Září 2007
76
5,- Kč
Zpravodaj městského úřadu též na http://www.pysely.cz
Nejstarší letecký pohled Pyše Pyšel? l?
V minulém měsíci se mi podařil velmi zajímavý objev. Získal jsem darem letecký pohled naší obce. Rozměr černobílé fotopohlednice 137x88 mm. Text v pravém spodním rohu – PÝŠELY A OKOLÍ. Vyrobila Bromografia a vytiskla nákladem Karla Brůny – knihaře v Pyšelích. Pohlednice byla zhotovena z dvouplošníku (horní křídlo je patrné v levé horní části záběru) z prostoru nad poli za rybníkem Debrný. Jak zjistit ,kdy byla zhotovena? Jedině odvodit – není na ní budova nové školy (stavba začala i skončila v roce 1931). Na místě dnešní Sokolovny (postavená v roce 1929) je ještě ovčín. Sokolové jej zakoupili v roce 1928. Dnešní budova zdravotního střediska svítí novotou, pan MUDr.Vinš dokončil stavbu v roce 1919. Závěr - snímek byl zhotoven mezi léty 1919 až 1929. Zajímavostí je, že je na ní vidět Nová Ves, není silnice na Pyšelku,v Lipové ulici nestojí domy na její pravé straně. Patrné jsou cesty jen k pivovaru a po poli k dětskému domovu.Pěkně se vykreslují jednotlivá políčka a také malé Prázdninový speciál Pyšelských listů zalesnění na severovýchod od obce. Následovnice této pohlednice byly vydány: se Vám představil v barevném provedení. v roce 1998 vydavatelství THC PRESS Dle ohlasů se Vám líbil. zhotovilo nákladem OÚ letecký pohled. V roce Jednalo se o mimořádné vydání, 2003 byla vydána trojdílná letecká pohlednice a to u příležitosti 125. výročí od založení které finančně podpořili SDH Pyšely. Tak a můžeme porovnávat, jak se naše městečko rozrostlo! Děkuji dárci za záchranu tohoto zajímavého unikátu. Jménem všech čtenářů děkujeme oběma sponzorům. Honza K.
Poděkování
JUDr. Ivo Koudelka a Mgr. Martin Zaradička.
1
ZE ŽIVOTA OBCE
Golf V minulém v y d á n í Pyšelských listů jsme se věnovali historii českého golfu. Tentokrát bychom rádi Vaši pozornost upřeli k historii světové. Jako tolik jiných forem lidské činnosti, tak ani golf nemá žádné jasné záznamy o svém původu, a protože je tak málo dostupných podložených informací, závisí obrazy rané historie hry často jen na představivosti pisatele. Nebezpečí báchorky spočívá v tom, že se až příliš ochotně směšuje s fakty. Pravdou je, že golf jak ho známe v dnešní podobě, pochází přibližně z poloviny 15.století. Rovněž neexistují žádné věrohodné prameny, které by počátky golfu zanesly na východní pobřeží Skotska, jak se často traduje. Většina bádání se soustředila na určení vztahu mezi golfem a jinými sportovními činnostmi v Evropě a na hledání důkazů podporujících teorii, že ta či ona hra byla, či nebyla předchůdkyní golfu. Pokud se podíváme do Antiky, zde se hrála
září 2007
„paganice“, později šířena legionáři po Evropě, z ní se později vyvinuly hry hrající se hlavně ve Francii a v Nizozemí jako např. cambuca, jeu de mail, kolven, pell mell, kolven … Tyto hry byly hrány zahnutými holemi, nebo dřevěnou palicí nebo holemi ve tvaru kladiva srůznými druhy a velikostmi míčů. Všechny výše uvedené hry s „koulí a holí“ postrádají jeden prostý prvek ve srovnání s dnešním golfem, a to jamku. Golf je jedinečný v tom, že cílem snažení je prohnat míček hřištěm, jenž je úmyslně doslova zaplaveno překážkami, které této snaze brání, a to z místa, kde je umístěn nad zemí, do jiného bodu, kde končí pod zemským povrchem. A právě jamka pevně spojuje vznik hry se Skotskem. Jak golf skutečně vznikl zůstane záhadou. Jedna teorie hovoří o tom, že rybáři na východním pobřeží Skotska vynalezli hru ke svému pobavení, když se vraceli domů od svých rybářských člunů. Co mohlo být přirozenější pro mladého rybáře mířícího přes zvlněné pásy jemné trávy mezi písečnými dunami než
sebrat mezi naplaveným dřevem klacek a napálit s ním oblázek? Když se mu podařilo odpálit oblázek před sebe, soutěživý pud ho popoháněl, aby ho zasáhl ještě jednou a zjistil tak, zda ho napodruhé dokáže odpálit ještě dál. Když oblázek zapadl do nějaké prohlubně pod tenkým porostem trávy, byla na světě první překážka bránící oblázku v dalším postupu vpřed, dnes je nazýváme písečnými překážkami neboli bunkery. A když jednou oblázek zapadl do králičí nory, byla „vynalezena“ téměř celá golfová hra. Ve skotském St. Andrews existují hojné pásy takového pobřežního terénu a na zdejším Starém hřišti se patrně dochoval ten nejstarobylejší pás země na světě, který je nepřetržitě využíván pro provozování golfové hry. Je nepochybné, že v St. Andrews se hrál golf již na počátku 16. století . Chartou s datem 15.ledna 1552 totiž občané města dostali právo užívat pás země ke hře „golfu, futballu, ke střelbě ve všech podobách a k všelikerým jiným způsobům zábavným“. Během 16. století již hra zaujala pevné postavení na východním pobřeží Skotska a začala se šířit dál. V té době si golf získal úctu mezi nejvyššími vrstvami společnosti a je jisté, že ho hrál skotský král Jakub VI. i jeho matka Mary. Avšak zájem králů ve Skotsku o golf sahá ještě dále. Ví se, že se golf hrál až daleko na severu poblíž Montrose a rozšířil se i do vnitrozemí, do Perthu už na počátku 16.století. Nejspíš má na tom zásluhu král Jakub IV., vnuk onoho skotského krále, který se jako první pokusil tuto hru zakázat, a který se nejprve snažil donutit Skoty, aby přestali golf hrát,než se nakonec sám stal jeho vášnivým vyznavačem. Právě tento královský zájem o golf značně přispěl k tomu, že se rozšířil po celém Skotsku a nakonec pronikl i za jeho hranice. Přes oblibu golfu trvalo dalších 150 let, než se objevily první pokusy vnést do hry nějakou organizovanou strukturu. Během 18.století zažil golf první záchvěvy touhy po organizování hry, když se jednotlivé kluby začaly věnovat výlučně golfu a začalo se s postupnou tvorbou uznávaného seznamu pravidel. Nejranější klub, pro jehož existenci mluví POKRAČOVÁNÍ NA STR. 4
2
SPOLEČENSKÁ KRONIKA
září 2007
V září oslaví svá významná životní jubilea tito spoluobčané: Pan Jiří Fietko z Pyšel, paní Marie Bočková ze Zaječic, paní Věra Fritscherová z Pyšel a paní Alena Sládková z Pyšel. Připojujeme se k četným gratulantům s přáním pevného zdraví, hodně štěstí, pohody a spokojenosti do dalších let života.
Vítáme nově narozené občánky. V Zaječicích je nejmladším děťátkem Lenka Peřinková, která se narodila 14. července 2007 manželům Haně a Petru Peřinkovým. Blahopřejeme rodičům a všem přejeme zdraví, štěstí, pohodu.
Borová Lhota se opět rozrostla. Manželům Miladě a Janu Nádvorníkovým se narodila 24. července 2007 druhorozená dcera Michaelka. Celé mladé rodině přejeme hodně radosti z holčičky, všem hodně zdraví a štěstí.
Manželům Janě a Petru Tulachovým se dne 11. srpna 2007 narodila prvorozená dcera Linda. Šťastným rodičům i prarodičům přejeme hodně zdraví a radosti z holčičky.
V letních měsících vstoupili do svazku manželského: Pan
Jaroslav Prchlík z Pyšel a slečna Kristina Bobčíková z Kamýku nad Vlt. jejich šťastným dnem byl 9. červen 2007.
Novomanželům přejeme hodně a hodně štěstí, lásky a hodně sil při budování jejich nového domu.
Pan
Petr Heřman z Pyšel
a slečna Michaela Císařová z Benešova si své „ano“ řekli ve Vlašimi 14. července 2007.
Přejeme jim, aby jim vše vyšlo tak, jako ve svatební den, hodně lásky, štěstí a spokojenosti.
28. července 2007 v krásném prostředí hotelu SEN spojili své životy slečna Iveta Marešová a pan Radek Zamrazil, oba z Pyšel. I jim přejeme, aby jim celý život svítilo sluníčko, hodně lásky, vzájemné tolerance a porozumění.
6. července 2007 se rozhodli uzavřít manželství paní Hana Šabacká a pan Pavel Zika z Pyšel. Připojujeme se s gratulací s přáním šťastného a spokojeného života a hodně a hodně zdraví .
A ještě přivítáme občany, kteří v naší obci našli svůj nový domov.
Do Pyšel se přistěhoval pan Jakub Jelínek, paní Hana Broström, paní Ilona Švecová, slečna Markéta Krauzová a Ing. Ivana Nekvapilová. Do domova důchodců paní Danuše Štulíková. Zaječice se stávají domovem pro paní Jaroslavu Havránkovou s dcerami Sylvou a Sabinkou. Všem přejeme spokojený a klidný život v naší obci.
MIMOCHODEM: POČET TRVALE ŽIJÍCÍCH OBČANŮ V CELÉ OBCI JE JIŽ 1400 ! (V ROCE 1996 TO BYLO O 350 OBYVATEL MÉNĚ )
3
ZE ŽIVOTA OBCE POKRAČOVÁNÍ ZE STR. 2
zcela konkrétní důkaz, je Klub gentlemanů golfistů z Leithu., který byl ustanoven v roce 1744. Běžnou klubovou praxí v 18.století bylo pořádání soutěží, jejíž vítěz byl vyhlášen za kapitána pro následující rok. Při té příležitosti byl připevněn ke stříbrné holi stříbrný míček, na němž bylo vyznačeno datum a kapitánovo jméno. Jak golf získával na oblibě, nevyhnutelně se začal šířit z míst svých počátků na východním pobřeží Skotska. Skotové měli silné obchodní svazky s Nizozemím a diplomatické s Francií. Týmž způsobem, jakým staří Římané s sebou přinesli paganicu na jih Evropy, tak i Skotové rozeseli golf na jih i východ kontinentu. Od konce 19.století se golf rychle šířil do celého světa, nikoli však rovnoměrně. Ve Spojených státech hra zaznamenala prudký rozmach již dlouho před současným překotným rozvojem v Japonsku a na Dálné východě. Prvními apoštoly přinášejícími golfovou zvěst světu byli téměř výlučně Skotové, kteří zakládali golfová hřiště, kamkoliv přicestovali, aby se ve volném čase mohli věnovat své oblíbené sportovní činnosti. Právě oni byli ve velké míře spjati s počátky golfu v USA. Prvním americkým klubem byl St. Andrew´s, ke kterému se ke konci 19. století přidala i hrstka dalších klubů. Když pánové z klubu St. Andrew´s představili hru na severovýchodě USA, začala se probouzet vášeň Američanů pro golf. Proto lze těmto mužům spravedlivě připsat titul otců zakladatelů americké golfové hry.
září 2007
Z pramínku vytryskl pramen a na přelomu století měli Spojené státy víc než 1000 golfových klubů. V té době byla již i Kanada dlouhodobě nakažena golfovým virem, který se sem rozšířil ze Skotska. První golfový klub vznikl v Montrealu v roce 1873. O tři roky později vznikl klub v Torontu. Od té doby se golf v Kanadě nerozšiřoval tak rychle jako ve Spojených státech. Důvodem je částečně menší hustota obyvatelstva a také chladnější podnebí, které sezonu pro hraní značně zkracuje. Skotové ale nešířili golf jen na druhý břeh Atlantiku. Sehráli svou historickou úlohu a uvedli golf do většiny zemí rozpínající se Britské říše – Indie, Ceylon, Singapore, Barma. Nepanuje naprostá shoda v tom, kdy se přesně golf dostal do Austrálie. Někteří se domnívají, že se zde golf v té či oné podobě hrál již v roce 1870. Jižní Afrika měla rovněž kluby již v pionýrských dobách, z nichž za nejstarší se považuje Royal Cape založený roku 1885. Dokonce Mauritius si oblíbil golf, 1.klub založen roku 1844, dále Hong Kong (1889). Na evropském kontinentu se všeobecně má zato, že nejstarším klubem je jihofrancouzský klub založený britskými návštěvníky v roce 1856, zatímco 1. belgický klub byl založen roku 1888 a první holandský se objevil až teprve téměř na konci 19.století. Dvacáté století již bylo svědkem rozvoje golfu ve velkém měřítku po celém světě. Velký rozmach golfu ve Spojených státech
na přelomu století, kdy se vytvořily stovky klubů, následoval v letech poté rozvoj rekreačních golfových středisek, kde se hra provozovala hlavně o letních měsících a dovolených, čímž se Američané stali národem, kde golf hraje zdaleka největší počet lidí na světě. Ale i na jiných místech na zeměkouli zažil golf bouřlivý rozmach, který byl pro tu kterou oblast stejně významný, a to především po 2.světové válce. I na evropském kontinentě se golf dostával stále víc do povědomí lidí a od 70.let 20.století se hra rychle rozšířila, jmenovitě pak ve Francii a Německu, ve Španělsku a Portugalsku, kde výstavba hřišť byla spíše motivována snahou tato zařízení nabídnout návštěvníkům z řad hráčů přijíždějících z míst dále na sever Evropy, kteří se zde ukrývali před chladným zimním počasím. Zatím se nikde neobjevují známky, že by se rozmach golfu jako celosvětové hry blížil ke konci. Japonsko, Čína a Tchaj-wan zaujaly velice razantní politiku výstavby golfových hřišť a ve středoevropských zemích jako je Rakousko, Polsko a Slovensko, se golf rychle vzmáhá a i Rusko se v éře po skončení studené války golfové hře rychle otevírá. V dnešní době se odhaduje, že golf hraje 30 milionů hráčů v 80 zemích světa. (Pokračování příště). LORETA Invest a.s. (s použitím zahraničních materiálů)
a v z ý V
V příštím roce oslaví náš sbor významné výročí od svého založení. Při této příležitosti bude uspořádána i výstava z naší historie. Vyzýváme všechny spoluobčany a naše bývalé členy, zda by byli ochotni zapůjčit k okopírování a nafocení veškeré materiály (fotografie; čestná uznání; diplomy; dobové uniformy atd.) týkající se hasičů. Ty budou použity k doplnění našich historických materiálů. Zajímají nás také informace o našem původním praporu. V období války byl uschován a dodnes se jej nepodařilo nalézt. Nevlastníte někdo snímek,na které by byl vidět ? Děkujeme všem za pomoc a ochotu SDH Pyšely
4
ZE ŽIVOTA OBCE
září 2007
Jubileum v pravý čas. Pyšelské muzeum slaví. Je tomu deset roků, co bylo založeno. My ovšem také víme, že to je ale víc než deset let, co paní Zdena Srnská trpělivě začala skládat kousek ke kousku, nechala přezkoumat a popsat mnoho střepů, úlomků, částí a také různých předmětů, prostě všeho, co sama našla nebo dostala od dárců, či podobně zapálených lidí jako je ona sama. Ale letos je tomu právě oněch deset let co bylo otevřeno a dr.Chvojka na vernisáži výstavy k tomuto prvnímu, kulatému jubileu správně poznamenal tři důležitosti, bez kterých by muzeum v Pyšelích určitě nebylo. Zřizovatel – ten tady v podobě úřadu města je, nadšenec a kurátor – ten tady v osobě paní Srnské taky je a konečně řada dobrovolných spolupracovníků, dárců a stejně zapálených lidí a ti tady také jsou. Výstava v prostorách úřadu je opravdu velmi pěkná. Uspořádaná a vypovídající. O Pyšelích, jejich okolí, o původních majitelích panství, o lidech v Pyšelích žijících. A i když je pyšelské muzeum jedno z těch menších, je naše a měli bychom být na něj patřičně pyšní. Kdo jste ještě nebyl v budově muzea nad drogerií (já doufám, že těch není v Pyšelích mnoho), jděte se určitě do budovy Městského úřadu na výstavu podívat. Nebojte se, že to nestihnete. Muzeum zde bude v této podobě až do chvíle, kdy se na dlouhé zimní měsíce veřejnosti zavírá. Ale zase nehřešte na to, že je času dost a že to stihnete. To je vždycky cesta k tomu, že to nakonec opravdu nestihnete. Naše muzeum je také potřeba propagovat. Nejenom u nás doma, ale i v okolí, blízkém i vzdálenějším. A rozhodně by bylo ku prospěchu našeho muzea, kdybychom každý z nás návštěvu někomu dalšímu doporučil. Ať to jsou školy, domovy, přátelé, prostě kdokoli. Hlavně, že přijdou. Vernisáž výstavy 10 let muzea v Pyšelích, kromě své vlastní vysoké hodnoty, měla vedle osoby dr. Chvojky ještě další vysokou kvalitu. Po úvodním slově vystoupili zakladatel legendární jazzové kapely Naima Zdeněk Zdeněk s dcerou. A tak otevření výstavy pyšelského muzea bylo velmi důstojnou oslavou kromě svých deseti let také oslavou znovupovznesení obce Pyšely na město. Opravdu jubileum v pravý čas. Gon
Léto v détském domové
Děti z dětského domova zahájily letní radovánky již v měsíci červnu, kdy se dvě skupiny zúčastnily v polovině tohoto měsíce zájezdu k chorvatskému moři. Jedna skupina vyrazila do Baška Vody. Tento výlet jsme mohli uskutečnit díky Výboru dobré vůle Olgy Havlové, který pravidelně pro děti z dětských domovů zájezdy za sluníčkem pořádá. My jsme letos měli to štěstí, že jsme byli mezi vybranými. Zájezdu jsme se zúčastnili spolu s dětmi z Dětského domova Litoměřice. Druhá partička vyrazila do Robotnice. Zážitky popsala teta Táňa v krátkém příspěvku: Dobro došli. Tento nápis nás, skupinu dětí z Pyšel, vítal v Robotnici, v přímořském letovisku v Chorvatsku. Byl hodně příznačný, neboť jsme byli opravdu rádi, že naše cesta tam, proběhla bez úhony. Co opravdu znamená, jsme zpočátku netušili, ale budil úsměv. Předprázdninový pobyt u krásného průzračného moře nám umožnila naše sponzorská firma z Prahy. Vypravila červený autobus, propůjčila příjemné ubytování a ještě se o nás její zaměstnanci pěkně starali. Ono není legrace nakrmit osmnáct puberťáků, jejichž apetit si jistě dovedete představit. Že to zvládla bez protestů, není náhodou. Tito lidé totiž naše děti dobře znají a jejich setkání nejsou ojedinělá. Dávno se oslovují jmény a mají si co říct. Proto jsme mohli jezdit po moři na kajacích, doplnit adrenalin na serfu za člunem, hrát pinčes, když slunka i vody bylo příliš. K využití jsme měli i tři koloběžky, které byly stále v provozu. Opatrnější se projeli v člunu kolem ostrůvku s majákem, statečnější nasadili potápěčské brýle a zkoumali u pobřeží mořské dno. Holky chytaly bronz, což stále kontrolovaly před zrcadlem. Večerní výlety do Trigoru a Primoštenu byly zpestřením, protože kdo by chtěl prospat pobyt v místě, kam se možná hned tak nepodívá. Škoda, že diskotéka, kterou nám naši přátelé připravili, byla krátká, ale i chorvatské zákony nutno respektovat. Zlobili jsme jen chvilku, protože přišlo zas něco nového za zajímavého. Děkujeme, děkujeme, děkujeme. Bylo to moc fajn.
5
ZR ŽIVOTA OBCE
září 2007
Na konci měsíce června se děti zúčastnily srazu dětských domovů, který proběhl v Lichnově na severu Moravy. Odtud si přivezly také krásné zážitky.
Sraz dětských domovů
24.6. byla neděle ráno a my jsme vyrazili s tetou a strejdou do Krnova na sraz dětských domovů. Cesta nám trvala necelých 7 hodin. Musím ale říct, že to za to stálo ! Když jsme přijeli do Krnova, tak nás ubytovali do krásných chatiček a nezapomněli ani na dobrou večeři, společné zahájení srazu a přivítání. Unavení a zvědaví na další dny jsme ulehli a spali, jako když nás do vody hodí. Ráno nás přivítal slunečný den a čekal nás důležitý zápas ve vybíjené. Jak jinak, než, že jsme to vyhráli. Ani ve fotbale jsme nedělali ostudu. Vyhráli jsme 6:2. Sportovní den nás velice zmohl, ale večerní varhanní koncert byl super. Malé děti ho prospaly. A tak to šlo každý den. Celý sraz byl plný pěkných, ale i náročných akcí. Jedna střídala druhou a teta toužila po poledním klidu a odpočinku. Klukům se mimo pěkných holek nejvíc líbily motokáry, na kterých se svezli. Nám holkám se samozřejmě líbili kluci, ale také divadlo, kde jsme se tancem zapojili do programu. Tancovali jsme na Elvise Presleyho. Velice pěkný byl i celodenní výlet do Michnova, kde jsme navštívili dětský domov a dostali občerstvení. Poslední den byl trochu smutný, jako vždy, když něco končí. Ještě diskotéka na rozloučenou a hurá domů do Pyšel. Už se těšíme. Děti z DD a ŠJ Pyšely
Dětský domov aktuálně Srdíčko z Pyšel dobré je, od dětí také zahřeje
Již počtvrté byl vybrán Dětský domov a Školní jídelna Pyšely, aby se zapojil do společného projektu Nadace Terezy Maxové a Nadace České spořitelny. „Život rozkvétá v tvých rukou“, jehož součástí jsou Jarmarky pro šikovné ručičky. Cílem projektu není pouze finanční grant, ale i školení o umění prodávat a vyvrcholením projektu jsou regionální a celostátní trhy. Letos v Liberci a Praze. Každý vybraný DD musí vyrobit takové výrobky, které budou prodejné na „Jarmarku pro šikovné ručičky“. Ceny výrobků, výzdobu stánku, reklamy, prezentaci, taktiku prodeje, to vše si musí děti dobře promyslet, aby měly co největší úspěch v prodeji. Zákazník může obdivovat naše vlastnoručně vyrobená „mejdlíčka“ všech možných tvarů a vůní, která potěší oko, srdíčko i provoní prádlo ve skříni. Nebo snad se bude líbit více plátěný pytlík na sušené houby či koření, zdobený ubrouskovou technikou? Jistě také přijde vhod obrázek do dětského pokoje nebo pro babičku obrázek s květy růží, sádrová srdíčka na zeď nebo polystyrénové krabičky na bonbóny či šperky ? Věříme, že u nás nakoupíte dárečky pro své milé a blízké. KDY A KDE BUDETE MÍT MOŽNOST NAKUPOVAT ?
15. 9. .2007 ZOO Praha 9,00 – 17,00
TĚŠÍME SE NA SHLEDÁNÍ S VÁMI U NAŠEHO STÁNKU! Petra Exnerová DD a ŠJ Pyšely
Jak jsme v Domově pro seniory grilovali … Dne 12. července se v Domově pro seniory v Pyšelích uskutečnila již tradiční společenská akce – grilování klobás. I přesto, že nám tentokráte počasí moc nepřálo a slunečné a teplé počasí se střídalo s deštivou a zamračenou oblohou, jsme si grilování pořádně užili. K poslechu nám přijeli zahrát páni muzikanti z Mrače, kteří si říkají „Lišáci“. Jejich veselá dechovka potěšila srdíčka přítomných seniorů a mnohé vyzvala k tanci. Senioři, kteří nemohli z různých důvodů tančit, si spokojeně pobrukovali známé písně z dob svého mládí. Příjemnou atmosféru dokreslovala vůně linoucí se z opékajících se klobás a spokojené výrazy ve tvářích klientů.
6
ŽIJÍ MEZI NÁMI
září 2007
Bohumil Gondík (nar. 3.10.1943) Do roku 2001, kdy se přistěhoval do Pyšel, žil se svou manželkou a dvěma dětmi, Adélou a Daliborem na západě Čech v Sokolově. Když děti přešly studovat na pražskou konzervatoř, stála rodina před nesnadným, ale do jisté míry nevyhnutelným rozhodnutím následovat děti co nejblíže ku Praze a být jim co nejvíce oporou. Prostřednictvím strýce, který má v Pyšelích chatu, zakoupili s manželkou pozemek a společně s dcerou Adélou vybudovali rodinný dvojdům, ve kterém se schází celá, dnes již rozvětvená rodina. Krátce po nastěhování byl pan Gondík osloven paní Hankou Pařízkovou, zda by nebyl ochoten v Pyšelích založit ochotnické sdružení. Tím by také navázal na svou bohatou ochotnickou činnost v Sokolově. A tak 5. února 2003 proběhla 1. schůzka. Kolem pana Gondíka se soustředila parta odvážných a nadšených lidí, kteří se pustili s vervou do práce, i když začátky, jak to většinou bývá, nebyly nijak jednoduché, ale bylo i na co navazovat. V Pyšelích v předválečném období totiž již existoval ochotnický soubor. Původním záměrem bylo uvést 2 premiéry ročně, což je ideální stav, ale někdy se do cesty postaví objektivní důvody, jako byla např. rekonstrukce sokolovny, předělávka topení …). I přes tyto překážky se ochotníkům podařilo dostat soubor na výbornou úroveň, čehož jsou důkazem naprosto vyprodané premiéry i reprízy uváděných her , a dokonce postoupit na národní úroveň přehlídek ochotnických souborů, což je velice prestižní záležitost. Tento úspěch vedl ještě ke větší snaze vypilovat stávající představení, k řadě pozvání od ostatních ochotnických souborů. To vše je spojeno s velkými nároky na cestování, a celková příprava a samotná práce je ještě časově náročnější. Zatím nejúspěšnějším představením v novodobé historii ochotnického spolku je „Malované na skle“, se kterým ochotníci vystoupili i na národní přehlídce ve Vysokém nad Jizerou. Úspěchy souboru jsou dány možná i tím, že soubor funguje velmi netypicky – skládá si vlastní hudbu a texty, disponuje živou kapelou přímo na jevišti, což znamená, že se vůbec nevyužívá playbacku. Touto velmi náročnou cestou se vydalo pouze několik ochotnických souborů v celé republice. Poděkování patří panu Jaroslavu Pařízkovi, který skládá hudbu a paní Ivě Niklesové, která je podepsána pod většinou textů v nově připravované premiéře hry Náměstíčko. Peníze na provoz souboru se snaží pan Gondík zajistit sám, aby nezatěžoval již tak napjatý rozpočet pyšelských Sokolů, kteří jsou zřizovatelem ochotnického souboru. Obrací se přímo na Českou obec sokolskou, nadřízený orgán Barákovu župu o přidělení dotace, a také na Úřad Středočeského kraje odbor kultury, a v neposlední řadě na soukromé osoby, které mají zájem podpořit kulturu v obci. Peníze se využívají na výrobu dekorací, nákupy kostýmů, techniky nutné k co nejkvalitnějšímu provedení představení. Také musí přepravovat sebe, kulisy i kostýmy po divadelních zájezdech a na přehlídky, o což se starají bratři Pařízkové. Mnohdy si od souboru nevezmou ani částku za náklady. I tímto se ochotníkům daří šetřit na fundus. A na závěr něco o Pyšelích? Pan Gondík říká: „S rodinou jsme rádi, že jsme zakotvili právě v Pyšelích. Krásná příroda, příjemní a pracovití lidé. Pro mne osobně možnost pokračovat v ochotnické činnosti. A mimo jiné, za čtyři roky co jsem občanem Pyšel, zde došlo k nebývalému pokroku, úprava náměstí, výstavba sítí, opravy komunikací … . Děkujeme.“ OSOBNOSTI OBCE
Oldřich Koza
(*21.7.1877 + 2.5.1955)
Z dobového tisku z roku 1937 jsme získali zajímavý článek věnovaný jedné z našich významných osobností na kterou bychom neměli zapomenout. Oldřich Koza *21.7.1877 + 2.5.1955 Farář, arcibiskupský notář, člen obecního zastupitelstva a městské rady v Pyšelích. Dne 21.července 2007 uplynulo 130 let od jeho narození a 100 let od jmenování interkalárním administrátorem uprázdněné pyšelské fary. Od 1.srpna 1907 farářem, až do své smrti byl duchovním správcem našeho městečka a okolí. Obětavě se věnoval svým farníkům a našemu kostelu. Jeho zásluhou byl kostel uvnitř i zvenčí restaurován. Opraven byl hlavní oltář. Postranní oltář P.Marie byl zakoupen zcela nový. Kazatelna a všechny sochy byly znovu opraveny. Jen díky jeho snaze za 1. světové války zachránil před rekvizicí dvou zvonů náš nejstarší z r.1461. Po válce byl s pomocí pana faráře zakoupen nový zvon, který byl slavnostně posvěcen 1. března 1925. Od 1.března 1934 do 8. června 1934 jeho přičiněním byla vybudována nákladem 20.000,- Kč studna na hřbitově. Roku 1935 provedena nová úprava chrámového vnějšku, věže, střechy, hodin a chrámového interiéru ladnou malbou za přispění patrona chrámu Ing.Cáhy. Se svými farníky prožíval těžká léta 1.a 2. světové války. Neúnavně se věnoval mládeži SKM a řadu let žactvu v pyšelské škole i ve škole na Křiváčku. Pan farář zasvětil celý svůj život naší obci a našim občanům. Od roku 1955 spí svůj věčný sen na našem hřbitůvku společně se svými farníky, které nikdy neopustil. I.K.
7
MATEŘSKÁ ŠKOLA
září 2007
Ahoj školko !
PŘEDSTAVUJEME VÁM DĚTI, KTERÉ V ČERVNU UKONČILY DOCHÁZKU DO MATEŘSKÉ ŠKOLY PYŠELY, ABY MOHLY V ZÁŘÍ NASTOUPIT DO 1. TŘÍDY: Linda Kaperová, Pavel Maruna, Terezka Bubeníková, Ivo Rosendorfský, Vojta Kopačka, Mirek Večera, Matěj Zelený, Zuzka Musilová, Veronika Bartíková, Anežka Šebková, Mikuláš Horák, Michal Dušánek, Markéta Papučíková, Martin Sopr, Dominik Štrop, Honzík Hevler, Petr Škvor. Na obrázku ještě chybí Matěj Ikri a Nikolas Bednář. Dospělí: Ilona Kryzánková, Eva Heřmanová, Dáša Schmidtová, Jarka Balatová, Zuzka Babinská a Zuzka Chalupová.
Mateřská škola Pyšely nabízí pro děti, které ještě nechodí do školky
„Dětský klub Lentilka“ Kdy: vždy druhé a čtvrté úterý v měsíci odpoledne od 15.00 – 16,00 hodin Kde: v 1. třídě MŠ Pyšely Pro: děti od 2 let, které nechodí do mateřské školy Náplň Klubu Lentilka: Chceme dětem a jejich rodičům nabídnout zpestření odpoledního programu Umožnit dětem kontakt s dětmi, které ještě nenavštěvují školku Děti budou mít později i snazší adaptaci při začlenění k docházce do MŠ Pro maminky zde bude možnost setkávat se v prostředí pro děti nezávadném Orientační cena: 20,- Kč za jedno dítě s maminkou za odpoledne Informace na tel.: 323647380 8
LÉKAŘ
září 2007
Co to je tradiční čínská medicína
Často se dnes v tisku setkáváme s termínem alternativní medicína. Klasickou alternativou je například tradiční čínská medicína ( TCM). Co je tedy základním principem přístupu čínských lékařů, tzv. „bosonohých“, k pacientům? Bosonozí lékaři svým pacientům nabízeli a nabízí taoistické léčebné metody a duchovní útěchu. Na základě několika tisíci let ověřených přístupů k nemocným diagnostikují příčiny jejich potíží. V mnoha ohledech je zjišťování příznaků (symptomů) nemocí podobné jako způsob přístupu současného lékaře k pacientovi. Dotazování, pozorování, kontrola tepu, prohlídka
jazyka, prohlídka kůže, charakter řeči, modulace hlasu, gesta, spánek, chuť k jídlu, jídelníček, atd., atd., vše je velice podrobně prodiskutováváno. První vyšetření nemocného proto trvá hodinu až hodinu a půl. Jen například pulz rozlišují v 18 pulzových bodech. Při různých potížích rozeznávají „bosonozí“ kombinace nálezů v pulzových bodech, typických při určitých potížích nemocného. Podstatu léčby v čínské medicíně tvoří akupunktura, fytoterapie, cvičení těla a cvičení psychiky. Různě namíchané léčebné čaje jsou výluhy z asi 1800 bylin. Některé čaje tvoří roztok až pěti různých bylin a kůr,
které však musí splňovat přesné návody v tom, jak koncentrovaný výluh je ten správný. Akupunktura se aplikuje i u dětí. Nicméně opět platí, že aplikace jehel má své zákonitosti a pravidla. Správný způsob aplikace, místo vpichu a jeho hloubka, je výsledkem desítky let získávaného cviku. Akupunktura je aplikována jen těmi nejzkušenějšími. Závěrem je třeba konstatovat, že i v čínské medicíně je známo, že až 80% nemocí, a to i dětí, má původ v psychice člověka. MUDr. Pavel Biskup praktický lékař pro děti a dorost DOPISOVATELÉ
Světově zvučná jména koncertní a operní hudby.
Pyšely se opět staly jediným prázdninovým místem Kateřiny Englichové a Vratislava Kříže, když se rozhodli ukázat své vrcholné umění milovníkům tohoto žánru. Kostel Povýšení sv.Kříže slyšel v pátek 3.srpna nadpozemské tóny harfy, viděl hbité, mozolnaté a dokonale jisté prsty harfenistky, která patří ke světové špičce hráčů na tento strunný nástroj a současně se nechal unášet barytonem Vratislava Kříže. Jako jarní vánek, zlehýnka a tlumeně se nesl jeho hlas ve všech písních více než hodinového vystoupení, aby se nakonec rozezněl v plné síle barytonového partu z opery Charlese Gounoda, Faust a Markétka. Zhruba stovka nadšených diváků odměnila oba umělce neutuchajícím potleskem a vyžádala si přídavek. Po loňském koncertu stejné dvojice, by se chtělo říci, že se rodí jakási prázdninová tradice. Kdybychom se skutečně mohli této myšlenky přidržet, zařadilo by se Pyšelské kulturní léto zcela určitě na přední místo letních kulturních slavností středočeského regionu. O tom, že máme v naší obci nadšené posluchače hudby jakožto vůbec, svědčí i to, že šenkýřka Valina z hospůdku u Kostelíčka, se celé odpoledne nemohla dočkat, aby alespoň na pár vzácných vteřin mohla opustit svůj svatostánek dobrého jídla a piva a vyměnila ho za poslech libozvučných tónů při ladění nástroje a rozezpívávání se páně Vratislava Kříže. A protože jsem seděl při koncertě ve třetí řadě, neviděl jsem jestli neodolala a nepřišla do parteru ještě na chvilku i při samotném koncertě, což udělala vloni. Podobně působilo i to, že téměř všichni diváci a posluchači se kupili před vchodem do kostela už více než půlhodinu před začátkem koncertu. Nedočkavost té první na jedné straně i těch druhých svědčí o veliké úctě k hudebnímu umění. A to je další dobrá vizitka pyšelského publika. Gon
Příběh
Včera bylo třináctého srpna, říká se, že třináctka je nešťastné číslo, že se může v ten den něco špatného přihodit. Ale celý den se nestalo nic, co by mohlo být té třináctce přičítáno. Až večer se událo něco, s čím se sama nemohu vyrovnat a musím Vám, čtenářům, tento pro mne otřesný zážitek povědět. Když jsem měla u sebe na krátký čas vnoučky (10 a 7 let), chodili jsme na procházky do lesa až ke Křivoveskému potoku. Dětem se tam moc líbilo. Chtěla jsem jim ukázat kus krásné přírody a místa, kam sama ráda chodím. Potok v jednom místě obtéká malý ostrůvek. Chlapci si toto místo vyhlédli ke svým hrám. Na ostrůvku upravili prostor, sázeli tam stromečky a květiny, které našli cestou k potoku. Vyčistili potůčky, z kamení pak stavěli hráze, vytáhli z vody kládu, na které bylo pak příjemné posezení. Při jejich práci jsem jim povídala vymyšlenou historku o tom, že tam v těch místech, kde jsme, žije skřítek Šimůnek, který je možná POKRAČOVÁNÍ NA STR. 10
9
DOPISOVATELÉ
září 2007
POKRAČOVÁNÍ ZE STR. 9
někde pozoruje a je rád, že se tak pěkně chovají k přírodě. Ten skřítek že má v lese jeskyňku, ve které bydlí. Samozřejmě, že by ji hned chlapci rádi viděli. Udělali jsme pak výpravu do lesa, abychom ji objevili, a tak dále… Byly to moc pěkné zážitky. Právě včera navečer jsem se chtěla znovu na ta místa podívat, protože se babičce po vnoučátkách tak trochu stýská. Vzala jsem s sebou malého pejska ( jako vždy) a šla do lesa. Psa s sebou vodím na procházky do lesa, ale ani na okamžik ho nepustím z vodítka. Když jsem už přicházela k oblíbenému potoku, najednou vidím, že na cestě leží srnčí tak jednoroční mládě s malými parůžky na hlavě. Zoufale se zmítá, předníma nožkama se už chabě snaží odrazit a vstát, ale marně. Musel tam tak ležet celý den, protože byla kolem něj v kruhu udusaná hlína. Všimla jsem si jeho zoufalého pohledu v jeho krásných očích. Na hřbetě měl ránu, díru dovnitř těla, ale bylo vidět, že je to už rána stará, nekrvavá. Musil s ní žít hodně dlouho a moc trpět, než tady padl. Rozhodla jsem se k Rychlému návratu, k potoku už jsem nešla. Je třeba zásah někoho z mysliveckého spolku, aby se dál to ubohé zvíře netrápilo. Ten nešťastný nález jsem oznámila a příslušník mysliveckého spolku byl ochoten celou záležitost skončit. Potvrdil moji domněnku, že ránu v páteři mu mohl udělat pes, který se buď zatoulal a nebo nezodpovědný majitel nechal psa při procházce volně běhat po lese. Pes pak zvíře potrhá a to s těžkými ranami žije dál a pak vysíleno uhyne. Tak nešťastně skončila idylická procházka lesem. Apeluji na všechny majitele psů, aby při svých procházkách v přírodě nepouštěli své psy z vodítka , snad ani ty, kteří jsou dobře vycvičeni a drží se svého pána. Těm lidem, kteří jsou nezodpovědní k přírodě a životu v ní, bych pak přála pohled na oči toho zbytečně trpícího zvířete. Z. Srnská
Deset let stálé expozice Pyšelského muzea
V Pyšelích probíhá výstava Deset let stálé expozice Pyšelského muzea. Byla zahájena 10. srpna v 18,00 večer. Dále bude otevřena každou středu a pátek od 10-12 a od 13-15 hodin a každou sobotu od 10-12 a od 13-16 hodin. Výstava je z nedostatku místa nainstalována ve výstavních prostorách MěÚ v Pyšelích. Pyšelské muzeum bylo zřízeno 15. října 1993, tehdy obecním úřadem v Pyšelích podle zákona ČNR o obcích z roku 1990. Je to vlastně obnovené muzeum po 56 letech, protože muzeum v Pyšelích již bývalo v r. 1937. V padesátých letech bylo administrativním zásahem zrušeno a muzejní exponáty, kterých bylo velké množství, byly odvezeny do okolních větších muzeí, zvláště do Říčan. Muzeum v r. 1937 bylo umístěno v domě č. 38 na náměstí, kde býval Obecní úřad, vedl jej pan Arnošt Chvojka s muzejním radou. Obnovené Pyšelské muzeum bylo v roce 1993 založeno na základě rozrůstající se archeologické sbírky a částečně z předmětů vrácených Říčanským muzeem a darů pyšelských občanů. Muzeum tu bylo, ale nebylo kam ukládat přibývající exponáty a velkou archeologickou sbírku. Bylo proto velmi nutné najít místo, kde by se dalo vše uložit. Pan starosta Vladimír Paclík nabídl uvolněný prostor dřívějšího bytu v obecním domě na náměstí č. 34 a následující pan starosta Stanislav Vosický dal zřídit v prvém patře tohoto
10
domu stálou expozici muzea, kde sídlí dodnes. Stalo se tak 12. října 1996. Spoluzakladateli Pyšelského muzea jsou pánové akad. sochař Michal Vitanovský a pan PhDr. Jiří Chvojka a Zdena Srnská, která je vedoucí Pyšelského muzea dodnes. Oba pánové již v Pyšelích nebydlí, ale pro muzeum udělali obrovský kus práce. Pan doktor Chvojka v oboru historie a numismatiky, pan Michal Vitanovský v zajišťování profesionálních pracovníků k určování a vyhodnocování archeologických nálezů, psaní a publikování článků o pyšelské architektuře. Napsal také knihu „Pyšelská heraldika“ Muzeum za svou třináctiletou existenci uspořádalo už řadu výstav. První v roce založení 1993 s názvem „Pyšelské muzeum se představuje“ a to v hasičské zbrojnici. Druhá výstava se konala v roce 1995, když Pyšely slavily 700 let své existence. V budově staré školy, nově zakoupené pro sídlo obecního úřadu v Pyšelích . Výstava byla velmi zdařilá, navštívilo ji hodně rodáků a obyvatel Pyšel a okolních obcí. Třetí výstava v roce 1998 měla název „Přírůstky do Pyšelského muzea“. Muzeum, které před pěti lety začínalo, mělo již co ukázat, přibylo darů od občanů a do archeologické sbírky kamenné nástroje z doby neolitu a keramické střepy nádob z této doby, které ukazují na to, že v pyšelské lokalitě bylo osídlení již v pravěku.
V roce 1999 byla čtvrtá výstava k výročí Lorety, která oslavila tři století od svého založení. Muzeum uspořádalo výstavu těch předmětů, které byly z kaple zachráněny před častými vandalskými návštěvami a krádežemi v Loretánské kapli. Některé sakrální předměty má v úschově Pražské arcibiskupství. Na naši žádost nám byly tyto exponáty na výstavu zapůjčeny. V roce 2002 byla uspořádána pátá výstava „Přírůstky do Pyšelského muzea“ a za rok později výstava šestá, kdy se konaly v Pyšelích velké oslavy. Uplynulo 300 let od doby, kdy si F.A. Halleweil vyžádal na císaři Leopoldovi I. pro Pyšely privilegium, v němž byla zaručena městská práva. Oslavy byly velkolepé v duchu 18. století, v dobových kostýmech. Celé oslavy řídil režisér nově vzniklého ochotnického divadelního spolku, pan Bohumil Gondík. Muzeum se též zúčastnila výstavou. V expozici muzea bylo vystaveno privilegium, originál císaře Leopolda, zapůjčený z archivu v Benešově. Na náměstí byla výstava exponátů z muzea, které dokumentovaly 18. století. Už tenkrát v roce 2003 bylo započato se „stavbou století“. Kanalizace, ČOV, vodovod a plynofikace, podle hesla „V Pyšelích už nechceme středověk!“ Ještě v r.2006 byla ve výstavních prostorách OÚ uspořádána výstava „Pyšely včera a dnes“. Byly to Pyšely na starých pohlednicích a fotografiích od roku 1860 až do POKRAČOVÁNÍ NA STR. 11
DOPISOVATELÉ
září 2007 POKRAČOVÁNÍ ZE STR. 10
dnešních dnů. Výstava byla ještě doplněna národopisnou výstavou a z archeologických nálezů při výkopových pracech na kanalizaci, plynofikaci a vodovodu. ve výkopech byly nalezeny zbytky dřevěného vodovodu snad ze 16. století. Pyšelské muzeum má za dobu třinácti let ve svých sbírkách na stovky záznamů v přírůstkové
knize. Numismatická sbírka čítá asi 280 ks mincí, bankovek a medailí, národopisná 650 kusů, fotografií a pohlednic na 500 kusů, knih má 300 a archeologie na tisíce střepového materiálu a kamenných nástrojů. Exponátů je hodně, ale místa je málo. Nyní, v roce 2007 je již dokončena „stavba století“. Je v provozu čistička, kanalizace i vodovod. Skutečností
se stalo i to, že naše obec Pyšely se staly opět městem. Muzeum uspořádalo osmou výstavu ve výstavních prostorách městského úřadu k desátému výročí trvání stálé expozice muzea a připomenutí té události, že Pyšely nejsou jen obcí, ale městem. Přijďte se na výstavu podívat, určitě stojí za zhlédnutí. Potrvá až do listopadu. Zdena Srnská
PhDr.Marie Zdena Baborová Při sbírání pohlednic jsem se setkal se zajímavými lidmi a mnohdy nahlédl i do osudů pisatelů. Kratičké zprávy nás seznámí s útržkem jejich života. Můžeme se také zamyslet nad pisatelem samým a pak se nám přihodí také něco podobného jako mně před několika lety. Na zářijové burze v Praze jsem u jednoho stolu narazil na pohlednici Pyšel z roku 1900, kterou jsem již ve své sbírce měl. Byl to záběr z náměstí do Husovy ulice. Její majitel mě však upozornil na adresáta – Slečna Baborová Marie, Praha VII, Letná. Se slovy – toto byla první vysokoškolsky vzdělaná žena v Čechách mě přesvědčil a nakonec jsem pohlednici zakoupil. Rozešli jsme se s tím, že se doma podívá, zda nemá další Pyšely. Při následující burze na mne již z dálky mával se slovy, mám další dvě. Po letmém prohlednutí jsem zjistil, že jedna je pro mě neznámá a druhou mám v horší kvalitě. Až doma jsem si při podrobnějším prohlídce všiml, obě dvě byly adresované také slečně Baborové a odeslány ve stejný den z Pyšel. Upoutala mě jedna maličkost, v levém horním okraji zadní strany byly napsány po sobě jdoucí čísla 2388; 2389. Zpozorněl jsem a okamžitě vyhledal tu předešlou pohlednici. Na té byla také číslice 2356.Najednou mi došlo, vždyť to jsou pořadová čísla – slečna Baborová asi sbírala pohlednice. Podle čísel to nebyla žádná malá sbírka. S tímto postřehem jsem se svěřil panu PhDr. J. Chvojkovi a ten mi zanedlouho v dopise zaslal seznam devíti pohlednic z našeho kraje s pořadovými čísly. Na tomto základě jsem se o život paní Baborové začal zajímat blíže a postupně shromáždil tyto údaje. Narodila se v Praze 17. ledna 1877. Otec Josef Babor byl řídícím učitelem v obecní škole v Bubnech. Rodina bydlela na Letné. Do obecné a později měšťanské školy chodila u sv. Jakuba na Starém Městě. Střední školu vystudovala na gymnáziu Minerva. To byla první střední škola pro ženy, jejíž zakladatelkou byla E. Krásnohorská. Maturovala 14. července 1896. Jako první žena v Čechách pokračovala ve studiu na c.k.české Univerzitě Karlo-Ferdinandově v Praze na filozofické fakultě obor zoologie a botanika. Tyto obory v té době ještě nebyly samostatné. Slavnostně promovala 17.6.1901 jako první žena v Rakousko-Uhersku. Této slavnosti se zúčastnili významní lidé té doby: politik F.L.Rieger,pražský primátor V. Srb, J. Vrchlický, Ch. Masaryková a další. Byla to velká událost a zmiňuje se o ní většina dobového tisku. Při této příležitosti vytiskly také lístek s její podobiznou. Později pracovala v Ústavu pro zoologii Karlovy univerzity. Zpracovala několik hesel v Ottově naučném slovníku, překládala latinské listiny. Společně se svým bratrem pracovala na Velkém ilustrovaném přírodopisu všech tří říší (od pláštěnců až po prvoky). Byla autorkou úvodní studie o tukovém tělísku členovců. Aktivně se také zúčastnila kulturního života a byla členkou spolku Minerva. Cestovala po Evropě a navštívila při svých studijních cestách Vídeň, Basilej, Paříž, Berlín, Mnichov, Terst a mnoho dalších měst. Slibně se rozvíjející kariéru vyměnila za manželství, provdala se za Stanislava Čiháka (nejdříve bankovního úředníka a později spolumajitele firmy Červenka a Čihák – továrna na hospodářské stroje). Rodina se přestěhovala do Čelákovic, kde bylo sídlo firmy. Postupně se jí narodily dvě děti Marie v roce 1906 a o tři roky později Stanislava. Mladší dcera zemřela v roce 1923 na španělskou chřipku. To byla velká rána pro paní Baborovou. V srpnu 1937 jí umírá manžel, tak velkou bolest již její srdce neuneslo a pani PhDr.Marie Zdeňka Baborová provdaná Čiháková 29. záři 1937 umírá v Čelakovicích. Pohřbená je v rodinné hrobce Čiháků nedaleko nás v Jílovém u Prahy. Sbírka pohlednic se po její smrti rozutekla po sběratelích v celé zemi a dnes je možné se setkat s pohledy, adresovanými paní Baborové opatřenými jejími čísly. Ve své době to byla velice rozsáhlá a kuriosní sbírka. V minulých dnech jsem se dozvěděl od sběratelky z Kanady o doposud nejvyšším pořadovém čísle pohlednice z její sbírky 3528. Tato velice zajímavá a odvážná žena byla vlastně průkopnicí sběratelství pohlednic ve své době v naší zemi. V letošním roce uplynulo 130 let od jejího narození a 70 let od úmrtí, vzpomeňme na ni. Honza K.
11
DOPISOVATELÉ
září 2007
Pyšelská šupina 2007 Sobota 11.srpna, Sádka, Pyšely.
V
zpomeňme si na dobu tak asi před dvěma lety. Věděl někdo něco víc o tom rybníčku pod Oborou? To všeobecné se vědělo. Jak se jmenuje, že je to požární nádrž, že se tam kdysi chodili lidi koupat, že….a tady bych mohl vymýšlet a citovat a opakovat a parafrázovat. Ale tou dobou, před dvěma lety, se někde ve vtipné hlavě zrodil nápad, aby se ze Sádky stal rybník s rybami ku sportovnímu rybolovu, systém chyť a pusť. Ale nebyla to myšlenka zrozená při pohledu na tlející vodu. Přišla, povzbuzena vzpomínkou na dny mnohem vzdálenější, když parta kluků chodila pytlačit a říkali tomu „jdeme do Krakonošova“. Asi slavný večerníček hnal tehdejší děti za dobrodružstvím, aby v nich už napořád zakořenila láska k rybám, a rybolovu. A protože jim láska k přírodě, vodě a rybám zůstala, zrodil se ten nápad, pronajmout Sádku k tomu, aby děti a vůbec každý, kdo rád sedí u vody a pozoruje splávek, nemuseli chodit do Krakonošova. Vloni už se konaly první závody, letos už se konaly po druhé a za rok se určitě budou konat zas a za další rok…. A co k tomu bylo potřeba? Bylo potřeba mít jeden dobrý nápad a pár ochotných a pracovitých lidí. Bylo potřeba si o tu vodu na úřadě říct, bylo potřeba dohodnout nějaké podmínky provozování, aby mohl sloužit
i rybolovu i jako požární nádrž. A ejhle, dobrá věc se podařila. Karel Sabina by to neřekl jinak. Spolek Pyšelských Pytláků se s hasiči dali do práce, Sádku vyčistili a znovu napustili, na jaře 2006 koupili násadu kapra pak dosadili lína, amura a karasa…. a závody se mohly konat. Samozřejmě, že to tak jednoduché nebylo. Ale zase se ukázala ta stará pravda. Když se chce , tak to jde. Konečně, co svět světem stojí, je to stejné. Jedni kritizují, druzí dělají. Spolek pyšelských pytláků udělal veliký kus dobré práce. A těch dětí, co dokázal zaujmout, jak uměl připravit celé závodnické odpoledne, jak se postaral o to, aby každý něco dostal, aby nebylo vítězů a poražených, aby byly jenom centimetry a počet ryb, aby i ten co nechyt žádnou rybu, měl radost z toho, že si přišel zazávodit, že to zkusil a že se mu nikdo nesměje, že mu neťukla ani plotička. Bylo možné pozorovat jak otcové a dědové jsou skoro nadšenější a zapálenější než malé ratolesti, jak se každou chvíli ozývalo volání „Mírááá!!“, to aby přišel rozhodčí a změřil délku úlovku. A věru měli hodně práce. Podle výsledkové listiny se chytlo 88 ryb v celkové délce 2628 cm. Zajímavostí určitě je, že na prvním místě se umístil pětiletý Lukáš Strejčovský z Uhlířských Janovic, který za asistence svého otce „vytáhl“ celkem 12 ryb a ty měřily dohromady 327 cm. A ta zajímavost? Oba drželi v ruce rybářské náčiní poprvé v životě! O urputnosti boje svědčí i to, že
druhý největší úlovek byl na počet chycených ryb stejný, ale o pouhé dva centimetry kratší. Ulovil ho Aleš Brož z Prahy. A pro pořádek, třetí byl s osmi rybami a 214 centimetry Jaroslav Platil z Mrače. Nejmladšímu závodníkovi byly tři roky, nejmenší ryba, která se chytla měřila 15 cm, naopak největší rybu chytil Jirka Šesták, když jeho kapr měřil 54 cm. Kryštof Polínek se mohl pyšnit tím, že vytáhl první rybu po nahození do soutěže už za 2 a půl minuty. Muzika hrála z reproduktoru, pivo se točilo, maso se peklo, pak se to pilo a jedlo, no prostě krásné odpoledne se nám v Pyšelích zrodilo. Hasiči postavili stan, psaly se diplomy, soutěžilo se v trefení se do flašky špejlí, prostě zábava. Velké a vřelé poděkování za krásnou akci patří všem, kteří se kolem závodů motali, všem, kteří ho svými možnostmi podpořili, zapůjčili stan,obsluhovali zvukovou aparaturu, zajistili dodávku elektrické energie, starali se o občerstvení a hlavně Spolku Pyšelských Pytláků za dobrý nápad a za pečlivost se kterou se o Sádku starají. Na závěr prosíme všechny děti a mládež všeobecně, kteří se během dne a podvečerů vůbec, kolem Sádky pohybují, aby tu nedělali nepořádek. Dá to potom mnoho zbytečné práce, než se celé okolí rybníka zase uklidí. Doma si taky kolem sebe nesteleme. Jsme lidé a chceme to kolem sebe mít hezké. Nepřidávejme proto práci druhým. Gon
Poklad loupežníka Kotka
K
rátce po tragické smrti loupežníka Kotka, kterého ubili a zahrabali jeho druhové u Strhané hráze a položili na něj velké placaté kameny se začalo vyprávět o Kotkově pokladu1). Že to nebyl jen produkt fantazie místních lidí svědčí i vyprávění z okolí Pyšel. Jednoho dne v nestřeženém okamžiku podařilo se loupežníkům odcizit pytel zajištěný pečetí císařské pošty z dopravního vozu jedoucího z Prahy do Českých Budějovic po nové císařské silnici. Uloupené peníze jako vždy utratili v krčmách za kořalku
12
a lehké ženy. Pouze Kotek svůj podíl ukryl v dřevěné truhličce neznámo kde. Dlouho po jeho smrti truhličku jeho nezdární druhové hledali, ale bez úspěchu. Ke stopě k pokladu prý vedly Kotkovy dudy na které hrával. Ty ale jeho druhové hodili do jámy, když jej zahrabávali. Vypráví se, že dudy vydaly dlouhý povzdech až jeho vrahy zamrazilo2). Dudy se prý později ztratily neznámo kde. Mnoho lidí se pokoušelo tento poklad nalézt
v místech, kde se loupežníci zdržovali, ale marně. Proto, že se o pokladu stále vyprávělo, zámecký úředník dostal za úkol, toto vyšetřit. Nevěřil pověsti a prohlásil, že se jedná jen o babské povídačky. Postupem času se na poklad zapomnělo. Jen muži u džbánku piva a staré ženy při draní peří vzpomínali. Při hledání v dokumentaci pošty nebyla nalezena žádná zpráva o ztrátě pytle či případné částky. Snad tím pošta tajila neúspěch, aby neodradila své zákazníky. POKRAČOVÁNÍ NA STR. 13
DOPISOVATELÉ
září 2007
POKRAČOVÁNÍ ZE STR. 12
Příběh o pokladu z minulosti ukazuje na nelehký život našich předků mnohdy balancujících na hraně zákona. Kronikář F.V. Pokorný píše, že hrob Kotkův byl dobře znám a
mladým pro výstrahu ukazován. Lidé rádi poslouchali tajemné příběhy, které časem vstoupily do povědomí, jako báje a pohádky. I příběh loupežníka Kotka se stal touto pohádkou.
EXPOZICE
POZNÁMKY : O smrti loupežníka Kotka se psalo již v několika číslech Pyšelských listů. 2) Kotka zavraždili jeho druhové Helecha a Fitka Ladislav Kostrhoun 1)
„ČESKÝ SKAUTING“
Na zámku v Nižboru u Berouna je skvělá expozice českého skautingu. Výstava je otevřena denně, kromě pondělí, a to od 10.00 do 17.00 hodin. Vstup do výstavních prostor je volný. O víkendech provádí její autor, Ivan Vápenka, osobně. Někdy před měsícem se vrátil z Anglie, kde se zúčastnil oslav 100. výročí založení světového skautingu. Kdo se i při dnešním životním tempu, starostech a povinnostech ještě dokáže nadchnout při vycházejícím úplňku, nebo zapadajícím slunci, pro toho jsou určeny další řádky. Koho by pak, tak jako i dřív, okouzlil třpyt letní rosy na pavoučí síti, rozprostřené ve větvích a koho osloví skautské písně i velebný duševní klid a pohoda u táborového ohně, nechť si nenechá ujít příležitost a uvedenou expozici navštíví. Bývalým členům a členkám Junáka v Pyšelích slova písní „Červená se line záře“, „My pluli dál a dál“, „Tři tamboři“, nebo „Poštorenská kapela“ nevyzní naprázdno. Na zámku jsou v současnosti dvě akce: ta první je zaměřena na „Kulturní dědictví Keltů v Čechách“; před vstupem do expozice s upoutávkou „SKAUTING“ je do mohutného špalku charakteristicky zaseknutá sekera. Na výstavě dominují fotografie skautských osobností i prvních demokratických prezidentů. Autor expozice POKRAČOVÁNÍ NA STR. 14
13
DOPISOVATELÉ
září 2007 POKRAČOVÁNÍ ZE STR. 13
se věnuje vzniku a vývoji světového skautingu i českého Junáka a 1. skautskému táboru u myslivny „Vorlovna“ pod hradem Lipnice. Ve vitrínách jsou kroje skautů vodních i suchozemských, chlouba skautské filatelie a nezapomenutelné časopisy Mladý Hlasatel, Junák a Vpřed. Jsou zde seriály „Tajemství žlutých skal“ nebo „Družina Lišek“, zařízení klubovny, indiánské čelenky, totemy, tee-pee a hudební nástroje… Skautskými oddíly prošlo mnoho budoucích osobností jako např. prezident Edvard Beneš, básník Jiří Wolker, lékař Josef Charvát, ministr spravedlnosti Prokop Drtina, starosta Junáka Josef RösslerOřovský, místostarosta Jiří Guth Jarkovský, cestovatel F. A. Elstner nebo příslušník zahraničního odboje a strůjce atentátu na R. Hendricha, Jan Kubiš. Skautský oddíl v Pyšelích Zkušený vystavovatel, Ivan Vápenka, ukončil v červnu svoji jedinečnou výstavu o „Jestřábu“ – Jaroslavu Foglarovi, kterou instaloval v Ledči nad Sázavou, necelé tři kilometry od legendární „Sluneční zátoky“. Příjemné dojmy a vzpomínky na výstavě Vám přeje Mgr. Alex Bezděk-Lexa INFORMACE
KINO
Čerčany Program – září 2007 8.9. – sobota ve 20 hodin
Okamžik zlomu
oznamuje všem svým zákazníkům, že zahajuje moštování jablek
Příjem kvalitních jablek k moštování: začíná 8. a 9.9.2007
kriminální thriller 14.9. – pátek v 10 hodin
vždy od 9.00 do 12.00 hod.
S krtkem do pohádky I.
Pytle jen jutové a nebo síťované, nikoliv plastové. Váha nejvíce 30,-Kg. Vykupujeme skleněné – čistě vymyté – lahve moštovky nebo od kyselky apod. o obsahu 0,7 l za cenu 3,-Kč. Ostatní informace jsou vyvěšeny ve skříňce u nádraží ČD Čerčany nebo přímo na moštárně, nebo u vedoucího,
šest pohádek pro nejmenší 15.9. – sobota ve 20 hodin Faunův labyrint fantastický psychologický film 22.9. – sobota ve 20 hodin
Grindhouse: Auto zabiják thriller 28.9. – pátek ve 20 hodin
Angel psychologický film 29.9. – sobota ve 20 hodin
Transformers akční sci-fi 14
MOŠTÁRNA ČERČANY
na moštárně v Čerčanech.
pana Jaroslava Marvana, tel. 317 777 500, mobil 723 936 107, Sukova ulice 174, Čerčany.
CENA STERILOVANÉHO MOŠTU JE STEJNÁ JAKO VLONI. Dále je možnost zakoupení za výhodné ceny: rašelina, rašelina sub. mletý vápenec, zemina pro azalky, rododendrony, muškáty, hnojiva aj.
MOŠTÁRNA V ČERČANECH DĚKUJE VŠEM ZA SPOLUPRÁCI A TĚŠÍ SE NA VAŠI NÁVŠTĚVU.
září 2007
KULTURA
a l d a v i d o d a k n Pozvá
Tak se nám blíží zima! Tato kacířská myšlenka však v tuhle chvíli tady není proto, abychom se podívali jestli máme dost dřeva nebo uhlí, a nebo se zase rozzlobili kolik to bude zase za plyn. Asi víc než letos. Zima byla mírná. Ta myšlenka je tu proto, že každé září začíná divadelní sezóna. Každé září je v divadle považováno za začátek podzimu a to se nejvíc chodí do divadel, na koncerty a podobně za kulturou. V Pyšelích máme také divadlo a hrají tady nejenom naši ochotníci, ale i jejich přátelé a vozí k nám opravdu velmi pěkné kusy. Pravidelní návštěvníci si jistě vzpomenou na loňské představení divadla z H.Počernic – Hra lásky a náhody. Byla to romantická komedie plná legrace, nápadů a smích se valil ze sokolovny všemi okny. Tento soubor se tu letos představí znovu. V sobotu dne 22. září zahraje komedii – Lo Stupendo aneb tenor na roztrhání. Opět krásná hra, tentokrát ze světa „velkého umění“. Přijďte se tedy do pyšelské sokolovny v sobotu 22. září pobavit a zasmát. A nezapomeňte, že začátky divadelních představení v Pyšelích všech ochotnických souborů začínají v 19.00 hodin. Těším se na vás a přál bych si, abyste hlediště zaplnili skoro stejně, jako když chodíte na nás. Soubor z H.Počernic je v republice velmi známý a velmi kvalitní. P.S. Za další měsíc, přesně v sobotu 13.října tady bude hostovat soubor z Maršovic se stejně dobrou komedii – Strašidlo Cantervillské. Anglická kostýmovka jako hrom. Zapište si do svých kalendářů tyhle dvě soboty a přijďte za kulturou do našeho divadla. Bohumil Gondík
Fotbal
SPORT
A mužstvo - 28.7.2007 proběhl na hřišti v Pyšelích již 9. ročník memoriálu Vladimíra Havelky. Turnaje se zúčastnila mužstva Sokol Teplýšovice, FK Metaz Týnec nad Sázavou, TJ Tatran Sedlčany a domácí SK Pyšely. První utkání sehrála mužstva SK Pyšely – Sokol Teplýšovice 1:0 branka Kamil Kulhavý Druhé utkání sehrála mužstva FK Metaz Týnec n. Sáz. – TJ Tatran Sedlčany 1:2 O třetí místo se utkala mužstva Sokol Teplýšovice – FK Metaz Týnec 0:0 na penalty 6:5 Finále sehrála mužstva Pyšely - TJ Tatran Sedlčany 1:0 branka Sisel Pavel Umístění : 1. místo SK Pyšely 2. místo TJ Tatran Sedlčany 3.místo Sokol Teplýšovice 4.místo FK Metaz Týnec nad Sázavou Domácí mužstvo obhájilo loňské vítězství a převzalo z rukou starosty města Stanislava Vosického a zástupců hasičského sboru A. Slavíka a P. Smutného putovní pohár a pohár pro vítěze. SLAVNOSTNÍHO VÝKOPU FINÁLOVÉHO ZÁPASU SE UJALI NOVOMANŽELÉ IVETA A RADEK ZAMRAZILOVI, KTEŘÍ TENTO DEN UZAVŘELI SVAZEK MANŽELSKÝ. Novomanželům Zamrazilovým přejeme hodně štěstí a zdraví na společné cestě životem. HRÁČI A FUNKCIONÁŘI SK PYŠELY
15
SPORT
září 2007
A mužstvo
C 18.8.2007 sehrálo A mužstvo první mistrovské utkání SK Pyšely – Zásmuky 1:1 branka Kulhavý Kamil C 26.8.2007 sehrálo A mužstvo druhé mistrovské utkání FC Graffin Vlašim C - Pyšely 3:2 branky Sisel Pavel, Zadražil Filip
Mladší žáci
C 18.8.2007 - přátelské utkání SK Pyšely – Sedlčany 6:0 branky Melichar 2, Kulhavý 2, Sládek, Maršoun C 26.8.2007 pohárové utkání SK Pyšely – Benešov B 0:1
Vítězové 9. ročníku memoriálu Vladimíra Havelky - SK Pyšely
Přípravka ročníky 1997 – 1999
C 16.8.2007 sehrála přípravka přátelský zápas na Karlštejně s Bohemians 1905. Přípravka předvedla velmi pěkný výkon. SK Pyšely – Bohemians 1905 10 : 5 branky Kulhavý Kamil 5, Melichar Jakub 4, Hašek Zdeněk C 22.8.2007 byl sehrán další přátelský zápas s Bohemians 1905 tentokrát na domácím hřišti v Pyšelích. SK Pyšely – Bohemians 1905 14 : 4 branky Kulhavý Kamil 7 , Melichar Jakub 3, Maršoun Lukáš 3, vlastní 1. C 25.srpna 2007 proběhl na hřišti v Pyšelích druhý ročník turnaje přípravek. Turnaje se zúčastnila mužstva SK Pyšely, Čerčany, Benešov A, Týnec, Teplýšovice, Sedlčany a Divišov. Mužstva hrál systémem každý s každým. Utkání se hrála 2x10minut. UMÍSTĚNÍ 1.místo SK Pyšely 2.místo SK Benešov 3.místo Divišov 4.místo Týnec 5.místo Čerčany 6.místo Sedlčany 7.místo Teplýšovice M. Kulhavá Pyšelské listy -
Zápas s Bohemians 1905
PŘÍPRAVKA: TRENÉŘI Maršoun Jiří, Kulhavý Kamil, Sládek Jan HRÁČI Žákovec F.,Konopiský A.,Maršoun L., Hruška T., Kulhavý K.,Kaizr J., Melichar J., Krámek M., Baťha D., Sládek J.
Vydává Městský úřad v Pyšelích pod registračním číslem OkÚ RR 39; vydávání listu povoleno rozhodnutím Okresního úřadu v Benešově pod č. j. RR 779/96, ze dne 13. 5. 1996
tel. 323 647 218, fax 323 647 452, E-mail:
[email protected]; http://www.pysely.cz
redakční rada: B. Dauthová, I. Křížová, A. Sládková, Z. Srnská, L. Zaradičková; administrace listu M. Pášová, M. Kulhavá; odpovědný redaktor Petr Slavík NEVYŽÁDANÉ RUKOPISY SE NEVRACEJÍ
16
ZA PŮVODNOST A OBSAHOVOU SPRÁVNOST RUČÍ AUTOR
TISK MĚSTSKÝ ÚŘAD PYŠELY
