JUDA INFO. červenec Jak vstoupit do nadpřirozena - Pavel Neústupný

This document is created with trial version of HTML2PDF Pilot 2.15.70.

JUDA INFO červenec 2005

Jak vstoupit do nadpřirozena - Pavel Neústupný Začneme definicí víry z Hebreům 11,1: Víra jest podstata věcí, v něž doufáme, důkaz neviditelných skutečností. Víra je něčím úžasně zvláštním, co svět nemá. Lidé ve světě řeknou: „Já věřím, že zítra bude dobré počasí.“ Sice mluví o víře, ale to nemá s biblickou vírou nic společného. Oni pouze doufají, že zítra bude dobré počasí. Jak to mohou s jistotou vědět? Řekl jim to Pán? Vždyť Pána ani neznají. My víme, že můžeme věřit jenom tomu, co najdeme ve slově Božím. Takže běžné používání slova „víra“ vlastně neodpovídá tomu, co říká o víře Bible. Víra je podstata věcí, v něž doufáme. V první části definice víry máme slovo „doufat, doufání nebo naděje“. To ještě není víra, ale důležitá příprava víry. Vždy musíš mít nejdříve nějakou touhu a doufání. Naděje vychází z duše. Tedy duše musí být nějakým způsobem přítomná než se vytvoří víra. Toužíš po vyřešení nějakého problému, máš nějaká přání a touhy. Všechno se v tobě nasměruje k řešení a to je to doufání a naděje. Jenomže víra pokračuje dále, totiž víra je důkaz neviditelných skutečností. Co to znamená? Co to je neviditelná skutečnost? Marek 11,24: Proto vám pravím: Věřte, že jste všechno, za cokoliv se modlíte a oč žádáte, přijali, a budete to mít. Věřte, že jste přijali a budete to mít. Věřte, že přijímáte v ten okamžik, tudíž už máte v ten okamžik a budete to mít. Vidíme zde důležitou zvláštnost víry. Máme věřit, že jsme přijali. Ve viditelné oblasti je to zcela jasné. Když ti daruji tuto knihu a ty ji přijmeš, tak už ji máš. Určitě trošku poděkuješ. Máš důkaz viditelné skutečnosti v ruce. Je to úplná realita a viditelná skutečnost. To však není víra. Přijal jsi tu knihu ode mne ve víře? Ne, přijal jsi ji normálně ve viditelném. Víra je trochu něco jiného. Pamatujme si tato dvě místa: Mk 11,24 a He 11,1.

Rozdíl mezi přirozeným a nadpřirozeným člověkem Podívejme se nyní, jak reaguje přirozený člověk. Přirozený člověk je člověk, který není znovuzrozený z Ducha - tedy neuvěřil v Pána Ježíše Krista. Když něco nemá a chtěl by to mít, tak doufá, přeje si to, touží po tom. Zase je to záležitost pouze duše. Duch je přece u něho mrtvý. Víme, že při novém narození nám Bůh vezme našeho mrtvého ducha a dá nám nového. Tudíž přirozený člověk může pouze doufat, něco si přát, po něčem toužit. Například nějaký kluk chce mít kolo. Každý kluk v určitém věku touží po kolu. Když je věřící, může si ho vyvěřit. Já však, když jsem toužil po kole, věřícím ještě nebyl. Jak tedy na to? Veliká touha. Celá duše se k tomu upne. V noci se mu zdá, jak jede na kole. Jestli je dobrej, tak začne trošku spořit. Bude také hodně navštěvovat babičky a dědečky, což třeba dříve nedělal. Dokonce možná dostane desetník, že odnesl odpad do kontejneru. Tedy úplně se nasměruje na to, co chce. Má naději, že se to povede. Chci vám znázornit rozdíl mezi přirozeným a nadpřirozeným člověkem. Doufám, že nemáte problém, když se označíme za nadpřirozené bytosti. Je to jenom opak toho přirozeného. Ne, abys mi tady ulít z okna, protože jsi nadpřirozený. Naděje u nevěřícího člověka je odlišná od naší naděje. Touha narkomana po další dávce narkotik je jistě doufáním jiného druhu, než naše. My doufáme jenom v to, co najdeme v Bibli a co je podle Božích principů. Nebudeme tedy doufat v nějaký zlatý zámek někde na pobřeží Francie, nebo v podobné nesmysly. K tomu se vůbec nenasměrováváme, zatímco padlí lidé často ano. Je to v podstatě záležitost duše a nasměrování se k nějakému přání, po kterém toužím. Podívejme se na dospělého člověka, který touží třeba po autě. Když má to, po čem toužil, může to vidět nebo slyšet (když to troubí). M ůže se toho dotknout. „Mám a sehnal jsem ho se slevou!“ Všechno se pohybuje ve viditelném a to je důkaz viditelné skutečnosti skrze smysly. Na začátku je touha, přání, doufání a potom to viditelně drží ve svých rukou. My jako věřící se pohybujeme v nadpřirozeném. Novým narozením jsme se stali novým stvořením. Naše občanská příslušnost je v nebesích. Máme vlastně dva pasy. Jeden pas český (nebo německý) a pak neviditelný pas nebeský. Možná tam máš napsáno, který byt ti patří. Pán Ježíš totiž odešel do nebe, aby nám připravil příbytky. To je realita, ve které se jako věřící Page 1


pohybujeme.

Víra je důkaz neviditelných skutečností V Markovi 11,24 jsme četli: Věřte, že jste přijali a budete to mít. Výraz „že jste přijali“ je už za pouhou nadějí, a výraz „budete to mít“ ukazuje, že to ještě viditelně nemáme. V čase mezi tím „jste přijali“ a „budete to mít“ se nachází víra. Věříme tedy, že přijímáme v přítomnosti a budeme to mít v budoucnosti. Jestliže jsme již něco přijali, v ten okamžik přijetí je to již přijato. Co jsme tedy již přijali a co ještě nemáme, ale budeme to mít? Jedna krásná a krátká definice: Víra má teď. Přirozený člověk má, až když vidí nebo se dotýká. Ale ty máš v ten okamžik, když jsi přijal ve víře. Když věříš, už máš! Ale viditelně to budeš mít v budoucnosti. Víra má teď. Již jsme něco přijali. Přijímáme, co ještě ale nemáme. To není slovíčkaření. Když toto pochopíme, posuneme se ve víře. Již jsme něco přijali, co ještě viditelně nemáme, ale budeme to mít. V druhé části definice víry jsme četli: Důkaz neviditelných skutečností. Jaký důkaz měl přirozený člověk, když se pohyboval jenom ve viditelném? On měl důkaz až ve viditelné skutečnosti. Důkaz viditelné skutečnosti. Ale my máme důkaz neviditelné skutečnosti. To je Božský zázrak. Nikdo z nás nemohl věřit, než jsme uvěřili. Před tím to nebyla víra, ale doufání ve smyslu, že bude zítra dobré počasí. Zde však máme něco dříve, než to máme. Řekni to nevěřícímu a on se ti vysměje. Nedivme se, vždyť to není normální. „Říkáš, že něco máš, ale vždyť to nemáš! Tak co máš?“ To je Boží tajemství. To první „máme“ obsahuje prožitek vnitřní zkušenosti a jistoty, velké radosti a hlubokého pokoje, že jsme z neviditelného světa přijali do svého vlastnictví Boží nabídku a zaslíbení. Například v Písmu stojí: Jeho zraněním jste byli uzdraveni. (1Pt 2,24b) Vidíte, jak víra má co dočinění s Písmem. Nebo je psáno: Můj Bůh naplní všechnu vaši potřebu podle svého bohatství v slávě v Kristu Ježíši. (Fp 4,19) Máš nějakou potřebu? Máš momentálně finanční nouzi? Na to už je v Bibli zaslíbení, za kterým Bůh stojí. To není zaslíbení, které zrovna pro tebe neplatí, neboť momentálně Bůh nemá zásoby. Božích zaslíbení je velmi mnoho. M ůžete si je z Bible vypisovat na cedulky a pracovat s nimi. Když věříme, máme tedy prožitek vnitřní jistoty, zkušenosti, radosti a pokoje, že jsme to (co potřebujeme a oč jsme prosili) přijali z neviditelného Božího vlastnictví do našeho vlastního vlastnictví. Již to máme v neviditelném. Toto je víra. To druhé „máme“ vyjadřuje, že ve viditelném ještě nic nemáme. Nediv se, když uplyne nějaké meziobdobí mezi přijetím ve víře a radostí přijetí ve viditelném. Víra je důkaz (skutečnost, realita, některé překlady mluví o substanci) neviditelných skutečností. Víra je substanciální záležitostí v neviditelné oblasti. To znamená, že to ještě není ve viditelném. Uzdravení, materiální požehnání a jiné průlomy ještě nejsou ve viditelném, ale tys to mohl již ve víře přijmout.

Víru předchází naděje a slyšení Božího slova Víra začíná uchopením nabídky. Víra, kdy uchopíš zaslíbení, má však předfázi a tou je doufání. Většinou jsme v Pána Ježíše neuvěřili okamžitě. Někdo nám o něm něco říkal. Osobně jsem si vzal asi čtyři týdny času, abych to prozkoušel. Hlavně jsem se díval na ty lidi, co mi o Ježíši něco říkali, jestli za tím něco stojí. Ale už se ve mně moje duše nasměrovávala, už jsem toužil. Byl jsem úplně vyřízený a toužil jsem po něčem, jenomže přesně nevěděl po čem. Po záchraně, po vyřešení mé problematiky ... Ve své situaci jsem uslyšel nabídku evangelia z úst věřících lidí z jedné malé skupiny, ze které se později stal velký sbor. Dostal jsem naději. Mimochodem, bez naděje nemůžeme žít. Bez naděje nemohou žít ani nevěřící. Bez naděje lidé zemřou. My však máme naději, máme víru a máme Boha. Další předfází víry je slyšení Božího slova. Tvoje víra musí být založena na slovech, které jsi našel v Písmu. Nemůžeš věřit v to, co jsi nenašel v Božím slově. Podívejme se na příklad, když jsme uvěřili v Pána Ježíše Krista. Římanům 10,17 (NBK): Víra je tedy ze slyšení a slyšení skrze slovo Boží. Ty jsi musel to poselství nějak slyšet. Proto musíme předávat poselství o Ježíši dál. Lidé to musí slyšet. Někdy si myslíme, že když hned Ježíše nepřijmou, tak to byla ztráta času, ale to není pravda. Často slyšíme svědectví od lidí, kteří říkají: „Byli jsme kdysi oslovení někým někde na ulici.“ Pak na to zapomněli a po mnoha letech se to spojilo s nějakou novou zkušeností a oni přijali Pána. To je tak časté. Lidé si pamatují více, než si myslíme. Pamatují si klíčové věci. Uvěřili jsme tedy v Pána Ježíše, protože jsme slyšeli tu zvěst. Page 2


Skrze víru vstupujeme do nadpřirozena Skrze víru vstupujeme do nadpřirozena, kdy se pohybujeme v mezifázi mezi přijetím v neviditelném a přijetím ve viditelném. Víra je až po okamžik obdržení ve viditelném. Když už něco máš ve viditelném, tak nemusíš věřit. Víra je důkaz neviditelných skutečností. Jde o skutečnosti, o reálné věci, ale zásadně neviditelné. Pamatuj si, že když se mluví o víře, je to vždy v neviditelném. Když je to ve viditelném, tak už to není víra. Jak dlouho trvá celá mezifáze? Minutu? Hodinu? Den? M ěsíc? Rok? To určuje Bůh a také my podle toho, jak v té mezifázi jednáme a jak bojujeme dobrý boj víry. Ježíš je nyní pro tebe naprostou realitou, je to tak? Kdo z vás už viděl Ježíše? Nemyslím v kostele na svatém obrázku. Věříš v neviditelného Ježíše a nepotřebuješ nějaké obrázky. Náš Pán je v neviditelném, sedí po pravici Boha Otce v nebesích. Nemusíš ho vidět, abys v něj věřil. Zažíváš ho, neustále se na něj obracíš. Mluvíš k němu. Modlíš se k němu. Věříš mu a jeho vlastnostem, které jsou popisovány v Bibli. Věříš v jeho zaslíbení. Ale nikdy jsi ho přece neviděl. Až ho uvidíš, tak v něj již nebudeš muset věřit. Tam končí víra. Jseš si úplně jistý, že existuje Pán Ježíš a že je tak dobrý a tak krásný. M ůže přijít dvacet ďáblů a vymlouvat ti to, ale ty víš, že víš, že víš. Ty víš, že máš. To je víra. Každý, kdo se obrátí a přijme Pána Ježíše, dostane schopnost věřit. Pak začnou různé praktické kroky víry a v podstatě v tom žijeme celý život. My křesťané žijeme z víry, a sice výhradně. Apoštol Pavel říká: Spravedlivý z víry bude živ. (Ř 1,17) Všecko, co není z víry, je hřích. (Ř 14,23) Jsi spravedlivý, tak budeš žít z víry. Když něco není z víry, tak je to z tebe - z té staré padlé přirozenosti, kterou jsi nějakým způsobem přivolal. Pán odpouští, můžeš to vyznat a jde se dál kupředu. Pohybujeme se vírou v nehmotném, neviditelném a nadpřirozeném. Přirozený svět je vždy svět viditelný. I třeba radiové vlny patří k viditelnému, protože je to fyzikálně odůvodnitelné. Jsou za tím fyzikální, chemické a matematické zákony, s kterými mohou pracovat i nevěřící. Vše, co je hmotné, je viditelné. Neviditelné je něco jiného. Mimochodem, viditelná část je pouze malou částí celkového neviditelného. Většinou máme nějaké zkušenosti s naplněnými projekty víry, které již dostaly důkaz ve viditelném. Jsme velmi povzbuzeni ve víře, když zažijeme od Pána průlomy, vyslyšení modliteb, nebo když skrze vzkládání našich rukou byl někdo uzdraven. Na příště to však jako základ víry nestačí. Základ víry musí přijít ze slova Božího. Napříště potřebuješ opět čerstvě uvěřit Božímu slovu a znovu čerstvě jít k Duchu svatému.

Prostřednictvím víry formujeme a určujeme viditelné věci Náplní našeho života je něco, co se teprve později stane hmotným. Neustále předbíháme viditelnou skutečnost. Jsme v tomto smyslu jiní, než ostatní. Jsme časově vyšinutí. Blahopřeji vám, vy vyšinutí! Proto si někteří myslí, že patříme na psychiatrii. Časově jsme na tom stále jinak, než svět kolem nás. Pracujeme na projektech víry, na věcech, které ještě tady nejsou. Nejsme závislí na viditelných věcech, nýbrž je prostřednictvím víry formujeme a určujeme. My jsme ti, kteří ztvárňují tento svět. Pán si jistě určil i politiky, aby dělali politiku a vedli stát. Jsou od Boha delegovanou autoritou a musíme se za ně modlit. V podstatě však rozhodujeme my tím, jak se za ně budeme modlit a jak za nimi budeme stát před Pánem. My budeme rozhodovat, jak to bude. Je to i doložitelné. Například v Německu mezi první a druhou světovou válkou nebylo dostatečně velké množství věřících křesťanů, aby zabránili tomu, že nacismus přišel k moci. Podívejme se jenom na to, jak se chovaly církve za hitlerovského Německa. Byla tam dokonce jedna církev, která byla úplně hitlerovská. Před bohoslužbou stáli a hajlovali. Jsou to smutné záležitosti, které změnily celé minulé století k tak hroznému osudu. Křesťané tehdy selhali. My však nesmíme selhat a dopustit takové katastrofy. Prostřednictvím víry formujeme a určujeme viditelné věci. Nestavíme při tom vzdušné zámky, abychom unikli nepříjemné přítomnosti. Proměňujeme realitu prostřednictvím víry v Boží jednání na základě Božího slova. V podstatě jedná Bůh, ale on vytvořil princip víry a sám vymyslel definici víry a nechal to vše napsat do Bible. Bůh to určil a tudíž Bůh sám jedná podle svých vlastních principů. Chce s námi spolupracovat. Chce, abychom uchopili ve víře Boží slovo a zaslíbení a abychom vše proměnili v nové, podle Boží vůle zjevené v Písmu. Vezměme si například naše modlení na Řípu v těchto dnech. Proměna Podřipska je už reálně přítomná v neviditelné oblasti, protože je už č as žně, jak říká Slovo. "Žeň je vskutku velká, ale dělníků málo. Poproste tedy Pána žně, aby vyhnal dělníky na svou žeň!" (Mt 9,37-38) Samozřejmě jsou to žně duší. Andělé jsou připraveni. Myslím, že jsou vždy připraveni. Satan je už poražen. Není to tak? Haleluja. To znamená, že jsme na řadě my. Musíme jednat ve víře. Bylo to ve víře, co jsme Page 3


dělali na Řípu? Proč bys na ten kopec šel, když by to nebylo ve víře? Všichni jsme tam byli ve víře, že to má smysl a že to k něčemu povede. A při tom jsme tam nedělali nic jiného, než že jsme se modlili. Kdyby se na nás někdo díval, řekl by si: „Co to tam dělají. Proč nejdou na vinobraní do M ělníka. Vždyť je to ztráta času ...“ Musíme vytrvat ve víře a nevzdat to. V tomto stavu zůstáváme tak dlouho, dokud se ta věc nestane na Boží příkaz viditelnou. Nepřijde to do viditelného silou naší vůle, ani pozitivním myšlením, ale skrze suverénního Boha. Musíme specielně vydržet v dlouhodobých projektech, například kde se jedná o změnu celých oblastí a regionů. Potřebujeme strategii, sílu, povzbuzení a vedení Ducha svatého, jinak bychom zemdleli. Duch svatý nám ukazuje své strategie, jak udělat to či ono, či to trochu změnit. Nemyslím si, že vše musíme dělat stále stejným způsobem (např. stále stejné modlitby apod.). Duch svatý chce vše vést a je to pak velmi dynamické.

Vírou vidíme neviditelné na základě Božího slova Jak můžeme hledět na neviditelné? Apoštol Pavel mluví o dívání se do neviditelného v 2. Korintským 4,17-18: To naše nynější lehké soužení nám totiž působí nesmírně veliké břímě věčné slávy, když nehledíme na věci viditelné, ale na neviditelné; neboť viditelné věci jsou dočasné, neviditelné však věčné. Nehledíme na věci viditelné, ale na neviditelné. Mimochodem smíme ještě, chvála Pánu, používat našich pět smyslů. Prosím tě, než přejdeš ulici, dívej se do viditelného, jestli náhodou zleva nebo zprava něco nejede. Prosím, používej své smysly. I když jsme pro svět nenormální, protože věříme, v mnoha oblastech jsme docela normální a přirození. Druzí lidé, když chtějí, s námi mohou přirozeně hovořit. Není to pravda? Nejsme urputní, odtažití a zákoničtí. Pět smyslů máme pořád a naši duši také stále používáme. Kterýma očima hledíme na viditelné a kterýma očima hledíme na neviditelné? Těma samýma? To by asi nešlo, na to nejsou přirozené oči uzpůsobené. Na neviditelné hledíme očima našeho nového srdce, které nám Bůh dal při novém narození. Pavel se v Efezským 1,18 modlí za osvícené oči srdce. Toto srdce tedy má oči a tyto oči musí být osvíceny skrze Ducha svatého. Nové srdce musí být živeno Božím slovem. V srdci věříme, ale také i pochybujeme. Nevěříme v hlavě. Pochybnosti vycházejí z hlavy a chtějí proniknout do srdce. Rozhoduje to, co se v srdci ustanoví za výsledek. Musíme mít v srdci konkrétní Boží zaslíbení pro to, co právě potřebujeme. Potřebujeme mít všeobecný přehled v Písmu. Potřebujeme vědět, kde co najdeme, když něco hledáme. Potřebujeme znát Boží zaslíbení. Vyhledávej si je v Písmu, používej konkordanci. Musíme mít čas hledat, nacházet a zabývat se Božím slovem pod vedením Ducha svatého. Bible je tak obsáhlá. Jsou tam krásné pasáže, kterým jsme možná ještě nevěnovali moc pozornosti. Duch svatý tě chce oslovit. Potřebuje to však čas. Pavel říká: Požehnaný Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nám požehnal veškerým duchovním požehnáním v nebeských věcech (nebo: oblastech) v Kristu. (Ef 1,3) Jsme požehnáni všemi duchovními požehnáními v nebesích. To znamená, že vše, co potřebuješ, je už pro tebe v nebi přítomné a připravené. To vše je ti skrze Ježíše k dispozici. To, co od Boha ve víře přijmeme, už skutečně existuje. Náš Bůh v nebi nemusí začít nervózně hledat, když ho začneme o něco prosit. „Mám to vůbec na skladě? Stojí to k dispozici?“ Náš Bůh je suverénní a vše, co obsahuje jeho sklad, je tady v této knize. Tam si to přečti. Je to kompletní Boží zásoba. Tvoje víra musí vždy souhlasit s Biblí. Někdy víra přichází skrze prorocké slovo, které však vždy také musí souhlasit s Biblí. Když tě však napadne něco, co s Biblí vůbec nesouhlasí a co ti nepotvrdí tvoji sourozenci, tak to odlož, nepracuj s tím a nesnaž si z toho vytvořit víru. Ve víře můžeme od Boha přijmout nebo si přivlastnit pouze to, co jsme schopni duchovně vidět. Máme vidět do neviditelného. Zaslíbení nejsou ještě viditelná. Až budou viditelná přirozenýma očima, budeme mít důkaz ve viditelném skrze naše smysly. Takové uzdravení si pak můžeš nahmatat. Funguje již to, co dříve nefungovalo. Do té doby je však uzdravení v neviditelném. Přijímáme ho od Boha a přivlastňujeme si ho ve víře. A přitom si to musíme už představit. Ale jak a jakýma očima? Očima svého srdce. Ve tvém srdci vznikla víra skrze slyšení Božího slova. Jez Boží slovo dále, aby tvá víra rostla. Jestliže jsi přijal ve víře Boží zaslíbení, nacházíš se v mezifázi až do doby, než se to stane ve viditelném. Přichází nepřítel, střílí pochybnosti a směruje tvé fyzické oči, aby se dívaly na ty fyzické problémy, jejichž řešení jsi již přijal ve víře v neviditelném. S tím počítej, to je normální. Víme však, že satan je poražený, tak mu to důrazně řekni. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás. (Jk 4,7NBK) Page 4


Můžeme tedy ve víře přijmout jen to, co jsme schopni vidět. Proto máme hledět na neviditelné. Víra nemůže zrát, nemá-li před sebou žádný obraz. K tomu potřebujeme Ducha svatého, aby nás naučil vidět a správně snít. Bůh sám tyto principy ustanovil a postupuje přesně podle nich. Například viz stvoření.

Víra je vítězstvím nad viditelnou oblastí Pavel píše o Abrahamovi: Je otcem před tím, jemuž uvěřil, před Bohem, který oživuje mrtvé a povolává to, co není, jako by bylo. (Ř 4,17) Když Bůh něco povolal a vyslovil, stalo se to. I řekl Bůh: "Buď světlo!" A bylo světlo. (Gn 1,3) Dovedeš si představit, že by řekl jenom „staň se“ a pak by překvapeně hleděl, co z toho vzniklo? Bůh již musel mít vnitřní představu a svýma božskýma očima to již musel vidět. Bylo to božsky naplánováno. Když Bůh něco povolal, oslovil to, jako by to už bylo. Musel to již svýma očima vidět. Velice důležité je odhlédnout od viditelného. Abraham uvěřil zaslíbení, které dostal od Boha. Nehleděl na své již umrtvené tělo (bylo mu přibližně sto let), ani na mrtvost Sářina lůna. (Ř 4,19NBK) Dříve byla Sára velice krásnou. Nyní již byla stařenou, která vzhledem ke svému stáří zcela jistě nebyla ve stavu mít dítě. Abraham se nějakým způsobem díval jinam, každopádně však jednal a šel s ní do stanu ... Stal se zázrak, potomek byl zplozen. Pozor na náš myšlenkový svět. Pozor na pochybnosti. Věříme v srdci a pochybnosti se nesmí do srdce dostat. Víra je vítězstvím nad viditelnou oblastí. Když věříš, vítězíš nad viditelnou oblastí. (Jistěže ne vše, co je ve viditelné oblasti, je negativní. Třeba, když ti někdo servíruje nějaký dobrý dortík, určitě nebudeš svým zrakem uhýbat.) Naše projekty víry se vztahují na něco, co ještě není a co by mělo být. Často všechno ostatní ukazuje, že to nebude a že to bude ještě horší. Když máš například nemoc, bude ti všechno říkat, že se to musí přece zhoršovat. Je to normální, co ti budou říkat tvoje myšlenky, zkušenosti, doktoři atd. Naše projekty víry však jdou proti tomu viditelnému.

Víra je vztahem důvěry k Ježíši Je důležité, abychom neodtrhávali Boží slovo od Ježíše a nebyli v tom techničtí. Se Slovem nepracujeme osamostatněně od Ježíše. Ježíš a Boží Slovo jsou identické (viz J 1,1; J 1,14; Zj 19,13). Tedy pozor na technické postupy, na mechanické omílání Božího slova. Musí to být živé. Duch svatý ti chce Boží slovo oživit. Musí se to stát tvým vlastním slovem. V Bibli máš napsané Slovo, které si musíš přivlastnit tím, že ti ho Duch svatý učiní živým. Rozsvítí se v tobě nějaké vnitřní světélko a oči tvého srdce to uvidí. Hleďme na původce a dokonavatele víry Ježíše, který pro radost, jež ležela před ním, podstoupil kříž nedbaje na hanbu a posadil se po pravici Božího trůnu. (He 12,2NBK) Při všech našich projektech víry se díváme na Ježíše. M ůžeme mít radost a požitek, protože máme společenství s ním. On je to Slovo. Hledíme na kříž, kde Ježíš vše už pro nás vydobyl. Spasení, uzdravení, požehnání je nám vydobyto. Avšak podle tohoto slova se díváme na Ježíše, který je vyvýšen a sedí po pravici Boží. Má všechnu moc a autoritu a tu nám předal. Vidíme kříž a vyvýšeného Ježíše na trůnu. Haleluja. Uzavřeme Pavlovou modlitbou za Efezské, kterou určitě mnohokrát opakoval: Nepřestávám za vás děkovat, když se o vás zmiňujeme na svých modlitbách, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal Ducha moudrosti a zjevení v pravém poznání jeho samého a osvícené oči srdce, abyste věděli, jaká je naděje v jeho povolání, jaké je bohatství slávy jeho dědictví ve svatých a jak nesmírná je velikost jeho moci vůči nám, kteří věříme v souladu s působením převahy jeho síly. (Ef 1,16-19) Přepis vyučování v Křesťanském společenství Juda 21.9.2004 Zpět na seznam

Page 5



Poraženi skrze falešné pojetí satanových útoků? - Tomáš Dittrich Kde myslíš, že by Ďábel mohl získat právo působit ve Tvém životě? Opakovaně se u křesťanů setkávám s postojem: Hodně se modlím, tak není divu, že mám problémy – vždyť tomu zlému vadím. Dokonce jsem se nejednou, a to z úst vedoucích, setkal s výroky, jako např.: „Měli jsme před akcí mnoho problémů, to znamená, že bude velké požehnání.“ Ty problémy, to byla porouchaná auta, výpadek místní dopravy, rozkopaná přístupová ulice v době akce apod. Vůbec to nechci zlehčovat, ale jsem přesvědčen, že takový přístup a očekávání problémy tak akorát přitahuje. Hrozí zde veliké nebezpečí: věřit v útoky víc než věřit Bohu. Podle čeho poznáme úspěšnost svých modliteb? Rozhodně ne podle množství „satanských útoků“. Když jsou vyslyšené, radujeme se. Nejsou-li hned vyslyšené, neznamená to však, že jsme se nutně modlili špatně. A jak poznáme úspěšnost své služby? Stejně jako u modliteb je to podle ovoce, a to často v delším časovém horizontu. Promiň mi několik zvláštních otázek: Má na Tebe Ďábel právo? Má na Tebe Ďábel větší právo, když se modlíš a sloužíš Bohu naplno, než na někoho, kdo Pána Boha poslouchá méně? Bude Ti Ďábel, když děláš Boží vůli celým srdcem, škodit víc, než když Bohu naplno nesloužíš? Jestliže jsi vydal svůj život Ježíši Kristu, je odpověď na všechny tyto otázky stejná: Ne! Kdyby to bylo jinak, vedlo by to k jasným důsledkům: křesťanskými vedoucími by chtěli být jen sebevrazi. Mentalita vedoucího nebo aspoň představa o vedoucím u těch, kdo ho ustanovují, by se musela rovnat obrazu sebevražedného atentátníka. A tak to také často naneštěstí opravdu bývá (dotyční si to ovšem neuvědomují) nebo se to tak vyvine. Bůh je naštěstí dost mocný, aby své děti dokázal dokonale ochránit. Je tak mocný, že se s Ďáblem nemusí ani handrkovat, ani přetahovat. Jako ti, kdo jsme Kristovi, přece nepatříme do království tmy, ale do království Božího. Když jsme s týmem z našeho sboru byli právě před patnácti lety v jednom větším moravském městě na pozvání místního reformovaného sboru kázat evangelium a za město se modlit, staly se tam během našeho víkendového pobytu některé zlé věci: došlo tam k železničnímu neštěstí a v jednom domě uhořelo na balkoně dítě v kočárku. Nechci to předuchovňovat, ale měl jsem tehdy velmi zlý pocit, že jsme se nemodlili za ochranu. Od té doby, a kázali jsme na mnoha místech, už k ničemu takovému nedošlo. Myslím ale, že kdybych věřil tomu, že Ďábel má právo dělat takové věci a Boží služebníky za jejich službu svému nepříteli takto „odměňovat“, takové věci by se dít mohly. Hluboce jsem si uvědomil, že Ďábel na mě nemá žádné právo – protože mu nepatřím. Když chodím s Bohem, jsem v bezpečí. Nebezpečná je pro mě jediná věc: nechodit s Bohem. Tím neříkám, že křesťan nemůže být nemocný nebo že nemůže mít různé jiné potíže. V Bibli stojí: „Mnoho zla doléhá na spravedlivého, Hospodin ho však ze všeho vysvobodí.“ (Žalm 34,20a) To, že nás potkává spousta potíží, je skutečnost, ale někteří z nás jako by se tím spokojili. Často jde jen o přístup, o to, jak se na věc díváme a jak o tom mluvíme. Kdyby se Ti auto obrátilo na střechu a pak zase na silnici, vůbec by se nepoškodilo a nikomu by se nic nestalo, říkal bys, jaký že jsi to měl útok, nebo by ses radoval z Boží ochrany? Na tom nejlépe poznáš, zda jsi ohrožen duchovní úchylkou, o které mluvím, či nikoli. A když se Ti zadře motor, protože jsi nedolil olej, pochlubíš se, že jsi se stal obětí duchovního útoku, nebo svou nezodpovědností? (To nedolití oleje je moje osobní zkušenost.) Víra, to je totiž naše vítězství. Svět totiž nepřemáháme automaticky kvůli tomu, že je tu Boží milost: vítězíme vírou. Modlící se křesťan, který chce Ježíše opravdu poslouchat, a jeho blízcí, to jsou nejlépe chránění lidé na světě. Editorial pod původním názvem „Pastor – sebevražedný atentátník?“ se svolením autora ze Života víry 5/2005 Zpět na seznam

Page 6



Jak si udržet svobodu od zlých duchů - Derek Prince Většinu lidí, kteří jsou osvobozováni od zlého ducha, ten zlý duch jen tak neopustí a bude se pokoušet vrátit. Takže musíte být na to připraveni. A když sloužíte lidem, musíte je vyučovat, aby i oni na to byli připraveni. Osm principů:

1. Učiňte Ježíše Pánem v každé oblasti svého života Radím vám, abyste po vašem vysvobození neopustili tuto místnost bez toho, že byste učinili Ježíše Pánem každé oblasti svého života. Neodcházejte, dokud si tím nebudete jisti. Kdekoli je Ježíš Pánem, tam jste naprosto bezpečni. V Mt 12,43-45 nás Ježíš varuje: „Když pak nečistý duch vyjde od člověka, prochází bezvodými místy, hledaje odpočinutí, ale nenalézá. Tu si říká: ‚Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.' A když přijde, nalezne dům prázdný, zametený a vyzdobený. Potom jde a bere s sebou sedm jiných duchů, horších než je sám; a když vejdou, bydlí tam. A poslední věci onoho člověka bývají horší než první. Tak bude i s tímto zlým pokolením.“ Zlý duch má snahu se opět vrátit a je mu to umožněno, pokud najde člověka prázdného. Velmi vážná je okolnost, že pokud se zlý duch vrátí, nebývá obvykle sám, ale přivede s sebou sedm horších než je sám. Takže to, co bude v životě postiženého následovat, překoná to, co předcházelo. Vzpomínám si na mnoho lidí, kteří měli ohromné zkušenosti s Pánem, dosáhli úplného osvobození, a dnes? Nechtěl bych být na jejich místě! Učednictví, následování Krista není hrou, dokonce ani ne hezkou náboženskou hrou. Křesťanství je záležitostí života a smrti. Dovolte Ježíši, aby se stal Pánem každé oblasti vašeho života, vašich myšlenek, sexuálního života, rodinného života i financí. Budete mít možná boje, ale budou-li vaše motivy a úmysly správné, Pán vás jimi vítězně provede.

2. Oblečte si oděv chvály Iz 61,3: „(Hospodin mě poslal) pozvednout truchlící na Sijónu, dát jim místo popela na hlavu čelenku, olej veselí místo truchlení, závoj chvály místo ducha beznaděje.“ Lékem proti temným, negativním náladám a postojům je oděv chvály. Když budete nosit oděv chvály, budou se vám tito temní, zlí duchové vyhýbat, protože jim budete nahánět větší strach než oni mohou nahnat vám. Budete-li neustále chválit Pána, způsobíte ďáblovi větší problémy než může on způsobit vám. Chceš-li si udržet nepřítele od těla, chval Ježíše 24 hodin denně a budeš svobodný od nevítaných návštěvníků.

3. Oblečte si úplnou Boží výzbroj Je vyjmenována v Ef 6,13-17: „Proto vezměte na sebe celou Boží zbroj, abyste mohli odolat v den zlý, všechno vykonat a zůstat stát. Stůjte tedy opásáni na bocích pravdou, oblečeni v pancíř spravedlnosti, nohy obuté v připravenosti k službě evangelia pokoje; k tomu všemu vezměte štít víry, jímž budete moci uhasit všechny hořící šípy toho Zlého. A vezměte přilbu záchrany a meč Ducha, jímž je slovo Boží.“ Vezmete-li si celou Boží výzbroj, jste chráněni od hlavy až k patě kromě jedné části a to jsou záda. Takže se nesmíte k ďáblovi otáčet zády. Nezbývá nám čas, abychom hovořili o každé části, ale řeknu něco o přilbě spasení. Přilba chrání hlavu - náš myšlenkový život. Pavel vybízí křesťany v Efezu, kteří už byli spaseni, aby si vzali přilbu spasení. Tedy přilbu nedostáváme automaticky při zkušenosti spasení. V Bibli máme odkazy. Jeden odkaz je na 1Te 5,8, kde se mluví o přilbě naděje spasení. Naděje je tou přilbou, která chrání náš rozum. Naděje je pozitivní postoj. Jinými slovy, musíš se stát optimistou.

4. Žijte podle Božího Slova Page 7


To znamená nežít svými city, nežít tím, co lidé říkají, neřídit se podle sebe, ale řídit se Božím Slovem. Křesťan, kterému diktují například vlastní pocity, je nestálý a stává se terčem satanských útoků. Ježíš říká v Mt 4,4: „Člověk nebude živ jen chlebem, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.“ Takže pro všechno přicházíme do Božího Slova. Možná jste slyšeli o třech „F“: facts (fakta), faith (víra) a feelings (pocity). Fakta jsou v Bibli a nemění se. Vírou se těchto faktů č i skutečností držíme. Pocity se víře přizpůsobí, následují víru tam, kam dojde. Vaše pocity nejsou ani zdaleka tak důležité, jak si myslíte. Rozhodující je vaše vůle. Jestliže převrátíte pořádek a začnete od pocitů, pak bude i váš život naruby, vzhůru nohama. Je to záležitost disciplíny. A disciplína nebývá v oblibě.

5. Poddejte se Bohu A pak můžeš odolávat ďáblu. Jk 4,7: „Podřiďte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás.“ Nemůžeme se vzepřít ďáblu, pokud jsme se nejprve nepoddali Bohu. Teprve potom, když se vzepřeme ďáblu, od nás uteče. To je záruka.

6. Pěstujte správné společenství Každý má nějaký druh společenství: buď s věřícími nebo s nevěřícími. Ale když chodíme ve světle, máme vzájemné společenství. Člověk, který nepěstuje pravé společenství, sotva kdy zůstává svobodný. Velmi záleží na tom, zda máme správné nebo špatné společenství. Do značné míry na tom závisí další průběh našeho života. 1J 1,7: „Jestliže však chodíme v tom světle, jako on je v tom světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše Krista, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu.“ V řečtině je tato věta v přítomném průběhovém čase a dává asi tento smysl: Chodíme-li stále ve světle, trváme-li v chození ve světle, jako on je ve světle, pokračuje naše vzájemné společenství, a krev Ježíše Krista, jeho Syna, nás neustále očišťuje od každého hříchu. Není to tedy jednorázová zkušenost, ale průběžná zkušenost v našem životě. Možno též říci, že Ježíšova krev neočišťuje ve tmě, ale očišťuje nás jen tehdy, chodíme-li ve světle. Jestliže chodíme ve světle, má to dva důsledky: a. máme společenství; b. krev Ježíše Krista nás očišťuje od každého hříchu. Z toho logicky vyplývá, že pokud nemáme společenství s našimi bratry a sestrami, nechodíme ve světle a jeho krev nás neočišťuje. Mít společenství s věřícími, má tedy rozhodující význam. Přístup k Ježíšově krvi máme jen tehdy, splníme-li podmínky. Věděli jste to? S Ježíšovou krví nelze nakládat libovolně. Slyšel jsem lidi říkat: „Pane, očisti mě svou krví!“ Pokud však současně s prosbou nevyhověli Božím požadavkům, nemohli být očištěni. Neměli k tomu právo. Podívejme se na podmínky: 1. 1Pt 1,2 „Podle předzvědění Boha Otce v posvěcení Ducha k poslušnosti a pokropení krví Ježíše Krista.“ Co předchází pokropení krví? Poslušnost. Neposlušní nejsou kropeni krví Pána Ježíše Krista. Chcete-li chodit a žít pod mocí Ježíšovy krve, musíte chodit v poslušnosti, to je chodit ve světle, což znamená mít společenství s ostatními věřícími. 2. Podívejme se ještě na druhou stránku věci. 2K 6,14-18: „Nebuďte zapřaženi do cizího jha (heterozygein - táhnout pod cizím jhem, být spřažen s dobytčetem jiného druhu. Manželství se latinsky řekne coniugium, což doslova znamená: společné jho) s nevěřícími. Neboť co má společného spravedlnost s nepravostí? A jaké je společenství světla s tmou? Jaký je souzvuk (symfónésis, shoda - viz Mt 18,19) Krista s Belialem? Jaký podíl věřícího s nevěřícím? Jaké spojení svatyně Boží s modlami? Neboť vy jste svatyní Boha živého, jak řekl Bůh: ,Budu bydlet v nich a procházet se mezi nimi, a budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.' Proto ‚vyjděte z jejich středu a oddělte se,' praví Pán, ‚a nečistého se nedotýkejte; a já vás přijmu a budu vám Otcem a vy mi budete syny a dcerami', praví Pán Všemohoucí.“ V řeckém textu Nového zákona tvoří verše 2K 6,14 až 2K 7,1 souvislý oddíl (perikopu). Rozdělení Bible na kapitoly a verše je dílem lidí a ne vždy se dobře trefili. 2K 7,1 nelze oddělit od předchozích veršů. 2K 7,1: „Když tedy máme tato zaslíbení, milovaní, očisťme se od každé poskvrny těla i ducha, dokonávajíce své posvěcení v bázni Boží.“ Zde vidíme, že zodpovědnost za očišťování je na nás. Očišťujme se od veškeré poskvrny těla a od poskvrny ducha. O tom je na mnoha místech Písma, zejména Statého zákona, zmínka. Když jde věřící člověk ke kartáři, je to jako by řekl, že si jde jen pro legraci sexuálně povyrazit s manželkou souseda. Duchovní smilstvo je však z Božího hlediska mnohem vážnější než tělesné. Tolik k požadavku, abychom udržovali správné společenství.

7. Poddejte se disciplíně Page 8


Sk 11,26b: „V Antiochii byli učedníci poprvé nazváni křes ťany.“ Žádná oblast života křesťana se neobejde bez autority a disciplíny. Pro mne je to jednoznačné: křesťan je učedníkem. Kdo není učedníkem, nemá právo používat označení „křesťan“. Učedník (disciple) je člověk, který je pod disciplínou (discipline). Učedník je tedy pod učením, disciplínou, kázní. Ž 94,12: „Blaze muži, jehož, Hospodine, káráš, jehož svým zákonem vyučuješ.“ Podřiďte se duchovní autoritě! Lidé, kteří to nedělají, se vždy stávají terčem satanských útoků. Za roky svého křesťanského života jsem uviděl spousty mužů a žen, kteří měli velké hřivny a duchovní dary, ale nechtěli se podřídit autoritě. Skončili v jámě. Skoro každý měsíc se to děje, vždy nové a nové případy. Muž, který byl dvacet let pastorem, se dopustí cizoložství se svou sekretářkou. Žena, která byla zdatnou duchovní pracovnicí, se rozvede. Známý kazatel zemře jako alkoholik. Neříkejte, že se to neděje. Mohl bych uvádět jména. A proč? Protože tito lidé nebyli poddáni Boží autoritě. Zvláště to platí pro ženy. První nebyl sveden Adam, ale Eva. Pavel říká ve 2K 11,3: „Ale bojím se, aby snad tak, jako had svedl Evu svou vychytralostí, nebyla porušena i vaše mysl a neodvrátila se od upřímné a čisté oddanosti Kristu.“ Proč byla Eva svedena? Protože se dobrovolně dostala mimo autoritu svého muže. Kdyby ďábel dodržoval Boží řád, šel by napřed za Adamem. Tím, že šel napřed za Evou, podařilo se mu ji svést k tomu, aby se dostala mimo Adamovu autoritu. Kdosi řekl: „Kdyby Eva hadu řekla: „Bez manžela s cizími hady nemluvím!“, bylo by tím zabráněno všem problémům lidské rasy.“ Milá sestro! Možná, že máš nezachráněného manžela. I když není zachráněn, je tvou hlavou. Bůh neříká, že záleží na tom, zda je muž věřící nebo nevěřící. Nechci tvrdit, že vina je vždy při ženě, ale setkal jsem se s tímto problémem už tolikrát, že bych o tom zde měl říci pár slov. Muž musí být podřízen duchovní autoritě zrovna tak, a to v Kristu, v jeho těle. Žd 13,17: „Poslouchejte své vůdce a buďte poddajní, neboť oni bdí nad vašimi dušemi jako ti, kdo budou vydávat počet; ať to mohou dělat s radostí, a ne se vzdycháním, neboť to by vám nebylo k užitku.“ Nový zákon předpokládá, že každý nevěřící je podřízen v církvi svým správcům. Pokud žádné správce nemáte, modlete se za ně, abyste je dostali. Bez nich jste ve velmi nebezpečné situaci! Říká Jk 5,14: „Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá lékaře?“ Ne! V Bibli stojí: „Zavolej starší sboru!“ Tento verš předpokládá, že máte své starší, které můžete zavolat. M ůžete zaručit, že nebudete nikdy nemocni? Také bych si to přál. M ůžeš mít jakkoli silnou víru, někdy se bez pomoci starších neobejdeš. Když jsem měl odjet na misii do Kenji v Africe, měl jsem se podrobit preventivní kůře proti malárii, spočívající v užívání tablet. Pán mi řekl: „Myslíš, že na to nestačím?“ „Dobře, Pane, důvěřuji ti.“ O několik měsíců později jsem měl všechny projevy malárie: bolesti hlavy, pocení, horečky, bolesti. Co dělat? Byl jsem členem misie, která neměla starší, měla však jednoho muže ve funkci hlavního tajemníka, který se měl o nás starat. Večer jsem řekl ženě: „První, co ráno udělám, zavolám bratra Soamse, aby se za mě modlil.“ Víte, co se stalo? Když jsem učinil toto rozhodnutí, byl jsem uzdraven! Ráno jsem ho přece zavolal, protože jsem nechtěl riskovat, ale byl jsem už zdráv. Dostal jsem tím dobrou lekci, protože jsem tehdy byl dosti nezávislou osobou, která si myslela, že je duchovnější než on. Možná tomu tak i bylo. Je však třeba uvážit, že duchovnost musí jít ruku v ruce s pokorou. Poddejte se disciplíně! Je mnoho forem disciplíny, kázně. Je kázeň v rodině, ve státě, ve sboru. Jakákoliv kázeň je náležitá, poddejme se tomu. Podívejme se na okamžik do 1S 15,23: „Neboť vzpoura je hřích čarodějnictví (doslovný překlad).“ Jestliže máš vzpurný postoj, vystavuješ se čarování. V USA máme generaci z 60. let, kdy téměř všichni mladí lidé se stali rebely. Vzpoura proti domovu, vládě, proti církvi atd. A téměř bez výjimky se dostali do okultismu. Protože vzpoura je totéž jako čarování.

8. Učiňte Ježíše středem! J 12,32: „A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všechny k sobě.“ Takže, jakmile je satan vyvržen, vyvyšujte Ježíše, učiňte ho středem. Nezaměřujte se na ďábla. Nejlepší způsob, jak s ním zacházet, je nevšímat si ho, ignorovat ho. Budeme-li vyvyšovat Ježíše, potáhne nás i posluchače k sobě. Samizdat Zpět na seznam

Page 9



Proč se věřící ženy oblékají vyzývavě? - Joanne Brokawová Je tady léto a s rostoucími teplotami roste i pravděpodobnost výskytu minisukní. Vrstev oblečení bude ubývat, v kostelech se začnou objevovat minisukně a v modlitebnách po celé zemi bude k vidění znepokojující množství odhalených částí těla. Marc Porpillia, vedoucí služby mládeži ve sboru v Pirtsfordu (Pitsford Community Church) ve státě New York, si toho všímá už teď. Na nedávné misijní akci, kde se sešlo více než 350 teenagerů na společném večerním programu v místním sboru, se Marc rozhlédl přes uličku a uviděl mladou dívku v tričku asi jen do poloviny zad a v šortkách stěží zakrývajících zadní partie těla a umožňujících tak zahlédnout její kalhotky typu tanga každému, kdo se podíval jejím směrem. Marc přiznává, že si nemohl pomoci, aby si toho nevšiml. „A to jsem muž, který má určitou sebekontrolu,“ říká potřásaje hlavou. Zahanbený, celý nesvůj, s myšlenkou na jiné mladé muže v sále, kteří si dívky také povšimli, požádal jednu z ženských dobrovolnic, aby dívce navrhla, aby se trochu víc oblékla. Ta mu později řekla, že dívka se upřímně zastyděla.

Potřeba ocenění To vzbuzuje otázku: Co si křesťanské dívky myslí, když se takto oblékají? Andrea Bacová, jedna ze tří sester tvořících populární r'n'b/hiphopovou skupinu Out of Eden, si myslí, že jedním z důvodů je, že dívky kopírují to, co vidí v médiích. Výsledkem pak je, že nevidí problém v odhalování. „Myslím si, že naše kultura mladým lidem vštěpuje, že nejdůležitější věcí je, jak vypadáš, kolik toho ukazuješ, jak jsi sexy.“ Zpěvačka poukazuje na to, že ani někteří křesťanští umělci zde nejsou velkou pomocí. „Můžeme dokonce vidět křesťany, kteří se ocitli v hlavním proudu a změnili svou představu o tom, co je cudné, a přizpůsobili se tomu, co odpovídá dnešní kultuře. Mladé dívky se samozřejmostí prohlašují: ,Myslím, že je to v pohodě,‘ nebo ,To musím, aby mě brali.‘“ Kapela, kterou tvoří Andrea a její sestry Danielle a Lisa Kimmeyovy, je známa svým důrazem na cudnost, se kterým slouží dívkám. Nedávno vydaly sérii biblických videokurzů, které se týkají všeho možného – od chození a módy až po vztahy s rodiči a zneužívání. Říkají, že přišel čas, aby si dívky uvědomily, jaké je jejich poslání v Kristu. Danielle se domnívá, že mladé ženy hledají svou jistotu na špatných místech a zdůrazňují vnější krásu před tím, co je v jejich srdcích. „Jako křesťanské ženy se chceme cítit krásné – víte, co tím myslím? Upravujeme si vlasy, používáme make-up, ale musíme mít jasno v tom, že máme jako zdroj své jistoty Ježíše, a vědět, kým jsme v něm.“ Stejný názor má i doktorka Gail Hayesová, autorka knihy Daughters of the King (Dcery Krále) na téma ženy a image. Podle ní si mladé ženy prostě neuvědomují, jakou mají v Božích očích cenu. Kdyby to věděly, oblékaly by se jinak. Gail dále vysvětluje: „Existují čtyři základní lidské potřeby: potřeba být oceňován, přijímán, cítit se bezpečný a důležitý. Mladé dívky, u kterých tyto potřeby nejsou naplněny, se budou oblékat, aby získaly pozornost – ať už pozitivní či negativní.“ Gail tohle dobře zná z vlastní zkušenosti. „Můj otec mi říkal, že mě nikdy žádný muž nebude chtít. Snažila jsem se mu tedy dokázat, že se mýlil. Oblékala jsem se vyzývavě s přesvědčením, že jakákoli pozornost bude lepší než žádná.“ A k tomu dodává: „Mnoho mladých žen si nese hluboká zranění. Já jsem byla jednou z nich.“

Váza z dynastie Ming Gail věří, že když jsou mladé ženy povzbuzovány ke „zdrženlivosti“ v oblékání a k tomu, aby tím dávaly prostor dobrým Božím záměrům a plánům, tak se zároveň učí, že jsou vzácné a mají svou hodnotu. „Jsou královskými dcerami. Členové královské rodiny udržují vyšší úroveň. Jestliže tomu uvěří, nebudou cítit potřebu oblékat se vyzývavě.“ Marc k tomu souhlasně dodává: „Mladé ženy by o svém těle měly smýšlet jako o něčem, co je hodno úcty, o něčem, co si člověk hýčká. Je to podobné, jako kdybyste vlastnili vázu z období dynastie Ming v hodnotě milionu dolarů. Takový poklad také nebudete vystavovat ve dveřích. Uložíte ji do vitríny a budete ji střežit jako velmi vzácnou věc. Místo toho jako bychom takový Page 10


poklad postavili přímo přede dveře, kde na něj prší. Přál bych si, aby mladé ženy vnímaly svou sexualitu a vše, co je tímto termínem vyjádřeno, jako něco úžasného, čistého a vzácného, co stojí za to chránit. Místo toho ji dívky nabízejí jako zboží ve slevě, které si kluci můžou dovolit.“ Vedoucí poprockové skupiny Relient K Matt Thiessen zastává názor, že je čas, aby dívky převzaly zodpovědnost za to, jak se projevují na veřejnosti. „Mám plné zuby toho, když se musím dívat na holky, které vypadají jako naprostí idioti, protože se strašně snaží upoutat pozornost svým vzhledem,“ říká a dodává, že většina z nich si je toho, jak vypadají, dobře vědoma. „Je na nich, jak se rozhodnou se prezentovat, ale většina kluků by byla raději, kdyby přestaly ,tlačit na pilu‘.“ U mnoha mladých žen přichází rozhodnutí pro cudnější oblékaní až s určitou duchovní zralostí. Příkladem může být sedmnáctiletá Ashley Nierová, středoškolská studentka z Hiltonu ve státě New York. Přiznává, že ještě před rokem neviděla žádný problém v tom, aby šla do shromáždění v odvážnějším oblečení. „Klidně jsem si vzala třeba tričko s tenkými ramínky. Říkala jsem si: Oblékni se tak, aby ses cítila pohodlně. A vzhledem k tomu, že jsem z Calvary Church, jsem ochotná se pohádat, že tohle se v tomto sboru opravdu říká.“ Podle ní chodí někteří lidé do jejího sboru dokonce v pyžamu. Minulý rok ale strávila Ashley více času čtením Božího slova a její pohled na věc se změnil. Uvědomuje si, že do sboru chodí proto, aby slyšela Boží slovo, ne upoutala pozornost. A i když to předtím nebylo záměrné, když měla na sobě minisukni a krátké tričko bez rukávů, pozornost chlapců to prostě přitahovalo. „Takže jsem během posledních devíti měsíců opustila řady takto smýšlejících dívek a přešla k názorům konzervativnějších křesťanů, že takové oblečení do kostela nepatří.“ (Máme za to, že by nebylo správné z této úvahy vyvodit závěr, že mimo shromáždění není vyzývavé oblečení problém. Jádrem problému je obecná zodpovědnost za svou svatost i za to, zda druhé nesvádím k hříchu, a to kdekoli. – pozn. red. ŽV)

Svoboda k módě S tím souvisí i další věc: jak se církev vypořádá s tím, aby byla otevřená vůči nevěřícím příchozím a byla ochotná je přijmout takové, jak přicházejí, a zároveň očekávala od žen, že budou růst ve víře a přijmou za své cudnější oblékání? Michael Foss, vedoucí mládeže ve sboru Assembly of God v kalifornském městě El Centro, říká, že důležité je budování vztahů. „Musíte konkrétní dívku nejprve více poznat, abyste věděli, kdy je správný čas ji povzbudit k dalšímu kroku v duchovním růstu. Je potřeba rozvíjet vztahy s jednotlivci. To ovšem vyžaduje víc času a ochoty, než jsou lidé ochotni do výchovy nově příchozích investovat.“ Podle Gail leží zodpovědnost za budování dívek na starších ženách v církvi. V Titovi 2,3–5 se mluví o vyučování mladších dívek staršími ženami. „Mnohdy jsou však starší ženy natolik kritické, že spíše dívky doženou tam, kam nechceme. My starší ženy musíme odložit stranou své soudy a místo toho sloužit mladším ženám, aby si uvědomovaly, jak jsou v Božích očích vzácné.“ Toho je možné dosáhnout pomocí vyučování mladých žen o tom, jak se vhodně oblékat, a zároveň v poskytnutí svobody k tomu, aby toto oblečení bylo módní. „Jestliže ženy pochopí, že jsou královskými dcerami a že mají zvláštní místo v Božím srdci, uvidíte, jak se sukně začnou prodlužovat, výstřihy zmenšovat, šaty budou méně obepínající a na tvářích se objeví úsměv.“ Přeložila Kateřina Coufalová. Zdroj: Wiscosin Christian News. Převzato z časopisu Život víry 6/2005, str. 7–8. Zpět na seznam

Page 11



Moje identita v Kristu - Neil T. Anderson Protože jsem v Kristu, jsem z Boží milosti ... Jsem ospravedlněn - bylo mi úplně odpuštěno a stal jsem s spravedlivým (Ř 5,1). Zemřel jsem spolu s Kristem a zemřel jsem moci hříchu v mém životě (Ř 6,1-6). Jsem navždy vysvobozen z odsouzení (Ř 8,1). Byl jsem Božím působením vložen do Krista (1K 1,30). Přijal jsem do svého života Ducha Božího, abych poznal, co mi Bůh daroval (1K 2,12). Dostal jsem Kristovu mysl (1K 2,16). Bylo za mě zaplaceno; už nepatřím sám sobě, patřím Bohu (1K 6,19-20). Bůh mě v Kristu postavil na pevný základ, pomazal, vtiskl mi svou pečeť a dal mi Ducha svatého jako závdavek mého budoucího dědictví (2K 1,21; Ef 1,13-14). Protože jsem zemřel, nežiji již pro sebe, ale pro Krista (2K 5,14-15). Byl jsem učiněn spravedlivým (2K 5,21). Byl jsem ukřižován spolu s Kristem a nežiji už já, ale Kristus ve mně. Život, který nyní žiji, je Kristův život (Ga 2,20). Byl jsem požehnán veškerým duchovním požehnáním (Ef 1,3). Byl jsem v Kristu ještě před založením světa vyvolen, abych byl svatý, a jsem před ním bez poskvrny (Ef 1,4). Bůh mě předurčil, abych byl přijat jako jeho syn (Ef 1,5). Byl jsem vykoupen, bylo mi odpuštěno a jsem příjemcem jeho bohaté milosti (Ef 1,6-8). Byl jsem probuzen k životu spolu s Kristem (Ef 2,5). Byl jsem spolu s Kristem vzkříšen a posazen v nebi (Ef 2,6). Mám skrze Ducha přímý přístup k Bohu (Ef 2,18). Mohu k Bohu přistupovat směle, svobodně a s důvěrou (Ef 3,12). Byl jsem zachráněn z říše satanovy vlády a přenesen do Kristova království (Ko 1,13). Byl jsem vykoupen a všechny mé hříchy mi jsou odpuštěny. Dlužní úpis, který svědčil proti mně, byl zrušen (Ko 1,14). Kristus sám je ve mně (Ko 1,27). Jsem pevně zakořeněn v Kristu a teď jsem v něm budován (Ko 2,7). Page 12


Byl jsem duchovně obřezán. Moje stará hříšná přirozenost byla odstraněna (Ko 2,11). V Kristu jsem dosáhl plnosti (Ko 2,10). Byl jsem spolu s Kristem pohřben, vzkříšen a probuzen k životu (Ko 2,12-13). Zemřel jsem spolu s Kristem a spolu s ním jsem byl také vzkříšen. M ůj život je teď spolu s Kristem skryt v Bohu. Kristus je teď můj život (Ko 3,1-4). Dostal jsem Ducha moci, lásky a sebeovládání (2Tm 1,7). Na základě Božího působení jsem byl spasen a oddělen (2Tm 1,9; Tt 3,5). Protože jsem posvěcen a jsem jedno s tím, který posvěcuje, nestydí se nazývat mě svým bratrem (Žd 2,11). Mám právo přicházet směle před Boží trůn, abych přijal milosrdenství a našel milost, která mi pomůže, až to budu potřebovat (Žd 4,16). Dostal jsem od Boha vzácná a velkolepá zaslíbení, díky nimž mám účast na jeho božské přirozenosti (2Pt 1,4). (Zpracováno podle Neil T. Andersona: Vítězství nad temnotou) Zpět na seznam

Page 13

JUDA INFO. červenec Jak vstoupit do nadpřirozena - Pavel Neústupný

Recommend Documents