K trvale udržitelnému rozvoji společnosti

K trvale udržitelnému rozvoji společnosti Igor Míchal

Hrubý půdorys situace

Názory čtenářů Pod pojmem nesporného zlepšení některých parametrů životního prostředí České re­ na Veroniku publiky po listopadu 1989 může vzniknout mylný dojem, že se podařilo odvrátit možnost globální klimatické změny, rozpad ozónové vrstvy, erozi a specifikaci půd Redakční rada Veroniky si občas klade otázku, nebo dramatický pokles biologické rozmanitosti. K ničemu takovému nedošlo jak bychom mohli oslovit více zájemců o účast a v nejbližších dvou desetiletích nedojde. Proto popírat, že lidstvo ztrácí přírodní na řešení problémů krajiny a přírody. V roce předpoklady své existence, mohou dnes buď lidé hluboce neznalí a plní předsudků, desátého výročí Veroniky jsme tuto otázku pro­ střednictv í m ankety položili našim čtenářům. nebo vědomě ignorující a popírající známé skutečnosti. Stav z toho plynoucí chci po­

psat způsobem radikálním ve smyslu směřování ke kořenu (radix), nikoliv ve smyslu Kdo vyplnll anketní lístek? jednostranného důrazu na kteroukoliv ideologii.

Vydavatelé časopisu a jejich čtenáři obvykle po Předesílám, že zprofanované slovo ideologie označuje soubor normativních představ ,

čase vytvoří skupinu duchovních spřízněnců. které vytvářej í model hodnotové orientace a tím zjednodušuje rozhodování svým no­

Jádrem této skupiny bývají lidé, kteří jsou silně sitelům. Ideologie se neobejde bez před sudků a protože každý - ať už si to uvědomuje

ztotožněni s "duchem časopisu". Od tohoto jád­ či nikoliv - je poplatný n ějaké ideologii, sluší se předem připus tit, že se bez nich neo­

ra se v pomyslných soustředných kruzích po­ stupně vzdalují čtenáři, jejichž míra ztotožnění bejde ani autor tohoto textu.

Nelze věcně vyvrátit, že bude-Ii nás na modré planetě Zemi v podmínkách stále se se s duchem časopisu je slabší a slabší. Anketní lístek vyplnilo a zaslalo pouze 39, pře­ zvyšující spotřeby, o kterou usilují všechny národní státy bez výj imky, stále více, ne­

vážně dlouholetých čtenářů Veroniky. Vzhle­ může biosféra přežít v s oučasné po d obě a n eodvratně se zhroutí. Nestojíme tedy před dem k jejich malému počtu a vzhledem k jejich otázkou, zda růst narazí na hranice dané systémem ve kterém probíhá, ale kdy se tak vlídnému hodnocení našeho časopisu se domní­ váme, že anketu ponechali bez odpovědi kritič­ stane a s jakými důsledky.

tější nebo příležitostní čtenáři. Názory účastní­ " Všichni víme, že zdroje naší planety jsou omezené a že ideanepřetTŽitého hospodář­ ků ankety můžeme pravděpodobně považovat ského růstu musí dříve nebo později na tyto meze narazit. Všichni víme o prohlubující za stanovisko výše zmíněného jádra nositelů ducha Veroniky a chápeme je jako doporučení se propasti mezi závratně rostoucí populací chudých a stagnující populací stále bo­ nevelkého počtu silně spřízněných duší. hatších. Všichni víme, jak ničíme přírodu, vzduch i vody. Všichni víme, kolik potenci­ álních konfliktů dříme uvnitř dnešního lidstva, kdy jediná globální civilizace tlačí stá­ Co očekávaj í účastníci ankety od Veroniky? le těsněji k sobě lidi různých kulturních okruhů a nutně tím p robouzí jejich vůli hájit

Polovina účastníků ankety uvedla:"S obsahem svou svébytnost proti jejímu zestejňujícímu tlaku.

Ale co děláme pro to, abychom tyto hrozby odvrátili nebo jim čelili?" (V. Havel, časopisu jsem spokojen." "Pište o tom, co píše­ te." Ostatní doporučili věnovat pozornost ze­ 1996) jména následujícím tématům: Typizace možných odpovědí Možné odpovědi na takto položenou otázku-výzvu se značně liší. K pochopení příčin této rozdíln osti m ůže napomoci, když si jejich zdůvodňování roztříd ím e do pouhých čtyř typů:

J. Můžeme zaujmout stanovisko, že sama otázka Je špatně položena, neboť žádná

hrozba neexistuje. Výzva obsažená v prezidentově otázce je prý zbytečná , protože li­

dé vždy dokážou zrušit nebo posouvat zdánlivě nepřekroči tel né limity. Sám pojem

"limity růstu", vztažený na lidskou společnost, je prý ideol ogický předsudek . Pak

ovšem žádná hrozba neexistuje a není čem u čel it.

Takové přesvědčení není než slepá víra v lidskou všemohoucnost, resp. ve všemo­

houcnost techniky, podl e které naši potomci vždy najdou způ sob, jak zahladit nega­

tivní důs ledky zp ů sobené vlastními předky. Často však lze takový názor věcně odha­

lit jako účel ov ou obhajobu 'poměrů , výhodných pro ty, kdož jej zastávají. V obou pří­

padech jde o ideologické konstrukce, které se neshodují se skutečnos tí.

II. M ůžeme vyjít z toho , že člo věk je "bytost naprogramovaná přírodním výběrem

k vlastnímu zisku" (E.Tkadlec, 1995). Taková jednostranná orien tace na vlastní zisk ­ ať je geneticky fixovaná či i n di viduálně získaná - má zřejmou tendenci šířit se do

všech oblastí uvažování a jednání (J. Kell er, 1993) a snahy to měnit jsou předem od­

souzeny k nezdaru.

Podle n ázorů tohoto typu je lidská vůle po doko nalém ovládání přírody geneticky fi­

xovaná a nezměnitel ná . Případné ohledy na živočišné a rostlinné druhy, vyvolané lí­

tostí nad jejich zánikem, není než projevem pošetilosti. Přírod a pro nás přes všechny

"moralistické nářky" zůs tan e jen prostým rezervoárem surovin a zdrojů, které nevy­ volávají soucit ani sym patie. .

v(j~rr(j ooufi
(a) Účastníci ankety očekávají" více informací o vzácných či chráněných živočišných druzích"

a "konkrélllí informace o rostLinstvu a živočiš­

stvu zajímavých LokaLit". Pozornost by také mě­

la být věnována "kráse, kouzlu a zajímavostem

přírody".

(b) Vero nica by měla psát o tom, "ako žiť

v dne.fnom svete", a o "llejdůLežitějHch úkoLech

v och raně přírody". Měla by popisovat "příro­

dě blízké způ.Wby hospodaření" a "přírodní

způsob života" včetně "podrobnějšího popisu

realizace" a "konkrétních výsLedků ekoLogic­ kých snah ".

(c) Veron ica by měla popisovat "zásahy člove­

ka do prírody a ich súvislosti ", podávat "anaLý­ zu aktuálních ekoLogických probLémů" a ,,sLedo­ va/ jejich vývoj". Psát "o probLémech krajiny

a přírody z růmých pohLedů ".

(d) Veronica by měla informovat o "konkrét­ ních'probLémech obLastí", například o "probLé­ mech regionáLních ŽeLemic". "Více byste se

meti orientovat i jinam než na Moravu." Psát

o "slovenské ochraně přírody" a o •.problé­ mech v jiných regionech ČR ".

Účastníci ankety by dále uvítali, kdyby Veroni­

ca více psala o "vztahu nevLádních organizací

ke slám í správě a samosprávě" a o "legisLativ­ ním dění v ochraně životního prostředí". Re­

dakce by měla "více akceptovat, že se jedná

o výrazné politikum", publikovat "rozhovOly

s Lidmi, jako DejmaL, Kohák, Keller, Librová"

ESEJ

1

Lidé takto orientovaní dokážou reagovat na střet s ekologickými limity teprve až je­ jich negativní důsledky pocítí bezprostředně na vlastní kůži. Pokud takové postoje nabudou převahy, bude projevem myšlenkové důslednosti počítat s nevyhnutelností předčasného zániku lidstva. Přísnou logiku této úvahy dokáže naštěstí lidský život překonat - třeba poezií s jejím "nezávazným světobolem" a "samolibým pesimis­ mem": "Jakmile prohlásíte, že všechno je beznadějné a uvědomíte si to, jste osvobo­ zeni od strachu a můžete začít znovu žít" (A. Ginsberg, 1996). Pak se lze snadno smířit i S tím, že zastánci názoru (I) o neexistující ekologické hrozbě budou zastánce názorů projednávaného typu označovat za "falešné proroky zkázy", "apokalyptické futurology" a třeba i hůře. Přitom však mezi oběma typy názorů existuj e skrytá p ří b uznost od praktických závě­ rů: podle (I) změna lidského chování je zbytečn á , podle (II) nemožná ; výsledkem . obou bude netečnost k výše uvedené prezidentově výzvě a programová nečinnos t. III. Můžeme ale také přijmout východisko zcela opačné, že změn a našeho chování je možná a nutná. Jsme přece vybaven i také jinými než biologicky fixovanými vlast­ nostmi (lidskou kulturou), které se mohou stát zdrojem nad ěje na odvrácení globální ekologické katastrofy. Uznáme-Ii nezbytnost dobrovolné pro m ěn y lidských hodnot za věcnou reflexi soudobých ekologických prob l émů a za jejich realistický průmět do budoucna, stáváme se zastánci snah o trvalou udržitelnost života na Zemi. Možným klíčem k nim je " transformace lidských hodnot směrem k humanismu, uvědomělé skromnosti, úctě k životu ve všech jeho formách a obnovení harmonických vztahů me­ zi člove"kem a spřírodou" (l Vavroušek, 1992). Budeme-Ii zastávat názory tohoto typu, nositelé názorů (I) a (II) nás budou označo­ vat (možná právem) za "idealistické vizionáře" a osočovat jedním dechem ze zcela protichůdných duševních defektů: Jako "neškodní podivíni odtržení od života", "šťastní prosťáčci" anebo "moralisté bu­ Kresba Jana Steklíka dící útrpný úsměv těch realisticky uvažujících" budeme oz n ačo ván i v případě, že svou představ u o ces tě, jak žít a vyrábět tak, abychom měli s ničením přírody co ne­ jméně společného, budeme uskutečňovat jako izolovaní jedinci. Budeme-Ii se však pokoušet ov l iv ňovat chod společných věc í a stát se podílníky na a "názory šp ičkových specialistů - ekologIi a bi­ správě věcí veřejných, tím hůře: Jakmile začneme vystupovat proti zá sahům, ohrožu­ ologů". Někteří ú častníci ankety stojí o "repor­ jícím (hlavně v rámci bezohledné hospodářské expanze) naše společné prostředí, táže o vesnickém životě dnes a kdysi" nebo o in­ omezujeme svobodu toto prostředí n ičit a staneme se krajně podezřelí a nepohodlní formace o programu "obnova vesnice". společenským skupinám, které svobodu n i čit prostředí považují za svoje nezadatelné Společným jmenovatelem uvedených doporuče­ ní je nálada příz nivá pro "více kon~rétního" ­ právo. Jakmile dokonce začneme vyzývat ostatní k přijetí odpovědnosti slučitel né o přírodních druzích, lokalitách, regionech, s dobrem Země a všech, kdo na ní přebývají, dostaneme se do příméh o a příkrého o venkově , o problémech, o n ám ětech k činnos­ rozporu se zastánci rostoucího konzumu jako nejvyššího dobra. Pak budeme označo­ ti a podmínkách jejich realizace, o osobnostech váni za "samozvané sociální inženýry", "nepřátele lidské svobody", "zastánce státní­ a jejich názorech, o životě v souladu s přírodou. Účastníc i ankety však nepožadují pouze dílčí ho dirigismu a třetích cest", "agenty nové totality", "extrémisty" a "zelené fašisty". informaci. Očekávají "hlubší pohled na věc", Pokud se někomu zdá, že přeháním, posloužím dvěma citáty z nej vyšších míst: informaci "o globálních, politických, sociál­ "Znovu se - v tomto století po fašismu a komunismu potřetí - útočí na lidskou svobo­ ních, psychologických a jiných souvisloslech" du ... ve jménu přírody" (V. Klaus, 1995). "Téma ochrany životního prostředí bylo konkrétních jevů a problémů. Nejde jim pouze zneužito jako zástupná levicová ideologie, která začíná obhajovat existenci regulač­ o popis realizace přírodě blízkých způsobů hos­ ních (státních) zásahů shora, zásahů do lidských životů a do spontánního fungování podaření, nýbrž také o ,filosofický pohled na ži­ vot nekomen'ních lidí". Pojednání konkrétní in­ demokraticky vznikajících institucí" (V. Klaus, 1996). formace v širších souvislostech je účastníky an­ IV. Můžeme konečně zaujmout blazeovaně rezervovaný postoj, který odmítá rozlišo­

kety vnímáno jako klíčový princip Veroniky, vat, co je obecně škodlivé, nezodpovědné a nemorální a spokojuje se s tím, že "každý který vyjadřuje "duch časopisu". má svou pravdu" a "žádná na jedinci nezávislá pravda neexistuje". Ve sporu mezi ná­

Hodnocen í vlivu obsahu článků na zájem zory typu (I), (II), (III) jde prý o "odvěký a setrvalý spor mezi pesimistickou a opti­ o Veroniku mistickou intuicí lidstva, v němž si každá strana snadno opatří bezpočet příručních

argumentů" (J. Fitštejn, 1996).

Zeptali jsme se účastníků ankety, zda znají zá­ jemce o ochranu přírody a krajiny, jejichž po­ Názory tohoto typu se podobně jako názor (I) zcela míjejí s existenciální otázkou po­

loženou vpředu: Co děláme pro to, abychom objektivně existující ekologické zornost dosud Veronica svým obsahem nedoká­ zala přilákat. Pouze pětina (21 %) si je jistá, že .

hrozby odvrátili nebo jim čelili? "nikoho takového nezná". Přibližně 70 % účast­ Zastáváme-Ii názory příslušné k prvnímu (I) a poslednímu (IV) z uvedených typů, níků ankety připouští, že v jejich okolí mohou máme dobré důvody nedělat nic. Zastáváme-li názor druhého typu (II), stojíme před existovat ochránci přírody a krajiny; kteří ne­ čtou Veroniku. Co je podle účastníků ankety volbou mezi hedonismem vyjádřeným heslem "po nás potopa" a zoufalstvím. Zastá­

důvodem jejich nezájmu? váme-li některý z názorů třetího typu, (III) řadí nás logika úvahy mezi hledače trva­

40 % účastníků ankety souhlasí s domněnkou, lého způsobu života nejrůznějších odstínů.

že důvodem nezájmu je skutečnost, že články Abychom o pestrých odstínech třetího typu dokázali diskutovat, aniž bychom se jsou zaměřeny na příliš specializovaná témata, utvrzovali ve svých apriorních názorech, bude účelné věnovat několik poznámek která nedokážou zaujmout. Polovina s větší či dvěma pojmům, které patří v současných výhradách vůči principu trvale udržitelného menší jistotou připouští, že důvodem nezájmu může být fakt, že Veronica píše o problematice rozvoje mezi nejfrekventovanější: "idealismus" a "sociální inženýrství". Je to účel­ regionů, které nejsou pro její potenciální čtená­ né především proto, že klíčem k zásadní různosti názorů typu (I) až (IV) jsou naše ře zajímavé. Čtvrtina účastníků ankety se do­ představy o změnitelnosti nás samých, názory o možnosti kultivace našich postojů.

mnívá, že důvodem menší atraktivnosti Veroni­

2

ESEJ_ _ _ _ _ _ __

_ _ _ _ _ _ _ _ __

_

_

_ _ _ ~'([srri!Dll1JÍk8~

ky pro

Idealismus

některé

potenciální

čtenáře může

být ne­

pozornost některých textů širším Trvale udržitelný způsob života není hotový recept, ale neustálé hledání rovnováhy dostatečná souvislostem dílčích témat ochrany přírody. mezi svobodami každého jednotlivce a jeho odpovědností vůči jiným lidem a přírodě Malou atraktivnost informací o čtenářům méně jako celku.

známých regionech a nezáživnost příliš specia­ lizovaných textů by bylo možné překlenout dů­ Základním předpokladem trvalé udržitelnosti je proto tzv. anticipační učení, založe­

né na předvídání možných důsledků našich činností (P. Nováček, 1995). Je-Ii sledným uplatněním výše zmíněného principu dílčích jevů v širších souvislostech. podstatou lidství věčný rozpor mezi dobrem a zlem, který si žádá stálé úsilí o nová pojednání Specializovaná informace nebo informace řešení a pokusy o volbu dobra, pak má každý z nás ambivalentní možnost rozvíjet o problémech dílčího regionu by se pro nespeci­ své postoje jak směrem k dobru, tak i zlu; každý má možnost kultivovat své postoje alizované čtenáře a čtenáře z jiných regionů mohla stát zajímavá, pokud by byla pojednána směrem k poznanému dobru. To se neděje v žádné společnosti planým moralizová­

v širších ekologických, filosofických, politic­ ním, ale každodenními konkrétními činy.

kých, ekonomických nebo jiných souvislostech. Atmosféra každé společnosti je významným faktorem naší individuální volby, ale na­

še volba záleží ještě na naší představě o tom, zda je člověk a následně lidská společ­ Jak upoutat pozornost dalších ochránců pří­ nost schopna anticipačního učení nebo "zda s ní nikdo nehne". Takovou představu rody a krajiny? má každý z nás a použÍ'Já ji při své orientaci ve společnosti, ať si je toho vědom či ni­

Konkrétní námět, jak učinit Veroniku atraktiv­ koliv.

nější pro další zájemce o ochranu přírody a kra­ "Nejvíc pro svět uděláme, budeme-li si prostě počínat tak, jak nám naše svědomí ká­ jiny uvedlo 14 (36 %) účastniků ankety, kteři ­ že, to jest tak, jak si myslíme, že by si měli počínat všichni. Možná tím budeme ne7w­ souhrnně vzato - navrhují zvýraznit vzdělávací, ho inspirovat, možná nikoliv. Ale to je přesně to, s čím prostě nebudeme kalkulovat" praktickou a (eko)politickou funkci časopisu. (V. Havel , 1996). To jsou věty, které plně platí i pro prosazování trvale udržitelného Účastnici ankety nejčastěji doporučovali, aby byly publikovány vzdělávací texty, které by se života na individuální úrovni. Mají všechny rysy idealismu Uako protikladu k realis­

snažily mládeži a laikům vhodným způsobem tické politice jako "umění možného" a k "technologii moci"); ať si je vyslovil prezi­

zprostředkovat vhled do odborné problematiky dent, "realisté" je označují za pošetilé, ale" nakonec mají vždycky takzvaní idealisté ochrany přírody a krajiny. Účastníci ankety Ve­ pravdu a dělají pro stát, národ i lidstvo víc než politikové, kteří si říkají realističtí ronice doporučují psát "populárně vědecké články pro laiky", "poskytovat konkrétní argu­ a chytří" (T.O. Masaryk, cituje K. Čapek v Hovorech s TOM, 1926).

menty k pl'esvědčování o nutnosti ochrany život­ Je možné řešit své osobní problémy způsobem, který by mohl být použitelný za ob­

ního prostředt' , "vysvětlovat speciální odborné dobných podmínek i pro druhé, ale k ničemu je nenutí a svoji vlastní volbu jim ne­

výrazy" a poskytovat "informace o stavu život­ vnucují... Ale vždyť to není než staré křesťanské: " Nečiň jiným co nechceš, aby bylo ního prostředí". učiněno tobě!"

Idealismus takového ražení o trvale udržitelný život.

patří

podle mého soudu organicky k

"výstřed nosti "

snah

Sociální inženýrství patří

do základů slovního arzenálu opone n tů snah o trvalou udržitelnost. Ačkoliv so­ ciální inženýrství je pro soudobou publicistiku něco jednoznačně odsouzeníhodného, autor pojmu a uznávaná autorita liberalismu R. Popper (1962, česky 1994) rozlišuje dva typy sociálního inženýrství - utopické a postupné, které hodnotí zcela rozdílně.

Utopické sociální inženýrství je podle něj takové, které ví nejlépe, co je pro lidi dob­

ré a rozhodne se učinit je šťastnějšími ať chtějí či nechtějí. Naproti tomu postupné

sociální inženýrství stanoví nejprve nejpalčivější nedostatky ve společnos ti a namísto

prosazování nejvyššího dobra ve spo l ečnosti bojuje o jejich odstranění.

Mateřským znamením utopických sociálních inženýrů je přesvědčení, že k nápravě

nedostatků spol ečnosti stačí zásadním způsobem změnit její formu; jakmile dosáhnou

systémovou změnu, stanou se zaslepenými obhájci nového systému a obvykle bloku­

jí jeho další vývoj . Postupný sociální inženýr nevěří na žádný všelék; ví, že každý

lék má vždy omezenou účinnost, zabere pouze na určité neduhy a pouze v urč ité situ­

aci. Tento rozdílný přístup - dokazuje Popper - je rozdílem mezi metodou, která vede

zákoni tě k užití násilí namísto rozumu a k opuštění původního projektu i metody,

a mezi realistickým principem zlepšování společ n osti, který prokázal svou úspěšnost.

Zatímco utopický přístup je krajně nebezpečný, postupný evolu ční přístup sociál­

ního inženýrství Popper výslovně ztotožňuje s principy demokratické r egulace

společnosti.

Pokud se má péče o životní prostředí stát v souladu s principem trvale udržitelného

rozvoje takovým kritériem všech lidských činností, který bude up latňován trvale

a systematicky, budou se cíle této péče v čase a prostoru měnit a přes ouvat. To je pl­

VaS1Y
Kresba Jana StekUka

ESEJ

3

Noci V nás

ně v duchu postupného sociálního inženýrství, který Popper - zopakujme pro jistotu

- výslovně ztotožňuje s principy demokratické samoobnovy společnosti.

Shrnuto, podtrženo: Zastánci trvale udržitelného rozvoje jsou podle mého soudu pro­

gramoví idealisté a přimlouvají se za postupná sociální inženýrství v původním, ne­

zkresleném pojetí. Nespoléhají se na žádné šablony a jednotné recepty; jsou to hleda~

či třetích, pátých, dvacátých cest a nijak to nezapírají.

Pokud se myšlenkám trvale udržitelného rozvoje vyčítá, že jsou jen vágní výzvou

k hledání cest a dokládá se to tím, jak se vymykají snahám o jednoznačnou definici,

očekává se od nich ztotožnění s cíli utopického sociálního inženýrství. Jistě , pokud

by se přístup zastánců trvale udržitelného rozvoje izoloval od snah předkládat prak­

tická řešení, poklesl by do jalového moralizování. Jestliže však víme, co si rozhodně

nemůžeme v dlouhodobé perspekt i vě dovolit, co nás od udržitelnosti odvádí a co na­

rušuje možnou rovnováhu přírody a společnosti, můžeme stanovit technicke ukazate­

le, jimiž dokážeme konkrétně poměřovat učiněný pokrok či úpadek a usilovat o ná­

pravu v duchu postupného sociálního inženýrství.

Trvale udržitelný rozvoj v politických dokumentech V našem prvním a dosud platném (ještě federálním) zákoně o životním prostředí je trvale udržitelný rozvoj definován jako "takový rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystému" (§ 6 zák. Č . 17/1992 Sb./) Viděli jsme, jak kontroverzní podoby tomuto pojmu naši politikové • přikládají. Jeden z členů minulé české vlády se dopustil v roce 1995 (na přímý dotaz "proč ve své práci nepoužíváte pojem trvale udržitelný rozvoj?") tohoto půvabného výroku: "Protože pod tímto pojmem si někteří lidé představují něco jiného". Přesto již půl roku poté, co se trvale udržitelný rozvoj stal formální součástí česko­ slovenského právního řádu, byl význam budoucího obratu lidstva k trvale udržitelné­ mu rozvoji přirovnáván k významu zemědělské a průmyslové revoluce (G. H. Brund­ landová v zahajovacím projevu na "Summitu Země" - konference OSN o životním próstředí a rozvoji, Rio de Janeiro 1992). Mezi dokumenty přijatými v Riu je také rozsáhlá "Agenda 21", označovaná jako "počátek nového globálního partnerství pro trvale udržitelný rozvoj" . Obsahuje např. kapitoly nazvané "trvale neudržitelné vzor­ ce výroby a spotřeby" nebo "prosazování trvale udržitelného rozvoje" . Za realizaci spousty přijatých doporučení jsou zodpovědné jednotlivé národní vlády a Evropské společenství jako celek. Slova, slova, slova .. . Po linii nevládních iniciativ uvádí střechová organizace jejich části (European Envi-

Kresba Jana Stekl{ka

4

Jiří Najmon

Zklehlé vlaštovky v čase Den je krátký

znehybněly

Rozpálené dlaně sunou se blíže Oc;,mýFená nahota bíle světélkuje Jsou noci v nás

***

Marcela Blahůšková Zaháním svůj strach Aby tě nepolekal Aby nepFilétla Ta tvá hejna havranů Zas Je než po ránu Jde polední žár

Potřebu

pozornosti výchově mládeže a laiků také doporučení poskytovat návody k praktické činnosti a podněty k ní. Účastníci ankety navrhují zaměřit se na praktickou ochra­ nu přírody a na sportovní aktivity, které člověka přivádějí do bezprostředního kontaktu s kraji­ nou. Podle účastníků ankety by mohlo atraktiv­ nost Veroniky zvýšit publikování "podrobných

zdůrazňuje

plámi a rad, které mohou ochránci p,<írody rea­ lizovat ve svých sdruženích a použít pN práci s dětmi". Mohlo by jít například o "návody ... jak založit mokFad. jak založit brehový porost, jak posílit samočistící schopnost tokti". Pozor­ nost dalších čtenářil by mohla Veronica upoutat také tím, že by poskytovala "popis ojedinělých přírodních lokalit a výtvorů, zajímavých Z hle­ diska individuální turistiky" a zabývala se "sportovními aktivitami, které umožňují vytvá­ řet vzrah k přírodě a její ochraně (lyžování, horská kola, orientační běh)". Součástí pojed­ nání na takováto témata může být i varování před možnými negativními účinky pobytu v pří­ rodě na přírodní prostředí. Pro širší okruh čtenářů by mohla být Veronica podle účastníků ankety zajímavější také tehdy, pokud by jim pomáhala zorientovat se v politic-

ESEJ - - - - - - - - - - -_ _ _ _ _ _ _ _ _-:--_ _ ~'(!SIli]Dll~~

ronmental Bureau) ve své směrnici z roku 1996 tyto možnosti, jak se zapojit do Agendy 21 na rozhoduj ící lokální úrovni: 1. politický tlak na místní a státní správní orgány i na soukromý sektor 2. osvětové působení na obč an y, posilující vědomí osobní zodpovědnos ti při jejich každodenním environmentálním rozhodování 3. iniciování místních aktivit 4. sledování dat a údajů pro trvalou udržitelnost relevantních v časové řadě a kontrola

jejich správnosti (EEB, 1996). .

Záleží na nás, zda tento "idealistický záměr extremistů" zůs tane na úrovni pouhých

slov.

ké dimenzi ochrany přírody a krajiny a sama se . zapojila se do praktické ekopolitiky. Veronika by mohla " upozorňovat Ila politické strallY a li­ di v nich, kteří soumí s Veronikml, aby se o nich vědělo dlouho pred volbami" a " mapo­ vat přístupy politické scény k ekologickým pro­ blémům " . Měla by také "pružněji reagovat Ila aktuální problémy ochrany krajiny a přírody", "věnovat pozornost problémům regionálních železnic", publikovat "rozhovory s osobnostmi ochrany přírody a krajiny " a "prosadit se do rozhlasového vysílání" . V těchto návrzích je obsaženo přání, aby Veronika více reagovala na aktuální (eko)politické dění, ovlivňovala veřej­ Povědomí české veřejnosti o trvale udržitelném rozvoji

né mínění a politické rozpravy o ekologických Jak je informována česká veřej n ost o myšlenkách trvale udržitelného rozvoje pět let problémech.

poté, co byly dek larovány jako součást našeho právního řád u a co proběh l a řada po­

lemik o jejih reál nosti?

Podle sociologického průzkumu z kvě t n u 1996, tedy z období volební vřavy, ve které

si některé politické strany dávaly trvale udržitelný rozvoj do svých programů, se na­

prostá větš i na obyvatelstva s pojmem trvale udržitelný rozvoj nikdy nesetkala. Tento

výraz zas lechlo pouze 19 % lidí a z nich naprostá většina jej ztotožňovala s ochranou

životního prostředí. Pouze 4 ,3 % responden tů, tedy čtyři lidé ze sta, se vyjádřilo tak,

že se podle nutn ě zjednodušujících formulací v dotazníku dá us uzovat, že trvale udr­

žitelný rozvoj chápou al espo ň zhruba v jeho skutečné šíři. Takové je tedy současné

povědomí české veřejnosti o ideálech trvalé udržitelnosti.

Pro spřízn ěné duše z toho plynou přinejmenším dva úkoly:

- Rozšiřovat české veřejnosti povědomí o tom, co je trvale udržitelný rozvoj.

- Přesvědčit její významnou část o tom, že respekt k životnímu prostředí a celé příro­ dě není neúnosným omezováním, ale podmínkou dalšího rozvoje a že přináší společ­

nosti nové a vysoce pozitivní hodnoty .

Považoval bych za hrubou chybu chápat tyto naše společné úkoly jako nějakou poli­

ticko-agitační kam paň . M ěl i bychom "udělat něco skromnějšího, ale užitečnějšího:

O tázky pro Uskutečnění

redakční

radu Veroniky

uvedených

návrhů

nebude pro re­

dakční radu Veron iky snadné. Členové redakční

rady a tradiční autoři článků jsou většinou na ochranu přírody a krajiny zaměření odborníci, kteří kladou důraz na akademickou korektnost a expertní kvalitu poskytovaných informací. Ta­ kové zaměření má své výhody i nevýhody. Eru­ dice a znalost teoretických souvislostí dílčích jevů nám, na jedné straně, umožnila v průběhu uplynulých deseti let vytvořit časopis zaměřený na poskytování komplexní informace o otáz­ kách ochrany přírody a kraj iny . N a druhé straně nám respekt ke kánonu vědy a expertní korekt­ nosti brání pustit se do takových témat, jako je ekologická výchova mládeže nebo mocensko­ politické souvislosti ochrany přírody a krajiny. Vědomí složitosti komplexních souvislostí otá­ způsobem svého vlastního bytí posloužit jako přík lad ... Ukázat vlastním počínáním, zek ochrany přírody a krajiny a snaha vyhnout se unáh leným závěrům nám brání veřejně for­ že lze :,~etrně zacházet s planetou, na nížje nám dáno žít, a že lze myslet i na genera­ mulovat jednoznačná pol itická stanoviska. Ná­ ce, které přijdou po nás." " ... spolu s j inými hledat ono společné rituální a mravní strojem naší ekopolitiky je spíše trpělivé vyjed­ minimum, kterým by se měli všichni řídit, aby mohli žít vedle sebe na jedné zemi návání o dílčích problémech a projektech s in­ a společně čelit všemu, co jejich společný život na této zemi ohrožuje" (V. Havel, vestory, lokálními politiky a úředníky státní správy než přímá akce zaměřená na oslabení 1996).

politické moci "protivníka" . Akademická prů­ Tyto věty českého prezidenta pocházejí z proj evu, předneseného nejvyšším předsta­

prava a zvyk uplatňovat pedagogické postupy vitelům Evropského spo leč e nstv í. P l ně však platí i pro uplatňování principů trvale

běžné ve vy~okoškolském prostřední znesnad­ udržitelného rozvoje na individuální občan ské úrovni a zasazuj í je do nejširších sou­

ňuje řadě členů redakční rady Veroniky komu­ vislostí.

nikaci se žáky a studenty základních a středních škol. Adresáty jejich sděleni mohou býl spíše učitelé a organizátoři studentských a dětských akcí než studenti a účastníci sami. Ing. Igor Mícha l, CSc., přední český ekolog, předseda spo l ečnos ti pro trvale udržitelný rozvoj Před redakční radou Veroniky tedy stojí dvě Citovan é p ram eny:

otázky: "Máme v zájmu širší publicity našich stanovisek vykročit za hranice ekopolitiky zalo­ F ištej n 1. , 1996: Vyzvání k sázce: n ikdy nebude hůř, Lidové noviny 16.8.1996

žené na expertním vyjednávání o strategiích Havel V., 1996: Evropa jako úkol. Projev prezidenta České republiky 15.5. 1996.

a projektech příznivých pro přírodu a vstoupit Keller J., 1993: Křesťanství a spor ekologie s ekonomikou.

(alespoň pros třednictvím uveřejněných textů) Klaus V., 1995: Nový radikalismus a poctivé hledání?, Lidové noviny, 15.7.1995

do rozbouřených vod mocenských střetů?" Klaus V., 1996: Ropák roku a Den Země, Lidové noviny 27.4.1996

"Kde najít člověka zběhlého v metodách ekolo­ Kohák E., 1993: Člověk, dobro a zlo, Ježek Praha.

gické výchovy, který by nám pomohl převést Librová H., 1995: "Způsob života oddalující kalam itu", Vesmír.

nám dostupné informace a pohledy na ochranu Ginsberg A., 1966: Básnik vers us justice. Rozhovor s J. Rauvolfem, Týden 25.8.1996

př írody a kraj iny do podoby, v níž by mohly být Nováček P., 1995 : Třetí globál ní revoluce?, Českoslo venský časopis pro fyziku.

poutavé a užitečné pro děti, mládež, učitele Popper K.R., 1994: Otevřená společ n ost a její nepřátelé, lSE Praha.

a pracovníky s mládeží?" Tkadlec E., 1995: Trvale udržitelný rozvoj ajeho předpoklady, Vesmír.

Libor Musil Vavrou šek J ., 1994: Závod s časem.

~'([~rr~Dliul1
ESEJ

5

Nová myslivecká vyhláška a ochrana ptáků a savců David Horal Dne 9. května 1996 vydalo Ministerstvo zemědělství České republiky Vy­ hlášku č.134/1996 Sb., kterou se provádí zákon o myslivosti. Dnem vyhláše­ ní nabyla účinnosti. Její úplné znění tvoří mj. i přílohu letošního 7 . čísla časo­ pisu Myslivost. Současně s tím byla zrušena stará vyhláška ministerstva ze­ mědělství a výživy Č. 20/1988. Ovšem již při letmém nahlédnutí do nové vy­ hlášky čtenáře zarazí určité projevy zoologické neznalosti, s nimiž byla nová prováděcí vyhláška zpracována. Mnohem horší je však katastrofální dopad na ochranu některých ohrožených druhů ptáků a savců, který vyhláška bezespo­ ru bude mít, resp. již má. Podívejme se proto blíže na některé sporné momen­ ty nového zákona. Odstavec (1) § 3 uvádí výčet celoročně hájených druhů zvěře. Jsou mezi nimi mj.: kozorožec horský, svišť horský a bažanti - příslušníci rodů Chrysolophus a Gennaeus. Kozorožec horský býval uváděn ve starší literatuře jako původní druh Vysokých Tater. Tyto zprávy byly založeny na nesprávném překladu ně­ meckého názvu, jímž podtatranští obyvatelé označovali kamzíka. Byly i pod­ nětem k "reintrodukci" tohoto domněle vyhynulého druhu. Tak se v letech 1898-1954 uskutečnilo v Tatranském národním parku několik pokusů s vy­ pouštěním různých druhů kozorožců (kozorožec horský nubij'ský, sibiřský a kavkazský). Všechny skončily neúspěšně a do roku 1960 zde všichni kozo­ rožci vyhynuli. Stejně naštěstí dopadly i aklimatizační pokusy v Krkonoších počátkem tohoto století. Podobně je tomu se svištěm: neúspěšné aklimatizač­ ní pokusy byly učiněny v Krkonoších (1895 a kolem roku 1903) a Jeseníkách (1963). Bažant zlatý (Chrysolophus pictus) ze střední Číny a bažant diaman­ tový (Ch. amherstiae), žijící v Číně, Tibetu a Barmě, byli v minulosti chováni jako okrasní v některýc h bažantnicích, v České republice ve volnosti nikde nežijí. Gennaeus nycthemera je starší, dnes již nepoužívané synonymum pro druh Lophura nycthemera - bažanta stříbrného, který žije v Číně a Indočíně. Několik poválečných pokusů o aklimatizaci u nás i v Německu skončilo ne­ úspěšně. Vzhledem k poměrně striktním formulacím zákona č.1 1 4/1 9 92 Sb. o ochraně přírody a krajiny ohledně zavádění nepůvodních dru hů do naší pří­ rody je stěží představite lné, že by se výše zmíněné druhy zvěře někdy staly její součástí. Snaha ministerstva zemědělstv í zabezpečit jejich celoročn í ochranu je tedy dost těžko pochopitelná. Aniž bych si ch těl brousit ostrovtip, nemohu se ubránit srovnání - je to podobná situace, j ako kdyby vyhl áška za­ kotvovala např. celoroční hájení slonů či nosorožců. Stejný odstavec dále specifikuje naše kachny j ako "p odčel eď Anatidae" . Pří­ pona -dae je ve vědeckém názvosloví vyhrazena pro čel edi, zatímco p odčel e­ dím je určena přípona -nae ; správně tedy patří Anatinae. To je s amozřej mě jen drobná chyba nebo překlep a. spolu s ochranou kozorožce či s viště na na­ šem území jsou to nanej výš případy pro zasmání. Další ustanovení vyhlášky již tak veselá nejsou.

Odstavec (1) § 4 stanoví dobu lovu pro ty druhy z věře , které nejsou z vláště

chráněn ými živočich y podle prováděcí vyhlášky č. 3 9 5/19 92 Sb. zákona

č . 11 4/ 1 992 Sb. o oc hran ě přírody a krajiny. Lze polemizovat o oprávn ěnos ti

odstřelu hrdličky zahradní (1.8. - 15.2.), když většina našich au torů se shodu­

je na snížení její početn osti u nás v posledních letech, a to na hnízdištích i na

zimovištích. S tejně problematický je i lov tchoře tmavého (1. 11. - konec úno­

ra), jehož početn ost u nás i na většin ě areálu jeho roz š íření trvale klesá. Úlo­

vek tchoře tak klesl v období 1970 - 1984 o plných 40 %, v naší Červené kni­

ze (nikoli ve vyhlášce) je zařazen jako ·ohrožený druh.

6

MYSLIVOST_

_

=---_

_

_

Krátce k soutěži »Ropák roku« Statisticky k letošnímu hlasování Analýza hlasování ukázala, že výsledné pořadí umístění kandidátů bylo ovlivněno původem členů komise (rozuměj místem bydli š tě nebo působení). Projevilo se to především volbou 1. místa (za 5 bodů). Korelační koeficient, měřící závislost mezi volbou kandidáta na I . m rstě a bydlištěm hlasujících dosáhl pom ěrně vysoké hodnoty. Při volb ě dalších dvou míst (za 4, resp. 3 body) již nebyl tento příklon významný. Tato skutečnost a způsob hlasování pomocí bo­ dování měla nakonec pozitivní vliv na kone č né umístění kandidátů , neboť o jejich pořad í v sou­ těži »Ropák roku 1995« rozhodlo právě to, ko­ ho hlasující umístili až na 2. a 3. místo. Celkově se většina hlasujících přikláněla ke kandidátům celostátního významu (Benda, Šulc, Nouza). Nejvíce však tyto kandidáty pod­ le očekávání volili členové komise z Prahy (na I. místo je vybralo 62 % z pražských členů), ale také ze severní Mor avy (tři hlasující ze čtyř!). Naopak celostátní kandidáti získali nejmenší přízeň v jižních Čech ách (20 % jejich hlasů). Pro samotný výsledek hlasování byl však stejně rozhodující názor pražských členů, kteří tvořil i 59 % (60 člen ů) z celkového počtu 101. Tento fakt neu m ožň oval větší vliv mimopražských čl en ů na hlasování, takže potencionální mimo­ pražští kandidáti se nemohli více prosadil. Na­ štěstí i v této so utěž i platí, že výjimka potvrzuje pravidlo, n eb oť »Ropákem roku 1995« se stal přednosta okres ního úřadu v Berouně Franti­ šek Malý, který bezespor u zcela zaslo uženě naboural úzce regionalistický zp ů s ob uvažo­ vání hlasuj ících.

Úspěšnost hlasování členů

komise Další otázkou bylo, s jakou úspěšn os tí se jedno­

tliví č l en o vé nezávislé komise »strefi li « do ko­

neč ného pořadí kandidátů na prvních třech mís­

tech (pro jednoduchost). Zde jsou výsledky:

Přesné p ořad í prvních tří kandidá tů (Malý,

Benda, Šulc) j ako jediná odhadla dram aturgyně

Čes ké tel evize Ka teřina Krejčí. Pořad í dvou

kan did átů celkem urč i lo pět čl enů Komise ­ poslanec Jan Bláha, spisovatelka Eda Kriseová,

ekologická akti vistka Jaroslava Brožová, pís­

ničkář Josef Nos a profesor Dalibor Povolný.

Pořadí jen j ednoho kan didáta na ropáka ze tří

předních míst urč i lo 3 1 č l enů Komise - ze zná­

mějšíc h např. Jaroslav Hutka, Ivan Makásek,

Jan Piňos, Pavel Bezouška, Petra Buzková, Jan

Keller nebo Miroslav Kundrata.

Na závěr j eště jeden údaj - »Ropáka roku 1995«

Františka Malého správně zvolilo I 9 čl en ů Ko­

mise (až na čtyři, jsou to n apř . j iž výše uveden á

j ména).

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~'([~ll:qoo1lfic8~

Kormoráni se na střední lIovomlýnské nádrži stň1ejí celoročně, ač k jejich lovil nebyla letos /la okrese Bmo - venkov vydána výjimka. Lov­ ci navíc využívají suchých výsep, které vznikly po popuštění hladillY 1Iádrže, a zajíždějí svými auty až doprostřed nádrže. Foto Tomáš Grim

Ropák roku 1996 - 5.

ročník

Děti Země vyhlašují" další, jubilejní, ročník světově ojedinělé a respektované soutěže o titul »Ropák roku 1996«. Kandidáta může navrhnout

Vrcholem je ovšem nově stanovená doba lovu hus: od 1. září do konce února. Podle staré vyhlášky se husy mohly lovit pouze do 15. 12., přičemž minulou zimu byla v některých okresech referáty životního pros tředí příslušných okresních úřadů doba lovu výjimkou prodloužena do konce ledna (zejména kvůli nárůstu hlášených škod na polních kulturách) . To znamená nejen sku­ tečnost, že u nás nebudou mít klid protahující i zimující husy (velké, polní i běločelé), ale a především i fakt, že tak byl legalizován odstřel našich vlast­ ních hnízdních populací husy velké, a to v nejcitlivějším období na počátku hnízdění, v době obsazování revíru, toku a snášení vajec: podle literatury (Hudec a spol. 1994) je průměrné datum příletu hus na hnízdiště 9. února a pohybuje se dokonce v rozmezí 22. 1. - 1. 3. Některé páry snášejí vejce již v poslední únorové dekádě! Pokud jde o zimujícÍ.husy polní a běločelé, j eště se zhorší situace z poslední zimy, kdy husy vlivem lovů po téměř celou zimu neměly na zimovištích klid, byly zbytečně stresovány a jej ich zimoviště rozdrobena. Kdo chce vědět, o čem hovořím, ať si někdy o víkendu zajede na Střední nádrž vodního díla Nové Mlýny (přírodní rezervaci!). Na tomto evropsky významném zimovišti vodních ptáků se před dvěma lety nahromadilo až 100000 husí polních a bě­ ločelých. Za současné situace je však toto číslo již minulostí. Navíc se značně zmírnily podmínky konání lovů na husy a kachny: zatímco podle staré vy­ hlášky je bylo možno pořádat pouze určité dny, nová vyhláška toto omezení již neobsahuje a tak se lovy mohou konat (a také konají) kdykoli. Snaha za­ mezit škodám způsobovaným husamj na polích zvýšeným ods tře lem se nako­ nec může obrátit v opak: jsou-li husy na svých shromaždištích pod perma­ nentním loveckým tlakem, jsou nuceny vracet se zpět na p astviště. Zde po­ tom musejí být plašeny a kruh se uzavírá. Kromě husy velké, polní a běločelé naší zemí řídce protahuje 'a zimuje i husa malá, celosvětově ohrožený druh, v naší červené knize zařazený mezi migru­ jící ohrožené druhy. Podle kritérií IUCN je zařazena do kategorie vzácný (ra-

\)'(j3rNDllulJ
každý občan ČR, když uvede jeho jméno, za­ městnání a především ověřitelný důvod navrže­ ní (tzn. prosazovaní nějakého škodlivého zámě­ ru, vydání závažného rozhodnutí nebo hlavní podíl na realizaci nějaké »antiekologické« stav­ by). To vše se musí vztahovat k roku 1996. Kandidát musí být i teritoriálně lokalizován buď do jednoho ze sedmi bývalých krajů a Prahy ne­ bo na celou republiko (celkem devět oblastí), neboť hlavním záměrem soutěže je upozornit na lokální ekologické problémy a konkrétní pro­ jekty. Důležité je uvést i jméno a adresu navr­ hovatele. Současně s ropákem je také vyhlášen 2. ročník soutěže »0 nejpitomějšÍ výrok z ob­ lasti životního prostředÍ « za rok 1996. Uzá­ věrka přihl ášek na obě soutěže je 10. 3. 1997 na adrese Děti Země, lakubské nám. 7, 602 00 Brno, tel./faxlzázn. 05-539646. Na základě zaslaných návrhů kandidátů a výro­ ků pak nezávislá komise rozhodne o jejich po­ řadí. Výsledky budou zveřejněny na začátku dubna J997 na tiskové konferenci v Brně. Slav­ nostní vyhlášení s kulturním programem se uskuteční ve stejný den večer v divadle Husa na provázku v Brně (snad poprvé se slovenským »Ropákem roku 1996«). Spolupořadatelem obou soutěží je Centrum experimentálního di­ vadla Brno. Miroslav Patrik, organizátor soutěže, člen Dětí Země Brno

Kormorán velký, kterél1llll1lyslivecká vyhláška dobu lovu - ohrožený druh dle vyhlášky o ochraně přírody a kraji1lY. Foto Miroslav Šebela

přiřkla celoroční

MYSLIVOST

7

re). V tomto století poklesla četnost její populace až o 95 %. Myslivecká vy­

hláška ji však neodlišuje od ostatních dru hů hus. Je pravda, že její bezpečné

určení v hejnu letíCÍch hus může být obtížné i pro zkušeného ornitologa, na­

tož pro střelce. Přesto považuji za nehoráznost, že namísto snahy o osvětu

myslivecké veřejnosti, aby nestřílela tohoto vzác ného hosta, je povolen jeho

odstřel. Na hnízdištích husy malé zatím probíhají náročné projekty na její zá­

chranu. Z hnízdišť v tundře Skandinávie a evropské části Ruska táhly dříve

husy malé převážně jihovýchodním směrem a odlov na zimovištích (oblast

Černého a Kaspického moře) se zřejmě významně podílel na drastickém sní­

žení početnosti tohoto druhu. Jako součást záchranného programu se vejce

husy malé v přírodě podkládají samiCÍm bernešky bělolíCÍ ve snaze změnit je­

jich migrační trasu směrem jihozápadním. Tedy aby táhly zimovat do zemí

s menší intenzitou odlovu ...

V této souvislosti jistě stojí za pozornost, že podle nedávného rozhodnutí ev­

ropského parlamentu je ve všech patnácti zemích Evropského společenství

stanoven jednotný konec sezony lovu tažných ptáků na 31. ledna. Naši legis­

lativci se tak sice neustále ohánějí proklamovanou snahou o vstup do Evrop­

ské unie, praxe však vypadá jinak ...

Pozitivním posunem je, že podle nové vyhlášky lze lovit pouze tři nejběžněj­

ší druhy kachen - kachnu Oivokou, poláka velkého a chochol ačku. Oproti mi­

nulé vyhlášce tedy patří kopři vka a čírka obecná (ohrožené druhy) i čírka

modrá a lžičák (silně ohrožené) mezi zvěř celoročně hájenou.

Zároveň by bylo žádouCÍ zvážit, zda je vhodné, aby byl jako dosud povolen

lov kachen a hus v době od jedné hodiny před východem do jedné hodiny po

západu Slunce. Za špatných světelných podmínek může totiž být rozlišení

chráněných druhů kachen (čírek, lžičáka, kopřivky) a zvláště husy malé (po­

kud se podaří - což je nutné - legislativn ě prosadit její ochranu) v letu dosti

obtížné nejen pro myslivce, ale i pro ornitologa.

Odstavec (1) § 5 stanoví dobu lovu těch druhů zvěře, které jsou zároveň

zvláště chráněnými živočichy podle vyhlášky Č. 395 : losa (1.8 . - 31.1 2.), rysa

(1.1. - konec února), medvěda, vlka, vydry, jestřába a kormorána (vše celo­ ročně), výra (rovněž celoročně, a to jen odchytem nebo vybráním vajec), tet­ řívka (16.4. - 15.5 .), koroptve (1.9. - 30.9.) a sluky (16.3. - 15.4.). Odstavec (2) téhož paragrafu pak říká: "Toto stanovení doby lovu nenahrazuje povolení a výjimky k lovu uvedených druhů zvěře podle předpisů o ochraně přírody a krajiny. " Pod čarou jsou pak tyto předp i sy vyjmenovány (opět zákon č. 11 4 a vyhláška č.395). Důvody tohoto kroku vysvětluj e ing. Jaroslav Růžička z MZe ČR rovněž v Myslivosti 7/96: "Jde o tzv. dvojí režim ochrany. Přesto­ že se jedná o druhy zvěře, které ... by měly požívat nejvyšší ochrany, mohou vzniknout ojedinělé případy, kdy provedení regulačních zásahů např. z důvo­ dů chovatelských záležitostí, ochrany lesních společenstev, zemědělské pro­ dukce, chovu ryb, vyváženosti vzájemných mezidruhových vztahů s ostatními živočichy, provedení veterinárních opatření nebo zajištění bezpečnosti obča­ nů ap., budou nezbytné... Z uvedených důvodů jsou i u těchto druhů zvěře sta­ noveny doby lovu, avšak takovéto stanovení ... nenahrazuje povolení a výjim­ ky z ochranných podmínek zvláště chráněných živočichů podle předpisů o ochraně přírody a krajiny ... Před vlastní realizací regulačních' zásahů musí zájemce požádat příslušný orgán ochrany přírody (tj. u kriticky a silně ohro­ žených druhů MŽP, u ohrožených referát ŽP OkÚ - pozn. autora) o udělení výjimky ... " Toto šalamounské řešení se mi zdá zcela nešťastné: myslím, že

8

,

--....

Husa velká - na jižní Moravě začíná hnízdi/již koncem IÍnora. Podle myslivecké vyhlášky je možno ji v tuto dobu lovit, což odporuje nejzá­ kladnějším principům myslivecké etiky. Foto Mirko Hain

S městem za zády Jindřich

Uher

Je to víc než troufalé, přeVzÍt do názvufejeto­ nu téměř verš básníka S. K. Neumanna, který jím předznam enal už počátkem tohoto století soubor svých fejetonů z přírody za Brnem. Ale když ona ta slova jsou neméně výstižná i na sklonku století, neboť naléhavě vyjadl~lIjí pocit městského člove'Ka současnosti: hodit vše za hlavu, za záda, a vydat se údolím řeky Svitavy a potkat v duchu nejen Neumanna, ale třeba i Těsnohlídka, na břehu reky Svrat­ ky hledat rozrazil Vítězslava Nezvala a pod Komorskou myslivnou ·U Ostrovačic otisk

Ochrana nejvzácnějších příslušm7al našífau­ ny, mezi něž jistě patří i medvěd, by měla být zajištěna lépe. Zatím je závislá na postupu to­ ho kterého státm110 úředn íka. Foto Antonín Řl1ta

MYS~IVOST ------------~----~_ _ __

~'CI9rr'(]Dll1lfi
ochrana nejvzácnějších příslušníků naší fauny by měla být legislativně zajiš­ lépe a neměla by být pouze závislá na přístupu jednoho úředníka. Pro­ blematika náhrad škod způsobených některými druhy (los, medvěd, vlk, rys, vydra, kormorán) i případného managementu jejich populací je u nás napros­ to nedořešená. Řešit ji tímto způsobem situaci rozhodně neprospěje. Nad pro­ blémem by se mělo domluvit ministerstvo zemědělství s ministerstvem ŽP. Navíc žádný z důvodů výše uvedených pracovníkem MZe neshledávám jako možný pro obhajobu "regulačních zásahů" např. u sluky a zvláště ne u tetřív­ ka. Dále - aniž bych chtěl podceňovat inteligenci řadových myslivců, mnoho z nich si druhý odstavec ať již chtěně či nechtěně nepřečte a spokojí se s in­ formací o době lovu. Jsou již známy případy, kdy předsedové mysliveckých sdružení nebo školitelé adeptů ubezpečovali myslivce, že jestřába lze nyní lo­ vit celoročně .. . Také fakt, že na Střední nádrži se vesele střílejí kormoráni (a Rybníkářství Pohořelice pokračuje v barbarské tradici výkupu zobáků za­ bitých ptáků a 50 Kč), ačkoli výjimka k jejich lovu letos na okrese Břeclav vydána nebyla, svědčí o mnohém. To, že se vůbec počítá s udělováním výjimek pro odstřel tetřívka (podle vy­ hlášky silně ohroženého druhu), pak naznačuje, že loňská aféra s lovem tet­ řívků nemusela být poslední a odpovědné orgány si ponechávají zadní vrátka k povolování pochybných výzkumů a odměňování "zasloužilých pracovníků" (pro informaci: odhady hovoří o poklesu stavů tetřívků v letech 1985-1989 . na méně než polovinu stavu z let 1973-1977). A nakonec něco pro milovníky dravců - odstavec (6) § 6 říká: "Ustanovení o celoročním hájení káně lesní a káně rousné se nevztahuje na jedince, kteří opakovaně útočí na domácí drůbež nebo holuby. Tyto jedince je možné v mís­ tě, kde působí tyto škody, a v bezprostředním okolí tohoto místa, lovit celoročtěna

"

W(j9n~Dil1lŮ
Samec tetřívka obeCllého, dle vyhlášky o ochraně přírody a krajiny kriticky ohrožený druh. Foto Jaromír Zumr střevíčku

Helenky z Pohádky máje Viléma Mrštíka nebo poblíž Merhalllova Vranova studánku ·Jaromíra Tomečkl!l ... Vím, že po­ dobných pošetilců není zase tak mnoho, na procházce za humny sídliště osmadvacetitisí­ cové Líšně ve všední den potkáš jen sem tam důchodce nebo mamillku s kočárkem, kolem něhož pro všechny případy pobíhá vlčák, ale přece jsou tací, jimž lIestačí k pohledu na svět vypouklé okno televizoru a chtějí /la vlastní oči spatřit, jak se tváN pNroda v jaru, létě, podzimu, zimě. Nejsou tedy lesy, vody a stráně jen doménou básníků, jak víme z útlé sbírky Neumannovy, ale i lidí takříkajíc normálních, kteN nepl~ed­ pokládají v pNrodě setkání s Múzou, alejsou spokojeni se skromnějšími živočichy, napIY­ klad s veverkou, sojkou, někdy i srnou, káně­ tem vysoko v povětN... Nicméně si přesto troufám tvrdit, že kažeN takový poutník sv.ým způsobem básníkem je, alespoií malounko, anebo i hudebníkem! Stačí se zaposlouchat do zpěvu splávku na Říčce, do bublání vody mezi balvánky za konečnou stanicí autobusu v Mariánském údolí v Ušni a člověku se ro­ zezvučí v tichu duše melodie, kterou nikdo ji­ ný neslyší, neboť si ji pro sebe vysnil každý sám. Ba, snad každý člověk, pokud nepřijel do lesa Z náklaďákem, aby tam shodil rezavé barely a další svinstvo, jako to kdosi udělal kousek na hlavní cestě za Velkou Klajdovkolt na Há­ dech, se v pFírodě stává citlivějším, vníma­ vějším nejen k tomu, co jej obklopuje, ale k životu vůbec. Ale dosti řečí, slunko zapadá a s ubývajícím svitem sílí ptačí zpěv, navzdory trampotám dne. A za chvíli vyjde večernice, která se za pár hodin stane jitřenko ll. Dvojice kál/at lesních při hašteřetlí o potravu. Jejich celoro ční ochranu 1Iám ukládá Bemská konvence. Foto JiH Bohdal

MYSLIVOST

9

ně. " Jelikož vyhláška nespecifikuje, kdo bude posuzovat, že káně "opakova­ ně útočí na drůbež nebo holuby", stejně jako blíže neurčuje ani "bezprostřed­

ní okolí tohoto místa", dává tak fakticky zelenou celoročnímu odstřelu kání po celé republice. O každé káni pak lze přece prohlásit, že působila opakova­ né škody na drůbeži či holubech. Pro zajímavost: ze 1 461 žaludků káně les­ ní, které byly u nás rozebrány, byl kur domácí zjištěn 10x a holub domácí 7x. Hraboš polní tvořil 71 % potravy! V jiném výzkumu mezi asi 700 kusy kořis­ ti na hnízdech káně lesní v okolí Pálavy v letech 1993-1 995 P. Voří šek kura domácího ani holuba domácího vůbec nezjistil! Pokud jde o káni rousnou, tvoří necelá 2 % kání naší zimující populace kání. Většina u nás zimujících kání rousných pochází z Norska a Švédska. V obou zemích je tento druh chráněn. Většina myslivců tyto dva druhy nedokáže rozlišit. V p otravě káně rousné ve střední Evropě tvoří hraboš polní dokonce 89 %. Ze 313 žaludků káně rousné u nás byl kur domácí zj i š těn jednou a holub vůbec ! Odstřel kání je tak ve světle vědeckých poznatků zcela neospravedlnitelný a navíc vzniká nebezpečí, že díky záměně (nebo "záměně") kání s jinými druhy dravců po­ vede i k odstřelu mnohem vzácněj ších druhů, jako tomu bylo v minulosti a leckde je doposud. Řešení je jediné: úplná, celoroční ochrana dravců bez výjimek. Od roku 1991 se stala tehdejší ČSFR pozorovatelem Bernské úmluvy (Úmlu­ va o ochraně evropské divoké flóry a fauny a přírodních stan ovišť) a ll . 8. 1993 schválila vláda ČR přistoupení k této konvenci. Její příloha II obsahuje seznam více než 580 přísně chráněných živočichů , které je zakázáno odchy­ távat z přírody (včetně vybírání vajec ptáků) , obchodovat s nimi, držet je v zajetí, záměrně zabíjet nebo poškozovat stanoviště sloužící k jejich roz­ množování a odpočinku. Jsou zde uvedeni mj.: všechny druhy dravců a sov (včetně výra), vydra, medvěd a vlk. Nová prováděcí vyhláška k zákonu o myslivosti s sebou tedy přinesla mnohé problémy z hlediska ochrany ohrožených druhů živočichů, zejména ptáků. Za nejzávažnější považuji prodloužení doby lovu hus, nově otevřený prostor pro odstřel kání a nedořešenou otázku lovu těch druhů zvěře , které jsou zároveň zvláště chráněnými druhy živočichů. Řešení si však zasluhují všechny výše zmíněné nedostatky. Ministerstvo životního prostředí, ochranářské organiza­ ce typu České společnosti ornitologické, jakož i celá ochranářská veřejnost by nyní měly tlačit na odpovědné orgány (ministerstvo zemědělství) s poža­ davkem urychlené novelizace prováděcí vyhlášky, dříve než dojde k napáchá­ ní nenapnivitelných škod.

Pecka do zobáku Nej vyvi nutějším smyslem ptáků je zrak. Maj í ho snad nejdokonalejší z živoč i š né říše vůbec. Ne na­ darmo se ří ká orlí zrak, sokolí oko a tak podobně. Zrak poskytuje ptáků m maximum informací o okol­ ním světě, takže mají ostatní smysly zakrnělé či jim chybí zcela - např . čich. U některých ptáků, napří­ klad u sov, je zrak uzpůsobený k prostorovému vní­ mání jako u č lověk a . O čem však zrak neinformuje a ptáky tak zrazuje, to jsou tabule skla či plexiskla umísťované člověkem na nejrůznější stavby - od dálnic po vyhlídkové věže. Při určitém úhlu ptáci ' sklo vůbec nezaregistrují a v plné rychlosti do něj "napálí", takže dostanou doslova pecku do zobáku. Jakkoliv může tato představa vzbuzovat veselí, kon­ čí pro větši nu pt áků, zejména drobných pěvců , tako­ vý náraz smrtí či vážným zraněním. Jak je tomu možné předejít ? Jeden trik je vyzkouše­ ný . Na tabuli skla se nalepí samolepka s černou si­ luetou dravce. Takovou siluetu mají všichni drobní ptáci dokonale zafixovanou , asi tak, jak čl ověk oka­ mžitě zbystří , když uvidí značku lebky se zkřížený­ mi hnáty. Ptáci siluetu zaregistrují, zpomalí nebo se sklu vyhnou. Funguj e to. Kam se takové samolepky umísťují? Na skleněné

Meo

plochy, především tam, kde sklo souvisle vytváří plochu větší než 4 až 5 m2 (skleníky, zimní zahrady, vyhlídkové a kontrolní věže, výkladní skříně, průče­ lí různ ých budova podobně) anebo tam, kde jsou nárazy ptáků do skla často pozorovány - to bývá u budov či staveb poblíž vodní plochy, u vodotečí, u oken bez záclon , zej ména když je na protilehlé straně téže místnosti další okno (je vidět falešný průlet), u staveb v prů s mycích kopců a hor a podob­ ně.

Na prosklených budovách Pražské zoologické za­ hrady, na skleněných proti hlukových bariérách dál­ nice Praha - Brno a na nemnoha dalších místech můžete tyto "vykřičníky pro ptáky" uvidět. Pokud si je však budete chtít koupit, budete zklamáni - ne­ jsou k mání. Veronica proto připravila pro čtenáře - aktivní ochránce přírody překvapení. Pro každého z vás je v redakci k dispozici jedna samolepka velikosti 42 x 16 cm se siluetou dravce, kterou zdarma ob­ drží všichni předplatitelé Veroniky či ti, co si za­ koupili všechna letošní čísla. Samolepka ovšem není určena pro výzdobu kanceláří a salónů, ale vý­ hradně k ochraně ptáků. Nechť si ji tedy odeberou pouze ti, kteří s ní mají vážné úmysly . ..... Samolepka je sponzorským daremfimlY Falco (la­ tinsky sokol), která sídlí na Budovcově 2 v Brně (budova Královopolského nádraží). Majitel firmy pan Hanák má k ochraně přírody kladný vztah a vzhledem k tomu, že jeho firma má ornitologický název, cítf povinnost pro ptáky něco udělat. Firma vyrábí samolepky, ale i různé visačky, potisky sportovních dresů a čepic, informační tabu­ le s grafikou a podobně. Dravce - jak jinak - má ta­ ké ve znaku. Takže de"kujeme. - mov­

10

MYSLIVOST _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~'(!5J1~OOufi
Trvale udržitelné vinohradnictví pod Pálavou Milan Hluchý Krajina pod Pálavou je po staletí podstatnou měrou ovlivňována vinohradnic­

tvím. Již pouhý rozsah výměry vinic na vlastním území CHKO -Pálava činí

dnes asi 650 hektarů. To je plocha téměř totožná se s oučasným rozsahem 670

hektarů nejcen nějších biotopů Pálavy chráněných jako národní přírodní rezer­

vace. Vinice jsou po staletí integrální součástí krajiny pod Pálavou, a přestože

staletí problémy vodní eroze půd jis tě doprovázely, vinohradnictví i v minu­

lých stoletích, tradiční vinohradnictví nepůsobilo v krajině, až do poloviny

tohoto století, nějak~ zásadní problémy.

Ve druhé polovině dvacátého století však došlo k radikálnímu zlomu. Z obcí

pod Pálavou bylo odsunuto původní německé obyvatelstvo a navíc, po roce

1948, došlo k totální změně vlastnických vztahů. Do vinic, obdělávaných

mnohdy lidmi bez vztahu ke krajině, do níž se přestěhovali, bez vztahu k pů­

dě, kterou vlastnili a bez znalosti rizik technických prostředků, které používa­

li, vtrhly těžké traktory, které zhutnily půdy, proti "pleve lům" se začal y pou­

rozkládající triazinové herbicidy, jež se nám ještě dnes

žívat jen pomalu dostávají do vod. Proti obalečům bylo nasazeno DDT, které je dodnes obsa­

ženo i v půdách pálavských lesostepních rezervací. A aby bylo vítězství člo­

věka nad přírodou dokonalé, začal y se fungicidy proti houbovým chorobám

révy vinné a insekticidy proti škůdcům aplikovat letecky. Z jižní Moravy exi­

stují doklady o tom, že při leteckých aplikacích pesticidů dopadalo až 80 %

přípravků mimo cílové plochy vinic. Právě tento úlet je zvláště na Pálavě dí­

ky přev l ádajícímu turbulentnímu p roudění teplého vzduchu z okolní krajiny

nad rozpálené kopce vápencového bradla velmi významný .

A protože bez ohledu na kvalitu vína bylo třeba dosáhnout co

nejvyšších výnosů, začaly se používat obrovské dávky prů ­

myslových hnojiv. Tím se snížila odolnost révy vůči hou­

bovým chorobám a naopak zvýšila vhodnost révy

pro škodlivý hmyz a roztoče, takže se muselo proti

chorobám a šků dcům stříkat stále víc. Když se škůd­

ci, například obaleči, stali odolnými, zvýšil novo ­

dobý "h ospod ář" koncentrace používa­

ných pesticidů a sáhl po ještě razantněj -

ších insekticidech. Ty zahubily i poslední .. \ zbytky populací užitečných organis mů ( a vyvolaly další škodlivé kalamity svilu­ šek. Výsledkem a dešti" byly ( půd y, pokud ovšem nebyly úplně splaveny vodní erozí do sklepů a kanalizací vesnic pod Pálavou, se zničen ou fyzikální struk­ turou a minimálním obsahem humusu, pů­ dy přesol ené nevyrovnaným hnojením mi­ nerálními hnoj ivy, půdy zarostlé laskavci ~

a lebedami odolnými vůči tri azinovým herbicidům.

A v těc hto půdách živořily pod pesticidní clonou

až osmnácti postřiků za vegetaci révové keře zbave- ( né vlastní imunity, zbavené symbiotických mykorrhiz- \~

ních hub dodávajících kořenům révy vodu a živiny, zbavené užitečného hmyzu a roztočů . A mezi tím vším chodil ustaraný vinař, který sice už získal vztah k vinohradu, ale nebyl schopen zvládnout všechny ty

se

C

"poroučení větru

t

)

J

l

)

\)1l3n:qDu1Jfl®~ ---,--_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ __

Začátky

ekologického

vinohradnictví

Již počátkem osmdesátých let začal jeden z našich předních znalců motýlí fauny ing. Jaroslav Marek studovat možnosti využití fe­ romonů k monitoringu letu a signalizaci ochrany révy před obaleči. Feromony dávají­ cí odpověď na otázku, zda vůbec proti obale­ čům ošetřovat, a pokud ano, tak kdy přesně, nám dnes umožňují snížit množství ochran­ ných zásahů proti obalečům z původních tří na necelý jeden zásah. . V osmdesátých letech byla vyvinuta ing. A. Muškou z ÚKZÚZ Brno a paralelně i ing. . Šteberlou z HMÚ v Bratislavě metoda signa­ lizace kalamitního výskytu plísně révové, která umožnila snížit počet fungicidních zá­ sahů proti plísni révové při vysoké jistotě ochránění porostu před touto plísní. Nezapomenutelný je v tomto směru i přínos prof. V. Krause, CSc., z Vysoké školy země­ dělské v Lednici, který byl iniciátorem a duší programu šlechtění nových, interspecific­ ký ch odrů d révy vinné odolných vůči houbo­ vým chorobám. V roce 1986 začal autor tohoto článku se stu­ diem dravých roztočů jihomoravských vinic a objevil, dnes v mnoha státech Evropy širo­ ce využívanou, populaci dravého roztoče Typhlodromus pyri - zde tzv. populaci Miku­ lov. V tomto roce provedl i první pokusy v oblasti biologické ochrany proti obal ečům. Konkrét n ě šlo o použi tí bakterie Bacillus thuringiensis, která je přirozenou sou částí lesních eko systé mů naší krajiny. Od roku 1987 začal M. Hluchý (ÚKZÚZ, Br­ no) ve spolupráci s ing. Josefem Peřinou z JZD Mikulov rozšiřovat dravého rozto če Typhlodromus pyri ve vinicích JZD Mikulov a v tomto podniku se také začal o ro zš i řo v at i použití biologické ochrany proti o balečům. Jednotlivé prvky ekologičtějšího vinohrad­ nictv í tak byly p ostu pně propojovány do ce­ lého systému . V dnešním ZD Mikulova ně­ kolika dalších podnicích se rovn ěž začaly ověřovat zahran iční zkušenosti s mulčová­ ním vi ni c slámou a oz el enění m vinic mu lčo­ vanou č i kosenou bylinnou vegetací. Koncem devadesátých let již by ly přednosti tohoto systému nesporn é.

MilanIDuchý Kresba Jana StekUka

EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVí

11

12

EKqLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVí _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _--,--_ _ _ _ W(!;lr
lavinovitě se objevující problémy a bez státních dotací nebyl schopen nejen prosperovat, ale ani ekonomicky alespoň přežívat. Co dál? Na tuto otázku do­ stával ustaraný vinař rady typu: "Už ani jeden vinohrad bez jarního ošetření proti svilušce." (Tato se objevila na stránkách Mikulovského zpravodaje "v polovině osmdesátých let.) A co se dělo s cennými ekosystémy Pálavského bradla? Citlivé druhy hmyzu a rostlin jeden za druhým mizely a vymíraly, protože už pouhý úlet nesmírně toxických pesticidů z vinic nebyly schopny přežít. Takto zmizelo z území dnešní CHKO Pálava v průběhu 20. století například 17 % druhů motýlů a da,lších devět procent druhů přežívalo v podstatně snížených populačních hustotách. Nicméně začaly se

\ i

)~ ))

***

však, nenápadně, tak jako přicházejí do kraje první záchvěvy jara, objevovat i první pokusy o ekologičtější vinohradnictví, které vyús­ tily do pozoruhodně úspěšného projektu nazvaného "Zavedení systému trvale udržitelného vinohradnictví" (Development of environmentaly sustainable vi­ ticulture). S jeho realizací začali koncem roku 1994, po jednom a půl roce příprav, pracovníci společnosti Biocont Laboratory ve spolupráci s vinaři ~ospodařícími ve vinicích pod Pálavou. Projekt byl financován fondem GEF (Global Environmental Facility) finančně spravovaným Světovou bankou, Washington D.C. Jeho cílem bylo zavedení systému ekologicky šetrného vinohradnictví na území CHKO a BR Pálava a podpora biodiverzity a tím i stability ekosysté­ mu vinic pod Pálavou. (Částečně se o tomto projektu zmiňuje i reportáž Věry Fojtové Víno není vinno, uveřejněná ve Veronice 2/1996.) Současně šlo i o min imalizaci negativního o vlivnění nejcennějších pálavských biotopů vi ­ nohradn ictvím, přede vším pak úletem chemických pes ti cidů z vinic. Součástí projektu byl i botanický a entomologický monitoring změn flóry a fauny vi­ nic. Při přípravě tohoto proj ektu vycházeli realizátoři - pracovníci společnosti Bi­ ocont Laboratory z předp okladu, že základními rizikovými faktory ve vino­ hradnictví na území CHKO Pálava jsou: - lidé disponuj ící nesm írně razantními pesticidy, které jsou používány bez dů­ kladných ekologických a agronomických znalostí - aplikace těcho pesticid ů ve vinicích a jejich následný úlet na necílové plo­ chy, především do lesostepních biotopů pálavského bradla - vodní eroze ve vinicích situovaných na svažitých plochách úpatí Pálavy - réva vinná pěstovan á v monokultuře . Z uvedených rizikových faktorů vyplynuly hlavní prvky realizace tohoto pro­ jektu: 1) Motivace a systematické vinohradnicko-ekologické vzděl ávání vinařů. Většina vinařů ú častnících se na realizaci projektu prošla tříl etým systémem školení, sem in ářů a polních přednášek . Všichni tito vinaři byli rovněž vyba­ veni podrobnými techn ologickými návody k signalizaci výskytu peronospory a informacemi o ekosystému vinice . Protože nikdo nemůže být a ani v tomto příp adě nebyl k ekologičtějšímu cho­ vání ve vinici nucen, je vhodné zmínit alesp oň několik motivů , které nakonec rozhodujícím způsobem napomohly k úspěšné realizaci tohoto projektu a jak začín á být zřejmé , k d lo uhodobější mu zavedení ekologického vinohradnictví do praxe. Zavádě ný systém je ve srovnání s klasickým vinohradnictvím finančn ě méně náročný. Napříkl ad náklady na pesticidy použité na I ha vinic jsou ve vini­ cích ZD Mikulov na úrovni cca 40 % průměrný ch nákladů na přípravky pou­ žité na jednom hek,taru vinice v ČR. Výsledný produkt, hrozny a vína, jsou kvalitativně výrazně lepší, což se nakonec promítá i do re alizační ceny' vína. Ta se u vín z ekologické integrované produkce pohybuje 5-1 0 % nad celostát­ ním průměrem, ale jsou i podniky, které tato vína v průměru realizují za ceny vyšší o více než 100 %. Zde již samozřej mě není jediným důvodem vyšší ce­ ny "zelený kabátek", ale podstatně lepší vyzrání hrozn ů z ekologicky o šetřo­ vaných vinic a tím i pods tatně vyšší kvalita vín. W([~J1:qDilIDr21 _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ __

Kresba la1la SlekUka

U nás Věra

Fojtová

Ne do roviny,

do kopců chtěla jsem růst.

Hladoví komáFi

cpou se i prachem

novosedelských cest.

Vracím se.

Pro pravdu ve

víně?

Kdyby v něm byla,

byli bychom často pravdiví,

písnicKo nevrácená,

pravdiví ke lži.

Proto se u nás

do noci zpívá.

Dřívější běžllÝ lIázor, že ve vi1lici dobrého hos­ podáře se 1le1lajde alli travička, j iž patří milllt­

losli. Naopak - ozelměllé vinice jsou dnes né u všech vinařtl. Folo Tomislav Pivečka

EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVí

běž­

13

Podle našeho zjiš tění je ale podstatným i další moti vační fakto r. Vinaři se dnes aktivně podílí na podp oře přírodního bohatství své krajiny. 2. Druhým zásadním prvkem tohoto proj ektu ~ byla minimalizace množstvÍ

a toxicity použitých chemických pesticidů.

Chemické akaricidy, dříve aplikované 2 - 3 krát za vegetaci byly na ploše ví­

ce než 500 ha zcela nahrazeny dravým roztočem Typhlodromus pyri. Intro­

dukce dravého roz toče byla stoprocen tně hrazena z prostředků tohoto projek­

tu. Trvalá přítomnos t rozto če Typhlodromus pyri, kterého si dnes vinaři vel­

mi cení, je navíc jakousi pojistkou před použitím vůč i tomuto roztoči vysoce

toxických insekticidů a fungicidů . A tím jsou před toxickými preparáty chrá­

něny rovněž populace stovek dalších druhů členovců.

Chemické insekticidy byly nahrazeny biologickým preparátem Biobit, jehož

úči nn o u složkou jsou spory entomopatogenní bakterie Bacillus thuringensis .

Termín nasazení tohoto preparátu a potřeba ochrany vinice proti obal ečům je

signalizována na základě náletu samců obalečů do feromonových l apačů .

Použití těchto biopreparátů bylo v prvním a druhém roce projektu dotováno

ve výši 50 % nákupní ceny těchto biopreparátů. Cena feromonových lapačů

pak byla hrazena stoprocentně.

Používání chemických fungicidů se minimalizovalo díky ši rokému u platnění

metod signalizace rizika kalamitního výskytu plís ně révové. Vinaři dostali

jednoduché srážkoměry a grafy, do nichž zaznamenávali dešťo vé srážky, což

jim umožnilo alespoň při bližně se orientovat v otázce, zda hrozí riziko kala­

mity plísně révové. Pro profesionální vinaře a vážnější zájemce z řad hobby

vinařů byl v oblasti nainstalován počítačový expertní systém, jenž na základě

údajů o průběhu teplot, srážek, citlivosti odrůdy a lokalitě hodnotí riziko ka­

lamitních výskytů plísně révové, padlí révového a plísně šedé. Výsledkem je

redukce fungicidních zás ahů asi na 60 % předchozí úrovně.

3. Třetím v ýznamným prvkem ekologické stabilizace a diverzifikace vinic je

jejich ozelenění bylinnou vegetací. Naprostá vět šina vinic, v nichž byl pro­

jekt realizován, je dnes v meziřadích kryta druhově bohatou bylinnou vegeta­

cí, která plní řadu funkcí. Chrání půdu před erozí, významně zvyšuje obsah

humusu v půdě, přispívá k biologické aktivitě půdy a tím i ke zlepšení fyzi­

kální a chemické struktury půdy. Zpřístupňuje živiny i pro révu vinnou a tím

minimalizuje potřebu použití průmyslových hnojiv. Na kořenech bylin a trav

se množí symbiotické houby, které přecházejí i na kořeny révy vinné, a zde

významně přispívají k zásobování révy vodou a živinami, především fosfo ­

rem. Známé hlízkovité bakterie na kořenech bobovitých rostlin obohacují pů­

du dusíkem. Bylinná vegetace v horkých letních dnech snižuje teplotu povr­

chu listů révy a zvyšuje vlhkost vzduchu, čímž v těchto dnech až o 40 %

zvětšuje intenzitu fotosyntézy. V neposlední řadě umožňuje bylinná vegetace

přítomnost stovek druhů hmyzu a tím mimo jiné nepřímo potlačuj e škodlivé

výskyty obalečů.

Dřívější velmi silně uplatňovaný názor, že ve vinici dobrého hospodáře se ne­

najde "ani travička" , je tak dnes překonán a naopak biologické i ekonomické

výhody ozelenění vinic jsou přijímány a aplikovány velkou většinou vinařů.

Pro účast na tomto projektu se rozhodlo hned v prvním roce jeho realizace

sedm z osmi podniků majících na úzerni CHKO Pálava plochy o výměře vět­

ší než 10 ha vinic. Jedná se o ZOD Mikulov, ZD Pavlov, Vinofrukt a.s. Dolní

Dunajovice, ZMIKO Dolní Věstonice, Školní statek Mikulov, ESPÉ Miku­

lov, Šlechtitelská stanice Osevy Perná. Těchto sedm podniků obhospodařuje

na území CHKO Pálava 449 ha vinic.

14

EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVí _ _ _ _ _ _ _ _ _ __

Kresba Rostislava Pospíšila

život v podpálavských vinohradech Při monitorin gu změn fló ry a fauny ve vini­ c ích pod Pál avou byly zjištěny mimořádně zajímavé výsledky . Detailní výsledky jsou teprve nyní zpracovávány a budou publiko­ vány, avšak již nyní je možno uvést několik zajímavostí. Ve vinici, v níž probíhala sukcese bylinného společens tv a na mu lčovan ých plochách po dobu 5 let, bylo zjištěno celkem 94 druhů rostlin (51 druhů v mulčo van ý c h, tedy ozele­ něných meziřadích a 48 druhů v ku ltivova­ ných meziřadích). Pozoruhodný je výskyt ně­ kterých vzácnějších druhů rostlin, jako je na­ příkl ad škarda smrdutá mákolistá (Crepis 10­ etida ssp rhoedifo/ia), kavyl ivanů v (Stipa io­ aniás), křez zední (diplotaxis lIIuralis), kozi­ nec cizrnový (Astrogalus cicer) a strdivka se­ dmihradská (Melica transsilvanica). Nápad­ né je i slabší zastoupení širokolistých plevelů' - laskavců, merlíků a lebed. Ve vinici bez ozelenění bylo zjištěno jen 29 druhů rostlin. Sledováním některých čeledí motýlů (můrovití, travaříkovití, přástevníko­

vití) byl ve vinicích zjištěn autochtonní hojný výskyt druhů, jejichž výskyt byl v jihomo­ ravské krajině doposud omezen na lesostepní

_ _ _ _ _ _ ~~91Y
Výsledný produkt ekologického vinohradnictví - hroZily a vílla - jsou výraZ1lě kvalitllqší. To se nakonec promítá i do ceny vína. Ochutnávku víll ve sklepě Zemědělského družstva Mikulov zachytil Jiří Dobrovolný

Zájem o účast na projektu projevili i soukromí vinaři obhospodařující vinice o výměře 0,5 - 3 ha. Celkem se na realizaci projektu podílelo asi 75 vinařů

a podniků. Za nesmírně důležitý faktor považujeme to, že vin aři se při reali­

zaci tohoto projektu přesvědčili o funkčnosti celého systému a jeho přednos­

tech a pokračují v ekologickém vinohradnictví i po ukončení projektu.

Významným přínosem projektu je i skutečn o st, že dnes se ekologicky orien­

tované vinohradnictví na jižní Moravě stává široce akceptovaným standar­

dem. Dokladem toho je například ro zšíření dravého roztoče T. pyri na plochu

asi 4000 ha vinic a použití biologické ochrany proti obalečům v roce 1996 na

ploše více než 6 000 ha vinic, což je více než 60 % plochy všech plodných

vinic v Č R. Tím se v rozsahu použití biologické ochrany vinic, jak vyplynulo

z jednání mezinárodního kolokvia o ekologickém vinohradnictví v Kaltern

(jižní Tyroly) v srpnu roku 1996, dostáváme na první místo v Evropě.

Jestliže ještě před deseti lety byla přítomnost vinic pod Pálavou skuteč n ým

ohrožením jak existence vinic samotných, tak i hmy zu a rostlin v rezervacích

Pálavy, tak dnes začínají být vinice šetrně obh ospodařované ekologicky vzdě­

lanými vinaři biotopy, které poskytují podmínky k životu mnoha ohroženým

druhům flóry a fauny.

Jistě důležitou je i skutečnost, že v uvedeném případě se do realizace ekolo­

gického vinohradnictví nezapoj ila jen hrstka nadšenců, tak j ako v mnoha ji­

ných ekologických aktivitách, ale téměř všichni profesionální vinaři a značná

část malopěstitelů. Snad tedy přece jen máme naději na pozitivní změnu

v kvalitě životního prostředí v širším měřítku.

Tento dosud ojedinělý příklad výrazných a rozsáhlých pozitivních změn nám

také dává naději na pokračování příznivých přeměn v dalších zemědělských

oblastech. Tak jako jinde v životě, i zde dodává první úspěch odvahu k dal­

šímkrokům.

Ing. Milan Hluchý, pracovník Biocont laboratory, spol. s r.o.

V([5rNDiluD®~ _ _ _ __

_ _ _ _ _ _ _ __

biotopy pálavského bradla. Jedná se napří­ klad o lišejníkovce Ei/ema unita, travaříky Xantocrambus chr)'sonuchellus a x. saxonel­ lus a osenice Scotia cinerea, S. crassa, Og)'­ giaforcipula a další. Metodou zemních pastí byla sledována mimo jiné i společenstva střevlíků. Ve srovnání se střevlíky pálavské lesostepi je nápadný mno­ honásobně vyšší počet druhů i kusů zjiště­ ných ve sledovaných vinicích. Zajímavá je však i přítomnost tří z pěti druhů zjištěných na jižním lesostepním úbočí Děvína. Milan Hluchý

Kresba Jalla Steklíka

~Qf)

\

EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVí

15

Vodovod Pomoraví - naděje nebo krok vedle? Kamila Skálová V červenci 1996 bylo povoleno čerpání podzemní vody z prvních vrtů urče­

ných pro tzv. Vodovod Pomoraví. Jedná se zatím o malé množství vody urče­

né pro lokální spotřebu, ovšem tato dílčí stavba by měla být v budoucnu sou­

částí velké vodárenské soustavy, která, ač naplánovaná v minulých desetile­

tích jako klasická "velká stavba socialismu", má stále velkou šanci na reali­

zaci.

Vodovod Pomoraví je nadoblastní vodovod, který má zásobovat pitnou vodou

deficitní oblasti tří okresů - Šumperk, Olomouc a Prostějov. Obce, které jsou

na tomto vodovodu nějakým způsobem zainteresovány (na jejich katastru se

bude voda čerpat, převádět nebo spotřebovávat) jsou sdruženy do Svazku ob­

cí "Vodovod Pomoraví" (dále jen Svazek obcí). Svazek obcí vystupuje jako

investor celé stavby. Má 53 členských obcí, z toho 14 v okrese Šumperk, 18 v

okrese Olomouc a 21 v okrese Prostějov.

Pro účely Vodovodu Pomoraví se předpokládá čerpání hlubinné vody z vrtů

v kvartéru řeky Moravy (konkrétní zdroje viz tabulka dále).

Voda bude upravována v úpravnách Dubicko a Mohelnice, pro potřeby vodo­

vodu má být vybudováno několik čerpacích a zrychlovacích stanic a vodoje­

mů (Křelov, Stráž aj.). Technické řešení stavby umožňuje dodávat pitnou vo­

du z Vodovodu Pomoraví do místních či skupinových vodovodů a využívat

řadu již existujících zařízení.

Pro Vodovod Pomoraví by měla být voda čerpána v chráněné oblasti přiroze­

né akumulace vod "Kvartér řeky Moravy", v nivě řeky Moravy nad územím

CHKO Litovelské Pomoraví. Vyžaduje proto zhodnocení jejích vlivů na ži­

votní prostředí (viz přílohy záko"na 244/1992 Sb.). Zpracováním dokumenta­

ce hodnocení vlivů na životní prostředí (dále dokumentace EIA) byla pověře­

na firma Separa Brno - oprávněné osoby ing. J. Kalous a ing. S. Tesař. Orgán

příslušný ve smyslu zákona 244/1992 Sb. (Územní odbor Ministerstva život­

ního prostředí ČR) požadoval od dokumentace EIA pouze posouzení jíma­

cích území vodních zdrojů a částí trasy procházející CHKO Litovelské Po­

moraví. Zbývající část trasy, objekty včetně rozvodů vody v obcích atd: měly

být posouzeny v řízení podle zákona 50/1976 Sb. a většinou již byly zrealizo­

vány před ukončením procesu EIA a před vydáním potřebných vodoprávních

rozhodnutí.

Zveřejnění dokumentace EIA vyvolalo rozsáhlou polemiku. Pokusím se shr­

nout hlavní připomínky k dokumentaci EIA a posuzovanému projektu Vodo­

vodu Pomoraví:

* Systémová nepřípustnost oddělení problematiky vlastního vodovodu a kon­ cepce zásobování vodou od problematiky vodních zdrojů. Toto rozdělení pro­ blému a jeho politizování vytvářelo tlak na odpovědné osoby a orgány (vý­ stavba rozvodů je v plném proudu). Posouzení projektu podle různých práv­ ních předpisů vedlo k oslabení procesu EIA, vliv stavby byl posuzován jen v části území a bez vazby na spotřebiště . * Dokumentace EIA se podrobněji nezabývá možnými variantami řešení zá­ sobování deficitních oblastí pitnou vodou a posouzením jejich vlivů na život­ ní prostředí (mělo být předem zhodnoceno jako koncepce ve smyslu § 14 zák .. 244/1992 Sb.). Z možných variant je zmíněna jen jedna, a to povrchně, dokumentace EIA se podrobně zabývá pouze variantou projektovou. Doku­ mentace navrhla tzv. variantu ekologicky optimálního řešen í - jedná se o pro­ jektovou variantu doplněnou o s měs nesourodých a nedostatečně definova­ ných opatření ke kompenzaci vli vů Vodovodu Pomoraví na životní prostředí.

16

OCHRANA KRAJINY _ _ __

Kanál Dunaj-Odra-Labe a Ramsarská konvence V řadě periodik, včetně Veroniky, byly již publikovány desítky příspěvků týkajících se nebezpečí možné výstavby zmíněného kanálu. Naposledy na toto nebezpečí upo­ zornila důrazně A. Viceníková (Veronica 3/96), která informovala o návrhu Územní­ ho plánu velkého územního celku brati­ slavského regionu. V tomto návrhu se uva­ žuje o výstavbě kanálu spojujícího Dunaj s Moravou, který by vedl územím meziná­ rodně významného mokřadu (Ramsar site) Slovenska Moravské luhy. Podle této in­ formace byl návrh nakonec vypuštěn ze závazné části plánu, ale uvažuje se o jeho zařazení do výhledových perspektiv. Vzhledem k tomuto postoji, stejně jako k nadále trvající územní ochraně plánova­ né trasy kanálu podél Moravy v České re­ publice, upozorňuji na tomto místě na při­ jetí doporučení Rec. 6.17.21 na 6. konfe­ renci účastnických států Ramsarské kon­ vence v Brisbane, Austrálie, 19.-27. 3. 1996. Text tohoto doporučení zní: "Konfe­ rence účastnických států žádá vlády Ra­ kouska, České republiky a Slovenské re­ publiky, vzhledem kjejich úvahám o mož­ né výstavbě kanálu Dunaj-Odra-Labe, vě­ novat plnou pozornost faktu, že by tento kanál mohl způsobit závažné změny veko­ logickém charakteru pěti mezinárodně vý­ znamných mokřadů v těchto třech ze­ mích." Rezoluce a doporučení konferencí účastnických států jsou základními závaz­ nými dokumenty pro všechny účastnické státy Ramsarské konvence. Změna (i jen možná!) ekologického charakteru mokřadu mezinárodního významu je základním po­ rušením pravidel Ramsarské konvence, k jejichž dodržování se účastnické státy zavázaly. Tuto změnu je nutné hlásit for­ mou protokolu na sekretariát Ramsarské konvence, mokřad je potom zařazen do tzv. Montreux record a povinností účast­ nických státú je informovat sekretariát o cestách nápravy. Nebylo by podstatně jednodušší, levnější a rozumnější myšlen­ ku výstavby tohoto kaná lu již definit ivně opustit? Doporučení z 6. konference nás k tomu přímo vybízí .....

RNDr. Josef Chytil tajemník Českého ramsarského výboru

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ V(P;l1~DU1lŮ
* Ani tato jediná varianta tzv. ekologicky optimálního řešení z hlediska dopa­

(Zlomek ukolébavky)

dů

Jitka Stehlíková

na životní prostředí není řádně vyhodnocena (od zamlčení nebo nepřesné­ ho podání informací po jejich podcenění při formulaci závěrů, chápání vlivů na biotickou složku prostředí jako okrajového problému apod.). Dokumenta­ ce EIA považuje rizika čerpání vody za malá, shromážděné podklady a přílo­ hy konstatující napjatou vodohospodářskou situaci v oblasti však tomu jasně odporují. * Projekt, a v návaznosti na něj i dokumentace, postrádá vazbu na skutečnou potřebu vody v deficitních oblastech. Je založen na tabulkové hodnotě spotře­ by vody platné v minulých desetiletích, která je zhruba třikrát vyšší než spo­ třeba současná, nejsou zohledněny individuální potřeby obcí, stávající zdroje, možnost dvojích rozvodů vody apod. (Ve všech těchto problematických uka­ zatelích je budování Vodovodu Pomoraví shodné s tzv. Vírským oblastním vodovodem - viz zvláštní vydání Veroniky Vodovod z Víru - ano či ne?). Pro­ jektem uvažované množství čerpané vody (395 I.s-') je bezdůvodně vy,soké, dokumentace EIA s tímto nepolemizovala ani se nepokusila upozornit na skutečně potřebné množstvÍ.

~'CI9rr"(! DilulkB~

labloiíové plody přivl~elv sušínky očí

Karavanám hor se v dálce cosi již zdá

V políchjsel1l zhýčkala plná hnízda

. bažantí a křepelčí Pískové cestičky vyšlapali sny k ránu I měsíc 'lIbývá A pFilé/uí si ke mě Poslední cikáda prosí ticho Ved' mě Ajá sfoukla světýlko v nejposvátnějším chrámu

Mohelnická brázda v sobě skrývá velký rezer­ voár vody, který by měl být využíván pro lIapá­ jení další z velkých" vodovodních staveb socia­ lismu" - Vodovod PomoravÍ, Foto Vilém Reich­ mallll

OCHRAN A KRAJINY

17

-----=:::::::::----------------------­

* Podstatná část dokumentací navrhovaných opatření ke zmírnění vlivů Vo­ dovodu Pomoraví na životní prostředí je součástí dlouhodobých záměrů ochrany přírody v horním Pomoraví. Jejich cílem však je zlepšit současnou kritickou situaci v nivě. Revitalizace jsou významnou šancí pokusit se o ob­ novu rozvrácených ekosystémů v nivě, nikoliv lékem na napjatou vodní bi­ lanci. Dokumentace EIA se snažila vzbudit dojem, že nedostatek vody v Mo­ helnické brázdě je odstranitelný těmito technickými zásahy v povrchových vodách. Navržené množství a rozsah opatření je úctyhodné, nejsou však do­ statečně účinná a prakticky realizovatelná. Některé návrhy dokumentace EIA jako např. využití vody z Mohelnických jezer (de facto se jedná o podzemní vodu s obnaženou hladinou) pro nadlepšení kritických průtoků v Moravě by­ ly právem označeny jako skandální. * V dokumentaci uvedený návrh monitoringu sledujícího vliv čerpání vody pro Vodovod Pomoraví zcela ignoruje potřebu sledování živé složky eko­ systémů, a nelze jej označit jako komplexní. Nebyl vysloven ani zásadní po­ žadavek na vazbu mezi monitoringem a regulací odběru vod. Posudek na dokumentaci EIA zpracovávala firma Investprojekt, spol. s r.o. (oprávněná osoba RNDr. J. Kupec). Posuzující se snažil řešit vzniklý spor mezi optimistickou dokumentací EIA (projektem) a odbornou veřejností upo­ zorňující na vysoká rizika projektu a zejména na nedostatečnou úroveň zpra­ cování dokumentace. Jako nejprůchodnější se jevilo alespoň orientační od­ hadnutí skutečné potřeby vody (provedl AQUATIS, a.s., Brno) a navržení té­ to "nové" varianty k realizaci (viz tabulka). Odběr

vody dl e projektu (l.s· l )

Jímací území / Leština Zvole Hrabová Bohuslavice Libivá Moravičany

Celkem

II

počet vrtů

25/3 30/3 1311 72/6 25/4 85/8

250

Současná

Výhledová potřeba

potřeba

(r. 2010)

(l.s· l )

(l.s· l )

15 18 8

-

16 20 9 49 16 -

100

110

44

15

Posudek odhalil v dokumentaci velké množství dílčích i zásadních chyb a ne­

jasností, na jejichž základě mohl dokumentaci EIA odmítnout jako nevyho­

vující, přesto ji označil za dostatéčnou a projekt navrhl realizovat v jím navr­

žené nové variantě. K tomu bych ráda uvedla, že zákon 244/1992 Sb. neu­

možňuje zpracovateli posudku zasahovat do posuzovaného záměru a navrho­

vat nové varianty, které v tomto stadiu procesu EIA již nemohou být zodpo­

vědně posouzeny. Prokázalo se, že projekt Vodovodu Pomoraví je skutečně

značně naddimenzovaný, čehož si je investor pravděpodobně vědom, protože

akceptoval tuto narychlo, hrubým odhadem vytvořenou variantu.

K posudku EIA je třeba ještě dodat, že pro stanovisko MŽP formuloval (sice

s ohledem na "kapsu" investora) celou řadu podmínek pro provozování Vo­

dovodu Pomoraví. Naznačil tak nezbytnost rozsáhlého monitoringu a realiza­

ce mnoha kompenzačních opatření.

V době zpracovávání posudku EIA zadalo MŽP firmě Low a spol., spol.

18

OCHRANA KRAJINY _ __ _ _ __

_

Krajina mého žití František Všetička Myslím tím poněkud, i když ne p říliš vzdále­ nou krajinu, neboť bezprostřední "krajinou" mého žití je natěsnané panelákové uskupení na okraji Olomouce. Proto za opravdovou kra­ jinu považuji tu, kterou dennodenně vidím z nejvyššího poschodí panelákového monstra, tj. krajinu jesenického podhůří, jíž vévodí ho­ ra Jedová. Krajinou mého žití je nejenom pro­ to, že ji dennodenně sleduji v jejích ročních a denních proměnách, ale také proto, že ji čas­ to navštěvuji a někdy i obdivuji. Mírné jesenické podhůří začíná pro nás 010­ moučáky Samotiškami , těmi" kde téměř celý život žil Otto František Babler, překladatel Dantovy Božské komedie a desítek dalších děl světového písemnictví. O. F. Babler byl duše spirituální a do jisté míry má tento ráz i obec, v níž bydliL Ze středu Samotišek vy­ chází totiž lipové a akátové stromořadí protkané pěti sochami tajemství bolestného růžence, jež vedou ro vnou svahem až k sva­ tokopeckému poutnímu chrámu . Toto stro­ mořadí je zajímavou přírodní památkou, již jsem v mladých letech několikrát pěšky pró­ šel. Tam i zpět. Od poslední takovéto cesty uběhla už nějaká desítka let. Vinna je poho­ dlnost a s ní spojené vlastnictví motorového vozítka. Cílem zmíněné cesty býval a je sv a­ tokopecký chrám, z jehož předchrámového schodiště je úchvatný pohled do hanácké ro­ viny s olomouckou metropolí. Lépe řečeno býval, poněvadž spousta zplodin už řadu let tento pohled do úrodné nážiny znemožňuje. Stejně tak, jako znemožňuje vzdát hold pre­ monstrátům z kláštera Hradisko, kteří svato­ kopec ký kostel založili. Když se totiž kněz během bohoslužeb obrátil k věřícím a kali­ chem jim žehnal, žehnal zároveň - byla-Ii otevřena chrámová vrata - svým zakladate­ lům, hradišťským premonstrátům, jejichž klášter bylo možno od oltáře spatřit přímo ve středu rozevřených kostelních dveří. Tak to­ mu bylo dříve, sám jsem si to jednou v prázdném chrámu kdysi ověřil. Dnes už smog něco takového zcela znesnadňuje. Ten­ to prostorový a spirituál ni kontakt mezi sva­ tokopeckým kostelem a hradišťským klášte­ rem (je mezi nimi vzdálenost asi sedmi kilo­ metrů) považuji za malý zázrak lidského umu. A také zázrak přírodní, poněvadž vše je zasazeno do krajiny. Zasazeno a zasaženo. Přes chrám se dostáváme na Svatý Kopeček, výletní a rekreační místo, jež se bezprostřed­ ně dotýká jesenických lesů. Rodiště malíře Karla Svolinského, pracoviště výtvarníka Bohumíra Dvorského, bydliště prozaika Sta­

_ _ __ _ __

_ __ _ _ ~~9rr:qDli1lfi
.. ----.~ tf



(t

I' ()

.0

(I

? s r. o. za úkol posoudit ekologická rizika záměru výstavby Vodovodu Pomo­ raví z hlediska ochrany přírody a krajiny. Tato studie navrhla následující zá­ sady řešení: 1. Ekologická únosnost posuzovaných řešení nebyla dokumentací EIA proká­ zána, nelze proto uvažovat o celkovém odběru ve yýši 395 l.s-l. 2. Vzhledem k nedostatečné dokumentaci EIA nelze odpovědně rozhodnout o jakémkoli zvýšení odběrů vody v předmětné oblasti. 3. Nejvhodnějším řešením situace je zásobovaní deficitních oblastí ze zdrojů! které nebudou negativně ovlivňovat CHKO Litovelské PomoravL Možným variantním řešením je zvýšení stávajících vodárenských odběrů na úkor od­ běrů pro jiné účely. 4. Ekologicky přijatelné odběry vody v krajinném prostoru Litovelského Po­ moraví lze stanovit jen na základě dlouhodobého komplexního monitoringu. 5. Návrh revitalizačních a kompenzačních opatření musí být součástí projek­ tové dokumentace k územnímu řízení a posouzen v procesu EIA. Studie firmy Low a spol., spol. s r.o. nebyla, pokud je mi známo, zmíněna ani zveřejněna při veřejném projednání a jak vyplývá z následného chodu událos­ tí, nebyla použita ani později. Na základě dokumentace EIA, posudku na dokumentaci a veřejného projed­ nání vydalo v dubnu letošního roku MŽP "Stanovisko o hodnocení vlivů podle § ' 11 zák. 244/1992 Sb." (dále jen Stanovisko). Vydání Stanoviska je podle současné legislativy nezbytné pro zahájení správního (v tomto případě vodoprávního) řízení, jeho znění však není pro správní orgán závazné. Jak se všeobecně očekávalo, MŽP vydalo k záměru stavby Vodovod Pomora­ ví souhlasné stanovisko, podmíněné splněním řady podmínek. Nejvýznam­ nější podmínkou je bezesporu to, že navýšení odběrů podzemní vody z Mo­ helnické brázdy bY ' mělo dosáhnout maximálně 100 I.s-1 pro současnost a 110 I.s- 1 ve výhledu k roku 2010 (akceptován návrh zpracovatele posudku EIA). Zároveň Stanovisko požaduje neu·v ažovat s odběry podzemní vody z jímací­ ho území Moravičany II (zde se záměr dostal do přímého střetu se zájmy ochrany přírody) a s převodem vody z mohelnických jezer do Moravy. Jedno­ tlivá jímací území mají být uváděna do provozu postupně a na dobu určitou, při prodlužování platnosti povolení k odběru podzemních vod musí být zo­ hledněny výsledky hydrologického a biologického monitoringu. Dále bylo uloženo zabezpečit v dostatečném předstihu před uvedením Vodo­ vodu Pomoraví do provozu hydrologický, hydrogeologický a biologický mo­ nitoring v určeném časovém a věcném rozsahu. Plněním tohoto úkolu musí být pověřeny subjekty nezávislé na provozu Vodovodu PomoravL Údaje mo­ nitoringu pak musí být přístuppé i pro všechny dotčené orgány státní spr~vy. Stanovisko požaduje na náklady investora projektově připravit a postupně re­ alizovat kompenzační opatření (v CHKO Litovelské Pbmoraví i mimo ni) ke zlepšení schopnosti území zadržovat povrchovou vodu a zvyšovat dotaci zdrojů podzemní vody. Po vydání stanoviska MŽP požádal investor Vodovodu Pomoraví příslušný vodohospodářský orgán - Okresní úřad v Šumperku o povolení 5. stavby Vo­ dovodu Pomoraví Uednalo se o povolení odběru podzemní vody ze dvou vrtů j .ú. Bohuslavice v celkoyém množství 24 I.s'l, stanovení PHO I. a povolení výstavby souvisejících zařízení). OkÚ v Šumperku realizaci těchto záměrů povolil za předpokladu dodržení podmínek obvyklých u staveb podobného charakteru .

"

Ji

Kresby Jalla Steklíka

nislava Krejčího a místo častých pobytů bás­ níka Jiřího Wolkera, který zde navštěvoval babičku a dědečka,skládalovy. Vilka Skláda­ lových se nazývala Krásná vyhlídka, což už také není pravda, neboť bujné stromoví zne­ možňuje výhled do krajiny směrem k básní­ kovu rodnému městu. Avšak i kdyby nebylo tohoto stromoví, výhled by byl stejně ome­ zen, neboť čelo domku míří stejným směrem jako čelo chrámové. Jiří Wolker oslavil Sva­ tý Kopeček stejnojmennou skladbou, v níž básník už tehdy komentoval lidské zásahy do přírody: "celá stráň lesa pod naším je vyká­ cená dolů až k potoku, sotva vidíme, že ma­ lými stromky jí osázeli rány do boku". Stani­ slav Krejčí , který bydlil na opačném konci ulice, v níž stojí Krásná vyhlídka, oslavil Svatý Kopeček v románě Kramář Martin a jesenické podhůří v ostatních svých pró­ zách, zejména pak v Slunci nad Jedovou. Ze Svatého Kopečka je krásná procházka ti­ chým a hlubokým lesem Dolan, nejlépe za­ cházkou přes Nové Sady a horem podél poto­ ka do Dolan. Pod námi říčka, která nás dove­ de do zmíněné vesnice, rodiště Stanislava Krejčího. Při této cestě narazíte na největší zvláštnost Dolan, jíž je kartouzka, zříceninaa kartuziánského kláštera. Je to ten klášter, z něhož na začátku patnáctého století dštil zdejší převor Štěpán síru a oheň na mistra Ja­ na Husa. Roku 1425 husité pro tuto nelásku proměnili kartouzu na pouhopouhé ruiny, z nichž lze vyčíst, kde stával kláŠterní kostel a kde byly cely mnichů. Zejména torza býva­ lých cel mají přírodní ráz, jsou zarostlá, bují v nich travnatá zeleň a v létě při slunném po­ časí vás přímo vábí k odpočinku v horizon- ' tální poloze. Sám jsem tomuto vábení neje­ denkrát podlehl. Kdesi pod vámi se zodpoví­ dá potok, z boku se tiše hlásí les a nad vámi přeletuje dravec, jehož druh nemůžete pro oslňující sluneční paprsky rozeznat. Tady, právě v tomto bodě , na této kartou ze se napl­ ňuje má představa o přírodní krajině. Pohled ze zbytků klášterních zdí do údolí potoka tu­ to představu stvtzuje. Nenávist Štěpána z 00­ lan zasuly věky, odnesl ji čas a vody údolní říčky. Zbývají zarostlé ruiny , lesní velikáni a božský klid. Jen ze vzdálené vsi se kokrhá­ ním ozývá zpozdilý a pomýlený kohout. Je příliš bujarý, patrně se mu už dnes doneslo, že kuchař z kartouzky májiž nějaké to století neplacenou dovolenou.

~~rr:qDu1fu;~ _ _ _ _ _ _ _ _--,--_ _ _ _ _~__ OCHRANA KRAJINY

19

OkÚ povolil čerpání na dobu neomezenou, v podmínkách nezohlednil závěry stanoviska (neuložil povinnost prováděn í hydrologického, hydrogeologické­ ho ani biologického monitoringu a jeho rozsah, podmínku nezávislosti moni­ toringu na provozu Vodovodu Pomoraví, podmínku pří stupnos ti dat pro do­ tčené orgány státní správy, pod mínku realizovat kompenzační opatření ke zmírnění vlivll na životní prostředí). Navíc - požadované množství k čerpání (24 l.s·] ze 2 vrtů) je úměrné původně uvažovanému množství (72 l.s·] z 6 vr­ tů) a ze současn ého přís tupu odpo vědného orgánu není zřejmé, zda jímaCÍ území nebude v budoucnu využíváno v původně plánovaném rozsahu . Bylo tedy ponecháno pouze dobré vůli investora, zda bude či nebude chtít dodržet výsledky nákladného procesu EIA a podmínky uvedené ve Stanovis­ ku MŽP. Z pozice účastníka vodoprávního řízení na to upozornilo občanské sdružení Unie pro řeku Moravu. V následném jednání místopředseda Svazku obCÍ J. Sobotík jako zástupce investora při slíbil respektovat podmínky Stano­ viska MŽP. V září 1996 okresní úřad v Šumperku znovuzahájil vodoprávní řízení na akci "VodovQd Pomoraví - 5.stavba"- doplnění stavebního povolení (ekologická část): Lze jen doufat, že nově vydané povolení již bude respektovat výsledky hodnocení vlivů stavby na životní prostředí. . Z popsaného dění kolem Vodovodu Pomoraví vyplynulo, že megalomanské, neodůvodněné a investičně nákladné akce naplánované v minulém režimu mají stále mnoho zastánců a tudíž i velkou naději na realizaci. Snad se bude­ me při rozhodování o dalších stavbách více zamýšlet nad vším, čím může zdánlivě jednoduché řešení přispět a čím ublížit. Použitá literatura: Investprojekt s.r.o., (1996): Vodovod Pomoraví - posudek na dokumentaci o hodnocení vlivů na životní prostředí Uiw J. a kol.,(1996): Posouzení ekologických rizik záměru výstavby Vodovodu Pomoraví z hlediska ochrany přírody a krajiny, studie pro MŽP ČR Separa s.r.o. ,(994): Hodnocení vlivu sUlvby Vodovod Pomoraví na životní prostředí

*** Lubor

Vyskoč

Olše u řeky ožily větrem jak ruce obra kývají se od Zem ě k vesmíru vysílají modlitbu ke svému TVLirci protože léto ten tajem/lÝ bílý pták který se rozpustil v krajin ě při svém přistávání otevřel dveře

živým časům kolkolem

Bohuslavický zemník Pod pojmem zemník se rozumí jáma po těžbě sypké suroviny (hlíny, písku či štěrkopísku) , zpravidla menší roziohy. Dojde-Ii k zatopení té­ to jámy vodou (pramennou č i filtrovanou přes zeminu), vzniká tak vodní plocha, postupně za­ růstajícía oživující se. Pokud v její bezprostřed­ ní blízkosti nen í zdroj znečištění, bývá voda v zatopeném zemníku poměrně čistá . Díky to­ mu zde pak můžeme najít zájímavá společen­ stva vodn ích rostli n a živočichů. Typickým příkladem je zatopený zemník, míst­ ně nazývaný ..Pískáč", ležící asi 350 metrů se- . verně od obce Bohuslavice v Mohelnické bráz­ dě Uižní část okresu Šumperk). Má oválný tvar o rozměrech přibližně 100x30 m a největší hloubku okolo 4 m. Jeho břehy jsou ploché až strmé, zčásti porostlé dřevinami (vrba, jíva aj.). Na okraji vodní plochy je místy při březích ba­ henní rostlinstvo, ve kterém převažují sítiny. Pod vodou roste vodní mor kanadský, rdest ka­ deřavý a vodní mech. Živočišstvo je poměrně bohaté, najdeme zde kroužkovce (nirěnky, ,pi­ javky), plže (například plovatka bahenní a kruž­ ník bělavý), korýše (perloočky , lasturnatky, be­ rušku vodní) a vodní hmyz (larvy jepic a šidé­ lek, ploštice, larvy střechatek a chrostíků). Jed­ ná se sice vesměs o ž ivočichy běžné, ale dohro­ mady tvoří typické společenstvo vyvážených stojatých vod. Proto si i tento zemník jako mís­ to výskytu takového společenstva zasluhuje ur­ čité ochrany. Evžen Wohlgemuth

Mora va pod KroměňZem. Foto Miloš Spurný

20

OCHRANA KRAJINY _

_

_

_ _ _ _ _ _ __

_

_

_ _

_ _ __ _ ~'ClSrr:qDu1lfi®2!l

Naše reportáž

Skalka - centrální mezisklad vyhořelého jaderného paliva?

Věra



Fojtová

Co je centrální mezisklad

vyhořelého jaderného

paliva?

Definice zní srozumite lně a j ednozn ač ně: centrální mezisklad vyhořelého ja­ Ze zápisníku derného paliva je zařízení, ve kterém chce elektrárenská společnost ČEZ státního úředníka skladovat vyhořelé palivo z.j aderných elektráren Dukovany a Temelín. Vyho­

řelé palivo zůstane v meziskladu 40 až 50 let. Poté bude přepraveno do ko­

nečnéh o úl ožiště, nebo znovu využito jako zdroj surovin a energie.

Paradoxy procesu zvaného EIA Jednou z deseti vytypovaných lokalit pro výstavbu meziskladu byla i Skalka.

Minulý čas proto, že zůs tala jako jediná. Ve všech ostatních obcích se staro­ Více než čtyři roky platí zákon 244/92 Sb., stové postavili proti i přesto , že by souhlas znamenal pro obce vysoké finanč­ o posuzování vlivů na životní prostředí, zkráce­ ně nazvaný EIA (En vironmental Impact Assess­ ní dotace od ČEZ, pouze ve třech obcích, jejichž volení představitelé rozho­ ment). Nelze zpochybnit jeho význam, protože dovali zda ano či ne na Skalce, j edn ohlas ně řekli své - ano. Proč? O tom po­ vnesl nové potřebné prvky do naší legislativy

a bez podobného zákona se neobejde žádný právní systém vyspělých zemí. Leč, jak už je to ve zdejších krajích zvykem, zákon byl šitý hor­ Proč právě Skalka?

kou jehl ou, a proto se v něm objevila řada děr. Po přeč tení. "Posouzení koncepce u m í stění z hlediska životního prostředí", Tyto byly a jsou postupně objevovány nikoli systematicky, ale náhodně, občasným klopýtnu­ kterou pro Skalku zpracoval INVESTPROJEKT, jsem možná pochopila, tím tu přísluš ného orgánu, tu dotčeného orgánu i když jsem n ěkteré pasáže musela číst víckrát po s'o b ě. Ne pro jejich nesro­ státní správy i ostatních možných účastníků procesu. Pokusím se stručně shrnout ta nejpro­ zumitelnost, ale spíše s úžasem.

blematičtější místa v zákoně. Vliv na obyvatelstvo z lékařského hlediska je hodnocen takto: Z psychologic­ Už sám výčet staveb, činností a technologií, kého hlediska je zde situace příznivá,jednak ze sociálních důvodů, jednak uvedených v přílohách I a 2 zákona, které musí být posuzovány, má velké nedostatky. Jednak proto, že dlouhodobým kontaktem s místními uranovými doly je zdejší popu­ sám fakt, že jde o konečný seznam, zakládá lace s reálnými riziky ionizujícího záření poměrně dobře obeznámena a netr­ možnost opomenutí některého typu záměru, pí přehnaným strachem z jeho možných vlivů. Hysteroidní aktivity zaměřené který by dle zdravého selského rozumu posuzo­ proti výstavbě meziskladu by zde těžko nacházely takový ohlas jako v jiných ván být měl, avšak vzhledem ke své absenci v příslušném seznamu procesu EIA nepodléhá. variantních lokalitách. Tolik slova lékaře. Poněkud strohé a od problému. Pro Typickým příkladem jsou benzínové pumpy Batelov, jednu z dalších vytypovaných lokalit, už hodnocení nedopadlo tak rostoucí jako houby po dešti bez výraznější možnosti jejich lokalizaci z ekologického hlc­ příznivě: V lokalitě působí velmi aktivně protijaderné iniciativy,částobyva­ diska ovlivnit. Jistě není účelné posuzovat kaž­ telstva tyto iniciativy podporuje a je naladěna značně negativně vůči výstavbě dou čerpací stanici, ale některé z nich by si to zději.

meziskladu. vzhledem ke svému umístění zaslQužily. Dalším Jinými slovy řečen o - na Skalce to budete mít, chl api, nejjednodušší, lidi tam kamenem úrazu je mnohdy nepřesná definice typů záměrů. Tak např. posuzování podléhá už jsou dlouholetým zářením tak zblb lí, že ani protestovat nebudou. .. V ji­ chemická výroba s produkcí výrobků nad 200 ném stanovisku občana - lékaře, které se mi dostalo do rukou a které není ofi­ tlr. Co všechno se však skrývá pod tajemným pojmem chemická výroba? Koneckonců i sta­ ciální, ale pouze osobní se říká: ... v důsledku dlouhodobé expozice ionizují­ novení limitů, odkdy se záměr posuzuje, je na cím zářením, byť j eho úroveň nepřekračuje hygienické limity, může dojít pováženou. Jak velký rozdíl je mezi vlivy spa­ u vnímaných osob k narušení genetického aparátu, zejména k defektům genů, loven nebezpečných odpadů o kapacitě 990 tlr a 1010 tlr? Je však stanoven limit posuzování které regulují buněčné dělení. Bohužel, následky se mohou projevit v násled­ od 1000 tlr. Ze své praxe znám případ, kdy se ných generacích, jako důsledek dalších faktorů zevního, ale i vnitřního pro­ investor pokusil tento nedostatek využít. středí. Současná věda již tyto 'souvislosti zná a dává je do vztahu s řadou po­ Nedostatečné vymezení pojmů však není pouze problémem zmíněných příloh, ale i samotného ruch obranyschopnosti organis/rtu - imunity, ale i s narůstajícím počtem ná­ textu zákona. Od začátku ' se příslušní úředníci dorových onemocnění. · Z jakého úhlu pohledu jsou ()bě stanoviska vypracová­ trápili otázkou, které instituce vlastně patří do na? Zdá se, že vedle psychologicko-sociologického hlediska schází oficiální­ množiny do tčených orgánů státní správy, zda nemají být kromě okresních úřadů či hygieniků mu posudku stanovisko lékaře (onkologa), který by zhodnotil dopad dosavad­ zváni třeb a i hasiči. Podobný problém se váže ní dů l ní uranové čin nosti v oblasti na zdraví a vývoj obyvatelstva. Pokud k územím chráněným podle zvláštních předpi­ snad byla taková studie již vypracována, bylo by přinejmenším slušné ji při ­ sů. Jsou to jen např. národní parky, CHKO, pás­ ma hygien ické och rany apod. nebo i památkové ložit. Její nedoložení pak lze považovat za záměrné zastírání skutečností. zóny č i chráněná ložisková území? A teď babo, Jaké je vůbec místo, které nese tak poetický název? anebo vlas tně legislativní odbore, raď! Pochopi­

Co je Skalka? Skalka je území, které se nachází na pravém břehu

řeky Nedvědičky

na Byst­

řicku, mezi ' obcemi Střítež, Bor a S ejřek v okrese Žďár nad Sázavou. Asi

. ~,(!9Il-,()DIlmr21

telně již byla vydána řada metodických pokynů, které aspoň zčásti díry v zákoně zalátaly, nemo­ hou však postihnout všechny nuance. Velkým hi tem se v poslední době stává požada­ vek na variantní -řešení. Na první pohled jde

REPORTÁŽ

21

dvoukilometrovou vzdušnou čarou od ní stojí jeden z nejkrásnějších morav­ ských hradů Pernštejn. Na opačné straně od Skalky se prostírá místo, jehož historická hodnota teprve získá na ceně. Možná. Bude-li komu ukazovat monstra těžních věží či spletitost chodeb pod zemí, které tu zbyly po urano­ vém řádění. Z mnoha věží, trčících v krajině jako zdvižené prsty, je v provo­ zu už jenom jedna. Podle statistiky prošlo uranovými doly Dolní Rožínka za doby jejich aktivity 25 000 lidí. Někteří z trestu, jiní kvůli penězům, jak kdo. Dopad byl ale na všechny stejný. Ionizační záření si nevybírá. Statistika neří­ ká, kolik z nich a kdy podlehlo nerovnému boji s nemocí, která se objevuje v takovýchto případech (nebo snad ne?) po určité době. Ještě jednu zajíma­ vost tu najdeme. Odkaliště Chemické úpravny uranové rudy Dolní Rožínka. Dvě odkaliště jsou umístěna v katastrálním území obce Rožná, zaujímají roz­ lohu 115 hektarů a je v nich umístěno více než 17 milionů tun kalů vzniklých po zpracování uranové rudy. Vzdálenost odkališť od Skalky je 5 až 6 kilomet­ rů a mezi odkališti protéká Nedvědička (vzdálenost od hrází odkališť 300 ­ 400 m), která je hranicí staveniště Skalka - téměř jeho součástí. Podle Kategorizace a katalogu odpadů (ze dne 1. srpna 1991) byl kal po zpra­ cování uranové rudy zařazen mezi radioaktivní odpad, který má nebo může mít nebezpečné vlastnosti. Problematika placení poplatků za ukládání odpadů po zpracování uranových rud tady byla řešena ministerstvem životního pro­ středí v roce 1992 podle zákona, podle kterého se zákon o odpadech nevzta­ huje na odkaliště, která jsou upravena Zákonem o hornické činnosti a Horním zákonem. Odkaliště tedy nepodléhají poplatkům za nebezpečný odpad a přes­ to tady takový odpad je. Nebo není?

Coje EKOLOS? EKOLOS je občanské sdružení, založené v roce 1994~ Začínalo jako občan­ ská iniciativa v roce 1990 kvůli meziskládce galvanických kalů. Následně si další problémy, týkající se životního prostředí v Rožné a okolí, vyžádaly změnu z občanské iniciativy na údernější občanské sdružení. V místě, kde EKOLOS působí, má mezi obyvatelstvem 70 - 75 % podporu . Kromě toho, že se snaží o stálou kontrolu odkališť z hlediska bezpečnosti a snížení jejich negativního dopadu na životní prostředí, propaguje úspornost topení a šetření

22

REPORTÁŽ

Krajina kolem Rožllé lIa Ceskomoravské vr­ chovillě si přes veškerou devastaci posled1lích padesáti let dodll es z větší části uchovala kouz­ lo, jaké lIa sllímku z šedesátých let zachytil Mistr kraji1lář Miloš Spurný. Pod povrchem je však poddolována mlloha kilometry dLllních chodeb dnes již převáŽllě lIefullkčních ura1l0­ vých dolů. Ke starým štolám však mají přibýt i další - úložiště radioaktiv1ll71O odpadu Skalka

o rozumný požadavek, pro nějž existuje i opora v zákoně. Podle § 6 si totiž příslušný orgán mů­ že vyžádat doplnění dokumentace EIA o posou­ zení variant. Nedávno jsem např. dostal na stůl petici obča n ů b rněnské h o sídliště B ystrc, kudy má vést trasa rychlostní komunikace R/43, abych zmíněného paragrafu využil a uložil in­ vestorovi posoudit variantní trasu vedOUCÍ Bos­ kovickou brázdou. Dokonce mi tu variantu na­ malovali. A teď, úředníku, ukaž, jak dokážeš hájit zájmy lidu. Věc je však mnohem složitější, než se zprvu zdá. Odhlédnu teď od konkrétního případu R/43. Zde jsem zatím onoho ustanovení využít nemohl, už jen z toho d ůvodu, že dosud žádná dokumentace oficiálně nebyla předložena . Obecně ale platí, že variantní řešení není povin­ né. Jak to pak navléci, chci-Ii si variantní řešení vyžádat? Teoreticky mohu říci: hele, investore, udělej variantní řešení. Je-Ii výběr alternativ na něm, musí mi sice vyhovět, ale není problém to udělat tak, aby původně navržená varianta vyšla nejlépe. A co situace, kdy chci, aby posoudil zcela kon­ krétní variantu, kterou navrhuje třeba právě ně­ jaké občanské sdružení? Zde se úředník dostává na velmi tenký led. Stačí, aby investor doložil, že požadovaná varianta nesplňuje zadání nebo je z určitých důvodů (technických, majetko­ právních apod.) nereálná. Příslušný orgán pak může jen těžko oponovat. Úředníkovi potom nezbývá, než posoudit to, co investor sám před­ loží, a může nanejvýš uvažovat o technických

- - - - - - -____________ v([srri]DUufl®~

(f~

\f\~Q

energií a hledání alternativních zdrojů, zapojilo se i do boje proti výstavbě

meziskladu na Skalce.

Pár lidiček shání argumenty, podpisy, vy světluj e obyvatelstvu, proč mezi­

sklad na Skalce ne, diskutuje se starosty, kteří souhlasí, hledá konexe, že by

se snad přece někdo za Skalku přimluvil... možná už jsou sami un aveni tím

marným bojem s větrnými mlýny, ale, navzdory "pří znivému" hodnocení pá­

ně doktora stran aktivity obyvatelstva tohoto regionu, se přece jen pár odváž­

ných zvedlo k odporu. Nicméně, jak známo, tam kde se toč í peníze, rozum

moc šancí nemá.

Tolik pár zásadních otázek a odpovědí na úvod. Jela jsem se tam podívat.

Abych viděla a slyšela. Obě strany. Proti i pro.

Y~~



Kresba Jalla Steklíka

k eliminaci negativních vlivů, nebo o nesouhlasném stanovisku. S aktivisty občanskéh o sdružení Ue jich pohříchu málo) jsem strávila několik A ještě jeden paradox se v procesu EIA objevu­ Zpracování dokumentace i posudku podléhá hodin . Předložili mi kromě jiných materiálů i petici, kterou poslali na minis­ je. přís n ým formálním regulím. Musí je zpracová­ terstvo životního prostředí, do Poslanecké sněmovny Českého parlamentu, vat tzv. op rávněná osoba a musí dodržovat urči­ Státnímu úřadu pro j adernou bezpečnost v Praze i České inspekci životního tou osnovu. V posudku musí být formulován návrh stanoviska příslušného orgánu . Toto sta­ prostředí.

novisko však nakonec dá vá dohromady úředník, Vybrala jsem z ní jen základní argumenty: který žádné takové oprávnění nemá a který se J. Již léta je krajinná oblast Rožná - Bor - Střítež - Sejřek - Olší zatížena dů­ předlohy ani nemusí zcela držet. Nechci tím do vlastních řad. Odborné předpoklady sledky intenzivního průzkumu a těžby urano vých ložisek a veřejnosti není ústřílet řed níc i jistě musí mít. Poukazuji spíše na zby­ známo, jak daleko jsou staré štoly a vydobyti prostory vzdáleny od plánova­ tečnost institutu "oprávně ných osob", když, no­ ta bene, z mnoha případů víme, že získání ného úložiště. Není sporu o tom, že krajina je poddolovaná. oprávnění neznamená automaticky získání schopnosti dělat dobré dokumentace. 2. Oblast je kontaminována: Další spory mohou nastat i v případě, že úřed­ aj materiály, které jsou vyváženy ze starých odvalů šesti uranových dolů ník pečlivě opíše návrh stanoviska, tak jak je napsán v posudku, ale některá strana zpochybní a dalšími, které pocházejí z provozu uranových dolů závěry dokumentace po odborné stránce. A na­ vrhne třeba nadřízenému orgánu stanovisko zrušit, protože vlivy byly špatně zhodnoceny. Letecký slIímek jedlloho ze dvou odkališt; ve kterých j e uloženo 17 milioll ů tUli 1Iízkoradioaktiv­ Tady je každá rada drahá, zejména souhlasí-Ii I/ích odpadů. Foto archiv sdruže1lí EKOLOS nadřízený orgán s tím, že z věcného hlediska by m ěly být závěry formulovány jinak. Vtip je v tom, že proces EIA není veden ve správním řízení, tudíž proti jeho výsledku není odvolání. Je tu sice možnost stanovisko zrušit, ale jen po­ kud bylo vydáno v rozporu se zákonem. Ale kde ten rozpor hledat, jestliže formálně byly všechny náležitosti procesu splněny? Odlišná interpretace dat není porušení zákona. Námitce, že vlivy byly "špatně zhodnoceny", by každý právník mohl oponovat, že zákon hovoří pouze o "zhodnocení", nikoliv o "správném zhodnoce­ ní". Správnost zhodnocení bývá totiž otázkou ryze odbornou, nikoliv právní. Jsem si vědom toho, že jsem možná celý proces tímto poněkud zpochybnil a mnohý občan si řekne, na co že to tedy vlastně je. Já už jsem však na začátku vyjádřil přesvědčení, že tento proces je věc nanejvýš potřebná, pouze není le­ ccos vyjasněno po právní stránce. Chtěl jsem jen, aby nebyly možno~ti posuzování v tomto procesu přeceňovány, zvláš tě když nejde o žád­ né povolovací řízení. Velmi užitečná je však třeba možnost občanských sdružení stát se pro­ střednictvím tohoto procesu účastníkem správ­ ních řízení, kde se už skutečně jedná o povolo­ vání a kde institut odvolání existuje. Miroslav Rokos

Proč

je EKOLOS proti výstavbě meziskladu?

~'U)rf'(!DUnD
opatřeních

pří padně

REPORTÁŽ

23

/

Kresba Jalla Stekllka

b) dvěma odkališti se 17 miliony tun nízko radioaktivních odpadů po zpraco­ vání uranové rudy

Odpověď na interpelaci č. 128 po­ c) meziskládkou galvanických kalů pro celou Českou republiku.

slankyně JUDr. Buzkové na minis­ tra průmyslu a obchodu ČR ing. 3) Podmínkou deponování rizikového odpadu je požadavek, že oblast musí

Vladimíra Dlouhého, CSc., ve věci být bez dúlní činnosti. O pokračování těžby uranu v Dolní Rožínce rozhodla

přístupu MPO k stížnostem obča ­ vláda na zasedání v roce 1995. V prostoru rudných polí uranových ložisek

existují velké tektonické zóny dosahující směrných délek až 10 km, po úklonu nů a projektování centrálního me­ více než jeden kilometr. Jejich mocnosti kolísají od několika metrů do desítek ziskladu vyhořelého jaderného pa­ liva v lokalitě Skalka: metrLi.

Jak vyplývá i ze široké

veřejn é

diskuse

4) Je nutno brát v úvahu, že lokalita Skalka je vzdálena necelých 5 km od od­ a ohlasů v tisku, proces vyh ledání vhodné lo­ kališť Chemické úpravny uranové rudy.

kali ty pro výstavbu no vého jaderného zaříze­ ní je velmi složitý a je nezbytné po dlouhou

5) Od května 199/ je v provozu i tzv. meziskládka galvanických kalLi. Tato dobu sleoo vat více variant. Proto bych rád zdů r aznil , že Skalka je pouze jednou z mož­ velkokapacitní dočasná skládka zvláštního a nebezpečného odpadu má po­ ností, kam tento sklad situovat. Přes existenci krýt potřebu likvidace galvanických kalLi Z celé České republiky.

protestní petice sdružení Ekolos musím upo­ zornit, že celkový vztah

občanů

a místních

6) Nutno připomenout, že staveniště meziskladu by bylo v pásmu hygienické orgánů státní správy a samosprávy zde není tak odmítavý jako v některých jiných lokali­ ochrany III. stupně povrchového zdroje pitné vody pro Brno.

tách, cožje také vedle vhodných tech nických podmínek jednou z př í č in , proč toto území záleži­ zůstává v užší m vý běru pro možná staveniš­

7) Nutnost přebudování staré jednokolejné tratě k meziskladu by byla tostí značně nákladnou a vzdálenost pro transport vyhořelého radioaktivního tě . paliva mimořádně riskantní - vlak z Tmelína musí po tratích překonat 280 km Nemohu souhlas it s Vaším hodnocením, že v případě Skalky nebo v jiné sledované loka­ a z Dukovan 177 km.

litě v současn osti hrozí poškození životního prostředí

vy žadující intervenci ze strany mi­ p růmy sl u a obchodu. V ny nějš í etapě prací je tato lokalita, jakož i j iné poten­ cionální lokality, zkoumána standardními metodami pro zj iště n í, do jaké míry je pro 9) Výstavbou meziskladu by byla dále devastována krajina, která se dosud pří padn ý sklad vhodná. Tuto činnost upravují nevzpamatovala ze čtyřicetileté těžby urano.vé rudy.

předpisy , které sledují také zájmy ochrany ži­ votního prostředí. Podmínky požadované tě­ mito p ředpisy nebyly porušeny . Pokud by­ ... žádáme o vytvoření nezávislé komise odborníků, která by posoudila veške­ chom přistoupili na argumentaci podlože­ ré ekologické, ekonomické a společenské důvody, pro které občané přiléhají­ nou pouze domněnkaRŮ a pocity, tj. nehod­ cích obcí protestují proti zamýšlené stavbě.

notili dodržování podmínek stanovených zá­ konnými předpisy, došlo by naopak k ohro­ žení základních jistot pro podni kání v jakém­ Dost argumentů na to, aby se jimi někdo' vážně a seriózně zabýval. koli oboru v CR. Výběr lokality pro umístěn í stavby s jaderně A co říkají odborníci? energetickým zařízením v CR podléhá, kro­ Názor lékaře o vlivu na obyvatelstvo jsem opsala již výše, ani ostatní nena­ mě výše zmíněných "nej aderných" předpisů , cházejí žádné důvody, proč mezisklad na Skalce ne. Dokonce tvrdí, co se tý­ také regulaci speciálními předpisy, sledující­ mi jadernou bez pečno st a radiačn í och ranu, ká bezpečnosti zvenčí, mj, že: ...dále byla hodnocena možnost výbuchu ne­ a hodnotícími vhodnost umístění zaří zení bezpečného nákladu během transportu ... na uvedené trati dosud k žádné ne­ z tohoto hlediska. Jde zejména o výnos č. hodě nedošlo... Což znamená, podle odborníků, že když nedošlo dosud, ne­ 4/1979 bývalé Cs. komise pro atomovou může dojít nikdy. Skutečně? A další fundovaný názor: Pád letadla do obdél­ energii, o obecných kritériích zajištění jader­ níku 20x40 m, v jehož středu se nachází otvor větrací šachty, j e málo pravdě­ né bezpečnos t i při umísťován í staveb s jader­ podobný. Co je málo a co dost v tomto případě? Jakým způsobem lze určit ně energetickým zařízením. S přijetím tzv. atmového zákona bude tento výnos nahrazen pravděpodobnost pádu do určitého místa? A co teroristé? Už tam někdy byli odpovídaj!cí vyhláškou Státního úřadu pro či nikoliv? Jaká je pravděpodobnost... V oddíle "Vlivy na krajinu" se také jadernou bezpečnost. V rámci zákonného ří­ tvrdí že ... v místě výstavby se nenacházejí architektonické památky... Hrad zení Státního úřadu pro jadernou bezpečnost

8) Bylo by v lokalitě.

24

potřeba ověřit

a zdokumentovat vysokou

REPORTÁŽ _ _ __

_

_

četnost přeletLi

letadel nisterstva

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ VIS!1:qDU1lfi
Pernštejn, vzdálený cca 2 km od zamýšlené stavby, má statut národní kulturní při výkonu státního dozoru nad jadernou bez­ pečností jsou a nadále budou zvažovány památky. Je snad pouhým okem neviditelný?

všech ny informace o vhodnosti či nevhod­ Takže všechno jak má být. Pouze jediná strohá věta přip ouští : estetické kvali­ nosti zamýšlené lokality, včetně těch, které ty krajiny mohou negati vně ovli vňo vat výduchy větrání. Tečka. Nic víc než jsou obsaženy ve Vámi zmiňované petici. Mohu Vás ujistit, že můj úřad věnuj e velkou holé konstatování. Čím, a j ak moc, se nepraví.

pozornost průběžné kontrole, jak je a.s . ČEZ, jako potencionální stavebník, přip ravena do­ A páni starostové?

držet všechny náležitosti řízení souvisejících Na sjednanou schůzku přišli všichni tři . Ze S ej řku, S tříteže i Věžné .

s umí s ťov án ím stavby. K Vaší konkrétní oba­ Nebylo to vskutku příjemné posezeni. Předseda sdružení EKOLOSu Josef v ě uvádím, že starší i současné báňské čin­ Baxant si n ejdřív pochvaloval, že je dobře, že při š li všichni, snad v bláhové nosti v okolí Skalka jsou si pracovníci a.s. n aděj i že proto, aby vedli někam směřujicí dialog, avšak brzy bylo j asné, že ČEZ vel mi dobře vědomi, jakož i skutečnos­ nikoliv síla arg umentů , ale intenzita hlasu bude rozhodující. Při tom jsem jim ti, že využít pro výstavbu jaderného zaříze ní území poddolované nebo území s vy hlášený­ chtěl a položit jenom jednu otázku: Proč souhlasíte?

mi dobývacími prostory je podle výše zmín ě­ Z diktafonu se mi tato debata přepi sovala jen velmi obtížn ě. Ze změ ti kři ku ného výnosu vy l o u čeno. a výkřiků jsem dešifrovala jakous takous odpověď : - Protože j e to bezp ečné. - C ht ěl bych uvést, že přís tu p mého úřadu Trváte na tom i přes to, že neoficiální skupina odborn íků tvrdí pravý opak? - k d obře m íněný m aktivitám občan ů nepoklá­ Tak nám je přivedte a my si je rádi poslechneme.. . Ale pánové, n epři šl a jsem, dám za málo korektní. Postoje občanů v lo­ kal itách sledovaných pro možnost výstavby abych vás soudila. To udělají jiní, možná vaše dě ti. Ch tě la jsem, aby veřej ­ skl adu vy hořelého jadern ého paliva t voří vel­ nost věděla, j ak moc jste zvažovali, jak málo vám stačil o. Ilu strační by mohl a mi dů l ežitou složku při rozhodování o dalším být scénka, kdy se předseda E KOLOSu zeptal: Víme my vůb ec jakou vodu ta­ postupu a přispěly k podrobnějšímu hodno­ dy už ted pijeme? Proč nejsou udělané její rozbory ? Nebo proč nás ani j eden cení možností dalšího vývoje. Tyto názory ze starostů n epodp o řil ve snaze zavést pi'írodní monitoring NedvědicKy? Je­ umožnil y např. o pět ovně otev řít variantu p ří­ pravy potřebn é skladovací kapacity bezpro­ den pan starosta vykřikl, aby otázkou odpověděl: A čí je potok? Ano, čí je středně u jaderné elektrárny, což by v důsled­ vlastně potok? A čí je to všechno?

ku něk te rých dřívějších formálních rozhod­ A přes výkřik, že n ovináři všechno převrátí a lžou, si doyolím napsat sv ůj ná­ nu tí jinak ne mohlo přicházet v úvahu . V sou­ zor: Dotace pomohou k tomu, aby byla ve vesnicích vybudována kanalizace, ča sn osti se podle usnesení vlády Č . 597 ze vodovod či co tam chybí. Ale položili si však starostové otázku, kdo tam zů­ dne 25. říj na 1995 v gesci MPO zpracovává studie proveditelnosti jednotlivých variant stane?

skladování vyh ořelé h o paliva z jaderných Zatím ale neberou v úvahu ani petice podepsané občany, kteří s jejich rozhod­ elektráren v ČR. Zpracovaný materiál bude nutím nesouhlasí. A je jich okolo 70 %. Ale to už je věc jejich svědomí.

předložen MŽP k posouzení jako návrh kon­ cepce podle § 14 zákona ČN R Č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí. Na zák l adě zpracovaných studií a jejich po­ souzení podle výše uvedeného zákona vláda zauj me své stanovisko k jednotlivým varian­ tám um í stění skladu . Na rozdíl od Vás zastávám názor, že přístup mého úřadu a celé vlády k problematice vý­ bčru lokalit pro možnost výstavby skladu vy­ hořelého jaderného paliva i k pochopitelným obavám obča n ů z hlediska jaderné bezpeč­ nosti a radiační ochrany je seriózní a objek­ tivní pro občany všech uvažovaných lokalit. Zřízením nezávislé komise k posouzení zá­ mě ru pouze pro lokalitu Skalka by došlo k suplování p ředepsaných postupů pro tu­ to lokalitu a k narušení rozhodovacího procesu ve vztahu k ostatním uvažovaným lokalitám. Proto nepokládám za účelné j i zřizovat.

Meme1lto mono Dukova/lY v roce 1996 vyfoto­ grafo val Tomáš Grim

~'U9[r
REPORTAž

25

Literatura a krajina

Ve dnech 3. - 5. října 1996 se konala ve Stráži pod Ralskem konference Literatura a krajina, kterou pořádala Obec spisovatelll ve spolupráci s nadací Lamberk. Zúčastn ili se jí nejen češ­ tí spisovatelé a básllíci, ale také sociologové, filosofové a zástupci nadací, které se zabývají ochranou krajillY a přírody. Řeč se vedla především o krajině. Především o ní se hovořilo z T/lzných pohledll a lihll', pod­ le toho, zda ho vořil ten či ollen. Jedno ale bylo v řeči všech společ1l é: láska a obdiv ke kraj i­ ně, ale také úzkost Ilad jejím současným stavem a obavy z její budoucnosti. Ale nejen j ejí. Jestliže se většina shodla na tom, že člo věk je s o učástí kraj illY a j eho stav a k ulturní úro Ve/I je odrazem stavu jejz110 a naopak, potom i obavy o j eho budoucím ísto na Zem i byly na místě. S laskavým souhlasem Obce sp iso vate lů pře tiskuj eme některé příspěvky, které na konf erellci Literatura a krajina zazn ěly.

Krajina Ludvl'k Vaculz'k Řeč o kraj i ně před pokládá shodu o tom, co se

tím slovem dneska rozumí. Je rozdíl mezi krajinou a pří ro d ou. Ten pojem je podmíněn i ze měp i s n ě . Nám půjde o krajinu českou, n ěj akou, a o vztah mezi krajinou a literatu­ rou: existuje n ějaký? O kraji ně v poezii není sporu: buď v ní nen í. a když je, je velice aktivní. Při psaní prózy považuji popis krajiny za jednu z n ej těžších věcí, proto se s ním dnešní autoři nij ak moc nenamáhají. Popis krajiny vždycky zpomalu­ je pří běh . Je znakem umu, když to někdo do­ vede tak, že n apě tí pří běhu a intenzitu výrazu Počátkem roku 1996 se u sku tečnil v České republice a na Slovensku sociolo­

posílí. Mám jeden příklad, není z naší litera­ gický výzkum, který zj i šťoval postoje lidí k přírodě a jejich ochotu dělat něco tury, nýbrž ze švýcarské: jméno autora jsem pro její záchranu. I když se dotazovaní poněkud stylizovali do "ze len ěj ších zapo mn ěl . ba zapom něl jsem i pří běh, etl poloh", výzkum ukázal, že skuteč n á ochota udělat něco pro zlepšení životní­ jsem ten román pře d čtyřiceti lety . Zůstala mi jen atmos féra. n a pě tí vyvolané popi sem mís­ ho prostředí je v populaci p oměrně nízká. Hlavním důvodem je absolutní ne­ ta: tmavé vlhké údo lí. divoký potok mezi dostatek č asu. (Na druhém mís tě se pak umístila znechucenost nad lhostejno­

skalami, tesknota z o sa měl osti domu, tuším. že mlýna a pily . Pustota a zoufalství lehá na stí druhých, která dokáže devadesát procent národa pěkně otrávit.)

Lidé tedy nemají příli š času starat se o přírodu a o její nedobrý stav. To je s.rdce, tu musí dojít k vraždě, a dojde. Kdo vcelku banál ní zj ištění. Chceme-li se dostat o krok dál e, je dobré podívat se koho a pro č, neví m už. Kniha se jmenoval a Via mala, cesta zla. na celou věc v širší historické a kulturní perspektivě. Ve své práci pojednáva­

Jana Štroblová nazvala s vůj přís pěvek k to­ jící o procesu kultivace moderního č l o věka Evropy popisuje Norbert Elias muto tématu Mrtvá kraj ina - špatný člověk . Ona tím asi míní pří p ad y velkoploš né jak po měrně dlouhý vývoj, v jehož průběhu se krok za krokem v našem kultur­

ním prostředí civilizovaly mezilidské vztahy. Elias popisuj e, jak se v prostře­ v e l ko důl. Ale já zrovna před n ěkolika dny dí dvorské kultury předmoderní Evropy urozené vrstvy pos tupn ě uč í zásadám poznal příp ad , kdy se krajina rozpadá drob­ ně , jak duch při roztroušené skleróze: upadá slušného chování. Dospělí synové šlechticů se učí nejen používat kapesník do bez věd om í napohled bez velké rány. Bylo a příbor, ale zvládají též náhlé výbuchy hněvu a agresivity, v rámci možností to na úzké silnici mezi Osvětimany a Miloti­ cemi , tedy na Slovácku, v krajině vína a písní pacifikují své vzájemné vztahy.

Kulturně ci vilizač ní proces, jejž Elias zachycuje v pro středí knížecího dvora, o n ě m . Jeli j sme a najednou ... co to je a čí m je, vpravo i vlevo mírné pahorky, vypadají získal počátkem m oderní doby také své teoretické ztvárn ění v podobě teorie to však jak navezená hlušina. Pole jsou buď ješ­ tě nesk lizená. či neosetá j eště od loňska? Táhlé terasy na svazích, kde by právě měly dozrávat hrozny, ale nic, nic ... Tupo. I cesta. jež ztratila smysl. se rozpadá. Ptali jsme se proč: nebyla tu za několik let vy řešena resti­ tuce pozem ků a ty jsou jako ničí.

Na lásku k přírodě zatím není čas

Jan Keller

Krása krajiny je vlast1l0st oka. Chodit kraji/lou a všude vyhovět svému oku, to je cesta ke zu­ šlechtění krajiny. O kraji1lě existuje 1Iěkolik Z/lámých definic. Měřítka její krásy máme pří­ mo z ní, tak jak nám ženské tělo poručilo mě­ řítka estetiky vůbec. (L. Vaculík) Beskydy - nad Prostředn í Bečvou - pod Bliřo­ vem. Foto Miloš Spumý (1965)

26

LITERATURA A KULTURA _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ __

_ _ _ ~1([5rri1Dllnfi®~

.

~

~

---~

.-

--"'"

sp olečenské

smlouvy. Osvícenější lidé postupně zjišťují, že všichni vyděl ají na tom, nebudou-li se k sobě chovat jako neurvalé bestie. Podle Norberta Eli­ ase, jenž je vzorným dědicem osvíceného myšlení, má proces kultivace a pa­ cifikace mezilidských vztahů kumulativní povahu, je nevratný a postupně se šíří od společ ensky privilegovaných do stále nižších a nižších vrstev. V rovi­ ně kulturních vzorců jednání máme zde co činit se stejným mechanismem, jenž standardní ekonomové popisují v rovině tvorby bohatství. V obou příp a­ dech se tvrdí, že bohatství vytvářené vyššími vrstvami se ve společnosti hro­ madí a postupně překapává i do nižších vrstev, až nakonec obohatí i ty nej ­ bědnější , materiálně a kulturně nejchudší. Historicky zcela nedávno přichází ekologické hnutí s výzvou, která zároveň zpochybňuje představy standardních ekonomů o nelimitovanýc h možnostech tvorby materiálního bohatství a zároveň radikal izuje Eliasův model kultivace člověka. Environmentalisté navrhují rozšířit proces kultivace i mimo lidskou obec, vyzývají k pacifikaci našich vztahů ke zvířatům a ke kraj ině. Chtějí te­ dy podstatně rozšířit okruh těch, pro něž má platit smlouva o neútočenÍ. V tomto bodě získávaj í údaje o tom, že lidé nemají na ekologii dost času, s vůj hlubší význam. Zdaleka nejméně času mají totiž lidé s nejvyšším vzděl áním, s nejvyššími příj my a lidé žijící ve vel kých městech. Nezapomínejme, že prá­ vě vrstva zámožných a vzdělaných měšťanů sehrála v minulosti klíčovou roli při kultivaci vztahů mezilidských. Dnešní obdoba této vrstvy nemá dostatek času na to, aby v procesu kultivace p okračoval a a dále ho rozšířil a. Nutně na­ padne otázka: má tato vrstva dostatek času k tomu, aby alespoň udržela dosa­ ženou míru kultivace mezilidských vztahů? Pokud nemá, pak je situace dvoj­ násob kritická: nemáme dost sil uzavřít smlouvu s krajinou, zatímco staré smlouvy o mezilidských vztazích jsou v našem století opakovaně vypovídáVd9rr~Duun
Zimní motiv. Foto T. J. Pivečka

Krása kraj iny j e vl astnost oka. Chodit krajinou. a všude vyhovět svému oku, to je cesta k zu šlechtě­ ní krajiny. O kraji ně existuj e něko­ lik známých definic. Měřítka jej í krásy máme přímo z ní, tak j ako nám ženské těl o poručilo měřítka este~iky vůbec.

Snad j eště někde na Zemi je kraj i­ na, j ej íž tvar, porost, barvy j sou zá­ pisem o geologické min ulosti Ze­ mě. U nás a pro nás je kraj ina zápi­ sem minulosti naší. Čí s t j i, pocho­ pit jej í zprávu - a pokračov at v je­ jím psaní.

LITERATURA A KULTURA

27

ny. Znamenalo by to, že optimistická Eliasova předs tava o ku mulativnosti

a zásadní nevratnosti procesu civilizace může být nebezpečně zpochybněna.

Co vlastně lidem tolik času zabírá? Jednotlivé položky naší zaneprázdněnosti

mají ve společnosti, které nehrozí bezprostředně bída a materiální nedostatek,

svého společného majitele. S jistou mírou zjednodušení ho můžeme nazvat

"budování prosperity". I když se heslo prosperity stalo nej zvučnější vábnič­

kou politického a ekonomického diskursu, o jeho vlastním obsahu se diskutu­

je až překvapivě málo.

O obně se domnívám, že "prosperita" je v jádru špatná věc . Svou povahou

odkazuje výhradně do oblasti hmotných s tatků a přím o z technických d ů vodů.

je zcela rutinně redukována na ú roveň osobní či domácnostní spotřeby. Jen

Rozbité zrcadlo krajiny Pavel Verner

Sebechvála Tře b a

si spisovatel jako jeden z prvních že lidské k ultuře slušela by větší skromn ost. Člověk toho umí dOS L, jenže taková organ izace olympijských her není zase tak velký zázrak oproti or­ ganizaci lesního mraveniš tě. Důmyslnost mamutích vodních přehrad je jen na­ fo uknuté cosi, co zvládne postavit se­ behloup ějš i bobr. Nejsmělejší vý potky moderní architektury se pak pořád ješt ě musí červe n at před technickou důmysl ­ ností každé pavučiny. A taky není ro­ zumný důvod tvrdit, že Michel angelův David je včt š ím zázrakem kreativity než rozkvetlý strom či barevný nerost. Veli­ kost lidského ducha j e pře devš ím obra­ zem naší vlastní schopnosti se za každou pitomost pochválit. uvědo mí,

Proměna

závislosti

Už dávno nesní me vyčichlé dobyvatel­ ské sny vče rejška, ač jso u stále fi nanco­ vány z veřejný ch prostředků a apoštol o­ vé tržního náboženství se k nim modlejí na svých liberálních mších . Cyn ismu pros tá minorita vědců a temelínských t rampů tuší, že za sto padesát let moder­ nizace světa jsme závislost O na síle ži vlů v yměni li za závislost na síle techniky. Pokud budeme pokračovat v dosavad­ ních c ivi lizač n ích praktikách, zpečetíme navzdory všem katalyzátorům a filtrům sp otřebu světa a dovršíme zkázu svého ž ivo či š ného dru hu . O čem však budou psát přež i vší spisovatelé? O kráse smrti?

Na lásku k přírodě zatím nenl čas. Ale olla je tll s námi, okolo nás, trpělivá v detailech, ubý­ vající. .. Jaro na Českomoravské vrcho vin ě. Foto Josef Ptáček

28

LITERATURA A KULTURA _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ \Y([911i!DUnfi®~

-

---------------~

----~---~

v této rovině je ji možno bilancovat, a tedy politicky využít. Samotný výraz "prosperita" se pojí s oblastí výroby, když hovoříme o prosperujících podni­ cích či celých prosperujících odvětvích a národních ekonomikách . Nehovoří­ me nikdy o prosperující pravdě či prosperuj ící lásce. Láska neprosperuje, prosperovat může jed ině dům lásky, jen v této rovině lze prosperitu spolehli­ vě bilancovat a rozši řováním provozu její míru zvyšovat. Je právě tak málo dů kazů o tom, že materiální prosperita "překap e" jednou do oblasti duchovní, jako je rnálo dokl adů toho, že bohatství privilegovaných překapává k chudobným, či že kulturní bohatství kultivovaných jako jiskra přeskočí (až přijde čas) také na kulturně chudobné a ci vi lizačně nezaopatřené. Pojem prosperity je nicméně proto tak oblíbeným, že sugeruje, jako kdyby z ní plynuly vždy pouze zisky, jako by neobsahovala vůbec žádné náklady. Kresba la1la Steklrka Přitom jeden z tíživých nákladů jejího budování byl již zmíněn . Je jím obrov­ ská časová náročnost , která 'zaměstn ává především ty vrstvy, které by mohly mít předpokl ady věn ovat se přece jen něčemu smys lupl nějšímu. Americká socioložka Juliet B. Schorová popisuje ve své práci Přeprac o vaný Američan z roku 1992 kultu ru , která věnuj e d ělán í prosperity již tolik času, že stále mé­ ně jí ho zbývá na její užívánÍ. V posledních dvaceti letech neustále roste čas, který průměrný zaměstn an ý Američ an tráví v práci. Každý m rokem mu při­ Když to dobře dopadne

bývá jeden den práce navíc. Pokud bude tento trend pokračovat , stráví Ameri­ Když všechno dobře dopadne, tak jed­

čané kolem roku 2000 v práci roč ně již tolik hodin , j ako tomu bylo v upraco­ nou termíny francouzské revoluce rov­

vaněm 19. století. Přitom se za poslední půlstoletí produktivi ta amerického nost, volnost, bratrství najdou uplatnění dělníka více než zdvojnásobila. Stačilo by mu tedy na stejnou životní úroveň i v novém, ekologicky osvíceném literár­

pracovat šest měsíců v roce anebo čtyři hodiny denně, mohl by mít také kaž­ ním jazyce. Dostanou ale nový rozměr. dý druhý rok dvanáct měsíců placené dovolené, anebo by mohl odcházet do . Už nep ůj de o rovnost mezi lidmi, ale důchodu ve 38 letech. Průměrn ý Američan místo toho zvyšuje počet odpraco­ o rovnost lidí se zvířaty a kytkami. Už vaných hodin, díky čemuž může dnes konzumovat dvakrát tolik než koncem nepůjde o volnost ve smyslu nevázanosti lidského umu a konzumu, ale o volnost čtyřicátých let. Času na tuto bohatýrskou spotřebu má však rok od roku méně. vizí, zbavených lidského sobectví. Už Příslib prosperity však obsahuje minimálně další dva tíživé náklady. Prvý nepůjde o bratrství dobyvatelů s obyva­ z nich můžeme nazvat ekologickým. Heslo budoucí prosperity dává již do­ teli, ale člověka s hrstí hlíny . předu rozhřešení pro jakékoliv zásahy do krajiny. vývoz kopců, těžba zlata, stavba dálnic, prodlužující se kolony kamionů, nové Temelíny.. . Ten, kdo by Trvalost snad byl proti, dopouští se největší krádeže. Chce1idem ukrást ne to, co již Krajina a literatura spolu mají společný mají, chce je připravit o vidinu toho, co prý jednou mít budou. Krádeže vidin jeden veliký otazník, jenž má jméno Tr­ a přeludů se trestají přísně. valost. Trvalost krajiny je pochybná před Druhý z nákladů, jimiž je budování prosperity zatíženo, lze nazvat nákladem nájezdy industriálních A varů. Trvalost sociálním. Tento náklad plyne z opodstatněné obavy, že prosperity nebude ni­ literatury těžce dýchá pod bahnem audi­ kdy dost a že se z řady důvodů jaksi nedostane na všechny. Lidé mající IQ ovizuality. Krajina a literatura se naléza­ skinheadů chtějí této opodstatněné obavy využít k autoritativnímu vyloučení jí na kraji hluboké rokle. Ten poslední krok se zdá být z hlediska evoluční logi­ určitých skupin z nároku na ni. Masa lidí, která má pocit, že vylou čením ně­ kterých sama ve frontě postoupí, drží skinheadům palce. Protože to zatím činí ky nezvratný. Majoritnímu konzumento­ vi stačí zvednout ruku a odhlasovat to. v rukavičkách, není to příliš vidět. Dosavadní způsob dělání prosperity vytv áří dokonale bludný kruh. Na jedné Problém je v tom, že příští generace hla­ sovat nemohou. Není způsob, jak se ze­ straně vyčerpává rostoucím tempem nejrůznější formy přírodního bohatství. Na straně druhé jen nedostatečně, pokud vůbec, posiluje lidské bohatství ptat svých pravnuků, zda jsou smířeni s trvalým nebytím krajiny a literatury. v podobě obyčejné slušnosti a tolerance. Zaměstnává navíc lidi natolik, že Oproti krajině však má literatura schop­ jim nedovoluje o těchto hrozivých ekologických a sociálních nákladech příliš nost dešifrovat mlčenlivé signály z' bu­ přemýšlet.

Lidé mají málo času a zdá se jim myšlenkově nejúspornější věřit ujišťování standardních ekonomů o tom, že na lásku ke krajině jsme zatím ještě bohužel příliš chudí. ~'CISrr
.,..---_ __

_

_

_ _ _ _ __

doucnosti. Proto spisovatel, který neslyší volání potomků po trvale udržitelné kra­ jině, je před tváří literatury trvale neudr­ žitelný.

LITERATURA A KULTURA

29



Ohrožená kultura

JosefŠmaj s

Nejprve povím, že tento neobvyklý název mého sdělení nemíním j ako nad­ sázku. O exis tenčním ohrožení kultury destabilizovanou biosférou uvažuj i zcela vážně, i když vím, že přijatelnější by bylo zabývat se ohroženou příro ­ dou. Bylo by antropologicky příjemné opakovat to, co často slýcháme: že pří­ rodu je třeba chránit a pomáhat jí, protože se bez naší pomoci už neobejde. Toto antropocentricky převrácené vidění problému nezastávám. Přírod a se nemá chránit, protože se nemá poškozovat. Ekologickou krizi totiž nepovažu­ ji za konflikt člověka a přírody, ale za konflikt dvou řádů, dvou typů uspořá­ danosti : Země a kultury - biosféry a technosféry. A odlišná formul ace podsta­ ty krize znamená také odlišnou strategii ře šení: nehledám ji ve změn ě lidské přirozeno sti, v dobrovolné skromnosti či v morálním přemlouvání, aby každý co nejrychleji začal sám u sebe. Ohroženou obyvatelnost Země nelze pone­

,.

Dvojí mortalita stromu Jati slepotou moderní doby , s obtížemi rozlišujeme hlad od nenažranos ti. Česká krajina by o tom mohl a v yprávě t. Kraji­ na od nás n epotřebuj e nic víc než smysl pro míru. Venkovan, který porazí strom, aby ho v kamnech ztopi l pro zahřátí, je integrální so u část krajiny. Podnikatel, který porazí stro m, aby ho na trhu pro­ měn i l v obchodovatelnou hodnotu, se nalézá mim o ni. Ztráta tisíce s tromů není tragédií. Jejich transformace v duchu univerzální směnitelnosti na vym ě nitel ­ ný produkt už má do veselohry daleko. Přesto teplachtivého venkovana často odsoudíme, kdežto podnikateli, hrdinovi těc hto dnů, freneticky tleskáme. Aniž nám to dochází, je naše destruktivní agresivita božsky nedotknutelná, zatím­ co naše účast s krajinou je jako psaní do šuplíku stolu určeného na podpal.

Soukromý tribunál V mnohém spisovateli, který se jednou obrátí tváří ke krajině, bude se sv ářit spor žalobce, obhájce a soudce. Zažaluje krajinu za lehkomyslnost, s jakou dovo­ lila člověk u vymanit se z jejího soukolí a sobecky z ní profitovat. Pokusí se ob­ hájit člověka za to, že obětuje krajinu ja­ ko humanitární pomoc své strastiplné existenci. Koho pak ale odsoudí za au­ torství bezduché fra šky, v níž krajina i člo věk nakonec so lidárn ě hrají role per­ m a nentně do zadku nakopávaných Pie­ rotů?

LSD ] Jako

ostatn ě

každý zázrak odehrává se kraj iny před našima očima a my ho často nevnímáme, protože zázrak ne­ s počívá v jevu samotném, ale v probuze­ ní lidských sm y s lů. Protože technický pokrok dolehl na smysly člo věka jako obrna, může se tát, že nás krajina v na­ šich betonových klecích mine a že propříbě h

I

člověk m ůže

žít v krajin ě, a1liž by z /lí /lápad­

ně " vyč/líval" či si ji podroboval. Míra pokory vůči 1lí a životu je určující, aby mohlo dojít ke

vzájem/lé shodě.

30

LITERATURA A KULTURA _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _--:---_--\)'(j91r(! Dunfi
­

chat pouze na vých ově a etice. Zabránit Zemi v tom, aby nás spolu s jinými

živými systémy při přechodu na jinou úroveň své dynamické nerovnováhy

n eobětoval a, to bohužel předpokládá systémovou zrněnu kultury. Předpoklá­

dá to nový fi losofický obraz světa, novou ekologickou politiku a legislativu.

Mohu to zde naznačit jen ve třec h poznámkách.

Člověk (ze zdvořil osti začněme člověkem)

Při

vší úctě k čl ověku a lidské velikosti je na č ase č l ověka filosoficky přede ­

finovat. Není totiž pánem tvorstva, správcem či pastýřem bytí. Není dokonce

ani partnerem Země . Je j ejím prvkem. Zatím nic vážného neodporuje ev oluč­

ní hypotéze, podle níž je náš druh na Zemi re l ati vně krátce a podle níž tu ne­

může zůstat věčně . Dnešní biologické druhy j sou mladými výhonky evoluč­

ního stromu života, a podle mínění jednoho z autorů teorie přerušo v aných

rovnováh J. Goulda se objevují poměrn ě rychle a téměř zformované. Ani ž by

se příli š změni l y, po j istém čase (několika milionů let) z evoluční scény zmi­

zí. Č l ověk jako druh tuto logiku evolučn í konstruologie obelstít nemůže. Po­

chází z miocenních l idoopů a to, čemu říkáme lidská přirozen ost, se zformo­

valo už před vznikem kultury. Kdyby tomu tak podle Edwarda Wilsona neby­

lo, hšili by se lidé dnešních tzv. primitivních kultur od nás, lidí technických

civilizací, což se však nedá prokázat.

Říkám to za prvé proto, že Země člověku nepatří, že mu byla matkou, koléb ­

kou i hrobem už před vznikem kultury a že její přílišn á civilizační přeměna

zbytečně zkracuje dobu naší druhové existence. Druhy totiž morálně stárn ou

podobně jako automobily či počítač e. Za druhé proto, že lidský genom, který

je svérázným zápisem lidské závislosti na Zemi v okamžiku evo lučního stvo­

ření člověka, je konzervativní. Konrad Lorenz tuto vysokou stabilitu druho­

vých vlastností vyj ádři l tezí, že "tempo proměny vrozeného způsobu chování

musí být stejné jako tempo proměny přís l ušnéh o fyzického znaku".

Ale ještě jeden moment je významný. Člo věk od přírody obdržel právě to, co

vzhledem ke své zvláštní somatické struktuře potřeboval: předpoklady adap­

tovat se útočně, vytvářet kulturu . Neobdržel aparát na poznávání pravdy, ob­

držel výbavu pro přežití, pro život ve zdravých ekosystémech.

A toto principiální informačn í omezení kromě jiného znamená, že přírodu

umíme sice pragmaticky poznávat, zjednodušovat a předělávat, ale nikoli

adekvátně sy stém ově chápat, nikoli jako celek zlepšovat. Takže člověk už

v zájmu své druho vé existence mus í uch ovat značnou část pův odní přírody .

Nemůže dnes pokračo vat v tom, na co byl kdysi evolučně nastaven: v dobý­

vání Země kulturou. A protože dnešní oslabená biosféra je z naší viny výraz­

ně odlišná od té, která nás zrodila, zdá se 1 že i ze strany člověka je globální

kultura ohrožena: rychlým morálním stárnutím kdysi adekvátní biologické

konstrukce člověka.

meškáme i její pohřeb. V této souvislosti nabízí se beletrii role halucinogenu, schopného v yb ičo vat polochcíplé smys­ ly čtenářů do privilegované vteřiny , v níž objeví krajinu a ztotožní se s ní.

Rozpor Naše vzdalování se od krajiny má příči­ nu v rozporuplném příst upu k budouc­ nosti. Ve jménu jejich š ťas t ných zítřků a s nemalými obě ťmi platíme svým dě­ tem studia. Ve stej ný č as jim chrochtají­ ce v nadbytku užíráme sousta z krajíce čes ké kraj iny a odsuzujeme je tím k ne­ bytí. Chováme se jako žalostní paraziti na svých dětech , ba co hůř, jako km'ika­ tury parazitů. Nasto lili jsme diktaturu přebytku. Jen pro sebe.

Mamut Četl jsem dobrodružný příběh o mamu­ tech, ze kterého příliš čiše l fakt, že autor nikdy n eviděl , neboť nemohl vidět, živé­ ho mamuta. Nebudo u-Ii také spisovatelé zarputile bránit blbců m v niče ní kraj iny, nebudou-Ii tu pým, i když nadšeným trž­ ním sv azákům trpě liv ě ve svých knihách vysvětl ov a t, že každý vyroben ý hambur­ ger stojí tuto plan etu dvacet li trů kyslí­ ku, nepod aří -Ii se j im politické dobro­ druhy přesv ědč it o prioritě zdravého stromu před tenisovými kurty a bankov­ ními domy , pak budou příští básníci psát směš né lyrické texty o kraj ině , kterou ni­ kdy živou n evi dě li, protože s tejně j ako mam ut stala se diluviálním reziduem ža­ lostné pam ěti.

Ekologický prostor

Je smutné ztratit své poctivé jméno. Čes­ ké krajině se to stalo, aniž se o to zalou­ žila. Ti, co ji přejmenovali tak n eč i nili ze zlé vůle . Byl o nezbytné ji chránit as­ poň terminolog ií. Takže vězte , že lesy a louky, řeky a kopce se dnes souhrnn ě jmenují ekologický prostor. Nejde o me­ taforu básníkovu, je to odborný, v celé E vropě srozumitelný termín . Označuje Příroda

Také pozemskou přírodu musíme pochopit no vě, tj. systémově a evolučně. rozsah absorp čních schopností literatury v ůči exkrementům civilizace, v ůči de­ Jako snad jedinou zelenou linii vesmírného evolučního procesu, který patrn ě gradaci životního prostředí na prostředí pouze na Zemi v y tvo řil všechny nezbytné přírodní předpoklady kultury: vel ­ rizikové, vůči jedovaté fi losofii antropo­ ký organismus vysoce komplexní biosféry, sjednocený přirozenou informací, centrismu, vůči nomádskému tažení pro­ a jemu přizp ůs obenéh o biologického předka dnešního člověka. Člověk je te - ti krajině.

o/G3rr:qDilufl
LITERATURA A KULTURA

31

dy dočasným obyvatelem Země a velkolepému přírodnímu systému je ne­ zbytné navrátit to, co bylo samozřejmé pro mýtus, první náboženství i část staré filosofie: nadřazenost, tvořivost, posvátnost. I když Země nemůže být důvodem existence vesmíru, ale ani cílem jeho rozbíhavé evoluce, musíme uznat její jedinečnost: danou však nikoli polohou v prostoru, ale něčím, co zdravý rozum i vědy přehlížejí: dosaženou úrovní přirozeného a kulturního vývoje. Dnešní živé organismy, jako otevřen é systémy s vnitřní informací, jsou totiž svědectvím vývoje celé biosféry. Jsou, využijeme-li při léh avé Bergsonovy metafory, "protokolní knihou" času. Jejich nevyjádřitelná evo luční hodnota je přímo úměrná neopakovatelnosti vývojových podmínek a délce proběhnuté­ ho času. Tato hodnota souvisí s tím, že vznikly samovolně, v podmínkách, které již neexistují, a že, pokud je zničíme, nikdy už nevznikn ou znovu. A p rávě proto obracím vaši pozornost na opomíjený ku l turně konstitutivní aspekt přirozené rozmanitosti biosféry. Ničením biologické rozmanitosti, kte­ rá dnes mizí asi stotisíckrát rychleji než v důsledku dl ouhodobého přirozené­ ho vymírání druhů, poškozujeme rozptýlenou paměťovou strukturu biosféry, jedinou známou protientropickou bariéru života. Poškozujeme její "duchovní kulturu", její přirozenou paměť, která spolehl ivě fun govala dávno před tím, než se nám podaři lo vytvořit naše primitivní paměťové prostředky, technické. Kulturně konstitutivní význam přirozené uspořádanosti Země souvisí s tím, že obsah našeho poznání, tj. sociokulturní inform aci, vlastně nevytváříme , neprodukujeme, ale "odčítáme" a "rozpoznáváme" z produktů přirozené evo­ luce. Vždyť např. v živých systémech, jak jsem již naznačil, je zpředmětněno a jazykem nukleových kyselin i přímo zapsáno fantastické množství přiroze­ né informace. Tuto vzácnou informaci, která ovšem nepatří nám, ale biosféře, jsme zatím správně nepřečetli a nepochopili. A právě ta by nám mohla po­ sloužit jako vodítko pro vytváření kultury slučitelné se životem, kultury dlou­ hodobě možné, kultury konečně biofilní. Ale ještě jeden důvod naší pokory před velkolepým přírodním systémem předložím vaší pozornosti. Nenahraditelnost pozemské přírody nespočívá v tom, že jako kosmický koráb nese pustým a studeným vesmírem život i s lidskou kulturou. Nespočívá jen v tom, že zajišťuje naši biologickou repro­ dukci. Příroda, aniž si to většina z nás uvědomuje, zajišťuje i naši reprodukci duchovní. Stará se nejen o zdravé tělo, ale i o zdravou duši: garantuje pozitiv­ ně orientovanou lidskou osobnost. Způsob dotváření lidské osobnosti příro"dou, zejména krajinou, musí být totiž podobný způsobu formování mláďat jiných vyšších biologických druhů. Jako rámcový časový program, který už nelze nikdy později dohonit, je tento pro­ ces pevně zapsán v lidské genetické paměti, koreluje s vývojem lidského mozku. Schopnost učení je totiž i u člověka "plně naprogramovaná struktu­ rou mozku, pořadím vyplavování hormonů a - v poslední instanci - geny". Proto zejména v mládí potřebuje člověk v přírodě co nejdéle pobývat, měl by si ve volné přírodě hrát, experimentovat s ní, neverbálně s ní komunikovat. Krajina, genius Ioci rodného místa, by se měla člověku vtisknout. Pedagogové, psychologové i filosofové vedou sice diskuse o tom, zda při for­ mování člověka musí socializace předcházet jeho individualizaci, ale neuvá­ dějí, že socializace je z hlediska lidské fylogeneze druhotná, že ji vždy před­ cházela, provázela a doplňovala naturalizace, přímý kontakt s krajinou a roz-

32

Tlustec lose/Brož Do boku vbodli ho

jak Nmský voják Krista.

Ze srdce

krev v čedič sražená ven tryská.

Nic nezmoholl léčivky strání,

studánky voda čistá

a jizvy strání, místa bolavá

už nezahojí Zdislava.

Dál z útrob rvou mu tuny štěrku.

Jen rozsochatý kohát

hanobí líce krajině,

vítězí krvelačnost vlčí.

Hlub oce dojat p~sílám povinně groš veršů na ofěrku. A pozůstalí mlčí. Jen mlčí?



Krajina - kolébka Antonín Bajaja Ptal jsem se různých lidí, co se jim vybaví se slovem krajina. Kdybych byl odborníkem na statistiku a rozuměl vzorcům, jimiž se dá z chaotické mnohosti stanovit jednoznačná formu le, uděla l bych to, ale mým jediným poutem se statistikou jsou procenta, mohu te­ dy podstatu výzkumu vyjádřit jen skromným konstatováním, že 89 % respondentů spojuje pojem krajina s přírodou. Z nich 76 % hovoří o krajině svého dětství, zatímco 24 procen­ tům jsou bližší kraje vzdálenější, ale i světo­ běžníci uznávají sílu rodišť. Zbývá II procent odpovědí, které krajinu s přírodou nespojují. Vesměs jde o výtvarní­ ky a profesionální znalce umění, pro něž ten pojem znamená spíš obraz visící na stěně ­ tedy abstrakci, a ovšem i zde se většinou jed­ ná o motivy přírodní, jen dva dotázaní mluvi­ li o vesmírných horizontech. Za zmínku ale stojí, že přibývá dětí považujících krajinu za kulisu k dějům, kde jedni pronásledují druhé a každou chvíli se přitom v plamenech a vý­ buších zřítí do propasti nějaké auto vypolst­ rované heroinem, v lepších případech se je­ nom střílí a v nej lepších se na ateliérových

LITERATURA A KULTURA _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ W(fSJ1'\lDU1JfiCB~

~

víjení vrozených schopností adaptovat se na volnou přírodu neverbálně . Zdů ­ razňují pouze, že dítě musí být velmi dlouho v rodičo vské péči a že by mělo vyrů stat ve vhodném společenském p ro středí: na přírodu - jak jinak - se v an ­ tropocentrické výchově zapomín á. Poměštělý způsob života však i malé děti z dnešních vy l idněných vesnic ve volném pobytu v přírodě omezuje. Ale na druhé straně v devastované krajině bez pěši n , polních cest, stromů , mokřadů a studánek, s potoky bez ryb a raků by se jen obt ížně rozvíjely jejich vrozené loveckosběrač ské instinkty. Uznává-li současn á odborná literatura význam krajiny také v rovině estetické, rekreační a re laxační, roli přírody tím vl as tně podceňuje . Vzhledem k vysoké biol ogické stálosti čl ověka zůs tává příroda nezastupitelným formotvorným čin itelem d uševn ě zdravé lidské osobnosti. Zdráhám se sice říci , že dnešní duševní poruchy, rostouCÍ zl očinnos t, agresivita a obliba násilí u mladých lidí přím o souvisej í se ztrátou kontaktu našich dět í s přírodou . Ale nedostatek to ­ hoto kontaktu považuji také za skrytý faktor ohrožení kultury ze strany příro­ dy. Kdo viděl sladce usínat dítě po celodenním pobytu v přírodě , jis tě ví, . o čem mluvím.

Kultura Potřebujeme no vě

pochopit kulturu . Duchovní kulturu nelze ani přibližně zto­ s kulturou vů bec . Duchovní kultura je pouze částí kulturního systé­ mu. T voří jeho rozptýlenou i nformační kostru - genom nadindividuálního kulturního organismu. Nebiologický organismus kultury totiž nevzniká při rozeným pokračování m vývoje biosféry. Kultura n epřirů stá na všech větv íc h evolučního stromu života. Jako produkt lidské aktivity hypertroficky bují z jen fylogenetické linie člově tožňovat

Kresba Jalla Steklíka

mýtinách setkávaj í p oze m šť ané s mimozemš­ ťan y . Spojení pojmů kraji na a kulisa se zdá bý t velmi perspektivní na rozdíl od staromil­ ského k rajina =kolébka. Této asociace se ne­ vědomky , zato s mateřskou prozíravostí, do­ pustila jen j edna z dotazovaných osob: po­ rodní asistentka, která pravila: Krajina? Kra­ jina pánevní. Toli k tedy k mému průzkumu . Potěšilo mě (i když nepřek va pil o), že slovo krajina zatím neztratil o sv ůj příro dn í roz měr spřízněný na­ víc u v ětš in y lidí s dět s tví m. Snad je v tom i strach ze směřování civilizace, že cítíme potřeb u přírody v krajin ě, ne-Ii přím o kolem svých pří b ytk ů. Snad nás i zároveň pudí ja­ kási síl a, abychom o tu krajinu pečovali , a n ěk teří z nás si as i vzpomenou na Hospodi­ nova slova zapsaná v Genesis: Hle, dávám vám semenonosné ros/liny, cokoliv jich na zem i j est, a v.5ecky stromy, které chovají v so­ b ě semella sv.ých drl/lni, abyste je měli k po­ travě; (dávám je) též v.lfem zvířa ttim na zemi, všemu nebeskému p /ac/v ll a v.5emu drobnému zvíl~ectv u, které se na zemi pohybuje a v něm ž jest živá du.lfe, aby m ěla potravu. Je n ěc o , co se dá nazvat genetickou pamětí krajiny, která se projeví, když se například přes t anem e starat o dříve udržované louk y. Ty pak mají snahu vrátit se do podoby pů­ vodních staroevropskýc h lesů. Podobnou ge­ netickou paměť mají i lidé, a ta paměť způso­ buje rozpolcenost a touhu po ro vnovážném stavu. Protože stále ještě víme, a můžeme se o tom dočí s t ve 2. h l a v ě První kni hy Mojží­ šovy, že Bů h s t v ořil člověka z hlíny země. Vzpo m něl jsem porodní asisten tku a její slo­ va "kraj ina pánevní" vy volávají cí možná p ře d s t avu kol ébky . Jak by se asi tv áři la , kdy­ by se zahl edě la do pán ve severočeské hně ­ douhelné? A j ak by se tvářil Karel Veliký, který na úsvitu křes ťa ns t ví n ařídil mýcení ne­ dozírn ých l esů , protože ži vot s nimi spjatý považoval za znak barbarství? Na d ně každého mýcení je smrad.

Dunajovické kopce. Fotografie Petra ka

~~3n~DUufi
________________

Macháč­

LITERATURA A KULTURA

33

ka. A právě proto se musí bránit nejen vesmírné tendenci k rústu entropie (druhému zákonu termodynamiky), ale i přirozené integrativní síle biosféry. Aby kultura jako dočasný u měl ý subsystém biosféry s okolními systémy ne­ splynula, musí mít od počátku nejen odlišnou strukturu a dop lňkovou energe­ tickou výživu, ale především - odlišnou konstitutivní informaci: duchovní kulturu. Mýtus, magie, kulty a rituály plnily kdy si roli základní konstitutivní informace, kterou dnes z části nahrazuje věda . Ale pozor, povrch Země je konečný a žádné vhodné životem neobsazené nústo na n ě m při vzniku kultury není. Když ta která kultura obsazuje svou ekologickou niku, přirozenou uspořád anos t nutně zatl ačuje, zjednodušuj e a poškozuje . Zkrátka, v přirozeně vysoce u spořádaném světě se umě l á uspo­ řádanos t nemúže rozšiřovat j inak než na úkor u sp ořád anos ti púvodní. Tam, kde je dnes pole, smrkový les, silnice či město , tam nemohou prospero vat ekosystémy a jejich prvky, které tam byly před tím. Již Nikolai Hartmann upozornil na to, že veškerá filosofie od Aristotel a po Hegela převracela zákon síly : za s i lnější se mylně považovalo to, co bylo vyšší. A dnešní globální ekologická krize je negati vním planetárním dúka­ zem této teze. Kultura - v rozporu s tradičn ími před stavami - není skutečností vyšší a organizačně složi tější než pří roda . Naopak, ve srovnání s biosférou je skutečností etnicky a evolučně nižší, sy stémo vě a strukturně jednodušší. Také proto je vúči životu siln ější a destruktivní. Dostáváme se k pod statě problému. Zdravá neoslabená biosféra nemohla vzniku regionálních kultur ani zabránit, ani se jejich existence zbavit. Neús­ pěšně se bránila silou. Ale od jisté úrovně sociokulturní zátěže přírody začíná být všechno jinak. Biosfé ra se jakoby začne bránit slabostí, svou zranitelnos­ tí. Rychlé snižování úrovně rozmanitosti biosféry, o němž již byla řeč, je tedy systémovou odpově dí přírody na nadprúměrné zatížení kulturou. Ve snaze o vlastní sebezáchovu se au toregulační systém biosféry zbavuje svých nej slo­

žitějších struktur, které jsou příli š křehké a které nezby tně potřebujeme . Má­

me téměř jistotu, že obětuje i jemnou biologickou formu rozumného a morál­

ního člověka. Člověk je také ohroženým druhem.

Ale i když se něj ak zachráníme, měl by to být dúvod k opatrnosti a pokoře.

Žádná vesmírná instance nám při obnově obyvatelnosti Země pomoci nemú­

že. Po všech p ěti etapách přirozeného hromadného vymírání druhú v geolo­

gické minulosti (a v permu jich vyhynulo možná až 97 %) trvalo vždy deset

až sto milionů let, než se diverzita biosféry obnovila. Naše děti však nemo­

hou na lepší č as y svého života čekat ani pouhých deset let.

Se všemi dúsledky je třeba uznat, že vytvořením kultury došlo na Zemi k nej­

větší kvalitativní změn ě . Č lověku se p odařilo zažehnout ještě jednu pozem­

skou evoluci - evoluc i namířenou proti biosféře. A od té doby tu soupeří dva

rúzné řády, dva opoziční systémy s odlišnou vni třní informací: biosféra a at­

mosféra.

Pro biosféru je tedy kultura konkurenčním systémem, opozi ční disipativní

strukturou, s níž se musí dělit o geografický prostor, látky, energii i základní

přírodní média. A bylo jen otázkou času , kdy se tento vztah vyhrotí a kdy se

stane otázkou života a smrti na přírodě závislého subsystému kultury.

Globální ekologická krize - schematicky řečen o - není tedy žádným selháním

člověka či kultury, žádným odcizením se zodp ovědnosti, jak často slyšíme. Je

34

LITERATURA A KULTURA

Léta zkázy Zbyněk

L. Gordon

Zbyly chrámy beze stře ch prší na holou duši Lidé chodí zkamen ělí po mostech bez břehú Tak rozp rodaní do všech kOll/ů hluchoty Tak přízemn ě vzdálení dotykúm oblohy s hlavami ve dlan ích noci p ,'esto po ránu již občas potkávám lidi se špičkami pNštích katedrál v o čích

Přz1ežitostná báseň Václav Vokolek Dřepí mezi čtyřmi

tlustými zdmi. Hlavu v dlan ích. V oknech m říže. Před sebou prázdný papír. Marně vyhlíží do kraje. Všude kolem se plíží Halič. Rozrůstá se plísní. Prázdná. Pustá. Rozlézá se do všech stran. Ze všech stran. Obklopuje vlnami potopy. V srdci Evropy. N ikdo nic netuH V kšeftech to neruší. Po ušť Hali(~e se pFe­ lévá. Halič bez Baal Šema, bez Velkého Magida z Meziřiče, bez rabi Menachema z Ko/sku. Bez Jaakova Josefa z Polného. Bez Hospodina. Tedy beze smyslu. Po u šť. Za číná pět kilometrú za hlavním městem, které v bezduch)ích pFesypech zrcadlí svou třpytnou jditnost. Všude špína, p rach, b ezútěšnost a nikde nek on čí be znaděj. Po­ malé destrukce, pečlivě olánované. Vše je na p rodej. Vše j e ztraceno. Skryté pogro­ my. Vyschlé studny v základech domti. Zjizvená z em ě. Kdysi ráj. Nyní Halič. Ze­ mě lhostejná k osudu. Osud lhostejný k ze­ mi. V ní vězeň. Má na to doživotí. DFep ět mezi tlustými zdmi. Hlavu v dlaních. V oknech mříže. Před sebou prázdný papír. Za trest musí každý den tisíck rát napsat: Ach, zemi krásnou, zemi milovanou ...

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ WaSrr
to především nepřiměřené planetární rozšiřování toho, co se osvědčovalo

v malém. Je to krize z přílišného evolučního úspěchu kultury, krize z okupace

Země globální civilizací.

Ale nikdy nezapomínejme, že pouze biosféra jako celekje nejmenším pozem­

ským systémem schopným dlouhodobé existence a evoluce. Všechny její sub­

systémy - jedinci, populace, biocenózy i kultura - jsou nesamostatné, závislé

na prosperitě biotického celku: podléhají principu vzniku, rozvoje a zániku.

A na úplný závěr ještě pět shrnujících tezí: I. Jako opoziční subsystém biosféry může lidská kultura dlouhodobě existo­ vat jen jako nespojitá rozptýlená struktura uvnitř planetárního ekosystému ži­ vota. Život na Zemi musí být naopak spojitý a integrovaný, protože příznivé podmínky své existence si vy tváří a reguluje do značné míry sám. Nikoli kul­ tura, ale biosféra je nedělitelná. 2. Součástí filosofické reflexe dnešní krize musí být i přec eňované schopnosti č lověka. Stále se totiž objevují argumenty, že ten či onen problém bychom vyřešili, kdybychom víc věděli a kdybychom měli víc energie. Odmítám ten­ to názor. I kdybychom měli dost energie a věděli všechno, co se vědět dá, ne­ můžeme obrátit směr času, nemůžeme zabránit stárnutí a umírání biologic­ kých druhů. A vyhynulé organismy, právě tak jako spálená fosilní paliva, nel­ ze nikdy vytvořit znovu. Di n osauři vyhynuli a Jurský park je pěkná podívaná. 3. Globální systémová změna kultury podle mého názoru nezahrnuje požada­ vek, abychom se předem všichni změn ili. Přip omín á transformaci stagnující­ ho podniku či léčení pacienta. Vyžaduje především kompetenci. Jen abych to zdramatizoval: když vidíme ležet na ulici člověka sraženého automobilem, nevoláme veřejnost, ale rychlou pomoc l ékařskou . Země je dnes pacientem v šoku po srážce s technickou civilizací. Informujme veřejnost, ale pracujme usilovně každý ve svém oboru na konceptu systémové změny kultury, který Zemi pomůže , ale který musí přijmout Zil svůj a prosadit vznikající ekologic­ ká politika. 4. V čem je tedy podstata kulturní strategie, která nepředpokládá změnu lid­ ské biologické přirozenosti? Vtip kulturního vzestupu spoč íval kdysi v tom, že hominidae, naši bezprostřední předkové - přinuceni silnými ekosystémo­ vými tlaky - dokázali změnit typ své adaptace: od malého přizpůsobování svého okolí. Ale, jak jsme si ukázali, i tato strategie narazila. Proto se musí­ me pokusit nikoli o změnu lidské přirozenosti, kterou stejně změnit nemůže­ me, ale o to, co změnit můžeme: o změnu adaptivní strategie kultury. Naštěstí ji nevytvořila pouze příroda. Euroamerický kulturní systém, který se zatím přírodě přizpůsoboval také převážně ofenzívně, který ji zjednodušoval a za­ tlačoval, aniž by náležitě měnil svou vnitřní proti přírodní strukturu, se musí­ me pokusit přestavět, nově orientovat a podřídit biofilním hodnotám. 5. Situace je vážná, ale nikoli beznadějná. Filosofie musí mít odvahu pově­ dět, že globalizací kultury končí "lepší část lidských dějin" , kdy obyvatelnost Země, kterou garantovala biosféra, ještě nezávisela na tom, co uděláme. Ale musí přitom mluvit jasně a nedvojsmyslně, protože veřejnost má právo vědět, co je podstatou krize a kdo a čím je ohrožen. Moje teze zní: podstatou krize je systémový konflikt protipřírodní kultury se Zemí, ohroženým systémem je kultura. ~'(j~n:qDil1JÍkf3~. _ _ _ _ _ _ __

_ _ __

_ __

N ektar S popelem Zdeněk

Lorenc

Naléhali na mé nemocné srdce aby vozilo kolečka antikyslíku posílali mi prospekty nQ zemi krásnou ale jen na hřbitově svozy kamenů nenahradí vysočinu naříkám nad reumatick:Í'1II surrealismem zlaté hnojné stoky vím že v mniškovém lese spí šľastné obludy cementová průtrž mi udusila další rybíz jen pohlednice zbydou lIa zemi milovanou zlomili mi tužku kopec Gryt odvezli do sběru má láska plakala když se měnila v minulost opožděná únava opožděná zlost souhlasím s cestami rozumu víc souhlasím s cestami citu nejvíc souhlasím s cestami svědomí na pahorku bolesti četl jsem si romaneto pFírody psané uzlovým písmem bagrů

Fotografie Jaroslava Kyhzara

LITERATURA A KULTURA

3S

Albedo a libido v poezii a životě Miroslav Hule

Vybral jsem tyto dva podobně a l i b ozvu čně zněj ící Extrakty (řečn o s Petrem

Altenbergem) jako výzvu sobě samému, neboť mé p ů vodn í povolání i povo­

lání k poezii mi skýtá jisté přístřeší. Nicméně předem doznávám, na doporu­

čen í příte l e - básníka Antonína Brouska, že přednesený text bude postrádat

úplnost, systematičnost a pod ob n ě - bude do zn ačné míry vlastní licencí na

obranu poezie a krajiny, tedy i života.

ALBEDO je krajináři při bližně definováno následovně : jde o jev (efekt), jenž

vzniká při odrazu s lun eč n í ho světl a na vodní h l adině ... Je to význačn ý kraji­

notvorný prvek .. . Za přírodní lyriky tento jev zachycuje básník Antonín So­ va:

Ty české rybnlky jsou stHbroslité

žlhané temnem stlnů pod oblaky,

vloženy v luhy do zeleně syté

jsou krajll mlrné, tiché zraky.

(z básně Rybnlky)

Krajina v člověku a člověk v

krajině

Viktor Třeb ický Zalíbila se mi představa krajiny j ako tenké a zranitelpé pokožky oddělující živoucí srdce obrovského superorganismu - Gáji - od stu­ deného a lhostej ného vesmíru. Věda vesměs teorii Gáj i - živé planety - odmítla pro její mim o -vědec k ost , o značila ji, slovy na př. prof. Neubauera, za mýtus ve vědecké m pře­ vleku. Nevadí m i to, an i dost málo, Gáj a nám poskytuje silný příbě h, příbě h, jehož jsme všichni účastn íky a č ten áři zárov eň . Zdá se mi, že jakožto čten áře nás posti hl zvláštn í druh oční vady, jenž nám zabraňuj e nahlédnout smysl bílých míst mezi písmeny a slo vy. Raději se pitváme v jednotlivýc h pís menech, kategorizuj eme druhy tiskařské černi, rozřezáváme obálku. Smysl v příběh u nám potom uniká, a nyní jsme dospěli až k přes vědčení , že ani žádný smysl mít nemu­ sí. Jakožto aktéři vel kého p říběhu Gáji vstupuje­ me na scénu vel mi p ozdě, až na samé posled­ ní s tran ě . Přich ázíme neočekávaně a během jednoho krátkého odstavce destruujeme logi­ ku příběhu. Jakoby se s na ím brutálním ná­ stupem vymkl celý děj autorovi z ruk ou, ne­ přijde-li radikáln í změna, napíšeme za oní m krásným a j edinečným příbě h em jednu ma­ lou a neskonale smutnou tečku . Vesmír se opět propadne do tiché samoty . C htě l bych se věnovat dvěma účastníkům onoho krátkého odstavce na konci kn ihy Gá­ ji, odstavce nadepsaného HOlilO sapiens. Z hl ediska Gáji má nulový význam, nepod­ statní jsou i po kulturní evoluci lidstva. První z nich je zanedbatelný i pro kulturn í vývoj českého národa, druhý sehrál krátkou epizod­ ní roli. Budu hovořit o Věnceslavu Metelko­ vi, symbolizujícím krajinu v člověku, a K.V. Raisovi, člověku v krajině. Pokusím se vy­ světlit zásadní rozdíl, které pro mne toto vy­ mezení nese.

Bez albeda, lépe řečeno bez vody by každá kra­ jina byla jako dům bez oken, bez z,rcadel- byla

by slepá čijedllooká.

Rudský ryblllK (Českomoravská vrchovina).

Foto Josef Ptáček

36

LITERATURA A KULTURA

------------------------------------------------------ WClsfr
Kresba Jana StekUka ~

Ale můžeme jít j e ště o mnoho let zpátky k senzuálnímu přírodnímu lyrikovi Máchovi. Takřka čítankově nám albedo zjevuje hned v prvím zpěvu svého Máje:

Jezero hladké v křovích stinných

bol.

I břeh je objímal kol a kol;

a slunce jasná světů jiných

bloudila blankytnými pásky,

planoucítam co slzy lásky.

zvu čelo temně tajný

Jako obyvatel třeboňské rybniční krajiny jsem našel příkl ad albeda i u básní­ ka Františka Hrubína, na ně hož zejména v Chlumu u Třeboně mnozí a mnohé vzpomínaj í. Takto básník oslovuje a oslavuje zdejší rybník Hej tman:

Tak slunný rozlehlý život před sebou mít

jako tvá hladina, na prostíráš klid

oblohy slavnostně vzduté, blankytu plný!

mz

a jinde píše:

... jas rozkřídlených vod v dálce úží se v klín

... třpyt za třpytem a lesk dlouhými doušky pijí

Bez albeda, lépe řečeno bez vody by každá kraj ina byla jako dům bez oken, bez zrcadel - byla by slepá či jednooká. Voda není v přírodě jenom vektorem života, podobně jako v člověku krev, ale zjevuje nám i estetickou povahu kra­ jiny a lidského konání, zjevuje nám i to, co je mezi řádky, či zaslovy přírody utvářené pevninou , rostlinami a "živoky", jak psával archaicky starý pán Jo­ sef Šusta ve svých spisech o rybnících a družině rybniční. To, co je za slovy námi zbožňovanéh o obrazu, zjevuje onen druhý extrakt ­ LIBIDO. Fenomén dynamičtěj ší, bez něhož si neumíme představit poezii, jež má kopýtky nekašulírované erotiky. Zde bych se mohl opět odvolat na Má­ chu ... Osvobozené libido zdobí náš spánek, vyživuje naši fantazii, naši poe­ zii. .. bezděčně i zúmy s lně nám to ujevili všude prokletí básníci, freudovci, surrealisté, poetisté i básníci pos tpoetičtí posledních třic eti let, když jejich korouhevník je stále v budoárech nazýván "chlapcem věčně ruměným v po­ klopci". Právě přes tohoto talentovaného epigona se chci vrátit k j eho vzoru - opět k Františku Hrubínovi. Hrubínova poezie je totiž pro mne svorníkem mezi oběm a extrakty, mezi všeobjímající přírodou a milováním zjevenými v jedné básni, v jednom verši, v jedné nej n iternější v ýp ovědi:

Jehličí drtil j sem

ti dlaní na nahém les.

Já - řeka protékal jsem tebou.

Tělesně nebe. Neb e bez nebes.

(Rajský pastel)

V ěnc es l av

Metelka se narodil roku 1817 ve a celý život prožil v kouzelné kraj ině Pasek nad Jizerou. Patří do oné speci­ fické odrůdy podhorského plamene, kterou označujeme jako p[smúky. Při četbě jeho zá­ p i sků jsme okouzleni nejenom archaickým jazykem, ale především jejich obsahem. Jako ekolog jsem fascinován rozsahem změn, jenž doznal život člověka v horském pros tředí bě­ hem pouhých 150 let, během pouhých šesti generací. Ty to změny nejenom že nemají ob­ dobu u žádné nám známé bioty, ale zdá se , že postrádají i jakékoliv evoluční opodstatně­ ní. Jestliže ži vot Metelkův a jeho současníků se v horách odvíjel k l idně a cykl icky zcela ve sh odě s cykly přírody, náš život je zcela pro­ tikladný, hektický a výbušný, s převládající m mužským principem .a dů ra zem na krátkodo­ bý profit. Cesta do Prahy, kterou dnes bez p roblém ů zvl ádneme za 2 hodiny, trvala Me­ telkovi 20 hodin. To, co dnes. nazýváme "ekologickým" či "přírodě blízkým" chová­ ním, byl o tehdy standardem. Kupříkladu mnoho nyní voláme po obnovitelnýc h zdro­ j íc h. V Pasekách až do první války prakticky neex istovaly jiné než obno vitelné zdroje ­ dřevo , dobytek a ovšem lidská práce. Probíjí­ me-li se dnes těžce a skrze moře technokra­ ti ckého nepochopení k určitým ekologickým návyk ům , bez jejichž osvojení pro stě vyhy­ neme j ako mi liony druhů před námi , vracíme se pouze k chování, které bylo před pár gene­ racemi zcela běžné. Skle n aři cích

Jsou krajiny, které se nám otiskují do srdce ja­ ko pečeť. To j e potom kraji/la v nás. Ne"kdy j e­ 110m pěšinka či cesta, louka, strom a letní ob­ loha.

U Sumrakova. Foto Vilém Reichmann

těle.

Vonělo jako

~'CI9rri1Dll1Jfi
LITERATURA A KULTURA

37

Já země, se tu k lásce svlékám Ze stínů - slyš{š jejich šum? a nahá záda sluší řekám a nahá ňadra pahorkům A nahé ruce větru sluší a mladé trávě nahý klín, já, země padám do květin a slunce vlasy žit mi suší (Poledne ženy) Krajina, ať skutečná či fantaskní, je oním poslem v básni, jenž těká mezi sub­ jektem a objektem. Je prostředníkem sdělení, protože j e srozumitelná. Kraji­ na může být sublimována do zbožňovaného objektu erotiky a naopak tento objekt, tato pokožka "pokrytá ambrou studu", jak píše Baudelaire, může svojí vůní přilákat exotické země, ježjsme nikdy ani nespatřili. Kdybych chtěl toto slovem nedotknutelné bezbřehé prolínání urazit, řekl bych jazykem literární kritiky, že jde o spojení přírodní a milostné lyriky. Před

týdnem jsem se letadlem vracel z dovolené z Dodekanéských ostrovů z Egejského moře. Pod námi se bly~tělo moře, obrovská plocha albeda nás provázela na sever. Za námi zůstávaly ostrůvky s obrovskou primární energií, s několikan ásobný­ mi sklizněmi plodin, s nekonečným bohatstvím moře , kde so učástí lidského zdraví je i praktické využívání bioterapie staré Hippokratovy medicín y, kde jsou lidé prozářeni nezištným postojem k životu a přírodě. ad Balkánem jsme vlétli do mraků a do turbulencí typických pro klima střední Evropy. Bylo to symbolické. Myslel jsem na ten vzdalující se jih i na ten ještě vzdálenější a mnohem chudší a přece bohatý na onu primární ener­ gii. Čekala mne zmoklá Evropa zaujatá pachtěním po s potře bě a ekonomic­ kou saturací této spotřeby. Evropa energeticky stravující sama sebe, likvidují­ cí životní prostředí části naší doposud modré planety. Připadal jsem si jako člověk, jenž se vrací v neděli večer do metropole, aby zde nějak přežil týden a vydělal peníze na krásné víkendy či dovolené. Myslel jsem i na koncept to­ hoto textu, jenž se má vypořádat se zadáním, s výzvou v jeho názvu. Albedo i libido je prozářením našich životů , je prozářením naší planety. A přece se stále vrací naléhavé otázky: KDE ŽIJEME? KDE BYCHOM CHTĚLI A MOHLI ŽíT?

Kresba Jalla Steklíka

38

LITERATURA A KULTURA

Neboj ím se označit Metelku za alternativního a hlubinného ekologa, dávno před první ekofarmou i Aldo Leopoldem. V době pozdní industriální spo l ečnosti již nejenom Jan Keller tuší, že rů st není pokrok. Metelka před 150 lety, na samém prahu průmys lo vé revoluce, o tom nepochybuje. Cituji : "Jaká půvab n ost a romantičnost se tratí skrze po­ krok lidský, lze nahlédnouti , jde-Ii kdo do Rokytnice vedle potoka. Před dvaceti a třiceti lety za parných dnů jen vedle potoka pěšinou jíti bylo něco velmi krásného . To osamělé oužl abí, ta hladká pěšinka, sem tam položen kámen na krok. Bublavý potok, ty javory, ol­ še a staleté vrby.. . A nyní? Nová silnice, ja­ vory a vrby pryč. Se šramotem a hlomozem fabriky - krása samoty tatam! Hlučno a hluč­ no!. .. J sou-Ii pak a le vskutku ti lidé také na té nové silnici a těch nových mostech šťast­ ní? .. Tichost minula a dřívější ne pořádek zmizel, totiž stály stromy, jak nim přiroze ­ nost místo vykázala. Nyní vše jen v rovné čá­ ře, žádná oklika, kopečky a oudolíčka zmize­ ly a nastou pila rovná plocha. Jednotvárnost to a žádný p ů vab." Věnces l av Metelk a krajinu ve svých zápis­ cích příliš č a sto nerefl ektuje. V. M. totiž ne­ žije v k rajině, odci zené a vzdálené kulise, často destruované a zbavené paměti, tak jako my, on žije s krajinou , její integrál ní součás­ tí, je kraj inou, a proto ji ani nemůže ničit, ani ž by zni čil sám sebe. Naproti Metelkovi stavím K. V. Raise, člově­ ka v krajině, cizorodý prvek, předchůdce na­ šeho vztahování se ke krajině. K. V. Rais se narodil pouhé dvě generace po Metelkovi , ale hovoří k nám již z jiného světa, světa ne­ omylně kráčejícího k dnešní krizi. Bezostyš­ ným parazitování m právě na Metelkových denících a záznamech vytvořil Rais svůj zná­ mý bestseller Zapadlí vlastenci. Nehodlám zde diskutovat literární hodnotu díla, repre­ zentujícího onu velkou skupinu dnes již ne­ čtených knih . Hledal jsem v knize, stejně ja­ ko v Metelkovi , zmínky o krajině. Ani Rais však krajinu nereflektuje, ovšem z jiných důvodů než Metelka. Odsoudil kraji­ nu Metelkova života k nebytí, neboť již není její součástí. Městský člověk, spisovatel a in­ telektuál, buditel a vlastenec Rais přijíždí do Podkrkonoší jako turista a ztělesňuje tak pro mne tento největší mor 20. století. Nedokáži to vyjádřit lépe než 1. Diviš: "Turista je směšný , protože do té krajiny nepatří, jen se přišel na ni podívat, nežije její život, přitom vyžaduje od ní nejlepší plody, je v podstatě obtížný, a tak se na něho také dívají. Turista vstřísňuje do původního odvozené." ze m ědělce

Vazby mezi zdravou lidskou psychikou a sluš­ ným vztahem k př(rodě jsoll sice utajellé a lIe­ zřetelllé, zato je zcela zřetelllá zpětllá vazba

mezi neúctou k rllZlIým formám života a tUpOll

krutostí či alespoií primitivismem. (J. Stroblo­ vá).

Středllí lIádrž Vod1ll11O dl1a Nové Mlýny, leden

1984. Foto Miroslav Sebela

Nemůže

snad být symboličtějšího obrázku Raise do Pasek nad Jizerou (Po­ zdětín Zapadlých vlastenců) v automobilu, který se nám dochoval na fótografii. Jako by s příjezdem jeho auta odcházel dlouhý věk , v němž lidská pospolitost žila ve vzorné eko­ logické rovnováze se svojí krajinou, se svým prostředím a přijíždělo ono zběsilé 20. stole­ tí, vymknuté z jakékoliv rozumné míry. Idy­ lický obrázek se tak mění na šifru zbloudilé existence jednoho druhu, jenž na odcizení svému prostředí i své přirozenosti reaguje zcela animálně - zběsilým množením, stre­ sem, válkami. ČloveK v krajině krajinu takzvaně tvoří. Roz­ bité zrcadlo krajiny Severočeské hnědouhel­ né pánve, jehož původní obraz se nám nikdy nepodaří složit (či miliony tun kontaminova­ ného horninového prostředí kousek od našich nohou) budiž toho smutným dokladem. Hard disc byl nešetrným, zpupným gestem sma­ zán. Nezálohovaná data krajiny nenávratně zmizela a opravný software je příliš nedoko­ nalý, příliš lidský. Můžeme snad předejít dalším smrtelně ne­ bezpečným ztrátám dat? Vím, že nebudu ori­ ginální ani první - ani nevidím jinou možnost než znovu a znovu opakovat - pokusme se zbavit hloupého novovčkého antropocentric­ kého přesvědčení o vlastní výjimečnosti a oddělenosti od přírody. Vyvolejme v sobě k životu zasuté vrstvy našich předků. Přijmě­ me Vaculíkův návrh Ústavy. Přiznejme i dal­ ším, ne-lidským organismům rovnocenné právo na zdravou krajinu. Zatáhněme do územního řízení, v němž se koneckonců o budoucnosti krajiny rozhoduje, kromě do­

tčených vlastníků a obcí i dotčená lesní spo­

lečenstva, dotčené chvostoskoky a dotčené sasanky. Uvidíme, zda povstanou nové Te­

melíny a Tmaně.

Poté, co jsme s velkou bolestí i s velkým ha­

lasem zrovnoprávnili sebe, zrovnoprávněme i krajinu. Nepochybuji o tom, že se nám od­

mění - stane se naším novým domovem.

než

Mrtvá kr~jina - špatný člověk Jana Štroblová Mezi ekology se s oblibou říká "šťastná příroda - šťastný člověk", případně "šťastné zvíře - šťastný člověk". Šťastnou přírodu už okolo sebe vidíme málo­ kdy, proto se s první rovnicí setkáváme spíše v záporné podobě. Dá se doložit i statisticky, jak v zdevastované krajině roste rozvodovost, potratovost, sebe­ vražednost a ovšem i zločinnost. Co se pak týče úsloví, v kterém se od šťast­ ného zvířete odvozuje šťastný člověk, to tedy v podtextu sděluje, že jenom správně chované zvíře může člověka sytit dobrými vejci či dobrým mlékem a masem, zatímco produkty z týraných zvířat jsou škodlivé pro zdraví. Lid­ ský, totiž nelidský přístup k němé tváři vede jak známo dokonce k veleka­ . tastrofám typu šílenství krav. Jeho důsledky? Vědci se domnívají, že v mís­ . tech, kde se miliony nemocných zvířat nakonec spálí, vzniknou na celá příští staletí uzavřené mrtvé zóny. . Ale neuvažuj me jen jako hospodáři. Chceme přece vyznávat také přírodu ná­ mi nepodrobenou. Těžko se můžeme smířit s tím, že by fungovala výhradně pod naším zorným úhlem a v náš lidský prospěch jako továrna na výrobky tu horší, tu lepší jakosti, že zkrátka při ochraně přírody by šlo v druhém plánu zas výhradně o lidi. Na druhé straně nás pobuřuje i to, že mnozí její ochránci dbají o zachování ohrožených živočišných druhů, k špatnému zacházení s ži­ vočišnými jedinci jsou však lhostejní. Ne, že by záchrana druhové pestrosti nebyla důležitá. Naopak. Ale i nelidskost vůči takzvaně užitkovým tvorům, ať ~,(!9rr~DuulJ®~

____________ ___

příjezd

LITERATURA A KULTURA

39





už ve velkochovech, na jatkách, při surovém sportu nebo transportu č i v po­ kusných laboratořích , nejenže v některých případech pokazí výsledky všeho snažení, podepisuje se ovšem na č l ověku i jinak: Vyvolává v něm - podobně jako zdevastovaná kraj ina - nedostatek estetického a etického cítění. To při­ nejmenším. Protože podle francouzského spisovatele Jeana Prieura byl např. holocaust jen logickým vyústěním chování, jaké si lidé už předtím při yivi­ sekci i při hromadném ustájování a hromadných porážkách vyzkoušeli na ji­ ných živých tvorech! Vazby mezi zdravou lidskou psychikou a slušným vztahem k přírodě jsou si­ ce utajené a nezřetelné, zato je zcela zřetelná zpětná vazba mezi neúctou k různ ým formám života a tupou krutostí či alespoň primitivismem. Někdy se antropocentrismus tváří jako humanismus. Vidět člověka coby střed všehomíra však. nemá co dočinění s humanismem. Jenom se sebestřed­ ností a sobectvím. Bezoh ledně si podrobit cokoli, co se nebrání, klást si otáz­ ku, proč by se mě l brát ohled ať už "na jeleny kolem lyžařských sjezdovek či na kopec Tlustec", když beztak nemohou sami prosazovat své záj my, to je příkladná nadřazenost. A není náhodou nakonec právě kvůli ní č lověk upro­ střed všemožných lososů, podnikajících namáhavou cestu proti proudu řek, aby na místě, kde se sami narodili, teď vytřeli jikry-zárodky příštího pokole­ ní, a to za cenu vlastní smrti, - uprostřed všech možných vos, které zásobují své podzemní larvy potravou, vystačuj ící až do chvíle vylíhnutí, a to bez ohledu na to, že samo vylíhnutí už rodičky neuvidí, nedočkají se od robátek tedy ani žádného vděku, a uprostřed roztodivných rostlin, vysílajících. semena do světa takovým způsobem, aby jejich následovníci nemuseli růst v jejich vlastním stínu, - není náhodou člověk jediným výplodem přírody, odcizeným jí natolik,že už většinou nemyslí na vlastní potomky? Nemluvme pouze o tom, že jim otrávil vodu a vzduch, Že nechal vyhynout či napříště k vyhynutí odsoudil řadu ži vočišných či rostlinných druhů, na nichž jsme, i když to ještě nevíme, urči tě byli nějak závislí. Mluvme spíš o tom, če­ mu říkáme výchova. Čím dál chudší vzorek života si totiž uzpůsobuje i ji. Za­ nedbalo se vnímání našich mimo lidských bližních, mezi něž se dají počítat vedle zvířat i rostliny. Necitlivost k nim se začala šířit jako planina neboli ho­ loseč. Nepočítá se ve výchově už ani se vzpomínkami na jiné, celistvější kra­ jiny. Ale i zmizelé krajiny přece patří k našemu duchovnímu obzoru. Psala jsem nedávno do učebnice českého jazyka minipříběhy demonstrující vždycky určitý jazykový jev. Pedagogický kolektiv nesouhlasil, aby se v nich častěji vracela postava pratety z Podivína, která by sbírala byliny, rozuměla řeči čtvernožců a ptáků a hlavně si odmítala přivyknout na všudypřítomnost televizního vysílání, protože mívá pocit, že ji panáci z obrazovky nahlížejí do soukromí. Děti už dnes podle pedagogů nemají co jezdit na prázdniny k po­ dobným pratetám, a když už, tak jen aby zjistily, že každá vesnická tetka sle­ duje se zaujetím Dallas. Nikdo jim nemá co připomínat, že se na jaře hrávala hra v kuličky, když jsou tu moderní počítačové hry. Zato se - všem novým časům navzdory - v metodických cvičeních přebíraných po léta z učebnice do učebnice vesele předvádějí toreadoři, hrdinsky se vypořádávající s rozzuře­ nými býky, a pracovití dřevorubci, směle kácející staleté lípy a duby. Co zá­ sluhou smělých dřevorubců vzniká, se potom nenazývá otevřeně hol oseč, za­ to eufemisticky kulturní step. Takové pojmy spolu s patřičně velikášskými slovy velkovýroba, velkochov, velkotěžba zní v učebnicích hrdě jako u Ma­ xima Gorkého člověk - a kromě toho prý tvoří takzvanou produktivní slovní zásobu. 40

------:..-----

Kresba Jana StekUka

Zaklesnut v suti

Roman Szpuk

Obloho, o tebe tříští se

kamenný příboj pozemských skal.

Lidé zasouvají háky slov

do otvoní po tvých ubitých hvězdách a zkoušejí tvou pevnost,

obloho mlčící,

hlubino, prostore pro mé útěky,

ježjsou tu od toho,

aby nebyly nikdy dokončeny.

Věřím ti, obloho,

já, suť pod závratnou stěnou tvého tajemství.





LITERATURA A KULTURA _ _ __ _ __ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~'([~ll'lDllufi®~.}

Jeden z mých rýmovaných diktátů, jimiž jsem toužila nahradit diktáty tradič­ ní (zdálo se mi totiž, že gramatické hříčky s pomocí rýmů by pomohly žáků m stvrdit pravopis), se měl Jmenovat Diktát j ako ze staré čítanky a byl posléze vyřazen z učebnice se zdůvodněn ím, že jeho slovní zásoba je neproduktivní :

Ženci sÍ došli pro kosy, že za vsí oves pokosí. Kdo to tu ještě kosit chce? SLétii se kosi, kosice... Libují si i v pleveli, který tak libě ševelí. Dlouho si tu však nepobyLani pelyněk černobýl. Hodiny rychle odbily jak plevelům, tak obilí... Z bílé vsi přišly posily, oves i s býlím zkosily. Neproduktivní se zaj isté jevili ženci, kosení, oves, plevel či býlí, snad i kosi a kosice, a ovšem pel yněk černobýl. M usela jsem si přitom vzpomenout na jednu svou básničku z přelomu padesátých a šedesátých iet, kde jsem užila slova tužebník. Velice vážně mi to vytkl.jistý kritik, připadalo mu, že jsem "stvořila slovo l acině symbolistní" . Nepochopil, že prostě pojmenovávám dost běžnou a známou květinu. Neznalost květinového názvosloví ostatně ni­ kdo nikdy nepokládal za kulturní nedostatek, za jaký se - a jistě právem - má třeba neznalost jmen známých malířů. Ale což znalost přírody stejně tak jako její stav není také součástí naší kultury? Pravda, zatím se kultura přírody ne­ dotýká zvlášť šetrně, jak svědčí i výše uvedený pojem kulturní step. I když existuje zároveň jiný a lepší pojem - kulturní krajina, nepředstavíme si ani pod ním už volnou, kulturně obdělan ou krajinu s lipovými alejemi, remízky, kapličkami, uměřenými selskými usedlostmi a hrázemi rybníků bez divokých skládek, představíme si spíš krajinu s různými cedulemi zákazů, i tabulky na stromech, bez nichž by ty stromy nebyly chráněné, a ohrady po lesích, bez ni­ chž by nebyla už ani v době hájení hájena lesní zvěř. Není snad paradoxní, že co se má v krajině uchránit, musí být za plotem, podobně paradoxní, jako když gotická kaple se zachrání před zbouráním leda tím, že si ji někdo přesta- . ví na chatu? Ložnice na místě sakristie, umyvadlo na oltáři. Odkud shlíželo Boží oko, tam se hledí do zrcadla. Snad jediná útěcha je, že lidé, zhlížející se jako v zrcadle i v sobě samých, ve svém vlastním díle; už to přece jen nečiní s tak neohroženou sebejistotou, ja­ ko když u nás verše opěvávaly buldozery a asfaltéry, kteří pěšiny mění v dál­ nice. Vtírá se mi sem čísi kdysi velmi slavná báseň: Přes noc mi pod okny vyrostla autostráda a zčistajasna představila se mi. Do dáLky vypíná svá prsa mladá, rovná jak junák právě odvedený. V převálcované krajině rychleji než kdekoli jinde zanikly pěšinky našich dět­ ství, vybledly barvy, vyprchaly vůně, propadly se ohleduplné kostelíky či sta­ vení a zmizely veškeré další zdánliv~ bezcenné sourodé detaily. Zároveň mizí, totiž zapomínají se i příslušná pojmenování. Krajina - sem tam už skutečně rovná jaR ten junák právě odvedený - začíná být jaksi povšechná, proto v ní říd ne také jazyk. A s vytrácením slov ztrácí tato krajina i svou pa­ měť. Při to m je to právě paměť, co může u každého z nás rozšiřovat onen už zmíněný duchovní obzor, lidský rozměr. Paměť toje, co může oživovat mrt­ vou končinu, uchovávat krajiny s "mluvícími" ptáky stehlíky, linduškami, šoupálky či kosy, s bylinkářkami a se žnečkami a ženci, kraj iny, které l:z;e udr­ žet už jenom pomocí obrazů, a oyšem jazyka. Takzvaný pokrok asi zastavit nejde, j de ale zabránit, aby se prostoduše dál ší­ řila kulturní step. . ~~9rr:qDUufm~. _ _ __

_

_ _ _ _ _ __

__

***

Viktorie Rybáková krajina utíká kolem krkem si otáčím sem zas tam

všecičko důvěl11ě už tu znám šeptám si s prolhaným sborem zářící hrob průhledná věž v tom rámusu v té vřavě drahokam rotuji v hlavě po těle stékám blesk

Krajina je již od pradávna věčnou inspirací umění. Byla tu dříve než člověk, připravena přijmout ho jako svojí nedallou součást. Nabídla mu svoje bohatství i krásu, ale člo­ věk se postavil nad ni a sám tak první poru­ šil řetězec živočišllé řady, ve které sice je lIa jeho vrcholu, nikoliv však proto, aby neo­ mezellě vládl. Uměllíje tu proto, aby /lejen zachytilo okam­ žitý obraz přírody a krajiny a uchovalo pro příští, ale i proto, aby objevovalo. Snad jeli ve výtvamém, fotografickém či literárním umění je uložella krajilla, kterou už nena­ jdeme. Jenom s lítostí procházíme fotografie lIa př. Miloše Spurného, mapující krajinu padesátých a šedesátých let. Už nemáme možllost vrátit se tam jinak než jak lIám ji umělec v jediném okamžiku zachytil. Všichni Zlláme návraty do krajill, kde jsme prožili část života a po letech toužíme oživit vzpomínky. Ta místa nenajdeme. Deset, dvacet, třicet let... Cas krajillY se zkracuje jako se napliíuje čas smrtelllě nemocllé/IO člověka. Ale mMe se stát, že lIěkteré přtští gellerace budou žít v uzavřených bunkrech, 1Ieboť to bude krajilla, potažmo příroda, kteráje bu­ de ohrožovat. Fikce? Vzp011lelíme lIa Ver­ lIeovky. Jak moc se "y"í liší od skutečllosti? Spisovatel přtští generace· varoval a jeho představa se téměř naplllila. Poslállím uíněllí je nejen zachytit a objevit. Je však dů ležité, aby mu také někdo naslou­ chal a bral na vědomí. Nikoli jako zdvižený . prst, ale jako poselství mOŽllého pádll. Clo­ věka i krajillY. . Věra Fojtová

.L-­

LITERATURA A KULTURA

41

Krajina mého srdce Miroslav Hule Krajina mého srdce je ta, ve které pra­ cuji, žiji a vychovávám své malé děti. Je to Tl'eboňsko. Více bych opravdu nemusel psát, jenže zadání si žádá víc. Říkal onehdy populární (i u mne) ekofi­ losof Josef Šmajs, že "krajina dětství je ta, ve které si mohou děti hrát", a to bu­ de asi ona krajina srdce každého Z nás. Ale co ti, kteN vyrůstali a stále častěji vynistají v krajině, kde si nemohou ane­ bo ani nechtějí hrát? Znamená to, že ani nemají "srdce", ke kterému by jim kraji­ na dětství pNrostla? Nikoliv! Protože se rychle adaptují - dokonce rychleji, než zákeřní a superadaptabilní hlodavci - na zásadně změněné životní podmínky, na­ jdou si jinou romantiku, zasejí jinou pa­ měť a jistě budou za čas vydávat tuto ku­ lisu dětství za krajinu svého srdce. Tady myslím nejvíce na sídlištní děti z velkých měst, které mají tak daleko do lesa, jako v létě na venkov. Možná někte­

42

ré ani nebudou toužit po pobytu v příro­ 'spokojí se s jinými šidítky - však víte. (Někdy si dokonce říkám, zda bych ne­ měl své děti připravovat na srážku s těmi městskými, vždyľ se s nimi setkají a utka­ jí ve školách, v úřadech, obchodech, na stadionech, v přírodě. Budou dost poho­ tové, dost silné a odolné proti jejich pragmatickému asertivnímu chování? . Nebudou směšné pro svůj venkovský ro­ mantisnms a naivitu?). Také si myslím, že krajina, kde si může­ me hrát i my dospělí, je také ta, kde ne­ postrádáme romantický a iracionální ráz. Nemám rád dobl'e organizovanou nažehlenou krajinu s vyznačenými turis- . tickými cestami, vyšperkovanou informa­ cemi a zákazy ... Zkrátka v mé krajině se musí trochu bloudit, objevovat poprvé Ileznámá utajená místa, kde se lze milo­ vat a spát, bát se bouřky, cítit svůj vnitř­ ní (dětský) strach z dávných pohádek, bát se nadpNrozených bytostí, protože pro zjitřenou duši musí stále někde exi­ stovat! ... a potom, jako světýlko v dálce objevit bezpečí - domov, nebo hospodu, kde mají červenou limonádu, buřty, todě,

pinky, pivo. A také tam musí být kostelík a hřbitova řeka a pod mostem se budou blýskat ryby .... Vidíte, to už popisuji naše nedělní v)ílety po hrázích rybníků a hlubokými lesy ko­ lem řeky Lužnice a NeŽárky. Večer jsme plni příběhů, pověstí a pohádek a legend toho kraje a musím dětem vyprávět, kte­ rak tady po lesích páni lapky proháněli, proč pytláka Šachla pro tři kapry baštýři utloukli a proč je na té skalce" čertova šlápota ", a proč se tam říká na Mrtvé vodě a u Hadího kNžku a jinde u Oběše­ ného a na Královně. .. Vyprávíme a čteme ze statých knih a kronik. Je v tom návrat k zabydlené krajině předků. Je v tom i naše duševní zdraví, které nelze koupit za žádné pení­ ze. Leda srdcem a pokorou před Všeho­ mírem.

I tellto obrázek patří do krajillY srdce Mirosla­ va Huleho. Přírodllí rezervace - rašelilliště Cervellé blato. Větši1loU je blato porostlé smr­ kovým lesem a borovicí blatkou. Foto Lubomír Zelillka .

KRAJINA MÉHO SRDCE _ _ _ _ _ _ _ _--'-_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~'(!5ncqDU1Jficr;~

Účasť

miestneho obyvatefstva na zachovaní a zvefadenÍ krajiny pozdtž rieky Moravy Andrea Viceníková

Najdóležitejšia výzva, ktorá sa bytostne do­ lýka environmentalistova profesionálov pra­ cujúcich v chránenýclí územiach, je nájsť účinné spósoby, ako presvedčiť miestnych obyvateCov, že ochrana prírody a rozumné využívanie prírodných zdroj ov majú základ­ ný význam pre každodenný život Cudí vráta­ ne tých, ktorí nikdy nenavštívia príslušné chránené územie. výzvy na zapojenia miest­ nych komunít do projektov a akcií súvisia­ cich s ochranou životného prostredia sa pra­ videlne ozývajú od Summitu Zeme v Riu de Janeiro cez konferenci u Parky pre život až po rózne medzinárodné a regionálne stretnutia, ktorých sa každoročne organizuje veCké množstvo. Dóležité je, aby neostalo iba pri slovách, ale prešlo sa ku konkrétnym skutkom. Nie je to vóbec také jednoduché, ako sa zdá na papieri alebo v róznych príručkách, ktoré radia, ako sa vyrovnať s touto situáciou. Zdá sa však, že najlepším výchovným prostriedkom je osob­ ná skúsenosť a Cudí najúčinnejšie presvedčí pozitívny príklad. Preto využijem konkrétny príklad, ktorým sú aktivity nadácie DAPH­ NE smerujúce k zachovaniu vysokej prírod­ nej hodnoty nivy rieky Moravy a k rozumné­ mu, vyváženému využívaniu záhorskej kraji­ ny. Ďalej sa sústredím na akc ie zamerané na získanie podpory miestneho obyvateCstva v tomto procese a jeho účasť na realizácii. PokiaC sa snažíme zainteresovať miestne oby­ vateCstvo, je samozrejme nevyhnutné vziať do úvahy jeho históriu a tradície, poznať jeho potreby a predstavy vo vzťahu k oko1itému životnému prostrediu. Preto jedným z prvých krokov bol výskum verejnej mienky realizo­ vaný v 12 obciach, ktorých kataster zasahuje do nivy rieky Moravy - Devínska Nová Ves, Gajary, Lozomo, Malé Leváre, Moravský Svatý Ján, Sekule, Stupava, Suchohrad, Ve­ Tké Leváre, Vysoká pri Morave, Záhorská Ves a Zohor. CieTom výskumu bolo zistiť, aký je vzťah miestnych obyvateTov týchto ob­ cí k prírodným hodnotám nivy Moravy, ako ich vnímajú, akú majú predstavu o budúcom vývoji územia a či majú záujem o získavanie nových informácií. Výsledkami tohto výsku­ , mu sa podrobnejšie zaoberá článok uverejne­ ný vo VERONlKE 411 995. V nadvaznosti na zistenie názorov obyvateCstva sa realizoval výskum zameraný na zistenie názorov staro­ stov týchto obcí (s výnimkou Lozoma), ktorí sú považovaní za reprezen-tantov obcí a za autoritu, ktorá má výrazný vplyv na formo­ vanie názorov Tudí v príslušnej obci. Výskum sa uskutočnil forinou voTného rozhovoru s jednotlivými starostami, v ktorom sa po­ skytol dostatočný priestor na vyjadrenie vlastného názoru v týchto oblasti ach:

~'([~rr'l DU1lfi
n'

vzťah starosto v k aktivitám ochrancov prí­ rody, - spósob informovania miestnych obyvate­ Tov, - hlavné problémy životného prostredia, kto­ ré pociťujú v obci, - podmienky na rozvoj ekoturizmu, - podpora miestnych klubov, tradičných re­ mesiel v obci. Rozhovory poskytli zaujímavé informácie, o ktoré sa dá oprieť pri plánovaní akti vít za­ meraných na rozvoj spolupráce s miestnym obyvateTstvom, pri zavedení manažmentové­ ho plánu pre nivu rieky Moravy a pri riešení konkrétnych problémov životného prostredia. Vzťah k ocllrancom prírody Z rozhovorov so starostami vyplynulo, že vačšina z nich (8 z 11 starostov) má pozitív­ ny vzťah k ochrancom prírody a je ochotná podporovať ich aktivity . Osobitne starostovia VeTkých Levárov a Devínskej Novej Vsi majú vefký záujem o okamžité riešenie envi­ ronmentálnych problémov. Len traja staro­ stovia vyjadrili negatívny postoj k ochran­ com prírody, a tým vlastne aj neochotu pod­ porovať ich akcie. Keď porovnáme výsledky výskumu verejnej mienky medzi miestnym obyvateTstvom, kde jednou z otázok bol ich vzťah k aktivitám ochrany prírody, ukázalo sa okrem jednej výnimky, že najvyššie per­ cente TU(;ií s negatívnym postojom pochádza z obcí, ktorých starosta má výrazne negatív­ ny vzťah. Je to určitý indikátor toho, že sta­ rosta skutočne zohráva dOležitú úlohu v ov­ plyvňovaní postoja obyvateTstva k životnému prostrediu.

-

Naučná stezka podél řeky Moravy měří 23 km a je na ní umístěno 16 informačllích tabulí. Foto archiv Dapll1le

Z rozhovorov ďalej vyplynulo, že starostovi a nie sú dostatočne informovaní o prebiehajú­ cich a plánovaných aktivitách ochrany príro­ dy. Je teda nevyhnutné vytvoriť určitú siei výmeny informácií nielen medzi starostami, štátnou ochranou prírody a mimovládnymi ochranárskymi organizáciami, ale aj medzi ostatnými zainteresovanými subjektami - po­ Tnohospodármi, lesníkmi , podnikateTmi, zá­ ujmovými združeniami. Sp6sab šírenia informácií Za najlepší spósob šírcnia informácií staro­ stovia považujú na prvom mieste miestneho poslanca pred miestnym rozhlasom, násten­ kami a plagátmi v obci , miestnymi novinami a prednáškami. Na rozdiel od starostov mi­ estni obyvateli a na prvé miesto zaradili pred­ nášky pred obrázkovou brožúrou a exkurzi­ ou. Podotýkam, že v prípade obyvaterov bola otázka obmedzená na získanie informácií o prírode nivy Moravy, kým u starostov išlo o informácie týkajúce sa životného prostredia v širšom chápaní. Hlavné problémy životného prostredia va vzľahu k obci Starostovia všetkých obcí sa stopercentne zhodli iba na jednom probléme, a tým je ohrozenie okolitej prírody. Je to závažné zi­ stenie poukazujúce na to, že zachovanie prí­ rodných hodnót ni vy Moravy a záhorskej

_ __ __ _ _ __ _ _ _ _ _ __ _ _ KRAJINA A LIDÉ

43

krajiny vObec je zjednocujúcim prvkom spá­ jajúcim jednotlivé obce a vyžaduje si priorit­ né riešenie. Na druhom mieste starostovia uvádzali znečistenie pitnej vody (81,8 %) a divoké skládky odpadov (81,8 %), na tre­ ťom mieste poškodené lesy (72 %). Prekvapi­ vé je, že žiadny zo starostov sa nezmienil o poškodenej poTnohospodárskej krajine. V nad vaznosti na výskum verejnej mienky medzi miestnym obyvaterstvom sa realizova­ la inťormačná kampaň na zvýšenie informo­ vanosti verejnosti o prírodnej hodnote nivy Moravy a možných spOsobov jej obhospoda­ rovania. Samozrejme, že je to len jedna z prebiehajúcich aj plánovaných akcií dlho­ dobého charakteru, ktoré sú navrhnuté v Stratégii na zdok.onalenie účasti miestneho obyvateTstva na manažmente chráneného územia nivy rieky Moravy (ČIERNA et HRONČAKOV A, 1996). Stratégia rozpracú­ va strategické ciele v troch oblastiach: infor­ movanosť a výchova, spolupráca a trvalo udr­ žateTný turizmus. V oblasti zvýšenia informovanosti a výchovy je dóležité sústredi ť svoju pozornosť na iden­ tiťikáciu cieTovej skupiny, na ktorú chceme zamerať svoju pozornosť a pOsobenie. Okrem kampaní orientovaných na miestne obyvate­ Tstvo v najširšom zmysle slova, sú to rOzne špecifické skupiny: Tudia, ktorí majú vplyv na formovanie názoru v obci ach - napr. sta­ rostovia, predstavitelia firiem, ktorých aktivi­ ty mOŽu výrazne poškodiť prírodnú hodnotu okolitej krajiny, poTnohospodári, lesníci, ry­ bárske a poTovnícke spolky atď. Každá cierová skupina si vyžaduje osobitný prístup. Z aktivít pre širšiu vcrejnosť sa podarilo v júli 1996 otvoriť náučný chodník pozdfž

rieky Moravy. Začína sa na symbolickom mieste - pod hradom Devín a pokračuje po­ zdfž cyklistickej trasy až po Vysokú pri Mo­ rave v celkovej dfžke 23 km. Na trase je umi­ estnených 16 tabúT s informáciami o geolo­ gických, botanických a zoologických hodno­ tách územia, histórii osídlenia a nevyhnut­ nosti ochrany tohto celosvetovo významného územia, a to v slovenskom, nemeckom a ang­ lickom jazyku. Vstupné tabule nachádzajúce sa na štyroch rOznych miestach umožňujú napojiť sa na náučný chodník nielen pod De­ vínom, ale aj v Devínskej Novej Vsi, pri De­ vínskom jazere a vo Vysokej pri Morave. Jedným z cieTov informačného chodníkaje aj koncentrácia a usmernenie aktivít návštevní-

kov na oblasť pozdrž náučného chodníka,

a tým redukcia rušivého vplyvu vysokej ná­

vštevnosti v iných častiach chráneného úzc­

mia, ktQrý je zvlášť negatívny v čase

hniezdenia vtáctva (nachádza sa tu 118 hni­

ezdičov z celkových 176 registrovaných dru­

hov vtákov). O tom, že návštevnosť je sku­

točne mimoriadne vysoká, svedčí týždenné

sČÍtania návštevníkov, ktorých bolo zaregist­

rovaných vyše 20 000. Je ťažké si predslaviť

v terajšej situácii nejaké nútené obmedzenie

návštevnosti, preto je lepšie ťormovať u ná­

vštevníkov šetrné a ohľaduplné správanie vo­

či tomuto príťažlivému územiu. Otvorenie

náučného chodníka je zároveň ukážkou fun­

gujúcej spolupráce viacerých subjektov - pia­

tich miestnych úradov (Devínska Nová Ves,

Devín, Zohor, Vysoká pri Morave a Stupa­

va), Amerických mierových zborov, troch

mimovládnych organizácií - DAPHNE, RY­

BARIK a WWF Rakúsko, CHKO Záhorie,

Správy povodia Dunaja a odborníkov z via­

cerých inštitúcií, ktorí pripravili znenie tex­

tov na jednotlivých tabuliach. Veríme, že ta­

káto konštruktívna a zmysluplná spolupráca

po-slúži ako pozitívny príklad ďalšÍch aktivit,

ktoré prinesú svoje plody v podobe zachova­

nej a príťažlivej krajiny pozdrž rieky Moravy.

Literatúra:

ČIER"NA, M. cl HRONČAKOvA, A., 1996:

Stratégia na zdokonalenie účasti miestneho

obyvateTstva a miestnych úradov na manaž­

mente chráneného územia v nive rieky Mora­

vy (originál v angličtine). Bratislava.

Záverečná

Kresba Ja1la StekUka

správa z výskumu verejnej mien­

ky - Lúky pre Tudí. Nadácia DAPHNE, 1995.

Nabídka knih nakladatelství CARPIO

* Adolf Stach: Velká rybál'ka Ema Kniha povídek o rybaření slavné pěvkyně Emy Destinové na řece Nežárce a Lužnici. cena: 69,- Kč * Josef Susta:

Pět století rybničního hospodářství v Třeboni

Překlad původního německého textu z r.1988 vychází poprvé čes ­ ky. Autor se stal zakladatelem moderního kapřího chovu nejen v naší zemi. Nadčasovost jeho díla snad dokumentuje i to, že ani v této knize nelze nalézt odborné pochybení, jež by snižovalo hod­ notu velké Sustovy práce. cena: 135,- Kč

* Miroslav Hule: O štěstí 'ybářském a pytláckém Kniha ,obsahuje drobné poetické povídkové prózy o rybách, li­ 44

dech a dějích kolm vod. Dílo je již třetím, nyní podstatně "pytlác­ ky" rozšířeným vydáním s obrázky Mirko Hanáka. cena: 54,- Kč

* Myslivost a lovy ve staJýclz vyobrazeních Publikace obsahuje 40 volných grafik - rytin, zachycujících lo­ vecké a pytlácké výjevy z minulých století. Vyšla v českém a ně­ meckém j,!zyce. cena: 155,- Kč Uvedené knihy je možno objednat na dobírku na adrese naklada­

telství:

CARPIO, nám:TGM 93, 379 Ol Třeboň, tel.: 0333/2282

Poštovné hradí nakladatel!

KRAJINA A LIDÉ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~~~n:qDUnfl
pěstitelů a zpracovatelů energetických a technic­ kých rostlin. Proto žádáme všechny, kteří se s tě­ mito cíli ztotožňují , aby posílily členskou zá­ kladnu Svazu.

Technologie pro životní prostředí Fytoenergetika

Ing. Jaroslav Váňa, CSc., tajemník Svazu pěsti­ te l ů a zpracovatelů energetických a technických rostlin, Výzkumný ústav rostlinné výroby Praha - Ruzyně.

Jaroslav Váňa

Energetický systém České republiky založený na neobnovj(elných zdrojích je nebezpečný životní­ mu prostředí. Intenzívní využívání fosilních pa­ ' Iiv ve spojitosti se špatným hospodařením s vy­ robenou energií způsobuje přebytek oxidu uhli­ čitého v atmosféře, čímž narůstá skleníkový efekt, oteplování zeměkoule a přibližuje se ob­ dobí nevratných klimatických změn s katastro­ fálními následky pro člověka. Účinné řešení této situace je v postupné náhradě fosilních paliv ob­ novitelnými energetickými zdroji. V územně kli­ matických podmínkách naší republiky má ener­ getická biomasa jako nepřímá forma využití slu­ neční energie největší potenciál rozvoje ze všech obnovitelných zdrojů energií. Naše agrární politika řeší již několik let přebytek potravinářské produkce. Značné celospolečenské prostředky jsou vynakládány na zemědělské útlumové programy spojené se zatravňováním nebo trvalým zalesňováním orné půdy a se zavá­ děním extenzívních způsobů hospodaření. Lze však předpokládat , že redukce ekonomických aktivit venkova se projeví v postupném transferu části venkovské populace do měst. Půda, které není zapotřebí k produkci potravin nebo krmiv se nabízí k pěstování energetických plodin a roz­ voj fytoenergetiky by tak řeši I řadu současných problémů zemědělské výroby. Přes veškeré logické argumenty a pozitivní pří­ klady řešení z ostatních států Evropské unie se zavádění fytoenergetiky u nás nestalo součástí jak ekologické tak i agrární politiky. Proto byl v roce 1994 založen Svaz pěstitelů a zpracovate­ lů energetických a průmyslových rostlin a to při Výzkumném ústavu rostlinné výroby v Praze Ruzyni. Svaz jako dobrovolné zájmové sdružení popularizuje využívání obnovitelných zdrojů energie a snaží se inicializovat realizaci pilotních projektů ve fytoenergetice. Zároveň úspěšně usi­ luje o zřízení informačního a poradenského stře­ diska pěstování energetických rostlin. Svaz se snaží aby pro rozvoj fytoenergetiky byly poskyt­ nuty alespoň minimální dotace a opakovaně po­ dává podněty na resortní ministerstva pro zahr­ nutí fytoenergetiky do agrární a ekologické poli­ tiky. Členskou základnu Svazu představují kromě ze­ mědělců též výrobci energií, výrobci spalovacích zařízení a zařízení pro výrobu a zušlechťování fytopaliv, výrobci bionafty, projektanti, ekologo­ vé a vědeckovýzkumní pracovníci. Členové Sva­ zu provádějí v současné době přípravu několika významných akcí při zavádění fytoenergetiky. Největší z nich je příprava bioelektrárny 100 MW v Tušimicích, kde bude použito fluidní spa­ lovací zařízení s vířivou vrstvou. Jako fytopalivo bude využi ta štěpka z plantáží rychle rostoucích dřevin pěstova n ých na půdě získané reku lt ivace­ mi. Dále bude z okruhu 15 km využívána ne­ dřevní fytomasa přivážená v komprimovaném 'Stavu. Zálohovým pal ivem v kli maticky nepříz ­ nivých letech bude energetické uhlí. Iniciátoři tohoto pilotního projektu očekávají ještě další pozitivní efekty po předpokl ád aném uvedení do provozu v roce 1998. Je to předevší m oze leněn í "měsíční" krajiny Chom utovska zdevastované

'0U9r(!DU1llJcB~

důlní

a energetickou činností a obnovu zeměděl­ ských aktivit venkova. Další akcí, kterou realizují železniční opravny a strojírny v České Velenici, je teplárna na bio­ masu s hodinovým výkonem 97 GJ tepla a s tur­ bosoustrojím o výkonu 3 MW. Po uvedení do provozu koncem roku 1996 odpadne činnost stá­ vající kotelny na spalování hnědouhelného hru­ boprachu a dojde ke zlepšení životního prostředí nejen v Českých Velenicích, ale i v sousedním rakouském Gmtindu . Projektové práce jsou fi­ nancovány z rakouského fondu pro životní pro­ středí.

V podkrušnohorské oblasti připravují členové Svazu několik akcí se zaváděním teplovodních kotlů na biomasu a připravují pilotní projekt zplynování biomateriálů v energobloku Škoda v výrobou elektrické energie z generátorů pohá­ něných plynovým motorem a s využitím vzniklé­ ho odpadního tepla. Dále jsou realizovány pilot­ ní plantáže rychle rostoucích dřevin, včetně ma­ tečnic a plantáže vytrvalých nedřevních rostlin. V oblasti tekutých fytopaliv realizují členové Svazu přípravu methylesteru řepkového oleje a plánují se záměry s výrobou bioethanolu a to jak z klasických zemědělských plodin, tak i ze slámy a dalších celul6zních pletiv fytomasy. Při plnění plánovaných záměrů se členové Svazu nesetkávají s podporou resortních orgánů v ob­ lasti financování projektů. Ekonomická návrat­ nost navrhovaných řešení je dlouhodobá a fy to­ paliva obtížně konkurují fosilním palivům. Ener­ getické rostliny musí být pěstovány, ošetřovány, sklízeny, skladovány a upravovány na fytopali­ vo, což vyžaduje vstupy práce a materiálních vkladů. Ceny fosilních paliv ve srovnání s fyto­ palivy jsou v současné době podstatně příznivěj­ ší. Spalování fosilních paliv působí kromě skle­ níkového efektu ještě řadu dalších škod na příro­ dě . Jen za předpokladu zahrnutí těchto externalit je možno. porovnávat cenu obnovitelných a ne­ obnovitelných zdrojů energie. Ze studií provádě­ ných' členy Svazu vyplývá, že pro vytvoření trž­ ního prostředí v produkci tuhých fytopaliv posta­ čuje zajištěný odbyt při ceně 75, - Kč.Gl · t • Na tuto cenu by se měla také zvednout cena energe­ tického uhlí zahrnutím ekologické daně zavádě­ né postupně během několika let. Do této doby se tudíž energetická biomasa uplatní jen pomocí přímých a nepřímých dotací. Z rozvoje fytoener­ getiky vyplyne celospolečenský prospěch. Kaž­ dých 1000 ha takto využívané půdy představuje každoročně 200 - 230 TJ energetického obsahu fytomasy a zároveň 44 pracovních příležitostí při výrobě fytopaliv a obsluze energetických zařízení a zá­ roveň dalších 32 pracovních příležitostí pro vý­ stavbu bioelektráren, biotepláren, výrobu agregá­ tů a pod. Česká republi ka by měla být připraven a na to, že po vstupu do Evropské unie bude m uset pl nit i její strategické cíle v oblasti fytoenergetiky, t.j . b ěhe m 25 let dosáhnout výroby 20 % energie z biomasy včetně pokrytí 3 % spotřeby benzínu a nafty bioethanolem a bionafto u. Us ilovat o pl­ n ěn í těch to c ílů j e neopominutelný úkol Svazu

Jak můžem e snížit znečištění vody živinami z průmyslových hnojiv (K problematice dusičnanů a nalU! ve vodních zdrojích)

fosforeč­

Blíží se konec druhého tisíciletí a poslední sto­ letí přineslo plno závratných změn. Změnil se způsob života lidí. Závažným problémem se stává zdravá výživa. Výroba zemědělských pro­ duktů přináší také svoje negativní stránky. Ne­ může nám být lhostejné, že žijeme ve znečiště­ ném prostředí. V posledních desetiletích nebezpečně vzrostl obsah dusičnanů i fosforečnanů ve vodě. MW bychom se proto zaměřit především na vodu a na prevenci její ochrany před znečištěním z průmyslových hnojiv. Dusičnany působí zhoubně na mladý organismus a při umělé koje­ necké výživě způsobují methemoglobinemii, nemoc kojenců z dusitanů (dusičnamy se v těle dítěte přemění na dusitany). U dospělých osob se sice dá zabránit působení dusičnanů užívá­ ním vitamínu C, avšak dlouhodobá konzumace vysokého obsahu dusičnanů v potravě může být příčinou rakovinových onemocnění. Dusičnany v trávicím traktu tvoří tzv. nitrosoaminy, které jsou karcinogenní, čHi rakovinotvorné a způso­ bují zejména rakovinu žaludku. Objevují se různé rady, jak upravovat košťálo­ vou či kořenovou zeleninu před použitím, co s bramborami a podobně. Prostě řečeno , vynale­ zená syntetická průmyslová hnojiva vyráběná v chemických závodech a navržená k výrobě již v minulém století, nám zasahují do potravino­ vého řetězce, aniž jsme si to dostatečně uvědo­ movali. Současně s používanými fosforečnany jsou dusičnany ve vodě velmi dobře rozpustné, z čehož · vyplývá, že při jejich aplikacích na po­ lích či v zahradách po deštích nebo zalévání pu­ tují do spodních vod a do toků. Podzemní a povrchové vody jsou zdrojem pitné vody a na ně jsme jako kontumenti odkázáni. Voda v řekách, rybnících a přehradách obsahuje vysoké koncentrace živin, během letního obdo­ bí živiny podporují rozvoj řas a sinic, vyskytují se případy kožních onemocnění a jiné choroby př i styku s vodou. Koupání se nedoporučuje ne­ bo přímo zakazuje jako prevence proti šíření chorob z eutrofizovaného vodního prostředí. Najde se východisko z této situace? Někteří zemědělští odbornící navrhují návrat k původním přirozeným, nesyntetickým hnoji ­ vům. Druzí navrhují omezit tato hnojiva na mi­ nimum nebo je přestat používat vůbec a použí­ vat jen statková hnojiva, jak je to běžné v ty­ pech ekologického zeměděls tví. Řeky, rybníky a ostat ní vodní nádrže však kvetou dál. Kdo by měl tento problém řešit? Celá věc se netýká pouze od borní ků z řad ze­ m ědě lců. Ti používají hnoji va dostupná na trhu : d usi č na ny zvané ledky, m očovinu, superfosfát, síran am onný, DAM (dus i č n an amon ný), kom­

TECHNOLOGIE PRO ŽIVOTNÍ PROSTŘEDí

45 .

binované hnojivo zvané NPK (dusičnan amon­ ný. chlorid draselný a fosforečnan). Všechna zmíněná hnojiva jsou vysoce rozpustná. Nutná je zmínka o donedávna užívaných kapalných hnojivech - směsi fosforečnanů amonných. kte­ rá se jevila jako vysoce perspektivní. jelikož je s nimi velice dobrá manipulace. Avšak právě kapalná hnojiva se dostávala rychle do vody a znečišťovala ji. Superfosfát by měl být docela vhodný. ale bohužel je rovněž velmi rozpustný a může být znečištěn jedovatým kadmiem - pře­ chází znovu na nerozpustný původní apatit (fos­ forečnan vápenatý). takže je využit pouze z čás ­ ti . Fosforem vůbec je nutno šetřit. Světové zdroje fosforu nejsou nevyčerpatelné. Dalším uvažovaným hnojivem je tzv. dusíkaté vápno (kyanamid vápenatý CaCN 2 )_ Jeho výro­ ba je však energeticky nákladná přes pálené vápno CaO a karbid vápníku CaC2 a produkce ve velkém je zdravotně závadná. Kromě toho dusíkaté vápno působením vody. tzv. hydrolý­ zou. a pomocí bakterií přechází na nerozpustný vápenec. který znehodnocuje půdu. Řešení celé vzniklé situace by mělo zase patřit tedy chemikům . Pravděpodobně se bez průmy­ slových hnojiv ani v budoucnosti zcela neobe­ jdeme. a tak. osvědčí-li se nové způsoby výroby hnojiv s pozvolným uvolňováním živin. mohla by být voda zase čistá . Dříve používali zemědělci a zahrádkáři fosfo­ rečné hnojivo. tzv. Thomasovu moučku. která vzniká při výrobě železa. je téměř nerozpustná a přitom obohacuje půdu živinami. Jak to? Ve vodě se totiž hydrolyzuje na ortofosforečnan. ze kterého si rostliny berou fosfor. Vzhledem k vy­ sokému obsahu těžkých kovů z železných rud však byla Thomasova moučka jako hnojivo za­ kázána. Na principu hydrolýzy ovšem lze vyro­ bit nová hnojiva. V laboratorních podmínkách již byla připravena efektivní. vhodně rozpustná koncentrovaná hnojiva. která se postupně hydrolyzují na bez­ dusičnanové fosforečnany. a přitom se tak rych­ le neuvolňují do půdy. Tato nová hnojiva jsou ve své chemické podstatě tzv. anorganické oli­ gomery a polymery. které mohou obsahovat i draslík. Jde o skupinu amido-. imido-. nitrido­ a polyfosforečnanů. Další výhodou těchto oli­ gomerů a polymerů je jejich výroba z čistého fosforu prostého jedovatého kadmia. Dosud jsou známy dva způsoby - německý a americký. Při německém se vychází z bílého fosforu a kapalného amoniaku. přičemž se tvoří málo rozpustné am idofosfazeny [PN(NH 2 hl". kde n=3,4.5 •... Při americkém se vychází z čer­ veného fosforu a kapalného amoniaku. kdy se tvoří postupně hydrolyzovatelný fosfam [PN(NH)l •. Práce se provádějí v tlakovýchná­ dobách. Nabízí se ještě třetí způsob tzv. fluidní spalování fosforu v proudu plynného amoniaku. Tento způsob by měl být podle mínění odborní­ ků nejvýhodnější. Touto problematikou bychom se měli začít co nejdříve zabývat. než nás svět

Alternativní zdroje-energie III. Jak uschovat vítr?

Přeměnit energii větru v "užitečnou" formu energie uměli už naši prapředci. jejich větrné mlýny jsou dodnes svým způsobem nepřekona­ telné svou jednoduchostí a přímou přeměnou větrné energie v mechanickou práci. Když vítr nefoukal. nemlelo se. když bylo větrno. mlelo se i v noci. Nebyly problémy s akumulací ener­ gie - tato potřeba byla převedena na mletí do zásoby. Tehdy to stačilo. Naše civilizace je zcela orientována na krytí většiny energetických potřeb domácností a prů­ myslu prostřednictvím elektřiny. Tato forma energie je nepřekonatelná možnostmi výroby. rozvodu. celou škálou využití. u spotřebitele pak i ekologickou čistotu. Má však jednu vel­ kou nevýhodu - nelze ji ekonomicky v potřeb­ ných objemech akumulovat. To vše se promítá ve způsobech využití elek­ trické energie. vyrobené ve větrných elektrár­ nách. Přímá dodávka do sítě je u nás zatím eko­ nomicky nevýhodná. vyžaduje náročnou regula­ ci a energetici ani pak nejsou zcela spokojeni s "kvalitou energie"; z tohoto hlediska jsou vý­ hodnější vzájemně propojené a společně regulo­ vané skupiny elektráren. tzv. "větrné farmy". které je však možné budovat jen v opravdu vy­ nikajících větrných lokalitách. U menších elekt­ ráren. určených výrobě elektrické energie pro místní spotřebu bez propojení na s íť a bez pro­ deje elektřiny do sítě vyvstává otázka možností "uschování". tedy akumulace vyrobené energie" dvojnásobně. Je známou pravdou. že vě tru po­ ručiti nelze. Je tedy třeba najít způsob. jak bez­ větří překonat. nechceme-li být závislí na síti ­ a v některých případech lze tuto závislost opravdu výrazně omezit. Elektřinu totiž může­ me poměrně nenáročně akumulovat v podobě její přeměny na teplo - ať už určené k vytápění. nebo při spotřebě teplé vody v domácnosti nebo menším provozu. Odpadá navíc složitá regulace

výstupních parametrů vyrobené elektrické ener­ gie. laicky řečeno. na nějaké té desítce vollů a na změnách kmitočtu vůbec nezáleží. vhodná topná tělíska přemění i tuto "nekvalitní" energii v kvalitní teplo a teplou vodu už je možné něja­ kou dobu v dobře izolovaném zásobníku ucho­ vat. Toto řešení je možno využít například i při vytápění skleníků nebo pro celou skupinu dom­ ků. pro potřebu teplé vody na zemědělských usedlostech. pro předehřívání vody do klasic­ kých topných systémů a podobně . Krátkodobé "výpadky" větru by pak při provo­ zu větrné elektrárny mohl překonávat setrvač­ ník. Ten by byl umístěn mimo objekt elektrár­ ny. v době plného výkonu by byl "dobíjen" při poklesu vlastních otáček elektromotorem. při poklesu výkonu větrné elektrárny by pak svou energii mohl zpětně dávat dynamu či generáto­ ru. a dobře vypočítaný setrvačník dokáže divy. vždyť z historie techniky jsou známy příklady. kdy tohoto principu bylo použito například v lo­ dích na jezerech nebo i v kolových dopravních prostředcích ve městech! (V malém tento prin­ cip známe z hraček. poháněných právě setrvač­ níkem.) Další z odpovědí na otázku. jak uschovat vítr (tedy jeho energii). by mohla mít souvislost s celosvěto vým výzkumem elektromobilů. Ty si zatím pro energii jezdí k nabíjejícím stanicím. případně k zástrčce v garáži. takže jsou po urči­ to u dobu (nejmé n ě půl hodiny při "rychlonabí­ jení") zákonitě mimo provoz. Co kdyby se ale celá filozofie dobíjení akumulátorů poněkud

Renovované

větmé

čerpadlo

docela

ladí

i s moderním rodinným domkem. V tomto pří­

(Moravany u Pardubic) slouží čerpadlo k plnění bazé1lu vodou. Foto Břetislav Koč

padě

předběhne.

Je známo. že Maroko. Alžírsko a Itálie budují výroby elementárního fosforu. V naší republice se již od začátku šedesátých let pracovalo na problematice výzkumu a vývoje nových bezdu­ sičnanových. efektivních. vysoce koncentrova­ ných hnojiv na bázi anorganických oligomerů a polymerů (Katedra anorganické chemie příro­ dovědecké fakulty Masarykovy univerzity ve spolupráci s Výzkumným ústavem anorganické chemie v Ústí nad Labem). Bylo by vhodné V' těchto výzkumech pokračovat a dovést světo­ vé prvenství do úspěš n ého konce. RNDr. Milan Ko u řil, CSc.

46

TECHNOLOGIE PRO ŽIVOTNí PROSTŘEDí _

_

_ __ _ _ _ _ _ _ ~'CI9rr:qDU1lfi
• Nemusí přece chodit hora k Mohame­ dovi, může tomu být i naopak: automobil zajede do příslušné stanice, kde během času, srovnatel ­ ného s běžným tankováním benzinu u pumpy, vymění celý blok vybitých baterií za čerstvé, nabi té. A právě nabíjení těchto baterií by mohl obstarat - vítr! Je jasné, že by to vyžadovalo no­ vou filozofii stavby elektro mobi l ů , které dnes vycházejí ve své většin ě ze sériových model ů , přestavěných na elektrický pohon. Změn it by se muselo před evším "ryc hl ovýměn n é" ul ožení akumu l áto rů, což by se ji st ě podepsalo na de­ signu karoserií, ale mus í elektromobil kopírovat už tak stále nudnějš í a stereotypnější tvary karo­ serií soudobých aut? Možná, že tohle řeše ní , ví­ tající automob ilisty na vy výšených místech kra:­ jiny otáčej ícím i se rotory větrných elektráren, signalizujícími připravené čerstvé baterie, by bylo zajímavé i pro ekology v omezených úze­ mích, kde chceme vylo u č it vlivy spalin z klasic­ kých m otorů na ovzd uší nebo v územích, ome­ zených geograficky (středně velké ostrovy, kde stej ně není třeba bez zastávky překon áv at více, než něko lik desítek kilometrů). Mobilnost elekt­ romobilu by se tak výrazně zvýšila, vždyť i nej­ lepší so u čas n é elktromobily ujedou na jedno na­ bití kolem 60 km, pak by při dnešním nejrych­ lejším nabíjení následovala minim á ln ě pů lhodi­ na na "občerstvení", zatímco výměna celého bloku baterií by mohla trvat mé ně než minutu. Abso l utn ě čistý m a zcela ekologickým řešení m problému uschování energie, vyrobené ve větr­ ných elektrárnách, by mohl být "vodíkový cy­ klus": proud, vyrobený vě trn ou elektrárnou, je používán k elektrolýze vody na kyslík a vodík. Vodík se j í má, s tl ačuje a skladuje a používá se pak buď ve spalovacích motorech nebo v elek­

motách voda elektricky poháněnými čerpadly? Kolikrát vozí zemědělci vodu na pastviny v cis­ ternách (a pak ji znovu čerpají do zásobníků) nebo v napájecích kontejnerech? A přitom by i tady mohl pomoci vítr. Stačí "oživit" ideu čer­ padel, vyráběných již koncem minulého století a pak ještě dalších 60 let v Hranicích na moravě firmou Kunz nebo vyrobit mal á, jednoduchá čerpadla pro chataře, zahrádkáře, pro pastviny. Vždyť p rávě na pastvinách bývají zpravidla vlh­ ká místa, kde by stačilo navrtat nehlubokou sondu, zapustit trubku a nad ní postavit jedno­ duché v ětrem poháněné čerpadlo, dodávající vodu do napájecích žlabů . Odpadá regulace ­ bude-li vody nadbytek, může odtékat zpět ke zdroji nebo jednoduchou drenáží mimo pastvi­ nu. Kdo si všímal zemědělsky využívané kraji­ ny v zah raničí, moh l taková čerpadla často vi­ d ět , jejich technická jednoduchost je až zaráže­ jící. V praxi nenapravitelných kutilů a vynálezců se objevi la i n ěkterá další řeše n í, jedno z nich pou­ žívá větrn ého pohonu ke stlačování vzduchu, který pak slouží j ako zdroj energie. Další možnosti , j ak eliminovat výpadky primár­ ního energeti ckého zdroje ( větru) je kombinace větrného motoru s dalšími zařízeními, využíva­ j ícími alternativních energetických "surovin" ­ sluneč n ích fotovoltaických článků (fotočlánky), solárního ohřevu ve vodn ích kolektorech atd. O dalších "alternativách" bude řeč v pokračová­ ní našeho seriálu.

otočila?

/

/

Břetislav Koč Větmé čerpadlo firmy KUllz ravě. Foto Břetislav Koč

z Hra1lic lIa Mo­

."\ . Větmé čerpadlo

pro závlahy v Africe. Foto

t.

ing. Jar. Rapallt Jedlloduché větmé čerpadlo pro zásobovállí lIapaJedla pro dobytek na pastvinách (Dáll­ sko). Foto Břetislav Koč

~~\ ~ ."J% . ' ,t ~~

l

'-
'! :t.­ ~ .~,,~ ~

'b ·· I

trických vodíkových článcích . Možná je to hud­ ba energetické budoucnosti, největší překážkou je zatím technologická nároč nost celého vodí­ kového okruhu z hled iska bezpečnosti, o výbuš­ nosti směsi vodíku se vzduchem není třeba více psát. Zatím byla řeč o takovém využití větrné ener­ gie, při němž je prostře d níkem energie vyrobe­ né elektřiny . Každá přeměna a transport energie s sebou nese ztráty, stejné je to i v řetězci v(tr­ elektři na-mechanická práce nebo teplo. Čím ví­ ce transformací, tím je větší i sou čet ztrát. Mohl by i dnes vítr pracovat bez těchto přeměn? Jed­ ním z řešení by mohla být již zmíněná větrná čerpadla. Vždyť již většina holandských v ětr­ ných mlýnů vlastně nebyla mlýny, ale právě ne­ únavnými čerpadly, která převáděla vodu z úze­ mí vysušovaných pol derů za hráze. Toho sice u nás asi nevyužijeme, ale na kolika místech se pro závlahy čerpá v zahradnictvích nebo na sa­

VISl1~DIl11fi
•

;,.,~:...

. • .- - !".

.

.­

'." ~.""'.'

. c.. tJ\ ' .

.~

,/

-'t!"

. - \f

~­

......, ' ~

'* - "

TECHNOLOGIE PRO ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

47

Vlna jako materiál pro izo­ laci budov Ovč í vlnaje výborný materiál pro tepelné izola­ ce. Nejen ovcí a lidí, ale i budov. S důkl adným i izolacemi budov se u nás, přiznejme si, teprve bude muset zač ít. Vlna by přitom mohl a a měla hrát svou roli . Nejen proto, že je to materiál pří ­ jemný. I proto, že se tak bude moci znovu uplatnit vlna z domácí prod ukce a chov ovcí tím opět získá plný smysl. Bez něj horská krajina s loukami a pastvinami, tak jak byla ztvárně n a v uplynulých staletích, nemůže přežít.

Výhody vlny oproti jiným materiál ům Upravená ovčí vlna se zvlášť dobře hodí jako izolace do krovů , má-li se pod nimi vytvo ři t ce­ loročně obyvatelný prostor, do dut in ve stro­ pech č i podlahách (tam i pro zvukový útl um), na vnějš í stěny (s obkladem místo omítky), ne­ bo na stěny vnitřní, pokud izolace zve n čí není možná. Vlákna vlny jsou pružná a i po velké deformaci se vracejí k původní mu tvaru. Jsou též přirozeně zakřivená a vhodná k vytvo ření velmi vzdušných vrstev. Jen se musí o ddělit jedno od druhého, až se docílí obj emové hmot­ nosti asi čtrnácti kilogramů na krychlový metr (pěnový polystyrén a polyuretan maj í asi dvacet kilogramů na metr kub ický, jiné izo1 ačn í mate­ riály více, samotný vzduch má hustotu asi 1,2 kglm 3) . Je přitom možné vlákna u spořáda t tak, aby rovnoměrně vyplnila vrstvu tl ustou až dvacet centi metrů. Užití formaldehydových po­ jiv ve sklen ěných vláknových izolacích je pod­ statnou nevýhodou. Další nevýhodou anorga­ nických vláken je nepříjemná manipulace s ni­ mi; sklen ěná vlákna zraňují pokožku a j e nutné se chránit před jejich vdechnutím. Organické pěnové materiály jsou zase více hořlavé , než vI­ na. Vlna je mezi organickými materiály zvláš ť málo hořlavá. Hořlavost pěnových materiálů lze sice po dobně jako hořla vost vlny snížit např. pří davkem boraxu, ale nehořla v ým i se nesta­ nou_Při požáru z nich pak vznikají nebezpečné plyny. Jedinou výraznou nevýhodou čisté vlny je to, že ji mohou sníst mol i. Naštěstí existuje

48

na ži­

Využívállí vlily k izo lač1lím účelů m m ůže při­ Ilést nový rozvoj v chovu ovcí, a tím i oživení stagnujíC/1w hospodářství horských a podlwr­ ských region ů. Foto Vilém Reichmann

Při výrobě izolací se spotřebo vávají neobnovi­ tel né suroviny, energie (zpravidla také z neob­ no vitelných surovi n) a zneč i sťuje se prostředí, p řípadně ohrožuje zdra ví , dě l níků. Zanedbatelná ne bývá ani doprava materi álů na dl ouhé vzd ále­ nosti. Znečišťová ní a ohrožení zdraví lze snižo­ vat zm ěnam i technologie, dopravní vzdálenosti mohou odběratelé snižovat tím , že využívají materiálů pokud možno místních. Energie vyna­ ložená na produkci (příp ad ně i ve formě ropy jako suroviny pro organické pěnové materiály) je v každém případ ě mnohem menší, než množ­ ství energie, které se ušetří po instalování izola­ cí. Úhrnem , nad nepř íznivými vlivy produkce velm i převaž ují příz ni vé úč in ky p o zdějš ích energetických úspor. Výroba izolací z vlny je ale svými úč in ky na prostředí principiálně odlišná. Pro s třed í totiž v úhrnu nepoškozuje, ale naopak, díky chovu ov­ cí, zlepšuje. Hlavním i surovi nami pro získávání vlny j sou tráva a voda. Ona tráva, která se dnes ría horských lukách a bývalých pastvinách stává n epo třebným odpadem (to v lepším příp adě, když je pokosena), nebo doko nce (nepokosena) vede k zániku pestrosti pů vod n ích ploch a jej ich postupné přeměně v les. Kromě trávy a vody je p otřeba jen lidská práce , a i to je cenné, protože v horských oblastech bývá největš í n ezaměstna­ nost. Chov ovcí, zej ména odolných plemen, schopných být větši nu roku pod širým nebem, je zkrátka věc velmi žádoucí. Dokonce nezbyt­ ná, nemá-Ii kulturn í horská krajina s pestrými travními porosty zahynout (nebo být, tak jako na Slovensku, p oničena pastvou jalovic na prudkých svazích). Pro výrobu izolací se dobře hodí i ovčí chovy s hrubou vlnou, která již ne­ nachází upl atně ní pro výrobu textil ií. Po ostří ­ hání vlny (nároč n ým opět jen na lidskou práci) se vlna pere. K praní se užívá jádrové mýdlo a soda (obé s levnou výrobou a neznečišťující vý­ zna mně vodu). Prádelen vlny je v Ceské repub­ lice několi k, h lav ně v místech tradič n ího chovu ovcí (a v Brn ě , moravském Manchesteru), takže

ani dopravní vzdá lenosti nemusejí být velké. Praním se s vl áken odstraní tuk a n eč i s to ty, a vypran á vlna má pak pol ovičn í hmotnost než surová. Rozvolně ní a případ né u směrněn í vlá­ ken vlny a jejich navrstvení do požadované tlou šťky vyžaduje jen málo energie. Izolační pá­ sy lze přepra vo va t s tl ačené, čímž se snižují (oproti všem ostatním izolačním materiálům kromě pap írových vloček) přepravní náklady při nejm enším na třetinu. Aby se snížila (beztak již mal á) hořlavost vlny, lze vlákna pokrýt bora­ xerri, kyselinou boritou nebo fosforečn an em amonným. Jde o úpravu málo materiálově ná­ roč nou. Aby byla zaru čen a životnost izolací na řadu desetiletí (přesněji, na stejnou dobu, jako celé budovy), je potře b a zabrán it, aby vlákna požírali moli. Toho se docílí apli kac í chemiká­ lie nejlépe typu pyrethroidu, tedy insekticidu podobného přírodní látce produkované chryzan­ témami. To je v l ast n ě jediný vstup do výroby izolace, kde se uplatňuje složitá chemie. Jedná se ale jen o velmi mal é množství takové látky. Samotná látka se z vlny neu volňuje a při kon· taktu nebo požití je pro obratlovce neškodná. I s ní lze zbytky izolací použít na kompost. Problémem je dne ní malá česká produkce vI­ ny, poté co přes t ala být dotována ze státních prostřed ků . Díky lomu, že pro izolace lze užít i vlny hrubé, textilním průmysiem nežádané, moh ly by se chovy ovcí opět rozšířit. Lze si p ředsta vit, že chovatelé by neprodávali surovou vlnu, ale až hotové vlněné izolace - tak by se pro n ě produkce vlny mohla opět stát fi nančně přínosná. Případný začátek velkorysé výroby izolací bý moh l kromě zásob domácí vlny vyu­ žít snad i produkci sousedních zemí, která do­ sud neupadla. vývoj a snahy v Ceské republice necháme ale na dal ší člán ek. Zájemci o izolo vá­ ní pomocí ovčí vlny, jednotlivci i stavební fir­ my, se zatím mohou obracet na Ekologickou poradnu Veroniky. Jan Hollan

jednoduchá a spolehli vá och rana: přid at k vlák­ nům pyrethroid.

Vliv produkce i zolačních votní prostředí

materiálů

DESET LET VERONIKY _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ W([9rrllcu1JfiCB~J

Dálnice do Drážďan­ stále problémy

V listopadu roku 1993 česká vláda přijala usne­ sení č. 631 , kterým zrušila koncepci dálnic z ro­ ku 1963 a 1987 a přijala novou koncepci sítě dálnic a čtyřpruhových silnic pro motorová vo­ zidla. Tato nová koncepce však nebyla předtím posouzena a veřejně projednána z hlediska vli­ vů na životní prostředí, jak s účinností od 1. 7. 1992 požaduje § 14 zákona č . 244/1992 Sb. Tím, že starou koncepci zrušila a novou , pod­ statně rozšířenou, přijala nezákonným způso­ bem (památné usnesení č.651 o vypuštění slova »koncepce« z textu schváleného o týden dřív to jistě nemůže napravit), vláda ČR připravila in- . vestora dálnic o jeden z důležitých podkladů, o který by se mohl opřít při prosazování dalších

záměrů.

Zó,'Í se však, že Ředitelství dálnic si tento nedo­

statek dosud nepřipouští a klidně vynakládá dal­

ší a další prostředky na pořizování podrobné

dokumentace i pro úseky, které jsou zcela spor­

né a některé ani nejsou obsaženy v žádné územ­

ně plánovllcí dokumentaci. Příkladem mohou

být dálnice D 3 (na České Budějovice), D 47

(na OstravH), ale i D 8 na saskou hranici. Na

druhé straně resort dopravy dosud zcela ignoru­

je návrh Dětí Země na alternativní řešení hlav­

ního silničního spojení mezi Čechami a Sas­

kem, o kterém byl písemně informován již před

dvěma roky.

Během srpna (v době dovolených, kdy lze oče­

kávat slabší účast veřejnosti) se uskutečnila dvě

veřejná projednání posudků na dokumentaci

o posouzení vlivů na životní prostředí podle § 7

výše uvedeného zákona. Týkala se stavby dálni­

ce D 8 Trmice - státni hranice přes přírodní

park Východní Krušné hory (dne 13. 8.

v Chlumci u Ústí n.L.) a Lovosice - Řehlovice

přes chráněnou krajinnou oblast České středo­

hoří (dne 27.8. v Lovosicích).

Vliv úseku dálnice přes Krušné hory na ži· votní prostředí K dokumentaci pro stavbu Trmice - státní hra­ nice zástupci Dětí Země zaslali 52 připomínek a dva náměty lia úpravu trasy v měřítku 1:25 000. Náměty vyplynuly mj. z nerealistického technického řešení některých úseků. Projektant zobrazil násypová tělesa jen v normově přípust­ ných (tj . příkrých) sklonech a i tak mnohdy ne­ pravdivě vzhledem k příčným sklonům terénu. Vyznačená pata náspu pak ve skutečnosti není na terénu, ale až JO m vysoko, a do správné šíř­ ky náspu chybí až 30 m. NlIpř. dálniční těleso v údolích potoků Jílovského a Rybného v trase dle návrhu firmy Valbek Liberec by nemohlo být v této podobě vůbec vybudováno. Trasa bu­ de muset mít množství dalších zdí a mostt'J ajejí skutečné vlivy v těchto citlivých územích tak budou zcela jiné, než udává dokumentace zpra­ covaná firmou Mega Stráž pod Ralskem. Ta předložila veřejnosti iluzi o dobrém začlenění dálnice do krajiny pomocí promyšleného li dů­ kladného »ozelenění« svahů bez ohledu na je-

~'(!srr(jDIluTI<8~

Vysvětlivky

k lIIap6 :

TRASA. DÁLNIC DA V ÚSEKU LOVOSICE -

100 000

DZ

~

jich příkrý sklon a na to, zda tato tělesa jsou vů­ bec reálná. Podle jednoho z námětů Dětí Země lze úpravou trasy vyloučit cca 1,4 km dlouhý zásah do údolí Jílovského potoka, kde trasa kříží nadregionální biokoridor, a téměř I km dlouhou a až 35 m vy­ sokou estakádu nad osadou Knínice a poblíž zá­ stavby Horního Libouchce. Jedná se o snížení nivelety a prodloužení, resp. sloučení dvou tu­ ne l ů do jednoho o délce cca 3,9 km při zach 0­

_

_

o

STÁTNt .IRANICB

~~""

~

optimalizovaná "t:raSli dálnice

DS dle lcolDpromi sního n.6.mt!tu

Dět.i ZCII\6 (srpem 1996)

vání podélného sklonu 4 % jako u trasy od fir­

my Valbek.

Tuto variantu, která je nesporně výhodnější

z hlediska ochrany životního prostředí, jsme po­

žadovali dopracovat a posoudit v dokumentaci,

ale zpracovatel posudku, RNDr. V. Vyhnálek,

CSc., to ve svém elaborátu odmítl. Aniž by si

vyžádal vyjádření nezávislého odborníka, pou­

žil pro tuto část posudku spolupráci osoby, kte­

rá se přímo podílela na zpracování dokumenta­

_ _ _ __ __ _ __ _ _ __ _ _ __ _

DOPRAVA

49

ce (zástupce firmy Valbek), což.se neslučuje se celou nejcennější částí pohoří raženým tunelem , jak to původně požadov~la i Správa CHKO. Lo­ zákonem č.244/1992 Sb.

Toto pochybení však nevadilo pověřené osObě, ni se však SCHKO přizpůsobila stanovisku od­ která řídila projednání (Ing. V. Ješátko, MŽP). boru územních vazeb MŽP, které doporučuje umístit trasu do nejvýchodnějš í polohy (do tzv. Tak se stalo, že nepravdivá tvrzení ing. M. Ko­

koridoru ),C« - nejvýchodnější ze tří posuzova­ louška z firmy Val bek o existenci »nové tech­

nické normy, která uvažuje pouze se spádem ných) na úbočí labského údolí, tj . převážně pti 3,2 % « a o tom, že trasa Val bek (na rozdíl od povrchu a na velkých mostech. Ty by však značně narušily přírodní ráz CHKO, a to naší trasy) nevyžaduje v tunelu přídatný stoupa­

cí pruh, se dostalo až do protokolu o výsledku i v místech, která dosud nejsou významněji do­ tčena antropogenními prvky. veřejného projednání.

Dodatečně se zjišťuje, že toto doporučení jedno­ Přitom je zajímavé, že důvodem odmítnutí této

úpravy zřejmě nejsou ekonomická hlediska, ho z odborů MŽP (které si investor dálnice protože byl odmítnut i jiný námět Dětí Země chybně vyložil jako závazné stanovisko MŽP) nemá náležitosti, kterými by mohlo předurčit odstraňující podélný zásah do přírodně cenného

posouzení stavby podle zákona č. 244/1992 Sb. údolí Rybného potoka, který za cenu přiblížení Navíc takto umístěná trasa neodpovídá nejen trasy k okraji nádrže na pitnou vodu Gottleuba požadavkům ochrany přírody a krajiny, ale Uak o pouhých 10 % podstatně zkracuje délku vel­ vyplývá ze stanoviska odboru ochrany hornino­ kých mostů (cca o 30 % i při započtení »zelené­ vého prostředí MŽP) ani požadavkům z hledis­ ho« mostu). ka geologické stability území a rizik i pro za­ Zástupce Dětí Země, stejně jako několik dalších mýšlené stavby. účastníků veřejného jednání, požadoval ještě Zástupce Dětí Země proto zpochybnil omezení z řady dalších důvodů přerušení projednání po­ dokumentace jen na koridor »C« a uplatnil ná­ sudku, jak to umožňuje § 12 vyhlášky MŽP Č. mět na umístěn í trasy do středního koridoru 499/1992 Sb., jestliže se jedná o vážné důvody . »B« s tím, aby tato varianta byla doplněna do . V tomto případě nejde jen o o to, že dokumen­ dokumentace a řádně posouzena. Důvodem je, tace posuzovala vlivy technicky nereálné trasy, že koridor B je opti mální jak z hlediska polohy nebo že varianta řešení byla odmítnuta nepří­ dlouhého tunelu, tak i celkové délky trasy. pustným způsobem lf falešnými argumenty, ale V náčrtu kromě trasy dle firmy Valbekje u ná­ jde i o další závažné nedostatky. mětu Dětí Země schematicky vyznačena mini­ Zpracovatel posudku např. neupozornil na ab­ mální délka tunelu z hlediska krajinářského senci hodnocení nepřímých vlivů dálnice ná­ hodnocení Valbek - Mega (cca 2, 2 km). Délku sledkem přivedení nové dopravy i na navazující a polohu tunelu však bude nutné ješ tě upřes nit trasy a přivaděče. Dálnice D 8 se má stát sou­ částí »zásadní dopravní osy středoevropského z hledisek inženýrské a stavební geologie. Další závažnou závadou dokumentace je nedo­ regionu Berlín - Praha - Budapešť« , jak je uve­ statečné posouzení úč i nků dál n ičního provozu deno v souhrnné části dokumentace. Proto po na znečištění ovzduš í. Rozhodujícím podkla­ dokončení chybějícího propojení Drážďany dem pro výpoč et imisního zatížení (a podob n ě Lovosice a v důsledku vstupu ČR do EU nepo­ chybně dojde k rozsáhlému přesunu dopravy i hluku) z dáln i čn ího pr-ovozu je hodnota bu­ doucí intenzity dopravy. Předpoklad intenzity z německých dálnic na síť ČR směrem na Prahu a dále na jihozápad, jih a jihovýchod. Způsob 25 tisíc vozidel za den v úseku státní hranice­ napojení dálnice D8 na ostatní dálniční síť a je­ Trmice a pouze stejné intenzity také v úseku Tr­ ho vlivy v oblasti Prahy však nejsou doloženy. mice-Lovosice dle názoru Dětí Země neodpoví­ U jednoho z přivaděčů, u předpokl ád ané přelož­ dá reálnému očekávání. Tyto čí s elné předpokla­ ky silnice 1113 v úseku dálnice D 8 - Děčín není dy také nejsou v celé dokumentaci jakkoli zd ů ­ vod něny a závadou je i to, že posudek neupo­ doložena její reálnost z technického hlediska ani z hled iska vlivů na životní prostředí, ačkoli zornil na tento nedostatek. podléhá posouzení podle zákona Č. 244/1992 S ohledem na znění zákona Č. 24411 992 Sb . § 4 Sb. stejně jako dálnice. Přitom je zřejmé, že bez odst. 3 je v každém případě třeba, aby doku­ záru k o reál nosti zmíněných tras a jejich zpro­ mentace posoudila také stav, kdy dáln ice bude voznění nejpozděj i společ ně se stavbou D 8 Tr­ zatížena na projektovou kapacitu svého profilu mice - státní hranice nelze z hlediska oc hrany (stav s max imáln ím hlukem) i stav, kdy dálnice životn ího prostředí uvažovat o další příprav ě té­ bude přetížena (max imum emisí s n ěkol i kaná ­ to stavby. sobkem hodnot, které jsou v dokumentaci uve­ Za neexistence regulérní koncepce dálniční sítě deny jen pro intenzitu 25 tisíc vozidel za den). ani projednaného a schv áleného územníh o piá­ Bez doplně n í dokumentace o ch yb ějící hodno­ nu velkého územního celku v tomto případě ne­ cení těc hto závažných vl i vů nelze uz avř ít pro­ ní zdůvodněna dokonce ani samotná výstavba jednání podle záko na Č. 244/1 992 Sb. dáln ice v dané lokalitě . Pochybený j e prů ch o d dálnice obcí Vchynice. Využití trasy stávající silnice 118 vedené vnitř­ Vliv úseku dálnice přes CHKO České kem obce, jak dopo ručuje fi rm a Valbek, ne ní možné, protože platná vyh láška býv. FMTIR č. Středohoří na životní prostředí

8311 976 Sb. o obecných tech nických požadav­ Připom í nky Dětí Země k dokumentaci pro stav­

bu Lovosice-Řeh lo vi ce se pod aři l o zhustit na 24 cích na výstavbu v y lučuje výstavbu rychlostní bodů , to však neznamená, že by byly mén ě zá­

silnice (tím spíše dáln ice) v obytných č ás tech važné. Výstavba dálnice v ch ráněné kraj inné obytných zón. A varianta obchvatu obce je fir­ oblasti je zakázána zákonem Č. 114/1992 Sb. mou Valbek navržena tak blízko, že ochranné o ochraně přírody a krajiny. Centrální část Stře­

pásmo dálnice by proniklo do okrajové čás ti ob­ dohoří je navíc zahrnuta do evropské ekologic­

ce, která je rovněž obytná. Jako zmatečn ý se je­ ké sítě jako základní plošný prvek, tzv. key-sto­

ví závěr návrhu stanoviska MŽP obsaženého na ne area, který má v místě zamýšleného průcho­

konci posudku, který zpracovala R Dr. V. Ka­ du dáln ice šířku 3--4 km. Rozetnutí tohoto pá­

meníčko v á: ),V obci Vchynice jsou možné obě su dálnicí je naprosto nežádoucí.

alternativy s preferencí průtahu obcÍ«. Pokud by se prokázalo, že výstavba dálnice je Vzh ledem k nesouhlasnému stanovisku obecní­ zde skuteč n ě nezbytná, znamenalo by to projít ho zastupitelstva Vchynice (změně n ému podle

SO DOPRAVA _

referenda občanů) a k nerealistickému posouze­ ní přímých negativních vl i vů dálnice (emisí i hluku) nelze ve skutečnosti pokládat za proká­ zané, zda a popř. jakým technickým řešením je možné projít trasou dálnice prostorem uvedené obce. A však bez průkaz ného návrhu realizova­ telné trasy nelze dokončit hodnocení jejích vli­ vů a tedy ani uzavřít projednání podle zákona č . 244/1992 Sb. I v tomto případě se zástupce Dětí Země podob­ ně jako další účastníc i veřejného jednání doža­ doval přerušení projednání posudku, aby mohla být doplněna dokumentace a pořízeny další ne­ zbytné údaje a podklady.

Návrhy EIA

Dětí Země

na

zkvalitnění

procesu

Při veřejném

projednání obou staveb bylo zře­ poukázáno na výše uvedené a další vážné nedostatky dokumentace. Byly také uplatněny náměty, které podstatně snižují negativní vlivy dálnice a zároveň zásadně mění její polohu v území a tím i její vlivy na životní prostředí. Přesto pověřená osoba - ing. V. Ješátko, který vedl obě projednání, ani v jednom př í padě pro­ jednání posudku nepřeru š il. Tím ovšem vzbudil pochybnost, zda tímto postupem vůbec naplnil smysl výše uvedeného zákona o posuzování vli­ vů na životní prostředí. Protože veřejná projednání ani v jiných náleži­ tostech nesplnila svůj úč el (např. závěr posudku s návrhem stanoviska MŽP byl přednesen v po­ zdních večerních hodi nách v nepřítomnost i ve­ řejnos t i , zástupců obcí a většiny dotčených or­ gánů), Děti Země zaslaly na obě projednání stížnosti ministru životního prostředí ing. J. Skalickému s návrhem, aby projednání obou staveb bylo považováno za přerušené. V obou stížnostech j ou zá roveň uvedeny poža­ davky na doplnění dokumentace i na pořízení samostatných podk l adů , které jsou nezbytné pro řád n é posouzení obou staveb a k projednání do­ kumentace v rozsahu požadovaném v zákoně Č. 244/1992 Sb., i pro po kračování jejich dal í pří­ pravy. Mnohé z nich jsou společné pro obě stavby. Kromě dopracování dokumentace z vý­ še uvedených hledisek se jedná o doložení ná­ sleduj íc í problematiky: * budoucí dopravní zatížení dálnice D8 a nava­ zujících tras , pod ložené v ěrohodnou prognó­ zou s dopr av n ě inženýrským vyhodnocením p řes unu dálkové .dopravy z ostatní sítě na dál­ nici Prah a-Drážďan y v celé oblasti ovlivněné atraktivitou této dálnice a navazujících tras (zpracování samostatného elaborátu), * přehod no c e ní přímých vli v ů dálnice při běž­ ném provozu, pokud na základě dopravně in­ ženýrského podkladu dojde ke zvýšení návr­ hových intenzit (event. dopracování doku­ mentace), * podrobné vyhod nocení krajinného rázu dle §12 zákona č. 1 1 4/1 9 92 Sb. a z hlediska v li vů na rekreační využi tí krajiny, kterou má dálni­ ce procházet (dopracování dokumentace), * hodnocení vl iv ů na životní p rostředí př i havá­ riích dle §4 zákona č.244!1 992 Sb. (dopraco­ vání chybějíc í části dokumentace), * posouzení koncepce hlavn ího si l ničního spo­ jení Čechy-Sasko podle § 14 záko na č.244/1992 Sb. pro porovnání koncepčních vari ant přesa hují c íc h koridor dálnice D8 (vzhledem k tomu, že vy mezení sítě silnic d áln i č n ího typu neprošlo tímto posouzením), které bude zahrnovat i alternativn í tra u Dětí Země (zpracování samostatné dokumentace), telně

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ W(j9rNDll1'1f1®~

Wd?ll~ Dllufi®~

* posouzení vlivů na životní prostředí přesahu­ jících

státní hranice podle § 13 zákona č.24411992 Sb. a přílohy č.4 zákona č.17/1992 Sb. o životním prostředí. Ř ád né projednání příslušné dokumentace je nezbytné pro legitimitu event. budoucí mezistátní doho­ dy o přechod u dálnice přes hranici, kterou ­ stejně jako Správa CHKO - považuj í i Dět i Země za jeden z nezby tných pod kladů k event. udělení výjimky ze záko na č . 114/1992 Sb. pro průch o d dál nice chráně­ nou krajinnou ob lastí České s tředohoří (zpra­ cování samostatné dokumen tace). Bez dopracování, posouzení a proj edná ní výše uvedené problematiky Děti Země zásadně od­ mítají názor obsažený v závěru dokumentace ke stavbě Lovos i ce-Řehlovice, že » ... pozitivní ce­ lospolečenský

přínos

jed n označně

převyš uj e

dílčí

negativní dopady na životní prostřed í , kte­ ré jsou na podlimitní úrovni ... « a že již nyní ».. .je zde oprávněná žádost o výjimku ze záka zů ve zvláště chráněných územích podle §43 záko­ na č . 11411992 Sb. k povolení výs tavby dálnice v předložené trase v CHKO České středohoří«. Množství nedořešených problémů svědčí nejen o tom, že taková žádost je předčasná, ale že do­ sud nen í prokázána ani odůvo dněnost samotné­ ho koncepčního záměru na propojení dál nic 08­ Al? Je zřejmé, že koncepcí dopravního spoj ení mezi Čechami a Saskem je třeba se zabývat znovu, zodpovědně a ve všech souvislostech. . Stanovisko MŽP ČR k dálnici - nedořeše­

né problém y přetrvávaj í

Začátkem října 1996 odpověděl JUDr.

P. Dvořák na dvě stížnosti Dětí Země ze srpna t.r. na způsob vedení veřejného projednávání

WCI~rr
dálnice 0 8. Ve své čtyřstránkové na úsek přes Krušné hory uvádí: a) koridor dálnice 0 8 byl společně s dalšími dáln i­ cemi v ČR schválen v listopadu 1993 českou vládou a následně upřes n ěn MŽP ČR a MO ČR, b) alternativní trasa Dětí Země mimo České středoh o ří se nenachází ve vládou schváleném koridoru, a proto nemohla být do procesu EIA zařaze n a j ako referenční - kro mě toho » n eřeší základní dopravní cíle jako dálnice 0 8«, c) hlavní nepřímé vlivy byly veřej n ě projednány, ostatní vli vy se budou řešit až v další e t apě vý­ stavby, d) trasy dál nice bude u přesně na až v dalším správním řízen í, výhrady k trasování nejsou v současné etapě dů l ež i té, e) návrh na přeruše n í veřejného projednáván í není akcepto­ ván, neboť »nejsou prokázány zásadní opome­ nutí v hodnocení v livů na životn í prostředí « atd. Odpověď na stížnost v případě úseku přes CHKO České středohoří je již jednostránková, neboť některé »zmiňo vané nedostatky byly v pods tatě již předmětem předcházejíc í stížnos­ ti «. Z tohoto důvodu JUDr. P. Dvořák věnuje svou pozornost jen vedení dál­ nice prů tahem obce Vchynice (dálnice se prý sta­ vějí hlavně i proto, že odvedou dopravu z obcí a měst! - pozn. autora). Přestože občané v refe­ rendu odmítly jak pr ů tah , tak blízký obchvat, byl » učině n kompromis na zákl adě kompenzačn ích opa tření ze strany investora«. Jde však o podivu­ hodné řešení, neboť průtah dálnice obcí je v roz­ poru s vyhláškou FMTIR č. 83/19?6 Sb., ať jsou finanční kompenzace jakkoliv vysoké. Je tedy zřejmé, že se schyluje k porušení této vyhlášky ! Na závěr obou dopisů jsou Děti Země již opět ujištěny, že MŽP ČR věn uje a nadále bude věno­ vat výstavbě dálnice trvalou pozornost. dvou

úseků

odpovědi

V po l ovi ně listopadu t.r. vydalo MŽP ČR v za­ stoupení JUDr. P. Dvořáka devítistránková sta­ noviska k oběma výše uvedeným úsekům dálni­ ce 08. Závěrečný verdikt zní: »nebyly prokázá­ ny významné negativní vlivy posuzovaných sta­ veb na životní prostředí«, a proto MŽP ČR s ni­ mi souhlasí (avšak s 58, resp. 69 podmínkami, což nepřímo dokumentuje složitost celé stavby dálnice). Děti Země

však nesouhlasí jak s oběma odpo­ JUDr. P. D vořáka na jejich stížnosti, tak i s vydanými kladnými stanovisky MŽP ČR. Z tohoto důvodu posílají mi ni stru životn ího pro­ středí stížnost na obsah odpovědí a zároveň pod­ něty na přezkou mání oprávněnosti vydaných kladných stanovisek na dálnici 08 s návrhem vy­ dat záporná stanoviska (podobný krok byl již v mi nulosti proveden v cause výstavby cemen­ tárny u Tm aně, kde původní kladné stanovisko na proces EIA bylo změněno na záporné). Jestli­ že Mžp ČR tak neučiní , pak dle názoru Dětí Ze­ mě ponese i tento ústřední orgán státní správy svůj díl odpovědnosti za vady celého řízení i za eventuální nesprávná rozhodnutí, jež budou v bu­ doucnu vydána (může se opakovat stejná situace jako v případě dálničního obchvatu Plzně). věďmi

RNDr. Mir oslav Patrik, vedoucí sekce Za ekologicky

čis tou

dopravu

Dětí Země

* Malebnou krajinu Českého středohoří má pro­ t1lout dál1lice DB do DráŽďa1l. Foto Igor Mí­ chal

DOPRAVA

51

Diskuse K ochraně xylofágního hmyzu

Reaguji tímto na článek kolegů M. Konvičky

a A. Bezděčka "Jak chránit motýly a brouky

zároveň" . K jeho problematice uvádím někte­

ré svoje poznatky .

Omyly v bionomii jednotlivých druhů si mů­

žeme ukázat: např. tesařík Megopis scabricor­

nis se nevyvíjí na dubech, jak udávají au toři,

ale převážně v lužních porostech na topolech

a vrbách, případně i najiných měkkých listná­

čích . vývoj krasce Dicerca berolinensis je

v článku zmiňován u habru. V současné době

se s ním setkáme především na bucích. Velký

vliv na výskyt xylofágů v našich lesích má po­

rostní skladba dřevin.

K ubývání xylofágního hmyzu přispívá hos­

podaření v lesích, v nichž došlo ke změnám

. skladby dřevin. Původní porosty přežívají v rezervacích a ve zbytcích lesů účelového za­ měření. V nížinách jsou nejvíce poznamenány lužní porosty ovlivňované melioracemi, budo­ váním umělých nádrží, zemědělstvím atd. Ví­ ceméně zachovalé původní borové porosty jsou na písčitých terasách, skalních stráních podél řek, v horách. Změny ve skladbě dřevin způsobily, že některé druhy xylofágů začaly ubývat a naopak jiné, přizpůsobivé, se začaly přemnožovat. Ale optimální skladba dřevin ještě neznamená, že takové podmínky pro vý­ skyt některých dru hů dřevin jsou optimální. Každý druh má specifickou niku. Pokud ji ne­ V Hluboké lIad Vltavou se dlky oborám po dokážeme přesně odlišit, jde o neznalost bio­ říky (Rhamnusium bic%r, Pedostraga/ia re­ obou stranách řeky a místy lIepřístupllým skal­ vestita), ale i pilořitky (Urocerus, Sirex) aj. nomie jednotlivých druhů. Osazování dřevin 1Iím bře/lIlm udržely pllvOdllí druhy hmyzu, hmyzem postihuje kořeny, jinak kmen, části Larvy mohou být i ve dřevě živých stromů, váza1lé lIa pozdější stadia sukcese. tijí zde lIa­ větví různých průměrů. Kromě prostorového kde se vyhýbají trachejím (nesytky Sesidae, př. všech1ly druhy 1Iašich roháČ/i (roháč obec­ umístění je důležitý i věk. Některé druhy jsou tesaříci Saperda popu/nea, S. carrcharias ný na sllímku Petra Macháčka) i Cerambyx cerdo aj.). Nebo se mohou larvy v živém stromě a jiné v trouchnivém pahýlu. Dále záleží na expozici (tj. oslu n ění, zast ín ě­ specializovat na vývoj na odumírajících vět­ ní) a v souvislosti s ní na změně vlhkosti atd. vích v korunách stromů (P ronocera augusta, Např. tesařík zavalitý (Ergatesfaber) je svým Monochamus sa/tuarius, Coraebus florentinus ke dřevu . Dřevo je pevné, bez v ětších náznaků aj. ). výskytem vázán na vl hké borové pařazy nebo hniloby. Časově tato fáze odpovídá 1-2 letům kmeny borovic ležící na zemi, což mu zajišťu­ Strom ' sil ně prosychající se suchými větvem i po odu mření do 3-4 let po odumření. Zde se hostí specifické druhy hmyzu, které se vyvíje­ je potřebnou vlhkost. V okolí Malacek v Zá­ vyskytují tesaříc i (Priollillae, Leptura, Ana­ jí v lýku , jako jsou krasci, kůrovci, něketří te­ horské nížině se po vykácení shrnou pařezy strangalia, Corymbia, Necyda/is aj.), krasci do pásů na hromady a mezi ně se sázejí strom­ s aříci aj. Patří sem ale především druh y, kte­ (Cha/cophora aj.) a hrotaři (Mordellidae), ky. Tam dosahuje hustot výskytu právě tesařík rým vyhovuje strom stojící a postup n ě odumí­ kteří prodělávají vývoj většinou ve dřevě. Pod zavalitý (Ergates faber) nebo krasec měďák rající (některé druhy krasců rodu Agri/us, Po­ kůrou se zač ín aj í objevovat larvy červeňáčků ecilonota mirifica, P.rutilans, Descarpentrie­ (Cha/cophora mariana), kteří se vyvíjejí ob­ Pryrhochroa aj. Ve li ce záleží na tom, aby dře­ dobně, a takto připravené pařezy promíchané sina, tesaříci Clytus tropicus, Exocentrlls, Ste­ vo bylo dosta teč n ě vlhké, je-li suché, osazují se zemí jim optimálě vyhovují. Když v Chotí­ noslola aj.), zatímco čerstvě poražené stromy je specializované dru hy jako červotoči (Ano­ kovském lomu u Plzně rozšiřovali provoz již p říli š neobsazují. biidae) nebo tesařík krovový (Hylotntpes ba­ a shrnuli pařezy na hromadu, silně rozmnožil Stojící mrtvé stromy postupně ještě sesychají j il/us) a su kcese se s ilně zpomaluje až zasta­ se také tam tesařík zavalitý (Ergatesfaber), a č podobně j ako čerstvě pokácené stromy. Toto vuj e. V další fázi rozkladu se kůra dá dobře jinak okolo Plz n ě je tento tesaří k velice vzác­ stadiu m časově odpovídá p řibli žně 1 - 2 ro­ odloupnout. Mezi kůrou a d řev em je vrstva ný. V tom je reálný problém stanovištních kům po od u mře n í č i poražení stromu. Odu­ podmínek jednotlivých druhů při velké druho­ surové drti, místy ků ra chybí. Dřevo j iž jeví mře- li strom na podzi m, zůstává zprvu neosa­ vé diverzitě. náznaky hn iloby a není tak pevné. Čás tečně zen nebo je na s tromě chu dší spektru m dru hů . Xylofágní hmyz se vyskytuje j iž na živém může být ztrouchn i vě lé , nebo jde o sypký Jde o kůrovc e (Scolytidae), tes aříky (Phyma­ stromu, který může být některými fak tory čás­ trouch. Tato fáze od povídá od 3 - 4 let do 6 let todes, Pyrrhidium, Plagiomotus, Acanthoci­ tečně oslaben, ale poroste dál. Xylofág ní nus, ISarton) a i některé krsce (An thaxia, Me­ po od umře ní. Vyskytuje se zde kompl ex rohá­ čů , zlatoh l ávků , zdobenců. Dále se mohou ob­ lanophila, Chrysoboth ris aj. ). Vě t š in ou jde brouci se často specializují na vývoj v kůře (kras ci Coraebus ulldatus, Poeci!ollota dives, o podkorn í druhy, které se vyvíjejí v lýku, jevit někteří tes aříci (Prioninae, RhagiulIl hi­ Allthaxia hackeri, tesařík Nothorrhina puncta­ fasciatulll aj.) i če rvotoči. Pod kůro u se setká­ a kolébky kukel mohou být ve dřevě . Sem ta), nebona rozhran í živého a mrtvého dřeva p atř í druhy, s kterými se setkáváme na čer­ váme s larvami červenáčků Pyrhochroa aj. (m razové kýly, poškození od blesku, odřen i­ V další fázi podléhá dřevo měkké hnilobě, ne­ stvých pasekách. V další fázi rozkladu jsou ny, vylomené v ětv e) . To jsou niky specifické kůra a lýko již vyschlé a vlhkost si strom udr­ ní pevné, rozpadá se, je vlhké, trouchnivé. Po­ pro něk teré vzácné krasce rodu Dicerca, tesa­ žuje závisle na vzdušn ~ vlhkosti. Kůra přiléhá kud j eště zůs tala ků ra, je pod ní vrstva surové

52

DISKUSE _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ W<(i3!1"
Z dopisů Jak nejít

drtě.

Pokud kmen leží na zemi, může být i po­ rostlý vegetací. Toto stadium odpovídá tak od 6 roků do 15-18 let od odumření. Pod ků rou a ve dřevě se objevují žížaly (Lumbricidae), chvostoskoci, stonožky, ale hlavně je osazeno larvami xylofágních tiplic (Tanyptera, Dicte­ /lidia, Tipu/a aj.). V pozdějších sukcesních fázích veli ce záleží na územních podmínkách, zvláště navlhkosti. Ukazuje se tedy, že lesní hospodářství není pro vývoj xylofágního hmyzu příliš vhodné. Z obavy před přemnožením kůrovců likviduje­ me veškeré dřevo vhodné pro sukcesní stadia. Některé druhy xylofágního hmyzu mohou v pozdějších fázích rozkladu přežívat a z nich se rekrutují i obávání škůdci jako např. kůrov­ ci. Proto je všechno dřevo vyváženo nebo spá­ leno či jinak ošetřeno, ale mnohdy už kůrovci a je doprovázející druhy dřevo opustili. V po­ rostech nepřístupných (na skalách) je větší šance přežití xylofágního hmyzu. Např. v Hlu­ boké nad Vltavou se díky oborám po obou stranách Vltavy a místy nepřístupným skalním břehům udržely původní druhy hmyzu vázané na pozdější stádia sukcese. Zde napříkl ad žijí všechny druhy našich roháčů, zdobenci, pách­ níci a mnoho vzácných kovaříků. A zároveň se prolínají druhy, které jsou vázané na dub, s druhy, které se vyskytují na buku, smrku a jedli. Zjišťujeme, že v pozdějších stadiích sukcese není rozhodující ani tak druh dřeviny jako spíše postup a způsob hniloby. Proto se můžeme setkat se vzácnými, kriticky ohrože­ ným roháčkem Ceruchus chrysomeLinus, který se normálně vyvíjí v červeně ztrouchnivělých starých jedlích a smrcích, i na dubu nebo do­ konce i na buku, pokud mají červe n ou hnilo­ bu. A naopak roháček Aesa/us scarbae, vy­ skytující se v červeně ztrouchn i věl ých du­ bech, se zde může vyskytnout i na smrcích a jedlích. Můžeme tedy konstatovat, že čím dříve hmyz osadí odumíraj ící dřevo, tím má sice lepší přístup k živinám, ale je větší nebez­ pečí, že larvy a imága budou zality mízou . To platí pouze v případě, ve kterém nedošlo k vy­ schnutí lýka a pletivy stromu proud í míza (sukcesní stadium A i B). Dřeviny osazují vět­ šinou podkorn í druhy hmyzu s kratším vývo­ jovým cyklem. V pozdějších stadiích jsou druhy vázány více na typ hniloby a v našich podmínkách mají delší vývojový cyklus. Jsou to především dřevní druhy hmyzu. Většinou vyžadují větší vlhkost až na výjimky, kdy vý­ voj probíhá ve vyschlém dřevě (červotoči, te­ sařík krovový Hy/otrupes bajulus). V prvních stadi ích su kcese se vyskytují druhy nárokující střední a menší velikost, v pozdějších stadiích spíše druhy n áro čn é na střední a větší velikost. V prvních stádiích sukcese jde o druhy spíše oligofágní a v po zdějších stadiích sukcese o druhy spíše polyfágní, u nichž méně záleží na druhu dřevi ny a více na druhu hni loby. K vlivu změn hospodaření z pásečného na podrostní: Hustoty populací některých druhů xylofágů by zřejmě poklesly v prvních stadi­ ích sukcese v souvislosti se zánikem makrolo­

\y'(j)ll"(jDilufi
čtenářů

lesákům

po krku

kalit, které poskytují velkoplošné paseky. Ale zároveň by tato změna znamenala větší roz­ manitost jedn otlivých ni k, a tu díž i předpo­ klad, že u druhů vzácnějších by byla větší šan­ ce na přežití. Tak tomu je v panenské přírodě, kde neprobíhá těžba . Budeme-Ii se zde snažit najít xylofágy v prvních stadi ích su kcese, na­ jdeme je rozseté po celé ploše v nízkých hus­ totách a v podstatě nám dá hledání více práce než v kulturní krajině. To platí pro první stup­ ně sukcese, zatímco v pozdějších stupních sukcese je zde naopak xyl ofágní hmyz. Omezení likvidace "přestárlých" porostů je je­ den ze základních předpokladů rozvoje xylo.:: fágů. Prodloužení obmýtí by samozřejmě pod­ pořilo vývoj xylofágního hmyzu více než změna hospodaření. Proto se mnoho vzác­ ných , chráněných druhů hmyzu uchýlilo do stromů v zámeckých parcích, na hrázích ryb­ níků a na podobná stanoviště, jak se již zmi­ ňují autoři citovaného článku. Začneme-Ii li­ kvidovat i tyto biotopy, kde ještě vzácné dru­ hy přežívají, pak je vyhubíme. Z tohoto hle­ diska je přímo nebezpečná tzv. "obnova kraji­ ny", která se začíná provádět na Třeboňsku a na rybničních hrázích v okolí Hluboké nad Vltavou. V rámci boje s grafiózou dubů mají být duby poškozené tracheomykózou vykáce­ ny a nahrazeny novou výsadbou. To by byly podstatné zásahy do populací xylofágního hmyzu , z nichž si připomeňme z vláště chráně­ né druhy: roháčka Ceruchus chrysomeLinus, ohroženého kovaříka Elater ferruginells, páchníka hnědého Osmoderma eremita, tesa­ říka obrovského Cerambyx cerdo, zdobenců Gnorimus variabiLis a G./lobilis a kovaříka Laco/l qllerceus. Hrozí také nebezpečí snížení populace ohroženého druhu roháče obecného (Lucanus cervus), jediného naleziště v jižních Č echách. V jižních Čechách jediný je i nález kriticky ohroženého tesaříka broskvoňového (Purpuricenus kaehLeri) právě z Ohrady u Hluboké nad Vl tavou. Tento druh je svým vývojem vázán na duby a ovocné stromy. Pře­ devším by tento způsob boje s grafiózou mohl ohrozit třeboňské naleziště kriticky ohrožené­ ho druhu krasce Eurythyrea quercus, jediné populace v Čechách . Stejně významně jako prodloužení doby ob­ mýtí by se na zlepšení podmínek přežití xylo­ fágního hmyzu podílela i změna porostní skladby. Kdybychom místo smrkových mono­ kultur měli porostní skladbu , blízkou přiroze­ né, byly by pro vývoj a přežívání xylofágního hmyzu zabezpečeny dobré podmínky. Samo­ zřejmě záleží na znalosti bionomie každého konkrétního cílového druhu xylofága. Tu mnohdy dobře neznáme, nebo víme jen to, že se vyvíjí na určitém druhu dřeviny. Proto, jak se uvádí v 2. čísle 10. ročníku tohoto časopisu v článku kolegů M. Konvičky a A. Bezděka, je třeba, aby se ohrožené druhy staly cílem ekologických studií, a orgány ochrany přírody by měly co nejtěsněji spolupracovat s entomo­ logy, včetně amatérů.

V diskusní rubrice Veroniky Č. 3/96 mohl čte­ nář sledovat polemiku ochránce přírody z Ha­ vířova pana Jana Smoly ml. se zástupcem Lesního závodu Židlochovice ing. Karlem Ká­ ňou ohledně hospodaření v lužních lesích ne­ daleko Hodonína - přesněji v okolí ornitolo­ gické rezervace "Skařiny" . Přístup ochránců přírody z Havířova k jiho­ moravským luhům pro ně vzdáleným je v ně­ čem podnětný : Totiž je možnost přirozeným lužním lesům pomoci (existují ještě dobrovol­ ní tj. nezištní ochránci přírody?). Protože se na konkrétním případě poučili, že teorie a pra­ xe se někdy rozchází, mohli by praxi napomo­ ci sběrem žaludů. Ačkoli nyní (opuštěni stá­ tem) lesáci hledají cestu ke zlevnění nákladů na obnovu lesů podporou přirozeného zmlaze­ ní, ne všude se jim to daří. V lužním lese se z hlavních dřevin, byť jen částečně, zmlazuje pouze jasan. Duby je nutno sázet nebo sít uměle. Patrně proto, že i při bohaté úrodě ža­ ludů většina z nich následkem mimořádné bi­ ologické aktivity lužní půdy a zpravidla velmi mírného průběhu zimy do jara shnije. Na lesní správě v Tvrdonicích by určitě uvítali nabídku pomoci při jejich sběru. Nakonec by pro bu­ doucnost ani nemusel být ztracen dnes zatra­ covaný porost 905 CIO, protože teoreticky je zde ještě možno provést síji žaludů (třeba pod patronátem ochránců přírody z Havířova) pod řídké rozestupy topolových sazenic. Tato pra­ xe je běžná v krajině lužních lesů - v Maďar­ sku. Takto se maximálně využije produkční potenciállužní půdy, aniž by se zasahovalo do podstaty tvrdého luhu, zvláště je-li porost do­ plňován při rozeným náletem jasanů, jilmů a dalších příměsí dřevin . Do dvaceti let od za­ ložení porostu se topoly se ziskem vytěží, ta~­ že původní tvrdý luh zůstává zachován. Topolová mánie padesátých a šedesátých let skončila vystřízlivěním a kocovinou stejně ja­ ko totalitn í praktiky v lesnictví. Zakládání to­ polových plantáží na úkor lužního lesa již opravdu nehrozí. Lesní hospodářství dnes sku­ tečně nepreferuje rychle rostoucí (ale také čas­ to a rychle hnijící) topoly s technicky nekva­ litním měkkým dřevem, v řídkém sponu vě­ tevnaté a sukaté, spíše ho okouzluje severoa­ merický ořešák černý s dřevem tvrdým a těž­ kým, esteticky výrazně zbarveným jádrem, který se kvalitou vyrovná vzácným tropickým dřevům. U nás mu může konkurovat snad je­ dině třešeň ptačí (a ohrožené jilmy kromě luž­ ního vazu). Lesní hospodář v něm neztrácí ani výhodu rychlého růstu, protože jeho přírůst vrcholí již v dvaceti pěti letech života. Ameri­ kanizace jihomoravských lužních lesů by hro­ zila zejména v období vážných potíží s obsta­ ráváním dubových sazenic. Ostatně - jeden přistěhovalec ze severní Ameriky již tvrdonic­ ký luh okupuje: Je jím bylina poměrně statné­ ho vzrůstu - hvězdnice kopinatá (Aster lance­ olatus) ...

Zdeněk Kletečka

Ing. Jiří Wenzl, Kyjov

DISKUSE

53

Zajímavosti z moravské přírody Klíněnka jírovcová ­ nečekaná metla našich

kaštanových alejí ? Známý rakouský znalec minujících motýlů Deschka a jeho přítel Dimic popsali v roce 1986 z jírovcových alejí kolem Ochridského jezera v Makedonii zjevně neznámý druh drobného minujícího motýlka z čeledi klí­ něnkovitých (Lithocolletidae) pod vědeckým jménem Cameraria ohridella Deschka & Di­ mic#, 1986 . Záhy po tomto objevu se tento celkem nenápadný molíček začal eruptivně šířit na sever, takže se postupně objevoval ta­ ké v Maďarsku, v roce 1989 je jeho výskyt zaznamenán již v Rakousku. První nálezy klíněnky jírovcové z jižní Moravy spadají do října 1993, ale již v létech 1994, 1995 až do­ sud pokračuje její šíření do rozsáhlých oblas­ tí nížinné Moravy a do údolí moravských úvalů . Postižené stromy mají listy poseté podkopěnkami, předčasně rezaví a opadají. Samičky totiž kladou vajíčka na povrch listů, housenky se vžírají do palisádového paren­ chymu a vytvářejí tak měchýřkovitou podko­ penku, ktetou ani po dosažení dospělosti ne­ opouštějí a kuklí se uvnitř v drobném zámot­ ku. Čeleď klíněnek je u nás zastoupena vesměs druhy rodu Phyllonorycter Hubner, 1822, které minují na bohatém rejstříku živných rostlin od bylin (např. čilimníku, kručinek, jetelovin) až po stromy (např. duby, jilmy, olše, vrby) atd. Klíněnky přezimují většinou jako kukly, vzácněji jako dospělé housenky v podkopěnkách na spadaném listí, a zakuklí se pak po zimní diapauze na jaře. Klíněnky patří většinou k polyvolitním druhům, takže během vegetace se obvykle vylíhne několik generací. Zatímco jarní generace motýlků bývá prořídlá po zvýšené úmrtnosti během zimy a v důsledku parazitace cizopasného hmyzu (zejména miniaturními stehnatkami a lumčíky atd.), letní a zejména pozdně letní generace mohou dosahovat značných hustot. Zvláště na jabloních se mohou klíněnky z okruhu PhyllonOlycter blandcardellus (Fabricius, 1781) významně podílet na re­ dukci asimilační plochy listů a v důsledku to­ ho pak na předčasném opadu, přičemž listy nabývají, zejména v místech měchýřkovitých podkopěnek, narezavělé až postupně černají­ cí barvy. Pečlivé studie však prokázaly, že ani toto poměrně intenzivní napadení jablo­ ňového listí, patrně také pro jeho pozdní vý­ skyt, stromům významně neškodí. lako nejú­ činnější způsob hubení se v tomto případě ukázalo shrabování spadaného listí v pod~ zimní zahradě a -jeho spalování. Jde tedy o opatření spadající do běžného úklidu pod­ zimní zahrady či sadu: Případ klíněnky jírovcové ovšem u nás není zdaleka ojedinělý. Koncem třicátých a počát­ kem čtyřicátých let se u nás takto masově ob­ jevila klíněnka platanová (Phyllonorycter

54

Jírovce napadené klíněnkou nevypadají tak svěže jako na snímku Lubomíra Zelinky. Listy mají poseté podkopěnkami, předčasllě rezaví a opadávají

platani - Staudinger, 1870) . Vzpomínám si, jak se na mohutných platanech např. kolem brněnského "červeného kostela" pokryly je­ jich listy nápadnými "zpuchýřujícími" pod­ kopěnkami, takže počátkem podzimu na nich po opadu na zem zdánlivě nebylo místečka neosazeného podkopěnkou tohoto kovově lesknavého motýlka. Početnost těchto "min" na brněnských platanech (ale prakticky všu­ de, kde u nás ty to nádherné stromy rostou) silně kolísala. Dnes je tento motýlek trvalou součástí naší fauny, ale na platanech už jen zřídka nacházíme početné miny. Popisem klíněnky jírovcové i tím, že známe způsob jejího života i jeho účinky na celé aleje jírovců však nekončí některé otazníky kolem tohoto tak říkajíc exotického hmyzu. Rod Cameraria je totiž hol arktický se znač­ ným počtem druhU v severní Americe a ve východní Asii. Za zamyšlení stojí také fakt, že v Makedonii, odkud byl tento druh po­ psán, byl rovněž objeven na stromech dru­ hotně rostoucích v alejích . Na druhé straně vedlo pečlivé srovnávání materiálu ke zjiště­ ní, že v USA sice žije příbuzný, nikoliv však totožný druh . Nejenom naše, nýbrž i (stře­ do)evropská fauna tak byla obohacena záro­ veň o nový rod hmyzu. Výbušný výskyt klí­ něnky jírovcové spadá do období, kdy se k nám z evropského jihovýchodu rozšířilo několik dalších teplomilných druhů hmyzu formou invazí. Velmi nápadnou byla zej mé­

ZAJlrylAVOSTI Z MORAVSKÉ PŘíRODY _

_

na imigrace ž luťáska CoUas erate (Esper, 1805) počátkem devadesátých let, o níž jsme také psali v našem časopisu. Podobně inten­ zivně jako jírovce, napadla u nás túje mulov­ ka tújová (Blastotere thujella Packard, 1871) původem ze severovýchodu USA, která byla zavlečena do Evropy v polovině sedmdesá­ tých let. V širší jihomoravské oblasti se tento škůdce tújí objevi l eruptivně v roce 1989 a v dalších létech. Projevil se jejich nápad­ ným chřadnutím spojeným s rozsáhlým odu­ míráním celých větví , z nichž hromadně opa­ dávalo zrezavělé jehličí. A konečně nelze ne­ vzpomenout kalamitního napadení broskvo­ ňových plantáží zvláště na jižní Moravě ame­ rickým obalečem Cydia I/lo/esta (BL/sck, 1916), který se u nás nepozorovaně šířil nc­ jméně od počátku padesátých let. Podobné invaze především z evropského jihovýchodu známe také u některých much, např. u bzu­ čivky Chrysomia a/biceps (Wiedemann, 1818), nebo u masařky Liopygia crassipa/pis (Macquart, 1839), o nichž jsme rovněž infor­ movali naše čtenářc. Jako u všech dosud známých případů kala­ mitního, tj. hromadného výskytu ojedinělých druhů kIíněnek (z nichž dva případy tu byly naznačeny), snáší napadené jírovce poškoze­ ní tímto minujícím hmyzem bez zjevných škod. Proto je více než pošetilá představa, jež občas zaznívá i z naší veřejnosti, že by se tento hmyz měl chemicky hubit. To by zna­ menalo neblahý hromadný postřik jírovco­ vých alejí apod. Praktické zkušenosti spíše ukazují, že by se spadané napadané listí mohlo v místech silného napadení jírovců po shrabání spalovat. V této souvislosti stojí za to upozornit, jak zbytečně byly vyhazovány značné částky za chemické hubení přástev­ níčka amerického (Hyphantria cunea Drury, 1773), jehož holožír postihl zejména jih Slo­ venska v padesátých letech. Při mimořádné trofické nenáročnosti (polyfágii) tohoto kla­ sického gradačního škůdce působily holoží­ rem zničené aleje i sady a celé větrolamy na­ prosto depresivním dojmem. Nakonec se ukázalo, že v jeho novém prostředí se na to­ hoto přástevníka postupně adaptovala celá řada našich "domácích" cizopasníků i dalších činitelů tzv. biologického odporu prostředí (mezi něž řadíme i hmyzí virózy, bakteriózy a mykózy) s tím výsledkem, že tento motýl se stal zřejmě trvalou součástí naší fauny, v níž našel od povídající niku, a pomístně do­ konce občas graduje. ale jeho chemické tlu ­ mení by se nevyplatilo. A navíc - jak tomu v podobných případech bývá - dochází při ­ tom k vybíjení, vlastně vytrávení dalšího, převážně užitečného hmyzu, z jehož mnohé druhy si s "přivandrovalcem" samy poradí. Po zkušenostech s klíněnkou platanovou. molovkou tújovou, abychom jmenovali pří­ klady z posledních let, jistě nepochybíme v předpokladu, že také klíněnka jírovcová se za kratší či delší dobu "vklíní" do naší fauny , aniž to způsobí hospodářské škody. Je vhod­ né v této souvislosti poukázat na nezvratný fakt, že vlastně všechny druhy živočichů , ale také rostlin, se z míst svého vzniku (geneze) nutně šířily dál, než zaujaly ono rozšíření . kterému učeně říkáme "přirozený areál". Dalibor Povolný

_ __ _ _ __ _ _ __ _ _ ~'(!9Il'\]Dll1lfi
Současný stav vegetace chráněných území

na

Kuřimsku

V severozápadním okolí Brna, v regionu Ku­

jehož květenu řadu let soustavně sle­

duji, bylo vyhlášeno ve smyslu zákona

č.II4/92 Sb. 8 chráněných území v různých

kategoriích.

Chci upozorniti na nejpodstatnější změny ve

vývoji zdejší flóry, které zde v posledním ob­

dobí nastaly.

Přírodní památka (PP) "Lesní horka" se

rozkládá jižně od Čebína. Tvoří ji lesostepní

vegetace s teplomilnou květenou. Hlavními

chráněnými druhy zde jsou koniklec velko­

květý a astra chlumní, které se udržují v ne­

ztenčených populacích. Na lokalitě došlo

k vymizení hořečku brvitého a violky skalní.

V travinném porostu pak je oslabena popula­

ce chrpy chlumní. Vegetace se zde udržuje

v rovnováze a nedochází k výraznému sukce­

snímu procesu ani k ohrožení nežádoucími

řimsko,

dřevinami.

PP "Pecka" II Malhostovic tvoří skalnatá a travnatá step s řadou teplomilných druhů. Zdejší silná populace koniklece velkokvěté­ ho se udržuje na stabilní úrovni. Nedošlo zde k šíření nežádoucích druhů a ani jsem neza­ znamenal vymizení některého vzácného dru­ hu. V roce 1995 jsem naopak po řadě let s potěšením zjistil podstatné posílení popula­ ce chlupáčku hadincovitého (Pilosella echio­ ides) v počtu okolo 100 jedinců. Tento druh zde má nejsevernější hranici rozšíření na Moravě. Zaznamenán byl i větší počet u dru­ hů lomikámenu trojprstého a huseníku ouš­ katého. Z dlouhodobého sledování zdejší ve­ getace lze usuzovat, že její současný stav ne­ dozná v budoucnosti negativních změn. PP "Dr ásovský k opeček" nacházející se již­ ně od Pecky disponuje obdobnou, ale na dru­ hy chudší květenou. Pro lokalitu charakteris­ tické druhy - koniklec velkokvětý a tařinka horská - se zde udržují v neztenčených popu­ lacích. Vymizel tu ovšem lomikámen troj ­ prstý. K podstatnému rozší ření populace nao­ pak došlo u teplomilného rozrazil u rozprost­ řeného a mochny písečné. PP " Zlobice" je subxerofilní doubrava roz­ kládající se severně od Kuřimi. Původ ní tep­ lomilná flóra doubravy zde značně ustoupila stínomilným druhům v důsledku změn ekolo­ gických poměrů lesa. V relativně neztenče­ ných populacích se udržují druhy z čeledi v stavačo vitý c h (s třevíčník pantoflíček, okro­ ti ce bílá, vemeník bílý a zelený, bradáček vej či tý a vs tavač nachový). V doubravě vy­ mizely v poslední době c hrán ě né druhy - hla­ dýš pruský a s t ař i nec celoli stý. Z v ýzna m n ěj­ ších dru h ů pak j estřábní k oko li čn atý a kri ti c­ ky je ohrožen pryšec hranatý. V důsledku za­ stín ěn í ovšem také dochází k výraznému ústupu mnoha d ruhů, j ako jsou n ap řík l ad ­ s t arček hajní, škarda ukousnutá, plícník úz­

~'U51Y(jIXl1lflcr.2l

kolistý, bělo zářka v ětevnatá, hvozdík pyšný či lilie zlatohlávek a řada dalších přežívá ve sterilním stavu. Teplomilná květena se udr­ žuje jen na výslunných lesních lemech, ale i zde je potlačována dynamickým růstem křov i nného pláště. Tak zde živoří dva prý ty posledního lýkovce vonného a několik jedin­ ců plícníku úzkolistého. Dynamický růst lu­ piny zahubil na jižním okraji rostoucí silnou populaci vzácného hrachoru trávolistého. Po­ těšitelným jevem je naopak větší rozší ření ohrožených dru hů - dvojštítku měnlivého a stařince celolistého na n ejzápadn ějš í výspě lesa. Vzhledem k neujas n ěn ým a problema­ tickým přístupům h ospodaření v lese však zde lze do budoucna poč ítat spíše ještě se zhoršením stavu zdej ší květen y . Přírod ní r ezervace "O bů rky- Třeš těnec" nalezneme severo z áp adně od Kuři m i. Je to známá lokalita vzácných druhů z če ledi vsta­ vilčovitýc h , ležící v prů h onu za války budo­ vané tzv. německé dálnice. V poslední době zde však bohužel dochází k dynamickému sukcesnímu procesu, při ně m ž se masově rozšiřuje zejména t řtina křov i štn í a pcháč še­ dý. Souča sně zde zaznamenáváme sil ný nálet dřevin (topol bílý, osika, borovice) z přile h ­ lých sv ahů, což zn ačně ohrožuje vzácné dru­ hy z č el edi v stav ačovitých. Na základě dlou­ holetého soustavného sledování jejich popu­ lací tak lze konstatovat, že jejich výskyt v jednotlivých letech zn ač n ě kolísá. Je však příznačné, že v posledních dvou letech se snížil počet jed inc ů u prstnatce pleťového na

Pryšec mllohobarevllÝ, kdysi hojllÝ v přírodl/í památce Březilla u Lelekovic, dl/es v této doubravě vyhYllul. Foto Petr· Macháček

40-50 ks z dřívějších 80-100 jedinců, ve­ meník dvoulistý se zde vyskytuje pouze v 1-2 ks, bradáček vejčitý v 5-6 ks a kruš­ tík ši roli stý pak je v důsledku šíření třti ny na vyhynutí a přežívá v 5 jedincích. Nejvzácněj­ ší z orchidejí pětiprstka hustokvětá je stále více vy těsňována intenzivně se šířící třtinou křovištní, kostřavou žlábkatou, pcháčem še­ dým a náletem dřevin. Tyto druhy vytváří nejen neprostupný drn, ale odebírají i znač­ nou část vláhy, která je jedním z limitujících faktorů ve vývojové fázi vstavačovitých dru­ hů . Populace pětiprs tky kolísá mezi 200­ 300 jedinci s tendencí spíše úbytku. Na loka­ litě nebyl v posledních dvou letech již zazna­ menán výskyt hořečku brvitého a zeměžl uče spanilé. Kriticky jsou ohroženy hrachor srst­ natý, světlí k lék ařs ký a vzácná sítina Gerar­ dova. Přesto , že se v posledních letech prová­ dělo od straňován í nežádoucích dřevin a čás­ tečně kosení porostu, nepodařilo se sukcesní proces zmírni t. PP "Siberna" j e teplomilná doubrava nachá­ zející se na severozápad od České. Je charak­ teristická výskytem teplo milných a vstavačo­ vitých druhů . Její vegetace je relat ivně stabi­ lizovaná. Neg ativně se projevuje v podrostu do minující lipnice hajní, která zapříči n ila vy­ hynu tí kriti cky ohroženého stařince celolisté­

ZAJÍMAVOSTI Z MORAVSKÉ PŘíRODY

55

ho. Kriticky je ohrožen pryšec hranatý. V části lesa, kde rostou vstavačovité druhy, se nežádoucím směrem zahušťuje křovi nný podrost a dochází k úbytku vzácných druhů. Tak se populace koráli ce trojklanné sníži la na 10-15 jedinců, bradáčku vejčitého na 5 ks, kriticky je ohrožena okrotice dlouho­ listá. Hustý křovinný plášť zapříčinil zánik koniklece velkokvětého, čerriohlávku vel­ kokvětého a violky chlumní, značně je osla­ bena populace astry chlumní. Potěšite l ným jevem je nárůst populace vzácného omanu srstnatého. V poslední době se prováděly v lese probírky a město Kuřim, které je vlast­ níkem lesa, by mělo v této činnosti pokračo­ vat. . pp "Březina" u Lelekovic je subxerofiln í doubrava s řadou vzácných teplomilných a vstavačovitých rostlinných druhů . Homo­ genní porost lipnice hajní na jejích západ­ ních, jižních a východních svazích a také zde v pěti pruzích vysázená borovice jsou však příčinou postupného zániku řady pů vod ní ch teplomilných druhů, dříve charakteristických pro tuto lokalitu. Nejvíce se to projevi lo u v minulosti zde hojně rostoucího prstnatce bezového, jehož populace klesla v posled­ ních několika letech až na 20-30 jed i nců. Proto bylo v roce 1995 velmi překvap ivé a potěšitelné zjištění okolo 100 rostlin to hoto druhu. V dou bravě ale vyhy nul staři nec celo­ listý, pryšec mnohobarevný a značný úbytek se projevuje i u dalších druhů - plicníku m ěk­ kého, tomkovice jižn í, plaménku přímého , ch l upáčku okoličnatého, ale také u prvosen­ ky šedavé. Z teplomilné a vzácné flóry ros­ toucí na jižních a západních okrajích lesa je kriticky ohrožen len žlutý a zcela vymizel len úzkolistý. Pozitivní je značné rozšíření kako­ stu krvavého a astry chlumní na západním okraji lesa. Další vývoj zdej ší květen y bude odvislý od způsobu hospodaření v lese, který je v držení soukromých vlastn íků, takže ná­ vrat k původnímu pařezinovému h ospodaření je nepravděpodobný. Přírod ní rezer va ce "Babí lom" u Lelekovic zaujímá hřebenové partie spodnodevonských slepenců se společens t vy dřevin blízkých při­ rozeným formacím. Květena vykazuje někte­ ré horské elementy a celkový stav vegetace je stabilizovaný, bez znatelných známek ne­ gativních změn. Ze zjištěných poznatků soustavného sledová­ ní vývoje vegetace uvedených chráněných území vyplývají následující závěry: Největ­ ším ohrožením travnatých porostů (Obůrky­ Tfeštěnec) je dynamický sukcesní proces, v němž nežádoucí druhy (třtina křovištn í, ko­ střava žlábkatá, pcháč šedý, metlice trsnatá a nálet dřevin) vytváří homogenní neprostup­ nou vrstvu a s hromadící se stařinou zcela potlačují vzácné druhy rostlin. Mimoto tyto druhy svým hustým a rozvětveným kořáním odčerpávají z půdy značné množství vody, která je jedním z limitujících faktorů existen­ ce vstavačovitých a j iných mokřadn ích dru­ hů. Jeví se zde znatelná změn a celého eko­ systému a biotopu. I přes snahu ochrán ců pří­ rody odstraňovat a asanovat nežádoucí dřevi­ ny a částečný pokos plochy se nedaří zastavit dynamické šíření nežádoucích dru hů. Teplomilné doubravy byly původně obhos-

56

Kronika

16. 8. Asi 700 německých ekologických aktivistů částečně zablokovalo hran i ční přechod v Železné Rudě, kde protestovali proti znečištěnému ovzduší a hluku v Bavorské Železné Rudě na německé stra­ ně hranic.

19. 8. M inisters tvo ži votního prostředí míní, že pří padná těžba zlata u Kašperských Hor na Sumavě a v Mokrsku ve střed ních Čechách by pro stát a ob­ ce nebyla ekonomicky výhodná.

Koniklec

velkokvětý

j e charakteristický pro a Drá­

přírodní památky Pecka u Malhostovic sovský kopeček. Foto J osef Ptáček

21. 8. V jihomoravské metropoli se už zhruba rok sbírají v lékárnách star é léky a v mnoha hodinář­ stvích knoflíkové baterie. Lidé v některých čtvr­ tich maj í také možnost odložit staré autobaterie či vývojky do sběrn ých vozú, které pravidelně projíž­ děj í ulicemi. Rožmitál pod

Třemešínem

a patnáct dalších obcí ve se zatím úspěš n ě brání průzku­ mu ložiska zlata na jejich pozemcích. Podle roz­ hodnutí vrchního soudu v Praze, na nějž se obce obrátily, totiž nemůže firma začít s geologickými pracemi. Je to poprvé, co nějaký soud v zemi poza­ stavil uplatněn í licence na průzku m zlatého ložiska. středn ích Čechách

p odařovány j ako pařeziny a každoroční sys­ tematické probírky zaj išťovaly dostatek svět­ la nezbytného pro exi stenci teplomilných d ruhů a jejich vel kou diverzitu. Současné les­ ní ho spo dářs ké plány ani vlastníci lesa s tím­ to způsobem nep o čít ají. Z tohoto pohledu se jeví ales p oň udržen í so u č a sné ho stavu vege­ tace PP Zlobice, Šiberna a B řezi na problema­ tické. Lze reál ně počítat s postupným záni­ kem vzácných a ohrožených d ruh ů . Praktické a účinné uskutečňo v ání ochrany je a bude z mnoha důvodů obtížné. Zajistit dostatek fi­ nančních p ro středků a pracovní síly pro nej ­ nutněj ší záchranné akce a prosadit u vl astní­ ků lokalit dodržování ochranného režimu ne­ bude jistě snadné. Každé ze jmenovaných území má své speci ­ fické podmínky a pro každé je nutné stanovit pri ority ochrany. Za p otřebné považuji usta­ novit pro každé území "kurátora". Ten by na zákl adě soustavného a kvalifi kovaného posu­ zování vegetace navrho val účelná opatřen í. Přís l ušné orgány oc hrany přírody spolu se zainteresovanými místními samo právami by pak v rámci svých kompetencí uváděly tato opatře n í do praxe. V s o učasnos ti vidím jako prvořadé zaměřit pozornost na kriticky ohro­ žené druhy. Je reál né uskutečnit jejich intro­ dukc i na vhodná místa téže lokality, kde by mohly přežít a dále se ro zšíři t. Tuto akci jsem s ú spěchem provedl u 2 kriti cky ohrože­ ných druhů (oman srstnatý a astra chl umní) na PP B řezina. Pokud bude v dosavadních c h ráněn ých úze­ mích zacho ván status quo a nebudou uvádě­ na v život účelná opatření, je reálné nebezpe­ čí, že vegetace a celý ekosystém bude vy.dán na pospas samovolnému vývoji, který ostatně již po řad u let probíhá na mn.oha místech a stává se nezvratný m. Ing. Jiří SauI

27.8. Národní park Podyjí má nej hustší síť znače­ ných turi stických stezek ze tří českých národních parkú. Cyklistické trasy měří osmdesát pět kilomet­ rů a trasy pro pěší okolo sedmdesáti kilometrů . 28. 8. Více než šedesát odborn íků, zabývajících se ochranou a výzkumem netopýrů přijelo do Morav­ ského krasu, aby se zúčas t nilo semináře nazvaného Význam a ochrana netopýrů v chráněných úze· m ích.

Stromy v sadech na Moravském náměstí by mohly uschnout, pokud se brněnští radní rozhodnou pod tímto parkem zbudovat plánované podzem ní vel· kokapacitní garáže. Ministerstvo hospodářs t ví schvál ilo Moravským naftovým dolům Hodonín průzku m v Chřib ech na Kroměřížsku. Pomocí výbuchú trhavin v pě t i stech vrtech chtějí Naftové doly zjist it, zda se v oblasti nachází ropa, kterou by mohl y tčži t. Průzkum se dotkne tuctu obcí v Chřibských vrších, které však měly k průzkumu výhrady. 29. 8. Průměrná roční teplota v republice by kvů li globálnímu oteplování Země měla od roku 2030 stoupnout až o dva stupně. Jak vyplývá z Územní studie změny klimatu České republiky', bude kvůli tomu patrně v řekách méně vody, budou ohro­ ženy smrkové lesy a změny pocítí i zemědělci. 2. 9. Od srpna je podle zákona zakázáno používat skládky odpadů, které by mohly poškodit okolní přírodu. Ministerstvo životního prostředí míní, že počet takzvaných zabezpečených skládek, kam se smí odpady vyvážet i nadále, je dostatečný . Česká inspekce životního prostředí se však obává, že v ně· kterých regionech skládky nebudou stačit. 3. 9. Ekologická organizace Děti Zem ě požaduje zastavit projednávání trasy dálnice D 8.

ZAJÍMAVOSTI Z MORAVSKÉ PŘíRODY _ _ __ __ _ _ _ _ _ _ __ _

~~S!l'(]oo1JfIcB~J

Nová zinkovna, která měla vzniknout nedaleko Rajhradu u Brna, se s největší pravděpodobností nebude stavět. Lidé, kteří s tímto záměrem soukro­ mé finny nesouhlasili, po dvou letech protestů , stíž­ ností a petic, nyní s pomocí radních prosadili opat­ ření, které znamená zákaz stavby.

25. 9. O vzduš{ v Krkonoších, které bylo v minu· lých desetiletích silně znečištěno zplodinami z te· pelných elektráren, se postupně zbavuje síry. Z Českého hydrometeorologického ústavu tvrdí, že v průběhu posledních deseti let se koncentrace oxi· du siři č i tého snížily trojnásobně .

Kroměřížští radní chtějí vy tápět několik sto­ vek bytů ve svém městě bioplynem, který vzniká na skládce př i zahnívání domov ních odpadků . Ještě letos proto hodlají začít na pří městské skládce se stavbou čerpací stani ce, z níž bude plyn proudit na

5. 9. Elektrárenský gigant ČEZ poprvé oznámil, že první blok jaderné elektrárny v j ihočes kém Teme­ líně, jejíž stavba byla zahájena před deseti lety, bu­ de spuštěn nejdříve na přelomu let 1998 a 1999.

1. 10. Obyvatelé Dukovan protestují proti možnos­

experti, kteří kontrolovali bez­ d u kovanské elektrárny, přišli na čtyři' problémy, jež by mohly ovlivnit bezpečnost jaderné elektrárny v zemi. 15. 10. České energetické závody chtějí velektrár­ ně v Tušimicích uvést opět do provozu blok, který byl už v minulosti odstaven a který není odsířen. Tušimické elektrárně povolila opětovné spuštění bloku Česká inspekce životního prostředí.

Vzdělávací a informační středisko otevřeli ve Veselí nad Moravou ekologové tamního sdruže­ ní ČSOP Bílé Karpaty, kterí spolu se Správou Chrá­ něné krajinné oblasti budou mít v budově sídlo.

7. 9.

Přestože

voda v

třetí

novomlýnské nádrži není podle hygieniků vhodná ke koupání, má podle zá­ měru Okresního úřadu v Břeclavi vyrůst na břehu jezera rekreační zóna pro dvacet tisíc lidí ročně. Podle architekta, který zpracovával urbanistickou studi i okolí nádrže však je riziko, že rekreace tam nebude mít podmínky až sedm let. 10. 9. Ministerstvo životního prostřed í uvažuje, že navrhne vládě, aby byl v budoucnu vytvořen speciální fond na odstraňování škod po záplavách. Ministerstvo počítá s tím, že by ve fondu byla zhru­ ba miliarda korun. Pokud by se peníze nevyčerpaly na likvidaci škoG po povodních, použily by se na různá preventivní opatření, napřík l ad na ú pravu vodních toků. Státní fond životního pros třed í nebude moci při ­ spět na tolik ekologických projektů , jak původně plánoval. Důvodem jsou podle min istra životního prostředí očekávané ztráty fondu po uložení části peněz u krachuj ících bank.

ti zvětšení nynějšího meziskladu pro vyhořelé jader­ né palivo. Zvětšení meziskladu v Dukovanech a vy­ budování dalšího v Temelí ně doporučuje studie mi­ nisterstva průmyslu. Starosta Temelína na rozdíl od svého dukovanského kolegy už dříve potvrdil, že proti uskladnění jaderného odpadu blízko obce nic nemá. 2. 10. Některá města v západočeském pohraničí se už delší dobu potýkají s tím, že do nich lidé z Ně­ mecka vyvážejí domovní odpad. Přestože zákon dovoz odpadu zakazuje, neexistuje v praxi žádná možnost, jak v dohledné d obě přísun německých odpadků do pohranič í zastavit. 4. 10. Nejpozděj i do roku 20 lOby měl a Česká re­ publika vypouštět do ovzduší o dvaasedmdesát pro­ cent méně sloučenin síry ve srovnání s množstvím, které se do atmosféry dostalo v roce 1980.

5. 10. Odsí ření opatovické elektr á rny , které má zlepšit ovzduší , při nese zřejmě zkázu řadě ohr ože­ ných živočichů. Jde zejména o obojživelníky, k teří žijí na dřítečském elektrárenském popílkovišti. Vzácnou lokal itu totiž po spu štění od s iřovacího zá­ vodu elektráma zatravní a přestane na ni plavit po­ pílek, takže mokři ny vyschnou.

8. 10. Zástupci vesnic z okolí Skalky v okrese Zďár nad Sázavou touží po tom, co je pro mnohé starosty z jiných obcí zcela nepředstavitelné: chtějí, aby se zde sk ladovalo vyhořelé jaderné palivo z atomo­ vých elektráren.

9. 10.

kroměřížské sídliště.

12. 10.

Zahraniční

pečnos t

Brněnské regionální sdruženi ČSOP navrhlo vyzna­ čení,

úpravu a využití vyhlídkových

bodů

v

Brně.

Brněnský ČSOP považuje za důležité, aby všechny

významné vyhlídkové body v Brně a okolí byly vy­ užity k propagaci města, jeho krás a zajímavostí. 17. 10. V republice je

několik

vhodných lokalit, kde

ČEZ může dočasně skladovat vy h ořel é jaderné

palivo z jaderných elektráren v Dukovanech a Te­ melíně, jako nejvýhodněj š í se však jeví místo zvané Skalka u Zďáru nad Sázavou.

Dne 26. září byla vemisáží výstavy Kraji1la ja­ ko Zllamení doby, jež byla sestavella z kraji1lář­ ských fotografií předllích spoll/pracovlllKů Ve­ roniky a výtvamých děl I/m ělců spoll/pracl/jí­ cích s Veronikol/, zahájella šiÍllra akcí, ~ěno­ vaných desátéml/ výročí založení časopisl/. Vemisáž zahájil jeden ze zakladatelů Veroniky a člen její redakč1l í rady - i1lg. Jan Lacina, CSc. Foto Petr Michl

12.9. Kvalita pitné vody pro Brno může být ohro­ žena. U vodního zdroje Březová na Svitavsku, od­ kud nyní město odebírá veškerou vodu, totiž v dub­ nu po deseti letech přestala platit pásma hygienic­ ké ochrany.

13. 9. Státní podnik Diamo začíná ve Stráži pod Ral­ skem v severních Čechách odstraňovat rozsáhlé ekologické škody, které způsobila chemická těžba uranu. Těžba, kterou podnik zahájil koncem šedesá­ tých let, byla podle rozhodnutí vlády ukončena na jaře .

14.9. Ekologickým projektem roku, který vybíra­ la brněnská Nadace Partnerství, byla vyhlášena re­ cyklace starých tele v izorů a dalších elektronic­ kých přístrojů . Unikátní program Kam s ním? vy­ tvořili pracovníci integrované střední školy v Uher­ ském Hradišti. 18. 9. Stupeň radiace uvnitř havarovaného čtvrté­ ho reaktoru Cernobylské jaderné elektrárny prudce vzrostl. Odborníci zkoumají, zda by nárůst mohl případně způsobit řetězovou reakci.

~'(j~n~DilUŮ®~ _ _ __ _ _ __ __ _ __ _ _ _ __

KRONIKA

57

18.10. Stovky obyvatel Rudic na Blanensku uvítají rozhodnutí ochránců přírody, kteří zamítli návrh na stavbu sportovní střelnice. Tu dosud přes odpor ostatních obyvatel obce prosazovali členové místní­ ho střeleckého klubu. 21. 10. Ekologické sdružení Vita v Ostravě chce dosáhnout toho, aby v panelových sídlištích v Os­ travě a dalších městech bylo víc zeleně než dosud. Jeho členové jednají s úřady, aby na zeleň daly pe­ níze. Radní Brušperku na Frýdecko-Místecku odmítli po­ volit dolům, aby pod městem těžily uhlí. Důl Pas­ kov nyní těží uhlí v podzemních slojích závodu Sta­ říč na hranici města a požádal radnici o povolení těžby pod městem. Těžařští odborníci však míní, že rozhodnuti radnice zřejmě doly nezastaví. V cementárně v Mokré u Brna se přes několil,ale­ tý odpor místnich obyvatel začnou spalovat oleje, které jsou zařazeny do kategorie nebezpečných od­ padů . Zkušební provoz potrvá do poloviny příštího roku, pak se rozhodne o dalším osudu řízení. 22. 10. Geologickému průzkumu a případné těžbě zemního plynu na svém území jsou rozhodnuti za­ bránit obyvatelé podkrkonošských obcí. Kladenská firma Eurogas totiž uvažuje o dobývání zemního plynu z tamního dosud nevyužitého uhelného ložis­ ka. Ministerstvo hospodářství již společnosti povo­ lilo geologický průzkum v katastru obcí. 24. 10. Pracovníkům ekologického domu Lipka a nevládního sdružení Rezekvítek se podařilo spo­ jit nauku o přírodě s moderní technikou. Jako jedni z mála v tuzemsku totiž začali dě l at počítačové vý­ ukové programy pro ekologickou výchovu dětí. 30. 10. Cementárna v Mokré u Brna se rozhodla zlepšit svůj obraz v očích obyvatel okolních obcí a školí své zaměstnance v umění odpovídat na dota­ zy. Vedení firmy při stoupilo k takovému opatření poté, co ekologové a sdružen í obyvatel dlouhodobě protestovali proti záměru cementárny na spalování nebezpečných kapalných odpadů, které nyní ce­ mentárna ověřuje.

Elektrárenská společnost ČEZ musí podle rozhod­ nutí Obvodního soudu pro Prahu I zaplatit tři sta tisíc korun ekologickému Hnutí Duha za nařčení, že tato organizace hrozí u m ístěním bomby v jader­ né elektrárně Temelín. Obyvatelé několika obcí na Blanensku, kteří pro­ testují pr oti připravova n é t ěžbě vápence za jejich humny, nyní mají spojence. Ochránci přírody se to­ tiž chystají udělat podnikatelů m č áru přes rozpočet změ nou hranic rezervace. 9. 11. K zvláštnostem okolí Brna patři četná prame­ niště měl kých podpovrchových vod, upravených velmi často jako studánky. Na v ýstavě Studánky Brna a okolí, kterou uspořádala v listopadu až pro­ sinci v Ditrichštejnském paláci brněnská pobočka ČSOP spolu s Moravským muzeem jich byla před­ stavena bezmála stovka. Z pracovala

systém nových lagun, mělčin a ost­ růvků , který by měl poskytnout ideálni podmínky pro život r yb, obojživeln íků a hnízděn í ptáků, tvoří ochránci přírody u Chomoutovského jezera nedaleko Olomouce. 1. 11.

2. 11. Až jeden milion dolaru pokuty a pětileté vě­ zení hrozí v budoucnu těm, kteří zabijí nebo polapí do zajetí n ěkterý z ohrožených druhů zvířat. Sta­ noví tak nový zákon, který předložila parlamentu kanadská vláda. 4. 11. Již několik let se lidé z občanského sdružení a starosta z městské části Brno-Bytrc snaží zabránit, aby plánovaná r ychlostní komunikace R 43 ved ­ la přes dvacetitisícové sídliště. Pod petici proti stavbě dálnice se podepsalo již více než dvacet ti­ síc lidí, ale ani s tát ní instituce, ani brněnský ma­ gistrát nechtějí na změnu trasy přistou pit. S. 11. Ozónová díra nad Antarktidou se blíží k dalšímu rekordu, jehož s největší pravděpodob­ ností dosáhne v nejbližších dnech. Oznárnila to Světová meteorologická organizace (WMO) . 8. 11. Dvacítku hnízd, v nichž byly mladé vlaštov­ ky ještě neschopné letu, shodili v létě pracovníci obchodního domu Centrum v Ivanč i cích. Okresní úřad udělil viníkům pokutu podle zákona na ochranu živočichů a jejich sídel z roku 1992.

58

Věra

Fojtová

Mokřad,

Budou pozemkové spolky? V Domě ochránců přírody se z iniciativy Adonisu Miku lov a Nad ace Partnerství pro životní prostřed í sešli dobrovolní i "státní" ochránci přírody , aby připrav i l i situaci pro vznik spo l ků pro péči o pozemky chráněné i nechráněné přírody . Účastníci konstatovali téměř je dn ohlasně , že možnosti státních orgá­ nů j sou z poli tických i fi nančních důvodů v oblasti ochrany pří rody a krajiny omezené. Je třeba hledat možnos ti i mi mo státní sektor. Je však zřejmé, že situace, zejména právní, se liší od si tuace v USA, ale i Británii a Nizoze­ mí, kde j iž takové spolky léta pracují a poží­ vaj í vysoké spo l eč enské prestiže. Proto nelze jejich zkušenosti přenášet bez výhrad k nám. Některé základní organizace ČSOP, ale i ji­ ných nevládn ích organizací, k tomuto cíli nic­ méně postupně sm ěřují. I v součas n é situaci vytvářejí podmínky pro vzn ik "lan dtrustů " . Jak vlastně takové sd ružení funguje: Je to spolek, který se snaží vlastnit pozemky, nebo alespoň uživatelská práva k ni m, a na těchto plochách, většinou cenných z hlediska ochra- .

K prv1lím vlaštovkám "báj1lých la1ldtrustll" u 1Iás patří bezesporu za ČSOP Kosenka z Valašských Klobouk, která vlastní 1Iěkolik hektarů luk v 1. zóně CHKO Bl1é Karpaty, kte­ ré příkladně obh ospodařuje. Foto archiv Ko­ se1lky

ny

přírody či

zachování rázu krajiny, pak blízkým přírodě bez ohledu na ekonomickou prospěšnost takové "hospodaří " způsobem

č inn osti.

Z fóra v Do m ě ochránců přírody vzešly po celodenní diskusi mnohé návrhy a doporuče­ ní : Je třeba ustavit pracovní skupinu pro land­ trusty - pozemkové spolky a péči o kraj inu, která se bude p ra videl ně scházet a zrod tako­ vých spol ků nebo jejich přerod ze stávajících organizací bude podporovat. Dále se účastníci dohodli , že prozkoumají možnost využití věc­ ných břeme n pro zachování rázu krajiny. Je také asi nutné lobovat v parlamentu za změnu přístupu MZe ke komplexním pozemkovým úpravám, tak, aby se pozemky cenné pro ráz krajiny č i ochranu přírody dos taly do rukou těch, kteří o ně ch tějí citlivě pečova t. Všichni také slíbili vyvinout úsilí pro zří zen í dotační­ ho titulu Trvalý komplexní mamagement ma­ loplošných zvláště ch rán ěných území, ze kte­ rého by mohly spolky částečn ě čerpat na svoj i veřejně prospěšnou činn o st. Organizace, jež se ch tějí stát oním, zatím báj ným, landtrustem, .se pokusí získávat dlouhodobá už ivatelská práva a v některých případec h us ilova t i o p řevod pozemků do svého vlast­ ni ctví. Pamětn íkům se může zdát, že se zde "objevu­ je Amerika". Ano, již za první republiky pů­ sobil v našich zemích Svaz pro ochranu př íro­ dy a domoviny Země moravskoslezské, který se choval jako landtrust a vlastnil četné po­ zemky, mimo jiné proslavenou Mohelenskou hadcovou step. Bohužel zde v tomto ohledu již není na co navázat, a tak jezdíme obdivo­ vat a objevovat Ameriku. Nakonec, pokud to povede k cíli - proč ne!

Mojmír Vlašín

KRONIKA _ _ __ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ __ __ _ ~'(jSI1'\1DIlIDe~

-

-

------

Střípky

z evropské ochrany přírody Plukovník Colonel a ochrana přírody Třicetihodinová

cesta z Brna do Londýna auto­ busem přes kanál je dosti úmorná. Nelituji, stála za to. Díky podpoře anglického Know-how fon­ du a pozvání Britského ministerstva obrany se nám poštěstilo navštívit několik ochranářských i vojenských institucí a trochu si vyjasnit, jaké' jsou mezi nimi vztahy a vazby. Salisbury plain je největší anglický vojenský prostor a má ve svém erbu kamenný překlad ze známé prehistorické stavby Stonehen, která je nedaleko a vlastně také patří mi nis terstvu obra­ ny. Většina vojenského újezdu j e zároveň i takzvaná SSSI neboli lokalita zvláštn ího vě­ deckého významu (Site of Special Scientific In­ terest), což je zvláštní kategorie ochrany blížící se velmi vzdál eně našemu VKP (významný kra­ jinný prvek). V typicky vojenských barácích nás uv ítal typický anglický plukovník jménem Rooke. Okamžitě se mi vybavila Cimrmanova

/ ~

~

J

písnička :

"Plukovník Colonel, v bílých šortkách, zapálí si Pelmel a všechno je olrajt. " Skutečně, všechno bylo olrajt. O překvapení ne­ byla nouze - cigaretu si však nezapálil, zato za­ čal hovořit o "svém" v ojenském prostoru. To, že zdůrazňoval nutnost ochrany životního pro­ středí obecně, mne až tak nepřekvapilo. To teď říká každý. Když z něj však vypadla slova, že příroda a její ochrana je hned po vojenském vý­ cviku u nich tou nejdůleži tější záležitostí, ne­ chtěl jsem věřit svým uším. Uvěřil jsem pak na­ konec svým očím, když nás provedli prostorem. Vojenský botanik a ekolog (!) nám nadšeně ukazoval zachovalé mezofitní louky na křído­ vém podloží. Stovky prvosenek, vstavačů kuka­ ček, vstavačů osmahlých. Prostě nádhera. Ško­ da, že nebyl čas dohonit a pozorovat dytíka úhorního, který zde hnízdí asi ve dvaceti pá­ rech. Všude pořádek a příroda. Botanik zdúraz­ nil, a v tom měl jistě pravdu, že nebýt armády, je po těchto loukách veta. Plukovník se živě o všechno zajímal a doplňoval informace. O kus dál stála artilerie a pálila ostošest. Idylka? To ji­ stě ne. Jen výsledek setrvalého ús ilí o akcepto­ vání ochrany přírody všemi složkami společ­ nosti, tedy i armádou. Toto úsilí bylo korunová­ no písemnou dohodou mezi English Nature (ob­ doba našeho bývalého ČUOP) a ministerstvem obrany. Na této bázi se ovšem konflikty mezi armádou a ochranou přírody řeší úplně jinak než u nás. Ještě větší překvapení nás čekalo na samotném ministerstvu obrany. Byli jsme přijati na vysoké úrovni plukovníkem Crowleyem, vedoucím od­ dělení pro kontakt se zeměmi střední a východ­ ní Evropy a plukovníkem Bakerem, vedoucím oddělení životního prostředí a ochrany přírody. Dostali jsme karty VIP (very important person), které nám umožnily přístup do většiny budov ministerstva. Překvapením byl pro mne i fakt, jak otevřeně a se zaujetím vykládali vojáci o problematice životního prostředí. Nejpoučnější bylo asi setkání s už zmíněným plukovníkem Bakerem. Tento muž se zabývá ochranou přírody ve vojenských prostorech. S velkým zaujetím avšak věcně Iíčil,jak armáda

~

Kresba Jana Stek[{ka

pomáhá při ochraně ohrožených druhú živoči­ Našim důstoj níkům by to zřejmě připadalo směšné, ale někteří n ováčci v britské armádě se učí strážní službě tím, že hlídají hnízda ohrože­ ných druhů ptáků, konkrét n ě lu ňáků červených, před vybíráním pašeráky a obchodníky se zvířa­ ty. V nesnadném terénu si vojáci osvojí také zá­ sady přírodního maskování a místo nesmyslné­ ho drilu dělají dúležitou činnost. Armáda si tak­ to přips al a na svúj vrub desítky zachráněných hnízd a získala body v nesnadném zápase o pří­ zeň veřejnosti. Další e n viro nmentálně chvály­ hodnou činnos tí armády je výroba umělých hnízdišť pro sovu pálenou z vyřazených beden od střeliva. Černou můrou pro našeho velitele ženis tů by byl rozkaz udělat z vyřazeného pon­ tonu umělé hnízdiště pro rybáky. V Anglii je to chů.

skutečnost.

Hlavním tématem, které jsme sem jeli zkoumat, byla problematika střetů zájmú mezi posláním národních parků a vojenských prostorú. N árod­ ní parky v Anglii se sice řadí do kategorie 5 IUCN (chráněná krajina), což je obdoba našich CHKO. Ochrana přírody zde tedy není tak přís­ ná jako u nás, přesto je však zajímavé, jak v těchto územích řeší případné konflikty. Přede­ střeli jsme našim kolegům z English Nature a z Britského ministerstva obrany klasický střet zájmů v národním parku Podyjí. Tento park byl zřízen vládním nařízením, ve kterém bylo usta­ novení o vy!llÍstění střelnice (paragraf 13, pís. b) do března roku 1996. Obě ministerstva si da­ la zpracovat obsáhlou studii typu EIA. Studie, zejména multikriteriální analýza rizik (česky - rozvaha o možných nebezpečích), uká­ zala zcela jasně, že nejvhodnějším řešením je vymístění střelnice. Přesto se ministr obrany

~'(liJrr~Dil1lfi
a ministr ŽP dohodli na vypuštění příslušné pa­ sáže ze zřizov acího nařízení a na pokračování provozu střeln ice v NP. Zeptali jsme se Angli­ čanú, jak by takový případný konflikt řešili. Všichni mínili, že by zřejmě konflikt vůbec ne­ vznikl, protože pokud by prostor byl v nejvyšší kategorii ochrany jako jsou naše národní parky, kde je příroda ponechána úplně bez vlivu člově­ ka, vyklidili by bez řečí území. Pokud by přece jen připustili možnost střetu, zřejmě by došlo k oboustranné "argumentační válce". Obě stra­ ny by snášely na jednací stůl argumenty pro svůj postoj v podobě vědeckých a vojensko ­ strategických studií, ve kterých by dokazovaly důležitost svého postoje. Pracovníci minister­ stva obrany zdůraznili, že u nich by to musela být především armáda, která by doložila nutnost a nevyhnutelnost ponechání střelnice s negativ­ ním vlivem na národní park. Podotkli jsme, že u nás byly argumenty jen ze strany ochrany pří­ rody. Angličani se divili, až téměř vypadli ze zdvořile diplomatického tónu. Pan Fioa, který má na starosti záležitosti hluku, navrhl přestav­ bu střelnice tak, že by vojáci stříleli do velkých betonových rour. Tím by se jednak zmenšil pro­ stor ohrožený střelbou, ale přestaly by i problé­ my s hlukem. Škoda, že tam nebyl žádný z na­ šich vysokých vojenských důstojníků. Naši hostitelé zdůraznili, že s ekologizací armá­ dy začali již před dvaceti lety. Armáda si už pl­ ně uvědomuje, že je součástí společnosti , a ne­ mohou- li poškozovat prostředí civilní subjekty, tím méně armáda. Ještě však nejsou zcela spo­ kojeni. Doufám, že my budeme moci být takto "nespokojeni" s environmentální orientací naší armády dříve než za těch dvacet let.

Mojmír Vlašín

EVROPSKÁ OCHRANA PŘíRODY

59

Recenze

Přírodní

park Camargue

Těsně za Saint Maries de la Mér (říkali jsme tomu městečku "Mařenky") začíná naučná stezka přírodním parkem Camargue. Je to roz­ sáhlé území v del tě řeky Rhóny na jih u Fran­ cie. Opravdu pěkný kousek středo moří a kaž­ dému doporučuji se tam podívat.Také nás na­ u čná stezka zlákala a vydali jsme se do ni tra delty. Asi po třech - čtyřech kilometrech vidí ­ me' že uprostřed biosférické rezervace stoupá hustý dým. Po chvíli zjišť ujeme, že odporný štiplavý kouř má zdroj v rozsáhlém hořícím smetišti. Pozorujeme valící se oblaka, když tu pojednou při poryvu větru se kouřo vá clona na okamžik zdvihá a je v i dět snad stohlavé hej no rúžových pl ameňáků ovlažujících zobáky v mělké bahnité vodě j ezera Vaccares. Za ně­ kolik chvil jsou opět zavaleni kouřem. Scéna jak z filmu - bohužel však krutá realita ochra­ ny přírody ve Francii. Když jsem o pár dní později mluvilo' tomto zážitku s náměs tkem ředitele parku, říkal mi:

"No a co máme děLat? Pozemky patří městu St. Maries a my jim nenlLižeme zakázat, aby si tam zřídiLi skLádku - no a že hoN, za to plý ne­ můžou a pokutovat je může jen ministerstvo ži­ votního prostředí." Připadal j sem si jako do­ ma. Ne, dokonce hůř! U nás j ~em tak hluboko neklesli, ale dle politiky vlády k životnímu prostředí tam zjevně směřujeme. Jinak ale je Camargue nádhern á. Je to nej starší francouzský přírodní park, biosférická rezerva­ ce, lokalita chráněná Ramsarskou konvencí. Byl vyhl ášen v roce 1970 na rozloze 85 000 ha. Hlavním m otivem ochrany jsou zde ptáci , zej ména plameňáci, symbol Camargue. Chrání se však celý unikátní mokřadní ekosystém . Přírod n í park má charakter naší chráně né kra­ jinné oblasti a tak část území je přísně ch rán ě­ ná jako rezervace, ve zbytku se potom hospo­ daří - pěstuje se rýže, chovají se pros lulí černí býci a bílí koně. Náměstek ředitele parku zajímavě vypráví o plameňácích. Líčí, jak j sou někdy rozplavena jejich hnízda i s vajíčky, protože m ístní sedláci potřebují zaplavit pole s rýží. Ptám se, proč jim to nezakážou a dozvídám se, že kvůli pla­ meňáků m samotným je lépe se se sedláky do­ mluvit. Na moj i udivenou otázku se m i dosta­ ne odpovědi: "V jarním období způsob ují pLa­ meňáci značné

škody na rýži a sedLáci by moh­ Li žádat náhradu škody anebo jejich odstře l. "

A tak zde zatím vládne příměří a ochránci sta­ ví plameňáků m uměl á hnízda, která se nedaj í rozplavit. Pochopil jsem, že ke Camargue patří jak zemědělství, tak ptáci a správa parku musí hledat vhodný ko mpromis. Nakonec proto tady jsou. Hořící sme t iště už ale jistě není ko mpro­ mis, ale p rohra.

Mojmír Vlašín

60

RECENZE

W. Kausch-Blecken von Schmeling: Oskeruše (Der Speierling)

Ovzduší, Odpady, Doprava, Zahrada, Strava, Zdra­ ví a Sounáležitost. V každém z nich je spousta do­ brých rad, jak naplňovat heslo .. Skromnější život ­ krásnější svět."

Monografie věnovan á dřev ině, která je v naš ich le­ sích nejvíce ohrožena. V N ě meck u napoč ítali v s o učasnosti 3 500 až 4 500 starých oskeruší. U nás v teplejších oblastech je její stav na úrovni 300-400 s t romů. Na Slovácku se s ní nejčas těj i set­ káme ve vi nohradech a bývalých pařezi nách. Kni­ ha věn o vaná pěs tování oskeruše je vel mi vítaná, zv l áště když tato dřev in a byla v ypuštěna z N auč­ ného lesnického slovníku (Poleno a kol. 1994). Autor rozčlenil takto svou knihu: I. p ředml u va, 2. literatura o oskeruši, 3. strom a jeho růst , 4. rozší­ ření oskeruše, 5. pěstování les a a ochrana přírody, 6. pěstován! semenáčků a sazenic, 7. dřevo a jeho použití, 8. sběr a využití plodů, 9. seznain literatu­ ry a 10. rejstřík . Zn ačnou čás t knihy tvoří obrazový doprovod: 214 čerobílý c h foto grafi í a mapek i 90 barevných snímků je opatřeno vys větluj ícím textem. Seznam literatury obsahuje 260 prací. Za zmínku stoj í, že n ej s ilnější oskeruše v Německ u s průměre m 140 cm roste u Frankfurtu - Bonamen . Stej ně mohutná je oskeruše ve Strážnických vino­ hradech na svahu žerotína s prů měrem 14 1 cm. Na 224 stránkách seznamuje autor čtenáře s histo­ rií oskeruše, její problematikou a často ji porovná­ vá s břekem . neboť o bě dřevi ny se často vyskytuj í s p o l ečně. Zajímavé je využití oskeruše ve vinař­ ství. Největším přín osem práce jsou zkušenosti s pěstováním semen áčků a sazenic oskeruše. V Ně­ mecku se dnes vyrobí průměrně ročně 100 000 'sa­ zenic oskeruše, takže její záchrana je reálná. Knihu je možno objednat přím o u autora na adrese Liegnitzer Strasse 17, D-3406 Bovenden, což je nedaleko města Gdtti ngen v dolním Sasku, kde au­ tor p ůsobí jako profesor lesni cké vysoké školy. Kniha stojí 72 DM. Zde něk Pru dič

Desater o pr o každého Aleš Máchal, Mojmír Vlašín: Desater o d o­ mácí ekologie. Ilustrovala Zuzana Stroufo­ vá, EkoCentrum Brno 1996. 2. upr avené vydá ní. 76 stran. Ekol ogicky na recyklovaném p apíře vyšlo letos 2. upravené vydání útlé brožury Desatero domácí ekologie. Drobné pouze objemem, nikoli však za­ nedbatelné svým obsahem, neboť jak praví, jde o u přes ňuj íc íh o rádce, jak se nej en doma chovat še trněji k životnímu p rostřed í. V před mlu vě a utoři u váděj í , že 30 % podílu na zneč i štění p ro střed í ne­ sou domácnosti a soukromá automobilová dopra­ va, což už je samozřejmě dost velký důvod napsat několi k dobře míně nýc h rad ,jak ohledup l něji hos­ po d ařit v domácnosti, aniž by bylo nutno sáhnout hl o uběj i do kapsy či ze dne na den mě n i t k nepo­ znání své návyky a chování". Recepty, p os tře h y a nápady jsou rozděl eny do de­ seti tematických cel ků : Voda. Energie, Konzum,

Knížka však obsahuje i soupis použité literatury, grafy spotřeby vody na osobu a den (v li trech), spotřeby energie v průměrné čtyřčl en n é rodině, grafy do poručené a současné stravy, ale také Eko­ logické desatero pro podnikatele, Ekologické desa­ tero pro organické zemědělce a Desatero ekologic­ kého vší málka. To vše je napsáno lehce a srozumi­ te l ně , do p l něn o vtipnými ilustracemi a věno v áno památce Josefa Vavrouška.

-vf-

Tr ienále ekologických po sedmé

plakátů

V pořad í již sedmá mezinárodní výstava plakátů s tematikou ochrany přírody a životního prostředí EKOPLAGÁT '96 byla otevřena v Galerii Klasik v 2 i li n ě. Iniciátorem soutěžních výstav s tříletým výstavním cyklem (trienále) je Správa národního parku Malá Fatra v Gberanech a mezi hlavní p ořa­ datele patří Mi ni sterstvo životního prostřed í Slo­ venské republiky a Správa slovenských národních park ů a Magistrát města 2 il iny. Na výstavě se se­ šla t é měř stovka p l akát ů od 25 autor ů a 14 institucí a organizací z 15 zemí. Plakáty vyjadřovaly nej­ různ ějš í témata, která jsou aktuální v současnosti, od hrozby zneužívání atomové energie až po péČi o zachování nezn i čené přírody pro příští generace.

Nej větš í pozornost věn uj í ekologickým námětům

uměl ci-des ign éři z Japonska, jejichž práce patří již

trad i č ně k nejlepším na výstavě.

Na návš těvníky Eko pl agátu působí vystavené pla­

káty přesvědčivou mluvou nejrozmanitějších vý­

tvarných prostředků a technik, od poetických me­

tafor až k realisticky věrnému fotografické mu zo­

brazování zákeřných nebezpečí, která ohrožují ži­

vot na zemi.

Na zahájení dne 8. října 1996 byly vyhlášeny ceny,

o kterých rozhodla mezinárodní porota za předsed­

nictví českého grafika Jana Rajlicha (st.) z Brna.

Hlavní cenou byl poctěn soubor 4 plakátů japon­

ského tvůrce Hideo Yamashity, se zvláštním vy­

zdvihnut ím jeho faxovaných plakátů proti zkouš­

kám atomových zbraní provedených Francií a Č í­

nou. První cenu získaly plakáty Lexy Drewinského

z Ně mecka, druhou plakát grafického studia EI

Fantasma de Heredia z Argentiny (téma: -NE Čer­

nobylu !) a třet í byl vyznamenán Rastislav Uličný

z Bratislavy, rovněž upozorňující na nebezpeč í

zneužití atomové energie. Cenu primátora měs ta

2i li ny získal další japonský umělec Shin Matsuna­

ga za kolekci 7 působivých plakát ů.

K výstavě vydali pořadatelé krásný katalog (66

stran s barevnými reprodukcemi plakátů), který

us p ořádala komisařka výstavy Dana Doricová. Pro

toho , kdo neměl možnost nebo nestihl výstavu

navštívit (výstava byla plánována do 18. ll.1996i,

tomu katalog poslouž í jako inspi rující informati vní

publikace.

J an Raj lich

_____________________ ~u)rr:qDunfl
Oznámení

Aleš Máchal a Josef Husták: Malý ekologický slovníček Rezekvítek - Sdružení pro mimoškolní ekologic­

kou výchovu dětí připravil k vydání příj emnou no­

vinku, která se jmenuje Malý ekologický slovní­

ček. Chystaná publikace navazuje na starší Mácha­

lovu stejnojmennou publikaci. citl ivě a tvořivě ji

však rozvíj!. Autoři si tentokrát vytkli za cíl pře­

hledným a jednoduchým způsobem podat výklady

ekologických a environmentálních pojmů. které se

dnes používají velice často a bohužel i špatně

(v tisku. rozhlasu. televizi. ba i v politických pro­

hlášeních). Je velice záslužné a také potřebné vy­

dat takovýto široce dostupný slovníček. ve kterém

jsou nejen definice nejdůležitějších pojmu. ale

i srozumitelná vysvětlení důležitých vztahů, zá­

konných ustanovení a popis některých jevů v ob­

lasti životního prostředí.

Autoři zřejmě neusilují o úplnost zařazených hesel.

Jsou zde proto výrazy, které se objevují nejčastěj i

nebo ty, ve kterých se nejčastěji dělají chyby. Vel­

mi praktické využití slibuje důsledný systém vzá­

jemných odvolávek na jednotlivá hesla v celém

slovníčku.

Ve dnech 23.-27. března 1997 se v městském do­ mě kultury Elektra v Luhačovicích uskutečn í ll. celostátní konference věnovaná problematice zne­ čišťování ovzduší a jeho důsledků m, OVZDuSt '97. Konference je určena vědeCkým pracovníkům, stejně jako pracovníkům prumyslových podniku. hygienických stanic, příslušných odborů mlstní sa­ mosprávy atd. red

Hideo Yamash ita - jede 11 ze série plakátů proti atomovým zkouškám. Rozeslállo ve zmellše­ lIém provedell{faxem do celého světa. Hlavní cena Ekoplagátu '96 v Žilillě. Repro Filip La­ šul

5! STOP NOW! ~ 9'1 ~ i z'" ~

*

...'"

1:f

C

n

.tl:

:I>

{~

:=a

~

I~Jt

./ J!::..

~

,: r _ ...,,-

~

Z G")

~ilt.wO).ijlfIJ!:llI!~II!JlO)t~!I)t: "~~&M!

říjen 1996 fotografií: 30.6.1997 do 30.7. 1997 Vyhodnocení fotografií: Výstava: 28.9.1997-30.11.1997 v PFD Frýdlant n.O. 28.9.1997 v PFD Předání cen: Frýdlant n.O. do 31.1.1998 Vrácení fotografií:

Vyhlášení

soutěže:

Uzávěrka příjmu

Foto zasíiejte na adresu: Muzeum Beskyd Přírodovědné oddělení

Ceská společnost o rnitologick á, ve spolu­

práci s MŽP CR, vydal a v letošpim roce pub­

likaci s názvem "Cáp bílý - bibliografie z

územ í CR" (soupis literatury z let 1853 ­

1991).

Cena jednoho výtisku je 30 Kč.

Publikaci je možno si objednat buď přímo na

adrese Ceské společnosti ornitologické v Pra­

ze nebo po zaplacení č ástky 40 Kč (l0 Kč

poštovné) složenkou typu C poukázanou na

adresu: Jaro m ír Jung, 756 51 Zašová 567.

Slovníčku

by se dalo vytknout snad pouze to, že

u ekologických definic není vždy uveden zdroj.

Slovníček snad až příliš zabíhá do šířky , když vy­

světluje některá pojmosloví ze zákona (např. bio­

centrum a pod.). Síří záběru se tak publikace dostá­

vá spíše do polohy environmentálního než ekolo­

gického slovníčku.

-mov-

Kalendář soutěže

Krajina versus technika Krajina je prostor. který nás obklopuje. Č lověk

krajinu jako zdroj užitku. ale neopo­

menutelný je také estetický a citový vztah ke kraji­

ně. Vzájemné ovlivňování krajiny a člověka se

může pohybovat mezi dvěma protilehlými póly ­ od respektování krajiny k jejímu rozumnému uží­

vání až k jednostrannému využívání a poškozová­

ní. Příklady takovýchto vztahů najdeme v naší re­

publice spousty . Proto vyhlašuje Muzeum Beskyd

ve Frýdku-Místku již III. mezinárodní fotosoutěž

na téma Krajina versus technika.

V této fotosoutěži se zaměří me pouze na nežádou­

cí zásahy civilizace a techniky do ktajiny. Pomocí

fotografie se pokuste ..pátrat" po negativních a ne­

vhodných zásazích člověka do krajinného prostředí

(např. těžba surovin, technické stavby, ko mu nikač­

ní trasy. urbanismus, objekty továren a zeměděl­

ských staveb. negativní dus ledky chataření. tech­

nické zásahy do krajiny ...až po bí1lboardy).

často oceňuje

Podmínky soutěže

Do soutěže se přijímají fotografie:

I. výtvarné a dokumentární 2. z území ČR 3. min. formát 18x24 cm a větší 4. černobílé i barevné 5. počet fotografií není omezen 6. cykly a seriály do 5 ks 7. každá fotografie musí být popsána - jménem a adresou autora - názvem sním1cu a názvem lokality - cykly a seriály označeny kategorií a písmeny A-E Ve výtvarné a dokumentární kategorii bude na J .-3.cena.

uděle­

Zámecké nám 1264 738 Ol Frýdek-Místek

25.

ročník

Zlatého listu zahájen

25. ročník přírodovědně-ekologické soutěže Zele­

ná stezka - Zlatý list je určen všem kolektivům dětí

a mládeže bez ohledu na zři zovatele (mohou se te­

dy účastnit skupiny z libovolného občanského

sdružen í. z domů dětí a mládeže, školní třídy, ale

i party dětí .;z. ulice"). Pořadatelem je Centrum pro

děti a mládež Českého svazu och rán ců přírody

a spoluvyhlašovatelem je Ministerstvo školství,

mládeže a tělovýchovy ČR - proto je tato soutěž

talentovaných dětí otevřena opravdu všem.

Soutěží se ve znalostech přírody (zoologie. botani­

ka, ekologie. ochrana přírody, neživé složky eko­

systému •... ). a to ve dvou věkových kategoriích ­ ..mladší" (do 6) a "starší" (do 9 let ukončené školni

docházky).

Místní a regionální kola proběhnou v j arních měsí­

cích. Vítězové z osmi regionálních kol postupují

do Národního kola. které koncem srpna 1997 pro­

běhne formou soustředěn í v přírodn ě atraktivní ob­

lasti ČR. s řadou odborných exkurzí. her a soutěží

a hlavně finálovou soutěžní stezkou.

Již nyní se však mnoho kolekt i vů s opravdovým

zájmem o přírodu hlásí o podrobné propozice,

sborn íky předcházejících ročníku a kontakty na re­

gionální koordinátory .

Veškeré zájemce vítá. přihlášky přijímá. informace

podává a těší se na spolupráci:

CDMČSOP

poštovní přhrádka 447

111 21 Praha 1

Oznamení Nadace Partnerství

Pro zájemce o poskytnutí grantu od Nadace Part­

nerství oznamujeme, že další termín uzávěrky žá­

dostí byl stanoven na 24. ledna 1997.

Konkurz na stáž

Nadace Partnerství společně s WWF Rakousko

připravují stáž zaměřenou na ochranu řek a mokřa­

dů . která by měla proběhnout v květnu '97. Jedná

se o zahajující ročn ík programu, jehož cílem bude

seznamovat stipendisty s úspěšnými revitalizační­

mi projekty ve střední Evropě. Výběr účastníkU

proběhne zač átkem roku 1997. Kontakt: Nadace

Partnerství, Panská 9. 602 00 Brno. tel.: 05-4221

8350. fax: 05-4221 0561