Romeo a Julie. William Shakespeare OSOBY. ESCALUS, veronský vévoda. MERCUZIO, mladý šlechtic, píbuzný vévody a pítel Romea

Romeo a Julie William Shakespeare OSOBY ESCALUS, veronský vévoda MERCUZIO, mladý šlechtic, p íbuzný vévody a p ítel Romea PARIS, mladý šlechtic, p íbuzný vévody MONTEK, hlava veronské rodiny znep átelené s rodinou Capulet PAN MONTEKOVÁ ROMEO, Montek v syn BENVOLIO, Montek v synovec a p ítel Romea ABRAHAM, Montek v sluha BALTAZAR, Rome v sluha CAPULET, hlava veronské rodiny znep átelené s rodinou Montek PAN CAPULETOVÁ TYBALT, synovec paní Capuletové BRATRANEC CAPULET, starý pán JULIE, Capuletova dcera CH VA PETR, sluha Juliiny ch vy SAMSON GREGORY KASTRÓL ANTON OTEC LORENZO, františkánský mnich

BRATR JAN, františkánský mnich LÉKÁRN K T I HUDEBN CI PÁŽE hrab te Parise CHÓR Veronští m š ané, masky, sv tlonoši, stráže, pážata, sloužící. Místa d je: Verona, Mantova. Prolog Vystoupí Chór. CHÓR Dva rody, oba stejn vážené, jež proti sob léta vedou boj, zas vyvolaly v krásné Veron ze staré zášti nový nepokoj. Z prokletých beder obou nep átel zrodil se neš astný pár milenc a pouze jejich krutý osud m l kone n poh bít zlobu rodi . Ten p íb h lásky, která kon í smrtí, i nenávisti otc , jež by snad neskon ila, nebýt smrti t ch d tí, vám budeme dnes dv hodiny hrát. A pokud se vám vlídn hled t zlíbí, svou snahou nahradíme, co h e chybí.

Odejde. Jednání I. Scéna 1. Verona. Na nám stí. Vystoupí Samson a Gregory, sloužící z domu Capulet , vyzbrojeni me i a štíty. SAMSON Hele, Gregory, tohle si líbit nenecháme. GREGORY Ne, spíš si to necháme políbit. SAMSON Jak íkám, jestli nás naštvou, jdem na n . GREGORY Aby se nenaštvali, že to íkáš a nejdeš. SAMSON Já když se roz ilím, jsem tvrdej chlap. GREGORY Našt stí natvrdlej, takže t hned tak n co neroz ilí. SAMSON Mezek od Montek m roz ilí vždycky. GREGORY Roz ilit znamená naštvat, a koho štvou, ten prchá, takže ty, když se roz ilíš, práskneš rovnou do bot, prchliv e. SAMSON Prásknu do toho, kdo m roz ilí, a je jich od Montek celá hromada, mužský nebo ženský. GREGORY Ženský chceš spráskat, hrdino? To si troufáš na slabší pohlaví? SAMSON To máš pravdu. Tak víš co? Chlapy spráskám, a ženský, protože jsou slabší pohlaví, aspo zbouchnu. GREGORY Páni se pohádali, kmáni se perou, ženský

do toho neple . SAMSON Pro ne? Po kej, jak já budu zlej. Až si to vy ídím s mužskýma, vy ídím všecky panny. Co se do nich vejde. GREGORY Jen co se do nich vejde? SAMSON Co se do nich nevejde, to se do nich nacpe, a rozum j tomu, jak umíš. GREGORY Ony tomu porozumí, až to pocítí. SAMSON Však ony m pocítí, až se jim postavím. Jsem vyhlášenej samec. GREGORY Škoda že nejsi sumec. Ml el bys jako ryba a nežvanil jako pitomec. Vystoupí Abraham a jiný sloužící z domu Montek . Vylov svou zbra . Jdou sem dva od Montek . SAMSON Zbra je obnažena, z pochvy vytažena. Do nich. Kreju ti záda. GREGORY Co? Chceš mi ukázat záda? SAMSON Neboj se! GREGORY Tebe? To se neboj. SAMSON V právu je vždycky ten, kdo si neza ne. A si za nou oni. GREGORY P jdu tam a zamra ím se. A se ukážou. SAMSON Když to dokážou. Já si p ed nima odplivnu, a jestli se neozvou, jsou to skety. ABRAHAM To jste si odplivl p ed náma, pane?

SAMSON Odpliv jsem si. ABRAHAM Odplivl jste si p ed náma, pane? SAMSON (Ke Gregorymu) Budem v právu, když eknu, že jo? GREGORY Nebudem. SAMSON (K Abrahamovi) Ne, pane. Neodplivl jsem si p ed váma, pane, nýbrž odplivl jsem si. GREGORY (K Abrahamovi) Chcete vyvolat hádku, pane? ABRAHAM Hádku, pane? Ne, pane. SAMSON Ale jestli chcete, pane, tak za n te. M j pán je stejn dobrej jako váš. ABRAHAM Ale lepší není! SAMSON No dob e. Vystoupí Benvolio. GREGORY ekni, že je lepší. Jde sem jeden z rodiny našeho pána. SAMSON (K Abrahamovi) Jo, je lepší. ABRAHAM To je lež! SAMSON Jestli jste co k emu, taste! Gregory, ukaž jim, že máš páru! Tasí a bijí se. BENVOLIO (Tasí) Od sebe, hlupáci! Ty zbran pry ! Zbláznili jste se? Dost! 60 Vystoupí Tybalt. TYBALT (Tasí) Troufáš si tasit na zbab lé sluhy?

St eh, Benvolio, za zády máš smrt. BENVOLIO Chci jenom zjednat mír. Zastr ten kord. Anebo mi je pomoz rozrazit. TYBALT S kordem jdeš hlásat mír? Nenávidím to slovo jako peklo, Monteky, i tebe. Bij se, zbab l e! Bojují. Vystoupí n kolik m š an s holemi a halapartnami. M Š ANÉ Klacky, a ežte do nich! Bijte je! Pry s Capulety! Hanba Montek m! Vystoupí Capulet v županu a paní Capuletová. CAPULET Co se to d je? P ineste mi me ! CAPULETOVÁ Tob spíš berlu. Na ti bude me ? Vystoupí Montek (s taseným me em) a paní Monteková. CAPULET ekl jsem me . Tamhle je starý Montek a mává na m nabroušeným ost ím. MONTEK Ty zmije, Capulete! (Ke své žen ) Pus m na n j! MONTEKOVÁ Nehneš se na krok, to ti povídám. Vystoupí vévoda Escalus s doprovodem. VÉVODA Vy rebelové! Rozvrace i míru! Své zbran przníte krví svých bližních?

Copak m neslyší? Tak dost už, lot i! Potoky z vlastních tepen chcete hasit ten zhoubný požár nesmyslné zášti? Ty zbrklé me e ihned odho te z krvavých dlaní, nebo vás dám mu it, a slyšte ortel svého vévody: T ikrát už rozvrátil váš v ný rozbroj, zb hdarma, Capulete, tebou po atý, i tebou, Monteku, klid a mír m sta a donutil ctihodné Vero any ponechat stranou vážnost svého stavu a zbran mi, jež starobou a mírem zvetšely, krotit váš zvetšelý svár. Jedinkrát ješt porušíte klid, a splatíte to oba životem. Protentokrát se všichni rozejd te. Ty, Capulete, p jdeš se mnou hned, ty, Monteku, p ij dneska odpoledne na Starý hrad, kde konají se soudy, tam dozvíš se mé další rozhodnutí. A te , pod trestem smrti, všichni pry ! Odejdou všichni až na Monteka, paní Montekovou a Benvolia. MONTEK Kdo zase rozpoutal ten starý spor? Synov e, pov z, jak to za alo?

BENVOLIO Už byli v sob , ješt než jsem p išel. Sloužící z vaší strany i ti druzí. Cht l jsem je rozehnat, když vtom se zjevil zu ivý Tybalt s p ichystaným kordem, a jen co do ucha mi syknul výzvu, už sekal do v tru, a vítr, nezmar, p i každé rán posm šn si hvízdnul. Chvíli jsme se tam spolu potýkali, pak p idali se další, k nám i k nim, až vévoda to celé zarazil. MONTEKOVÁ Co Romeo? Nevid ls mého chlapce? Jsem ráda, že se vyhnul dnešní rva ce. BENVOLIO Hodinu p edtím, nežli boží slunko vyhlédlo ze zlatého okna východu, m tíse v duši vypudila z domu a v cyp išovém háji, který se za m stem táhne na západní stranu, jsem na vašeho syna narazil. Vid l m , jak jdu k n mu, ale hned se oto il a zmizel mezi stromy, a já, že jsem byl stejn nalad n a nejvíc toužil nejmí lidí potkat, když i sám sob byl jsem na obtíž,

svému i jeho p ání šel jsem vst íc tím, že jsem mu šel z cesty, jak on mn . MONTEK Vídali ho tam v tuto dobu asto slzami skráp t erstvou ranní rosu, vzdychat, až párou od úst houstla mra na, však sotva usm vavé sluní ko odhrne zlehka na východní stran baldachýn, za nímž spává Jit enka, jak no ní pták m j syn hned letí dom , zamkne se o samot v pokoji, zatemní okna, sv tlo vyhostí a ud lá si ze dne ernou noc. Dokud mu nepom žem z toho stavu, bude mít temných d s plnou hlavu. BENVOLIO A víte, strý ku, co je p í inou? MONTEK Sám nevím nic, a od n j ješt mí . BENVOLIO Snažili jste se vytáhnout to z n ho? MONTEK Zkoušeli jsme to všichni, ale on, tajemství svého nitra tajemník, se sv uje sám sob , sob radí jak dob e, nevím, je tak uzav ený, že nepoznáš, zda v duši nehlodá mu jak v poup ti n jaký skrytý erv, co ni í kvítky, než se rozvinou

a dají sv tu na odiv svou krásu. Kdybych jen v d l, co se to v n m d je, vylé il bych ho z jeho beznad je. Vystoupí Romeo. BENVOLIO Zjistím vám p í inu t ch nesnází, však jd te stranou, práv p ichází. MONTEK Kéž by se ti to poda ilo, chlap e, a dozv d l ses pravdu. Poj me, drahá. Odejdou Montek a paní Monteková. BENVOLIO Dobrýtro, bratran e. ROMEO Je teprv ráno? BENVOLIO Odbilo dev t. ROMEO Smutným se as vle e. Nebyl to otec, kdo tak rychle zmizel? BENVOLIO Byl. Jaký smutek as ti natahuje? ROMEO Že nemám nic, co by ho ukrátilo. BENVOLIO Zkus lásku. ROMEO Zkouším. BENVOLIO Lásku? ROMEO Láskou zkouším. K té, co m nemiluje. BENVOLIO Že by byl sám líbezný Amorek takový ras a nebyl na to lék? ROMEO Pásku má na o ích, aby se netrefil,

a stejn najde poslepu sv j cíl. P jdem se najíst? Promi . Ty ses bil? Ne, nemluv o tom. Já vím, o co šlo. Ta záš m pálí. Láska ješt víc. Zu ivá láska, sladká nenávist. Z ni eho n co, co vznikne jak nic. Obtížná lehkost, vážná nerozvážnost. P vabné tvary v zhovadilé zm ti: z olova pírko, jasný dým, studený žár, nemocné zdraví, spánek p i bd ní, tak milence neláska prom ní. Sm ješ se mi? BENVOLIO Ne, rad ji bych plakal. ROMEO Propána pro ? BENVOLIO Pro pána Romea. ROMEO Co za zmatky ta láska nad lá! Mn samotnému bolest srdce svírá, jenže víc bolí, když se jiný týrá tím, že já trpím. Trpím nadvakrát, když prokazuješ mi, že m máš rád. Láska jsou vzdechy, jimiž mraky houstnou, milostné blesky v oku, když je jasno, a když je ne as, pr trž vroucích slz. Co jiného? Šílenství z moudrých v d.

Smrtelný lék i spasitelný jed. Bratran e, sbohem. BENVOLIO P jdu s tebou. St j! A už se, prosím t , nevykrucuj. ROMEO Já nejsem já. Pánb hví, kdo já jsem, to se ti zdá, že mluvíš s Romeem. BENVOLIO Opravdu, vážn , koho miluješ? ROMEO Opravdu je to vážné, až bych bre el. BENVOLIO Pro bre el? Zkrátka ekni, kdo to je. ROMEO Nemocný p ed smrtí, ten musí psáti svou v li zkrátka, život se mu krátí. Tak zkrátka eknu ti, že je to žena. BENVOLIO Hm. Po ítal jsem, že to bude ona. ROMEO Po ítals dob e, je p ímo madona. BENVOLIO Jdeš na ni zp íma, brzy se ti poddá. ROMEO To by ses p epo ítal, samá voda. Téhle se Amor v šíp nedotkne. jediné slovo, které zná, zní: "Ne!" Že chrání se brn ním cudnosti, lásku si k t lu nikdy nepustí, a dobývat ji pohledy i slovy i sv dným zlatem, nic jí nevyhoví. Krásou je bohatá, však jaká bída, že krom smrti všem ji zapovídá.

BENVOLIO Ne íkej, že chce zem ít jako panna. ROMEO Ano. Je poctivosti zaprodaná! Své dary dává marnotratn v plen a sobecky utíná rodokmen. Je krásná, moudrá, s jednou vadou snad, že na nebe jí pom že m j pád. Jeptiškou chce se stát. Tou p ísahou m u inila živou mrtvolou. BENVOLIO Dob e ti radím, p esta na ni myslet. ROMEO Radši mi pora , jak mám nemyslet. BENVOLIO Tak, že svým o ím volnost dop eješ dívat se po jiných. ROMEO Abych se zas p esv d il, že m poutá jediná? Pod ernou škraboškou na tvá ích žen zá í k nám jejich krása p íslibem. I ten, kdo oslepl, má v o ích dál p ekrásné vzpomínky na zašlý zrak. Ukaž mi dívku jako obrázek a pro m je bezcennou kopií té, která je všem ženám modelem. Sbohem, na zapomn ní není lék. BENVOLIO A um u, neplatí-li, co jsem ek! Odejdou.

Scéna 2. Na ulici. Vystoupí Capulet, Paris a Capulet v sluha Petr. CAPULET A na Monteka pad by stejný trest. Myslím si, že jsme oba sta í dost, abychom kone n si ekli: "Mír." PARIS Jste oba stejn vážení a škoda, že se váš svár už vle e takhle dlouho. Však, prosím, pane, co mi odpovíte? CAPULET Doslova totéž, co jsem vám už ek. Holka je na sv t teprve krátce. Není jí ješt ani trnáct let. Až za dva roky dozrají nám klásky, i ona dozraje manželské lásky. PARIS I z mladších už se staly š astné matky. CAPULET Kdo pospíchá, ten mívá život krátký. Ostatní d ti odvedla mi smrt. Pro m i po mn zbývá tu jen ona. Snažte se její srdce vybojovat sám, Parisi, já budu orodovat jen za toho, koho si sama zvolí. Svou v lí prosadit chci její v li. Dnes po ádáme každoro ní bál

a není p ítele, jehož bych nepozval. Bude tu roztomilá spole nost, a vy v ní, hrab , znejmilejší host. Ve er m j ponurý d m rozzá í p vaby žen a jako v p edja í, kdy duben bujn za zimou se žene, až rozkoš jímá chlapce roztoužené, budu tu n žných dív ích poupat mít více než dost. Zkuste se rozmyslit, až uvidíte všechny v jednom svazku, která z nich zaslouží si vaši lásku. Tou krásou budete tak omámen, že moje p jde první z kola ven. Zajdeme k nám. (Dává list Petrovi) P íteli, poj sem blíž. Ob hneš Veronu a vy ídíš všem, co jsou psáni na tom seznamu, že je dnes ve er k nám srde n zvu. Odejdou Capulet a Paris. PETR Vy ídíš všem, co jsou psáni na tom seznamu? A je snad psáno, aby si švec hled l lokte a kopyta krej í, št tce rybá a podb ráku malí ? Zato já mám hledat ty, co jsou psáni na tom seznamu, kterejžto pohled je mi nanic, když to nep e tu.

Chce to vzd lance. - Á, jako na zavolanou. Vystoupí Benvolio a Romeo. BENVOLIO Co pálí, v žáru sho í. Stejn tak bolest p ebolí s jinou bolestí. Hlava se motá? To se naopak! Žal potla í až další nešt stí. Dop ej svým o ím nové zanícení a starý zán t je pry v okamžení. ROMEO Na tohle je nejlepší jitrocel. BENVOLIO Prosím t , na co? ROMEO Na od enou patu. BENVOLIO Ty ses nám zbláznil, Romeo! ROMEO Nezbláznil, zato trpím víc než blázen zav ený v kobce, mu en, o hladu, bi ován a (K Petrovi) Dobrý den, dobrý muži. PETR Dobrej den, pane, rá ej um t íst? ROMEO Sv j chmurný osud ze svých mizérií. PETR To zvládnete i po pam ti. Ale umíte íst taky n co z listu? ROMEO Jen když znám písmena a e , v které to je. PETR Aspo jste up ímnej, tak spánembohem. ROMEO Dej to sem. Umím íst.

( te z listu) "Si or Martino se ženou a dcerami. Hrab Anselmo, jeho sli né sestry. Vdova po panu Vitruviovi. Si or Placenzio i s nete emi. Mercuzio a jeho bratr Valentin. Strýc Capulet s ženou a dcerami. Spanilá nete Rosalina s Livií. Si or Valenzio, jeho bratranec Tybalt. Luzio a iperná Helenka." Vybraná sešlost. Kamže mají p ijít? PETR K nám. ROMEO Kampak? PETR Pak taky k nám. Na ve e i. ROMEO Kam k vám? PETR K nám dom p ece. ROMEO No ovšem! Kdo se zeptá, ten se dozví. PETR Co by se ptali? Povím vám to rovnou. M j pán je ten bohá Capulet, a jestli nejste zrovna od Montek , p ij te si taky dát do trumpety. Maucta, pánové. Odejde. BENVOLIO Slyšels? Na plese u Capulet bude i tvoje láska Rosalina a s ní snad všechny krásky z Verony.

Jdi tam, a až ti z o í spadnou slupky, za pravdu dáš mi, že ta tvoje panna vedle nich není labu , ale vrána. ROMEO Kdyby se n kdy m j zrak sto il stranou od svaté víry, a mé slzy vzplanou a o i, plavá ci, jež asto tonou v mo i, co o ividní kací i a sho í. I všev doucí slunce dosv d í, že na sv t je ona nejhez í. BENVOLIO Že se ti líbí? Vždy je jediná, kterou zvažuješ svýma o ima. Jen co ti do o i ka jiná padne, svou vahou k iš álové váhy zváhne a svými p vaby t oslní. Ta, co te zá í, zhasne vedle ní. ROMEO P jdu tam, ne však abych dbal tvých rad, chci se jen její krásou pokochat. Odejdou. Scéna 3. V dom Capulet . Vystoupí paní Capuletová a Ch va. CAPULETOVÁ Ch vo, kde je má dcera? Zavolej mi ji! CH VA P i mojí nevinnosti ve dvanácti,

copak ji nevolám? Beruško! Kde se rajdáš? - Chra pámbu, co to íkám? - Julinko! Vystoupí Julie. JULIE Co je? Hledá m n kdo? CH VA Tvoje matka. JULIE Máti, tady jsem. P ejete si? CAPULETOVÁ Chci s tebou mluvit. - Ch vo, nech nás tady na chvíli o samot . Nebo po kej. Vlastn bys mohla slyšet, o co jde. Jak víš, má dcera je už dosp lá. CH VA Nachlup vám povím, kolik jí te je. CAPULETOVÁ Bude jí trnáct. CH VA Vsadím trnáct zub i když mi pro zubatou zbývaj tyry trnáct jí není. Za kolik dní bude svatého Ignáce? CAPULETOVÁ Za trnáct, myslím. CH VA Myslete si, co chcete, na Ignáce v noci jí bude rovných trnáct let. Vždy se Zuzkou - pámbu chra její duši se narodily stejn . Chudák Zuzka. B h mi ji vzal, že si ji nezasloužím. Jak povídám, na Ignáce má trnáct. No vidíte, dob e si pamatuju.

Jedenáct let už je to po tom zem t asu, co jsem ji odstavila. Pane ku, na ten den nikdy nezapomenu. H eju se na sluní ku pod holubníkem, na prsou pelyn k. Vy a náš pán jste byli zrovna v Mantov . M j bože, pam

mi teda slouží. Povídám,

holka si lízla trochu z bradavky, a že to bylo ho ké, blázínek, za la se šklebit, prskat na ten prs. Vtom ach! zat ás se holubník a já pry pelášila hlava nehlava. Už je to bezmála jedenáct let. Tehdy už sama stála, co to íkám, b hat um la, byl jí plný d m. Zrovna den p edtím natloukla si elo. A nebožtík m j manžel - m j ty bože takový tverák, ze zem ji zved a povídá: "Upadlas na elo? Až budeš chyt ejší, lehneš si naznak. Co íkáš, Julinko?" A na mou v ru, to pískle polklo plá a eklo: "Jo." Vida, jak došlo na ten hloupý žert.

Do smrti na to nezapomenu. "Co íkáš, Julinko?" povídá manžel. A ona, rozumbrada, ekla: "Jo." CAPULETOVÁ Prosím t , ch vo, bu už chvíli zticha. CH VA Musím se smát, když na to vzpomenu. P estala bre et a povídá: "Jo." A na ele jí nasko ila boule jak varle kohoutka. Rána jak z d la. Hned za ala vám tak zoufale plakat. Jenže on ek: "Upadlas na elo? Až budeš chyt ejší, lehneš si naznak. Co íkáš, Julinko?" Zmlkla a ekla: "Jo." JULIE Zmlkni i ty! Prosím t , ch vo, ml ! CH VA Vždy už jsem zticha. Požehnej ti pánb h. Bylas mé nejkrásn jší koje átko. Jestli si m žu ješt n co p át, tak dožít se tvé svatby. CAPULETOVÁ Práv ! Svatba, svatba je zrovna to, o em chci mluvit. Pov z, Julie, myslíš na vdávání? JULIE O této cti jsem dosud nesnila. CH VA O této cti! - Já nebýt tvoje ch va, ekla bych, žes už s mlékem sála moudrost. CAPULETOVÁ Máš na ase! I mladší, než jsi ty,

zde ve Veron už jsou maminky, a jak jsou vážené. Mn bylo, myslím, práv tak jako tob , když ses mi narodila. Zkrátka a dob e, dcero, pan hrab Paris t chce za ženu. CH VA Ach, sle no, to je mužskej, to je chlap! Na sv t snad - no prost , jako z cukru. CAPULETOVÁ Nejhez í kv t v rozkvetlé Veron . CH VA Však baže, kvítko, kvíte ek to je. CAPULETOVÁ Co íkáš, mohla bys ho milovat? Dnes ve er uvidíš ho na plese. ti z obli eje Parise jak z knihy, do které krása p vab vepsala. Hle , jak se ádka k ádce ladn váže v souladný ád té dokonalé tvá e. A když snad obsah ješt z ejmý není, pod árou obo í viz vysv tlení. Jak pat í se, tu nevázanou lásku zušlechtí desky manželského svazku. Jedin v po estném manželském loži se manžel cítí jako rybka v mo i. A nejvzácn jší knihou bývá ta, která je zlatou sponou sepjata.

Manželství, to je p ece výhra, v níž manžela najdeš, sebe neztratíš. CH VA Neztratí? S mužským? Získá! Velké b icho! CAPULETOVÁ Tak zkrátka, dokážeš ho milovat? JULIE Když k lásce posta í se podívat, já budu hled t zamilovat se, jestliže maminka to tolik chce. Vystoupí Petr. PETR Paní, hosti jsou tu, ve e e tatam, vy tadydle, sle na támdle, ch va b hvíkde, když má bejt v kuchyni, a všecko je vzh ru nohama, že dokonce i já musím servírovat. Tak už, prosím vás, poj te. CAPULETOVÁ Jdem za tebou. Odejde Petr. Julie, hrab

eká.

CH VA B ž, d venko. A je ti postel m kká. Odejdou. Scéna 4. P ed domem Capulet . Vystoupí Romeo, Mercuzio, Benvolio, všichni v maskách, a dalších p t šest maskovaných muž s bubnem a lou emi. ROMEO P ipravíme si n jaký ten proslov, nebo tam vtrhnem prost jenom tak? BENVOLIO Dnes už se tyhle zvyky nenosí,

kdy v ele maškarád vždy krá el Amor, na o ích šátek, v ruce t ímal luk - jen šidítko, jímž plašil k ehké dámy -, kdy kodrcav , podle nápov dy vyku kal Prolog vstupní veršovánku. Že nev dí, kdo jsme? Tak a si lámou hlavu. P i tanci zlomíme pár srdcí a jdem dom . ROMEO M k tanci nedostaneš, p j mi lou . Mám v srdci temno, budu aspo svítit. MERCUZIO Tancovat nechceš? My t donutíme. ROMEO Pleteš se, v

mi. Ty se p ímo vznášíš,

jak je ti lehko, já mám v duši kámen a nohy z olova. Jak m žu tan it? MERCUZIO Jsi zamilovaný, a Amor ti p j í svá k ídla. Poletíš jak šíp. ROMEO Amor v šíp mi k ídla pochroumal, neunesou, co z lásky musím snášet. Jak se mám vznést, když padám hloub a hloub, obtížen b emenem své lásky k ní? MERCUZIO Zbav se té tíhy, obt žkej ty ji, a n žná láska tvoje b ím nosí! ROMEO Copak je láska n žná? Krutá je. Pod k ži vnikne a bodá jak trní.

MERCUZIO Jdi na to stejn krut , nesmlouvav ! Píchej ji taky, jen co vnikneš do ní! Pod škrabošku te ukryju si tvá . Na masku masku. Aspo zamaskuju svou uzard níhodnou ošklivost. Ta maškara se za m rdí až dost. BENVOLIO Zabušíme a vstoupíme, tak poj te, a jak vám íkám, všichni do kola! ROMEO Dej mi tu lou a vy si jd te k ep it! Nedá se svítit, já vám posvítím a z kouta nejlíp uvidím, jak vy na výsluní osleple vrávoráte, jak íká jedno staré p ísloví. MERCUZIO P ísloví praví: "Pod svícnem je tma." "A v tmavém kout ," jiná moudrost íká, "sedává ta, co hledá nápadníka." Tak poj , vždy svítíš tu jak v poledne! ROMEO Jakpakto? MERCUZIO Jak? No zbyte n , m j pane. Pro nic a za nic, jak bys svítil ve dne. A nemusíš hned hledat jinotaje, když n co smysl má tak, jak to je. ROMEO S nejlepším úmyslem jdem na ten ples, a je to pitomost.

MERCUZIO Pro , prosím t ? ROMEO M l jsem dnes v noci sen. MERCUZIO Já, Romeo, též. ROMEO Co se ti zdálo? MERCUZIO Sen mi ekl: "Lež!" ROMEO To se ti zdála lež. Sny mluví pravdu. MERCUZIO Tys královn Mab do osidel padnul. BENVOLIO Královn Mab? Kdo je to? MERCUZIO Porodní bába sn a p elud , zjevení malé jako achátek na prsteníku pana páprdy. V bry ce tažené rarášky se zjeví na nose t ch, co chystají se spát. Paprsky kol jsou z nožek pavouk , plachta je ušitá z k idélek m ry, postroje z nejjemn jší pavu inky, ohlávky jsou z odlesk m síce, bi , cvr í kost, a na konci vší chlup. Na kozlíku je komár v šedém frá ku, malý jak bleška, která štípla služku, až holka vrtí se jak pytel blech. Celá ta ekvipáž je dutý o ech. Vydlabali ho známí ko ármist i,

pan ervoto a paní veverková. Tak jezdí královna Mab noc co noc: hlavami milenc - ti hned sní o lásce, žaludky hladovc - ti sní, že n co sn dí, po prstech právník - zdá se jim o úplatcích, po rtících dam - mají sny o líbání, a že si spravují dech cukrlaty, trestá je Mab odporným oparem. Dvo anovi když v noci p es nos drandí, hned se mu zdává o karié e, a když fará e v nose polechtá ocáskem obro ního prasete, zbožný muž sní o lepší sineku e. Jindy zas jezdí p es krk vojákovi ten ve spánku hned eže jiným hlavy, úto í, p epadá, pak pije na zdraví, a když mu Mab do uší zabuší, ta stará vojna probudí se hr zou, zamumlá modlitbu a spí zas dál. To je ta známá královni ka Mab, co koním za nocí zaplítá h ívy a mastné vlasy motá do cuck , které však není radno roz esávat. To ona leží pannám na prsou

a u í je, jak snášet tíhu t la, než obt žkané samy budou nosit. To ona ROMEO Sta í! Mercuzio, dost! Vždy mluvíš o ni em. MERCUZIO Máš pravdu, mluvím o ni em. Mluvím o snech, které plodí ve zpustlém mozku pustá fantazie, ta substance, jež idší je než vzduch a p elétav jší než vítr, který hned laská zmrzlou náru severu, a když je chladn odmítnut, zas letí tam, kde ho zpraží rozohn ný jih. BENVOLIO A ty ses nechal odvát b hvíkam. Ve e e eká. P ijdem p íliš pozd . ROMEO Anebo p íliš brzy. Obávám se ehosi neblahého ve hv zdách, co z radovánek dnešní sladké noci ud lá za átek ho kého konce, a já že svým bezcenným životem p ed asn splatím smrti krutý dluh. Nu což. Ty, který ídíš moji plavbu, ve kormidlo! Pánové, už je as.

BENVOLIO Zabubnuj, p íteli, a ohlas nás! Odejdou. Scéna 5. Sí v dom Capulet . Vystoupí Petr a Sloužící s ut rkami. PETR Kde je Kastról, že nepomáhá sklízet ze stolu? Ten, co nevylíže, to neuklidí. SLOUŽ C To je mi p knej po ádek, když veškerej nepo ádek maj p ivíst k po ádku dva t i páry rukou, a to ješt ušmudlanejch. PETR Všecky ty sedátka a kanapátka a cingrlátka a už jsou pry , a hele, schovej mi marcipán a bu tý lásky a ekni u dve í, a sem pustí Zuzku a Majdu. Odejde Sloužící. Kde jsou Anton a Kastról? Vystoupí Anton a Kastról. ANTON Co se d je? PETR Jen to, že t hledaj, shán j, volaj a proklínaj, ale ty po ád nikde. KASTRÓL Nem žeme se roztrhnout. A v bec, já se budu honit a ješt si n co uženu, a ostatní si budou užívat. To tak. Vystoupí pan a paní Capuletovi, Bratranec Capulet, Julie, Ch va, Tybalt, jeho Páže, Petruccio, hosté a muzikanti na jedné stran

a maskovaní muži (Romeo, Benvolio, Mercuzio) na stran druhé. CAPULET (K maskovaným muž m) Vítejte, páni! Dámy ekají, a ty, co nejsou chromé, budou tan it. Je to tak, sle ny? Te chci vid t, která odmítne tane níka, ta má jist alespo ku í oko. Co vy na to? Vítejte, pánové! Už je to let, co naposled jsem chodil v p estrojení a šeptal krásné dám do ouška, co cht la slyšet. Bylo, bývávalo. Vítejte, pánové, a, hudbo, hraj! Hudba za ne hrát k tanci. Vykli te parket! Dívky, do kola! Víc sv tel a ty stoly dejte stranou, krb nechte vyhasnout, je tu moc horko! Ta ne ekaná návšt va se hodí. Jen se , jen se , bratránku Capulete. My dva jsme si už svoje odtan ili. Jak je to dlouho, co jsme ty a já oblékli masku? BRATRANEC ek bych t icet let. CAPULET Cože? To p eháníš! Ur it mí .

Naposled když se ženil Lucenzio. Takže letos na svatodušní svátky to bude rovných p tadvacet let. BRATRANEC Ale kdež. Víc! Vždy jeho syn je starší. Už je mu t icet. CAPULET Co to povídáš? P edloni ješt chodil do školy. ROMEO (Ke Sluhovi) Kdo je ta dívka, jejíž ruka zdobí tamtoho rytí e? SLUHA To nevím, pane. ROMEO Ona svým sv tlem rozsv cuje svíce, jak v ernochov uchu náušnice na tvá i temné noci jasn plane nedostupná jak zlato zakopané hluboko pod zemí. Ostatní panny vedle té holubice jsou jak vrány. Tanec už skon il. P jdu honem za ní, chci z její ruky p ijmout požehnání. Já že jsem miloval? To jsem byl slepý. Tohle je k iš ál. Tamto byly st epy. TYBALT ek bych, že podle hlasu to byl Montek. (K Pážeti) P ines mi kord. Odejde Páže.

Co si ten drzoun troufá k nám chodit v téhle sm šné masce? Chce se snad vysmívat našemu veselí? P ísahám p i cti všech svých p íbuzných, vet elce zabít není žádný h ích. CAPULET Kam tak hrr, synov e? Zachovej klid! TYBALT Chci, strý ku, tamhletoho dohonit. Montek je to a p išel akorát se nám ve vlastním dom vysmívat. CAPULET Není to mladý Romeo? TYBALT Ten bídák Romeo! CAPULET Uklidni se a nech ho na pokoji! Zatím se chová, jak se chovat má. Každý tu ve Veron o n m ví, že je to poctivý a slušný hoch, a já za žádnou cenu nedovolím, aby v mém dom p išel k úhon . Bu trp livý, nevšímej si ho, tak zní má v le. Když jí uposlechneš, aspo se nebudeš tvá it jak morous, taková maska na ples nepat í. TYBALT A to se pat í, aby nám sem lezl? Nesnesu ho tu.

CAPULET Ale sneseš, slyšíš? Ty ut inose! ek jsem, že ho sneseš! Kdo je tu pánem domu? Já, i ty? Že prý ho nesnese! M j dobrý bože! Chceš ztropit skandál mezi mými hosty? Rozpoutat výtržnost? Tak dost už. B ž! TYBALT Vždy je to drzost! CAPULET Zase za ínáš? Drzoune jeden! Drzý jsi tu ty! Však já ti ukážu! Takhle se chovat a odmlouvat mi! Po kej jenom, až se (K host m) P átelé, výborn ! (K Tybaltovi) Ty fracku, zmiz! Jestli s tím nep estaneš - (Ke sluh m) Sv tla! Sv tla! (K Tybaltovi) Však já t zkrotím! (K tane ník m) Zvesela, mí drazí! TYBALT P estože zlost a vztek se ve mn va í, musím je skrývat za p átelskou tvá í. Jdu pry . Však milý být, když pukám zlostí, znamená p íšt jednat bez milosti. Odejde. ROMEO (K Julii) Vás dotýkat se neurvalou dlaní je stejný h ích jak svátost znesv tit, ale mé rty, poutníci uzard ní,

sp chají polibkem tu vinu smýt. JULIE K ivdíš své ruce, poutní ku m j milý, vždy poutá moji ruku oddan , tím dotykem se ob políbily, jak p i modlitb jsou te spoutané. ROMEO lov k se modlí nejen rukama. JULIE Máš pravdu, k modlení jsou hlavn rty. ROMEO Dop ej jim taky zbožnost, lásko má, a v modlitb jsou k sob sepjaty. JULIE Mé rty jsou n mé, prahnou po modlení. ROMEO Ml , sv tice, a dej mi rozh ešení. Líbá ji. Te tvoje rty z mých všechny h íchy s aly. JULIE Do smrti je te na rtech ponesu? ROMEO P esladká výtka. Ne, to nedovolím. Vra mi je zp t. Líbá ji. JULIE Líbáš jak z partesu. CH VA Sle no, volá vás vaše paní matka. Julie odchází. ROMEO A kdo je její máti? CH VA Nevíte? No p ece paní tady toho domu.

Moudrá a vzácná dáma, mladíku. Tu hol i ku jsem já jí odkojila. eknu vám, který tuhle dostane, má vystaráno. ROMEO (Stranou) Dcera Capuleta? Mám vystaráno, mám! Je po mn veta. BENVOLIO Tak poj te, odejdeme v nejlepším. ROMEO Ano, mám strach, když na to pomyslím. CAPULET Pánové, p ece nechcete už jít? Za chvíli bude malé pohošt ní. Muži v maskách se mu šeptem omlouvají. No dob e tedy. Moc vám d kuji za vaši návšt vu. Tak dobrou noc. Jd te jim posvítit. A my jdem spát. Vždy , na mou v ru, už se p ipozdilo. Tak na kut . Odejdou všichni krom Julie a Ch vy. JULIE Ch vo, poj sem! Kdopak je tamten pán? CH VA Ten? Syn a d dic pana Tiberia. JULIE A ten, co práv vyšel ze dve í? CH VA No, to je p ece mladý Petruccio. JULIE A ten za ním, co v bec netancoval? CH VA Tak toho neznám. JULIE Zjisti, kdo je to!

Odejde Ch va. Je-li ženatý, má svatba a se v poh eb obrátí! Vrací se Ch va. CH VA Romeo jmenuje se. A je Montek. Jediný syn vašeho nep ítele. JULIE Jediná moje láska musí být jediná moje nenávist. Ten cit d íve než narodil se, zem ít m l, m j milovaný je m j nep ítel. CH VA Copak to íkáš, d v e? JULIE Rýmova ku, kterou m nau il m j tane ník. Za scénou hlas: "Julie!" CH VA Už jdem! Jdem taky spát, a nejsme poslední. Odejdou. jednání II. Vystoupí Chór. CHÓR Bývalá váše leží na márách a nová láska o slovo se hlásí, ta kráska, po níž k uzoufání prah, pozbyla vedle Julie své krásy.

On miluje ji, ona jeho zase, oba dva v sob našli zalíbení, však nep ítelkyni on vyznává se, a pro ni láska je stav ohrožení. Tak Romeovi okolnosti brání jít na námluvy ke své milované, která, a rovn ž touží po setkání, mu dve e otev ít má zakázané. Le láska sílu dá, as nad ji, že oba k cíli š astn dosp jí. Odejde. Scéna 1. U zdi p ed zahradou Capulet . Vystoupí Romeo. ROMEO Kam vlastn jdu, když srdce mé je tady? Oto se, t lo, posp š za svou duší. P ehoupne se p es ze . Vystoupí Benvolio a Mercuzio. BENVOLIO Romeo, bratran e! MERCUZIO Ten chytrák bude už jist dávno doma v posteli. BENVOLIO Ne, b žel sem a p esko il tu ze . Volej, Mercuzio. MERCUZIO Budu ho za íkávat.

Romeo! Blázne! Trdlo! Milen e! Všeho nech a v nuj nám aspo vzdech. Jen jeden verší ek, a to mi sta í. Zamumlej "ouha", vzlykni "láska-páska", tu drbnu Venuši zkus chvíli vzývat, i jejího slepého syná ka, mordý e Amora, skrz jehož st elu si král Kofetus zamiloval služku. Neslyší, nehýbe se, neozve. Staví se mrtvým. Jdu ho zaklínat. Zaklínám t p i oku Rosaliny, p i jejím ílku a r žovém rtíku, p i jejím lýtku, kolen a stehn , jakož i všech p ilehlých partiích, zjev se nám ve své lidské podob . BENVOLIO Jestli t slyší, ur it má vztek. MERCUZIO Pro vztek? Zaklínám jeho, ne tu jeho. To kdybych já kouzelný proutek zved a s ním pak na ní d lal áry máry, až by po jejím naléhání kles, pak a se zlobí. Moje arování je ale bezúhonné; jménem jeho paní vyzývám jeho, a se postaví.

BENVOLIO Poj , schovává se z ejm mezi stromy a pokouší se splynout s vlahou nocí. Pro slepou lásku nejlepší je tma. MERCUZIO Jak by moh slepý zjistit, kde ji má? Kdepak, ten postává tam pod dubem a v n mém žalu žmoulá v ruce žalud, co našel v tráv , a sní o své milé. Ó Romeo, kéž š astná náhoda sladkou sko ápku tvému žalu dá. Romeo, dobrou noc, jdu do postele, na tomhle polním l žku m to zebe. P jdem? BENVOLIO No ovšem. Jsme tu zbyte n . T žko se hledá ten, kdo ztratil sebe. Odejdou Mercuzio a Benvolio. Scéna 2. V zahrad Capulet . Vystoupí Romeo za zdí zahrady. ROMEO Kdo nebyl ran ný, se jizvám sm je. Vystoupí Julie naho e v okn . Bože! Jaká zá plane tamhle v okn ? Julie, slunce, posel východu. Slunce mé, vyjdi, zabij bludnou lunu, tu bleduli, závistí zelenou,

že pozemská ty nadpozemsky zá íš. Nenech se zotro it jak jiné dívky panenskou bohyní. To její roucho cudnosti nosí blázni! Odho ho! To je má láska. Moje vyvolená. Škoda že o tom neví! Mluví, i když nic ne íká. Jak to? O i má výmluvné. Odpovím jí! Jsem p íliš troufalý. Nemluví ke mn . Dv nejkrásn jší hv zdy na obloze se n kde schovaly a její o i v nebeských sférách zá í místo nich. Nebo si místo navždy vym nily? V p vabech tvá e zá hv zd pohasne jak lampa ve dne. A tam na nebi se rozední p i svitu jejích o í, že ptáci za nou zpívat o p ekot. Jak si te bere hlavu do dlaní! Cht l bych být rukavi kou na té dlani a hladit její tvá . JULIE Ach bože. ROMEO Mluví. Zkus ješt n co íct, m j and li.

Vznášíš se nade mnou jak posel z nebe, jsi stejn

arokrásná jako on,

když osedlá si bílý oblá ek a tiše pluje lidem nad hlavou, že všichni strnou a s o ima v sloup zírají užasle na vzácný div. JULIE Romeo, Romeo, ach, pro jsi Romeo? Z ekni se otce, zap i svoje jméno, a jestli nechceš, zap u já sv j rod a navždy budu pat it pouze tob . ROMEO Mám poslouchat dál, nebo promluvit? JULIE Jenom tvé jméno je m j nep ítel. Ty nejsi Montek. Ty jsi prost ty. Co je to Montek? Ruka nebo noha? Tvá paže, tvá , anebo jiná ást, co k tob pat í? Ne? Tak zni to jméno! Co na n m záleží? Takzvaná r že nazvaná jinak bude von t stejn . A stejn Romeo by s jiným jménem byl stejn drahocenný jako bez n j. Tak se ho zbav, Romeo, pry s tím jménem, a místo n ho, však t neubude, si vezmi m . ROMEO Beru t za slovo.

íkej mi "milý", já se nechám p ek tít a nebudu už nikdy Romeo. JULIE Kdo jsi ty, cos tu ve tm schovaný vyslech mou samomluvu? ROMEO Jak to íct, když nechci vyslovit to jméno, které, má milovaná, tolik nenávidím, protože tob zní tak nep átelsky. Mít ho tu napsané, roztrhám ho. JULIE Tv j hlas m dosud sta il omámit jen hrstkou slov, a už ho navždy poznám. Nejsi snad Romeo? A nejsi Montek? ROMEO Ani jedno, když oboje ti vadí. JULIE Jak ses tu ocit? ekni, pro jsi tady? Zahradní ze je vysoká a strmá. Riskuješ život, kdyby t tu našel n kdo z mých p íbuzných. Sám víš, kdo jsi. ROMEO Na k ídlech lásky jsem ze p elet l, i nejvyšší ze na lásku je krátká, láska dokáže, co si zamane, a tvoji p íbuzní m nezastaví. JULIE Kdyby t tady našli, zabijí t . ROMEO Víc nebezpe í íhá ve tvých o ích

než ve dvaceti jejich me ích. Dívej se na m vlídn , nic m nezraní. JULIE Za žádnou cenu nesm jí t najít. ROMEO Pláš noci m p ed nimi ukryje. Jestli m ale nechceš, a m najdou, a radši jejich záš mi zkrátí život, než abych živo il dál bez tvé lásky. JULIE A kdo ti prozradil, kde m máš hledat? ROMEO Srdce m pohán lo tlukotem a vedlo m . Já mu jen p j il o i. Námo ník nejsem, ale kdybys byla daleko, kdesi za sedmero mo i, pro tebe, poklade, bych vyplul hned. JULIE Škraboška noci zakrývá mi tvá , že není vid t, jak se ervenám kv li t m e em, které's vyslechl. Jak ráda bych se slušn upejpala, svá slova brala zp t, však sbohem, ctnosti. Miluješ m ? Já vím, že ekneš ano, a já ti uv ím. I kdybys p ísahal, m žeš mi lhát. P ísahy milenc prý budí smích. Romeo, milá ku, po pravd mi to pov z: máš m rád? A jestli myslíš, že jsem lehká ko ist,

za nu se mra it, d lat naschvály, svád t t odmítáním. Ne, to nechci! Monteku milý, jsem v tom po uši, a tak se možná chovám, jak se nemá. Jenomže, v

mi, budu stálejší

než ty, co lstiv hrají netykavky. Já vím, že jsem se m la držet zpátky, ale tys vyslech nedopat ením, co k tob cítím, tak mi, prosím, odpus to vyznání, které ti osv tlilo, co bylo ur eno jen erné noci. ROMEO P ísahám, drahá, p i nebeské lun , jež st íbrem polévá koruny strom JULIE P i lun nep ísahej, Romeo. Vrtkavý m síc, den co den se m ní, tvá láska mohla by být stejn vratká. ROMEO Tak p i em tedy? JULIE Nep ísahej v bec, a když už musíš, zaklínej se sebou, vždy ty jsi moje modla nejvyšší, jen v tebe v ím. ROMEO Kdybych n kdy v srdci JULIE Ne, nep ísahej! Jak t zbož uju,

to, co se dneska stalo, net ší m . Je to tak prudké, nerozumné, náhlé, jak blesk z istého nebe, který zmizí d ív, než si ekneš: "Vida, blýská se." Dobrou noc, milý, snad to poup lásky dozraje asem v krásný kv t, až p íšt se potkáme. Dobrou noc, nejdražší. Snad spánek nám vnese mír do duší. ROMEO Julie, ty m jen tak opustíš? JULIE A co bys ješt ode m dnes ekal? ROMEO Vyznání, že m taky miluješ. JULIE To jsem ti dala, než sis o n

ekl,

i když bych te ho m la ráda zpátky. ROMEO Chceš ho vzít zpátky? Pro pak, milá ku? JULIE Jen abych ti ho mohla zase vrátit. A p itom p eju si, eho mám spoustu. Je ve mn lásky jako vody v mo i, a stejn hluboké. ím víc jí dám, tím víc jí zbývá, však je nekone ná. Volá Ch va (za scénou). N kdo sem jde. Romeo, na shledanou. Už b žím, ch vo! - Milý Monteku, jenom m nezra . Po kej, ješt p ijdu. Odejde.

ROMEO Ach, noci, noci, požehnaná noci, snad nebude to všechno pouze sen, až p íliš krásný, než aby byl pravdou. Julie se vrací. JULIE T i slova, Romeo, a musím jít. Jestli máš se mnou vážné úmysly a chceš m za ženu, pak mi dej zprávu po tom, koho ti pošlu, kdy a kde se bude konat s atek. Vše, co mám, ti k nohám položím a p jdu s tebou, m j manželi a pane, na kraj sv ta. CH VA (Za scénou) Sle no! JULIE Už jdu! (K Romeovi) Však jestli m jen klameš, snažn t prosím CH VA (Za scénou) Sle inko! JULIE Už b žím! - s tím žertem p esta a m zanech žalu. Zítra za tebou pošlu. ROMEO Spáso moje JULIE Dobrou noc nastokrát. Odejde. ROMEO Stokrát je zlá, když nutí t jít spát.

Za milou jak žák ze školy jdeš lehce, od ní jak do školy se ti jít nechce. Julie se objeví znovu naho e. JULIE Romeo! Uú! Jako sokolíka bych si t cht la um t p ivolat. Te ale musím šeptat, hlídají m . Jinak bych p ek i ela ozv nu a ochrapt le opakovala dokola Romeo, Romeo, Romeo. ROMEO Má duše na m volala mým jménem! Jak nejn žn jší hudba nocí zní st íb it k ehká sl vka milenc . JULIE Romeo! ROMEO Milá ku? JULIE V kolik mám zítra za tebou poslat? ROMEO Nejpozd ji v dev t. JULIE Platí. Bude to pro m celá v nost. Nevzpomínám si, co jsem ti to cht la. ROMEO Nech m tu stát, dokud si nevzpomeneš. JULIE Radši si nevzpomenu, abys z stal a p ipomínal mi, jak t mám ráda. ROMEO To budu ti rád p ipomínat po ád, až zapomenu na vše krom tebe.

JULIE Je skoro ráno, m l bys odejít, nebo jen poodejít jako ptá ek, kterého škodolibec pouští z dlaní na dva t i kr ky, s pouty na nohou, a hned ho jemnou nitkou strhne zp t v žárlivé bázni, aby neutekl. ROMEO Chci být tvým ptá kem! JULIE Kéž bys, drahý, byl, však mohla bych t láskou uma kat. Lou ení je tak sladká chvíle stesku, že dobrou noc ti p át chci do rozb esku. ROMEO A mír t provází. M j hezké sny. Odejde Julie. Ty sny se budou mít, že s tebou spí. Te musím hned za otcem Lorenzem, své št stí š astn dovést do konce. Odejde. Scéna 3. Cela otce Lorenza. Vystoupí otec Lorenzo s košíkem. LORENZO Jitro se usmívá a noc už zbledla, východní mraky vrásní pruhy sv tla a tma jak opilec s flekatou tvá í

jde zahanben z cesty jasné zá i. Než slunce otev e své oko vroucí a rosu osuší po ná cích noci, chci nasbírat si plný košík býlí lé ivé moci i hrozivé síly. Protože zem , matka p írody, z toho, co poz e, nové porodí, a její tolik r zné d ti stejn živí se mlékem z prsou matky zem . V té r znosti se skrývá ada ctností, v tom množství nejsou žádné zbyte nosti. Co blahodárné síly v sob má kv t nebo kámen, když je lov k zná. Na zemi totiž není nic tak zlé, co dobrem nem že být pro druhé, a rovn ž nic tak dobré tady není, co nemohlo by ve špatné se zm nit. ád v ne ád mohou zvrátit okolnosti a nectnost n kdy dopom že k ctnosti. Vystoupí Romeo. Ten drobný kvíte ek má sílu dvojí, jednu, co zabíjí, druhou, co hojí. Sta í si p ivon t, a je ti dob e, kdo kousek okusí, vzáp tí zem e.

I lov k jako kv t dva vládce hostí, první zve k lásce, druhý ke krutosti, a ten, v n mž horší stránka p evládne, usychat za ne a pak uvadne. ROMEO Dobrého rána, ot e. LORENZO Pozdrav Pánb h. Kdo m to zdraví takhle asn k ránu? Ach, synku, copak se ti honí v hlav , žes postel opustil tak nedo kav ? Starc m je souzeno i v noci bdít, t m starosti a strasti kradou klid, však mladík, kterého nic netrápí, ten ulehne a rázem sladce spí. A tak bych ekl, že se n co stalo, když's toho naspal na dnešek tak málo. Anebo - te jsem na to asi káp náš Romeo dnes v bec nešel spát! ROMEO Nespal jsem, ot e, ale ne svou vinou. LORENZO Bože chra ! Snad jsi nespal s Rosalinou! ROMEO S Rosalinou? Tu jsem snad kdysi cht l, dávno jsem ale na ni zapomn l. LORENZO To schvaluju ti. Kde jsi tedy byl? ROMEO ek bych to hned, kdybyste dovolil.

Nepozván šel jsem na ples k nep íteli a náhle kdosi do srdce m st elil já ránu vrátil. Ot e, leda vy a boží pomoc nás dva uzdraví. Svou prosbu vznáším jménem obou dvou, s láskou jsem ranil, a ne se zlobou. LORENZO Jasn ji, synu, ekni, o ti b ží, kdo mluví z cesty, domluví se st ží. ROMEO Tak jasn

íkám vám, že miluji

Capuletovu dceru Julii, a ona m má taky velmi ráda, což všechno dohromady od vás žádá dát nás dva dohromady svatým s atkem. Jak se to stalo a s celým tím zmatkem seznámím vás až cestou. Slibte jen, že oddáte nás ješt dnešní den. LORENZO Svatý Františku, to je ale zm na! Tvá Rosalina už je zavržena? A jaks ji zbož oval! Ne vroucn v srdci, dnes podle oka milujete, chlapci. Proto jsi proudem ronil slané slzy, abys ji pustil k vod takhle brzy? Nebo jsi cht l tou vodou nasolit a nakonzervovat vy p lý cit?

Ješt jsou na nebi mraky tvých vzdech , tvé úp ní mi dosud hu í v uchu a na tvá i sis umýt nesta il vymleté strouhy, kudy plá se lil. T lo i duši dal bys Rosalin , a te jsi bez sebe zas kv li jiné? Jak praví mudrc: "Slabí muži jsou pro ženu zkázou, a ne oporou." ROMEO Vždy Rosalinu jste mi vymlouval. LORENZO Protože's bláznil, a ne miloval. ROMEO ek jste, a poh bím lásku k ní. LORENZO A ty jsi tu starou poh bil, novou po ídil si. ROMEO Tuhle mi, ot e, neha te, vždy v ní má láska našla cíl i souzn ní. Ta první necht la m . LORENZO Moudrá dáma, poznala, jak se mlátí prázdná sláma. Dobrá, ty t eštidlo, poj . Možná p eci to m že pomoct aspo v jedné v ci. Ta stará záš by díky tomu svazku snad mohla skon it a zm nit se v lásku. ROMEO Posp šte si! A je to ješt dnes!

LORENZO Zvolna! Kdo sp chá, asto klopýtne. Odejdou. Scéna 4. Na ulici. Vystoupí Mercuzio a Benvolio. MERCUZIO Kde kruci m že ten Romeo v zet? Došel v noci dom ? BENVOLIO Ne, doma nespal. Jejich sluha to íkal. MERCUZIO Že by mu ta krut nedobytná bledule zvaná Rosalina v zela v hlav tak, až z toho zcvoknul? BENVOLIO Tybalt, synovec Capuleta, poslal prý Romeovi tajn jistý dopis. MERCUZIO Ur it vyzvání na souboj. BENVOLIO Myslíš si, že mu odpoví? MERCUZIO Co by ne? Psát si troufá! BENVOLIO Ale troufne si taky na Tybalta? A dá mu co proto za tu vyzývavost? MERCUZIO Chudá ek Romeo, vždy už je vlastn po n m byl proboden erným okem té bledé ochechule, 15 ucho má natrhlé milostnou písní, srdce nabourané tupým šípem slepého Amora. S takovou troskou se má bít Tybalt? BENVOLIO Prosím t ! Kdo je Tybalt?

MERCUZIO Kot , které si hraje na kocoura. Nebezpe ný seká a kavalír. Šermuje jako z not, ve správné výšce, v pat i ném rytmu a skv lé dynamice. Á - dva - t i: a máš ji v b iše. Ten by mohl kordem p išívat knoflíky. Do souboj je celý žhavý. Bije se dob e, bije se rád, a zabíjí ješt radši. To skvostné držení, ten dokonalý postoj, to parádní tušé! BENVOLIO Tu co? MERCUZIO Nesnáším tyhle módní panáky, co se nakrucujou po jiných a neum jí promluvit, jak jim zobák narost. "Ale, dušinko, ten famózní rapír, ten formát chlap, ta fatáln frigidní flundra!" Není to k uzoufání, vid t, jak se nám tu množí ta cizácká hav , ti módemajst i, ti pardonnez-moi, co si tak zasedli na nové móresy, že nejsou s to d epnout si na oby ejnou sesli, aby je nebolel zadek. Ó la lá! Vystoupí Romeo. BENVOLIO Romeo p išel. Romeo je tady. MERCUZIO Pouze t lem. Ducha vypustil u své drahé a te je jako kapr na suchu. Sušená tresko, pono se do víru poezie a zarýmuj si s Petrarkou. Vždy ta jeho Laura byla v porovnání s tou tvojí kuchta - pravda, jemu to zas líp 40 rýmovalo -, Dídó z Kartága cuchta, Kleopatra cikánka, Helena s Hérou coury a kub ny, a i taková Thisbé navzdory svým modrým o ím vedle té tvojí nestojí za

nic. Si or Romeo, bonjour, abychom vás pozdravili podle vaší zvalchované fazóny. I když vy jste vlastn Angli an. ROMEO Dobré ráno, pánové. Co to povídáš? Jak to že jsem Angli an? MERCUZIO Žes nám v era tak po anglicku zmizel. ROMEO Omlouvám se, Mercuzio. Ale stalo se mi n co úžasného a v takovém p ípad

lov k zapomene na slušnost.

MERCUZIO Zapomene na slušnost! P iznej se, chlap e. Cos d lal neslušného? ROMEO Cht l jsem íct na zdvo ilost. MERCUZIO Zdvo ilostmi to za íná, neslušnostmi kon í. ROMEO To byl slušný post eh, ale neslušná narážka. MERCUZIO Tys ji post eh? ROMEO Ovšem. MERCUZIO Výborn ! ROMEO Ze slušnosti, protože jinak mi nestojí za e . MERCUZIO Tos m

al, ale jestli ti stojí jenom ze slušnosti

a jinak nestojí za e , pak st j co st j daleko nedojdeš, ale aspo nenarazíš. ROMEO Narazím. Až ti jednu vrazím a srazím ti h ebínek. MERCUZIO Benvolio, pomoc! Romeo m duchaplnostmi uklová. ROMEO Sám sis nadrobil, tak zav i zobák. MERCUZIO Ty ses n jak rozkohoutil. Nebyl jsi za n jakou slepi kou, že si tak vyskakuješ? Na m si ale

nevyskakuj a padej do kurníku i s tou svou dr beží, než ti pochroumám brka! ROMEO Jen žádnou zbrklost, aby sis sám nepochroumal brk. Nejspíš na n jaké husi ce, jak t znám. MERCUZIO My dva jsme spolu husy nepásli. Na ta kousavost? ROMEO Copak to není krása, taková husi ka k nakousnutí? MERCUZIO No tohle! Takové š avnaté e i! ROMEO Ta prsí ka a stehýnka, až se sliny sbíhají. MERCUZIO Koukám, mláden e, že máš dneska opravdu obzvláš pikantní chut . ROMEO To víš, n kdo má chut , jiný se zm že jenom na nechutnosti. MERCUZIO To je jiná e , Romeo, než ta tvoje milostná hatmatilka. Kone n se s tebou dá mluvit. Zase jsi starý Romeo, co se ducha a p irozenosti týká. Nebo , chlap e, láska je jako bezduchý šílenec, jenž se svou zbytn lou p irozeností b há sem a tam a hledá skulinku, otvor i díru BENVOLIO Dost už, dost! MERCUZIO Chceš m p erušit v nejlepším? BENVOLIO Dostal ses k jádru v ci a dál bys to jenom protahoval. MERCUZIO Kdepak, z stal jsem pouze na povrchu toho problému. Víc do hloubky jsem se poušt t necht l, abych nezab ed.

Vystoupí Ch va a sluha Petr. ROMEO Plachetnice na obzoru, a v plné parád . MERCUZIO A za ní škuner. CH VA Pet e! PETR Co zas? CH VA V jí , Pet e! MERCUZIO Jen jí ho dej, Pet e. Bude hez í, až ji nebude vid t. CH VA Dobré ráno, pánové. MERCUZIO Dobré odpoledne, krasavice. CH VA Už bylo poledne? MERCUZIO Zajisté, paní. Ta nestydatá rafika už p efikla ciferník vejp l. CH VA Ale no tak! Co vy jste za kujóna? ROMEO Vážená paní, to je lov k, kterého Stvo itel nestvo il k obrazu svému, ale zpotvo il pod obraz. CH VA Moc trefn jste to ek. "Nestvo il, ale zpotvo il." Pánové, m že mi n kdo z vás prozradit, kde bych našla mladého pana Romea? ROMEO Prozradit vám to m žu, ale než vy ho najdete, mladý pan Romeo už zdaleka nebude tak mladý. Já jsem nejmladší toho jména, když už na lepší nezbylo. CH VA To je hezké. MERCUZIO ím hez í, tím horší, moudrá dámo. Svatá pravda. Svatá pravda.

CH VA (K Romeovi) Jestli jste to vy, mám pro vás jistou d v rnost, pane. BENVOLIO Pozor, pozor, aby z toho nebyly d v rnosti. MERCUZIO Smilstvo! Smilstvo! Smilstvo! uchy, uchy! Haf! ROMEO Co v t íš, pse? MERCUZIO Nic než kost. Která už je tak stará a plesnivá, že nestojí ani za psí št k. Odchází a zpívá. Pes našel kost, hned zvedl chvost a pyšn si ho nes, však že tu kost žrala plesnivost, chu p ešla a chvost kles. Romeo, dneska ob dváme u vás, tak doufám, že p ijdeš dom . ROMEO Jdu hned za vámi. MERCUZIO Sbohem, starobylá dámo, sbohem. (Zpívá) Dáma! Dámy! Nedá mi! Odejdou Mercuzio a Benvolio. CH VA Prosím vás, pane, co to bylo za klacka nevycválanýho, tohleto. ROMEO Tenhle pán, ch vo, se moc rád poslouchá, a když za ne

žvanit, za minutu toho namele víc než jiní za m síc. CH VA Se mnou a si neza íná. Já bych mu ukázala, za je toho loket, i kdyby jich bylo dvacet takových a stejných po ez . Sjela bych je raz dva, a když ne, najdu si zastání jinde. Hulvát jeden. Jsem snad n jaká jeho hej nebo po kej, aby si na m takhle dovoloval? (K Petrovi) A ty tady stojíš a koukáš, jak si na m kdejaký halama vyskakuje. PETR Nevšim jsem si, že by si na vás n kdo vysko il. To bych hned tasil a šel do toho hlava nehlava, protože já vím, co se sluší, když je pranice na dohled a právo na mý stran . CH VA M j ty bože, ješt se celá t esu, jak m roz ilil. Pacholek jeden zatracenej. (K Romeovi) Na sloví ko, mladý pane. Jak vám povídám, naše sle inka m za váma posílá, ale co 150 mám vy ídit, to vám nepovím, jen to vám eknu, že jestli ji chcete vyvíst aprílem, jak se íká, byla by to od vás moc a moc ošklivá v c, pon vadž, já ku, sle inka je ješt mladinká, a v bec, klamat takové mladé sle ny je ohavnost, a ji zvláš . ROMEO Drahá ch vo, vy i své paní m j nejvroucn jší pozdrav. Ber v potaz mou est, jestli CH VA Vy jste zlatý lov k, to se pozná. Já to sle n vy ídím.

M j bože, ta bude mít radost. ROMEO A co jí vy ídíš, ch vo? Vždy ty m ale v bec neposloucháš. CH VA eknu jí, že m že brát v potaz vaši est, což je, jak já to vidím, tuze šaramantní odpov

.

ROMEO Popros ji, a vymyslí, jak dneska odpoledne p ijít do cely otce Lorenza, kde stane se mou ženou. Tumáš od cesty. CH VA Ach, kdepak, pane, v žádném p ípad . ROMEO Jen si to vezmi. (Dá Ch v peníze) CH VA íkal jste dneska? Ur it tam p ijde. ROMEO Ty zatím po kej u zdi za klášterem. Do hodiny tam pošlu sluhu, který ti p inese z lan upletený žeb ík. Ten vynese m tajn téhle noci na samý vrchol št stí. Na shledanou. A nezra nás. Št d e t odm ním. Své paní vy i , že ji vroucn zdravím. CH VA Pámbu vám požehnej. Helejte, pane ROMEO Co ješt , drahá ch vo? CH VA Umí váš sluha ml et? To se ví: jen kdo nic neví, ten nic nepoví.

ROMEO Je spolehlivý jako moje dýka. CH VA Já jen, pane, že sle inka je andílek. Ach bože. Co ta se nažvatlala, když byla ješt škvrn . Víte, že tady ve m st je jistý pan hrab Paris, co by oblíz 185 všecky prsty, kdyby ji dostal? Ale ona? Radši by vid la ropuchu, jak vám to íkám, ropuchu než jeho. Ob as ji škádlívám, že je pan hrab v tší fešák, než rá íte být vy, ale to ona vám hned zbledne, že by se v ní krve nedo ezal. Helejte, neza íná "rozmarýna" a "Romeo" na stejné písmeno? ROMEO Jist , ch vo, za íná na "er". CH VA Brr! To je jako pro psa. D láte si legraci? "Er" je spíš Ne, ur it to za íná hez ím písmenem, když na vás a na tu rozmarýnu složila už tolik hezkých veršovánek, že by vám srdí ko zaplesalo. ROMEO Vy i jí m j nejvroucn jší pozdrav. CH VA A t eba tisíc, pane. Pet e! PETR Co zas? CH VA (Dá Petrovi v jí ) Jdem dom . Poj a neloudej se! Odejdou, jedn mi dve mi Petr a Ch va, druhými Romeo. Scéna 5. V zahrad Capulet . Vystoupí Julie. JULIE Už v dev t ch va odešla a ekla,

že za p l hodinky se vrátí. Že by ho nenašla? Ba ne. Ta se spíš loudá. Mít za poslí ka lásky myšlenky, které jsou rychlejší než požár slunce, vyhán jící šero z údolí! Však proto Venuše, bohyn lásky, zap ahá do ko áru hrdli ky. Proto má Amor k ídla. Slunce už je na nejvyšším bod dnešní pouti, a ona nikde. T i hodiny ekám. Mít trochu citu, kapku mladé krve, pak poletovala by jako mí , ode m pink! s poselstvím k mojí lásce, a zase zp t. Však sta í asto tropí naschvály, jsou neduživí, bledí, pomalí. Vystoupí Ch va a Petr. Už jde, m j bože! Ch vo, co se d je? Našla jsi ho? Pošli pry toho chlapa. CH VA Jdi, Pet e, ekej u vrat. Odejde Petr. JULIE Má zlatá ch vo. Bože, ty se mra íš! I smutné zprávy lze íct vesele,

a jestli budou dobré, pro chceš kalit to iré št stí zachmu enou tvá í? CH VA Jsem unavená, nech m vydechnout. V kloubech m píchá! Takováhle štrapác! JULIE Vem si mé klouby a ekni, co víš. Prosím t , ch vi ko, tak povídej. CH VA Nesp chej na m ! Musí to být hned? Vždy ješt sotva dechu popadám. JULIE Jak to že popadáš, když ho máš dost, abys mi ekla, že ho popadáš? Bylo by rychlejší tu zprávu íct než vysv tlovat, pro ji ne íkáš. Pov z, je dobrá, nebo špatná? Mluv! To ostatní si nech až na potom. Netrap m , ch vo: dobrá, nebo špatná? CH VA Kams dala o i, d venko, že sis vybrala zrovna tohohle? Romea! Bože m j! I když obli ejí ek má on náramnej, zato nohy - jaksepat í, ale pokud jde o ruce, svaly a v bec figuru, škoda mluvit - v tom se mu žádný nevyrovná. Moc velký kavalír to teda není, ale namouv ru milounký je jako beránek. Máš, d v e, co jsi cht la. Už byl ob d? JULIE Ne, nebyl. Ch vo, tohle všechno vím. Pov z mi, íkal n co o svatb ?

CH VA Bože, ta hlava! Bolí jako st ep. Jako by se mi cht la rozsko it. A k íž m bere. V ky lích m to dloubá. Ty nemáš srdce, že m takhle honíš. P ísahám, že to bude moje smrt. JULIE Mrzí m , v

mi, jestli je ti špatn .

Ch vi ko zlatá, co ti ek m j milý? CH VA Tv j milý, anžto je to lov k zdvo ilý a estný a laskavý a fešák a v bec samá ctnost, ek Kde je tvá matka? JULIE Kde je má matka? Kde by byla? Uvnit . Prosím t , ch vo, co to zase plácáš? "Tv j milý je samá ctnost a ek, kde je tvá matka." CH VA No a co má být? Panenko skákavá. Snad neho í! A to mám za všecku svou námahu? P íšt si m žeš d lat posla sama. JULIE Netrap m už! Co ekl Romeo? CH VA Máš dovolíno jít dnes ke zpov di? JULIE Ano. CH VA Tak rychle posp š k otci Lorenzovi. Tv j milý už je tuze nedo kavý

ud lat z tebe ženu. Celá zrudla! Ješt se, holka, snadno ervenáš. Tak honem do kostela, a já zatím p inesu žeb ík, po kterém tv j muž se v noci vkrade ukradnout ti v nec. Jak já se pachtím pro tvé pot šení, však ty se nahekáš dost po setm ní. Jdem, já na ob d - a ty za tím svým. JULIE Sbohem, ch vi ko, letím za št stím. Odejdou (každá jinam). Scéna 6. Cela otce Lorenza Vystoupí otec Lorenzo a Romeo. LORENZO Kéž nebe hledí vlídn na ten skutek a neoplatí nám ho brzy žalem. ROMEO Amen. Však žádný žal už nesvede p evážit radost, kterou dává mi jediná minutka, p i níž ji vidím. Posvátným svazkem sepn te nám ruce, pak a si p ijde nenasytná smrt. Kéž se jen stane mou, nic víc už nechci! LORENZO Tak prudké vášn hrozí ztroskotáním, v nejv tším vzletu zprudka kon ívají, jako když st elný prach a ohe vzplanou

v ni ivém polibku. ím sladší med, tím rychleji svou chutí kazí chu , a proto žij a miluj rozumn , kdo p íliš pospíchá, nic nestihne. Vystoupí Julie. Sle na už jde. Tak zlehka našlapuje, že neobrousí nohou tvrdou zemi. Zamilovaný m že osedlat si hebounké páp í babího léta a nespadne, tak povznáší ho marnost. JULIE D stojný ot e, p eji dobrý ve er. LORENZO Romeo pop eje ti za nás za oba. Romeo ji políbí. JULIE Pak já si p eji vrátit mu to p ání. Políbí ho. ROMEO Julie, máš-li radost jako já, a umíš-li to lépe vyjád it, pak napoj vzduch svým p elahodným hlasem a tvoje slova jako fanfára a ohlásí to neskonalé št stí, které nás, milovaná, spolu eká. JULIE To, co je bohatší, než se dá popsat, net eba ješt p ikrašlovat slovy.

Jen chudák zm í svoje bohatství. Suma mé lásky je tak nekone ná, že bych se nikdy nedopo ítala. LORENZO Tak dost už! Poj te! A to skon íme. Vás nechat o samot radno není, dokud vám nebe nedá povolení. Odejdou. Jednání III. Scéna 1. Na nám stí. Vystoupí Mercuzio, jeho Páže, Benvolio a sloužící. BENVOLIO Prosím t , Mercuzio, poj me pry . Je horko, Capuleti se tu rojí, padnem jim do rány a bude zle. V tom vedru se lov ku va í krev. MERCUZIO Ty mi p ipadáš jako ten chlápek, co p ijde do kr my, mrskne kord na st l a povídá: "Te jseš mi, kamaráde, zbyte nej!" a po druhé sklence tím kordem nekamarádsky a naprosto zbyte n probodne kr má e. BENVOLIO Takový že ti p ipadám? MERCUZIO Jen se ned lej. Va í se to v tob jako v každém horkokrevném Italovi, kterého ledva popíchneš, hned se naštve, a ledva se naštve, hned chce n koho propíchnout.

BENVOLIO To mluvíš o mn ? MERCUZIO Jo. Kdyby byli dva takoví, jako jsi ty, brzy nezbude ani jeden, pon vadž se navzájem pobijou. Známe t , chlap e. Ty by ses klidn porval s každým jenom proto, že má na brad o vous mí nebo víc. N kdo chudák zašilhá, a už mu ji natáhneš, že se po tob , zmetek, k iv podíval. Jiného by to nenapadlo. Ale jak je vají ko plné žloutku, ty jsi zas plný žlu e a bil by ses hlava nehlava, i když je ta tvá prožluklá kotrba ze samého bití na hnili ku. S jedním ses pošt kal, že si odkašlal na ulici a vzbudil tvého psa, co se h ál na slunci. Nest ihl jsi tuhle facku tomu krej ímu, že ti nest ihl fazónu podle sezóny? A jak ses obul do ševce, že ti dal do nových bot staré tkani ky, a tudíž si z tebe utahuje. Ty m chceš uklid ovat? BENVOLIO Kdybych já byl tak žhavý do pranic jako ty, vsadím se, že na tomhle sv t p ežiju nanejvýš hodinu a tvrt. MERCUZIO Nanejvýš? Nic nevíš! Víš? Vystoupí Tybalt, Petruccio a další. BENVOLIO Á, na mou v ru, jdou sem Capuleti. MERCUZIO Á, na mou ma enu, no a co? TYBALT (K Petrucciovi a ostatním) Držte se p i mn , promluvím si s nimi. -

Pánové, dobrý ve er, na sloví ko. MERCUZIO Pro nás dva je jedno sloví ko málo. P idejte n co - sloví ko a ránu. TYBALT Pokud mi, pane, zavdáte p í inu, nebudu se zdráhat. MERCUZIO Nezdráhejte se, pane, zavdat si i bez p í iny. TYBALT Mercuzio, vy asto doprovázíte Romea, že? MERCUZIO Doprovázím? A na co? Na basu? Chcete z nás d lat šuma e? Abychom vám nezahráli bandurskou. (Poklepává si na kord) Tímhletím šmytcem! To byste se natancoval! Taková drzost! Doprovázím! BENVOLIO Pánové, jsme tu na ve ejném míst . Bu to si jd te n kam do ústraní vy íkat všechny nesrovnalosti, nebo se rozejd te. Jste všem na o ích. MERCUZIO Když mají o i, a se koukají. Pro jejich krásné o i se mám klidit? Vystoupí Romeo. TYBALT Od vás nic nechci. Tamhleten mi pat í. MERCUZIO A visím, jestli nosí vaši livrej. Však když ho jaksepat í vyzvete, nandá vám, co vám pat í, pane Kocour. TYBALT Nejlaskav jší, co ti m žu íct, je tohle, Romeo. Jsi sprostý lump.

ROMEO Mám d vod, Tybalte, t milovat, a proto ponechávám bez trestu tvou urážku. Já nejsem lump. Bu sbohem. V bec m neznáš. Radši odejdu. TYBALT Chlape ku, tímhle neod iníš svou urážku v i mn . Te tas a garde! ROMEO Mýlíš se, nikdy jsem ti neublížil. Já t mám rad ji, než m žeš tušit, dokud se nedozvíš, pro t mám rád. A proto, Capulete, jehož jména si vážím jako svého, uklidni se. MERCUZIO (Tasí) Tak zbab le se p ed ním ponižovat! Alla stoccata, to ti neprojde. Tybalte, kocourku, vytáhni drápek. TYBALT Co ty ode m zase chceš? MERCUZIO Jeden z tvých devíti život , macku, abych z tebe kone n vypráskal tu ko i inu. A jestli to nepom že, p ijdu si pro dalších osm a vymlátím je z tebe. Popadni kord za uši a ven s ním z futrálu. Tak d lej, d lej, posp š si, než vytahám za uši já tebe. TYBALT (Tasí) Jsem p ipraven. ROMEO Prosím t , Mercuzio, nechte toho. MERCUZIO (K Tybaltovi) Ukažte, pane, svoje passado.

Šermují. ROMEO (Tasí) Tas, Benvolio, rozrazíme je. Pánové, nechte toho! Prosím vás! Tybalte, Mercuzio! Vévoda výslovn zakázal tyhlety rva ky. Tybalte! Mercuzio! Romeo sko í mezi n a srazí jim kordy, Tybalt Romeovi pod rukou zraní Mercuzia. Odejdou Tybalt, Petruccio a jejich spole níci. MERCUZIO Dostal jsem ji. Mor na ty vaše rody! Už je po mn . A on si klidn utek. BENVOLIO Ty jsi ran n? MERCUZIO Je to jen škrábnutí, mn ale sta í. Kde je m j sluha? Mazej pro fel ara! Odejde Páže. ROMEO Jen odvahu. Ta rána není velká. MERCUZIO Hluboká jak studna není, ani široká jak dve e do kostela, ale poslouží mi docela dob e. Až za mnou zítra p ijdeš, budu zatracen chladný spole ník. Na tomhle sv t už mám dohráno. Mor na ty vaše rody! Ten pes, ta krysa ko kovitá, takhle hluboko zatnout drápek. Pazneht! Bídák! Lump, co šermuje podle násobilky. Pro jsi kruci mezi nás lez? Dostal

jsem ji pod tvojí rukou. ROMEO Myslel jsem to dob e. MERCUZIO Benvolio, pomoz mi n kam dovnit , nebo tu zhebnu. Mor na vaše rody! Žrádlo pro ervy ze mne ud laly! Tohle je konec! Mor na vaše rody! Odejdou všichni až na Romea. ROMEO Mercuzio, vévod v p íbuzný a m j nejlepší p ítel, na smrt zran n mou vinou, že cht l ztrestat Tybalta, který m urazil - Tybalta, který je sotva hodinu mým bratrem. Julie, tvá láska ze mne d lá slabocha a v jejím žáru zm kla ocel cti. Vrací se Benvolio. BENVOLIO Romeo, Romeo, Mercuzio je mrtev. Ta vzletná duše p íliš pospíchala dát zemi sbohem a už stoupá k nebi. ROMEO Ten erný dnešek další hr zy v stí a p ivede nás všechny do nešt stí. Vrací se Tybalt. BENVOLIO Tybalt se vrací a je po ád v ráži. ROMEO Vít zný, živý, už mu nep ekáží

zabitý Mercuzio. Sbohem, smí livosti, te ze m bude mluvit zu ivost. Tybalte, vem si zpátky toho lumpa, vracím ti ho! Mercuziova duše se vznáší kousek nad námi a eká na tebe, že ji doprovodíš. Bu ty, nebo já, i oba p jdem za ním. TYBALT Býval tv j kumpán tady, pro bys nešel za ním i tam! ROMEO To by ses musel snažit. Šermují. Tybalt padne a zem e. BENVOLIO Romeo, ute ! Honem, a jsi pry ! Táhnou sem lidé. Tybalta jsi zabil. Nest j a nekoukej! Jestli t chytnou, vévoda t dá popravit. Jdi pry ! ROMEO Jsem pro smích osudu. BENVOLIO Pro ješt nejdeš? Odejde Romeo. Vystoupí Strážný a m š ané. STRÁŽNÝ Kam zmizel ten, co zabil Mercuzia? Tybalt, ten vrah, kdepak se schovává? BENVOLIO Zde leží Tybalt! STRÁŽNÝ (K Tybaltovi) Vsta te, pane! Jménem vévody zatýkám vás. Vaši zbra .

Vystoupí Vévoda, Montek, Capulet, jejich manželky a další. VÉVODA Kde jsou ti lot i, co spor za ali? BENVOLIO Já vám snad m žu popsat, Výsosti, jak p ihodilo se to nešt stí. Ten, co tu leží, ob

Romea,

je vrahem vašeho Mercuzia. CAPULETOVÁ Synovec Tybalt. Mého bratra syn! Vévodo, muži, za ten strašný in chci odplatu. A proto po právu žádám krev za krev, hlavu za hlavu. Ach, synov e! VÉVODA Benvolio! Kdo za al? BENVOLIO Tybalt, jehož pak zabil Romeo. Romeo se ho snažil uchlácholit, zlobu mu vymlouval a zaklínal se vašimi slovy. A to všechno mírn , pokorn , s klidnou myslí, ale marn . Sve epost necht la se obm k it a Tybalt, ke vší smí livosti hluchý, zamí il ost í na Mercuzia, který mu na zlost odpovídal zlostí. S bojovým úsm škem chladivou smrt

odrážel jednou, vracel druhou rukou, zatímco Tybalt zdatn kontroval. Pak Romeo se na n rozk ikl: "Od sebe, p átelé," a než to do ek, byl mezi nimi a svou rukou hbit jim srážel zbran . Jenže vzteklý Tybalt pod jeho paží probod záke n chrabrého Mercuzia, na ež utek. Však za chvíli se op t objevil a Romeo, nyní už pomstychtiv , se na n j vrhl jako blesk a Tybalt, d ív než jsem mohl zasáhnout, byl mrtev. Romeo potom utek. Tak to bylo, a jestli lžu, a um e Benvolio. CAPULETOVÁ To chcete v it t mhle výmysl m? Je zaujatý, pat í k Montek m. Bylo jich na n j dvacet. P epadli ho. Nejmén dvacet, dvacet na jednoho! Chci spravedlnost. Za smrt Tybaltovu a Romeo je poslán na popravu. VÉVODA Romeo zabil jeho, Mercuzia on. Koho mám nyní pohnat p ed zákon? MONTEK Romea ne. Byl Mercuzi v druh. Svou chybou napravil zákonný dluh

Tybalta ztrestat. VÉVODA A já za ten in ho trestám okamžitým vyhnanstvím. Na váš spor doplatil jsem nyní sám. Má vlastní krev splatila krutou da . Mou ztrátu ale oplá ete vy, já budu chtít ten ú et zapravit. Nesnažte se jít na m s p emlouváním. Prosby a ná ky pranic nezachrání. A Romeo se rychle klidí z m sta! Dopadnou-li ho, bude smrtí ztrestán. To t lo pry a v zte jednou provždy, kdo chrání vraha, chystá další vraždy. Odejdou a odnášejí t lo. Scéna 2. V dom Capulet . Vystoupí Julie. JULIE Cválejte k západu, ohniví h ebci, a odvezte sv j zlatý ko ár slunce. Kdybych tak mohla popohnat vás bi em za erná vrata podmra ené noci. Milostná noci, stáhni oponu, a žádné cizí o i nevidí,

jak Romeo mi sko í do náru í. K lásce si milující posvítí svou vlastní krásou. Je-li láska slepá, nejlíp jí sluší noc. P ij , ctnostná noci, ty paní ve smutku, p ij , nau m vít zn podlehnout v tom zápase, v n mž utkává se dvojí nevinnost. Rum nce, jež mi ho í ve tvá ích, skryj ernou plentou, dokud plachá láska se neosm lí najít samu sebe. P ij , noci! P ij , Romeo, sv tlo noci! Ty, který zazá íš jak bílý sníh na erných k ídlech noci havraní. P ij , n žná noci milování, p ij , a dej mi Romea. Až budu mrtvá, vem si ho zp t a jako hv zdný prach ho rozptyl po nebi. Nebe tak zkrásní, že celý sv t si zamiluje noc a p estane se ko it pomp slunce. Už koupila jsem pro svou lásku d m, a nikdo v n m. I já jsem prodaná, však neobývaná. Den se mi vle e jak malé holce ve er p ed slavností, když prohlíží si svoje nové šaty,

které si nesmí obléct. Už jde ch va Vystoupí Ch va s provazovým žeb íkem. a nese zprávy. Božsky vý e ný je každý, kdo jen ekne "Romeo". Ch vo, tak co je? Co to neseš? Žeb ík od Romea? CH VA Ach, ano, nesu žeb ík. JULIE Pro na íkáš? Pro lomíš rukama? CH VA To nešt stí! Je mrtvý! Mrtvý! Mrtvý! D venko zlatá! To je nad lení! Ta hr za! Zabitý je! Mrtvý! Mrtvý! JULIE M že být B h tak krutý? CH VA Copak B h! B h za to nem že. To Romeo! Romeo! Kdo by to ek? Romeo! JULIE Prokristapána, pro m takhle týráš? Taková muka pat í do pekel. Je Romeo sám vinen vlastní smrtí? ekni, že je, a jen to sl vko zmrazí mi v žilách krev, jak by m uštkl had. Je mrtev? Není? Jestli ekneš "je", já nechci být, to "je" m zabije. Je mrtev? ekni: je, anebo není?

V t ch slovech je m j hrob, i narození. CH VA Vid la jsem tu ránu. Chra m pánb h! Na vlastní o i. Tady na prsou. Hrozivý pohled, jak tam chudák ležel, bílý jak st na, krví zalitý, takové krve, až to se mnou seklo. JULIE Zastav se, srdce, už nemáš kam sp chat, sklapn te, ví ka, víko od rakve, mé t lo, vra se zemi, zm

se v prach,

až s milým odnesou m na márách. CH VA Tybalte! Tybalte! M j zlatý chlap e! Takový to byl kavalír a sv ták! Kdo by to ek, že pro n j budu plakat? JULIE Pro do m bije ta smrš ze dvou stran? Romeo mrtev? A Tybalt je zabit? Nejdražší bratranec a dražší muž? Zadujte, trouby! Nastal soudný den, vždy vylidnil se sv t, když ti dva nejsou. CH VA Tybalt je mrtev, Romeo je vyhnán, vyhošt n, že nám zabil Tybalta. JULIE Romeo zavinil smrt Tybalta? CH VA Zabil ho. Zabil. Jak ti íkám, zabil. JULIE Ty zmijí srdce pod p vabnou maskou! Našel si n kdy netvor hez í skrýš?

Líbezný lot e, bídný andílku, vrkavý havrane, zvl ilé jehn , jak hnusný rub má tvoje skvostná líc! Jsi pravý opak toho, ím se zdáš. Zlot ilý sv t e! Úctyhodný vrahu! P íroda musela t zplodit v pekle, že obalila ernou duši ábla tak božsky dokonalým pouzdrem t la. Jak m že kniha plná proradnosti mít takhle vzácnou vazbu? A pro klam se usadil v tak skvostném paláci? CH VA Kdepak, mužským se nedá v it. Kouska cti nemají v t le. Klamou, podvád jí. Pet e, kde jsi? Podej mi ko alku. To v né soužení mi krade léta. Hanba mu, Romeovi! JULIE Kéž ti jazyk uschne za tahle slova! Není hanebník. P ed ním se hanba zahanben kr í a stud jí nedá p ijít na o i tomu, v n mž sídlí veškerá est sv ta. A já ho tak zavile ostouzela! CH VA Vrah tvého bratrance! Chceš ho snad chválit?

JULIE A mám ho han t, když je to m j manžel? Kdo, muži, zvedne tvoje jméno z prachu, když, t i hodiny vdaná, po n m šlapu? Pro s mi, ty zlý, však zabil bratrance? Zlý bratranec mi mohl zabít muže. Tak zpátky, slzy, do svých z ítelnic. Ty kapky kanou žalu na oltá , když spíš by radost m la smá et tvá . M j manžel žije, i když moh být zabit Tybaltem, jenž byl zabit, aby mn nezabil muže. Tak pro na íkám? Protože krom slov: "Tybalt je mrtev," tu padla ješt horší. Kéž bych svedla je z mysli vypudit. Straší m tam, jak erné skutky straší kajícníka. "Tybalt je mrtev, Romeo je vyhnán!" Jediné slovo "vyhnán" zabilo by tisíce Tybalt . Což jeho smrt už sama není vrchol nešt stí? A jestli nešt stí a zkáza nikdy nechodí samy, ale asto rády se hrnou v houfu, pro zem el jen Tybalt? Pro ne i otec, matka, oba dva? I takový žal lov k unese.

Jenže když k rán , že je Tybalt mrtev, zaduní salva: "Romeo je vyhnán," to jak by otec, matka, Romeo, Julie, Tybalt - všechno zem elo. "Vyhnán!" V tom slov zní smrt bez hranic, nezm rná bolest, nevýslovné nic. Kdepak je, ch vo, moje matka s otcem? CH VA Plá ou a na íkají nad synovcem. Nechceš jít za nimi? Já p jdu s tebou. JULIE Slzy mu kropí do ran? Až s tím skon í, bez konce budou plakat moje o i! Ten žeb ík nechci. Jdi, odnes ho zpátky. Romea vyhnali, pro nás je krátký. Po n m se m l k své žen vyšplhat, však smrt dnes bude s vdanou pannou spát. Ch vo, dnes naplní se manželství, ne muž, smrt vezme si mé panenství. CH VA B ž do ložnice. Romea ti najdu, aby t p išel ut šit. Vím o n m. B žel se schovat k otci Lorenzovi. Neboj se, budeš ho tu v noci mít. JULIE Ch vo, ten prstýnek dej manželovi a vzkaž mu, a se p ijde rozlou it.

Odejdou (každá jinam). Scéna 3. Cela otce Lorenza. Vystoupí otec Lorenzo. LORENZO Romeo! Kde jsi? Poj sem, bázliv e. Sm la ti, neš astníku, nadbíhá a pohroma je tvoje v rná družka. Vystoupí Romeo. ROMEO Ot e, tak jak rozhodl vévoda? Jakýpak žal se ke mn vtírá, abych mu d lal spole nost? LORENZO Opravdu smutné t , milý synu, eká navštívení. Vévoda vy kl nad tebou sv j trest. ROMEO Ur it m odsoudil k trestu smrti. LORENZO Podstatn shovívav ji t trestá. Ne smrtí, ale pouhým vyhnanstvím. ROMEO Vyhnanstvím? Ne. ekn te radši "smrtí"! Pro m je vyhnanství až p íliš kruté. Horší než smrt. "Vyhnanství" ne íkejte! LORENZO Jsi pouze vyhošt ný z Verony. Sv t je dost široký, tak nev š hlavu. ROMEO Sv t kon í p ed branami Verony. Za nimi je jen o istec a peklo.

Jsem tudíž vyhošt ný ze sv ta, a vyhošt ný ze sv ta je mrtvý. Tím jediným sloví kem "vyhošt n" m stínáte jak zlatou sekerou a vysmíváte se mi p i té vražd . LORENZO Rouháš se, nevd níku! To, cos proved, se trestá smrtí, ale vévoda, snad z náklonnosti k tob , sklonil zákon a erný ortel zm nil ve vyhnanství. Nechápeš, jaká je to vzácná milost? ROMEO To není milost! To jsou muka! Nebe je tam, kde Julie, kde každý pes, kde každá ko ka, myš, kdejaké nic se m že na ni dívat po libosti. Romeo ale ne! I hnusné mouchy mají víc uznání, víc vážnosti než Romeo. Ty sm jí usednout na bílou paži božské Julie, ze rt jí krást svátosti polibk , z panenských, cudných rt , které se rdí za h ích, že samy sebe líbají. Romeo nesmí nic. Je vyhošt n. I moucha smí, co mn se upírá,

je svobodná, a já jsem vyhošt n. Potom že vyhošt ní není smrt! Nemáte pro m jed anebo dýku i jiný mén krutý nástroj smrti než slova "vyhošt n" a "vyhnanství"? Proklatci v pekle, ot e, kvílejí t mito slovy. Copak máte srdce, vy, zpov dník a kn z, jenž za h íchy udílí rozh ešení, vy, m j p ítel, m umo it tím slovem "vyhošt n"? LORENZO P esta už bláznit! Pus m ke slovu! ROMEO K jakému slovu? Že jsem vyhošt n? LORENZO Obrnit chci t p ed zoufalstvím. Dát ti nahlédnout do studnice moudrosti, jež ut ší, i když jsi vyhošt n. ROMEO Zas "vyhošt n"! Nechte si svoji moudrost! Moudrost mi nevrátí mou Julii, nezruší ortel, nep enese m sto, ni emu nepom že. Radši ml te! LORENZO K blázn m je škoda mluvit, ohluchli. ROMEO Co by ne, když vy, mudrci, jste slepí. LORENZO Poj me si v klidu rozebrat tv j stav. ROMEO Vy nejste v stavu rozebrat m j stav. Být mladý jako já, milovat Julii,

hodinu po svatb Tybalta zabít a vyhošt n být od své nejdražší, sám byste na íkal a rval si vlasy, svíjel se na zemi a vlastním t lem si vym oval zaživa sv j hrob. Romeo se vrhne na zem. Ozve se bušení na dve e. LORENZO Romeo, vsta , schovej se! N kdo klepe. ROMEO Pro bych se skrýval? M zakrývá mrak t ch nejchmurn jších vzdech , slz a ná k . Další bušení. LORENZO Takový rámus. - Kdo tam? - Vstávej, chlap e! Nebo t tady najdou. - Ano! - Vsta ! Další bušení. Schovej se vedle! - B žím! - B h to cht l! Taková hloupost! - Už jdu, už jdu, už jdu! Další bušení. Kdopak to buší? Co jste za ? Co chcete? CH VA (Za scénou) Pus te m dovnit a já vám to povím. Jsem ch va naší Julie. LORENZO Poj dál. Vystoupí Ch va. CH VA D stojný pane, snažn prosím, kde je pán mojí paní? Kde je Romeo?

LORENZO Leží tu na zemi, slzami zpitý. CH VA Tak to je na tom stejn jako ona. Do ista stejn . Dvojnásobná bído! Žalostný pohled. Zrovinka tak leží, k ourá a plá e, plá e, na íká. (K Romeovi) Vstávejte, pane! No tak! Vždy jste chlap. Seberte se, už kv li Julince! Nepat í se to, takhle vyvád t. ROMEO (Vstává) Ch vo! CH VA No jo. Jak t lo bez duše. ROMEO To mluvíš o Julii? Co je s ní? Jist jsem pro ni vyvrhel a vrah, když naši lásku, sotva vylíhlou, jsem pošpinil a prolil její krev. Kde je, co d lá, jak se má, co íká má vyvolená na mé vyhošt ní? CH VA Nic, pane, ne íká, jen plá e, plá e, hned padne na postel, hned vysko í, Tybalta volá, pak zas Romea, a bác! znovu se skácí. ROMEO Jako by ji k smrti zasáhlo odporné jméno toho, který jí zabil p íbuzného. Prosím vás, ot e, ukažte mi hned,

kde, v které ásti mého t la v zí to hnusné jméno, a to sídlo zla nav ky vy íznu. Namí í proti sob dýku, ale Ch va mu ji vezme. LORENZO Ty blázne, zadrž! A to jsi muž? Možná tak vypadáš! Ale jsi ubre ený jako ženská a vyvádíš jak vzteklý pavián! Jsi nap l chlap a nap l baba, což je dohromady dvojnásob divný zjev. P i svatém Františku, ty jsi m zklamal. Myslel jsem, že jsi v tší hrdina. Zabil jsi Tybalta. Chceš zabít sebe? A dalším h íchem proti Bohu zabít i svoji ženu, která tebou žije? Pro jednou ranou najednou chceš zni it svou krev, své t lo i svou duši, které v trojici nerozborné tvo í tebe? Sv j vzhled, svou lásku i sv j rozum chceš promarnit jako hloupý lakomec, který své bohatství nikomu nedá a ze všeho, co má, sám nemá nic. Bez mužné odvahy tv j mužný zjev

je pouhopouhá figurína z vosku. Lásku jsi p ísahal. Nebudeš lhá , když v sob zabiješ, co vyznáváš? A rozum, který vzhled i lásku zdobí, dopálen tím, jak skon ili ti dva, bude jak vá ek prachu, který bouchne nešikovnému vojákovi v ruce. Zahubí to, co p vodn m l bránit. Seber se, lov e! Julie žije, a tys cht l kv li ní p ed chvilkou zem ít. Není to št stí? Tybalt t cht l zabít. Tys zabil Tybalta. Není to št stí? Hrozil ti ortel smrti, ale tys vyvázl s vyhnanstvím. Není to št stí? Požehnání ti oza uje cestu. Št st na k tob chodí na námluvy, a ty jak zpovykaná fiflena se vztekáš na sv j zpropadený osud. Takoví špatn kon í. Pozor na to! Te podle plánu posp š za svou ženou, vzh ru k ní vyšplhej a ut š ji. Jen a jsi pry , než zav ou na noc brány. Odebereš se tajn do Mantovy, kde pobudeš, než p ijde vhodný as

ohlásit svatbu, všechny uklidnit, vyprosit milost, abys mohl pak s tisíckrát v tší radostí se vrátit, nežli je bolest, s kterou odcházíš. Jdi nap ed, ch vo. Pozdravuj svou paní. A zkusí všechny zahnat na lože, snad pro ten žal se nebudou tak zdráhat. Romeo p ijde. CH VA Bože m j, to je hlava. Já bych, ot e, vás mohla poslouchat snad celou noc. Vy ídím, pane, Julince, že jdete. ROMEO A p ichystá si svoje vý itky. Ch va odchází, ale vrátí se. CH VA (Dává prstýnek) Tady ten prstýnek vám posílá. A posp šte si, už se p ipozdilo. ROMEO Cítím se jako znovuzrozený. Odejde Ch va. LORENZO Dobrou noc. Jdi už. Nejd ležit jší je, abys odešel, než zav ou brány, i v p estrojení ješt p ed úsvitem. V Mantov

ekej. Najdu tvého sluhu,

a ten ti as od asu p ijde sd lit, jak zdárn postupuje tvoje v c.

Podej mi ruku. Už je pozd . Sbohem. ROMEO Že m te o ekává vrchol št stí, lou ím se takhle nakvap bez bolesti. Sbohem. Odejdou (každý jinam). Scéna 4. V dom Capulet . Vystoupí Capulet, paní Capuletová a Paris. CAPULET Tak neš astn se všechno seb hlo, že nesta il jsem promluvit si s dcerou. Bratrance Tybalta m la moc ráda. Já taky. Ale každý musí zem ít. Te už je pozd . Dol nep jde. P iznám se, kdybyste to nebyl vy, už p ed hodinou byl bych v posteli. PARIS Na námluvy v as smutku není as. Dobrou noc, paní, pozdravujte dceru. CAPULETOVÁ Hned ráno zjistím, jak se na to tvá í. Dnešní noc tráví se svým zármutkem. Capulet p ivolá zp t Parise, který již odchází. CAPULET Parisi! Hrab ! Zaru uju vám, že si vás vezme. Na m p ece dá. A nejen to, m ve všem poslechne. Ženo, než p jdeš spát, zastav se u ní.

O lásce ze á ka ji hezky zprav a ekni jí, že ve st edu si vezme Dneska je jaký den? PARIS Pond lí, pane. CAPULET Pond lí? Aha. St eda je moc brzy. Tak ve tvrtek. ekni, že ve tvrtek se provdá za hrab te Parise. Stihneš to, chlap e? Sp ch ti nevadí? Bude to skromná svatba, jen pár p átel, když Tybalt je tak krátce po smrti. Ješt by ekli, že si nevážíme vlastního p íbuzného, kdybychom to p íliš slavili. Jen hrstka p átel, to posta í. tvrtek ti vyhovuje? PARIS P ál bych si, pane, aby byl už zítra. CAPULET Dob e, tak sbohem. Nuže ve tvrtek. (Ke své žen ) Než p jdeš spát, zastav se u Julie, p iprav ji na to, že se bude vdávat. Dobrou noc, hrab . (Ke Sluhovi) Sv tlo odnes ke mn ! Už je tak pozd , že by lov k ek, že je spíš brzy. P eju dobrou noc. Odejdou, Capulet a Capuletová jedním, Paris druhým sm rem.

Scéna 5. V zahrad Capulet . Vystoupí naho e Romeo a Julie (s provazovým žeb íkem). JULIE Milá ku, necho . Ješt není ráno. Ten ptá ek, co t zp vem vyplašil, to nebyl sk ivan, to byl slaví ek. Každou noc si tu venku na jabloni tak prozp vuje. Slavík to byl, v

mi.

ROMEO Ne, byl to sk ivan, posel svítání. Vidíš, jak závistiv východ zbledl a krajky sv tla potrhaly mraky? Noc vypálila svoje svíce. Den už schází po špi kách z vrcholk hor. Bu živý odejdu, nebo tu zem u. JULIE To není svítání. Já vím, že není. Spíš je to meteor i kometa, která ti svojí lou í posvítí a ukáže ti cestu do Mantovy. A proto z sta ! Ješt máme as! ROMEO A si m chytnou! A m zabijí! Mn je to jedno. Bude, jak si p eješ. Dob e, ten šedavý svit není úsvit, jen odlesk bledé zá e m síce, a žádný sk ivan zp vem neude il

do strmé klenby nebe nad námi. Neodejdu. Touha z stat je v tší. P ij , smrti, p ij , když Julii to t ší. Povídej n co, ješt není ráno. JULIE Je ráno. Ute ! Honem! Na shledanou. To sk ivan sk ehotá tak rozlad n , vrže to, sk ípe, až mi to rve uši. Prý jeho trylky duši rozveselí, mn naopak z nich srdce usedá. Jestli má žabí o i, jak se íká, pro nevym nil s ropuchou i hlas, když jeho nelítostné kvákání jak poplach od sebe nás odhání. Jdi už! Sv tlo je ím dál jasn jší. ROMEO S tím sv tlem tma nám padá do duší. Vystoupí Ch va. CH VA Julie! JULIE Ch vo? CH VA Jde sem paní matka. Dejte si pozor, už je boží den! Odejde. JULIE Tak vpus ho, okno! M j život si vem! ROMEO Polibek ješt , te už musím jít.

Spustí žeb ík a slézá po n m dol . JULIE Rychle se, lásko, umíš rozlou it. Chci v d t o každé tvé hodin , stejn mi jako týden poplyne každi ká minuta, a tak se bojím, že než t zase spat ím, budu stará. ROMEO Sbohem. Pošlu ti ihned zprávu, Julie, jenom co najdu posla v Mantov . JULIE Romeo, uvidím t ješt n kdy? ROMEO Ur it ano, o t ch dnešních strastech si jednou budem s chutí vypráv t. JULIE Kéž by! Straší m divná p edtucha, když t tam dole vidím. Jako bys byl mrtvý na dn hrobky. Bu to m tak šálí zrak, nebo jsi na smrt bledý. ROMEO I ty jsi pobledla, má nejsladší. Žal upíjí nám krev. Milá ku, sbohem! Odejde. JULIE Št st no, prý jsi nestálá. Tak pro jsi odvedla mi toho, který je vzor stálosti? Nebo bu p elétavá, za chvilku se ho, doufám, nabažíš a pošleš mi ho zp t.

CAPULETOVÁ (Za scénou) Dcero, jsi vzh ru? JULIE Co se to d je? Matka za mnou p išla? To ješt nešla spát, nebo už vstala? Co proboha mi m že chtít? Vystoupí paní Capuletová. CAPULETOVÁ Copak je, Julie? JULIE Není mi dob e, máti. CAPULETOVÁ To po ád oplakáváš bratrance? Plá em ho, d v e, z hrobu nevyplavíš, a kdyby ano, neoživne ti. Tak dost už s tím! Pár slz je irá láska, potoky slz je irý nerozum. JULIE Odešel mi, jak nemám pro n j plakat. CAPULETOVÁ Plá em si nepom žeš. Nevrátí ho zp t. JULIE Když nevrátí, tím spíš si, máti, nem žu pomoct, abych neplakala. CAPULETOVÁ Já vím, pro tolik na íkáš. Že lump, který ho zabil, po ád ješt žije. JULIE Jaký lump, matko? CAPULETOVÁ Bídák Romeo. JULIE (Stranou) Jak bídn je mi, že tu není se mnou. B h odpus mu, jak odpouštím mu já,

i když se kv li n mu tolik soužím. CAPULETOVÁ Trápí t , že ten vrah je naživu. JULIE Moci ho sev ít svýma rukama, hned skon ilo by všechno, co m trápí. CAPULETOVÁ Jen nem j strach, on pomst neujde. Už nepla . Pošlu za ním do Mantovy, kde si ten vyhošt nec našel doup , po n kom dob e namíchaný dryák, že jen si lokne, p jde za Tybaltem. V ím, že to t jist upokojí. JULIE M upokojí jedin , až bude Romeo ležet u m . Zabitý zabitý bratranec mi duši tíží. A jestli, matko, obstaráte jed, já sama bych ho ráda namíchala, a m žu klidn spát, že Romeo bude spát v pokoji. Jak m to mu í, to jméno slyšet, když on tady není. Svým t lem splatil by mi lásku, o niž m tím svým hrozným inem p ipravil. CAPULETOVÁ ekni, jak na n j, já to za ídím. Máme tu ale radostn jší v c. JULIE Když st n duše, radost bývá lék. Jaká m

eká radost, prosím vás?

CAPULETOVÁ Tv j otec, dít , o t tuze dbá, a abys zapomn la na ten žal, p ichystal ti náramné p ekvapení a radost, jakou nikdo ne ekal. JULIE Opravdu, máti? Jaké p ekvapení? CAPULETOVÁ Hned zrána ve tvrtek t , milá dcero, galantní mladý šlechtic, hrab Paris, v kostele u svatého Petra hodlá u init svojí drahou manželkou. JULIE P i svatém Petru, žádný hrab Paris m svojí manželkou neu iní. A žasnu nad tím, pro se musím vdávat d ív, než si m m j manžel namluvil. ekn te, máti, otci, že se vdávat prozatím nehodlám. A že bych spíš si vzala nep ítele Romea než Parise. To je mi p ekvapení! Vystoupí Capulet a Ch va. CAPULETOVÁ Otec jde sem, ekni si mu to sama, a p iprav se na pádnou odpov

.

CAPULET Když sluní ko jde spát, zem roní rosu, nám zesnul p íbuzný, a hned se lije lijavec slz od naší Julie.

Tak copak, d v e, po ád ješt plá eš? Ta sprška neustává? Vždy jsi jako lo , mo e, vítr v jedné osob . V tvých o ích st ídají se jako v mo i p íliv a odliv slz. T lo je lo , jež prodírá se slanou záplavou. Tvé vzdechy jsou jak vichr bi ující slzami vratké plavidlo, a pokud se bou e neutiší, hrozí strhnout tvou bárku ke dnu. - Ženo, zná mou v li? CAPULETOVÁ Zná, ale nedbá. Že prý d kuje. A jde spíš pod drn, pod epec prý nechce. CAPULET Klid, ženo! Klid! A vysv tli mi to. Jak to že nechce? Což nám není vd ná? Není snad š astná, že takovou nicku, jako je ona, naším p i in ním je ochoten si vzít tak vzácný muž? JULIE Ne, nejsem š astná, ale vd ná ano. M nepot ší to, co se mi p í í, i když jsem vd ná, že to p išlo z lásky. CAPULET Co na m chodíš s touhle krasomluvou? "P išlo to z lásky", a tudíž "jsem vd ná", však "p í í se mi to" - takové tlachy! Svou vd nost si str klidn za klobouk

a p iprav se, ty frf o, abys mohla ve tvrtek s Parisem k svatému Petru, anebo t tam po zlém dovle u. Ty bledule, ty m ro ubulená, jsi jako smrtka! CAPULETOVÁ Dost už! Zbláznil ses? JULIE Na kolenou vás prosím, tatínku, nechte si to ode mne vysv tlit. CAPULET Takže ty nechceš poslouchat, ty náno? A víš ty co? Bu p jdeš do kostela, nebo mi víckrát necho na o i! A dost! Nechci nic slyšet. Konec e í! Svrbí m dla . Bylo nám líto, ženo, že nám B h dop ál pouze jedno dít . Te vidím, i to jedno je až moc. A spíš než požehnání je to trest. Ztra se, ty zmetku! CH VA Ježíšmarjápanno! Sty te se, pane, takhle na ni k i et. CAPULET A pro pak, pro pak, paní treperendo? Ty drbno, ml a jdi si kvákat na trh. CH VA Co íkám zlého? CAPULET Povídám ti, zmiz!

CH VA Nesmím se ozvat? CAPULET Dost už, povídám! Rozdávej jinde svoje rozumy! Nestojím o n ! CAPULETOVÁ Moc ses dopálil. CAPULET Jsem vzteky bez sebe. Vždy ve dne v noci, p i práci, p i zábav p emýšlím, jak bych ji nejlíp zaopat il. Jenže když kone n se objeví ten pravý, který má p vod, mládí, majetek, je, jak se íká, ctnostmi obda en a vypadá, jak na chlapa se pat í, pak holka pitomá se zfanfrní, nos ohrnuje nad takovou šancí a jenom f uká: "Nebudu se vdávat," "Jsem p íliš mladá" a "Nemám ho ráda, pardon." Tak bez pardonu, sle inko. Jestli se nevdáš, táhni se pást jinam, pry z mého domu! Víš, že nežertuju. tvrtek se blíží, tak se rozmysli! Bu poslechneš, a dám ti ženicha, anebo ne, a pak jdi po žebrot , chcípni si na ulici, kon ím s tebou, víckrát ode m neuvidíš nic.

Av

mi, že nemluvím do v tru!

Odejde. JULIE Nebesa, slitujte se nade mnou, a dohlédn te na dno mého žalu. Maminko, prosím, zasta te se m . Zdržte tu svatbu o m síc i týden, nebo mi ustelte svatební l žko v pochmurné svatyni, kde leží Tybalt. CAPULETOVÁ Nech m . Bu zticha. Nechci s tebou mluvit. D lej, jak myslíš. Já si myju ruce. Odejde. JULIE Proboha! Ch vo, co s tím ud láme? M j manžel žije, slib jsem dala nebi. Podruhé zaslíbit se m žu leda, kdyby m manžel z nebe zprostil slibu, sám zprošt n života. Ut š m ! Pora ! Pro zrovna na m , která jsem tak slabá, si nebe zkouší, kolik unesu? ekni mi n co! Copak pro m nemáš sloví ko út chy? CH VA Ovšemže mám. Romea vyhnali a vsadím krk, že už se nevrátí, netroufne si.

A kdyby p ece p išel, musí tajn . A protože holt už to takhle je, radím ti, holka, vem si hrab te. Takový fešák, pane bože! Kam se Romeo na n j hrabe? Ani orel nemá tak jasný, uhran ivý pohled jak hrab Paris. A se propadnu, jestli by tenhle ženich nebyl lepší, než byl ten první. S tím je stejn ámen. Vždy vdova by nemohla trp t víc, mít ho, a p itom z n ho nemít nic! JULIE To myslíš doopravdy? CH VA A ze srdce, jinak m pámbu zatra . JULIE Amen. CH VA Co? JULIE Opravdu skv le jsi m ut šila. Te jdi a vy i matce, že jsem šla se vyzpovídat k otci Lorenzovi z toho, že jsem tatínka rozzlobila. CH VA To správn d láš. Já to vy ídím. Odejde. JULIE Ty ježibabo! Ženská zkažená! Te nevím, co je horší. Že m svádíš zrušit m j svatý slib, nebo že haníš

toho, koho jsi stejným jazykem tisíckrát vynášela do nebe. Od tebe už si nedám poradit. Jestli mi nepom že svatý mnich, sama se zabít bude menší h ích. Odejde. Jednání IV. Scéna 1. Cela otce Lorenza. Vystoupí otec Lorenzo a Paris. LORENZO Už ve tvrtek? Není to p íliš brzy? PARIS M j tchán, pan Capulet, si to tak p eje. Já ho v tom sp chu brzdit nehodlám. LORENZO Sle na se tedy nevyjád ila? Tyhle postranní cesty nemám rád. PARIS P ehnan oplakává bratrance, a tak nebyl as k velkým námluvám, v p íbytku smutku se to nehodí. Jejímu otci je však proti mysli, jak nebezpe n oddala se žalu, a moud e usoudil, že když se vdá, slzy, jež se jí samovoln

inou,

pokud je sama, samy ustanou,

když ocitne se ve spole nosti. A to je prosím d vod toho sp chu. LORENZO (Stranou) Kéž nebylo by d vodu ho brzdit. Vystoupí Julie. Pohle te, hrab , sle na p ichází. PARIS Radostné setkání, sle no. Má paní! JULIE Smutné, když leccos paní být mi brání. PARIS Paní se stanete už ve tvrtek. JULIE Co se má stát, se stane. LORENZO To bych ek! PARIS P išla jste ke zpov di, lásko moje? JULIE Vám zpovídat se, pane, nebudu. PARIS P iznejte se mu, že m milujete. JULIE Opravdu se mu vyznám ze své lásky. PARIS Vyznejte se mu ze své lásky ke mn . JULIE Jak se tak znám, spíš za vašimi zády chci o ní mluvit než vám do o í. PARIS Tvá máte plá em celou poni enou. JULIE Už d ív nestála za nic, takže plá nemohl na ní pranic poni it. PARIS Jste na ni krut jší než vaše slzy. JULIE íkám jen pravdu, a ta bývá krutá, zvláš když ji íkám vlastní tvá i v tvá . PARIS Tvá tvá je moje, tak jí neubližuj.

JULIE To máte pravdu, mn už nepat í. M l byste, ot e, na m chvíli as, nebo mám p ijít po ve erní mši? LORENZO Má zbožná dcero, jist že mám as. Prosím vás, hrab , necháte nás chvíli? PARIS Chra B h, že já bych bránil zpov di. Julie, ve tvrtek t p ijdu vzbudit. (Líbá ji) Prozatím sbohem a polibek na to. Odejde. JULIE Zav ete dve e, poj te se mnou plakat. eká m už jen žal a plá a smrt. LORENZO Slyšel jsem, co se stalo, Julie, a sám jsem z toho v koncích s rozumem. Vypadá to, že bez prodlení musíš si ve tvrtek vzít pana hrab te. JULIE Ne íkejte mi, jak to vypadá, jestliže nevíte, jak z toho ven. Jestli vás nenapadá, jak mi pomoct, pak požehnejte mému odhodlání Vytáhne dýku. si rázem pomoct sama touhle dýkou. B h spojil naše srdce, naše ruce vy. A než bych ruku, která pat í jemu,

do dlan m la vložit jinému a v rné srdce jinde zaprodala, (Ukáže na dýku) tohle tu zradu nikdy nedopustí. A proto bu mi ze své zkušenosti hned pora te, co d lat, nebo hle te, jak tahle dýka naráz ukon í spor mezi mnou a mojí bídou, který vy, vaše u enost a zralý v k se ctí vy ešit neumíte. Mluvte! Jestli m vaše moudrost nezachrání, má smrt vy eší vaše mudrování. LORENZO Klid, dcero, byla by tu jistá možnost, která je ovšem stejn zoufalá jak situace, jíž chcem p edejít. Pokud máš sílu radši sebe zabít než vzít si za manžela Parise, pak aby ses té hanb vyhnula, ur it sneseš stav podobný smrti, dá-li ti šanci pravé smrti ujít. Jestli si troufáš, tu možnost ti dám. JULIE Než vzít si Parise, to radši sko ím z nejvyšší v že, když mi p ikážete, vydám se lupi m, nechám se zav ít i k jedovatým had m, k medv d m,

p ed nocí ukryju se do kostnice k ch estícím hnát m mrtvol s cáry masa, k smrdutým žlutým lebkám bez elistí. Poru te, vstoupím do erstvého hrobu a k umrlci si lehnu pod rubáš. Co d ív jen slyšet, hr zou um ela bych, te beze strachu ráda ud lám, jen abych zachovala muži v rnost. LORENZO Dob e. Jdi dom , tva se vesele, a se všem zdá, že k s atku svoluješ. Zítra je st eda - to jdi sama spát, a ch va s tebou není v ložnici. Až budeš ležet, tady z lahvi ky vypij ten extrakt. Rázem ucítíš, jak celým t lem prostupuje chlad a zemdlenost. Kolotající krev se zastaví a nic už nedosv d í, dech ani teplota, že ješt žiješ. erve tvých rt a tvá í pobledne a zpopelaví, okenice o í se zaklapnou, jak smrt když zav e krám, a všechny údy, zbavené své vlády, budou jak mrtvé: ztuhlé, studené.

V té vyp j ené nápodob smrti setrváš ty icet dva hodin, na ež se probudíš jak po p íjemném spánku. Takže až o svatebním ránu ženich si p ijde pro tebe, ty budeš mrtvá. Pak podle starobylých oby ej t v nejkrásn jších šatech na márách p enesou do rodinné hrobky, kam rod Capulet ukládá své mrtvé. Zatímco budeš spát, já v dopise dám v d t Romeovi, co se stalo. On p ijede a spolu vy káme v hrobce, než procitneš. Ješt tu noc t Romeo odvede do Mantovy. Tohle by mohlo zabránit té hanb , když nebude ti bránit v odvaze n jaký ženský vrtoch nebo strach. JULIE O strachu nemluvte a dejte mi to! LORENZO (Dává jí lahvi ku) Tumáš. A vydrží ti tvoje síla i odhodlání. Pošlu do Mantovy po bratru list a zpravím tvého muže. JULIE Mou lásku, lásko má, strach nep em že. Sbohem, d stojný ot e.

Odejdou (každý jinam). Scéna 2. Sí v dom Capulet . Vystoupí Capulet, paní Capuletová, Ch va a (dva) sloužící. CAPULET (Dává papír Sluhovi) Tady je seznam host . Všechny pozvi. Odejde Sluha. (K jinému Sluhovi) Ty seže dvacet skv lých kucha . SLUHA Seženu jen ty nejlepší, pane, anžto si je vyzkouším, jestli si olizujou prsty. CAPULET To je mi divná zkouška. 5 SLUHA Von totiž, pane, kucha , co si neolizuje prsty, je kucha , kterýmu nešmakuje, co si nava í, a takovýho já neberu. CAPULET Tak upaluj. Odejde Sluha. Stejn to nebude tak, jak se pat í. (K Ch v ) Dcera šla, íkáš, k otci Lorenzovi? CH VA Práv tam, milostpane. CAPULET Snad holce domluví a napraví tu její pali atost. Vystoupí Julie. CH VA Však už je tady. Koukn te, jak zá í!

CAPULET Tak co, ty tvrdá palice? Kdes byla? JULIE Tam, kde m nau ili kát se za to, že jsem se protivila vaší v li a vašim p áním. Otec Lorenzo mi p ikázal, a na kolenou vás odprosím. (Kleká) Odpus te mi, tatínku. Slibuji, že už budu poslušná. CAPULET Pošlete pro hrab te! A to ví! Už zítra a je ruka v rukáv ! JULIE Potkala jsem ho u zpov di, ot e, a projevila mu svou náklonnost náležit a ve vší skromnosti. CAPULET No to rád slyším. Výborn ! Jen vsta ! Tak to má být! Co jsem to - ? Ano - hrab . (K Ch v ) Honem jdi za ním! P ive te mi ho! Ten mnich je namouduši svatý lov k. Každý zde ve m st ho uctívá. JULIE Mohla bys, ch vo, se mnou do pokoje a poradila mi, jak bych se m la na zít ek nejvhodn ji obléknout? CAPULETOVÁ Pro na zít ek? Do tvrtka asu dost. CAPULET Ch vo, jdi s ní. Svatba je zítra ráno. Odejdou Julie a Ch va. CAPULETOVÁ To nestihneme všechno p ipravit.

Je skoro noc. CAPULET Vložím se do toho, a uvidíš, jak bude všecko klapat. Ty pomoz Julii s tou parádou. Dneska spát nejdu. Nech m na pokoji! Já budu hospody kou. Kde jste kdo? Kam všichni zmizeli? Jdu radši sám íct hrab ti, že zítra je ta sláva. Opravdu spad mi kámen ze srdce, že je zas and l z té mé ertice. Odejdou (každý jinam). Scéna 3. Juliina ložnice. Vystoupí Julie a Ch va (s šaty). JULIE Tak dob e, ty si vezmu. Ale, ch vo, prosím t , nech m dneska o samot . Budu se muset modlit celou noc, abych si vyprosila odpušt ní, ty p ece víš, za jaký t žký h ích. Vystoupí paní Capuletová. CAPULETOVÁ Tak jakpak, v eli ky, nechcete pomoct? JULIE Už není t eba, máti, mám tu všechno, bez eho bych se zítra neobešla.

Te , prosím vás, bych ráda byla sama. Vemte si ch vu, a vám pom že. Ur it máte práce nad hlavu, když svatba je tak nakvap. CAPULETOVÁ Dobrou noc. Jdi spát a odpo i si. Pot ebuješ to. Odejdou paní Capuletová a Ch va. JULIE Sbohem. Ví B h, jestli vás ješt spat ím. Takový divný t as m obest el, až ve mn všechno živé tuhne zimou. Zavolám je. P ece m neopustí! Ch vo! - Co by tu d lala? Ten hrozný výstup musím sehrát sama. Lahvi ko, kde jsi? Co když to na m nezap sobí? Budu se muset potom zítra vdát? Kdepak, ty tomu zabráníš. Lež tady! Položí vedle sebe dýku. A co když je to jed a co když mnich se m chce takhle promyšlen zbavit, aby ho nezostudil další s atek, když už m p edtím oddal s Romeem? Z toho mám strach. A p ece nev ím, že by ten svatý muž byl toho schopen.

Co když se ale v hrobce probudím o chvíli d ív, než p ijde Romeo m zachránit? Z toho jde v tší hr za. Ze ztuchlých výpar ponuré krypty, kam nepronikne nikdy erstvý vzduch, se jist zalknu, než m j manžel p ijde. A jestliže to p ežiju, je jisté, že obklopena pouze tmou a smrtí v tom strašidelném jícnu staré hrobky, kam odkládá m j rod, co poz el as, kde adu století se hromadí kosti mých p edk , kde krvavý Tybalt, nedávno poh bený, za íná tlít pod rubášem a kde se podle zv stí za nocí scházívají duchové ach kristepane - je to jisté, že až procitnu v tom puchu, v šíleném jekotu, jaký se prý ozve, když se ze zem rve ko en mandragory, jisté je, že se zblázním. Budu bloumat zbavená smysl , hrát si s ostatky svých praotc , sápat se na Tybalta a rvát mu rubáš z t la, až to skon í

tím, že si hnátem n jakého p edka jak palicí vymlátím z hlavy mozek. Cože? Už vidím, jak duch bratrance se vrhá pomstychtiv na Romea a nap ahuje kord. Tybalte, ne! Romeo, jdu. Tímhle ti p ipíjím! Napije se z lahvi ky a padne na postel. Scéna 4. Sí v dom Capulet . Vystoupí paní Capuletová a Ch va. CAPULETOVÁ Ch vo, tady máš klí , sko pro ko ení. CH VA Peka cht l p inést rozinky a datle. Vystoupí Capulet. CAPULET Posp šte si. Kohout už kokrhal. Zvonili na ranní, takže jsou t i. Dohlédni, Angeliko, na ten nákyp. Na ni em nešet i. CH VA Vy kuchy ko, jd te už spát. To ponocování nám zítra odst n te. CAPULET Já? To se pleteš! Co já probd l nocí - a ne sám - a vždycky v kondici. CAPULETOVÁ Býval jste kdysi p elétavý ptá ek, ale já vám p ist ihla k idýlka. Odejdou paní Capuletová a Ch va.

CAPULET Co zase mele, ženská žárlivá? Vystoupí t i nebo ty i sloužící s rožni, poleny a koši. Hej, co to neseš? 1. SLOUŽ C Prej to chce kucha . Nevím, co to je. CAPULET Tak šup šup! Odejde 1. sloužící. Ber jen suchá polena. Zeptej se Petra, ekne ti, kde jsou. 2. SLOUŽ C Co by mi íkal? Mám p ece sv j rozum. Na polena mám hlavu dobrou, pane. CAPULET No to je dobré! Hlava na polena! Ty hlavo dubová. Odejde 2. sloužící. Ráno je tady. Co chvíli p ijde hrab s muzikou. Aspo to slíbil. Za scénou se ozve hudba. Ano, už ho slyším. Ch vo! Ženo! Kde jste kdo? Ch vo! Kde jste? Vystoupí Ch va. Jdi za Julií, hezky mi ji nastroj! Já zatím poklábosím s Parisem. Šup! Šup! Ženich už p išel. Posp šte si!

Tak hejbni kostrou, ženská bláznivá! Odejde. Scéna 5. Juliina ložnice. Vystoupí Ch va. CH VA Sle inko! Sle no! Spí to jako dudek. Jeh átko, d v e! Vstávej, lenochu! Neslyšíš? Sle no! Zlato! Nev stinko! Nic? Ani muk? Už's toho naspala na týden dop edu a nemáš dost? No co, budeš to pot ebovat, holka. Hrab ti jist v noci vyspat nedá. Pámbu mi odpus . Takhle tvrd spát! Musím ji vzbudit. Sle no! Sle no! Sle no! Aby t hrab našel v posteli! To bys hned vylítla. Tak bude to? Odhrne záv s. Co? Ve svatebním a zas do hajan? Však já t vzbudím! Pomoc! Proboha! Sle inko, d v e! Vždy ona je mrtvá! Taková rána! To snad nep ežiju! Musím se napít. Pane! Milostivá! Vystoupí paní Capuletová. CAPULETOVÁ Co se tu d je?

CH VA Hr za! Hr za! Hr za! CAPULETOVÁ Prosím t , co je? CH VA Tam! Kristovy rány! CAPULETOVÁ D átko! Živote m j jediný! Probu se, vstávej, nebo já chci um ít. Kde jste kdo? Haló! B ž! Zavolej pomoc! Vystoupí Capulet. CAPULET Kde je ta loudalka? Ženich už p išel. CH VA Um ela, pane! Um ela! Je mrtvá! CAPULETOVÁ Bože m j, mrtvá, mrtvá, um ela. CAPULET Ne! Pus te m k ní! Bože! Jako led. Údy jí ztuhly, celá vychladla. Z t ch rt už život dávno vyprchal. Smrt podetla ji, jako mráz když zjara na louce spálí nejkrásn jší kv t. CH VA Takové nešt stí! CAPULETOVÁ Co budem d lat? CAPULET Smrt mi ji vzala, smrt mi bere e a už mi zbývá jenom n mý plá . Vystoupí otec Lorenzo a Paris s muzikanty. LORENZO Je nev sta zchystána k ob adu? CAPULET K ob adu ano, ke svatb však ne. (K Parisovi) M j drahý zeti, už jsi parohá .

Smrt spala s tvojí ženou. Tady je. Smrt sebrala jí vínek života. Smrt je mým zet m, bude po mn d dit. Dceru mi odvedla, a až já zem u, m j život, moje všecko spolkne smrt. PARIS Tolik jsem toužil spat it dnešní ráno, a takový mi p ichystalo pohled? CAPULETOVÁ D sivý, zoufalý, proklatý den! Za celou svoji nekone nou pou as nepoznal strašn jší hodinu. Má milá, malá, moje drahé dít , radosti jediná, pro vzala mi t zni ehonic ta krut krutá smrt? CH VA To nešt stí! Takové nešt stí! Panenko sedmibolestná, ta hr za! Pro zrovna já se toho musím dožít? Ta hr za! Hr za! Trojnásobná hr za! N co tak strašného snad není možné. Takové nešt stí, ach, bože m j! PARIS Jsem oklamán, oloupen, zni en, zabit, odpornou smrtí náhle p ipraven o tebe, moje lásko zmarn ná, i po smrti jediné moje žití. CAPULET Jsem zmožen, zlomen, k smrti ubitý.

Proradný ase, nenechavý vrahu, pro jsi nám zabil všechno naše št stí? D átko moje, duše jediná, jsi mrtvá, bože, zem ela jsi mi, všechna má radost skon í pod zemí. LORENZO Není vám hanba? Zoufáním se p ece zoufalství nezbavíte. Tuto dívku vám jenom zpola zap j ilo nebe. Te ji má celou, a jí je tam líp. Vy byste ji p ed smrtí nespasili, a nebe pro ni chystá v nou spásu. Povýšit jste ji cht li nad všechny, aby si žila jako v ráji. Pro te na íkáte, když je ješt výš, až v nebesích, až na výsostech božích? Podivn milujete svoje dít , když její dobro ve zlo p evracíte. Provdaná žena velmi asto strádá, pro n kterou je líp, když zem e mladá. Osušte slzy, snítkou rozmarýny ji ozdobme, a jak nám velí zvyk, do chrámu odnesme ji slavnostn . To už je lidská slabost, ten sklon k ná k m,

slzám se vysmát musí zdravý rozum. CAPULET Vše, co jsme p ichystali ke svatb , poslouží p i smute ní hostin . Muzika místo v dur a hraje v moll, jisk ivým vínem spláchnem temný bol, namísto písní budem zpívat žalmy, svatebním kvítím p ikryjeme hrob a všechno bude práv naopak. LORENZO Si ore, poj te, a vy, paní, též, i hrab Paris, p ichystejte se, a m žem odnést mrtvou na h bitov. Za cosi postihl vás boží trest, bez reptání te musíte ho nést. Ozdobí Julii rozmarýnou a zatáhnou záv s. Odejdou všichni krom Ch vy a muzikant . 1. MUZIKANT Te abysme sbalili fidlátka a táhli jinam. CH VA Sbalte, mládenci, sbalte, šlapte jinam, na nás te došlápla si t žká doba. 1. MUZIKANT Na t žkou dobu na to vždycky šlápnem, paní. Jinak to v muzice nejde. Odejde Ch va. Vystoupí Petr. PETR Hej, muzikanti, kluci moji! Zahrajte mi "Veselo je mi u srdce". Jestli mi ji nezahrajete, ustejskám se k smrti.

1. MUZIKANT Pro zrovna "Veselo je mi u srdce"? PETR No protože moje srdce bije "Teskno je mi, teskno". Spus te n jakou smutnou do skoku. 1. MUZIKANT Te p ece nem žem hrát do skoku. PETR Že nem žete? 1. MUZIKANT Ne. PETR Tak vy si nedáte íct? 1. MUZIKANT A za kolik? PETR Za dvacet, šmytcem p es zadek, ty vrzale šuma skej. 1. MUZIKANT A já ti jich vrátím zrovna tolik košt tem, ty služební pometlo. PETR (Tasí dýku) Abych t neobsloužil tímhle žabikuchem a neokrouhal ti stupnice. To bys vypad z rytmu. Do - tumáš, re tumáš, fa - tumáš! No, ty! Copak neumíš noty? 1. MUZIKANT Nás chceš u it noty, ty amatére? 2. MUZIKANT Zastr to šidítko a vytas se radši se svým vtipem. PETR M j vtip je ješt ost ejší než moje kudla. Tak do st ehu a odpov zte mi: (Zpívá) Když t žký žal t náhle zkruší a srdce bolem usedá, pak st íbrný tón hudby duši Jestlipak víte, pro je tam "st íbrný tón hudby"? Co íkáte, pane Drnkal?

1. MUZIKANT Z ejm proto, že st íbro hezky cinká. PETR No dobrý. A co vy, pane Šmidla? 2. MUZIKANT "St íbrný tón hudby"? No, že by bylo asi dobrý dostat za každej tón st íbr ák. PETR Taky dobrý. A co vy, pane Brumlo? 3. MUZIKANT Já nevím. PETR Chápu, vy zp váci nemusíte nic v d t. Tak já vám to povím. "St íbrný tón hudby" zna í, že podle bontónu se nepat í, aby vám za ty pazvuky n kdo vysolil zlatku. (Zpívá) - pak st íbrný tón hudby duši tvou ku výšinám pozvedá. Odejde. 1. MUZIKANT Zatracenej obejda. 2. MUZIKANT Pus ho z hlavy! A v bec, kam bysme pospíchali. Když už jsme tady, necháme se pozvat na smute ní bene, ne? Odejdou. Jednání V. Scéna 1. Mantova. Na ulici. Vystoupí Romeo. ROMEO Mohu-li v it, že sny mluví pravdu, pak dostanu co nejd ív dobrou zprávu. Zvon v hrudi vyzvání mi vesele a celý den mi proti oby eji

pozvedá ducha skv lá nálada. V tom snu m ona našla mrtvého - divné, když ve snu vnímá nebožtík -, pak polibky mi do rt vdechla život a já se probral, silný jako král. Jak arovná je napln ná láska, když pouhé její zdání d lá divy. Vystoupí Baltazar, Rome v sluha. Baltazare, máš zprávy z Verony? Neseš mi dopis od zpov dníka? Jak se má moje paní? A co otec? Hlavn mi ekni, jak je s Julií. Má-li se dob e, vše je v po ádku. BALTAZAR Pak je vše v po ádku. Dob e se má. Pokojn leží v hrobce Capulet a její duše vzlétla k nebes m. Vid l jsem, jak ji uložili k spánku, najal jsem kon a jel rovnou sem. Mrzí m , že vám nesu špatné zprávy. D lám jen to, co jste mi p ikázal. ROMEO Tak je to tedy? Kon ím s vámi, hv zdy! P ines mi inkoust, papír! Víš, kde bydlím. A najmi kon ! Dneska odjíždíme.

BALTAZAR Prosím vás, pane, uklidn te se. Strašn jste zbledl, d s vám kouká z o í, až m to leká. ROMEO To se ti jen zdá. Jdi už a vypl moje p íkazy! Lorenzo neposílá žádný dopis? BALTAZAR Ne, pane, žádný. ROMEO Nevadí, tak b ž! A najmi kon ! P ijdu za tebou. Odejde Baltazar. Dnešní noc budu, lásko má, spát s tebou. A vím, jak na to. V hlavách zoufalc se nekalosti líhnou velmi lehce. Nedaleko tu bydlí lékárník. Vid l jsem ho. Byl v cárech, obo í m l jako ert. Hrabal se v bylinkách. Vypadal uboze, vyzáblá troska, kterou si bída ohlodala na kost. V té jeho nuzné apatyce tr ní vycpaný krokodýl, na zdi má želvu, pár divných rybích hlav a na policích si rozložil žalostnou výstavku krabi ek, ban k, v kterých není nic než ztuchlá semínka, kus provázku,

dr z plátk r že - a s tím d lá dojem. Když jsem tu bídu vid l, napadlo m , kdyby tu n kdo pot eboval jed, za jehož prodej v Mantov je smrt, tenhleten ubožák by mu ho prodal. Ten letmý nápad p edb h skute nost, kdo pot ebuje jed, jsem te já sám. Myslím, že je to tady. Dnes je svátek a i ten žebrák zav el prázdný krám. Holahó, lékárníku! Vystoupí Lékárník. LÉKÁRN K Kdo to k i í? ROMEO Poj blíž, poj blíž! ekl bych, že t eš bídu. Nabízí peníze. Tumáš ty icet zlatek. Dej mi za n jed, n co po ádného, co se v mžiku rozleje do všech žil a zahubí toho, komu se život omrzel. Jed, který prudce vyrazí dech z plic, jako když st elný prach se zapálí a prchne z vražedného l na d la. LÉKÁRN K Takový zhoubný lektvar mám, však, pane, za jeho prodej u nás je trest smrti.

ROMEO Ty, který nemáš nic než v nou nouzi, se bojíš smrti? Hlad ti vyžral tvá e. Z o í ti kouká trýze , žal a zmar. Potupná žebrota ti hrbí h bet. Sv t s jeho zákony t nemá rád. Sv t neuzákonil, že máš být š astný. Tak zákon poruš, zbav se bídy, ber! LÉKÁRN K Má bída souhlasí, proti mé v li. ROMEO Tvé bíd platím a ne tvojí v li. LÉKÁRN K (Dává Romeovi jed) V n em to rozpus te a vypijte. I kdybyste m l síly za dvacet, ta troška vás ráz naráz odpraví. ROMEO (Dává peníze) Tady máš zlato, stokrát horší jed. Na tomhle hnusném sv t vraždí víc než tvoje sm šná tres , co nesmíš prodat. To já ti dávám jed a ne ty mn . Nakup si jídlo, sprav se trochu! Sbohem. Odejde Lékárník. Te za Julií! V jejím náru í m tahle špetka jedu vylé í. Odejde. Scéna 2.

Verona. Cela otce Lorenza. Vystoupí bratr Jan z jedné strany. BRATR JAN Ctihodný brat e! Brat e františkáne! Vystoupí otec Lorenzo z druhé strany. LORENZO Kdo m to volá? Jist bratr Jan. Vítám t z Mantovy. Co Romeo? Máš od n j zprávu, nebo napsal dopis? BRATR JAN Ješt p ed cestou p ítele jsem hledal z našeho ádu -, co by se mnou šel. Zde ve m st . Když jsem ho ale dostih u nemocného, p išli bi ici a z obavy, že nemocný má mor, aby se nákaza dál neší ila, d m zav eli, nás nepustili ven, a s námi z stal uvnit i ten dopis. LORENZO A kdo ho tedy p edal Romeovi? BRATR JAN Tady ho nesu. Já ho p edat nemoh, a ani nešlo po n kom ho poslat, tolik se všichni báli erné smrti. LORENZO Taková sm la! Svatý Františku! To nebyl b žný dopis. Obsahoval moc d ležitý vzkaz. A te nám hrozí obrovské nebezpe í. Brat e, posp š,

seže mi pá idlo a p ines mi ho co nejrychleji sem. BRATR JAN Už b žím, brat e. Odejde. LORENZO Abych te honem šel sám na h bitov. Do t í hodin se Julie má vzbudit. Jak ta mi vy iní, až p ijde na to, že Romeo o ni em nev d l! Napíšu rychle znovu do Mantovy a prozatím ji schovám tady k sob , nebožku zaživa poh benou v hrob . Odejde. Scéna 3. Na h bitov . U hrobky Capulet . Vystoupí Paris a Páže s kv tinami a lou í. PARIS Dej mi tu lou a z sta opodál. Ne, zhasni, a m nikdo nevidí. Páže zhasne lou . Lehneš si tamhle pod tisy a ucho p itiskneš pevn k téhle duté zemi, jež je jak buben s k ží napjatou nad prázdnem hrob , takže uslyšíš každého, kdo sem vstoupí. Zapískej,

kdybys m l pocit, že se n kdo blíží. Dej mi ty kv tiny a jdi se schovat! PÁŽE (Stranou) Mám skoro strach se tady n kde sám ukrývat mezi hroby, ale musím. Schová se opodál. PARIS (Klade kv tiny na hrob) Zasypu kvítím svoji nev stu. B da, pro máš podušku kamennou? S plá em t vypravuji na cestu, že ztrácím t , i když nebylas mou. A to ti m žu slíbit bez pochyb, že nezradím, i když jsem nedal slib. Páže zahvízdá. N kdo se blíží. Chlapec zahvízdal. Kdo se to odvážil sem dneska vkro it a rušit m j poh ební rituál? Vystoupí Romeo a jeho sluha Baltazar s pochodní, krumpá em a pá idlem. Svítí si lou í. Noc m p ed ním schová! Poodejde stranou. ROMEO Krumpá a pá idlo mi tady nech! Po kej, vem si ten dopis a hned ráno ho p edáš otci! Dej sem i to sv tlo!

Je-li ti život milý, nebudeš mi bránit v ni em, co tu uvidíš anebo uslyšíš. Jdi si svou cestou! Do toho lože smrti sestoupím, abych dal žen naposledy sbohem, a hlavn abych z Juliina prstu s al vzácný prsten, který pot ebuju z vážného d vodu. A proto zmiz! Jestli t ale podezíravost donutí strkat nos do cizích v cí, p ísahám, rozsekám t na kusy a t mi poseju hladový h bitov. Mé úmysly jsou zlé a zb silé, divo ejší než tygr na lovu, nespoutan jší nežli uragán. BALTAZAR Už, pane, jdu, nechci vám p ekážet. ROMEO Díky ti, kamaráde. Tumáš, vem si. Dá mu peníze. A užij si to ve zdraví. Bu sbohem. BALTAZAR (Stranou) Stejn se tady radši n kde schovám. Jde z n ho hr za a b hví co chystá. Poodejde a schová se. Romeo se pokouší otev ít hrobku. ROMEO Ty nenasytný hrobí ch táne, v z,

že sladší sousto nikdy nepoz els. Já vypá ím tvé shnilé elisti a do mordy ti vecpu další chod. PARIS (Stranou) To je ten vyhošt ný zpupný Montek, co zabil Tybalta a zp sobil, že moje milá žalem zem ela. A te si p ijde, aby zhanobil ta mrtvá t la? Ne, to nedopustím. Vystoupí do pop edí a tasí. Ruce pry , Monteku, rouháš se Bohu! Copak tvá pomsta sahá dál než za hrob? Zlo inný vrahu, vzdej se, p jdeš se mnou! Odevzdej zbra , už eká t jen smrt. ROMEO Práv že smrt, vždy pro smrt jsem si p išel. Nepokoušej, mladíku, zoufalce. Zmiz odtud, nech m být. Za výstrahu si vezmi všechny mrtvé. Prosím t , necht j, abych se rozzu il a vzal na sebe další h ích. B ž, p íteli! V

mi, že t mám radši než sám sebe.

Jen proti sob obracím svou zbra . Neotálej a zmiz a žij. A zítra budeš moct íct, že blázen ti dal milost.

PARIS Na tyhle e i ky ti nesko ím. Zatýkám t za tvoje zlo iny. ROMEO (Tasí) Ty nedáš pokoj? Tak se, chlap e, bra ! Bojují. PÁŽE Oni se bijou. Musím p ivést stráž. Odejde. PARIS Umírám! Prosím t , bu milosrdný! Otev i hrob, ulož m k Julii. Zem e. ROMEO Uložím t . Kdo jsi? Pan hrab Paris. Vznešený Mercuzi v p íbuzný. Sluha mi cestou n co povídal a já ho neposlouchal. Co to bylo? Ovšem, vždy íkal, že si Paris m l vzít Julii. Nebo se mi to zdálo? Anebo blázním, sotva uslyším vyslovit její jméno? Dej mi ruku! Nás oba škrtli z knihy života. Zato t poh bím v nejskv lejším hrob . Otev e hrobku, v níž leží Julie. To není hrob, spíš maják, p íteli. Leží tu Julie a její krása z té krypty d lá palác plný sv tla.

Odnese Parise do Juliina hrobu. Te mrtvý mrtvého odevzdá smrti. Jak asto lidé chvilku p ed smrtí se rozveselí. íkává se tomu poslední záblesk života. Však tohle není jen záblesk. Lásko, ženo moje! Smrt, která z tebe vysála med dechu, na tvoji krásu dosud nesta í. Nep emohla t . Korouhev tvé krásy dál plane ervení tvá í a rt a bílý prapor smrti nebyl vzty en. Tybalte, ležíš tady, zalit krví, jak jinak bych ti nejlíp mohl prosp t než tím, že rukou, co t zabila, zabiju v sob tvého nep ítele. Bratran e, odpus . Julie, má lásko, pro stále jsi tak krásná? Mám snad v it, že miluje t i nehmotná Smrt a že si t ta stv ra vyžilá zde ve tm drží jako milenku? Abych m l klid, tak z stanu tu s tebou a z toho l žka erno erné noci už nevstanu. Budem tu navždy spolu

s ervy, tvým služebnictvem pod zemí. K v nému spánku uložím se k tob a z t la, které sv t už unavil, set esu úd l nep ejícných hv zd. Naposled, o i, dívejte se, paže, objímejte, a rty, vy brány dechu, zpe e te smlouvu, za niž ru í smrt. M j ho ký pr vodce a lodivode, ukaž mi cestu k ostrým skalisk m, o n ž se rozt íští má usmýkaná bárka! P ipíjím ti, má lásko. (Vypije jed) Lékárníku, jsi poctivec. Za polibkem jde smrt. Políbí Julii, padne a zem e. Vystoupí otec Lorenzo s lucernou, krumpá em a lopatou. LORENZO Zakop jsem o hrob, to prý nosí sm lu. St j p i mn , svatý Františku. Kdo tam? BALTAZAR Váš p ítel, ot e. Já vás dob e znám. LORENZO B h s tebou, synu. Prosím tebe, nevíš, í lou tu svítí zb hdarma všem t m osleplým lebkám, slepým ervík m? Zdá se, že ho í v hrobce Capulet . BALTAZAR Je to tak, ot e. M j pán je tam uvnit , váš dobrý známý.

ROMEO Kdo? BALTAZAR Pan Romeo. LORENZO Jak je tam dlouho? BALTAZAR Snad p l hodiny. LORENZO Poj se mnou do té krypty! BALTAZAR Nem žu. M j pán mi na ídil, abych šel pry , a hrozil, že m rovnou zabije, jestli se budu plést do jeho v cí. LORENZO No dob e, p jdu sám. Jde na m strach, že se tu stalo n co neblahého. BALTAZAR Chvíli jsem usnul, m l jsem divný sen, jako by se tu m j pán s n kým bil, a dokonce ho zabil. LORENZO Romeo! Otec Lorenzo se shýbne a vidí krev a zbran . Kde se tu proboha vzala ta krev, co t ísní kamenný vchod do hrobky? A co zde v ráji míru d lají ty opušt né zkrvavené kordy? Vstoupí do hrobky. Romeo - mrtev! Cože? Paris taky? Zbrocený krví. Copak všechno zlo

muselo p ijít v jedné strašné chvíli? Julie se vzbudí. Julie už se probouzí. JULIE Laskavý ot e, kdepak je m j muž? Dob e si vzpomínám, kde mám te být, a jsem tu. Ale kde je Romeo? Hlasy za scénou. LORENZO Slyším n jaké hlasy, poj me, d v e, z té smrtí zamo ené sluje spánku. Náš úmysl zvrátila vyšší moc, které se nelze protivit. Poj pry ! Tv j manžel leží mrtvý na tvých prsou. A Paris tam. Poj ! Navždycky se skryješ u milosrdných sester v klášte e. Na nic se neptej, už se blíží stráž. Poj , Julie! Bojím se tady z stat. Odejde. JULIE Tak jd te, jd te! Já nemám kam jít. Copak to svírá v prstech moje láska? Skleni ku? Jed ti pomoh na v nost? Ty sob e, nenechals mi ani kapku. Co mn má pomoct? Slíbám tvoje rty. Snad na nich troška jedu ulp la a op t spojí nás hojivá smrt.

Líbá Romea na rty. Tvé rty jsou ješt teplé. 1. STRÁŽNÝ (Za scénou) Ve nás! Kudy, chlap e? JULIE Cože? Už jdou? Tak rychle! Vezme Romeovu dýku. Drahá dýko, zde je tvé místo, tady zrezav j! Probodne se, padne a zem e. Vystoupí Páže a m stská stráž. PÁŽE Tamhle to bylo, jak svítí to sv tlo. 1. STRÁŽNÝ Na zemi je krev. Prohledejte h bitov, a koho najdete, hned zatkn te. Odejdou n kte í strážní. Žalostný pohled, zde je mrtvý hrab , zde Julie, dva dny už poh bená, krev se jí ale ine z erstvé rány. P ive te vévodu, Capuletovy, zburcujte Montekovy! Hledejte! Odejdou další strážní. Vidíte jasné dílo zlo inu. Ten temný skutek tane v temnotách, než osv tlíme jeho p í inu. Vrátí se Strážný s Baltazarem.

2. STRÁŽNÝ Rome v sluha. Schovával se tady. 1. STRÁŽNÝ Hlídejte ho, než p ijde vévoda! Vrátí se jiný Strážný s otcem Lorenzem. 3. STRÁŽNÝ Tenhleten mnich utíkal p ímo odtud. M l u sebe krumpá a lopatu a te jen plá e, t ese se a vzdychá. 1. STRÁŽNÝ Moc podez elé. Zadržte ho taky! Vystoupí Vévoda s družinou. VÉVODA Co se tu d je? Jaká pohroma nás vytrhla tak asn ze spánku? Vystoupí Capulet a paní Capuletová. CAPULET Co je to tady za pozdvižení? CAPULETOVÁ V ulicích kdekdo k i í "Romeo", pak "Julie" a "Paris" a s tím k ikem se všichni hrnou k naší staré hrobce. VÉVODA Jaká zas hr za všechny zburcovala? 1. STRÁŽNÝ Výsosti, zde je mrtvý hrab Paris, zde mrtvý Romeo a Julie, jež po smrti je znovu zabitá. VÉVODA Hledejte, najd te mi viníka! 1. STRÁŽNÝ Našli jsme mnicha a s ním tady sluhu mrtvého Romea, ty nástroje na otvírání hrob m li s sebou. CAPULET Julie krvácí! Vidíš to, ženo? Ta dýka zabloudila. Její místo

u pasu toho Monteka je prázdné a v zí v hrudi naší Julie. CAPULETOVÁ Ten pohled ve mn zvoní umírá kem a svolává mé kosti do hrobu. Vystoupí Montek. VÉVODA Poj , Monteku, jsi asn na nohou, tv j synek, bohužel, p ed asn uleh. MONTEK Výsosti, žena mi dnes um ela, srdce jí zlomilo, že syn byl vyhnán. Snad nezdrtí mé stá í další rána? VÉVODA Sám poj se podívat. MONTEK (Spat í Romeovo t lo) Ty nezdvo áku, copak se to pat í, p edb hnout svého otce do hrobu? VÉVODA Na chvíli ztište vodopád svých ná k , než se tok nejasností pro istí a vyjeví se jejich zdroj a pr b h. Já potom jako smutku generál povedu odplatu až t eba k smrti. Zatím a trp livost ovládne váš smutek. Vyslechnem si podez elé. LORENZO Jsem nejvíc podez elý, nejmí schopný cokoli spáchat. Ve v ci té eži

doba i místo sv d í proti mn . Jsem p ipraven svou vinu smýt i nést, sám sebe obhájit i p ijmout trest. VÉVODA ekni nám vše, co o té v ci víš. LORENZO eknu to stru n , nemám vym eno už dosti dechu na rozvleklý p íb h. Zde mrtvý Romeo byl manžel Julie a ona, mrtvá, byla jeho žena. Oddal jsem ty dva tajn práv v den, kdy zem el Tybalt. erstvý novomanžel byl vaším na ízením vyhošt n. Pro n j, ne pro Tybalta, Julie tak truchlila, a vy, abyste zahnal jí z duše žal, jste násilím jí nutil za muže Parise. P ib hla ke mn a celá divá vyhrožovala, že nevymyslím-li, jak s atek zma it, zabije se mi p ímo p ed o ima. Dal jsem jí proto, dík svým znalostem, jakýsi uspávací nápoj, po kterém, když vypila ho, vskutku vypadala jakoby mrtvá. Mezitím jsem napsal Romeovi, a dnešní kruté noci, kdy ú inek nápoje pomine,

p ijede sem a pom že jí z hrobu. Však bratr Jan, po n mž jsem dopis poslal, neš astnou náhodou ho nedoru il a ve er mi ho vrátil. Šel jsem tedy sám vy kat, než se d v e probudí, abych ji vyved z hrobky Capulet a pak ji tajn ukryl ve své cele, než sta ím uv domit Romea. A když jsem p išel, malou chvilku p ed tím, než otev ela o i, našel jsem tu Romea s Parisem, oba dva mrtvé. Vzbudila se a já ji zap ísahal, a vyjde ven, smí í se s osudem. Vtom hluk zvenku m vyd sil a vyhnal a ona, zoufalá, z stala uvnit , kde si, jak vidno, sáhla na život. Víc nevím. Co se tý e toho s atku, ch va to dosv d í. Za cokoli, v em shledáte mou vinu, podrobím sv j starý život, než se završí, nejp ísn jšímu trestu zákona. VÉVODA Tvá svatá bezúhonnost je nám známa. A sluha Rome v? Co ty nám povíš?

BALTAZAR Já p ines pánovi tu smutnou zv st, že paní zem ela. Sedli jsme na kon a jeli cvalem z Mantovy sem k hrobce. ek mi, a tenhle list dám jeho otci. Než vstoupil do hrobky, hrozil mi, že když neodejdu, tak m zabije. VÉVODA Dej mi ten dopis, podívám se na n j! Kde je ten chlapec, co p ivedl stráž? Co hledal na h bitov tv j pán, hrab Paris? PÁŽE Cht l kvítím posypat své milé hrob a já m l zatím ekat opodál. Vtom p išel jeden s lou í, a ten cht l vypá it dve e hrobky, m j pán tasil a já utíkal pry zavolat hlídku. VÉVODA List potvrzuje vše, co íkal mnich. Pr b h té lásky je tu, i jak dostal zprávu, že zem ela. Taky tu píše, jak koupil jed a p išel za Julií, aby k ní ulehl a u ní zem el. Monteku, Capulete, vaše záš se obrátila proti vám a nebe milá ky vaše zahubilo láskou. I já, že jsem byl p íliš shovívavý, ztratil své drahé. Všechny stihl trest.

CAPULET Zde je má ruka, brat e Monteku, jediné v no, jež ti mohu dát po mrtvé dce i. MONTEK Zde je má. A k ní tvé dce i p idám skvostný památník, ze zlata sochu krásné Julie, jež dokud bude toto m sto stát, bude se skv t co lásky majestát. CAPULET Já zlatou sochu vzty ím Romeovi, co chabý hold ob tem naší zloby. VÉVODA Pochmurný mír p ináší dnešní den. Ze žalu nevychází ani slunce. Nám zbývá ur it, kdo je nevinen, a po právu potrestat provinilce. A smutnou výstrahou nám provždy je ten p íb h Romea a Julie. Odejdou.