Josef a Marie vánoční divadelní hra na motivy „Romea a Julie‟ od Williama Shakespeara a Písma svatého
4. adventní neděle 21. prosince 2014 od 8.30 hodin (v rámci bohoslužeb) v českobratrském evangelickém kostele na náměstí Odboje (vedle gymnázia)
2014 vánoční hra – „Josef a Marie‟ (na motivy Williama Shakespeara „Romeo a Julie‟ a Písma svatého) Osoby a obsazení: Josef ........................................................................................................... Filip Mostecký Marie ..................................................................................................... Anna Albrechtová Jáchym, otec Marie ........................................................................................ Vojta Hojný Anna, matka Marie .................................................................................... Eliška Pecnová Jakub, otec Josefa ........................................................................................ Jan Mostecký Panthera, římský voják ...................................................................................... Jan Pacák Gáius, římský místodržící ...................................................................... Jáchym Pojezdný Gamaliel, rabín ............................................................................................. Daniel Hojný sluha, který neumí číst ............................................................................. Matěj Mostecký anděl ........................................................................................................ Madlenka Hojná Šimon, přítel Josefův ........................................................................... Antonín Mostecký Juda, synovec Jáchyma a Anny .................................................................. Matouš Hojný Ruben, přítel Judův ................................................................................... Jindra Albrecht Rut, dívka na karnevalu ........................................................................... Rút Albrechtová Lia, dívka na karnevalu ............................................................................... Lia Mostecká Alžběta, dívka na karnevalu ................................................................... Alžběta Vávrová Mariina chůva ............................................................................... Karolína Tauchmanová
I.1
Na ulici v Betlémě
všichni
Dva rody, starobylé oba, ve městě Betlémě svůj dávný hněv živí, dál hrotí, tryská zloba až málem lidská teče krev. Marná je úřadů římských snaha utišit líté rozbroje, nastolit vládu klidu, blaha, nastolit vládu pokoje. Milenci dva však narození rozhádaným těm rodičům křížem svým platí usmíření, svou láskou udobřují s domem dům. By hněvu síla nevelila životu lidí napořád, o tom vám nyní budem hrát. (odejdou, zůstanou Juda a Ruben)
Juda
Povídám, Rubene, oni si prsty spálí, oni nám rybník nevypálí, kdo náš rod Jáchymův dopálí, tomu má pravice takovou napálí, až se mu hlava s ramen skutálí.
Ruben
Ten úmysl ti mé srdce chválí.
Juda
Copak si myslí Jakub a jeho lid, že chtějí našemu městu vévodit?! Že budou každému z Betléma určovat, jak se má tu i tam zachovat?! Tu čeládku je třeba vychovat!
Ruben
Za vyučenou jim řádně dát! (na scénu vyjde Šimon) Hle, tady přichází právě jeden z nich.
Juda
Tak abych mu snad mandle zdvihʽ. (obrací se k Šimonovi) Hej, pane, nevíte, že slušnost velí věnovat pozdrav třebas nepříteli, když vaší cestu zkříží znenadání. Chybí vám od Jakuba dobré vychování?
Šimon
Nač hned tak zhurta? Omluva má k vám míří, za dívkou srdce mého myšlenky mé teď víří, proto přehlédl jsem nejspíš vás, snad není třeba hned zvyšovat hlas.
Juda
Chabá to výmluva, tak nějak zdá se mi, napravím výchovu vaší pár ranami. Rubene, kryj mi záda! Římská moc nemá to úplně ráda.
Šimon
Dva na jednoho? Jaká ctnost! Vás učit mravům je má povinost. (odloží mikrofony, vrhnou se na sebe)
Panthera
(vstoupí na scénu, hledí na bitku) Dost! Dost! Zchlaďte své horké hlavy! Nebo vás odvedu všechny do šatlavy. (rvačka utichne)
Šimon
Vida, Řím! Nám káže klid, však v ruce své meč třímá, za slovy o míru touha po kořisti dřímá. Pod kultury jejich vznosných darů ukrytá nenasytnost římských carů.
Panthera
Buřičských řečí, Žide, rychle nech, než uvítá tě pevnost vládce ve svých zdech! Chceš-li dnes domů volně jít, bude na ulici klid! (Šimon, Juda, Ruben utečou)
I.2
Palác místodržícího (na scéně Gaius, přichází Panthera, Jakub a Jáchym)
Panthera
Vznešený Gáie, tu jedna i druhá hlava rodu, co spolu válku vedou bez ustání, sotva se slunce zjeví od východu až do doby, než k západu se sklání.
Gaius
Vy zbojníci, povstalci a rváči, vy rozkolníci, tupí míru vrazi, zda konečně vám jednoho dne se ráčí ukončit řeže, jež život nám všem tady kazí. Kdo na té staré zlobě vinu nese, před římskou mocí ať se třese.
Jakub
Kdo rozdmýchal dnes opět starý svár? Jáchymova čeleď odpovědnost nese. Pro nás je drahý víry otců žár, s tím však jeho pokolení nesnese se. (ukazuje při slově „jeho‟ na Jáchyma)
Jáchym
Vám vadí zas, že zadobře jsme s vládci, že nový vítr do plachet nám duje, úspěchů mnohých my jsme totiž rádci a žhavé dokud železo se u nás kuje.
Jakub
Vznosnými slovy zvi si své jednání, nezastřeš, že žijete jak sprostí pohani. Konáš-li, co Hospodin vidí rád? Můžeš se chlubit svými předky snad? Mým otcem je Matan a jeho předci, Eleazar, Eliud, Achim, Sádok, Azor, Eljakim, Abiud, Zorobabel, Salatiel, Jekonjáš, Joziáš, Amos, Manase, Ezechiáš, Achaz, Jotam, Uziáš, Joram, Jošafat, Asaf, Abia, Roboám, Šalamoun a David, král odsud z Betléma, a otec jeho Isaj, dál Obéd, Boáz, Salmón, Násón, Amínadab, Aram, Chesróm, Fáres, Juda, Jákob, Izák, Abraham. Mé nejcennější skryto v jejich jménu. To závidí ten tvůj rod mému.
Gaius
A dost! Proč poslouchat mám hádky? Svůj ortel vyřčený nehodlám vzít zpátky. Jednou-li ještě mír tak libý narušíte, pak bez milosti žitím svým to zaplatíte. Teď domů jděte, končí se soudu stání, vám bylo dáno poslední mé varování. (Jáchym a Jakub odcházejí)
Panthera
Zažil jsem leccos, však málo se vidí, jací jsou tohleto prapodivní lidi. Nade vše vyzdvihnou tu svoji víru, leč mezi sebou nenaleznou smíru.
II.1
U Jáchymů doma
Jáchym
Není nač čekat, stát – to ani zdání! Je třeba utužiti s Římem svazky své, holku už máme dávno na vdávání, využít šanci, jež k využití sama zve.
Anna
S Římskou říší na věčné časy a nikdy jinak! To tvé je heslo, drahý můj. Máš v hlavě plány smělé asi, teď ženě své je odtajňuj.
Jáchym
Což ti to, Anno, drahá má, nadále uniká? Provdáme Marii za Pantheru setníka. Bude-li chtít jí učinit svou paní, dám jim bez váhání svoje požehnání. V mém domě navečer se koná dnes maškarní bál, na římský způsob ples. Tu jistě získá římský setník srdce její.
Anna
Takové zázraky se jistojistě dějí. Marie, dítě, dceruško má milá, tvůj otec velí, by ses zasnoubila. (přichází Marie s chůvou)
Marie
Copak, kdo volá? Drahá má máti, co poroučíte? Co má se státi?
Anna
Tvůj otec s tebou má veliké plány, zasnoubíš se dnes, ještě do stmívání.
Chůva
(spráskne ruce) Má paní, to je zpráva přímo velkolepá! Hlas se mi chvěje, srdce v hrudi klepá. Marie – včera dítě, dnes večer ženou, slzy radosti do očí se mi ženou. Kdo bude ten šťastlivec, jehož Marie má být? Kdo se má s mojí paní oženit?
Marie
Otče, můj zrak dál jistě pohled nedostřelí, než vaše vůle, vaše přání velí. V mých očích vznítí lásky oheň snad, abych muže svého, vámi zvoleného, mohla milovat.
Chůva
Kdo tedy? Kdo jejím mužem býti má?
Jáchym
To jediné vás ženské zajímá! (dramatická pauza) Panthera, římský setník, jonák švarný. Však konec řečí, tím se čas jen marní. Uchystat třeba slavnost zásnub slavných. Upravte šat! Rozsviťte sál! Prostřete stůl! Chystejte bál!
II.2
Pozvání na ples
Jáchym
(ženské s výskáním odejdou) Sluho, sem! – (předává mu list) – Ty, hochu, běž, a sezvi panstvo, které nalezneš, zde psané v tomto seznamu. Všem řekni skromě, že večer uvítám je z duše ve svém domě. (odchází)
Sluha
Co je psáno, to je dáno, však nadosmrti já nepoznám, co do seznamu napsal pán. Jen jediným jsem totiž jist, že nedokážu číst. Má-li se hosty naplnit náš dům, budu s tím muset dojít k učencům. (mává listem, přicházejí Josef a Šimon – obvázaná hlava a ruka)
Sluha
Pozdrav Pán Bůh, pane! Umíte číst něco, co je psáno?
Josef
Není-li to zrovna levou zadní naškrabáno. (bere si od sluhy list a čte) Gáius, místodržící Panthera, setník Lévi, celník Matouš, celník Juda, synovec, a Ruben, přítel jeho nejbližší Vskutku vybraná společnost, z kruhů nejvyšších! (ironicky, což sluha nepochopí) Kam se má tenhle výkvět dostavit?
Sluha
Dnes večer k nám, tančit, jíst a pít. Za vaši ochotu seznam ten mi rozluštit, přijďte se i vy k Jáchymovi veselit. (odbíhá)
Šimon
No to snad ne! Do jámy lvové? Mne zřídil Ruben s Judou, ti dva pochopové.
Josef
Před krásou dívek jejich tváří prý blednou hvězdy, co na nebi září. V tom davu krasotinek ani jedna není dle pověsti nepohledná. Dopřeji oku malé potěšení, na tom snad zlého nic moc až tak není.
Šimon
Jsi blázen! Vlézt jen kvůli oku jak zvíře do pasti úhlavnímu soku.
II.3
Na plese u Jáchymů
Gaius
Bývaly doby, že nosil jsem škrabošku a zvesela hezounké dámě šeptal do ouška, co ráda slyšela.
Jáchym
Vítám vás, páni! Muzikanti spusťte! A místo pro páry, na parket je vpusťte! Vy, dívky, do kola! Taneční ať víří rej! Poháry vypité do pola a ty, hudbo, hrej!
Rut
Slyšela jsem, a prý to je věc zcela jistá, že Mariin sňatek s Římanem se brzy chystá. Vrabci na střechách Betléma cvrlikali včera, že tím, kdo má jí ženou zvát, to bude Panthera.
Lia
To já jí tedy lituju, soustrast má mou velkou, hrůza, když si představuju, být pohana manželkou.
Alžběta
I jdi, ty hloupá, mladičká, chlap jako chlap, co s tím, lepší být Římská panička než mít bídu s domácím.
Rut
Teď vzhůru, vždyť i nás s někým velké štěstí čeká, ať naplní se ještě dnes touha ta odvěká! (kdo není na scéně, hraje na nástroje! na scéně páry začínají tančit, Josef předběhne Pantheru a tančí s Marií; pak většina odejde, zůstane Josef a Marie)
Josef
Jako když holubička k vranám sedne, tak jiných krása vedle její bledne. Že já kdy miloval, to ne, ó ne, já lásku neznal do dnešního dne.
Marie
Jsem zmatena, vždyť láska cos mi šeptá, na vůli rodičů v nejmenším se neptá. Se zlou se potáži u otce svého, budu-li naslouchat volání srdce mého. Raději smrt zvolím, než nedbat na ten cit, on jediný, milý Josef můj, mi stojí za to mřít.
Chůva
(vstoupí mezi Josefa a Marii) Netrapte se nyní, má milá paní, moudřejší večera ranní svítání, než slunce zalije svitem svým zahradu, k rabimu do města doběhnu pro radu.
Marie
A za Josefem zajdeš! Zda nad ním také vládne lásky moc ...
Chůva
To pro vás zjistím jistě. Teď už dobrou noc!
III.1
U Jakubů doma
Jakub
Jak svatba s pohanem málo co se hnusí, slyšel jsem ve městě, že si ho brát musí.
Šimon
Někdy, zvlášť otcové, svým dětem vůli nutí.
Jakub
Když dítě je na cestě, tak není vyhnutí.
Šimon
Jo tak! Ona čeká dítě, a proto se se svatbou pílí?
Jakub
Než jsi to pochopil, trvalo ti hodnou chvíli.
Josef
Nevěřím klepům, ona je jak anděl skvoucí, bělostná nad sněhy, čistá jak lilie, oči – dvě hvězdy zářící nocí, svit svic blednev před ní, toť ona, Marie.
Jakub
Tebe vždy víc unášelo pouhé snění, tak tedy na lože, je konec dnešnímu bdění. (Jakub a Šimon odcházejí, Josef si bere polštářek a – vstoje - „usíná‟)
Anděl
Josefe, Jakubův a Davidův synu, tvá láska s cílem Božím nemine se, neboj se přijmout Marii za svou ženu, neb z Ducha bude, co v ní počne se. Jmenovat Ježíš bude se ten její milý syn, neb on vysvobodí svůj lid ode všech jeho vin, jak ústy proroka slíbil už zdávna Hospodin: „Já s vámi jsem a budu.‟ Tak tobě já teď dím. (anděl odejde a Josef se probouzí)
Josef
Nazvat mne snílkem může být jistě snadné, leč mé sny tak živé jsou a moc a sílu tají. Což mohu dělat, jako že nejsou žádné? Na správnou cestu mi jistě odvahu dají. (odchází)
III.2
U rabiho Gamaliele
Gamaliel
Než slunce povystoupí trochu výše než vysuší rosu a obveselí vše, co dýše, nasbírám léčivky i býlí zrádné, každičké jiné, bez užitku žádné. Tak jako v bylinách i v lidech je dvojí, dobré i zlé se u člověka pojí.
Josef
(přijde) Dobré jitro, rabi, pokoj Boží ať se ve tvém díle stále množí.
Gamaliel
Pokoj věčný! Dejž to Bůh! Čí milý pozdrav zaléhá mi v sluch? Vida, Josef. Láká tě, hochu, čerstvý vzduch?
Josef
Rabi, u našich nepřátel jsem hostem byl, tam lásky osten mé srdce poranil. A živý pak sen mně zdál se za noci, u tebe hledám rady, pomoci. Prosím tě, volám zas a znova, mne cele uchvátila dcera Jáchymova.
Gamaliel
Jste mi to ale, chlapci, pěkná cháska! Odvěké nepřátelství je to tam, jak do srdce se jednou vkrade láska. Já už jsem stár, v tomhle se nevyznám.
Josef
Nemusíš hádat, dej se poddat. Prosím, zda můžeš nás dva oddat.
Gamaliel
Snad promění váš sňatek v mír a shodu odvěké nepřátelství vašich rodů. (Josef vesele odchází, z druhé strany přibíhá chůva)
Chůva
Rabi, naše slečinka mne poslala poté, co samou láskou jenom vzdychala bez ustání celou noc. Mám tebe prosit o pomoc.
Gamaliel
Již všechno vím, Jakubův Josef teď tu byl, abych oddal jej s Marií, o to mne poprosil. Ať přijdou tedy večer společně do shromáždění, bude to čas vhodný na vdávání, na ženění.
Chůva
Vy jste přeci zlatý člověk! To vám dím, radostí zalkne se paní má, až jí vše vypovím. (odbíhá)
Gamaliel
Bůh láska je, on láskou žehná. Copak mohu pro zlobu starých otců protivit se Bohu? Pochází-li tento záměr jen z úmyslu lidí, sám rychle dojde pádu, brzy se uvidí. Je-li pak od Boha těch dvou mladých lidí cit, nebude jej nikdo moci ani silou vyhubit. (odchází)
Juda
(vyjde na scénu, rozhlédne se, zda je sám) Ten starý blázen! Do důchodu měl by jít, co zamýšlí, to musím rázně překazit. Nebude v mé duši klid, než najdu, jak ten sňatek zarazit.
IV.1
Na ulici v Betlémě
Josef
Zdá se to býti příliš smělé, že láska mění soka na přítele? Mít možnost Jáchyma já objal bych.
Šimon
Máš jí. Tam právě jdou dva z nich. (vstoupí Ruben a Juda)
Ruben
Josefe, na slovíčko! Nebo přidám ti ...
Juda
Tak, něco přidáme. Výprask do gatí! (odloží mikrofony, vrhnou se na sebe) (po chvíli vstoupí místodržící Gaius a Panthera)
Panthera
Dost! Dost! Zákaz rvaček v městě platí! (odloží mikrofon, vrhne se mezi rváče) (po chvíli se Ruben a Juda vytratí, už se pere jen Panthera s Josefem) (Panthera zařve bolestí, drží se za tvář a bere si mikrofon) Osobě úřední ránu dát? To zřejmý trestný čin! To budeš muset odpykat, přetekl pohár vašich vin. (ze stran vstoupí Jáchym a Jakub)
Gaius
Slyš, Josefe, rozsudek jménem Římské říše, na vědomí se dává všemu světu, než slunce vstoupí do polední výše jdi na sever, do Galileje, do Nazaretu. Tak nyní zákon tebe trestá vyhoštěním z Betléma města.
Jakub
Slitování! Což otec takto náhle syna ztratí? Je to jak smrt, ta taky pohltí a nenavrátí!
Gaius
Neslyším prosby, na milost budu skoupý, kdo zbojničil, se nyní pláčem nevykoupí. (místodržící napřáhne ruku v gestu „ven!‟ a Josef odchází)
IV.2
U Jáchymů doma
Chůva
Ó běda! Povím vám, paní, cos zlého, Josef jak mrtev, vyhnanství úděl jeho.
Marie
Kde zůstává on, zůstanu, kamkoli půjde, půjdu, jeho dům bude provždy domem mým. Kde umře on, tam umřu já, až na smrt věrna budu, odejdu na kraj světa za mužem milým svým. Kdekoli najdu nebe, když jej mám vedle sebe.
V.1
U rabiho Gamaliele
Gamaliel
Již zítra? A hned brzy z rána?
Jáchym
Tehdy má dcera bude vdaná. Neprospívá jí být tak dlouho sama, a proto provdám já jí za Římana.
Gamaliel
Však Mojžíš dí, když všude vůkol vidí pohany: Nedáte jim dcery své za manželky, za ženy!
Jáchym
Nech Mojžíše, již věky v prachu země tlí, je jiná doba, mužové římští nejsou tolik zlí. (přibíhá chůva)
Chůva
Pane, můj pane! Nešťastný dnes den! Zmizela, zůstal nám po ní prázdný pokoj jen, Marie je pryč, odešla nocí skryta z bytu, utekla, na rozloučenou po ní pouhý dopis zbyl tu. (podává Jáchymovi svitek papíru, ten rozbaluje a čte)
Jáchym
Pryč! Bez prodlení odtud! Srdce mého za hlasem, tak velí mojí vroucí lásky duch, anebo rubáš, rakev, hrobku volit mohla jsem. Zda shledáme se, otče, ještě, to ví jenom Bůh. (dočte a začne naříkat) Nejhorší chvíle ze všech, které svět kdy spatřil na klopotné pouti časem. Jedinou radost mou, života mého květ osud mi vyrval jak pevným smrti lasem.
Jakub
(přichází skleslý) Já potěchu své duši tady hledat chtěl, však v domě rabínově nepřítel. Jak já, tak on utápí se v žalu, bolu, máme dál lkát proti sobě? Nebo spolu?
Gamaliel
Hle, jakou metlou vaši zášť teď potrestalo nebe! Skrz lásku potrefilo tebe (ukáže na Jáchyma) a i tebe. (ukáže na Jakuba) Tak věčně bude srdce jímat znova cit vroucí Mariin a láska Josefova.
Jakub
Jáchyme! Odpusť!
Jáchym
Jakube! Už mezi námi hněvu dosti! (padnou si kolem krku)
Gamaliel
Tak láska pokoj rodí navzdory vší zlosti.
V.2
Na ulici v Betlémě
Gaius
Utěšený klid nám nastal, světu mír – a pokoj městu, jediný, kdo nad tím plakal, je Panthera, co přišel o nevěstu.
Všichni
A ti dva milenci? Tam kdesi v Galileji jsou šťastni, když teď spolu v lásce dlejí. Čekají dítě, sladké lásky plody také zde v Betlémě, smířené dva rody. Blahoslavený buď ten Mariin syn, vykoupí lid Boží ode všech jeho vin. Bude mu dáno nejkrásnější jméno: Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti a pokoje Vládce. Jaká by musela tak nastat změna, aby se oni dva vrátili do Betléma?
Gaius
Á, úřední pošta: (čte z „papyru‟:) Od císaře nařízení, aby byl pospán všechen svět. Prý půjdou všichni bez meškání do svého města ke sčítání, a to hned! (dopředu před všechny přijdou Josef a Marie, poklona)
ZKOUŠKY: pátek 5.12. od 15:30 hodin na faře pátek 12.12. od 15:30 hodin na faře pátek 19.12. od 15:30 hodin na faře GENERÁLNÍ ZKOUŠKA: sobota 20.12. od 9:30 hodin v kostele
