JUDA INFO. leden Je sebelítost tvým nepřítelem? - Josef Marek

This document is created with trial version of HTML2PDF Pilot 2.15.70.

JUDA INFO leden 2005

Je sebelítost tvým nepřítelem? - Josef Marek Možná toto slovo nepřijde vhod některým postojům. Rozhodli jsme se však pro život s Kristem a chceme vstupovat do plnosti jeho charakteru. Jestli tedy něco maličko bude zraněného, tak to bude jenom naše pýcha. Naše srdce je u Pána, a to, co nám Duch Boží zjeví, vyneseme na kříž. U toho není potřebí plakat, dělat gesta, křičet a trápit se. Jednoduše vyznáme: "Pane Ježíši, jsem šťastný, že zase mohu dát další hnus pryč od sebe a že mohu zářit." To jsou věci, které vůbec svět nechápe. Člověk před obrácením o tom nic netušil. Když se však obrátí, zjišťuje, že Bůh je úžasný. Dva rozdílné přístupy - dvě rozdílné reakce - dvojí rozdílné ovoce Podívejme se do 4. Mojžíšovy 14,1-25 na reakci Izraelců poté, co se zvědové vrátili z obhlídky zaslíbené země: Celá pospolitost se pozdvihla; dali se do křiku a lid tu noc proplakal. Všichni Izraelci reptali proti Mojžíšovi a Áronovi a celá pospolitost jim vyčítala: "Kéž bychom byli zemřeli v egyptské zemi nebo na této poušti! Kéž bychom zemřeli! Proč nás Hospodin přivedl do této země? Abychom padli mečem? Aby se naše ženy a děti staly kořistí? Nebude pro nás lépe vrátit se do Egypta?" I řekli si vespolek: "Ustanovme si náčelníka a vraťme se do Egypta!" Tu padli Mojžíš a Áron na tvář před celým shromážděním pospolitosti Izraelců. Jozue, syn Núnův, a Káleb, syn Jefunův, dva z těch, kdo dělali průzkum v zemi, roztrhli svá roucha a domlouvali celé pospolitosti Izraelců: "Země, kterou jsme při průzkumu procházeli, je země převelice dobrá. Jestliže nám Hospodin bude přát, uvede nás do této země a dá nám ji. Je to země oplývající mlékem a medem. Nechtějte se přece bouřit proti Hospodinu. Nebojte se lidu té země. Sníme je jako chleba. Jejich ochrana od nich odstoupila, kdežto s námi je Hospodin. Nebojte se jich!" Celá pospolitost však křičela, aby je ukamenovali. Vtom se všem Izraelcům ukázala při stanu setkávání Hospodinova sláva. Hospodin řekl Mojžíšovi: "Jak dlouho mě bude tento lid znevažovat? Jak dlouho mi nebude věřit přes všechna znamení, která jsem uprostřed něho konal? Budu ho bít morem a vydědím jej, a z tebe učiním větší a zdatnější národ, než je on." Mojžíš však řekl Hospodinu: "Uslyší o tom Egypťané, neboť z jejich středu jsi vyvedl tento lid svou mocí, a budou o tom vykládat obyvatelům této země. Ti slyšeli, že ty, Hospodine, jsi uprostřed tohoto lidu, že ty, Hospodine, se zjevuješ tváří v tvář. Tvůj oblak stojí nad nimi, v sloupu oblakovém chodíš před nimi ve dne a v sloupu ohnivém v noci. Když tento lid do jednoho usmrtíš, pronárody, které slyšely o tobě zprávu, řeknou: "Protože Hospodin nebyl s to uvést tento lid do země, kterou přísežně zaslíbil, pobil je na poušti." Nuže, nechť se prosím vyvýší tvá moc, Panovníku, jak jsi prohlásil. Řekl jsi: "Hospodin je shovívavý a nesmírně milosrdný, odpouští vinu a přestupek, ale viníka nenechá bez trestu, vinu otců stíhá na synech do třetího i čtvrtého pokolení." Promiň prosím tomuto lidu vinu podle svého velikého milosrdenství, jako jsi mu ji odpouštěl od Egypta až sem." Hospodin odvětil: "Na tvou přímluvu promíjím. Avšak, jakože jsem živ, Hospodinova sláva naplní celou zemi. Proto žádný z mužů, kteří viděli mou slávu a má znamení, jež jsem činil v Egyptě i na poušti, a pokoušeli mě už aspoň desetkrát a neposlouchali mě, nespatří zemi, kterou jsem přísežně zaslíbil jejich otcům; nespatří ji žádný, kdo mě znevažoval. Jen svého služebníka Káleba, protože byl jiného ducha a cele se mi oddal, uvedu do země, do níž vstoupil, a jeho potomstvo ji obsadí. V dolině sídlí Amálekovci a Kenaanci; zítra se tedy obraťte a táhněte pouští cestou k Rákosovému moři." V tomto oddílu Písma vidíme dva možné přístupy. Myslím, že základem neúspěchu, který postihl Izrael, byla sebelítost. Sebelítost, ať je líná nebo bojovně vzpurná, je vždy základem špatných věcí. Naproti tomu základem úspěchu je sebevydání vítěznému spasiteli Kristu. Izraelci se dívali pouze tělesným způsobem. Mojžíš, Áron, Jozue a Káleb však přemýšleli duchovně. V listu Efezským 6,12 je napsáno: Neboť náš zápas není proti krvi a tělu, ale proti vládám, proti autoritám, proti světovládcům této temnoty, proti duchovním mocnostem zla v nebeských oblastech. Nemáme vést boj proti lidem, ale proti mocnostem, které jsou v pozadí a proti kořenům hříchu. Proti tomu, co je třeba odhalit, protože to bývá skryté, a zlikvidovat to. Page 1


I my dnes volíme jednu z těchto dvou možných reakcí. Jsme tedy společně v postupu k dalšímu kroku víry, kterým je hlubší sebevydání se Pánu. Je to krok od sebelítosti k Boží velkorysosti. Představme si Pána Ježíše. Byl sebelítostivý? Kdyby ano, řekl by: "Já na kříž nepůjdu! Nemůžu tam jít! Všechno je ztracený. Tak bych chtěl, ale…" Neslýcháte to někdy ve svém srdci, ve své mysli, nebo kolem sebe? Ježíš neříkal: "Já bych chtěl, ale…" Tam, kde se vymlouváme, je někde v pozadí sebelítost. Izraelci se vymlouvali. Ono se jim nechtělo bojovat. Naplnil je strach, pasivita v dobrém a aktivita ve zlém. Křičeli, brečeli, reptali, naváděli ke vzpouře: "Ukamenujte je, vyžeňte je, zvolíme jiného náčelníka!" Celou noc lid proplakal. Je zde popsaná klasika lidské sebelítosti a hysterie. To se táhne až do dnešních dnů. Lid proplakal noc. Pláč! Pak slyšíme o vzpouře proti Mojžíšovi a Áronovi. Křičeli: "Zemřeme na poušti!" Vyčítali jim, vzdávali se, chtěli se vrátit do Egypta. "V zaslíbené zemi jsou obři, budou těžkosti, půjdeme zpátky, tam bylo dobře!" Jak na to reagoval Mojžíš s Áronem? Padli na tvář. Věděli, že záchrana je jenom v Hospodinu. Jozue a Káleb jednali podobně, roztrhli svá roucha a začali lidu domlouvat: "Nevzpírejte se Hospodinu." A povzbuzovali lid: "Nebojte se Kenaanců. Sníme je jako chleba. To, co vypadalo jako překážka, se stane pro nás pokrmem a bude motivací pro další postup." Tvoje ochota k pokání souvisí s tvým růstem Byla zde neochota přijmout domluvy a povzbuzení. Když nám někdo domlouvá, říkáme mu: "Přidej, přidej na hlase, na intenzitě, ať se to kalné vynese nahoru, ať se to špatné odřízne a odstraní?" Kde je neochota přijmout domluvy a povzbuzení, tam je v pozadí sebelítost. Celá pospolitost křičela, aby je ukamenovali. Potom se ukázala Boží sláva při stanu setkávání. Pán Bůh do toho vstupuje a chce vzpurný nevěřící lid vydědit a vybít morem. "A z tebe Mojžíši učiním větší a zdatnější národ." Mojžíš se za lid přimlouvá a Bůh odpovídá: "Na tvou přímluvu promíjím, ale ten, kdo mě znevažoval a mně nevěřil, do Kenaánu nevejde. Do posledního zemřou na poušti." Je důležité se stále vracet k Písmu, protože tam nacházíme odpovědi na naše otázky. Proč nemůžeme udělat další krok víry a proč se nám nedaří růst rychleji? Bůh je shovívavý, lítostivý, velmi milosrdný a přece viníka odhání. Boží milosrdenství těm, kteří činí pokání. Jinak přichází trest. Proto Boží lid touží po tom, aby Duch svatý ukazoval další hříchy v jejich životě, aby je mohli vynášet na kříž a vyměnit je za dobré. Proto pokání není něco špatného a nepříjemného, ale je tím nejradostnějším, co můžeme udělat. Pokání je nejradostnější styl života. M ůžeme přijmout odpuštění, když jsme zhřešili, místo toho, abychom přijali trest. Když přiznáme hřích, Bůh odpouští. Lidé ve světě to chápou obráceně. Nepřiznám - nemám žádný hřích. Bůh však ví všechno, on vidí k srdci. Kořeny a opěrné vlastnosti pro sebelítost Chceme dnes udělat další krok víry na cestě ke Kristovu charakteru. Chceme poznávat sebelítost všude tam, kde se projevuje v důsledcích. Boží slovo nám na to ukazuje. Naše reakce a to, jak nese náš život malé nebo žádné ovoce, ukazují, jestli jsme sebelítostiví. Mluvím nyní především o tomto hříchu, avšak týká se to jistě i vzpoury a hysterie. Sebelítost z něčeho vyrůstá a má kořeny hodně rozvětvené v dalších opěrných vlastnostech. Pán Ježíš v jednom podobenství hovoří o darech a hřivnách. Co se stane s tím, kdo využívá hřivnu? Kdo má ve svém životě něco správně přijatého, pochopeného a vzdělávaného? Dostane další! Ale tam, kde jsou negativní přístupy, se dostanou další negativní přístupy. Proto je potřeba to špatné vynášet na kříž, a dobré přijímat pro sebe z kříže. Pak jde celý život člověka správnou cestou. Hřích se nám má zhnusit. Je ti už sebelítost odporná? Jestli není, tak se o to pokusím. Budeme hledat biblické řešení. Je to velice široká oblast a může pomoci ta zkušenost Izraelců. Jsem přesvědčen, že hřích sebelítosti se týká každého člověka. Zasáhni podstatu - kořen - skrze pokání (změnu smýšlení i jednání) Když budeme tento tak rozšířený hřích odstraňovat a půjdeme proti němu, bude pak v našich životech růst požehnání. Proto se chceme modlit proti tomuto hříchu, proto se chceme přimlouvat za sourozence, proto chceme vykreslovat sebelítost a hledat souvislosti a půdu, z níž vyrůstá. Chceme povzbuzovat každého k vynesení tohoto negativního projevu na kříž Pána Ježíše a nabízet motivaci pro život bez sebelítosti. Někde jsme se naučili špatně přistupovat k životu. Někde nehledíme správně na Pána Ježíše, protože na Pánu Ježíši sebelítost nevidíme. Přichází ten zlý, který je v pozadí, a proti kterému máme bojovat a říká: "Chudáčku, nikdo tě nepolituje, tak hezky jsi to udělal, tak hezky jsi to připravila a ještě nevděk, nikdo si toho nevšimnul. Už to nedělej, stejně to nemá význam, nenese to ovoce, nepřináší to pokoj. Proč by ses tímhle zabýval, zabývej se něčím jiným." Page 2


Chceme se učit spolu s vámi jít po úzké cestě dokonalosti, která je v Pánu Ježíši. Učíme se spolu s Kristem - já, Kristus, ty - vytvořit tým a v tom týmu naslouchat, sdílet se a vytvářet něco hodnotného. Přijímat od Pána to, co má pro nás pro tuto chvíli. Nechceme přestupovat hranice, před kterými nás Boží slovo varuje. Chceme jít v hranicích úzké cesty následování Pána Ježíše jako poslušné děti. Nemůžeme jít po obou cestách. Buď si vyvolíme jednu nebo druhou. Pojmenuj kořeny Byla zmíněna sebelítost, vzpoura a hysterie. Kde je jedno, bývá i druhé a vyskytuje se tam i třetí. Jsou to jednotlivé výhonky stejné rostliny, která, když má víc světla nebo větší tlak, vypadá trochu jinak, ale v podstatě je to stejná rostlina. 1. kořen: sobectví Sebelítost vyrůstá z egoismu. Sebepřijetí vychází z přijetí od Boha a nesouvisí se soběstředností. Soběstředný člověk všechno soustředí na sebe, ale pak nemůže být soustředěn na Krista. Když se však soustředíme na Krista, tak přijímáme Pána, přijímáme sebe a přijímáme bližní. Tím likvidujeme soběstřednost, egoismus a sebelítost. Kde se to vytvořilo? Odkud to vyrostlo? Někde jsme byli rozmazlováni a špatně milováni, protože správná láska nevytváří sebelítost, ale sebepřijetí. 2. kořen: rozmazlování Představme si, jak vyrůstá dítě, které rodiče připravují na život. Rodiče, kteří své dítě rozmazlují, ho připravují na velice těžký život. Rozmazlené dítě to má v životě vždycky těžké. Přijde normální problém a ono na něj reaguje hystericky, neúměrně, nervózně. Rozmazlování je zvrhlým projevem skutečné hluboké lásky. Jak se vlastně liší opravdová láska od rozmazlování? Mám za to, že rozmazlováním roste pýcha v člověku a z ní vyrůstá i hořkost, komplexy a sebelítost. Tyto důsledky pýchy nás upozorňují na oblast, kam jsme Pána Ježíše zatím nepustili a co není v našem životě zatím uzdraveno. Za pýchou jde vždycky zhýčkanost a touha být rozmazlován ještě víc. 3. kořen: "láska" bez pravdy Někdy se to projevuje ve společenství těla Kristova. Lidé chtějí, aby na ně byla více soustředěna pozornost tím nesprávným způsobem. Když bychom se však příliš soustředili na jednotlivce, co ti ostatní? Zhýčkaní lidé vlastně trpí sebelítostí. Nebývá to problémem jenom jedináčků, i když je těžké správně je vychovat. Avšak rozcapeně sobecký a sebelítostivý může být i člověk, který je z vícečetné rodiny, kde byla soběstředná výchova. Myslím na několik takových sourozenců, kteří měli veliké problémy zařadit se do těla Kristova, být šťastní při chvalách a soustředit se na Krista, protože potřebovali pořád jen tělesný projev. Doma je pořád jenom "hajcali", místo toho, aby je s milostí a láskou také vedli k pravdě. Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista. (J 1,17) Láska a pravda musejí jít spolu. Pravda a láska. Evangelium je vždy takto vyvážené. Kde to přeženeme, ubijeme člověka jenom pravdou a nebo ho rozmazlíme jenom "hajcáním". Co způsobí shovívavost k sebelítosti? 1. důsledek: rozvětvování Zhýčkané, změkčilé děti jsou navyklé být stále středem pozornosti. Vůbec si pak ve svém svědomí neuvědomují, že je třeba odstoupit od egoismu a soběstředného vychování. Musí jít proti tomu, protože z toho vyrůstá jejich životní styl. Kdysi jim všichni příbuzní a celé okolí sloužili. Nyní, když se setkávají s evangeliem, mají velké problémy uvádět ho do života. Evangelium se jim nezdá dost rozkošným a lehkým břemenem. Pán Ježíš to však říká! "Vždyť mé jho je příjemné a mé břemeno je lehké." (Mt 11,30) Že by Pán Ježíš říkal něco v rozporu s pravdou? Nám se však někdy zdá, že je to jinak. Jak je to možné? Člověk to nemusí ani říkat druhému, ale už tím, že tak přemýšlí, rebeluje. Tímto způsobem vlastně v sobě pěstujeme sebelítost. Život v těle Kristově se zdá lidem se sebelítostí trochu jako vězení, jako oklešťující příkaz. V těle Kristově však máme prožívat největší svobodu a největší radost jaká vůbec na zemi může být. Budu tedy muset ještě něco změnit. A já to chci měnit! 2. důsledek: duchovní zakrňování Zhýčkaný člověk nemůže duchovně vyrůst. Nezbudovaný člověk prožívá již malý problémek jako obrovský. Má jít za člověkem? Ale co by si ten člověk o mně pomyslel? On by mě určitě odmítl. Sebelítostivého člověka ničí a drtí sebemenší závan pekla. Před tím, co by člověk v Boží síle lehce odstranil a lehce vybojoval, sebelítostivý člověk uteče. "Ach, je tady nějaká opozice. Pryč od toho! Nepůjdeme tam! Půjdeme zpátky do Egypta! Bylo nám tam dobře. Pryč s těmi, kdo nám říkají opak." Page 3


3. důsledek: nepoužitelnost pro Boží království Sebelítost je lidskou vlastností, která nebývá často popisována. O bláznovství a pýše čteme v Písmu častěji. Ale bláznovství a pýcha s naším tématem souvisí. Mrtvé mouchy způsobí, že mastičkářův olej páchne a kvasí; stejně působí špetka pomatenosti, je-li ceněna víc než moudrost a čest. (Kaz 10,1) Trochu si pospíš, trochu zdřímneš, trochu složíš ruce v klín a poležíš si a tvá chudoba přijde jak pobuda a tvá nouze jako ozbrojenec. (Př 6,10-11) Trochu lenosti, špetka pomatenosti, maličko pýchy a člověk je nepoužitelný pro Boží království. Je nepotřebný pro službu jiným lidem, protože pýcha zastiňuje Boží pokoru. Pýcha zastiňuje Pána Ježíše. Pýcha upoutává pozornost na člověka a ne na Boží zásluhy. Vítězství je v Kristu na dosah! My však chceme, aby v nás rostlo všechno Božské a to, co není od Pána, aby z nás bylo vykořeněno. Proto chceme být zbudováváni na tom správném základu a pěstováni v Božích vlastnostech. Chceme zakládat charakter i našich dětí. Platí to však i pro dospělé. Je to podobné jako u stromů. Připravujeme půdu a uděláme všechno, co můžeme, abychom vyloučili možnosti, že přijdou hraboši a strom nezakoření. Chceme taktně, citlivě, moudře a zároveň pravdivě jednat. Chceme se dívat do Písma a ukazovat lidem, co je o tom psáno. Když počítáme s tím, že náš starý člověk byl spolu s Kristem ukřižován, zmizí i jeho projevy. Tělesnost sebelítosti nežije totiž ve vzkříšené nové bytosti. Když budeme jednat tak, jak je to psané v Písmu, zvítězíme. Jsme Boží děti. Ptáme se svého nebeského Otce, jaká je jeho vůle. Boží vůlí pro lidský život je trvalé obecenství s Bohem, trvalá chvála a trvalá radost. Toto obecenství se svatým Bohem je cíl, který potřebujeme sledovat hned od rána a také hned od fyzického narození dítěte. Tím usnadníme svým dětem život a mnohé problémy se nevyskytnou. Příznivé a nepříznivé prostředí pro rozvoj sebelítosti Raduji se z toho, že jsem mohl vyrůstat v křesťanské rodině. Mnoha problémům jsem tím utekl. Samozřejmě mám s čím bojovat a dotahovat do konce. Mám v čem vítězit. Děti v křesťanských rodinách jsou jako stromy, které dostávají v pravý čas pokrm, v pravý čas jsou správně ořezávány. To má velkou cenu. Když něco přeroste, potom to ořezávejte. Je to práce! Přijde vám do shromáždění třikrát rozvedený člověk a vztahů měl ještě více. Je zraněný a říká: "To jsou takové potvory, zase mě jedna podvedla." Odpovídám: "Tebe? Takového zkušeného člověka? To je zajímavé. Jsi asi stále stejně hloupý, když se necháš tak hloupejma bytostma podvádět." Nakonec mi tento člověk v rozhovoru přiznal, že to dělá pořád stejně špatně. Bylo to proto, že se neobrátil, chodil do různých sborů, od sboru ke sboru, a své špatné návyky nezměnil. Je nešťastný a myslí si, že kolem něj jsou samé bytosti, které nemohou jeho originalitu pochopit a nemohou mu být v ničem prospěšné. On je však vyhledá zase a po čase je opět vymění. Je sebelítostivý, hrubý, nezbudovaný. Člověk, který nepoznal Boží lásku, protože se pro ni neotevřel a nechtěl ji přijmout. Proto do zaslíbené země vešla nová generace vedená Jozuem a Kálebem vyučená Mojžíšem. Byli proměněni a ti vzpurní zůstali před branami - nevešli, nepřijali to požehnání a nezvítězili. Chceš zvítězit? Věřím, že ano. Chci tě k tomu povzbudit. Chceme jít společně. Druzí se na nás dívají. Dívá se na nás duchovní svět. Prožíváme vše podle své víry. Často dostáváme odpovědi na to, co je v nás dobré, co špatné, co je třeba upevnit a co je třeba vynést na kříž. Chceme to slyšet? Nasloucháte svým manželům, sestry? Nasloucháte svým manželkám, bratři? Druzí na nás vidí, jestli rosteme nebo sestupujeme dolů. Je vidět, jestli se nám daří nebo nedaří. Někdy nám druzí chtějí pomoci a je z toho ještě více slziček, zranění, fňukání a nebo křiku. Vlastnosti na živých lidech rostou nebo musí být umenšovány Když se Izrael držel Hospodina, vítězil nad mocnou armádou. Když se však Hospodina nedrželi, prohrávali již v malých situacích. Reptání a vzpoura nese vždy trest. Vzpouru máme odevzdat na Kristův kříž a ne ji živit ve svých srdcích. Ve svém srdci nemáme živit ani hysterii ani sebelítost - nic negativního. Proč? Protože vlastnosti na živých lidech rostou. Co je živé roste. Buď se to musí umenšovat, nebo to roste. Není možné to udržet rozumem. Musíme se rozhodnout, které cesty se držet a neměnit to. Co říká Boží slovo je jediná pomoc. Všechno ostatní jsou lidské výmysly. Chytrý vidí nebezpečí a ukryje se, kdežto prostoduší půjdou dál a doplatí na to. (Př 22,3) Zvol si, kterou cestou půjdeš: nahoru nebo dolů? Sebelítost je hřích. Vyrůstá z neukřižované staré bytosti. Je to sobecká zahleděnost do sebe. Sebelítostivý člověk přehlíží a pohrdá Bohem i bližními. Je nemilosrdný k bližnímu. Sebelítost je hnusná, zlá a velmi škodlivá. Hřích ničí všechno kladné. Škodí Page 4


našemu okolí i nám samotným. Někdo se zeptá: "A čím? A jak? Vždyť já jsem takovej pokornej." Se sebelítostí má každý co dočinění a každá vlastnost lidské bytosti může růst nebo být umenšována. To je velice důležitá zákonitost. Rodiče vychovají děti podle své trošky sebelítosti a ze zkušenosti vím, že jejich děti budou zřejmě hodně sebelítostivé. Zdálo by se, že by měla platit i druhá souvislost. Vychovají trochu stateční rodiče hodně statečné děti? Řekl bych, že to bývá výjimečně, protože cesta dolů bývá vždy lehčí než cesta nahoru. Cesta dolů je také rychlejší. Cesta nahoru je vždy těžší. Postrčíš-li své dítě, svého manželského partnera nebo sourozence svým příkladem sebelítosti z kopce, pravděpodobně se rozjede k větší sebelítosti. Cesta k vítězství je naproti tomu cestou vzestupu - tedy do kopce. Postrčíš-li svým pozitivním příkladem bližního k cestě vzhůru, bude mít motivaci, víru a pomoc, aby se namáhal. Je uveden do pohybu a pokračuje po cestě, protože ví, že nahoře svítí slunce a je tam požehnání. Proto se chceme motivovat z Božího slova, zbudovávat víru a přijímat pomoc Ducha svatého i přímluvy sourozenců. Netoleruj ani trochu sebelítosti! Je to hrozné, vědět něco o hříchu sebelítosti a přece sebelítost u sebe tolerovat. Přemýšlej o sebelítosti. Sebelítost je nemilosrdná. Je to opak milostivosti. Nemilosrdný člověk se projevuje lítostí k sobě samému, velikou soběstředností. Pán Ježíš říká: "Miluj svého bližního jako sám sebe." (Mt 22,39) Když chceme růst v lásce k bližnímu, zjistíme, že sebelítost je negativní vlastnost člověka, která brání projevům Božího milosrdenství. Když je sebelítost rozvinutá, blokuje růst dalších pozitivních vlastností. Sebelítost se vymstí tomu, kdo si ji ve svém životě udržuje. Stravuje toho, kdo si ji pěstuje. Podobně jako nenávist ničí více toho, kdo ji uplatňuje, než toho, proti komu je namířena. Sebelítost se navenek projevuje výhonky nedůtklivosti. Tím jsou drženy překážky pro vztah k Pánu Bohu a tělu Kristovu. Když si ponecháme trochu sebelítosti, má to pro nás veliké důsledky. Necháme-li si drobné překážky pro vztah k Pánu Bohu, nemůžeme plně růst! Nemůžeme růst ve zbudování k tělu Kristovu. Někteří lidé nemají čas odpočinout před Pánem, nemají čas jít do shromáždění, protože jsou neustále soustředěni na sebe. Dívají se stále na sebe a na svůj prospěch, sledují především svoji vůli a to, co prospívá jejich tělu. Někteří jsou až tak na sebe zaměření, že musí například pořád jenom připravovat speciální makrobiotické jídlo, aby bylo čisté, takže se již k ničemu jinému nedostanou. Ale Pán Ježíš říká: "Neboť kdo by chtěl svou duši zachránit, ztratí ji; kdo však by ztratil svou duši kvůli mně, nalezne ji." (Mt 16,25) Sebelítost nebo sebeoběť? Boží království je budováno na základě nesení obětí. To je ta cesta do kopce. Rozstrkáváme sourozence, aby jeli vzhůru a rostli v Pánu. Někdy se jim moc nechce a tak je zase povzbuzujeme z druhé strany. Pomáháme si vzájemně. Sebelítost stojí v protikladu k oběti. Co stojí v protikladu k oběti, míjí se s Božím královstvím. Řekl jsem, že sebelítost souvisí s nedůtklivostí, vztahovačností, neupřímností a přidám ještě s nevěrou Pánu Bohu. Takový člověk je pasivní a bez odvahy se smiřuje s porážkou. Místo vyznávání a proklamování Božího slova se stahuje do ulity. Sebelítost také vyrůstá z kořenů neodpuštění. Když neprožiji odpuštění od Pána Boha, nemohu nic vědět o milosti pro mě a pro jiné. Kdo se duchovně neztotožnil s Kristovou smrtí, ten ani konkrétní hřích sebelítosti nevyznává. Jestliže však své hříchy vyznáváme, on je věrný a spravedlivý, aby nám hříchy odpustil a očistil nás od každé nepravosti. (1J 1,9) Všechno zlé přichází do hříšného člověka. Když nežiji v čistotě skrze pokání, tak mě č asto naplní sebelítost. Ve chvíli, kdy jsme nevyznali něco, co jsme měli dát do pořádku, vzrostla sebelítost. Když si to uvědomíme, hned to Pánu vyznejme! Nevadí, že ses probudil do mlhy, nevadí, že tě bolí koleno. V Kristu máš víc než jenom vnější věci. Skrze Krista i to koleno bude požehnané. To jsou některé souvislosti dalších záporů, které se na sebelítost vážou. Ona je provázena malověrností, je nesebekritická, je rezervovaná v komunikaci, je pasivní k Pánu Bohu i lidem. Je lenivá v komunikaci s Bohem i s lidmi, ale také v práci. Je neobjektivní, souvisí se závistí. Neobjektivní člověk závidí těm ostatním. Souvisí s tvrdohlavostí, urážlivostí, odmlouváním, rebelováním, nespokojeností s Bohem, nepodřízeností … Toho je! Kdo žije z víry, nachází řešení Ten však, kdo se zahledí do dokonalého zákona svobody, nachází řešení (viz Jk 1,25). Přichází ke Kristu, zůstává v Božím slovu a jde krok za krokem do kopce. Jde vstříc Božímu požehnání a to požehnání již zakouší. Vydávejte svědectví vy, kdo jste vysvobozovaní. Pomáhejte druhým a motivujte je, aby motivovali zase další, svoje děti, svoje sousedy. Řešení je zde a je v Kristu. Kdo žije z víry, ne ze své síly, ten se Bohu líbí. Kdo však žije ze své síly, ten se Bohu líbit nemůže. Člověk soustředěný na Page 5


sebe se Bohu líbit nemůže. Ale člověk soustředěný na Pána Boha je požehnaný. Je vysvobozován, motivován a překonává veliké překážky. Vydává druhým svědectví, získává lidi pro Krista, poráží jeden projev hříchu za druhým, vyhání nepřátele a vyznává nad sebou: "Jsem Boží stvoření. Jsem Kristův. Nemáš na mě nárok, satane. Nemáš na mě nárok, sebelítosti!" Nebudeme fňukat, nebudeme přistupovat nekonstruktivně, ale konstruktivně. Nebudeme se vzdávat, ale budeme bojovat. Budeme hledat, abychom nalezli. Nebudeme držet postoj poraženectví. Vždyť máme možnost vítězit. M ůžeme být stateční. S Kristem se to naučíme. Nebudeme o sobě vyznávat staré vlastnosti, které jsou rozšířeny mezi hříšníky. Budeme je svlékat. Již tím, že proklamujeme Boží slovo, se mění náš vztah k Bohu. Roste aktivní víra a roste odvaha. Řešením je pokání a vyčištění srdce. Pak přijímáme Boží požehnání více a více a všechno negativní je vytlačováno. Chceme se přimlouvat jedni za druhé. Kristus se za nás přimlouvá, nejsme v tom sami. V Kristu je překonána temnota. Nemáš být zahnán někam do kouta. Toto slovo není proti člověku, ale proti tomu zlému, který stojí v pozadí, rozsévá na Boží pole zlé semeno a chce, aby přineslo zlou úrodu. Když to víme, budeme pole srdcí orat Božím slovem, pokáním a nic špatného tam neporoste. A když někdy opomeneme, rychle na to motykou! Nech si obřezat srdce Pánem Bohem. Nech se proměnit v radostnější a ještě statečnější Boží dítě! Nech se naplnit jeho Duchem. Otevři mu své srdce a on je naplní. Nechej se ve svém svědomí usvědčovat Duchem svatým ze hříchu, špatných postojů, všelijakých tělesností, pýchy a ze všeho zlého. Jenom tak je možné nad tím zvítězit. Kdo nechce růst, ten se nezmění. Nevyroste v dospělého člověka. Je tragédií být členem církve a zůstat starým člověkem. Je hrozné být na dosah Božího království a začít reptat, litovat se, brečet. Těsně před zaslíbenou zemí Izraelci fňukali. Ačkoliv se jim Pán Bůh zjevoval a dovedl je až tam, udělali pravý opak. Nebuďme tak hloupí! Amen. (slovo bylo kázané v Křesťanském společenství Juda, M ělník 14.10.2001) Zpět na seznam

Page 6



Střetni se na poušti s ďáblem - Ana Mendéz Ferrell Když jsme v duchovním boji a chceme získat pomazání, které by nás uschopnilo porazit ďábla, není lepší vyučování než je nám zjeveno v popisu konfrontace Ježíše ďáblem na poušti. Je důležité, abychom začali na tomto místě pouště. Musíme rozumět tomu, že posílení, kterého chceme dosáhnout, nezískáme v příjemné atmosféře, ale ve zkoušce ohněm. První kolo tohoto velkolepého zápasu mezi Kristem a pokušitelem je Matoušově evangeliu popsáno takto: Tehdy byl Ježíš Duchem vyveden do pustiny, aby byl pokoušen od Ďábla. A když se postil čtyřicet dní a čtyřicet nocí, nakonec vyhladověl. Tu přistoupil Pokušitel a řekl mu: Jsi-li Syn Boží, řekni, ať se z těchto kamenů stanou chleby. On však na to řekl: Je napsáno: Člověk nebude živ jen chlebem, ale každým slovem, které vychází z Božích úst. (Mt 4,1-4) Chléb, kterým ďábel pokoušel vyhladovělého Ježíše, zastupuje zaopatření, život a potřeby podle světských a pozemských žádostí. Toto první pokušení, které je i naším prvním pokušením, míří na to, abychom se více než zákony Božího království řídili zákony a žádostmi tohoto světa. Ježíš na této zemi založil své duchovní království. Je to jeho království, které nebude určováno lidskými nedostatky, jako je skutečný hlad nebo zákony s pozemským omezením. Kristovo království bude určováno Božím stvořitelským slovem. Svým odporem proti této úvodní ďáblově ofenzívě Ježíš zvěstuje, že Boží slovo má v jeho životě nejvyšší autoritu. Rozhoduje se, že nepodlehne pokušení spoléhat se na své vlastní schopnosti, ale bude nepřítele potírat duchovními zbraněmi. Touto volbou Ježíš ukazuje svoji ochotu žít podle principů, které jsou v naprostém rozporu s přirozenými zákony. Dosvědčuje, že jeho život je sycen a chráněn pouze Božím slovem. První krok k vítězství tedy spočívá v tom, že se ve svém srdci rozhodneme a ďáblovi dáme na srozuměnou, že se stoprocentně spoléháme na Boží slovo, které je všeobsáhlé, neomylné, neohraničené a věčné. Toto rozhodnutí se nesmí opírat pouze o nějaké dogma nebo o to, že se nám Boží slovo vrylo do paměti. Musí být založeno na skutečnosti, že Boží slovo proniklo naším duchem a hluboko v našem nitru se stalo zjeveným poznáním. Jen když ve své duši budeme vědět, že nebe a země sice pominou, ale Boží slovo nikdy nepomine, budeme moci úspěšně odporovat ďáblu. Pokud si stále myslíš, že tvá moc spočívá ve tvé vlastní síle nebo materiálních prostředcích, jsi pod prokletím. Vzpomeň si, že když Adam a Eva byli vyhnáni z ráje, Bůh je proklel a řekl jim: "V potu své tváře budeš jíst chléb…" (1M 3,19). Kristus nás samozřejmě osvobodil od kletby zákona a stal se za nás prokletím, protože je napsáno: "Proklet je každý, kdo je pověšen na dřevě." (Ga 3,13) Ale pokud se přitom stále spoléháš na pozemské věci, zůstáváš pod prokletím a ďábel bude žrát prach, kterým jsi, okrade tě a sní tvoji osetou zemi. Budeš sít mezi trní a bodláčí a neuvidíš ovoce. Abychom dosáhli vítězství nad ďáblem, musíme být osvobozeni od prokletí skrze vyznání, že člověk nebude živ jen chlebem (přirozenými zákonitostmi), ale každým slovem, které vychází z Božích úst. Obětavost místo pýchy Další ďáblův útok proti Kristu směroval na jeho pýchu. Potom ho Ďábel vzal do svatého města, postavil ho na okraj střechy chrámu a řekl mu: Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je napsáno: Svým andělům přikáže o tobě, a na rukou tě ponesou, abys snad nenarazil nohou na kámen. Ježíš mu řekl: Je také napsáno: Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha. (Mt 4,5) Toto pokušení má co do činění s naším vztahem k Bohu, naší svatostí a tím, abychom ho nepokoušeli naším samolibým způsobem myšlení. Když tuto ďáblovu výzvu přeneseme do dnešní doby, řekl by ďábel asi toto: Použij svoji moc v Kristu na to, abys byl obdivován, zbohatl, měl vliv na lidi nebo mohl jednat nezávisle. Jsi přece konec konců svatý. Je to vlastně velkolepé! Ježíš tě bude chránit, andělé ti budou sloužit. O co si děláš starosti? Page 7


Ale Ježíš zůstává v centru vůle svého Otce a nestaví do středu sebe. Vydává se svému Otci a slouží jemu i lidem v pokoře, lásce a sebezapření, dokonce i ve smrti. Nejvyšším způsobem tak ukazuje, co je o mučednících napsáno v knize Zjevení: "Oni nad ním zvítězili pro krev Beránkovu a pro slovo svého svědectví; a nemilovali svou duši až na smrt." (Zj 12,11) Vítěznými bojovníky se staneme jen tehdy, když se kvůli lásce k evangeliu naučíme skutečnému sebezapření a když se naše svědectví stane svědectvím víry a chvály místo svědectví naříkání a sobectví. Pomazání k duchovnímu boji získáme jen tehdy, když porozumíme, že síla přemáhat lež není v nás samotných ani v našem sebeobětování se, ale jen v Ježíšově oběti - v jeho krvi, která byla vylita za mnohé. Odporu proti ďáblu musí předcházet poddání se Kristu: "Poddejte se tedy Bohu. Postavte se proti Ďáblu, a uteče od vás." (Jk 4,7) Ježíš věděl, že autorita, která z něj vychází a která skrze něho působila, je stejné podstaty jako Otcova, protože s ním měl intimní společenství. Soužití s jeho Otcem uspokojovalo jeho duši, posilovalo jeho tělo a naplňovalo ho pokojem. Navzdory tomu všemu opustil svůj luxus. Ačkoli byl v podobě Boží, nelpěl na tom, že je roven Bohu, nýbrž sám sebe zmařil… (Fp 2,6-7). Když trávíme delší čas obklopeni neobrácenými lidmi, cítíme se často nepohodlně. Toužíme být s někým, kdo mluví naší řečí, řečí ducha. Chceme být s křesťany a mluvit s nimi. Ale představ si, jak bylo Ježíši, když ho na poušti pokoušel ďábel. Neměl nikoho s kým by mohl mluvit a přece v sebezapření našel skrze Ducha sílu se spolehnout na Otce, aby odolal tělesnému pokušení ďábla. Na tomto spolehnutí spočíval jeho vítězný život. Dokázal, že "ten, který mne poslal, je pravdivý." (J 8,26) Protože Ježíš nevedl soběstředný život, ale měl touhu činit Otcovu vůli, nemohl mu ďábel uškodit ani v nejmenším. Ježíš si jistě mohl vybudovat dobrou pověst, protože skrze jeho službu bylo pomoženo tisícům, ale on činil jen to, co mu řekl Otec: Ježíš jim řekl: "Až vyvý šíte Syna člověka, tehdy poznáte, že Já jsem a že sám od sebe nečiním nic, ale mluvím tak, jak mě naučil můj Otec." (J 8,28) U rybníka Bethesda bylo mnoho lidí, kteří čekali až se zjeví anděl a zvíří vodu, ale Ježíš uzdravil jen jednoho ochrnutého (viz J 5,1-8). Když mu lidé řekli, že jeho přítel Lazar je nemocný, mohl se Ježíš okamžitě vydat na cestu, aby Lazara probudil na vrcholu veřejné pozornosti, kterou tato událost měla. Místo toho v klidu čekal tři dny, hledal Boží záměr a pozorně dbal na Otcovy pokyny. Je smutné, že tolik lidí je tak zapleteno do světských věcí, že nemají čas naslouchat Božímu hlasu. Je nakonec jednodušší jít k pastorovi a poprosit ho, aby se modlil za vedení, než sám jít na kolena a vytrvale se modlit, až je nám dovoleno vejít do velesvatyně a tváří v tvář slyšet Boží vůli. Ale na to musí být naše tělo disciplinované. Musíme se vydat Pánu, milovat ho a podřídit se jeho vůli. Zde leží opravdové vítězství: naslouchat mu! Odporování ďáblu vyžaduje velkou rozhodnost. Před několika lety mi Pán ukázal, jak snadno se necháme zastavit každou slabostí, kterou nám ďábel vloží do cesty. Problém je v tom, že nepřítele naší duše nemáme dost. Když mi Duch svatý tuto zkušenost poprvé položil na srdce, reagovala jsem následovně: "Jak to myslíš Pane, že ještě nemám ďábla dost? Už dlouho si od něho nenechám nic líbit." Pán odpověděl: "Přirozeně si od něho nenecháš nic líbit, to je pravda. Ale ještě ho nemáš plné zuby. Když máš ďábla plné zuby, budeš duchovně tak násilnická, že svému utlačovateli vyhlásíš válku, válku až na smrt. Budeš odhodlaná k vítězství, ať to stojí co to stojí." Jak vidíš, neměla jsem ještě ďábla tak plné zuby, abych proti němu vedla válku na všech frontách a akceptovala radikální změny v mém životě, které vyhlášení války vyžaduje. Ježíš řekl: "Ode dnů Jana Křtitele až dosud je království Nebes vystaveno tlaku a ti, kdo se do něho tlačí, je uchvacují." (Mt 11,12) Toho dne jsem porozuměla principům, které mi napomohly k velkým vítězstvím nad ďáblem. Byla jsem naplněna duchovním násilnictvím, nebo jinak vyjádřeno svatým hněvem. Vytyčila jsem proti ďáblovi hranici a předsevzala si, že kdekoliv ho potkám, se vším důrazem ho přemohu. Od toho dne ďábel věděl následující: Když se odváží si se mnou něco začít, porazím ho mocí Ducha svatého. Za každou nejmenší věc, kterou mi udělá, ho předám Božímu soudu. Budu ho bít Božím slovem a Beránkovou krví a budu proti němu bojovat a odstraním ho z cesty pomocí celé armády andělů, které mi dal Kristus k dispozici! Nadále se už ďáblovými odporem nenechám rušit v mém nočním klidu. Budu pokojně spát, chválit Pána a svěřím se do jeho náruče. Od tohoto dne je ďábel tím, kdo bude mít potíže. Page 8


Protože trpělivost je ovocem ducha, nemůže být ďábel trpělivý. Jeho království bude zničeno, když uvidí, že jsi se rozhodl proti němu bojovat a netrpělivě od tebe uteče, rychleji než si dokážeš představit. Uctívání a duchovní boj Třetí pokušení, kterému se Kristus na poušti musel postavit, souviselo s uctíváním. Pak ho Ďábel vzal na velmi vysokou horu a ukázal mu všechna království světa a jejich slávu. A řekl mu: Toto všechno ti dám, jestliže padneš na zem a pokloníš se mi. Tu mu Ježíš řekl: Odejdi, Satane. Vždyť je napsáno: Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jeho jediného uctívat. V té chvíli ho Ďábel opustil. A hle, andělé přišli a sloužili mu. (Mt 4,8-11) Když je pro nás uctívání Boha v centru, odvrací to naši pozornost od touhy po uznání a velikosti ve světě, od toho, abychom chtěli být viděni a ctěni lidmi a hledali jejich pozornost. Tolik lidí hrozně trpí tím, že není uznáván jejich výkon. Žijí jen proto, aby jim svět nebo dokonce církev propůjčila titul. Celou svoji identitu a vlastní hodnotu vážou na toto uznání. Ale tím se činí zranitelnými pro démonické ponížení a trvale jsou poráženi ďáblem, protože světská sláva je jako květina - dnes kvete a zítra zmizí. V protikladu k tomu zakládá Ježíš svoji sílu a své vítězství na následujícím výroku: "Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat." (Mt 4,10) Chvála a uctívání patří k nejsilnějším zbraním duchovního boje. Žalm 34 mi velmi posloužil a v mém křesťanském životě mi umožnil vidět veliké divy. Tento Žalm napsal král David v jednom z nejtěžších období svého života. Byl úplně sám a Saul ho pronásledoval, aby ho zabil. Abímelek, král Pelištejců, který Davidovi krátce před tím pomohl, se k němu obrátil zády a vyhnal ho. Davidovi manželky byly odvedeny a on neměl dost potravin. Pro mladého Davida nemohla být tato situace povzbuzující. Ale uprostřed tohoto zoufalého stavu napsal: Dobrořečit budu Hospodinu v každém čase, z úst mi bude znít vždy jeho chvála. O Hospodinu mluv s chloubou, moje duše, ať to slyší pokorní a radují se. Velebte Hospodina se mnou, vyvyšujme spolu jeho jméno. Dotázal jsem se Hospodina a odpověděl mi, vysvobodil mě od všeho, čeho jsem se lekal. Kdo na něho budou hledět, rozzáří se, rdít se nemusejí. Tento ponížený volal a Hospodin slyšel, ve všem soužení byl jeho spása. Hospodinův anděl se položí táborem kolem těch, kteří se bojí Boha, a bude je bránit. Okuste a uzříte, že Hospodin je dobrý. Blaze muži, který se utíká k němu. Žijte v Hospodinově bázni, jeho svatí, vždyť kdo se ho bojí, nemají nedostatek. (Ž 34,2-10) Co dalo Davidovi tváří tvář těmto okolnostem takovou důvěru a sílu? Byla to schopnost uctívat a chválit Boha. Schopnost vědět, že jeho jistota je v Pánu a že jeho Bůh je silný a mocný, že ho slyšel, bude za něj bojovat a ochrání ho před nepřáteli. Schopnost vědět, že Bůh je jeho útočiště a hrad, jeho záštita v čase pronásledování. David se naučil pozvedat v Boží přítomnosti svého ducha a nedívat se na okolnosti. Naučil se vidět a chválit Boží velikost, nezávisle na tom, jak veliké byly problémy. Věděl, že: "Hospodin je blízko těm, kdo jsou zkrušeni v srdci, zachraňuje lidi, jejichž duch je zdeptán. Mnoho zla doléhá na spravedlivého, Hospodin ho však ze všeho vysvobodí." (Ž 34,19-20) Rok po obrácení jsem si na živobytí vydělávala vývozem uměleckých předmětů z Mexika do USA. Jeden americký obchodník s uměleckými předměty je nakoupil a předal mi zodpovědnost za to, aby k němu bezpečně dorazily. Jednoho dne tento Američan získal vzácnou sochu z jemného černého mramoru, která vážila asi půl tuny a měla hodnotu přibližně 10.000 amerických dolarů. Bydlela jsem tehdy ve starém bytě ve čtvrtém poschodí domu bez výtahu. Spedice, která tuto obrovskou mramorovou sochu přepravovala, ji dokázala dopravit jen do druhého poschodí, byla prostě příliš těžká. Rozhodla jsem se tedy, že ji nechám stát na odpočívadle ve druhém poschodí. Bylo to v sobotu a já nemohla nic podniknout, dokud v pondělí nebude otevřeno na celním úřadu. Možnost, že by ji někdo ukradl byla téměř vyloučená, tak jsem bez starostí prožila noc. V neděli jsem šla do sboru a když jsem se vrátila, socha k mému úžasu zmizela. Cítila jsem se, jako by se mi pod nohama otevřela země. Tuto škodu bych nikdy nemohla nahradit, ani kdybych prodala všechno své jmění. Šla jsem do svého bytu a na kolenou se modlila k Bohu. On byl vším, na co jsem se mohla spolehnout. Chválila jsem ho, modlila se a řekla: "Děkuji ti Pane za tuhle nádhernou příležitost vidět otevřená nebesa a prožít, jak v mé záležitosti bude jednat tvoje armáda. Děkuji za výsadu, vidět tvoji moc tak velikým způsobem. Prosím tě, Pane, aby ta socha Page 9


zlodějům popálila ruce a aby ji s pokáním přinesli zpět." Potom jsem dál chválila Pána. Později, když jsem byla znovu ve sboru, mluvila jsem o této záležitosti s pastorem a poprosila ho o podporu při modlitebním shromáždění. O čtyřicet osm hodin později stála socha znovu nepoškozená na odpočívadle. Pán přivedl zloděje na světlo, byli to dva Američané a jeden Mexičan. Byli zatčeni a zavřeni do vězení, kde jim mohli vyprávět o Boží lásce. Napsala jsem jim dopisy, ve kterých jsem jim odpustila a zprostila je viny. Dva z nich se rozhodli proti Ježíši, ale třetí prosil v slzách o odpuštění a přijal Ježíše do svého srdce. Nevím, co se stalo se soudními spisy, ale ten, který přijal Ježíše, byl osvobozen, zatímco oba ostatní byli vypovězeni ze země a skončili v americkém vězení. Pro mě to byla velkolepá lekce. Místo toho, abych si dělala starosti, vždy chválím Boha. Náš záchrance a spasitel žije! Žalm 149 mluví o nesmírné moci chvály, která ničí moc ďábla. Haleluja. Zpívejte Hospodinu píseň novou, jeho chválu v shromáždění věrných! Ať tanečním rejem chválí jeho jméno, ať mu pějí žalmy při bubnu a při citaře. Ať svým hrdlem vyvyšují Boha, s dvojsečným mečem v svých rukou, aby nad pronárody konali pomstu, tresty na národech, aby spoutali řetězy jejich krále, železnými okovy ty, kdo jsou u nich ve cti, aby na nich vykonali soud, jak o tom psáno. Je to čest pro všechny jeho věrné. Haleluja. (Ž 149,1.3.6-9) Když chválíme Boha, odehrává se při tom mohutný duchovní boj. Když při uctívání pozvedáme svoje ruce, stávají se pozvednutými meči, které mají duchovní moc zranit nepřítele. To je duchovní význam Davidova výroku: "U čí bojovat mé ruce." (Ž 18,35) Tento způsob chvály Bůh přijímá tehdy, když nepadáme jako oběti a nenecháme se utlačovat okolnostmi, ale začneme zpívat novou píseň, z nejhlubšího nitra ho chválíme a vyvyšujeme za jeho velikost, moc a sílu. Život v moci Ducha Lukášovo evangelium nám popisuje konec Ježíšova pokušení: Když Ďábel dokončil všechno pokušení, odstoupil od něho až do příhodné doby. Ježíš se vrátil v moci Ducha do Galileje a pověst o něm se rozšířila do celého okolí. (L 4,13-14) Pomazání k vítězství v duchovním boji dostaneme tehdy, když se podřídíme Bohu, odporujeme ďáblu a kategoricky se rozhodneme ohledně toho, jakou pozici má mít v našich životech. Dokud neporazíme ďábla ve svém osobním životě, nikdy nebudeme mít autoritu nad jakýmkoli démonem, který napadá někoho jiného. Proto dochází k tomu, že slabé sbory nemají autoritu a jejich členové jsou poráženi a pronásledováni neštěstím. Příliš mnoho křesťanů z těchto slabých sborů nikdy neučinilo definitivní rozhodnutí přemáhat ďábla. Nikdy se nerozhodli uchopit Boží moc. Ve finanční oblasti očekávají pomoc jen od banky a při zdravotních problémech jen od lékařů. Velcí muži a velké ženy v dějinách křesťanství byli ti, kdo se neodvolatelně rozhodli zaujmout svoji pozici: sedět na nebeských místech po pravici Ježíše a tohoto místa autority proti nepříteli své duše se nikdy nevzdat. (Kapitola z knihy Shaking the Heavens - Otřást nebesy, přeložil Petr Dvořák) Zpět na seznam

Page 10



Skúšky v období Božieho povýšenia - John Paul Jackson Skúšky nášho duchovného života sa podstatne líšia od toho typu skúšok, ktoré sme obyčajne zakúsili v našom živote. Vieme ako nás skúšali v škole: učiteľ nám podáva hárok papiera, hovorí nám, aby sme si vybrali ceruzku č. 2 a dáva nám určitý čas na vypracovanie testu. Hrozíme sa ho, ale vieme kedy ho práve robíme. Ale Božie metódy skúšania sú úplne odlišné. V páľave Božej skúšky, nám Pán zriedkakedy povie: "Mimochodom, je to test!" Zvyčajne nás neinformuje predčasne o tom, v čom vás chce preskúšať. On to proste urobí. "Hospodin, ktorý je v chráme svojej svätosti...", hovorí Biblia v Žalme 11:4. "Hospodin, ktorý má svoj trón na nebesiach, jeho oči hľadia, jeho viečka skúšajú synov človeka." Alebo ako Al Pacino povedal v Regrútovi: "Všetko je test!" Príchuť skúšky V roku 2004 (a platí to jistě i pro rok 2005) mnohí z nás budú prechádzať skúškami, ktoré sú oveľa dôležitejšie než si uvedomujeme. Apoštol Peter nazval tieto testy "ohnivé skúšky" a úpenlivo nás prosí, aby sme zostali pevní, keď im budeme čeliť. "Milovaní, nedivte sa ohňu, ktorý prišiel na vás pre vaše skúsenie, ako čo by sa vám diala čudná vec. Ale nakoľko máte účasť na utrpeniach Kristových, radujte sa, aby ste sa aj pri zjavení jeho slávy radovali plesajúci." napísal v 1 Petra 4:12-13. "...Hospodin je silný Boh vševediaci a má skutky odvážené." dodáva Písmo v 1 Samuela 2:3. Sme povolaní stáť pevne, keď zakúšame Božie skúšky. V Židom 12:1-2 sme pobádaní bežať beh viery o preteky: "Preto aj my, keď máme taký veľký oblak svedkov okolo seba, zložme každé bremeno a ľahko obkľučujúci hriech a tak s trpezlivosťou bežme pred nami ležiaci beh o závod hľadiac ta na Veľvodcu viery a dokonávateľa Ježiša, ktorý miesto radosti, ktorá ležala pred ním, strpel kríž opovrhnúc hanbou a posadil sa po pravici trónu Božieho." Zabíjanie osobných predátorov pred zabíjaním obrov Obdobie Božieho povýšenia je na nás. Boh pozdvihuje ľudí v určitej duchovnej postupnosti, dávajúc im príležitosť, aby mu slúžili na vyššej úrovni než predtým. Takéto povýšenie nesie so sebou testovanie: Boh sa chce uistiť, že Jeho dieťa zvládne zodpovednosti, ktoré nám On zamýšľa dať. Osobné víťazstvá sú základom, ktorý nám dovoľuje stáť pod váhou verejných víťazstiev. Predtým než Dávid mohol zabiť Goliáša pred celou izraelskou armádou musel sám (osobne) zabiť dravcov. "I leva i medveďa zabil tvoj služobník a ten neobrezaný Filištín bude ako jeden z nich, pretože hanobil vojská živého Boha," povedal Dávid v 1 Samuelovej 17:36. Dávidove osobné víťazstvá ho tak naplnili vierou, že bol presvedčený, že s Bohom je možné čokoľvek. Týmito ohňovými skúškami budeme prechádzať, keď budeme verne bežať beh o závod. Nesmieme prijať neprimeranú česť, slávu, zlato alebo prestíž, ale zostať pokorní. Ak budeme riskovať, čo Boh od nás chce, aby sme riskovali, a uprene hľadieť len na neho, dokončíme preteky dobre. Hlbšie duchovné úrovne Tento rok si daj každý deň čas, aby si sa modlil a pýtal sa Pána nech ti zjaví tie oblasti, ktoré ťa môžu diskvalifikovať z kráčania do plnosti tvojho predurčenia. Je to životne dôležité pre tvoje duchovné zdravie. Boh privádza Cirkev do obdobia Page 11


navštívenia a tí s čistými rukami a čistým srdcom ho uvidia, ako to Ježiš sľúbil v " Kázni na hore". Tento rok môžeš vstúpiť do hlbšej duchovnej úrovne, než akú si predtým kedykoľvek zažil. Potrebuješ len držať svoje oči plne upriamené na Majstra, pokorne sa poddávajúc všetkému, čo On vyžaduje od teba. Nedovoľ ničomu, aby ťa zastavilo v plnení tvojho duchovného predurčenia tento rok. Možno "malá" vec, ktorú sme sa snažili ignorovať vo svojom živote, sa stane dverami, čo otvoria cestu nášmu "osudu". Prevzaté z www.horiaciker.sk (resp. www.elijahlist.com) Zpět na seznam

Page 12



Slovo pro Českou republiku od Victora Lorenza (Příbram 2.5.2004) Nebesa, vydejte krůpěje shůry, ať kane z oblaků spravedlnost; nechť se otevře země a urodí se spása a spravedlnost vyraší s ní. "Já Hospodin to stvořím." Běda tomu, kdo se chce přít se svým tvůrcem, střep z hliněných střepů! Což smí hlína říci svému tvůrci: "Co to děláš?" a tvůj výrobek: "On nemá ruce"? Běda tomu, kdo by řekl otci: "Cos to zplodil?" Nebo ženě: "Cos to porodila?" Toto praví Hospodin, Svatý Izraele, jeho tvůrce: "Ptejte se mě na ty věci, které přijdou! Ohledně mých synů, díla mých rukou, budete mi něco přikazovat? Zemi jsem učinil já a člověka na ní jsem stvořil. Já jsem vlastníma rukama roztáhl nebesa a veškerému jejich zástupu jsem vydal příkazy. Já jsem jej vzbudil ke spravedlnosti a napřímím všechny jeho cesty. On zbuduje moje město, propustí mé přesídlence bez placení, bez úplatku," praví Hospodin zástupů. (Izajáš 45,8-13) Čechy, Čechy, kdo vás okradl o vaši radost a spokojenost. Kdo na vás vložil to jho hořkosti a trápení. Jako jaro přináší obnovu, tak obnovím vaší radost a spokojenost. Již nebudete přinášet oběti, které nepřinášejí žádné odpovědi. Kdo se proti vám postaví, bude zničen. Ten, který vás utlačoval a oslaboval, se zlou se potáže a vy budete osvobozeni. Budete uvolněni a svobodni, abyste mohli vyjádřit plnost mého záměru s vámi. Nebesa, která byla zavřena se budou otevírat a moje spravedlnost se vylije na tuto zemi. Přijde to jako mohutný déšť. Mnoho a mnoho vydatného deště. To bude moje spravedlnost, která otevře tuto zemi. Půjde do hloubky. Země bude otevřená jako nikdy předtím a moje spravedlnost do ní pronikne. Budu blízko vašeho srdce, Čechy. Budete otevřeni jako nikdy předtím. Spasení se bude rozšiřovat a manifestovat jako nikdy předtím. Již nebude nic, co by zůstalo zavřené. Spasení a spravedlnost se bude násobit. Nebude to pocházet z lidské mysli. Nebude to zplozeno v lidské mysli. Já to říkám, říká Pán. Přestaňte se ptát lidí, co se stane s touto zemí. Přestaňte se ohlížet na lidskou moudrost a porozumění. Mně se ptejte, říká Pán, co udělám se svými syny v Čechách. Pak dostanete slovo z mých rukou. Já jsem váš Stvořitel. Já jsem váš vlastník. Já jsem ten, který vás stvořil ve své mysli a ve svém srdci. Položím na vás svou ruku a zformuji vás. To, co bude zjeveno skrze vás, Čechy, bude zcela něco nového. Bude to nádherné a vyjímečné, protože já to říkám, říká Hospodin duchů. Postávám v bitvě proti vašim nepřátelům. Jakýkoli nepřátelský pakt neuspěje. Co bylo postaveno mimo můj záměr, mimo moji vůli, mimo moje zjevení pro tento čas, bude zbořeno díky tomu, co já se chystám pozvednout. Protože to, co já pozvedám nemůže přicházet z lidské mysli a lidského srdce, ale pochází to z mého srdce a z mé mysli. Poběžte ke mně, moje děti, ať vás mohu obejmout. Dovolte mi ukázat vám svoji lásku a já udělám změnu. Proměním vás. Říkám, že vůbec nezáleží na tom kolik již času uběhlo, kolik roků a století prošlo již touto zemí. Já nyní pokládám svůj prst na tuto zemi. Říkám, že toto je můj věčný prst, který přichází. Minulost, budoucnost a vše, co je dnes viditelné, se poddá mojí věčnosti. Moje věčnost vládne času a místu. To se stane, protože moje slovo se nikdy nenavrací s prázdnou. Teď je ten čas příležitostí, říká Pán. Už jste viděli znamení, ale nerozuměli jste jim. Budu muset učinit znamení, které bude větší než ty před tím a vy ho pochopíte. Znovu, znovu se mne ptejte. Ptejte se mne na věci, které přijdou, moji synové v Čechách. Poddejte se mně a dílu mých rukou. Pane, potvrď, prosím, toto slovo v srdcích svého lidu. Učiň jasným a zřetelným to, co přichází od tebe pro tuto zemi. Modlím se, aby tvoje zjevení a světlo přišlo a aby bylo bezpečí před temnotou, která tvoří zmatek a nevědomost. Aby ta temnota byla zlomena. Aby věci, které jsou neviditelné a přicházejí od tebe, byly zjevené. Aby přišel nový rozměr víry, která by odstartovala tvoje lidi, protože ty voláš svůj lid do války. To praví Hospodin duchů. Můj lide, vyjdi z mentality pouště a vstupte do mentality zaslíbené země, která definitivně zlomí jakékoli otroctví a vloží do vás identitu dobyvatelů. Toto je země králů bez králů. Ať tedy králové a královny Boží povstanou, aby vládli a uvedli ve skutek svoji autoritu, abychom viděli, jak Král Ježíš vládne nad touto zemí. Amen. Zpět na seznam

Page 13

JUDA INFO. leden Je sebelítost tvým nepřítelem? - Josef Marek

Recommend Documents