JUDA INFO. březen Uzdravena z rakoviny - Jitka Gabryszová

This document is created with trial version of HTML2PDF Pilot 2.15.70.

JUDA INFO březen 2005

Uzdravena z rakoviny - Jitka Gabryszová Ráda bych se s vámi sdílela svědectvím o Boží milosti, uzdravení a o tom, jakým způsobem Bůh změnil moje postoje k uzdravování. Nejdříve zcela objektivní, strohá fakta: V září 2004 jsem byla hospitalizovaná v nemocnici na M ělníku k urologickému vyšetření. Při vyšetření mi našli polyp asi 1 cm velký. Doporučili mi jeho odstranění, podle lékařů objektivně bez patologických známek, ale jeho umístění v močovém měchýři mi způsobovalo obstrukci při močení. Souhlasila jsem, výrůstek mi operačně odstranili a útvar poslali na histologický rozbor. V říjnu mi přišel dopis, kterým mě lékař pozval k dalšímu vyšetření. Histologickým rozborem zjistili, že se jedná o dobře diferencovaný papilokarcinom urotelu - sliznice v močovém ústrojí. Lékař mi doporučil odebrání vzorku tkáně k histologickému vyšetření, zda nedošlo k prorůstání karcinomu do sliznice. V listopadu lékař provedl odebrání vzorku. Po rozboru mi sdělili, že vzorek je pozitivní, v malém vzorku našli malá ložiska nádorových buněk. Odeslali mě do vojenské nemocnice ve Střešovicích. Tam mi lékař doporučil „TUR“ – jakési seříznutí části sliznice. Operace proběhla v prosinci. Lékař se však na operačním sále rozhodl provést pouze opětovné odebrání vzorku, ze stejného místa jako v listopadu, protože žádné změny sliznice nenašel! Následně v lednu mi sdělil, že vzorek je negativní, bez patologických změn, doporučil jen pro jistotu, protože mi již jednou prokázali karcinom, zůstat v evidenci a chodit preventivně asi po dobu 2 let jednou za 6 měsíců na kontrolní vyšetření močového měchýře. Sdělení lékařů mě překvapilo a myslím, že i je samotné. A nyní podrobněji: Na počátku jsem byla vyděšená, zaskočená. Lékaři mě uklidňovali, že to bude dobré. Začala jsem se modlit za uzdravení. Byla jsem ráda, že se za mě modlila jedna sestra, která mi ukázala na určitá místa v Bibli, povzbuzovala k jejich vyznávání a čtení. Modlily jsme se za úplné uzdravení i za víru. Myslím, že s odstupem času mohu více popsat svoje uvažování. Věřila jsem, že Bůh má moc uzdravit jakoukoli nemoc. Ježíš zemřel za moje hříchy, ale nemoci? Asi jo, když je to napsané v Písmu. Jo, Ježíš úžasným způsobem uzdravoval... Pane, chci tomu věřit, že mě uzdravíš, no ale raději půjdu na tu operaci. Pane, já vím, třeba to díky modlitbám zmizí. Nic se však nestalo, polyp byl odstraněný chirurgicky. Oddechla jsem si. Vyznávala jsem verše o uzdravení a více i pravidelněji četla Písmo. Ale, myslím, že jsem věřila lékařům více než Bohu. Když mě lékař pozval znovu k hospitalizaci na biopsii, připadla jsem si naprosto zrazená Bohem. Pane, vždyť jsem byla přesvědčená, že je už vše v pořádku! Zažívala jsem houpačkové stavy. Poddávala jsem se sebelítosti, představovala si katastrofické scénáře, snažila si zachovat tvář bojujícího, odevzdaného křesťana – vždyť mám Bohu věřit, číst Slovo, proklamovat slova o uzdravení, chodit v autoritě Ježíše. Myslím, že jen pár lidí ve sboru o tom vědělo a já se ani nechtěla svěřovat. Za nemoc jsem se styděla – je to snad moje selhání, že jsem nebyla uzdravena. Na druhou stranu mi skutečně začalo docházet, že mi Pán chce pomoci v některých oblastech života, změnit určité postoje a ukázat, že je láskyplným Otcem a Přítelem. Pán mi také ukazoval, že si není možné nechávat „zadní vrátka“, není dobré problémy přehlížet ani oddalovat, ale začít je řešit. Záleží ale na mně, jestli Ho nechám úplně působit ve svém životě. Přesto si nejsem jistá, jestli bych tenkrát například začala procházet „generálním úklidem“ (což je určitá životní zpověď), kdyby nebylo i povzbuzování a trpělivosti sester i bratří ve sboru. Znovu mi Pán ukazoval, v jakých oblastech potřebuji prorazit, kde jsem slevila a zvlažněla, kde jsou jasné biblické principy a které věci z mé minulosti ještě nebyly vyznané jako hřích. Na biopsii jsem šla se smíšenými pocity. S vírou, že Bůh je stejný - předtím i dnes, že je skutečně se mnou. Věřila jsem, že vzorek bude negativní! Byl pozitivní. A zase přišel nával pocitů. Kde je chyba? Sbor se za tebe modlí a ty musíš znovu na operaci. Page 1


Tenkrát jsem hned z nemocnice jela na návštěvu k jedné sestře a mohly jsme se společně proti tomu rázně v autoritě dané Ježíšem postavit. Pán je tak dobrý! Přítel, rádce, učitel… Než jsem nastoupila do nemocnice do Střešovic, Pán mi tak položil otázku, jestli jsem mu dala všechno. Pořád jsem v hlavě měla pochyby, jak to vlastně se mnou bude. A co když mi nic nenajdou, pošlou mě domů, a já vlastně budu v práci za blázna, už jsem se dokonce těšila, že budu doma... Tak i o tom jsem v modlitbě s Ježíšem mluvila. Dostala jsem od něho pokoj, ujištění. Z operačního sálu mě přivezli na pokoj a po probuzení z narkózy mi sdělili, že se lékař rozhodl, že mi jen znovu odeberou vzorek na vyšetření. Ve zprávě stojí: „Při dnešní endoskopii nikde nenacházím tumor!!!, trigonum makroskopicky bez tu – provedena studená biopsie...“ Měla jsem velkou radost, chválila jsem Pána. Po výkonu jsem sice byla ještě 3 týdny doma, měla jsem zánět močového měchýře, nic to však nezměnilo na vztahu k Němu, nepřestala jsem pochybovat o Božích zaslíbeních. Ježíš uzdravuje! Ježíš mě uzdravil! Co dodat? Snad ještě pár postřehů, o nichž jsem se nezmínila, praktických věcí:    

           

Byla jsem slepá, neochotná řešit problémy, spíše jsem je omlouvala nebo oddalovala. Pán dal odvahu zavřít „zadní vrátka“ sebelítosti, strachu, úzkosti. Dal mi jistotu, že ty, které miluje, neopouští. Dal mi odvahu spoléhat se ve svých rozhodnutích na Něho a pokud udělám něco špatně, nebýt provinilá, ale mluvit s Ním o tom. Ukázal mi, že mám svoji hodnotu, jsem královskou dcerou, mám autoritu postavit se v Ježíšově jménu proti Zlému. Mohu sice změnit své chování rozumem, jenže bez Ducha Svatého je to jen na chvíli. Přijala jsem svoje tělo a své schopnosti, začala jsem se lépe stravovat. Církev je tělo Kristovo a já tam patřím, můžeme se navzájem povzbuzovat i napomínat, společně se modlit. Začala jsem pravidelně číst Boží Slovo, vyznávat ho, rozjímat nad ním. Pán mi ukázal, že dětská, jednoduchá víra je lepší než čtení hory knih. Nemusím držet svůj život pod kontrolou, to mohu nechat Bohu, stejně tak výchovu dcerky (úzkostlivý postoj). Nemusím být sama dokonalá, Bůh je dokonalý. Začala jsem si vést deník, zapisovat. Bůh mi ukázal v mém životě, že potřebuji být poddaná autoritám. Začala jsem lépe využívat čas. Více nyní pro mne znamenají knihy podložené vlastním svědectvím křesťanů (velikým povzbuzením mi byla kniha Kathryn Kuhlmanové: Věřím v zázraky a Kennetha E. Hagina: Boží lék). Poznávání Boží vůle v mém životě pokračuje, je to zajímavé a i dobrodružné. Je to proces. Zde jsou slova, která mě v této zkoušce, kromě jiných, provázela: Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda. (J 17,17)

Neboj se, vždyť já jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostlivě, já jsem tvůj Bůh. Dodám ti odvahu, pomocí ti budu, budu tě podpírat pravicí své spravedlnosti. (Iz 41,10) Zpět na seznam

Page 2



Desatero desátků - Tomáš Korčák Zvláště v dnešní materialistické době jsou desátky třaskavým, avšak právě proto velice důležitým tématem. Nejčastější námitka proti desátkům je ta, že prý desátky jsou pouze starozákonní záležitostí, protože jsou ustanoveny v Mojžíšově zákoně. Desátky jsou však záležitostí zjevení, víry a vděčnosti, vycházející z našeho vztahu s Bohem a byly již dávno před Mojžíšovým zákonem. Jistě že byly také v Mojžíšově zákoně, avšak to není žádný důvod, proč by neměly platit také v novozákonní době. Argument, že nejsou zmíněny na Jeruzalémském koncilu ve Skutcích 15 naprosto nic nevypovídá. Tam se zabývali jinými věcmi, ne však desátky. V Mojžíšově zákoně se také mluví o tom, že například máme milovat Boha, vychovávat své děti a že nemáme krást. Jistě to také patří i pro novozákonní dobu a platilo to i pro dobu před Zákonem. Pojďme se podívat do Písma, které nám může ukázat podstatu, smysl a význam desátků. Pro zjednodušení jsem formuloval 10 tezí, které vycházejí z výkladu příslušných biblických míst.

1. Desátky jsou odpovědí naší víry na zjevení, kým je Bůh Když se Abram vracel po vítězství nad Kedorlaómerem a nad králi, kteří stáli na jeho straně, vyšel mu vstříc král sodomský k dolině Šáve, což je Dolina královská. A šálemský král Malkísedek přinesl chléb a víno; byl totiž knězem Boha Nejvyššího. Požehnal mu: "Požehnán buď Abram Bohu Nejvyššímu, jemuž patří nebesa i země. Požehnán buď sám Bůh Nejvyšší, jenž ti vydal do rukou tvé protivníky." Tehdy mu dal Abram desátek ze všeho. Pak řekl Abramovi král Sodomy: "Dej mi lidi, a jmění si nech." Abram však sodomskému králi odvětil: "Pozdvihl jsem ruku k přísaze Hospodinu, Bohu Nejvyššímu, jemuž patří nebesa i země, že z ničeho, co je tvé, nevezmu nitku ani řemínek k opánkům, abys neřekl: »Já jsem učinil Abrama bohatým.« Sám nechci nic, jen to, co snědla družina, a podíl pro muže, kteří šli se mnou; Anér, Eškól a Mamre, ti ať vezmou svůj podíl." (Gn 14,17-24) Abram měl zjevení Hospodina jako Boha Nejvyššího, jemuž patří nebesa i země, a na to odpověděl desátky. Což teprve my, když nám bylo skrze přijetí Ježíše zjeveno, že se Hospodin stal naším nebeským Otcem? Desátky jsou projevem naší víry. Kým je pro tebe Hospodin? Abram od krále Sodomy, jenž je představitelem hodnot padlého světa, nevzal nitku ani řemínek k opánkům (srov. 3J 1,7). Avšak Malkísedekovi, jenž je starozákonním zjevením Ježíše Krista, dává desátek. I to, že Malkísedek přinesl víno a chléb, není náhodné, ale představuje tělo a krev Krista. Abram (resp. Abraham) je nazván otcem všech věřících, kteří kráčejí také ve šlépějích víry, kterou měl náš otec Abraham (Ř 4,10-12). Následuj Abrahama v jeho víře a věz, že víra bez skutků je mrtvá a neúčinná (viz Jk 2,20.26).

2. Desátky vyjadřujeme, že cele patříme Bohu Jákob vyšel z Beer-šeby a šel do Cháranu. Dorazil na jedno místo a přenocoval tam, neboť slunce již zapadlo. Vzal jeden z kamenů, které na tom místě byly, postavil jej v hlavách a na tom místě ulehl. M ěl sen: Hle, na zemi stojí žebřík, jehož vrchol dosahuje k nebesům, a po něm vystupují a sestupují poslové Boží. Nad ním stojí Hospodin a praví: "Já jsem Hospodin, Bůh tvého otce Abrahama a Bůh Izákův. Zemi, na níž ležíš, dám tobě a tvému potomstvu. Tvého potomstva bude jako prachu země. Rozmůžeš se na západ i na východ, na sever i na jih. V tobě a v tvém potomstvu dojdou požehnání všechny čeledi země. Hle, já jsem s tebou. Budu tě střežit všude, kam půjdeš, a zase tě přivedu do této země. Nikdy tě neopustím, ale učiním, co jsem ti slíbil." Tu procitl Jákob ze spánku a zvolal: "Jistě je na tomto místě Hospodin, a já jsem to nevěděl!" Bál se a řekl: "Jakou bázeň vzbuzuje toto místo! Není to nic jiného než dům Boží, je to brána nebeská." Za časného jitra vzal Jákob kámen, který měl v hlavách, a postavil jej jako posvátný sloup; svrchu jej polil olejem. Tomu místu dal jméno Bét-el (to je Dům Boží). Původně se to město jmenovalo Lúz. Jákob se tu zavázal slibem: "Bude-li Bůh se mnou, bude-li mě střežit na cestě, na niž jsem se vydal, dá-li mi chléb k jídlu a šat k odívání a navrátím-li se v pokoji do domu svého otce, bude mi Hospodin Bohem. Tento kámen, který jsem postavil jako posvátný sloup, stane se domem Božím. A ze Page 3


všeho, co mi dáš, odvedu ti poctivě desátky." (Gn 28,10-22) Jákob měl zjevení Hospodina jako Boha Abrahamova a Izákova a dostal úžasná zaslíbení. Poté Jákob vyznal Hospodina svým Bohem a slíbil, že ze všeho, co mu dá, odvede poctivě desátek. Desátky dáváme, protože jsme požehnáni známostí a zjevením Boha v našich životech. Dáváme je proto, že Hospodin je naším Bohem a přijal nás za své syny. Dávání desátků má být pro nás radostí. Uvolňuje to pak v nás víru v Boží moc, ochranu a smlouvu s námi. Nekupujeme si Boha, ale vydáváme se mu. Desátky dáváme Hospodinu, protože mu patří a protože mu patříme i my. Všechny desátky země z obilí země a z ovoce stromů budou Hospodinovy; jsou svaté Hospodinu. (Lv 27,30)

3. Desátky ukazujeme, kde je naše srdce Ježíš řekl: „Neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.“ (L 12,34) Když dáváme desátky, má to být čas obecenství s Bohem a našeho vyznání: „Pane, já ti takto ukazuji své srdce.“ V orientálním myšlení dáš-li desetinu, dáš všechno. Svými desátky vyznáváme, že Bohu patří i zbývajících devět desetin – tedy vše, co máme a čím jsme. Jestliže již nežijeme my, ale žije v nás Kristus (viz Ga 2,20), nemáme s tím žádné problémy. Nejsme vlastníky svého majetku, ale správci. Žádáme Boha o moudrost a v Písmu hledáme vedení pro věrné spravování toho, co nám bylo svěřeno.

4. Desátky uctíváme Boha Desátky vyjadřujeme naši vděčnost Hospodinu. Je to jedna z forem uctívání. Šalomoun vyučuje svého syna: „Cti Hospodina ze svého majetku i prvotinami z celé své úrody! Bohatě se naplní tvé sýpky, moštem budou přetékat tvé kádě.“ (Př 3,9-10) Též když dáváme chudým, uctíváme Hospodina (viz Př 14,31). Věřím, že prvotiny jsou souběžným výrazem pro desátky. Je to první částka, kterou oddělím pro Boha, kterého mám na prvním místě a kterého miluji první láskou. Proto mu odděluji částku z hrubého platu, dříve než dám daně státu („císaři“) a poplatky na sociální zabezpečení a své zdravotní pojištění. Hospodin vyhledává na své svaté hoře - posvěcené církvi - prvotiny a dary, které jsou pro něj libou vůní a pro které nachází zalíbení ve svém lidu. Když přinášíme své desátky ve víře a svatosti, vypůsobí to ještě hlubší poznání Hospodina a svědectví pro náš okolní svět – „budu ve vás posvěcen před očima pronárodů“. (viz Ez 20,40-42) Z 26. kapitoly Deuteronomia se můžeme naučit pěti krokům při dávání desátků:   

 

vezmeš z prvotin – vezmi svoje desátky přijdeš ke knězi – přijď ke svému Veleknězi Ježíši Kristu pak promluvíš před Hospodinem, svým Bohem – vyznej před svým Bohem například: „Otče, tys mne vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna. Tys mi daroval všechno, čeho je třeba k životu a zbožnosti skrze poznání Ježíše Krista. Pohlédni na tyto mé desátky z příjmu, který jsi mi dal. Shlédni z nebes a požehnej svému lidu, jak jsi zaslíbil.“ pokloníš se před Hospodinem, svým Bohem – děkuj, chval a uctívej svého Boha budeš se radovat ze všeho dobrého, co dal Hospodin, tvůj Bůh, tobě a tvému domu

Tato kapitola o přinášení prvotin je zakončena nádherným zaslíbením: A Hospodin prohlásil dnes tobě, že budeš jeho lidem, zvláštním vlastnictvím, jak k tobě mluvil. Budeš dbát na všechna jeho přikázání a on tě vyvýší nade všechny pronárody, které učinil. Budeš mu chválou, věhlasem a okrasou, budeš svatým lidem Hospodina, svého Boha, jak mluvil. (Dt 26,18-19)

5. Desátky se navracíme k Hospodinu Izrael v době proroka Malachiáše opustil Boha a přestal být věrný v dávání desátků. Tak je to i v dnešní době. Když křesťané odpadají od první lásky, vychládají a jsou chyceni materialismem a láskou k penězům, jedním z prvních projevů je to, že přestanou dávat desátky. Začnou vymýšlet a hledat různé argumenty, proč vlastně desátky dávat nemusejí a proč jsou zcela ve všem v pořádku. Tímto způsobem se však můžou dostat do sebeklamu a to je velice závažný stav. Bůh proto říká: „Navraťte se ke mně!“ Už za dnů svých otců jste se odchýlili od mých nařízení a nedbali jste na ně. Navraťte se ke mně a já se navrátím k vám, praví Hospodin zástupů. Ptáte se: »Jak se máme vrátit?« Smí člověk okrádat Boha? Vy mě Page 4


okrádáte. Ptáte se: »Jak tě okrádáme?« Na desátcích a na obětech pozdvihování. Jste stiženi kletbou proto, že mě okrádáte, celý ten pronárod! Přinášejte do mých skladů úplné desátky. Až bude ta potrava v mém domě, pak to se mnou zkuste, praví Hospodin zástupů: Neotev řu vám snad nebeské průduchy a nevyleji na vás požehnání? A bude po nedostatku. (Mal 3,7-10) Když se Izraelci ptali „Jak se máme vrátit k Hospodinu?“, Hospodin odpověděl „Přinášejte mi desátky a oběti!“ Jestliže říkáš, že miluješ Boha, ukaž důkazy. Desátky ukazuješ, kde je tvoje srdce a čemu a komu vlastně věříš.

6. Desátky nás osvobozují od kletby strachu a mamonu Hospodin dále říká svému odpadlému lidu: „Smí člověk okrádat Boha? Vy mě okrádáte.“ Izraelci se zase ptají: „Jak tě okrádáme?“ Hospodin odpovídá: „Na desátcích a na obětech pozdvihování. Jste stiženi kletbou proto, že mě okrádáte, celý ten pronárod!“ Jsou to šokující Hospodinovy výroky. Když nedáváme desátky a oběti, okrádáme Hospodina, který stvořil nebesa a zemi a kterému vlastně patří všechno. Jenom mu nepatří srdce vychladlých křesťanů, kteří nedávají desátky. Izraelci byli stiženi kletbou, protože okrádali Hospodina. Strhli ji na sebe svými obavami o finance a budoucnost. Strach a starosti již jsou sami o sobě kletbou, která leží na celé naší společnosti. Obavy a strach jsou velikou závorou pro Boží působení v našich životech. Vzpomínám si, jak jsem jednou hovořil s jedním bratrem, který vězel v dlouhodobých finančních potížích. Když jsem se ho zeptal: „A dáváš desátky?“, odpověděl mi: „Nemohu dávat desátky!“ Na to jsem mu řekl: „Ty si nemůžeš dovolit nedávat desátky! To je cesta průlomu ve tvých financích.“ Desátky jsou prvním krokem do místa Boží moci. Bez tohoto kroku je zde nebezpečí, že nás bohatství zničí. Jsme chráněni před svodem materialismu. Apoštol Pavel popisuje toto vážné nebezpečí slovy: Ti, kdo chtějí být bohatí, upadají do pokušení a do léčky a do mnoha nerozumných a škodlivých žádostí, které je vtahují do zkázy a záhuby. Neboť kořenem všeho zlého je láska k penězům; a někteří, kdo se po nich pachtili, zbloudili od víry a způsobili si mnoho bolestí. (1Tm 6,9-10)

7. Desátky dáváme Bohu příležitost, aby nám požehnal Přinášejte do mých skladů úplné desátky. Až bude ta potrava v mém domě, pak to se mnou zkuste, praví Hospodin zástupů: Neotev řu vám snad nebeské průduchy a nevyleji na vás požehnání? A bude po nedostatku. (Kral: Sneste všecky desátky do obilnice, aby byla potrava v domě mém, a zkuste mne nyní v tom, praví Hospodin zástupů, nezotvírám-liť vám průduchů nebeských, a nevyleji-li na vás požehnání, tak že neodoláte.) (Mal 3,10) Máme dávat úplné desátky - to jsou desátky se srdcem. Ukazujeme jimi, že Bohu patří celé naše srdce a všechno, co máme. Desátky nás uvolňují pro dávání dalších obětí a darů – uvádějí nás do životního stylu dávání. Desátky tě nemají svazovat, ale osvobodit od peněz k dávání. Je to krok víry, který uvolňuje Boží moc a požehnání. Bůh chce požehnat, ale pokud nechodíme v oblasti jeho moci - což je v jeho Slově - ať vědomě nebo nevědomě, zavíráme dveře nebes. Bůh chce požehnat, ale nemůže. Neokrádejme tedy Boha o příležitost a potěšení nám požehnat! Dávání desátků je otázkou Boží moci a ne zákona. M ůžeš uvolnit Boží moc ve svém životě, aby jednala. Pán říká: „Vyzkoušejte mne!“ Za dnů Noe Hospodin otevřel nebeské průduchy a přišla voda soudu skrze potopu. Zde však Bůh zaslibuje vylití požehnání z nebes. Dávání desátků a obětí otevírá nebeské průduchy. A bude po nedostatku!

8. Desátky uvolňují autoritu v duchovním světě Malachiáš dále pokračuje: Kvůli vám se obořím na škůdce, aby vám nekazil plodiny země, abyste na poli neměli neplodnou vinnou révu, praví Hospodin zástupů. Všechny národy vám budou blahořečit a stanete se vytouženou zemí, praví Hospodin zástupů." (Mal 3,11-12) Někdy jsme v pokušení si myslet, že peníze a desátky jsou neduchovní a tělesnou záležitostí. Opak je však pravdou. Tvoje věrné dávání desátků bude mít vliv i na tvé nepřátele. Hospodin se oboří na škůdce kvůli lidem, kteří dávají desátky a oběti. Bude odstraněna neplodnost a prokletí a přijde pozitivní vliv a svědectví na tvoje okolí, které zatouží po životě, který žiješ. Page 5


Tvoje správné zacházení s penězi uvolňuje ve tvém životě autoritu nad zlými duchovními mocnostmi, neboť tvými skutečnými nepřáteli nejsou lidé, ale právě ony (viz Ef 6,12). Nejen peníze, ale dokonce i čistota a pořádek tvé domácnosti má vliv na vítězství nad tvými nepřáteli (viz Dt 23,13-15)!

9. Desátky ukazujeme svoji věrnost Ježíš řekl svým učedníkům: Učiňte si přátele z mamonu nepravosti, aby vás, až pomine, přijali do věčných stanů. Věrný v nejmenším je věrný i ve velkém; nepoctivý v nejmenším je nepoctivý i ve velkém. Jestliže jste tedy nebyli věrní v nepoctivém mamonu, kdo vám svěří to pravé bohatství? A jestliže jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá, co je vaše? Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět, a druhého milovat, jednoho se bude držet, a druhým bude pohrdat. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu. (L 16,9-13) To nejmenší a cizí (neboť my již nejsme z tohoto světa) v čem máme být věrni je správný vztah k penězům a jejich moudré spravování. Tato věrnost nás uschopňuje být věrnými ve velkých záležitostech a otevírá nás pro skutečná bohatství. Ten, kdo není věrný ve spravování majetku podle Písma, bude nepoctivý i ve velkých záležitostech a nemá mu být v Božím království svěřena žádná zodpovědnost. Takový člověk slouží mamonu a tím pohrdá Pánem, neboť nelze sedět na dvou židlích. Správné spravování peněz v sobě jistě obsahuje na prvním místě dávání desátků, ale i dávání pro šíření evangelia, dávání chudým, různé dary a oběti, a také používání peněz pro navazování a budování přátelských vztahů s nevěřícími. Když vezmeme vážně výroky Písma týkající se peněz, zjišťujeme, že peníze nejsou neduchovní a nedůležité, ale naopak. Náš vztah k penězům je obrazem našeho vztahu k Bohu. Derek Prince říká: „Jestliže nenakládáte s penězi v souladu s Božím plánem, pak je celý váš život v nepořádku.“ (viz kniha Dereka Prince „Boží plán pro tvé peníze,“ kterou vřele doporučuji.) Ježíš také klade důraz na motivy a správné priority. Dávejme desátky, ale přitom nezanedbávejme právo, milosrdenství, věrnost a lásku Boží. Farizeové a pokrytci se soustředili pouze na mechanické úkony bez správných postojů srdce. Svoje dávání desátků pak dávali patřičně najevo svému okolí. (viz Mt 23,23; L 11,42) Dávejme desátky jako projev víry, lásky a vděčnosti našemu nebeskému Otci, kterému sloužíme a se vším patříme.

10. Desátky vyjadřujeme, kde je náš duchovní domov a podporujeme jeho dílo Bůh nás vyzývá: Přinášejte do mých skladů úplné desátky. (Kral: Sneste všecky desátky do obilnice.) (Mal 3,10) Desátky tedy máme přinést do obilnice (skladů) Božího domu - to je církev, kde bereme svoji duchovní potravu., kde jsme závaznými členy. O svých obětech a darech rozhoduješ sám, avšak tvoje desátky patří do tvého místního sboru. Abram dal desátek Malkísedekovi. Jak jsme si již dříve ukazovali, Malkísedek je obrazem Pána Ježíše Krista (viz Heb 7,1-10). My jako Abrahamovy děti dáváme desátky Ježíši Kristu - nejvyššímu knězi podle řádu Malkísedeka. Desátky tedy přijímá nejvyšší kněz Ježíš, ale zároveň je v církvi užívají smrtelní lidé. To zcela souhlasí s užíváním desátků Léviovci ve Starém zákoně. Hospodin říká: Léviovcům dávám v Izraeli za dědictví všechny desátky za jejich službu, neboť oni konají službu při stanu setkávání. (Nu 18,21) Léviovci jsou obrazem služebníků Slova v Církvi Kristově. Chci vám ukázat dva příklady vztahující práci Božích služebníků na dávání desátků a darů: Nehemjáš popisuje: Dozvěděl jsem se také, že levitům nebyly dávány částky, takže se všichni rozprchli ke svým polím, levité i zpěváci konající službu. M ěl jsem o to spor s představenstvem a ptal jsem se: "Proč je Boží dům opuštěn?" Shromáždil jsem levity a dosadil je na jejich místa. A všechen Juda přinášel do skladů desátky z obilí, moštu a čerstvého oleje. (Neh 13,10-12) Král Chizkijáš nařídil lidu, obyvatelům Jeruzaléma, aby dávali dary kněžím a lévijcům, aby byli v Hospodinově zákoně pevní. Jak se ta výzva rozšířila, Izraelci přinášeli množství prvotin obilí, moštu, čerstvého oleje, medu i všeho, co se urodilo na poli. Též desátky ze všeho přinášeli v hojnosti. (2Pa 31,4-5) Nechť vám Pán otevírá oči vašeho srdce a dá rozhodnost jít po cestě jeho Slova a neuhýbat napravo ani nalevo. Nechť děláte viditelné kroky víry, které otevřou nebesa a vy budete mít nadbytek pro každé dobré dílo. Buďte věrni v malém a tak vstoupíte do velkých věcí a pravého bohatství. Na závěr uvádím shrnutí deseti tezí o významu desátků: 1. Desátky jsou odpovědí naší víry na zjevení, kým je Bůh Page 6


2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.

Desátky vyjadřujeme, že cele patříme Bohu Desátky ukazujeme, kde je naše srdce Desátky uctíváme Boha Desátky se navracíme k Hospodinu Desátky nás osvobozují od kletby strachu a mamonu Desátky dáváme Bohu příležitost, aby nám požehnal Desátky uvolňují autoritu v duchovním světě Desátky ukazujeme svoji věrnost Desátky vyjadřujeme, kde je náš duchovní domov a podporujeme jeho dílo

Další doporučené materiály o spravování financí: knihy:     

Derek Prince: Boží plán pro tvé peníze (Šípek 1994) Derek Prince: Desátky – smí člověk Boha okrádat? (Logos) Ulf Ekman: Finanční svoboda (Slovo života 1996) John Avanzini: Mocné principy finančního růstu (Dynal 1997) John Avanzini: Bohatství světa a jak ho převádět do Božího království (Dynal 1997) audiokazety:

          

Derek Prince: Boží hojnost (4 kazety, ABS Příbram) Derek Prince: Klíč k Boží hojnosti – zaslíbení, podmínky, záměry (3 kazety, ABS Příbram) Derek Prince: Prosperita (ABS Příbram) Derek Prince: Křesťan a jeho peníze (ABS Příbram) Derek Prince: Radost z úplného Božího zabezpečení (ABS Příbram) John Angelina: Prosperita (7 kazet, ABS Příbram) Carlos Jimenéz: Požehnání z desátků (ABS Příbram) Tomáš Korčák: Šalomounova cesta k hojnosti (Juda 1996) Ken Stapleton: Moudře spravuj své finance (2 kazety, Juda 2003) Petr Hampl & Tomáš Najmon: Hospodaření s penězi (Juda 2004) Rodney Howard Brown: Dávání (videokazeta, Sbor víry Budapešť)

Zpět na seznam

Page 7



Humanismus: předchůdce antikrista - Derek a Ruth Princovi Nebojujeme proti lidem z masa a krve, ale proti osobám bez těl - zlým vládcům neviditelného světa, mocným satanským bytostem a vznešeným zlým princům temnosti, kteří vládnou tímto světem; proti obrovskému počtu duchů v duchovním světě. (Ef 6,12 přeloženo z angl. TLB) Drazí přátelé! Jako následovníci Ježíše Krista se nalézáme v konfliktu, který zasahuje nebe i zemi. Síly, se kterými se střetáváme, jsou „osoby bez těl“ - zlé duchovní mocnosti neviditelného světa, které se staví proti pravé spravedlnosti a snaží se ustavit satanskou vládu nad celým světem. V tomto konfliktu máme vyjímečný úkol, protože Ježíš dal pouze nám duchovní vhled a zbraně, které mohou zajistit vítězství. Vlády a armády tohoto světa, které jednají pouze s přirozenými plány, vůbec nerozumí tomuto konfliktu a nemají žádnou možnost postupovat proti satanským silám v ponebesí. Naopak, aniž by si to uvědomovaly, samy jsou manipulovány a kontrolovány těmito silami. Základním předpokladem vítězství je určit, jaké síly působí v konkrétní situaci. V posledních měsících (v polovině 90. let) jsem meditoval nad vývojem ve světě - a zvláště v USA a Izraeli. Věřím, že mi Bůh ukázal povahu zlých, svůdných sil, které satan plánuje použít, k dosažení svých záměrů v tomto posledním věku. Je to HUMANISMUS. Vždy jsem si myslel, že humanismus je poměrně neškodným omylem. když jsem se však podíval do slovníku, našel jsem tam tuto definici: „popření jakékoli moci či morální hodnoty nadřazené lidstvu; odmítnutí náboženství kvůli víře ve zdokonalení lidstva vlastními silami." Uvědomil jsem si, že humanismus není duchovně neutrální. Naopak, je to otevřené popření a odmítnutí Boží moci a autority. Je to protináboženské náboženství. Z tohoto důvodu nemůže být - a často je - vyučováno ve vzdělávacích systémech jako je systém USA, kde je zakázáno vyučování náboženství v té podobě jak jej obvykle chápeme. Rozhodl jsem se sledovat humanismus v historii a začal jsem s Nabuchodonozorovým snem o soše s hlavou ze zlata, hrudí a pažemi ze stříbra, břichem a boky z mědi a nohama ze železa. Daniel ho vyložil jako pohled na budoucí čtyři pohanská království, která postupně povstanou. Hlavou byl Babylón; hrudí a pažemi byla říše Médsko-perská; břichem a boky bylo Řecko; nohama byl Řím (Dan 2,31-40). Všiml jsem si jedné klíčové věci: rozmnožovací orgány byly v oblasti identické s Řeckem. Vzhledem k mému vzdělání v řecké filozofii mi to bylo zvláště zřejmé. Uvědomil jsem si, že to bylo Řecko, více než kterákoli jiná říše, jež skrze filozofii proniklo do současné kultury. Dva z prvních řeckých filozofů, o kterých máme zprávy, byli Hérakleitos a Prótagorás. Tři z jejich dodnes známých úsloví říkají: „všechno plyne“… „nikdy nevstoupíš do téže řeky“… „člověk je měřítkem všeho“. Je úžasné, jak tato tři úsloví shrnují podstatu humanismu. Tvrdí, že vše je relativní; neexistuje žádné morální či zákonné absolutno; člověk je nejvyšší autoritou vesmíru. Bylo by mimo rámec této studie analyzovat, jak toto myšlení utvářelo nejprve myšlení Evropy, a posléze skrze Evropu myšlení celé současné „civilizace“. Řekové zbožštili lidskou mysl. Aristotelovou představou Boha byla dokonalá mysl soustředěná na sebe, neboť nic jiného nebylo hodno její pozornosti. Z toho se vyvinula celá filozofie racionalismu. Vedle filozofie byl dalším znakem řecké kultury důraz kladený na atletické soutěže. Jejich Olympijské hry představovaly ve skutečnosti zbožštění atletických výkonů, což se znovu objevilo v našem století. Nejsledovanější televizní programy jsou dnes mezinárodní sportovní soutěže. Page 8


Řekové též tíhli ke snížení manželského stavu mezi mužem a ženou a k pohledu na homosexuální vztah mezi muži jako na něco, co je více „intelektuálně uspokojující“. V jejich sloupovích byly idealizované mužské tvary obvykle obnažené, zatímco ženy bývaly zahalené rouchem. Takzvaní „bohové“ Řecka představovali všechna morální selhání lidstva: chtíč, nečistotu, žádostivost, pomstychtivost a podvod – totální absenci jakéhokoli závazného morálního kodexu. To umožňovalo člověku být sám sobě bohem a vytvořit si vlastní morální zásady. Konečně, od nikoho nemůže být očekáváno, aby žil na vyšší úrovni, než jeho vlastní bohové. Všechny tyto důsledky řeckého humanismu jsou stále zřetelnější v naší západní kultuře tohoto století. V roce 1992 však tento duch humanismu podnikl další velký útok proti USA a Izraeli. Téměř současně na oba národy padl hustý mrak duchovní temnoty. Duchovní silou, která v národních volbách toho roku dostala k moci Clintonovu administrativu v USA a koalici labouristů v Izraeli, byl očividný a nefalšovaný humanismus. Obě vlády prezentují otevřené a záměrné odmítnutí Božích spravedlivých zákonů a smluv, uzavřených s člověkem, nejprve skrze Mojžíše, a potom prostřednictvím Ježíše Krista. Daly najevo, že v posledku bude humanismus věřit čemukoli kromě pravdy, a bude tolerovat cokoli kromě spravedlnosti. Toto vyvýšení člověka je síla, která v posledku dá povstat antikristu, jehož jméno je číslo člověka (Zj 13,18), bezzákonného, který se staví a vyvyšuje proti všemu, co se nazývá Bohem, co je uctíváno, a dokonce se usadí v Božím chrámě a prohlásí se za Boha (2Te 2,3-4). Písmo ukazuje, že uvede pod svoji nadvládu každého, kdo odmítne lásku k pravdě. Z tohoto důvodu Bůh na ně sešle mocný klam, takže uvěří lži - původní lži - té, kterou satan svedl naše prarodiče: „…budete jako Bůh…“ či „jako bohové“. Toto vyvýšení člověka na místo Boží bude začátkem „velkého soužení“ – období světové agónie, tak strašné, že předčí dokonce holocaust z let 1939-1945 (Mt 24,21-22). Před tímto závěrečným obdobím soužení však Bůh chce úžasným způsobem jednat s Izraelem a s Církví. Žeň milosti předejde žeň soudu. Boží příprava tohoto plánu je ukázána v Zacharjáši 9,13: „Zburcuji (Kral: probudím) tvé syny, Sijóne, proti synům tvým, Jávane“ (angl. proti tvým synům, Řecko – viz též Biblický Slovník Novotný: Jávan je praotec řeckého národa – pozn. překl.). „Synové Řecka“ jsou ti, kteří přijímají svod humanismu. „Synové Sijónu“ jsou ti, kteří stojí na neomylném Slově Božím, kteří přijímají jak jeho zaslíbení, tak jeho smlouvy. Budou vytrhnuti jak z Izraele, tak z vyznávající Církve. O nich bude řečeno: „Oni nad ním zvítězili pro krev Beránkovu a pro slovo svého svědectví; a nemilovali svou duši až na smrt.“ Budou to lidé, kteří mají jednu nadřazenou prioritu: činit Boží vůli bude pro ně důležitější, než zachovat svůj život. Tváří v tvář této výzvě se musíme ptát sami sebe: Jsem připraven postavit se jako jeden ze synů Sijónu? Co do čísel, mají síly humanismu značnou přesilu. Nicméně se můžeme nechat povzbudit příkladem judského krále Ásy. Byl obklíčen mnohonásobně silnější armádou, ale jeho zoufalá modlitba zvrátila jistou porážku v úplné vítězství. Jeho modlitba nám dává krásný příklad, s čím můžeme počítat proti sebeoslavujícím silám humanismu. „Hospodine, není potřebí tobě velikého množství, když ty chceš pomoci mdlejším. Pomoz nám, Hospodine Bože náš, neboť v tebe doufáme, a ve jménu tvém jdeme proti množství tomuto. Hospodine, ty jsi Bůh náš; nechť nemá moci proti tobě bídný člověk.“ (2Pa 14,11 Kral) Stůjme společně v modlitbě! Vaši ve službě Pánu Derek a Ruth Princovi (Život víry 96/6) Zpět na seznam

Page 9



Kdo jsem poté, co jsem uvěřil?                                     

Jsem sůl země (Mt 5,13). Jsem světlo světa (Mt 5,14). Jsem Boží dítě (J 1,12). Jsem část pravého vinného kmene, proudí mnou Kristův život (J 15,1.5). Jsem Kristův přítel (J 15,15). Jsem Kristem vybraný a určený k tomu, abych nesl ovoce (J 15,16). Jsem služebník spravedlnosti (Ř 6,18). Stal jsem se Božím služebníkem (Ř 6,22). Jsem Boží syn; Bůh je duchovně můj Otec (Ř 8,14-15; Ga 3,26; 4,6). Jsem Kristův spoludědic, mám spolu s ním podíl na jeho dědictví (Ř 8,17). Jsem Boží chrám - jeho bydliště. Přebývá ve mně jeho Duch a jeho život (1K 3,16; 6,19). Jsem připojen k Pánu a jsem s ním jeden duch (1K 6,17). Jsem částí Kristova těla (1K 12,27; Ef 5,30). Jsem nové stvoření (2K 5,17). Jsem smířen s Bohem a jsem služebníkem smíření (2K 5,18-19). Jsem Boží spravedlností v Kristu (2K 5,21). Jsem Boží syn a jedno v Kristu Ježíši (Ga 3,26.28). Jsem Boží dědic, protože jsem Boží syn (Ga 4,6-7). Jsem svatý (Ef 1,1; 1K 1,2; Fp 1,1; Ko 1,2). Jsem chválou Kristovy slávy (Ef 1,12). Jsem Boží dílo, stvořen v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které mi Bůh předem připravil (Ef 2,10). Jsem člen Boží rodiny (Ef 2,19). Jsem vězněm Krista (Ef 3,1;4,1). Jsem spravedlivý a svatý (Ef 4,24). Jsem občan nebes, kde v Kristu sedím na trůnu (Fp 3,20; Ef 2,6). Jsem skryt spolu s Kristem v Bohu (Ko 3,3). Jsem vyjádřením Kristova života, protože on je můj život (Ko 3,4). Jsem Bohem vyvolený, svatý a milovaný (Ko 3,12; 1Te 1,4). Jsem syn světla, a nikoli tmy (1Te 5,5). Jsem svatý účastník nebeského povolání (Žd 3,1). Mám účast na Kristu, na jeho životě (Žd 3,14). Jsem jedním z živých Božích kamenů, z nichž se v Kristu staví duchovní dům (1Pt 2,5). Patřím k vyvolenému rodu, královskému kněžstvu, svatému národu, lidu náležejícímu Bohu (1Pt 2,9-10). Na tomto světě, kde nyní dočasně žiji, jsem cizincem (1Pt 2,11). Jsem ďáblův nepřítel (1Pt 5,8). Jsem Boží dítě, a až se Kristus vrátí, budu mu podobný (1J 3,1-2). Narodil jsem se z Boha, střežím sebe samého a ten Zlý se mne nemůže dotknout (1J 5,18). (Zpracováno podle Neil T. Andersona: Vítězství nad temnotou)

Zpět na seznam

Page 10

JUDA INFO. březen Uzdravena z rakoviny - Jitka Gabryszová

Recommend Documents