´ ´ Jozef Maria Bochenski: Slovn´ık filozofickych ´ povˇer
1
Jozef ´ Maria Bochenski ´
Slovn´ık filozofickych ´ povˇer Academia, Praha, 2000 (reprint z Aeterna, Praha, 1993 preklad: Josef Mlejnek • 7 Nejsem si zcela a beze zbytku jist, zvolil-li jsem (. . .) slovo [ povˇera“] sˇ t’astnˇe – bylo by moˇzn´a v´ıce od vˇeci hovoˇrit ” o pˇredsudc´ıch nebo dokonce rovnou o bludech. Protoˇze slovo povˇera“ m´a v sobˇe jakousi pˇr´ıchut’ magie: je-li nˇekdo ” ˚ ze nˇecˇ eho dos´ahnout vysloven´ım nˇejak´e tajemn´e formulky nebo prop´ıchnut´ım voskov´e figurky pˇresvˇedˇcen, zˇ e muˇ jehlic´ı, rˇ´ık´ame o nˇem, zˇ e je v zajet´ı povˇer“. Jde tud´ızˇ o nˇeco praktick´eho, o sv´eho druhu nesmyslnou techniku, zat´ımco ” rˇ ada (moˇzn´a dokonce vˇetˇsina!) n´azoru˚ komentovanych ´ v t´eto knize je teoretick´e, ne praktick´e a proto i ne magick´e povahy. Pouˇzil-li jsem i pˇresto tohoto oznaˇcen´ı, bylo tomu tak proto, zˇ e j´ım lze i v naˇsem jazyce obˇcas pojmenovat ˚ postoj vuˇ ˚ ci vˇsem neuvˇerˇ itelnym teoretick´e omyly. Kromˇe toho m´a nav´ıc expresivn´ı zabarven´ı, l´epe vystihuje muj ´ hloupostem, jimiˇz tyto povˇery ve skuteˇcnosti jsou. • 11 ´ (. . .) Filozof je (. . .) obrazoborec z povol´an´ı, zˇ e je pˇr´ımo hubitel pˇredsudku˚ a povˇer. Jeho hlavn´ı ulohou je odvaloˇ nen´ı plnˇen´ı t´eto ulohy ´ vat balvany a boˇrit pˇrek´azˇ ky, kter´e stoj´ı v cestˇe otevˇren´emu pozn´an´ı a vidˇen´ı svˇeta. Ze nic pˇr´ıjemn´eho a zˇ e to ani autorovi nepˇrin´asˇ´ı pˇr´ıliˇsny´ uˇzitek, je uˇz jin´a ot´azka. Vˇzdyt’ filozof vˇerny´ sv´emu povol´an´ı mus´ı ˚ ych ˚ ze cˇ ekat nic naopak poˇc´ıtat s t´ım, zˇ e od starych ´ dobrych ´ modl´arˇ u˚ i od zbyvaj´ ´ ıc´ıch vyznavaˇcu˚ ruzn ´ povˇer nemuˇ jin´eho neˇz pron´asledov´an´ı. Nen´ı pravda, zˇ e se v dˇejin´ach vyskytuje pˇr´ıliˇs mnoho muˇcedn´ıku˚ vˇedy, mnoho filozofu˚ se vˇsak doˇckalo pron´asledov´an´ı pr´avˇe proto, zˇ e tepali povˇery. • 12 (. . .) V samotn´em Polsku m´a cˇ lovˇek cˇ asto moˇznost volby pouze mezi dvˇema druhy povˇer: povˇerami, kter´e hl´as´a komunistick´a strana, a povˇerami, jimˇz holduj´ı tm´arˇ sˇ t´ı katol´ıci. • 14 (Aktivismus) T´ım, zˇ e lidem up´ır´a pr´avo tˇesˇ it se z okamˇziku, zbavuje aktivismus smyslu i samotnou cˇ innost – protoˇze nˇeco dˇel´ame proto, abychom nˇeco z´ıskali, ne proto, abychom donekoneˇcna vyv´ıjeli cˇ innost pro cˇ innost. Takˇze on´ım nˇecˇ ´ım“, oˇc ” v cˇ innosti jde, mus´ı nakonec byt ´ okamˇzik uˇz´ıv´an´ı toho, cˇ eho jsme se snaˇzili cˇ innost´ı dos´ahnout. • 16 (Anarchismus) Na marxismu je obludn´e, zˇ e v teorii (. . .) hl´as´a anarchistick´y ide´al, ale v praxi vˇsude tam, kde se dostane k moci, zav´ad´ı krajn´ı totalitarismus. • 17 (Antisemitismus) ˇ e tvoˇr´ı nebo tvoˇrili Vyvst´av´a pˇrirozenˇe ot´azka, proˇc je antisemitismus natolik rozˇs´ırˇ en, a to dokonce v zem´ıch, kde Zid´ celkem zanedbatelnou a dobˇre asimilovanou menˇsinu, jak tomu bylo v pˇredv´aleˇcn´em Nˇemecku, kde antisemitismus dos´ahl sv´eho vrcholu. Odpovˇed’ na tuto ot´azku je sloˇzit´a – zd´a se vˇsak, zˇ e antisemitismus m´a nˇekolik pˇr´ıcˇ in. Jednou ˇ ˚ z nich je zcela urˇcitˇe z´avist zpusoben´ a t´ım, zˇ e mezi Zidy existuje relativnˇe vysok´e procento velice schopnych lid´ı ´ ˚ a v dusledku toho zauj´ımaj´ı cˇ asto vedouc´ı postaven´ı nejen v literatuˇre, vˇedˇe a filozofii, ale i v politice. Jinou pˇr´ıcˇ inou je nejsp´ısˇ skuteˇcnost, zˇ e z tohoto n´aroda tak´e poch´az´ı relativnˇe mnoho lid´ı netolerantn´ıch a tam, kde se dostali k moci, ´ u. ˚ i bezohlednych. Tato netolerance se pak mimo jin´e projevuje znevaˇzov´an´ım n´aboˇzenskych ´ ´ a vlasteneckych ´ citu˚ goj • 21 (Autorita) Prvn´ı povˇerou o autoritˇe je n´azor, zˇ e autorita je nˇeco, co se protiv´ı rozumu. Ve skuteˇcnosti vˇsak uposlechnut´ı autority pˇredstavuje velice uv´azˇ livy´ postoj, jenˇz je ve shodˇe s rozumem. Tvrd´ı-li napˇr´ıklad matka d´ıtˇeti, zˇ e existuje jedno velik´e mˇesto, a to mˇesto se jmenuje Varˇsava“, chov´a se d´ıtˇe velice rozumnˇe, pˇrij´ım´a-li to jako pravdu. Stejnˇe rozumnˇe se ” chov´a i pilot vˇerˇ´ıc´ı meteorologovi, ktery´ ho informuje, zˇ e v dan´em okamˇziku je nad Varˇsavou tlakov´a vyˇ ´ se a z´apadn´ı v´ıtr o rychlosti sˇ edes´at metru˚ za sekundu – protoˇze m´ıra informovanosti autority je v obou pˇr´ıpadech vˇetˇs´ı neˇz u d´ıtˇete ´ nebo u pilota. Autorita m´a sv´e m´ısto dokonce i ve vˇedˇe. K tomu, abychom se o tom pˇresvˇedˇcili, staˇc´ı vz´ıt v uvahu obrovsk´e knihovny, kter´e se nach´azej´ı v kaˇzd´em vˇedeck´em institutu. Knihy z tˇechto knihoven nejˇcastˇeji obsahuj´ı refer´aty o vˇedeckych ıch, k nimˇz dospˇeli ostatn´ı vˇedci, jinymi slovy obsahuj´ı vypovˇ edi epist´emickych ´ vysledc´ ´ ´ ´ ´ autorit. Podobnˇe byv´ moudrym ´ a navysost ´ ´ jedn´an´ım uposlechnout autoritu, napˇr´ıklad kapit´ana lodi. Tvrzen´ı, zˇ e mezi autoritou a rozumem existuje vˇzdy a vˇsude rozpor, je povˇera.
´ ´ Jozef Maria Bochenski: Slovn´ık filozofickych ´ povˇer
2
Druhou povˇerou, jeˇz se v souvislosti s autoritou objevuje, je pˇresvˇedˇcen´ı, zˇ e existuj´ı autority abych tak rˇ ekl univerz´aln´ı, tj. zˇ e existuj´ı lid´e, kteˇr´ı jsou autoritou pro vˇsechny oblasti. Je jasn´e, zˇ e tomu tak nen´ı; kaˇzdy´ cˇ lovˇek je autoritou nanejvyˇ ´s v nˇejak´e vymezen´e oblasti nebo nanejvyˇ ´ s v nˇekolika oblastech, nikdy vˇsak ve vˇsech. Einstein byl nepochybnˇe autorita v oblasti fyziky, ne vˇsak v mor´alce, politice nebo n´aboˇzenstv´ı. Respektov´an´ı podobnych ´ univerz´aln´ıch autorit je nicm´enˇe velice rozˇs´ırˇ en´a povˇera. Kdyˇz napˇr´ıklad gr´emium univerzitn´ıch profesoru˚ podepisuje nˇejaky´ politicky´ manifest, dˇeje se tak za pˇredpokladu, zˇ e je cˇ ten´arˇ i budou povaˇzovat za politickou autoritu, jako by jejich autorita vˇedcu˚ mˇela univerz´aln´ı platnost, i kdyˇz nic podobn´eho zcela evidentnˇe nejsou. Protoˇze tito v´azˇ en´ı profesoˇri jsou nepochybnˇe autoritami ve vˇeci dˇejin francouzsk´e revoluce, cˇ ´ınsk´e keramiky nebo poˇctu pravdˇepodobnosti, nikoli vˇsak v oblasti politiky a podobnymi prohl´asˇ en´ımi svou autoritu zneuˇz´ıvaj´ı. ´ • 25 (Byrokracie / byrokrat´e) ˚ e povˇereˇcn´e pˇredstavy o st´atˇe“, moci“, tˇr´ıdˇe“ Aby zakryli paraziticky´ charakter sv´e tˇr´ıdy, rozˇsiˇruj´ı byrokrat´e ruzn´ ” ” ” atd., pˇritom vˇsak nejde o nic jin´eho neˇz o z´ajmy jejich vlastn´ı tˇr´ıdy, protoˇze byrokrat´e maj´ı pˇrirozeny´ sklon rozmnoˇzovat ˚ e sv´e pˇra´ tele a pˇr´ıbuzn´e, snaˇz´ı se vyd´avat st´ale nov´e a nov´e z´akony se jako kr´al´ıci. Aby zajistili korytka pro ruzn´ ´ ˚ a naˇr´ızen´ı. Tˇr´ıda byrokratu˚ pusob´ ı v organismu spoleˇcnosti stejnˇe jako rakovina a tak´e ho nakonec zahub´ı, neuˇcin´ı-li se jej´ımu bujen´ı pˇr´ıtrˇz. • 25 (Byrokracie / byrokrat´e) ´ rad V Japonsku neust´ale pˇribyvalo z´akonu˚ o letectv´ı a vˇeci nakonec dospˇely tak daleko, zˇ e v souˇcasnosti letecky´ uˇ ´ vyˇzaduje pˇredloˇzen´ı letov´eho pl´anu dvˇe hodiny pˇred kaˇzdym ´ vzl´etnut´ım, a to i v pˇr´ıpadˇe jednoduch´eho obletu letiˇstˇe. D´ıky tomu nen´ı v Japonsku moˇzn´e se nauˇcit l´etat, z´akladn´ı leteckou kvalifikaci z´ısk´avaj´ı japonˇst´ı piloti v USA. V jejich vlastn´ı zemi byrokracie l´et´an´ı v mal´em, a t´ım i moˇznost z´akladn´ıho vycviku prakticky zlikvidovala. ´ • 30 (Dialektika) ˚ Dialektik m´a (. . .) tu vyhodu“, zˇ e dialektika zproˇst’uje sv´eho vyznavaˇce povinnosti pˇredkl´adat pˇresn´e dukazy. Dialek´ ” tika sama neobsahuje jeden jediny´ z´akon, jednu jedinou direktivu, o n´ızˇ by se dalo rˇ´ıci, zˇ e je logick´a“. Protoˇze je ” v rozporu s principy form´aln´ı logiky, vytv´arˇ´ı ve svych ´ vyznavaˇc´ıch sˇ a´ livy´ pocit svobody: vˇsechno se jim jev´ı jako pˇr´ıpustn´e. Tato faleˇsn´a osvobozenost od z´akonu˚ form´aln´ı logiky nen´ı nic jin´eho neˇz pr´avo na bl´abolen´ı, na nesmysl. Ve jm´enu t´eto povˇereˇcn´e dialektiky byli a dosud jeˇstˇe jsou pron´asledov´ani a vraˇzdˇeni lid´e. Povˇera o dialektice je jednou z nejzhoubnˇejˇs´ıch povˇer, kter´e zn´ame. • 32 (Duˇse) ˇ ˚ e (. . .) Clovˇ ek neznamen´a spojen´ı dvou vˇec´ı, tˇelesn´e a duchov´e, ale zˇ e je jedinou skuteˇcnost´ı, jeˇz jako by mˇela ruzn´ ˇ strany nebo vrstvy. Podobnych ek je v prv´e rˇ adˇe tˇelo. Je bytost vybaven´a ´ vrstev je v cˇ lovˇeku ovˇsem v´ıc neˇz dvˇe. Clovˇ ˇ vˇsemi vlastnostmi rostlin, protoˇze se stejnˇe jako ony zˇ iv´ı, rozmnoˇzuje atd. Clovˇ ek je rovnˇezˇ zˇ ivoˇcich, i kdyˇz to naˇsi humanist´e jaksi nechtˇej´ı br´at na vˇedom´ı. A koneˇcnˇe je cˇ lovˇek tak´e bytost, jeˇz se dok´azˇ e modlit atd. – jedn´ım slovem bytost duchov´a. Avˇsak vˇsechny tyto vlastnosti neboli funkce, vˇsechny vrstvy, kter´e dohromady tvoˇr´ı bytost zvanou cˇ lovˇek, nejsou vˇeci, nybrˇ ´ z jednotliv´e str´anky, vlastnosti a funkce jednoho a t´ehoˇz subjektu, jedn´e a t´ezˇ e vˇeci“. ” • 32 (Duˇse) ˇ (. . .) Clovˇ ek pozn´av´a mnohem snadnˇeji vˇeci, kter´e nach´az´ı kolem sebe, tj. materi´aln´ı jsoucna, neˇz svou vlastn´ı psy˚ ˚ chiku. Z tohoto duvodu je n´am vrozeny´ sklon vˇsechno ch´apat na zpusob materi´aln´ıch jsoucen. Z t´ehoˇz sklonu vˇsak vych´az´ı i reistick´a povˇera – velice by n´am vyhovovalo, kdybychom mohli duˇsi uchopit jako nˇejaky´ kus, byt’to byl i kus ( res“) duchov´e povahy, jak si to pˇra´ l Descartes. ” • 33 (Egoismus) ˚ ci Kdo (. . .) cˇ lovˇeku up´ır´a pr´avo starat se v prv´e rˇ adˇe o sebe, podkop´av´a t´ım vlastnˇe z´aklad veˇskerych ´ z´avazku˚ vuˇ ostatn´ım lidem. • 33 (Egoismus) Povˇery kolem egoismu vdˇecˇ ´ı za svoji popularitu skuteˇcnosti, zˇ e mnoho lid´ı pˇrikl´ad´a pˇr´ıliˇs velkou v´ahu individu´aln´ım potˇreb´am a zapom´ın´a pˇritom na potˇreby soci´aln´ı. Je vˇsak tˇreba pochopit, zˇ e soci´aln´ı potˇreby jsou z´arovenˇ potˇrebami jednotlivce a zˇ e ten, kdo je zanedb´av´a, si do budoucna pravdˇepodobnˇe nepˇripravuje nejlepˇs´ı vyhl´ıdky. Ale z toho, zeje ˚ tˇreba relativizovat i tyto potˇreby, vubec neplyne, zˇ e bychom nemˇeli m´ıt pr´avo peˇcovat o sebe, jak si to pˇreje povˇera o egoismu. • 34 (Ekonomismus) (. . .) V obdob´ıch, kdy materi´aln´ı potˇreby lid´ı nejsou uspokojov´any, kdy lid´e napˇr´ıklad trp´ı nedostatkem j´ıdla, snaˇz´ı se uspokojit v prv´e rˇ adˇe je, zat´ımco ostatn´ı potˇreby se jim jev´ı jako druhoˇrad´e. Ekonomismus vˇsak nen´ı nic jin´eho neˇz pˇren´asˇ en´ı tohoto pˇr´ıstupu i na obdob´ı blahobytu; a podobn´a obdob´ı se d´ıky Bohu v dˇejin´ach vyskytuj´ı: i zde jde tud´ızˇ o povˇeru.
´ ´ Jozef Maria Bochenski: Slovn´ık filozofickych ´ povˇer
3
• 37 (Etika) Pomˇernˇe mnoho lid´ı je (. . .) toho n´azoru, zˇ e velice vzdˇelany´ cˇ lovˇek (univerzitn´ı profesor) nebo nˇekdo s velkym ´ talentem (vynikaj´ıc´ı mal´ırˇ ) je automaticky autoritou i ve vˇeci mor´alky. Je to povˇera: oblast mor´aln´ıch hodnot se liˇs´ı od ˇ sf´ery vˇedy a umˇen´ı – odborn´ıci v obou oblastech nejsou proto autoritami v etice. Casto se st´av´a, zˇ e cˇ lovˇek nevzdˇelany´ ´ mor´alnˇe pˇrevyˇsuje uˇcence a ten, kdo je ve vˇecech umˇen´ı upln y´ prost’´acˇ ek, stoj´ı mor´alnˇe vyˇ ´ s neˇz umˇelec. Autoritou ˚ ze byt v mor´aln´ıch ot´azk´ach muˇ ´ vyluˇ ´ cnˇe cˇ lovˇek, jenˇz je s´am mor´alnˇe na vyˇ ´ si. • 41 (Filozofie novovˇek´a Novovˇec´ı filozofov´e maj´ı zvl´asˇ tn´ı zvyk vykl´adat o pojmech tak, jako kdyby pojmy rostly ve vzduchu a nebyly prostˇe a jednoduˇse vyznamy slov. Kaˇzd´a vyznaˇ cn´a filozofie, evropsk´a (starovˇek, scholastika, dvac´at´eho stolet´ı) stejnˇe jako ´ ´ napˇr´ıklad indick´a (br´ahmanismus a buddhismus), obsahuje propracovanou filozofii jazyka, ale novovˇek´a filozofie o n´ı nem´a ponˇet´ı. • 42 (Filozofie novovˇek´a ´ Co bylo pˇr´ıcˇ inou upadku filozofie v novovˇeku? Co je pˇr´ıcˇ inou povˇereˇcn´e v´ıry, zˇ e novovˇek´a filozofie je skvˇel´a, pokrokov´a ˚ je propaganda sˇ´ırˇ en´a spisovateli z doby osv´ıcenstv´ı. Natolik a vˇedeck´a? Jednou z pˇr´ıcˇ in spoleˇcnych ´ obˇema jevum ´ esˇ nˇe velkolepˇe se vysm´ıvali stˇredovˇeku, logice a v mnoha pˇr´ıpadech i filozofick´emu rozumu, zˇ e se jim podaˇrilo lidi uspˇ pˇresvˇedˇcit o naprost´e nepˇr´ıtomnosti myˇslen´ı ve stˇredovˇeku. Pˇrispˇela k tomu tak´e ta okolnost, zˇ e oproti stˇredovˇeku, ˚ ehu novovˇeku pˇrevahu protestantsk´e a racionalistick´e myˇslen´ı, jeˇz se ke ktery´ byl katolickou epochou, z´ıskalo v prubˇ ˚ zjevnˇe z´aleˇzelo na tom, aby bylo znev´azˇ eno a zapomenuto katolicismu stavˇelo silnˇe nepˇra´ telsky. Jeho pˇredstavitelum vˇse, co bylo pˇred Lutherem a celou novovˇekou filozofi´ı. Jinak v on´e dobˇe pozorujeme poˇc´ınaje renesanc´ı zaj´ımavy´ jev, ˚ jehoˇz si vˇsiml Whitehead: G´enius se pˇresunul do fyziky.“. Na rozd´ıl od starovˇeku a stˇredovˇeku zustali ve filozofii ” ˚ ern´ı lid´e. A to bylo pˇr´ıcˇ inou jej´ıho upadku. ´ pouze prumˇ • 45 (Guru) ˚ Vyznavaˇci t´eto povˇery si za sv´eho mistra a pruvodce vyb´ıraj´ı nˇejak´eho filozofa minulosti, napˇr´ıklad svat´eho Tom´asˇ e, Kanta, Marxe nebo nˇekoho jin´eho. Pro jejich vztah k mistru je charakteristick´e, zˇ e: 1) vˇse nebo t´emˇerˇ vˇse, co guru rˇ ekl, je pˇredem povaˇzov´ano za pravdiv´e; 2) pˇri kaˇzd´e pˇr´ıleˇzitosti se sv´eho guru dovol´avaj´ı. Jeden z mych ´ zn´amych ´ filozofu˚ ˚ ze z´arovenˇ byt napˇr´ıklad rˇ´ık´aval t´azˇ vˇec nemuˇ ´ i nebyt, ´ jak v´ıme od Spinozy“, jako kdyby na to nestaˇcil zdravy´ lidsky´ ” ˚ ˇ rozum; 3) jejich filozofick´a pr´ace v podstatˇe spoˇc´ıv´a v komentov´an´ı sv´eho guru. Navykli si tak´e hrdˇe zduraz novat, zˇ e jsou X-ist´e nebo X-ovci (tomist´e, scotist´e, kantovci, hegelovci, marxist´e atd.). ˚ Postoj podobn´eho X-isty je povˇereˇcny´ uˇz proto, zˇ e je zjevnˇe filozofa nedustojn y´ – pˇresto ho zauj´ımaj´ı lid´e, kteˇr´ı ˚ ze byt o sobˇe tvrd´ı, zˇ e jsou filozofov´e“. Skuteˇcny´ a opravdovy´ filozof nemuˇ ´ zˇ a´ dnym ´ X-istou, nem1uˇze si dovolit ” ˚ ze ovˇerˇ ovat shodu sv´eho postoje v z´asadn´ıch vˇecech s postom´ıt jak´ehokoli guru. Je pochopitelnˇe pravda, zˇ e si muˇ ˚ ze vˇsak vˇsechny vyroky jem toho cˇ i onoho myslitele minulosti – nemuˇ sv´eho guru povaˇzovat za pravdu, odvol´avat se ´ ustaviˇcnˇe a jedinˇe na nˇej, omezit se vyluˇ ´ cnˇe na komentov´an´ı sv´eho guru. Samo o sobˇe je dost nevkusn´e, ne-li pˇr´ımo nechutn´e, uˇz to, prohlaˇsuje-li se nˇekdo za X-istu. • 50 (Humanismus) ˚ ze V souˇcasnosti pravdˇepodobnˇe (. . .)je humanismus nejrozˇs´ırˇ enˇejˇs´ı povˇera. V souladu s pˇrevl´adaj´ıc´ım n´azorem muˇ ˚ politiku, ˚ byt ´ cˇ lovˇek cˇ ´ım chce, jenom nesm´ı nebyt ´ humanista. Humanismus je spoleˇcn´a v´ıra naprost´e vˇetˇsiny kazatelu, ˚ novin´arˇ u˚ a jim podobnych. Kdo se nehl´as´ı k humanismu, je povaˇzov´an za barbarsk´eho niˇcemu. Pˇresto je filozofu, ´ humanismus jednoznaˇcnˇe kompromituj´ıc´ı povˇera. ˚ Vyznam, Samotn´e slovo humanismus m´a nˇekolik vyznam u. ktery´ zde m´am na mysli, lze definovat asi takto: kaˇzdy´ ´ ´ ˇ ˚ pˇredevˇs´ım od zv´ırˇ at. Clovˇ cˇ lovˇek bez vyjimky je nˇecˇ ´ım podstatnˇe a z´asadnˇe odliˇsnym ek sice ´ ´ od ostatn´ıch tvoru, ´ zˇ ije v pˇr´ırodˇe, ale do pˇr´ırody nepatˇr´ı. Je nˇecˇ ´ım vyvyˇ s en ym nad vˇ s echno ostatn´ ı , v mnoha pˇ r ı padech je prostˇ e nˇeco ´ ´ ˇ pˇr´ımo velkolep´eho. Clovˇ ek, to zn´ı hrdˇe“, jak se rˇ´ık´a, pˇritom vˇetˇsinou nejde o nic jin´eho neˇz o modl´arˇ stv´ı. Je pravda, ” ˚ e varianty tohoto humanismu, kter´e povˇereˇcn´e nejsou. Sem patˇr´ı v prv´e rˇ adˇe humanismus intuitivn´ı, zˇ e existuj´ı ruzn´ jinymi slovy pˇresvˇedˇcen´ı, zˇ e cˇ lovˇek je nˇeco vyteˇ ´ ´ cn´eho, jeˇz vych´az´ı z urˇcit´eho bezprostˇredn´ıho nazˇren´ı vlastn´ı podstaty. Komu se tohoto pˇr´ıjemn´eho nazˇren´ı dostalo, skuteˇcnˇe vid´ı, zˇ e je nˇecˇ ´ım, co pˇrevyˇsuje celou pˇr´ırodu – ten m´a ˚ ze zd´at ponˇekud podezˇrely, samozˇrejmˇe pr´avo si rˇ´ıkat humanista. Je sice pravda, zˇ e se takovy´ humanismus muˇ ´ uˇz proto, zˇ e lidsk´emu subjektu ponˇekud lichot´ı. Kdyby krokodyli ´ umˇeli filozofovat, urˇcitˇe by vytvoˇrili krokodylismus, ´ protoˇze je pochopitelnˇe velice pˇr´ıjemn´e povaˇzovat se za nˇeco velice vzneˇsen´eho. Druhou formou pˇr´ıpustn´eho huma˚ ve sv´e pro n´as neproniknuteln´e moudrosti vyvolil ono obzvl´asˇ t’ nismu je n´aboˇzensk´y humanismus. Vˇerˇ´ı-li nˇekdo, zˇ e Buh krut´e zv´ırˇ e, jakym ´ je cˇ lovˇek, a uˇcinil je svym ´ pˇr´ıtelem, m´a potom samozˇrejmˇe pr´avo se hl´asit k humanismu. Nikdo vˇsak nem´a pr´avo se odvol´avat na rozum, zkuˇsenost nebo vˇedu. Protoˇze rozum, zkuˇsenost i vˇeda jednohlasnˇe potvrzuj´ı, zˇ e cˇ lovˇek nen´ı v pˇr´ırodˇe niˇc´ım mimoˇra´ dnym, ´ ale zˇ e je jednoduˇse jej´ı cˇ a´ st´ı.
´ ´ Jozef Maria Bochenski: Slovn´ık filozofickych ´ povˇer
4
˚ jeˇz humanist´e uv´adˇej´ı ve prospˇech udajn´ ´ Pˇredevˇs´ım zˇ a´ dny´ z argumentu, e nadˇrazenosti cˇ lovˇeka, n´as ve svˇetle toho, co ˇ v´ıme, nepˇresvˇedˇcuje. Clovˇ ek skuteˇcnˇe je relativnˇe mnohem komplexnˇejˇs´ı a tud´ızˇ relativnˇe tak´e mnohem vyˇssˇ´ı“ neˇz ” pes nebo opice, ale tvrzen´ı, zˇ e jenom cˇ lovˇek m´a urˇcit´e vlastnosti, jeˇz jsou vˇsem ostatn´ım bytostem ciz´ı, je nepodloˇzen´e. Mezi tˇemito vlastnostmi jsou uv´adˇeny mj. rˇ eˇc, rozum, technika, kultura, tzv. ideace (schopnost tvoˇrit abstraktn´ı pojmy) a koneckoncu˚ tak´e strach. Proto lze tvrdit, zˇ e tyto vlastnosti, nebo alesponˇ nˇekter´e z nich, nem´a nikdo kromˇe cˇ lovˇeka. Dnes vˇsak v´ıme, zˇ e to nen´ı pravda, protoˇze rˇ ada vyˇssˇ´ıch zv´ırˇ at m´a tyto vlastnosti rovnˇezˇ , tˇrebaˇze obyˇcejnˇe na niˇzsˇ´ım stupni neˇz my. Zaˇcnˇeme u rˇ eˇci: nen´ı pravda, zˇ e zv´ırˇ ata jsou nˇem´a. Maj´ı svou vlastn´ı rˇ eˇc, jiˇz si cˇ a´ steˇcnˇe osvojuj´ı vychovou, napˇr´ıklad ´ ˚ Vˇedcum ˚ se uˇz podaˇrilo sestavit nˇekteˇr´ı pt´aci se urˇcit´e popˇevky, jimiˇz se dorozum´ıvaj´ı mezi sebou, uˇc´ı od svych ´ rodiˇcu. ˚ Je pravda, zˇ e jsou to jazyky chudˇs´ı neˇz cel´e slovn´ıky rˇ eˇci nˇekterych ´ zv´ırˇ at, kter´e mnohdy obsahuj´ı cel´e stovky znaku. ˚ ze pouze nˇekdo, kdo o t´eto oblasti vubec ˚ n´asˇ , ale tvrdit, zˇ e vyˇssˇ´ı zv´ırˇ ata jakoukoli rˇ eˇc postr´adaj´ı, muˇ nic nev´ı. Podobnˇe tomu je s rozumem. Znova opakuji, zˇ e i zde plat´ı, zˇ e rozum psa nebo slona je skuteˇcnˇe niˇzsˇ´ı neˇz ro˚ zum cˇ lovˇeka, ale nˇejaky´ rozum ta hov´adka pˇrece jenom maj´ı, dok´azˇ ou urˇcitym uvaˇzovat, pˇripravovat ´ zpusobem ´ ern´e c´ılum ˚ atd. Vysledky prostˇredky umˇ posledn´ıch vyzkum u˚ v t´eto oblasti jsou naprosto jasn´e: alesponˇ vyˇssˇ´ı zv´ırˇ ata ´ ´ nejsou tak zcela rozumuprost´a. A co s t´ım souvis´ı: nejsou prosta ani techniky. Opice pouˇz´ıvaj´ı pˇri sr´azˇ en´ı ban´anu˚ klacek a nˇekteˇr´ı pt´aci rozb´ıjej´ı skoˇra´ pku vajec pomoc´ı kamene, ktery´ drˇz´ı v zob´aku. Bobˇri stav´ı velice sloˇzit´e umˇel´e hr´aze. S jakousi primitivn´ı technikou se tak setk´av´ame i u zv´ırˇ at, proto technika nen´ı vyluˇ ´ cnˇe charakteristickym ´ znakem cˇ lovˇeka. Tot´ezˇ lze rˇ´ıci i o kultuˇre. Nejenom lid´e, ale i pt´aci umˇej´ı zp´ıvat, mnoh´a zv´ırˇ ata prov´adˇej´ı velice sloˇzit´e tance. Jist´ı vˇedci dokonce tvrd´ı, zˇ e se u urˇcitych ´ termitu˚ setkali s nˇecˇ ´ım, co velice pˇripom´ınalo n´aboˇzensk´e obˇrady. A pokud jde o mor´alku, t´e by se lid´e cˇ asto mohli od zv´ırˇ at uˇcit. Kdyˇz anglicky´ filozof Hobbes tvrdil, zˇ e je cˇ lovˇek cˇ lovˇeku vlkem, mohl nˇekdo opr´avnˇenˇe nam´ıtnout, zˇ e je to pro vlky ur´azˇ ka – vˇzdyt’ zˇ a´ dny´ vlk nikdy nen´ı k jin´emu vlku tak zly, ´ jak ˚ ci jinym jsou nˇekdy lid´e krut´ı vuˇ ´ lidem. ˚ Tot´ezˇ se koneˇcnˇe d´a rˇ´ıci i o ideaci a o strachu. Neexistuje prostˇe nejmenˇs´ı dukaz, zˇ e by u zv´ırˇ at zcela chybˇely. ´ Proto jsou argumenty uv´adˇen´e ve prospˇech udajnˇ e z´asadn´ıho rozd´ılu mezi cˇ lovˇekem a zv´ırˇ aty nepodloˇzen´e a nepˇre˚ ˚ kter´e n´as pˇriv´adˇej´ı k myˇslence, zˇ e mezi lidmi a vyˇssˇ´ımi zv´ırˇ aty nesvˇedˇciv´e. Z´arovenˇ vˇsak existuje rˇ ada duvod u, ˚ zeme ovˇerˇ it, zˇ e cˇ lovˇek patˇr´ı do svˇeta zv´ırˇ at jak z hlediska anatomick´e existuje zˇ a´ dny´ z´asadn´ı rozd´ıl. V prv´e rˇ adˇe si muˇ stavby, tak z hlediska chov´an´ı. M´a napˇr´ıklad ruce a nohy, vnitˇrnosti, mozek atd. Rovnˇezˇ je vybaven st´adn´ımi, sebez´achovnymi, pohlavn´ımi a jinymi instinkty. Chov´an´ı cˇ lovˇeka je cˇ asto mnohem sloˇzitˇejˇs´ı, mnohem rafinovanˇejˇs´ı neˇz ´ ´ ´ redn´ıka, ktery´ r´ano vst´av´a, chov´an´ı zv´ırˇ at, ale v z´asadˇe jde o tot´ezˇ . Staˇc´ı se bl´ızˇ e pod´ıvat napˇr´ıklad na bankovn´ıho uˇ protahuje se, myje se, sn´ıd´a a jde do pr´ace (na lov), abychom pochopili, zˇ e tu jde o nˇeco v podstatˇe velice podobn´eho chov´an´ı dejme tomu divok´eho psa nebo hyeny. To je jedna vˇec. Za druh´e: souˇcasn´a biologie uˇc´ı, zˇ e cˇ lovˇek sice nepoch´az´ı z opice, jak se dˇr´ıv mˇelo za to, ale zˇ e nicm´enˇe ´ z nˇejak´eho zv´ırˇ ete poch´az´ı, zˇ e se rozvinul a dos´ahl nynˇejˇs´ı urovnˇ e d´ıky dlouh´emu vyvoji. Teorie evoluce je nyn´ı uˇz ´ ˚ natolik dobˇre oduvodnˇ en´a, zˇ e by nebylo pˇr´ıliˇs rozumn´e ji zavrhovat. A koneˇcnˇe za tˇret´ı: astronomie n´as informuje, zˇ e svˇet je neuvˇerˇ itelnˇe veliky. ´ V samotn´e naˇs´ı mlhovinˇe (Ml´ecˇ n´e dr´aze) existuj´ı miliardy hvˇezd a mlhovin je pˇrece tak´e mnoho – nejsp´ısˇ rovnˇezˇ miliardy. Je proto pravdˇepodobn´e, zˇ e mezi tˇemito miliardami slunc´ı existuj´ı takov´a jako naˇse, kter´a maj´ı planety; toto v´ıme z pozorov´an´ı nˇekolika hvˇezd, kter´e n´am jsou nejbl´ızˇ e. Tv´arˇ´ı v tv´arˇ takov´emu mnoˇzstv´ı je nanejvyˇ ´ s pravdˇepodobn´e, zˇ e zˇ ivot a spolu s n´ım i nˇeco podobn´eho cˇ lovˇeku existuje v rˇ adˇe pˇr´ıpadu˚ i jinde ve vesm´ıru. Tvrdit, zˇ e cˇ lovˇek, obyvatel kosmick´eho pr´asˇ ku, jakym ´ je naˇse Zemˇe, a pouze on, je nˇecˇ ´ım vyjimeˇ cnym, ´ ´ to uˇz n´am prostˇe pˇripad´a jako nehor´aznost. Takˇze vˇedeck´y“ humanismus je asi tot´ezˇ co zˇ elezn´e dˇrevo nebo kulaty´ cˇ tverec. Cel´a vˇeda hovoˇr´ı zcela jednoznaˇcnˇe ne ” ve prospˇech t´eto povˇery, nybrˇ ´ z proti n´ı. ˚ puvod ˚ ˚ A kdyˇz si poloˇz´ıme ot´azku, v cˇ em m´a tato povˇera svuj a proˇc si dnes z´ıskala takov´e mnoˇzstv´ı vyznavaˇcu, ˚ je skuteˇcnost, zˇ e lid´e st´ale hledaj´ı nˇeco, co by mohli povaˇzovat za posv´atn´e odpovˇed’ zn´ı takto: hlavn´ım duvodem ˇ a hodn´e klanˇen´ı. Clovˇ ek se projevuje jako zˇ ivoˇcich, ktery´ potˇrebuje nˇejak´e n´aboˇzenstv´ı. Nevˇerˇ´ı-li vˇsak v Boha, zaˇc´ın´a ˇ ˇ a st´av´a se humanistou. To je vˇsak uˇz zcela oˇcividn´e modl´arˇ stv´ı. si tvoˇrit modlu v podobˇe Clovˇ eka s velkym ´ C • 56 (Intelektu´alov´e) Povˇera o intelektu´alech – a je to povˇera velice z´avaˇzn´a – spoˇc´ıv´a v tom, zˇ e intelektu´alum ˚ by mˇela z titulu jejich funkce pˇr´ısluˇset autorita v oblasti etiky, politiky a svˇetov´eho n´azoru. D´ıky vˇseobecn´e rozˇs´ırˇ enosti t´eto povˇery hr´ali a nad´ale mnohdy hraj´ı rozhoduj´ıc´ı roli v zˇ ivotˇe spoleˇcnosti. Byli to mimo jin´e tak´e oni, kdo rˇ´ıdili rˇ adu revoluc´ı, kter´e – v proti˚ – byly t´emˇerˇ vˇzdy d´ılem nikoli lidovych kladu k panuj´ıc´ım pˇredsudkum ˚ Nen´ı tˇreba dokazovat, ´ mas, ale intelektu´alu. zˇ e jde o povˇeru, protoˇze v´ıra v autoritu intelektu´alu˚ stoj´ı doslova na niˇcem. Tak napˇr´ıklad profesor, jenˇz pˇredn´asˇ´ı novovˇek´e dˇejiny, je pochopitelnˇe autoritou (epist´emickou), pokud jde o francouzskou revoluci, nikoli vˇsak v oblasti
´ ´ Jozef Maria Bochenski: Slovn´ık filozofickych ´ povˇer
5
vyuˇzit´ı atomov´e energie. Podepisuje-li tento profesor se svymi kolegy, odborn´ıky napˇr´ıklad v cˇ ´ınsk´e keramice, zoolo´ gii nebo poˇctu pravdˇepodobnosti, deklarace, jeˇz se tykaj´ ´ ı vyuˇzit´ı atomov´e energie, dopouˇst´ı se evidentn´ıho zneuˇz´ıv´an´ı sv´e autority, jeˇz je o to horˇs´ı v m´ırˇ e, v jak´e vyvol´av´a dojem, zˇ e hovoˇr´ı sama vˇeda“. ” ˚ era bˇezˇ nˇe pracuj´ıc´ıch lid´ı ve vlastn´ı zdravy´ usudek ´ Jednou z pˇr´ıcˇ in vzniku t´eto povˇery je nedostateˇcn´a duvˇ a tak´e zvl´asˇ tn´ı atmosf´era vytvoˇren´a kolem vˇedy, umˇen´ı atd., kter´a se pak pˇren´asˇ´ı rovnˇezˇ na intelektu´aly. • 58 (Iracionalismus) (. . .) Ve vztaz´ıch mezi lidmi hraje intuitivn´ı ch´ap´an´ı skuteˇcnˇe vyznamnou roli, zˇ e napˇr´ıklad intuic´ı nadan´a zˇ ena v´ı ´ o nˇekom druh´em cˇ asto mnohem v´ıc neˇz ten nejerudovanˇejˇs´ı psycholog. Iracionalismus znamen´a pˇren´asˇ en´ı t´eto pravdy ˚ kde se st´av´a zcela prukaznˇ ˚ na oblast pozn´an´ı svˇeta a materi´aln´ıch objektu, e nˇecˇ ´ım zav´adˇej´ıc´ım. Pochybuje-li nˇekdo ´ o tom, necht’ se pokus´ı poznat intuitivn´ı cestou napˇr´ıklad udaje, kter´e astronomov´e shrom´azˇ dili o mlhovin´ach, nebo vytvoˇrit Einsteinovu teorii. Jinou pˇr´ıcˇ inou popularity iracionalismu je urˇcitˇe okolnost, zˇ e sv´e vyznavaˇce osvobozuje“ ” od podrobn´e a obt´ızˇ n´e pr´ace, kterou vyˇzaduje racion´aln´ı metoda. • 61 (Kapitalismus) (. . .) U marxistu˚ nar´azˇ ´ıme pˇrinejmenˇs´ım na tˇri povˇery [o kapitalismu]. Prvn´ı z nich spoˇc´ıv´a v tvrzen´ı, zˇ e se kapitalista ˚ niˇc´ım nepod´ıl´ı na produkci a zˇ e z toho duvodu je jeho zisk (procenta) v podstatˇe kr´adeˇz. Je to opravdu dost podivn´a ˚ atd., a kapitalista (napˇr´ıklad akcion´arˇ ) je umoˇznuje ˇ povˇera, protoˇze vyroba nen´ı pˇrece moˇzn´a bez n´arˇ ad´ı, stroju, z´ıskat ´ t´ım, zˇ e podniku dod´av´a kapit´al. Je snad pochopiteln´e, zˇ e za tuto sluˇzbu zasluhuje urˇcit´e odˇskodnˇen´ı – pˇritom nen´ı tˇreba upadat hned do opaˇcn´eho extr´emu a pˇredstavovat si, zˇ e jenom kapitalistovi a pouze jemu patˇr´ı v podniku vˇsechna pr´ava. (. . .) Jinou marxistickou povˇerou je tvrzen´ı, zˇ e kapitalist´e jsou vyluˇ vykoˇrist’ovateli pracuj´ıc´ıch. Je pravda, zˇ e ´ cnymi ´ v nˇekterych ´ obdob´ıch, napˇr´ıklad v Evropˇe v 19. stolet´ı, byli dˇeln´ıci nezˇr´ıdka vykoˇrist’ov´ani podnikateli, jimiˇz obyˇcejnˇe byli kapitalist´e. Ale takov´a obdob´ı jsou v dˇejin´ach lidstva sp´ısˇ vyjimeˇ cn´a. Dnes v´ıme, zˇ e hlavn´ımi vykoˇrist’ovateli ´ ˚ ale st´atn´ı byrokrat´e. Tak tomu bylo ve star´em pracuj´ıc´ıch mas jsou ne majitel´e kapit´alu nebo vyrobn´ ıch prostˇredku, ´ Egyptˇe a tak tomu bylo doned´avna v Sovˇetsk´em svazu a v ostatn´ıch socialistickych ´ st´atech. N´azor, zˇ e zamˇestnance vykoˇrist’uje pouze majitel kapit´alu, je tud´ızˇ povˇera. (. . .) A povˇerou je nakonec i tvrzen´ı marxismu, zˇ e vˇsude, kde nevl´adne komunistick´a strana, je moc v rukou majitelu˚ kapit´alu. V prv´e rˇ adˇe plat´ı, zˇ e novodob´e st´aty maj´ı velice sloˇzitou strukturu – hraj´ı v nich roli odbory, politick´e strany, n´aboˇzensk´e organizace, tisk atd., takˇze pˇrev´adˇet vˇsechno pouze na vlivy kapitalistu˚ je velice podivn´a povˇera. V souvislosti s t´ım je tˇreba tak´e pˇripomenout, zˇ e uˇz samotn´e oznaˇcov´an´ı nekomunistickych ´ zem´ı za kapitalistiˇct´ı je povˇera, protoˇze to m´a vyvol´avat dojem, zˇ e v nich vl´adnou pouze kapitalist´e. • 68 (Lidstvo) ˚ vlastn´ıho n´aroda atd. je, jak je zn´amo, funkc´ı boje: cˇ lenov´e skupiny mus´ı byt (. . .) L´aska k cˇ lenum ´ vz´ajemn´ı solid´arn´ı, ´ cinnˇe cˇ elit ostatn´ım skupin´am. aby mohli uˇ • 69 (Logika) ´ (. . .) Povˇerou (. . .) [je] uzn´av´an´ı nˇejakych udajn´ e hlubˇs´ıch logik, napˇr´ıklad logiky pocitu, ˚ transcendent´aln´ı logiky, ´ jinych, ´ logiky dialektick´e a jim podobnych. Vrcholem vˇsech tˇechto logik je tzv. logika zjeven´ı“. Na jej´ım pˇr´ıkladˇe snadnˇeji ´ ” ´ pozn´ame, zˇ e vˇsechny ony udajnˇ e hlubˇs´ı“ logiky jsou povˇerami. Nebot’ je-li zjeven´ı d´ano lidem od Boha a m´a-li ” nepochybnˇe boˇzsky´ obsah, mus´ı jim pˇrece byt ´ pˇred´ano v jim srozumiteln´e podobˇe a tedy v lidsk´em jazyce. A lidsky´ ˚ jazyk se pˇrece rˇ´ıd´ı z´akony logick´e semiotiky a form´aln´ı logiky. Jazyk poruˇsuj´ıc´ı tyto z´akony nen´ı vubec lidskou rˇ eˇc´ı, ale nesrozumitelnym ´ bl´abolen´ım. • 70 (Logika) Nejradik´alnˇejˇs´ı podobou povˇery o logice je n´azor, ktery´ formuloval Pascal slovy le coeur a ses raisons que la raison ” ne connaˆıt pas“, srdce m´a sv´e duvody, ˚ jeˇz rozum nezn´a. Setk´av´ame se tu s povˇereˇcnou touhou zbavit se okovu˚ logiky“. ” ´ e vyˇssˇ´ı“ schopnost, Spoleˇcnym ´ koˇrenem tˇechto povˇer je iracionalismus – povˇera, kter´a u cˇ lovˇeka pˇredpokl´ad´a udajnˇ ” ´ esˇ nˇe nahrazuje rozum a nepodl´eh´a pˇritom logickym ˚ Ale logika (form´aln´ı) jeˇz podle zast´ancu˚ t´eto povˇery uspˇ ´ z´akonum. ˚ nen´ı nic jin´eho neˇz vyˇ kdo se od n´ı osvobozuje, ten bl´abol´ı. Mimo logiku ´ cet nejobecnˇejˇs´ıch vlastnost´ı objektu˚ vubec: existuj´ı pouze nonsensy. • 70 (Logika) ˚ Rozhoduj´ıc´ı Vyznam logiky nakonec nespoˇc´ıv´a ani tak v jej´ı roli n´astroje uvaˇzov´an´ı, jako v roli n´astroje analyzy ´ ´ pojmu. ˚ ˚ napˇr´ıklad vyznam m´a logika ve filozofii (z´aklady), matematice, kybernetice a pˇri analyze u, ´ ´ velice sloˇzitych ´ dukaz pr´avˇe v matematice nebo metafyzice. • 72 (Marxismus)
´ ´ Jozef Maria Bochenski: Slovn´ık filozofickych ´ povˇer
6
Nejz´avaˇznˇejˇs´ı – cˇ i sp´ısˇ jedin´a skuteˇcnˇe v´azˇ n´a – varianta marxismu, marxismus-leninismus, tvoˇr´ı patrnˇe nejvˇetˇs´ı sb´ırku povˇer, jak´a kdy vznikla. Jeho vyznavaˇci jsou typick´a sekta s typickym ´ guru. Jejich n´azory, a jmenovitˇe samotny´ marxismus, zahrnuj´ı mimo jin´e vˇedecky“ ´ svˇetovy´ n´azor, dialekticky´ materialismus, scientismus, historiozofii, ekonomis” mus, povˇereˇcnou teorii o tˇr´ıd´ach, v´ıru v pokrok, abychom tu vˇsechny zakl´ınaˇci formulky alesponˇ vyjmenovali. (. . .) Zde je na m´ıstˇe pouze pˇripomenout z´akladn´ı povˇeru marxismu, vztah jeho vyznavaˇcu˚ ke guru Karlu Marxovi. Abychom pochopili hloubku a dosah t´eto povˇery, je tˇreba prov´est dvoj´ı rozliˇsen´ı: mezi n´azory Marxe a n´azory jeho ˚ u˚ a n´astupcu˚ i mezi ruzn ˚ ymi pˇredchudc souˇca´ stmi n´azoru˚ samotn´eho Marxe. Marxismus toto vˇsechno smˇesˇ uje dohro´ mady. ˇ ˚ jeˇz se v marxismu vyskytuj´ı, nepoch´azej´ı od Karla Marxe. Nˇekter´e existovaly pˇred n´ım (napˇr´ıklad (. . .) Rada n´azoru, n´azor, zˇ e spoleˇcnost se v podstatˇe dˇel´ı na tˇr´ıdy, zˇ e existuje tˇr´ıdn´ı boj, zˇ e je tˇreba smˇerˇ ovat ke komunismu atd.). Jde-li napˇr´ıklad o tˇr´ıdu, byl v Marxovˇe dobˇe do t´e m´ıry obecnˇe pˇrij´ımany´ pojem, zˇ e se Marx ani nesnaˇzil pojem tˇr´ıdy definovat. Kolem Marxovych ´ n´azoru˚ se nav´ıc rozbujela rˇ ada myˇslenek jemu samotn´emu ciz´ıch. Nejz´avaˇznˇejˇs´ı z nich ˚ Engels je poch´azej´ı od chab´eho myslitele B. Engelse, jehoˇz filozofie byla uzn´ana za vyj´adˇren´ı Marxovych n´azoru. ´ mimo jin´e vyn´alezcem povˇery nazyvan´ e dialekticky´ materialismus, s n´ızˇ se u Marxe nesetk´av´ame. K tomuto zmatem ´ doˇslo proto, zˇ e Marx se ve zral´em vˇeku pˇrestal o filozofii zaj´ımat, a dokonce (koneckoncu˚ zcela opr´avnˇenˇe) odsoudil ´ echy v Nˇemecku, kde z´ajem o tehdejˇs´ı syntetickou filozofii. Protoˇze vyznavaˇci marxismu mˇeli zpoˇca´ tku nejvˇetˇs´ı uspˇ kaˇzdy´ guru mus´ı byt ´ filozof, hledala se pochopitelnˇe marxistick´a filozofie a protoˇze nikdo tehdy neznal Marxovy ran´e spisy, vˇsichni uvˇerˇ ili, zˇ e Marxova filozofie naˇsla sv´e vyj´adˇren´ı u Engelse. Nyn´ı v´ıme, zˇ e tomu tak nebylo, zˇ e mnoho ˚ Engelsovych ımi Marxovymi postoji v z´asadn´ım protikladu. ´ n´azoru˚ je s puvodn´ ´ Po Engelsovi mˇeli nejvˇetˇs´ı vliv na rozvoj“ marxismu Rusov´e, pˇredevˇs´ım Plechanov a Lenin: spojen´ı myˇslenek po” slednˇe jmenovan´eho s vyˇ ´ se zm´ınˇenou zmˇeteninou Marxe a Engelse se dostalo n´azvu marxismus-leninismus a je dnes ˚ nejvlivnˇejˇs´ı odrudou marxistick´e povˇery. ˚ e aspekty jeho myˇslenek, jejichˇz hod(. . .) N´azory samotn´eho Marxe jsou nav´ıc sloˇzit´e a je tˇreba peˇclivˇe odliˇsovat ruzn´ ˚ nota je dost ruznorod´ a. Marx byl pˇredevˇs´ım a v prv´e rˇ adˇe vˇedec a s´am se tak´e za vˇedce povaˇzoval. Chtˇel vytvoˇrit vˇedecky´ socialismus“ a vybudovat sociologii (jej´ımˇz je spoluzakladatelem) podle vzoru fyziky. Samotny´ Marx byl ” ˚ v torn, zˇ e vˇetˇsinu jeho hypot´ez pozdˇejˇs´ı vˇeda vyvr´atila (napˇr´ıklad nepochybnˇe skvˇely´ myslitel, mˇel pouze smulu hypot´ezu bl´ızˇ ´ıc´ıho se kr´alovstv´ı svobody, hypot´ezu st´ale rostouc´ıho zb´ıdaˇcov´an´ı proletari´atu, hypot´ezu zhroucen´ı kapitalismu atd. atd.). Z toho plyne: byly-li tyto hypot´ezy v Marxovˇe dobˇe celkem solidn´ı a vˇedeck´e, znamen´a dnes dˇetinskou povˇeru, povaˇzuje-li je nˇekdo za filozofick´a dogmata. Marx mˇel tak´e nˇekolik origin´aln´ıch filozofickych ´ ˚ ale t´emˇerˇ ani jeden z nich v dostateˇcn´e m´ırˇ e nerozpracoval, takˇze by bylo nedorozumˇen´ım povaˇzovat ho n´apadu, za filozofa, protoˇze k tomu, abychom byli filozofy, nestaˇc´ı jenom m´ıt n´apady, ale je tak´e tˇreba je d´ale rozv´est, racionalizovat, a to Marx prakticky nikdy nedˇelal. D´ale byl Marx tak´e moralista, a jako moralista sehr´al nepochybnˇe velice ˚ zitou roli – do t´e m´ıry, zˇ e pokud jde o mor´alku, jsme dnes v Evropˇe vˇsichni jeho zˇ a´ ky. A koneˇcnˇe byl Marx rovnˇezˇ duleˇ vyznavaˇcem svˇetov´eho n´azoru osv´ıcenstv´ı: vˇerˇ il v nutny´ pokrok lidstva na cestˇe k pozemsk´emu r´aji, a to pˇredevˇs´ım ˚ ze podobn´e n´azory akcepd´ıky svˇetlu vˇedy. V dneˇsn´ı dobˇe kaˇzdy´ jenom trochu soudny´ a obezn´ameny´ cˇ lovˇek nemuˇ tovat, cˇ in´ı tak vˇsak lidov´e masy a intelektu´alov´e v zaostalych ´ zem´ıch. Mˇelo by proto byt ´ jasn´e, zˇ e pˇrij´ım´an´ı vˇseho, co rˇ ekl Marx, s n´adavkem toho, co vymysleli jeho stoupenci jako Lenin, je kompromituj´ıc´ı povˇera. Marxismus je povˇera o to horˇs´ı, zˇ e v protikladu k mnoha jinym ´ povˇer´am (napˇr´ıklad astrologii nebo idealismu) je st´ale vnucovany´ n´asil´ım v tzv. socialistickych ´ zem´ıch, kde se filozofov´e, tˇrebaˇze vˇed´ı, zˇ e jde o povˇeru, ohybaj´ ´ ı pˇred moc´ı a vychvaluj´ı marxismus, jako kdyby sˇ lo o neomyln´e proroctv´ı. Bez nads´azky se d´a rˇ´ıci, zˇ e lidsk´e myˇslen´ı uˇz rˇ adu stolet´ı nezaˇzilo takov´e pon´ızˇ en´ı jako pod vl´adou marxismu. • 75 (Materialismus) (. . .) Z toho, zˇ e A je z´avisl´e na B, nijak nevyplyv´ ´ a, zˇ e A je tot´ezˇ co B. • 79 (Modl´arˇ stv´ı) Na prvn´ı pohled by se mohlo zd´at, zˇ e modl´arˇstv´ı je jedn´ım z druhu˚ n´aboˇzenstv´ı. Ostatn´ı n´aboˇzenstv´ı se klanˇej´ı ˚ uvnitˇr svˇeta. Ale pr´avˇe z tohoto duvodu ˚ Bohu, jenˇz je mimo svˇet, modl´arˇstv´ı nˇekterym je modl´arˇstv´ı povˇera ´ jsoucnum a n´aboˇzenstv´ı nikoli. Rozd´ıl mezi modl´arˇstv´ım a autentickym ´ n´aboˇzenstv´ım spoˇc´ıv´a v tom, zˇ e objektem n´aboˇzenstv´ı je ˚ (Boˇzstvo), jenˇz nen´ı dostupny´ vˇedeck´e zkuˇsenosti, zat´ımco modl´arˇstv´ı hovoˇr´ı o pˇredmˇetu existuj´ıc´ım ve svˇetˇe. Buh ˚ ˇ Nav´ıc, a to je horˇs´ı, vstupuje-li modl´arˇ stv´ı t´ımto zpusobem do oblasti vˇedy, zn´asilnuje z´arovenˇ jeden z principu˚ vˇedeck´eho myˇslen´ı, podle nˇejˇz nen´ı ve svˇetˇe nic, co by nebylo koneˇcn´e. • 79 (Modl´arˇ stv´ı) Pˇr´ıcˇ inou velk´e rozˇs´ırˇ enosti modl´arˇstv´ı je podle vˇseho v lidech hluboce zakoˇrenˇen´a potˇreba slouˇzit, jak rˇ´ıkaj´ı filozofov´e, nˇejak´emu absolutnu. Proto napˇr´ıklad cˇ lovˇek nevˇerˇ´ıc´ı v Boha cˇ asto zoufale hled´a nˇejakou bytost, jeˇz by mu ho mˇela nahradit. Vybavuje tuto bytost nebo skuteˇcnost – lidstvo, n´arod, rozum atd. – boˇzskymi vlastnostmi, zboˇzsˇ t’uje ji ´ ´ a slouˇz´ı j´ı. Nen´ı proto nic divn´eho, zˇ e se modl´arˇ stv´ı obzvl´asˇ t’ sˇ´ırˇ´ı v dob´ach n´aboˇzensk´eho upadku.
´ ´ Jozef Maria Bochenski: Slovn´ık filozofickych ´ povˇer
7
• 80 (Mytus) ´ Ve spojen´ı se (. . .) symbolickymi m´yty vystupuj´ı dvˇe povˇery. Prvn´ı je rozˇs´ırˇ en´a mezi vyznavaˇci mnohych ´ ´ n´aboˇzenstv´ı, kteˇr´ı m´yty berou doslova a tvrd´ı, zˇ e jsou pravdiv´e v jejich doslovn´em smyslu. Druhou povˇerou je tzv. entmytologizace (demytologizace), na jej´ızˇ popularitˇe m´a z´asluhu nˇemecky´ protestantsky´ teolog Rudolf Bultmann. Podle Bultmanna ˚ je tˇreba n´aboˇzenstv´ı oˇcistit od m´ytu, ˚ aby z nˇej mohly zustat pouze vˇety pravdiv´e v doslovn´em smyslu. Tato demytologizace je evidentn´ı povˇera, protoˇze k podstatˇe n´aboˇzenstv´ı patˇr´ı hovoˇrit o pˇredmˇetu, ktery´ pˇrekraˇcuje moˇznosti bˇezˇ n´eho jazyka: m´ame t´ım na mysli Boha. Proto kaˇzd´e n´aboˇzenstv´ı uˇz´ıv´a a mus´ı uˇz´ıvat m´ytu˚ v jejich symbolick´em vyznamu. N´aboˇzenstv´ı bez m´ytu˚ je nˇeco jako kulaty´ cˇ tverec nebo cˇ erven´a zelenˇ – jev´ı se n´am jinymi slovy jako nˇeco ´ ´ ˚ je demytologizace povˇera. kontradiktorick´eho. Z toho duvodu • 82 (N´aboˇzenstv´ı) S n´aboˇzenstv´ım je spojeno velice mnoho povˇer, jejichˇz obˇetmi se st´avaj´ı vˇerˇ´ıc´ı i nevˇerˇ´ıc´ı (ti mnohem cˇ astˇeji). • 83 (N´aboˇzenstv´ı) Nejv´ıce rozˇs´ırˇ enou povˇerou, s n´ızˇ se (. . .) [u n´aboˇzenstv´ı] setk´av´ame, a to jak u vˇerˇ´ıc´ıch, tak (pˇredevˇs´ım) u nevˇerˇ´ıc´ıch, je smˇesˇ ov´an´ı n´aboˇzenstv´ı s magi´ı. Mˇelo by byt ´ jasn´e, zˇ e je to povˇera, nebot’ n´aboˇzensky´ postoj (vˇedom´ı z´avislosti na noumen´aln´ı skuteˇcnosti) je opakem magick´eho pˇr´ıstupu, ktery´ by chtˇel Bohu rozkazovat. • 83 (N´aboˇzenstv´ı) ´ ı“ lid´e vykon´avaj´ı ruzn´ ˚ e obˇrady, aby je napˇr´ıklad nezas´ahl blesk. Jejich obˇrady by mˇely hr´at v´ıcem´enˇe stejReligiozn´ ” nou roli jako hromosvod, jde tu tedy o sv´eho druhu povˇereˇcnou techniku. Takovy´ postoj je sice po pravdˇe rˇ eˇceno typicky´ pro vˇseobecnˇe rozˇs´ırˇ enou praxi mnoha vˇerˇ´ıc´ıch, ale je falˇsov´an´ım skuteˇcn´e podstaty n´aboˇzenstv´ı, jeˇz, je-li au˚ ery vuˇ ˚ ci noumen´aln´ı skuteˇcnosti. Autenticky n´aboˇzensk´a modlitba tentick´e, spoˇc´ıv´a pˇredevˇs´ım v osobn´ım vztahu duvˇ ˚ ale Tv´a vule ˚ se stan!“. ˇ konˇc´ı vˇzdycky Kristovymi slovy v getsemansk´e zahradˇe: Ne moje vule, ´ ” • 84 (N´aboˇzenstv´ı) Povˇerou je rovnˇezˇ n´azor, zˇ e n´aboˇzenstv´ı, resp. jeho pˇredstaviteli se mohou z´avaznˇe vyslovovat i v z´aleˇzitostech, kter´e spadaj´ı do oblasti vˇedy. Zam´ıtnut´ı tohoto postoje, jehoˇz obˇet´ı se mnohdy st´avali zboˇzn´ı lid´e, vyj´adˇril pˇeknˇe Galileo, ˚ ktery´ prohl´asil: P´ısmo svat´e n´as uˇc´ı, jak se dostat do nebe, ne vˇsak o tom, jakym se pohybuj´ı nebesa.“. ´ zpusobem ” • 84 (Nacionalismus) (. . .) N´arod je pouze jednou z cel´e rˇ ady skupin, k nimˇz cˇ lovˇek pˇr´ısluˇs´ı. Protoˇze kaˇzdy´ cˇ lovˇek v prv´e rˇ adˇe patˇr´ı k vlastn´ı rodinˇe, k sv´emu rodn´emu kraji, patˇr´ı k urˇcit´e skupinˇe v zamˇestn´an´ı, k urˇcit´e tˇr´ıdˇe. Svou pˇr´ısluˇsnost´ı ke kulturn´ım a n´aboˇzenskym ´ skupin´am pˇresahuje n´arodn´ı hranice. Pˇrehl´ızˇ et vˇsechny uveden´e skupiny ve prospˇech n´aroda a pˇripisovat mu pˇred vˇs´ım ostatn´ım absolutn´ı prvenstv´ı je evidentn´ı povˇera. • 87 (Nesmrtelnost) (. . .) Z toho, zˇ e po nˇecˇ em touˇz´ıme, jeˇstˇe neplyne, zˇ e to existuje. • 88 (Novin´arˇ i) (. . .) [Je] dˇetinsk´e pˇresvˇedˇcen´ı, zˇ e vˇse vytiˇstˇen´e je pravda, obzvl´asˇ t’ je-li to naps´ano kr´asnymi slovy. ´ • 88 (Numerologie) ´ ı lid´e. Naˇstˇest´ı je to Lze jen tˇezˇ ko uvˇerˇ it, zˇ e [numerologii –] t´eto podiv´ınsk´e povˇerˇ e [–] mnohdy vˇerˇ´ı i jinak seriozn´ povˇera sp´ısˇ idiotsk´a neˇz nebezpeˇcn´a. Jin´e filozofick´e povˇery vypadaj´ı m´enˇe smˇesˇ nˇe, zato jsou cˇ asto smrtelnˇe nebezpeˇcn´e. • 89 (Osv´ıcenstv´ı) ˚ avaj´ı doposud v mnoh´em ohledu Pˇr´ıcˇ iny vzniku osv´ıcenstv´ı a pˇredevˇs´ım jedn´e z jeho souˇca´ st´ı, v´ıry v pokrok, zust´ neobjasnˇen´e. Svoji roli tu nepochybnˇe sehr´alo zneuˇz´ıv´an´ı autority, a to zvl´asˇ t’ u pˇredstavitelu˚ n´aboˇzenstv´ı, kteˇr´ı zaˇcali rozhodovat o vˇecech patˇr´ıc´ıch do oblasti vˇedy, pˇrestoˇze pˇredmˇetem n´aboˇzenstv´ı jsou vˇeci mimosvˇetsk´e (existenci´aln´ı, metafyzick´e atd.). To tak´e zˇca´ sti vysvˇetluje nepˇra´ telsky´ postoj osv´ıcenstv´ı k n´aboˇzenstv´ı. • 91 (Pacifismus) Pacifismus je v podstatˇe totoˇzny´ s pˇresvˇedˇcen´ım, zˇ e m´ır je zˇ a´ douc´ı stav a zˇ e je tˇreba se o nˇej zasazovat. V praxi se vˇsak ˚ 2) pacifismus obvykle projevuje v podobˇe dvou povˇer: 1) zˇ e m´ıru lze dos´ahnout odzbrojen´ım m´ırumilovnych ´ n´arodu; zˇ e jak´akoli v´alka je mor´alnˇe nepˇr´ıpustn´a. Zkuˇsenost n´am bohuˇzel rˇ´ık´a, zˇ e odzbrojen´ı m´ırumilovnych ´ n´arodu˚ m´a za ˚ n´asledek jejich ovl´adnut´ı n´arody jinymi, agresivn´ımi, jeˇz nakonec rozpout´avaj´ı v´alku proti sobˇe podobnym ´ ´ dravcum. ˚ ze obst´at tvrzen´ı, zˇ e kaˇzd´a v´alka je nespravedliv´a, nebot’existuj´ı okolnosti, za nichˇz v souladu s norm´aln´ım Proto nemuˇ c´ıtˇen´ım pˇrich´az´ı ke slovu samozˇrejm´a povinnost br´anit se zbran´ı v ruce pr´ava tˇech, za nˇezˇ odpov´ıd´ame.
´ ´ Jozef Maria Bochenski: Slovn´ık filozofickych ´ povˇer
8
• 92 (Pacifismus) Pacifismus vych´az´ı ze sentimentalismu: jak by bylo kr´asn´e, kdybychom se mohli vyhnout v´alk´am! V´alka je hrozn´a a oˇskliv´a vˇec. Doch´az´ı tu k z´amˇenˇe estetickych ´ hodnot s mor´aln´ımi a zapom´ın´a se, zˇ e cˇ asto jsou dobr´e a nezbytn´e i nehezk´e vˇeci (jako napˇr´ıklad operace). Pacifismus proto plnˇe zasluhuje byt ´ oznaˇcen jako povˇera, a to i pˇres uˇslechtilost ˇ ık´am nˇekterych, ˚ R´ nˇekterych protoˇze pacifismu velice cˇ asto pouˇz´ıvaj´ı potenci´aln´ı agresoˇri k mor´aln´ı´ svych ´ vyznavaˇcu. ´ mu odzbrojen´ı svych ´ budouc´ıch obˇet´ı. • 92 (Patriotismus) ˚ nen´ı ani v nejmenˇs´ım povˇereˇcn´a, nybrˇ L´aska k vlasti a ke krajanum ´ z jde o ctnost, jiˇz je z´ahodno pˇestovat, stejnˇe jako rodinnou l´asku apod. Avˇsak s patriotismem jsou spojov´any dvˇe vz´ajemnˇe si protiˇreˇc´ıc´ı povˇery. Jedna z nich pˇrikl´ad´a l´asce k vlasti pˇr´ıliˇs velkou v´ahu a cˇ in´ı z patriotismu pˇredsudeˇcnou povˇeru nacionalismu. Opaˇcn´a povˇera rovnˇezˇ ˇ an´ı patriosmˇesˇ uje patriotismus s nacionalismem nebo dokonce s rasismem a sˇ mahem ho odsuzuje. Jde-li o ztotoˇznov´ tismu s nacionalismem, staˇc´ı si uvˇedomit, zˇ e ten, kdo m´a r´ad vlastn´ı zemi, nemus´ı z n´ı m´ıt nutnˇe modlu a ostatn´ımi zemˇemi pohrdat nebo je dokonce m´ıt v nen´avisti. Ani nemus´ı nevyhnutelnˇe povaˇzovat n´arod za nejvyˇssˇ´ı dobro“, jak ” to zˇ a´ d´a nacionalismus. Dˇelat z patriotismu nacionalismus je proto povˇera. • 95 (Pokrok) ˚ ych (. . .) Poˇc´ınaje minim´alnˇe 17. stolet´ım jsme zaˇzili znaˇcny´ pokrok v oblasti ruzn technik. Byla napˇr´ıklad vynale´ zena nov´a technika zapisov´an´ı melodi´ı (proto mohly vzniknout velk´e opery, oratoria atd., kter´a nikdy pˇredt´ım neexistovala). Vznikly nov´e stavitelsk´e techniky (beton), kter´e umoˇznily nov´e architektonick´e formy. Rovnˇezˇ v logice ˚ Poloˇz´ıme-li si vˇsak ot´azku, je-li nˇektery´ novodoby´ mal´ırˇ umoˇznila znaˇcny´ pokrok aplikace formalistickych ´ postupu. ˚ lepˇs´ı neˇz Michelangelo jenom proto, zˇ e m´a k dispozici lepˇs´ı mal´ırˇ sk´e techniky, nebo zˇ e je z analogick´eho duvodu Frege lepˇs´ı logik neˇz Diodoros z Kronu, potom jsme nuceni odpovˇedˇet, zˇ e nev´ıme. • 96 (Pozitivismus) Jak vystiˇ ´ znˇe prohl´asil N. Hartmann, bylo by lepˇs´ı d´at (. . .) [pozitivismu] sp´ısˇ n´azev negativismus (. . .), protoˇze jej´ı podstata spoˇc´ıv´a v negaci jak´ehokoli jin´eho lidsk´eho pozn´an´ı [neˇz vˇedeck´eho]. • 99 (Proletari´at) Proletari´at je doslova tˇr´ıda lid´ı, kteˇr´ı nemaj´ı nic kromˇe dˇet´ı (latinsky proles). • 103 (Rasismus) (. . .) Vtip z obdob´ı kolem roku 1935: Dokonaly´ Nˇemec m´a byt ´ blond’´ak jako Hitler, kr´asny´ a urostly´ m´a byt ´ jako Goebbels, sˇ t´ıhly´ jako Goering a jmenovat se mus´ı nˇejak podobnˇe jako teoretik hitlerismu Rosenberg. • 104 (Rasismus) ˚ ze slouˇzit jako n´azorny´ pˇr´ıklad toho, co muˇ ˚ ze vzej´ıt z povˇery, nevypoˇra´ d´ame-li se s n´ı vˇcas. Rasismus (. . .) muˇ • 112 (Skepticismus) ˚ ot´azku, proˇc povaˇzuj´ı ta nejprostˇs´ı a zcela samozˇrejm´a tvrzen´ı za pochybn´a (napˇr´ı(. . .) Je na m´ıstˇe poloˇzit skeptikum klad to, zˇ e pr´avˇe v tomto okamˇziku sed´ım nebo zˇ e dvˇe a dvˇe jsou cˇ tyˇri) a z´arovenˇ velice sebejistˇe vyslovuj´ı soudy o velice sloˇzitych ´ z´aleˇzitostech, jako je napˇr´ıklad lidsk´e pozn´an´ı. A nen´ı-li skeptik o svych ´ n´azorech pˇresvˇedˇcen, zˇ e ˚ jsou pravdiv´e, proˇc je vubec zast´av´a? • 114 (Smrt) Filozofov´e smrti tvrd´ı, zˇ e zˇ ivot cˇ lovˇeka m´a smysl tehdy a jedinˇe tehdy, smˇerˇ uje-li k nˇecˇ emu a zˇ e tvoˇr´ı jeden jediny´ rˇ etˇezec vz´ajemnˇe si podˇr´ızenych snah. A protoˇze smrt tento rˇ etˇezec pˇreruˇsuje, nic nem´a smysl. Obˇe premisy jsou ´ ˚ ych ˚ A tentyˇ vˇsak faleˇsn´e: zˇ ivot nen´ı jednou jedinou rˇ adou c´ılu˚ a snah, ale svazkem ruzn ´ rˇ etˇezcu. ´ z zˇ ivot m´a smysl nejen tehdy, smˇerˇ uje-li cˇ lovˇek k nˇecˇ emu, ale m´a smysl i v pˇr´ıpadˇe, zˇ e nˇecˇ eho uˇz´ıv´a, napˇr. slunce, nebo kdyˇz proˇz´ıv´a uspokojen´ı z vykonan´eho cˇ inu. • 114 (Smrt) (. . .) Jak geni´alnˇe tvrdili staˇr´ı epikurejci, kdyˇz je tu smrt, nejsme tu my, a kdyˇz tu jsme my, nen´ı tu smrt. • 115 (Socialismus) ´ em (marxistick´em) smyslu Aˇckoli zdaleka ne vˇsichni zast´anci socialismu jsou z´arovenˇ vyznavaˇci komunismu v uzk´ ˚ demokracie, k svobodn´emu a pr´avn´ımu zˇr´ızen´ı, pˇresto vˇsude, kde se socialismus a mnoz´ı z nich se hl´as´ı k ide´alum dostane k moci, vede k zvˇsemohoucnˇen´ı byrokracie a (coˇz jde ruku v ruce) k zchudnut´ı obˇcanu˚ a omezov´an´ı jejich svobody. V tomto vyznamu slova je tud´ızˇ socialismus povˇera. ´ • 116 (Solipsismus) ˚ solipsis(. . .) V solipsismu existuje rozpor v samotn´em j´adru vˇeci: nev´erˇ´ı-li v existenci jinych ´ lid´ı, proˇc solipsista sˇ´ırˇ´ı svuj mus?
´ ´ Jozef Maria Bochenski: Slovn´ık filozofickych ´ povˇer
9
• 120 (Svoboda) Obzvl´asˇ t’ rozˇs´ırˇ eny´ je n´azor, zˇ e skuteˇcn´a svoboda spoˇc´ıv´a v oproˇstˇenosti od mor´aln´ıch z´asad. To je tak´e povˇera: vˇzdyt’ ´ mor´aln´ı z´asady nejsou autoritou jin´eho cˇ lovˇeka, ale uhrnem norem, kter´e dany´ jednotlivec vˇedomˇe pˇrij´ım´a, protoˇze ˇ ´ ch´ape jejich opr´avnˇenost. Ide´al udajn´ e svobody oproˇstˇen´e od mor´aln´ıch principu˚ je tud´ızˇ povˇera. Casto se tato povˇera vyskytuje pˇredevˇs´ım v souvislosti s vˇedou a umˇen´ım. Nˇekdo zast´av´a n´azor, zˇ e vˇedec i umˇelec se maj´ı rˇ´ıdit vyluˇ ´ cnˇe ˚ a to bez ohledu na jak´ekoli mor´aln´ı sobˇe vlastn´ım c´ılem – vˇedec pokrokem vˇedy a umˇelec vyjadˇrov´an´ım svych ´ ide´alu, z´asady. Z hlediska t´eto povˇery mˇeli nˇemeˇct´ı l´ekaˇri pln´e pr´avo prov´adˇet sv´e pokusy na vˇezn´ıch v koncentraˇcn´ıch t´aborech, protoˇze vˇedu nesmˇej´ı svazovat zˇ a´ dn´e mor´aln´ı pˇredpisy. • 122 (Teorie a praxe) ´ celn´a a je proto Podle obecnˇe rozˇs´ırˇ en´eho n´azoru je teorie, tj. cˇ ist´a“ vˇeda, kterou nen´ı moˇzn´e uplatnit v praxi, bezuˇ ” tˇreba od n´ı upustit nebo ji dokonce zak´azat (Comte). Je to barbarsk´a povˇera, jeˇz z´arovenˇ hroz´ı likvidac´ı budouc´ı ˇ ˚ ejˇs´ı potˇreby, mezi jinymi (moˇzn´e) praxe. Clovˇ ek m´a pˇrece na prvn´ım m´ıstˇe nejruznˇ tak´e potˇrebu vˇedˇen´ı, kterou uspo´ kojuje cˇ ist´a“ vˇeda. Kdo ji chce zcela podˇr´ıdit tzv. praxi, ten v podstatˇe pop´ır´a, zˇ e by lid´e mˇeli jin´e z´ajmy a potˇreby neˇz ” zˇ ivoˇciˇsn´e – j´ıdlo a pit´ı, bydlen´ı, obl´ek´an´ı atd., coˇz je zjevn´a nepravda a povˇera. Abychom se o tom pˇresvˇedˇcili, staˇc´ı si ovˇerˇ it, kolik lid´ı, a to i tˇech nejprostˇs´ıch, se zabyv´ ´ a zcela nepraktickou vˇedou jako astronomie nebo historie apod. Vzd´avat se cˇ ist´e teorie je velice nebezpeˇcn´e i pro budouc´ı praxi: dˇejiny lidsk´eho myˇslen´ı n´am ukazuj´ı, zcela nepraktick´e vyzkumy sehr´aly ve sv´e dobˇe nejednou rozhoduj´ıc´ı roli pˇri rozvoji praktick´eho pozn´an´ı. To napˇr´ıklad plat´ı o cˇ istˇe ´ ˚ jejichˇz vˇeda se v nov´e dobˇe stala nejduleˇ ˚ zitˇejˇs´ım n´astrojem pˇr´ırodn´ıch teoretickych starych ´ vyzkumech ´ ´ matematiku, vˇed a z nich vych´azej´ıc´ı velice praktick´e techniky. Stejnˇe tomu bylo i v pˇr´ıpadˇe logiky, kter´a byla po dvacet pˇet stolet´ı ˚ ˚ aˇz se z n´ı nakonec ve 20. stolet´ı neoˇcek´avanˇe vyklubala kybernetika vˇcetnˇe informatiky a tedy libustkou intelektu´alu, natolik praktick´a technick´a vˇeda, zˇ e zcela mˇen´ı n´asˇ zˇ ivot. Stejnˇe tomu tak´e bylo i v pˇr´ıpadˇe zkoum´an´ı sloˇzen´ı hmoty, jeˇz bylo kdysi vyloˇzenˇe teoretickou z´aleˇzitost´ı, a nakonec n´am odhalilo nukle´arn´ı energii. Cht´ıt podˇrizovat veˇskerou vˇedu praxi nen´ı pouze povˇera, jeˇz poniˇzuje cˇ lovˇeka, ale je to povˇera, jeˇz sˇ kod´ı i samotn´e praxi. ˚ Puvod t´eto povˇery nejl´epe pochop´ıme tehdy, pˇripomeneme-li si obdob´ı, v nichˇz lid´e trpˇeli nedostatkem z´akladn´ıch ˚ j´ıdla, zbran´ı atd., jinymi prostˇredku, slovy na prvotn´ı dobu cˇ i na obdob´ı v´alek. Tehdy skuteˇcnˇe mus´ı teorie ustoupit ´ praxi. Takov´a obdob´ı vˇsak naˇstˇest´ı pom´ıjej´ı a tehdy se tak´e podˇrizov´an´ı teorie praxi st´av´a sˇ kodlivou a nebezpeˇcnou povˇerou. • 124 (Tolerance) (. . .) Nˇekteˇr´ı lid´e ch´apou toleranci tak zeˇsiroka, zˇ e po n´as zˇ a´ daj´ı, abychom sn´asˇ eli ty, kdo chtˇej´ı n´asil´ım svrhnout tolerantn´ı zˇr´ızen´ı. • 128 (Umˇelci) Obzvl´asˇ t’ nebezpeˇcn´e je pˇripisovat umˇelcum ˚ pr´avo vystupovat v roli uˇcitelu˚ mor´alky. Zde je tˇreba si uvˇedomit, zˇ e ani v tomto ohledu nepˇrevyˇsuj´ı umˇelci ostatn´ı lidi, zˇ e nejsou autoritou v mor´alce ani povolanymi kazateli n´aboˇzensk´e ´ etiky. Tuto autoritu nelze vyvozovat z toho, zˇ e dok´azˇ ou umˇelecky zpodobovat lidsk´e cˇ iny. Naopak, umˇelci cˇ asto propagovali mor´aln´ı n´azory, kter´e byly v rozporu s t´ım, co pˇrij´ımala spoleˇcnost, v n´ızˇ zˇ ili a pro obyˇcejn´e lidi cˇ asto mˇeli niˇc´ım neopodstatnˇen´e pohrd´an´ı. Lze rˇ´ıci, zˇ e umˇelci, kteˇr´ı v t´eto oblasti zneuˇz´ıvaj´ı svou autoritu, spoleˇcnosti obzvl´asˇ t’ sˇ kod´ı. • 129 (Umˇelci) Estetick´e hodnoty, jimˇz umˇelci rozumˇej´ı l´epe neˇz ostatn´ı lid´e a jeˇz dok´azˇ ou vtˇelovat do svych ´ dˇel, jsou hodnoty velmi ´ ˚ vysok´e. Uctu, kterou k nim (opr´avnˇenˇe) chov´ame, pˇren´asˇ´ıme i na tvurce umˇeleckych dˇel, na umˇelce. Tak doch´az´ı ´ k tomu, zˇ e se z umˇelcu˚ zahrnovanych ´ nekritickym ´ uct´ıv´an´ım st´avaj´ı nefalˇsovan´ı guru, naprost´e autority pro vˇsechny oblasti. • 133 (V´ıra) ˚ (. . .) [N´azor], zˇ e v´ıra je nerozumny´ akt v tom smyslu, zˇ e vˇerˇ´ıc´ı nem´a pro svou v´ıru zˇ a´ dny´ duvod, zˇ a´ dn´e rozumn´e ˚ ˚ ze uznat jako pravdiv´e nˇejak´e tvrzen´ı, tj. uvˇerˇ it oduvodnˇ en´ı, (. . .) je povˇera, protoˇze zdravy´ a rozumny´ cˇ lovˇek nemuˇ ˚ ˚ ˚ v nˇe bez nˇejak´eho duvodu, zduvodnˇ en´ı. Jde-li o akt v´ıry, j´ımˇz pˇrij´ım´ame urˇcity´ svˇetovy´ n´azor, m´a toto zduvodnˇ en´ı ˇ ´ patrnˇe formu hypot´ezy, jeˇz objasnuje uhrn zkuˇsenosti dan´eho cˇ lovˇeka, a to nejen zkuˇsenosti faktick´e, ale tak´e mor´aln´ı, estetick´e hodnoty atd. Kdyˇz se proto nˇekdo obrac´ı k buddhismu, tvoˇr´ı si v´ıce m´enˇe tuto hypot´ezu: pˇrijmu-li budd˚ zˇ ivot smysl, tj. moje zkuˇsenost bude v urˇcit´em smyslu uspoˇra´ dan´a. Podobn´a hypot´eza nen´ı hismus, bude m´ıt muj ˚ ˇ dukazem pravdivosti v´ıry, akt v´ıry k n´ı pˇrid´av´a skok“ v tom smyslu, zˇ e jej´ı obsah doplnuje o jistotu. Ale ona hy” ˚ ˚ ˇ pot´eza je duvodem, ktery´ (byt’ cˇ a´ steˇcnˇe) zduvod nuje akt v´ıry. V´ıra tedy nemus´ı znamenat skok do temnoty“, ani ” nerozumny´ akt.
Stano Krajˇci, 13. – 27. 8. 2008
typeset by LATEX
