Agentury Shakespearovské slavnosti v Brně dnes zahájí příběh Romea a Julie. Ve Vaňkovce bude autogramiáda brnenskadrbna.cz | 20.7.2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 0 | autor: Standula Knedlovic | Téma: Agentury
Inscenace Romeo a Julie dnes otevře brněnskou část Letních shakespearovských slavností. Režijní tandem Skutr, tedy Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský, pojal příběh slavného mileneckého páru jako erotický sen, jež se postupně mění v noční můru. Na velkém nádvoří brněnského hradu Špilberk se lidé mohou těšit celkem na 17 představení šesti her. Po Romeovi a Julii se do Brna vrátí loňská úspěšná inscenace Mnoho povyku pro nic s Petrem Čtvrtníčkem a Leošem Nohou v rolích Puškvorce a Šťovíčka. Znovu se představí také Tatiana Vilhelmová a Roman Zach v moderním pojetí Zkrocení zlé ženy. Nabídku doplňuje ostravská inscenace Jak se vám líbí, Sen noci svatojánské a Veselé paničky windsorské v režii Jiřího Menzela se Simonou Stašovou a Boleslavem Polívkou v hlavních rolích. Na hrad Špilberk se návštěvníci představení také letos dostanou autobusem z České ulice a nově i prostřednictvím elektromobilů, jež budou kyvadlově odjíždět od hotelu International. Příjezd vlastním autem přímo k hradu ani k parkovišti pod hradbami není možný, výjimku mají zdravotně postižení. Všechna představení začínají ve 20:30 a nikdy se kvůli počasí neruší předem. Někdy divadelníci hrají i v dešti, případně odsunou začátek nebo představení přeruší. Pokud je nutné představení zcela zrušit do 60 minut po začátku, mají diváci nárok na vrácení vstupného, poté už nikoliv. Autogramiáda v Galerii Vaňkovka: Přijďte si pro podpis šestice představitelů letošní premiéry Romeo a Julie V úterý 21. července od 14 hodin proběhne autogramiáda představitelů hry Romeo a Julie. "Těšit se můžete na Naďu Konvalinkovou, Danu Batulkovou, Lenku Krobotovou, Jana Sklenáře, Martina Slámu a Jiřího Vyorálka," uvedl Roman Valla, ředitel spolupořádající agentury Ogilvy & Mather Morava. Autogramiádu moderuje Petr Zakopal. Jana Sklenáře uvidí návštěvníci, jako Romea - hlavní postavu milostné tragédie. Dva znepřátelené rody ztvární Martin Sláma a Dana Batulková jako Montekové a Jiří Vyorálek a Lenka Krobotová jako Kapuleti. Role Juliiny chůvy se zhostila Naďa Konvalinková. Zdroj: ČTK, Tisková zpráva
České dráhy slibují psinu e15.cz | 20.7.2015 | Rubrika: Nové kampaně | Strana: 0 | Téma: Agentury
Agentura Rust zpracovala pro České dráhy kampaň, která propaguje jejich letní produkty. České dráhy slibují, že léto s nimi bude psina. Na nejteplejší roční období připravily produkty určené nejrůznějším skupinám zákazníků: rodinám, mladým cestujícím nebo těm, kteří si od Českých drah chtějí zapůjčit kolo k dalším výletům.
Reklamní kampaň přichystala agentura Rust. Navrhla vizuály a pod jejím vedením je nafotil Bohouš Pospíšil z agentury 4D photo. Kampaň využívá nejen venkovní média, ale je nasazena silně i v online médiích. Čtěte také: Top Topic propaguje létající Čestmír
Spot dne: Piráti od protinožců e15.cz | 20.7.2015 | Rubrika: Spot dne | Strana: 0 | Téma: Agentury
Každý se jistě zamýšlel nad tím, co by provedl, kdyby vyhrál první ve Sportce. Kampaň novozélandské loterie Lotto nabízí, jak si splnit představu o plavbě na pirátské lodi. Spot zpracovala agentura DDB Group rovněž z Nového Zélandu.
Podívejte se také: Spot dne: Ze života miminek
Video si na webu nepustí jen pětina návštěvníků. Toho by měli marketéři využít lupa.cz | 20.7.2015 Strana: 0 | autor: Jan Beránek | Téma: Agentury
Video je jednou z nejdůležitějších součástí současného obsahového mixu. Na co si dát pozor při jeho vytváření vám během prázdnin poradí nový volný seriál. Felix Kjellberg neboli youtuber PewDiePie si videem vydělal přes 7,4 milionu dolarů. Stačilo mu jenom hrát hry. Z youtuberů se stalo z roku na rok velké téma i v Česku, a to samé platí i o videoobsahu jako takovém. "Statistiky jsou v této věci zcela nekompromisní - video je oproti psanému textu až pětkrát efektivnější. Už od pravěku totiž klademe důraz na periferní vnímání," tvrdí David Spáčil z brněnského startupu Videoflot. Ten funguje jako burza, kde se potkávají nabídky a poptávky služeb, které se točí kolem videa. Podle něj jsme doslova naprogramovaní zbystřit pozornost, pokud zaznamenáme pohyb. "Video je nejrychlejší médium pro šíření informací a většina lidí mu dává před dlouhým textem přednost. Lidé, kteří se podívají na video, zůstávají na daném webu v průměru o dvě minuty déle, což není málo. A čím delší dobu klient na webu stráví, tím větší je pravděpodobnost, že si web zapamatuje, začne službu sledovat na sociálních sítích nebo se třeba upíše k newsletteru," dodává Spáčil. Autor: SPIR Zájem o videoobsah potvrzuje i nástup videoreklamy. Ten letos roste v podstatě od začátku roku. Bannerová reklama, do které Seznam počítá i video a mobilní reklamní formáty, zařídila loni portálové jedničce přibližně třetinu příjmů. S větrem o závod
Většina firem sní o tom, aby se jejich video spontánně přetvořilo v takzvaný virál, což je video, které se pomocí sociálních sítí šíří "rychlostí viru". Finanční náročnost distribuce virálních videí je extrémně nízká, protože video šíří díky zajímavému obsahu zcela zdarma samotní uživatelé. Klíčový je ale nápad, který se jen tak v obchodě koupit nedá. Video je nový způsob lidské komunikace. Pravdou je, že 20 % návštěvníků webu si přečte kompletně celý text, ovšem 80 % návštěvníků zhlédne video. Nehledě na větší viditelnost ve vyhledávači Google. Od loňského léta nezobrazuje Google u článků jejich titulní fotografii a jedinou cestou, jak zobrazit ve vyhledávání obrázek, je náhled videa. Video jako marketingový nástroj není využívané pouze ve vztahu B2C, ale také v B2B. V loňském roce bylo video v rámci marketingové komunikace B2B nejčastější používanou formou obsahu, kterou využilo podle IDC celkem 92 procent marketérů. Pro tvorbu videí platí jednoduchá pravidla - každé by mělo obsahovat nějakou výzvu k akci a neměl by chybět ani odkaz na stránku firmy. Google navíc uživatelům AdWords umožňuje přidávat reklamu i přes obraz v rámci YouTube. Rychlejší přesvědčování Tradiční dilema. Zajít do kamenného obchodu, osahat si lopatu a vyzkoušet si s ní odházet dvě pomyslné hromady písku? Nebo z pohodlí domova nakoupit a doufat, že lopata bude přesně taková, jakou jste si ji představovali? "Video dokáže tento rozhodovací proces usnadnit. Pokud má produkt své vlastní produktové video, popřípadě nabízí třeba crashtest a další vychytávky, pravděpodobnost nákupu dle statistik vzroste až o 64 %," tvrdí Spáčil. Síla videa jednoduše spočívá v tom, že ve velmi krátkém čase dokáže předat silný příběh, balík emocí a hromadu informací. Musí se ale připravit a promyslet. A ví to i agentury. Do tuzemska se tak hrnou nové služby pro video. Obsahová agentura Newcast z rodiny ZenithOptimedia třeba v Česku rozjíždí program VideoLab. Ten ja zaměřený právě na video a k jeho analýzám patří třeba "kontrola zdravotního stavu" video obsahu, analýza dat podněcující plánování video obsahu, odborné znalosti ohledně nových modelů produkce a zadávání on-line videa, přístup k tvůrcům obsahu a zakladatelům kanálu YouTube a rady ohledně vytvoření dlouhodobé video strategie, která splní obchodní cíle. "Značky, které vytvářejí a šíří video obsah určený primárně pro internet, ne tedy jen televizní reklamu, zjišťují, že se jedná o jeden z nejúčinnějších způsobů, jak zaujmout a nadchnout spotřebitele," vysvětluje šéf tuzemské pobočky Newcastu David Pavel.
I pohřební pojišťovací služba má reklamu (video) mediahub.cz | 20.7.2015 | Rubrika: Mediahub, Komunikace | Strana: 0 | Téma: Agentury
Podívejte se, jak vypadá reklamní kampaň od firmy, která pojišťuje pohřební náklady. "Na co čekat až bude pozdě?" zní hlavní poselství kampaně, za kterou stojí holandská pohřební pojišťovací služba. Dělat reklamu na tak bizarní službu, jakou je pojištění pochovávání mrtvých, není lehká úloha. V amsterdamském Ogilvy & Mather to ale zvládli na výtečnou. V Holansku umístili šest skrytých kamer, u kterých nechali tabule s nápisem "Drahá/ý" nebo v holandštině "Lieve" a nechali lidi, aby napsali své vzkazy. Ty použili v citylightech, printových
inzerátech v novinách, které měly zadní stranu prázdnou s nápisem Dear, a dokonce i v rádiu. Dojímavé. V Cannes reklama dostala bronz.
Obecné termíny Ťok pátrá: půjde někdo proti Kapschi? Lidové noviny | 21.7.2015 | Rubrika: Domov | Strana: 3 | autor: ADAM JUNEK | Téma: Obecné termíny
Ministerstvo napsalo 27 firmám, zda by byly ochotny účastnit se soutěže na provozovatele mýtného systému. PRAHA Dobrý den, budeme vypisovat soutěž na provozovatele mýta, myslíte, že byste uvažovali o účasti? Takové znění má ve zkratce dopis, který minulý týden dle informací LN rozeslalo ministerstvo dopravy bezmála třem desítkám firem. Resort si tímto ne zcela standardním krokem chce opatřit argumenty proti svým kritikům, kteří tvrdí, že plánovaný tendr výrazně nahrává dosavadnímu výběrčímu dálničního desátku - rakouské společnosti Kapsch. "Oslovili jsme celkem 27 firem, které by se mohly přihlásit do tendru na výběr mýta v České republice," potvrdil LN šéf odboru komunikace ministerstva Jakub Stadler. Mezi oslovenými společnostmi jsou kromě Kapsche například Autostrade, Siemens, SkyToll, IBM, HewlettPackard, Telefónica O2 nebo sdružení Mytia. A cože konkrétně jim ministerstvo vedené Danem Ťokem, dosazeným hnutím ANO, píše? "Vzhledem k tomu, že ministerstvo dopravy usiluje o co nejtransparentněji připravené a následně řádně a zákonně zrealizované výběrové řízení, které nebude jakkoliv diskriminovat kterýkoliv ze subjektů způsobilých se účastnit předmětné hospodářské soutěže, dovolujeme si Vás oslovit s žádostí o předběžnou deklaraci případného zájmu Vaší společnosti se v pozici uchazeče zadávacího řízení účastnit," stojí v dopise, který mají LN k dispozici. Firmy přitom nemusejí jít do tendru samy, ale klidně v konsorciu. Zájem je, hlásí resort K čemu mají odpovědi posloužit, je jednoduché. Ministr Ťok dnes nese na řídicí výbor k mýtu svůj plán, jak zajistit výběr mýtného po roce 2016, kdy skončí Kapschi dosavadní smlouva. Jeho vize je už několik týdnů známá: vypsat dva tendry. První na provoz současného systému mýtných bran, který vybudoval Kapsch, a to na dobu pěti let s opcí na další dva. Druhý pak na výběr mýta po tomto období, kde už nebude technologie - ať už pomocí mýtných bran, či satelitu - hrát roli a bude se zřejmě zpoplatňovat více komunikací než jen dnešních asi 1300 kilometrů dálnic a rychlostních silnic. A právě první zamýšlený tendr čelí kritice, že favorizuje Kapsch a nikdo jiný se do něj nebude chtít přihlásit. Nicméně tento argument, který chtějí použít především vládní lidovci při jednáních o mýtu, chce Ťokův resort díky odpovědím oslovených firem smést. "Obecně lze říct, že zájem ze strany oslovených firem podle zasílaných odpovědí je," tvrdí Stadler s tím, že odpovědi se ještě scházejí. Z 27 oslovených se dosud ozvala více než polovina. Pro zajímavost, ministerstvo v dopise poslalo ještě jednu otázku. A to, jakou minimální délku by měl případný kontrakt mít, aby se zájemcům vyplatilo se přihlásit. Z došlých odpovědí podle Stadlera vyplývá, že by firmy stály o kontrakt na pět až deset let. Je tak možné, že se zadáním na 5 + 2 roky ještě bude hýbat. Některé oslovené společnosti ovšempostup ministerstva kritizují. "Zjišťovat předběžný zájem považujeme za předčasné. Bez toho, aby byly známy přesné požadavky, se k zadaným otázkám
nemůže nikdo kvalifikovaně vyjádřit," míní Matej Okáli, šéf představenstva společnosti SkyToll, která nabízí primárně satelitní výběr mýta a je dlouhodobým kritikem českého postupu ve výběru mýta. "Kladné odpovědi by mohly vést k potvrzení domněnky, že současný systém může zajišťovat efektivněji někdo jiný než jeho současný provozovatel," doplnil Okáli. Tendr se ale nedá stihnout Ťok se pak také bude muset vypořádat s námitkami koaličního partnera ČSSD. Její zástupci totiž myšlenku napadají s tím, že neplní vládní usnesení z dubna, které ministrovi ukládá připravit technologicky neutrální tendr. Původně ministr Ťok plánoval, že by se výběrové řízení na provozovatele současného systému mýtných bran mělo rozeběhnout už v září. To ale nejsou schopni ministerští úředníci připravit. Kromě jiného navíc potřebují získat pod křídla resortu autorská práva od Kapsche, což i v nejoptimističtější variantě bude trvat alespoň do listopadu. Materiál mířící na výbor tak už hovoří o počátku roku. Jak už ale včera upozornily LN, klasický tendr se v podstatě nedá stihnout. Aby výběr miliard korun bez zádrhelů pokračoval i od ledna 2017, zbývá tak v zásadě jediná možnost, s níž se již tiše počítá, a to zadání výběru Kapschi mimo soutěž - v jednacím řízení bez uveřejnění - na přechodnou dobu. V mezičase se pak vypíše sociální demokracií požadovaný "technologicky neutrální" tendr. K tomuto rozhodnutí ale vláda musí v politických tahanicích, kdy mýtný problém bude premiér Bohuslav Sobotka používat jako nátlak v jednáních o rozpočtu s šéfem státní kasy Andrejem Babišem, dospět poměrně rychle. Jedinou omluvou před Evropskou komisí pro vypsání jednacího řízení bez uveřejnění je technologická nouze. Tedy fakt, že stát nevlastní autorská práva k současnému systému - ta práva, která může mít už v listopadu. *** Koho oslovilo ministerstvo * Mytia (Ascom Fela + Damov + ABD Group) * Autostrade * Kapsch * Siemens * AŽD * SkyToll * IBM * Asseco * AutoCont CZ * Cisco Systems * Hewlett-Packard * IBM Česká republika * ICZ * Microsoft * Oracle Czech * SAP ČR * UNICORN * ADASTRA * ANECT * Aquasoft * Logica
* Ness Czech * Telefónica O2 Czech Republic * TietoEnator Czech * T-Systems Czech Republic * Xerox * Vendeka
Souhrn významných legislativních událostí 13.7.2015 - 19.7.2015 epravo.cz | 20.7.2015 | Rubrika: Články, Články a komentáře | Strana: 0 | Téma: Obecné termíny
Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) poslalo legislativní radě vlády návrh zákona o veřejných zakázkách. Informoval o tom Vilém Frček z oddělení komunikace MMR. Zákon, který chce ministerstvo přejmenovat na zákon o zadávacích řízeních, musí platit nejpozději od 18. dubna 2016. Do té doby musí Česko převést evropské směrnice do národní legislativy. Vláda 13. července 2015 Vláda schválila návrh zákona o celostátním referendu Celostátní referendum by se v budoucnu mělo vyhlásit, pokud o jeho vypsání peticí požádá alespoň čtvrt milionu lidí. Vyplývá to z návrhu ústavního zákona, který schválila vláda. Návrh, o němž se v Česku léta diskutovalo, má podle ministra pro lidská práva a legislativu Jiřího Dienstbiera (ČSSD) příznivé podmínky, aby prošel. Ombudsmanka Anna Šabatová a některá ministerstva ale měly k předloze výhrady. Podle veřejné ochránkyně práv by mělo stačit 100.000 podpisů. Vláda schválila novou koncepci zahraniční politiky Vláda schválila novou koncepci zahraniční politiky. Na twitteru to uvedl státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza. Dokument určuje hlavní oblasti zájmu Česka ve světě. Mluví o podpoře ekonomické diplomacie, ale i o prosazování lidských práv. Dokument se hlásí k odkazu českého humanistického myšlení, prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, Pražského jara, Charty 77 a tradice podpory lidských práv. Vyplývá to z materiálu, který má ČTK k dispozici. Vláda odmítla úpravu majetkových přiznání politiků, jak chce TOP Návrh opozičních TOP 09 a Starostů, aby politici a další veřejní funkcionáři přiznávali svůj majetek i při nástupu do funkce, odmítla vláda. Vyplývá to z předběžných výsledků jednání kabinetu. Ten předloze už v předběžném stanovisku vytkl údajně příliš nízké limity majetku, nejasné určování hodnoty nebo legislativní nedostatky. V nejbližší době hodlá předložit zákonodárcům vlastní novelu zákona o střetu zájmů, v němž řešení nabídne. Vláda schválila nový atomový zákon Vláda na jednání schválila novou verzi atomového zákona. Materiál, který by měl mimo jiné zpřesnit technické požadavky a procesní pravidla pro spouštění nových jaderných bloků i provozu těch současných, připravil Státní úřad pro jadernou bezpečnost (SÚJB). Doposud platnou normu z roku 1997 sám úřad označuje za zastaralou. ČTK o tom informovalo tiskové oddělení Úřadu vlády ČR. Poslanecká sněmovna 14. července 2015
Poslanci už dávají návrhy změn ke sporné vysokoškolské novele Poslanci už předkládají pozměňovací návrhy ke sporné vládní vysokoškolské novele. Týkají se například způsobu jmenování profesorů, výpočtu sociálního stipendia a postavení fakult, vyplývá ze sněmovního systému. Předloha je nyní po úvodním kole debaty ve výborech, garanční školský výbor její projednávání přerušil. Pokračovat bude patrně v září. 15. července 2015 Sněmovní výbory přerušily do září jednání o zákonu proti řetězcům Sněmovní hospodářský výbor a zemědělský výbor dají své doporučení poslancům k novele zákona o významné tržní síle zřejmě až začátkem září. Projednávání předlohy, která má lépe chránit dodavatele před nekalými praktikami obchodních řetězců, přerušily do začátku září. Jejich členové budou mít nyní čas na podávání pozměňovacích návrhů. Novela má zákon zpřesnit a zlepšit jeho fungování, podle obchodníků však může zdražit potraviny. Antimonopolní úřad to ale odmítá. Senát 15. července 2015 Senát by měl odložit jednání o obnově nemocenské v prvních dnech Senát by měl opět odročit schvalování návrhu sociálních demokratů na obnovu vyplácení nemocenské v prvních třech dnech nemoci. Podle doporučení zdravotnického a sociálního výboru by se měl k novele zákoníku práce vrátit nejdřív v listopadu. Smlouvy pojišťoven s lékaři budou účinné patrně až zveřejněním Senát by měl schválit předlohu, podle níž budou smlouvy zdravotních pojišťoven s nemocnicemi a ambulancemi účinné až se zveřejněním. Plénu to doporučily zdravotnický a sociální výbor i ústavně-právní výbor. Pojišťovny taky nebudou moci nabírat nové klienty prostřednictvím jiných firem. Senát pravděpodobně schválí zavedení kurzarbeitu Senát s největší pravděpodobností schválí zavedení kurzarbeitu čili zkrácené pracovní doby. Plénu to doporučily zdravotnický a sociální a ústavně-právní výbor. Žádné návrhy změn jejich členové neprosazovali. Senát patrně zruší neúčinný zákon o úrazovém pojištění Senát patrně zruší sporný neúčinný zákon o úrazovém pojištění. Schválení novely zákoníku práce doporučily plénu zdravotnický a sociální výbor i ústavně-právní výbor. Horní komora bude o předloze rozhodovat příští týden. Do kodexu novela vrací ustanovení o odškodňování za pracovní úrazy a nemoci z povolání, které byly v přechodných ustanoveních. Výbor Senátu se nevyjádřil k šíření reklamy na nepovolené loterie Zda bude porušením zákona o regulaci reklamy taky šíření propagace na nepovolené loterie, není jisté. Senátní ústavně-právní výbor nedal doporučení plénu horní komory, jak by mělo s novelou naložit. Pro návrh ji podpořit se nenašlo ve výboru dost hlasů. Proti úpravě se stejně jako ve Sněmovně stavěli zejména zástupci internetových portálů. Senát by měl schválit vznik centrálního registru přestupků Senát by měl schválit vznik centrálního registru vybraných přestupků, který by měl podle vlády
pomoci v boji proti drobné kriminalitě. Doporučil to garanční ústavně-právní výbor. Za opakované přestupky má jejich pachatelům hrozit podle předlohy vyšší pokuta, trestným činem se ale nestanou. Přestupky by se v registru měly uchovávat pět let. Senátorka Eliška Wagnerová (za SZ) prosazuje zkrácení doby na tři roky, výbor o jejím návrhu ale nehlasoval. Pozn.: Posilou NSS by se mohl stát akademik Molek, čeká jej slyšení 13. července 2015 - Novým soudcem Nejvyššího správního soudu (NSS) by se mohl stát Pavel Molek, který momentálně působí v akademické sféře a také jako asistent na Ústavním soudu. Kandidáta předběžně vybral předseda NSS Josef Baxa a jméno zveřejnil na webových stránkách soudu. Molka ve středu čeká slyšení před plénem soudu, kde představí své názory i motivaci a vyloží vlastní pohled na fungování soudu. MF chce osamostatnit útvar pro boj proti praní špinavých peněz 14. července 2015 - Finanční analytický útvar ministerstva financí by se měl stát samostatným správním úřadem nezávislým na ministerstvu. Počítá s tím novela zákona proti praní špinavých peněz, kterou poslalo ministerstvo financí k připomínkám. Vyplývá to z internetových stránek vlády. Zákon by měl platit od poloviny příštího roku. Návrh novely rovněž reaguje na nové směrnice EU a zřizuje rejstřík skutečných vlastníků právnických osob. Výbor europarlamentu podpořil sdílení dat leteckých pasažérů 15. července 2015 - Ostře sledovaný návrh na vytvoření společné evidence osobních údajů cestujících v letecké dopravě dostal po letech sporů zelenou od příslušného výboru Evropského parlamentu. Údaje o cestujících z a do Evropské unie, například jejich adresy nebo informace o platbě za letenku, aerolinky budou muset podle aktuálních návrhů předávat příslušné databázi. Pravidla týkající se jmenné evidence cestujících (PNR, Passenger Name Record) Evropský parlament kvůli obavám z narušení soukromí dosud blokoval. MMR poslalo zákon o veřejných zakázkách legislativní radě vlády 15. července 2015 - Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) poslalo legislativní radě vlády návrh zákona o veřejných zakázkách. Informoval o tom Vilém Frček z oddělení komunikace MMR. Zákon, který chce ministerstvo přejmenovat na zákon o zadávacích řízeních, musí platit nejpozději od 18. dubna 2016. Do té doby musí Česko převést evropské směrnice do národní legislativy. Ústavní soud dal šanci na vyšší náhradu za vyvlastněné pozemky 15. července 2015 - Ústavní soud (ÚS) dal manželům Gregůrkovým ze Zlínska šanci na vyšší náhradu za pozemky vyvlastněné kvůli budování obchvatu Otrokovic. Původně měli od Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) dostat pouze takzvanou úřední cenu, přičemž tržní hodnota byla více než sedminásobná. Ústavní soudci zrušili rozsudky Nejvyššího soudu i Vrchního soudu v Olomouci. Právě k olomouckému soudu se kauza nyní vrátí. ÚS potvrdil právo na omluvu za článek, zdůraznil presumpci neviny 15. července 2015 - Ústavní soud (ÚS) potvrdil rozsudek, který přiznal ukrajinskému podnikateli právo na omluvu od vydavatelství Mafra. Deník Mladá fronta Dnes o Ukrajinci psal jako o členovi gangu kuplířů v době, kdy byl pouze v pozici obžalovaného, a tedy jeho vina ještě nebyla prokázána. ÚS v nálezu zdůraznil význam presumpce neviny, kterou mají média respektovat. Mafra soudní rozhodnutí nekomentovala. Ústavní soud bude muset znovu zvážit výpočet platu soudců
17. července 2015 - Ústavní soud musí znovu zvážit otázku výpočtu platu soudců. Návrh na zrušení části příslušného zákona podal Obvodní soud pro Prahu 7, který řeší žalobu Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ). Na dotaz ČTK to dnes uvedl místopředseda obvodního soudu Roman Podlešák. Šéf NS vybírá nové předsedy kolegií, Rizman pokračovat nechce 17. července 2015 - Šéf Nejvyššího soudu (NS) Pavel Šámal musí koncem léta vybrat nové předsedy trestního i občanskoprávního kolegia. Jména zatím neoznámil. Mandát oběma končí v září kvůli novele zákona o soudech a soudcích. Dosavadní šéf trestního kolegia Stanislav Rizman se rozhodl rezignovat o měsíc dříve - už k poslednímu srpnu, informoval server Česká justice. Jako důvod uvedl únavu, pokračovat nechce, bude se méně věnovat organizační práci, více pak rozhodování. Zdroj: ČTK EPRAVO.CZ, a.s. využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem. Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázán. C EPRAVO.CZ - Sbírka zákonů, judikatura, právo / www.epravo.cz
MD: Řídící výbor projedná informaci pro vládu se základními parametry tendru na výběr mýta po roce 2016 parlamentnilisty.cz | 20.7.2015 | Rubrika: Tiskové zprávy | Strana: 0 | autor: PV | Téma: Obecné termíny
V úterý 21. července od 15 hodin projednají zástupci všech parlamentních politických stran na řídícím výboru na Ministerstvu dopravy pracovní verzi materiálu Základní parametry zadávací dokumentace pro zadávací řízení na provoz Systému elektronického mýta po roce 2016. Ministr dopravy Dan Ťok předloží tento čtyřicetistránkový dokument pro informaci členům kabinetu do konce července, jak mu uložila vláda. Materiál popisuje postup Ministerstva dopravy při plnění vládního usnesení, tedy realizovat technologicky neutrální soutěž na provozovatele mýtného systému. K tomu ministerstvo přistoupilo ve třech krocích. "Nejdříve vypíšeme soutěž na provozovatele stávajícího systému tak, aby měl reálnou šanci každý seriózní zájemce. A pochopitelně, že tímto krokem sledujeme také zlevnění provozních nákladů. Systém upravíme na EETS (evropskou službu) a rozdělíme, aby stát mohl provozovat srdce mýta - centrální systém," vysvětluje ministr dopravy Dan Ťok. Materiál dále popisuje případnou soutěž na rozšíření mýta na silnice, které by ještě bylo výhodné zpoplatnit, pokud bude politická shoda. "Na závěr po vyčerpání životnosti současného systému vypíšeme otevřenou technologicky neutrální soutěž na mýtný systém pro celý rozsah zpoplatněných komunikací. Připojíme jej k centrálnímu systému, který bude provozovat a rozvíjet stát," dodává ministr dopravy Dan Ťok. Stát nezahodí investici za osm miliard korun Cílem Ministerstva dopravy je navrhovaným řešením zlevnit provoz výběru mýta a především neohrozit příjem do státního rozpočtu ve výši zhruba 10 miliard korun ročně. Zároveň nechce zahodit plné funkční mýtný systém, který stál osm miliard korun a je plně v majetku státu. "Cokoliv jiného než zlevnění provozu je obrovská zátěž pro daňové poplatníky," říká ministr Ťok.
Kroky Ministerstva dopravy zároveň zamezí hrozící zátěží na podnikatele, kteří by museli znovu uzavírat smlouvy a vyměňovat palubní jednotky (tzv. OBU jednotky - v současnosti je zhruba 780 tisíc těchto jednotek v provozu). Ministerstvo dopravy zároveň oslovilo 27 firem, které by se mohly zúčastnit transparentního výběrového řízení na provozovatele současného systému. Podle prvních reakcí od společností lze očekávat, že o účast v takovém tendru bude zájem.
Oborové termíny Zítra se šibenicemi bude hrozit všude Hospodářské noviny | 21.7.2015 | Rubrika: Názory | Strana: 8 | autor: Josef Bouška | Téma: Oborové termíny
Dvakrát během posledních týdnů vyhrožovali "spořádaní občané" demonstrující proti imigrantům svým oponentům smrtí - zcela veřejně, před zraky policie a kamer. I podruhé to policie s naprostým klidem ignorovala. Máme tu zásadní problém, který nelze shodit na individuální pochybení; problém neslučitelný s fungováním civilizované společnosti. Zapomeňte na uprchlíky - ať si o nich každý myslí, co chce, a v rámci zákona to prosazuje. Zapomeňte na svobodu slova, která přímé vyhrožování násilím nechrání nikde na světě. Otázka stojí jednoznačně: chcete žít v zemi, kde vám a vaší rodině může kdokoliv beztrestně vyhrožovat smrtí? V prvním případě si policie nechala udělat "odbornou analýzu", z níž vyplynulo, že vyhrožování maketou šibenice není vyhrožováním. Uplynulý víkend se rovnou křičelo "Budete viset!", opět bez postihu. Mám proto pár otázek na policejního prezidenta, poslance českého parlamentu a naši vládu. Bude policie stejně laxní, když přijdu za někým z vás a oznámím vám, že vás podřežu a vaši hlavu nabodnu na sloupek u brány? Bude policie tolerovat, až její vedení nebo politici dostanou v obálce nábojnici nebo uříznutou koňskou hlavu na zahradu? Chcete, aby na vás vaši nevoliči každý den řvali "Budete viset!", až povezete děti do školy, a policie je jen tiše legitimovala? Pokud máte pocit, že by se vám takové chování nelíbilo, jak si jej můžete dovolit tolerovat vůči komukoliv jinému?! O reálnosti hrozeb přitom netřeba pochybovat, v xenofobním davu na náměstích byla v obou případech řada přívrženců extremistických hnutí, kteří se násilí nikdy nevyhýbali. Během několika málo měsíců jsme se dočkali nejotevřenějšího propojení tvrdé ultrapravice s běžnou veřejností, jaké tu kdy bylo. Zákonodárci vystupují na shromážděních bok po boku s otevřenými antisemity a nechávají si aplaudovat od neonacistů za provolávání "Čechy Čechům!". A jak na to reagují "demokratičtí" politici? Místo ostrakizace se při první příležitosti spojí s prominentní tváří těchto akcí Markem Černochem, aby společně protlačili návrh mimořádné schůze sněmovny. Vyhrožování smrtí je logickým vyústěním uvedeného vývoje. Ale poslední hranice únosnosti byla překročena. Nechci a nebudu žít v zemi, kde lidé placení z mých daní za správu státu a udržování bezpečnosti umožňují zastrašování svých spoluobčanů, aniž by se zmohli na víc než legitimování nebo tiskové prohlášení. Ale budu se zájmem, byť zdálky, sledovat jejich reakce, až se dav toužící věšet lidi postaví před jejich dům. Během několika málo měsíců jsme se dočkali nejotevřenějšího propojení tvrdé ultrapravice s běžnou veřejností, jaké tu kdy bylo. Zákonodárci vystupují na shromážděních bok po boku s otevřenými antisemity.
Foto popis| O autorovi| Josef Bouška, Autor pracuje v komunikační agentuře
Komunikační kampaň Tradice má smysl marketingovenoviny.cz | 20.7.2015 Strana: 0 | Téma: Oborové termíny
Česká centrála cestovního ruchu - CzechTourism připravila ve spolupráci s agenturou Magnas Media marketingovou kampaň Tradice má smysl. Produkci zajistila Digital Circus, specializující se na tvorbu obsahu. Cílem marketingové kampaně je odvyprávět poutavý příběh českých tradic, přivést návštěvníky do Česka a Čechy přesvědčit o jedinečném rozměru a světovosti našich tradic. Kreativní koncept zve turisty k objevení českých tradic prostřednictvím smyslů. Hlavní myšlenková linie je vedena tak, že vše, co patří k tradiční i moderní české kultuře (osobnosti, zvyky, tradice, řemesla), lze vnímat prostřednictvím vjemů/prožitků. Turista může vše doslova cítit/zažít a touto cestou objeví a pozná to nejlepší z České republiky. Co vidí, může také ochutnat, může se toho dotknout, uslyšet to a podobně. Celkový dojem podtrhuje produkce videí a vizuálů, zachycující české tradice téměř filmovou podobou, o kterou se postarala produkce Digital Circus s producentem Janem Losem. Hudební stránky videa se ujal známý český hudební producent a hudebník Jan P. Muchow. Za kamerou se pak střídal Darko Stulic a Ferdinand Mazůrek, oba působící dlouhodobě u filmu a TV seriálu (film Rozkoš, seriál Nevinné lži, Okresní přebor apod.). Vzniklo celkem 17 video upoutávek a hlavní spot, řada velmi emotivních klíčových vizuálů i originální text pro web. V rámci kampaně se pracuje například s tradicemi zapsanými na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO, jakými jsou slovácký verbuňk, anebo s jedinečnou tradicí masopustních obchůzek na Hlinecku. Marketingová kampaň navazuje na úspěšnou komunikaci "Česko - země příběhů". Česko je zemí příběhů, ve které je možné pochopit a poznat souvislosti našich fascinujících tradic. Návštěvníci najdou vše v jazykových mutacích na webu www.tradicemasmysl.cz a v mobilní aplikaci České tradice pro iPhone i Android, připravené speciálně pro tuto kampaň. Marketingová kampaň je spuštěna jak v České republice, tak i v Německu, Polsku, Rakousku, na Slovensku a také v Rusku. Využity jsou kanály online, print a outdoor. Kampaň poběží až do září 2015. Do podpory jsou zapojena turistická informační centra po celé České republice, pro která jsou připraveny speciální mapy "Objevte kouzlo českých tradic" v polštině, němčině, ruštině a angličtině. V zahraničním tisku je kampaň podpořena image inzercí v tematických magazínech o cestování. Celý koncept, který představuje Českou republiku prostřednictvím smyslových zážitků, navíc rozšiřuje i interaktivní mobilní aplikace České tradice.
6 výborných reklam, o kterých se moc nemluví mediahub.cz | 20.7.2015 | Rubrika: Mediahub, Komunikace, Téma týdne | Strana: 0 | Téma: Oborové termíny
Přinášíme reklamy, které dostaly cenu na festivalu Cannes Lions, ale málokdo je doteď viděl. Vítězné reklamy z letošního festivalu reklamy Cannes Lions obletěly mnohá média. Jejich ukázky se tak objevily na většině portálů, které se věnují reklamě. Co ale reklamy, které získaly cenu, ale moc se o nich nemluvilo? Přitom se kvalitou přibližují vítězným reklamám. Slovenský odborný web o médiích Stratégie.sk vybral ty, které si podle něj zaslouží pozornost stejnou jako vítězové a
které se většinou nikde moc neobjevovaly. Adoptable friends Psi z útulků často hledají svůj domov velmi těžko. Proto se organizace Dallas Pets Alive rozhodla těmto opuštěným zvířecím kamarádům pomoci zajímavým způsobem. Taste the translation Google Translator je pravděpodobně nejpoužívanější překladač na internetu. Jaké šance proti němu má konkurence? Společnost Elan ve spolupráci s reklamní agenturou J. Walter Thompsons Amsterdam vytvořily reklamní kampaň, která doslova zasáhne vaše chuťové pohárky. Pointou je navařit podle receptu, původně v japonštině, přeloženém do angličtiny. The 2 Euro T-shirt - A social experiment Laciná trička jdou na dračku. Co ale kdybyste věděli, kdo a jak vyrobil tričko, za které se chytáte zaplatit jen nízkou cenu? Organizátoři Fashion Revolution dne vytvořili spolu s Ketchum Pleon Berlin a Bbdo Group Germany Berlin tuto zajímavou reklamní kampaň. More Than a Sign Problém parkování na místech pro postižené trápí mnohé země světa. I Rusko. Dislife, ruská nezisková organizace, se rozhodla proti tomu bojovat. Projekce člověka na vozíku se zobrazila řidičům, kteří zaparkovali na místě vyhrazeném invalidům. Is this the next? Připravovaný nástup Samsungu Galaxy S6 na trh provázelo mnoho spekulací o tom jak má vypadat. Samsung se tedy chopil své šance a kreativně na to zareagoval. The Collective Project Na světě existuje mnoho dětí, které přišly o některou z ruk. Microsoft se rozhodl vymyslet pro ně bionickou ruku. První byla vyrobená pro malého Alberta, který z ní byl opravdu nadšený. Hlavně po zjištění, že je to stejná ruka, jakou má samotný Iron Man.
Kdo může za falšování nedávných dějin? nazory.aktualne.cz | 20.7.2015 | Rubrika: 1648 | Strana: 0 | autor: Petr Uhl | Téma: Oborové termíny
Týdeník Respekt měl výborný nápad, připravil ke kulatým narozeninám Jiřiny Šiklové obsáhlý rozhovor http://respekt.ihned.cz/c1-64197610-naucila-jsem-se-koukat-za-sebe. Socioložka Jiřina Šiklová měla totiž hned od listopadové revoluce velkou zásluhu o rozvoj gendrových přístupů v čs. a české společnosti. Na pražské Filozofické fakultě založila katedru sociální práce a léta na ní působila. Katedra vychovala mnoho desítek sociálních pracovníků, včetně těch, kteří postavili na nohy Probační a mediační službu. Předtím byla dvacet aktivistkou nezávislého hnutí, stručně řečeno Charty 77. Onen rozhovor Respektu s Jiřinou Šiklovou se týkal výhradně pašování literatury, tedy knih, časopisů, a jiných věcí z londýnské mediální agentury Palach Press do Prahy a opačně
dopravování textů (rukopisů, překladů) a různých zpráv z Prahy Janu Kavanovi do Londýna. Právě v této činnosti Jiřiny Šiklové v nezávislém hnutí před rokem 1990 vidím dvě krajnosti. První je její velká odvaha v boji proti StB a za nápravu nespravedlivých poměrů v režii StB, a také maximální nasazení v nezávislé činnosti. Uznání této odvahy a tohoto nasazení je mezi bývalými nezávislými aktivisty všeobecné, a sdílí ho, jak patrno z jeho textu, i Jan Kavan. Druhá krajnost, kterou v případě Jiřiny Šiklové vidím, je neuvážený způsob, který volila, zejména při hovorech s příslušníky StB. Aby je odvedla "ze stopy", říkala jim i to, co poškodilo jiné lidi, aniž si to třeba uvědomovala. Někdy to byly i nepravdy, o jejichž pravdivosti ona byla a dokonce, jak ukázal rozhovor v Respektu, je dosud přesvědčena. Umisťuji nyní na svůj blog na Aktuálně.cz se souhlasem Jana Kavana a ve spolupráci s ním jeho vyjádření, jež je reakcí na některé výroky Jiřiny Šiklové v rozhovoru pro Respekt - viz text níže pod prvním mezititulkem. Pod druhým mezititulkem je moje vyjádření, opět tedy reakce na rozhovor Respektu s Jiřinou Šiklovou. Redakce Respektu nám na naši žádost poskytla určitý prostor, abychom na rozhovor s Jiřinou Šiklovou reagovali. Sami jsme se domáhali pouze toho, abychom mohli vysvětlit její omyly a nepřesnosti, které se nás přímo týkají. Redakce Respektu není historickým ústavem, rozsah odpovědí jsme měli proto omezený a redakce navíc uplatnila své novinářské zásady, které obecně uplatňuje. Umisťuju proto nyní níže pod oběma mezititulky původní, nezveřejněné verze našich odpovědí s tím, že laskavý čtenář bude mít možnost je porovnat s kratšími verzemi, jež Respekt s naším souhlasem zveřejnil - viz http://respekt.ihned.cz/c1-64337970-o-velkem-dobrodruzstvi-ktere-vsakprobihalo-ponekud-jinak Redakci Respektu za to patří moje poděkování. Svůj text jsem pro zveřejnění v Respektu zkrátil podstatně, abych poskytl více místa Janu Kavanovi, o jehož pověst tu běží a který měl dosud jen málo možností bránit se proti jiným nespravedlivým obviněním, která často byla, na rozdíl od hodnocení a vzpomínek Jiřiny Šiklové, zlovolná. V závěru, pod třetím mezititulkem níže, je to, co mě trápí nejvíc, a za co nemůže ani Jiřina Šiklová, ani redakce Respektu. Jan Kavan: O velkém dobrodružství, které však probíhalo poněkud jinak V Respektu z 22. 6. 2015 vyšel rozhovor Marka Švehly s Jiřinou Šiklovou Naučila jsem se koukat za sebe, v němž osmdesátiletá Jiřina Šiklová vzpomíná na svou roli při pašování zásilek v 70. a v 80. letech do tehdejšího Československa a i ven do zahraničí. Na řadu věcí si ovšem vzpomínala poněkud nepřesně, a tak bych rád uvedl na pravou míru aspoň ta fakta, která se týkala přímo mé práce. Není pravda, že jsem pašování literatury dojednal v Londýně na začátku sedmdesátých let s Petrem Pithartem. S tím jsem se sešel v roce 1969 v Oxfordu na St.Antony's College, kde jsem v té době studoval. Petr se rozhodl, že se vrátí domů a projevil zájem dostávat anglickou či americkou odbornou literaturu, především politologickou nebo historickou a sociologickou. Slíbil jsem mu, že se to pokusím nějak zařídit. V té době jsem byl již v kontaktu s Jiřím Müllerem, bývalým studentským vůdcem a mým přítelem, kterému jsem zcela důvěřoval. V srpnu 1970 mi končila platnost takzvané výjezdní doložky, a já jsem se nedokázal dlouho rozhodnout, zda se stát emigrantem, s čímž jsem měl problém se smířit, nebo se vrátit domů. Rozhodl jsem se poradit se s nejlepšími přáteli, a tak jsem v létě 1970 přijel do Prahy na můj řádný britský pas, v němž jsem si zcela legálně změnil příjmení. Jirka Müller mi z Brna, prostřednictvím naší společné kamarádky Drahuše Proboštové, vzkázal, že pokud chci být opozici skutečně užitečný a podaří se mi zase se vrátit do Anglie, tak odtamtud musím "vycházet vstříc potřebám opozice, tak, jak je opozice bude definovat". S tím jsem dost disciplinovaně souhlasil a krátce poté mi Jirka vzkázal, že budou potřebovat rozmnožovací elektrický stroj Gestetner. Trvalo mi několik měsíců, než jsem našel skupinu
britských mírových aktivistů, kteří se nabídli, že mi pomohou zakoupit karavan a vybudovat v něm speciální skrýš dostatečně velkou, aby se do ní vešel člověk, natož Gestetner. S prvním karavanem jel do Brna přední britský mírový aktivista Michael Randle. Do skrýše jsme však vložili literaturu, především Listy Jiřího Pelikána a Svědectví Pavla Tigrida, neboť jsme nechtěli riskovat, že bychom mohli přijít o drahý rozmnožovací stroj. Po této úspěšné zkušební cestě jsme již poslali domů Jirkovi Müllerovi Gestetner, na němž byly později vytištěny letáky vyzývající občany, aby ve volbách 1971 nevolili kandidáty Národní fronty. Tak začalo pašování literatury domů, jež později nazvala Jiřina Šiklová "životním kanálem". Na zpátečních cestách mí kurýři vyváželi v karavanu první samizdaty, rukopisy, letáky apod. Mým hlavním kontaktem byl Jiří Müller, a to až do jeho uvěznění v listopadu 1971 1). Jirka byl zadržen a vzat do vazby v souvislosti se zmíněnou letákovou kampaní, ne kvůli jeho roli organizátora přijímání a odesílání zásilek do zahraničí. Krátce po jeho zatčení musela z republiky utéci má matka Rosemary, která Jirkovi pomáhala spolu s Drahuší Proboštovou a dalšími přáteli, včetně mého bývalého spolužáka Aleše Macháčka. K zásilkám literatury jsem přikládal i katalogy z britských odborných nakladatelství, v nichž lidé doma zaškrtávali tituly, které si přáli, abych pro ně získal. O největší počet těchto knih projevoval zájem Petr Pithart. Balíčky pro něj jsem označoval jeho kódovým jménem George. Zatčením Jirky Müllera nebyl můj systém pašování nijak narušen a Jirka při výsleších nic neprozradil. Potřebovali jsme tedy jen nového hlavního domácího organizátora. Po delším váhání se této role ujal Petr Pithart, který se s mými kurýry scházel vždy před japonskou ambasádou na Maltézském náměstí, což Petr vybral, protože nedaleko bydlel. Petr přebíral dopisy a vzkazy, ale knihy, které kurýři naskládali do připravených tašek, se předávaly na různých místech na okraji Prahy, nejčastěji z karavanu přímo do auta Petrova kontaktu. Mlčky a rychle. Na podzim roku 1976 mi Petr Pithart po kurýrovi poslal text základního prohlášení Charty 77 s prosbou, abych zajistil jeho zveřejnění na začátku roku 1977, až dostanu příslušnou instrukci. Současně dodal, že je jedním ze signatářů a že tím na sebe strhne pozornost StB, takže již nemůže pokračovat v ilegální práci. Našel však za sebe náhradu a tou byla právě Jiřina Šiklová. Jiřina pak statečně plnila roli hlavní organizátorky až do svého zatčení v květnu 1981. Chartu 77 podepsala až začátkem roku 1989, kdy už sama byla léta pronásledována Státní bezpečností. Současně jsem udržoval kontakty i s několika menšími skupinami, například přes Drahuši Proboštovou s Alešem Macháčkem a Vladimírem Laštůvkou. Ti distribuovali českou exilovou literaturu na severu Čech až do svého uvěznění v lednu 1977, kdy tam policie objevila ukrytý náš rozmnožovací stroj Gestetner. Po Müllerově propuštění z pětiletého věznění v prosinci 1976 jsme obnovili vzájemnou spolupráci a já jsem mu do Brna, kromě české exilové literatury, posílal i vyžádanou anglickou odbornou literaturu, kterou pak v Brně překládali do češtiny pro "podzemní univerzitu". Ta propojovala vyhozené univerzitní profesory se studenty, jimž režim nedovoloval řádně studovat. Na tyto překlady jsme poskytovali i jisté finanční prostředky, pokud se mi podařilo je sehnat. Během čtyř let, kdy mou hlavní domácí partnerkou byla Jiřina Šiklová, se náš pašovací systém neustále zdokonaloval. Nemyslím si však, že předání připomínalo špatné filmy, jak se domnívá Jiřina. Naopak. Skutečnost, že během dvaceti let nebyl nikdo zadržen při předávání, ať už dopisů a dokumentů či knih, mi dává za pravdu. Jiřina si ve svých vzpomínkách poněkud propojila setkávání s mými kurýry se setkáváním s diplomaty, jejichž prostřednictvím později posílal domů zásilky Vilém Prečan. Já jsem se těmto kanálům vyhýbal, protože jsem měl obavu ze zpravodajských služeb, o nichž jsem byl přesvědčen, že mají své diplomaty pod jistou kontrolou. Mimochodem mí kurýři si nemuseli kupovat cizí noviny na letišti, jak vzpomíná Jiřina, ale vezli si je pochopitelně z domova. Nikdo také nikdy neměl na sobě nic puntíkatého, jak vzpomíná Jiřina. A nikdo z mých britských či francouzských kurýrů nikdy nemusel reagovat na němčinu pražských kontaktů.
Frekvenci kurýrů i karavanů si Jiřina pamatovala dobře. Nezmínila se však, že do jejího uvěznění v květnu 1981 jsme takto dopravili domů téměř 20 tun literatury, kromě Pelikánových Listů a Svědectví Pavla Tigrida, také Právo lidu Jiřího Lövyho, 150 000 slov A. J. Liehma, Informační materiály, které mi ze Západního Berlína poskytovala Ivana Šustrová, křesťanského časopisu Studie, které v Římě vydával Karel Skalický, knihy vydávané Josefem Škvoreckým v Torontu ´68 nebo Adolfem Müllerem v kolínském Indexu a z dalších exilových nakladatelství. Kromě knih jsme dodali nezávislým skupinám do Československa i několik rozmnožovacích strojů, videokamery a filmový materiál a řadu gramofonových desek zakázaných zpěváků, které ve svém švédském nakladatelství Šafrán vydával Jiří Pallas. Ven jsme vyvezli kromě mnoha stovek samizdatových časopisů a knih, i několik důležitých rukopisů zakázaných autorů, např. sborník O svobodě a moci, v němž byla zařazena i Havlova Moc bezmocných, natočené filmové rozhovory s mluvčími Charty 77 a estébácké sledování Františka Kriegla a Jiřího Hájka, záznam vysočanského 14. sjezdu KSČ, záznam představení Bytového divadla, různá vystoupení undergroundových kapel či třeba dokumentaci k návrhu Jaroslava Seiferta na Nobelovu cenu apod. Pokud vím, tak řidiči karavanů nikdy nedojeli do žádné garáže, ale knihy byly předávány v černých taškách z našeho do českého auta (často Trabantu). Nikdy také nešlo o evangelickou faru. Je ovšem pravda, že jsem měl informace jen od svých kurýrů a že jsem se domácí opozice na vnitřní distribuci nikdy neptal. Držel jsem se zásady, kterou mi ještě z dob studentské politiky vštěpoval Jirka Müller, že každý má znát jen to, co nutně potřebuje pro svou práci. Za důležitější považuji opravu slov Jiřiny Šiklové, že jsem neměnil naše karavany. Naopak. Auta jsme měnili každé dva až tři roky, barvu jsme přestříkali zhruba po roce, SPZ a řidiče jsme měnili pokaždé (kromě mírových aktivistů a levicových liberálů, nejčastěji řídili mladí trockisté, britští i francouzští). A navíc od konce sedmdesátých let jsme mezi britské karavany občas zařadili i upravený francouzský Peugeot, který byl zadržen v dubnu 1981 v Dolním Dvořišti. O promíchání vzpomínek na Jiřininu účast v mém systému a v tom, který zajišťoval Vilém Prečan, svědčí i její vzpomínky na přezdívky (kódy), jimiž byly označovány jednotlivé balíčky. Mezi těmi, které jsem posílal domů já, nebyly například balíčky pro Petra Příhodu (Příbram) ani třeba pro Ludvíka Vaculíka (Vousáč), jak vzpomíná Jiřina. Těm je jistě posílal Prečan. Ani mé balíčky pro Petra Uhla nebyly označovány číslovkou 4 (s odkazem na IV. Internacionálu), ale kódem Delta. Tuto přezdívka po jeho druhém uvěznění v roce 1979 převzal Jan Ruml. Největší balíčky byly adresovány Petru Pithartovi (George) nebo Jaroslavu Šabatovi (Zajíc), či Jirkovi Müllerovi (David), Jiřině Šiklové (KAT), Janu Rumlovi (Delta), Jirkovi Dienstbierovi st. či třeba Mirku Tylovi (Roman). Jiřina Šiklová uznává, že k odhalení zásilky z dubna 1981 nedošlo nějakou chybou v mém zahraničním systému, ale, podle ní, díky prozrazení Pavlem Muraškem, s nímž ona v Praze spolupracovala. Jiřina zdůrazňuje, že v zadrženém karavanu byli adresáti knih označení jen kódovými jmény, ale dodává, že "tam byla jména a adresy lidí, kteří dostávali časopisy a podobné věci". Považuji za nutné upřesnit, že tento seznam sestavil Pavel Tigrid, a to ze jmen a adres známých disidentů, které byly zveřejňovány v Informacích o Chartě (Infoch), dále ze jmen oficiálních institucí či knihoven a i ze jmen náhodně vybraných z telefonního seznamu. Mezi ně pak ukryl několik jmen lidí, o nichž jsem nevěděl, a kteří mu pak potvrzovali, že československou poštou dostali jeho časopis Svědectví. Ten rozesílala na Tigridovo přání českou poštou Jiřina Šiklová v akci nazvané "Vokovice". Tigrid se tak ujišťoval, že jsem jeho obrovské zásilky Svědectví skutečně pašoval do Prahy, a neházel třeba v Londýně do Temže. Není pravda, že jsem po zadržení francouzského karavanu a zatčení několika známých disidentů v čele s Jiřinou Šiklovou na jaře 1981 upustil od organizování těchto zásilek. (Mimochodem z desítky zatčených disidentů jen dva, a to Jiřina a Jan Ruml, měli něco společného s pašováním literatury. Z ostatních byli někteří autory pašovaných knih, například Eva Kantůrková, Milan Šimečka nebo Jaromír Hořec, který byl propuštěn po několika dnech). Je ovšem pravda, že jsem na prosbu opozičních představitelů, jak z Prahy, tak z Brna, vyřadil z přímých adresátů Jiřinu Šiklovou, a to z bezpečnostních důvodů. Po jejím propuštění v roce 1982 se Jiřina soustředila na
západní diplomaty a my jsme pokračovali ve stejném pravidelném zasílání knih, ale v menších autech se zcela jinými skrýšemi, a asi po desetiměsíčním přerušení. Hlavní spojkou se stal Daniel Kumermann, známý svým koníčkem jako sběratel komiksů, jehož často navštěvovali západní sběratelé, o čemž StB věděla. Děti Daniela Kumermanna chodily do stejného skautského oddílu jako děti Petra Uhla a Anny Šabatové (dnešní ombudsmanky), která mi ho doporučila. Komunikaci s domácí opozicí jsem dolaďoval i v letech 1987 a 1988, kdy jsem domů přijel po 17 letech znovu na řádný britský pas se znovu změněným jménem i tentokráte i zevnějškem. V Brně jsem se sešel S Jirkou Müllerem a Jaroslavem Šabatou, v Praze s redaktorkou samizdatových Lidovek Drahuší Proboštovou (její statečnost a obětavá pomoc opozici zůstává nedoceněna) a především s Petrem Uhlem a jeho manželkou Annou Šabatovou. V Londýně jsme zakoupili nový karavan (Ford Transit) a vybudovali v něm nový systém skrýší, kde se dal ukrýt stejný objem knih jako v době před rokem 1981. První takovou zásilku přivezl karavan do Prahy na začátku listopadu 1989. O několik dní později padl tehdejší režim, a tak tato má práce skončila a já jsem se jako první takzvaný reemigrant vrátil do Prahy 25. listopadu. Po mnohahodinovém výslechu na letišti v Ruzyni jsem byl propuštěn do Prahy v ranních hodinách 26. listopadu. Tentýž den jsem se na tribuně na Letné sešel s Petrem Uhlem, ale to už je jiný příběh. Petr Uhl: Jiřina Šiklová byla velká bojovnice. Je ale hodně nepřesná. Jsem rád, že Respekt zveřejnil 22. června k životnímu jubileu Jiřiny Šiklové rozhovor, který s ní pořídil redaktor Marek Švehla. Rád jsem i proto, že se obsáhlý rozhovor týkal pašování knih, časopisů, rukopisů a písemností z Československa do ciziny a z ciziny sem, tedy mezi Prahou a londýnskou agenturou Jana Kavana Palach Press. Toto téma není zatím historicky zpracované, Janu Kavanovi a Palach Pressu se historici stále vyhýbají. Protože jsou ve výkladu Jiřiny Šiklové nesprávnosti, vybídl jsem Jana Kavana, aby se k tomu veřejně vyjádřil. Cítím se i povinen k věci přidat pár slov, přesto že jsem byl od května 1979 do května 1984 ve vězení, což zahrnuje část období úzké spolupráce Jiřiny Šiklové s Janem Kavanem z let 1977 až 1981. Avšak z období od prosince 1973, kdy mě propustili z prvního věznění, a potom z let 1984 až 1989 a také z vyprávění Anny Šabatové a přátel z Charty 77 toho vím dost o převozech od Palach Pressu a také o poskytování písemností i telefonických zpráv této agentuře. Před vznikem Charty 77 se při distribuci literatury z karavanu od Jana Kavana na menší zásilky jednotlivým lidem (jako byli Jiří Müller, Petr Pithart, Jaroslav Šabata nebo já) po určitou dobu angažovali hlavně Jaroslav Suk a Zdeněk Popel, ale zhruba rok i Vladimír Špidla, což veřejnost vlastně vůbec neví. Přes svou dlouhou "absenci" mohu však rozhodně potvrdit text Jana Kavana tam, kde se týká omylů Jiřiny Šiklové, hlavně tohoto největšího, kdy promíchala dva "kanály", tedy cestu pro Palach Press a poštu pro Viléma Prečana. Za její zásadní omyl považuju její představu, že Jan Kavan od převážení literatury posledních deset let upustil a že s ním už nikdo v exilu nechtěl spolupracovat. Je to nepravda, které - jak jsem přesvědčen - Jiřina Šiklová věří, protože své písemné a zprostředkované styky především s Vilémem Prečanem a Františkem Janouchem nesprávně rozšířila na celou exilovou, politicky opozičně orientovanou komunitu. Tento její omyl však poškozuje Jana Kavana na pověsti, a on ve svých 69 letech vlastně nic jiného než dobré jméno, vybudované i na své činnosti v agentuře Plach Press, nemá. Jiřina Šiklová ho však nepoškozuje záměrně, to dobře ví i Jan Kavan. Koncem dubna 1981 byla dodávka Kavanova karavanu prozrazena a asi na 14 dní byli zadrženi dva Francouzi trockistické (lambertistické) orientace, kteří s dodávkou jeli, Gilles Thonon a Françoise Anisová. V květnu pak byli vyhoštěni ze země. Začátkem května bylo obviněno a vzato do vazby osm čs. občanů: Jiřina Šiklová a Jan Ruml (ti dva jako jediní patřili mezi organizátory převozů pro Palach Press), dále Eva Kantůrková, Jiří Ruml, Karel Kyncl, Jaromír Hořec a ze Slovenska Milan Šimečka a Ján Mlynárik. Nikdy je nesoudili, ale ve vazbě byli někteří až rok.
Nesoudili je ani později, ponechávali je jako obviněné ve stálé právní nejistotě. To byl ze strany orgánů činných v trestním řízení i tehdy trestný čin. Jan Kavan ale zasílal nadále do Československa knihy a časopisy a naopak my jsme z Charty 77, Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (dále jen VONS), Informací o Chartě 77 (Infochu), Polsko-čs. solidarity a z Východoevropské informační agentury (VIA) až do listopadu 1989 posílali materiály jemu a telefonovali mu zprávy, dokumenty a sdělení. Od roku 1984, po svém návratu z vězení, jsem se podílel zejména na dodávání zpráv. Jan Kavan z Palach Pressu, Ivan Medek z Hlasu Ameriky, Karel Kyncl z BBC, i další lidé z exilu mi telefonovali do zaměstnání a později i do našeho bytu. Zejména u sdělení VONS záleželo na rychlosti dodání. A Jiřina Šiklová (stejně jako další aktivisté Charty) o tom pochopitelně ani nemohla vědět. Těch dvacet let obou cest, z Prahy do Londýna a zpět, čekají na odborné zpracování; text Jana Kavana a moje poznámka k tomu je nemůže nahradit. Věděl jsem, snad už před rokem 1979, avšak rozhodně od roku 1984, že Jiřina Šiklová udržuje na dálku kontakt s Vilémem Prečanem, který zřídil v bavorském Scheinfeldu Dokumentační středisko čs. nezávislé kultury. Činila tak prostřednictvím západoněmeckých diplomatů. I já jsem se s nimi stýkal, a to veřejně, v budově velvyslanectví. Sám jsem ale tuto cestu až do listopadu 1988 nepoužíval. Jiřinu Šiklovou pak StB koncem října 1988 při zásahu proti několika stům lidí, podezíraných z "protistátních" aktivit, na dva dny uvěznila a podrobila ji výslechu i na "poštu" mezi Prahou a Londýnem. Navštívil jsem ji pak v listopadu dvakrát v jejím bytě, ale moc mi toho o svých výsleších před StB neřekla, bála se odposlechu. Přesto byla v bojové náladě, která ji neopustila ani začátkem roku 1989. Tehdy mě ve svém bytě informovala, že jí estébáci řekli - A paní Šiklová, to ani nevíte, že tu v republice byl tajně Jan Kavan? A ona jim prý odvětila: - A to pánové, ani nevíte, že tu byl třikrát? Mimochodem, že tu byl třikrát, to jsem se tehdy dozvěděl až od ní, do té doby jsem věděl jen o dvou jeho návštěvách. V listopadu 1989 jsme pak spolu usoudili, Jan Kavan a já, že její furiantské vyjádření před StB vyvolalo dodatečné policejní zjišťování, přes které hraniční přechody Jan Kavan do země přijel. Cestovní pas měl vždy pravý, jen příjmení si před jeho vydáním v souladu s britskými zákony mohl změnit, v jednom případě i jméno "Jan" na "Ian". Datum a místo narození muselo ale zůstat stejné, britské zákona Jan Kavan dodržoval. A při hledání těch tří Kavanových cest do Československa, jimiž se StB chlubila Jiřina Šiklová, přišla StB i na jeho poslední příjmení z jeho třetí návštěvy, které si v rychlosti, před odletem do Prahy v listopadu 1989, už nestačil změnit. Proto, když 25. listopadu 1989 přiletěl z Londýna na Ruzyň, odhalili ho a hodiny ho zadržovali a vyslýchali. Do Prahy ho pustili až 26. 11. ráno. Jiřině Šiklové ovšem polehčuje, že nemohla vědět, že přijde listopadová revoluce a že Jan Kavan nebude mít čas na výměnu pasu, která ho před StB chránila. Zdůrazňuju, že Jan Kavan neměl nikdy falešný pas, nýbrž řádně vystavený pas se změněným příjmením, což britské zákony umožňují stejně, jako změnu příjmení. Píšu to tak podrobně proto, že pomluvy Jana Kavana, že jezdí do Československa na falešný pas, se šířily z exilu až do Československa, a měl jsem o tom spor s Václavem Havlem, kterýž podléhal jejich vlivu. Jana Kavana tato pomluva v jeho veřejné činnosti po listopadu 1989 poškodila. Přesvědčil jsem tehdy, v listopadu 1988, Jiřinu Šiklovou při procházce kolem bloku domu, kde bydlí, že se má se mnou a Janem Rumlem o věci promluvit. Hovořili jsme pak spolu v Krčském lese, blízko Thomayerovy nemocnice, kde pracovala. Když se ujistila, že nejsme sledováni či odposloucháváni, vylíčila nám průběh výslechu na StB. Nejprve nám ale řekla, že ji nevyslýchala StB, nýbrž kontrarozvědka, a divila se, když jsme jí řekli, že je to přece totéž. Poté, co nám vyprávěla, co na výslechu uvedla, vyzvali jsme ji oba, shodně a důrazně, aby už styky s diplomaty nenavazovala, že tím ohrožuje jiné osoby. Diplomatická cesta fungovala pak dále, poštu pro Palach Press nosila německým diplomatům (do budovy velvyslanectví, kam jsme už léta občas chodili) Anna Šabatová. Věděli jsme ale, že Vilém
Prečan byl na Jana Kavana a jeho Palach Press alergický a že naopak Jan Kavan nedůvěřuje diplomatům, kteří vždy mohli být využíváni tajnými službami svého státu. Proto jsme požádali německého diplomata, aby část zásilky z Prahy zasílal odděleně Vilému Prečanovi do Scheinfeldu, a druhou část na adresu našich přátel v Kolíně nad Rýnem. Ti ji posílali dále Palach Pressu, což německý diplomat ani Vilém Prečan nevěděli. To ale trvalo jen necelý rok, do listopadu 1989, takže v kontextu těch dvaceti let (1969 - 1989) neměla už tato činnost takový význam. Od oněch německých diplomatů jsem se ale dozvěděl, že Jiřina v zasílání pošty pro Prečana přece jen asi pokračovala. Nedalo se nic dělat, Jan Ruml a já jsme nebyli jejím nadřízeným orgánem. Několik drobností z rozhovoru Jiřiny Šiklové se týkají přímo mne. Snad nikdy, s výjimkou řídkých výstřižků od někoho z ciziny, rozstříhaných po řádcích, jsem od Jiřiny Šiklové nic nepřebíral, i když jsem ji občas navštěvoval v bytě. Proto nevím, jak přišla k onomu symbolu "4", který mi přisuzuje, navíc s poukazem na Čtvrtou internacionálu, do níž jsem ostatně vstoupil až na podzim 1984. Znak "delta" (písmeno ? z velké řecké abecedy, vlastně trojúhelník) neměl se "čtyřkou" nic společného, určil jsem si ho někdy v polovině 70. let sám jako matematický symbol změny. Byl jsem už tehdy jedním z několika (mnoha) příjemců části dodávky od Palach Pressu, a ten, kdo dodávku jako celek přebíral (v 70. letech to byl například Zdeněk Popel, přejímání organizoval Jaroslav Suk), věděl, že příjemcem takto označeného balíčku jsem já. Vzpomínám si na svou reakci, když jsem se dozvěděl, že StB ví, že část zásilky od Palach Pressu je označena jako delta (?) a pak že StB označila celou operaci jako akci Delta. Byla právě opačná, než to ve svém rozhovoru pro Respekt popisuje Jiřina Šiklová. Když jsem v květnu 1981 shlédl na Mírově v televizi propagandistickou reportáž v režii StB o zadržení karavanu Palach Pressu, a na jednom balíku jsem viděl svůj trojúhelník ? (delta), měl jsem ohromnou radost, že toto označení - jistě i s údaji o příslušných příjemcích časopisů a knih od Jana Kavana z mé části dodávky - někdo v Praze za mne převzal. Z kontextu reportáže bylo zřejmé, že StB neví, kdo je "delta". A svému uvězněnému protivníkovi nechtěně oznamuje, že jeho kanál byl až dosud funkční. Bylo to pro mne určité zadostiučinění. Viděl jsem, že Charta 77 žije dál, a to mi dávalo sílu snášet uvěznění. Až později jsem se dozvěděl, že symbol ? - "delta" - převzal Jan Ruml. Tato skutečnost byla pro mne dobrým základem pro naši spolupráci po mém návratu z vězení. Během tohoto pětiletého věznění přišly snad jen dvě zprávy, které mi výrazně dodaly odvahu a sílu ke snášení dalšího věznění. Tato, se symbolem (?), byla už druhá. A první byla v létě 1979, krátce poté, kdy StB vzala koncem května do vazby deset členů VONS. Zprávu jsem dostal v takzvaném teletníku v ruzyňské věznici, tedy asi 15 dvorků 2,5 krát 5 metrů, oddělených zdmi o výšce tři metry, kam nás denně vyváděli na půlhodinovou vycházku, střeženou dozorcem z lávky nad našimi hlavami. Na dřevěné dveře "teletníku" někdo vyryl kamínkem, který tam vydloubal z omítky, slova "Do VONS vstoupilo nových 12 členů". (Protože zde o něm píšu, dodám, že jedním z nich byl právě i Jan Ruml, jistě i podle vzoru svého otce, Jiřího Rumla, který byl členem VONS už dříve.) Obě informace znamenaly, že Charta a VONS pokračují. S Pavlem Muraškem, narozeným v roce 1939 v Praze, jehož rodiče byli exiloví Ukrajinci, od roku 1976 chartistou a od konce roku 1980 i spolupracovníkem KGB (a prostřednictvím sovětské tajné služby i nevědomým spolupracovníkem StB), jsem se z věznice Mírov neznal, jak tvrdí Jiřina Šiklová. Byl jsem na Mírově během svého prvního čtyřletého věznění v letech 1969 - 1973 od léta 1971 do léta 1972, a on tam byl až později. Představa, že jsem z Mírova posílal nějaké vzkazy Anně Šabatové, kterou jsem před rokem 1974 vůbec neznal, je zřejmě výsledkem kontaminace jiných událostí. Anna Šabatová a já jsme se Pavlem Muraškem seznámili až v Praze v roce 1975. Naše důvěra k němu nebyla sice obrovská, jak tvrdí Jiřina Šiklová, ale důvěru jsme k němu měli, protože byl léta vězněn za věc spravedlivou - za pašování ukrajinských knih a časopisů z Německa přes Československo na Ukrajinu. Jeho vztah ke KGB odhalil až v roce 1990 Petr Pithart, když byl Pavel Muraško aktivní v Občanském fóru. To, že Státní bezpečnosti prozradil
sklad literatury pro Palach Press v jedné garáži ve Staré Boleslavi, nepovažuju ale vůbec za prokázané. Některá tvrzení Jiřiny Šiklové v jejím rozhovoru v Respektu svědčí o její špatné paměti. Rudolf Slánský přece nikdy nebydlel blízko jejího bytu, protože od začátku 70. let stále bydlel na Červeném kopci. Evangelický farář z Brna, s nímž se mohla Jiřina Šiklová stýkat, se jmenuje Jan Šimsa, ne Jaroslav Šimsa, jak uvádí ona. To byl otec Jana Šimsy, který zahynul v únoru 1945 v koncentračním táboře v Dachau. Odhalení karavanu v dubnu 1981 a následné represe nejsou dosud odborně zpracované, ba ani objasněné. Článek česky píšící novinářky Krystyny Wanatowiczové z ledna 2007 http://www.csmagazin.com/index.php?a=a2007012138 takovou analýzu nemůže nahradit. Historik Ján Mlynárik, jenž byl počátkem 90. let poslancem Federálního shromáždění a podílel se na vytlačení Muraška z parlamentu kvůli jeho aféře, krátce před smrtí (zemřel roku 2012), dospěl údajně po studiu historických materiálů k závěru, že nařčení Muraška bylo nespravedlivé. Tak to líčí ve vzpomínce na Mlynárika v časopisu Babylon Jan Machonin, který mi Mlynárikovy závěry nyní potvrdil. Mlynárik měl dokonce vyzvat Petra Pitharta, aby za Muraškem, jenž prý přesídlil na východní Slovensko, někoho vyslal s omluvou za způsobenou křivdu. I mne dnes mrzí, že jsem tenkrát nedal na radu Jaroslava Suka, který se znalostí (části?) Muraškova spisu dovozoval, že Muraško opravdu nemusel vědět, že se stýká s StB. Pokusím se to ještě napravit, nejdřív ale musím vědět, jak to bylo. Závěr: přestaňme utajovat a falšovat nedávné dějiny! Zbývá tedy naděje na odborné zpracování tohoto tématu. Dokud jsou na živu Jan Kavan a jeho londýnští spolupracovníci Aleš Macháček, Jiří Bednář a překladatelka Alice Turnerová, pokud žijí Jiří Müller, Petr Pithart, Jan Ruml, Vladimír Laštůvka, Jaroslav Suk, Zdeněk Popel, Vladimír Špidla, Josef Mundil, v jehož ateliéru na Vinohradské jsme si jednu dobu balíčky v 80. letech také vyzvedávali, a dále Daniel Kumermann, Anna Šabatová, Jef Helmer v Nizozemsku a další protagonisté této činnosti, aby se k tomu mohli vyjádřit. Někteří už totiž zemřeli - Rosemary Kavanová, londýnští spolupracovníci Palach Pressu Karel Kyncl i jeho syn Ivan, ale také Pavel Tigrid a jeho žena Ivana, i Jiří Pelikán, Drahuše Proboštová a další. Proti "badatelům" - publicistům, kteří se na základě z kontextu vytržených nebo i falešných údajů snažili a možná se budou i dále snažit v médiích "odhalit" nějakého "agenta" nebo tajnou spolupráci někoho s StB, jako tomu bylo v případech Milana Kundery, Jiřího Dienstbiera staršího nebo ostatně i Jana Kavana, není jiná zbraň než pravdivé zveřejnění a odborné analyzování událostí. Jana Kavana česká politická pravice pomocí "badatelů" a archívů Státní bezpečnosti léta pomlouvala jako tajného spolupracovníka StB, a to i poté, co soud jeho jméno očistil. Dlouhá léta se odborná ("badatelská") činnost omezovala téměř jen na odhalování tajných spolupracovníků, v lepším případě na dodatečné vyvolávání odporu ke "komunismu" a strachu z něho, často před volbami. Na tapetě nebyla jen KSČM, ale i ČSSD, a také všichni "kryptokomunisté", což se týkalo i osob, které v KSČ nebyly. Po 25 letech se ukazuje, například ve věci Andreje Babiše, že českou (i slovenskou) veřejnost málo zajímá, kdo byl agentem StB. Má jiné starosti. Mojí starostí je nyní ještě něco jiného. Charta 77 a VONS, a také VIA, Infoch, Polsko-čs. solidarita, čs. pobočka sovětského občanského sdružení Memorial, ale také Klub za socialistickou přestavbu Obroda, Levá alternativa, působení chartistů v českobratrské církvi evangelické, dále třeba jednotlivé samizdatové tituly - to vše zasluhuje vědeckého bádání a publikování, také pro účely školního vyučování a všeobecné osvěty. Občasné univerzitní práce (semestrální, bakalářské či magisterské) to nemohou nahradit. I když je metoda orální historie prospěšná (a vzhledem k vyššímu věku protagonistů nezávislých aktivit i velmi žádoucí), musí být doplněna odborným zhodnocením jednotlivých skupin, iniciativ, včetně kulturního undergroundu a Nezávislého mírového hnutí.
Těším se proto na to, že se současné vedení Ústavu pro studium totalitních režimů, přes legislativní problémy a tíživé dědictví předchozího zneužívání archívů, dokáže plně vydat na cestu vědeckého bádání a zpracování období 1969 až 1989. Česká společnost si to zaslouží. -----------------------------------------1) V listopadu 1971 a v následujících měsících bylo vzato do vazby na 50 čs. občanů z Prahy a Brna poté, co byli obviněni u podvracení republiky. Tohoto trestného činu se měli dopustit zejména letákovou akcí k parlamentním volbám v listopadu 1971, v níž vysvětlovali, že tu není volební povinnost a že neúčast ve volbách může být významným politickým postojem. Asi 10 osobám (brněnským studentům) udělil prezident republiky milost, mnozí další byli propuštěni z vazby a pak odsouzeni k podmíněným trestům, na 50 osob bylo odsouzeno většinou k nepodmíněným trestům odnětí svobody, a to i na více než pět let - Jaroslav Šabata, Milan Hübl, Jan Tesař, Rudolf Battěk, Jiři Müller, Antonín Rusek. Jiří Müller byl odsouzen na pět a půl roku, z nichž pět let odseděl, podmíněně byl propuštěn 10. prosince 1976 a hned se připojil k Chartě 77 jako jeden z jejích prvních signatářů. Pozn. P. U.