulturné spojené echy a Pol'sko. Nepriaterem PoFska není Rusko, ale RakúskoUhersko. Rakúsko-Uhorsko ked poskytnulo Poliakom nickíoré práva, nerobilo to z lásky
k nim. To byla
len
víedeskej vlády, využívali Poliakov proti Rusku. Ja verím s Mickieviczom, že^mier Políakov s Ruskem je hlavnou podmíenkou oslobodenia špekulácia
Poska.
dynastie
a
My
sme nielen zempisné spojení s Poliakmi. Niclen spolený nepriatel nás spojuje, ale aj kultura a sme oba slovanské národy. Sú m.edzi námi rozdiely a spory, Poliaci majú viac národn šachty, ich politika, aspo v Rakúsku, bola viac aristokratická, naša bola viac demokratická. My sme boli viac rusofilovía, Poliaci však stáli asto nepriatelsky proti Rusku. Ale djiny, politika a zvlášt táto vojna pouila Poliakov, že ich j
—
nepriaterom
je
Nmecko
a
Rakúsko-Uhorsko.
Toto
presvedenie rozšiuje sa v poFskom národe stále viac a viac. A hovoíme o zniení Rakúsko-Uhorska, to znamená predovšetkym oslobodnie Poliakov a esko-
ke
slovenského národa.
Ak
budu
Poliaci,
eši
Juhoslovania oslobodení, musia sa potom kojit so svojím
nizmu
je
a Slováci,
Nmci
uspo-
vlastným národem. Podstata pangerma-
v tom, že
Nmci
nechcú sa sporahnú len na 48
ncmecký národ,
oni považujúc nás Slovanov za druho-
tríedný národ, chcú vládnuf nad námi a využit nás pre svoje ciele.
som
istý,
Ak
spojenci dobré chápajú svoje záujmy
budu
že
echoslováci a
sa
starat
Juhcslovania
o
boly
aby Poliaci, samostatnými náto,
Možno, že by sme my eši a Slováci mohli byt dákym pojtkom mcdzi Poliakmi a Rusmi, Možno, že na nás padne úloha takého prostedníka. Ja sa neodvažuj em v takej veVkej vci teraz súdit. Len tak nadštrkol sem polítickú možnost pre budúcnost. Ale na každý pád je mi jasné, že sloboda Poliakov a Juhoslovanov je i našou slobodou. Bez slobodného Polska niet slobodného eskoslovenského národa a naopak. rodami.
Rumuni, Italianci. pomr
k Rum.unom pisom. Neni to tak dávno
Náš
siatych rokoch)
v
boj
proti
je
urený zemepisom
(v
osemdesiatych a devátdc-
a dejc-
ke Srbovia, Rumuni a Slováci sa
Madarom, Rumuni
— musia
—
spojili
a to platí tiež o Ita-
Rakúsko-Uhorsku, Ak má byt italianska a rumunská otázka riešená musí byt Rakúsko-Uhorsko rozdlené. liancoch
stát proti
Sloboda pre všetkých je možná len bez R a k ú s k o-U horská. KeJ vidíte,
akckolVek díváte na vývoj lovenstva, vy že táto vojna musí riešit otázku rakúsko-uhorskú, sa
í
49
4
oíázku polskú, eskoslovensku a juhoslovanskú. Vytvo-
as
Ruska, PoFska vyžaduje nielem ale aj Poznasko, poské Slezsko a Hali. Ak má by riešená otázka rumunská, je to teba rozdlit' Uhorsko, italianská otázka zase vyžaduje rozdelenie Rakúska. renie sjednoteného
Prichodime k tomu, že podstata Europejskeho problému v tejto vojn je oslobodenie echcslovákov, Poliakov a Juhoslovanov, alebo ínáe
eeno
rozdelenie Rakúsko-
Uhorska.
Hádky pre! Pracujme! Je teba, aby sme pochopili význam terajšej vojny, terajšej
a
doby.
Ak
to
pochopíme, potom všetky malé
menšie a hlavn osobné otázky, musia padnut samy
echmi a Slovákmi nesmie by máme teraz jediný ciel*, jediný eskoslovenský národ. Práv tak ne-
od seba. Medzí námi hádok a stránok. My úkol:
oslobodi
móžu by hádky medzí námi a Poliakmi a Juhoslovanmi. Sú sporné otázky: Tšínsko, ktoré pati historicky nám, O om móžeme sa po bratsky dohovoit, Poda mejho názoru je to viac hospodáská otázka (uhlie). musíme by jednotní, musíme pracovat za jedným a tým istým vekým cierom, ktorým je oslobodenie naších národ ov, organizácia Europy na nových demokratických základoch. To je význam nasej eskoslovenskej otázky, to je význam Ale nehradiac na
to
nášho eskoslovenského vojska. 50
Prof.
Masaryk
(echoslovák, ro.
o
3.,
souasných otázkách. íslo
109,
z
2.(15.)
záí
1917.J
ÍN a schzí v Nikitském divadle, o níž jsme pinesli zprávu v minulém ísle, odpovídal prof. Masaryk na dotazy.
Na
otázku o vlivu socialistických
národních hesel na náš boj
Pomr
odpovdl
smr
a mezi-
takto:
národnosti k socialismu a národnosti k mezi-
národncsti
—
to jsou velmi
dležité problémy.
Zde v Rusku, abych mluvil konkrétn, práv ted socialisté rzných odstín vyslovují se asto proti národnostnímu cítní, proti patriotismu. íká se nám, že patriotismus, národnostní cítní je šovinismus. a sice
omyl práv pro
To
socialisty velmi osudný.
—
je
omyl,
Národnost
sama sebou je sociální a národnostní boj je boj hospodáský a boj sociální. To my, eši a Slováci, doma zkoušíme na vlastním tle. Národ potlaený politicky je laciný dlník, otrok panujícího národa. Politický útisk
vždycky také hospodáský a sociální. Maai vykoisují Slováky a Rumuny hospodásky. Nmci dlouho vykoisovali nás echy. My jsme byli dlnický národ ve svých poátcích. Proto je to nepochopení na stran mnohých ruských socialist, jestliže nevidí, že hájíce národnost, bojujeme boj hospodáský a sociální. Práv socialisté mli by toto pochopit. Naši socialisté, polští, je
dánští, francouzští, všichni to pochopili. Ti všichni jsou
51
Jen Rusové, protože posud na národnost a jim nikdo nesahal, nerozumjí tomu, emu
národní.
jazyk
v Evrop rozumí každý. Tedy hájit národ, znamená hájit jeho hospodáské a sociální postavení a jeho rovnost s
ostatními národy, a tudíž je
práv
povinností socialist
hájiti národnost.
Není rozdílu mezi národností a mezinárodností, když vci dobe rozumíme. Jestliže se mezinárodnost pojímá ve starém smyslu jako
njaký
politický kosmopolitismus
a liberalismus, pak je odpor mezi mezinárodností a národností. nisaci
Ale
my
všichni mezinárodností
svéprávných
národ
rozumíme orga-
a proto pro nás není rozdílu.
nco
nad národy. Nesmíme si myslet, že lovenstvo, humanita je nco nad národností, nýbrž lovenstvo je pirozený organism jednotlivých národ. Proto pravím: Mezi mezi-
Mezinárodnost, Evropa, lidstvo není
národností a národností není a
nemže
býti
rozdílu.
spje dvojím smrem, národním i mezinárodním. Tím okamžikem, kdy se národy osvobozují, také lidstvo pibližuje se k svému sjednocení. My nesp jeme k boji Lidstvo
jednoho proti druhému, nýbrž k smíru a jednot všech
národ. Avšak jednoty lovenstva chceme dosáhnouti pirozeným, mírným organisováním národ, nikoli tak
Nmci, aby jeden národ panoval nad druhým. Tuto nmeckou mezinárodnost my odmítáme. My chceme, aby jak
lidstvo bylo
jednotn organisováno,
národ, nýbrž aby
nism
národních.
to byl živý
Pi
ale ne
na hrobech
organismus živých orga-
tomto pojímání, myslím, není roz-
»
52
pcfu mezi národností a mezijiárodností. Vím dobe, že názor není to-
starý libcralistický a také marxistický
tožný
s tím,
co pravím, ale já tyto názory pokládám za
nesprávné a odbyté. To, co tato válka chce, co chtjí spojenci, to je organisace
Evropy
a lidstva
na podkladu
národním. Podle mého názoru socialismus nemá dvodu,
aby se vyslovoval proti programu spojenc. Spojenci, a ne
Nmci,
hájí
právní
socialistický
program bu-
doucnosti.
Na
dotaz o Štokholmské konferenci
Masaryk; Pikládám
jí
význam
rzných národ
odpovdl
potud, že se
prof.
tam sejdou
budou rokovat o sporných otázkách. Ale na pímé ešení problému války vlivu zástupci
míti
a
nemže.
98
T. G.
CProtiescffio
Masaryk
na bankete
polského
Moskv,
v
(echoslovák, ro.
3.,
Poláci.
a
pveckého
spolku
»Luftnia«
17. srpna.)
íslo
z
109.
2.(15.)
záí
1917.)
Jr ánové!
Pedseda vašeho
spolku citoval
mj
názor o významu
svobody Polska pro eskoslovenský národ. Naše tsné spojení vyplývá z politických
pomr,
vy-
tvoených touto válkou. Rakousko-Uhersko, pohlcené Nmeckem, existuje jen »pro forma «. Nmecko a Rakousko tvoí nyní jeden celek, proto také Poláci a
jsou sloueni
rodm
eši
a Slováci jako sousedé
k spolené obran.
K tmto dvma
ná-
pipojují se Jihoslované proti hroznému panger-
manismu. Otázka polská, eskoslovenská a jihoslovanská tvoí jeden politický problém, nebo pangermanismus smuje k nmeckému sjednocení Stední Evropy.
Slované západní a
jižní
musí vytvoiti hráz proti
meckému náporu. Tutéž myšlenku
vyslovil
p.
slawski,
když ekl, že nutnost takové pehrady
vidná v
djinném
To,
s
ím
n-
Lutoje
oi-
rozvoji Polska.
se páni
eníci
jako projev bratrského
pomru k 54
mn, pijímám mému národu. Do-
obraceli ke
.
.
mi sáhne ut do mých osobních vzpomínek, abych
volte
podepel jednotu eskopolskou.
mne mladým stuPustowojtová byli mými boha-
Polská revoluce roku 1863 zastala dentem. Langiewicz a
etl jsem o polském povstání, co jsem jen mohl, uil jsem se všemu, co je polské, a stal jsem se upímným strarmíkem Polska. Pozdjší vývoj pivedl mne k tomu, že jsem svj revoluní polonismus kladl do daltýry,
ších vcí.
Ale nepestal jsem Mickiew^icz, Krasiski
se zajímat stalí se
polskou
mými
literaturou.
uiteli polské otáz-
erpal jsem pochopení polské revoluce a emigrace. Pozdji jsa sám emigrantem, vracel jsem se k myšlenkám Mickiewiczovým. eník pede mnou, odvolávaje se na tohoto svtového slovanského genia, vzpomenul jeho Wallenroda, že jedinou zbraní nevolník ky,
je
nich
z
zrada
V
.
.
slovanských krajích vidli v této básní obrat k mac-
chiavelismu
Ale
.
.
to není hlavní
myšlenka, nýbrž jen hluboká ana-
lysa politické nevole. Mickiewicz utíká z otroctví a
uje k svobod, k stvo.
nezávislosti pro národ
Revoluce a všechny
její
cesty
—
i
sm-
pro celé
to není
cíl,
lid-
nýbrž
prostedek obrany. Tuto positivní, slovanskou, polskou myšlenku jasn vyslovil Krasiski, z nhož vidíme jasn, jak Poláci svou horoucí lásku k národu hledí jen
zužitkovat pro organisování celého lidstva; a to je v této válce
program spojenc. Myšlenky polského messia55
tento
demokratický
pedbhly
slovanských myslitel,
nisniu, tak jako ideje
evropský
program.
všelidský
a
Lidstvo stává se sjednoceným organismem, vzniká z organisací jednotlivých svobodných
národ.
nic nadnárodního. Spojenci odmítají
V
lidství není
nmeckou myšlenku
panování jednoho národa (Herrenvolk) nad druhými a jsou pro svobodu menších
národ
uvdomlý
i
malých
národ. Každý
a rozvíjející svou kulturu, jest rovno-
právnou jednotkou a ástí jednotného organismu lovenstva. My, Slované, proti nmecké idei stavíme svou
—
svj názor na lidstvo, ideu vznešenjší proto se bráníme proti pruskému panování. My, echoslováci a Poláci, nejen pro zempisnou polohu, ale i po píkazu djin jsme pinuceni k co nejužšímu spolku obrannému. To vyplývá z bezohledného
vlastní a
národm'ho nepátelství
Nmecka.
pivedla oba západní slovanské smlouvy na život i na smrt.
Politická matematika
národy
k
uzavení
Jsou ovšem mezi námi sporné body, na p. Slezsko. Avšak tato záležitost ve srovnání se svtovou dležitostí našich velikých
úkol pozbývá významu.
Nebyli by-
chom hodni svobody, kdybychom nedovedli rozvázat tento uzel.
Jsem rád, že ministr Ribot vyslovil se tak jasn ve svém poslání Polákm. Váš politický úspch je naším úspchem. Doufejme, že pan Ribot promluví tak také k nám.
My, echoslováci, chováme upímnou vdnost k 56
re-
publice
franccAiziké.
svtová.
Od
Francouzská
byla
vždy
smovala
k pe-
politika
velké revoluce tato politika
tvoení Evropy. Francie se povznesla k výšinám idealismu a v politice ukazovala velkodušncst.
V
pan Briand první z evropských státník uznal správnost našeho národního programu a slíbil nám podporu Francie. Vliv vážnosti pana Brianda zpsobil, že v not presidentu Wilsonovi byl postaven programový požadavek, aby eši a Slováci byli osvobozeni od cizího panství, rozumí se, nmecko-madarského. této válce
My
proto z celého srdce toužíme zbudovat polsko-
eskc-francouzskou dohodu. Tato jednota ve spoleen-
ském cítní
již
existuje.
A
žije jednotitelka
Gaa»tA
57
Francie!
P<jlkka, 22. srpina.
Náš vdce. Ro.
(V Boj!
I.,
íislo 16. z
12,
ledna 1917,J
IN cchci psáti biografii Masarykovu, Nechci neumlými slovy opakovat to, co on tak silné vyjádil svou prací,
svým uením, svým vzácným
životem.
Nechci znovu uvažovati o tom, které to byly dvody, jež postavily Tomáše G. Masaryka na ono místo, na
nm.ž jako
svj národ
silný bojovník za
strašném zápase
dnes ve
stojí
lidstva.
Historie poví jednou více o této postav, která ne-
patí dob,
ale djinám..
Ale nechápeme-li snad ješt
celou duší jeho slavné poslání, jeho mravní sílu a od-
vahu,
s
níž hájí barvy naše
ped soudem
svta, to
cítí
dnes všechen náš lid, že prof. Masaryk stal se v nejtžší hodin naší národní existence ústy svého národa. Umleni, ubiti doma, mluvíme ústy jeho k svtu o svém utrpení, o
svém
doufání, o své
vné pravd,
tak jako v minulosti trpl a trpí
Masaryk Pišli,
je
aby
svdomím naším
jej poplvali,
pišli v maskách.
hrob
Náš
a odvrátil se
lid strhal s
národ.
v tžké naší pítomnosti.
podupali
od nich
Husv
za niž dnes
ped oima
masky
s
lidu.
Ale
tváí obílených
ošklivostí.
Nepodail se uskok. Není náš lid rann slepotou. Jde pevn a odhodlan za svým vdcem, za jeho slovem, jímž ohlásil svatý boj národa svého svtu v památném prohlášení zahraniního komitétu z Paíže 14. list. 1915. 58
»Stavíme se na stranu bojujících slovanských národu
spojenc bez ohledu na úspch neb neúspch, proto, že hájí právo. Rozhodnutí o tem, na í stran v osudném zápolení národ je právo, je zásadní otázkou a
jejich
politické mravnosti, které se dnes
žádný estný
opravdový
vyhnout už
žádný
uvdomlý
politik,
konené vítzství Slovan jsme pesvdeni, že toto vítzství Slovan
národ. a
Víme
a
nemže
v
a
a
spojenc spojenc
bude na prospch celé Evropy a lidstva. Usilujeme o samostatný esko-slovenský stát.« Klas Masarykv není tu pouze hlasem nitra jeho, je hlasem národa celého, jest svtlým obrazem jeho charakteru, je tepem krve naší slovanské. Když poprvé na den velikého Jana, 6. ervence ozval se z Ženevy, cítili jsme vanout ze slov jeho tžký dech deseti milion. Jménem národa volal to k svtu: »Zde jsem! Zde stojím! Jinak
nemohu !«
A jeho národ?
arovným proutkem otevel bránu k vrnému
Jakoby
srdci jeho,
Blaník ducha národního se to v nejstrašnjší chvíli otevel. Uslyšeli jsme
jej,
a
až ve vlasti. Uslyšeli jste
ech
ukováni a v žaláích ducha jej
i
vy. Milion amerických
tom starém, vrném hlasu hlas vlastního nitra, výkik svého svdomí. A jako boulivá ozvna, jež od skály k skále se nese a
Slovák
uslyšelo v
a probouzí dímající kraj, tak probudilo se srdce našeho lidu.
Jakoby kdesi za oceánem nadjí udeil veliký zvon, zvon svatveerní. Kraj tone v šeru a ve snách. Zvon vy59
zváni. Probouzí
dti zítka, Naslouchají
lovskému úderu pravdy,
zmocuje
se zápal
nost, víry v
jíž bije
vnému,
krá-
srdce jeho, a jich všech
nové víry: víry v djinnou spravedl-
dobrý osud, kierý nedá zahynouti nám,
ní
budoucím.
jedem vlastního nitra, a šaškové a kuliší skuhrají do zvuku hymny, již vyzvání královský zvon. Chtjí pehlušit hlas, který vychází z nitra národní duše. Ale národ neslyší skuhrání sýk, šašk, Šílení
opilci,
opiti
šílených opilc. Slavná a veliká jest
píse zvon
svat-
veerních. «
V
Anglii, v zemi, v níž Mazzini volal
letím ku
svdomí Evropy,
žije
ped
pul sto-
dnes jiný exulant
—
Tomáš G. Masaryk. Lidstvo bojuje
svj
mokracie a svobody
s
veliký,
tžký
boj.
Je to boj de-
pruskou rekrutýrkou,
s
maarskou
rakouským machiavelismem. Je to boj svta, který ekl: » Všecko je láska a právo! « se svtem, který ve stínu bodák zastiujících nebohou Evropu pišel, aby ve hmní dl dal lidstvu nové evangelium: » Všecko oligarchií a
jest síla!«
Národ Lutherv, Bernhardiho, Lagardeho, Bismarkv, Momsenv a Nietzschev, národ Buelovv a Vilémv vyšel po zuby vyzbrojen v arénu Evropy. Germán s rafinovaným intelektem XX. století, ale se srdcem a 60
.
instinkty divokého lovce z Teutoburského lesa z prvého
zášei djin. Roztrhal smlouvy, porušil písahy, poboil kathedrály, v krvi utopil práva národ, v hlubinách
mluvata, pošlapal Polsku,
moe
ubíjel ne-
vrahem se spojil, který krev 800.000 Armén, cizí národy ozbrojil a hnal
vypil
je proti
s
bratrm svým, ženy ubíjel a prznil v této hodin smrti postaviti národ Husv,
vlastním
Kam ml
se
,
nárcd Komenského? Národ, jehož smrt vítzných praporech Nmecka?
.
psána na
jest
»Tu jsem. Tu stojím. Jinak nemohu !« A celý ten národ sedlák a dlník, malý, po pravd a právu toužící národ náš pes okovy žalá, z pod stínu nmeckých bajonet kulturnímu podal pevn a oddan ruku
—
—
svtu.
Zatím co v krvi z
a utrpení udusili hlas národní duše,
Anglie ozval se výkik
její
ústy Tomáše G. Masaryka.
Volal odtamtud Košut, volal Mazziní, volá
Z oken
i
Masaryk.
domku, zapadlého do zahrad jedné z rodinných tvrtí nesmírného Londýna, každý jsou den dlouho do noci svítí slabé pruhy svtel. tichého, prostého
okna
peliv
tam
je život,
A
zastena, létají Zeppeliny
—
A
poznáš, že
tam že kdosi bdí. kdybys pronikl zrakem clonu tch oken, našel bys
v té rozsvícené svtnici za velikým stolem u okna bdícího starce. Bílá skoro hlava pokrytá už
61
ídnoucím
vla-
stm, sklenná
je
nad rozevencu knihou.
etné
rané tvái shrnuty jsou
V
písné, usta-
vrásky, žihiatá ruka tvrdý-
pružnými pohyby rozbíhá se po papíe. Ale oko, oko záí klidným, hlubokým a pevným pohledem. Je v ona stará hloubka odvahy a pevné nezniitelné vle, oné víry v dobro, jak ji zná národ pi bezích Labe a Vltavy, Tak plynou tady dny i noci: je mi, ne už
nm
to život tiché, veliké práce.
Tam
jsem zaukal na dvée. Uvnit rozsvícené svt-
nice ozval se starý, trochu rezavý,
pevn
však ražený
hlas.
Starý známý znáš
jej z
Znáš
hlas.
domova. Stokrát
bylo radostno
žít.
A
jej
z
jsi jej
Prahy,
Brandýsa,
z
slýchal v dobách,
nyní? Takový dojem to vyvolává
ve tvé duší jako tehdy, když tžce nemocen ležel
svém
loži,
kdy
ekaje pomoci,
a tvými
dvemi
jsi
na
se czval hlas
tvého lékae.
A
vejdeš. Kniha a papír a papír a kniha.
ona Komenského dílna
Mlky
lidskosti.
Vstíc
ti
I
tady
jest
vstává vy-
takovým úsmvem, pod nímž cítíš bolest velikého lidského srdce. S tím úsmvem jde ti vstíc. Jeho oi podívají se na tebe a pronikají t svým klidem, tím klidem, který je tam kdesi hluboko za nima, soký staec.
na
dn
a
s
té silné duše.
Jeho žilnatá ruka stiskne tvoji ruku, A on ekne prost: »Dobrý den!« A zase se na tebe jen dívá a usmívá se jakoby rozpait. Jsi tvái v tvá nejdražšímu
lovku
svého národa.
62
«
lcvku
dnes jeho istému jménu.
spí lála
A
nesmrtelnému. Dávno bude hnít chátra, která
bude
do tmy, tak jako
svítit
Masaryk bude
svítí
žít.
do londýnské noci
okénka jeho rozsvíceného pokoje.
tam
Žije
se svou dcerou.
Je m.ladá, veselá, milá a
dobrá. Studuje na londýnské universit. Je radcstí jeho
tžkých dn. Když ona vejde do sešeelého pokoje, jakoby se tam rozsvtlilo. Osud je milosrdný k dobrým lidem, Masarykova Olga jest strážným andlem otcových šedin. Tolik síly a dvry sálá z každého jejího každého pohybu, z celého jejího zjevu. Když jsem odjíždl, ekl jsem jí jménem tisíc: »Starejte se nám dobe o tatínka !« Nehnvala se a rozumla mi. Rozslova, z
umla
to
Nevím kova
prosb eské duše
už,
pi
slova, jež
tehdy v
zapomenu. »V mlení
Londýn je
jak veliká síla jest
Navštívil jsem v
daleko
moem.
které píležitosti to bylo. Ale Masary-
pronesl, zaryla se mi hluboko
neví,
za
pes behy
Masaryka, na jeho
umt
síla.
Žádný
63
n
ne-
z
tch
lidí
mlet,
muže, jehož význam sahá
Pevedl jsem Chtl jsem vdt,
Albionu. práci.
mn a mému bratrovi
do duše. Nikdy na
veliká
Londýn
ke
e
na prof.
jak dívá se
na
kulturní Anglie, ale tak, aby nebylo pozorováno,
že je to
úelem
našeho rozhovoru.
Masaryk má »very bíg štanding«. V prvé chvíli neuiní prof. Masaryk zvláštního dojmu. Byl jsem jím úpln zklamán pi prvém setkání. Ale ím dále jsem jej poznával, tím více poal jsem v chápat velikého lovka. Masaryk nevykládá svou uenost na každém krámu. Ale v pravé chvíli dovede ji prokázat a vítzí. »Prof.
nm
Zdravé, stízlivé jeho úsudky, pochopení a znalost po-
mr prokazují dnes své naprosté oprávnní, nost, síla jeho osobnosti, takt jeho, dávají liký vliv nejen tady, ale
Poal jsem
V mlení
i
ve Francii
.
.
jeho
mu
ue-
dnes ve-
.«
chápat hluboký smysl slov Masarykových:
jest veliká síla.
Jedeme za jeden penny na steše londýnského »bassu« do msta. Masaryk je demokrat. Bud podzemní drahou, nebo na steše bassu. Jinak nejezdí.
desátka jde kolem
jeho' hlavy,
stupátko jedoucího bassu a
Má
rád vzduch a svtlo
ských,
A
vichr, jenž
na
i
již
A sedm-
jako mladík vyskoí na
po schdkách nahoru.
tady na
tch
ulicích londýn-
celý život foukal, zocelil
i
jeho
stáí.
Sedíme potom v prostém, londýnském restaurantu pi
Masaryk svým suchým, struným zpsobem mluví o našem boji, o vykonané a dosud nevykonané práci. Ukazuje, že úkol eské Ameriky je hlavn finanní. Bez ohledu na stav na bojištích musíme vytrvat.
kalíšku aje.
64
Nebojujeme
boj píležitosti, ale boj zásad.
Budeme
jej
pípadu nynjšího nezdaru. Svt musí vidt, že nebude trvalého míru v Evrop, pokud my= šlenka demokracie, pokud zásady o svobod pro všecky bojovat dále
— tedy
i
malé národy
ím
nosti.
nám, tím
v
i
— nevejdou v tlo a krev skute-
nepízniv ji vci by se pro nás vyvinuly proti houževnatji musíme bojovat. Boj proti Ra-
kousku nutno dobojovat.
K
mírovému kongresu musíme napnout veškery síly, vyvinout horenou energii. Svt musí být správn informován o podstat problém, v nichž dímá nové nebezpeí míru Evropy. Ale pro. Masaryk ví pevn ve vítzství Allies. Práv proto, že jest to vítzství nebo pád demokracie a práva národ. Jeho hlava blá, sklání se, ale pevn
dvuje.
K má
tomuto boji
jest
teba také penz. eská Amerika
splniti tento úkol.
každý halé. Mám velmi pesné úty ze všeho vydání, « dodal prof. Masaryk. Žádám, aby prof, Masaryk obrátil se na nkteré naše eské lidi pímo. Nechce. Nechce, aby se nkdo domní»Zapisuji
val,
pesn
že dává peníze prof. Masarykovi.
»Já
mám
velmi slušný plat na universit. Nikdo se
nesmí domnívat, že
Rad
v Paíži.
Nepsal jsem
mn
daroval halé. Vše jde Národní
eský lovk má
znát svou povinnost-
pensylvánskému havíi,
eskému bohái. 65
nebudu psát
ani
pomry doma, na rodinné vci, na tžké, petžké balvany, jež stojí v cest
Pešli jsme na jiadje naše, na
našemu
odhodlan
vítzství, jež nutno
na nepochopení nkterých
.
.
odklízet z cesty,
.
Profesor Masaryk se zamlel. Jeho oi, jejich pohled
sám už pro
cosi bolí
— pojednou
se na
mne
mkce,
tak
Nikdy nezapomenu na pohled tch oí. Svým dtem budu o povídat. Byl to jeden z nejkrásnjších dar, jež mi život bratrsky podívaly. Zvlhly a zakalily
se.
nm
poslal.
v
Jeho
hlas,
prochvný
nm
nco
bolestného,
tžkých
tíhou
nco
se ozval.
let,
bratrského,
nco
Bylo
vyíta-
nco, co nedovedu vylíit svým perem. Vidím jej ped sebou: jeho zavlhlé oi, vidím ty tžké vrásky ela tváe i duše. Slyším jeho chvjící se hlas: »Ani tí noci .« jsem nespal za ta dv léta, co jsem z domova
vého,
i
,
Vyšli jsme. Stiskl mi ruku na dobrou noc.
do tmavých se ve
mn
.
Vybhl jsem
Londýna. Nemohl jsem vydržet. Všecko rozbolelo. Celý svt rozplakal se mýma oiulic
ma. Tak strašné jsem plakal. Bloudil jsem nocí a pustými ulicemi LondýLa. Nemyslil jsem na
možno. Jakoby kdooí
palicí
lovk
nic.
Nebylo
do hlavy uhodil. Jen ten
vysoko nade mnou a díval se na mne bolavým úsnívem, trplivýma, vícíma oiveliký, ustaraný
ma.
V
Chicagu
tiskli
stál
»V^esmír«.
*
Byl jsem u Masaryka naposled. Zítra odjíždla moje lod ke Spoj. Státm,
Kolem 66
desíti
veer
zdvihl jsem se
do svého hotelu v Totenham Court Road, Masaryk vzal
svj
erný
kabát,
smrem
slovanský klobouk a vyšel se
mnou
k tramwaji. Pršelo a tma visela nad Londýnem.
Ani proudy svtel i*eflektor neblýskaly po nebi. Šli jsme mlky stedem ulice. Všecko jsme za veera vypovídali. Všecky rozkazy byly vyízeny. Jemné, studené krpje dešové dotrn prolínaly. Na hlavní ulici bassy«.
jezdí
Vz pijíždl.
Stiskl
drahého lovka. Nevím, co jsem ^
té chvíli,
ekl
jak
smrteln
mám
jej
prost: »S bohem. « Nic
jsem naposledy ruku
mu
pál.
Cítil
jsem
rád.
Vyskoil jsem na
více.
slupátko.
Masaryk
díval se vteinu,
tom vysoká,
štíhlá
dv, jakbass
odjíždí.
A
po-
postava velikého exulanta deštivou se
k domovu
K
práci!
K
»domovu«? Do noci ješt toho dne na Regents Park svítila známa svtla. Tomáš Garyk Masaryk vrátil se ke svému pra-
nocí
pomalu ztrácela
covnímu
K
.
,
.
stolku,
práci!
K
práci!
jako poslední pozdrav
To huelo mi na
cestu
bratím do Spojených Stát. Vo/7a Beneš.
67
.
OBSAH Úvod I'roknpa Maxy. Problém malých
národ
Str. 5,
válka.
a
7
Profesor Masaryk hostem eskoslovenské
stelecké brigády.
echy
R«
a
Polska-
14.
22.
pedsedu eskoslovenskej Národnej Rady
prof. T, G.
Masaryka držaná
shromáždní Prof.
Masaryk T.
G.
o
15.
a u
jJ
v u
Moskv s
t
na
a 1917.
Tudovom
29.
souasných otázkách.
Masaryk
a
Poláci.
54.
Náš vdce. Napsal Vojta Beneš.
58.
51.
í
M A
A K
S
V
K U V Y
EIZA
P R
O
.1
E V Y
VÁLKY
I
Se
s
v o
I
c nJ
m presidentovým
vyšlo jako II.
svazek eskoslovenské revoluce v
Vede
a
beznu
1919
vydává Stanislav Minaík
na
Smíchov, Tichá
9
Vytiskl Ed.
Leschingcr
v
Praze
n/fíaimá fStteff Svazek: 2.
KNIHOVNA STEDY. SVAZ.
II.
ÍDÍ AVYDÁVÁ A.
KLÍNÍK, PRAHA-KRÁL.
VINOHRADY, U RIEGRO-
VÝCH
SAD
10.
TISKEM
A. REISE,
PRAHA- VYŠEHRAD
55.
T.
O
G.
E
M T
A S A R Y K: H
I
C
E
A
ALKOHOLISMU
VEŠKERÁ PRÁVA VYHRAZENA.
;
l
jsem nedávno ve Vídni píležitost vyslechnout mínní o alkoholismu známého profesora internisty. Pednášel se stanoviska praktického lékae a mne jeho mínní zajímalo, ponvadž jsem vdl, že on sám abstinentem není. Ale zkušenosti, kterých pi své praksi lékaské nabývá ve svém oboru, donucují ho doporuovati stídmost, pi nejmenším mírnost, a doznává, že by ovšem úplná abstinence, úplné zdržování se pití, bylo po stránce hygienické nejlepší. Mne práv zajímalo to, že není abstinent, a že prakse ho donucuje k tomuto poznání vidí, že tak mnoho nemocí jíž pímo nebo nepímo jest zpsobeno pitím, a to pitím nejen nemírným, ale i mírnjším a docela mírným. Jak íkal, sám není abstinent a prohodil mezi jiným, že prý ho zaráží fakt, že se vždy a všude pije a pilo, a to že ho nutí k doznání, že tedy v tom pití nco musí být. Jist nutí každého, kdo pozoruje lidi, ku pemýšlení, pro lidé pili a pijí, a že skuten v tom nco musí být; ovšem, ale takových fakt, ve kterých nco musí být, protože jsou prastaré, jest velmi mnoho. Povra na píklad jest jist tak stará jako lidstvo, jest ohromn rozšíena a pece všecka naše
a
vda
pove. Kdo se podívá až na grunt, vimyslíme a také chceme vdecky vdecky pro myslit. V pove jest jist také nco, ale pece nechceme být povrivými. elí
dí,
A
nechci udlat vtip: hloupost jest také velmi stará a velmi rozšíená, a musíme proti ní bojovat.
Vbec
emu íkáme
všechno,
nové,
jest
pe-
konáváním starého. I dobré musíme pekonávat když se na vc lépe podíváme, skutelepším ným argumentem ten argument n^ní.
—
Ostatn nebyl alkoholismus vždycky. Alkoholismus jest nco nového. Pilo se víno a jiné alkohclické nápoje, ale nebylo alkoholismu, rozumj toho stálého, trvalého, všeobecn rozšíeného. Antika neznala alkoholismu. Hospody, v našem smyslu, jak je vidíme na p. v Praze, tch v an^-
nebylo. Hospoda i ve stedovku jest ješt nco docela jiného, než naše. Pro hosta, jak ješt název znái. Ale teprve od 17., 18. století a zvlášt ted se upevuje alkoholismius. Tím faktem totiž, že vývojem prmyslu technického se dovede vyrobit alkohol rozmanit, stává se laciným a hlavn také to, že tím technickým vývojem tice
—
komunikaci — nalézáme
krmu v každé vesnice, kde díve byl snad jen kostel. I v nejzapadlejší vísce jest dnes nejmén jedna hospoda. To jest alkoholismus. Ta možnost, že za malý peníz v malém kvantu, kdykoli kdo chce, mže si koupiti
alkohol,
a
tudíž
se pijáky ze zvyku.
že
poád
více
To pravidelné
lidé
pití,
stávají
že dávky
alkoholu požívají se tak asto, že dávka díve požitá ješt není strávena, to jest alkoholismus. mírné pití. Nemáme jednotto být t. zv. ného mítka, co jest mírné a co jest nemírné. Lidé zvykají poád na víc a více, lovk se již neopiji, ale stává se typickým alkoholikem.
Mže
i
Proto hou být
Rusko zemí
i
zem
koalkové
proti
zemím pivním mo-
zemmi pomrn
proti
jako
mírnými. Na píklad Nmecku. Rusko mni tak alkoholickou Nmecko; Nmec, Dán vypijí daleko
než Rus. Alkoholismus moderní jest v tom, dti se vychovávají v pití. Nejen dti že už ted chudiny, ale všeobecn. A mládež, studující mládež, už na stední škole propadá alkoholismu. více,
i
Mluvíme-li o alkoholismu, nebží o objekt, víno, pivo nebo koalku, nýbrž o pijící subjekt, o duchovní a duševní stav pijáka, jak se následkem pití vyvíjí, a to individueln a ddin; bží o celé psychické bytí pijáka, o celý jeho charakter a životní názor, a ne o objekt, alkohol. Alkoholik tím, že se rozhodne pro pití, staví se úpln jinak k nejdležitjším životním otázkám, než abstinent. Pití a nepití znamená dnes volbu a rozhodnutí mezi dvma úpln rznými životními názory.
Mám-li tedy uvažovati o alkoholismu se stanoviska ethikého, musím a smím pedpokládati
aspo chu
hlavní znalost alkoholické hygieny jen trovzdlaný student, léka, uitel, duchovní, ;
soudce atd. nemá dnes jak to s listech
tím
stojí.
práva
íci, že neví, slušných denních zprávu o dnešní otázce alkojiž
Ted v každých
máte obas
holni.
Dnes zejména už nikdo nesmí tvrdit, žt jest alkohol potravou. Trochu pivo, ale jen trochu. Relativn za stejné peníze, které se vydají za pivo, dá SG koupiti mnohem více lepší potravg. Alkohol není také medikamentem. Snad jen pro dva pípady, možná, že by se ješt dhes pedepsal alkohol. Ale to už medikové vdí, že všude tam, kde se užívalo alkoholu, dnes se ho již užívati nenmsí, naopak, že škodí. Na jednotlivých oddleních v nemocnici vídeské se už ncpedpisuje tolik vína, jako jindy. Jindy za 50 tisíc kor. ron, ted už sotva za 25 tisíc, ale máme už všude také nemocnice, ústavy psychiatrické, kde se lidé léí naprosto bez alkoholu. Není tedy ani potravou, ani lékem. jeden,
Budu se zabývati alkoholismem jakožto chronickým zjevem hromadným, jako hromadným ethickým názorem
hromadnou náladou, ovšem pijákem jednotlivcem; když však mluvím krátce o pit' a pijácích, opravuje mne k tomuto zkracování skuterost, že pití v pítomnosti znamená pití
nemírné,
a
nebo
i
zcela ojedinlých,
skuten
mír-
ných piják, kteí posuzují a požívají alkohol jen jakožto lék, jest podle zkušenosti tak málo, nepicházejí v úvahu. Pro ethické posouzení
8
že pití
musíme naped zodpovdti otázku, zda-li alkoholismus, jak se asto tvrdívá, jest následek hospodáských nebo sociálních pomr, nebo je-li jejich píznakem, nebo je-li píinou zla, které
mu vdcové
abstinentního hnutí kladou za vinu.
Dejme tomu, že by byl jen píznakem. Lékai mají ve znané míre jen píznakovou medicínu, a pes to nikdo nebude chtíti medicínu zcela zavrhovati; práv tak b^ nesml žádný soudný lovk zavrhovati protialkoholní hnutí, jestliže by alkoholismus byl jen píznakem, epifenomenem ji-
pomr
ných sociálních. Ale alkoholismus jest více než pouhým píznakem, také více než pouhým následkem, stávajícím se zase ihned píinou. Alkoholismus jest p mo psobící
píinou
í
tch zel, jež vdecké hnutí ní mu piítá. Jest pravda, že
ab stin.en^tv duševním a
neexistuje pouze ediná píina; alkoholismus rovnž má své píiny a spolupiiny, ale pes to jest sám nejsilspoleenském život
lidí
j
njší spolupíinou vší té bídy, za níž jest inn odpovdným. K tomuto konci dospíváme pi pelivém porovnání a uvážení jednotlivých skuteností; tak na p. B u n g e má data o zdravotním stavu 445 rodin, statisticky správn a kriticky srovnaná a na základ tchto dat dovozuje, že alkoholismus, alkohol v tedy chronická otrava alkoholem každé form jest práv jed a psobí na každý organismus, zvlášt na lovka jakožto jed
—
—
píinou
jest
v
ostatních
dcgeneracG.*) A práv tak dá se pípadech dovoditi, že alkoholismus
psobící a rozhodující píinou ochuzení a zbdovanosti, fysického a psychického onemocnní. jest
To znamená: mžeme, musíme alkoholismus pí-
p-
mo
ethicky posouditi a odsouditi. Jednak jako rozhodující píinu mnohého zla, ale pak posuzujeme a odsuzujeme motivy pití; kdo se sobící a
rozhoduje se pro pípíinu v každém ohledu pochybeného, pímo pathologického celko-
dnes rozhoduje pro
inu fiGsíslných
bd
pití,
a pro
vého spoleenského stavu. Pouují-li nás djiny alkoholismu, že alkoholisvšeobecné piti ze zvyku se teprve asi t. j. od ticetileté války vyvinul a pímo pathologicky zakoenil, jest tím již eeno, že máme tu historický, ne neodvratitelný pírodní zjev, že tedy motivy alkoholismu mžeme a musíme posuzovati stejn jako skutenost samu.
mus,
Zásluhou
Kraepe
n o v o u a jiných badateže pitím celá duševní innost lovka jest otupována, že nejen innost rozumová, ale i cit a vle, že vbec duševní schopnost jest zmenšována a zhoršována. Patagonci jmenují koalku ,, prostedkem, jímž se ztrá-
l
jest
*)
1 i
pokusn dokázáno,
Bunge, Alkoholvergiftung und Degeneration, Lipsko úplná statistika ve Virchowov Archivu, sv. 175,
1904; 1904.
10
rozum"; nej^n rozum, akutním a chronickým alkoholismem ztrácí se též síla citu, ztrácí se g-
ci
ncrgic, schopnost resistencG. Požití alkoholu zmenmá-li se šuje chápavost, seslabuje pozornost;
správn a jasn myslit, nesmí se píti; precisní, pesná vdecká práce jest požíváním alkoholu znemožnna. Veškerá chvála poznání a vdy jest odsuzováním pití. Také síla umleckého tvoení není alkoholem podporována. Z práce Leixnerovy vidíme, že skoro všichni básníci jsou sice alkoholu naklonni, ale žádný netvrdí, že alkohol jest nutným k poetickému tvoení, k poetickému nadšení.
Z citové stránky je
posuzováno,
pití
otupu-
šlechetnjší city; piják stává se nervosním, po-
dráždným, k svému ším
okolí brzo drsným, v dalvývoje hrubým, konen brutálním a Piják uzavírá se pi zdánlivé spole-
prbhu
ukrutným. cnskosti v sebe, ztrácí
sobetjším,
a to velmi
dvru,
jest
víc
a
více
asto na újmu svých pí-
buzných, pátel a zvlášt svých nejbližších.
Síla
vle
slábne a ztrácí konen moc nad sebou, jest neschopen o sob rozhodovati a o sebe peovati, otupuje sílu ku vlastní odpovdnosti a cit pro své povinnosti. Piják ztrácí svou vnitní svobodu, svou sílu tvrí a
jest seslabena, piják
resistenní.
Zkušenost tedy dokazuje, že alkoholismus pedstavuje chronický, degenerativní proces celého duli
š€vního žití, jest docela patrn subethidký, neethický a protiethidký celkový stav jedince a spolenosti.
O
otázce alkoholismu teba uvažovati zvlášt se stanoviska moderní ethiky. O tom, co vlastn moderní ethika jest, mohou panovati velice rozliné a protichdné názory; ale myslím, že nechybím, postavím-li zde jako základ ethického snažení nynjší doby vypracování harmonické a energické osobnosti. Harmonické: chápeme mnohostrannost lidských schopností a vloh, a chceme proto, jak íkáme, vychovati zcela jednotn propracované lidi a charaktery. Energické: poznali jsme veliké úkoly, které nový spoleenský život každému uvdomlému individuu ukládá, a vyžadujeme proto každý od sebe sama i každého druhého, aby byl osobnosti vyvinutou, innou a k innosti schopnou.
o
To
asi
rozumíme slovem individualismus,
když vždy a ve všech oborech se chválí
indivi-
dualismus, jakožto uritá a urující vlastnost charakteru nové doby, konkrétnji myšleno nového
—
lovka. Tento individualismus znamená ethické snažeiní nové doby o právo iniciativy nejinak mžeme smysl a význam individualismu ethicky
—
formulovati. Sociální a politická hesla
tonomie, ethický
selfgovernement,
koen v právu
volnost, audemokracie mají svj
energie, 12
:
v právu osobní
—
sebeurení, sebeovládání, to jest veproblém pítomnosti, mluví-li se o pehodnoceni hodnoty, pirozeném právu, ethickém anarchismu nebo aristokratismu atd. iniciativy liký
ethický
Dnes žádáme na lidech mi silné vle a takovým
chceme býti lidmíti. Díve je chceme se to nevyžadovalo ve starších dobách a ješt ted jest sice vyžadována píle a vytrvalost, ale vedle toho zvlášt poslušnost, dvra a víra, t. j. víra v jiné, a krátce eeno víra ve vedoucí vyenergii,
i
;
volence a jednotlivce; my však jsme že nepotebujeme slepé víry, nýbrž
pesvdení, my nemžeme
a
pochopili,
uvdomlé
nechceme pouze ná-
sledovati a poslouchati, nýbrž my musíme a chcesebeurovati a sebeovládati, pome se chopili jsme, že moderní lovk musí své i isvého okolí osudy v zapleteném spoleenském život s úplnou jasností stežiti a na jejich úelném vybudo-
konen
vání
cílevdom
spolupracovati.
Odvaha
k iniciativ, to jest ono praktické heslo reformaní pítomnosti; vyžadujeme od moderního lovka, aby tvoil djiny, a každý z nás je má tvoit, má se duchov a duševn pln vyžíti, nemá si nechati pedpisovati, nýbrž má sám voln postupovati. Sebeurení a sebeovládání, to jest veliké snažení moderní ethiky a tato ethika musí alkoholismus odsouditi, nebo on seslabuje a zhoršuje chápavost, oslabuje schopnost myslit, kazí innost fantasie tím, že místo ni
umt
13
nejasnou a bizarrní antastinost. Piják sebeovládáni, seslabuje svou vli, odvahu,
posiluje zliácí
své vnitní svobodné sebeurení, svou odpovdnost a schopnost pro jiuié myslit, cítit a jednat.
Moderní ethika žádá od každého lovka, aby k otázce pokroku v každém smru zaujal stanovisko a rozhodl se pro pokrok, t. j. nejen, pro vývoj, nýbrž* pro zdokonalení. K tomu však potebuje jasné hlavy a isté mysli. Pokrokový a pokroku píznivý lovk pítomnosti musí se roz-
pesvdeni
pro sociální ideály, musí ale bez fantastinosti plán budoiuonosti, jehož chce dosící, nebo aspo jej pipravovati; pokrokový moderní lovk musí si vdti rady v prostedcích, jež si mže k uskutenní svých plán vyvoliti; musí poítati, odmovati a pipravovati se, ponvadž veškerá
hodnouti z
si
.sestrojiti
praktická
s živou
moc
záleží
fantasií,
na pedvídání a
vymování
pedem. Ethika pokroku píznivá vyžaduje od moderního lovka vyšší duševní stav, alkoholismus oslabuje a snižuje celého lovka, který, jest pak zpátenický, pokroku nepátelský, reakdonláský. Piják jest nepátelský pokroku, ponvadž jest ethicky indiferentním. Piják jest nejhorší filistr a reakcioná. Nejvýše chopí se fantastický piják utopismu, ale utopismus jest vlastn také jen reakci onáský. Piják jest hazardní hrá, který vsází do hry celou svoji budoucnost, svj život piják uzavírá se ped ;
14
pohledem v zákonnost svého
bo
nechce a ani
i
nemže jasn
cizího
života, ne-
myslit. Piják stává
neobmezeným fastává se povrivým,
se fantastou a proto fatalistou,
a
talistou
utopistou; piják
ponvadž nepostehuje pirozené
spojení budoucnosti s pítomností, protože jeho rozervaná fantasie pedvádí mu utopistické obrazy budoucnosti, zatím co seslabená vle a energie nií jeho pracovitost.
Pokrok bez práce
jest
práv
utopismus.
asto hráem, hazardním práv v neskuteném, falešném svt
Piják jest proto velmi
hráem.
Žije
ví
alkoholové utopie, kovou mrou, jakou
a
práv
touží
jsou
po zázraku jeho
síly
ta-
sesla-
beny a znieny. Piják obelhává se práv ze zvyklosti, tvoí si docela hmotným zpsobem falešný svt, falešnou budoucnost. Pití a práce jsou nejpíkejší protivy.
nepokrokový, ponvadž sePokrok, jak uí moderní filosofie djin a sociální politika, jest organickým pokraováním v novodobých snahách reformaních pokrok není možným bez neustálé reformace, bez sebereformace a proto neustálé sebevýchovy. Reformace znamená pro moderního lovka jen nepetržitou a stále obnovovanou reformaci, to jsme si ujasnili pozorováním a vdeckým posuzováním djiníného vývoje. Alkoholismus
slabuje
jest
individualismus.
;
Pokrok bez
osobní a spoleen3ký pokrok osobního života nemožným, a
jest
plného
;
15
jest jest
nemožniým bez plného sociálního života, ncbof každý 2 nás sám jest déjiniami a spolenosti; djiny a spokntost nejsou žádnými mythickými by^ to stmi nad osobním životem individua, nýbrž já, ty, on, my všichni jsme spolenosti a djinami.
Také moderni ethik bude proto lásku k b
li
ž^
nímu
považovati za základ všech ethických povinností. Láská k bližnímu znamená však práci pro bližního. Nežádáme od moderního lovka sentimentální filantropii, nýbrž vdomí povinnosti, aby ustavin myslil na ulevení a odstranní fysické duševní bídy; proti této bíd musí bojovati a k jejímu odstranní musí úeln pracovati. Alkoholismus oslabuje cit pro spolu lovka, oslabuje chu k práci, oslabuje víru a dvru v lidskost. K inorodé lásce k bližnímíu, k prád pro bližního patí istá mysl a bystrá hlava. i
Láska k bližnímu a práce pro nj vyžaduje v tomto pípad dávati píklad abstinence. Píklad proti píkladu. Píkladem pití heší se nejvíce, nejvíce piják bylo svedenoi píkladem. Žádný lovk' nemá pirozenou potebu alkoholového jedu. Píklad abstinenn musí dávati zvlášt intelligenti, p^bo ti musí dnes pln znáti výztfiam alkoholismu.
nemžeme
vždy n^ejlepší vysvd^ cení. Poohlédnte se ve vzdlaných vrstvách, mezi lékai, advokáty, soudci, uiteli, duchovními at., jak se to u nich má s abstinencí. Když pi dnešním Ale tu
si
dáti
16
vdy
léka, uitel nebo vychovatel pití trpí, nebo dokoní:e k nému radí, lže a dopouští se zloinu. A pozorujte jen, v život, jak alkoholismus zdržuje lovka v konání povinností. Léka. Jak je to hrozné, když ho musíte pivést z hospody k nemocnému, jak nepozorn vyšetuje. A stejn soudce a profesor a uitel. Takový uitel dtem vykládat, co chce, dudtem evangelium teba rozkrájet a chovní když ho pak dti vidí pijícího a snad opilého? Zkušenost uí, že všechna výchova dosáhne se ne eí, ale živoucím píkladem, a jest tedy povinností vzdlaných a vdích kruh thcoreticky pouováním a prakticky abstinencí niiti alkoholovou stavu alkoholové
mže
mže
povru. Jak jest možno, aby takový lovk, který vysedá pár hodin v hospod bez vzduchu, beze svtla, bez istoty, aby dovedl myslit, cítit? Nemožno. Osobnost, charakter, to se nemže jevit v pesnosti práce, pije-li se, protože práv smysly se tím seslabují a tudíž tím nemožnjší jest každé vdecké myšlení. Alkoholismus, jak nám praví kriminální statistika jest stálou píinou mnoha zloin, zvlášt proti osobám. Alkoholismus podkopává lásku k bližnímu a podporuje vzájemný boj. Alkoholismus
denn
iní naše požadavky nepirozenými, popouzí nás v nervosní shon a lakotnou konkurenci, roziluje jednotlivce proti jednotlivci, tídu proti tíd, státy a
národy navzájem
proti
sob.
17
PistoupímG-li k intimnijším
lovkem, pijdeme nejdíve k
svazkm lovka s Bez pár
pátelství.
nikdo nemže žíti, to bylo již velice asto a krásn dovozeno. Ale jest nesprávno velebiti alkoholové pátelství jako skutené pátelství. Alkoholové pátelství jest špatné pátelství. Pátelstvím jmenujeme pece pomr duše k duši bez závoje a stny alkoholických mlh. Ale lidé nemají odvahy hkdt si oteven do oí, dáti mluviti duši s duší, nemají si vlastn co íci, a proto utšují se surrogátem pátelství alkoholového. A spolenost, zvlášt rakouští Nmci íkají, že je to ,,gemiitlich". My nemáme pro to tak specielního ná,telství
zvu.
—
Pohlédneme-li na rodinný život, musíme si piže alkoholismem rodina trpí. Jak jest možný rodinný život a zejména naší intelligence, a už je to uitele, úedníka nebo koho jiného. Od rána je v úad, pak pijde dom, a místo aby zstal v kruhu rodinném, musí si jít oddychnout, odpoinout do hospody. Pití a alkoholismus škodí pomru muže k žen. Pomr ten jest snížen a zhruben, animálnost nastupuje místo lovckosti. znati,
—
Láska jest láska istá, láska s alkololem a alkoholem není láskou. Stojí sice psáno muž a žena budou jedno tlo, ale oni již chtjí též býti jednou duší. Manželství jest také svazkem duši a to v alkoholismu jest nemožné. Pravá a silná láska jest istá a cudná. 18
Nemluvím pro
askesi,
nebo neuznávám
alkoho-
materialismus a materialismus vbec. Askese materialismem a hrubým materialismem, následkem dvojí morálky od ženy vyžaduje se fysická neporušenost, zatím co muži jest ponechána nejhorší zvle. Fysické panenství není vždy isto^ tou, istota a silná cudnost mže a musí se práv v manželství osvditi, má-li materialismus askese lický jest
;
býti
pekonán.
Nemluvím neni,
muž
tu
existuje
o žádné ženské otázce, nebo jí však veliká mravní otázka, zdali
istot stejné postavení, zdali žena má býti konen chránna ped surovostí mužovou. Jedná se konenf o istotu muže. To jest a žena mají k
snahou pítomnosti. Vzpomínám jen na Richarda
Wagnera
blázen"), na Nietzsche,, istý Tolstého, Dostojevského (Idiot =
(Parsifal
ho, Bjórnscna,
muž
istý blázen"). Snahy tchto a samozejm ušlechtilých žen ukazují všecky na veliký mravní požadavek nové doby. ,,
i
Po tomto mravním obrození stane se též pomr mezi rodii a dtmi novým a vyšším. Matka byla až dosud vždy útoištm rodiny zajisté jest jméno matino posvátným, ale nemén svatým jest jméno otcovo. Pokroková snaha nové ethiky smuje k tomu, dáti dtem konen otce. Nech!" t malikých pijíti ke Jak se to ale má v mnohých rodinách? Matky jsou otroky nmí muž, otcové jsou pi nynjších mravech a pomrech ve;
i
—
i
mn 19
,,
asto
lic€
—
a
to
mžeme
znova
a
—
znova pozorozdleni ho^
rovat zrovna u tch vzdlan'ých spodou od žen a détí. A pi tchto tak všeobecných pomrech dovoH si pak muž ješt deklamovati o posvátnosti manželství a rodiny!
íkáme
velice málo,
ekneme-Ii
jen,
že alkoho-
—
lismus škodí rodinnému životu nejcitelnji prve abstinence uiniti rodinný život tím,
mže
býti
mezi istší
má. Po pemožení alkoholismu bude
mužem a ženou, ^a duševn jší.
rodii a
dtmi
jiný,
te-
ím pomr lepší,
Kde Bacchus za kamny Venuše; nová zkoumání alkoholismu pouují docela nesporn, že pití kazí pohlavní život pítomnosti. Alkoholismus, oteveeeno, jest spolu s prostitucí hlavní píin au degenerace národ. Snahy nejelnjších myslitel o obrození lidského pokolení od Rousseaua poínaje až k Wagnerovi, Nietzscheovi, Dostojevskému jsou konen protiarkoholním hnutím uvedeny na velmi praktickou dráhu. Protialkoholní hnutí pineslo nám již znamenitou literaturo o degeneraních zjevech, na které musíme s ethického stanoviska co nejdkladnji upozorniti. Piják škodí Starý drsný rakouský kazatel ekl:
zatápí,
sedí
n
sob
i svým potomkm fysicky i psychicky, alkoholismus jest píinou fysické i psychické degenerace jednotlivc, rodin a pokolení, a proto též celých národ. Slyšíme nyní, že pití rodi škodí dtem, a že samo obyejné mírné pití mstí se
20
I
:
na dtech; ddictví hrubého alkoholismu jest pirozen tím nebezpenjší. „Cti otce svého matku svou" zajisté, ale dnes musíme dodati i
Chra
a
hled
si
Láska k bližnímu
duše svého dítte! takto
jest
našim nejbližším,
ale
její
vskutku láskou k
úinky budou v
ješt v daleké budoucnosti. Odtud vyvrají se snahy t. zv. r a s s o v é hygieny (Ploetz a j.), lidové nebo národní hygieny. Dostal jsem malou brožuru od Rossegra: ,,Das deutsche Laster". Co oznauje Rosseger jako neest nmeckou, jest práv stejn neestí anglickou, francouzskou, slovanskou; alkoholismus jest mezinárodní, nco všeplatnosti
obecn
lidského,
totiž
nelidského.
každého myslícího lovka, aby pomáhal na regeneraci svého národa; každý uiní nejlépe, psobí-li nejprve energicky na sebe, na svou rodinu, na své dti. Jest národní povinností každého jednotlivce potlaovati degeJest povinností
inn
neraci lidstvo ohrožující, to vyžaduje dnešní pravý patriotismus nutn. Nejen vnjší, ale hlavn
—
vnitní politika sebevýchova, sebereformace, sebeobrození zní národní heslo, a proto jest nutná usilovnjší spolupráce na odstranní všech škod, které ,aIkoholismus vyvolal. To jsou ješt netušené kolonie v našem vlastním stedu, jež mžeme získati, ba celého svta mžeme ješt dobýti.
Alkoholismus seslabuje celou osobnost jednoa tím podporuje též sociálnpolitickou u-
tlivce
21
jamenqst. O Lykurgcvi jest známo, že podrobené kmeny povzbuzoval k nemírnému pití, aby je mohl tím spíše a jist jí opanovati. Docela tak v naší spolenosti hromadné piti podmiuje sociální a politickou ujamenost, otroctví na jediné stran, panstvíchtivé vykoisfování na stran druhé. Alkoholismus jest nepítelem sociální a politické rovnosti a volnosti, alkoholismus jest protivníkem demokratismu, podporovatelem absolutismu, jemiuz tvoí zrovna tak tyrany jako otroky. Celá politika byla Idosud extensivní; vnikání v biologický pokrok a úpadek spolenosti napomíná všecky národy a státy, aby nahradili extensivní práci politidkou (v celku politika násilí uvnit a na venek) intensivní politikou 'kulturní.
Ethika a náboženství, které alkoholismus trpí nebo docela podporuje jest ethikou a náboženstvím smrti. Alkoholismus jest nejen píinou mnoha nemoci, jest práv pímou nepímou píinou úpadku. Obti alkoholismu na lidských životech pesahují daleko obti války; ale obti alkoholismu pouze neumírají, nýbrž plouží se bídn svým chorobným životem a vštpují svj úpadek píštím pokolením. Alkoholismus jest velikou píinpu nervosy a duševních nemocí, jest velikou píinou sebevražd, které svým hrozným potem (n,ejmé60.000 ron( v Evrop) a stálým pírstkem i
n
jsou nejhlasitjší obžalobou niašeho vilisace.
22
vzdlání
a ci-
své názory jakožto radost ze života a .výhost askesi. V pravdé hájí takoví obhájci touhu po smrti, pes kterou se práv svou nemocHiOU fantastikou penášejí. Alkoholismus vzniká docela patrn z íllusí, sebeklamu a poblouzení. Jest ovšem záhadou, co dohání lidí k takovým poblouzením, akoliv to Uiení poblouzení jediné, kterému se lidé oddali; klam, liché názory a povra byly dosud neblahým údlem k svtlu se deroucího lovenstva. Jest skuten skoro nepochopitelno, jak lidé pro alkohol celý svj život nutí na kivou a špatnou dráhu. Statistika v Nmecku jest zvlášt pouná. Když dlnjk vydá 15 procent své mzdy za alkohol a intelligenti ješt více, to jest zajisté velmi mnoho. A -že se vydá mnohem více za pití, nežli za stravu n,a píklad, není nejmenší pochybnosti. V Rakousku ^a p. vydáme práv tolik za alkohol, kolik dlá náš celý rozpoet. Stžujeme si na výdaje militarismu, ale dáme dvakrát tikrát tolik za alkohol, který nám jen škodí. V Nmecku vydají se 3 milliardy za alkohol, tedy více než n,a rozpoet, mnohem více; za všechnu potravu vydá Nmecko 1320 million marek, a z toho ale odpadn,e skoro teObhájci
pití
hájí
ron
i
ron
tina
n;a
nepotebný
a
škodlivý
alkohol.
To padá
intelligen.ci hodn na váhu. Kolik prmrná rodina smí vydat, jak se škrtí n,a krejcar pro ženu, dti. Otec, hlava rodiny, kolik ten spotebuje ve svém .pátelském" kruhu ,,na osvženou"? To každý vidí. A kde se hodn pije, tam je zase
pi
,
23
vícG iiemo€n,ic, kriminál, policajt. To jsou výdaje národní. R z této hospodásko-sociální stránky alkoholismus jest opt nebezpeí, ohrožuje pímo, i duševn nfepímo. Naproti tomu jest ethika protialkoholismu ethi-
poteba zase
kou života a životní radosti. Jest již všeobecn známo, že abstinienti jsou zdravjší a silnjší; abstinence prodlužuje život a iní smysly a schopnosti lovka vnímavnjšími a celé jeho žití ob-
sažnjším. Abstinence iní nás též schopnjšími ku práci a v rozliných nástrahách života obezetnjšími, v mnohých životních nebezpeích odvážnjšími. Alkohol prý zvyšuje chu ku práci ve skutenosti psobí práv opan, ponvadž jen zdánliv povzbuzuje a sílí tím, že jen na okamžik nervy napíná a pak ochabuje. Alkohol jest nepítelem každé práce, fysick:é stejn jako duševní. Pokrok lidstva vede k rostoucí pracovitosti a té bude dosaženo jen jasným rozhledem ke kýženému cíli a správnou volbou prostedk. Pracovitost neodporuje oekonomii pracovních sil, na-
—
opak, tato oekonomie
jest
možná
jen jasností
a
poítáním. Piják nemá oekonomie svých sil, jest to práv hrá, hazardní hrá, žádný pracovník. Pracovati
znamená
svoji sílu myšlení
i
mysfiti
a
chtíti,
piják
otupuje
vle, a propadává proto uto-
pismu práce se štítícímu. lovk musí pracovati, právem svou práci zkrátiti, 24
ale
a to docela hledá pedevším
hledí
lovk
volný as a svobodnou práci, kterou si sám vyvolil. Práce sama není žádným ideálem. I zlodj pracuje a ani ert pece nikdy nespí. Jsou lidé, kteí prabýt procují, aby nemuseli myslit. I práce stedkem otupení. Práce daná nouzí a okolnostmi snáší se proto snáze, než volný as po práci nebo docela bez práce. Práv v upotebování volného asu musí se prokázati vnitní volnost, sebeopanování a sebeurování též v nezamstnosti má lovk pracovati, t. j. na sob a sám ssebou pracovati. Protialkoholní literatura pouuje nás o pra-
mže
;
vém významu nedlí
svátk
a
—
to
jsou
práv
dny a svátky alkoholu žádný den Pán, nýbrž den otroka. Alkoholismus prýští z- touhy po positivní slasti, ale též z nespokojenosti se sebou samým a svým okolím, s celým obsahem individuelního a spole;
enského
života.
Ne neprávem bývá jmenováno
morální sebevraždou, alkoholismus jest prostedkem praxí sebeobelháváním a sebeohlušováním. Alkoholismus jest hrubý materialismus. Snaha dosíci mechanickým zpsobem klidu a upokojení, býti podle mého pesvdení dosažecož pijáctví
i
mže
no jen na základ duchovn náboženském a ethickém. Proto boj proti alkoholismu znamená boj proti materialismu. Jest to boj o lepší život, boj o oduševnní. Rozhodnutí pro pokrok nebo proti nmu, pro nebo proti vyššímu duševnímu názoru a
zpsobu
života.
25
Haní-li sG abstinence jakožto nedostatek nadšepráv materialismus, starý materialismus.
ní, jest to
—
ano, ale práv nadšení, oduševnne extase a mystika, jak jsou od nejnovjších zástupc zvlášt dekadence hlásány. Já alespo jsem výslovným protivníkem vší zatemnlosti; lidé budou opravdu jen tenkrát pokraovati, budcu-li míti odvahu chtít jasn vidt a myslit. Nevím, že lovk by poteboval um-
Nadšení
ne
ní,
lých
zpitost,
ilusí,
aby mohl
žíti,
nebo dojdeme na konec
k náhledu, že je nám teba také opia. lovk až dosud skuten iluse ml, i je hledal, ale my chceme a musíme se osvoboditi ode všech ilusí, jež jsme jednou jakožto iluse rozpoznali. Alkoholismus, a o tom není možno dnes už pochybovat, jest takovou prohlédnutou ilusí. Veliký uitel lidstva Shakespeare vycítil již a prohlédl pravý stav vcí. V postav podlidského Kalibana vc rozešil, když mu totiž šprýma Trinkulo podává koalku, vybuchne ve vdné zvolání: Bud mým bohem! Alkoholismus jest pro nás povrou a blouznním je-li lovk tím, co jí, pak ;
ví
v ito, co pije. Pro filosofii djin jest velmi zajímavo, že vdecký boj proti alkoholismu souvisí s všeobecnou snahou o hlubší uvdomní a odstranní všech pedvdeckých ilusí povšechn eeno o odstranní mythického svtového názoru. Ale nco chci zdrazniti, nemyslím, že my jedno^ duše samotnou abstinencí dosáhneme vyššího stup-
—
26
n.
Ne,
nkdo mže
býti
abstinent,
a
mže
pi
tom býti docela nepokrokový a reakcionáský. Abstinence sama to nedlá, ta mže být zrovtak mechanická a materialistická jako neabstinence. Záleží na tom, že vyšší svtový názor, o který zápasíme, abstinenci vyžaduje a schvaluje. Nový a vyšší svtový a životní názor jest v poslední instanci tvoením charakteru, abstinence jest jedním z prostedk. Byla-li kdy doba, která vážn a poctiv pemýšlela o nejdležitjších životních otázkách, jest to doba nynjší, a mezi mnoha otázkami, jež nám nedávají spáti, jest abstinentní otázka jednou z nejdležitjších.
na
Bylo mi pfi píležitosti namítnuto jedním velmi medikem, že otázka pití jest píliš malicherná, a že na otázku životní jest umle vyzdvihována. Odpcvd jest jednoduchá píti a jísti, co a kolik, jest skuten jednou z nejdležitjších o-
ueným
:
Vda
tázek vdeckých a také životních. jest práv proto a tím vdou, že se obírá tím, eho si lidé posud nevšímali; tak dlouho, dokud chemie chtla dlati zlato, dotud byla mystickou alchymií; od té doby, co pozornost její pipoutána jest ohnm, vodou, vzduchem, zemí, hnojem, jest vdeckou chemií. Lidé starali se ve práv jako v politice o ojedinlé, výjimené a nápadné, teprve po mnohých mythických poblouzeních obrátili se k
vd
hiomadnému, obyejnému, nenápadnému. To
práv
podstata demokratismu ve 27
vd.
jest
Studujeme
nyní v biologii nejen úinky drahých a vzádných medikament, nýbrž pozorujeme a studujeme pedevším vydatnost, výživnost rzných látek atd.,
pemýšlíme konen vdecky o každodenním jídle a pití. Tak stává se nám stará mythická medicína stále více vdeckou hygienou a profylaxí, medicína tíhne po dlouhém bloudní k ethice, se kterou ji pvodn již Hippokrates spojoval. Hygienický zpsob života stává se ethidkým bem života.
zpso-
a pití má i v jiném smru svou sociálnpolííickou dležitost. Vdecké poznání pravého výbru potravy, nutné kvantity a kvality vede ku pemýšlení o nerovnosti lidí, o hladovní mnohých a nezdravém pesycení ne-
Otázka
ethickou
mnohých.
jídla
a
V
tomto smyslu
jest
otázka žaludková z nejdleži-
biologicky, sociáln i ethicky jednou tjších životních otázek pítomnosti.
V
tomto smyslu musí býti poznatky biologie a hygieny, zvlášt biologie a hygieny alkoholické, ethicky ocenny a provádny. Bez tohoto rozhodnutí ethického nedají se jednotliv a samy o sonejdležitjší otázky hygienické ešit. Když na p. alkoholová biologie nám íká, že pití krátí život, pak mže ten a onen piják odpovdti Pro na tom nezáleží zda žiji déle mne a za mne, nebo kratšeji, jen když mám svj požitek co máme takovému životnímu filosofovi odpovdti? Takty alkoholové biologie a hygieny jsou
b
:
mn
28
1
mu známy, jako nyní již skoro všem vzdlancm a vbec tenám; o to tedy nejde, nýbrž stojíme ped rozhodnutím, jak máme ty fakty ocepro který svtový názor se rozhodnout. Boj alkoholismu jest bojem proti ethickému a proto i sociálnímu indifferentismu, jenž z nho pochází a jej rozšiuje a posiluje.
nit,
proti
V
má
abstinentní hnutí veliký jednou z otázek sub rozhodn pro toho, kdo specie aeternitatis*) chce sub specie aeternitatis myslit a jednat. Proto nejedná se jen o mechanickou abstinenci, nýbrž o této
význam
a
souvislosti
pprávnnost
—
,a jest
pokrok lidstva k vyššímu rozvoji. Chceme utvoiti nový, vyšší život, nové životní ideály.
—
Povzneseny, obnovený lovk to jest náš úkol a k jeho ešení jest n^itna vedle ostatních snah opravdu pokrokové ethiky také abstinence od alkoholu. V tomto smyslu platí slova: budoucno st patí stízlivým, totiž tm, kdož se rozhodli pro vyšší, mravnjší svtový názor a
zpsob
*)
života.
Pod zorným úhlem vnosti. 29
'
I
1 '
Vele odporuu/eme
„STEDU'',
list
trnáctidenní, jehož první
plroník (13 ísel vyšlých do 19. ervna 1912.) obsahuje: filosofie W. Ostwalda Sthováni venk. obyv. a vzrst mést v zemích záp. a st. Evropy
Pírodní
....
Ing.
....
Prof.
J.
Insp.
L.
Cariyle, Ruskin, Morris
Naše Myšlení Monism, monoteism, panteism
.
a ateism
Poznámky k Havlíkov
.
.
.
.
zdroje energie Vzácná kniha
Sklenáovou
-
Malou
Vilém Mrštík
Z djin
hierologie I omrzelosti životní Klimatická oscillace postglacialu Zákonodárné snahy o ešení bytové otázky u nás
O
David Lloyd George Školní obce Greco vidný Mauricem Barrsem G. Ch. Lichtenberg Boj o jižní tonu August Strindberg Theism a patheism
Krejí
J. Schmitt
erotice
Nové
Otilií
Fr.
Doc.Dr.F.Hodá
Myšlenka pojišovací, její djiny a vliv na vývoj sociální
Za
Koloušek Weigner Dr. J. Herben
Pfof.
Praha a moravský separatism
Fleischner
J.
....
Karel Málek Jng. J. Veselý Dr. M^ Hýsek Karel Zelenský Dr. M. Hýsek Dr. F. Loskot Dr. R. Adamik Jaroši. Petrbok
JUDr. Aug. Straka Dr. Otakar Guth Dr Lad. Drbek /. Schmidt Adolf Gottwald Dr. Fr. Machát Arne Laurín Frant. Linhart
K
jubileu
Revoluní
Gercenovu síla
Dr.
techniky
Obanská výchova v Dánsku Malomstská buržoasie a žurnalistika Londýn: Britské museum Komenského plán na obnovení Jednoty bratrské rozhraní
Na
„Kídla budou
,
.
.
Dr.
.
.
.
"
Galerie starých
].
Folprecht
Ing. J. Fleischner Insp. L. Weigner
A. Bláha A. V. Fric
In.
Dr. Vojt. Sokol Antonín Hartl Ing. J.
mistr (úryvky
Veselý
ze spis): Leonardo
da Vinci, G. Ch. Lichtenberg, Dav. Hume, RivaIm. Kant, A. Schopenhauer, J. A. Komenský, Alfred de Vigny, Galileo Galilei, E. Zola, F. Nietzsche, Tycho Brahe, Charles de Montesrol,
quieu.
Sms.
—
Bibliografie.
Celoroní píloha : F. Mauthner : Psychologie ei.
Pedplatné na tvrt roku
K
3*20
!
Redaktor a vydavatel A. Klíník. Redakce „Stedy": Praha-Král. Vino-
§
hrady,
U Riegrových sad 10.
Pímým abonentm „Stedy" 2(y/oní sleva
jako prémie
na „Knihovn Stedy".
z posudk
o
„STED'' vyjímáme:
Obsahuje (Steda) lánky ze všech obor a lehce psané na základ nejnovjších dat a výzkum, jimiž neodborník roz" šiovati mže své vzdlání obecné „
vdy
a
umní pístupn
Uitelské Noviny
2.
kvtna
1912.
vele mžeme doporuiti tm kdož po „ vzdlání touží a mají zájem o myšlenkový kvas na poli vdy a sociální otázky, trnáctidenník „Stedu"
"
„Pozor'', 9.
kvtna
1912.
„Steda", list trnáctidenní dovršil práv vyšlým 13. íslem prvý svj plroník, z nhož je již jeho smr jasný: chce své tenáe seznamovat s nejnovjšími názory, hledisky a výzkumy všech obor vdy, jakož filosofie a politiky. Jeho direktivou je nestranná pokrokovost vdeckého bádání a sociální hospodáské stanoviska.'' i
„Právo Lidu"
22.
ervna
1912.
„Neodvislost vydavatele umožuje pevný program, který vyniká zcela patrn z dosud vyšlých 10. ísel „Stedy". Úplné vylouení belletrie a denní politiky, draz kladený na hospodáské, technické a vbec praktické otázky a ne v poslední positivistický filosofický rámec všec píspvk, jichž autoi náleží mezi nejzvunjší jména naší literatury vdecké, opravují nadje, že ze trnáctidenníku vyvine se významný hlasatel nejmodernjšíh kulturních hnutí svtových. Doporuujeme proto vele jeho odebírání."
ad
„Technika XX.
století",
kvten
1912.
c6^t^/
X<-^^
PROBLÉM ALKOHOLOVÉ VÝROBY A ABSTINENCE.
NAPSAL
DR.
EDVARD BENEŠ,
DOCENT ESKÉ UNIVERSITY A ESKÉ VYSOKÉ ŠKOLY TECHNICKÉ.
1915.
TISKEM OTAKARA JANÁKA. - NÁKLADEM ESKOSLOVANSKÉHO SVAZU ABSTINENTNÍHO V PRAZE.
UVO. Tchto nkolik to
píležitostn.
vzniklo
statí
Je
vlastn rozšíená pednáška, konaná na rakou-
ském schzi roku
sjezdu
protialkoholním
Ceskoslovanského
Vydáváme
1914.
bylo teba
v
že událostmi
víeny stránce
mnohém
ji
a
na
manifestaní
Svazu akoli by
Abstinentního
ji
tiskem
rozvésti
válenými otázky
tyto
— —
nyní
nov
proto,
byly roz-
a pak, že hnutí abstinentní u nás nejen
agitaní,
ale
i
po
po stránkách jiných a ze-
jména literární, vykazuje v poslední dob píliš málo rozmachu, takže by takka upadlo v zapomenutí. Tchto nkolik statí, by nedokonalých, mže býti dokladem, že ani dnes se na tyto vci nezapomíná.
I.
r
v _
r
NÁRODOHOSPODÁSKY VYZNÁM
VÝ-
ROBY ALKOHOLU. 1.
Pouhý pohled do našeho hospodáského
ži-
vota nás pesvdí, že výroba alkoholu všeho druhu zaujímá velice význané místo v hospodáské innosti všech moderních stát a spoleností. Byla proto vždy na snad samozejmá námitka, když problémy výroby alkoholu a abstinence vedle sebe se postavily, že odstranní té výroby mlo by za následek takové dalekosáhlé pevraty, ochuzení a pímo katastrofy hospodáské, že už proto je snad abstinence nemožná.
To bývá uvádno všeobecn hospodáský
proti
není, jak uvidíme,
jako argument
Tento dvod však dvodem hospodáským, nýbrž
abstinenci.
všeobecn sociálním vbec, a skrývají se za ním momenty nežli hospodáské. S hlediska ryze hospodáského musíme se na celý problém dívati
jiné
ponkud
jinak.
Soudí-li se s ekonomického hlediska o existenci njaké hospodáské innosti (zemdlské,
prmyslové, obchodní
atd.),
bere se v úvahu vzáy
investovaný kapitál, množství podnik, zpsoby výroby, množství produkce a spoteby, poet zamstzávisejících lidí, význam odvtví naných a na toho vzhledem k ostatním odvtvím hospodáským atp. Soudí se zejména o vztahu toho odvtví k celkovému blahobytu hospodáskému všech lidí, kteí jsou k výrob té v pímém i nepímém vztahu. A tím vším pak se uruje celkový význam celé té výroby vbec. Mluvíme-li v tomto smyslu o výrob rzných
nm
druh
alkoholu, dojdeme ovšem poznání, že hosponesoucí se k této produkci, je tak dalekosáhlého významu pro dnešní hospodaení, že málo je odvtví hospodáských, která by co do množství a co do významu výrobu alkoholovou pedila nebo se jí aspo vyrovnala. Vedlo by velmi daleko, kdybychom zde chtli dát úplný a podrobný pehled alkoholové výroby v jednotlivých státech. Jest tak ohromná, že by vyžadovala celých knih. Úplný výet není také dosti dobe možný, ponvadž statistiky nejsou všude pesné a správné, v jednotlivostech se liší a hlavn nejsou provedeny všude a úpln. Jsme proto nuceni dáti jen pibližný názor o alkoholové výrob a speciáln jen nkterých druh alkoholu. Potebám našim to však pln vyhoví, ponvadž nám jde v podstat o jiné vci a ten struný pehled má dáti jen pojem o tom, jak výroba a kapitál alkoholový jsou úžasn silné a tím neobyejn s hlediska hospodáského významné. Následkem toho i otázka abstinence jest také po stránce hospodáské svrchovan složitá a obtížná.
dáská innost,
-
Vybíráme tedy
2.
významu a
síle
ze statistik o
alkoholu jen
to,
co
hospodáském našemu úelu
nejlépe vyhoví.
Máme-li
si
aspo pibližn
uiniti pojem o ho-
spodáské síle a významu alkoholové výroby, musíme ovšem pedevším vzíti v úvahu výrobu rzných druh alkoholu samého: piva, koalky a likér, vína hroznového, ovocných vín atd. a uvážiti, kolik kapitálu je zde investováno pi pímé produkci. S výrobou tou souvisí ovšem na prvém míst zemdlství (jemen, chmel, vinné hrozny, brambory), pak veliká ada rzných emesel: stroj nictví,
bednáství, sklenáství, dopravnictví, staveb-
nictví a
j.
je dležitá spoteba alkoholu. Zde padá na váhu po stránce hospodáské sprostedkování potíeby, t. j. obchod s alkoholem, jímž živí se množství obchodník, pekupníkv a pedevším hostinských. S hostinstvím pak je arci spojena
Dále
ohromná ada zamstnání a
výepech souasn
bývají
i
prací jiných
kuchyn
:
v našich
a jídelny. Se
spotebou alkoholu úzce souvisejí kavárny, zábavní podniky, rzná emesla a obchody rázu poi
družnjšího.
Následkem toho je výroba alkoholu a jeho rozprodej tak zaklínována do celé hospoteba spodáské organisace dnešní spolenosti, že existence její skuten sahá až ke koenm spoleenské organisace a odstranní její bylo by cítno v odvtvích nejodlehlejších. i
3.
ten
Uvdomíme-li sob sociologicky
tyto
sku-
komplikované pomry, je možno pouhým poukázáním na nkolik íslic ze svtové výroby.
rozprodeje a spoteby alkoholu vyvolati dobrou pedstavu o tom, jaké asi místo v dnešní hospodáské organisaci spolenosti výroba alkoholu zaujímá.
Jedno z pedních míst náleží tu dnes Nmecku, pedevším výrobou a spotebou piva a koalky. O tom mže nám dáti hned dobrý obraz tato statistika
:
V Nmecku se vydá onech marek za: obiliny, brambory, peivo
ron
pibližn v
mili-
4170 mk. 3584 „ 3275 „ 360 , 307 „ 1280 „ 512 „ 65 „ 40 „ 500 „ 230 „ 960 „ 2170 „ 820 „ 520 „
masité potravy tuky sýry vejce ovoce, zeleninu
kávu aj, kakao, okoládu minerální vody cukr, cukrové potraviny
sl, koení
mléko pivo
koalku vína
Celkem iní výdaje na živobytí 18.793,000.000 z toho celé 3' miliardy marek spote-
marek, a
,
buje alkohol.*) *) Dr. H.
chov 1912,
Hoppe (Tatsachen
4. vyd., str. 72.)
za pivo za koalku za víno .
iiber
udává
den Alkohol, Mni-
tato ísla:
.
.
.2167,7 mil. mk.
.
.
.
....
819 455
„
„
celkem 3441,7 mil. mk. však dlužno pipoísti ješt výdaje za mošt a ovocná vína asi ve výši 40—50 mil. mk. Tak je resul-
K tomu
8
Pi tom 63,500.000
vyrobí se v
Nmecku ron
jen piva
hl.
Ve své knize „Die Tatsachen hol" uvádí Dr. H. Hoppe ješt tato výše uvedenou statistiku osvtlí:
iiber
den Alko-
data, jež
dobe
akciové pivovary mly r. 1905—6 kapitál 570,692.425 mk., prodaly 30,840.000 hl. piva a dávaly prmrnou dividendu 7'757o; ve všech nmeckých pivovarech byly uloženy 4 miliardy mk. Veliké pivovary stále a stále podporují vznikáni nových Vtšina hoa hostinc. v rukou stinc, restaurací a pivoje var samých, nebo pímo na nich závislá; jsou pípady, že pivovar má smlouvy a klade takové podmínky hostinskému, že ten musí jisté množství piva prodati, riemá-li býti nahrazen jiným. Tak na p. r. 1895 bylo celých 48' o hostinc a v Mannheimu v rukou velikých pivovar. mniMnichov Jako pivovarské msto je znám chovské pivovary mají závodního kapitálu asi 44,000.000 mk. Stejn dležité pro význam alkoholové výroby v Nmecku jest spojení se zemdlstvím. R. 1907 bylo v Nmecku 5229 velikých zemdlských statk spojených s velikými lihovarnami. To ovšem pravideln znamená, že tato výroba dává a uruje ráz veškeré ostatní výroby, života a poteby celého celá jedna svého okolí. Jinak v Nmecku bylo tvrtina veškeré zemdlské produkce obilné urena pro výrobu alkoholu.
Nmecké
výep výep
bu
i
ron
výep
i
:
tém
tát týž:
pibližn 3\^
jímáme
z
zu
publikace: Alkoholfrage. Aus
miliardy mk.
Statistiku hoejší vy„Wein-Bier-Branntwein". Beitrage
dem
Reichs-ArbeitBblatt, Berlin 1907.
9
K tomu
dlužno pidati ješt toto: Roku 1911 zamstnáno v nmeckém pivovarství 121.000 dlník, kteí obdrželi mzdy 148,000.000 mk. a vybylo
celkem asi 63,500.000 hl. piva. Z té výroby zaplaceno bylo 211,000 000 mk. státní dan spotební. Berlín sám zaujímá v produkci piva místo nejvýznanjší vyrábí pes 5,000.000 hl. asi ve stu podnicích pivovarských, a z toho zase 4—4,500.000 hl, vyrábí asi 25 akciových spoleností pivovarských, které ceikem mají 73,000.000 mk. akciového kapitálu. robili
;
ron
4. Z berlínských pivovarij proslulý a ovšem hospodásky a pro sociologické zkoumání zajímavý je známý Schultheiss Brauerei A.-G. Tento pivovar sám vyrábí ron pes 1,500.000 hl. piva, jsa tak nejvtším podnikem svtovým toho druhu vbec. Má 14,000.000 mk. akciového kapitálu, zamstnává 'I40 všeho nmeckého pivovarského dlnictva, t. j. pes 3000 dlník. Založen i
byl r. 1842 a jen v posledních dvou desetiletích stoupla jeho výroba ze 400.000 hl. na 1 ,500.000 hl. a kapitál akciový z 5,400.000 mk, na 14,000.000 mk. Pivovar ten má pt oddlení v Berlín ti a Dessav Vratislavi má adu slajednom v a po doven v rzných místech, vlastní svou továrnu na sudy, svou tiskárnu, své zahradnictví (pro své berlínské výepy), neobyejn etné sklady v rzjich ných provinciálních mstech. V r. 1901 45 a r. 1910 už 68. Má dále své vlastní nádraží Krom toho se 109 vlastními železniními vozy. má ovšem pro dopravu jiných 896 voz pro potahy, 8 nákladních automobil, pro Berlín parní :
;
ml
lo, ohromné 10
centrální bureau atd. atd.
:
;
Pedstavu o takovém podniku mže si uiniti kdo nkdy v podobných podnicích byl a ten veliký spoleenský dosah jejich velikosti, rozlohy, sily, potu zamstnaných na vlastní oi vidl.
jen ten,
Od
založení výnos se zvtšil, tak
120krát
ohromné.
Bhem
42
let
pivovaru že se platily dividendy posledních byly dividendy Schultheissova
Qkrát po 10'/o, 24krát po 10-157o, Qkrát pes 157o, nejvíce 187o;
1894 pod 14° 'o nesklesly, následkem ehož ovsem úžasn vysoký kurs akcií není nic nepo-
od
r.
chopitelného.
Abychom ponkud
sociální
význam takovýchto
podnikli illustrovali, pipojujeme ješt tato ísla
všech zamstnaných dlal asi pt milion mk. Krom toho ovšem pivovar pispíval dobrovolné pojištní dlnictva a na na povinné rzné dobrovolné sociální instituce. Tak vydal roku 1911 na povinné pojištní skoro 7,000.000 mk. s platem dlník dohromady obnášela tato vydání 1 3,275.000 mk. Vedle toho však vyplatil téhož roku na 337.000 mk. starobní pídavky
Roní
plat
i
dlnickou záložnu
rzná zaízení
pro dlniky
.
387.000
„
372000
„
Úhrnem 1,132.000 mk.») najíti data možno ve velmi pkné a in.
.
.
*) Všecka tato struktivní studii v „Archivu fiir Sozialwissenschaft und Soz'alpolitik 1913, 1. H. (Friedrich Lenz: Die soziale Geschichte der Schulthciss-Brauerei A.- G.), kde se podává vývoj a sociální historie celého toho podniku. Studie tato práv pro jeho výnení ostatn sama. Psáro bylo o znam a zajímavost dosti; zmínky zaslouží zejména spis cd
nm
léhož autora:
Die Schultbeiss-Brauerei
in
Vergangenheit
und Gegenwart. 11
Ten, kdo dovede pozorovati sociální život a kdo zná a vidí komplikovanost, souvislost a nejužší vzájemnou psobnost všech sociálních jev, a speciáln jevv ekonomických, dovede si pedstaviti, co znamená takový hospodáský podnik nejen pro Berlín, ale pro celý život íše. A zejména co znamená pro své nejbližší prostedí.
Mžeme tu takka hmatati,
jak lidé zde
pímo
na existenci podniku, jak nejmenší otes v pravidelném chodu jeho vyvolá zmatky a nesnáze daleko široko cítné, jak na jeho hospodáské prosperit visí
závisí nejen materiální postavení celých set a tisíc
dlník,
ale
i
život rodinný, mravní, sociální a poli-
umt
pozorovati jevy tický celých set rodin. Je nutno sociální, aby dosah a význam takového jediného podbyl dobe niku když je v proudu své innosti
—
—
a cele pochopen. U nás ostatn v Plzni, na Smíchov a jinde máme pomry zcela obdobné. 5. Pomry v Anglii jsou práv takové jako v Nmecku. Dle statistik J. Spencera a W. Hoylea*) vykazovala roní spoteba alkoholu v Anglii už v letech šedesátých v pomru k ostatnímu vydání tato ísla
—
Alkoholové nápoje Chléb Byt Školství
innost
missií
2.720,000.000 mk. 1.400,000.000 „ 1.400,000.000 „ 220,000.000 „ 21,000.000 „
Jsou-li tato ísla správná, nemohou pirozen nepekvapovat, a to tím spíše, že v posledních desetiletích
spoteba alkoholu velice zajisté ohromná.
vzrostla a je tedy
dnes v Anglii
*) Viz Matti Helenius, Die Alkoholfrage, Jena 1903, strana 286.
12
o tom všem svdí další data, jež uvádí Hoppe Dnešní investovaný kapitál v celém anglickém prmyslu alkoholovém obnáší 6—7 miliard mk, R. 1903 disponovaly pivovary a palírny v celku kapitálem 3.866,000.000 mk; prmrná dividenda byla Í07o (celkem tedy 386,600.000 mk.), nkterá léta až 20%. i
:
Finann
bylo interesováno na spoteb a proalkoholu 167 horní snmovny, 129 len snmovny dolní a 880 jiných šlechtic; snmovny se takto úastnily v anglickém pivovarství kapitálem více než 70,000.000 fr.
len
deji
ob
V
140.000 koncesovaných živností hostinských bylo jen 4—5000 samostatzde je výnosnjší ných; nebo jako v Nmecku pro pivovar, míti hostinec úpln ve svých rukách. R. 1903/4 dáno bylo 230.171 licencí k výepu alkoholových nápoj a z tch 91.500 bylo v rukách velkovýrobc samých. Toho roku mla firma Grienall, Whitley & Co. 534 výepy a hostince, firma Georg & Co. Bristol 257 výep. Anglii
r.
1890 ze
i
Dle Rov^ntree & Sherwellovy knihy*) bylo r. 1903 90^0 všech výep závislých nebo vbec V Liverpoolu je v majetku velkých pivovar. dle nkterých statistik 7io všech hostinc v rukách 6—7 velikých podnik. Jako v Nmecku a u nás lenové vládnoucích rodin, biskupové, šlechtici
—
i
— jak
eeno
tak i v Anglii tíž lidé již bylo velikou úast v podnikání alkoholovém.
—
mají
Dle týchž spisovatel r. 1899 mly pivovary a hostince celkem 400,000.000 mk. istého zisku. *)
Taxation of the Liquor-Trade, London, 1912.
—
(Dle Hoppeho.) 13
souvisí úžasná cena velikých hoje, že se v Londýn prodávají bžné Zcela stinc. hostince po 400.000, 600.000, 800.000 mk., ale také za 1,000.000, 1,200.000 a 1,400.000 mk. Cena birminghamských hostinc od roku 1876 stoupla z 18,000.000 na 110,000.000 mk. do r. 1903. U nás na pražský Obecní v Praze je tomu stejn možno p. platí asi 150.000 K jen nájemného. Je dle toho pedstaviti, co se musí vypíti, má-li si
S tím ovšem
—
se
tch 110,000.000
zúrokovati, hradit
dm
pi tom
režii
a ješt míti výtžek.
Podobný obraz bychom obdrželi, kdybychom zkoumaH produkci a konsum alkoholu v Severních
výrob vbec, poet znaný, že tam vývoz chmele
Státech Amerických. Staí jen uvésti, že ve piva stojí na prvém míst svtové produkce že
i
od nás
je
pivovarv a ohromných velkopodnik pevyšuje tu svou hospodáskou silou a významem všecky státy ostatní. Zmíníme se radji více o bližší nám Francii. Pro Francii udávají jednotliví spisovatelé ísla hodn rzná. „Handv^órterbuch der Staatsvvrissenschaften" 1909, III. udává roní výrobu istého alkoholu na 2,151.000 hl. (r. 1906 však 2,709.831 hl.). Výroba rzných likér a koalek je ovšem rozšíena ohromn a je proslulá, stejn jako spotebou alkoholu vbec stojí Francie v ele všemu svtu. Jen absintu spotebovala Francie více než celá ostatní Evropa (r. 1900 pes 300.000 hl, od té doby však spoteba jeho poklesla). Hlavní pro Francii je ovšem produkce vína. Rzní autoi udávají souhlasn pibližné íslo 70,000.000 hl. ron. Dle „Annalles Antialcooliques" r. 1905 obnášela výroba vína r. 1904 asi 6.
14
emž
72,000X00 hl, v je asi 6,000.000 hl. z Alžíru. Vinice zaujímají ve Francii dle udání v. Heckelova 1,837.000 ha. couzské.
pdy,
t.
j.
4*97o veškeré
pdy
fran-
Stejn dležitá a nad jiné zem vynikající je výroba ovocných vín Dle úedních statistik obnášela prm.rná roní produkce ovocných vín v letech 1891-1900 asi 17,290.000 hl. R. 1904 dostoupila výše 36,500.000 hl. a v nkterých letech pevyšuje
Prmrn
vyváží se prý docela výrobu vína. asi 20,000.000 hl., spotebuje se pak 17,271.000 hl. Spoteba piva je ve Francii arci menší; i
ron
prmrn
asi
pes
v posledních letech znan stoupla, takže i pro produkce piva je hospodásky dležitá. Dle Hoppeho byla produkce piva roku 1906 asi 14,265.000 hl.,r. 1907 asi 14,500.000 hl. a r. 1908 asi 14,800.000 hl.
to
Francii
pekvapující jsou ísla výepv a hostinc, jež se zabývají rozprodejem alkoholu. Tak udává Mayet poet výep r. 1890 na 417.000, pro rok 1899 na 435.628; Lotte pro rok 1901 má poet výep 464.419, pro rok 1906 pak 477.233 výep*). Dlužno pak uvážiti, že to jsou vždy celé prodeje alkoholu z rodiny, tu žijí a že jež tedy hospodáský efekt tchto je daleko-
Pímo
pomr
sáhlý.
Jen nkolik údaj o tom, jak mnoho lidí je interesováno na výrob alkoholu ve Francii. Dle údaj dra H. Hoppeho jeví se hospodáská souinnost pi výrob alkoholu takto: *)
Citováno dle Hoppeho. 15
Vinai
1,524.000 osob 1,065.000 „
Vyrabitelé vín ovocných Vyrabitelé koalky Hoteliéi, kavárníci, výepníci Sládci, destilatéi, velkoobch. a cestující
Devodlníci (bednái
750.805 533.272 90.000
.
atd.)
Sklenái Práce s osvtlováním .
.
Dopravnictví
.
Celkem
.
.
.
„ „
„
30 000
„
13.000 3.300
„
40 000
„
„
4,049.000 osob.
Uvážíme-li, že je ve Francii asi 16—17,000.000 práce schopných lidí, znamená to, že je celá jedna tvrtina- pracujících
konsumu
nkteí
alkoholu.
zamstnána pi výrob a Nezdá se tedy pehnané, tvrdí-li
spisovatelé,
rodin z alkoholisace
lidí
ve Francii žije 1,100.000 ostatních 8,000.000 rodin.*)
že
Jist, že ísla tato jsou tak výmluvná, že po-
známek k nim neteba.
Nebudeme
7.
co bylo
eeno
o
podrobn Nmecku, Anglii a probírati
ostatní
zem
Francii, jist
dostatenou illustrací a cílm našim vyhoví úpln. Jen malou ješt poznámku o Itálii a Rusku. O pomrech našich je teba ovšem zase podati nkolik dat podrobnjších.
je
Úední statistika z r. 1905 má Obchodník s alkoholovými nápoji je *)
tato data:
.
501.706 30.714 8.894 470.466 514 463 1,541.536 1,067.352 1,110 000
Velkoobchodník
výrobc koalky Domácích výrobc vina kontrolovaných Destilatér a „
Vina Výrobc
Dlník
„
„
vín ovocných
....
nekontrolovaných
.
...
(pi bednáství, doprav
atd.)
.
.
Celkem 16
.
.
.
.
.
.
.
5,245.231
!
v
pstuje se víno na celé *^5 veškeré obdlané pdy (4,445.000 a.), hrubý výtžek je více než
Itálii
miliarda
1
lun
jen z
Více než 2V2
lir.
pstování
mil.
lidí
žije
vý-
K tomu jest to práv nebo ty krajiny, kde se
vína.
produkce nejvýhodnjší,
pstuje, jsou nejbohatší, nejlépe živi své obyvatele 12 "00. z ostata nejmén se z nich lidé sthují (1 1 54— 88'Voo). R. 1912 vyvezlo se z Itálie za ních 74 mil. fr. vína, obce vybraly jen pirážek z jeho výroby pes 70,000.000 fr.*)
—
Co znamená alkoholism pro Rusko, povdí pouhé dv íslice stát ml v rukou 27.000 mono:
polových prodejen alkoholu a jenom na vodce vydlával ron 626,000.000 rubl 1,600 milion K pedložil ke konci r. 1913 statistiku Denník a ukázal, že pijáctví v Rusku roste nebývalou rychlostí. V roce 1910 v monopolním obvodu, ítajícím 65 gubernií 10 okres (t. j. celé Rusko krom Kavkazu, stední Asie Kamatky se Sachalinem), vypilo se 89,542 467 vder, v roce 1911 Pití 91,650.236, v roce 1912 96,500.000 vder. 2*4 pro. vodky tedy se zvýšilo od r. 1910—11 o 12 o 5*32 pro. Úední výkazy a od r. 1911 za první pololetí r. 1913 vypadají však ješt smutnji, nebo proti statistice z roku 1912 zvýšila se spoteba vodky o 12'/,*''o! To jsou ísla, která nepotebují komentáe; ukazují sama, jaké místo zaujímá v hospodáství ruské spolenosti manipulace Vysvtlují také hrozné, ale výrazné s alkoholem. u nás na pijmi vodky, jež nedávno proniklo veejnost: „zelená zmije".
=
„R"
i
—
i
*)
Z
referátu na kongresu v
Milán
v záí 1913. 17
8.
nám
Celkový pehled svtové
výroby piva dají
tato data:
Výroba piva v Evrop 1911 --191 v zaokrouhlených íslech (v
hl.):
Nmecko
63,500.000 56,000.000 25,586.000 16,000.000 15,000.000 9,500.000 2,800.000 2,800.000 2,600.000 1,800.000 500.000 500.000 380.000 300.000 230.000 150.000 100.000 90.000
Anglie s Irskem
Rakousko-Uhersko Belgie Francie
Rusko Švédsko Švýcary
Dánsko Holandsko Itálie
Norvéžsko Španély
Rumunsko Bulharsko
Turecko Srbsko
ecko Celkem
asi
.
.
.
Spojené Státy Severoamerické
197,836.000 72,964.350
.
Úhrnem asi 270,800.350 K tomu Kanada, Jižní Amerika, Afrika, Britská Indie a území ostatní asi 30,000.000 hl. Svtová výroba obnáší tedy celkem na 300,000.000 hl ron. ísla ta nejsou ovšem pesná, nebof rozliní spisovatelé podávají pro jednotlivé zem statistiky odlišné, ale celkem oceuje se úhrnná výroba pibližn stejn.*) .
.
.
Viz u Dra. H. Hoppeho o. c. adu rzných statistik, a n.). Novjší ísla udává Zpráva Banky pro prmysl pivovarský v Praze za r. 1913, v níž je zpracován dobe materiál získaný pímo z rzných zemí a která dává dobe nahlédnouti do svtové produkce pivovarské. *)
(str.
18
673.
mezinárodním sjezdu protialkoholním v Milán (v záí 1913), kde roní výroba všeho piva oceovala se asi na 300 milion hl. ve více než 30.000 pivovarech a poet zamstnaných dlník se odhadoval na V2 milionu Celkové s roní mzdou více než ''2 miliardy fr. vydání, jež pohltí jen pivo samo, iní v celém svt za rok 16—18 miliard fr., istý výnos z celé výroby obnáší asi 1 miliardu, rzných daní a poplatk je také asi na 1 miliardu.
S tím
9.
se shodují
Jaký význam
spodáský naznaiti
i
má
referáty na
asi
výroba vína pro ho-
život dnešní spolenosti,
mže
pibližn
tato statistika:
Výroba vína v hlavních vinných zemích v roku 1908 v hl.:*) 68,940.000 48,400.000 21,500.000 3,900.000 11,700.000 2,300.000 2,800.000 2,800.000 2,900,000 480.000 2,200.000 1,800.000 1,800.000 2,400.000
Francie s koloniemi Itálie
Šoanély s ostrovy Portugaly
Rakousko-Uhersko
Nmecko Rusko
ecko
s ostrovy Bulharsko Srbsko
Rumunsko Turecko Spojené Státy Americké Chile
1,250.000
Argentina Ostatní
zem
Již.
Austrálie, Kapsko, Persie a
Lucemburg
V
)
650.000 661.000
Ameriky celku asi
.
.
.
.
.
176,481.000
Die Hoppeho. 19
K tomu dlužno pipojiti našich^ pomrech rakouských 10.
o rech v
O
ješt nkolik slov a zvlášt o pom-
echách, pro nás zvláš dležitých. významu pivovarství v Rakousku mže dobe
pouiti tato tabulka:
Výroba piva v Rakousku-Uhersku v
1911
r.
— 1912
v
hl.:
echy
10,633.868 3,716.066 1,790.765 1,621.647 1,114.919 1,350.643
Doini Rakousy
Morava Hali Horní Rakousy Štýrsko Tyroly a Vorariberg Slezsko Solnohrady Korutany
601.727
648011
.
457.429 256.795 193.383 132.226 117.618 2,950.643
.
25,585.740
Bukovina
Pímoí
.
Krajina
Zem
uherské
V
celku asi
.
.
Rakousko samo vyrobilo tedy roku 1911 22,635.097
hl.
K tomu teba výši 6,200.000
— 12
piva. hl.
V kampani
dodati ješt roní výrobu vína ve a výrobu lihu, již urují tato dato: r.
1910—11
bylo
vydestilováno
lihovary a palírnami:
V Rakousku
1,784786
hl.
V Uhrách V Bosn V celku Z toho ve zpsobe
1,155.610 31.385
„
2,971,781
hl.
„
I007o alkoholu , lOO"/,,
alkohohi.
nápoj spotebovalo
se
2,132.959 hl.; zbytku užilo se v prmyslu. Na výrobu octa upotebeno asi 28.500 hl. Z celé výroby lihu pipadá na echy asi 376.000 hl. 20
výroby alkoholu v Rakousku jeho spoteba, jak ukazuje už prostý ten fakt, že z 22,148.641 hl. piva, vyrobených u nás r. 1910—11 vyvezlo se do ciziny pouhých 644.899 hl. a dalších 40.287 hl. ješt z ciziny se dovezlo. Patrno tedy z tch ísel, že Rakousko zstává co do významu své alkoholové výroby konsumu jist velmi málo za Nmeckem. *) i Názorná je také tabulka z r. 1910—11: Stav výroby, poet pivovar a dlnictva v rakouském pivovarsíví r. 1910— li: Poet
S
množstvím
shoduje se
i
Vyvezlo se celkem 644.899 hl. dovezlo zpt 40.287 hl. 11. Nyní ješt jen nkolik slov o pivovarství eském, jehož význam pro náš eský život vysvitne z tchto ísel: Pi výrob pivovarské a^ sladovnické (bez administrativního personálu) v echách je zamstnáno 14.000 osob, jimž se ron vyplácí 18 milion korun mzdy a za nž se platí pes 600.000 korun píspvk c3o pokladen nemocenských a úrazových. Dalekosáhlý je ovšem význam eského pivopro naše zem varství pro statni hospodáství a obce, nebo platí dan spotební asi 40 milion korun, obecních dávek (pivních krejcar) 20 milion korun a zemských dávek dalších 40 milion korun, tedy celkové zdanní dosahuje plných 100 milion korun. Výdlková da a rzné pirážky iní pak ješt nových 6 milion korun. Veliký význam eského pivovarství a sladaství pro naši hospodáskou bilanci spoívá ve znaném vývozu obou výrobk. Z Cech se vyváží asi
i
i
asi
hl. piva, z ehož polovice 1910—11 vyvezeno 576.109 hl.
1,200.000
ciziny
(r.
jde do za hra-
Obchodní hodnota vývozu iní 25 milion Sladu se vyvezlo r. 1912 do ciziny asi 690.000 q v cen 20 milion korun, takže podíl jen pivovarství a sladaství na našem vývozu iní asi 45 milion korun. polovina rakouské výroby piva pipadá nice).
korun.
Tém
na echy. V r. 1911-12 uvailo se 10,633.868 hl. pipadá na 981.400 hl. piva; znaný podíl Mšanský pivovar plzeský. íslice tato vynikne podotkneme- li, že Dolní Rakousy s velikým pr-
—
22
—
myslem vídeským vyrábjí
SVa mil. hl, z cizích
pak Bavory 18^ 2, Belgie 16, Francie 15 a celé ohromné Rusko pouze 9.5 mil. hl. piva. Obchodní hodnota vyrobeného piva v echách je asi 180 milion korun pipoteme-li k tomu obnosu hodnotu 690.000 q sladu vyvezeného ve výši 20 mil. korun, dostáváme úhrnnou obchodní hodnotu obou výrobk 200 milion korun. íslo to teprve náležit posoudíme, srovnáme-li je s hodnotami nkterých jiných výrobk. eské cukrovarství zaujímá zajisté vynikající místo v domácím prmyslu a pece roní hodnota 5,000.000 q cukru, které dle desetiletého prmru vyrábí, jest asi 110 milion korun a dosáhlo v mimoádném r. 1913 pi 7.6 mil. q cukru výše 165 mil. korun. Hodnota vyrobených 376.000 hl. lihu je ron 22V2 milion, vytžených 250 milion q uhlí 140 milion korun a vyrobených 3V2 mil. q železa 28V'2 mil. korun. V eských pivovarech a sladovnách je investováno asi 300 mil. korun, a ježto zásoby a pohledávky lze odhadnouti na 200 mil. korun, je v našem prmyslu ^vloženo asi pl miliardy korun. Pivovar bylo v echách r. 1912 úhrnem 557, na ;
—
Morav 98.*) eské pivovary
spotebují
ron
2,300.000 q
jemene v
cen
44,000.000
K
vyveze se sladu z 900.000 q jemene v cen 17,000.000 „ k tomun 35.000 q chmele v cen asi ... 13,000.000 „ 6,000.000 „ píce a potahy asi Dospíváme tak úhrnného obnosu 80,000.000 K, .
*)
pro
Údaje tyto
podáváme
prmysl pivovarský
dle
v Praze z
výroní zprávy Banky r.
1912.
23
domácí zemdlství dostává ron od našich pivovar a sladoven. Úzké styky obou initel vyplývají také z toho,
které
že pivovary a sladovny vracejí
zemdlství množství
cenných odpadk: asi „ „
100.000 q zadiny v 130.000 „ kvtu 2,000.000 „ mláta
cen „ „
Celkem
asi
.
.
.
1,400.000 1,800.000 6,000.000
K
9,200.000
K
1911—12
takto
piva v cen 180,000.000 Vyrobilo se 690.000 q sladu v cen 20,000.000 Investováno v pivovarech a sladovnách 300,000.000 Zásoby a pohledávky 200,000.000 eské pivovary spotebují 3,230.000 q jemene 61,000.000 35.000 q chmele 13,000.000 Pro zemdlství daji zpt odpadk pivovary 2,330.000 q 9,000.000 Zamstnáno pi pivovarnictví 14.000 lidí se hl.
.
.
.
.... .
.
ron
mzdou Dávky státní z konsumu piva Dávky obecní Dávky zemské
Celkem
*) r.
tém jednu sílu
962,000.000
miliardu
..,
„ „
„
„
„
„ „ ,.
„ „
K
K. *)
ohromnou.**)
Dle výroní Zprávy Banky pro prmysl pivovarský
1912. **) Kdybychom chtli uiniti
podobné srovnání jako a Rakouskem ješt výrobou v echách, uvidli bychom, jaké význané místo
bylo provedeno výše mezi s
K
K
pro zemi, jako jsou Cechy, znamená ovšem
hospodáskou z
a si
18,000.000 40,000.000 20,000.000 40,000.000 61,000.000
.......
Výdaje podnikm na pivovarech závislým
To
„
pehlednou taroní obrat ka-
Sestavímeli tato ísla v bulku, bude se jeviti investice a pitálový v eském pivovarství v r. 12.
Uvailo se 10,633.000
„
24
Nmeckem
Akoli už
tato data mluví
hodn
zeteln, pece
úplný obraz celého našeho prmyslu alkoholového a jeho hospodáského významu tím podán není.
hospodáském živote eském má výroba alkoholu a speciáln piva, vzhledem ke státm a zemím jiným. v
V echách je dle sítání r. 1910 6,774.0G0 lidí, vyrobilo se loni 10,633.000 hl. piva; pipadá tedy na jednoho obyvatele
pes
1 '/g
h'-
vyrobeného piva
Nmecku jen 97 Také pro echy bychom
jen 80
1.
a v
(v
celém Rakousku
1.).
mohli uinili podobné srovnání jako 3 pivovarem Schultheissovým. Už nkolik dat o pi/ovaru smíchovském by ukázalo, akoli to není náš nejvtší pivovar, jak hospodásky významný je to podnik. 600 Tak r. 1913 zamstnával tento podnik dlník a istý výtžek jeho obnášel dle výroní zprávy K 1,476.900-51 dividendy a superdividendy vyplatil témt celý milion korun.
tém
;
Výroba piva byla v oosledních letech tato: 570.000 hl. Roku 1908 „
„ „ „
„
1909 1910
545.000 561.000
1911 1912 1913
604 000
„
624.000 575.500
„
Celkový stav pivovaru v
Hotov
r.
1912—13
v Dokladn a stavby
Pozemky Stroje
„
„
„
byl asi takový:
50.14284
K
3,790.947-31 1,.384.384 76 736.971-46
„
„
Bednárny „ 67.549 27 „ Nábytek 65.697-23 „ Potahy 1,727.571-- „ Zásoby Vklady u penž, ústav a dluhy 1,479.34723 34.984 40 „ Cenné papíry 47.643 63 „ Vklady pro pens. fond .,
V Pro naše mají tato ísla
celku
.
.
.
.
.
9,385 239-13 K.
pomry a pro naše hospodáské prostedí význam jist znaný. 25
Bylo by nutno pipojiti k tomu výrobu lihu a koalky (r. 1910 11 inila, jak výše už uvedeno, 376.000 hl. lOOVo alkoholu), dále ovšem pesný výpoet osob pi produkci, distribuci a konsumu alkoholu súastnných, spoluúast rzných emesel a odvtví prmyslových a obchodních atd. tak, jak bylo to uinno s Francií. U nás bohužel všestranných a pesných statistik v tomto smyslu
—
nemáme. 13. Z toho všeho je patrno, jaká ohromná ást všeho lidstva a civilisovaného svta pracuje tak namáhav, intensivn, den co den, rok co rok, jen k výrob, rozprodeji a spoteb alkoholu a vydávají tak všichni dohromady a stravují v alkoholu jednu desetinu všeho svého píjmu, výtžku práce, svého potu a námahy. Z toho je také patrno, že dnes, když hospodáská vzájemnost je tak veliká, kdy závislost jednoho odvtví hospodáského na druhém je tak pronikavá a když nedojde k sebe menšímu otesu v jednom odvtví na jedné stran civilisovaného svta, aby to necítilo na druhé stran asto prmyslové odvtví naprosto odchylné, hospodáský význam alkoholové výroby je takový, že se prost nedá ani miti. Organisace alkoholové výroby je takto ohromnou sociální silou, která by spolenosti, kdyby ji tato chtla odstraovati, ležela v cest jako ohromný žulový balvan silou, která náleží do ady tch složek, jež sahají až ke koenm organisace naší spolenosti. Je proto pochopitelno, že vedle degeneraní stránky alkoholismu je dalekosáhlým problémem sociologickým i tato hospodáská stránka alkoholismu a abstinence.
tém
;
26
Ped
vk
tmito fakty se ovšem musí myslící lozastavit a tázati se s odprci boje proíialko-
možno pomýšleti na odstranní prmyslového odvtví alkoholového, je to vbec možno A pedevším zase se musíme a také žádoucno? holního:
je
žádoucno s hlediska výlun hospodáského? Neznamenalo by odstraování této výroby povlovné ubíjení hospodáského rozmachu celých krajin, ochuzování stát, zemí, okres, mst, pedstavme si msta jen jako Plze, Mnichov, tázat:
je to
zem
FranNeznamenalo by to uvrhnouti cii a Itálii atd. ? v hospodáskou krisi na dlouhá a dlouhá léta a snad desetiletí celé národní spolenosti, vyvolání ne nového blahobytu v zemi, nýbrž naopak bídy okresy a kraje jako žatecký,
jako
jižní
a strádání?
Oiázku
tuto mohli
bychom
si
zodpovdti
jen
všeobecným prozkoumáním podmínek odstranní njakého hospodáského odvtví vbec a pak výroby alkoholové zvlášt.
27
II.
MOŽNO ODSTRANITI NJAKÉ ODVTVÍ HOSPODÁSK A SPECIÁLN JE
PRMYSL ALKOHOLNÍ? Prostá neexistence nkterého hospodáby mla za následek, že všichni, kteí se jím zabývají nyní, by byli bývali ve svém život hospodásky orientováni zcela jinak a zamstnávali by se jinou inností, že také ada poteb a zpsob života tch, kteí produkt ten konsumují, byl by jiný. jde-li však o odstranní alkoholové výroby již existující, pak docházíme nejprve k všeobecné otázce o možnosti odstranní 14.
ského odvtví
njakého hospodáského odvtví vbec. Je to s hlediska hospodáského možno? Národohospodái si už dávno na to odpovdli, neboí odpov jim dala sama fakta života hospodáského, a teoretická vda národohospodáská dle toho pak
pipravenou ský život sta
28
má
odpov:
denn
píklad,
že
a
mže
je to
míti
možno.
vždy jasnou a
Vždy hospodá-
poskytuje ne jeden,
nýbrž sta a
rzná odvtví hospodáská
vzni-
Vývoj národního hospodáství není soustavným vymováním, obnovováním, rozšiováním a zase zanikáním rzných hospodáských odvtví. Máme píklady u nás, že odvtví hospodáská na p. tkalcovství v nkterých místech zmizela úpln, máme píklady, že se soustavn odstraiiovaly továrny rzných odvtví, máme v historii, jak hornická msta zmnila píklady svou tvánost úpln a jiná jí zase nabyla, máme píklady, jak umle se rzná odvtví hospodáská v život vyvolávají a udržují, jak zanikají (hedvábnictví ve Francii, vinaství u nás a j.), máme konen sta píklad, jak v tomto smyslu psobí zejména móda atd. A zanikne-li takové odvtví, lidé, kteí se jím zabývají, pecházejí prost, t. j. musejí pecházeti v jiná odvtví, je jasno, že kdyby zítra padla všecka výroba alkoholu, že by v ní zamstnaní lidé okamžit se vrhli na výrobu zcela jinou. Je ovsem známo, že každé takové zanikání njakého odvtví hospodáského nese sebou tžké stíny, krise, strádání a bídu. Ti, kdo zánikem nebo odstranním odvtví takového jsou zastiženi, nalézají se asto po celá léta v tžké hospodáské situaci a jsou nuceni adu let tžce materiáln se kají a zanikají.
niím jiným
nežli
i
i
opt
konsoliduje asto pecházejí v emesla a odvtví jiná, zde jako nevydlávají, asto kvalifikovaní a nerutinovaní nuceni jsou pesídliti, sthovati se atd. Tak se to kde zanikají uritá odvtví, jeví zvlášt tam, nebo aspo nkteré zpsoby práce po zavedení moderních stroj.*) To vše znamená však pro adu probíjet, nežli jejich stav se
;
mén
bu
*)
Viz o tom Ch. Gide, Principes de réconcmie po-
liíique, str.
97—98. 29
materiální
lidí
otesy a strádání,
nkdy pímo
bídu.
nebo odstraování možné, vždy odvtví ale rzných je to dosti draze vykupováno spoleenskými krisemi a otesy. odvtví je silnjší, tím otesy jsou pronikavjší a celá spolenost tím hloubji to pociuje v dsledcích, jevících se na rzných polích hospodáského života. 15. Odstraování nebo nahrazování jednoho odvtví druhým, mže se pak díti dvojím zpsobem náhle a okamžit, nebo povlovn krok za krokem. Okamžité odstranní hospodáského odvtví nebo ásti nkterého odvtví se asto uskuteuje (pravideln však vždy jen ásten, t. j. na p. katastrofou, kraji) hospodáskou jen v jednom úpadkem, všeobecnými krisemi. Toto odstranní má pravideln za následek prudký otes celého Je
tedy sice nahrazování
ím
bu
kraje a veliké jeho ochuzení,
ení.
nkdy pímé
Okres takový se vyliduje,
ožebra-
úrove hospo-
obchod je ochroa životní klesne prmysl men, živnosti zatíženy dluhy, podnikavost v kraji tom na dlouhou dobu je zaražena úpln. Teprve po letech pichází pomalu náprava a zotavení. Odstranní povlovné pináší sebou sice také
dáská
krise a otesy,
;
ale
mnohem
i
snesitelnjší a
mén
zhoubné. Zde nepadají existence v tak hojné míe jako pi náhlé katastrof, zde asto vbec existence padati nemusejí, jde- li postup zvláš pomalu a vypozorují-li lidé v as tendence hospodáského vývoje. Proto se krise takové snášejí snáze, a by by vyvolávaly nespokojenost, nejsou takového rázu, aby zasahovaly spolenost v jejích koenech. 30
Známe na p. takové krise ve stedních stavech u nás v dob poslední. V nkterých našich okresích živily se tu a tam celé obce drobným textilnictvím a obuvnictvím pišla však výroba tovární a okresy ty se pomalu sice, ale tím nezaada živnostník pecházela držitelnji mnily. nejastji v zemdlství a vev jiné obory liká ada, vtšinou mladých lidí, se sthovala do okres sousedních, kde se industrialisovalo. Tak na p. v obcích okresu rakovnického a královického po r. 1900 úpln odpadla ob ta odvtví jedna naprosto, akoli nkde se jimi živila
—
—
—
tém
polovina obce, a za to mladí lidé z obcí tch se šmahem sthovali jednak do uzaveného území, hlavn do Žatecka a Mostecka, jednak jevil se píliv na Berounsko a jinam, kde založeny textilní
podniky tovární,
jež
práv
krisi
malých živnostník
vyvolaly a uspíšily.
význanjší píklad pro úplné odstranní odvtví hospodáského máme tam, kde na píklad zmizí zdroj hospodáského bohatství: když se vyjiný
potebují zásoby rud, krajin.
Tu
stíbra, uhlí v nkteré všechny dsledky, na nž
zlata,
se objeví
kdyby se jednalo o umlé odstraování nkterého odvtví výroby. Zde nejedná se tedy o úplné odstranní uritého odvtví výroby konsumu z hospodáského života vbec, nýbrž jen o odstranní ástené, t. j. jen výroby z uritého kraje. Pro úvahy naše o od-
bychom museli
býti pipraveni,
i
stranní výroby a[koholu však tento píklad mže jiná odvtví výroby býti vodítkem. Že ovšem zcela zmizela a docela odvtví podobná výrovyrábla se na p. medopiva je známo i
i
b
—
—
;
31
výrobkem jiným. Nebylo uritými opateními odstraniti ve Francii na p. výrobu cidru (ovocných vín) a nahradit ji výrobou jinou atd. Takové povlovné odstranní njaké výroby závisí na dvou vcech: se odstrauje njaká výroba z dvod technických, t j. jako v pípadech výše uvedených nový hospodárnjší zpsob vina, která zatlaena byla
by
nesnadno
bu
výroby,
užití
stroj, lepší využití materiálu, suro-
dopravního spojení atd. znií nehospodárn provádnou výrobu téhož odvtví, zkoncentruje ji jinam a postaví ji na novou basi. Anebo se stává, že konsum uritého produktu upadá, ponvadž poteba njakého statku se zmenšuje a slábne, jsouc pevedena na pole jiné. Tu vbec se dotýkáme základní otázky hospodáské pro naši celou úvahu, otázky poteb. Poteby práv mají ty vlastnosti, že je možno je substituovat, vymovat potebami novými. Tato substituce poteb je hospodáský zjev velice dležitý a otázka odstraování hospodáských odvtví práv jen na závisí. vin,
nm
že poteba petroleje a svíek je zatlaována potebou novou, plynu a elektiny, a že tato substituce má význam pro výrobu obou tch statk. A takových pípad by bylo více.*) V obou tchto pípadech povlovného odstraování hospodáských odvtví, kdy umle se zakrouje a kdy hospodáské podmínky té které spolenosti si odstraování to vynucují samy, spoleenské otesy a strádání není tak veliké jako
Je nesporno,
Viz o tom: Gide, Principes de récononiie politia P. Leroy-Bea.ulieu, Traité 1'éconoiiiie politique, jenž uvádí adu píklad. *)
que 32
str. 45.
pi
náhlých a okamžitých katastrofách. Zvlášt posledním, kdy jedná se o prostou substituci poteb, postup bývá nejpovlovnjší a propomrn velmi málo cítn. Poteby slábnou to a m.ní se zvolna, krok za krokem, v podnicích bilance to ukazují sice velmi zeteln, ale nevyvolává to hned krise a nebezpeí, podnikatelé prozíraví poznávají píiny menší produkce a menšího odbytu a dovedou dle toho zaíditi své podnikání do budoucnosti. Tak se stává, že asto rzná i odvtví upadají a do veliké míry se omezují, a pece práv proto, že následkem substituování poteb postup jde velice pomalu, nevyžádají si asto
v
pípad i
jeví se sice jistá deprese, umentoho pak nucené zmenšení záz a šení vod, propouštní dlník, ale to vše jde pomalu, zastižení dovedou uchytiti se snadno jinde, zvlášt a tak zpsobem tímto není-li krise všeobecnjší;
žádné existence;
výtžku
odstranní
hospodáského
odvtví
nebo
aspo
znané zmenšení jeho dležitosti je vc velmi astá a pi tom nikoli nebezpená pro sociální a hospodáské postavení úastnných výrobc a pracovník. Zásadn tedy s hlediska ryze hospodáského
mžeme
íci,
že odstranní nebo veliké zmenšení
njakého výrobního odvtví je možné a to tím snáze a s tím menšími nebezpeími a otesy spoleenskými, t.
j.
ím
jedná-li se
proces jde pomaleji a pirozenji,
pedevším o
substituci
poteb.
Problém tedy nezní: bylo by možno odstranit 1. jak by to výrobu alkoholu?, nýbrž otázka je: byly pi tom bylo možno, aby obti hospodáské co nejmenší, a 2. je-li žádoucno, aby se to vbec za tyto urité obti stalo? Tyto otázky však ve3
33
ad
úvah dalších, jež velmi úzce, jak dále dou k etickými. bude patrno, souvisejí s úvahami jinými 16. Nejdíve si tedy odpovíme na první otázku
—
:
Jak je možno odstraovati výrobu alkoholu, z toho nebyly vtší škody nežli prospchy?
aby
co bylo práv zániku njakého odvtví hospodáského. Prudké a náhlé odstranní boue a nespovyvolalo by otesy a pohromy kojenost v postižených vrstvách lidu (což by bylo
Tu padá na váhu pedevším eeno o pirozeném pochodu pi
to,
i
i
politicky
dležité).
Proto bylo by zase jedin vhodné a možné cestou takoodstraování povlovné a opatrné, ale v každém pípad nejspolevou i onakou hlivjší a nejlepší bylo by tu umlou cestu uiniti pirozenou prost tím, že se umle sice vyvolá
a
;
pomalé zmenšování poteby pití alkoholu, ale toto zmenšení poteby nevyhnuteln vyvolá zmenšování a odstraování výroby. Tak pi umlém odstraování výroby alkoholové dojdeme konen jako k nejjistjšímu a nejlepšímu prostedku, k pochodu pirozenému a k základnímu momentu celého problému k omezení poteb, ili konec konc k pesvdování, že :
lidé píti nemají.
Když pak se získá tímto zpsobem veejné mínní do takové míry, že jednak se spoteba alkoholu skuten omezí, jednak i politická situace pro státní zakroení se dostaten pipraví, je možno onen zcela pirozený postup (t. j. omezování výroby postupujícím omezováním poteby alkoholu) posíliti opatrnými opateními státními. Ve Finsku, 34
v
Norsku, Svýcaích a j. omezili výrobu nkterých alkoholových produkt zákonodárn bez nesnází a bez hospodáských katastrof klidn tímto zpijsobem. Krise ovšem i tu vznikají, tu a tam nkterá existence pak padá, úrove nkterých kraj neb eventuáln i hospodásky klesnouti, obcí tím ale je-li již jednou dokázáno, že v celku požívání alkoholu škodí a pijme-li znaná ást veejnosti tento dkaz za svj, obtují státy, veejné mínní a celá spolenost lehce tuto menší ást svého obyvatelstva, zejména není-li píliš poetná; a jde-li postup hodn zvolna, odhodlává se k tomu spolenost bez nejmenších obav a starostí.
mže
dkaz
pro možnost odstranní alkoholové produkce podává nám veliká ada stát, které na tomto poli postoupily již znan daleko. Staí nahlédnouti jen do známé knihy Bergmannovy*) a sledovati zejména to, co v posledních letech tu bylo podniknuto, aby všechny pochybnosti byly odstranny. Nejlepší
Velmi výrazn a jasn shrnuje všecka opatení proti alkoholismu a praktické výsledky jejich dr. R. Brod a ve své knize „Die 17.
státní
Kulturaufgaben desjahrhunderts"
(str.
1—8.)**)
Mžeme
poukázati jen nkolika slovy, abychom vidli, že v názorech na prostedky k odstranní alkoholismu a alkoholové výroby je
na
to
*) Geschichte der Antialkoholbestrebungen (Hamburg 1904 aus dem schwedischen iibersetzt und neubearbeitet von dr. R. Kraus). **) Berlin, G. Reimer, 1914.
3*
35
pesvdení
už ustálené. Propagace pesvdení abstinentního a dokazování škodlivosti alkoholu musí býti ovšem vždy pedpokladem veškeré další innosti, zejména státní a spoleenské. „Nesmí se však mysliti", praví výslovn Broda, „že individuální psobení na jedince, kterého chceme
dnes
ochrániti
musíme
ped
opilstvím,
jest
samo sob úelem;
na zeteli, že se tím jen srážejí a spojují boje schopné masy lidí, které pak mohou zakroiti proti od opilství skuten ohroženým, a to ne již jen pemlouváním, jež by tu bylo bezvýsledné, nýbrž prostedky státní moci".*) A dále praví týž autor: „S hlediska taktického musí se proto nastoupiti a bez pochyby také se míti
nastupuje cesta etapová, pro kterou se zase dávají možnosti: jednak ponenáhlé zmenšování možnosti a tím. píležitosti pití, jednak zákaz nejprve obzvlášt škodlivých jed, pozdji koalky škodlivých nápoj s menším obsaa otázka alkoholu zstává pro pozdjší budoucnost". hem Zkoumáme-li nyní, jak a kde se tato první
dv
výep
mén
methoda omezování potu
mžeme
výep
osvdila,
konstatovati, že ve Francii, Anglii,
tu
Nmec-
ku a Rakousku az dosud bylo uinno velmi málo. Ale ve Švédsku a Norsku dosáhlo se již methcdou jinou
výsledk pímo znamenitých. Výep alkoholu státním monopolem a stát pedal jej výlun smyslu góteborgského systému) všeobecn
stal se
(ve
*) Otázka, je-li k ionui síát povolán nebo oprávnn, nespadá už do tchto úvah. A!e možno íci, že dnes už je málo tch, kteí by v podobných pípadech státu tuto kompetenci odpírali. Ostatn viz dále kapitolu o boji proti alkoholu za války r. 1914—15.
36
které nemají zájm obchodních a zištných a které proto udržují jen docela nepatrný poet výep. Dr. Broda ukazuje na prospšnost a einost tohoto postupu „V zemích góteborgského systému k ješt to, že prodavai jsou tomu pipojuje se nejen nuceni zákonem odmítnouti opilci další prodej nápoje, což, jak eeno, bývá bezvýsledné, nýbrž to, že nemají vbec ziskového zájmu na rozšíení prodeje alkoholu. Prodava sám dostává svou denní mzdu nezávisle na množství, jež prodá; stejtak i vedoucí síla závodu, nebof výtžky musí býti odvádny od spoleností mstm, resp. nemocnicím, nadacím pro lidové domy atci. Nikdo nemá egoistického zájmu na tom, aby byly tyto sumy, a by se jich užilo jakkoli lidumiln, zvtšeny, a proto prodej s hlediska obchodního jde nanejvýš sklesle. Nikdo není do výepu pímo lákán, a jen ten, kdo výslovn žádá o pití, obdrží žádané, ale jen pod tou podmínkou, že je stízlivý, a že dosáhl již vku, jemuž požitek alkoholu
prospšným spolenostem,
:
i
n
zákonn není zakázán. Tímto zpsobem spoteba alkoholu a tím i opilství se podstatn zmenšila".*) Podobn se stalo v Norsku, Finsku a na Novém Zéland, kde o prodeji alkoholu rozhoduje hlasovací právo píslušné obce. To spoívá v tom, že obané (a ve Finsku i na N. Zéland i obanky, které nejrozhodnji proti alkoholu dovedou bojovati) provedou v pravidelných intervalech hlasování, jímž se má rozhodnouti, zdali se má :
1.
poet
*)
Broda,
výep o.
c.
zmenšiti
i
zvtšiti, a
str. 6.
37
2.
zdali se
má výep
nápoj pro
alkoholických
uritou adu let zakázati, resp. zdali se nemají všechny dosavadní prodejny zavíti. Tímto zpsobem zejména na N. Zéland pod vlivem ženského práva hlasovacího se vyslovila ada okres pro naprostý zákaz alkoholu. Stejn v Severní Americe byl proveden zákaz prodeje alkoholu v jednotlivých státech, ale ponvadž asto ve stát sousedním zákaz proveden nebyl, bylo možno vždy zákazu nedodržovali a tajným prodejem prohibici znemožovati. Odtud ty známé posmšky na povstnou americkou prohibici, mající zkompromitovati prohibici vbec. Na Island byl proveden zákaz alkoholu úpln. Ve Finsku jest již od ady let proveden úplný zákaz výepu koalky na i
venkov. Druhá cesta, po které je možno dojíti k dobrým výsledkm je, jak také dr. Broda naznauje, ponenáhlé rozšiování zákazu prodeje alkoholických
mén
nebezpených a nápoj, nejprve pak stále nebezpenjších a horších. Tak poínali si zejména ve Švýcarsku, kde všeobecným hlasováním odstranili nejprve výrobu a prodej absintu po celé zemi. Dležitá otázka ovšem Tato otázka vznikla tu s odškodnním výrobc. ostatn ve všech pípadech bude vždy hráti velive všech kou roli; a jako ve Švýcarsku, tak jiných státech bude tu pedevším úkolem státu samého, aby tyto hospodáské tžkosti svými prostedky a hospodáskými silami rozešil. Celou svou dnešní silou významem a posláním je k tomu uren — a on jediný má dnes vlastn možnost i
i
vyešiti otázky ty tak, aby se 38
vc
potkala s
úspchem.
;
Ostatn
druhá
kterou nastoupilo Švýcarsko, má v sob nejmén nesnází, nežádá obtí píliš mnoho, obti ty provedeny jsou ve form nejpijatelnjší a pro obyvatelstvo nejpohodlnjší; pro evropské pomry je to také zpsob, který okolnostem nejlépe odpovídá. Proto, pjde-li u nás za dob normálních o odstraování výroby alkoholu,^ bude nutno napodobiti práv tento dobrý píklad Švýcar. S hlediska národohospodáského je
práv 18.
tato
cesta,
ten postup nejreálnjší.
Tak
vidíme,
že
konc
odstraování alkoholové
hlediska hospodáského nerozešitelným, a vyskytují-li se zde tžkosti, nejsou jiné a horší nežli v odvtvích druhých.
výroby není
konec
s
vbec problémem
Pravda, kdyby zánik výroby alkoholu pišel najednou, byly by nesnáze veliké. Vezmme na p. produkci chmele. Soudí se, že by zánik alkoholové výroby u nás ožebrail celý žatecký kraj do znané míry žijící z pstování chmele, ponvadž by jednak tím byla jedním rázem zniena dlouholetá vynakládaná práce, s pstováním chmele spojená, jednak by výnos z pstní obilin byl mnohem menší a tím by také celá úrove obcí a celého kraje upadla. Jist je to pravda, kdyby obrat nastal najednou. Dje-li se to však povlovn, tu zmenšováním poteby alkoholu pstování chmele stávalo by se stále mén výnosným, až by konen se vyrovnalo i kleslo pod výnosnost jiných produkt a tento pirozený pochod by pinutil i rolníky pe-
nebo jíti
k jiné produkci. 39
S poátku by
je to jist nepíjemné stihlo. nutn spojeno, že by naprosto není s nežli díve. vždycky pak na stálo vydlávali Kdyby se umenšovala produkce piva, kapitály zde umístné by se dávaly ponenáhlu v obory jiné, práce, užitá pi výrob chmele, penášela by se do innosti v jiných produkních odvtvích, energie zde vynaložená by se uplatnila v oborech jiných; a by i se výsledky toho nejevily pímo u týchž lidí a v týchž obcích které byly úpadkem zastiženy, a by výhody tohoto obratu penesly se na místo jiné, bližší i vzdálenjší, pece následky nebyly by tak tžké. Obce ty by prošly snad jistou periodou pechodné krise, jejich hospodáská úrove by se ada lidí snížila jist bez hlubších otes snad by se odsthovala, nkteí by se vrhli do jiných odvtví, celé obce nabyly by snad bhem doby jiné tvánosti. Ale z blahobytu, vzniklého na jiné stran, pišel by jednak zase znaný odlesk zpt, takže obti by by ovšem skuten do jisté míry pineseny byly by nebyly tak veliké, jednak dalo by se vnitní kolonisací a industrialisací dosíci dívjšího blahobytu. Nelze ovšem íci, že celý ten proces bude se díti bez obtí. Musíme býti pirozen pipraveni na jisté tžkosti a stát práv je tu povolán obti ty uiniti snesitelnjšími. Ale v žádném pípad obti ty nebyly by tak dalekosáhlé, aby nebylo lze je pekonati. A jestliže by dopadly nkdy s celou a nebo s vtší vahou na bedra zastižených, stalo by se to vždy na dobu velmi krátkou a bylo by to vždy zjevem docela pechodným.
Ale
tím
mén
—
—
—
—
40
—
Tu
dlužno poukázati ješt najeden zvláštní moment v celém tom hospodáském problému odstraování výroby alkoholu užívá se totiž hospodáské síly kapitálu alkoholového pímo aktivn k tomu, aby se povlovná a snesitelná cesta odstraování výroby alkoholové znemožnila, a tak celý problém po stránce hospodáské uinil ne19.
:
snadnjším,
skuten
nežli
pjde tím snáze, ení abstinentní a
ím více ím více
Ponvadž postup bude rozšíeno pesvdjest.
budou
politicky rozho-
kruhy k státním opatením naklonny, užije hospodáské síly kapitálu alkoholového k za-
dující
se
bránní
obma tmto vcem.
Vidli jsme více jsou
již
úastnny
výše, že ve všech státech nejvýrob alkoholu práv vrstvy
na
politicky nejsilnjší.
Ty vynaloží v tchto pípadech všecku svou moc, aby opatením státním zabránily, po pípad veejné mínní odvrátily od pesvdení už už nabývajícího vrchu (a je to dnes zvláš pomocí tisku, jenž je kapitálu k disposici úpln, dobe možno). Rozpoutá se snadno politická agitace, uvedou se v pohyb všichni hostinští, výrobci, pekupovai a sprostedkovatelé pi této výrob, všichni kdož jsou na ní pímo nepímo závislí, a vyti,
tém
i
volá se tak hnutí asto síly pekvapující. Tu nestaví se jen existence silné výroby pasivn jako pekážka, jež sama o sob stojí v cest odstraování alkoholové výroby, nýbrž hospodáská, sociální a politická síla této výroby je nyní položena na váhu za tím úelem, aby konala pímo aktivn jistou agitaci a nátlak na veejnost. Tu se také teprve poznává, jak sahá 41
koenm
celý problém hluboko ke spoleenské organisace. Práv sociální a politická moc takových hospodásky silných jedinc zpsobuje, že význam alkoholové výroby zdá se tak úžasn veliký a nepekonatelný. Vyvolá se pak hnutí, v všichni interesovaní a eventuálním zánikem zastižení na-
nmž
pínají
všecky
síly,
aby sebe menší obti pinášeti
existence jednoho spojena je dále s celou adou existencí jiných, odpor zde nebo onde kombinuje se s pekážkami a odporem na místech a u osob jiných, nebo s výrobou alkoholu souvisí mnoho nejrznjších obor hospodáských, a tak resistence alkoholové výroby penáší se na všecky zde súastnné, ímž odpor se nesíslnkrát zmno-
nemusili
;
honásobí. 20.
Problém odstranní alkoholové výroby by
tedy nebyl tak
tžký pro spolenost,
kdyby ho neztžovaly práv
tyto
jak se soudívá,
pomry;
lidé
nechtjí pipustiti odstranní alkoholu, nechtjí pinésti obti, nechtjí viti v nutnost abstinence, ponvadž se jim umle vsugeruje, že by to škodilo píliš mnoho jejich materiálním zájmm (ovšem vedle toho, že se nechtjí zíci t. zv. požitku pití alkoholu). Tyto duševní stavy, pomry a vztahy ty teprve iní sociální a hospodáské instituce alkoholové výroby tak resistenními a tak živoucnými. V tchto vcech spoívají poslední tžkosti hospodáské stránky alkoholismu. Ty urité obti, jinak ne veliké a ne tžké, jichž povlovné odstraování výroby alkoholní by vyžadovalo, se hodn
—
zveliují,
uvádjí
a vidí se v nich 42
se
za
dvod
proti
abstinenci
pekážka nepekroitelná. Nejdu
ležitjší
však
a stále
umle
že se pak toto zvyšuje, zájmy a
je,
pesvdení
stále
obavy jedinc co zdrazní tím, že se jeho ohromné síly hospo-
možno hodn vyzdvihnou
a
kapitálu alkoholového a dáské, sociální a politické co možno nejvíce proti rozšíení abstinentního pesvdení použije. Zde je možno vidti, jak využitím této síly
alkoholového kapitálu hospodáský problém abstinence se jen stžuje, a jak práv nesnáze ty rostou s tímto umlým vyzdvihováním a zdrazováním nemožnosti abstinence. Je zde tedy circulus vitiosus: problém odstranní alkoholové výroby nebyl by tžkým problémem, kdyby lidé postupn k abstinenci obráceni byli - stává se problémem v dnešním stavu, kdy lidé hodn pijí. A ím více pijí, tím problém je tžší; naopak ím více pití ubývá, tím více problém pestává býti problémem. A tak hospodáské hledisko musí poukázati na první a podstatnou podmínku všeho odstraošíení vání výroby alkoholové
úmrn
i
:
pesvdení
škodlivosti alkoholu. Bez rozšíení toho tžko lze uiniti teba jen jediný krok dále.
o
pesvdení
43
ni. v
v
POCHYBENÉ POKUSY O ROZEŠENI HOSPODÁSKÉ STRÁNKY PROBLÉMU ALKOHOLISMU A ABSTINENCE. Z uvedených dvod se nám zdá, že je to znané neporozumní hospodáskému problému abstinence a alkoholismu- iní-li se rzné pokusy 21.
o nahrazení výroby alkoholu jinými výrobami tím, že se surovin, ze kterých alkohol se vyrábí, chce použiti k výrob produkt jiných, a chápou li se pak tyto pokusy jako skutené a snad jediné ešení hospodáské stránky tohoto problému. Postupuje se pravideln v tchto úvahách takto: Chtít odstraniti výrobu alkoholu, když celé zem, jako na p. Francie a Itálie, jsou do takové míry na výrob vína interesovány, je nemožno; kdyby však bylo možno užiti surovin tch pro výrobu jinou a z materiálu toho vznikaly jiné produkty, pestal by se tím prost vyrábti :ilkohoÍ. Tím by se velmi snadno bez krisí a otes výroba alkoholu zmenšovala a eventuáln se dala odstraniti
44
vbec.
Ale
je
na první pohled paírno, že toto ešení
je
píliš simplistické a úvahy ty píliš povrchní, nebo do podstaty problému se tím vbec neproniká.
Bylo již naznaeno, že výroba každého statku se ídí jeho potebou, t. j. silou pocitu této poteby u lidí. Pokud tedy budou lidé míti potebu alkoholu, všecky snahy a boje proti výrob jeho budou marný. Proto jsou to jen zbožná pání, íká-li se na p., že by se mohla místo jemene a chmele pstovati pšenice a epa nebo jiné plodiny, že by to bylo výživnjší, zdravjší, dále, že by se
tch mlo užiti jinak a p. j. v. Na posledním mezinárodním protialkoholním sjezdu v Milán v záí 1913 vykládal profesor plodin
z Turina, jak a k emu by se mohlo užívinných hrozn, místo k výrob alkoholu; vynalezl docela prostedek, jak upravovati zvláštní erstvou hroznovou šávu a pipravovati z ní velmi píjemný nápoj. V Tridentu již díve byl zízen dle jeho vynález nový podnik, jenž velmi projak patrno z resperoval. Vbec na kongrese z diskuse velmi se zdrazovalo, ferát i že je nutno najíti nové zpsoby upotebení vinných hrozn, jemene a vbec všech surovin, sloužících k výrob alkoholu, aby tím výroba alkoholu byla omezena. Soudí se totiž správn, že rozšíení abstinence vadí, že je na výrob alkoholu vázáno a hospodásky interesováno mnoho lidí; a kdyby na p. italští a francouzští vinai mohli najíti jiný zpsob zužitkování hrozn, byla by snad tím už nejvtší ást našeho problému rozešena. Zdá se, že na sjezdu milánském vbec mnozí byli pesvdeni, že tímto zpsobem by se sku-
Monti vati
—
—
45
ten hospodáský Svdí o tom to,
problém alkoholismu dal ešiti. že bhem kongresu byla zí-
i
elo se národohospodá
známý státník, sociolog a italský L. L u zžati a která si vzala za úkol rozšiovati vdomosti o tom, jak by bylo možno zužitkovati vinných hrozn jinak nežli zpracováním na alkohol. zena orgánisace,
v
postavil
jejíž
Najde-li se zítra nový 22. To však je omyl. njaký zpsob upotebení hrozn, chmele^ jemene,
výroba alkoholu ani o jediný litr. Jediný výsledek z toho bude, pstovati více že se bud^' potebovati a tudíž A nebude-li možnosti chmele, hrozn, jemene. docíliti toho o emž dlužno velmi pochybovati na njaký as, nežli se pstování rozšíí, bude a jiných surovin, nesníží
se
tím
i
—
~
Ob
alkohol dražší. ta odvtví nadále budou existovati vedle sebe.
kUdn
Pi tom však
musilo by toto nové odvtví prmyslové, rnlo-li by se vbec udržeti vedle výroby alkohplu, býti aspo tak výnosné jako tato jinak zanikne samo hned, jak se zrodí. Všecky takové pokusy nedovedou výrobu alkoholu omeziti
— a
odstraniti,
dokud nebude odstranna poslední
píina: poteba alkoholu. Zde se prost uplatuje ekonomicjíý zákon o potebách: Je možno odstraniti potebu jednu a
její
tím tím,
i
odvtví prmyslové, s ní související, ale jen zatlaena potebou jinou. ta poteba je
že
njakou potebu
by se odstraovalo naped odvtví prmyslové, jež jí iní zadost, je postup obrácený. V našem systému hospodáském, kde poád ješt rozhoduje neomezen Chtít odstraniti
46
tím, že
osobní zájem jednotlivcv, bylo by to proti všem našeho spoleenského hospodaení. Nalézti nový zpsob upotebení surovin, z nichž
zákonm
—
ovšem mže míti jen jediný omezený — cíl: usnadovati situaci zejména zákonodárným sborm k vydávání zákon protialkoholních. Ale tu zase je teba vhodného a opatrného
alkohol se vyrábí,
jíti paraleln: Jakmile by nový prostedek nalezl, bylo by nutno užiti ho k zákonodárnému zakroení v tom smyslu, aby nebylo možno investovati do nového podniku nový kapitál; jen tak mohlo by se psobiti k tomu, aby dosud investovaný kapitál ve výrob alkoholové mohl pecházeti do výroby nové. A jen tak mohlo by se docíliti poslupného omezování dosavadní výroby alkoholové cestou pirozenou a ne-
postupu.
Musilo by se
se takový
násilnou. Nalézti však nový zpsob upotebení tchto surovin a investovati v takový podnik hned nový kapitál, znamená nedostati se ani o krok dále,
ponvadž jedná
se ne o nové investice, nýbrž jak ekonomicky zachrániti lidi, kteí dosud z výroby alkoholu žijí a kteí by byli hospodásky poškozeni nebo znieni, kdyby se alkohol pestal
o
to,
vyrábti. Proto opravdovým ešením hospodáské stránky alkoholismu bylo by co možno klidné pejejich sil do nového odvedení jejich kapitálu vtví a to ovšem lze jen cestou práv naznaenou. A tak by znamenalo nové zužitkování surovin alkoholních jen zaátek boje vlastního a opravdoi
;
—
podmínku, která by jen konené ešení vého problému usnadovala. Existující výroba alkoholu odpovídá jen poteb, a dokud ta tu bude, mže 47
se na jiné stran hospodásky podnikat cokoli, existence její zasažena nebude. Zdálo by se snad, že proti tomu mluví fakta. Dá se totiž statisticky dokázati, že zizování rzných podnik na výrobu ovocných šfáv a kyselek, zakládání lidových restaurací abstinentních, mlékáren a podobných jiných podnik mlo vždy za následek poklesnutí pití alkoholu v dotyných místech. Je tomu skuten tak. Ale fakt ten mluví jen pro to, co bylo práv eeno. Zizováni tchto podnik odpovídá zase jen všeobecn cítné poteb tch, kteí již aspo a pichází vhod o nutnosti abstinence pesvdeni jsou je to však zárove podmínkou pro propagaci abstinence, nebo bez poukazu na nový nápoj jako náhradu za alkohol nelze dosti dobe a úspšn abstinenci propagovati. Existence podnik tch je tedy jen pomocpodružným níkem a podporovatelem v boji ale sama o sob problém sice, ale nezbytným
ad
ásten
;
—
rozešiti
—
nemže. A pípad výše uvedený
—
nové
—
je podniky pro zužitkování surovin alkoholních v podstat totožný, nebo, jak již eeno, nemlo by to za následek omezení pití, nýbrž jen zvtšení výroby surovin, dosud pro alkohol užívaných. A tak se poád vracíme k jednomu a témuž východisku: je nutno naped dokazovati
a
také dokázati, že požívání alkoholu Od toho také musejí vycházeti
škodí.
všecky pokusy koholové. 48
o
odstranní výroby
al-
IV.
MOŽNO DVODY RYZE HOSPODÁSKÝMI HODNOTITI URITÉ POTEBY A TÍM URITÁ ODVTVÍ VÝROBNÍ? JE
I
uvedeného je již patrno, bývá obyproblém pití alkoholu pojímán s hlediska hospodáského nesprávn. íká se totiž výroba alkoholu je tak ohromn silná, že její odstranní je už proto nemožné, nebo by vyvolalo veliké otesy hospodáské a sociální a ožebraení celých kraj 23. Jak z
ejn
:
a
mst.
Pi
argumentaci se však nehledí na skuodvtvích hospodáských, kde mžeme vidti, že povlovné odstranní njaké teba rozsáhlé výroby možné je, a nehledí se ani na i pokusy, celkem zdárné, jaké byly uinny s alkoholovou výrobou samou na p. v Norsku, Finsku, ásten ve Švýcaích a j. Musí se ovšem bráti v úvahu ty nesnáze, nebezpeí a eventuální ztráty hospodáské, ale naprosté nemožnosti odstranní
tená
této
této
fakta v jiných
výroby
hájiti
nelze.
Na druhé stran rozumní. Vidí 4
nedohospodáský význam ab-
u abstinent
se totiž
je
stejné
49
stinence v onom známém ušetení penz za pití alkoholu a íkává se Kdyby se nepil alkohol, ušetolik a tolik. tilo by se týdn, poizují rzné statistiky a pak V tom smyslu se :
msín, ron
ukazuje
se,
co
by
lidé
ušetili,
kdyby alkoholu
nepili.
To však
jsou jen
nijak nevyjaduji
hypothetické
soudy, které
hospodáskou skutenost. Zejména
tvrzení o ušetení
penz
(v onom populárním slova se to myslí doslovn bez ohledu
smyslu a pokud na substituci poteb) za
to ohromné množství vysmyslu a užívá se ho jen pitého alkoholu nemá proto, že ty veliké sumy penz bijí hodn do oí a provádjí dobrou agitaci pro abstinenci. Jen v ušetení penz v populárním slova smyslu,
hospodáská stránka abstinence nespoívá a tyto dvody pokládat za hospodáské argumenty pro Odstranní výroby v odvtví alkoholovém mohlo by se totiž státi za jediné podmínky substitucí poteb. Poteba pití alkoholu byla by povlovn nahrazována potebou jinou. Tím by pomalu ten velký kapitál byl peveden jinam, ty spousty lidí zde zamstnaných by se uchytily jinde a vážnjší otesy by ani povstati nemusily. To však znamená, že by se neušetilo penz, nýbrž že by se prost vydaly na jiné poteby. Proto má ovšem více smyslu, když se pi argumentu o šetení uvádí, že by se tch penz dalo užít lépe a výhodnji na jiné vci; v tom už je správn zahrnut zákon o substituci poteb, ale tím zárove se dostáváme k otázce zcela jiné, ne už výlun hospodáské, nýbrž hospodásko-mravní. A otázka ta zní: které poteby vlastn lovk má ukojovat? abstinenci je nesprávné.
:
50
Má vati
potlaovati potebu ji potebou jinou?
Tak
pití
alkoholu
a
nahrazo-
úvah ryze hospodáských bychom se dostali k ethickým otázkám o prospšnosti a oprávnnosti ukojování té nebo oné poteby. Zde otázky tohoto rázu nechceme probírati. Jde nám pedevším o
z
výlun a ryze hospodádvody hájiti nebo odsuzovati al-
to, zdali lze
skými
pití
koholu a tím se dotknouti
Tu
je
teba
nkterých theoretických otázek
z ná-
i
alkoholovou
výrobu.
rodního hospodáství a ze sociologie. 24.
Národní hospodáství doposavad od nej-
vtší ady odborník není chápáno jako vda v pravd sociologická, nýbrž jako zvláštní vda,
má za pedmt jevy, jež se týkají pedevším výlun získávání statk.*) Pi tom se výlun sociální stránka jev tch pezírá nebo která
nebo
prost nevidí
získávání bohatství chápe se s hleindividuálního, hospodaení spoleenské je pokládáno za souhrn všech hospodaení jedineckých, ;
diska
a s této stránky pak jsou budovány všecky další theorie a celé systémy. Naproti tomu stojí zase hle-
disko ryze sociální, jež všecko hospodaení chápe sociáln a vyvozuje optn z toho dalekosáhlé dsledky pro své theorie a systémy.
výlun
nkolik slov o obou tch názorech, jež mohou býti na obou stranách jednak stupovány Jen
—
ke krajnostem (individualistický anarchism krajní sociologický kollektivism), jednak mohou se navzájem k sob pibližovati a hledati tak stední
la
) Viz co o tom íká Durkheim v Les Régles de méthode sociologique str. 31. a n.
4*
51
Názory ty spasnahami v socio-
cestu, stanovisko sprostedkující. dají
v jedno s dnešními
boji a
názory na ráz a charakter jev sociálních s hlediskanejvšeobeclogii vijbec:
s
nj šího. V ních
sociologii v tomto sporu o ráz
mžeme a)
b)
rozeznávati ti
jev
sociál-
podstatná hlediska:
sociologický subjektivism, sociologický objektivism nebo
kollektivism, c)
kritický realism.
Pro sociologický subjektivism je spolenost pouhým souhrnem nebo soutem individuí, která na sebe psobí svým psychickým 25.
stykem, a sociologie je práv vda, která se zabývá tmito psychickými vzájemnými reakcemi jednotlivc, takže je to vlastn psychologie, která ovšem se nezabývá duševními stavy jedinc v konkrétních jejich projevech, nýbrž práv reakcemi tchto stav v individuích jiných je to tedy psychologie intermentální proti psychologii oby-
—
—
ejné intramentální, jak íká Tarde. Problémy sociologické by se tedy daly vlastn pevésti na problémy psychologické, nebo podklad veškerého života sociálního by se musil hledati konec konc v individuích a v jejich psychických stavech. Snahy, city, vášn, idee jednotlivc jsou konec konc hybatelem všeho sociálního dní, duševní dní jedinc prost se penáší do spolenosti spoleenský život je jen pokraováním naprosto nepetržitým a kvalitativn nerozdílným od duševního života jedincova. A tudíž i zákony, jež ídí vývoj, život, strukturu ;
52
spolenosti dají se pevésti, jak už bylo eeno, na zákony psychologické. Celý vývoj spolenosti chápe se tu tudíž jako vývoj individuálního intellektu individuum je východiskem, pedpokladem a základním prvkem spolenosti vbec. Má tudíž jedin ono význam pro vývoj spolenosti a skrze dá se vyložit vše. Odtud problém genia a individualismu. (Tarde, Richard, Palante, Ward, Simmel, Stein, Tónnies, Barth, Eisler, Karjev, Lavrov, Squillace a vtšina laik tak jevy sociální
—
n
vykládá.) 26.
Druhý
jektivism i
názor
sociologický obpsychosocio-
je
kollektivism, také
logickým realismem zvaný. Nazývá se psychosociologickým realismem proto, že zdrazuje naprostou kvalitativní rozdílnost, realitu a specifickou samostatnost jev sociálních, úpln odlišných od jev individuáln psychických. Vychází spoleenského jako celku, ze sociální Individuum nepedchází ped spolenosti a není a nemže býti jejím východiskem a pedpokladem; naopak spolenost je pedpokladem individuálního, ponvadž ona individuálnost vytváí jednotlivec je výtvorem spolenosti. A tím vyvšechny ty procesy a tváí spolenost zárove produkty sociálního života. V tom je tedy ten z agregátu
skupiny.
—
i
že spolenost existuje tu jako celek jako nco reálného, skuteného bez ohledu na njaká individua, z nichž by se skládala. Bére
realism,
agregát
v celku jako zvláštní druh realit. by se mohl realism ten pijmout; spolenost skuten jako celek, agregát existuje. Ale názor ten jde dál: tento celek má svou duši, se
Do
této
míry
53
má své vdomí, jevy a procesy
má
své zvláštní psychické pro-
— také
reáln
existující.
Existuje
vdomí druhové, nebo má svou psychologii od-
duše skupiny (Volksgeist),
vdomí
kollektivní, a to
Individuum je stránkách svých vytvoeno spoleností. Postupem vývoje stále a stáie jeví více iniciativy a je pak stále samostatnjší, psobí optn na spolenost, ale pvodn je jí vytvoeno. (De Roberty, Izoulet, Giddings, do znané míry lišnou od psychologie takto cele po všech
Durkheim a ál
i
j.).
Konen
27.
individuální.
sm. Ten
tetí
se dnes
názor je kritický reteprve vyhrauje a získává
smrm
obma
krajním stále více a více pdy. Je uprosted mezi krajním subjektivismem Uznává, že jevy sociální jsou a objektivismem. jevy sui generis, ponvadž mají zvláštní své znaky specifické i proti individuáln psychickým, i biologickým a fysickým jevm. Tak zvané kollektivní vdomí pokládá za abstrakci z psychických restav jedincových, nikoli za proti
alitu
—
jako se
to
skutenou
a
dokonce snad realitu konkrétní, jeví nebo alespo zdá jeviti u Gid-
pokládá za abstrakci, je mu Tím že individuum základem, východiskem a dingse.*)
ji
integrujícím prvkem spolenosti, od nhož se vycházeti musí vždy. Tím výklad jev i
Viz Giddings, základy sociologie, str. 155: „Teba se stíci, abychom s názvem „spoleenský duch" a „spoleenské vdomí" nespojovali mylného pontí. Nejsou to pouhé abstrakce. Spoleenský duch je vcí konkrétní. více nežli jakýkoli duch jednotlivcv a ovládá Je ." každou vli jednotlivcovou *)
peliv
ním
.
54
.
.
spoleenských
je
pro
vždy
dvojí.
ada jev
ciálních se dá vykládati ryze objektivisticky,
so-
možno
íci ryze sociologicky, poslední momenty všeho jednání spoleenského dlužno však hledati vždy v individuu, v jeho psychických prvcích a jevech a tím k objektivistickému výkladu priiovati vždy individuáln psychologický.
Toto stanovisko také pijímáme a pokládáme v sociologii za nejsprávnjší.
Sociologický subjektivism chybuje, že nevidí, že sociální jevy nejsou jen psychickými, nýbrž závisejí i na prostedí fysickém a biologickém. Denní zkušenost nás o tom pouuje. Dále že spolenost je nutno studovati jako agregát v jeho kvalitativní rznosti od jev psychických. Sociální je odlišné od individuáln psychického. Subjektivism rozkládá spolenost na samé jedince, jež nic nedrží pohromad, atomisuje spolenost, zbavuje jevy sociální jejich je také zjevno,
složitosti a specifické jejich
zvláštnosti.
Krajní sociologický objektivism (kollektivism) je sice v základním požadavku bráti spolenost za nerozdlitelný agregát, správný, ale :
píliš daleko, mluví-li o reální existenci kollektivní duše, znehodnocuje-li dále indi-
pres
to
jde
viduum v jeho významu pro
sociální život, snaží-li
se všecko dní sociální pevésti jen na mechanické zákony objektivní a uiniti tak ze sociologie vdu obdobnou pírodovd. Je teba syntese obou hledisek, a tu dává práv kritický realism.
To
platí
nám
tedy o jevech
obecn. Ale jevy hospodáské
sociálních vše-
náležejí k
nejdle55
žitjším tudíž
i
kategoriím
na
n
jev
sociálních
všecky tyto názory
28. Dle toho pak je školy národohospodáské
možno
vbec, a
lze
uplatniti.
tíditi
dosavadní
aspo zhruba.
Škola individualistická, liberální stojí v podstat na sociologickém subjektivismu. A odtud všecky její dsledky a názory. Hospodaení chápe po výtce individuáln, celkové hospodaení spolenosti je jen souhrn hospodáství jedineckých. Všecko hospodaení ve spolenosti je tudíž hnáno jen individuálním egoismem, psychickými vlastnostmi a sklonnostmi individua. Proto tato škola podává o veškeré hospodáské innosti výklad psychologický a proto také hájí ve své krajní form úplnou svobodu a volnost individuálního podnikání; spolenost nemá míti dalšího práva v jednání jednotlivcovo zasahovati, leda jen potud, pokud toho potebuje práv k ukájení této indiviPonvadž všecko spoleenské duální svobody.*) jednání vychází z psychických podmínek individuálních, i hospodaení v nich musí míti podklad podkladem tím je práv Hdský egoism, jenž nutí lovka pracovati dle zásady hospodárnosti, tím co nejvíce se snažiti docílení nejvtšího individuálního blahobytu hospodáského. Kdo by toho nesvým zlým postavením inil, bude k tomu pinucen nebo znien. Odtud pak boj a konkurence, pirozený výbr sociální a hospodáský stejn se tu uplatuje jako v biologii. Volnost tohoto boje, nezakroování, rozatomisování a zindividualisování
bu
) miques,
56
Viz Gide str. 408 a
et Rist, n.
Historie des doctrines
écono-
:
všeho spoleenského a hospodáského života je pirozeným dsledkem této theorie. Odtud odpor k intervencionismu, dále hospodáský optimisni, víra v konenou hospodáskou harmonii, vzešlou z konkurenního boje. Tento názor, posuzující všecko hospodáské konání jedincovo s hlediska individuálního prospchu musí konec konc ešiti i
problém
alkoholové výroby a abstinence tímtéž
zpsobem. tomu
chápe hospozejména ne lovk nižší, primiitivní nehospodail individuajinak listicky a nehospodaí tak ani dnes, by by se zdálo, že tomu je tak, a by by vývoj moderního lovka svým smováním ke stále vtší svobod zdál se tomu nasvdovati. Práv ve spojak souhlasn konstatují lenostech primitivních lovk byl velmi závislý dnes všichni badatelé na spolenosti po všech stránkách, tudíž hospodásky jí podléhal více nežli dnes; ale dnes den co den se ukazuje, že lidé nehospodaí vlastn individuáln, nýbrž kollektivn. Práv volná soutž zpsobila pomry neudržitelné, které nebyly už potom na prospch pvodcm jejich samým, nýbrž ohrožovaly existenci jejich tím, že ohrožovaly existenci spolenosti v celku; dlba práce, dnes tak 29. Proti
daení
stojí
theorie, jež
sociáln. lovk
—
nikdy
—
i
—
—
i
i
grandiosn rozšíená, podnikatelský režim dnešní,
pímo sám pro sebe, nýbrž pro druhého a tím pro sebe, nejlépe svdí o sociálním charakteru našeho hospodaení. Celý vývoj hospodaení vbec na to ukazuje otroctví, nevolnictví, moderní mzdový systém, rozvrstvení se obyvatelstva v sociální a hospodáské
kde nikdo nepracuje pracuje
57
—
tídy
to vše je jeden veliký a nepetržitý o sociálním charakteru hospodaení lidského
dkaz vbec.
neukazujeme na to, jak spolenost pna zpsob spoteby, sobí nejen na výrobu, ale na míru poteb, na jednotlivé zdánliv volné ko-
Pi tom
ani
i
nání jedince.*) Pojetí innosti
dá
hospodáské u národohospo-
individualistických
úzké a povrchní; souzpsob jeho vedení bývá je
kromé hospodaení a pi vykládání zjev národohospodáských stále hlavním vodítkem. Ale zapomíná se, že vlastn soukromé hospodaení je podmínno danou sociální strukturou a celkovým vývojem vdomostí, pro
n
zejména technických. **) Takové bylo by pojetí druhé. Dlužno ovšem hned pipomenouti, že zde jsou možný rzné odstíny. Jsou sociologové, kteí vbec všecko sociální dní béou krajn mechanisticky a objektivisticky, takže iniciativa a duch jednotlivcv je pak pedem vylouen a vdomí snahy jeho znehodnocovány, hospodaení spoleenské a dle toho pak chápou kollektivisticky jako všecku ostatní spoleenskou i
i
K tomu
hledisku docházejí ekonomistití Marx, ze sociolog Gumplowicz a j. krajnost druhá proti krajnosti první, napro-
innost.
materialisté,
To
je
sté volnosti individualistické a
anarchistické.
*) U nás o tom píše Koloušek. Systém národm'ho hospodáství, str. 12. **) O vci dobe jedná také Heinz Potthof: „Probléme des Arbeitsrechtes", Jena, Diederichs Verlag, 1912. K tomu pojí se názory solidarist a ady badatel o mravních a hospodáských dsledcích dlby práce. Dlba práce je ovšem vždy velikým argumentem pro toto pojetí hospodaení.
58
I v národním hospodáství je možno zaujmouti hledisko stední, odpovídající všeobecné sociologické theorii kritického realismu. Stanovisko to dává sice individuu jeho snahám a chtním píslušné místo, ale chápe celý jeho život výlun sociáln, nedovede vbec nijak od toho odmysleti^ všecka jeho innost je mu tím samým už sociální, a tuvšecko díž lidí je a musí
hospodaení
i
býti vždy
a
všude sociáln chápáno.
30. Jednotlivé
dáské
dosavadní školy
národohospo-
mén
také více dle tchto všeobecných hledisek sociologických charakterisovati. Fysiokraté, Adam Smith, klasická škola liberální a obnovitelé liberální školy v dob dnešní, škola vídeská a matematická stojí v podstat na sociologickém subjektivismu a by všichni representanti tchto nebyli ve všem dslední ve svých názorech, si lze
smr
zejména na otázky hospodáské politiky, je možno sem zaaditi. Na druhé stran národohospodái socialistití stojí na pedpokladech sociologického objektivismu (kollektivismu), by si to asto v dsledcích a jednotlivostech, hlavn pokud plynou je
dsledky pro jiné sociální jevy, ani neuvdomovali. Stanovisko to v jeho krajnosti tžko lze pijmouti, a v jeho kollektivistických dsledcích pro hospodáský život dnešních spoleností
z
toho
mén
spatovati jen více odvodnné a dohady. V zásadním hledisku a názoru na hospodaení jako na innost po výtce sociální a v chápání národohospodáství jako vdy sociologické shoduje se tento názor s kritickým realismem.
lze
zatím
pedpoklady
i
V
ad
škol
národohospodáských
blíží
se tu so59
ciologickému hledisku kritického realismu ada národohospodá jednotlivc a pak ona škola, již ve Francii jmenují solidaristická(mutualisté). Možno íci, že se tu jen blíží, ponvadž jasná a pesná hlediska tu ješt nejsou a kritický realism sám hledá a tápá sociologm je však jasno, že je teba hledati názoru sprostedkujícího mezi obma :
pevn
krajnosími, ale
zakotveni dosud nejsou.
Pijímáme v sociologii hledisko kritického realismu a tím je dáno pro naše luštní problému i
výroby východisko v
alkoholové
theorii
národo-
hospodáské.
Abychom
si
odpovdli na
tudíž
naši otázku:
Je žádoucno s hlediska národohospodáského odstraovati výrobu alkoholovou? musíme vzíti oba
hlavní národohospodáské názory -~ individualistický (subjektivisíický) a sociální (objektivistický, bude pojato i hledisko sprostedkující) v a zkoumati, k jakým dojíti škola individualistická a k jakým škola sociální. A jde nám pedevším o to, abychom si zodpovdli otázku
—
nmž
závrm mže
tu
argumenty hospodáskými,
konstatovali,
t.
j.,
s bychom
pímo
vedle hygieny individuální a psychologie, ethiky a kriminologie
zda-li
sociální, vedle
mže nám národohospodáství dáti ryze své vlastní hospodáské argumentypro nebo proti výrob a pití alkoholu. A to práv zdrazujeme: jde o to, zda-li hospodásky mže jedno nebo druhé hledisko zavrhovati nebo i
hájiti
výrobu alkoholu. 31.
novisko 60
Možno
tu
odpovdti hned pedem:
theorie sociální mže
ryze
sta-
hospodáskými
argumenty velmi rozhodn odsouditi výrobu alkoholu. Názor individualistický to uiniti nemže. Má-li individualistické hledisko se o tchto otázkách vysloviti, musí se opíti prost o argumenty z vd jiných. A vychází to nutn ze všech
pedpoklad
této theorie.
Dle tohoto názoru
totiž
dáskou innost výlun cíly
ukojuje své
:
za
poteby, jsou rzné,
lovk
koná hosposvými individuálními aby udržel svou exi-
Poteby ty relativní, zbytné, nezbytné. Nezbytné (jídlo, pití) ukojovati musí, aby udržel svou existenci, zbytné jsou pak ty, jež existenci jeho iní snesitelnjší, píjemnjší, život obohacují a zdokonalují. Mezi tmi pak je a býti i ada takových, které nejen že nemusí lok udržení existence ukojovati, ale které mu pímo škodí, jak po stránce biologické, tak psyA tu pak nastává chické (na p. požívání opia). otázka, má-li a smí-li lovk takové poteby ukojovat, smí-li je ukojovat vzhledem k sob a vzhledem ke spolenosti. Tím mravn hodnotíme urihodnocením pak tou potebu a tímto stenci.
mže
vk
mravním
pirozen zasahujeme jehož výrobky jsou
ono hospodáské odvtví, ureny k tomu, aby tyto poi
A dokáže-li se, že ukojování uriškodlivé a tím závadné, odsuzuje se tím i ono hospodáské odvtví. Škodlivost ukojování njaké poteby se zde tedy dokazuje pedevším vdami lékaskými, pak psychiatrií a konen ethikou a kriminologií, ale
teby tých
uícojovaly.
poteb
mravn
je
národohospodásky. Když tyto vdy odsoudí mravní oprávnní oduritou potebu, je tu pak dotyné odvtví hospodáské. Abstistraovati
nikoli
i
i
61
nentní hnutí jde práv touto cestou a dovolává se biologie a psychologie, ukazuje na zlé fysiologické následky požívání alkoholu u muž, žen i dtí, ukazuje zejména na ddiné zatížení, z alkoholismu pocházející, na nemohoucnost alkonemocí, s psychohol požívajících vzdorovati logické stránky ukazuje se na zlé dsledky pití v duševním život lovkov, dále na dsledky alkoholismu i mírného po stránce mravní (zpustlost, zloinnost atd.), a vbec tedy sociální. Užívá tedy biologie, psychologie i sociologie (t. j. nkterých jejich disciplin, jako ethiky a kriminologie), aby vdecky dokázalo, že alkohol skuten individuáln sociáln škodí. i Dle názor individualistických tudíž v tchto úvahách a v tomto boji o dokazování škodlivosti
skuten
ad
i neškodlivosti alkoholu hospodáské argumenty nemohou padati na váhu. Moment hospovstupuje a mže vlastn vstupovati na jevišt teprve tehdy, když už dkaz pro nebo proti je proveden, a pravideln se pak objevuje v onom dkaze o ušetení penz, jejž nahoe jsme odmítli. A pak jednu nebo druhou stranu prost jen posílí, sám nemže v zásad o sporu rozhodovati nijak není prost k tomu kompetentní, protože hospodáská innost v lidské spolenosti má práv za
dáský
—
úel poteby
ukojovati a co nejdokonaleji jim zatom, jsou-li správné i nejsou, rozjiž uvedeno, úvahy zcela jiného rázu. Když pak dkazy ty se provedou, uplatní se na hledisko hospodáské, ímž vynikne tím více Hoškodlivost nebo prospšnost njaké poteby.
dost initi. hodují, jak
O
n
spodáská innost 62
je totiž
dobrá a nutná
i
špatná
a zbytená
bám správným
Sama
toho,
dle
a
nese-li se k
nutným
i
a pote-
špatným a zbyteným.
sob nemžebýti
o
cílm
ani dobrá, ani
špatná. 32.
V jednom smru ovšem toto hledisko mže dvody hospodáskými se
dividualistické
alkoholu: tam kde
in-
vy-
alkoholu ruinuje hospodásky rodiny, pivádí je do sociální bídy a zpsobuje jedním slovem pauperism. Víme, jak asto otcové rodin dlnických odnášejí vtšinu svého píjmu do hospod, jak zatím na druhé stran jak veliká jiní lenové rodin tch trpí a strádají, spousta závod emeslných, rolnických usedlostí, za obt pití alsamostatných povolání padá koholu atd. atd.*) Zde i stanovisko individualistické, rozhodn káže každému: nepij. Vždy jedná se práv o osobní zájem hospodáský dotyného sloviti proti
pití
ron
individua.
Na druhé stran však celkový
názor, z tohoto se snažiti hospodásky se uplatnit co možno nejlépe, a to tam, kde je to nejvýhodnjší. A tudíž s hlediska výlun hospodáského nelze mluviti proti výrob
hlediska
alkoholu,
vycházející, jest:
Každý musí
když naopak hospodásky je to jedno odvtví vbec, když zamstnáno
z nejvýnosnjších
nm
mnoho lidí, kteí dobe se z nho živí, když práv z tohoto odvtví lze úžasn bohatnouti
je
v
a icdyž konen v pípad odstraování tohoto odvtví zniilo by se hospodásky veliké množství Viz o tom vývody a statistiky na p. ve známé Matti Helenius, Die Alkoholfrage íjena 1903) 266 a n. *)
knize: str.
dr.
63
To všecko
lidí.
je
proti podstatné
názoru: v hospodaení jíti
za
lovk
jde
zásad
výlun
celého a musí
svým osobním zájmem.
—
máme-li poád na stanovisko toto íká konsumysli argumenty jen hospodáské mentovi: nepij, ponvadž t to hospodásky nií, nevyrábj alkoale souasn neíká producentovi
A
tak
—
:
holu, nýbrž naopak:
bo
vyrábj
co nejvíce, ne-
tvj osobní hospodáský zájem
nejlépe
mže
zde
býti ukojen!
ili jinými slovy: toto stanovisko nemže vbec vysloviti se pro nebo proti existenci njakého
odvtví hospodáského.
Mže
neukojoval urité poteby, ale
íci jednomu, aby dru-
souasn neíká
že nemá pracovati v tom nebo onom odNaopak chce, aby se pracovalo všude tam, kde je to výhodné. Tak stojí toto hledisko se
hému, vtví.
výlun hospodáské
stránky
k otázce k problému alkoholové výroby. Chce-li se proti nim vysloviti, musí naped žádati dobrozdání a rozhodnutí vd jiných, pedevším bioalkoholismu
a
logie a etiky. 33. Stanovisko školy sociální je podstatn jiné. se pedevším názor, že blahobyt je-
Zde odmítá
všeho hospodaení, nebo má-li hospodaení charakter spoleenský, musí býti cílem této innosti blahobyt celé spolenosti jako celku. Dále se zde odmítá názor, že by se blahobyt spoleenský mohl zdvihnouti tím, že bude se co nejvíce podporovati vývin hospodásky zdatných jednotlivc. To pedpokládá sice adu zdatných lidí, ale souasn adu ubohých, kteí tm bohatým k jejich zdatnosti pomáhají za cenu své dince
64
má
býti cílem
bídy a ubohosti. orní
hledisko,
že
Názor musí
sociální odmítá
ono apri-
spolenosti ada býti na druhé že je to nutný Ukazuje naopak, že tyto pobýti
ve
hospodásky bídných, aby mohla stran ada hospodásky silných, a zákon spoleenský. mry vždy pivodily
krise a niily celé spolenosti,
že tedy pomry ty nebyly spolenosti píznivé, nýbrž záhubné. Formuluje tudíž své názory jinak: je pravda, že lepší postavení jednotlivc zdvihá živnost a blahobyt celé spolenosti, ale je zárove pravda, že bídné hospodáské postavení celých tíd ohrožuje celou existenci spolenosti; strádání a bída každého jedince má svj daleko vtší vliv na stav celé spolenosti, nežli blahobyt a bohatství jiného jejího lena a je tudíž zájmem celé spolenosti, aby nestrádal a netrpl teba jediný její len! Stanovisko individuální bére život spolenosti jen s hlediska bohatých, toto však bére stejn, a snad více zetele k chudým a strádajícím. Jako tedy se dnes chápe nesprávn všecka hospodáská innost jedincova jako celek v sob uzavený, který má za cíl blahobyt jedince, tak dlužno správn pojímati veškero hospodaení spoleenské jako jediný nerozluitelný celek, nesoucí se k blahobytu spolenosti jako nerozluitelnému celku. 34. A pak je ovšem možno argumentovati o naší otázce jiným zpsobem. Je každému jasno, že už sama hospodáská hlediska by nutila jedince, aby hospodail jinak, kdyby se dostal do této situace vy:
rábl by
tak,
aby
statky, které vyrobí, musil
sám
spotebovati. Ale požitek tchto statk zpsobí mu pokaždé jen strasti a bídu, takže hned musí vydati 5
65
mnoho energie na nápravu svého stavu a ztratí nad to ješt mnoho pracovního asu. Je patrno, že zde samy
dvody hospodáské nemluvily by jen proto, aby nepožíval tchto statk, nýbrž aby jich ani neprodukoval, nebo pak je to prost vynaložená práce, produkovalo by se jen proto, aby se produkovalo. A že to je nesmyslné, je každému jasno už z individuálního hle-
marn
diska.
V
práv
takové
situaci ocitá se spolenost, hle-
hospodáskou innost dle theorie sociální. Také ona sama vyrábí a sama konsumuje, takže ona hospodásky tím sebe sama nií, vyrábjí-li se vci, které adu lidí hubí. Tu pak už hospodáské motivy neíkají jen jak jedinci, tak spolenosti nepij!, nýbrž íkají zárove rnevyrábj
díme-li na
její
:
alkoholu,
nebo
práce niící tvj blahobyt. Tu samy argumenty je
hospodáský ryze hospodáské
to
aby se omezovaly a a práce škodlivé používání zhoubn psobících dráždidel (opia, tabáku, prostituce, surové a ukrutné zábavy a produkce, sensace atd.). Proto mohou národohospodái žádati odstraování rzných odvtví výroby, kde energií lidskou se plýtvá na p. na zvrácenosti mody a vkusu, na alkohol, na niivé pedmty, opium atd. „Spolenost, která by svou innost vnovala tvoení hodnot povymýtily
mnohé poteby
žádají,
:
dobného pochybného významu ke své vlastní spoteb, by nevolila pravou cestu k povznesení svého blahobytu".*)
—
*) Koloušek, Systém nár. hosp. str. 129. Zde ovšem jsme konen pece jen u úvah ethických, nebo jakékoli úvahy sociální na konec musí se vždy vyhrotiti v úvahy
66
]e-li tudíž pravdivé naše stanovisko, že hospodaiti znamená vésti hospodáskou innost tak, aby se docílilo co nejvtšího hospodáského blahobytu
tedy hospodaení má míti vždycky tento cíl sociální*), a je-li
spolenosti v celku, že dále pravda, že
vyrábním
pedmt,
k blahobytu nkolika osob,
nikoli
jež sice slouží
však celé spo-
hospodáský nezvyšuje, nýbrž znamená to, že toto hledisko nejen pikazuje každému jedinci, aby nepil, ale zárove také, aby statk takových nevyrábl. lenosti, se blahobyt
snižuje,
35. A tak je skuten možno s tohoto hlediska odsouditi nejen pití alkoholu, ale zárove i žádati odstraování alkoholové výroby a všech podobných jiných inností hospodáských. A možno tedy zárove odpovdti na nahoe položenou otázku:
AnOf
jsou
ryze
dvody,
hospodáské motivy a mohou odsuzovati
jež
pití alkoholu, jeho
výrobu
dobné innosti hospodáské.
a jiné poZáleží to však
ethické a orientovati se práv na nich. V našem pípad by šlo nyní o to, dokazovati s hlediska mravního, že spolenost se má vyvarovati jakéhokoli mrhání svých sil a má chtíti
všech svých len. Tak by úvahy ty To však mžeme prost pedpokládati jako to každý národohospodá pedpokládá vždy u jedince pi svém bádání národohospodáském. blahobyt svj,
t.
j.
pešly pece v obor
*)
Tak
ethiky.
na hospodaení spoleenské socialisté. dslední ve svých vlastních hlediscích,
dívají se
Byli by tudíž jen
kdyby abstinenci prohlásili za nutný dsledek svých názor a za ást svého programu. 5*
67
na zásadním hledisku,
se kterého chápe-
me hospodaení vbec: národohospodáská theorie individualistická tchto dvod nemá a dáti je nemže, theorie sociální však pispívá na p. k odsouzení alkoholové výroby a hospodáských inností podobného rázu více, než-li dvody všech ostatních vd.*) Abstinenti asto se obraceli na národní hospodáe a žádali je o vyjádení se s hospodáského hlediska o alkoholismu. To, co zde bylo eeno, je snad vše, co národohospodá zásadn o vci íci
vbec mže. A platí to o všech innostech a odvtvích hospodáských, které mají podobný ráz a týž sociální vliv jako
výroba alkoholu.
*) Zde je nutno aspo se zmíniti o jednom dležitém momentu v celém problému výroby alkoholu. K hospodáské stránce alkoholismu patí totiž také
všecko státní a obecní hospodaení s danmi a dávkami zde padají na váhu celá sta milion, jež státy z alkoholu z alkoholu erpají a jež asto bývají uvádny také ve prospch alkoholového konsumu. Na alkohol lze prý nejsnáze zejména je-li skuten škodlivý ukládati dan spotební
—
—
—
ponvadž
,stát
píjmy; jak by
si
si
mže
tak nejsnáze opatiti vydatné
státy a obce
píjmy
ty vynahradily?
—
zní námitka.
Dvod
odpov
ten má jist dležitost podadnou a také snadná. Dnes už se všeobecn pijímá i ve státn finanních a v politických kruzích názor, že je nutno daový systém budovat jinak než jen na nepímých daních, erpaných z nejnižších vrstev. Až tento názor, vycházející pímo z pedpoklad sociální theorie národohospodáské, pronikne docela, padne i legenda, že je alkoholové výroby poteba k podpoe státních a obecních financí, sama sebou. To však je sama o sob otázka zvláštní, jíž se zde
na
je
obírati
68
nemíníme.
v.
HOSPODÁSKÝ
PARASITISM Z ALKO-
HOLISMU VZNIKAJÍCÍ A NÁRODOHOSPO-
DÁSKÝ VÝZNAM
ABSTINENCE.
36. Aby však tato sociální theorie národohospodáská mohla skuten pití alkoholu a jeho výrobu odsouditi je teba naped konstatovati, zda-li alkohol zpsobuje spolenosti opravdu hospodáské škody, jež by se vyrovnaly onm škodám, jež
má
dle hlediska individualistického
alkoholismem
do hospodáské bídy pivedený jedinec. hospodáských O skutených škodách zpsobených spolenosti pitím alkoholu mírným nemírným pesvdí nás jen nsociálním málo slov t. zv. a hospodáském kolik o
výlun
—
i
—
parasitismu z alkoholu vzešlém. Piti alkoholu, mírné i nemírné, zpsobuje totiž ve spolenosti adu zvláštních inností, nákladných opatení a prací, které jsou samy v sob neproduktivní a tím pro hospodáský život a blahobyt spolenosti jsou v pravém slova smyslu ztraceny.
69
a) Pedevším pití alkoholu zavinuje pímo nepímo veliké množství nemocí. Lidé takto zastižení ztrácejí proto mnoho pracovního asu, což samé, tak pro má hospodáské dsledky jak pro i
n
i
spolenost. b) Proto
však
je
teba zizovati nemocnice,
To blázince a množství jiných ústav. vyžaduje ovšem mnoho a mnoho náklad a práce. Jak pi zizování, tak i pi vedení a léení v tchto ústavech je súastnno mnoho lidí, jejichž poet by se velice zmenšil, kdyby nemoci pitím alkoholu zpsobené zbyten nebyly vyvolávány. A pi tom ješt takto získaných sil pracovních by se dalo užíti k innostem, pro spolenost produktivním. sanatoria,
c)
Znám
dlnických,
je
ohromný poet úraz v tídách
jež jsou
pímým
následkem
pití
alko-
nemocnice, finann zatžují rzné instituty, jako úrazové, invalidní a nemocenské pojišovny. Nehled k tomu, že innost tchto institucí byla by nepomrn intenslvnjší a po jiných stránkách blahodárnjší, kdyby od takových výdaj se jim ulehilo, znamenají tyto úrazy ohromné ztráty hospodáské opt jak pro úastnné osoby, tak pro ostatní spolenost. holu.
I
tyto vrstvy plní
i
Bylo by jist nesmírn po37. d) Ale dále. ukázati, kolik vlastn soudc, budov soudních a trestních a jiných, policist a rzných administrativních úedník je vydržováno jen proto, aby se starali o lidi, kteí následkem pití alkoholu se
uné
dopouštjí
Tu by holu 70
si
in
špatných a zloinných.
teprve bylo patrno, jak požívání alkovynucuje na spolenosti ohromné obti,
!
nebo všechny
tyto
instituce
nákladný aparát správní jsou
a
celý
ten
úžasn
zjevn vydání ne-
produktivní.*)
Namítá se ovšem asto, že se touto prací živí mnoho lidí. Ano, ale co by znamenalo pro spolenost a pro ty legie
lidí,
zemdlské,
hospodáský
blahobyt, kdyby celé zde zamstnaných, se úastnily práce
její
prmyslové,
obchodní
rsebo
práce
vzdlavatelské a osvtné Je patrno každému na první pohled, že celá jedna veliká kategorie lidí je tu vázána, aby se
zabývala zcela zbytenými a neproduktivními pracemi ryze organisaními. A v každé spolenosti je blahobyt, spokojenost a celková úrove hospodá-
Sem patí ono známé poukazování na
to, co stojí potomstvo. Snad se tu leckdy piítá alkoholu více viny než jí má skuten, ale v mnohých pípadech je to jisté pravda. Takových slavných a známých alkoholických rodin je veliká ada a jsou jim
*)
stát jeden alkoholik a jeho
vnovány
V
celé knihy.
„L'Alcoholisme et la Lutte contre TAlcohol en France" (Paris, Encyclopédie scientif. des Aide-Mémoire, str. 96.) R. Róme uvádí dle spisu dra. Pellmanna historii rodiny Adyjurkeovy. Tato žena, oddaná pití alkoholu, zlodjství a tuláctví, narodila se r. 1740 a zemela na poátku stol. 19. Její potomstvo ítalo 843 leny. Ze 709, o kterých bylo
knize
možno
provésti zkoumání a statistiku, bylo:
106 nemanželsky zrozených, 142 žebrák,
64 živených veejnou dobroinností, 81 prostitutek,
75 zloinc, z nichž bylo 7 vrah.
V 75 letech tato rodina alkoholik stála stát (pomoc žebrákm, vydržování v asylech a vznicích, pímá škoda jimi zpsobená) více než 5,000.000 mk. 71
tím nižší, ím vtší promusí zamstnávat prací ryze organi-
ská, sociální a kulturní
cento
lidí
saní
a administrativní.
se
totiž, kdož v organisování a admizamstnáni, jsou živeni od ostatních tíd obyvatelstva a na jeho útraty. Je a musí tedy býti v zájmu každé spolenosti všecka administrativní a organisaní zbytená zamstnání omezovati na míru nejmenší, aby tak jedna tída nebyla parasitem pro tídu druhou. O vci té není teba dlouze se šíiti a doka-
Všichni
ti
nistraci jsou
zovati
ji.
Známe
z historie státy, jež byly a jsou
byrokratickou aristokracií v pravém slova smyslu pohlcovány, známe, co potebuje v moderních stái to je tech administrace, byrokracie a vojsko souástí organisaního aparátu dnešní spolenosti a to všechno žije jen na útraty tíd produkujících. Že je to zjev nesociální a naprosto nezdravý, musí- li jedna tída živiti druhou, není dnes teba už vykládati.
—
—
38. e) Ale
uvažme ješt
—
toto: Požívání alko-
jak je dnes docela pesn dovtší úmrtnost hlavn v tídách dlnických, zpsobuje ron veliké množství pímých smrtí,*) zvyšuje neplodnost obyvatelstva a v bžném denním život vyvolává adu rozvrácených a zniených existencí. Každý takový zmaený život znamená velikou hospodáskou ztrátu nejen pro nejpro celou spolenost, nebližší leny rodiny, ale dsledky hled ani k tomu, že plynou z toho
holu zpsobuje
kázáno
—
i
i
*) Viz statistiky
Dr.
72
M. Helenius,
o tom na
o. c. str. 291.
p. v citované už
knize;
pozstalých, ztráta kulturních hodnot pro spolenost atd. f) Dále: Zmínili jsme se již o ztrát pracovního asu, vzešlé jak z nemocí a úraz, tak z nutnosti nemoci ty léiti. Ale vtšina takových úraz a nemocí má vždy zlé dsledky v celém život pozdjším, seslabuje výkonnost pracovní, zpsobuje stále trvající infirmitu a vrhá dotyného další: neštstí a bída
i
do hospodáské
bídy.
Krom
toho však všechy ty pestupky, zloiny, nemoci a úrazy nejen že béou stíženým pracovní dobu, ony zejména rozrušují celou rodinu a všecka ta rozilení, neštstí a bolesti mají svj odraz v hospodáské innosti všech dotených lidí Vidli bychom, jak ohromné jsou to ztráty hospo-
zd byla možná statistika. výkonnost pracovní padá tu Ale pímá i g) na váhu. Dnes je pesn vdecky konstatováno, že i mírné požívání alkoholu soustavn snižuje a ubíjí výkonnost tlesnou a duševní u dtí u dosplých a lze tudíž snadno vidti, jak ohromné jsou hospodáské ztráty z toho, že dlníci, úedníci a zamstnanci všech obor otupuji požíváním alkoholu bystrost duševní a výkonnost sílu tlesnou. h) Pi tom však se nesmí zapomenouti ani na tu ohromnou spoustu asu, který se pímým pitím alkoholu promarní. Ovšem veliká vtšina lidí as ztrávený v hospodách bére ze svého asu ale i tak ztráta asu, ureného pro odpoinek pobýváním v hospodách je ohromná a tudíž ztráta práce veliká uvažme jen, jak veliká ada lidí u nás dáské, kdyby jen
i
i
—
i
;
všude jinde je neschopna po nedlích a svátcích soustavn pracovati, kolik asu zaberou tak zv. i
73
jež u mnohých jsou asto név týdnu, kolik asu znií práv notorití
modré pondlky, koHkrát pijáci a
opilci, jak
mnoho asu znieno
pobýváním v hospodách
—
je
ne z toho
noním noního
asu — ale z asu dne následujícího. To všecko má pirozen veliký význam pro hospodáskou pro-
dukci
proto
a
hospodáský dosah toho
ohromný. Zde se nedá
je
tak
vc
odbýti námitkou, že z toho zde toto setení asem a zbyten promarnnou práci, k získání nových statk spolenosti nijak nepispívající, se píliš vnucuje samo sebou, nežli aby nebylo možno vidti ten ohromný hospodáský význam a dosah abstinence, tu hospodáskou zkázu a to zjevné mrhání sil spoleenských alkoholismem. 39. Zejména každémti je paírno, že vydržování veliké spousty administraních, soudních a poližije
ada
jiných
lidí;
úedník
a zízenc s celým tím aparátem služebním dje se na útraty práv lidí pracujících, že zde je celá tída lidí, nejastji daleko lépe žijících nežli ti, kdož je vydržují, a ti že prost žijí jako parasiti na útraty ostatní spolenosti a z existence piják alkoholu; ti byli by zbytení, kdyby se nepilo, sami by byli nuceni zabývat se prací produktivní, pímo by ulehili ostatním tídám ono pispívání na spoleenské výdaje a nepímo by prospívali spolenosti tím, že by sami ze své produktivní práce na nutné organisaní a osvtné cejních
podniky spolenosti pracovali. Parasitismem tím nemyslíme, jak z celého našeho názoru plyne, že všichni ti soudci, policisté, lékai, zízenci rzných ústav, hostinští atd. by 74
—
nepracovali naopak, pracují asto velmi zdatn a za dnešních pomr, kdy alkoholism je hroznou sociální metlou, konají dokonce nkterá z tchto zamstnání (lékai na p.) vzácnou a cennou práci sociální.
Ale parasitism ten nám znamená, že je to práce hospodásky neproduktivní, mající vtšinou paralisovati zlé následky pití, a že by bylo možno nahraditi ji prací jinou, spoleensky produktivní, která by mla za následek všeobecné zvýšení hospodáské a kulturní úrovn spolenosti. Tento parasitism jevil by se ješt v hroznjším svtle, kdyby se dal vyjáditi v íslech a statistikách. Vidli bychom, jak ony zbytené výdaje za alkohol jako škodlivý nápoj jsou proti tmto hospodáským ztrátám nepatrné. Zde je nejvtší posila pro agitaci ve prospch abstinence, jejíž hospodáský dosah, jak patrno, byl by prost nedozírný.
smšn
Tam, kde na
výrob
lidé
skuten produktivn
alkoholu a jsou
z této
pracují
produktivní práce
tam problém je složitjší. Zde lidé, živíce se touto prací, získávají spolenosti nové statky a tudíž se nejeví jako pímí parasiti. Proto i když se dokáže jinak škodlivost alkoholu, nelze je jen tak živi,
snadno nazvat
parasity.
V pípad druhém Zde
žijí
jejich
druh
dlivé.
Zde
provádí
žijí
však
pímo
celé tídy lidí
je
situace zcela jiná.
z toho, že celá
ada
vci spolenosti pímo ško-
soudní,
policejní a administrativní
množství lidí zdržuje se špatných. práce a pi tom ješt dopouští se Zde žije veliká ada hostinských z toho, že množství
úedníci
z toho, že veliké
in
75
lidí
v pondlí nepracuje,
ada
lidí
nemocniních
léka z toho, že jiní si nií svévoln zdraví. A když nyní jiné obory vdní dokazují, že alkohol lovku pináší mnohem více škod nežli prospch a že tedy všecky ty hospodáské zkázy a
pocházejí z produktu zbyteného a škodlivého, plyne z toho naprosto nutn, že alkohol je zásadn zhoubný, škodlivý, neobhajitelný a tudíž zavržitelný nejen po tch všech stránkách ostatních,
dvod
hospodáských. Tu dvody hospodáské spchají na pomoc všem dvodm ostatním a sesilují je tak, že prost hájiti pití alale
pímo
i
z
nemže se odvážiti nikdo. 40. A proto závr náš je tento: Alkoholism jistém smru zpsobuje ve spolenosti zvláštní
koholu
v druh hospodáského parasitismu a ponvadž tento parasitism je jak s hospodáského, tak se vše;
i
obecn
sociálního hlediska škodlivý, je
nutno
al-
koholism v zájmu rozumného hospodaení spole-
enského dsledn potírati. A to ada vdních obor nám dokazuje, i
jinak lidem škodlivý.
76
tím spíše, že že alkohol je
VI.
ZKUŠENOSTI
SVTOVÉ VÁLKY A
ALKOHOLOVÝ PRMYSL.
ad
41. jiných otázek, tak Jako v celé v otázce alkoholismu a abstinence pinesla svtová válka z roku 1914—15 mnohá pekvapení a pímo pehodnocení. To, eho sotva kdo se nadál, zejména v tak veliké míe, totiž soustavného omezování pití alkoholu ve válce, se dostavilo ve vtšin válících stát, a uinna opatení, která také pro naše úvahy o hospodáské stránce alkoholismu a abstinence mají znaný význam. Abychom krátce jen shrnuli události, k této i
se vztahující, možno uvésti toto: V Nmecku omezován hned po ohlábyl výep lihovin šení mobilisace, v nkterých okresích zakázáno podávati osobám vojenským vbec alkohol, v hor-
vci
znan
ním Elsasku a ve Slezsku zakázán vbec prodej koalky. V Rakousku provedena také ada omezení, hlavn pro vojsko, v Anglii dána možnost úadm omeziti nebo vbec odstraniti prodej alkoholu a docela se vyskytly návrhy na zmonopolisování výroby piva, z nhož mlo ovšem pak vzejíti omezení alkoholismu vbec. Ve Francii nej77
dležitjší je to, že se odvážili provésti úplný zákaz prodeje a dopravy absintu, vermuthu a jiných podobných alkohol a zakázán prodej lihovin, majících více než 23% alkoholu. To jest vc dalekosáhlá, uvážíme-li, že se ve Francii vypilo v nkterých létech na 300.000 hl. absintu, vermuthu a p.
nápoj. Dalekosáhlá opatení provedlo Rusko, jež znemožnilo pití alkoholu pedevším vojákm, ale zárove zabránilo po dobu války prodeji zejména vodky. Ve smyslu opatení australských ponechává se i zde místním volnost teba i trvale zameziti prodej alkoholu. Vodka vlastn z prodeje
úadm
byla odstranna úpln. Ponecháme zatím stranou všecky úvahy o tom, jaký mla tato opatení vliv morální, hygienický, vojenský, jak v Rusku, tak i v ostatních státech. Zvláš opatení ruské vyvolalo sensaci doma v cizin, a hlasy, které se tu ozvaly, velmi jasn i ukazují na to, jak hlavn mravní vliv (i soukromohospodáský) pro malého ruského lovka byl tu
ohromný.*)
Nás zajímá hospodáská stránka celé vci. Vezmeme-li znovu v úvahu to, co bylo povdno výše o hospodáské síle alkoholové výroby, a že na p. Rusko samo mlo jen z vodky státních píjm více než 1600 milion K ron, musí nás 42.
vše to pekvapovat. Vidli jsme, že národohospodái byli dosud shodni v tom, že z hospodáských bylo by možno výrobu alkoholovou po-
dvod
co o tom píše prof. dr. B. Foustka v XXII. str. 412; dále hlas švédského profesora Hjalmara Šegrénav témže roníku Naší Doby str. 187. *)
Naší
Viz,
Dob
r.
78
I
;
vlovn
bez velikých obtí odstraniti, a nyní najednou tak dalekosáhlá a rázná opatení, jejichž následky dají se cítiti pedevším hospodásky a jež práv všechny dívjší názory národohospodá v této vci stavjí na hlavu. Tžko lze íci, které byly rozhodující motivy všech tchto opatení zejména v Rusku. Jist bylo to pesvdení, že stízlivý národ a stízlivý voják je lepší nežíi voják alkoholisovaný. V Rusku byla to v neposlední prestyž státu a lidu, jemuž i se hlavn v Nmecku smáli pro jeho alkoholism a do nejvyšší míry v karikaturách, knihách, malbách, listech ironisovali jeho vodku a jeho domnlé barbarství vodkou podporované. Ale v každém pípad byly to zvláštní okolnosti hospodáské. Poznalo se totiž, že práv v dnešní dob celkový rozvrat hospodáský, válkou zpsobený, umožnil opatení, jež by za normálních
ad
pomr
sotva byla možná.
Všeobecn je možno spodáské momenty, jež
uvésti tato
tyto hlavní
mimoádná
a
ho-
pe-
kvapující opatení vyvolala:
Prohlášením války zpsoben byl naprostý peVálka ve všech hospodáských pomrech. sama vyžádá si ohromnou spoustu obtí hospodáských v rzných smrech a v rzné podob nikdo není si jist ani zítkem, a nejen životy, ale vrat
i
hospodáské
úpln
nesúastnných
jsou vydány na pospas nevypoítatelným událoexistence
i
stem. Nastává rozvrat, nejistota, zvláštní válená nervosa. V takových dobách lidé jsou dobe pipraveni k obtem, které by jinak tžce snášeli; nejastji po jisté dob naptí dostaví se resigna79
ce, které lze velice
dobe
využiti
práv
k podob-
ným opatením. Tato psychologie je sesilována s hlediska alkoholové výroby ješt tím, že jako všecky jiné podniky i pivovary a lihovary v každém pípad kdyby se na pímo nesáhlo utrpí škody veliké, nebo v dob války, zvlášf v dnešní válce, jest konec
konc pece
jen
—
—
n
teba pedevším
jísti.
Mimo
i
to
válkou, mobilisací, povoláním k služb bude veliká spousta výepník, hostinských, pekupník, samostatných vyrabitel úpln nebo aspo z veliké ásti zniena, takže po válce budou musiti v každém pípad hledati nové zamstnání nebo zaíti úpln znovu, i kdyby na výrobu alkokolu sáhnuto nebylo. lidi stihne tolik bídy a neštstí, že ztrátu existencí a hospodáských statk nepokládají za tak velikou a nebo aspo ne za nejhorší. Když zmocní se lidí takováto psychologie, pak není teba všech tch úvah, jež byly podrobn uvedeny nahoe, ani není teba tolik ohled pi odstraování pití a výroby alkoholu; za takových okolností, když ješt k tomu rozhoduje moc válená všude, a svoboda veejného projevu je znan omezena, je skuten možno pistoupiti k opatením, jež provedli na p. v Rusku. Zde bylo to umožnno ješt dvma jinými vcmi. Ruský tradicionelní autokratism a s ním související vžitá poslušnost ruského lovka k jist
Konen
znan
úadm
nemálo umožnila provádní daných rozkaz o omezení pití vodky. Krom toho režim výroby vodky státní monopol sám v sob velmi usnaduje podobná opatení. Vždy gótheborgský systém je v podstat také monopolisace výroby alkoholu.
—
80
—
Konen
ruský stát sám dobe vdl, že finann zie nepochodí. Obyvatelé rádi nahradí státu píjem z vodky velmi výnosnými danmi a nebudou reptati, je naopak možno, ba jisto, že finanní ministr
pi tom mnoho vydlá. Ze všech tchto událostí plyne pro naše úvahy i pro doby normální nkolik velmi dležitých nauení: 43.
samy nám všem ukázaly, že v otázce výroby alkoholu je možno vyžadovati od obyvatela) Státy
i
stva obti, a to velmi znané. b) Státy a oficiální kruhy samy nám dokázaly, že výroba alkoholu je luxusem, t. j. užíváním uritých surovin k výrob látek, jichž není nezbytn
potebí, ba naopak, jejichž výrobu je nutno eventuáln zamezit. V Nmecku a v Rakousku, kde výroba piva je tak ohromná, odsunuli ji dnes docela na vedlejší linii. V dob, kdy ukázal se nedostatek obilin, zakázáno bylo sladování, slad, který byl k disposici, zkonfiskován a užit k výrob mouky, výroba piva i v nejvtších pivovarech omezována a pímo znemožnna. Vyžadují toho poteby a zájmy celku. K naší theorii o sociálním rázu hospodaení dán byl tím nejpádnjší doklad, a práv s hlediska ryze hospodáského dokázána byla prakticky ona škodlivost a nesprávnost užívání uritých surovin na statky spolenosti škodlivé, jež výše byla dokazována theoreticky. Výroba alkoholu byla tu v principu prohlá-
šena za nehospodárnost. c) brániti
Nebude na píšt už možno zakroování
státu
theoreticky se
v omezování výroby al-
koholové. 6
81
d) Je patrno,
že
mohou
pijít okolnosti,
kdy
nestaí cesta povlovná a kdy není teba se báti ani opatení rázných a násilných k odstranní alkoholové výroby. Nejlepší cesta, jak z pípadu Ruska je patrno a jak i v Anglii to vidí, je zmonopolisování veškeré alkoholové výroby, nebo teprve, když stát všecku výrobu alkoholovou zmonopolisuje, má naprostou možnost naložiti s ní sám dle svých poteb a zájm beze všech pekážek. e) V principu máme dnes oficiáln od
stát samých, od kruh rozhodujících a nejmocnjších pímo pití a výrobu alkoholu odsouzenu, kdyby po válce nastaly pomry dívjší. Nedá se oddisputovat ten fakt, že státy v dob, kdy jim bylo nejhe a kdy jednalo se o jejich existence, obrátily se vlastn k abstinentm a daly jim oficiáln nejvtší zadostiuinní, i
žádaly jejich pomoci a nepímo prohlásily, že mají vlastn se svými názo ry pravdu. Abstinenti pirozen nezapomenou, ím jejich názory státm v nejtžších
okamžicích jejich života pisply, a budou ovšem i v dobách míru a v dobách normálních dovolávati se tch zkušeností, jež kritické doby války nám pinesly. Válka osvtlila tu nejen problém alkoholismu a abstinence znovu s rzných hledisek, ale i národohospodám poskytla cenná pouení, jichž bude jist nutno v budoucnosti použiti.
82
OBSAH. strana
Úvod I.
II.
Národohospodáský význam výroby alkoholu Je
možno
a speciáln III.
3
...
5
njaké odvtví hospodáské 28 prmysl alkoholní?
odstraniti
.
......
Pochybené pokusy o rorfešení hospodáské stránky 44 problému alkoholismu a abstinence
......
možno dvody ryze hospodáskými hodnotiti 49 urité poteby a tím uritá odvtví výrobní?
IV. Je
i
V.
Hospodáský
.
.
parasitism z alkoholismu vznikající a
národohospodáský význam abstinence VI.
Zkušenosti svtové války a alkoholový
69
prmysl
.
77
)
Jssuil
ml%w'm,^(mt mmmÉ
A
-SN^
//!
®m ^
K
..
Kil ©TTi^isr M(0)VE imn®!^
POZNÁMKA ÚVODNÍ.
V pítomném pokusu o pochopení a výklad vývojového procesu Masaryka politika mže jíti ovšem jen o vystižení jeho povšechného smru a úhrnného smyslu, nikoliv o jeho vylíení ve všech stadiích a obratech, ve všech otázkách a podrobnostech. tomu bylo by teba prostudovati veškerý obsáhlý materiál a zpracovati jej v objemné knize. Díve než se nám dostane práce thematu dstojné, nebude snad bez ceny orientaní rta tohoto rázu. Aspo v dosavadní literatue o Masarykovi jak se zdá není zbytená.
—
K
—
—
Avšak autor psal svou sta i z poteby svrchovan osobní. Cítil jako povinnost k vlastní své politické minulosti a k minulosti smru, k nmuž se hlásil, smíiti nkdejší zásadní odpor proti Masarykovi autoru „eské otázky'' a vdci t. zv. spisorealismu s enthusiasmem pro Masaryka celých vdce vatele „Nové Evropy'' a uznaného
—
ech za svtové války i po ní. Napsal-li z ryze vniterné pohnutky ped léty do studentského asopisu odmítavý, ba píkrý doprovod k druhému vydání „eské otázky '\ píše dnes ze stejn poctivého hnuti mysli a srdce tuto úvahu vyrovnávající minulost s pítomností. Tím je dáno stanok ni. visko stati, tím budiž dán i
pomr tenáv
A vychdzi-li tato drobná práce nemnoho nedl pede dnem sedmdesátých narozenin Tomáše G. Masaryka, platiž i za oslavu velkého jubildra, snad aspo to bude piznáno kritickou a soudnou a tím oslavu v Jeho stylu a duchu. Hlavám a vlím jako je Masarykova prokazujeme nejvtší úctu a nejlepší pozornost, jestliže hledíme vážn pochopiti jejich myšlenku a snahu. oslavu
—
—
OD „ESKÉ OTÁZKY" K „NOVÉ EVROP"
Tomáše G. Masaryka má v sob poutavého, až sensaního a bude vždy látkou pro životopisce. A skorém stejn
Životní dráha cosi
románov
vdnou
podivuhodnou je cesta, kterou se ^brala myšlenka a snaha tohoto nejvtšího echa našich dn, cesta, jejíž poátek konec jsou oznazvláštní a
politická
i
knihami, dvma vyznáními. První je z prostredka devadesátých let minulého století a nese název „eská otázka", druhá objevila se v posledním roce svtové války a její titul je zárove bojovným programem a heslem: „Nová Evropa'*. iVlezi nimi jako mezi dvma mezníky daleko od sebe ležícími vine se a stoupá neobyejná linie politického vývoje Masarykova, k nmuž bude se vždy obraceti zvdavý pohled historikv.
eny dvma
drobná literatura píležitostná vnovaná Masarykovi po triumfálním návratu do vlasti osvobozené, nepoložila si vbec vážn otázky po jeho politickém vývoji a tím mén podala k ní uspokojivé odpovdi. Ba místo ní bylo slyšeti hlas popírající dokonce vývojové promny Masarykovy a odbývající výtkou nepochopení ty, kdož o nich mluví. Spisovatel Gustav Jaroš {Q^\y\n\di) napsal: „Lidem chabé vidoucím zdá se, že dnešní Masaryk je zcela jiný než býval; zdá se jim, že jsou dva Masarykové; domnívají se, že se udal veliký pelom v jeho byHojná
a veskrze
9
dráze, práci, snažení. Nikoli, je to stále jeden a týž Masaryk, ne dvojí. Linie vývoje jeho života
tosti,
i
dila
týž
je
ideáln pimá, istá, krystalová
vyznava svobody
jako dnes
.
.
spravedlnosti
a
.
.
.
Týž duch, poátku
na
."^)
Bezvýhradný obdivovatel Masaryka starší, pedválené minulosti náelníka realistické strany vdce stejn jako Masaryka z doby svtové války celého národa a hlavy státu nerozeznává nkterých
—
—
—
vcí základních
chce oddisputovati skutenosti v tom ostatn proti sob Masaryka neváhal za války samotného, jenž jak uvidíme oteven doznati omyly své politické minulosti, jež byl pekonal novým a lepším poznáním založeným na nové a pevratné zkušenosti. Nikdo zajisté nepochybuje, že Masaryk zstal vren svým základním životním názorm, pesvdením a ideálm; že byl píliš zejmé.
Má
a
—
—
bojovníkem svobody a rytíem spravedlnosti, demokracie a apoštolem humanity. Taková ideální a mravní jednota Masarykova díla je faktem stejn nesporným jako krásným. Než u politika jde ješt o nco jiného: jde o formy konkrétní a životné, do nichž vtluje a v nichž chce realisovati svj ideální princip a jde dále o praktické cesty, vždy
vícím
svým cílm
o prostedky, jimiž jich chce dosíci. Toto positivní „co" a praktické rozhodné a je pro politika stejn nezbytné, y>j<^k'' jimiž hodlá ke
dojíti,
vdí
zájako všeobecné ideje a Nuže, v tchto konkrétních formách politického ideálu, v tchto uritých methodách užívaných na cest k nim, tedy v tom, ím se nejživotnji projevuje osobnost inného politika, Manaopak prodlává vývoj saryk není jeden a týž svrchovan zajímavý a významný, podivuhodný a dnlekosáhlý, vývoj v pravd dramatický. charakteristické
sady jeho
politiky.
—
Je to v jáde vývoj z národního filosofa a pedagoga, z reformátora spoleenského a nábožen')
„Masaryk". Pvodn v týdenníku „eská Stráž". Nyní Gamnia, Hlas 1918, str. 105.
též v knize:
10
sko-mravniho ve skuteného politika a státníka. Masaryk byl od svého píchodu do Prahy pedevším iniciátorem a organisátorem eského hnutí kulturního, zvlášt vdeckého a filosofického, a po krátké episod své politické aktivity ve stran mladoeské s poátku 90tých let soustedil se k vypracování své eské filosofie národní, vyložené hlavn v knihách „eská otázka", „Naše nynjší krise", „Karel Havlíek" a „Jan Hus". Se stanoviska této své filosofie Masaryk potom posuzoval a hodnotil náš politický vývoj a zápas a založil vlastní politickou stranu, jejíž stoupence však poutalo spíše nepolitické uení vdcovo než snaha uplatniti svou vli ve vlastním, aktuálním politickém snažení souasném. Teprve novým vstoupením Masarykovým na vídeiské kolbišt parlamentární . 1907 poíná polititjší období Masarykovo a v souhlase s tím jeho strana ztrácí svou dosavadní povahu kulturn-ethického hnutí, svou výlunost sekty a stává -se opravdovou politickou stranou, vedenou pedevším politickými principy a hotovou ve jménu jich k vytvoení nových a širších i
i
útvar stranických.
Tvrci
zv. realismu byla
t.
náboženskou
a
eská otázka otázkou
eský problém problémem malého
nároáa, jehož životním smyslem a úsilím má býti uskuteování humanitního iáeálu humanitními pro„je-li humanita cílem stedky, humanitní taktikou všeho myšlení, musí být cílem všeho snažení, humanita jen humánními prostedky se dobude osvícenou hlavou a teplým srdcem." "j Národní malost pekonáme toliko duševní a mravní velikostí taková je asi základní myšlenka autora „eské otázky" a proto kulturní, sociální, morální povznesení a zdo:
i
—
—
konalení
gramem.
eského
života
je
Vnitní politika
jeho nejvlastnjším
a drobná práce
pro-
—
to
výkladech se vracejí a výzvách, aplikována na nejrozmanitjší obory, na celé složité ústrojí života národního. S touto posi-
jsou hesla, která
')
^eská
otázka" 1895,
stále
str.
148.
v jeho
tivní stránkou filosofova snažení souvisí logicky nutn jeho negativní ást: analysa a kritika dosavadního snad nezdravého vývoje, dosavadního nedostateného stavu. Kriticism je proto rubem a drobná práce, vnitní pohtika osvtová, sociální, hospodáská a jiná je cílem téže obrodné snahy Masarykova realismu. Tímto uením a psobením Masaryk vykonával mocný vliv na mladé pokolení, jemuž se stával uitelem širokého a pronikavého chápání poteb eského života a vychovatelem k mravní, životní opravdovosti a písnosti. Nicmén generace devadesátých let, tak zvané hnutí pokrokové, nepostavilo se ve své vtšin a svými nejvýznanjšími pracovníky na pudu Masarykova realismu a pozdjší jeho politické strany, nýbrž dalo vznik jiným politickým stranám a smrm, jež se nazývaly radikálními. Oposice radikalismu proti realismu osvtluje nám
pvodní jasnji. lišnost
politickou tvánost
Vhodn
naznail
„pokroká",
jak
Masarykova
kritik F. se zvali
nej-
Krejí^) odpozdjší
V.
pvodn
„radikálové^ a „státoprávníci", a realist kladní rozdíl mezi
smru
smrem pokrokovým
takto:
„zá-
a realistickým,
abych tak ekl, psychologických typ je, že kdežto pokrokáství svalovalo nejvtší ást viny za naše pomry na vládu a naši nerozhodnost ní a hledalo pomoci proto v radikalismu, byla naklonna škola realistická svádti všechnu vinu jen na nás samy (a pouštti nepátelské nám initele snad až píliš se zetele), spatovati hlavní zlo v povrchnosti, neopravdovosti a za hlavní lék považovati sebepoznání a stízlivou analysu." Tento posteh souasníkv správn vystihuje tO; co bychom nazvali nepolitiností Masarykova realismu a co vystupiíje píkrým kontrastem k silnému politickému smyslu radikáln pokrokové mládeže a potom radikálních stran.
rznost
jejich,
vi
Tento proud stýkající se jinak v praksi s krikulturn obrodnými tendencemi realismu
tickými a 3)
V lánku „K dnešnímu
hledy Vil, 1897 '8, 19
str.
248.
stavu mladého hnutí",
Roz-
kladl
váhu
na
politické
zjednání zevních
silného
ešeni eské otázky, na na získání volného a
podmínek,
prostedí pro plný rozvoj národních
energií.
ješt v dob nesmilivéhú zápasu mezi obma smry, formuloval jsem hlavní jejich rozdíl vtami, které snad stojí dnes za vzpomenutí. Psal jsem^): „Realism, resp. profesor Masaryk, eskou otázku politickou oznail problémem malého národa, který lze ešiti jedin humanitou, humanitní ideál a humanitní taktika to jsou cil a cesta. Problém malého národa je také problémem dánským, rumunským, srbským na píklad a pece cítilo se jejich problém není naším. Naše formule tedy není tak jednoduchá, nebo lépe eeno, je zatím jiná:
Ped
léty,
—
—
—
—
—
A tento není vlastn nic problematického, prostý a prhledný, ne látka filosofa, ale palivá otázka protože otázka života a smrti je to
problém nesvobodného národa
problém, v
nmž
—
vn —
vdná
národa potlaeného a estného zárove: boj za svoto byl, chcete-li, eský problém, jak jej pobodu krokáství chápalo a cítilo v celém jeho dosahu, to byla eská otázka, kterou nemohlo nechati nezodpovdnu. Tato základní hlediska, na nž, nemýlíme-li se, možno redukovati oba smry, urovala jejich zorný úhel, v nmž vidly a hodnotily otázky eského politického, kulturního a hospodáského života, jejich taktiku a methodu. Ona diktovala základn rzný pomr k domácím národním odprcm i nepátelskému státnímu útvaru. Ona stvoila na jedné stran absurdní a zrdné svou skrupulosností eské humanitáství a na druhé výbojnost, která mluveno s Dykem nechce „jít konsekvencím myšlenek svých s cesty." Vysvtlíme si tak snadno nuancí, kterou si dovolil ješt trochu nesmle tehdy mladý politik^) ve formuli filosofov: „hu-
—
—
—
—
—
*) K novému vydáni „eské otázky". asopis pokroového studentstva 1908/9. *) Antonín Hajn ve stati „Realismus^' (recense „eské otázky"). Rozhledy IV. 1894/5. Nyní též v Hajnov Výboru prací" I. díl 1909. 13
manitní ideál, ale také ideál humanitní taktiky. Znamenalo to, že vzdává se cti domyšlení filosofického problému za možnost dobojování se cíle, že nechce a nesmí se zíci posledních prostedk i konc
svého zápasu.
— — —
Pokrokái nediskutovali
svj problém, bezprostedn
oni jej intensivné žili, oni jím trpli a osobn. Stalo se proto pokrokáství politickým hnutím o sv ob o ženským, státoprávním ..."
A
—
dodejme zde
—
hnutím vášniv nacionacionalismu dalo nový, hlubší moderní obsah, hnutím radikáln demokratickým až republikánským s ostrým smýšlením protirakouským a protidynastickým. V roce 1893 objevily se v mládeži známky vení revoluního a pebylo
nálním, které
práv eskému
dáci hnutí nasthováni
Pro radikální
do žalá.
smr
zstával již trvale obnovený myšlenkou, a již potom bude v rámci nebo mimo rámec podunajské monarchie a cesta k nmu povede vyrovnáním nebo irredentou. Dsledná proticentralistická oposice a využívání rostoucích vnitních nesnázi pípadných vnjších zápletek íše k draznjšímu pedložení eského útu byly hlavní taktické zásady radikální politiky, jež vycházejíc od mocenských mezinárodních ím dále tím více poítala toliko 5 násilným ešením rakouského problému v evropském konfliktu váleném, od nhož si shbovala úplné státní
eský
stát
vdí politickou
a
i
—
pomr
—
samostatnosti eské. Ped válenou katastrofou nynjší íkalo se této politice „katastrofální'' ve smyslu nikterak pochvalném a doporuujícím.
„eské
otázky" a potom tvrce a vdce strany realistické, pozdji „pokrokové", byl dlouho nejzásadnjším odprcem tohoto radikalismu- Nesdílel nejprve jeho vášnivého nacionalismu, který byl dominujícím hlediskem i citovým podkladem radikální politiky; spojoval své více hloubající ešství s obecnjšími pedstavami lidství, humanity, náboženské a sociální reformace a užší, le jasný zorný úhel onoho ustupoval nejednou širším, avšak mlha-
Autor
zájmm tchto. asto staví své humanitní náboženské tendence proti nacionahsmu: „Nacionalism ohrožuje nás více než se domníváme'' vjším
a
—
praví Masaryk,^) vytýkaje, že pro svj antagonism k nmectví ztrácíme smysl pro své vlastní eské poslání a „nedovedeme pracovat bez ohled na cizinu" jakoby eský nacionalism byl mél toliko negativní smysl protinmecké fronty a nikoli též samostatný a kladný obsah vlastní. A jindy vytýká „Naše politika uvízla hned roku 1848 na písin nacionalismu. Nacionalismem rozumím jednostranný kult jazyka a národnosti, zapomínající na to, že národnost musí být založena na humanit." ^) Naproti tomu nutno íci, že nacionalism u nás nebyl v odporu k humanit a že jeho obsah se mnil, šíil a prohluboval, znamenaje též nco jiného a více než mínil Masaryk, Ješt v poslední knize Masarykov teme významné vyznání a doznání „Nebyl jsem nikdy šovénem, nebyl Jsem nikdy ani nacionalistou; asto jsem tvrdil, že myšlenka národní pitahuje mne svou potlaení národ jest stránkou sociální a mravní
—
:
—
híchem
proti lidskosti."®)
Masaryk tedy
spravedliv šovinism a nacionalism rální,
tento
—
rozlišuje sice
onen nemo-
mravn oprávnný, nicmén
tickou ideologii a sensibilitu, u nás dosti
kiv
a asto
i
neckém
pokolení), karakterisuje
duchem
jejich.^)
jeho poli-
výjimenou
chápanou (zvlášt ve starším
dobe
vlaste-
jeho otevené ze1
nad
jiné
významná
národní taktiky, národního cíli. vyznail Její dležitost 8)
Jan Hus, 1896,
2.
byla
postupu a
vyd. (1899)
toto
ovšem otázka za vytenými
odpov str.
k ní podal
30.
O „Karel Havlíek" 1896, str. 96. 8) „Nová Evropa" 1918, franc. vydáni str. 139. 9) Souhlasím v této vci s prof. Pekaem, s jeho vroucí apologií eského nacionalismu v polemické sludii o „Masarykov eské filosofii*' 1912. 15
autor „eské otázky" slovy: „Upomínky na naše etné boje za existenci v minulosti a zejména povstání konící porážkou blohorskou, náš pád^ naše obrození za francouzské revoluce a osvícenského hnutí minulého vku, revoluce r. 1848tého, povstání polské to všecko nutí myslícího echa k rozhodnutí
—
násiln nebo smírn, meem nebo pluhem, krví nebo prací v potu tváe, smrtí nebo životem?" A Masaryk se rozhodne: „Ne násilím, ale smírné, ne meem, ale pluhem, ne krví, ale prací, ne smrtí, ale životem k životu eského genia, tof tot smysl našich djin a odkaz velikých pedk."^ ^)
—
Masaryk
odpov
rozhodný evolucionista, vyznava a hlasatel povlovného vývoje uskuteovaného prací a s tohoto stanoviska stejn jako z pesvdení, že humanitní ideál pikazuje toliko humanitní taktiku, zavrhoval zásadn každou revoluci : „lovk modern vzdlaný. je tedy proti všeliké revoluci z dola i s hora. Revoluní taktika je takbyl tedy
.
.
tika zastaralá, je šosáctvím. Realistické a konkrétní pojímání spolenosti a státu vyluuje politický romantism ; realism a revoluce (násilná) jsou naprosté protivy. Kdo v revoluci, nebere života do oprav dy. Vím, že revoluce je dnes pežitkem stapolitika demokratická a lidová rého regimu revoluce nepipouští. Svt stál a stojí na práci, ne na nálad, svt udržuje se jen prací a to prací drobnou, prací stálou."") Masarykv „Havlíek'' je jedinou polemikou proti radikalismu a revoluní method v politice. Niczde již Masaryk není v zavrhování revoluce jak bylo již ast ji vytak absolutní a tebas si v nejednom a také v tomto ohledu pipoteno dobnil Havlíka k svému obrazu, pece dal se jím také sám pouiti a hlavn dal se pouiti historií roku 1848, která mu postavila ped oi konkrétní revoluci, jejíž oprávnní, význam a zásluhy musil uznat. Ped
ví
—
mén
—
—
10) „eská otázka", str. 148. ") Naše nynjší krise 1895, str. XLIX.
16
rokem, dvma, Masaryk ješt napsal „Dnes poznáváme, že zejména revoluce posledního století byly výsledkem a pokraováním pedchozího pochybe:
ného vývoje, poznáváme, že revoluce je symptomem a další píinou nezdravoty a proto voláme po práci a opt po práci soustavné, promyšlené, stálé, vytrvalé. Politika
mací
—
lidová
politika
prací. "^^)
stálou
je
lidová
Nyní však
je
praví:
již
a
nepetržitou reforpro práci a
nadšením ,,
Nebudeme a nem-
žeme zavrhovat francouzskou revoluci všecku, tak jak nezavrhujeme revoluci roku 1848 všecku. Reformní idee a specieln reformaní idee francouzské revoluce a revoluce roku 1848 práv my mžeme pijmouti. Francouzská revoluce nevyerpává se pece jen terrorem, nýbrž má rzné fáse a ve mnohém pro Francii a Evropu reformu zpsobila/'^") Jako nezavírá oí ped faktem a významem revolucí historií daných, tak pipouští Masaryk také zásadn, že „politická revoluce- sama v sob je ethicky pípustná,^*) že „revoluce má za cíl reformu a má oprávnnost v nevyhnutelnosti branné mocí proti násilí'' a že „pi revoluci, jako pi každém inu, se také posuzuje prospšnost. Je-li totiž a
pimeným
úspšným prostedkem
reformním."^ ^)
S tohoto
již
více politického a praktického stanoviska posuzuje vyhlídky a oprávnnost revoluce roku 48tého u nás.
Tak soudí Masaryk,
že: „Revoluní vzrušení nemohlo nás být než chvilkové a píliš vnjší, demonstraní, protože nebyli jsme pipraveni na revoluci, mnící politické zizení v základech. Od nové doby poínajíc revoluci politickou pedcházely revoluce duu
—
náboženská a filosofická.** '°) Na tuto chovní vnitní pípravu revoluce klade Masaryk hlavní váhu „Bez revoluce a reformace hlav a srdcí není žádné :
'2)
Tamtéž
'»)
Karel Havlíek
'*)
Tamtéž
str.
str.
XLIX/L. str.
138.
131.
") Tamtéž 135, 'G)
2
Tamtéž
60.
17
vydatné revoluce politické." ^^j Vtom všem ml autor „Havlíka" mnoho pravdy; avšak Masaryk se pece zase obrací proti revoluci vbec a nechápe své innosti jako vnitní pípravu njaké píští vnjší revoluce branné, nebo jednak cítí odpor ke každé revoluci krvavé, jednak ji pokládá již za zbytenou.
—
—
„Každý politicky myslící ech praví Masaryk musí si rozešit problém revoluce. Revolucí zakonena (neíkám: ztracena) naše samostatnost dobudeme jí revolucí? A byla revoluce píinou, že jsme samostatnost ztratili? Je to problém "^^) Tento problém eský, problém po výtce eský. byl ešen u nás hned r. 1848: „Jedni, v jejich ele Palacký a Havlíek s ním ekli bez revoluce, — druzí íkali: teba i revoluci, íci prost: revoluci
—
—
—
:
To
ve
strunosti rozdíl hlavních dvou politických a stran roku 1848, strany národní a strany radikální, v nichž dnešní smry a strany politické mají svj historický základ. "^^) Masaryk pijímá ešení Havlíkovo a Palackého za své si
netroufali.
je
vší
smr
a
iní
je
závazným
To
nost.
k jiným
pro naši pítomnost a budouc-
i
podstatný
rys
jeho
„smrm
souasným
v
realismu
pomru
stranám politickým", zejména k radikalismu. Proto Masaryk v „Havlíkovi" akcentuje takto: „Revoluci hmotnou a heroickou dobu válek máme za sebou nám kyne spása jen a
—
v idei, kterou starší naši
buditelé
ním."^^)
— Nebo:
poznával,
Nebo: obti
nám
„.
že .
.
pedkové vypracovali reformací a již postavili svým ideálem humanit„Havlíek
revoluce Již
Masaryk) "'^^\ je neúetná.
(to jest také
vbec
národ a lovenstvo
:
má tch
velikých
potebuje rozum, potebuje sílu, potebuje malou užitenou práci — život dnes tak, jak se to žádalo v dobách divjšich, národ a lovenstvo již nežádá. V tom práv tkví všecek dost, národ
Havh'ek Tamtéž 139. Tamtéž 40. Tamtéž 103. Tamtéž 353.
^0 Karel J8)
»9) 2^)
21)
18
str.
12J.
i
problém. „Jindy umírali mužové pro est, pro blaho my však z téže píiny budeme žíti a pracovati." "^^j „Havlíek byl proti revoluci proto, že romantikem nebyl/'^^) Havlíek žádá odpor zákonný a jeho názory o revoluci „vyplývají dsledn z jeho pojímání politické práce a taktiky a zejména tvoí ást jeho smýšlení protiradikdlniho. Havlíek byl dsledný odprce politického radikalismu f'^^) „Proti revoluci a radikalismu staví Havlíek vnitní sílu a vzdlání. "^^) Zde všude místo Havlíek mžeme ísti Masaryk. Poslední odstavce jeho knihy platí pohrdavému a paušálnímu odsouzení radikalismu: „Radikalism a reakcionáství jsou politickým diletantismem. Proti realismu, snažícímu se uinit z politiky pesné odbornictví, radikálové a reakcionái jsou tím, co mastikái jsou proti vdecky vzdlaným lékam. Mastikáové konec konc nejsou než odrda svíkových bab."^^) Neteba snad po tomvšem dokládati, že Masaryk
svého národa
:
—
.
.
.
zapísáhlým pacifistou, který ostatn ani nevil v možnost války v souasném osvíceném svt. Válka, revoluce, mocenské pomry a vztahy evropských národv a stát to nebyly živoucí a životné politické reality pro Masarykv „realism". Odbýval je rád slovy: „romantism", „utopism", „fantastika". byl
—
—
Nepriznávaje valného významu oné politice „vnjší", proti níž stavl svoji „vnitní" což souvisí s jeho
—
oposicí proti
peceování
zvlášt hledl s
nedvrou
vbec
—
Masaryk k tak zvané vysoké po-
státu
k politice mezindrodní, zahraniní, jíž také nevnoval zvláštní pozornosti. „Planost našeho radikalism spatoval Masaryk práv též „v naší bžné politice svtové resp. zahraniní'' Zpsob, jakým o vci mluví, stejn jako názory, které projevuje, jsou výmluvné: „Máme všecky strany, frakce a litice,
.
")
Karel Havlíek,
Tamtéž '*) Tamtéž 2) Tamtéž ^) Tamtéž 2')
str.
239.
143. 161.
181.
495.
19
smry
—
—
Masaryk program státoprávní, že chceme být ve svazku zemí ra-
praví
tedy program, kouských. Tvrdil jsem v
„eské
otázce"
a opakuji
program je posud správný, minim jeho program státoprávní, jak jej formuloval
to,
že Palackého
1865.
vci
Zatím
arci
máme
dualism,
ale
to
v hlavní
Tento program pijímám beze všech dalekosáhlých zámysl a reservaci menfálnich. Nenevadí. ^^)
toliko proto, že
neumim
kreslit
mapy,
ale proto, že
piln uil historii a z té nauil jsem Kdyby Rakousko v evropské konflagraci
jsem se dost se
toto:
podlehlo a se rozbilo, dostali bychom se k Nmecku, s nímž už tisíc let jsme ve styku. Co by to zna." menalo, si každý domyslí Zdálo by se, že
a
.
.
obavu, která byla hlavní píinou „rakouské orientace" vtšiny eských politik v posledi^ích desítiletích ped válkou, obavu z pruské annexe
Masaryk
sdílí
eských zemí, takže možno íci, že strach z Berlína hnal eskou politiku do nárue Vídn. Avšak Masaryk hned také vykládá, že protestantské Nmecko práv tak jako pravoslavné Rusko nestojí o nové miliony katolík, nebo podle jeho soudu náboženské idee a jejich dsledky „mají posud veliký vliv /' „Proto státotvorný, vtši než národnostni uzavírá Masaryk docela klidné neekám žádné ohromné svtové katastrofy a velmi reáln poítám s existencí Rakouska. vbec v katastrofy, v Palackého „svtovou centralisaci." ale zahraniní politika se stává lidovou totiž a vidím, že a že se socialisuje. Nebo jestliže se socialisuje po.
—
—
.
Nevím
Vím
vím
i
litika
mírn
vnitní, jde z toho, že národové a státy lidové se chtí
vyvíjet
vedle
sebe
—
moc
a
násilí
27) Palackému ovšem práv „to vadilo" do té míry, že odvolal svj program Rakouska všech národu, že pestal viti v budoucnost íše, již adresuje slova Augustinova Státy bez spravedlnosti ím jsou nežli velkým lupístvim — a poítá s možnosti úplné samostatnosti ech po porážce Nmecka, spoléhaje hlavn na Rusko. Masaryk tedy dovolávaje se Palackého, staví se vlastn proti nmu, což uiní výslovn, jak uvidíme. i
20
ztrácí
i
v zahraniní politice a vzdlanost atd. a
své
žezlo
a vliv mají
vtší a pronikavjší, než jej mívalo cizí vojsko a než jej mít mže vláda ta neb ona." A Masaryk koní výklad o „své'-^ zahraniní politice takto „Je to politika velmi jednoduchá, ovšem práv proto tžká, alespo tžší, nežli rozkrajováni Evropy, hrozeni tyranm a podobné pežitky z dob minulých a minulých dávno a navždy. Tudíž, konen, jsem opt pi politice vnitní lid sob a sebou a hlavn pro tuto politiku Ne mnoho toho státu, tudíž ne mnoho politiky, je heslo politiky moderní, politiky pokrokové, politiky celý svtové." -'^^) Tu máme pohromad ideový inventá Masaryka let 90tých a do jisté míry literatura
vliv
:
!
:
—
Masaryka
tém
pedváleného vbec
jeho pacifistický, demokratický idealism a optimism, jeho pezírání státu a „politiky", zvlášt „velké'* politiky, jeho akcentování náboženského momentu na úkor nacionálního, jeho
stanovisko rakouské
-
.
.
:
Uvidíme,
co
z
nho
zbude
za tvrt století.
Masarykv
politický
program v otázce Rakouska
Naše nynjší krise str. LX,— LXil. Naproti tomu Josef právem obrací se v „eských, myšlénkách'' 1896 kapitolou „Stát a politika" proti Masarykové nedoceovaní »-")
Kaizí
uzavírá: „. patrná tendence vývoje jest taková, opravdu slovo o všemohoucnosti státu ne nesprávné oznauje .,.";„.. není pochybnosti, že na dobu velmi dloahou zstane stát velmocí ve spolenosti. Toho faktu — necha jest vhod nebo nevhod — nevidti, jest chyba Fakt ten zvedá význam veškeré innosti, která zjednává vliv na stát; k ní náleží vedle jiných ta, jíž íká se politická innost kat exochen.** (str. 132/3). V odmítání radikalismu u nas Kaizl byl za jedno s Masarykem, jsa pi tom však na rozdil od ného oporiunistou celým svým založením po-
jich a
že
.
.
jt
vahovým
a ethickým. Shodovali-li se radikálové s Kaizletii v oceiování významu státu pro život národa, rozcházeli se s ntm diametráln v konkrétních politických dsledcích a závrech: kdežto Kaizl a pozdjší tak zv. eský politický positivism, jehož byl u nás protagonistou, odvozov.il ztoirio naši siátni politiku rakouskou, náš positivní k státu vlastn cizímu a nepátelskému, radikaiism nnopak tím podepíral své úsilí o samostatný stát vlastni,
pomr
národní. 21
a eské samostatnosti se všemi svými vývojovými zmnami a odstínnými formulacemi vyžadoval by obšírné studie zvláštní; Masaryk drží se Palackého, pokud byl vren svému rakouskému programu, odíká se ho však, jakmile na sklonku života tento program opouští. Tak teme u Masaryka „Co se týe :
pomru eských
zemí k soustátí rakouskému, tedy pokládám „Ideu státu rakouského", pes rzné ústavní pemny, posud za bezpené vodítko; je litovat, že Palacký, jak jsme slyšeli, sám do jisté míry své „Idee" se vzdával, doporuuje program více slovanský, národní tím, necht, posílil politické fantasty." Masaryk soudí, „že naše politika nemže být úspšná, nebude-li nesena opravdovým a silným zájmem o osud Rakouska", to jest „v souhlase s potebami našeho lidu, pracovat ku povznesení celého Rakouska a jeho politické správy." Státoprávní program Palackého, ten, který uznával, znamená mu „podle humanitního programu a podle historicky daných skuteností .... v dohod s našimi nmeckými krajany usilovat o samostatnost v rámci íše rakouské. "^^) Masaryk neosvojil si konené skepse Palackého v otázce zachování a životního oprávnní Rakouska, nýbrž sdílel naopak jeho dívjší nevru v možnost samostatných ech. Jestliže
—
konstatuje, že
„pesvdení,
zq
národ eský
nemže
samostatným ... je jedním ze základních názor politiky Palackého'' a „jako ervená nit táhne se politickým dílem spis v „Radhoštu"' slouených^*^) (poznamenejme zde, že to rozhodn neplatí o „Doslovu k Radhoštu", ili o politické závti Palackého!), mžeme íci, že totéž pesvdení ovládalo politiku Masarykovu a táž ervená nit probíhala jeho politickými spisy, projevy a emi. Masaryk také nikde Palackého v této vci nevyvrací, nýbrž naopak se ho dovolává, ano jindy vyslovuje pímo souhlas s ním. Píše: „Palacký vidl v ideích,
již být politicky
»3) 3'J)
99
eská
otázka
str.
167
8.
Palackého idea národa eského 1912,
str.
40.
nesoucích se za samostatností úplnou, jen „záludný sen" a Havlíek smýšlel stejné, vysloviv se hned ve svém prvém nártu programovém (Naše korouhev P. N. 48, 19, III) o nemožnosti, aby malý stát mohl existovat docela samostatný Sam s Palackým a Havlíkem souhlasím Ješt dnes nelze myslit a ehtit jinak. Tak jak Polsko bylo míem v rukou svých soused, jak dnes Srbsko je jen zdánliv samostatné, tak by se vedlo nám."^^) Hlavn poukazoval Masaryk na odpor eských a vis maior sousedního hohenzollernského císaství, což bylo práv následkem neúplnosti a jednostrannosti jeho mezinárodn politické orientace Masaryk nebral s dostatek v úvahu též všecky evropské síly sjednocené v obran a odporu proti nmeckému nebezpeí. .
.
.
Nmc :
Ostatn nebyla nosti
eské
pesvdení ryka vedlo
eského
V
pochybnost o uskutenitelnýbrž nedostatek pro o její nezbytnosti národ, co Masak jeho „kacíské" zdrželivosti v otázce to jen
samostatnosti státní,
i
státu.
pozadí této chladnosti státoprávní
zajisté
bylo
Masarykovo malé cenní státu a hlavn pehlížení mocenské jeho povahy, jež vystoupila jasn za války a ukázala všem tíhu odvislosti národa, který nemá v rukou vlastní moci státní a zvlášt toho, co je ulíima ratio státu v pípad nezbytí moci branné. Bez ní je národ konec konc jen nástrojem a pro:
stedkem v proti
mm,
cizích rukou, jehož se užívá a zneužívá jeho nejvniternjším citm a nejvlastnjším zájnikoli pánem svého života a své vle. Podle
Masaryka však „Život státní a politický pro národ té dležitosti, která se mu u nás tak asto pisuzuje. Uritji eeno politická statnost nás nespasí a nezachrání; byli jsme :
:
nemá posud
samo-
samojsme samostatnost svou, a jsou národové sauíostatní a pece nesvoji.^^) Není pochyby, že v posledních pipomenutích Masarykových je dobré
statní a ztratili
3')
Karel Havlíek
32;
Palackého idea národa eského,
str.
353/4. sir.
41 2.
23
jádro, avšak takové
v
pipomínky
vasné
jsou místné a
národ samostatném; nesamostatnému
bylo teba
íkati néco jiného. Takto nebylo to než jakési dláni z naší eské nouze. A když Masaryk jindy a pozdji pipouští dležitost a potebu samostatnosti pro národ, pochybnost o její realisaci ho neopouští: ctnosti
samostatnost politická velikou zbraní národní, ale vždy o to bží, je-li tato samostatnost o do které míry je možná a jakou politikou se jí „Jist
je
domužeme!"
A opt Masaryk zdrazuje,
samostatnost musejí pipustit
Nmci
a
že
Ju
Nmci
chtít
samostatnost pipustí a budou ji chtít jen tehdy, když mezi námi nastane spravedlivé a Nmci musejí nabýt rozumné dohodnutí. To jest takových politických dvod, že nám v naši samostatnosti národní nebudou pekážet: dvody, pravím protože podle mého soudu politika násilí, chytráctví a oekávání tch povstných „zápletek zahraniních'' je vylouena. To ovšem tvrdím na základ své zkušenosti životní a studia djinného vývoje našeho a svtového vbec."^^) Tak tedy logicky nezbývalo než dvojí: se dohodnout s Nmci, když Nmci o osamostatnní eských zemi anebo nechtli slyšet resignovat na naši politickou samostatnost. Tetí možnost: mocenské ešení eské otázky Masaryk vyluoval a pece práv to proti byla jediná schdná cesta. A tou se dal Masaryk teprve za svtové války. Do starší periody Masarykova politického myšlení a úsilí spadají též jeho kritické výpravy proti historickému státnímu právu eskénui a boje za právo pirozené, které by byly mly pouze theoretický a akademický význam, kdyby práv program, jejž Masaryk z pirozeného práva odvozoval, nebyl znamenal jistou abdikaci tradiního politického programu dosavadniho. V tomto sporu však vidíme hodn paradoxní zjev že totiž z revoluního pirozeného práva Masaryk vyvozoval pro rakouské a
tu
:
—
bu
—
—
—
Nmcm
:
'=*)
24
Právo pirozené a historické 1900,
str.
31/2.
pomry na
velmi
programu
málo revoluní národní
jisté
pokud z proti nám; cionoval
nho tak
pestávaje
autonomie,
decentra-
zcela pozvolné
lisace a federalisace
a
dsledky,
a dosti
závry revolunjší, když pirozeným právem inil
—
Nmc sank-
po rozdlení
snahy
jejich
mírné, byly
zem.
Naproti
tomu uskutenní historického práva a našeho státoopeného, jejž Masaryk neprávního programu o jednou oeroval jako nepokrokový a feudální, znamenalo v politické skladb monarchie pevrat mnohem základnjší a pronikavjší. Masaryk za války k celé situaci o tento program, rozšíený požadavek pipojení Slovenska, držel a hájil, poznav, že není v rozporu s jeho moderním právem piroze-
n
pimen
ným
s reálnými a životními inzvlášt po stránce hospodáské.
a že je v souhlase
teresy
eského
státu,
kterou prošel Masaryk v pov otázce rev indikace eské samostatnosti státní, je v podstat táž, kterou ped ním vykonal Palacký. Masaryk jak jsme vidli dovolával se Palackého a stavl na nm. Ale byl to práv Palacký „chybující" a nepouený zkušenostmi celého života, kterého se dovolával, nikoli Palacký „obrácený", „napravený" a sebe sama káMasarající, autor „politické závti" z roku 1872. rykovi bylo nutno opatiti si vlastní zkušeností a na vlastní pst totéž omyly vykoupené lepší poznání, které ped ním získal Palacký, žel že jen pro sebe,
Vývojová cesta, k Rakousku
mru
a
—
—
ne pro potomstvo. A byly to v základ tytéž bludy a illuse, z nichž vyléil bh djin a života Palackého Masaryka.
Jako Palacký tak Masaryk dospl posléze k prohlédnutí skutené podstaty „státu Rakouského", k poznání jeho pravé „ideje". A jako Palacký vzdal se své nkdejší víry „v pravotnost národa nmeckého", tak Masaryk pestal dvovati v ešení eské otázky sniirem eskonmeckým. Oba oekávají posléze od i
porážky
Nmecka
eských nadjí
v
a
Rakouska splnni Masaryk byl pi tom
ztroskotání
osvobození.
20
šastnjší Palackého. Spolupracoval první mezi ostatními na tom, co starý Palacký píed pl stoletím „prorokoval" do budoucnosti, dodávaje, že „se toho již nedoká". Ped válkou Masaryk a jeho strana nyní již skuten politická budujíce svj program dsledn na principu demokracie, vili v možnost demokratického Rakouska, vybudovaného z dola, Rakouska národ, Rakouska po švýcarském vzoru. To byla také koncepce, nebo lépe illuse Dra. Edvarda Beneše, autora knihy „Le probléme autrichien et la question tchque" nebo studie „Otázka národnostní" z roku 1908, jenž tehdy nevil v rozdrobení Rakouska a nepál si ho. Rakouské Švýcarsko ukázalo se však holou nemožností: scházely tu všecky historické a psychologické pedpoklady. Analogie byla nedostatená a zkušenosti války pesvdily o tom oba ideové vdce pokrokové strany,
tém
—
—
Oba
—
Rakousko není žádným vnitním a mravním organismem, nýbrž jen zevním a hrubým mechanismem, který se udržuje v chodu a pi život jen brutální mocí a že je tudíž mistra
i
žáka.
nutno stejným
Masaryk
poznali,
zpsobem
že
sprovoditi je se svta.
své poslední slovo o Rakousku v památné kijevské k eským vojákm z ervence 1917, ei, která nám pipadá místy jako pendant k slavné politické závti Palackého: „Co je Rakousko?" ptá se eník a odpovídá: „Je to dynastie, do jisté míry armáda, vlastn vyšší
zvlášt
ekl
ei
úinn
dstojnictvo, církevní hierarchie a šlechta. To je Rakousko. A tato kasta vykoisuje národy. Jiné ideje nežli dynastické Rakousko nemá.'' A v poslední své knize zdrazuje, že Rakousko-Uhesko je „stát veskrze umélý", „pežitek stedovku'^, „starý stát dynastický",^*) který je nutn v nesmiitelném odporu s obma vedoucími idejemi nové doby, s myšlenkou detiiokratickou a nacionální. Odtud dsledek, že ,,mezi echy a Rakouskem Je propast nepeklc-
nutelnd! Rakousko =")
26
„Nová Evropa"
je násilnické, str.
105.
reakní, šlechticko-
—
dynastické, beznárodní
my
jsme národ pokrokový, „uvdomil jsem si a hlásám to
demokratický, lidový" nyní již treti rok a budu to Masaryk ped eskými vojáky ;
—
hlásati
—
pokrauje
že mezi
echy
a
Rakouskem, vlastn Habsburky, není žádný kom„Pokud se týe nás, jest rozpromis možný!'' bití a zniení Rakouska vlastním cíleni války' — ortel Masarykv; „Détruisez TAutriche-Honto je
—
grie"
název
je
knížky
Benešovy
a
jeho
bojovné
heslo.
A
jako Palacký zná se Masaryk ke svému popes výstrahu Pabloudní za píkladem, ale lackého. Stává se vykladaem své vlastní evoluce: „Já sám docela nepokryt se k tomu piznávám, že jsem ve své politice dlouho podle staršího proo^ramu Palackého horlivé usiloval o to, aby se i
—
i
Rakousko modernisovalo a pijalo náš demokra-
eský program.
ím
lépe jsem však poznával vtší politické zkušenosti jsem nabýval, tím více jsem nedvéoval Vídni a dynastii, tím jsem se stával radikálnjším proti Rakousku.'' A Masaryk k tomu dodává, že „lovk starší a zku-
tický
Rakousko,
ím
šenjší, myslí-li, musí býti radikálnjší.''^'') V jednom ze svých dopis Vojtovi Benešovi do Ameriky^^) praví Masaryk pímo: j^Musíme mít konen radi-
kalism opravdový.^ Nad tímto dopisem, stejn jako nad jinými Masarykovými projevy za svtové války, uvdomujeme si,
jak autor jejich byl pro politický radikalism proti-
rakouský a protihabsburský vnitn, to jest povahov a mravn predisponován, uvdomujeme si, že Masaryk byl a je radikálem v ethickém a karaktero:
*") Cituji ze soukromého opisu této ei, který se mi dostal do rukou hned v lété r. 1917. Tiskem vyšla, pokud prof. Masaryka k echoslovákm'vím, pod titulem u Otty Girgala na Smíchov. Odchylky rzných kolujících nebo vydaných text jsou jen nepatrné a ryze formální.
„e
') Dopis byl vystaven na výstavce dokument eskoslov americkém venského osvobozcnského hnuti v Americe oddlení výstavy památek na innost legií „Náš odboj". i
27
vém smyslu,
tak
jako
jím
byl
i
Proto osvo-
Palacký.
mohl stanouti na nejkrajnjším kídle našeho bozenského boje. V jeho dopise V. Benešovi teme: Némecko-Rakoiisko vyhrávalo a vy„/ kdyby hrálo, musí být naše zahranin radikální akce, sice
doma nic nedostanou. Po válce (vítzné) je možná jen oposice tuhá; nezamlouvat, co se stalo,
naši
odkryte! Tak budou mít respekt a dají hofrátm nco. Ti se najdou vždy. Já jsem odhodlán nevracet se (v pípad rakouského vítzství) a vésti protirakouskou politiku za hranicí dále a tím posilovat ."^") Tak mluví Masarykv ethický naše doma radikalismus. I kdyby Rakousko vyhrálo, bude Masaryk initi, co iní. Nevidl díve jasn rakouského zla nyní však, kdy je dokonale poznal, nechce s ním Tuto výzvu aut!'"^ již nikdy paktovati. „Aut! k dslednosti a opravdovosti slýchali jsme z Masarykových úst, když šlo o otázky svdomí a mravnosti osobní. Nyní jakoby se nám ozývalo stejné heslo Masarykova ethického radikalismu, když bží o vc svdomí, cti a karakteru celého národu. Všichni oportunisté, a už o „dy^ou želízcích" nebo o jednom, zaizovati politiku eského chtli jak víme národa pro pípad rakouského vítzství zcela jinak .
.
;
—
—
—
.
.
.
Masaryk tedy stává se radikálem ve smyslu toho
eského
radikalismu politického, jejž jsme karakterisovali výše jako protiklad realismu. Sblížení Masarykovo s radikalismem a jeho politickým nazíráním
Podobné vzkazuje Masaryk v lét r. 1915 do ech: vyhrálo, my kdyby budeme muset do tuhé oposice, sic nedosáhneme nic. My za hranicemi zstali bychom v oposici intransigeantní, to je novum, že bychom mli politickou emigraci, jako Poláci a Rusové a ostatn všichni, 3')
„...i kdyby Rakousko petrvalo a
k d
o d
1
a
1
i
p o
li t
kousko nám nebude
nechceme
a
i
k
i
doopravdy. A mimo
u
dvovat
a
nenávidíme.
nemže,
p
r
to Raot o že je
Dosáhli bychom
nco
jen,
a budou se bát, jestli my se citováno v i. vzmužíme." (Rukopis v Arch. Nár. Osvob.
když se nás budou bát
;
;
.,Ze
vzpomínek Starckových" vrevui „Služba"
z prosince 1919.)
28
I.
roc.
1
.
znamenáme
ped
—
válkou, „já od roku
1907, praví Masaryk když jsem byl podruhé zvolen do íšské rady, byl jsem trvale v oposici proti vídeské vlddé. Války balkánské pak donutily mne k oposici již
—
rakousko-madarské politice.'' ^^) Masaryk byl v jistém smyslu duševdívjší Jestliže ním otcem neb aspo spolutvrcem tak zvané positivní politiky provozované vtšinou eského poproti zahraniní
selstva ve Vídni,
dobu
—
ne-li
nerušenou monarchie na dlouhou odsunovala zásadní
politiky, která poítajíc s
a silnou existencí habsburské
na
eské požadavky
—
vnost ústavní
a
státoprávní
politiky a snažila se posilovati
dásky
posice hospodualistického a centra-
pd — Masaryk posledního
a kulturn na dané
listického státu,
z aktuální
eské
období
válkou vstoupil (se svou stranou) v užší
ped
souinnost
se skupinou radikální a jako pedseda „Klubu neodvislých poslanc" byl pedstavitelem její politiky. Možno íci termínem strategickým, že politika Masarykova realismu byla postupem na vnitní linii i
radikalismu operací na linii vnjší. Na této vnjší linii pohybuje se Masarykova politika z ásti již ped válkou a úpln za války, na této linii bylo vybojováno politické rozešeni eské otázky: samostatný národní stát. iVlasarykv politický zájem obrací se k velkým otázkám politiky evropské a svtové a v tomto rámci eský problém se mu poa politika
nenáhlu jeví jinak a jasnji.
Ve své „Nové Evrop" Masaryk sám uvádí nás na stopu tchto rozhodných píin svého politického obratu, který jej vede ven z dosavadního úzkého kruhu vnitních starostí eských a rakouských. Ukazuje ke svým obnoveným studiím o Rusku, jichž plodem je evropsky známá kniha „Rusko a Evropa" k poznání problému balkánského, jejž nui a dále postavila ped oi osvobozenská válka z roku 1912 a hnutí
ctnosti seznal '")
hrdiny a pipadla pozoiu-
za sjednocení jihoslovanské, jehož
e
z blízka a
v
nmž mu
kijevská.
29
•
hodná
za monstrosních velezrádných proces, dokonale osvtlily mravní podstatu rakouské myšlenky a politiky. Vedíe ruské revoluce byla balkánská válka, jež nejsilnji psobila k nové role
mu
které státní
to asi
Masarykov. Pouení
politické orientaci
pedn, že války jsou a že oprávnným a úspšným prostedkem být dvojí
:
její
mohlo
jsou
nkdy
k
dosaženi
ideálního cíle, jakým bylo jist osvobození balkánských národ ze staletého tureckého jha; za druhé, že evropská mapa není nezmnitelná a že politika, která s tím poítá, není fantastikou. Likvidovalo-li
Evrop, je možná též likvidace jiná. Po smrtelné válené operaci nemocného muže na Bosporu v popedí evropského interesu ocitne se nutn nemocný muž na Dunaji Rakousko zmítané národními zápasy a odboji. Tustaré státní panství turecké v
—
recka nezachránila starodiplomatická fráze o nutnosti evropské rovnováhy a státu quo; nezachrání žádné íše, která je
vnitn neschopná
života, jejíž
národové
v odporu proti útlaku a v chtní svobody. ^^) autor Nové Evropy vyznává, že se v poslední dob ped válkou vnoval studiu hnutí pangernianistického, jehož nebezpeí pro budoucnost Cech poal chápati v plném rozsahu a že chystal o knihu, když zatím vypukla válka a nutila echy brániti se velkonmecké sani jinak než knihami. Nuže všecky tyto velké zjevy a problémy evropské politiky zamstnávaly Masaryka a vedly ho k tomu, že poítá s válkou, že ji eká a že je také jedním z jejích „prorokv" a „vštc". Piznává toliko, že ji „neoekával tak brzy a nepedvídal, že bude tak ohromná"."^) Otázka, co bude vtom pípad s námi, otázka po eventuelním mezinárodním ešení eského problému vyvstávala mu pirozen ped oima. jsou
dosti
silni
Konen
nm
—
39) V tom smyslu odvodil pro eskou politiku jasný závr Viktor Dyk v brožurce „O Balkánu a o nás"
z
r.
1913,
která je
z
nejvýznamnéjších a nejkrásnjších
dokument našeho osvobozenského chtní pedváleného. *")
30
„Nová Evropa"
str.
3.
Misarykv vždy krásn živoucí a pružný duch dává se ješt ped válkou pouiti djinnou skuteností a zkušeností,
již
prožívá,
i
v
druhém závažném
a bolestném problému jeho humanitní politické filov dilemnatu sofie pro nebo proti revoluci. Pod vlivem ruské revoluce z roku 1905, „násilné" revoluce, která pes to znamenala významný pokrok Ruska na dráze jeho emancipace z pout starého režimu, Masaryk odvolává podstatnou souást svého politicko-ethického vyznání, své stanovisko protirevoluní. Když k druhému vydání „eské otázky^pipojil první kapitolu z „Naší nynjší krise" („Pád nových''), prostrany staroeské a poátkové zavrhuje svrchu citované, v nmž vází ono místo revoluci nejrozhodnji a bez výhrady, poznámkou, která mluví za knihy. V nenápadné, jen jakoby mimochodem v závorkách uvedené poznámce teme do-
—
:
smr
—
„Pi korektue te že ovšem revoluce reformní
slova
:
—
dodávám, 1908 má oprávnni: bez
revolucí by se všecky dobré pokroky nebyly staly. Psal jsem proti zahrávání s revoluci" ^^)
PipDnenme
si
citované
již
tehdejší
Masarykovy
soudy o revoluci! Je nám jasno, že autor „Naší nynjší krise" psal nejenom proti „zahrávání s revolucí", nýbrž proti každé revoluci vbec a že proti revoluci kladl
zásadi reformu, neznaje vbec revojakými byly pece všecky revoluce
luci reformních,
národní a lidové ve Francii r. 1789 a pozdji, stejn jako u nás r. 1848 a v Rusku r. 1905. Masaryk nyní uznává revoluci zásadn a oceuje dosavadní revoluce historicky správn a spravedliv. A nyní pocho-
Masaryk nepojal do druhého vydání „eské otázky" tetí kapitoly „Naší nynjší krise" nadepsané: „Reformace nebo revoluce?" Bylaf to polemika s Antonínem Hajném, v níž Masaryk ne-
píme
také,
že
rehájil svého protirevoluního a evolun formního stanoviska. V základ opravený a nový svj názor o revoluci
ústupn
^)
eská
otázka
II.
vyd. 1903,
str.
241.
31
Masaryk formuloval roku 1912 takto: „Pro každého myslícího lovka jest právo na revolucí nesporným. Každý myslící lovk má právo se bránit a tím už jsem ekl: jakou revoluci." Evoluce — doznává nyní Masaryk — není jedinou drahou, jedinou methodou pokroku, nýbrž vedle ní je možná revoluce: „Mnozí íkají, revoluce se již pežila, místo revoluce i
se prohlašuje
ví
moderní
evoluce.*^)
Ano,
Uznává
evoluci,
v pokrok.
lovk pln
odmítá katastrofism, krokem (po krok!),
pipouští, že pokrok se dje ne skokem, že se dje pemnami
—
tém
infmitesi-
málními Pes to správné pozorování nás uí, že v oboru duchovním kíse a revoluce jsou, prost jsou, a tudíž také politické revoluce nejsou evolucí vyloueny. Možno mít spor, nutna-li. ješt revoluce, kde již je konstituce (ten spor se vede v marxismu!), ale nikdo dnes nemže zaruiti, že revoluce již nebudou a že nebude revoluce definitivní, „velké" ^^) Masaryk tedy ospravedluje revoluci jakožto obranu proti útisku a poítá s její možností. .
.
.
Definitivn a zevrubn, ethicky politicky vypoáMasaryk s problémem revoluce, o nmž praví, i
dal se
že jest „crux dnešní politiky, tedy také ethiky" **) v díle „Rusko a Evropa" z roku 1913, nebo „pro-
blém revoluce je ruský problém".*^) Zde v kapitole „Demokracie a revoluce" najdeme souhrn Masarykovy revoluní filosofie. Uvedeme nkolik míst pro nás nejzajímavjších. „Psychologie a sociologie nás uí, píše Masaryk že v oblasti duševní, psychické vývoj individuí a tudíž i spolenosti postupuje krisemi, píkrými protiklady, revolucemi .; možno si páti, aby jí (revoluce) nebylo a aby vývoj mohl postupovati bez revoluce ale až dosud revoluce byly a stejn
—
—
.
—
K tmto „mnohým" Masaryk sám
<2)
také
náležel
díve
— jak jsme vidli —
„Demokratism v politice". Pednáška z 19. kvtna 1912, str. 14-15. **) Rusko a Evropa 1913, svazek, str. 239 (eské vy*3)
r.
I
dání 1914-19). *») Rusko a Evropa 1913,
32
II
svazek,
nm. vyd.,
str.
480.
nedá se popíti, že práv od Velké Revoluce revorevolucionism stala se všeobecnou luní nálada
—
—
Uznav Masaryk
a trvalou. "^^)
takto faktickou existenci revo-
'ethický problém shrnutý ve smyslu humaOdpovídá smíme zabíjet? nistické ethiky záporn, nebo pro ni je „lidský život bez výjimky svatý". Odtud plyne další pravidlo, že
eší
luce,
její
v otázce:
„každý života,
lovk
proti ohrožení fysického a
nech pichází od
duševního
kohokoli, za všech okolností
smí, ano musí se brániti".
Tím
je
dáno
i
ešení pro-
je dán „ethický soud o revorevoluním zabíjení": „Nutná obrana
blému revoluního, tím luci,
respektive
sociáln politická, obhájení vlastního a cizího života, ale také všeobecných a obzvlášt též mravních a duševních zájm proti násilí vládnoucích Jest dovoleno a Jest povinností: theokratická aristokracie jako absolutismus byla a jest podle zkušenosti v podstat násilná a násilnická a proto je demokracií právem potírána. Revoluce mže býti Jedním ze správných a nutných prostedk a potom jest mravn oprávnna, mže se státi mravní povinností.'' *'} Po tomto zásadním pijeti a ospravedlnní revoluce následují rzné píkazy, napomenutí a výhrady. Na píklad: „Záleží práv na motivaci revoluce a jejího cíle pravá revoluce vzniká z pesvdení a uvážení, že žádný jiný prostedek nemže již pinésti nutný pokrok a že proto revoluce je nutná. Pravá revoluce .
.
.
revolucí reformní Vždy jest teba podati dkaz, že revoluce vskutku odpovídá skuteným zájmm národa, že skuten znamená pokrok v demokratickém je
.
.
.
Ethický je revoluce dovoteprve vždy jen jako nejkrajnjší prostedek prostedk, když bylo použito všech po ruce jsoucích pi emž samozejm je nutné nejsvdomitjší rozhodování". Když byl Masaryk takto vymezil svj pomr k revoluci, obrací se proti „radikalismu vždy k revoluci hotovému a revoluce žádostivému", provývoji a že byla nutná
lena
*6) *7)
3
Tamtéž 48a Tamtéž str.
.
.
.
—
486.
33
demokrata a vdecky pekonávati též rádikalism'', to jest „dsledn pokrokov mysHti a jednati a tvrím pokrokem znemožovati reakci a radihlasuje, že „cílem pravého myslícího pohtika musí býti
kalisme^) Posléze od roku 1915 Masaryk revoluci nejenom uznával a ospravedloval, nýbrž délal. A vzpomeneme-li si na tajné poátky této masarykovské revoluce, na fingované jméno „Hradecký", na jeho falešné pasy, na celý systém dokonalého, vynalézavého podloudnictví, k nmuž bylo teba se utéci, aby se ve Švýcaích vdlo o tom, co se dje a co se chce v echách a obrácen, zdaž si nepipamatujeme, jak Misaryk s Havlíkem potíral revoluci zásadou veejnosti, vytýkaje, že revoluce heší proti attributu pravé svobody: „vzniká tajnými prostedky, kdežto svoboda je založena na veejnosti..."?*^) Tak tvrdý život korigoval krásné theorie. Z naší zahraniní proíirakouské revoluce vyvinula se Masarykovým úsilím a za jeho náelnictví pravii
delná národní osvobozovací válka. Z nkdejšího pacifisty stává se váleník, ze „žáka Komenského stal se bojovník Žižkv", jak to pedvídal Denis, když uvažoval na konci „ech po Bílé Hoe" o možnostech naší národní budoucnosti. Podobný obrat jako v Masarykovi napluje se ve velkých náelnících protinmecké války, kteí byli podobn zapísáhlými nepáteli militarismu a války a stejn výmluvnými ideology demokracie, práce a míru; tak v Lloydu i
Georgeovi, druhdy odprci námoního zbrojení Velké Britanie a nyní nejenergitjším organisátoru války na zniení pruského vojáctví, nebo Woodrowu Wilsonoví, který zprvu apoštoloval v Evrop ve jménu idejí demokracie a kultury a potom ve jménu týchž idejí p )sílal pes oceán první americkou lidovou armádu. Všickni poznali, že starý režim zvle a násilí možno vyvrátiti, jen když mu budou eliti tam, kde je jeho ") Tamtéž
str.
486-91.
") „Karel Havlíek" 34
str.
154.
opora a síla, na poli ozbrojené moci a že opravdu je nutno v jistém smyslu „vyhánti ábla belzebubem" jak praví Masaryk, protože „žádného jiného prostedku
nemže
být použito, pokud moc a násilí budou užívány a systematisovány".^") Jejich ideály zstávají, avšak cesty a prostedky jejich se radikáln mní.
Problém moci a násilí v politice a zápase národkterý je jáárem problému revoluce a války,
ním, ešil
si
shoán
„eské otázky" theoreticky celkem autorem „Nové Evropy"; avšak jeho these zcela odlišného smyslu novou svou aplikací, filosof
s
nabývá novou praxí. Jestliže v „Nové Evrop" teme, že válka obranná je nutná a mravn pípustná a že jen válka útoná je nepípustná a nemravná, nalezneme také v „eské otázce" památné vty: „Mže kažáému
lovku nastat áoba, že proti násilí musí se bránit železem, netoliko prací a rozumem. I nároá eský by tak uinil, káyby se mu sahalo na život", ^^) Mladí oponenti Masarykovi zdrazujíce, že filosof humanity pipouští pece také „železo", vidli v tom správn prolomení jeho principu, jeho zásadního odk branné revoporu k nehumanit, k násilí, tudíž luci, koncesi svému bojovnému odhodlání, a tím domáhati se po pípad všemi prostedky osvobození národa ze jha rakouského. Masaryk pak jim odpovídal; že draz spoívá na slov „bránit se" a hned i
i
í^o)
„Nová Evropa"
str.
214.
j
eská
otázka str. 168-9. V „Havlíkovi" (str. 134) í-O Masaryk napsal: „Nemže být pochybnosti, že se stanoviska mravního jednotlivci i spoleenským celkm je dovoleno bránit se proti násilí. Humanitní program nedopouští násilí, ale dopouští, ba vyžaduje sebeobranu a obranu jiných proti násilí. Humanita není politickým a ethickým kvietismem .... Bránit se, neznamená, užívat proti násilí násih'
nového; znamená to
práv
jen bránit se, není-li jiné
železem. Bránit se železem, je docela nco jiného, než init násilí: každý in posuzuje se podle úmyslu, z nhož prýští, a je tudíž jasné, že ten, kdo se brání, chce docela nco jiného, než ten, kdo positivn znásiluje. Poctivý lovk nikdy není v pochybnosti, kdy se brání a kdy
možnosti,
iní
i
násilí."
35
ukazoval, že pípadu takového u nás není, že k užití železa není žádného mravního dvodu. A zde, v této praktické a životné stránce sporu, v tomto jeho dobovém významu politickém tkví nejdležitjší pro nás rozdíl mezi tvrcem realismu a stoupenci radikalismu. Masaryk hned v „eské otázce" pipojil k uznání železné sebeobrany národa, „kdyby se mu sahalo na život", piznání: „Ale tomu tak není mluvení o hrobu atd. je smšnou a ponižující frásí.
—
Národ náš, Jako každý, má v konstitucionalismu teba neáokonalém tolik svobody, že píin k násilné taktice nemá,,," Kdežto tedy Masaryk /;njímal celkem status quo za možnou základnu národního vývoje a života, radikální mládež proti tomuto stavu revoltovala svým programem svým postupem, který byla by nepochybn chtla vystupovati podle poteby a ve vhodné dob až v inný odpor; spatovala v politickém útvaru a ádu monarchie permanentní nebezpeí a nesnesitelné ponížení svého nái
vídeský vládní režim byl jí systémem ustaviného — tebas i „tichého" a neokázalého — znásilování a násilí, proti nmuž chtla se práv brároda;
Nebží tu o to, rozhodnouti, zda ml za tehdejšího stavu vcí radikalism mladých áku na úspch, nebo Masaryk ho nepotíral hlavn z tchto dvodv a hledisek, nýbrž stál proti nmu zásadn a upíral mu nejenom vasnost a úelnost, nýbrž — oprávnní a posvcení. ^^) Ostatn mladá politická generace
niti.
52) Zajímav dotkl se starého rozporu mezi realismem a radikalismem o národní taktiku, o problém revoluce a ná-
v politice Otokar Fischer v úvaze „Ke smyslu eského dramatu" („Cesta" ze 4. ledna 1919, nyní pojata do knihy „K dramatu"). Ukazuje, že ústední problém „eské otázky" byl též základním ideovým motivem nkolika moderních dramat historických a že v nich stejn jako v polemických silí
doprovodech, které k
„eské
otázce" psali v 90tých letech pokrokáství, ozývá se odpor proti ešení Masarykovu. Výklad konfliktu toho, jejž Fischer
mladí
mluví
radikálního
nm
zaujímá, nemžeme sdípodává a stanovisko, které v leti: neodpovídá skutenosti, „Bylo by zbyteno 'zamlovat -praví Fischer— že soudobé kritice mluva „eské otázky^'
36
90tých luci,
a
nemyslila celkem a vtšinou pímo na revov mysli ped ní necouvala a jí nezatracovala. ^^j
let
tak jasn, jako nám dnes; že filosofie dramat,ješíproblém násilí, nebyla souhlasná s tím, co v „eské otázce" etla nebo domnívala se isti My dnes rozumíme jinak jeho odpovdem, shrnutým do knihy „Naše nynjší krise" z Jehož roku 1895, my vidíme, že to byla
neznla cícli
.
výstraha
ped zbytenou
.
.
revolucí, nepipra-
venou, pedasnou a pedem prohranou, ježto její den ješt nepišel; nedokaví tenái však vyrozumívali, že onou knihou má býti vysloven ortel nad každou revolucí vbec". Fischer staví se tedy v tomto sporu na stranu proti jeho kritikm; já stojím po boku tchto kritik a dramatik proti Masarykovi filosofu z „eské otázky" a „Naší nynjší krise". Nebo z našeho výkladu je patrno, že Fischerova interpretace Masarykova tehdejšího stanoviska je nesprávná, je to výklad e x post, zabarvený již zkušenostmi s Masarykem dnešním. Tehdy byl Masaryk vskutku proti „každé revoluci vbec'-', nejenom proti revoluci „nepipravené, pedasné, pedem prohrané, ježto její den ješt nepišel-'. Nejlepší dkaz o správnosti našeho chápání podávají stejn naše citáty zcela nedvojsmyslné, jako fakt, že takto rozumli Masarykovi nejenom „nedokaví tenái" jeho radikální odprci, kterým by snad urité zaujetí mohlo pekážeti v pravém pochopení, nýbrž Masarykovi nadšení pitaka-
Masarykovu
—
i
—
i
vá i a vyznavai: tak a nejinak vyložil a apjikoval Masarykovo uení z „Naší nynjší krise" též F. X. Salda, „vštící [nlerpret pán Masarykv", jak jej za to nazval Kaizi v eských myšlenkách, ve (Rozhledy IV, 1894/5).
stati
„Tžká
kniha"
'3) Tak Antonín Hajn ve své replice na Masarykovu polemickou kapitolu „Reforma nebo revoluce?" z „Naší nynjší krise" odpovídal, že „podobné dilemma ani z da-
leka ve svých statích nemínil ešiti a neešil" a vykládal, že „neml na mysli jen revoluci (a abych se upímn vyznal praví na tuto jsein myslil nejmén), podle jeho mínní „nanýbrž menší jevy", nebo stati poteba sebeobrany v menších píležitostech a v menších rozmrech, pi níž také chtj nechtj na konec musitn užiti ,^zbran železné", protože neželezné není, nebo je, ale užívaje ji, bylo by to, jako bych se de facto nebránil". (Rozhledy V., 1895/96, str. 132). A souhlasn Jos. Pelcl
—
—
mže
i
(v r.
lánku „Ke
kritice Naší nynjší krise", Rozhledy V, 10 a 11) „drazn odmítá, že by bylo kdy pokrokové u nás revoluci hlásalo" a interpretuje
1895'96
hnuti
str.
37
Chtla svým politickým radikalismem jednak úinn se brániti proti starému režimu v Rakousku, jednak
psobiti positivn k Jeho reform od koene,
jež
by uinila revoluci zbytenou. V pípad neúspšnosti této mírnjší cesty bylo ovšem v duchu tehdejšího mladého hnutí, dáti se ve vhodné chvíli na dráhu revoluce, pro niž všecka innost politicky, kulturn a ethicky. výchovná, ona „revoluce v hlavách a srdcích", již pokrokové hnutí pedstavovalo, byla by dokonalou vnitní pípravouJ"^) jeho
stanovisko
takto:
„Ono
revoluního naladni jako roby a žádalo reformu,
pouze
píznak
zjišovalo prvky spoleenské cho-
která by tento sklon revoluci odklízela. Pokrokové hnutí nikdy neschvalovalo revoluní náladu, chápalo ji však jako k
pirozený dsledek nezdravýcíi a neurovnaných našich pomr. Ano, celý raison ctre hnutí pokrokového je naopak v tom, zamezovati a brániti tomuto smru revolunímu snahou a prací kulturní a politickou". Vytýká Masarykovi, že „vidí jen krajní póly: proti píliš do excessu vedenému nazírání revolunímu, totiž hotové již fantastice revoluní, staví zavrhování revoluce, také zase píliš nepodmínné, píliš utkvlé na slovu „vývoj" a prohlašuje že „na pokrokové hnutí nedá se užíti ani jednoho, ani druhého." í^*) Pro pochopení základních politicko-psychologických rozdíl mezi Masarykovým realismem
pokrokáským radikalismem
a
velmi
pouné
jsou zmí-
nné
již
toho
naprostého rozdílu mezi revolucí
Hajnova („Realismus" a replika Masarykovi) a Pelclova. Zvlášt Pelcl ve svém pkném píspvku „Ke kritice Naší nynjší krise" formuluje byste a šastné námitky mladých. Uvedu nkteré myšlenky jeho lánku. O revoluci: „Nám zdá se, že není v život a djinách stati
formací, i
i
který
prof.
Masaryk konstruuje....
a reZajisté
revoluce jest zjevem zákonným ve vzniku prbhu svém a nelze se vyvarovati tam, kde všei
v
jí
Rozdíl mezi reforní smoval. myslíme, relativní, pouhý rozdíl v tempu... Víme dobe, že stalo se dnes módou odsuzovati velikou Revoluci francouzskou. Myslíme však, že jest v tom nesprávnost a nespravedlivost. Pehlíží se, že revoluce dala politické podmínky k rozvoji moderní spolenosti... Myslím, že nelze revoluci z abstraktního mravního stanoviska zatracovati, nýbrž že jde o to, clien
pedchozí vývoj k
mací a revolucí
pochopit 3S
ji
jest, jak
jako
nevyhnutelnou
a
nutnou...
Hledáme-Ii vysvtlení pro tehdejší politické naa postavení Masarykovo, najdeme je snad v ušlechtilém zaujetí ideologa, který zapomínal, nebo zírání
neml
píležitosti kontrolovati zkušeností své theorie,
který, protože ^nebyl nikdy nacionalistou", nebyl
všem
záchvvm
ním.
Konen
snad
tlakomru politického útisku a který práv teprve jak sám praví stával se radikálnjším proti Rakousku tim, že je lépe poznával rozumí se prakticky, že nabýval nových tak citlivým ke
—
—
—
zkušeností
s
pišla
krve
Každá nová kultura snad
zkušenost nej-
rodila se opravdu z z ethického hk-dišté uspokojivé, ale
—
není to
zdá se to být zákonem pírodním, že každý porod bývá provázen bolestmi a utrpením Vbec máme za to, že prof. Masaryk není dosti spravedliv k životu, k jeho spontánním projevm, které nelze beztrestné pecházet a jimž nelze beztrestn upírat práva k projevu .... Také nemyslím, že by jen revoluce násilná vyvolávala násilí vládnoucích. Což je opravdu prof. Masarykovi neznámo, že vlády násilím .
potlauji
i
.
.
myšlenky?
Že každé duchové hnutí
stoji pod rcpressí ryze
hmotnou
a že
touto
hmotnou repressi práv duchový život hyne, rozvoj jest zdržován a podmínky k revolunímu naladní pímo pipravovány? Pravda je širší, než ji prof. Masaryk líí: ré-
tsn je spjata s hmotnou myšlenky dje se práv útiskem hmotným. Myslím, že tato debata o revoluci i reforvo
lue duchová
a
útisk
maci
nemže
v poslední
že
býti
píin
pokrok žádá
nijak jest si
abstraktn rozhodována a že
spor pouze
—
o slova. Jisto jest, že jest bolestný kteí jsou v první
vždy obtí,
ad
a násilný, t. j. hubí vždycky ty, a kteí pokroili nejvíce do pedu, ale že pijímá adu druhou, tetí atd. V každém rozvoji musí býti první prudký nábh, který ovšem bý\ á obtován. To je tragický zákon každého rozvoje a obti této první ady nezasluhují nijak výsmchu nebo mentoiských domluv. Filosof musí pochopiti jejich nutnost a tím již je ospravedlnit" (str. 10 až lá.) O „realismu" contra „romantismu" Pelcl tak je praví: ,.Je jisto, že jako zjevem v realismus a že bez idealistického zápalu nedobylo by se nikdy vítzství žádné myšlenky. I v oboru pouhé povynálezci potebují nutn znávací innosti je tomu tak se bez ní této „romantické fantasliky". Tím (str. 12). politické" a obejít hnut) jiné Pelclcvy postehy z politické psychoS tím scLvisí
—
pirozenvm
práv romantismus život djinách i
—
i
mén mže
spoleenské
i
39
drastitjší: brutální útisk za války, okázalé odhození masky dosavadní zdánlivé konstituností a svobody rakouské a vystoupení nahé a brutální pirozenosti habsburského státu, spoívajícího na libovli a násilí stedovkého despotismu spojeného s panovanost! obou „státních" národ. Masaryk stává se eským nacionalistou, ne-Ii de nomine, tedy de facto: svou vrou a inem. Nkdejší neúnavný vyhledava a kritik všemožných slabin tradiního státoprávního programu eského pijímá jej nyní pln za svj a stízlivý
rozumový
nedvivý
politik,
k tak zv. in-
stinktu národa a politickému „romantismu", který
poítá, uiní karakteristické doznání v
ei
sním
kijevské:
„Když válka nastala a když jsem vidl, že naši vojáci zaínají postupovati podle našeho národního logie, jako:
„Rozum
bloudil
v djinách než cit. Politika citu založena, musí k výchov
po našem názoru daleko více práv musí býti na pevném
vle smovati" (str. 14) práce vnjší a vnitní: „Nevidím rozporu mezi ideálem práce vnitní a vnjší. Vnitní samo sebou dychtí projevit se ve vnjší
O protikladu
politiky
citu a
a
svt
a hnutí, které nejvíce chce psobit ve vnjším, které nejvíce chce petvoit, dosáhne tohoto cíle jen, když se prohlubuje a zdokonaluje vnitn. hlubší jsou myšlenky, im opravdovjší pesvdení, tím vtší jejich expansivnost a úinnost ve vnjším. Je proto zbyteno, je to pouhou hádkou o slova, pít se o vnjší poslání a oddlovat je od vnitního sebezdokonalení. Nikoliv, tyto dva pojmy souvisí spolu pímo a nepetržit jako píina a úinek". (Str. 100). Konen Pelcl vytýká Masarykovi ideologické a nikoli realistické chápání souasného státu a spolenosti, v našem pípad rakouského státu a vytýká posici v politickém zápase s Vídni slovy: „Ano, kdyby méli pedstavitele moci státní o státu názor filosofický, kdyby byla vbec pipuštna principielní diskusse atd., ale to všecko jsou, jak ví každý, u s e Spor jest o to, že nevolíme zpsob obranný my, což pro. Masaryk pehlíží, nýbrž vládnoucí strana, která je tedy vždycky de facto jej
ím
svt
—
eskou
i
1
1
.
.
.
útoící a provokující, my pak vždy pirozené jen stranou obrannou. Pokládáme tedy po této stránce diskussi o útoku a obran za pouhou slovní pi. i
Zde
celkovému postavení stran, píin zápasu a ne k jednotlivým jeho
jest pihlížeti k k souvislosti, ke
episodkám vyrvaným 40
z celku".
(Str.
12.)
a slovanského programu (- všimnte si, že Masaryk práv tak oznail kdysi v „eské otázce" konený program Palackého, jímž k lítosti jeho „posílil pokdyž jsem vidl, že eské litické fantasty"! ), pluky odpírají úast ve válce proti spojencm a když jsem vidl, jak se to Rakousko mstí na našich lidech, když jsem se dozvdl, že na Morav byl obšen mladý muž proto, že ml ruské prohlášení Nikolaje Nikolajevie u sebe a že byl druhý a tetí zastelen proto, pak jsem si musil íci: ty nemžeš dlati mén, než dlají naši vojáci, to pi všeobecné branné povinnosti náš lid, naši voliové. A já jsem se rozhodl, že musím býti na stran tcli, kteí bojují proti Rakousku".^'') Masaryk dal tedy za pravdu politickému vdomí a snad jen cítni a instinktu eského lidu, jenž vidl v této válce od po-
—
átku bratrovražednou válku slovanskou, a první poprava eského lovka pro jehp prostou víru národní a slovanskou uinila z nho nesmiitelného nepítele katanského Rakouska. Povzbuzuje dobrovolce: „Vte, brati, umíti není tak strašné! Zde smrt na bojišti je estná, je to smrt lepší, než to strádání a žalaováni Habsburky.'' ^^) A eše si zásadn problém války, napíše pamtihodnou vtu: „... válka není nejhorší nebo jediné zlo; otrocký život je horší". ^'^) Zde vrcholí nacionalism Masarykv: dostupuje výšin
heróismu, káže obtování života v boji za svobodu národní. Tuším, že jen jediné politické slovo u nás slovo Šafaíkova FTilo takový dosah a význam ze slovanského sjezdu roku 1848, jež stejn padlo uprosted revoluce „Z otroctví není bez boje cesty vítzství a svobodné národstvi, k svobodství. burf estná smrt a po smrti sláva".
—
:
Bu
Teba ethiky •'»)
si znovu uvdomiti povahu celé životní Masarykova humanismu, abychom pochopili
e
kijevská.
Masarykovy projevy a Maxova-Minaikova), str. 19. p') Nová Evropa, str. 194. '^)
ei
za války
I.
1919, (ed.
41
závažnost uvedených projev vdce našeho zahraniního odboje. Masarykv odpor k revoluci koenil, jak jsme již ukázah, pímo v jeho hodnoceni životním a mravnim. Tvrce ^realismu" hlásal vždy poa stízlivou životní práci proti „romantickému** heroismu obti, vTtýkal jako karakteristickou národní slabost naši zálibu v muednictví a stavl život proti smrti ve služb idejí a ideál. Proto si s takovou sitivní
zálibou osvojil
Havlíkovu
prpov.
— slyšme
Znovu a znovu
ješt: ^. káže v tomto smyslu my jsme romantikové. Toho romantismu má každý dost. Chceme být reky a chcem.e se honosit velikými iny. Cin, ale ne práce. Ale kolik je tch generál a rek a kolika lidem podaí se in velký?" '^) A Masaryk pokrauje: „Nkdy je potebí velikých obtí, ale málokdy. Je lidí jist málo, kteí mli píležitost, aby pove fantasii ložili život, ale pece si všichni zobrazujeme situaci, ve které jsm.e ochotni položit .
.
—
—
vc
Ale to je frdsc, fantasie. lovenstvo, strana, kamarád potebuje od nás národ, práce." S živým souhlasem Masaryk vzpomíná lekce, které se dostává v Turgenvov ^Novin" mladé Rusce, toužící obtovati se pro svou zemi: „Rusko neeká na obtováni života, ale tomu neistému hochovi vyesej vlasy, umyj neistou nádobu otd., toho je poteba." Tu máme názorn vyjádena ducha Masarykova realismu. Neteba zvlášt oceovati, kolik zdravého a plodného bylo v tomto Masarykov za
život.
rodina,
i
a cílevdomé innosti a tichého Víme však dnes také, jak bylo jednostrann a nedostaujici v národ, který neml svobody, který ji chtl a nemohl ji m.iti bez boje. A tak
evangeliu
vytrvalé
hrdinství práce.
.Masarykovo hodnocení života a smrti, práce a obéti pro djinný vývoj a pokrok a pro osud národní se zmnilo, když pišla Veliká Válka a ukázala, ze život sebe pracovitjší nestaí osvoboditi národ a posunouti lidstvo v ped na dráze pokroku: Masaryk
^) „Ideály humanitní" 1902,
42
II.
vyd. 1919,
str.
57-8.
hldsd sebeobtování a smrt ve jménu lepšího, svobodného života pro echy a pro celý svt. Ironisoval-li
druhdy
politiku
ešící
eskou
otázku
„vnjška" poítáním s mocenskými konflikty a zmnami v Evrop poznámkam.i, jako že „neumí kreslit mapy" a že jeho politika je „tžší, nežli rozkrajování Evropy a hrození tyranm", jeho dílo let 1915 18 ukazuje, že se tomu všemu nauil a že to vše skvle dovedl. Jeho „Nová Evropa"" není než novou mapou z
—
našeho kontinentu podloženou novým politickým a mravním ádem mezinárodním, odvozeným z obou hlavních princip Velké Revoluce: z principu nacionálního a demokratického, Z národnostního principu Masaryk vyvozuje pro nás požadavek samostatného národního státu, nebo „ve skutenosti každý
uvdomlý
národ touží míti svj vlastní stát, ''^^) stát, který je mu nyní formou a prostedkem života národního, tak jako národ fe opt pirozeným orgánem lidství podle slova Herderova. Pi tom Masaryk zdrazuje opravdu realistickou zásadu, že „každá otázka národní Je problém samostatný, zvláštní, vyžadující znalosti stávajících podmínek"^"); v tom smyslu uznává provedení historického práva eského a pirozeného práva Slovák za pravé ešení eské otázky. Princip demokratický uplatuje autor^ Nové Evropy do dsledk i v otázce vládní formy: „eskoslovenský stát praví bude beze vsí pochyby
—
—
nám ukázala s dostatek nebezpenou povahu monarchismu kontinentálního ;
republikou. Tato válka
eskoslovenský národ jest zralý pro republiku. Bhem zvykli jsme si spoléhati sami na sebe, bez aristokrá!ú; Habsburkové byli vždy pro nás cizinci kracie odcizila se rovnž národu a pimkla se k cizí
vk
;
bosensko-hercegovská se poturila; eská stala se habsburskou." ^^) O monarchismu soudil Masaryk áocela Jinak v 90tých letech, když
dynastii. Aristokracie
•'^)
«->)
cí)
Nová Evropa str Tamtéž sír. 87. Tamtéž str. 174.
53.
43
obracel
se
republikánským sympatiím pokroz hlavních vad našeho
proti
káské mládeže. Tehdy jednu
radikalismu shledával v „jeho zastaralém rázu politickém, jeho liberaHstickém demokratismu porevoluním": ..Dnes zejména otázka po form vlády nemá aktuelni di^iležitosti žádné. Monarchie evropské dnes mohou docela klidn spáti vedle francouzské repu-
ba republika ta dnes dlá jim výborné služby. Tradice roku 1848 jsou dnes zastaralé, zastaralé dnes je pro lid JSOU tradice revoluce francouzské pro vladae a jejich vlády tžišt politiky docela jinde. Pro monarchii jsou ješt daleké a daleké Kdo to všecko nevidí a neví, etapy vývoje . zstane doma a dlá politiku u džbánku. ^^) Patrno, sledov tchto otázkách Masaryk se vyvíjel že a donehodláme vati tento vývoj detailn zde již spl na konec k závrm, které jej pibližují práv tomu radikalismu, který kdysi zle kritisoval a odmítal. bliky;
—
i
.
a
.
—
i
—
ídealistní a optimistická víra,
lidové
mírn
a násilí ztrácí
se chtí vyvíjet vedle sebe", a že „moc v zahraniní politice své žezlo", byla i
v 90tých letech
sice
že „národové a státy
vrou stejn
ušlechtilou
jako
dnes, ale skutenost, jež vidla naopak ve velikých
národech rostoucí touhy imperialistické, nevyízené a piostující se otázky menších národ nesvobodných a nesjednocených a hrozící odtud konflikty válené, neodpovídala této víe a inila ji nebezpenou tomu, kdo se jí oddával. Masaryk píliš anticipoval budoucnost, S cím jeho domnlý realism poítal jako s realitou, bylo jen snem, postulátem, tužbou jeho idealismu. Bylo teba nekonených hrz a ohromných pevrat svtové války, aby se mohlo státi skuteností, co Masaryk za skutenost pokládal. Mnohé doufejme alespo — bude ovocem teprve z toho
—
krvavé setby. pirozeno, že také vnitní pomr mezi Masarykem a tmi, kdo vyrstajíce pod vlivem jeho osob-
této
Je
nosti stanuli 62;
44
politicky vedle
Naše nynjší
nho
krise str. LIX.
a proti
nmu,
že
v ztah\nkdejší'.pokrokdské generace a potom radikální skupiny k Masarykovi se za války do gruntu zmnil. Možno íci, že nikde nebylo z Masarykovy velezrádcovské a státnické innosti za hranicemi uspokojeni a radost iilubší, než v duši nkdejších radi-
odprc
Masarykova realismu. Když
dne 22. února 1919 sešli bývalí „omladinái", aby vzpomnli 25. výroí svého procesu, poslali Tomáši Masarykovi, druhdy svému nejpísnjšímu kritikovi a nyní presidentu eskoslovenské re^pubViky, holdovací projev, v nmž se praví: „Vyslovujeme upímný povdk, že jubilea rakouské tyranie vzpomínati mžeme v dnešním družném kruhu dávných stoupenc iáeje republikánské už ve vlasti, osvobozené neocenitelným úsih'm Vaším, pane presidente..," A president Masaryk odpovídá 26. února „omladináúm" památnými slovy: „Omladina byla projevem toho revoluního hnutí, jež nám te pineslo naši svobodu a nezávislost, vynikající úastníci „Omladiny" stali se elnými pracovníky „Maffie" a osvobozenského hnuti vbec. Národ všem bude vdný." Po pedcházejícím výkladu našem bude pochopena velevýznamná pointa, ukrytá v pozdravu presidentov ... A hra náhody poskytla k novému pomru padesátiletých pedák tak zvaných „mladých" radikálních stran kT.G. Masarykovi též zajímavou ilustraci osobního rázu: hlavním autorem odpovdí „Národního Shromáždní" kálních
se
—
republiky na první poselství presidentovo a
zárove
navrhovatelem a zpravodajem je Dr. Antonín Hajn, polemický recensent „eské otázky" z r. 1895
jejím
vdce
e-
v A tte jeho adresní návrh chách pedválených. vedle presidentova poselství. Jak dokonalá harmonie! a intelektuelní
politického
radikalismu
aby aby Masaryk stal se „omladináem'' a radikálem, „omlaáinái'' a radikálové mohli se státi „MasarykovcC Jsou tuším mezi nimi dnes vskutku oddaní opravdoví stoupenci, nad jiné spolehlivé ctitelé, opory dnešního presidenta republiky. Jeho krásné
Snad
bychom
mohli
íci,
že
bylo
nutno,
45
a ryzí, rozhodné a dsledné úsilí mravn, kulturn a spoleensky obrodné, jemuž je možno rozvinouti se pln a vydati svíjj plod teprve na volné domácí, v ovzduší svobodného národa, dojde nyní nejživjšího ohlasu. Pro vnitní politiku a drobnou práci ve smyslu Masarykov je v našem osvobozeném národ a obnoveném stát pole nepehledné. Autor „Nové Evropy" vrací se k tomuto základnímu motivu „eské otázky" na samém závru: „Ale nový lovk, hommo europaeus, nezrodí se toliko z politiky vnjší, nýbrž zvlášt z politiky vnitní. Po válce všichni národové budou nuceni zasvtiti všecky své myšlenky renaissanci hmotné duševní".*^) Nová Evropa a Nové echy ve své zevní form jsou výsledkem vnjší politiky, v níž Masaryk hrál roli z nej-
pd
i
—
to vtších a nejestnjších; jejich životní nápl bude produkt Masarykovy „vnitní politiky" a pedevším dílo nového lovka evropského a eského. Masaryk tohoto nového lovka u nás pipravoval celým svým životním dílem. Avšak Masaryk nejenom k nmu vychovával rozumov a mravn, nýbrž sám ztlesoval, sám poskytl krásný píklad. A zde jej jsme u té jeánoty Masarykova díla, která je nesporná a která váží nejvíce: je to jeho veliká mravní ve svých jak jsme vidli osobnost. Masaryk dovedl a mýlit bloudit mnil, názorech a soudech se se, avšak jeho statené srdce a hluboký karakter zstával vždy týž. Naleznuv své pravé místo, svou osudovou chvíli, svou dstojnou úlohu, povznesl se k opravdové velikosti. Jeho duch byl až do konce dosti živý a pružný, aby se dal pouiti v jedinené škole života a djin a byl také dosti inný, energický a opravdový, aby se dal vždy cele do služeb svého lepšího poznání, své nové pravdy. Dík tomu i
—
—
všemu
a
pedevším
inorodému
dík
idealismu, který
nejkrásnjším rysem tohoto programního realisty, stal se z nevícího kdysi Tomáše v otázce naší národní samostatnosti vdce a triumfátor eského
je
—
«9)
46
Nová Evropa
str.
227.
zápasu v jeho konené fázi, v jeho kritické, rozhodné hodin. A tak Masarykovo jméno bude píštím generacím stejn hlásati hodnota dlo sv ob o ženského
níka a práce, jako utvrzovati v nich romantickou víru v cenu hr din a hrdinství v djinách.
E R
,,V E
Y"
bírka pednáškových
Svazek
program
6,
MASARYKV VEER Upravil
prof,
B.
Fišer
^
19
2
1
Nákladem Mladých Prouáú Tiskl Melantrich
raze
Osvoboditeli.*)
R. Bójko;
Uelký hospodái, perýval
jenž
jsi
po vše
národního bytí
léta,
asto na dno skal zapouštl svj ostrý
tu zemi,
pevn
až,
koeny
po
pluh.
*
proroku, jenž bratry kamenován, dálnou cizinou však ctn a obdivován.
Písný
Uedníku pokorného Krista, jemuž náhle dl za inení zbraní, za dunní hrozných dl svt, národ a djin vkovný Bh: Vsta a lid mj smutný, ped sty lety pokoený, meem opásej a pouští nekonených hrz a bd, ,
moem Pro pro
kouící se krve v zaslíbenou zemi
Tvj Tvj
ve.
svatý hnv k jich zlotilému dílu; úžas z lidské krve; pro tu tžkou chvílu,
nm
kdy Tvé dti, vrná družka dn všech, k Tob pissávaly se; kdy vyvíjel ses rozhodn však jemn z lokt jejich; kdy jsi šel, šel, nevda, co stane zde se s nimi, zda je milujem' T, pyšníme
—
nkdy
ješt uhlídáš obdivujern'. Pane, osvoboditeli náš. se,
velký vdce, slavený Pro žehnanou, nepochopitelnou sílu, s níž jsi na konci již žití skoro, v blízké zim navršených let, vzal na se tžké této polomrtvé v poutech ukované zem, na svých starých bedrách nes' ji stepmi, oceány, vcházel do palác s ní a ped jich pány na stl kla ii, stuhlou. mokvající z rány, v mstech ped zástupy zdvih' svj hrozný kíž; pro odvahu, odpovdnost, poin smlý, s nímž jsi seadil mé bratry v pevném šiku, vdech' jim ducha dávných božích bojovník. na smrt vedl je tam v cizí dáli pro odkazy otc, svaté ideály, pro svobodnou, obrozenou lvovu íš
bím
—
*)
Ze sbírky: R. Bójko:
O
boha, život a
mj
lid
str.
143.
z myšlenek Masarykových
my dnes, plni slz a šastných vzlyk, šeptáme Ti slova nekonených dík. Ti odplatiž. modlíme se:
Vný Bh
Pro ty chvíle zachvní a dsu, nejsilnjší dub, král širých les, neb zakolísá pod nárazy vichice, bs; pro vzdor, s nímž ses vždy zas týil sám a sám; i
pro starost, jež mluvila Ti o Tvém klidu; po tch horách, pro hlad, bídu, pro stesk po Svých jimiž vyschl jsi a plátnem sblal tam; pro nadje, s nimiž naše srdce velá k Tvojím stopám blížila se po kolenou; pro radost, s níž duše rozechvlá z toho zakletého, hlídaného ostrovu za Tebou se, zajásavši, rozletla, jako unavení ptáci na blízko již svého domovu; pro vzlyk naší úzkosti a pro úpící bledý strach, aby nebloudil, jak Amos podveden a oklamán k Tob dnes, o Velký, jako k svému otci po zoufalé, nekonené, hrzyplné noci vztahujem' své štstím rozechvlé ruce, smjem' se a pláem', voláme Ti: Budiž požehnán!
—
:
—
Dobrý, velký vdce živ bu, dlouho živ, naše jasné a silen silen jako bývaPs dív. živ a zdráv Vzkísil, oživil jsi, divem, kamenného lva, -arodji dobrý, eské duše, eských zemí kovái. ješt jeden zázrak, ješt jeden velký div: •Pro veliké touhy, pro poznání velká svá sílu svou mu vdechni, zvykni na zái slabý zrak a pímou cestu písných pravd nám skuj, dív než zajdeš, navždy zajdeš v úzkou, tmavou sluj. Tatíku náš starý sluníko
—
Ty
—
—
Ui
—
Z myšlenek Masarykových. o eské
Mn je
otázka
eská
jest
mi otázkou svdomí.
otázce.
otázkou po osudech lovenstva, s Kollárem, že historie národ
Vím
z myšlenek Masarykových není nahodilá, nýbrž že se v ní projevuje uritý plán Prozetelnosti, a že tedy je úkolem historikv a filosofv, úkolem každého národa, ten plán svtový postihovat, místo své v poznat a urit a podle toho poznání co možná s nejplnjším a nejjasnjším vdomím postupovat pi vší práci, i politické. Nemyslím ovšem, že se podaí rozumu sebe pronikavjšímu odhalit plány Prozetelnosti, ale vím, že na dnešním stadiu vzdlanosti je povinností každého myslícího, íditi se pedpisem KoUárovým.
nm
Humanita. »Idea humanitní jeví se v naší dob jako idea národnostní. se to v poslední dob pochopovat u nás, že totiž idea humanitní není proti idei národnostní.* »V dnech našich ideu humanitní a národnostní pojímáme lidov, sociáln. Lid je nám nco jiného než národ, lidovost stává se heslem, ideálem tužeb našich. Socialism vbec, jako národnost, je projevem téže idey humanitní.« (Ideály humanitní 1902.)
Poíná
Láska, humanita musí být positivní. asto nenávist (na p. národ,u druhému) pokládá se za lásku k národu svému. Vyšší jest nemít té nenávisti, ale positivn milovat. k
Láska musí být úinná. Musíme pro bližního nco udlat, pracovat práce bu klidná, vdomá svých cíl.
pro
—
Nemjme
záliby v muednictví. Pracovat znamená odpírat zlému a dsledn. Všude, vždy a zejména zlému v jeho zárodku. To neznamená být radikální, ale vytrvalý. Nemít strachu, ekl bych. Ze strachu se lidé dopouštjí násilí, ze strachu Ihou. Láska není citlivstkáství. Jsme píliš sentimentální a sen-
—
—
timentalism je egoism. Veliké zlo je, že žijeme v myšlence, co ekne o soused. Ale o to bží, mít svj úsudek, svoji osobnost. Odhodlejme se býti svými. Láska pravá spoívá na nadji. V nadji na život vný. Vnost nenastává teprve po smrti, vnost je již te, v tomto, v každém okamžiku. A proto neodkládat nieho pro njakou vnost vzdálenou. (Z ideál humanitních.)
mn
—
z myšlenek .Masarykových Humanitní program nehlásá, že máme proti násilí ruce v klín; naopak žádá, abychom násilí odporovali nit se, není-li jiné možnosti, i železem ...
—
složit
orá-
hlásaný Dobrovským, a Kollárem, náš pro nás Cechy hluboký smysl národní a humanitou, pln a opravdov pojatou, navážeme historický na nejlepší svou minulost, humanitou pekleneme duchovní a mravní spánek nkolika století, humanitou kráet máme v hlav lidského pokroku. Humanita znamená nám náš obrodní úkol, vypracovaný a odkázaný nám naším bratrstvím: humanitní ideál je všecek smysl našeho národního života. otázkou Otázka sociální není pouze otázkou dlnickou musí býti rozejedné tídy a kasty, jest otázkou všech šena celá a positivn, a to znamená osvtlit a oteplit hlavy a srdce všech, znamená duchu dát moc nad hmotou, znamená potlait sebelásku. Otázka sociální ... je otázka násilí a úinné humanity.
Humanitní
ideál
ideál,
obrodní
—
má
—
.
eská
.
.
reformace.
iReformace každého jednotlivce nebyla by bývala možná Proto bez svobody spoleenské, tedy církevní a politické. Hus postavil se proti autorit církevní a papežské, která tehdy ješt, akoli již padala, byla všemocná. Reformace osob vedla k reform spoleenského ádu jen reforma osob vbec je reformací.
—
*
mla konein pirozený dsledek národTím, že osvobodil individuální svdomí, že uvolnil lovka od vnjší autority církevní a státní, usiluje zárove o vzdlání a mravnost, pirozený jazyk stal se tím osvtovým prostedkem, kterým v dob starší byla latina. Husova reforma
nostní.
*
s
Oslavy Husovy mají nás nábožensky povznést, mají Husem duchov spojit práv v tom jeho životním inu
vtším, že
položil život
za své
pesvdení
nás nej-
.
.
eskými bratry, husity, že máme jíti nazpt, ne, vped, ale smr, který byl zahájen naší reformací, ten musíme zachovat. To znamená ovšem odpoutati se od* íma, ale duchovn, a doopravdy, nejen podle jména pekonati Rím v sob, jeden každý z nás musí Nekážu, že se
máme
státi
.
.
z myšlenek Masarykových Národnost a mezinárodiiost. Cit a idea národnostní staly se silou teprve v nové.
—
dob
mocnou
sociální a politickou
v
Národnostní hnutí moderní je politicky a sociáln demoU nás de facto úsilí národnostní vždy bylo politick\svobodomyslné a sociáln lidové. Národnost úzce souvisí s jazykem, právem a mravnosti, umním a literaturou, filosofií a náboženstvím. (Otázka sokratické.
—
ciální.)
Vedle více
myšlenkových
mén
smr —
národních vždy
jsou
smry
kosmopolitické. U nás se národní program pojímá poád ješt píliš jazykov. Jazykovým programem ne vyerpává se však národnostní program. není jen pro jazyk. Nacionalism ohrožuje nás více, než se domníváme. Díváme se na naše národní žití píliš negativn pokládáme za svuj historický cíl anagonism proti a nedovedeme pochopit a cenit své poslání vlastní, positivní, nedovedeme pracoval bez ohled na cizinu. Z materialistického nacionalismu rodí se zejména ono neživé slo\anství, onen »slovanský kosmopolitism« Havlíkovi tak odporný, ona víra ve velikost politickou, státní a národovou, ped níž se koí všichni, kdo žijí tlem \íce než duchem. Lidé ti utápjí své eské svdomí v tom prázdném politicismu. živíce svou \-yprahlou fantasii vidinami politické slávw
lovk
— Nmcm
vný
Politika národní musí tedy dostat plnjší obsah, pojem národnosti samé musí se pedevším rozšíit a prohloubit. Pojem národnosti nesmíme urovat pouze jazykem, ale vedle toho kulturním obsahem národu našemu osudem uloženým. »Národ« je našim liberálum privilegovaná tída buržoasrn' že národ je také ten lid, ten dlník, ten »proletá«. toho naše liberalistická nehumanita nechápe. •
—
O
politické práci.
»Musíme se ileji organisovat. Slovo organisace již je také prázdným heslem; obživme je tedy skuteným úsilím; zakládat kluby, besedy a spolky, družstva aneb užívat spolk existujících. Všude, kde nejsou kluby, je možno obas zaíditi j.
schzky pátel
místních
nebo
i
okolních.
Neohlížet
se
na
z myšlenek Masarykových
etn
navštíveny, menší schze množství, aby schze byly se lépe hodí pro práci, která je nwtna. iKroužky nkolika stoupenc mohou více vykonat, než obas okázalé schze.
poteba ne hesel,
» Je
ale
politické
výchovy.
Jako každá výchova, také v politice, a v politice obzvlášt, musí zaínat sebevýchovou; práv k tomu jsou kroužky dobré.«
»Nebží o její
o
enní
parádní,
ale
o diskusi,
po
pípad
spory
(ovšem vcné!). Ve spolcích asto formality ubípráci; pestame tedy s tím, odložme pežilé formality.« »iNaši lidé musejí znát svj program; obas si jej pozorn
a osvojit si jej dobe !« d e n í. Politika »Politik musí míti politické p e s dnes, zejména u nás, je velmi dležitá, každý z nás bi' mít pímo politický názor na život. Politika jako sociální musí se státi souástí
peíst
v
praxe ení. Pokud
ml
mravního
pesvd-
toho nebude, nebude dobe. (Z »0r8,anisujme se k práci<'. 1903.)
O Bží
politice a politicích.
tedy v stát parlamentním o
liticky a
všeobecn vzdlané
Chceme-li míti zdatné rat o
dkladné vzdlání
a
jak volistvo je po-
to.
uvdomlé.
snmy
a
poslance,
musíme
se sta-
politické.
Poslanec musí být politicky vzdlán, v každé etnjší postran musí být nejmén tolik rzných odborník, koje resort ministerských, aby dovedli innost administra-
litické lik
tivní
kontrolovat.
e
nezpsobuje Sebe kulminantnjší nedovede uvést fakta.
eník
nápravy,
jestliže
Lidé jinak vzdlaní nemají ješt potuchy, že také politika je
již
vdou,
vzdlání,
lovk
nikoli
a
od politika teba vyžadovat politického pouhého mluvení a po pípad horování. že
moderní, lovk pokrokový, velmi asto býti nesvorným.
lovk
poctivý
musí
z myšlenek Masarykových
Demokratism nezná jen rovnost politickou, nýbrž též hospodásko-sociální, mravní, náboženskou a duchovní vbec. Chceme míti bratrství nejen v chleb, ale také v právech, ve v mravnosti a v náboženství. Chceme demokratisaci vdní, náboženství, mravnosti.
vd,
O
náboženství.
»Svoboda náboženská není pouze svobodou od náboženského tlaku církevního, není pouhou obranou proti státnímu náboženství svoboda náboženská je a má být podmínkou náboženského pokroku. »Lidé nábožensky cítící a probuzení chtjí dnes pekonat chtjí nábožensky žít náboženstvím donáboženství staré, konalejším. Na vývoj a pokrok v náboženství moderní lo-
—
—
vk
klade veliký draz.
»Církev a stát politickou mocí udržují neudržitelné. Odtud obecná ta petváka ... a tak církev a oficiální náboženství místo estnosti, karakternosti, mravnosti, šíí a podporují nepravdu a lež. Církev a stát svým duchovním a fysickým násilím podávají takto místo náboženství v duchu a pravd, jesuitism. Nic než jesuitism je všechna ta petváka lidí, úastnících se bez víry církevního obadnictví. (V boji o náboženství 1904.) »Církve slouží starému absolutistickému ádu spoleenskému: církve jsou nejen naprosto monarchickými, jsou aristokratickými a plutokratickými. Chudému, slabému hodí tu filantropickou kost, ale jen, aby sloužili mocným a bohatým. Církve se bojí tch bohatých a mocných, církve se neodvav takových dobách, kdy toho je nejžují svobodného slova více poteba. Slyšeli jste již kázat pro dlníky v stávce sebe spravedlivjší?« (V boji o náboženství 1904.) »Opustit náboženství zjevené je velký krok. Vda a filosofie uí, že není zjevení, že není zázraku, že píroda a spolenost jsou ízeny nezmnitelnými zákony. Kdo neví v zjevení, postaví se na vlastní rozum; arci že tch lidí, kteí b\' stáli na vlastním rozumu je málo. Myslit, myslit opravdu a do všech dsledk, bolí; je jen málo lidí. kteí to dovedou. ten vzdlaný lovk chce mít nadlidA ve své nouzi skou pomoc. Lidé chtjí zázrak, chtjí extra pomoc. Proto mnozí nevrci se vrací, když je zle. k zjevenému náboženství, i
i
.le
ateista,
nevrec.
ume mu
žena. už
rášek Masarykových v Chicagu.)
je
v
kostele. « (Z
ped-
10
z myšlenek Masarykových
O
církvi.
»V prvotní církvi bylo zízení komunistické, ale jist nepotrvalo dlouho už v té staré dob, a tak v církvi zstalo Ježíšovo uení a jeho ideály jen kvasem, nkdy hodn slabým; církev se stala práv tím, co jest. zízením spoleenským, politickým; církev opanovala stát; ve stedovku mla moc nad císai a králi. »Stedovká církev jest theokracií ... do slova bohovláda vládl na zemi. Ale vláda boží ve skutet. že církví ]., pímo jist nenosti byla vláda církve t. j. vláda knží. vládl, nýbrž vládli ti, kteí hlásali, že jednají ve jménu božím. Církev jest církví klerikál, je klerikální. Toto klerikální To nebyla otroctví a poddanství. pijalo království boží
bh
Bh
láska.
»Církev není pouze uitelkou a strážkyní náboženství, nýhrž velkostatkákou, majitelkou ohromné masy pdy a majitelkou ohromného kapitálu skuten jest institucí hospo.
dáskou
a »Jestliže
.
.
pímo
velkokapitalistickou.« církev hlásá náboženství lásky,
tedy ve jménu náboženství musí být ona prvá donucena, aby ten pikaž lásky konala. « (O klerikalismu a socialismu 1907.)
O
týká jednotlivých požadavk politických a soje vtšinou za spravedlivé, a proto vždy cítil svou mravní závaznost požadavky ty všemožn pod-
Pokud ciálních,
jsem ^
socialismu.
se
mám
pórovati.
iním
proto
rozdíl
mezi požadavky a jednotlivými pro-
gramovými punkty sociální demokracie a jejími filosofickými zásadami; iním rozdíl mezi spravedlivými požadavky našeho uhnteného dlnictva a jeho cizí filosofií, kterou mu vnucuje
spoleenská nespravedlnost
a
naše
netenost.
—
tedy ten požadavek pro dlníka, všeobecn se vzdláTo znamená nejen snad se vzdlávati tením, nýbrž také mravn se vzdlávat a zejména být dlníkem svdomitým, pracovníkem solidním. To psobí ohromn: inteli^fentnírnu a .íe
vat.
mravn vyškolenému dlnictvu zamstnavatelé My proto se pokoušíme o sociální reformy a mravním, nýbrž stát se musí socialisovat.
boženském
i
neodolají... nejen na ná-
na právním podklad. Celý
z myšlenek Masarykových Jestliže se
v nás
eské svdomí skuten
to
budeme nejen milovat
11
bližnílio,
nýbrž
probudí, pak láska k bližnímu se usilovat k tomu, ab\-
uskutení sociálními zákony. Budeme Mli jsme v Táboritech a chudých nemli. první socialisty a komunisty, usilujme, aby mezi námi žebráka nebylo. To je ten náš eský ideál.
chom nuzných
dem strana, i mj^ nedlníci máme sociální úkoly. politicky myslícího lovka, který by neuznával, že politika má býti sociální, že zákonodárství musí býti sociální. Socialisace celého politického i národního života to Nejen soc.
Dnes není
úkol také nás
—
—
nedlník.
Socialistické hnutí ve svých cílech není než jedním z etných hnutí humanitních. Slovo socialism znamená asi: spolování, sdružování lidí intimnjších.
O
revoluci.
Já jsem pro reformu prací, jsem pro ustaviné reformování (žádná reformace nemže být navždy hotová) a jsem proti všeliké revoluci násilím, naprosto a za každou cenu. Násilí
mže
plodit
jen
násilí.
Násilníkm v Paíži nešb
svobodu, sic by nebyli pochovali v carismu -:- svoboda byla dobyta revohicí smýšlení, která se seneraicemi a generacemi pipravovala. Podobn u nás násilí a revoluce zašlapala svobodu reformaní. Svoboda jen svobodou se utužuje, ne železem a krví. Revoluce násilná je šosáctví. Revoluní taktika je nemoderní, zastaralá, zpátenická, tak iak iiné názory a poínání doby starší je zastaralé. Dnes násilná revoluce je však nehledíc k zásad humanitv, prost nesmyslná. o
ji/
ekne
—
se snad:
nuzný
lid
nemá co
ztratit!
Má
co
ztratit
svou humanitu a hlcdíte-li na vc ist »prakticky«, tedy pi nejmenším své vdce a ti. mají-li svdorní, nepostaví se ped manlicherovky. A co nesmjí udlat vdcové lidu, nekaštan\jist lid svvm fJlešnvm smí dlat lid
—
z
ohn
iiž
vdcm
tahat nebude.
lovk modern
vzdlaný poznává, že spolenost se vykrokem, ne skokem a proto stojí ve všech oborech, v politice, o stálou práci reformaní. Je tedy proti tedy
víjí
i
všeliíké
revoluci.
12
Z myšlenek Masarykových
ví
Kdo v revoluci, nebée života doopravdy. Vím, že revoluce je dnes pežitkem starého režimu politika demokratická a lidová revoluce nepipouští. Svt stál a stojí na práci, ne na nálad, svt udržuje se jen prací, a to prací drobnou, pr^í stálou.
—
O Velká ást práce tak
práci.
zv.
duše\Tií,
nikterak není vyšší a
dlníkova. Mnohé práce (lépe zamstnání) inteligentní jsou mechanické, šablonovité (»byrokratism<') a nevyžadují žádného skuteného myšlení, alespo ne více, než musí myslit obyejný dlník. cennjší,
než
práce
—
Prostá dlnice nebo emeslnice ostatn žena profesorova nebo úedníkova která pi svých skrovných prostedcích vede domácnost a pi tom slušn odchová pt krku, myslí mnohem více a intensivnji, než lovk, jenž dvacet let prosedej ve škole a naíkupil si stoh rzných vy-
—
i
svdení.
ci
Od obyejné práce duševní eknu, tvrí.
lišit
musíme
práci vyšší, prá-
*
Cím kratší práce denn, tím vtší prázden a pak nastává problém, ne jak nejvíce pracovat, nýbrž jak nejlépe využikovat prázdn. A to je vlastn hlavní problém. Jak nakládat s prázdným asem? Všechno zlo spoleenské pochodí práv z prázdn, t. j. z neumni s prázdní zacházet, a proto má otázka zkrácení doby pracovní ohromnou dle;
žitost sociální. *
Bojovat pro pravdu znamená pro pravdu pracovat, pracovat duchem, pracovat pravdou.
O
alkoholismu.
Sklonnost k alkoholu psychologicky
jest
umlým
vzbuzo-
váním stavu povrivosti. Alkoholik chce zcela prost nevidt jasn, má potebí; alespo obais mén jasn myslit. Alkoholism jest z té píiny také kulturn politicky nepokrokový, konservativní. ba i
vlastni radikáln zpátenický.
R. Bójko:
T. G.
Masarykovi
13
Slabý lovk, slaboch cítí svoji slabost a oklamává se opíjením. Obvyklé pití alkoholu jest žádostivost nového Eldorada. (Sociologický význam alkoholismu. Studentské
Sm-
ry
111.)
Politická,
náboženská svoboda, každá svoboda
ná tam. 'kde se Jen stídmý
je
nemož-
pije.
lovk bude pánem sebe a obhájí svou svobodu ped jinými. Alkoholism je proto venkoncem a naprosto nepokrokový, zdržuje pokrok a zdravý vývoj, udržuje ve starých názorech a pedsudcích. mírné pití je škodlivé. Pojišovny na život ve svých I mírné a stálé nití škodí a život tabulkách dosvdují, že mírných piják ddí zlé následky. zkracuje. Dti i
i
lovk
život v každém ohledu jest krásnjší. který má svží všecky své smysly, uvidí tolik krásse ného v život, pírod, spolenosti, ve své práci, o mu ani nezdálo, pokud byl ve své alkoholické mlhovin. (O alkoholismu 1905.) 'Bez
pití
nepijící,
em
R. Bójko: T. G. Masarykovi. ÍV Besedách »Casu«
25.
ervna
1914.)
len s páteli dvma i temi, v té maliké, bezradné zemi, hned jásavé, zoufalé hned, již šedesát úrodných let jak nemilý cizinec stát a velkými touhami plát
— — —
Tu povzbudit, pozdvihnout smle, tu zadržet, zakiknout rázn zmatený, dráždivý
ten
lid,
když divoce bez mužné kázn kams' ítí se nadšením zpit Jím
zrádcován,
smýkán a
bit,
horoucnv vele, a beznáron míti ho rád
pece
a pro
tak
nho oddan,
cele
svým bohatým životem
žít
—
--
-
—
Boh. Fišer: T. G. Masaryk
14
O vdce, vedl
již
o isi,
tvrce mé poizdvi.hl
duše,
byste,
když klesla již, sténala hluše v tmách hledajíc nadarmo cíl! O knze, o písný náš rhiste! kde našel jsi asu a sil k vdecké práci své velké, k tžkému, všednímu boii i
*
i
s tou národní povahou dvojí, ranou jež nyní zrak bouí. a zítra již po
ped
mst
mhouí
své nadšení spalujíc mlké; dnes pro est svou, ideál hodlá
ped ostrá bo-dla a zítra lže, plazí se, podlá?
hrud nastavit Ci
to
j>ž
To nutným
tak musilo být? Ti zoufale muit
'
se problémem malého lidu, vždy jeho žal, otrockou bídu
nejtrpeji,
nejtíže
nést,
bez uznání, oddechu, klidu jej poátkm myšlení uit,
k mužnosti, mravnosti^ vést jméno pec evropské mít? Pak orlu prý není již dnes
jej
a
O v své
!
by lehím Ti zmizet pracovn, v ústraní kdes
bylo
a
svtovou úrodu sklízet, do ulic zvíených jít!
než
Boh. Fišer: T. G. Masaryk. velký uitel
Osvoboditel národa z tistaleté poroby, významu, ktenároda, uenec evropského jména a svtovým, muz žerý se stává diplomatem a státníkem rozumem i energie a tvrí práce, velký lovk
lezné
srdcem
—
to jest T. G.
Masaryk.
1>
Boh. Fišer: T. G. Masaryk Jestliže
díve byl Masaryk nkým, kdo
stále a
stále
i
odpor, stojí dnes ped ním vše, co jest spravedlivé a ochotné uznati pravdu, s obnaženou hlavou, v dokonalé úct, nebo iMasaryk vyvrcholil své životní úsilí vítzstvím pravdy, pro niž celý život bojoval a kterou vtlil v osvobození svého národa. Dnes mnohé, co bylo nejasným, jest jasné, prosté
vzbuzoval
kritiku, souhlas
a pravdivé, takže
umlká každá opatrnost, nebo nikdy
než nyní proniká istota a ryzost úmysl a poctivost stejn jako velikost vykonané práce Masarykovy. více,
Bude ovšem pi tom zjev
Masarykv
stále
nesnadným úkolem
v jeho mohutné šíi
i
hloubce.
zachytiti,
Vždy z-
stane mnoho nepostiženo, nevyjádeno pln, nebo genius každý mluví svým »mateským« jazykem, do jehož taj a jemností se nesnadno proniká. U Masaryka bude to knihy "jeho více vyjadují se strun, afotím tžší, pravdy, risticky, razíce v nkolika slovech asto o nichž by jiní psali celé knihy. Masaryk nebuduje do podrobností myšlenkové soustavy, nechává mnoho tedomýšlet. Proto není snadné knihy jeho ísti, nutno je studovat, zastavovat se, domýšlet, co napo-
ím
vné
nám
peHv
vdno, nedopovdno. práci,
asto velmi
hé, vytrvalé a ke
tuhou,
koenm
Masaryka pochopit v
mená propracovati svou vlí a citem,
Masaryk po svém tenái žádá nebo on sám je vtlením dlouplnosti jeho života a
se jeho
to jest
jdoucí práce.
dílem,
úsilí,
nejen rozumem,
znaale
prožíti jeho dílo — pevychovat
sebe v jeho duchu. T. G. Masaryk, rodák hodonínský
n
('"'
1850) jeví zetel-
vlastnosti svého lidu. Ohnivý, nebojácný temperament, vždy ochotný vrhnouti se do vavy boje. Proto snad to množství boj, asto tuhých, které prodlal vždy se ctí a vítzn. Horké srdce slovácké hoí prudce v celém jeho život, jako mocná pochode. To ovšem b>' bylo málo a mohlo pinésti více škody než užitku, kdyby tuhý
16
Boh. Fišer: T. G. Masaryk-
nemu
jinému. Syn chudobné život nebyl ho uil také rodiny chopil se zprvu perlíku, aby se vyuil kováství. emeslo utvrdilo mu svaly, vypstilo sílu tlesnou, vychovalo kováe! Tím zstal Masaryk po celý život. Poíom teprve prodlává život chudého studenta. Vysplý 5ilou tlesnou, uzrálý rozumem, pevyšuje své studentské okolí, vzdlává se v cizích jazycích a tak rychle proniká k poznání svtové vzdlanosti. Zoceluje nyní svj rozum, chladí ho stále vyšším a vyšším poznáním, vytváze sebe harmonickou osobnost záného citu ovládaného chladným rozumem. Zúroduje svoje ešství a slovanství -kulturou anglosaskou. AngHe a Amerika stávají se mu blízkými, tím spíše, že za svých studií v Lipsku poznal Amerianku si. Ch. Garrigue-ovou, posluchaku tamjší Jconservatoe, která se potom stala družkou jeho života. Myslitelé Anglie a Ameriky odvádli ho od závislosti na myšlení nmeckém, u nás tak obvyklém, proto stále a stále na ony upozoroval stejn, jako na myslitele fran_couzské, abychom tam hledah nové cesty myšlení a ži-
í
vota.
Mladý Masaryk prve, než
se
vnoval
studiu filosofie,
pomýšlel na dráhu diplomatickou, ale ve starém Rakousku chudý, nešlechtický student nesnadno se mohl státi lenem této výluné spolenosti, nad níž ku konci svého života slaví tak okázalé triumfy diplomatické a státnické.
Dokoniv filosofie
studia filosofická, stal se
r.
1879 docentem
na universit vídeské a vnoval zvláštní pozor-
nost sociologii. Z tohoto studia vyrostla kniha: Selbstmord als soziale Massenerscheinung (1881, esky Sebevražda jako hromadný zjev sociální až r. 1904). Tu snaží se vysvtliti stoupající poet sebevražd z moderního života samého. Tato, z nejvýznanjších pro Masaryka knih, psaná duchem hlubokým, opateným všemi potebnými vdomostmi, jest zárove knihou básnické tvrí íantasie, pronikající k prapíinám. »Nejen statistika, ale
Boh. Fišer: T. G. Masaryk
17
nervosa a psychosa moderních Hdí, zavinné životem pedk i vlastními vášnmi, otrávené pseudokuiturou, vUv filosofie, náboženství a zízení státního« to vše tu vyšeteno analysou chladného rozumu, ale zase protepleno nejvyšším soucitem tvrce a ukazovatele nového ži-
A pece práv tato kniha soucitu a lásky všelidské Masarykovým domácím nepátelm pramenem zlobyla
vota.
záští a št\anic. Ped rozeštvaným národem líen Masaryk politickými a novináskými emeslnými štvái jako »filosof sebevraždy«, jako nkdo, kdo k ní svádí. Masaryk nedbal, šel dále svou cestou, pedcházeje vžd^' sedmimíl()\ými kroky své souasníky. Do doby vídeské docentury a prvních let mimo-
by,
ádné r.
profesury na universit pražské,
18^2, náležejí spisy a studie
tismu (1880),
vdy
kam
byl povolán
filosofické:
Poet pravdpodobnosti
a
O hypno-
Hume-ova skep-
djin dle zásad T. H. Buklea (1884), O studiu dl básnických (1884 a 1886), Slovanské studie Základové konkrétné logiky (1885-), se (1883), Blaise Pascal (1883), Theorie
(1889).
Píchod Masarykv do Prahy zpsobil v
našich
pom-
duch prve, než zarech hotovou revoluci. Jeho al ešiti domácí problémy se svtového hlediska, jež na každém kroku se mu naskytovaly, rozhlédl se bedliv po našem život, v nmž vládl nasládlý, idyllický klid. iniciativní
Odkaz minulosti stával nedotknutelným, takže ani vdecká pravda neodvažovala se proti nmu vystoupiti. Toho Masaryk nesnesl, nebo pravda byla mu nade vše, a poádek v hlavách požadavkem, který pedevším kladl niládeži na srdce. Proto zaal jménem vdecké pravdy dlat poádek. R. 1884 (až 1893) zaal vydávati kritický asopis vdecký A t h e n e u m, jehož pokraovatelem od r. 1894 jest Naše Doba. V Atheneu soustedil nejlepší naše vdecké síly, které pod jeho vedením šly bezohledn za pravdou, kácely lživé modly, by byly národu
—
18
Boh. Fišer: T. G. iMasaryk
sebe dražší. Zde byl Masarykem zahájen a staten veden boj o národní palladium rukopisy Zelenohorský a Královédvorský.
—
»Talent, vdní, rozhled a odvaha pedurily Masaryka za vdce«, který se osvdil. Sám pispl k boji dležitými píspvky esthetickým a sociologickým (»Píspvky k esthetickému rozboru R. K. a Z. v Atheneu IlI. 275 98 a Skizze einer soziologischen Analyse der sogen. G. u. K. M. v as. Archiv fiir slav. Philol. X. 54.), které samy o sob jsou duchaplnými a vysoce cennými dokumenty. Nejvtší zásluhy ovšem v tomto boji získal si Masaryk tím, že svou bystrostí, duchapítomnosti a odvahou kryl všechny spolubojovníky proti terroru novinami roz-
—
ml
tak hluveejnosti. Málokdy spor vdecký boký ohlas ve spolenosti národní, vášn rozvíeny do nemožnosti, zrádcování, špinní, klatby sypaly se na hla-
vášnné
vy obrazoborc a jich vdce. Masaryk zstal po vítzném boji rukopisném dlouho v národní klatb, ale na druhé stran získal oddané pátele, zejména mezi studenty, pod jeho pelivou a stízlivou ochranou rostU nejvýznamnjší lidé dneška. Masaryk uil stízlivosti, kritice a sebekritice, zavedl smry realistické v literatue, kritice a na konec i v politice. Odtud vyrostl v naší literatue realistický smr a ve veejném život realiz nichž
stická (Udová) strana politická.
Masaryk snažil se dáti našemu životu veejnému pevný myšlenkový základ a hledal pro prameny hluboko v našich djinách. Tyto zkoumal s vyšších hledisk svtových a poznal, že vrcholem národního života eského eská reformace. Tato na venek sice byla utlubyla mena habsburskou a ímskokatolickou protireformací, ale pes všechno utrpení a staletý útisk naše národní probuzení navázalo na Husa, husitství a eskobratrství. Z této nejslavnjší doby národa buditelé penášejí vdonevdom jejího ducha, budí ho v duších a srdcích i
—
m
19
Boh. Fišer: T. G. Masaryk
eského
My v uvdomle lidu.
pítomnosti
máme
býti jich
pokrao-
ideami humanitními. vateh a Tak navazuje Masaryk na minulost a staví program do budoucnosti. dovršiti jich dílo
Tuto eskou myšlenkovou základnu najdeme v písných, hluboce vdeckých knihách Masarykových: eské Janu Husovi otázce (1895), Naší nynjší krisi (1895), (1896), Karlu Havlíkovi (1896), Palackého idei eského národa (1898). Ty všechny jsou plodem Masarykova úsilí život na pevný ideový základ, postaviti eské myšlení pozvednouti ho na vyšší stupe svtové vzdlanosti. Masarj^k své theorie nejen staví, ale uvádí je v praktický život a jeho kulturn-politická praxe dosahuje stejného významu a velikosti. Vie, co zmítalo naším veejným životem, doznalo u nho ohlasu, ke všemu zaujal stanovisko v drobných vtších láncích a brožurách na p. otázka náboženská, alkoholism, osmihodinná pracovní doba a ada jiných problém moderního života. Jeho zasáhnutí bylo vždy úinné a dávalo otázkám uritý smr. i
i
Masaryk jest vdecký pracovník nejen na užším poli národním, nýbrž uchvacují ho též problémy svtové, obírá se nejradji sociologií, snaže se vybudovati svým zpsobem a vlastním myšlením soustavu této mladé vdy. Z této velké vdecké práce známa jest jenom ást, soustedná v knize svtového významu, v Otázce sociální (1898). Hluboký rozbor otázky sociální a její chybných pedpoklad, vzbudil neobyejnou pozornost, takže na p. byla nabídnuta Masarykovi profesura sociologie na universit v Brusselu. Na štstí pro národ Masaryk tehdy nepijal a odhodlal se pracovati dále pro malý národ, aby ho postavil mezi velké jako lena rovnocenného.
Cím
—
byl Masaryk svému národu myslitelem, uitelem a politikem. Všechno to plynulo jedno z druhého a tžko jedno od druhého odmysliti. Oficielní byl Ma-
vd
Boh. Fišer: T. G. Masaryk
^^
saiyÁ málo filosofem, pokud se tím myslí budovatel myšlenkové soustavy do podrobná propracované a uhlazené. A pece práv filosofické myšlení naše oplodnil nesmírné. Odvracel od myšlení nmeckého, uvedl k nám Francouze Comte-a, myslitele anglické a americké. Sám poznav, že národu není tak teba uené soustavy, jako spíše zbudovati a prohloubiti základy našeho života, jednotlivnárodního celku, pracoval po celý život na »filosofii malého národa «, která by mu pomohla na místo na slunci. To vyžado\'alo pemnu, pevýchovu národního myšlení. Tato myšlenka pevýchovy jest základem každého Masarykova lánku, brožury, knihy. Vytvoiti ádného lovka uvdomlého echa poctivého Slovana, ovšem bez sentimentálních frásí, bez bití v prsa, bez prapor, bez planého nadšení, za to však plodné, inorodé vle, jasného rozumu vidoucího a rozeznávajícílio dobro zlo.
c
i
—
—
i
Uí nás rozumem budovati si pevný názor na svt na podklad pokrok vdy, pi tom však cit a vle, jako mocní initelé každé lidské bytosti, musí dojíti uspokojení.. vli uspokojovalo díve zjevené náboženství, které však nyní \'decky školený rozum odmítá a je teba pemýšlet o náhrad. Masaryk uí, jak pronikati za hranice rozumového poznání citem, z nhož vyrstá víra ne ve zjevení, ale ve vlastní citové poznání. Tedy nová víra, kterou si tvoí každý lovk sám. Jaká z toho plynou pravidla pro život. Ne ta vnost posmrtná je uruje, ale Cit a
vnost se
má
života.
zaíditi
život jest lánkem vnosti a proto sub specie aeterni, pod zorným úhlem
Každý
—
vnosti. Jednej
tak,
jakoby na
T patila vnost. Cílem
lovka
jest »milovati bližního jako sebe sama, své štstí vidti v blahu jiných a prací o blaho všech vyplovati
svj
život.
>^Uskute()vati ideál humanity a dsledky mra\'ního zákona 's to jest Masarykova filosofie a takový jest jeho osobní život. Snaží se pedevším vystavti vlastní osob-
Boh. Fišer: T. G. Masaryk
21
svou pitažlivostí strhuje jiné k následování. Vypracoval své lidství silou rozumu a proteplil je vroucím citem, o totéž se snažil \e svém okolí a ve svém národ. Dal nejen základ, ale píklad pro naši pevýcho\'u v souvislosti s tím, co velikého kdys v národ žilo a ím národ zavázal si k vdnosti celý svt. nost, která
i
K pevýchov národa
nad Masaryka vychovatele trplivjšího a dslednjšího. Uil národ myslet moderneb>'l()
svtovým zpsobem,
sjednocovat se za cílem všenárodním, pracovat pro všechny, aby nebylo v národ žebrák li, neduživcu, degenerovaných. Varuje národ ped pitím jako zlem sociálním, nebo »národ pijan jest národem žebrákú« a jen stídmý lovk bude pánem sebe a obhájí svou svobodu. « Masarykovo iisilí o výchovu mravní vede k istot pohlavní, rodinné a spoleenské. Pro veejný život zhušuje vše ve slova »n e b á t s e a n ek r á s t« jako nco samozejmého. Nekrást není ovšem ješt obanská ctnost, jest to první pedpoklad, z nhož tepr\ e obanské ctnosti rostou a tyto podmiují nezištnou práci veejnou. Masaryk po celý život pracoval pro národ nezištn- a dával ze svého, kde mohl. Jeho život jest práce stálá, vytrvalá, osobn jest skromný, beznároný v pravd demokratický lovk. Proto se stal velkýir. nejen svému národu, ale Slovanm vbec, nebo tyto miluje zanícen a vele, tebaže zná slovanské chyby. Masaryka hntlo, že se Slované seznamují pomocí nminy a nmecké literatury. Proto burcoval slovanské sebevdomí a hlásal m^'šlenku vzájemného poznání pvodními jazyky a literaturami. Tyto pedevším uil poznávat, šíit, co \' nich dobrého, shledávat píbuzné prvky a zvláštnosti, v\'šctovat jádro slovanského ducha. ním,
i
Masarykovi neimponoval žádný panslavism nebo neorzných formách projevovaly, chtl reální poznání národ slovanských a on to byl, který k nám uvedl ruskou literaturu. Ve svých studiích O
slavism, jak se u nás v
22
Bolí. Fišer: T. G.
Masaryk
Kirjevském nastiuje program slovanské 'vzájemnosti a pedevším v proslulé studii o Dostojevském (1892), kterou byla zahájena Ottova Ruská knihovna, reviduje náš slovanský program. Otázce polské vnuje lánek
r.
1891.
Práce Masarykovy o Slovanech prokázaly jim znamenité služby budíce pozornost evropské veejnosti. Svou úinnou lásku k Slovanm prokázal Masaryk svým vystoupením na ochranu Jihoslovan, když v procesu záhebském prodejná rakouská a maarská justice chtla postavit 59 šibenic pro nevinné Jihoslovany, stejn v procesu Friedjungov vystoupil na ochranu cti Jihoslovan. Tehdy celá Evropa naslouchala a obdivovala se Masarykovi.
Masaryk však prokazoval služby národm slovanským ve smyslu jich národního probuzení a sjednocení. Vyslovenskou, srbochovával nejen mládež eskou, ale
i
i
chorvatskou, slovinskou a ukrajinskou. Jeho vlivem a uením ustal vysilující zápas Chorvat a Srb a oba kmenové téhož jazyka se domluviU k spolenému boji za svou národní svébytnost. Naši soukmenovci Slováci vli-
vem Masarykovým poali
si
uvdomovati historickou, Ukras echy. Slovinci
jazykovou souvislost jinci ctí v Masarykovi svého uitele a buditele a Srbové z bývalého království ho stejn ctí jako obdivují. Z této úsilné práce rostla pravá reálná slovanská vzájemnost, opak to onoho slovanského krasoenní, jak do dnes se u nás ješt vyhlašuje za slovanskou lásku. Masaryk byl nám uitelem v politice. Tuto rozlišil pesn od politikaení. Politika, jako vše ostatní, musí národní
míti
i
i
vdecké
základy,
vda
teba že v praxi
jest
také
umním.
musí í^výšiti naši politickou úrove. Politické diletantství, bez vzdlání, bez politických vdomostí, žijící jen z kiklounství a demagogie, bylo Masaryko\i vždy z duše protivné. Bojoval s ním po celý život
Politická
23
Boh. Fišer: T. G. Masaryk
a ukazoval naše
neúspchy na vídeské
pd,
jako
d-
onoho poHtikaení. Boj vedl
sledek onoho diletantství, tomu v »Case« a »Naší Dob« a organisoval politickou stranu pokrokovou (realistickou), jejíž píslušníci mli ozdravovati eskou politiku pedevším v obcích a proti
spolcích. Zdravá, istá lost a kulturní rozvoj,
samospráva, hospodáská vysp-
to
byl nejbližší
gramu strany Masarykovy. S poHtickou inností Masarykovou
cíl
politického pro-
souvisí jeho nebo-
jácné vystoupení r. 1899 v procesu polenském. VUvem vídeského antisemitismu, ped nímž se tásla vídeská vláda, rozšíila se povra o rituální vražd, pro niž v
Kutné
Hoe
stoupil
Masaryk
byl odsouzen Hilsner.
Tehdy odvážn vy-
proti rituálnosti vraždy. Nešlo o Hilsne-
pove.
Pracoval na základ porotního materiálu, vdecké literatury, pomáhali mu pátelé i nkolik universit nmeckých a výsledek byla malá knížka o vražd polenské, kterou Masaryk prohlásil za vdeckou práci práv jako jiné své knihy. Vášn davu znovu byly umle poboueny proti Masarykovi, byl kaceován, nenávidn, antisemitské živly vnikly do. university, perušily jeho pednášky a dokonce pi odchodu byl udeen, za svj smysl pro pravdu, právo a spravedlnost. Mravn ovšem tento proces Masaryk vyhrál. ra, ale o
pravdu
proti
dv
Poslední šestiletí ped válkou vstoupil znovu Masaryk do aktivní politiky byv zvolen poslancem do rady íšské za moravské Valašsko. Boj o mandát byl prudký, zejména klcrikálové napjali všecky síly. Jeho volební se nkdy prom.ovaly v pednášky (na p. O náboženství), pi nichž se poslucham všech stran tajil dech. Boj volební, jak ho vedli klerikálové, byl hnusný, nebo vytáhli kde jakou špínu a bahno,- jež na Masaryka byly kdy vrženy; v boji o rukopisy, v procesu polenském, proti katechetm, které M. obvinil jako špiony rakouské vlády, vydáno proti nmu nové desatero pro
ei
24
Boh. Fišer: T. G. Masaryk
vící, kteí ho nemohou voHt, krátce vše, co nejhoršího Marn. Masaryk byl zvolen.
klerikálové dovedou.
Jako poslanec ml píležitost zachránit 59 jihoslovanských život a est jihoslovanského národa, ve výše zmínných procesech záhebském a Friedjungov. Nedávno zemelý Denis napsal o tch procesech slova památná: »V poslední dob znovu dobyl Masaryk vládu nad dušemi v procesu záhebském. Sám nebo skoro sám dovedl stejn- obratným jako. stateným pátráním rozmetati strojené dvody soudc a omezených diplomat. Tehdy jeho zásluhou malý národ eský stál veliký a vznešený ped celým svtem. Bylo vidti, že rod Husv, Komenských, Palackých a Havlíkv dosud nevymel.« Velká to, spravedUvá slova, která dojímala tím hloubji, ím více tehdy klerikální tisk ve službách habsburských tento in Masa-
rykv
Ovoce práce Masarykovy dozrálo za
snižoval.
nebo ona dávno odhalovala niemnou Rakouska a otvírala eskému národu dvee do celého svta. Masaryk byl v cizin ctn a vážen více než doma. R. 1902 konal Masaryk velkou cestu do Amesvtové
války,
prohnilost
kde na universitách a veejnosti pednášel, zejména »o problému malého národa«, zde také poctn estným doktorátem universit amerických. riky,
Životní láskou Masarykovou bylo Rusko a Rusové. Znal ho a zná tak dobe, jako nikdo u nás v národ a málokdo na svt. Býval v Rusku, poznal zemi a lid, duchovní pedstavitele Ruska, za to ve vládních kruzích carskýcli obh'ben nebyl. Byl dvakráte hostem u Tolstoje. i
Kdysi prohlížel
ves i okolí Jasné Poljany, nalezl ve vsi rozbitý most, v chalupách neistotu a bídu. Rozhovedl velkého reformátora, aby se podíval z blízka na své okolí. Tolstoj rád vzpomínal na tohoto »západního si
en
uence «. Masaryk nemiluje na piano a plodem této jeho lásky jest velká kniha »R u s k o a E v rop a«. Vyšla ped vál-
Boh. Fišer: T. G. Masaryk
nmecky
koLi
ve dvou
dílech
25
(esky dosud
2 ásti u
Laichtra). Tato kniha vzbudila pozornost celé Evropy, nebo otvírala nové, široké okno do Ruska. Na histori-
ckých základech zjišuje se tu psobení dvou svt, západu a východu, kriticky se rozebírá ruská literatura a duchovní proudy, vedoucím duchm vnovány celé ásti, Rozbor a portréty jednotlivých osobností, zejména Dosiojevského, jsou tak jedinené, že jim kritikou vzdána jednomyslná úcta. Za svého pobytu v Rusku revoluním
ml
Masaryk
svdil
své
zrevidovati
píležitost
závry, pe-
opráMinosti a sotva by dnes je napsal jinak. Proto kniha Masarykova bude pro výklad nynjšího rozvráceného Ruska pramenem a vdcem nejbezpenjším. Touto knihou, krátce ped válkou, znovu uprase o jich
i
vil
Masar>'k cestu do s\'ta.
si
\'
Masarykov život logický vývoj, není
jest
i
názorech není skok, všude
pelom
i
když methody boje
mní. Masarykova innost za války jest jen logickým dsledkem jeho innosti pedválené. Donucen
politického se
rakouským šlendriánem, jeho bezmeznou hloupostí a krutostí, šel do svta dlat proti nmu revoluci. Pipraviv innost domácích hledal
si
lidí,
opustil
vše, co
ml
rád,
vy-
pomocníky v Denisovi a Skotu Viatorovi, na-
svj apoštolát. Nikdo jiný z žijících Cech nemohl posláním »osvobodit malý, potlaený národ«, nebo nikdo nebyl k tomu tak pipraven jako Masaryk. Doma proslulý dokonatel národního probuzení, mezi Slovany vážený uitel a buditel, svtem ctný myslitel, politik, kritik, apoštol humanity a práva, znalec otázek stedoevropských pichází do ciziny pouit ji, že doma potlaený národ nemže dlat revoluci, aby rozbil Rakousko, pouit musí Evropu o postavení malých národ v Rakousko-Uhersku, uspokojit ji pašsivitou a nadjí v revoluci, kterou on chce \ >'tvoit. Jen tomuto .lovku za šastné chvíle svtové mohlo se podaiti osvobození stoupil
jíti
s
26
Boh. Fišer: T. G. Masaryk
Polák, Rus, Jihoslovan, Rustejn nezištn pracoval. Masaryk vynesl na svtové forum ideu sebeurení malých národ, za niž Wilson vedl Ameriku do svtové války. Masarykovi se podailo dokázati svtu, že rozbití shnilé íše R.-U. jest konenou spravedlností, inem práva. Vykotlaný vlastního národa a s ním
mun,
pro
nž
kmen nesml déle brániti vzrstu mlází, deroucího se vší silou zúrodnné zem k slunci. Úžasné dílo Masarykovo se podailo, svt byl hotov vykonati spravedlnost. Málo slovy se to ekne, ale kdo si uvdomí, jaká obrovská nadlidská práce to byla, než se k tomu dosplo. Bylo nutno vybudovati v cizin tisk pro krajany i cizince, zíditi všude agentury, které by hned rušily každý nám nepátelský vUv. Bylo teba udržovati stálé »podzemní« spojení s domácí naší politikou, frontami a neutrální cizinou. V cizin se organisovaly dobrovolné legie našeho vojska. Ty bylo nutno vybudovat v ádné, samostatné zahraniní armády, jež by nezdolnou kázní a stateností, skvlými iny vojenskými vynutily si uznání ciziny, pijetí jich za spolubojovníky a spojence. Masaryk byl hlavou i srdcem celého odboje, v 65 letech mladý a pružný objíždl celou zemkouli, všude organisoval,
enil, psal a vyjednával. Nadchl a strhl silou svého ducha všechny své spolupracovníky, získal srdce zahraniních voják, která k nmu pilnula neomezenou d-
vrou
a láskou,
všem
dal ideu, pro niž bylo nutno bojo-
do všech srdcí hrdinského ducha bojovník Žižkových. Jen tak mohla vyrsti ona slavná sibiská armáda, která naplnila sxét slávou eského jména svou sibiskou anabasí. Byl to kováský duch Masarykv, který ve své výhni zkoval tuto armádu. vat, vlil
do vlasti jako vítz nad Habsburky, jako osvoboditel národa z tistaletého" jha. Národ opojený 28. íjnem, kdy spadly s nho zpuchelé okovy, nesl na svých osvobozených dlaních svá srdce vstíc nejvt-
Masaryk
vrátil se
Dv
27
písn
šímu ze svých synu. S jásotem a slávou nevídanou uvedl ho do starobylého sídla král eských, aby odevzdal mu vládu nad sebou. Kdo dnes, kdy národ zvykl trochu nebývalé svobod a asto s ní hazarduje, si vzpomene onoho prostého, velého zanícení, kdo dnes, kdy znovu se probudil eský jed závisti, uražené ješitnosti, si uvdomí, jaký ohromný úvr máme uložený v proslulosti Masarykov v cizin? Jist ne ti, kteí se tlaí do pítmí, aby odtud vystikovali jed do národa, jist ne ti, kdo pomáhají jakkoli »podzemním ervm« rozhlodávati základy tohoto státu, který nestavli. Masarykovi má dnes každý z nás jednu povinnost zachovati a k rozkvetu pivésti tuto drahou republiku, kterou nám on svou prací a utrpením a legionái svou krví daroval. Bez nho a jeho pomocník, státník i voják, nebylo by eskoslovenské republiky a historik té podivuhodné naší »pracovní revoluce« prokáže jednou, že štstím byjo pro nás, že práv Masaryk mohl jíti a šel do ciziny a že zhlouplé Rakousko utišilo tak mnohou rozpálenou hlavu, která by. v cizin nedovedla pro nás mnoho udlat. První léta republiky pouíte nás o mnohém .
—
Vi
a
pravém svtle. ukazuje Masaryk dále?! Zase k pevýchov k republice. Zniit starého lovka, vytvoit v sob nového, odvrhnouti od sebe stedovk, který v tak mnohém z nás ješt trí v rzných povrách. V slunení zái vypstiti zdravý prostý rozum, zušlechtiti srdce, zoceliti vli nehledati vnost po smrti ale zde v tomto život praco\at a žít pod zorným úhlem vnosti. a ukázala leccos v
—
A kam
—
—
—
Oblíbená píse Masarykova. *)Tee í:Nehal
voda, tee. cez Veleckv tnaiír. si ma, nehal starodávnv fraiír.:!
') Nápv této slovácké .x)ísniokv modloslui:ebník u A. Píši v Brn.
vydán
v
Písnikách
^8
Z Masarykových projev zahraniních Nehal
[o
ty
ma,
si
nehal. dobré ty v^ieš nosí do našeho domu.]
ei
komu.
Do našeho domu, pod naše okénka: [o som sa naplakal, sivá holubienka.l Vra sa, milý, vra sa od iKysuckej vody! [odniesors mi klúik od mojej svobody!]
Skr
"
sa Stará Túra [slobodnka moia a Už sa Stará Túra v [slobodnka moia a
Tatíku
v koleko sa
obrátí,
nenavrátí.!
koleko obracá: se
nenavracáíl
starý náš
i í:Tatíku starý náš, šedivou hlavu máš:] [:dobre je tu ještéí s námi, dokud ty jsi mezi námi tatíku starý náš'!:]
.
.
.*)
^aJ>'é^ /víUa/^^
^vmíuj^
^y^^A^ -vx-L-^ t^
g/>
^/ W^ ?Í^'l "^o^^ ^H^^ r-^^ '^
())r^^ /r^^M
*
i
/9^^^
irfiX^
Z Masarykových projev zahraniních. malého národa. »Národnostní princip vyžaduie rovnoprávnost. To znamená, že národní individualita malých náro musí býti uznána vedle individualitv náMalí národové isou »analoícií« k tak narod velikých ;zývanému »malému lovku«, jest zásluhou socialismu, že vypoa práv pro nho bojoval pro tohoto malého lovka meziv stejn bží rovnoprávnost. A sociální již litickou a národním právu a politice o uznání »malých« národ. (echoslovák 111. z 3. VL 1917.)
Prcbiem
íiárodní
.
.
.
—
—
i
i
O pomru
našich k ruské revoluci. >Chci íci iasn a urit, nemíchati se do ruskýcli pomru. Ne že bychom ne^ympatisovali, ne že bychom nemli radost z revoluce a deTTickracie, ovšem z revoluce poádku a práce. Ale my nejsme k tomu povoláni míchat se do ruských pomr. Zejmiia bychom nemohli pipustiti, aby se našeho vojska snad užívalo
tomu, dlat njaký poádek. To íí^e v Petrohrad IS. Vlil. 1917.)
k
*)
Píse
tuto
lze
ion, vyjadující dnes
a
si
Rusové vyídí sami
zpívati pi veerech, pípadn pomr národa
pro její k M.
srdený
z Masarykových projev zahraniních
29
O Rakousku
a Habsburcích. »M.v jsme sútovali s dynana dobro Císa Fr. Jos. slavnostn slíbil, že uznává naše právo a že dá se korunovat. Avšak svému slavnostnímu slibu nedostál. Nový císa nám už také slibuje korunovaci, ale já mu nevím a nikdo mu véit nebude. Jen vzpomete, jak tato válka byla vyhlášena urážlistií
1
vým
pro
zpsobem. Vy
nás
víte,
že
r.
1914
p*arlament
byl
rozpuštn a císa neporadil se o tom, co zamýšlí, ani s jedním eským politikem, že chce Srbsku a tím Rusku vypo-
vdt
To bylo ist
válku.
On se radil vdcem, ani
absolutistické vyhlášení války. ale ani s jedním eským eským politikem. Válka byla práv
s
ostatn.mi
s
jedním
politiky,
protislovanská, protieská. Bez nich a proti nim
byla vyhlášena. A bhem válk\ vedoucí lidé všech stran byli pozavíráni jeden po druhém, naše listy, které nechtly být orgánem policie, byly zakázány! Habsburkové si vedli jako Tatai v eských a slovanských zemích: Popraveno bylo na 60.000 lidí. To nikdo z násnesmí zapomenouti! Tyto tisíce život našich nejlepších lidí v Cechách a v zemích eských, tyto obti nezapomene nikdo. Krev prolitá Habsburky volá o pomstu a vy pomstíte k vo]e a spravedlivým hnvem ^zniíte Rakousko! jákm v Rusku v Borispolu 25. Vil. 1917.) všicliui
(e
je oríjanisací spolenosti, spoívající na prá v ní není lidí a tíd vykoisfujících práci druhých; demokrat. cký .stát je bez militarismu, bez tajné diploma-cie. vnjší podléhá posudku a správ parlamenpolitika vnitní tu. Demokracie, bylo eeno, je diskussí: lid ídí se již ar.^^umenty, tie libovlí a násilím: demokracie di\es není možn.i bez vdy. demokracie je or:j:an:sací pokroku V€ všech obo\ rech lidské innosti. (Nová Evropa, 209.)
Demokracie
ci;
i
^
»Národnostní princip jeví
se
jako
zvláštní
a
velmi
siln>
mateštin a celému bytu lidí, mluvících stejným nebo velmi píbuzným jazykem, a k pd, na nížcit,
jako
láska
k
a není to pouze lás-ka, vznikající z pirozenýbrž je to láska \íce mén uvdomlá, také národové mají svj kulturm' a politický program idea vypracovaný spolenou historií a na\zájem spravující tuto historii: je to moderní vlastenectví v tomto širokém a komplikovaném smyslu.* (Nová Hvropa 678.) tito
né!io
lidé
bydlí:
zvyku,
—
z projev presidentových
-30
Prcblem malých národ a stát je týž jako problém tak malého lovka: o to bží, aby lovcká hodnota, lovcká individualita byla uznána bez zetele k hmotným rozzv.
dílm
velikosti.
hnutí
humanitního,
mže
—
To
smysl a jádro toho velikého charakterisuje novou dobu a jež se jeví v socialismu, demokratismu a nacionalismu. Moderní humanitism uznává práva slabého; vždy v tom je smysl všeho úsilí o pokrok a uznání dstojnosti lidské; silný si vždy posám ochrana slabších a slabých, ochrana malých jednotlivc, korporací a tíd, národu a stát, tof úkol nové je
vlastní
jež
dob5^ (Nová. Evropa
89.)
Mezi národností a mezinárodností není protivy, naopak shoda; národové jsou pirozenými orgány lovenstva. lovenstvo není nco nadnárodního, ono je organisací jednotlivýoh národ. Jestliže tedy jednotliví národové usilují o samostatnost a snaží se rozbít státy, v nichž doposud bylí, tož to není boj proti mezinárodností á lidstvu, nýbrž boj proti utlaovatelm. (Nová Evropa. 91.) Samostatnost eskoslovenského státu je požadavkem politické spravedlnosti; svým zempisným položením uprosted Evropy a svým odvkým bojem proti nmeckému náporu na východ eský a slovenský národ je protinmeckým pedvojem všech národ ve východní Evrop. Jestliže by eskosloa spojených s Nmci venský národ zstal v podruí As:;at (Maaru, Turk), anebo dO'konce padl, pangermánská Centrální Evropa a její další politické následky budou uskuteniny. eskoslovenská otázka je otázkou svtovou a je otázkou práv této války, svobodné Cechy anebo reakní Rakousko, svobodný eskoslovenský národ anebo degeneroto je pro Evropu a Ameriku, pro myvaní Habsburkové slící Evropu a Amerku volba. (Nová Evrooa 176—7.)
Nmc
—
Z projev presidentových. Slováci nemohli isme v tomto svtovém museli jsme se rozhodnouti proti Rakoiisko-Uhersku a Nmecku, a museli jsme vystoupit, nebo celá naše historie, jej- obsah a smysl vede nás k mocnostem demokratickým. Vybudování našeho státu a jeho udržení proti nmeckému náporu na východ, naše reformace a její ideály,
»My Cechové
boji
stát
stranou:
a
z projev presidento\Tch
31
naše
utrpení protireformaního násilí, zpsobené Habsburky, zneužívajícími náboženství pro své nízké hmotné cíle a naše probuzení, vedené ideou humanity a vyplývající z ní de-
—
mokracie
se západem XII. 1918.)
»Ale
osud
našeho národa pímo logicky jest spiat moderní demokracií.* (I. iposelství 22.
jeho
a
lovk
všichni, že
a národ nežijí chlebem; uvdomili jsme si potebujeme pevychování. Starost o školu a vše-
cek duševní život vyžaduje nejintensivnjší pée Nezdravé rakušáctví musí býti dkladn pekonáno, opravdová pevýchova nestaí k odstranní vnjšnosti .
.
.
.
.
.
pekotnosti, máme asu dosti, nemusíme mít všechno najednou. Zaneme s nejnutnjším a s tím, co umožní a usnadní vývoi další, vývoj organický. (I. poselství
Vyvarujme
z
22.
XII.
se
1918.1
revoluci. »Naše revoluce mla zvláštní ráz. Za spoívala v promyšlené a pilné propagand a diplomatické práci: vedle toho sorganisovali jsme armádu a pipoj:li se k válícím spojencm, od ntchž jsme byli uznáni za pravidelnou válenou moc. Doma se pracovalo s naší strany bez krveprolití, tebaže habsburské Rakousko brutáln naše lidi všelo, stílelo a všemožn potlaovalo. Je to ji-
O
naší
hranicí
—
revoluce po výtce pracovní a práv st, zvláštní revoluce tím v nejlepším slova smyslu demokratická: a tato revoluce zajistila nám vítzství. Vítzství veliké! (II. poselství z 28. X. 1919.) Socialisace pedpokládá veejnou kontrolu všeho hospodaení. Tak, jak se žádá státní rozpoet, stejn musí se žádat veejný rozpoet všech podnik a závod ve stát, rozpoet výroby, rozpoet všech poteb. Bez znalosti všech hospodáských sil, be
zahájit
úspšnou
socialisaci.
Socialžsace dále není možná, jestliže massy pracujícího lidu, jestliže déinictvo se nenauí pochopit celý proces výroby a distribuce. Nestailo by tak zv. buržoasi! diktaturou k soblahodárným, a to necialisaci pinutit: žádné násilí není hospodáskéni a soplatí pouze o násilí politickém, nýbrž o to, aby déinictvo pouze také nebží socialisaci ciálním. Pi i
se
súastnib vedení závod ... pi hospodáské
a
sociální
Z projev presidentových
32
reform
tak pronikavé nebží jen o spolusprávu nebo pezávodu zavedených, nýbrž o vytvoení, zavedení závodu nových, neb alespo o zdokonalování a úelnou pe-
vzetí
mnu
závod a celé hospodáské poselství z 28. X. 1919.)
C
praxe
a
Grganis'.xe.«
(11.
bolševismu. »Prožil jsem bclševickcu revoluci na Rupozoroval jsem ji velmi z blízka a pozoroval jsem ii s nejvtším zájmem a smím íci, 'docela objektivn, Lenin prohlašuje svj komun?stický progrram za pravý marxismus. Avšak Lenin se mýlí. Marx prodlal nkolik stadií svého socialistického vývoje; jist teba rozlišovat marxismus dvomarxismus revoluního roku 1848., tkomunistického projí. Je ,iíramu, a prvního svazku »Kapitálu«; ale ve svém druhém stadiu Marx vzdal se již revclunosti svého mládí a pijal stanovisko evoluní, až konené Engels krátce ped svoii smrtí této revolunosti se úpln vzdal a výslovn. Lenin a jeho stoupenci dovolávají se tudíž kterého se marxismu, Marx a Engels sami pozdji vzdali. Leninovský bolševism je skuten mnohem více revoluním anarchismem, po pípasyndikalismem než socialismem. ,
sku;
d
Marx oekával od koneného pevratu
a od diktatury prostadium nejen vývoje hospodáského, nýbrž kulturního. Avšak Lenin a jeho stoupenci representují hospodáský a kulturní primitivismus ruského negramotného muži.xa. Lenin prohešil se proti zákonu dlby práce, nepochcpil, že vytvoení nové spolenosti vyžaduje nové odborníky politické, hospodáské a sociální. Ve svých eech Lenin velmi asto pipouští, že on a jeho stoupenci dlali chyletariátu
vyšší
i
by a tisíce
že se chybami uili; jenže ty chyby lidských život marn utracených.
znamenaly
tisíce
a
U nás bolševismus by byl neorganický. Bylo by nesprávné penášet k nám programy a methody ruské, vzniklé ze zvláštních a docela abnormálních pomr- naše dlnictvo má vyšší vzdlání, má jiné zkušenosti a úkoly než dlnictvo ruské a proto nem.že napodobit vzor ruský. Ale pokládám bolševistický komunism zásadn za nemožný. Bolševism
mami a 1919.)
"
celou
musí býti pí^litickou
pekonán mravn, výchovou.
(11.
sociálními reforposelství z 2n. X.
x^
z projev presidentových
O
odluce církve a státu.
33
»Práv Rakousko-Uhersko musí
nám
býti odstrašujícím píkladem spojení státii_ a církve! Rakousko-Uhersko a jeho dynastie 'zneužívali církve politicky a práv odtud pošel úpadek, nejen politický, ale i mravní. A tato ^ušenost s Rakouskem. a rozhled po novodobých demokratických státech, v nichž všude rozluka církve od státu
mné, pobídkou, abych rozluku našeho nového církve pokládal za nutnou, a sice v zájmu nejen státu, nýbrž i náboženství a mravnosti. (List olomouckému íiastala,
jest
státu
a
arcib,
Skrbenskcmu z
2.
XI. 1919.)
jsem humanitní program naplným pesvdením. Hlásím se k tomu programu po všech hrzách této války. Program hubýt opravdu lovkem. Promanitní jest ideálem mravním víru, dále že lovenstvo není pouznamená humanitní gram hou abstrakcí, nýbrž skuteností. Palackého »svtová x:entralisace« se uskuteuje. A pravdu ml Dostojevský. když dokazoval, že národové a jednotlivci mají touhu po všelidskosti, že každý národ má touhu rozšíit
Humanitní program.
»Prijal
šich buditel už dávno a s
—
spolehranice a pipojit se k celku enstva. Pracovat pro lidstvo neznamená tkat fantasticky po celém svt, nýbrž ukládá povinnost každému z nás pracovat pro svj národ a pro tu docela uritou ást národa, se kterou jsme ve spojení, a které svým jednáním mžeme prospt nebo škodit. Pojem a zásada moderní národnosti se vyvíjely Eárove s pojmem a zásadou mezinárodnosti. Humanitní program není programem njakého slabošského
se nad své národní
—
práv láska k bližpacifismu a neenergické ústupnosti nímu, k národu a lidstvu ukládá každému se bránit co nejenergitji, odpírat všemu zlému dsledn všude a vždy a ve všem.
(Odpov
peds. Tomáškovi
z
7.
III.
1920.)
O
revoluních vidinách u nás. »Vysvtluji si válkou a její anarchií, že jako jinde, také u nás mnozí se kochají plány njaké zázrané revoluce. Sám jsem se revoluce úastnil a ji ale tato revoluce byla pipravena generacemi, pipravena dlouhou politickou výchovou. Ani na chvíli jsem nezapomnl, že po revoluním nadšení lidé se, vrátí ve své staré koleje, lovk pece jen je bytostí zvykovou. Pozoroval jserii lidi za války ve všech zemích, za všech okolností, pozoruji
vedl,
34
S.
K N eumann: Pozdrav
T, G, Masarykovi
zde doma a vidím, jak nesnadno ie lidem pekonat staré názory a zvyky a jak tžko je jim dorstat na výši tch požakteré sami s nadšením pijímají a hlásají. jediný zdroj veškeré státní moci. Ana» ale jednotU** vec nesmí se schovávat za lid a masu. 2ádné historicky významnjší hnutí nestalo se anonymn, vždy byli urití jednot>~ íivci, kteí svou osobní autoritu vedli. (7. IIL 1920.Í
davk, Lid
S.
je
K. Neumann
:
Pozdrav T. G, MasarykovL
Bilym šátkem dnes máváme,. ponvadž mimo kráí lovk spravedlivý. ervenou rži dáváme tomu, jenž národ náš zimomivý vykoupil z poroby, z pítmí a malosti^ že svt se udiven naií dívá jako k zdroji zápalu, jenž rozehívá. ve dnech krutostí. bílý šátek a ervená rže pozdravují hrdinu a muže. prvnímu obanu naší Republiky
vzdáváme
diky.
Bílým šátkem dnes máváme pozdravujíce bílé
svdomí
jehov
ervenou rži dáváme ervenému srdci muže
poctivého, jenž nezatvrdil se, jenž neslevií, když kde kým zrádcován jen psancem' pro istou lásku k spravedlnosti.
Hoela ped
ním,
jako když
kyny v dálce maják
doma
v boui a
tmách
lodí na vlnách, v slabosti
neskloníl nikdy zraku a bdl. línošský do Šedin uchová si zápal, zmužilý, pímý, jen pravdy politiku
kivdy netrpl. Bílým šátkem dnes máváme vstíc elu istému.
byl^
chápal
S. K.
Neumann: Pozdrav
35
Masarykovi
T. G.
ervenou rži dáváme národa synu nade vše vrnému, jenž ve chvíli, kdy temn udeila hodina strašlivých soud, stela, jež se
vyrazil,
rozpálila,
a rodnou opustiv hroudu, šel,
aby spatil a zvítzil. nám k sláv umíral, tak On ted nám k sláv
Jak Hus
žil.
svt
vyvinuv nadlidské úsilí, pro poklad národní drahocennou mosaiku,
Po
pro historii epickou báse novou, v zápolu s mocnostmi egoismu a násilí vyrval jim pro národ nových božích bojovník jako ze skály desku mramorovou svobodu.
—
Bílým šátkem dnes máváme, zrak vdný upírajíce na lodivodu, ervenou rži dáváme nejvtšímu dlníku svého národu, s nímž v ele pjdeme, A jeho pozdravujíce, pozdravujeme
muže
i
a hrdiny,
kteí po boku stáli s ním pracovali a pod ním bojovali, pro jeho, pro svou, a jako páky, kola,
mu
do poslední hodiny,
pro
spolupracujíce, spojovali aby podail se Cin.
V v
nm nm
naši
vc
etzy, trám se,
padli klín
vztyovali,
pozdravujeme eskou v.tev pozdravujeme eskoslovenské
kladli,
Demokracie, legie.
Bílým šátkem dnes máváme, ponvadž mimo kráí lovk spravedlivý. ervenou rži dáváme tomu, jenž vykoupil národ bílá a ervená jest barva bílá a
ervená
jest
barva
zimomivý naše,-
jeho,
spravedlnost a svoboda jest heslo naše, mlékem a krví jest dílo muže velikého. V dob egoism, v hodinách násilí
36
Knihy Masarykovy znamení nám,
dal
abychom
oistili se,
znova vili
vzdorovali tmám;
a
vykonáno, zbývá vykonati, ted zbudovati, svobodných, rovných oban spravedlivý mrav K tomuto cíli nás eským smrem, k svtlu nás prove uskok šerem, bu, Presidente, zdráv! nežli
víc,
na volné
pd dm ve
Knihy Masarykovy.
O
hypnotismu (magnetismu zvíecím). J. Otto 1880. Sebevražda hromadným jevem spoleenským moderní osvty. J.
Laichtr 1904.
Bl. Pascal,
jeho život a
filosofie.
Otto 1883.
Poet pravdpodobnosti a Humova
skepse. Otto 1883. Theorie djin dle zásad T. H. Buklea. Otto 1884. O studiu dl básnických. Otisk z »Lumíra«. Otto 1884. Základové konkrétné logiky, Buršík a Kohout 1865. Otevený list dru J. Kvíalovi. Buršík a Kohout 1886. Píspvky k aesthet. rozboru RKho a RZho. Z Athenea r.,
.
7.
III.
B. a K. 1886.
einer sociologischen Analyse der sog. Griinberger und Koniginhofer Handschrift. (1887.) Slovanské studie I. L. Masaryk v Hustopeí 1889. II. vyd. Buršík a Kohout 1893.
Skizze
eská
otázka. Nákl.
»asu«.
1895.
Naše nynjší krise. »as« 1895. Jan Hus. »as« 1899. Karel Havlíek. Laichtr 1896. Otázka sociální. Laichtr 1898. Hus eskému studentstvu. Pedn. 1899 ak. sp. Jeroným. Palackého idea národa eskélio. Orosman a Svoboda 1912. Mnoh'>ženství a jednoženství. Pedn. 1899 sp. Domovina 1899. Herben Význ?m procesu polenskélio pro povru rltuelní. 1900.
PLEASE
CARDS OR
SLIPS
UNIVERSITY
DB ?191
M38A5 1919 V.f C.l
ROBA
DO NOT REMOVE FROM
THIS
OF TORONTO
POCKET
LIBRARY
Masaryk, Tomáš Masarykovy projevy za války
ei
a
