Jana MATUŚOVA Praha
K vyvoji vlastnich jmen nemeckeho puyodu v cestine po roce 19451 1. Rok 1945 pfinesl zasadni promenu komunikacniho prostredi na uzemi dneśni Ćeske republiky. Dvoujazyćny jazykovy prostor se zmenil v uzemi prakticky jednojazyćne a na tuto skutećnost reagoval velmi citlive i system vlastnich jmen (podrobne srov. Matuśova 2007; 2003, s. 191-197; 2003, s. 251-256; 2006, s. 513-523). Zkoumani jednotliyych druhu vlastnich jmen nemeckeho puvodu ukazuje, że pro jej ich dalsi vyvoj v cestine po roce 1945 mely zasadni vyznam faktory jazykove, predevsim jejich uźivani v komunikaci verejne nebo soukrome (az po vazanost na konkretni osobu), oficialni ci neoficialni a psane nebo mluvene (srov. napr. Encyklopedicky slovmk ćeśtiny 2002, s. 447-463; Ćechova a kol 2000, s. 381-382). V zavislosti na fungovani ruznych druhu jmen na skale mezi uvedenymi póły se pri jejich vyvoji rozdilne uplatnovaly i vlivy mimojazykove, zvlaste spolećenske (politicke, narodnostni) ve spojeni s faktory psychologickymi (emocionalnimi) a nekdy i ekonomickymi (srov. Śramek 1999, s. 20). 2. Mistni jmena jsou duleżita ve verejne komunikaci, slouzi obec ne k orientaci na urćitem uzemi. Nejsou użivana pouze uzkym okruhem obyvatel obci, ale slouzi tóź komunikaci v ramci statu, popripade i v oblasti mezistatni. Maji tedy vyznam pri identifikaci objektu nejen pro uzky okruh obyvatelstva obce a regionu, ale jsou duleżita i z hlediska komunikaćne-spravniho a v tomto smyslu yykazuji yysokou miru 1 Tentó pfispćvek byl pfednesen na konferenci „Prostor v jazyce a literatufe”, pofódanć katedrou bohemistiky PF UJEP v Ust i nad Labem ve dnech 5.-7. 9. 2006.
25
oficiałnosti. Proto je nutne jejich fixovani v pisemne formę, u niż se predpokłada, że bude zjazykoveho hlediska nenapadnutelna. Z techto duvodu zasahuje (zvlaste ve vicejazyćnem geografickem prostoru) dojazykove podoby mistnich jmen też stat. Na drive dvoujazyćnem uzemi dneśni Ćeske republiky lze statni intervence v oblasti oficialni formy mistnich jmen sledovat jiź od doby habsburske monar chie, kdy se v Iexikonech obci uvadeji ponemćene podoby ceskych jmen i u obci z jazykove ćiste ceskych oblasti. Opaćrta tendence se projevovala po roce 1918, kdy były jako oficialni zruseny nemecke nazvy pro obce s niżśim podilem nemeckeho obyvatelstva neż 20% a zavadely se poćeśtene formy jmen nemeckych (u obci s urćitym podilem ćeskeho obyvatelstva). Za protektoratu Ćechy a Morava mely veśkere obce na oficialni urovni (v lexikonech) opet ijmena nemecka (ponemćena), zalożena na oficialnich formach z obdobi pred rokem 1918. Po roce 1945 dochazi pak k nejvyraznejSim zmenam soustavy mistnich jmen. Po odsunu nemeckeho obyvatelstva ztratila mistni jmena nemeckeho puvodu v jednojazyćnem ćeskem prostoru sve użivatele, a tedy i opodstatneni v komunikaci - ovśem mimo jmena vżita u ćeskeho obyvatelstva (Liberec, Nymburk aj.). Vzhledem k potrebe identifikace obci a k roli mistnich jmen ve vefejne, oficialni a psane komunikaci nastała nutnost nahrady nemeckych forem jmeny ćeskymi2. Hlavnim ćinitelem pri prejmenovani obci se stal stat, ktery prostrednictvim ministerstva vnitra a Mistopisne komise Ćeske aka demie ved a umeni, sestavene z odbomiku, ridil celou akci. Fungovani mistnich jmen v obcich a regionech, tedy na urovni bliżsi soukrome sfere jejich użivani, było zohledneno v tom smyslu, że navrhy na jmena mełi podavat (novi) obyvatele obci, popr. regionu. Ukolem mistopisne komise v procesu prejmenovani obci było zamezit nejen zavadeni jmen jazykove nevhodnych (napr. za MJ Schwaderbach by ły navrhovany formy Śvedohori nebo Śvedobor; standardizovano było jmeno Bublava), ale i nepatrićnemu prosazovani vlivu psychologic-
2 Mistnich jmen bez ćeskych paralel było v Ćechach - podle V. Śmilauera - 555 (viz: Śmilauer 1963, s. 172).
26
kych a politickych ze strany obyvatel obci. Ti totiż mohli nazev sve vsi/mesta vnimat jako svou emocionalni, soukromou zależitost a snażili se obcas prosadit politicky ap. motivovany nazev (Kvetnova, Mirovf. Na oficialm urovni se vliv dobove protinemecke nalady projevil vlastne jen v nahrazovani privlastku Nemecky u mistmch jmen (napr. Nemecky Brod > HavHćkuv Brod, Nemecke Jabłonne > Jabłon ne v Podjeśtedi). 3. Osobni jmenajsou spojena s konkretni osobou a tim se teżiste jejich uzivani posouva vyrazne k oblasti komunikace soukrome a neoficialni (popf. i mluvene), a to i presto, że sloużi v oficialm' komunikaci k identifikaci osob a że jsou v dokumentech zaznamenana v pisemne podobć. Zmena nebo zachovam OJ je (temer) vylućne zależitost) individualniho rozhodnuti, do nehoż se vśak zpravidła promitaji vnejśi faktory v podobe spolećenskeho (politickeho) tlaku. V oblasti prijmeni lze sledovat urćite pohyby zpusobene spolećenskymi/politickymi okolnostmi uż pred II. svetovóu valkou. Podle J. Beneśe (1998, s. 78-79) se nekteri Ćeśi vzdavali svych prijmeni nemeckeho puvodu z vlasteneckych duvodu, aby demonstrovali svuj odpor proti faśistickćmu nemeckemu reżimu. Z existenćnich duvodu pak o zmeny prijmem usilovali v tomto obdobi a v prvm'ch valecnych letech predevśim Żide. Za protektoratu Cechy a Morava, jak uvadi J. Beneś, byli ćesti Nemci vyzyvani, aby si zmenili sva puvodem ceska prijmeni. To jiż poukazuje na skutecnost, że se ve vypjate poli3 V pfipadfi uvedenych jmen obyvatelć obcf prosadili pfejmenovśnf i proti minśni mistopisnć komise. Jmćnem Kvetnovd było nahrazeno nćmecke jmćno Permesgriin. Mistni narodni vybor tóto obce trval na zavedenf ćeskćho jmena Kvetnov {podle kvćtnovć revoluce v r. 1945), ktere nakonec było po filologicke uprave na Kvetnovou standardizovano. Jako Mirova była podle vyslovnćho pfśni mistnfho obyvatelstva pojmenovana dokonce ćeskd obec Mnichov, a to ł pfes nesouhlas mistopisnć komise (srov. ćeskć exonymum Mnichov pro nćmecke toponymum Munchen). Podle oficidlniho stanoviska se nemćla nahrazovat jmćna nemeckeho puvodu v ćeśtinć vźitó (Liberec Rumburk, Nymburk, Ślukncm). V nekterych jednotlivych pripadech vśak doślo ke zmśnś na ndtlak obyvatel tćchto m6st/vesnic (napf. Sokolov za Falknov).
,
27
tieke/narodnostm situaci posouva vnimani prijmeni z oblasti soukrome smerem do sfery verejne. Ve spolećenskem a politickem prostoru obdobi po roce 1945 nastał velky posuń v chapani prymem jako vyrazne verejne zależitostł. V tomto obdobi probehla kampan za poceśteni prijmeni nSmeckeho puvodu u Ćechu, ktera naśla podporu i ze strany statu. Była podnicena Svobodnym slovem, na jejim rozpoutani mely jiste zasluhu i postoje nekterych politiku, predevśim prezidenta Beneśe a podporu nasla ćastećne i v jazykovednych kruzich. Ze strany statu były vydavany zakony, ktere mely cely proces prejmenovani usnadnit. Pusobeni dobove atmosfery a urcitemu spolećen skem u natlaku se prizpusobiły nejen osoby, ktere sve prijmeni pocifovaly jako spolećensky neunosne (napr. Hess), ałe zrejme zvlaśte osoby vysoce politicky zaujate, ktere sve prijmeni vnimały jako vec v podstató verejnou, a nelze jiste vyloućit, że nekteri lide hledali ve zmene i osobni prospech. Proti zmene pfijmeni vśak pusobilo predevsim jeho sepeti s kon kretni osobou, citove vaz£inou rodinnou tradici, a jeho komunikaćni zakotvenost v uźśim, temer soukromem komunikaćnim prostredi (rodina, sousedske a pracovni prostredi). Vedle toho vśak paradoxne k postupnemu ukonćeni kampane prispćlo i pusobeni ze strany politickćho prostredi v tom smyslu, że i mnozi vysoci polićti ćinitele setrvavali u svych pfijmeni nemeckeho puvodu {Gottwald, Lausman, Fierlinger). 4 Pomistni jmena jsou formy, ktere funguji vetsinou jen v ramc jedne obce (ćasti obce, nekdy i rodiny apod.) v mluvene podobe a lze je tedy oznaćit za utvary, ktere maj i sve misto v komunikaci spisę soukrome a jednoznaćne neoficialni. Vzhledem k tomu, że pomistni jmena nebyla (ve sve vetsine) fixovana pisemnou formou, zachovala se ve sve nemecke (poćeśtśne) podobe pouze tehdy, pokud była prejata pfed rokem 1945 v młuvene komunikaci z nśmćiny do ćeśtiny. Zajem o pomistni jmena z oficialni strany se projevil pfi standardizaci pomistnich jmen pro mapy, ktera probehla aż poćatkem 50. let. Vychazelo se pfi ni v podstatś z pfedvalećnych (mapovych) materiału. Ne byla rozhodne natolik v centru zajmu statu jako standardizace mist-
.
28
nich jmen, ani v centru pozomosti obyvatel obci, protoże mapova dila użivani PJ v obcich v podstató neovlivnuji a nezasahuji do komunikaćnich zvyklosti. Psychologicke a politicke faktory se proto pri standardizaci pomistnich jmen projevily spis okrajove v podobe zachazeni s pomistnimi jmeny, ktera nśjak pfipominała byvale nemecke majitełe objektu a ktera se pri standardizaci nahrazovala zcela nezavislymi for mami. 5. Pro uplnost pripomeńme i jmena vyrobku. Tato jmena jsou utvary użivanć primarne ve verejne komunikaci. Jako obchodni znaćky vykazuji vysoky stupeń oficiałnosti a jejich zmena muże mit znaćne ekonomicke dusledky. Ukazuje to diskuse, ktera se po roce 1945 na oficialni urovni zabyvala jmeny piv Pilsner/Pilsner Urąuell a.Altvater. Było rozhodnuto, że tato jmena, vychazejid z nemeckych toponym, nelze nahradit, protoże jejich zmena by vedla k obrovskym hospodarskym ztratam. Ekonomicke argumenty były tedy v tomto pfipade silnśjsi neż argumenty jazykove a psychologicke (vlastenecke, politicke). Zaver. Jednotlive druhy vlastnich jmen nemeckeho puvodu podlehaly po roce 1945 ruznemu a ćasto i do urćite miry protichudnemu vyvoji. I kdyż jejich jazykova strankabyla v protinemecke povalećne atmosfere vyznamnym signalem pro jejich jazykovou upravu, pusobily naopak proti takove zmene ruzne jazykove i mimojazykove fa ktory. Mistni jmena jako formy majici znacny vyznam ve verejne, ofi cialni a psane komunikaci była poćeśtena z iniciativy statu. Jazykova zmena była pro dorozumivani v nove vzniklem jednojazyćnem pro storu nutnosti a korektnost jejiho prubehu zajisfovala vśdecka komi se, ktera se snażila o zamezeni psychologickych vłivu ze strany obyvatel obci. Jmena vyrobku jsou rovneż primarne utvary verejne, ofi cialni (psane) komunikace, av§ak jejich poćeśtśni mohly stót v ceste ekonomicke argumenty (na mezinarodni urovni), ktere były zrejmć mnohdy silnśjSi neż argumenty jazykove a psychologicke. V oblasti osobntch jmen spojenych s konkretni osobou a majicich sve misto na rozhrant komunikace verejne a soukrome, oficialni a neoficialni a psa29
ne a mluvene, se projevovaly dobove psychologicke vlivy velmi protichudnć. Ve prospech zmen prijmeni nemeckeho puvodu pusobil spolećensky/politicky tlak, ktery smeroval k jejich odstraneni, narażel vsak predevśim na silu rodinne tradice a komunikaćnich zvyklosti. Konećne pomistni jmena nemeckeho puvodu, fungujici V oblasti neoficialni, spiśe soukrome a primame mluvenć komunikace, se zachovala v mluvene ceśtinS a nepodlehala po roce 1945 spolećenskym/politickym vlivum. Zależitosti statnich organu Se stała aż pri standardizaci pro mapova dila, ktera vśak do jejich fiingovani v obcich v podstate nezasahla (srov. napr. Matuśova 2004). Literatura B e n e § J., 1998, Nemecka prijmeni u Ćechu, I. svazek, Usti nad Labem. Ćechovź M. a kol., 2000, Ćeśtina - reć a jazyk, 2. pfepracovanć vydani, Praha. Encyklopedicky slovnik ćeśtiny, 2002, Praha. M a t u S o v & ]., 2003a, Komunikaćni aspekty pri zmenach vlastnich jmen po r. 1945 v Ćeske republice, [in:] Vlastne meno v komunikacii, 15. ślovenska onomasticka konferencia Bratislava 6.-7. septembra 2002, zostavili P. Żigo a M. Majtón, Bratislava, s. 191-197. M a t u 5 o v a J., 2003b, K yyvoji prijmeni v ćeśtine v prvnich povalećnych letech. „NaSc feć” 86, s. 251-256. M a t u S o v a J., 2004, Otazka spisovnosti a nespisovnosti u pomistnich jmen nemeckdhopuvodu, [in:] E. Minafovś, K. Ondr&§kovż (eds.), Spisovnost a nespisovnost. Zdroje, promeny, perspektivy. Sbornik prispevku z mezinarodni konference konane ve Vzdelavacim stredisku Ślapanice 10.-12. unora 2004, Brno: Masarykova univerzita, s. 314—318. M a t u 5 o v & J . , 2006, Bohemizace mistnichjmen na uzemi Ćeske republiky p o roce 1945, [in:] Onimizacja i apelatywizacja, red. Z. Abramowicz, E. Bagdanowicz, Białystok 2006, s. 513-523. M a t u s o v & J., 2007, Zur Entwicklung deutscher Eigennamen im Tschechischen in den 30er und 40er Jahren des 20. Jahrhunderts [referat na 21. kongresu onomastickych vćd v Uppsale 2002, v tisku]. Ś m i 1 a u e r V., 1963, Uvod do toponomastiky, Praha. Ś r a m e k R., 1999, Uvod do obecne onomastiky, Brno.
30
