Kam se podeˇla dobra´ typografie? Pı´smo jako graficke´ zachycenı´ lidske´ rˇecˇi prosˇlo v deˇjina´ch lidske´ kultury mnohatisı´cilety´m vy´vojem. Uzˇ pracˇloveˇk zrˇejmeˇ prˇistoupil ke steˇna´m sve´ jeskyneˇ s klackem cˇi jiny´m na´strojem v ruce a zacˇal cˇma´rat graficke´ znacˇky, ktery´mi vyjadrˇoval sve´ mysˇlenky. Dnes jeho prapra-potomek prˇistupuje k obrazovce pocˇ´ıtacˇe, cha´pe se graficke´ho polohovacı´ho zarˇ´ızenı´, zvane´ho mysˇ, a rovneˇzˇ cˇma´ra´. Bohuzˇel, cˇasto toto cˇma´ra´nı´ nema´ mysˇlenku. V tomto prˇ´ıspeˇvku nebudu rozebı´rat dlouholety´ vy´voj pı´sma, ale zastavı´m se azˇ v historicky pomeˇrneˇ mlade´ dobeˇ, kdy byly objeveny a zacˇaly se pouzˇ´ıvat techniky pro rychlejsˇ´ı rozmnozˇova´nı´ textu˚. Vznika´ ˇremeslo, oznacˇovane´ jako „cˇerne´ umeˇnı´ “. Starˇ´ı tiskarˇi se snazˇili o co nejveˇrneˇjsˇ´ı napodobenı´ vzhledu pu˚vodnı´ch rucˇneˇ psany´ch textu˚. Vytvorˇili si normy, pravidla a dobre´ za´sady. Vznika´ novy´ obor neˇkde na pomezı´ mezi technikou porˇizova´nı´ textu˚ a vy´tvarny´m umeˇnı´m — typografie. Toto slovo by se dalo volneˇ prˇelozˇit jako technologie psanı´. V dobeˇ, kdy Johannes Gensfleisch Gutenberg prˇisˇel se svy´m vyna´lezem knihtisku (cca 1440), zrˇejmeˇ plno ucˇencu˚ narˇ´ıkalo, jaky´ tento vyna´lez zpu˚sobuje obrovsky´ u´padek pı´sma do te´ doby sˇ´ıˇrene´ho pouze rucˇnı´m prˇepisova´nı´m, jak necitliveˇ se v tisˇteˇny´ch textech projevuje technicka´ rozdı´lnost porˇ´ızenı´ vy´sledne´ho produktu. Dnes se zpeˇtneˇ na tu dobu dı´va´me s u´ctou. Nejenzˇe vyna´lez relativneˇ levne´ho rozsˇirˇova´nı´ pı´semny´ch dokumentu˚ umozˇnil prudky´ rozvoj v rozsa´hle´m mnozˇstvı´ veˇdnı´ch oboru˚, ale take´ prvotisky, tzv. inkuna´bule (tisky do r. 1500), jsou dnes povazˇova´ny za skvosty s vysokou umeˇleckou hodnotou a muzea si je strˇezˇ´ı jako oko v hlaveˇ. Dnes prˇicha´zejı´ na sce´nu dalsˇ´ı mozˇnosti v prˇenosu a sdeˇlova´nı´ informacı´. Ma´m na mysli pocˇ´ıtacˇe. Situace se opakuje. Ja´ budu v tomto cˇla´nku znova upozornˇovat na u´padek kultury pı´sma. Samozrˇejmeˇ, nemohu tusˇit, co se bude dı´t za 500 let. Budou se muzea prˇetahovat o prvnı´ elektronicke´ „inkuna´bule“ — prvnı´ CDcˇka s dokumenty z nasˇ´ı doby? Budou je povazˇovat za umeˇlecke´ klenoty? A co texty prˇipravene´ dnes elektronicky v pocˇ´ıtacˇ´ıch a vytisˇteˇne´ na papı´r?
MENSA 5/1996
Kdyzˇ se podı´va´me na mnohe´ strakate´ magazı´ny, ktere´ dnes zaplavily sta´nky s periodiky, musı´me zcela rozhodneˇ a nahlas prohla´sit, zˇe toto je skutecˇne´mu umeˇnı´ na hony vzda´leno. Abychom le´pe poznali, jak se na´m v dnesˇnı´ pocˇ´ıtacˇove´ e´rˇe postupneˇ vytra´cı´ z velke´ho mnozˇstvı´ dnes tisˇteˇny´ch textu˚ dobra´ typografie, vrat’me se o pa´r let zpa´tky a sledujme jen neˇkolik typicky´ch fenome´nu˚ spojeny´ch s problematikou tisku. Ligatury, pomlcˇky, meˇrny´ syste´m a lidsky´ prˇ´ıstup. Kam se podeˇly ligatury? Jak jizˇ bylo ˇrecˇeno, prvnı´ tiskarˇi se snazˇili o co nejveˇrneˇjsˇ´ı napodobenı´ psane´ho pı´sma. Nemeˇli proto ve svy´ch pı´smovy´ch sada´ch jen samostatne´ znaky, ale rovneˇzˇ spojenı´ neˇkolika znaku˚ v jeden celek, jak to tehdy odpovı´dalo tradicı´m rucˇneˇ psany´ch textu˚. Takove´mu spojenı´
Johannes Gensfleisch Gutenberg (1395–1468)
37
Sche´ma rˇa´dkove´ho odle´vacı´ho stroje Linotype znaku˚ na jedne´ pı´smove´ kuzˇelce se ˇr´ıka´ ligatura nebo te´zˇ slitek. Do dnesˇnı´ doby se v tradicı´ch tisku zachovaly jen neˇktere´ ligatury, naprˇ´ıklad ligatura fi. Je naprˇ´ıklad pouzˇita ve slabika´rˇi, ze ktere´ho jsem se ucˇil cˇ´ıst jako dı´teˇ sˇkolou povinne´ u pı´smene f: vı´tr ficˇ´ı. Na zacˇa´tku nasˇeho stoletı´ se vyra´beˇjı´ prvnı´ stroje na usnadneˇnı´ prˇ´ıpravy sazby. Vedle rucˇnı´ sazby, kde sazecˇ bral postupneˇ do ruky jednotlive´ litery a da´val je do sa´zı´tka a ze sa´zı´tka pak na sazebnici, se totizˇ zacˇaly objevovat te´zˇ stroje, ktere´ pra´ci rucˇnı´ho sazecˇe vı´ceme´neˇ nahrazovaly. Stroje obsahovaly i mechanismy na odle´va´nı´ cely´ch rˇa´dku˚ sazby. Byly ovla´da´ny klaviaturou, ktera´ meˇla asi 150 kla´ves a tedy s psacı´m strojem nemeˇla mnoho spolecˇne´ho. Nejcˇasteˇji pouzˇ´ıvane´ stroje tohoto typu (Linotype) se dova´zˇely z Anglie. Tam ale nepotrˇebovali kla´vesy na akcentovane´ znaky. Takzˇe jim pocˇet kla´ves na jejich abecedu a dalsˇ´ı znaky stacˇil a meˇli tam i ligatury. Pro cˇesky´ jazyk bylo ovsˇem potrˇeba takove´ stroje „pocˇesˇtit“. Hlavnı´m pozˇadavkem bylo prˇidat tam pı´smena s nabodenı´cˇky. Klaviatura ovsˇem byla pocˇtem kla´ves limitovana´, a tak to odnesly ligatury, ktere´ musely prycˇ. Do stroje se mohly vy´jimecˇneˇ neˇktere´ matrice znaku˚ zava´deˇt rucˇneˇ, tj. nejen z klaviatury. Proto vynecha´nı´
38
ligatur na klaviaturˇe nebyla takova´ katastrofa. Navı´c stroje nevytlacˇily klasickou rucˇnı´ sazbu, protozˇe byly urcˇeny prˇedevsˇ´ım na porˇizova´nı´ merkantilnı´ho tisku nebo tisku novin. V dobeˇ na´stupu pocˇ´ıtacˇu˚ se znovu na fonty, tj. pı´smove´ sady v elektronicke´ podobeˇ, podı´vali nasˇi „pocˇesˇt’ovatele´ “. A mnohdy se k ligatura´m zachovali stejneˇ macesˇsky, jako jejich prˇedchu˚dci v prˇ´ıpadeˇ Linotypu˚. Ovsˇem jejich pocˇ´ına´nı´ ma´ dalekosa´hlejsˇ´ı na´sledky. Dnes totizˇ pocˇ´ıtacˇe zcela vytlacˇily rucˇnı´ sazbu a navı´c ligatura se neda´ do sazby zave´st z vneˇjsˇku rucˇneˇ. Kdyzˇ prosteˇ ve fontu nenı´, tak se neda´ nic deˇlat. Ovsˇem i v prˇ´ıpadeˇ, zˇe ligatura ve fontu je, cˇasto nenı´ pouzˇita, protozˇe mnohy´ software na prˇ´ıpravu sazby neobsahuje dobre´ a spolehlive´ mechanismy, ktere´ by vy´skyt ligatur ve vstupnı´m textu osˇetrˇily. Tak se stalo, zˇe v mnoha soucˇasny´ch „takyprˇ´ırucˇka´ch“ o typografii se toto slovo vyskytuje neprˇirozeneˇ a bez ligatury, tj. typografie. Cˇ loveˇku je z toho smutno a o to s veˇtsˇ´ı la´skou otevı´ra´ slabika´rˇ ze svy´ch deˇtsky´ch let, acˇkoliv se to v neˇm hemzˇ´ı traktoristy a jiny´mi pru˚kopnı´ky socialisticke´ pra´ce. Kam se podeˇla pomlcˇka? O zmizenı´ pomlcˇky z mnoha soucˇasny´ch tiskovin je velice hezky pojedna´no v cˇla´nku Karla Dosta´la O jedne´ vrazˇdeˇ a jejı´m mozˇne´m odcˇineˇnı´, ktery´ vysˇel v TEXbulletinu 4/94. Proto se pokusı´m ten za´kladnı´ ka´men u´razu prˇipomenout jen strucˇneˇ. Kla´vesnice pocˇ´ıtacˇu˚ byly v rozvrzˇenı´ kla´ves inspirova´ny klaviaturou obycˇejne´ho psacı´ho stroje a nikoli typograficke´ho stroje (naprˇ. Linotype). Na psacı´m stroji je implementova´no jen tzv. neproporciona´lnı´ pı´smo. Znamena´ to, zˇe kazˇdy´ znak ma´ stejneˇ sˇiroky´ obraz. V takove´m prˇ´ıpadeˇ stacˇil jediny´ znak pro trˇi ru˚zne´ veˇci: rozdeˇlovnı´k (tzv. divis), pomlcˇku i zname´nko minus. A tak se stalo, zˇe se tyto typograficke´ kategorie nerozlisˇujı´ ani na kla´vesnicı´ch pocˇ´ıtacˇe. Zma´cˇkneme-li kla´vesu s vodorovnou cˇa´rkou, ktera´ by´va´ v hornı´ rˇadeˇ vedle nuly a prˇi rozlozˇenı´ kla´ves podle cˇeske´ho psacı´ho stroje pak zcela vpravo dole, ve veˇtsˇineˇ programu˚ to vyprodukuje znak divis (-). Tento znak je ovsˇem odlisˇny´ od pomlcˇky na pu˚lcˇtvercˇ´ık (–), prˇ´ıpadneˇ pomlcˇ-
MENSA 5/1996
ky na cˇtvercˇ´ık (—), prˇ´ıpadneˇ zname´nka minus v matematicke´ sazbeˇ ( ). Nenı´ pravda, zˇe v pocˇ´ıtacˇovy´ch fontech nenı´ kromeˇ znaku divis te´zˇ neˇjaky´ typ pomlcˇky. Faktem zu˚sta´va´ pouze to, zˇe se znak pomlcˇky v mnoha softwarovy´ch produktech musı´ vyvolat pracneˇ neˇjakou netrivia´lnı´ kombinacı´: naprˇ´ıklad Alt 0151 nebo dlouhy´m lovenı´m v nabı´dka´ch fontu˚ pomocı´ mysˇi. To samozrˇejmeˇ plno lidı´ nedeˇla´. Mozˇna´, zˇe mnoho lidı´ ani nevı´, zˇe pokud v drˇ´ıveˇjsˇ´ıch doba´ch sazecˇ nerozeznal pomlcˇku od znaku divis, meˇl u mistra znacˇne´ proble´my a pokud se to opakovalo, pak mohl prˇijı´t i vyhazov. Kdyby tomu tak bylo i dnes, pak by sazecˇi z valne´ veˇtsˇiny soucˇasny´ch denı´ku˚ byli uzˇ da´vno vyhozeni z pra´ce. Kde se vzalo tolik ignorance vu˚cˇi pomlcˇce? Urcˇiteˇ v tom nemalou roli hraje skutecˇnost rozdeˇlenı´ pra´ce mezi autorem textu a sazecˇem. Autor textu veˇtsˇinou prˇipravuje sve´ dı´lo v jine´m editoru, nezˇ s jaky´m se pracuje prˇi sazbeˇ. Je te´zˇ beˇzˇne´, zˇe se autor o pomlcˇky nestara´, protozˇe o tom mozˇna´ nic nevı´, nebo to ani v jeho editoru nelze rozlisˇovat (T602). Za to samozrˇejmeˇ autora nesmı´me zlorˇecˇit — ani v drˇ´ıveˇjsˇ´ıch doba´ch, kdy doda´val do tiska´rny rukopis psany´ strojem, pomlcˇky nerozlisˇoval. Vinı´kem je sazecˇ, ktery´ dostane text od autora v elektronicke´ podobeˇ a neobteˇzˇuje se projı´t vsˇechny vy´skyty znaku „vodorovna´ cˇa´rka“ a u kazˇde´ho individua´lneˇ zva´zˇit,
co tı´m meˇl autor na mysli: zda divis, pomlcˇku na pu˚lcˇtvercˇ´ık, na cˇtvercˇ´ık nebo matematicke´ minus. Prˇitom, jak vidı´me, mu za to nehrozı´ zˇa´dny´ vyhazov z pra´ce. Bohuzˇel. Kam se podeˇl Didotu˚v meˇrny´ syste´m? Trvalo 300 let od Gutenbergova vyna´lezu, nezˇ se tiskarˇi v cele´ kontinenta´lnı´ Evropeˇ sjednotili na jednotce, kterou oznacˇovali mı´ry v typografii. Touto jednotkou byl tzv. Didotu˚v bod, ktery´ z pohledu dnesˇnı´ SI soustavy je velky´ zhruba 0,38 mm. Didotu˚v meˇrny´ syste´m byl odvozen ze soustavy, kde se pracovalo s na´sobky dvana´cti a jako vy´chozı´ byla pouzˇita francouzska´ stopa. Bylo vytvorˇeno velke´ mnozˇstvı´ pı´smovy´ch rˇezu˚ ve stupnı´ch podle tohoto meˇrne´ho syste´mu. Naprˇ´ıklad pı´smo ve velikosti 10 bodu˚ se podle Didotovy terminologie nazy´va´ garmond, devı´tibodove´ pı´smo je borgis a osmibodove´ petit. Je nutno prˇipomenout, zˇe typografove´ zavedli svu˚j meˇrny´ syste´m drˇ´ıve, nezˇ fyzikove´ metry a milimetry. Po zavedenı´ SI uzˇ sazecˇi od sve´ho syste´mu neustoupili. Bylo to nejen kvu˚li dodrzˇenı´ tradice, ale te´zˇ z ekonomicky´ch du˚vodu˚: bylo by potrˇeba prˇetavit obrovske´ mnozˇstvı´ uzˇ existujı´cı´ch pı´sem. Typografove´ v Anglii se na rozdı´l od ostatnı´ Evropy nepodrˇ´ıdili francouzske´mu dikta´tu a vytvorˇili si svu˚j vlastnı´ bod, odvozeny´ z anglicke´ stopy. Tento bod ma´ velikost asi 0,35 mm a pro
Setka´nı´ ru˚zny´ch technologiı´
MENSA 5/1996
39
rozlisˇenı´ jej da´le budu nazy´vat point. Vı´ce nezˇ sto let si zˇily anglicky´ a evropsky´ syste´m vedle sebe bez proble´mu˚. Prvnı´ veˇtsˇ´ı zmatenı´ jednotek zacˇalo po dovozu rˇa´dkovy´ch sa´zecı´ch stroju˚ z Anglie do kontinenta´lnı´ Evropy. Tyto stroje pracovaly s tzv. setovou jednotkou, ktera´ byla stanovena na 1/18 pointu. K druhe´mu zmatenı´ jednotek docha´zı´ nynı´ prˇi importu softwarove´ho vybavenı´ z Ameriky. V Americe totizˇ kdysi prˇevzali point. Ovsˇem Americky´ palec (inch) nenı´ prˇesneˇ dvana´ctina pu˚vodnı´ anglicke´ stopy a tak vysˇel 1 inch na 72.27 pointu˚ a nikoli na 72. Aby si pocˇ´ıtacˇovı´ typografove´ zjednodusˇili pocˇ´ıta´nı´, zavedli tzv. big point, ktery´ ma´ velikost prˇesneˇ 1/72 inch. Tento bod se nejcˇasteˇji pouzˇ´ıva´ v soucˇasne´m softwarove´m vybavenı´ pro sazbu. Podle jednotky big point jsou tedy urcˇova´ny stupneˇ pı´sma v pocˇ´ıtacˇ´ıch, tj. naprˇ´ıklad desetibodove´ pı´smo z pocˇ´ıtacˇe nenı´ tote´zˇ co garmond, ale spı´sˇ se blı´zˇ´ı borgisu. Prˇesneˇji 10 big pointu˚ vycha´zı´ na 9,38 Didotovy´ch bodu˚. Kdyzˇ tedy dnesˇnı´ typografove´ pouzˇ´ıvajı´ jme´na borgis, garmond, petit apod., nikdo porˇa´dneˇ nevı´, co se tı´m myslı´. Didotu˚v syste´m se s na´-
Bruselska´ madona, tisk o jednom listu (1418)
40
stupem pocˇ´ıtacˇu˚ sice skoro prˇestal pouzˇ´ıvat, ale v soucˇasny´ch typograficky´ch prˇ´ırucˇka´ch se cˇasto setka´va´me s tı´m, zˇe autor s naprostou va´zˇnostı´ klade vedle sebe Didotovu terminologii a big point. To vyvola´va´ u´smeˇv na lı´ci. Ztra´ta Didotova syste´mu tedy nema´ prˇ´ımy´ dopad na snı´zˇenı´ kvality sazby (na rozdı´l od ztra´ty pomlcˇky nebo ligatur), ale „pouze“ zpu˚sobuje mezi typograficky´mi prˇ´ırucˇkami komunikacˇnı´ chaos. Kam se podeˇl lidsky´ prˇ´ıstup? Drˇ´ıve rozhodoval rucˇnı´ sazecˇ nad kazˇdy´m ˇra´dkovy´m zlomem individua´lneˇ, zatı´mco dnes tuto u´navnou pra´ci ˇresˇ´ı algoritmy implementovane´ do sa´zecı´ch programu˚. Ovsˇem automaticky´ rˇa´dkovy´ zlom vede k mnoha nesˇvaru˚m. Cˇ asto vidı´me zcela nevhodneˇ rozdeˇlena´ slova, ale te´zˇ jine´ typograficke´ perly, ktery´mi jsou cˇtena´rˇi cˇastova´ni v dnesˇnı´ch periodika´ch a bohuzˇel neˇkdy i kniha´ch. Mezi nejza´bavneˇjsˇ´ı patrˇ´ı rozdeˇlena´ cˇ´ıslovka, naprˇ´ıklad 10 000 ma´ trˇi nuly na dalsˇ´ım rˇa´dku. Sazecˇ z dob rucˇnı´ sazby by okamzˇiteˇ mı´sto trˇech nul na nove´m ˇra´dku napsal slovy „tisı´c“, protozˇe toto mu umozˇnˇovaly normy pro rucˇnı´ sazbu. Takovy´ postup se ovsˇem strojem zatı´m neda´ nahradit, protozˇe stroj necˇte prˇi zlomu text jako cˇloveˇk a tudı´zˇ neprˇemy´sˇlı´ nad vy´znamem napsane´ informace. Velmi cˇasto jsou cˇtena´rˇi ura´zˇeni rozdeˇleny´m slovem uprostrˇed rˇa´dku, jako trˇeba vi- dı´te zde. To se autor textu pokusil o deˇlenı´ slov (nebo jeho software se o to pokusil) a sazecˇ to bez prˇemy´sˇlenı´ prˇevzal a prˇed elektronicky´m zpracova´nı´m nezkontroloval. V u´zky´ch mı´stech se obcˇas vyskytujı´ slova sa´zena´ jakoby p r o k l a d e m . Cˇ tena´rˇe tedy na prvnı´ pohled napadne, zˇe se jedna´ o zvy´razneˇne´ slovo. Nejedna´ ! To jen sazecˇ napası´roval text do tak u´zke´ho sloupce, kam by se vu˚bec nemeˇl da´vat. Sa´zecı´ program ho neupozornil, zˇe deˇla´ chybu. Mı´sto toho se program snazˇil vyrovnat okraje za cenu, ktera´ se rovna´ asi nejhorsˇ´ımu typograficke´mu prˇestupku: zmeˇnil mezipı´smennovy´ proklad uvnitrˇ slov. Kdyzˇ neˇco takove´ho vidı´m, nejradeˇji bych brecˇel. Neda´vno jsem se v jedneˇch novina´ch docˇetl, zˇe „moderneˇjsˇ´ı textove´ editory umozˇnˇujı´ potla-
MENSA 5/1996
cˇit rˇa´dkovy´ zlom za neslabicˇny´mi prˇedlozˇkami v, k apod.“. Pra´veˇ v tomto cˇla´nku ovsˇem tyto prˇedlozˇky cˇasto krˇicˇely na koncı´ch ˇra´dku˚. Pochybuji, zˇe by sazecˇ zmı´neˇne´ho cˇla´nku nepouzˇil „modernı´ textovy´ editor“, spı´sˇ se domnı´va´m, zˇe na to prosteˇ dlabal. Je tedy videˇt, zˇe se nesmı´ spole´hat na stroj. Dnes jsou zrˇejmeˇ korektorˇi vı´c potrˇebnı´, nezˇ v doba´ch minuly´ch. Ovsˇem, abych v duchu svy´ch ota´zek pokracˇoval: kam se podeˇli dobrˇ´ı korektorˇi? Korektor totizˇ text necˇte, ale koriguje. To znamena´, zˇe nepodle´ha´ svodu˚m se do textu „zacˇ´ıst“. Kam se podeˇla profesionalita? S prˇ´ıchodem pocˇ´ıtacˇu˚ a laserovy´ch tiska´ren na pracovnı´ stoly se dosta´va´ sˇiroke´ verˇejnosti do rukou na´stroj na tvorˇenı´ a mnozˇenı´ dokumentu˚. Tato pra´ce byla drˇ´ıve vy´sadou pouze znaly´ch ˇremeslnı´ku˚ „cˇerne´ho umeˇnı´ “, kterˇ´ı pracovali v saza´rna´ch a tiska´rna´ch a meˇli sve´ normy, pravidla, tradice a oborove´ sˇkoly. Obrovske´mu mnozˇstvı´ autoru˚ dnesˇnı´ch tisˇteˇny´ch dokumentu˚ se pra´veˇ teˇchto za´lezˇitostı´ nedosta´va´. Vy´sledek je pak cˇasto tragicky´. Skutecˇny´ u´padek typograficke´ kultury. Plno uzˇivatelu˚ pocˇ´ıtacˇu˚ nenı´ schopno rozlisˇit mezi dobrou a sˇpatnou typografiı´. Za vrchol dokonalosti povazˇujı´ schopnost jejich softwarove´ho prostrˇedku pouzˇ´ıt proporciona´lnı´ pı´smovy´ rˇez a dalsˇ´ımi detaily se nezaby´vajı´. Nevı´m, zda je spra´vne´, zˇe takovı´ uzˇivatele´ majı´ mozˇnost produkovat a mnozˇit kvanta sˇpatne´ typografie. Vola´m po na´vratu k profesionaliteˇ a k prˇ´ısne´ deˇlbeˇ pra´ce v tomto oboru. Nejhorsˇ´ı pak je, kdyzˇ neˇkdo, kdo se naucˇ´ı trochu ovla´dat neˇjaky´ softwarovy´ na´stroj na produkova´nı´ textu˚, o tom napı´sˇe knihu a v u´vodnı´ch kapitola´ch nebo v cele´ knize se snazˇ´ı zasveˇceneˇ mluvit o typografii. Prˇitom je to pohled laika, ktery´ se od pocˇ´ıtacˇe a sve´ho Wordu cˇi podobne´ho na´stroje vydal na kra´tkou procha´zku do pro neˇj mnohdy neprˇehledne´ho bludisˇteˇ typograficky´ch termı´nu˚. Takove´ knihy jsou sˇpatne´ dvojna´sob, protozˇe ve cˇtena´rˇ´ıch vyvola´vajı´ klamny´ pocit, zˇe uzˇ „rozumeˇjı´ typografii“ a mohou se take´ chovat zasveˇceneˇ a produkovat „typograficky“ upravene´ texty.
MENSA 5/1996
Drˇ´ıve existovaly jen dveˇ kvality psane´ho textu. Text psany´ po doma´cku rukou cˇi na psacı´m stroji, pak dlouho nic a pak text vytvorˇeny´ v profesiona´lnı´ saza´rneˇ a tiska´rneˇ. Podle toho bylo mozˇne´ prˇed prezentacı´ neˇjake´ho textu zva´zˇit financˇnı´ na´klady obou alternativ a rozhodnout se pro jednu nebo druhou mozˇnost. Laserove´ tiska´rny a stolnı´ pocˇ´ıtacˇe, jako na´stroj k vytvorˇenı´ neˇcˇeho mezi obeˇma uvedeny´mi alternativami, neexistovaly. Proto se nikdo nesnazˇil produkovat materia´ly na neadekva´tnı´m zarˇ´ızenı´. Uvedu prˇ´ıklad na obra´zcı´ch v textu: Drˇ´ıve bylo jasne´, zˇe pokud chci autotypicky´ obra´zek (s ru˚zny´mi odstı´ny sˇedi nebo barevny´), pak se musı´m obra´tit na litograficke´ studio, kde se prˇipravujı´ podklady pro tisk. Ten byl v prˇ´ıpadeˇ velmi na´rocˇny´ch pozˇadavku˚ realizova´n hlubotiskem na odpovı´dajı´cı´ kvalitnı´ papı´r. Dnes vyleze rastrovy´ obra´zek i z laserove´ tiska´rny a s prˇivrˇeny´ma obeˇma ocˇima se na neˇj dokonce da´ dı´vat. Prˇi na´sledne´m mnozˇenı´ takove´to prˇedlohy na kopı´rce to pak uzˇ dopada´ dosti katastrofa´lneˇ. Takovouto nevhodnou technologiı´ je naprˇ´ıklad
42 rˇa´dkova´ Gutenbergova bible s rucˇneˇ domalovany´mi inicia´lami (1452–1455)
41
prˇipravova´n cˇasopis spolecˇnosti Mensa. Ty obra´zky jsou skutecˇneˇ prˇ´ısˇerne´. Zpracova´nı´ textu v tomto cˇasopisu radeˇji nebudu komentovat. O cˇasopisu Ericova Alej platı´ v souvislosti s obra´zky vı´ceme´neˇ tote´zˇ. V tomto prˇ´ıpadeˇ bych to ale redakci cˇasopisu poneˇkud vı´ce toleroval, protozˇe cˇasopis je urcˇen prˇedevsˇ´ım pro sˇ´ırˇenı´ elektronickou cestou. Pocˇet vy´tisku˚ na papı´rˇe tedy nenı´ prˇesneˇ urcˇen. Za´jemce si cˇasopis vytiskne na takove´m zarˇ´ızenı´, jake´ ma´ k dispozici. Tı´m zarˇ´ızenı´m bude asi nejcˇasteˇji laserova´ tiska´rna. Ve veˇtsˇineˇ „papı´rovy´ch kopiı´ “ bude tedy kvalita obra´zku˚ pokulha´vat za zpracova´nı´m grafiky v cˇasopisech, ktere´ jsou svı´ceny na film a tisˇteˇny na kvalitnı´ lesˇteˇny´ papı´r. Na rozdı´l od teˇchto cˇasopisu˚ je ovsˇem text v cˇasopise Ericova Alej zpracova´n po typograficke´ stra´nce velmi dobrˇe. Ovsˇem ˇrez pı´sma bych asi volil jiny´. Anglicka´ staticka´ (klasicisticka´) antikva, zde pı´smo Computer Modern Donalda Knutha, se asi spı´sˇe hodı´ do odborny´ch publikacı´ a navı´c, aby vynikla jeho kra´sa, pı´smo vyzˇaduje kvalitnı´ tiskove´ zpracova´nı´. Zde bych volil trochu meˇkcˇ´ı rˇez, trˇeba neˇkterou prˇechodovou antikvu. Kam se podeˇli odbornı´ci? V historii cˇeske´ typografie ma´me mnoho jmen, ktera´ svy´m veˇhlasem prˇesa´hla hranice nasˇ´ı republiky. Pro ilustraci uvedu jen neˇktera´: Vojteˇch Preissig, Oldrˇich Menhart, Josef Ty´fa, Karel Dyrynk nebo Oldrˇich Hlavsa. Pra´veˇ tito lide´ povy´sˇili typografii na umeˇnı´ s velmi cenny´mi vy´tvarny´mi hodnotami. Kam se podeˇli zˇa´ci a na´sledovnı´ci teˇchto mistru˚ ? Vidı´me, zˇe typografie nenı´ jen rutinnı´ pra´ce rucˇnı´ho sazecˇe, ktery´ dodrzˇuje jista´ pravidla sazby, ani dnes elektronicke´ho programu na sazbu textu˚, ale te´zˇ soucˇa´st vy´tvarne´ho umeˇnı´. Dnesˇnı´ typograficˇtı´ umeˇlci, kterˇ´ı se zaby´vajı´ na´vrhem variant pı´smovy´ch ˇrezu˚, oba´lek a grafickou u´pravou bibliofiliı´, by meˇli blı´zˇe spolupracovat s deˇlnı´ky sazecˇi, kterˇ´ı sedı´ za svy´mi QuarkXPressy a deˇlajı´ jednu chybu za druhou. Zda´ se mi, zˇe se odbornı´ci z vy´tvarne´ typografie sta´hli prˇed pocˇ´ıtacˇi neˇkam hluboko do pozadı´. Take´ dnesˇnı´ prˇ´ırucˇky o typografii jsou vesmeˇs od autoru˚, kterˇ´ı se od pocˇ´ıtacˇe dostali neˇjakou na´hodou k typografii. Prˇitom na nasˇem trhu zce-
42
la chybı´ knı´zˇka od typografa, ktery´ se neˇjakou na´hodou dostal k pocˇ´ıtacˇu˚m. Za´veˇrem Tento cˇla´nek nemeˇl v u´myslu poskytnout na´vod, jak se chovat, abychom nedeˇlali typograficke´ zmetky. Takovy´ na´vod totizˇ neexistuje. Vy´sˇe uvedene´ prˇ´ıklady byly jen zrnkem proble´mu˚, ktere´ se v souvislosti s oborem vyskytujı´. I v dnesˇnı´ dobeˇ existuje plno knih velmi dobrˇe typograficky upraveny´ch. Za vsˇechny uved’me trˇeba obnovene´ vyda´nı´ titulu Typograf o kniha´ch od Karla Dyrynka graficky upraveny´ Martinem Dyrynkem, nebo vsˇem asi dobrˇe zna´ma´ cˇtyrˇdı´lna´ monografie Toulky cˇeskou minulostı´ pana Petra Horˇejsˇe. Bohuzˇel, v dnesˇnı´ za´plaveˇ pocˇ´ıtacˇem zpracovany´ch „takytiskovin“ se ty dobre´ veˇci sta´le vı´ce ztra´cejı´. K tomu, aby cˇloveˇk byl dobry´ typograf, nebo asponˇ sazecˇ, rozhodneˇ nestacˇ´ı prˇecˇ´ıst pa´r typograficky´ch prˇ´ırucˇek od Ami cˇi Word odbornı´ku˚. Je trˇeba veˇnovat hodneˇ cˇasu studiu typograficky´ch tradic, otevrˇ´ıt plno starsˇ´ıch bibliofiliı´, zamyslet se nad grafickou u´pravou teˇchto knı´zˇek, cˇasto zajı´t do antikvaria´tu˚ a hledat ve starsˇ´ıch knı´zˇka´ch, vsˇ´ımat si vsˇeho tisˇteˇne´ho a prˇemy´sˇlet o tom z pohledu graficke´ u´pravy a sazby, nechat se inspirovat vsˇ´ım dobry´m a uveˇdomovat si jevy sˇpatne´, vzı´t do ruky kaligraficke´ pero a zkusit neˇco napsat, ponechat pracovat svu˚j vy´tvarny´ cit : : : Po celou dobu bylo pı´smo soucˇa´stı´ lidske´ kultury a bylo jı´ ovlivnˇova´no. Po vyna´lezu tiskovy´ch technik, pomocı´ nichzˇ se pı´smo dostalo do rukou sˇiroke´ skupiny lidı´, platı´ daleko vı´c nezˇ kdy prˇedtı´m i opacˇny´ smeˇr ovlivnˇova´nı´. Pı´smo pu˚sobı´ na lidskou kulturu, stejneˇ jako architektura nebo vy´tvarne´ umeˇnı´. Oslovuje totizˇ vesmeˇs kazˇde´ho cˇloveˇka, prˇicˇemzˇ lide´ zpu˚sob prezentace textu neveˇdomky prˇijı´majı´. Masove´ nasazenı´ tiskovy´ch technik prostrˇednictvı´m pocˇ´ıtacˇu˚ tento smeˇr pu˚sobenı´ jen zesiluje. Proto u´padek pı´sma a typografie vede vlastneˇ k u´padku lidske´ kultury jako celku. Azˇ zase zasedneme ke svy´m pocˇ´ıtacˇu˚m s u´myslem neˇco vytisknout, prosı´m, zacˇneˇme u toho trochu prˇemy´sˇlet. PETR OLSˇA´K HTTP://MATH.FELD.CVUT.CZ/OLSAK
MENSA 5/1996
