PSANEC Jojojó, je to ON ON 2009 č. 2
, ten nejlepší
zájezd do L
dýna!
Letos na přelomu května a června jsme se s představením Brundibára vypravili do Londýna. Zájezd trval pět dnů. V pátek ráno jsme nasedli do žlutého autobusu Student Agency, zamávali rodičům a s radostí ve tvářích vyrazili. Celý první den jsme strávili v autobuse. Přes Německo, Lucembursko, Belgii a Nizozemí jsme v pátek večer dorazili do krásného francouzského městečka Calais. Po večeři a ubytování nás čekala půlnoční procházka po pláži. Všichni fotili a radovali se a já osobně jsem byla v naprosté euforii. Trajekt do Velké Británie nám jel brzy ráno. Asi po hodině nás uvítaly úchvatné Doverské útesy. Po krátké návštěvě pevnosti Dover už nás čekala cesta do Londýna. Na jeho jižním okraji na nás čekal Greenwich s krásným parkem, hvězdárnou, Královniným domem a Jiříkem Švorcem, z čehož měli všichni radost! Cesta pak pokračovala do centra Londýna, kde jsme se ubytovali ve starobylém domě uprostřed dalšího krásného parku. Všechny holky na jednom pokoji, všichni kluci na dalším pokoji. Až na to, že jsme se museli navzájem respektovat, to bylo moc prima! Večerní procházka nás zavedla do dalších londýnských parků a k Royal Albert Hall (to je ta fotka vpravo). Naše londýnská představení se odehrála v krásném domě Anny Pavlové s velkou zahradou s typickým anglickým trávníkem, kde jsme celý zbytek proleželi a oslavili Rebečiny patnácté narozeniny. Představení se povedla a my se vrátili zpět do ubytovny.
V pondělí jsme se projeli londýnským metrem, prošli jsme kolem Toweru, přes Tower Bridge jsme se pěšky vydali kolem divadla Globe, galerie Tate, katedrály sv. Pavla a odtamtud zase metrem k Westminsterskému opatství a Big Benu. Na nábřeží Temže jsme potkali skvělého černocha, který nádherně zpíval a hrál na kytaru. Když nám řekl, že byl v Ostravě a miluje české pivo, tak jsme mu všichni zatleskali a přispěli! Dostali jsme i rozchod, a tak jsme rychle s holkama vypadly na nezbytné nákupy. Navečer náš autobus nastartoval k cestě domů, do náručí našich maminek. Tento zájezd byl naprosto epochální a já na něj s radostí vzpomínám, protože jsme zažili tolik dobrodružství a tolik zážitků. že to sem ani všechno nemůžu napsat! Bylo to dokonalý! Marie
P. S.: Za rady děkuju Brunovi, bez kterého by tento článek nevznikl. Bruno, jsi pašák!
Praktická etiketa: už víme, co se smeká před panem prezidentem Panem Etiketou na našem táboře je Jakub. Sám se skvěle chová, je dobrým společníkem a dokáže vyložit jakýkoliv zálud společenského chování. Letošní opakování přineslo názornou ukázku toho, jak se nechovat v kině Radost. Do našeho záběru na rozverné a neukázněné publikum se nevešel uvaděč, který byl už v tuto chvíli pod obraz. Než se spustila promítaná prezentace, stačili jsme se od Kuby dovědět, na co nezapomenout při přijetí u prezidenta republiky – což je pro nás o to důležitější, že se nesmíme ztrapnit před paní Lívií Klausovou, která i se svou sestrou (ještě když se obě jmenovaly Mištínovy) do našeho souboru chodila, jezdila na tábory s panem Dismanem a vůbec se jí na nich údajně nestýskalo. Večer plný etikety budeme možná muset opakovat, pokud si sami v příslušnou chvíli nevybavíte, že jsme si říkali i cosi o zdravení: ráno u okénka by mělo zaznít nejprve „Dobrý den“, „Dobré jitro“ – a pak teprve „Tři nožičky“, to v případě, že se vydávají párky.
Přejeme pěkné postrašení :) Jako každý rok, také letos se uskutečnil hned první večer krok do tmy. Nováčci (a nejen ti) se sice trochu báli, ale všichni jsme se z noční procházky vrátili v pořádku! Většina z nás ale nevyluštila tajenku, a proto Vám ji přinášíme: Dobrý les, dobrá noc. Možná si ještě pamatujete na jednu z minulých tajenek: Šup rychle do pelechu... Do této skupiny patří i noční hry a bojovky. Připomínáme některé z velmi povedených: Kladivo na čarodějnice (Zvůle), Macbeth (Podhradí), Vodník (3. Dobrá). Snímek vedle je z loňského Zlatého kolovratu na louce za táborem. Po nočním představení následuje bojovka. Většinou se její průběh odvíjí od představení. Bojí se skoro každý člen, dokonce i někteří asistenti... Jelikož už si nikdo tábor DRDS bez bojovky nedovede představit, doufáme, že se letos opět uskuteční!!!
KaKo + ClGu, foto MaVej
Nedělní chvilka poezie (psáno v pátek)
Máme doma kozu, leze nám do vozu. Autu velmi rozumí, na kole však neumí. Róza
Máme doma kobylu, sežrala nám koblihu, kobliha jí chutnala, Vesele si mlaskala. SIDI
Máme doma pejska a ten pořád vejská, máma ho už nechce, a tak pude lehce. Oliver Já jsem spal a duch tam v rohu stál. Měl zelenou barvu, připomínal larvu. Měl čtyři nohy a špičaté rohy, měl osm očí, černých jako dračí. Zuby měl tvrdé, jako nože ostré, ruce měl dlouhé a uši slehlé. Jeho podoba byla děsná, a pak jsem se probudil ze sna, byl to hrůzostrašný sen, začal zas můj nový den.
Jakub Bambula Cibula
Máme doma mravence, vyžírají kredence, kupujem´jim cukr, neumí hrát pokr. Ondra
Psanec vám představuje nováčky: Anička Bártová Co tě nejvíc baví? Hrát magiky. Učím se je hrát s tátou, zatím hrajeme jenom my dva ve dvojici. Vyrobila sis už tady na táboře něco, co si potom odvezeš domů? Ano, vyrobila jsem si stojánek, do kterého si můžou moji rodiče dát svoje svatební prstýnky. A ještě okrasnou špejli, se kterou jde dělat mnoho věcí. Třeba ji zapíchnout do země. Kde ses narodila? V Irsku, ve městě Looken. Víš o něčem, co zatím česky nedokážeš říct? Jo. Občas na to něco přijdu. Třeba dneska jsem se musela zeptat, co je spíž. Doma mluvíte dvěma jazyky? Ano, anglicky a česky. Sportuješ? Hodně jezdím na kole a běhám na zahradě.
Jáchym Ozuna Nejdřív ze všeho nám prosím řekni, jaká je tvoje oblíbená barva? Zelená. Najdete ji skoro vždycky na mně i kolem mě, i na téhle fotce. Kdo je tady tvým nejlepším kamarádem? Petr Uhlík, to už jste možná poznali.
Kdy ses přesně narodil? 22. června 1999, je mi deset. Co se ti zatím na táboře líbí? Když zkoušíme svoje představení pro vlastivědnou olympiádu. Jestlipak sportuješ... Ano, baví mě sport, určitě se přihlásím na sportovní olympiádu. A ještě nám řekni, jestli máš nějaký oblíbený film... Mám, je to Doba ledová 1, 2, 3.
BUM - BUM - KLAP ! Včera večer (ve čtvrtek 13. srpna) se na jeviště tzv. Kaple přiřítili Bětka a Škuba se svým nabitým programem “CRAZY DANCES“. Během večera naučili všechny přítomné dvě taneční variace, odvyprávěli pomocí tance den dismančete, uspořádali diskotéku a uskutečnili mnoho dalších aktivit spojených s tancem.
Už název sliboval před začátkem samotného programu něco nového, co tu ještě nebylo. To také potvrdila tábornice Majda Podrazilová: „Bylo to skvělý a bylo to potřeba. V tanečních a kinderštůbe musíme být oblečeni ve společenském. Včera jsme se, ale mohli obléct podle svého.“ Co vlastně spojení „crazy dances“ znamená? V pojetí našich moderátorů je to program naplněný veselým křepčením, skotačením a zábavou. Ohlasy na tento nápad byly výhradně pozitivní. „Moc se mi to líbilo. Zvláště to, jak byli všichni oblečeni,“ uvedl táborník Pavel. Tím narážel i na požadavek, aby všichni zúčastnění přišli na večer “crazy“ oblečeni. K vidění tak, byla tanečnice s balónkem ve vlasech, koš na hlavě, ručník na zádech či skotská sukně kolem pasu. I vedoucí tábora Zdena si večer pochvalovala: „Mně se to líbilo moc. Večer měl spád, úroveň i profesionální provedení. A nebyl nikdo, kdo by se nudil. 98% dětí aktivně tančilo, ale i ta zbylá dvě procenta, tedy jeden táborník, se bavila dobře.“ Skladby k ta- nečním krokům se ukázaly jako dobře zvolené, neboť píseň od Hany Montany začínající citoslovci “bum-bum-klap“, již teď aspiruje na hit letošního tábora. „Krokově nejtěžší, ale zároveň nejlepší byla písnička “Bum-bum-klap“,“ potvrdila pro Psanec Majda. Stejného názoru je i další táborník Max Záruba: „Večer byl super. Hodně jsem si zatancoval s Hanou Montanou!“. To, že nejen skladba této zpěvačky roztančila všechny přítomné v době, kdy na Chodově zpívala Madonna, potvrdil i nováček mezi dismančaty Anička Jarkovská: „Mně
se nejvíc líbilo, jak jsme tančili na písničku Můj den. Škuba byl dobrej.“. „Večer se mi líbil hodně. Nejvíce to s třásněmi,“ uvedla zase tábornice Adélka, která tak narážela na zahájení večera společnou choreografií všech asistentů. Ti byli s večerem stejně spokojení, jako jejich svěřenci. „Hele, mně se to líbilo,“ uvedl Matěj Vejdělek. „Bylo to skvělé. Zvláště pak Bětka se Škubou, kteří nás strhli k tomu, abychom se naučili něco nového.“ Své nadšení neskrývali ani samotní průvodci večerem. „Byl jsem potěšen spoluprací dětí a doufám, že jim to dalo víc. Takže si to možná někdy zopakujeme,“ uvedl asistent Škuba (na snímku vpravo). A kdy na tance opět dojde? Na ten formálnější přijde v pondělí, kdy bude na programu „latina“. Na zopakování tanečků ze včerejšího večera si budeme muset počkat na další diskotéku. Takže raz, dva tři CHA-CHA-CHA!
