Jitka Balaštíková. Magisterská diplomová práce. František Uhlíř (*1920)

Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Ústav hudební vědy Hudební věda

Jitka Balaštíková

Magisterská diplomová práce František Uhlíř (*1920)

Vedoucí práce: doc. PhDr. Lubomír Spurný, Ph.D. Brno 2011

1

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

.............................................

2

Chtěla bych upřímně poděkovat všem, kteří mě při tvorbě diplomové magisterské práce podporovali. Za odborné vedení a konzultace děkuji doc. PhDr. Lubomíru Spurnému, Ph.D. Vážím si také všech setkání s Františkem Uhlířem a jeho ženou Bohuší. Za ochotu děkuji Jitce Melšové z Městského muzea v Ústí nad Orlicí. A poděkování patří také Ph.Dr. Stanislavu Tesařovi a Mgr. Vladimíru Maňasovi, Ph.D., kteří mi v rámci diplomových magisterských seminářů poskytovali cenné a podnětné informace.

3

OBSAH 1. Předmluva

5

2. Úvod

6

3. Stav bádání

8

4. František Uhlíř starší

12

5. František Uhlíř mladší

13

5.1. Životopis

13

5.2. Hudební činnost

19

5.2.1. Dechová hudba

19

5.2.2. Jazz bandy

35

5.2.3. Taneční orchestr

38

5.2.4. Ostatní soubory

44

5.3. Skladatelská činnost

48

5.4. Pedagogická činnost

50

6. František Uhlíř nejmladší

52

7. Závěr

60

8. Resumé

65

9. Summary

67

10. Zusammenfassung

69

11. Seznam vyobrazení

71

12. Seznam použitých pramenů a literatury

72

13. Přílohy

78

13.1. Příloha č. 1 – Textová příloha

78

13.1.1. Notový materiál – dechová hudba F. Uhlíř ml.

78

13.1.2. Repertoár tanečního orchestru

79

13.1.3. Seznam sólových a koncertních skladeb F. Uhlíře ml.

82

13.1.4. Diskografie Františka Uhlíře nejmladšího

84

13.2. Příloha č. 2 – Obrazová příloha

4

87

1. PŘEDMLUVA Ke zpracování této diplomové práce mě vedla skutečnost, že již jako malá dívka jsem

měla možnost mnohokrát se setkat s osobností Františka Uhlíře a postupem času se mi

jeho jméno začalo dostávat více do povědomí. Jako dítě jsem ho potkávala na chodbách ústecké základní umělecké školy a také jsem ho slýchávala a pozorovala na koncertech městského dechového orchestru a na dalších kulturních akcích v ústeckoorlickém regionu. Obdivovala jsem jeho hudební produkce, které vždy zaujaly posluchače svojí neotřelostí a vždy přinášely něco nového. Osobně jsem se s ním však setkala až ve chvíli, kdy jsem s ním měla možnost spolupracovat na mé bakalářské diplomové práci. Jeho život mne zaujal natolik, že jsem se rozhodla pojednat o jeho osobnosti ve své magisterské diplomové práci. Není pochyb, že dalším důvodem výběru mého tématu je fakt, že František Uhlíř prožil celý život v Ústí nad Orlicí, městě, ve kterém jsem vyrůstala. V září roku 2010 jsme se s Františkem Uhlířem poprvé setkali, abychom spolu vytyčili obsah této práce. Od tohoto data se uskutečnilo několik dalších setkání, při kterých se mi podařilo zachytit cenný dokumentační materiál, který se týká jeho osobnosti. Františku Uhlířovi a jeho

ženě Bohuši Uhlířové patří také vřelý dík za to, že mi kromě četných rozhovorů poskytli

řadu cenných materiálů, které mi při práci velmi pomohly.

5

2. ÚVOD František Uhlíř (narozen 28. srpna 1920), dirigent, skladatel, pedagog a v neposlední

řadě také výborný muzikant, patří mezi hudební ikony města Ústí nad Orlicí. Prosadil se nejen v městském hudebním životě, ale stal se také uznávaným hudebníkem východočeského regionu. František Uhlíř patřil mezi univerzální hudebníky, pro které bylo samozřejmostí veřejné vystupování, dirigování nebo komponování a všechny tyto

činnosti ovládal na výborné úrovni. Ve své magisterské diplomové práci nabízím

předně pohled do jeho soukromého a profesního života, přibližuji jeho působení v městských a dalších hudebních tělesech a nastiňuji pohled do jeho pedagogické a

kompoziční činnosti.

Hudba se v rodině Uhlířů doslova dědila z generace na generaci. První hudební podněty a inspiraci zajistil Františku Uhlířovi zcela jistě jeho otec František Uhlíř (narozen 1. dubna 1892, zemřel 30. ledna 1961), který byl amatérským hudebníkem, kapelníkem městské dechové hudby a soukromým učitelem houslí. Hudební zkušenosti pak mohl předat František Uhlíř i svému synovi Františkovi (narozen 27. července 1950). Lepší

podmínky, kvalitní hudební zázemí a zděděný talent po svém otci a dědovi pomohly Františku Uhlířovi nejmladšímu, aby se stal jedním z nejlepších jazzových kontrabasistů. Jak z výše uvedeného textu vyplývá, rod Uhlířů je v Ústí nad Orlicí spojen s hudbou už přes více než sto let a ve své diplomové práci jsem nemohla tuto skutečnost opomenout. Tyto tři generace (dědy, táty, syna), které na sebe navazují, vzájemně se prolínají a ovlivňují, dělím z praktických a popisných důvodů na Františka Uhlíře staršího, mladšího a nejmladšího. Stěžejním tématem v mé magisterské diplomové práci je pak osoba Františka Uhlíře mladšího, přičemž bych ráda přiblížila také hudební aktivity jeho otce a syna. Literatura o Františku Uhlířovi mladším existuje v podobě několika příspěvků a zabývá se pouze dílčími aspekty jeho života a hudební kariéry. Práce, která by podala komplexní pohled na jeho osobnost, zatím chybí. Mým cílem je sesbírat a utřídit

informace z jeho života a podat tak ucelený přehled o jeho četných hudebních

aktivitách. Ráda bych také dala jeho osobnost do souvislosti s městskými hudebními 6

organizacemi a soubory. Touto diplomovou prací regionálního zaměření bych chtěla přispět k poznání osobnosti Františka Uhlíře, a ráda bych také přiblížila běžný kulturní život dané doby v ústeckoorlickém regionu.

7

3. STAV BÁDÁNÍ Život Františka Uhlíře mladšího je spojen s východočeským městem Ústí nad Orlicí. Jedná se o město s bohatou hudební tradicí, která sahá až do 16. století, kdy ve městě vzniklo literátské bratrstvo. Nejvýznamnějším mezníkem v hudební historii města je však vznik Cecilské hudební jednoty v roce 1803, která byla po celé 19. století, ale i později, hlavní činitelkou hudebního dění. Pod jejím vlivem se rozvíjela další spolková

činnost a hudební život města. V 19. století vzniklo v Ústí nad Orlicí divadlo lékárníka

Andrese, mužský pěvecký sbor Lumír, dechová hudba a mnoho dalších komorních seskupení (smyčcové kvarteto a kvinteto, Barvínkovo sexteto, Instrumentální nonet, Společnost mladých sil pěveckých a hudebních, Pěvecké kvarteto a okteto, Učitelské

septeto a Septeto Řemeslnické besedy). Těmito hudebními počátky města a především

hudebním životem v Ústí nad Orlicí v 19. století jsem se podrobně zabývala ve své bakalářské diplomové práci.1 Cecilskou hudební jednotou prošla řada hudebníků, kteří ovlivnili další hudební život města Ústí nad Orlicí. Osobnosti, které se podílely na kulturně společenském životě v průběhu 18. – 20. století ve městě, jsou stručně a přehledně shrnuty ve sbírce

Vladimíra Černého: Hudební tradice Ústí nad Orlicí,2 ale není vždy snadné se v nich

orientovat. Historií prostupují některá rodová jména otců, synů nebo vnuků, která se významnějším způsobem zapsala do hudební historie města. Mezi takové rody patří jména - Jahoda, Stehno, Hnilička, Sychra, Pecháček, Špindler nebo Kocian. Z pozdější doby sem zcela jistě patří i jméno Uhlíř, které píše novodobou hudební historii města Ústí nad Orlicí. O otci Františka Uhlíře – Františku Uhlířovi starším, existuje velmi málo dostupných informací. Opřít se můžeme pouze o Paměti Bohuše Uhlířové3 (snachy Františka Uhlíře staršího a manželky Františka Uhlíře mladšího). V roce 2005 její vnučka Hana 1

HRODKOVÁ, Jitka. Hudební život v Ústí nad Orlicí v 19. století. Brno, 2009. 61 s. Diplomová práce na

Filozofické fakultě Masarykovy univerzity na Ústavu hudební vědy. Vedoucí diplomové práce Mgr. Jiří Zahrádka, Ph.D. 2

ČERNÝ, Vladimír. Hudební tradice Ústí nad Orlicí a Jaroslav Kocian. Ústí nad Orlicí: Okresní

knihovna v Ústí nad Orlicí, 1983. 3

UHLÍŘOVÁ, Bohuše. Paměti Bohuše Uhlířové. Litomyšl, 2005.

8

Klimešová dala podnět k tomu, aby v řádu několika výtisků vyšly její soukromé zápisky, které v průběhu života sepisovala. Bohuše Uhlířová zde vzpomíná nejen na své mládí a rodinu, ale podrobně také popisuje svůj vztah ke svým nejbližším – manželovi nebo synovi. O Františku Uhlířovi starším nenalezneme v knize podrobné životopisné údaje. Jedná se spíše o několik kusých informací, které však postačí k tomu, aby nám osobu Františka Uhlíře staršího přiblížily jako člověka a částečně nás zasvětily do jeho

profesního života. Pravděpodobně největší hudební aktivitou Františka Uhlíře staršího byla ústecká dechová hudba. Jeho působení v této kapele potvrzuje i další nezávislý zdroj. Jedná se o brožuru, která vyšla o dechové hudbě v Ústí nad Orlicí v roce 1972. Ze svých vzpomínek ji utvořil František Uhlíř mladší ve spolupráci s Jaroslavem Šilarem.4

Je zde zpracována činnost dechové hudby od jejích počátků až do konce padesátých let,

kdy už v dechové hudbě působil František Uhlíř mladší. V soukromém archivu Františka Uhlíře mladšího se také dochovalo mnoho fotografií, které pochází z doby, kdy jeho otec, František Uhlíř starší, v dechové hudbě působil. Jak bylo v předchozí kapitole zmíněno, o Františku Uhlířovi mladším, po kterém je tato diplomová práce nazvána, neexistuje téměř žádná sekundární literatura. Snad jen v knize Milana Richtera Kumštýři Podorlicka,5 nalezneme jednu kapitolu, která ve stručnosti popisuje životní dráhu Františka Uhlíře mladšího. V knize je pak dále

prezentováno asi čtyřicet dalších osobností z nejrůznějších uměleckých i neuměleckých

oborů, které se svým způsobem zapsaly a zapisují do historie Ústeckoorlicka. Dostupné biografické hudebně vědné slovníky6 se o Františku Uhlířovi nezmiňují a pokud se vydáme hledat jeho jméno pomocí internetových vyhledavačů, nalezneme pod tímto

heslem řadu odkazů, které se však netýkají Františka Uhlíře mladšího, ale jeho syna Františka Uhlíře nejmladšího. Z tohoto důvodu jsem byla při své práci odkázána na zcela jiné zdroje. Na doporučení manželů Uhlířových se mi podařilo získat dokument regionální televize Orlického infokanálu, která v roce 2004 natočila v rámci cyklu 4 5 6

ŠILAR, Jaroslav – UHLÍŘ, František. Dechová hudba v Ústí nad Orlicí. Ústí nad Orlicí, 1972. RICHTER, Milan. Kumštýři Podorlicka. Ústí nad Orlicí: Oftis, 2002.

ČERNUŠÁK, Gracian - ŠTĚDROŇ, Bohumír – NOVÁČEK, Zdenko. Československý hudební slovník

osob a institucí. Sv. 2. M – Ž. Praha státní hudební vydavatelství 1965.

9

Portréty také pořad o Františku Uhlířovi. Asi půlhodinový dokument mapuje celoživotní osobní a uměleckou dráhu Františka Uhlíře mladšího a pořad byl navržen a sestaven podle Uhlířových představ. Sám František Uhlíř ve svých 84 letech také celým dokumentem provázel a komentoval jednotlivé události ze svého života. Uhlíř zasvětil svůj hudební život především dvěma hudebním žánrům – dechové a taneční hudbě. Dechová hudba od svých úplných počátků je zmapována už ve výše zmíněné brožuře Jaroslava Šilara a Františka Uhlíře. V devadesátých letech pak vznikly další brožury, které vydalo ústecké vydavatelství, a sám František Uhlíř se na nich

částečně autorsky podílel. Brožura 170. výročí dechové hudby v Ústí nad Orlicí7 částečně čerpá z textu, který v sedmdesátých letech sepsal Jaroslava Šilar a František

Uhlíř, nicméně tato brožura časově navazuje a zpracovává činnost dechové hudby až do roku 1990 a je obohacena o fotografie ze soukromého archivu Františka Uhlíře. Z dokumentů a vzpomínek Františka Uhlíře pak vyšla brožura Hráli jsme pro radost,

kde se Karel Štancl zabývá taneční hudbou v Ústí nad Orlicí.8 Sám František Uhlíř měl v průběhu života tendenci zachovat a udržet obrázek hudebního života ve městě i dalším generacím. Nejednou přispíval do Ústeckého zpravodaje9 a pečlivě během svého života uchovával nejrůznější dokumentační materiál, který se týkal ať už jeho osoby nebo jiného kulturního dění. Mnoho dokumentačního materiálu se nachází v jeho soukromém archivu (fotografie, nahrávky, CD, novinové výstřižky) a do sbírek Městského muzea v Ústí nad Orlicí věnoval velké množství notového materiálu. Tyto notoviny pochází z období, kdy v Ústí nad Orlicí vedl taneční orchestry a sbírky obsahují také notový materiál z doby, kdy jeho otec vedl v Ústí dechový orchestr. Nalezneme zde také další rukopisné i tištěné skladby ústeckých rodáků, které byly nastudovány a provedeny ústeckými hudebními tělesy v průběhu 18. a 19. století. Městské muzeum v Ústí nad Orlicí si velice váží úzké spolupráce s 7 8 9

170. výročí dechové hudby v Ústí nad Orlicí. Ústí nad Orlicí: Klubcentrum, 1990. ŠTANCL, Karel. Hráli jsme pro radost, Ústí nad Orlicí, 1993.

UHLÍŘ, František: Ústecký hudební život v období Československé republiky. Příloha Ústeckého

zpravodaje, 1998, č. 4, s. 1 - 8.

UHLÍŘ, František: Ústecký hudební život v období Československé republiky (dokončení). Příloha

Ústeckého zpravodaje, 1998, č. 5, s. 1 - 4.

UHLÍŘ, František. Hráli jsme pro radost. Ústecký zpravodaj, 1993, červenec – srpen.

10

Františkem Uhlířem. Ta spočívá nejen ve využití jeho hudebních znalostí, ale především v jeho sběratelském zájmu. Jeho zásluhou je muzejní fond obohacován o materiály spojené s celým ústeckým životem v minulosti. Škoda jen, že se nedochovalo více záznamů z výstavy, kterou Městské muzeum v Ústí nad Orlicí uspořádalo k životnímu jubileu Františka Uhlíře v roce 1995 a kde se prezentovaly všechny tři generace Františků Uhlířů (dědy, táty, syna). Jak jsem se zmiňovala v úvodní kapitole, nemohu ve své diplomové práci opomenout osobu Františka Uhlíře nejmladšího, který je považován za pokračovatele „české kontrabasové školy“.10 Cílem nebude zpracovat jeho osobnost jako celek, jelikož by toto samotné téma vystačilo na další podrobné bádání, ale zaměřit bych se chtěla především na jeho hudební počátky v Ústí nad Orlicí, kde se společně se svým otcem podílel na nejrůznějších hudebních produkcích ve městě a jeho další umělecký vývoj a rozlet do světa bych chtěla pouze nastínit. Ani heslo Františka Uhlíře nejmladšího však

nenalezneme v Československém hudebním slovníku osob a institucí. Základní

životopisné údaje lze čerpat pouze z již zmíněné knihy Milana Richtera Kumštýři

Podorlicka a také ze série novinových a časopiseckých výstřižků, které pochází ze

soukromé sbírky jeho otce Františka Uhlíře mladšího. Tyto materiály později věnoval Městskému muzeu v Ústí nad Orlicí a vzhledem k tomu, že pochází ze soukromé sbírky, nepodařilo se mi u řady z nich dohledat bližší identifikační údaje, abych je

mohla v seznamu použitých pramenů a literatury blíže citovat. Proto zde u řady odkazů nenalezneme kompletní identifikační údaje a tyto případy opatřuji poznámkou (bližší informace nedohledány). Řadu životopisných údajů o Františku Uhlířovi nejmladším

nalezneme na internetových serverech, které nabízejí mnoho dalších informací. Při své práci jsem se samozřejmě opírala o rozhovory s Františkem Uhlířem a jeho manželkou Bohuší, se kterými jsem konzultovala fakta a urovnávala sesbírané informace nejen ze života Františka Uhlíře mladšího, ale také jeho otce a syna, tak aby vznikl přínosný komplet, který bude ilustrovat hudební zájmy a aktivity jednoho

z předních ústeckých hudebních činitelů. 10

Willis Connover (producent a moderátor Music USA a mezinárodního vysílání Hlas Ameriky) zavedl

ve světě jazzu pojem „česká kontrabasová škola“, její nejslavnější představitelé Jiří Mráz a Miroslav Vitouš od nás emigrovali do zahraničí kolem roku 1968. Tento pojem se později prosadil v jazzových oblastech v Evropě i v zámoří.

11

4. FRANTIŠEK UHLÍŘ STARŠÍ František Uhlíř starší se narodil 1. dubna 1892. Jeho rodiče se do Ústí nad Orlicí přistěhovali počátkem 20. století z Plchůvek,11 kde se František Uhlíř starší narodil. Ačkoliv ho úspěšně živila profese holiče, jeho celoživotním zájmem byla hlavně hudba. Patřil

k

velkým

a

nadšeným

hudebníkům

a

byl

považován

za

jednoho

z nejvýznamnějších muzikantů ve městě. Působil jako kapelník a hráč na eufonium v

místní dechové hudbě,12 byl členem Cecilské hudební jednoty, varhaníkem v ústeckém kostele a také soukromým učitelem houslí a organizátorem ústeckého hudebního života.

Během první světové války musel narukovat, poté působil nějaký čas v Chocni a

zaměstnán byl také v Náchodě, kde využil příležitosti hudebně se vzdělávat v Mrštinově hudební škole, kde se učil hře na housle. V říjnu roku 1919 se oženil s Annou Maixnerovou. Za rok se jim narodil syn František, kterého v raném dětství sám učil hrát na housle a později, když už byl František

profesionálním hudebníkem, pomáhal mu v jeho hudební činnosti a podporoval ho.

Když mu bylo téměř šedesát let, onemocněl tuberkulózou. Několik měsíců musel strávit v nemocnici a v domácím léčení. Své holičství musel zavřít, stejně jako musel omezit

činnost aktivního hudebníka. Profesi holiče poté uplatňoval už jen příležitostně, odešel do penze a z hudby si ponechal pouze organizaci smutečních obřadů. Kromě

zdravotních problémů, přišla také měnová reforma,13 čímž rodina přišla o všechny úspory. Zdravotní problémy Františka Uhlíře staršího se možná i díky této situaci

prohlubovaly. Postihly ho dva záchvaty mrtvice, po kterých došlo k ochrnutí ruky, a tak musel být zcela závislý na své manželce. Snažil se s tím smířit a nikoho neobtěžovat. V lednu 1961 mu bylo oznámeno, že bude muset dojít k amputaci nohy, týden nato 30. ledna 1961 František Uhlíř starší zemřel. „Osobnost to byla bez hany, vynikající a obětavý muzikant, upřímný, srdečný, nefalšovaný, poctivý, inu zlatý člověk.“ 14

11

Plchůvky, obec nedaleko východočeského města Choceň, vzdálená od Ústí nad Orlicí asi 25 km.

12

Blíže viz kapitola „Dechová hudba“ této diplomové práce.

13

V roce 1953 byly všechny peníze devalvovány v poměru 50:1.

14

UHLÍŘOVÁ, Bohuše. Paměti Bohuše Uhlířové, s. 40.

12

5. František Uhlíř mladší 5.1. Životopis František Uhlíř mladší, spoluorganizátor ústeckého hudebního života, vynikající muzikant, klavírista, trombonista a také úspěšný skladatel a pedagog se narodil 28. srpna 1920 v Ústí nad Orlicí. První hudební zkušenosti získal u svého otce, který ho učil hře na housle. Později přibral také hru na klavír, ve které se vzdělával u Norberta Fišera.15 Od roku 1934 pokračoval ve studiu klavíru na hudební škole v Pardubicích, která byla jedinou školou tohoto druhu v kraji. Roku 1934 se stal čtrnáctiletý František členem Cecilské hudební jednoty, se kterou každou neděli hrál a zpíval v místním kostele na bohoslužbě. Od mládí také vystupoval s různými ústeckými hudebními tělesy. Jako houslista účinkoval ve hře Marie Rollerové Ze staré Ousti, kterou připravil místní ochotnický divadelní spolek Vicena. V roce 1934

byl členem orchestru, který 2. června provedl v ústeckém Katolickém domě operu Viléma Blodka V studni. Františkovo první klavírní vystoupení se konalo 28. července

1936, kdy jako šestnáctiletý účinkoval ve hře Jiřího Voskovce a Jana Wericha Balada z hadrů, v režii J. Chudého, kterou uvedli ústečtí ochotníci z Viceny. Hra byla provedena v divadelním sále hotelu Friml v Ústí nad Orlicí a reprízována byla také v Letohradě. Norbert Fišer a Jaroslav Bílek, tehdejší hlavní činitelé ústeckého

hudebního života, nabídli Františkovi účinkovat v řadě dalších hudebních projektů, které sami organizovali. Osudným se Františkovi stal dar, který obdržel k biřmování od kmotra Petra Vencla, hudebníka z Kerhartic. Trombon, na který se začal nejdříve učit sám, a pozdější studium 15

Norbert Fišer (narozen 30. ledna 1882 Ústí nad Orlicí, zemřel 20. ledna 1956 Ústí nad Orlicí)

muzikant, kapelník a divadelní režisér, vystudoval pražskou konzervatoř - obor trubka. V roce 1903 se stal členem Českého filharmonického družstva v Praze, jako hráč na trubku a tympány. V roce 1911 se

stal v Ústí nad Orlicí kapelníkem dechové hudby. V roce 1913 odešel do Náchoda a do Ústí nad Orlicí se

vrátil zpět v roce 1919, kde navázal na předchozí hudební aktivity. Po Petru Kocianovi se stal ředitelem ústeckého kůru a dirigentem volného orchestrálního sdružení. Norbert Fišer byl také vynikajícím režisérem, který se souborem ústeckých divadelních ochotníků Vicena nastudoval řadu divadelních her.

13

na konzervatoři u profesora Josefa Smékala v Brně předurčily směr Františkovy celoživotní profese. V roce 1938 vystřídal v pozici trombonisty Jaroslava Bílka, který vedl v Ústí nad Orlicí taneční orchestr.16 Zde Uhlíř působil už dříve jako klavírista při doprovodu divadelních her. Z této doby pocházejí také první Františkovy skladatelské pokusy. Vznikl jeho první valčík, který nesl název Ve víru plesu a taneční orchestr ho okamžitě zařadil do svého repertoáru. Dne 6. ledna 1940 se František Uhlíř poprvé představil v Ústí nad Orlicí se svou skupinou Hot Jazz, která se pokoušela o první improvizace v taneční hudbě. Když bylo Františkovi dvaadvacet let (1942), dostal od věhlasného dirigenta Jaroslava

Maliny nabídku, aby se stal členem jeho pražského orchestru. František Uhlíř dodnes

neví, odkud a jak se o něm Malina dozvěděl.17 Do Prahy do orchestru nastoupil, ale bylo to krátké angažmá, protože přišlo totální nasazení, které František Uhlíř strávil v Mrázově letecké továrně v Chocni. Zde se setkal s hudebním přítelem z předválečné doby Karlem Štanclem, který byl v továrně nasazen z koncentračního tábora. Pracovalo zde mnoho nadšených hudebníků (mezi nimi i majitel podniku Jiří Mráz), což vedlo k založení orchestru, jehož dirigentem se stal právě František Uhlíř mladší. Podnik plně tuto aktivitu podporoval, a tak měli hudebníci možnost zkoušet i v pracovní době. První koncert tohoto orchestru se konal v roce 1943 a repertoár byl složen ze skladeb Františka Kmocha. Z této doby pochází také první pochod Františka Uhlíře pro dechový orchestr. Dne 17. března 1944 byl tento pochod odvysílán brněnským rozhlasem a byla

to Uhlířova vůbec první skladba hraná mimo město Ústí nad Orlicí. Činnost v tomto

orchestru ukončil František Uhlíř v roce 1948, kdy přišla nabídka vykonávat

pedagogickou činnost na hudební škole v Ústí nad Orlicí.

16

Taneční orchestr převzal po odchodu Jaroslava Bílka Antonín Malátek. Blíže viz kapitola „Jazz bandy“

této diplomové práce. 17

Jaroslav Malina, kapelník a skladatel. V letech 1938–1949 vedl v pražské kavárně Vltava Taneční

orchestr Jaroslava Maliny. Kavárna Vltava byla ve své době jedním z nejprestižnějších pódií, kde se tvořila historie naší populární hudby. Tento swingový orchestr přinášel pestré koncertní, estrádní a taneční programy a spolupracoval se známými umělci dané oblasti.

14

Podmínkou pro místo učitele na hudební škole ovšem byla státní zkouška. Tu František nejdříve vykonal z klavíru a později z trombonu. Za dobu jeho působení na škole připravil František Uhlíř několik žáků na konzervatoř, vojenskou hudební školu i celou

řadu amatérských hudebníků. V počátcích Kocianovy houslové soutěže, kdy klavírní doprovody soutěžícím obstarávala hudební škola, byl pověřen jako klavírní korepetitor. Velkou ctí pro něj bylo doprovázet při koncertech ústeckého rodáka a violoncellistu

Bohuše Herana. Za působení ředitele Antonína Šmerdy působil také jako jeho zástupce. V šedesáti letech s pedagogickou činností načas přestal a odešel do důchodu. Za krátkou

dobu mu hudební škola v Žamberku nabídla možnost vyučovat na jejich škole dechové nástroje. František Uhlíř nabídku přijal a dvakrát týdně do Žamberka dojížděl. Mezitím

se v ústecké hudební škole vyměnil ředitel, který ho požádal, aby se vrátil zpět. František Uhlíř tak učinil a zůstal ve své pedagogické funkci až do 79 let. Poslední rok do osmdesátky už učit odmítl. Františku Uhlířovi se roku 1944 podařilo v Praze úspěšně vykonat kapelnické zkoušky, takže mohl převzít místo kapelníka dechové hudby po Norbertu Fišerovi. Ve vedoucí funkci dechové hudby zůstal až do roku 1976. Pro Františka Uhlíře to bylo velmi úspěšné období. S orchestrem hodně koncertovali, účastnili se přehlídek a festivalů u nás i v zahraničí a získávali ocenění na soutěžích. František Uhlíř spolupracoval také s

Posádkovou hudbou Hradec Králové, jejíž koncerty nahrával Československý rozhlas. Uhlíř byl také roku 1975 spoluzakladatelem festivalu dechových hudeb v Lanškrouně. Rok nato (1976) František Uhlíř mladší z funkce vedoucího a dirigenta orchestru odstoupil. V roce 1944, kdy přebíral vedení dechového orchestru po Norbertu Fišerovi, se mu podařilo založit v Ústí nový soubor tanečního typu, který po několik let paralelně

existoval vedle dechové hudby. Po druhé světové válce, která činnost tanečního

orchestru značně omezila, obnovil jeho činnost a začal hrát s novým nadšením a

nadějemi. Přesto orchestr neminuly další změny, se kterými se František Uhlíř musel

potýkat řadu let, a to až do svého odchodu v roce 1955.18 V tomto roce opustil svou

funkci uměleckého vedoucího a dirigenta a orchestr přenechal Radku Borovičkovi. Jako

18

Blíže viz kapitola „Taneční orchestr“ této diplomové práce.

15

hráč však v orchestru František Uhlíř ještě na čas zůstal. Definitivně odešel až v roce 1966, kdy začal hrát s tanečním orchestrem All Stars v hotelu Zlatá Štika v Pardubicích. V roce 1958 byl za účelem účasti v soutěži lidové umělecké tvořivosti založen Velký taneční smyčcový orchestr, jehož vedením byl František Uhlíř mladší pověřen. V roce

1964 převzal Uhlíř vedení Tanečního orchestru ČSAD. Dne 7. prosince 1965 se tento

orchestr v divadle představil s programem „120 minut hudby a humoru“. U klavíru zde poprvé zasedl mladý čtrnáctiletý Uhlířův syn František. František Uhlíř činnost v tomto

orchestru ukončil v roce 1966. Spolu s Uhlířovým odchodem uhasla v Ústí nad Orlicí i veškerá činnost tanečních orchestrů.

Od roku 1970 se začal plně věnovat komponování skladeb. František Uhlíř mladší byl zaměřen na skladby taneční, swingové a koncertní skladby pro dechový orchestr. Jeho skladby v provedení vojenské hudby byly často vysílány rozhlasem a zazněly i při

koncertech „Ze zahrad Pražského hradu“ v roce 1976. Tvorba Františka Uhlíře se představila i na festivalu Kmochův Kolín v roce 1987. Mezi úspěšné období patřila spolupráce s paní učitelkou Pavlou Koštovou. Uhlíř zhudebnil její divadelní hry pro děti Broučci a Ferda Mravenec. Písničky ze hry Ferda Mravenec natočil také hradecký rozhlas. Svoji ženu Bohuši František poznal v roce 1947. Po svatbě žili v domku společně s Uhlířovými rodiči. Narodili se jim dvě děti, nejdříve syn František a pak dcera Bohuše. Manželka Bohuše vzpomíná: „Franti byl Fandovi vzorem – příkladným chováním, jemnou řečí, skromností, starostí o rodinu i svojí pověstí ve škole.“19

Nová kapitola Uhlířova života se začala psát na podzim roku 1966. Vznikl nový soubor, Swing kvartet, který hrál aktivně, i když s odmlkami až do roku 1991, kdy se konal jeho poslední koncert. V tomto jazzovém kvartetu hrál František Uhlíř i se svým synem (Františkem Uhlířem nejmladším). Swing kvartet vystupoval jednak na koncertech, ale také na tanečních zábavách. Hudba, která vycházela z amerických standardů a tehdejší populární hudby, měla mezi obecenstvem velkou oblibu.

19


16

František Uhlíř se často jako host objevoval na rozmanitých kulturních akcích nejen východočeského regionu. Na podzim roku 1990 při příležitosti jeho 70. narozenin byl uspořádán v Hradci Králové koncert dechového orchestru, kterého se účastnil jako skladatel, dirigent a host. Jako dirigent byl pozván v roce 1993 na slavnostní koncert k

40. výročí založení šumperského orchestru – Modrá muzika (zde řídil svoji skladbu Romance pro trubku). Za svůj bohatý muzikantský život obdržel František Uhlíř řadu ocenění a uznání. Za

pětadvacetiletou dirigentskou činnost obdržel čestné uznání v roce 1975. Další čestné uznání za dlouholetou činnost v dechové hudbě převzal v roce 1987 v Hradci Králové.

V roce 1995 k jeho 75. narozeninám uspořádalo Městské muzeum v Ústí nad Orlicí výstavu s názvem 3x František Uhlíř, kde se prezentovaly všechny tři generace Uhlířů – dědy, otce, syna. V rámci oslav tohoto jubilea byl v tomto roce pozván se svým synem

do Českého rozhlasu Vltava do pořadu „Setkání se zajímavými hosty“, v programu zazněly skladby obou ústeckých hudebníků Františka Uhlíře mladšího i nejmladšího. V roce 2000 se k jeho životnímu jubileu konala v ústecké galerii Pod Radnicí výstava s názvem Ústecké motivy starých pohlednic a fotografií. V koncertním sále Základní umělecké školy Jaroslava Kociana se při této příležitosti uskutečnil koncert, na kterém hráli Emil Viklický, Laco Tropp a František Uhlíř nejmladší. Koncertu se účastnili

představitelé města a zástupci Českého rozhlasu Hradec Králové. Františkovi zde bylo předáno a pokřtěno CD, které je sestavené z jeho skladeb. Dne 5. září 2000 byl pak

František Uhlíř jmenován čestným občanem města Ústí nad Orlicí. Městské zastupitelstvo ocenilo jeho celoživotní zásluhy v oblasti dechové a taneční hudby, stejně

tak i pedagogickou a skladatelskou činnost. Ze vzpomínek Bohuše Uhlířové: „Myslím, že to byl nejhezčí okamžik jeho života, celé rodiny, všech jeho blízkých přátel, které si

na radnici pozval, že se dožil uznání a slávy ještě za života, ale nikdy dříve by ho to asi nenapadlo, i když říkal, že by se rád dožil roku 2000. Měl prostě zvláštní překvapující

šťastný den, kterých bývá v životě poskrovnu. Dechový orchestr pod vedením PaedDr. Jiřího Tomáška uspořádal k jeho narozeninám slavnostní koncert. To byl také jeden z posledních koncertů dechovky, která vydržela žít 180 let. Franti ji přežil, určitě truchlí tak, jako když zemře někdo, koho měl rád.“20

20


17

Kromě hudby zasvětil František Uhlíř svůj život hodnotným knihám, fotografování i filmování. Jeho dalším koníčkem je numizmatika a vrhnul se také intenzivně do sbírání starých pohlednic a fotografií města Ústí nad Orlicí. „Vážný, inteligentní, zajímavý, spíše úřednický typ než sportovec či řemeslník. Věnoval vše škole a muzikantským věcem, tomu co bylo náplní celého jeho života, jeho mysl byla plná hudby. Překvapující u něho byla klidná povaha, nikdy se nedohadoval, dokázal vše

vyřešit klidně, uměl hezky slušně jednat, vždy upřímně, ryze čistě bez falše, v rodině i s přáteli, jako učitel ve škole, jako muzikant v muzice. Při porovnávání jeho vlastností

jsem ho zařadila jako muže i partnera na první místo. Neznám skromnějšího člověka než je on.“21

21


18

5.2. Hudební činnost 5.2.1. Dechová hudba 1820 – 1918 Dechová hudba patří neodmyslitelně do bohatého hudebního života v Ústí nad Orlicí a

její kořeny sahají až do roku 1820. Za dlouhé období její existence byla ovlivněna řadou proměn. Zastižena byla dvěma světovými válkami a podřídit se musela i dalším politickým změnám. Také její funkčnost, postoj veřejnosti a publika se vůči ní

v průběhu času proměňoval. Jejími řadami prošlo za více než 170 let její činnosti mnoho hudebníků a pro některé z nich znamenala víc než jen obohacení jejich všedního života. Důležitou roli hrála dechová hudba v Ústí nad Orlicí jak v životě Františka Uhlíře staršího, tak v životě jeho syna Františka Uhlíře mladšího. Oba dva se na ní aktivně podíleli, podporovali její činnost a značnou zásluhou přispěli k jejímu rozvoji.

Vznik dechové hudby v Ústí nad Orlicí je spojen s tureckou kapelou,22 která byla v Ústí

nad Orlicí založena roku 1820 při Cecilské hudební jednotě. Její činnost po smrti jejího kapelníka Jana Kormouta v roce 1842 postupně upadala, až zanikla úplně. Příležitostně se pak vyskytovala už jen v menším nástrojovém obsazení. K částečnému oživení její

činnosti došlo roku 1870 díky Janu Khuntovi (členu Cecilské hudební jednoty). O

původní tureckou hudbu se však nejednalo, protože většina původních nástrojů byla zničena. Zakoupeny byly nástroje nové - klarinet, tromba, bombardon, dva lesní rohy a zvonky. Roku 1870 vnikla dechová hudba, která spadala pod patronaci spolku dobrovolných hasičů. Tato hudba měla plnou podporu hasičského sboru a pod vedením vojenského

šikovatele Josefa Duška se jí velmi dařilo, o čemž svědčil vzrůstající počet jejích členů

(ze čtrnácti na třicet). Byly zakoupeny nové nástroje a úroveň stoupla tak, že se kapela svou úrovní vyrovnala tehdejším vojenským hudbám. Roku 1978 došlo k postupnému úpadku hasičského spolku a odchodem velitele Viktora Faltyse byla zrušena i činnost

22

Turecká hudba byla specifická svým nástrojovým obsazením. Žesťové nástroje nepřevažovaly, měly

pouze doprovodnou funkci a nositely melodie byly dechové nástroje dřevěné. Ve skupině bicích nástrojů se využíval velký a malý buben, činely a zvonkohra. Blíže viz Slovník české hudební kultury, s. 955.

19

dechové hudby s odůvodněním, že její provozování nespadá svou činností do hasičského sboru. Kapela díky těmto podmínkám však nezanikla a i nadále pokračovala ve své činnosti. Udržela se až do roku 1880, kdy dostala název Místní dechová hudba a svou zásluhu na této skutečnosti měl především František Zub. Přestože se kapela vyskytovala už jen v menším obsazení, svou činnost si udržela. Dochovaný repertoár, uložený v Městském

muzeu v Ústí nad Orlicí svědčí o její vysoké úrovni a širokém repertoárovém okruhu. Díky živnosti, kterou František Zub získal v roce 1896, došlo také k zajištění pravidelných finančních odměn pro vyplácení hudebníků, což do této doby nebylo nijak právně ošetřeno. Zatímco František Zub šel poloprofesionální cestou, jeho nástupce Antonín Kühnel, který převzal vedení kapely v roce 1900, zvolil cestu, která na muzikanty nekladla žádné větší umělecké nároky. To vedlo k nespokojenosti několika jejích členů, kteří se rozhodli kapelu opustit a založit si kapelu novou.

Za těchto podmínek vznikla v roce 1908 sedmičlenná mládežnická hudba České národní vzdělavatelské besedy Komenský Orličan, jejíž uměleckým vedoucím se stal A.

Vrbický. Po jeho odchodu činnost kapely ustala do té doby, kdy se o její obnovu zasloužil František Uhlíř starší. Jeho příchodem se obsazení kapely změnilo a rozrostlo na I. a II. housle, violu, kontrabas, flétnu, 2 klarinety, 2 lesní rohy, 2 trubky a 1 trombon. Tato kapela existovala a fungovala paralelně vedle původní kapely pod vedením Antonína Kühnela.23 Nevýhodou Orličanu ale bylo, že František Uhlíř neměl zajištěnou kapelnickou živnost, která by mu zajistila odměňování hudebníků. V tomto směru se jednalo o soubor čistě amatérský, který hrál zdarma, a jeho funkcí bylo

především účinkování na tradičních zábavách. Postupně si Orličan získával mezi ústeckým obecenstvem stále větší oblibu a značně tak přispěl k rozšíření společenské zábavy tím, že se jeho vliv projevil i v jiných oblastech kulturního života ve městě a jeho existence postupem času zastínila i výhradní postavení profesionální dechové

hudby Antonína Kühnela. Vzniklá situace se rozrostla v napětí, které vedlo k tomu, že byla na Františka Uhlíře podána stížnost na Okresní úřad v Lanškrouně, za neoprávněné provozování živnosti. Tu z obavy o svou živnost podal Vincenc Matějíček, tehdejší

23

V Ústí nad Orlicí působila ještě další hudební seskupení - hudební kroužek Allegro složený ze

zaměstnanců firmy Hernych a dechové kvarteto pod vedením Františka Špindlera.

20

nástupce Antonína Kühnela. Vincenc Matějíček převzal funkci kapelníka roku 1913.24 Živnost, o kterou si František Uhlíř zažádal, mu byla udělena 27. března 1914.25 Mnoho

možnosti k jejímu uplatnění však neměl. Vypukla první světová válka a činnost souboru musela být přerušena. Tato událost zastihla hudebníky při účinkování na svatoannenské pouti v Hylvátech.

24

V roce 1911 ještě před Vincencem Matějíčkem převzal vedení dechové hudby Norbert Fišer, který

svým příchodem do Ústí nad Orlicí a nadšeným přístupem pozitivně ovlivňoval celé ústecké hudební dění. Nespokojil se s vžitým repertoárem dechové hudby, ale snažil se vedle tradičních českých a zahraničních skladeb zařazovat do programu stále nějaké novinky. Své organizační a hudební schopnosti se mu podařilo prezentovat při oslavách 40. výročí založení dechové hudby, kdy v rámci slavnostního

koncertu 1. října 1911 propojil všechny hudební složky města Ústí nad Orlicí. Roku 1913 se z neznámých důvodů rozhodl město opustit a odešel do Náchoda jako kapelník tamější městské dechové hudby. 25

Vlastnictví živnosti a s tím spojená jistota finančního výdělku zaručeně přinášela své výhody, nicméně

charakter kapely už nemohl být takový jako v dřívějších letech, kdy si kapela mohla volně vybírat svůj repertoár a dovolit hrát při jakékoliv příležitosti. Nyní si musela na sebe vydělat. Vybírala proto jen ty akce, které jí přinesou výhodný zisk a zrovna tak výběr repertoáru se musel podřídit tak, aby měl u publika úspěch (ten nebyl vždy zaručen při provedení umělecky závažnějších a náročnějších skladeb).

21

1918 – 1941 Během první světové války dechová hudba stagnovala a k jejímu znovuobnovení došlo až po válce v roce 1918. Tento rok byl důležitým impulsem k čilému společenskému a

kulturnímu rozvoji nejen ve městě, ale i v celém Československu. První vystoupení

dechové hudby se konalo 31. října 1918, kdy v průvodu městem dechová hudba hrála na

oslavu vzniku Československé republiky. Aktivní složkou dechové hudby byli vojáci, kteří se vrátili z vojny. Jedním z nich byl také František Uhlíř starší, který po svém návratu oznámil opětovné provozování kapelnické živnosti. Do Ústí nad Orlicí se vrátil v roce 1919 také Norbert Fišer. Pravděpodobně jeho dobrá pověst z minulých let, kdy byl v roce 1911 - 1913 ve vedení dechové hudby, mu usnadnila rychle se opět zařadit do místních poměrů a získat zpět důvěru ústeckých hudebníků. Jedním z těch, kteří ho v jeho aktivitách podporovali, byl Jaromír Lahulek.26 Pro Fišera tak bylo velmi snadné, aby získal opět svou pevnou pozici mezi ústeckými hudebníky a stal se úspěšným dirigentem Orchestrálního sdružení.27 Bezesporu toto všechno přispělo k upevnění Fišerovy pozice. Hudebníci Fišerovi důvěřovali a nepochybovali o jeho kvalitách, on jim za to mohl garantovat jistotu příjmů. V roce 1923 získali další příležitost výdělku, když měli možnost pravidelně vystupovat v ústeckém biografu Friml a obstarávat tam hudební kulisu k němým

filmům. Sám dirigent Fišer měl na starosti výběr hudby k daným filmům a často se

říkalo, že to byla hudba na velmi kvalitní úrovni a obecenstvo údajně do biografu chodilo právě kvůli ní.28 V roce 1924 došlo ke značnému rozšíření Fišerovy hudby. S některými svými hudebníky k němu totiž přešel František Uhlíř a také několik dalších muzikantů, které 26

Jaromír Lahulek (26. 11. 1892 – 5. 12. 1959), dirigent, skladatel a organizátor hudebního života v Ústí

nad Orlicí. Dirigent sokolské dechové hudby, sbormistr pěveckého spolku Lukes, zakladatel ústecké hudební školy. 27

Orchestrální sdružení bylo přímým předchůdcem současného Komorního orchestru Jaroslava Kociana,

který navázal na jeho tradici. Pod vedením Jaromíra Lahulka provedlo Orchestrální sdružení řadu vynikajících koncertů. 28

Tento orchestr hrál v obsazení: Norbert Fišer – dirigent, Josef Lukes – piano, Vincenc Matějíček – I.

housle, Valentin Nágl (později František Uhlíř starší) – housle obligát, Otto Kopáč (později Leopold Havel a Vojtěch Blažek) - flétna, Josef Budínský - klarinet, Alois Šponar – violoncello, kontrabas.

22

se Norbertu Fišerovi podařilo získat z okolí Ústí nad Orlicí, zejména z Libchav. Uhlíř v

řídící funkci sice nezůstal, ale pod svým vedením si nechal na starosti část hudebníků, kteří hráli při smutečních obřadech. Vzniklá kapela účinkovala v letních měsících každý čtvrtek na náměstí v Ústí nad Orlicí. Soboty patřily lázeňským hostům v Brandýse nad Orlicí a tradicí se stalo účinkování na víkendových slavnostech ve městě Ústí nad Orlicí a okolí. Každoročně účinkovala dechová hudba také na ústecké staročeské pouti, kde obstarávala na náměstí hudbu k poslechu a večer k tanci. Den před pouťovou nedělí bylo zvykem vystoupení smyčcové sekce orchestru v hotelu Friml.29 Následující text připomíná další významnější události, na kterých dechová hudba na přelomu 20. a 30. let 20. století v Ústí nad Orlicí účinkovala:

Odhalení Památníku odboje (31. května 1925) Župní sokolský slet (10. – 17. července 1927) Otevření hasičské zbrojnice (5. července 1931) Otevření koupaliště (16. července 1933) Den brannosti (19. srpna 1934) Položení základního kamene k divadlu (5. července 1935) Položení základního kamene k nemocnici (6. července 1936) Otevření Roškotova divadla ve dnech (26. a 27. září 1936)

Hudebníci, kteří zůstali stranou po sloučení Fišerovy a Uhlířovy hudby, pociťovali, že kromě možnosti vystupovat ztratili také uměleckou úroveň a společenskou vážnost.

Hledali proto nové uplatnění. To jim nabídl českotřebovský kapelník Emil Lorenc, se 29

O významu staročeských poutí v Ústí nad Orlicí, jejichž výnos byl z velké části věnován na stavbu

ústeckého divadla, píše SEDLÁČEK, Pavel. Ústecký kulturní zpravodaj, 1971, č. 5, s. 22.

23

kterým se spojili, aby mohli konkurovat ostatním kapelám v okolí.30 Snahu lépe se prosadit jim měl umožnit vstup do odbočky Odborového sdružení hudebníků

Československé republiky.31 Emil Lorenc byl ale spíše typ dobrého obchodníka než hudebníka, takže do odbočky byli přijímáni hudebníci, jejichž odborná kvalifikace byla značně pochybná. Dne 21. února 1926 byl na schůzi orchestru projednáván návrh, který měl zaručovat pravidelný režim kapely a který by vedl ke zlepšení její úrovně. Tato snaha však byla marná. Ke změnám nedošlo a situace se začala postupně zhoršovat a stále více vyhrocovat.32 Roku 1927 podnikl Norbert Fišer vážné kroky, aby v Odborovém sdružení hudebníků získal svou stálou pozici. Využil proto nespokojenosti v odbočce ke svému prospěchu, což vedlo k tomu, že mohl nakonec na přelomu roku 1927 – 1928 se svými hudebníky vstoupit do odbočky Odborového sdružení a 8. března 1928 byl navíc jmenován i jejím dirigentem. Emil Lorenc svoji funkci tedy neobhájil a rozhodl se, že z odbočky Odborového sdružení vystoupí. Touto událostí končí období dějin dechové hudby, která byla charakterizována postupným prosazováním Fišerovy hudby. Ta si získala důležitou pozici a společenskou vážnost již dříve, ale své výhradní postavení prosadila až tím, že přijala zásady Odborového sdružení. Tato hudba byla koncem dvacátých let nejdůležitějším souborem ve městě a jeho nejbližším okolí. Dechová hudba pokračovala

ve své činnosti i po několik dalších desetiletí. Nebylo to pro ni sice lehké období, ale

svou pozici si udržela.

30

Toto období (přibližně léta 1925 – 1928) je podrobně popsáno v brožuře: ŠILAR, Jaroslav – UHLÍŘ,

František. Dechová hudba v Ústí nad Orlicí, s. 10-13. 31

Odborové sdružení hudebníků v ČSR, spolek, který sdružoval hudebníky provozující hudbu převážně

mimo své povolání. Toto sdružení usilovalo o hmotné zlepšení zajištění hudebníků pomocí zavedení

ceníků za hudební výkony. Blíže viz Československý hudební slovník osob a institucí s. 216. 32

ŠILAR, Jaroslav – UHLÍŘ, František. Dechová hudba v Ústí nad Orlicí, s. 11.

24

1941 – 1944 Vypuknutím druhé světové války byl společenský život opět utlumen na minimum. Vzhledem k zákazu tanečních zábav byla omezena také činnost dechové hudby, která

ztratila příležitost vystupovat a své aktivity musela omezit jen na příležitostné koncerty.33 Počátkem války organizoval Norbert Fišer oblíbené a úspěšné promenádní koncerty, které se konaly pravidelně na ústeckém náměstí. Ač byly vždy hojně navštěvovány,

válečné podmínky vedly ke zrušení i této činnosti. Oblast působení dechové hudby se

tak značně zúžila. Dechová hudba mohla hrát už jen na smutečních obřadech anebo na oficiálně propagovaných oslavách, které však měly přísná pravidla a výběr repertoáru se

musel striktně podřizovat stávajícím podmínkám. Řada kapelníků se díky této situaci

dostala do těžkých finančních problémů, jelikož jim nezůstal žádný zdroj příjmů. Díky tomu se dostal kapelník Norbert Fišer roku 1942 do sporu s Ochranným svazem autorským za neplacení autorských poplatků. V dopise 5. května 1942 píše: „Já sám jsem úplně nemajetný, což mohu prokázati a hry jsou nyní zakázány, tak nevím z čeho

bych to měl zaplatiti, já sám živ jen z náhodilých příjmů z hudby.“34 Z tohoto důvodu se Norbert Fišer rozhodl roku 1942 kapelnické živnosti vzdát. Snahou hudebníků však bylo kapelu po dobu válečného období za každou cenu nějak udržet. Ačkoliv už nebyl

Norbert Fišer ve vedoucí funkci, rozhodl se hudebníkům alespoň částečně pomoci.

Využil své pozice ředitele ústeckého kůru a poskytl dechové hudbě hraní na pohřbech.

Ta se stala vedle chrámových zpěváků běžnou součástí smutečního obřadu navzdory absenci kapelnické živnosti. Tento stav však nemohl dlouho udržet, protože hrozilo trestní oznámení z nenahlášené živnosti. Roku 1944 se situace vyřešila příchodem Františka Uhlíře mladšího, který v tomto roce úspěšně vykonal v Praze kapelnické zkoušky a mohl tak kapelnickou živnost po Norbertu Fišerovi převzít.35 33

Jedním z nich byl koncert u příležitosti oslav 100. výročí narození Antonína Dvořáka, který se konal 8.

srpna 1941. Koncert byl pořádán na ústeckém náměstí a program byl složen pouze ze skladeb tohoto

autora: Slavnostní pochod, Valčík č. 54, Slovanský tanec č. 6, Směs z opery Jakobín, Slovanský tanec č.

10, Z cikánských melodií, Humoreska, Árie z opery Rusalka a Předehra k 3. dějství opery Čert a Káča. Koncert řídil Norbert Fišer a Jaromír Lahulek, který skladby pro dechový orchestr také aranžoval.

34 35

Archiv odbočky lidových hudebníků v Ústí nad Orlicí ve vlastnictví Františka Uhlíře. Uhlíř musel vykonat kapelnické zkoušky v Praze a živnostenský list mu byl vystaven živnostenským

úřadem v Litomyšli.

25

1944 – 1957 František Uhlíř mladší se v roce 1944 ocitl ve stejné situaci jako Norbert Fišer, když v roce 1911 přebíral vedení dechové hudby. Oba tyto muže spojovalo nadšení, elán a touha přispět něčím novým a osobitým. František Uhlíř mladší svým příchodem dal podnět k tomu, aby v Ústí nad Orlicí vznikl nový soubor tanečního typu, který by paralelně existoval vedle dechové hudby.36 Výsledkem bylo výhodné spojení obou orchestrů v podobě Františka Uhlíře mladšího, který byl jejich dirigentem a měl pochopení a cit pro práci s oběmi tělesy.37 Období po druhé světové válce bylo poznamenáno četnými konflikty, které musely být

postupně řešeny. Hledaly se nové směry v organizaci lidové umělecké tvorby, které by byly v souladu s novou obsahovou náplní. Měnil se způsob společenské zábavy a

v řadách ústeckých souborů se začal znatelně projevovat nedostatek muzikantů. Situaci hudebníků po skončení druhé světové války měla vyřešit obnova činnosti

Organizovaného lidového spolku hudebníků v Československu. Obnovená odbočka tohoto spolku, která v Ústí nad Orlicí vznikla, měla pod svou patronací jak dechový, tak nový taneční orchestr, který se stále více prosazoval a získával stále větší popularitu ve městě. Rok 1948 znamenal důležité změny v organizaci a vedení hudebních souborů. V tomto roce došlo ke zrušení kapelnických živností, které byly kapelníkům odebrány k 31.

prosinci 1949. „1. ledna 1950 byla řízením hudebních souborů pověřena Hudební

artistická ústředna v Praze, která jmenovala jednotlivé vedoucí souborů, navržené místními skupinami lidových hudebníků ROH – Svazu zaměstnanců umělecké a kulturní služby. Nová organizační struktura měla dokázat svou prospěšnost i pro zvýšení umělecké úrovně, která měla být základem i pro kvalifikační ocenění souborů.“38 Na tomto základě se konaly pravidelné kvalifikační zkoušky, na jejichž výsledku záviselo platové zařazení umělců. Byly vypisovány soutěže, kterých se dechová hudba pod vedením Františka Uhlíře mladšího pravidelně účastnila. V roce 1950 se umístila

36

Podrobně viz kapitola „Taneční orchestr“ této diplomové práce.

37

ŠILAR, Jaroslav – UHLÍŘ, František. Dechová hudba v Ústí nad Orlicí, s. 20 – 21.

38

Tamtéž, s. 21.

26

v okresním kole na 1. místě ze čtyřiadvaceti soutěžících, což jí zajistilo postup do krajského kola, kde získala 3. cenu. Dne 2. září 1951 se kapela účastnila v Pardubicích další soutěže, jejíž výsledek už nebyl tak příznivý. „Hlavní příčinu lze hledat v tom, že v tak velkém obsazení se pravidelně nehrálo a také proto, že úpravy soutěžních skladeb byly podle názoru porotců nevhodné“39 Dechová hudba se potýkala s nedostatkem příležitosti k vystoupení. Zisk ze společenských akcí postupně ubýval a zvyšovala se koncertní veřejná vystoupení,40 která byla většinou bez nároku na honorář. Zisk si udržovali pouze hudebníci, kteří pod vedením Františka Uhlíře staršího zajišťovali hudbu na smutečních obřadech. František Uhlíř mladší se v této době na čas funkce vedoucího obou souborů vzdal. Jeho nástupcem se v dechové hudbě stal Josef Ondrůj a tanečního orchestru se ujal Radko Borovička. Roku 1957 se František Uhlíř jako vedoucí obou těles vrátil zpět.

39

ŠILAR, Jaroslav – UHLÍŘ, František. Dechová hudba v Ústí nad Orlicí, s. 21. Soutěžní repertoár:

Edvard Grieg: Holdovací pochod, Carl Maria von Weber: Čarostřelec – předehra, Arthur Rubinstein: Tanec kašmírských nevěst, Václav Vačkář: Probuzení. 40

Kromě koncertů v Ústí nad Orlicí orchestr vystupoval roku 1955 v Chrudimi a o rok později v roce

1955 hostoval na filmovém festivalu v Pardubicích.

27

1952 – 1976 V padesátých letech se dotkly orchestru celostátní organizační změny, které vedly k tomu, že byl taneční i dechový orchestr zapojen dne 31. října 1952 do ROH národního

podniku Kovostav. Tímto rokem začalo pro Františka Uhlíře mladšího snad nejúspěšnější období vedení dechového orchestru. Tradiční koncerty dechového orchestru, které se každoročně opakovaly, si udržely svou popularitu až do počátku třetího tisíciletí. Při těchto programech pravidelně hostovali známí umělci z Prahy. Moderátoři, estrádní komici a herci jako byl Otto Kinský, Jiří Štuchal, Jaroslav Vojta,

František Paul, Josef Kobr nebo Felix Holcman či zpěváci - Standa Procházka a Zorka

Kohoutová. Přišlo také období mnoha soutěžních úspěchů, díky kterým vznikla řada hudebních projektů se zajímavými umělci. František Uhlíř mladší si velmi cení doby, kdy orchestr úzce spolupracoval s Karlem Vackem, který měl ústecký orchestr ve velké oblibě. Vyvrcholením této spolupráce byl zájezd do Vídně, kde orchestr účinkoval při příležitosti 200 let od založení Prateru (1966). Orchestr spolupracoval také s dirigenty,

jakými byli Jindřich Praveček či Josef Maršík.

V roce 1970 oslavila dechová hudba důležité výročí 150 let od svého založení. K této příležitosti se konal 16. června 1970 slavnostní koncert, na kterém zazněl pochod z roku

založení orchestru (1820), který František Uhlíř pro tuto příležitost upravil.41 Koncertu se zúčastnil Karel Vacek, sešli se zde zástupci okresu i města a za pětadvacetiletou

dirigentskou činnost zde obdržel František Uhlíř mladší čestné uznání.

Téhož roku čekaly orchestr další podstatné změny. František Uhlíř toužil po větší kvalitě orchestru, což ho vedlo k tomu, že se rozhodl vyčlenit slabší hráče a spolupracovat dále jen s těmi lepšími. V dalších letech (1973 až 1975) byl orchestr postupně rozšiřován o hoboje, fagoty a saxofony. Koncert s názvem „Muziky, muziky“ se v Ústí nad Orlicí konal každoročně od roku

1972. Po řadu let si tyto koncerty udržely velkou oblibu publika a František Uhlíř tu

mohl pravidelně premiérovat své nové skladby pro dechový orchestr.

41

Viz obrazová příloha obr. 1

28

Uhlířovy organizační schopnosti vedly k tomu, že byl jedním ze zakladatelů festivalu dechových hudeb Pravečkův Lanškroun, jehož první ročník se konal v roce 1975.42 Jeho cílem bylo, aby se malé dechové hudby okresu měly kde prezentovat a mohly poznat hru ostatních kapel. Vyvrcholením celého festivalu bylo pak jeho hromadné zakončení. Součástí festivalu byla také soutěž o nejlepší skladbu autorů hradeckého kraje. Jak u

poroty, tak u diváků často František Uhlíř uspěl i přesto, že se jednalo pouze o počátky

jeho skladatelské činnosti. Tyto lanškrounské koncerty natáčel hradecký rozhlas a díky tomu se jeho skladby v rozhlase hrály častěji. To Františkovi umožnilo, aby se

mnohokrát dostal do rozhlasové soutěže, „Sedm mikrofonů“, které se pravidelně a s úspěchem účastnil. K 30. červnu 1976 oznámil František Uhlíř, že se vzdává funkce vedoucího a dirigenta orchestru. Důvodem měl být zdravotní stav a jeho pracovní vytížení ve funkci zástupce

ředitele hudební školy. Od září 1976 funkci vedení orchestru převzal Zdeněk Černý.

František Uhlíř zde působil už jen jako hostující dirigent a nevynechal ani jeden důležitější celovečerní koncert. František Uhlíř mladší vedl ústecký dechový orchestr úspěšně přes třicet let a věnoval tomuto tělesu vše, co bylo v jeho silách. Uměl si vybírat kvalitní hudebníky a svojí houževnatostí, nadšením, výběrem skladeb a pravidelnými zkouškami dokázal vybudovat dechový orchestr, který byl jedním z nejlepších v kraji.

42

Jindřich Praveček se festivalu účastnil poprvé až v roce 1976, tedy rok po jeho založení. Brzy na to se

však stal jeho hlavní hybnou silou a intenzivně se podílel na jeho přípravě a realizaci. Jméno Jindřicha Pravečka nese festival od roku 1993.

29

V následujícím přehledu je výběr nejzajímavějších programů v letech 1953 – 1976: Večer dobré hudby a zábavy - 10. dubna 1953 - první z tradice koncertů, konaných v ústeckém divadle. Kmochův večer – 14. prosince 1958 - připravil divadelní spolek Havlíček z Kerhartic.

Orchestr účinkoval spolu s čtyřicetičlenným pěveckým sborem, dirigoval František

Uhlíř, zpívala Jiřina Andresová. Koncert se opakoval v Ústí nad Orlicí (10. února 1959), v Kerharticích v přírodním divadle (30. srpna 1959), Lanškrouně (22. února 1959) a Žamberku (10. září 1959). Dechovka, jak ji neznáte - 6. května 1959

- první koncert, kdy bylo obsazení

orchestru obohaceno o saxofony. Koncert uváděl herec František Paul a jako host vystoupila herečka a zpěvačka Stella Májová a také zpěvák Jan Sochor. Dirigovali František Uhlíř a Jindřich Fohl. Na programu zazněly například skladby Trumpetové

woogie kapelníka Jindřicha Fohla nebo Čert ví proč Karla Krautgartnera.

Třikrát dechovka – 28. března 1960 - na programu zazněly skladby: Vlastimila Hály – Catana, Augustína Lary – Granada (zpěv Jan Sochor), Zdeňka Krotila – Jarní vánek (sólo na trubku hráli K. Lukesle, J. Kroulík, M. Hrnčíř) Dechovka včera a dnes (od polky až k twistu) – 13. března 1964 – koncert měl reprízu 2. dubna 1964. První společný koncert ve spolupráci s Karlem Vackem - 26. května 1965 - koncert se opakoval v Ústí nad Orlicí, Lanškrouně a Třinci. Jako host účinkoval s orchestrem významný český herec Jaroslav Vojta a komik Joe Jarský.

Vesele s dechovkou - 23. října 1967 – hosty byli zpěváci Stanislav Procházka a V. Benešová a známí komikové Felix Holzmann a František Budín. První zájezd do NDR (Calbe an der Seale) - rok 1968. Písničky, které máte rádi - 29. dubna 1969 – hostem byl herec Leoš Kaltofen. 25. května 1969 vystoupení orchestru v Lázních Bohdaneč. 30

Zájezd do Karl-Marx-Stadtu43 - říjen 1970 - zájezd se uskutečnil v rámci družby podniku Perla a Textima. Hezky od podlahy - 13. ledna 1971 - zpívala Jana Nagyová, v okénku hostů vystoupil Jiří Šťuchal a pořad uváděl Alexandr Gregar. Zájezd do Karl-Marx-Stadtu - duben 1971. Zájezd do Křince - 12. listopadu 1971 – koncertu se jako dirigent účastnil Karel Vacek, který nešetřil slovy uznání a pochvaly celého orchestru. „Připadal jsem si, že stojím po dlouhé době opět před vojenskou dechovkou.“44 Koncerty v roce 1971 - lázeňské město Londek v Polsku, náměstí v Ústí nad Orlicí společně s orchestry z České Třebové, Vysokého Mýta a Lanškrouna.

IX. Monstrkoncert ve Rtyni v Podkrkonoší – 4. června 1972 - první samostatné vystoupení na festivalu, na programu: Karol Pádivý – Sedlácká, František Uhlíř – Miniaturní valčík, Charlie Chaplin – To je má píseň. Zájezd do Špindlerova Mlýna - 10. 9. 1972. Muziky, muziky - 30. listopadu 1972 - první koncert s tímto názvem uváděl Jiří Valenta z Československého rozhlasu.

Muziky, muziky v České Třebové - 28. února 1973 – uváděl televizní hlasatel a moderátor Miloš Frýba. Muziky, muziky - 17. května 1973. X. Monstrkoncert ve Rtyni v Podkrkonoší - 9. – 10. června 1973. Zavedení promenádních koncertů v Ústí nad Orlicí 5. - 12. července 1973 (pro nezájem posluchačů se koncerty dále neudržely).

43

44

Dnešní Chemnitz. 170. výročí dechové hudby v Ústí nad Orlicí, s. 12.

31

Muziky, muziky - 29. listopadu 1973 – dirigoval jak František Uhlíř tak Jindřich Praveček, který zde uvedl vlastní skladby - předehru Rodný kraj a Maminčinu pohádku. Programem provázel Miloš Frýba. XI. Monstrkoncert ve Rtyni v Podkrkonoší - 9. června 1974 – na programu: Robert

Volldstet – Kouzelný klarinet (sólo Zdeněk Černý), Jim Hall – Waltz, Rudolf Friml – Rose Mary. Mezinárodní festival dechových hudeb Kmochův Kolín - 14. – 16. června 1974 -

při společném vystoupení všech orchestrů bylo Františku Uhlířovi dopřáno řídit skladbu J. Chromce Veselá polka pro 4 sólové trubky. Natáčení v rozhlasovém studiu v Hradci Králové - 10. července 1974 - nahrávka skladby Františka Uhlíře Pochod kováků a polky Františka Maissnera Choceňačka pro pořad v Československé televizi. Obraz byl natáčen ve dnech 15. a 16. října v ústeckém divadle. Vystoupení v Českých Budějovicích - 29. srpna 1974. Muziky, muziky - 4. prosince 1974 – dirigentem kromě Františka Uhlíře byl také Josef Maršík z Posádkové hudby města Hradce Králové. Koncerty na Slovensku v roce 1975 - Turčianské Teplice, Banská Štiavnica, Banská Bystrica. Krajská soutěž v Jičíně - 28. dubna 1975 – orchestr se umístil na třetím místě. Koncert k 30. výročí osvobození - 24. dubna 1975. Národní festival dechových hudeb ve Štětí - 30. května a 1. června 1975 - orchestr hrál v rozšířeném obsazení o hoboje, fagoty, saxofony. Na programu: František Uhlíř Pochod kováků, Jindřich Praveček - Rodný kraj, Antonín Dvořák - Árie z opery Rusalka, Dmitrij Šostakovič - Valčík z filmu Pygorov, R. Myška - Festivalový tanec. I. Monstrkoncert v Lanškrouně - 15. června 1975. Muziky, muziky - 23. března 1976. 32

XIII. Monstrkoncert ve Rtyni v Podkrkonoší - 5. a 6. června - na společném vystoupení všech orchestrů zde zazněla skladba Františka Uhlíře Passo doble, kterou si měl možnost sám autor zadirigovat.

33

Dechový orchestr po odchodu Františka Uhlíře

V září roku 1976 převzal funkci dechového orchestru Zdeněk Černý. Orchestr se zúčastnil druhého ročníku festivalu dechových hudeb v Lanškrouně, odjel na zájezd do německého Karl-Marx-Stadtu a nepolevil ani v řadě tradičních koncertů v ústeckém

divadle. Zdeněk Černý byl ve funkci vedoucího orchestru až do roku 1978, kdy převzal jeho funkci Karel Kubíček a orchestr pokračoval ve své aktivní činnosti i nadále. V roce

1980 uskutečnil koncert s názvem „Muziky, muziky“, který byl věnovaný životnímu jubileu Františka Uhlíře. Koncertu se zúčastnili hostující dirigenti Karel Vacek a Josef

Maršík, kteří s Františkem Uhlířem mladším často spolupracovali. Pod vedením Karla

Kubíčka zůstal orchestr deset let až do roku 1988, kdy se v únoru této funkce ujal Josef Kněžek mladší, kterého na podzim téhož roku vystřídal PaedDr. Jiří Tomášek. Orchestr vystupoval každoročně v ústeckém divadle v pořadu s názvem „Muziky, muziky“, zúčastňoval se různých soutěží, koncertů a zájezdů po republice i do zahraničí. Pravidelně se účastnil festivalů dechových hudeb ve Rtyni v Podkrkonoší, Pravečkově Lanškrouně a Kmochově Kolíně. V roce 1993 získal orchestr nejvyšší ocenění na soutěži dechových orchestrů v Pardubicích a v roce 1994 pak stejné ocenění získal také v Brně. V roce 1997 byl dechové hudbě téměř po 180. letech jejího založení propůjčen radou města čestný titul s právem používat název Dechový orchestr města Ústí nad

Orlicí. Dne 28. listopadu 2000 uspořádal Dechový orchestr slavnostní koncert pořádaný k životnímu jubileu Františka Uhlíře. Koncertu se zúčastnili hostující dirigenti Karel Vacek mladší, Josef Maršík a Ladislav Slavětinský. Poslední celovečerní koncert Dechové hudby města Ústí nad Orlicí se konal 26. dubna 2001 v Roškotově divadle.

V říjnu téhož roku orchestr kvůli finanční situaci zanikl.

34

5.2.2. Jazz bandy Další hudební oblastí, která Františka Uhlíře značně ovlivňovala, byla moderní taneční hudba, která měla ve 20. a 30. letech 20. století své průkopníky a nadšence. Jednalo se o hudbu užitkovou, určenou k potěšení a tanci, která svými melodiemi a rytmy okouzlovala především mladou generaci a přinesla celou řadu evergreenů.

Jazz bandy se v Evropě začaly objevovat počátkem 20. století, zejména po první světové válce, kdy se výrazně měnil styl a rytmus života. Změnu zaznamenalo mnoho oblastí společenského života a ne jinak tomu bylo v taneční hudbě. Do Evropy a

postupně i do českého prostředí začaly pronikat nové rytmy a tance amerického původu. Mladí hudebníci si tento žánr velmi oblíbili a začala tak vznikat nová hudební seskupení - jazz bandy. I když se nejednalo o jazz v pravém smyslu slova, vžil se pojem jazz band pro označení kapely, která tuto hudbu provozovala. Jedním z dalších důvodů, proč se tyto kapely staly tak oblíbenými, byl fakt, že pro pořadatele kulturních akcí byly tyto

soubory s malým obsazením finančně výhodnější. Odpůrce však často měly v podobě starší generace, které se nový styl příliš nezamlouval. V repertoáru jazz bandů byly především americké skladby, které v Evropě vydávalo nakladatelství „Francis, Day and

Hunter“ v Berlíně. V Čechách pak vzniklo nakladatelství R. A. Dvorského, jehož cílem

bylo vydávat primárně skladby českých autorů.45 Nová hudba přinesla také nové hudební nástroje - suzafon, bicí soupravu, ale také banjo, violinofon nebo trubku se dvěma korpusy. Stejně jako dechová hudba měla i tato hudebního oblast v kulturně-společenském životě v Ústí nad Orlicí svou pevnou pozici. „Patřila k našemu světu a životu a nás, kteří jsme ji hráli, nikdy ani nenapadlo stavět ji proti hudbě vážné. Budiš nám připočteno k dobru, že jsme dovedli hrát obojí a že v našem muzikantském povědomí obě vždycky stály jaksi vedle sebe.“46

45

Nakladatelství R. A. Dvorského vzniklo v roce 1936 a po druhé světové válce se dostalo na špičkovou

úroveň. Nakladatelství měl převzít syn R. A. Dvorského, který však v roce 1947 nečekaně zemřel. V roce 1949 bylo nakladatelství znárodněno a převzalo jej nakladatelství Orbis. 46

ŠTANCL, Karel: Hráli jsme pro radost, s. 3.

35

Mezi průkopníky ústeckých jazz bandů patřily celkem tři kapely. Prvním z nich byl „Jazz band Teodora Bílého“, který svoji kapelu vedl při textilní továrně Hernych.47

Členy kapely byli O. Reiman a J. Ledvinka (saxofony), V. Roller (kontrabas), V. Kolovratník (bicí nástroje), P. Homola (violinofon). Jména hráčů na třetí saxofon a banjo nejsou známa.48 Druhou kapelou, která se postarala o prosazování této hudby, byl „Jazz band Fandů“, jehož kapelníkem byl František Pražák. Obsazení kapely bylo B.

Tomáš (housle), František Pražák (saxofon), František Lesák (trubka), S. Černohorská (klavír), František Špaček (bicí nástroje). Třetí pozici zaujímal „Jazz Band Jaroslava Bílka“, jehož původní složení bylo E. Fiala (housle), A. Bauer (saxofon Es alt), G. Vejda (trubka), Jaroslav Bílek (trombon), O. Bergman (klavír), V. Blažek (bicí nástroje). „Jazz band Jaroslava Bílka“ nejdříve vystupoval v hotelu Friml v Ústí nad Orlicí a od třicátých let se začal pravidelně objevovat v divadelní restauraci Dancing. Kapela se postupně rozšiřovala o další nástroje a v jejím obsazení se objevovalo stále více saxofonů a trubek a jako basový nástroj přibyl suzafon, který se střídal s kontrabasem. V této kapele se začal objevovat František Uhlíř mladší, který zde začínal jako klavírista při doprovodu divadelních her. V roce 1938 Jaroslav Bílek musel z důvodu odchodu na Slovensko orchestr opustit a vedení se ujal Antonín Malátek.49 Po odchodu Jaroslava Bílka František Uhlíř v kapele zůstal a převzal jeho post trombonisty. V obsazení došlo ale také k další změně, když na saxofon nově nastoupil J. Michálek. E. Fiala na housle a V. Kolovratník na bicí nástroje zatím zůstali, ale později je vystřídali O. Reiman na

47

48 49

V rámci tohoto podniku působil také orchestr symfonický a dechový. Fotografie z roku 1927 viz obrazová příloha obr. 5.

Antonín Malátek (narozen 13. června 1886 Kostelec nad Orlicí, zemřel 5. srpna 1960 Ústí nad Orlicí)

hudební pedagog a skladatel. V letech 1903 - 1907 studoval varhanní oddělení na pražské konzervatoři. Finanční důvody ho přivedly do salónních orchestrů, s nimiž navštívil hlavní města Německa, Polska,

Ruska a Rumunska. Po vzniku Československé republiky nastoupil jako učitel na hudební školu v Kostelci nad Orlicí, kde působil až do roku 1931. V tomto roce přišel do Ústí nad Orlicí, kde působil také jako sbormistr pěveckého sdružení Lukes, jako místodirigent Orchestrálního sdružení a varhaník v

Cecilské hudební jednotě. V roce 1939 se stal učitelem klavíru na nově otevřené hudební škole v Ústí nad Orlicí. Antonín Malátek je autorem příležitostných skladeb pro klavír, chrámových písní a melodramů. Ve sbírkách Městského muzea v Ústí nad Orlicí je uložen rukopis jeho skladby pro ženský sbor s doprovodem smyčcového orchestru s názvem Bílý topol.

36

housle, R. Březina na trubku a O. Servus na bicí. Kapela pokračovala ve svých tradičních vystoupeních, která se konala pravidelně každou sobotu a neděli večer v ústecké divadelní restauraci Dancing a v zimních měsících byly tyto akce pořádány také v neděli odpoledne. V repertoáru kapely se objevovaly Uhlířovy první skladatelské pokusy a vůbec první takovou skladbou byl valčík Ve víru plesu. Nastalo těžké období německé okupace, které se pokoušelo zažité hudební aktivity utlumit. Ačkoliv se jednalo o nelehké chvíle, hudební činnost úplně neustala, čehož je

důkazem program s názvem „Večer tříkrálový“, který uspořádal ústecký divadelní spolek Vicena dne 6. ledna 1940. Zde se František Uhlíř ve svých dvaceti letech poprvé představil se svou skupinou Hot Jazz, která se pokoušela o první improvizace v taneční hudbě. Skupina hrála v nástrojovém obsazení akordeon, klavír, kontrabas a bicí. Tento program se svou podobou přibližoval pozdějším estrádám. Během večera se zde vystřídala řada zpěváků (Z. Frýz, J. Hertík, O. Machek, J. Matyáš, K. Brožek, R.

Janeba), objevily se ukázky stepu a tance (E. Kudrnáč, E. Okenfusová) a také další instrumentální vystoupení.

37

5.2.3. Taneční orchestr Roku 1941 byl kvůli okupaci nařízen zákaz tanečních zábav a hrát bylo možné pouze k poslechu. Z tohoto důvodu sestavil František Uhlíř v roce 1943 zcela nový taneční orchestr, který nepravidelně pořádal svá vystoupení v Dancingu. Zde se koncerty konaly

až do doby, kdy sem bylo umístěno skladiště německého Červeného kříže. Politická

situace si vyžadovala i další podmínky a požadavky, které spočívaly v dodržování

českých swingových skladeb v repertoáru orchestru a doba zkoušek se musela omezovat pouze na sobotu a neděli odpoledne.

Taneční orchestr by nemohl existovat bez výpomoci hudebníků z okolních měst Ústí

nad Orlicí - České Třebové a Chocně. Tento soubor hrál nejdříve pro svou vlastní potřebu a potěchu a k poslechu vystupoval pouze příležitostně. Později byl orchestr rozšířen o další nástroje a v tomto novém obsazení připravil v ústeckém divadle první

koncert, který nesl název „Melodie a rytmus“. Vystoupení se konalo 7. prosince 1944 a do poslední chvíle nebylo jasné, jestli se koncert vůbec uskuteční, protože mu předcházely přísné povolovací procedury. Koncert byl nakonec povolen a vystoupení, které se konalo, dokázalo vysokou úroveň tohoto tělesa. Orchestr neměl v repertoáru pouze soudobou moderní taneční hudbu, ale dovolil si interpretovat také skladby orchestrálního zaměření. Na programu koncertu zazněly skladby - Gioachino Rossini: Vilém Tell (předehra), Ernst Fischer: Suita Jižně od Alp (části Přístavní město a Květinové korzo), Johann Strauss: Delirien valčík, Franz von Suppé: Bocaccio (směs z operety), Václav Trojan: La Lumia (passo doble), Karel Běhounek: Eva (foxtrot).50 Podobný koncert se konal také pro zaměstnance firmy Klöckner v Ústí nad Orlicí dne

13. března 1945. Při tomto koncertu zazněly skladby: Karel Veselý: Nechci říkat

(foxtrot), E. Plessow: Serenáda v modrém, Karel Běhouek: Tisíc chutí mám (foxtrot), František Uhlíř - Jindřich Fohl: Směs melodií, Jiří Traxler: Měsíc to zavinil (foxtrot), Václav Pokorný: Chladné polibky (slowfox), J. Rixner: Bagatela (předehra), Emil Ludvík: Slzy na poduškách (slowfox), Jiří Traxler: Láska se mi vyhýbá (foxtrot).

50

Fotografie tanečního orchestru Františka Uhlíře z programu „Melodie a rytmus“ viz obrazová příloha

obr. 6.

38

V menším obsazení začal taneční orchestr hrát po osvobození v roce 1945. V Dancingu pro nezpůsobilost prostředí však už nebylo možné vystupovat, a tak své působiště nalezl orchestr v ústeckém hotelu Friml. Z této doby se podařilo dochovat gramofonové

nahrávky tanečního orchestru, které ve čtyřicátých letech pořídila firma Kopecký z Ústí nad Orlicí. Ačkoliv začal po válce taneční orchestr hrát novým nadšením a nadějemi,

jeho činnost netrvala dlouho. Členové orchestru V. Jirout, B. Pávek a M. Pecháček

odešli na podzim roku 1945 do pohraničí, a protože je nebylo možné nahradit, orchestr se rozpadl. To však Františka Uhlíře mladšího neodradilo a v roce 1946 se mu podařilo sestavit nový taneční orchestr. Obsazení bylo opět závislé i na hudebnících z okolí, ale přesto se orchestr podařilo udržet déle než ten předchozí. Orchestr si získával velkou oblibu, což

dokazují jeho četná vystoupení na ústeckých i mimoústeckých akcích. Hrál několik sezón v obsazení: 4 saxofony, 3 trubky, 3 pozouny, kontrabas, bicí nástroje a klavír.51

Tento orchestr už měl možnost vrátit se zpět do divadelní restaurace Dancing, kde mohl pravidelně vystupovat. Po zrušení kapelnických živností v roce 1950 byla řízením hudebních souborů pověřena Hudební a artistická ústředna v Praze, která pro stanovení honorářů a zvyšování úrovně souborů vyhlašovala okresní, krajská a ústřední kola soutěží. Velký dechový orchestr a taneční orchestr se s úspěchem a pravidelně dostávaly do krajského kola. V roce 1951 byly oba orchestry rozšířeny o smyčce, což jim umožnilo postup až do ústředního kola. Roku 1951 se orchestr představil v rámci ústeckého Hudebního jara. Koncert měl název „Melodie a rytmus“ a konal se 10. května.52 Toto vystoupení bylo pořádáno ještě jednou

v Chocni dne 14. června 1951. Na programu zazněly tyto skladby: Daniel Auber: Fra diavolo (předehra); Pablo de Sarasate: Cikánské melodie (sólo na housle Václav

Šmerda); Bedřich Smetana: Směs (zpěv M. Pecháčková, R. Janeba); Petr Iljič

Čajkovskij: Valčík z baletu Šípková Růženka (v choreografii Evy Kudrnáčové tančila J. 51

Obsazení orchestru: M. Jedlínský, J. Siegl ml., O. Reiman, B. Štěpánek (saxofony), L. Vincenc, K.

Lukesle, F. Zeman (trubky), V. Martinec (trombon), J. Siegl st. (kontrabas), František Špaček (bicí), František Uhlíř (klavír), F. Novotný (zpěv). 52

Fotografie z Hudebního jara 1951 viz obrazová příloha obr. 7.

39

Roháčková); V. Hrubý: Zastaveníčko u Lehára (zpěv M. Pecháčková a Z. Frýz); V. Krotil: Pochod námořníků; Jaroslav Ježek: Jarní vítr; František Uhlíř: Vzpomínka na Gershwina (sólo na klavír Jindřich Fohl); Albert Kettélbey: Na perském trhu; M. Ager: Je mi dobře (v choreografii Evy Kudrnáčové tančila J. Roháčková a J. Bednář); Nikolaj Rimskij–Korsakov: Píseň z Indie; Glenn Müller - Zasněžená romance v úpravě Františka Uhlíře; Hoagy Carmichael: Stardust; Václav Pokorný: Ruku v ruce. V 50. letech docházelo k celostátním změnám, které neminuly ani taneční orchestr. Dne

31. října 1952 bylo na schůzi koutku lidových hudebníků dohodnuto zapojení

dechového i tanečního orchestru do ROH Kovostav (viz kapitola Dechová hudba) a taneční orchestr zavedl své stanovy. Bod VIII.: „Orchestr v zamýšleném složení se bude specializovati na hodnotnou moderní taneční hudbu a bude proto přijímati jen takové hry a v takových místech, kde se bude moci uplatniti. Ze svého programu nevylučuje samozřejmě ani hudbu lidovou a hraní skladeb koncertních.“53 Tohoto roku se ustálilo složení tanečního orchestru: M. Jedlínský, J. Siegl ml., O. Reiman, F. Krčmář (saxofony), Ladislav Vincenc, M. Stárek, M. Hrnčíř (trubky), V. Martinec (trombon), J. Siegl st. (kontrabas), František Uhlíř ml. (klavír), František Špaček (bicí nástroje). Od této doby se konaly pravidelné koncerty v ústeckém divadle, které měly velkou tradici a účinkovali na nich tehdejší přední umělci. První koncert nesl název „Večer dobré hudby a zábavy“ a konal se 10. dubna 1953. Účinkoval zde společně dechový i taneční orchestr a programem provázel Jiří Šťuchal. Roku 1954 byl orchestr rozšířen o dva trombony (hráli na ně František Uhlíř a František Povr54) a u klavíru zasedl Jindřich Fohl.55 V tomto rozšířeném obsazení orchestr odehrál plesovou sezónu 1954 a ještě další vystoupení v Ústí nad Orlicí, Chocni, Vysokém Mýtě a Chrudimi. 53 54

ŠILAR, Jaroslav – UHLÍŘ, František. Dechová hudba v Ústí nad Orlicí, s. 21. František Povr (30. dubna 1915 - 2. dubna 1984) celý život věnoval hudbě. Jako trombonista působil

v Orchestrálním sdružení, patřil mezi zakládající členy ústecké sokolské dechové hudby a dechové hudbě zůstal věrný až do posledních chvil svého života. V době, kdy mu zdravotní důvody již nedovolovaly hrát, pomáhal obětavě jako organizační pracovník dechové hudby a vedl její notový archiv. Pomáhal také při organizaci Kocianovy houslové soutěže. 55

Jindřich Fohl se narodil 26. srpna 1920 ve Dvoře Králové. Hudební vzdělání získal na ústecké hudební

škole v Ústí nad Orlicí, kde u Antonína Malátka studoval hru na klavír. Jindřich Fohl převzal po Jaromíru Lahulkovi kapelnictví sokolské dechové hudby (později tzv. dechové hudby Závodního klubu ROH n.p.

40

V roce 1954 vznikl v Ústí nad Orlicí v rámci národního podniku UTEX 01 další taneční orchestr, jehož patronaci zaštiťoval orchestr Gustava Broma, který do Ústí nad Orlicí uskutečnil asi devět návštěv. Obsazení orchestru UTEX 01 bylo: J. Petržílek, O. Reiman, B. Štěpánek (saxofony), V. Kunert, J. Moláček (trubky), Fratišek Povr (trombon), J. Siegl st. (kontrabas), Jindřich Fohl (klavír), Zdeněk Dušek (bicí). Na podzim roku 1954 vystřídal v divadelní restauraci orchestr UTEX taneční orchestr Františka Uhlíře. Této skutečnosti předcházel inscenovaný pohovor, kde bylo Františku Uhlířovi vytknuto, že s jeho tanečním orchestrem propagují západní hudbu a že budou muset Dancing opustit. Ačkoliv byl na Františka Uhlíře kladen politický nátlak, hrát nepřestal. Dne 3. února

1955 se František Uhlíř zúčastnil s tanečním orchestrem okresní soutěže v České Třebové. Jeho hlavním soupeřem byl českotřebovský orchestr Colegiál, který měl o

mnoho větší obsazení. Porota vystoupení orchestru Františka Uhlíře po odborné stránce zhodnotila jako velmi dobré, i když zvolil lehký program se zřetelem ke svým schopnostem. Orchestr měl v repertoáru tyto soutěžní skladby: La Rocca – Panama, Amstel – Blues in B a tango Až přijde máj a Až si dám sólo hrát. Směrnice soutěže vyžadovaly, aby vystoupení obsahovalo skladby národních a sovětských autorů a kladly důraz na jejich „uvědomělý“ výběr. Rozhodnutí okresní poroty bylo nakonec takové, že

do krajské soutěže postoupil jak Colegiál z České Třebové, tak orchestr Františka Uhlíře. Na slavnostní okresní přehlídce vítězných orchestrů, která se konala 25. února,

sklidil však větší úspěch českotřebovský Colegiál. To Františka Uhlíře podnítilo natolik, že se rozhodl do krajského kola orchestr rozšířit o pátý saxofon, čtvrtou trubku a čtvrtý

trombon. Za měsíc dokázal tento orchestr za obětavosti všech jeho členů nacvičit nový program a mohl s ním tak 25. března 1955 vystoupit na krajské soutěži v Chocni. Na

UTEX). Po sloučení s dechovou hudbou Závodního klubu Kovostav působil jako její dirigent. Mimo

dechovou hudbu se věnoval i hudbě taneční. Řídil taneční orchestr Závodního klubu ROH n.p. UTEX a velmi intenzivně se věnoval hudební skladbě. Kromě hudby pro taneční a dechový orchestr, složil řadu skladeb duchovních a napsal i hudbu k divadelním hrám, především pro ochotnický spolek Vicena. Mezi

nejzdařilejší a i nejúspěšnější se řadí hudba k Moliérově hře Jeho urozenost pan měšťák. V roce 1975 byl i jedním ze spoluzakladatelů monstrkoncertů dechových hudeb v Lanškrouně. Ve sbírkách Městského muzea je uložena téměř celá jeho hudební skladatelská tvorba, což představuje 151 skladeb.

41

programu zaznělo: Jaroslav Ježek: Černý sen, George Gershwin: Summertime, Zdeněk Krotil: Melodie George Gershwina, F. Petr: Jásavá polka. František Uhlíř krajské kolo soutěže se svým orchestrem vyhrál, nicméně instrumentální skupina u poroty neuspěla, neboť se na dixieland pohlíželo jako na západní, úpadkovou hudbu. Orchestr však ani při velké snaze o postup do ústředního kola neuspěl a místo něj byl jako reprezentant kraje poslán do Prahy orchestr z Pardubic. Nesporný úspěch orchestru Františka Uhlíře v soutěži mu zajistil ale uznání ústeckého Národního výboru, který mu umožnil, aby se mohl vrátit a opět hrát v Dancingu, kde se měl střídat s orchestrem závodního podniku UTEX. „Bylo jasné, že šlo o nátlak, aby měl taneční orchestr závodního klub Utex kde hrát. Shodou okolností probíhalo v této době kvalifikační kolo a taneční orchestr závodního klubu Utex skončil už v okresním kole. Zřejmě si to na úřadě uvědomili a dovolili, aby se oba orchestry v Dancingu střídaly.“56 Dne 11. května 1955 proběhlo další vystoupení tanečního orchestru. Konal se koncert, na kterém vystoupil jak taneční orchestr, tak malá dechová hudba, která měla za sebou celostátní soutěž v Praze. Program koncertu byl sestaven převážně ze soutěžního repertoáru: Jaroslav Ježek: Černý sen, Zdeněk Krotil: Tak rád poslouchám, La Rocca:

Panama, Duke Ellington: Caravana, Zdeněk Krotil: Místo mého dětství, F. Petr: Jásavá polka, Zdeněk Krotil: Melodie George Gershwina, Jaroslav Ježek: O Španělsku si

zpívám, J. Bažant: Panoptikum, Černošská píseň Nelly Gray, E. Winstone: Dostavník. Orchestr se na tomto koncertě předvedl v klasickém obsazení velkého bandu.

Následovala řada koncertů a vystoupení v Chocni, České Třebové a v srpnu na

filmovém festivalu v Pardubicích. V říjnu roku 1955 František Uhlíř opustil místo vedení orchestru a svou pozici přenechal Radku Borovičkovi. Jako hráč však v orchestru František Uhlíř zůstal ještě do května 1956. Tento rok znamenal ústup od velkého obsazení orchestru a kapela začala hrát v Dancingu jen v obsazení rytmické skupiny a velké obsazení se uplatňovalo jen příležitostně. Taneční orchestr zůstal v obsazení: Radko Borovička (saxofon), Ladislav Vincenc (trubka), František Uhlíř (klavír), Šimr (kytara), František Špaček (bicí) F. Novotný (zpěv). Po odchodu Františka Uhlíře ho vystřídal u klavíru M. Skalický a u kontrabasu nově nastoupil M. Vojnar. Orchestr se v tomto obsazení účastnil zájezdu do 56

ŠILAR, Jaroslav – UHLÍŘ, František. Dechová hudba v Ústí nad Orlicí, s. 22.

42

Popradu v roce 1957. V roce 1958 se složení orchestru ustálilo na M. Jedlínský, Radko Borovička, J. Borovička (saxofony), Ladislav Vincenc (trubka), V. Martinec (trombon), M. Skalický (klavír), M. Vojnar (kontrabas), František Špaček (bicí, později L. Novák a Z. Dušek). Orchestr si po těchto personálních změnách dal nový název Bora, který byl v dalších letech změněn na Old Boys. Orchestr se pod vedením Radko Borovičky udržel poměrně dlouho, a to až do roku 1977. Ještě před tím v roce 1973 se změnilo obsazení, kde z dechových nástrojů zůstala pouze trubka se saxofonem a přibyly klávesy, doprovodná kytara a basová kytara. Obsazení orchestru se také změnilo: M. Bien (doprovodná kytara a zpěv), Věra Matějů (zpěv), Vladimír Volf (basová kytara), M. Skalický (klávesy), Ladislav Vincenc (trubka), Radko Borovička (saxofon). Kapela v tomto obsazení absolvovala několikrát zájezd do Německa. V roce 1977 převzal kapelu po Radku Borovičkovi Vladimír Volf, který změnil její název na kapelu Alfa. Klesající návštěvnost a uzavření divadelní restaurace Domino

(dříve Dancing) vedly k tomu, že roku 1989 musel orchestr svou činnost definitivně ukončit. František Uhlíř mladší se po odchodu z tanečního orchestru usadil v tanečním orchestru All Stars v Pardubicích, kam se dostal po kvalifikačních přehrávkách. Působil zde od roku 1956 a třikrát týdně sem z Ústí nad Orlicí dojížděl. Taneční orchestr All Stars měl stálé angažmá v hotelu Zlatá Štika v Pardubicích, kde s nimi zpíval populární zpěvák Josef Sochor.

43

5.2.4. Ostatní soubory Velký taneční smyčcový orchestr Velký taneční smyčcový orchestr byl vytvořen účelově v roce 1958 pro soutěž lidové umělecké tvořivosti (LUT). Základ tohoto tělesa tvořil Uhlířův taneční orchestr, který byl rozšířen o smyčcové nástroje, jejichž hráče tvořili učitelé z ústecké hudební školy a

členové orchestrálního sdružení.57 Řízení tohoto dvaatřicetičlenného orchestru se ujal František Uhlíř58 a pro soutěž LUT nastudoval taneční skladby, se kterými se mu podařilo dostat až do ústředního kola, kde orchestr získal čestné uznání. Tato skutečnost

byla pro Františka Uhlíře i členy orchestru zklamáním. Za vinu to klade František Uhlíř

tomu, že byl orchestr zařazen mezi symfonické orchestry, čímž byl poškozen a nemohl získat výraznější ohodnocení, protože svým zaměřením patřil mezi orchestry taneční.

Taneční orchestr ČSAD

Taneční orchestr ČSAD je dalším tanečním souborem v Ústí nad Orlicí, se kterým byla

spjata osoba Františka Uhlíře mladšího. Orchestr vznikl v roce 1960 pod vedením A.

Čistína59 a jeho vedení převzal František Uhlíř až v roce 1964. Ten po svém nástupu rozšířil jeho nástrojové obsazení a obohatil ho o pěvecký kvartet.60 Pod Uhlířovým vedením se orchestr představil dne 7. prosince 1965 v divadle s programem nazvaným „120 minut hudby a humoru“. Koncert uváděl Váša Toms z Hradce Králové a u klavíru

57

Z tohoto sdružení vznikl Komorní orchestr Jaroslava Kociana, který dodnes působí v České Třebové

pod vedením Bohuslava Mimry. 58

František Uhlíř (dirigent), Antonín Šimeček, Václav Šmerda, Eduard Vaníček, H. Zelenková, S.

Skalický, M. Roček, J. Šeda, D. Nováček, A. Jakoubek (housle), V. Martinec, R. Janeba, O. Reiman (violy), F. Malík, V. Vajgl (violoncella), M. Vojnar (kontrabas), L. Stránský (flétna), M. Jedlínský, Radko Borovička, S. Kočí, J. Borovička, J. Mansfeld (saxofony), L. Vincenc, K. Lukesle, M. Hrnčíř, F. Kalců (trubky), V. Martinec, J. Starý, J. Krejcar, P. Vencl (trombony), L. Veselý (tuba), M. Skalický (klavír), František Špaček (bicí). 59

Složení orchestru: S. Kočí, A. Jakoubek, P. Zdrahal, P. Hájek (saxofony), M. Hrnčíř, J. Kroulík

(trubky), J. Starý (trombon), V. Kaplan (kontrabas), J. Kylar (klavír), O. Hájek (bicí). 60

S. Kočí, P. Zdrahal, A. Jakoubek, M. Myler (saxofony), J. Kroulík, M. Hrnčíř, V. Kunert (trubky), J.

Starý (trombon), Vladimír Volf (kontrabas), František Špaček (bicí), M. Chaloupková, H. Krinková, P. Sedláček, M. Myler (zpěv). František Uhlíř (klavír).

44

zde poprvé zasedl čtrnáctiletý Uhlířův syn František Uhlíř nejmladší. Repertoár tvořily především swingové orchestrální skladby a soudobé taneční písně, které pro tuto příležitost upravil sám František Uhlíř. V repertoáru zazněly skladby – Neal Hefti:

Rytmus černé ulice nebo Půlnoční blues, Karel Hála: Za měsíc na Měsíc, A. Baroso:

Brazil, Irving Berlin: Řekni, že to není pravda, Duke Ellington: Gipsy blues nebo Satin Doll. Tento program je zachycen na magnetofonové nahrávce.61 Orchestr absolvoval řadu vystoupení v divadelní restauraci Dancing a účinkoval na koncertech v Ústí nad Orlicí, Brandýse nad Orlicí, Letohradě (13. 2. 1965) nebo Studánce u Rychnova nad Kněžnou (16. 10. 1965). Do divadelního klubu však začalo docházet stále méně lidí, což ohrozilo pravidelnou práci orchestru a ten byl odkázán jen

na příležitostné hraní. Orchestr dne 1. září 1966 svou činnost v Ústí nad Orlicí ukončil a

od té doby velký taneční orchestr v Ústí nad Orlicí neexistuje.

Swing kvartet Nová kapitola Uhlířova hudebního života se začala psát na podzim roku 1966, kdy vzniklo nové seskupení – Swing kvartet, který z dosavadních souborů dosáhl největší

úrovně. Svoji činnost zahájil v obsazení - František Uhlíř mladší (klavír), Zdeněk Černý (tenor saxofon, klarinet), František Špaček (bicí) a do souboru byl na kontrabas zapojen

také Uhlířův tehdy šestnáctiletý syn František Uhlíř nejmladší. Zpěv nejdříve zajišťovali I. Konderlová a K. Gottlicher, trvale pak Alena Machková a Václav Matyáš. Orchestr pravidelně vystupoval v divadelní restauraci, kde se střídal s orchestrem Radko Borovičky. Tato vystoupení v Dancingu nesla název „Jazz parade“ a na vůbec prvním veřejném vystoupení Swing kvartetu zazněly skladby - Count Basie: Hraje Count Basie, Pinetop Perkins: Hvězda září nad Alabamou, Oscar Peterson: Suvenýr z Vídně, L. Hulan: Dětská loutka, I. Young: Cestou necestou. Dne 7. prosince 1967 se Swing kvartet zúčastnil krajské přehrávky v Lanškrouně, kde dosáhl nejvyššího ocenění. Dne 2. února 1968 účinkoval na setkání jazzových hudebníků východočeského kraje, které se konalo v kulturním domě v Hradci Králové, a Swing kvartet se zde představil se skladbami, které František Uhlíř mladší pro tuto 61

Uloženo v soukromém archivu Františka Uhlíře.

45

příležitost všechny upravil: Akcer Bilk: Pozdrav A. Bílka, Wolfgang Amadeus Mozart: Fantazie d moll, Duke Ellington: C jam blues. Následovala řada koncertů a vystoupení

v Ústí nad Orlicí a okolí - 31. prosince 1966 v Lanškrouně, 2. prosince 1967 v Brandýse

nad Orlicí, 13. října 1968 v Beskydech, 25. ledna 1969 v Kostelci nad Orlicí, 14. března 1969 společenské odpoledne v Ústí nad Orlicí. Dne 23. března 1970 se uskutečnil v Ústí nad Orlicí program s názvem „Odlévání zvonů – jam – session Jaroslava Seiferta“,

jednalo se o večer poezie a jazzu. Koncert se pro velký úspěch opakoval i v České

Třebové. Na obou koncertech zazněly skladby I. Younga, N. Heftiho, Františka Uhlíře ml., George Gershwina, H. Mablee, Oscara Petersona, Henry Manciniho, Johna Coltrana. Swing kvartet uspořádal také řadu výchovných koncertů pro třídy ústeckých škol, jejichž cílem bylo seznámit studenty s vývojem jazzu od prvních písní otroků, spirituálu, blues, ragtimu, jazzu, dixielandu, swingu, minstreamu a beebopu. První program nesl název „Jaký je rozdíl mezi taneční a jazzovou hudbou“. Hudba se zde prolínala s mluveným slovem, jehož se ujali zpěváci Swing kvartetu S. Machková – Trhlíková a V. Matyáš. V roce 1970 hrál Swing kvartet ještě krátce v restauraci Družba a po odchodu Františka

Uhlíře nejmladšího na vojnu do armádního uměleckého souboru svou činnost ukončil. František Uhlíř nejmladší se zde objevoval pouze jako host a Swing kvartet účinkoval už jen příležitostně na koncertních vystoupeních. Obsazení jinak zůstalo stejné, pouze Františka Špačka na bicí vystřídal Zdeněk Dušek. První vystoupení Swing kvartetu se po delší odmlce konalo v hudební škole dne 18.

června 1987. Program nesl název „Nové setkání se Swing kvartetem“ a byl doplněn o verše Josefa Kainara v podání Zuzany Průchové a Alexandra Jirgara. Pro zvýšení

barvitosti orchestru vznikla jako jeho součást vokální skupina složená z ústeckých zpěváků a zpěvaček (Věra Matějů, Ludmila Hrodková, M. Beranová, A. Šmerdová, Jana Nagyová, Alena Trhlíková a Josef Novotný). V programu byly zařazeny skladby autorů – Johna Coltrana, Irvinga Berlina, Jobina, Baracha, Duke Ellingtona, George Gershwina, Henry Manciniho. Koncert byl uskutečněn nejen pro veřejnost, ale byl opakován také pro gymnázium a střední zdravotní školu.

46

V dalších letech následovaly dva tematické koncerty. První z nich byl věnovaný pouze skladbám Duke Ellingtona. Konal se 6. června 1988 a byl opakovaný pro střední

zdravotnickou školu. Druhý koncert se konal 6. listopadu 1989 a Swing kvartet ho věnoval skladbám českých autorů – Jaroslava Ježka, Leopolda Korbaře, Aloise Jindry, Jiřího Traxlera, Petra Kareše. Další blok výchovných koncertů pro mládež se konal také ve školním roce 1988 – 1989.

Swing kvartet je pořádal společně s dětským pěveckým sborem Čtyřlístek z Ústí nad

Orlicí. Koncerty měly reprízy také 9. února 1989 v České Třebové, 4. dubna 1989 ve Vysokém Mýtě a 27. října 1989 v Dolní Lipce.

Na přelomu 80. a 90. let se Swing kvartet objevil ještě dne 24. května 1990, 23. května 1991 na hudební přehlídce „Ústí zpívá“ a 22. dubna 1990 v Králíkách. Předposlední koncert Swing kvartetu, který uváděl Alfred Strejček, nesl název „Od

Ellingtona k českému swingu“. Svoji činnost Swing kvartet ukončil dne 18. června 1990, kdy se konalo jeho úplně poslední vystoupení s názvem „Melodie stříbrného

plátna“. Zazněly zde skladby z amerických filmů 30. a 40. let. Pro zvýšení barvitosti orchestru a dosažení filmového zvuku byl Swing kvartet rozšířen o smyčcové nástroje, na které hráli ústečtí hudebníci Luboš Lorenc, Karel Holý a Věra Venclová.62

62

Z obou koncertů („Od Ellingtona k českému swingu“ a „Melodie stříbrného plátna“) byl pořízen

magnetofonový záznam, který je uložen v soukromém archivu Františka Uhlíře mladšího.

47

5.3. Skladatelská činnost Skladatelská činnost přitahovala Františka Uhlíře už od mladých let. „Často si vzpomínám, jak jsme se scházeli s Karlem Štanclem a Zdeňkem Brožkem. Okouzleni americkými revuálními filmy jsme spřádali velké plány na nějakou vlastní revui. Zdeněk Brožek kreslil první scénické návrhy a my jsme s Karlem Štanclem zkomponovali

několik melodií i s texty. Čas okupace a války všechno rázně ukončil. Karel Štancl byl

jako český vysokoškolák zavlečen 17. listopadu do koncentračního tábora. Anonymně

jsme počátkem roku 1940 jednu z jeho písní chystaných pro revue zahráli s tanečním orchestrem v ústeckém dancingu.“63 Vůbec první Uhlířova skladba vznikla kolem roku 1938 za jeho působení v tanečním orchestru. Toto prostředí ho inspirovalo natolik, že vznikl jeho první valčík Ve víru plesu, který taneční orchestr okamžitě zařadil do svého repertoáru. První Uhlířův pochod pro dechový orchestr pochází z doby totálního nasazení, kterou trávil v letecké továrně v Chocni. Tento pochod byl 17. března 1944 odvysílán brněnským rozhlasem a byla to Uhlířova vůbec první skladba hraná mimo město Ústí nad Orlicí. Komponování se však František Uhlíř začal plně věnovat až od roku 1970. Jeho

skladatelská činnost byla zaměřena na skladby taneční, swingové a koncertní skladby

pro dechový orchestr, které zpravidla textovali Hana Čiháková, Josef Jareš, Jan

Kratochvíl, Alexandr Gregar, Karel Štancl a František Špaček.64 Skladby byly převážně určeny pro ústeckou dechovou hudbu, ale mnohokrát zazněly i v rozhlase a v podání jiných orchestrů. František Uhlíř se pravidelně účastnil rozhlasové soutěže „Sedm mikrofonů“ a spolupracoval s Posádkovou hudbou v Hradci Králové, která jeho skladby natáčela pro rozhlasové vysílání v Praze, Brně, Olomouci a Havlíčkově Brodě. V roce 1976 zazněly jeho dvě skladby v Praze v podání ostravské Oblastní hudby Sboru národní bezpečnosti při koncertech „Ze zahrad Pražského hradu“. V roce 1980 hrála jeho skladbu vojenská hudba z Litoměřic a v roce 1987 zazněla jeho kompozice na festivalu Kmochův Kolín v podání vítězné kapely „Tatrovák“ z Příboru. Sólové skladby

Vzpomínka a Dvě přítelkyně byly nominovány na koncert novinek autorů členů 63 64

RICHTER, Milan. Kumštýři Podorlicka, 298. Úplný přehled sólových a koncertních Františka Uhlíře mladšího je uveden v textové příloze této

diplomové práce.

48

Asociace hudebních umělců a vědců (AHUV). Jeho další skladby interpretovala v roce 1994 Ústřední hudba ČSA a v roce 1995 Ústřední hudba Ministerstva vnitra České republiky v Ostravě. I dnes můžeme Uhlířovy skladby slyšet v repertoáru dechových orchestrů nejen ústeckoorlického regionu. Mezi úspěšná období patřila spolupráce s učitelkou Pavlou Koštovou. František Uhlíř složil hudbu k jejím divadelním hrám pro děti Broučci a Ferda Mravenec. Představení se zdařilými texty a vhodnými písněmi bylo mnohokrát provedeno a opakováno pro

žáky ústeckých základních škol a písničky ze hry Ferda Mravenec natočil také Český rozhlas Hradec Králové. Kromě komponování František Uhlíř mnoho skladeb nejrůznějších žánrů aranžoval. Vytvořil mnoho notového materiálu pro orchestry, ve kterých právě působil. „Každou pěknou melodickou moderní taneční píseň nahranou na magnetofon převedl do not, vyzkoušeli ji a již hráli.“65 K jeho životnímu jubileu mu bylo v roce 2000 vydáno jeho autorské CD pod názvem „V ústeckém údolí“.

65


49

5.4. Pedagogická činnost V roce 1948 bylo Františku Uhlířovi nabídnuto místo učitele na hudební škole v Ústí nad Orlicí. Aby tuto činnost mohl vykonávat, musel z jím vyučovaných oborů

absolvovat státní zkoušku. Tu vykonal v roce 1950 z klavíru a v roce 1953 také z trombonu. Díky tomu, že František Uhlíř ovládal velmi dobře oba nástroje, mohl tyto

dva obory vhodně využít i v pedagogické činnosti. Řadu let vyučoval na ústecké

hudební škole jak hru na klavír, tak hru na žesťové nástroje. Jako korepetitor působil v počátcích Kocianovy houslové soutěže, kdy doprovody obstarávala hudební škola v Ústí nad Orlicí. Doprovázel houslistu Václava Hudečka nebo také violoncellistu Bohuše Herana při koncertech v Ústí nad Orlicí a Brandýse nad Orlicí. Jako učitel dechových nástrojů připravil za svého působení na hudební škole řadu žáků k přijímacím zkouškám na konzervatoř, ke studiu na vyšší umělecké školy a vojenskou hudební školu. Někteří jeho žáci se později stali studenty vysokých uměleckých škol a

členy profesionálních hudebních těles a souborů. Vychoval také celou řadu hudebníků, kteří se později uplatnili jako hráči amatérských souborů. Krajským národním výborem v Hradci Králové byl František Uhlíř také pověřován při soutěžích hudebních škol předsednictvím krajské poroty a jako člen poroty se zúčastnil i

dalších celostátních soutěží. Kromě pedagogické činnosti vykonával František Uhlíř mladší za ředitele Václava Šmerdy funkci zástupce ředitele.

František Uhlíř v šedesáti letech (1980) učit přestal a odešel do důchodu kvůli nezájmu vedení hudební školy o jeho pedagogickou činnost. Učení mu nechybělo, zůstal doma a

věnoval se hudebním aktivitám, které v průběhu pedagogické práce opomíjel. Pustil se

plně do komponování skladeb pro dechový orchestr, jezdil hrát do krematoria do České

Třebové a na Městském úřadě v Ústí nad Orlicí zajišťoval hru na svatbách a dalších slavnostních obřadech. V týdnu pravidelně navštěvoval zkoušky dechové hudby (i když už byla pod vedením dirigenta Karla Kubíčka, František Uhlíř o ni zájem neztratil). Zanedlouho však přišla nabídka z hudební školy ze Žamberka, aby jim pomohl vyučovat dechové nástroje. František Uhlíř nabídku přijal a jezdil tam dvakrát týdně.

Mezitím se v ústecké hudební škole vyměnil ředitel, který ho požádal, aby se vrátil. 50

František Uhlíř neodmítnul, do hudební školy se vrátil a vydržel zde působit až do 79 let. K užitečnému a výhodnému spojení jeho obou aktivit pedagoga a muzikanta došlo v rámci výchovných koncertů se Swing kvartetem, které pořádal pro děti a mládež ústeckých základních a středních škol.

51

6. FRANTIŠEK UHLÍŘ NEJMLADŠÍ František Uhlíř nejmladší se narodil 24. července 1950 v Ústí nad Orlicí. Začátky hudebního vzdělání získával na hudební škole v Ústí nad Orlicí, kde studoval hru na klavír. Opravdový zájem o hudbu dostal až ve chvíli, kdy získal příležitost hrát na klávesy v ústecké bigbeatové kapele Devils,66 kterou vedl Vladimír Volf. Bigbeatové kapely byly v sedmdesátých letech dvacátého století velmi populární a František Uhlíř zde získával první praktické muzikantské zkušenosti. Jeho otec ho zapojil od mladých let také do ústeckých hudebních těles, kde se hrála hudba odlišná beatovému žánru. František Uhlíř nejmladší působil jako hráč na kontrabas ve Swing kvartetu a Tanečním

orchestru ČSAD. V posledním ročníku hudební školy se rozhodl, že zkusí přijímací zkoušky na konzervatoř a v roce 1965 byl úspěšně přijat do kontrabasové třídy

profesora Julia Ventruby v Brně. Činnost v ústeckých hudebních tělesech však neomezil a zůstal jim věrný po celou dobu studia na konzervatoři.

Za studií v Brně vystupoval s Moravským komorním orchestrem a Státní filharmonií Brno. Konzervatoř ukončil v roce 1971 absolventským koncertem, na kterém zazněl Koncert pro kontrabas a orchestr Jana Křtitele Vaňhala. Tento koncert si měl možnost také zahrát v roce 1971 před ústeckým publikem za doprovodu Komorního orchestru Jaroslava Kociana pod vedením Antonína Šimečka. Od roku 1971 se František Uhlíř nejmladší usadil natrvalo v Praze. Po konzervatoři v rámci povinné vojenské služby nastoupil do AUSVN (Armádní umělecký soubor Víta Nejedlého v Praze),67 kde hrál dva roky v symfonickém orchestru. Díky osudovému setkání s Emilem Viklickým zde začala jeho proměna

v jazzového muzikanta. Ve volném čase se scházeli na večerním jam sesssion muzikanti

Emil Viklický (piano), Jaroslav Dušek (trombon), Jaroslav Růžička (bicí) a František Uhlíř nejmladší (kontrabas). Tento jazzový kvartet se zúčastnil festivalů v Bruntále, Mladé Boleslavi, Olomouci, Slaném a dalších městech. Největší ocenění obdrželi v roce 66

Obsazení kapely: Vladimír Volf (vedoucí, kytara, zpěv), Milan Skotálek, Jan Lukesle (zpěv), Oldřich

Kundvaldský (basová kytara), Miroslav Cimfl (bicí), František Uhlíř nejmladší (klávesy). 67

Instituce, kam odcházeli absolventi konzervatoří a vysokých uměleckých škol, aby se mohli i nadále

věnovat svému oboru a žánru. AUSVN měl velký symfonický orchestr, jazzový big band, malá hudební comba, pěvecký sbor a tanečně baletní skupinu.

52

1973 na soutěžním Mezinárodním festivale v Přerově, kde získali ocenění „evropská extratřída“ a později tam František Uhlíř nejmladší získal cenu za nejlepšího instrumentalistu festivalu. Tento úspěch jim zaručil účast na dalších podobných festivalech, které se konaly v Evropě (Wroclaw - Polsko, San Sebastian - Španělsko, Balve-Höhle - Německo). František Uhlíř vzpomíná na počátek spolupráce s Emilem Viklickým: „Můj otec dirigoval v Ústí nad Orlicí, kde jsem se narodil, velkou kapelu. Občas jsem si s ním zahrál, když si přehrával doma na piano novinky své kapely. Díky jemu jsem poznal mnoho různých jazzových témat, které mi úplnou náhodou položil Emil na pult. Tak objevil svého basistu.“68 Po ukončení vojenské služby nastoupil František Uhlíř u vokálně instrumentální skupiny Linha Singers. Během jeho dvouletého působení v tomto souboru vznikla v roce 1975 jejich společná LP deska. František Uhlíř se zde poprvé setkal s transkripcemi vážné hudby a užitím jazzové rytmiky v jejím kontextu, což pro něj byla první zajímavá zkušenost tohoto druhu, kterou mohl později zúročit v působení v Barock Jazz Quintetu. V roce 1974 získal František Uhlíř nabídku, aby se stal po boku Karla Velebného a

Emila Viklického a členem SHQ. František Uhlíř nabídku přijal, první vystoupení se konalo 3. října 1974 a Uhlíř zde působil až do smrti Karla Velebného v roce 1989.

Cílem SHQ bylo hrát komorní jazz a ve své době patřilo toto jazzové seskupení k tomu nejlepšímu, co bylo možné v jazzu u nás slyšet. Jejich zahraničním vzorem byl Garry Burton nebo Chick Korea. Spolupráce s Karlem Velebným měla na Františka Uhlíře pozitivní vliv. „Pro mě to byla velká škola, jak z hlediska rytmu, harmonie, forem, ale i kompozice. Musel jsem být jak rytmickým, tak harmonickým tmelitelem tria.“69 Jak bylo výše zmíněno, díky Karlu Velebnému se František Uhlíř pokusil o své první kompozice. Vznikly tak jeho první skladby pro trio SHQ, smyčcový kvartet a nebo také skladba pro vokální soubor, kterou nazpíval v premiéře roku 1982 pěvecký soubor Kvítek. Z Uhlířovy skladatelské dílny vyšly také jazzové písně, které zpívá na deskách Eva Svobodová. Patří sem i skladby pro školní soubory, které František Uhlíř napsal

68 69

VANDERKA, Arne. Na kus řeči s Františkem Uhlířem. Melodie, 1980, č. 5, s. 54-55. NOVOTNÝ, Stanislav. František Uhlíř – kontrabas je dřina. Harmonie, 2005, č. 7.

53

v rámci své pedagogické činnosti, kdy působil jako učitel hry na kontrabas a baskytaru na hudební škole v Praze Břevnově. Spolupráce s Karlem Velebným umožnila Františku Uhlířovi nejmladšímu objevit se v

rozhlase a televizi, čímž se postupně mohl dostat do povědomí jazzového publika. O

SHQ měl rozhlas velký zájem a vše co nově vytvořili, měli možnost nahrávat. Později se František Uhlíř neobjevoval pouze po boku Karla Velebného, ale mohl se v médiích

představit i s jinými jazzovými formacemi. V roce 1984 vystupoval v Československé

televizi ve Studiu M, kde hrál s italským hráčem na bicí nástroje Gianni Caccolou a polským jazzovým houslistou Krzesimirem Debskim. V pořadu také vystoupil Emil Viklický, Karel Velebný, Josef Vejvoda, Zdeněk Dvořák a smyčcová sekce v obsazení dvě violy a dvě violoncella. V roce 1975 se stal František Uhlíř členem Barock Jazz Quintetu (BJQ), kde hrál společně se svými spolužáky z brněnské konzervatoře. Stáli zde vedle sebe jak jazzmani, tak muzikanti s „klasickým“ školením. Tato skutečnost určovala hlavní záměr tohoto instrumentálního seskupení, které spočívalo ve splynutí a sloučení klasické hudby a jazzu. Cílem přitom bylo zachovat dostatek prostoru pro jazzovou improvizaci a udržet témbrovou polohu vážné hudby. Repertoár tvořily převážně jazzové skladby ovlivněné ve formě i harmonii klasickou hudbou a jazzové adaptace skladeb baroka, které byly psány a aranžovány s minimální improvizací. Tehdy se jednalo o něco velmi

neobvyklého a v počátcích svého působení se BJQ často shledával s nepochopením. V počátečním období tvořily repertoár souboru zejména transkripce a zhruba od roku 1978 začaly vznikat původní skladby, přímo určené pro BJQ. Hudbu pro BJQ psali František Uhlíř nejmladší, Jiří Teml, Pavel Blatný, Alexej Fried, Václav Kučera, Ivana Loudová, Tadeáš Salva, Karel Velebný nebo Emil Viklický. Klasické a jazzové nástroje

tvořily ve skladbách kompaktní celek bez dominantního postavení jedné či druhé nástrojové skupiny. Vzhledem k vynikajícím interpretačním schopnostem všech sólistů nabízel BJQ posluchačům i skladby jiných hudebních slohů. Postupně docházelo k

prosazování BJQ, který si získával stále větší zájem publika nejen v Čechách. Jako pozitivní odezva na působení BJQ následovaly koncerty po celém světě – Německo, Maďarsko, Polsko, Holandsko, Bulharsko, Amerika a v roce 1985 měli možnost hrát také na Kubě a absolvovali řadu festivalů doma i v zahraničí. Ze 14. ročníku

Mezinárodního jazzového festivalu v Praze: „Barok Jazz Quinet kromě svých sólistů 54

představil i trumpetistu Teda Cursona, který se v závěru festivalu představil také s Jazzovým orchestrem Československého rozhlasu. Jedním z festivalových vrcholů bylo

setkání dvou hráčů na klávesové nástroje, Karla Růžičky a Rudolfa Rokla, kteří hráli v komorním obsazení s kontrabasem, na který hrál František Uhlíř a bicími (Josef Vejvoda). Jejich spojení přineslo na pódium atmosféru melodického jazzu s okouzlujícími tématy obou hráčů.“70 BJQ natočil mnoho skladeb a programů pro

Československý a Český rozhlas a televizi a v roce 1992 jim vyšlo CD „Direct Journey“.

Dalším Uhlířovým působištěm byl mezinárodní soubor Cellula International, který vedle Laca Decziho a Zdeňka Dvořáka tvořili renomovaní američtí jazzmani Sonny Costanzo na trombon a Dave Weckl na bicí. V roce 1981 vzniklo album Jazzissimo, které bylo natočeno živě v pražském jazz klubu Parnas a Uhlířův kontrabas zde dostal příležitost k více chorusům než kdykoli předtím. „Pětice vynikajících sólistů, vydatně povzbuzovaná zasvěceně reagujícím a nadšeným publikem, podala výkon, o kterém nelze hovořit jinak než v superlativech. Odvaha a suverenita všech je doslova

ohromující: již v úvodním čísle slyšíme neuvěřitelnou rasanci a virtuozitu kontrabasisty Františka Uhlíře, jehož pozdější sóla smyčcem, kde každá osmina v oslnivém tempu

přímo září, se vymykají všemu, co zatím v celém světě uznávaná česká „basová škola“

nabídla.“71 Na albu převažují české skladby, mezi kterými můžeme slyšet Judu a Starého Sama Laca Decziho, Jazzovou kotelnu Zdeňka Dvořáka, najdeme zde i Nobleovu Cherokee a také pak Blue Bossu. František Uhlíř nejmladší dlouho toužil po vlastní skupině. Přání se mu splnilo, když v roce 1987 vznikla kapela František Uhlíř Team (F.U.T.), jejíž původní obsazení bylo Jaroslav Šindler (kytara), Jaroslav Šolc (flétna, alt saxofon), Milan Vitoch (bicí), František Uhlíř. V současném obsazení (František Uhlíř – kontrabas, Adam Tvrdý –

kytara, Jaromír Helešic – bicí) F. U. T. vystupoval na koncertech a festivalech v Izraeli, Kanadě, Vietnamu a velmi populárními se stali v Evropě, zejména pak v Německu, Švýcarsku, Holandsku a Španělsku. Jejich hra se projevuje originálním, zpěvným způsobem a rytmicky strhující hrou.

70

SKALKA, Miloš: Pro každého něco. Květy. (Bližší informace nedohledány.)

71

SEDLÁK, Petr: Jazzisimo na jedničku. (Bližší informace nedohledány.)

55

Epizodní kapitolou bylo působení Františka Uhlíře nejmladšího v jazz rockové skupině

Impuls, jejímž členem se stal v roce 1989. Tato kapela u nás patřila vedle kapel „Jazz Q Martina Kratochvíla“ a „Energit“ Luboše Andršta ke špičkovým jazz-rockovým seskupením.

Po revoluci se otevřely další možnosti a příležitosti, které umožnily

Františku Uhlířovi prosadit se především v zahraničí. Roku 1994 se stal členem skupiny Sid Kučera International Band se sídlem ve Švýcarsku a v roce 1997 přibyl Europlane orchestr se sídlem v italském Terstu. S tímto orchestrem hrál František Uhlíř nejmladší

až do roku 2002, vydali dvě CD a účastnili se koncertů a festivalů v Itálii, Chorvatsku a Rakousku. V Europlane orchestru potkal kytaristu Darko Jurkoviče, který ho svou hrou okouzlil natolik, až z toho vznikla spolupráce a následně také i trio v obsazení Uhlíř – Jurkovič – Helešic, které podniklo několik koncertních turné a asi 350 koncertů u nás a Evropě. František Uhlíř nejmladší spolupracoval a spolupracuje s celou řadou našich předních jazzových osobností a skupin, stejně jako s mnohými evropskými formacemi a interprety.72 František Uhlíř nejmladší vystupoval v mnoha zemích po celém světě – Kanada, Vietnam, Izrael, Kypr, Gruzie, Rusko, Bulharsko Rumunsko, Maďarsko, Polsko, Norsko, Dánsko, Holandsko, Belgie, Španělsko, Itálie, Švýcarsko, Rakousko, Německo. Na Slovensku působil František Uhlíř v „Československém jazzovém kvartetu“ (Lubomír Tomaškovič – tenorsaxofon, Cyril Zelenák - bicí, František Uhlíř - kontrabas a Emil Viklický – piano) a také v Bratislavě v kvartetu klavíristy Gabriela Jonáše, kde hrál společně s kytaristou Antonínem Viktorou a bubeníkem Jozefem Dömem. Jak již bylo zmíněno, František Uhlíř nejmladší se do povědomí jazzových příznivců

zapsal nejen jako muzikant, ale také jako skladatel. Napsal přes čtyřicet skladeb a první 72

Karel Velebný, Emil Viklický, Laco Deczi, Jiří Stivín, Rudolf Dašek, Rudolf Rokl, Laco Tropp, Josef

„Dodo“ Šošoka, Gabriel Jonáš, Karel Růžička, Peter Lipa, Josef Vejvoda, Jana Koubková, Vlasta Průchová, Eva Olmerová, Linha Singers, Impuls, Barok Jazz Q, East-West Connection, CzechNorwegian Band, Europlane Orchestra, Dave Weckl, Joe Newman, Benny Bailey, Ted Curson, Sonny Costanzo, S. Hamilton, S. Nistico, J. Serry, Philip Catherine, Steve Houben, Dusko Gojkovič, F. Ambrosetti, D. Moccia, P. Mikelborg, Ed Keizer, Wynton Marsalis, Phil Wilson, John Serry, Bruno Casteluci, Alex Riel, Palle Mikelborg, Herald Gundhus, Ole Jacob Hansen, Barbara Dennerlein, Claus Stöter, Alfred Hertrich.

56

skladatelskou deskou byla Bassaga,73 která byla vydána Pantonem v roce 1984. Dá se říci, že tímto převzal štafetu po jednom z průkopníků českého moderního jazzu Luďku

Hulanovi a spojuje je fakt, že Uhlíř jako druhý jazzový kontrabasista právě po Hulanovi natočil vlastní profilové album. S Františkem Uhlířem na tomto albu hrají jeho tehdejší spoluhráči s SHQ - Karel Velebný a Emil Viklický a také další jazzmani jako Josef Vejvoda, Sarka Dvořák nebo Tony Nahar z Holandska na bicí. Na desce se vyskytují proaranžované skladby, kde ve třech nahrávkách vystupuje netypický smyčcový kvartet ve složení dvě violy a dvě violoncella. Další skladby jsou napsány pro trio s vibrafonem nebo kytarou, jedna skladba je psaná pro kontrabas hraný smyčcem s doprovodem piana a bicích a skladba Ztracená a nalezená je napsána pro tři kontrabasy hrající smyčcem,

doprovodný bas a percuse.74 Šlo čistě o autorskou desku, která měla ukázat kontrabas

v rozmanitých polohách. V roce 1994 vydala soukromá firma Edys jeho skupině František Uhlíř Team CD s názvem František Uhlíř Team Feat Claus Stötter. CD je z

části složeno ze studiových nahrávek a z části pochází z live nahrávky z jazzového festivalu v Karlových Varech, kde s F.U.T. hostoval jeden z nejlepších německých

trumpetistů Claus Stötter. Většina skladeb této nahrávky pochází z autorské dílny

Františka Uhlíře nejmladšího (Adam, Očekávání, Jen tak dál, Čtvrté patro, Samba pro

Karla). K Uhlířovým 60. narozeninám byl v roce 2010 vydán firmou Multisonic komplet, který obsahuje dvě desky – autorské CD Bassaga z roku 1984, které ještě nikdy nevyšlo v reedici jako samostatné CD, společně s albem novým pod názvem Bass Devotion. Na novém albu je živý záznam z koncertu F. U. T., který se uskutečnil v pražském klubu Kaštan 3. února 2010. Uvnitř obalu CD nalezneme koláž z citátů zahraniční kritiky o Františku Uhlířovi z let 1993 – 2000 bez překladu v němčině a angličtině. František Uhlíř vydal nebo spolupracoval na dalších dvaceti nahrávkách a přehled jeho diskografie uvádím v příloze této diplomové práce. František Uhlíř se nezapomíná vracet také do svého rodného města Ústí nad Orlicí a ústecké publikum má k Františku Uhlířovi nejmladšímu velmi kladný vztah.

V posledních letech ho zde mohlo publikum spatřit na červnových městských

73

Gramofonová autorská prvotina Františka Uhlíře Basssaga obsahuje skladby: Návraty, Střídavě

oblačno, Dětské sny a hry, Bossa cosa, Bass saga, Ztracená a nalezená, Píseň pro Janu. 74

Podobnou kompozici realizoval koncem 90. let francouzský kontrabasista Renaud Garcia Fons na svém

sólovém albu.

57

slavnostech „Ústí v pohybu“. Zde vystoupil 13. června 2000 na ústeckém náměstí v programu Jazzování s Františkem Uhlířem, kde s ním společně účinkoval Petr Volný (klávesy), Jaromír Helešic (bicí) a Andrew Lee Davison (zpěv). O rok později si ho město pozvalo při stejné příležitosti. Zde vystoupil 12. června 2001 téměř ve stejné

sestavě (na klávesy hrál Zdeňek Kalhous). A do třetice zde vystoupil 10. června 2002,

tentokrát ve zcela jiném obsazení – Marek Šmaus (kytara), Miroslav Turek (kytara), Jana Koubková (zpěv). František Uhlíř nejmladší patří bezesporu k naší i evropské kontrabasové špičce. Jeho předností je především technicky vybroušená a invenční hra. Od dob, kdy měl kontrabas v jazzu pouze povinnost zdůrazňovat první a třetí dobu, se mnohé změnilo. Samozřejmostí je dnes samostatná improvizační linka, což tento nástroj v moderním jazzu doslova osvobodilo. František Uhlíř dokáže využívat co největšího rozsahu nástroje, od flažoletů k trojhmatům. Klasické vzdělání mu navíc umožňuje uplatnit hru smyčcem. Brilantně ovládá prstokladovou techniku, vytváří osobitý výraz, kterým se profiluje jako rovnocenný sólista vůči ostatním hráčům. V současnosti hraje František Uhlíř ve třech seskupeních. Prvním z nich je František Uhlíř Team, který byl založen už v roce 1987, druhým je jazzové trio ve složení František Uhlíř, Darko Jurkovič a Jaromír Helešic založené roku 2002. S tímto triem nahráli a vydali tři CD, poslední z roku 2008, se jmenuje Maybe Later a vydala ho firma

Arta Records. Od června roku 2010 působí Uhlíř v PVC – Praha – Vienna – Connection v obsazení František Uhlíř, Jaromír Helešic - bicí, Julia Siedl – piano a Nika Zach – zpěv. V roce 2010 oslavil František Uhlíř nejmladší životní jubileum. Při této příležitosti se uskutečnil koncert v rámci cyklu Jazz na Hradě, který je pořádán pod záštitou

prezidenta České Republiky Václava Klause. Tento koncert proběhl 8. září 2010 a s Františkem Uhlířem zde vystoupili vynikající muzikanti z celého světa (Mark Aanderud z Mexika, Wolfgang Haffner a Wolfgang Lackerschmid z Německa, Pius Baumgartner ze Švýcarska, Eddie Severn z USA, od nás Michal Wroblewski, Přemysl Tomšíček a Adam Tvrdý).

58

„Syn Fanda to z Uhlířů dotáhl nejdále. Pomohlo mu studium na konzervatoři a svobodnější doba, ale na kontrabasistu evropského formátu se vypracoval svou pílí a houževnatostí.“75

75

Dokument OIK TV František Uhlíř.

59

7. ZÁVĚR Cílem předkládané magisterské diplomové práce je představit životní a uměleckou dráhu Františka Uhlíře. Osobu regionálního formátu, která je uznávaným hudebníkem, kapelníkem, skladatelem a také pedagogem ve městě Ústí nad Orlicí. V této práci jsem se snažila shrnout všechny dostupné informace o jeho rozmanitých hudebních aktivitách, kterým zasvětil celý svůj život. Má pozornost je zaměřena především na jeho

činnost v městských hudebních tělesech, která mají v Ústí nad Orlicí svou

neodmyslitelnou tradici. Ústí nad Orlicí patří mezi města s bohatou hudební historií, jejíž počátky sahají až do 16. století a plně se tyto tradice rozvinuly až ve století 19. V této době se město mohlo chlubit vynikajícími hudebníky, skladateli a zpěváky, kteří tuto tradici vytvářeli. Na tuto bohatou hudební činnost města František Uhlíř v první

polovině 20. století navázal a přispěl k tomu, že Ústí nad Orlicí hudbou žije dodnes. Pro mou práci mi František Uhlíř a jeho manželka Bohuše poskytli důležitou pramennou základnu a jsem jim velmi vděčná za poskytnutí všech materiálů. Cenným zdrojem pro mne byly i rozhovory s manželi Uhlířovými, které se uskutečnily v letech 2009 – 2011 a vážím si také jejich obětavosti a ochoty, s jakou se mi přes jejich pokročilý věk věnovali. Okruh pramenů, které jsem tímto způsobem získala, určil tak i způsob mé práce. Ta spočívala v rozborech rozhovorů a u dostupných písemných pramenů se pak jednalo o práci textové kritiky, kde jsem se snažila přihlížet k historickým, etnologickým a muzikologickým aspektům. Díky Pamětem Bohuše Uhlířové76 se mi podařilo získat unikátní informace o otci Františka Uhlíře a nastínit v hrubých obrysech jeho osobnost, která se podílela na hudebním dění v Ústí nad Orlicí na počátku 20. století. Mám pocit, že jeho osoba zůstávala v městské hudební historii téměř nepovšimnuta (možná také proto, že ji později zastínila osobnost jeho syna, který byl nepochybně hudebně na profesionálnější úrovni). Kapitola o Františku Uhlířovi starším není zcela jistě vyčerpávající a nepodařilo se mi získané fakta adekvátně ověřit, přesto věřím, že tento zlomkový příspěvek přispěje k další informovanosti o hudebních osobnostech města. Tyto Paměti

mi poskytly také celou řadu dalších cenných dosud neznámých informací o všech třech generacích Františků Uhlířů.

76

UHLÍŘOVÁ, Bohuše. Paměti Bohuše Uhlířové. Litomyšl, 2005.

60

Samotné těžiště práce je rozděleno do čtyř základních kapitol, kde se kromě podrobného životopisu Františka Uhlíře mladšího zabývám stěžejními oblastmi jeho umělecké

činnosti. Jeho životopis jsem obohatila o přesná fakta, které se mi podařilo dohledat, a tím tak doplnit údaje, které jsem postrádala v pravděpodobně jediném zpracovaném

Uhlířově životopisu.77 Další kapitoly spočívají v představení Uhlířovy hudební, kapelnické, skladatelské a pedagogické činnosti. Při podrobnějším zkoumání nás jistě

překvapí skutečnost, že všechny tyto oblasti, kterými se František Uhlíř mladší zapojoval do společenského života nejen ústeckého regionu, dělal naplno a s nasazením. O kvalitě provozovaných aktivit svědčí množství úspěchů, uznání a ocenění, které

během svého života obdržel a významem jeho činnosti a tvorby daleko přesáhl hranice města. Prvním tělesem, na které jsem zaměřila svou pozornost, je dechová hudba. Jejího vedení

se František Uhlíř mladší ujal v roce 1944. Nejednalo se o zcela nový soubor, který by vznikl z jeho iniciativy, nýbrž o kapelu, jejíž vznik je datován už do roku 1820. František Uhlíř mladší navázal na sérii kapelníků, kteří stáli v průběhu jejího trvání v jejím vedení – Kormout, Khunt, Zub, Kühnel, Uhlíř starší, Matějíček, Fišer. František Uhlíř mladší v této funkci vydržel až do roku 1976, kdy se kapelníkem stal Zdeněk

Černý a po něm později Karel Kubíček, Josef Kněžek a Jiří Tomášek. Po důkladném

zkoumání historie dechové hudby v Ústí nad Orlicí jsem došla k závěru, že období největší slávy dechová hudba zažila právě v době, kdy byl v jejím vedení František Uhlíř mladší. Nepochybně k tomuto úspěchu přispěla i doba, která v těchto letech dechové hudbě přála. Pravidelně se konaly koncerty s různými oblíbenými hosty,

dechová hudba se účastnila řady soutěží, z nichž si odnášela přední ocenění,

absolvovala mnoho zájezdů po republice i zahraničí a mnoho dalších městských akcí se bez její účasti neobešlo. Přehled nejzajímavějších akcí, při kterých dechová hudba účinkovala, je součástí této kapitoly a svědčí o jejím širokém využití. O tom, jak moc Františku Uhlířovi mladšímu na dechové hudbě záleželo, vypovídá fakt, že i po svém

odchodu z jejího čela na ni nezanevřel a až do pozdního věku chodil pravidelně na její zkoušky a navštěvoval její koncerty, na kterých se ještě mnohokrát postavil za dirigentský pult. 77

RICHTER, Milan. Kumštýři Podorlicka. Ústí nad Orlicí: Oftis, 2002.

61

Další hudební oblastí, která na Františka Uhlíře mladšího silně působila, byla oblast moderní taneční hudby. Další mnou zkoumanou oblastí se tak stal žánr, který se začal v Evropě objevovat po první světové válce a který se stal mezi mladou generací velmi populární. Není tedy divu, že této oblasti podlehl i tehdy osmnáctiletý František Uhlíř

mladší. Nejdříve působil jako řadový hráč v ústeckém jazz bandu, ale záhy na to se

začala projevovat jeho vlastní iniciativa, díky níž vzniklo v pozdějších letech mnoho dalších zajímavých hudebních seskupení, která byla touto hudbou ovlivněna (Hot Jazz,

Taneční orchestr, Velký taneční orchestr, Taneční Orchestr ČSAD, Swing kvartet). Tyto kapitoly se zaměřují na nejvýznamnější hudební tělesa tanečního žánru, ve kterých

František Uhlíř působil a cílí tak na jeho působení a vliv v těchto seskupeních. Ačkoliv období druhé světové války jeho činnost značně komplikovalo, Františka Uhlíře to nijak neomezilo a vždy si našel prostředky a cesty k tomu, aby mohl své aktivity plně

provozovat. Mnohokrát se potýkal s nedostatkem ústeckých hudebníků a často byl odkázán na výpomoc a ochotu hudebníků z okolních obcí. Při důkladnějším zkoumání si nejde nepovšimnout skutečnosti, že ač v průběhu trvání hudebních těles často

docházelo k různým obměnám v obsazení orchestrů, hudebníci zůstávali vesměs stejní.

Důkazem rozmanité činnosti tanečních orchestrů a jejich širokého repertoárového zaměření je notový materiál uložený v Městském muzeu v Ústí nad Orlicí, který jsem měla možnost zpracovat a jehož přehled je uveden v příloze.

František Uhlíř se vedle kapelnických a dirigentských aktivit věnoval také

komponování a pedagogické činnosti a těmto oblastem jsou věnovány další kapitoly diplomové práce. Kapitola o skladatelské činnosti se zabývá jeho skladatelskými

začátky, mapuje okruh a zaměření jeho skladeb, shrnuje jeho úspěchy a ocenění a

odkazuje na přílohu, kde je uveden abecední přehled čtyřiceti skladeb, které zkomponoval. Františka Uhlíře mladšího také těší fakt, že i v dnešní době je o jeho

skladby zájem a dechové orchestry chtějí jeho skladby hrát, a to nejen v Čechách a na Moravě, ale i v zahraničí. František Uhlíř mladší jako pedagog předával dalším generacím své poznatky a zkušenosti ze svého bohatého muzikantského života na hudební škole v Ústí nad Orlicí, kde působil padesát let. František Uhlíř mladší prožil celý život v Ústí nad Orlicí a k tomuto městu si zachoval velmi kladný vztah. Mezi dnešní ústeckou hudební veřejností je stále ctěn a vážen a jako staršího pamětníka ho využívají různí lidé s různými dotazy, které se týkají celého 62

města. František Uhlíř má také zásluhu na řadě počinů, které souvisí s udržením a zachováním kulturní památky let minulých. Zcela jistě se ztotožním s větou Bohuše Uhlířové: „Přála bych mu, aby nyní si v klidu ještě užíval šťastných chvil tohoto světa.“78 Životem Františka Uhlíře mladšího prostupuje celá řada hudebních osobností, se kterými se setkal, pracoval nebo jimi byl ovlivněn. Převážně se jedná o osoby místního charakteru, o kterých není možnost v běžně dostupné literatuře dohledat nějaké bližší informace. U osob, které se podílely na městském hudebním životě větší měrou, nebyl problém dohledat křestní jména a podařilo se mi vypátrat i další bližší životopisné údaje, které jsem pro dokreslení uváděla v poznámkách pod čarou. V práci se však

objevuje ještě celá řada jmen, která patří většinou členům jednotlivých hudebních těles, u kterých se mi bohužel nepodařilo zjistit jejich křestní jména, a z tohoto důvodů jsou tyto údaje neúplné. Závěrečná kapitola patří synovi Františka Uhlíře mladšího, který patří mezi uznávané kontrabasisty v oblasti jazzu. Tato kapitola si neklade za cíl vyčerpat téma jeho osobnosti, nicméně považuji za přínosné poukázat na vazbu mezi ním a jeho otcem. Ta je samozřejmě jednak příbuzenská, ale svým způsobem také profesní. Snad také proto, že hudební začátky Františka Uhlíře nejmladšího spadají do Ústí nad Orlicí. Podařilo se mi zjistit kde a jak se začaly odvíjet jeho první muzikantské kroky a že se zcela jistě na jeho kvalitním hudebním základu podílel jeho otec, který ho k hudbě přivedl a poskytl mu také první praktické hudební příležitosti. Jeho píle a talent ho však posunuly ještě dále. Po studiu na konzervatoři v Brně se stal

členem hudebních formací Linha Singers, SHQ Karla Velebného, byl jedním ze zakladatelů Barok Jazz Quintetu. Spolupracuje se všemi předními českými jazzmany.

Absolvoval řadu koncertů v zahraničí a spolupracuje také s mnoha významnými cizími

sólisty. Byl členem mezinárodního souboru Celulla International a v současnosti působí ve třech formacích – František Uhlíř Team, Trio Uhlíř – Jurkovič – Helešic a v mezinárodním seskupení PVC. 78


63

Františku Uhlířovi nejmladšímu se navzdory jazzrockové vlně, kdy se kontrabasy daly na ústup a do popředí se dostaly baskytary a elektrické basy, podařilo na

československé jazzové scéně udržet. František Uhlíř se odlišuje od typu těch hráčů,

kterým dříve stačilo držet rytmus a harmonii, ale z nástroje rytmického udělal i nástroj melodický. Františka Uhlíře nejmladšího můžeme v mezinárodním srovnání zařadit mezi Vincence Kummera, Milana Pilara, Jana Arneta, Luďka Hulana, Petra Kořínka, Roberta Balzera nebo Miroslava Honzáka. Diskografie Františka Uhlíře nejmladšího, kterou uvádím v příloze, obsahuje více než třicet titulů. František Uhlíř mladší je zcela právem na svého syna pyšný a jistě si i tato osobnost

časem zaslouží větší prostor a stane se předmětem dalšího bádání, přičemž se tato práce může stát pomocným odrazovým můstkem.

V práci jsem shromáždila a utřídila důležitá fakta o osobnosti, které se podařilo svou neuvěřitelnou hudební aktivitou uvést do pohybu hudební dění v rámci malého regionu

ve východních Čechách. Na základě zjištěných faktů jsem došla k závěru, že František

Uhlíř byl významným hybatelem hudebního života, a to hned v několika oblastech. Podílel se na rozvoji dechové a taneční hudby a příjímání nových vlivů jazzového okruhu mělo praktický dopad v podobě vytváření nových hudebních těles a použití

nových výrazových prostředků. František Uhlíř byl činný i v oblasti pedagogické a

v neposlední řadě přispěl i k rozvoji repertoáru vlastními skladbami. František Uhlíř dokázal spojením těchto složek příznivě ovlivnit celou řadu hudebníků v regionu a zároveň přispěl k zachování hudebních tradic. Do českých hudebních dějin se František Uhlíř zapsal jako jeden z pilířů hudebního života ve východních Čechách.

64

8. RESUMÉ Magisterská diplomová práce se zabývá významnou regionální osobností hudebníka, dirigenta, kapelníka, skladatele a pedagoga Františka Uhlíře. Jako hlavní cíl jsem si vytyčila shromáždit a utřídit informace z jeho dlouhé hudební kariéry a podat tak

ucelený přehled o jeho životě a jeho četných hudebních aktivitách. Touto diplomovou prací regionálního zaměření bych chtěla přispět k poznání osobnosti Františka Uhlíře, a také bych chtěla přiblížit běžný kulturní život dané doby v ústeckoorlickém regionu. František Uhlíř svojí aktivní hudební činností a skladatelskou tvorbou spoluutvářel zejména proud nonartificiální hudby na Ústeckoorlicku. Důkladně jsem shromáždila autentická data z jeho života a zpracovala Uhlířův životopis, ve kterém zveřejňuji podstatná fakta o jeho aktivním hudebním životě.

Další části pojednávají o jeho

působení v hudebních tělesech města Ústí nad Orlicí, jako byla například Dechová

hudba, Taneční orchestr, Velký taneční orchestr, Swing kvartet a řada dalších

hudebních seskupení. Jedním z jeho nejvýznamnějších „angažmá“ bylo vedení dechové hudby města Ústí nad

Orlicí. V čele tohoto orchestru stál přes třicet let. František Uhlíř tak měl jedinečnou příležitost řídit těleso s unikátní tradicí sahající až do roku 1820. Úspěšně navázal na celou řadu kapelníků, kteří se v jejím čele vystřídali a přispěl tak k rozvoji tohoto tělesa.

Zatímco dechová hudba má v Ústí nad Orlicí svou dlouholetou tradici, oblast hudby taneční se v Ústí nad Orlicí začala naplno rozvíjet až na konci třicátých let dvacátého století. František Uhlíř od mládí působil jako hráč na klavír a trombon v ústeckých jazz bandech. Tyto zkušenosti zúročil později, když v Ústí nad Orlicí založil několik dalších souborů, které byly tímto žánrem ovlivněny. František Uhlíř se po celý život vedle dirigování a aktivního muzicírování plně věnoval

činnosti skladatelské a pedagogické, o čemž pojednávají následující kapitoly diplomové

práce. Práce je doplněna textovými a obrazovými přílohami, jejichž obsah jsem čerpala

ze soukromého archivu Františka Uhlíře a Městského muzea v Ústí nad Orlicí. Pro poznání osobnosti Františka Uhlíře je zajímavé pochopit některé rodinné vazby

rodu Uhlířů. Proto jsem se v této práci částečně zabývala také Uhlířovým otcem 65

(Františkem Uhlířem starším), který byl ústeckým amatérským hudebníkem a jeho synem (Františkem Uhlířem nejmladším), který je v současnosti uznávaným jazzovým kontrabasistou. František Uhlíř právem patří mezi význačné hudební osobnosti města Ústí nad Orlicí. Dokázal zúročit zkušenosti praktického hudebníka, pedagoga a skladatele a významně

tak ovlivnit hudební život ve východních Čechách.

66

9. SUMMARY The diploma thesis deals with a significant regional personality - a musician, conductor, bandleader, composer and teacher Frantisek Uhlir. My objective was to collect and organize information from his long career and to give a comprehensive overview of his life and his numerous musical activities. By this diploma thesis of regional focus, I would like to contribute to understanding of the personality of Frantisek Uhlir, and I would like to zoom into a common cultural life of the certain time in the Ústí region. Frantisek Uhlir - with his active musical activities and work as a composer – created and contributed especially to non-artificial music stream on the Usteckoorlicko. I have carefully collected the authentic data from his life and prepared Uhlir‘s biography in which I publish substantial facts about his active musical life. Other parts deal with his active work in ensembles of Usti nad Orlici, such as the brass band, dance orchestra, big band, Swing Quartet and many other musical groups. One of his most significant "engagements" was leading the brass band of Usti nad Orlici. He was the head of this orchestra for over thirty years. Frantisek Uhlir thus had an amazing opportunity to lead the ensamble of a unique tradition which is dating back to 1820. He successfully followed up on a number of the former band leaders and so he contributed to the development of this ensamble. While the brass band in Usti nad Orlici had already a long tradition, the area of dance music in Usti nad Orlici began to fully develop only since the end of the 30‘s of the twentieth century. Frantisek Uhlir worked as a piano and trombone player in a jazz band in Ústí nad Orlici since his youth. The experience paid off later on when he founded several other ensables that had been influenced by this genre. In addition to conducting and active music making, Frantisek Uhlir fully devoted himself to composing and teaching activities, as being discussed in subsequent chapters of the thesis. The diploma thesis is accompanied by text and image attachments, the contents of which I gathered in the private archives of Frantisek Uhlir and the Municipal Museum in Usti nad Orlici.

67

To know better the personality of Frantisek Uhlir, it is interesting to understand some of the Uhlir family ties. That's why I also paid attention to Uhlir‘s father (Frantisek Uhlir oldest) who was an amateur musician, and his son (Frantisek Uhlir youngest), who is currently recognized as a well known jazz bassist. Frantisek Uhlir is rightfully a prominent musical personality. He was able to capitalize on his practical experience as a musician, composer and teacher and thus significantly influence the musical life in Eastern Bohemia.

68

10. ZUSAMMENFASSUNG Diese Diplomarbeit befasst sich mit der bedeutenden regionalen Persönlichkeit – mit dem Musikanten, Kapellmeister, Komponisten und dem Pädagogen František Uhlíř. Mein Hauptziel war die Informationen von seiner langen Musikkariere zu sammeln und einzuordnen und so einen umfassenden Überblick über sein Leben und seine zahlreiche Musikaktivitäten zu geben. Mit dieser regional gerichteten Diplomarbeit möchte ich zu der Erkennung der Persönlichkeit František Uhlíř beitragen und ich möchte auch das übliche Kulturleben der jeweiligen Zeit in ústecko-orlický Region näher bringen. František Uhlíř hat mit seiner aktiven Musiktätigkeit und seinem Komponistschaffen vor allem den Strom der nonartifizialen Musik in Ústecko-Orlicko mitgestaltet. Ich habe gründlich die authentischen Daten von seinem Leben gesammelt und Uhlířs Lebenslauf, in dem ich wesentliche Fakten über sein aktives Musikleben veröffentliche, bearbeitet. Andere Teile der Arbeit behandeln von seinen Tätigkeiten in den Klangkörpern der Stadt Ústí nad Orlicí, wie zum Beispiel Die Blasmusik, Der Tanzorchester, Der große Tanzorchester, Der Swing Quartett und eine Reihe weiterer Musikgruppen waren. Ein von seinen bedeutendsten „Engagement“ war die Leitung der Blasmusik der Stadt Ústí nad Orlicí. In der Stirn dieses Orchesters war er über dreißig Jahre lang. So hatte František Uhlíř die außergewöhnliche Gelegenheit den Klangkörper mit der einzigartigen Tradition bis aus dem Jahre 1820 zu leiten. Erfolgreich hat er auf eine Reihe von Kapellmeistern, die sich in seiner Stirn abgewechselt haben, gefolgt und so hat er zur Entwicklung dieses Klangkörpers beigetragen. Während die Blasmusik in Ústí nad Orlicí ihre lange Tradition hat, der Bereich der Tanzmusik hat sich in Ústí nad Orlicí erst am Ende der dreißiger Jahre des zwanzigsten Jahrhunderts entwickelt. Von Jugend auf war František Uhlíř Klavier- und Posaunenspieler in „ústecké jazz bandy“. Diese Erfahrungen hat er später benutzt, wenn er in Ústí nad Orlicí einige andere Musikgruppen, die von diesem Genre beeinflusst waren, gegründet hat. František Uhlíř hat sich das ganze Leben neben dem Dirigieren und dem aktiven Musizieren auch völlig dem Komponieren und der pädagogischen Tätigkeit gewidmet. Davon behandeln folgende Kapitole der Diplomarbeit. Die Arbeit ist mit Text- und 69

Bildbeilagen, die ich von dem privaten Archiv von František Uhlíř und dem Stadtmuseum Ústí nad Orlicí ausgewählt habe, ergänzt. Für besseres Begreifen der Persönlichkeit František Uhlíř ist es nötig einige Familienbande des Geschlechtes Uhlíř zu kennen. Deshalb habe ich mich in der Arbeit teilweise dem Uhlířs Vater (František Uhlíř der älteste), der „ústecký“ amateurhafter Musiker war, und seinem Sohn (František Uhlíř), der zurzeit bekannter Jazz Kontrabassspieler ist, gewidmet. Mit Recht gehört František Uhlíř zu den bedeutenden Musikpersönlichkeiten. Er konnte die praktischen Erfahrungen des Musikers, des Pädagogen und des Komponisten benutzen und so hat er bedeutsam das Musikleben in Ostböhmen beeinflusst.

70

11. SEZNAM VYOBRAZENÍ Obr. 1: Ústecká dechová hudba – rok 1914 Obr. 2. Ústecká dechová hudba – rok 1938 Obr. 3: Pochod z roku 1820 v úpravě Františka Uhlíře mladšího Obr. 4: Posádková dechová hudba z Hradce Králové Obr. 5: Jazz band Teodora Bílého Obr. 6: Taneční orchestr Františka Uhlíře - Melodie a rytmus (7. prosince 1944) Obr. 7: Taneční orchestr Františka Uhlíře – Hudební jaro 1951 Obr. 8: Velký taneční orchestr Obr. 9: Swing kvartet Obr. 10: Otec a syn Uhlířovi se Zuzanou Lapčíkovou

71

12. SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ A LITERATURY Prameny Městské muzeum v Ústí nad Orlicí;

Fond Hudebniny, inv. č. H 2455 př. č. 140/09 (Pochod z roku 1820)

Fond Hudebniny, inv. č. H 2408 565/7/97 (notový materiál – rukopis František Uhlíř ml.)

Fond Hudebniny, inv. č. H 2409 565/2/97 (notový materiál – rukopis František Uhlíř ml.) Fond Hudebniny, inv. č. H 2410 565/5/97 (notový materiál – rukopis František Uhlíř ml.)

Fond Hudebniny, inv. č. H 2411 565/4/97 (notový materiál – rukopis František Uhlíř ml.) Fond Hudebniny, inv. č. H 2412 565/3/97 (notový materiál – rukopis František Uhlíř ml.) Fond Hudebniny, inv. č. H 2413 565/1/97 (notový materiál – rukopis František Uhlíř ml.)

Fond Hudebniny, inv. č. H 2414 565/6/ 97 (notový materiál – rukopis František Uhlíř ml.) Fond Hudebniny, inv. č. H 2455 (notový materiál – rukopis František Uhlíř ml.) Fond Hudebniny, inv. č. H 2609 (notový materiál – rukopis František Uhlíř ml.)

Fond Hudebniny (notový materiál - Taneční orchestr Františka Uhlíře):

H2341 i. č. 239, H2343 i. č. 240, H2454 i. č. 241, H2458 i. č. 242, H2460 i. č. 243,

H2461 i. č. 244, H2462 i. č. 245, H2442 i. č. 246, H2350 i. č. 247, H 2355 i. č. 248, H 2347 i. č. 249, H2353 i. č. 250, H2358 i. č. 251, H2356 i. č. 253, H2351 i. č. 254,

H2352 i. č. 255, H 2357 i. č. 256, H2431 i. č. 257, H2438 i. č. 258, H2415 i. č. 259,

H2354 i. č. 260, H2448 i. č. 261, H2342 i. č. 262, H2371 i. č. 263, H2450 i. č. 264, H2362 i. č. 265, H2373 i. č. 266, H2418 i. č. 267, H2449 i. č. 268, H2445 i. č. 269, H 2447 i. č. 270, H2422 i. č. 271, H2429 i. č. 272, H2439 i. č. 273, H2340 i. č. 274,

H2359 i. č. 275, H2361 i. č. 276, H2370 i. č. 277, H2372 i. č. 278, H2374 i. č. 279, H2376 i. č. 280, H2379 i. č. 281, H2382 i. č. 282, H2432 i. č. 283, H2434 i. č. 284, H2441 i. č. 285, H2451 i. č. 286, H2456 i. č. 287, H2464 i. č. 288, H2344 i. č. 290, H2378 i. č. 291, H2419 i. č. 292, H2363 i. č. 293, H2364 i. č. 294, H2368 i. č. 295, H2369 i. č. 296, H2421 i. č. 297, H2433 i. č. 298, H2443 i. č. 299, H2345 i. č. 300, H2346 i. č. 301, H2365 i. č. 302, H2366 i. č. 303, H2375 i. č. 304, H2380 i. č. 305,

H2339 i. č. 306, H2360 i. č. 307, H2377 i.č. 308, H2428 i.č. 309, H2436 i.č. 310, H2440 i.č. 311, H2444 i.č. 312, H2420 i.č. 313, H2381 i.č. 314, H2446 i.č. 315, H2452 i.č. 316, H2417 i.č. 317, H2376 i.č. 318, H2457 i.č. 319, H2463 i.č. 320, H2459 i.č. 321. 72

Rozhovory s Františkem Uhlířem mladším a jeho manželkou Bohuší. Dokument regionální televize OIKtv: Portréty Františka Uhlíře.

73

Literatura

170. výročí dechové hudby v Ústí nad Orlicí. Ústí nad Orlicí: Klubcentrum, 1990. ČERNUŠÁK, Gracian - ŠTĚDROŇ, Bohumír – NOVÁČEK, Zdenko. Československý hudební slovník osob a institucí. Sv. 2. M – Ž. Praha státní hudební vydavatelství 1965. Heslo Odborové sdružení hudebníků v ČSR, autor Zdeněk Culka, s. 216.

ČERNUŠÁK, Gracian - ŠTĚDROŇ, Bohumír – NOVÁČEK, Zdenko. Československý hudební slovník osob a institucí. Sv. 2. M – Ž. Praha státní hudební vydavatelství 1965. Heslo Jaroslav Malina, autor Bohumír Štědroň, s. 36. ČERNUŠÁK, Gracian - ŠTĚDROŇ, Bohumír – NOVÁČEK, Zdenko. Československý hudební slovník osob a institucí. Sv. 1. A – L. Praha státní hudební vydavatelství 1965. Heslo Jaromír Lahulek, autor Bohumír Štědroň, s. 808. ČERNUŠÁK, Gracian - ŠTĚDROŇ, Bohumír – NOVÁČEK, Zdenko. Československý hudební slovník osob a institucí. Sv. 2. M – Ž. Praha státní hudební vydavatelství 1965. Heslo Odborové sdružení hudebníků v ČSR, autor Zdeněk Culka, s. 216.

ČERNUŠÁK, Gracian - ŠTĚDROŇ, Bohumír – NOVÁČEK, Zdenko. Československý hudební slovník osob a institucí. Sv. 1. A – L. Praha státní hudební vydavatelství 1965. Heslo Hudební a artistická ústředna, autor Václav Hanno Jarka, s. 505. ČERNUŠÁK, Gracian - ŠTĚDROŇ, Bohumír – NOVÁČEK, Zdenko. Československý hudební slovník osob a institucí. Sv. 2. M – Ž. Praha státní hudební vydavatelství 1965. Heslo Jindřich Praveček, autor Robert Šálek, s. 357. ČERNÝ, Vladimír. Hudební tradice Ústí nad Orlicí a Jaroslav Kocian. Ústí nad Orlicí: Okresní knihovna v Ústí nad Orlicí, 1983. ČORT Antonín. Aktivita jazzového kontrabasisty. 1979. (Novinový výstřižek – bližší informace nedohledány.)

74

ČORT Antonín. Bassaga vyprávěná kontrabasem. (Novinový výstřižek – bližší informace nedohledány.) ČORT Antonín. Kulminující kvality klidného kontrabasisty. (Novinový výstřižek – bližší informace nedohledány.)

DORŮŽKA, Lubomír. Basa, která už hodně dlouho a dobře tvrdí muziku [online]. [cit. 2011-18-4]. Dostupné z http://zpravy.idnes.cz/basa-ktera-uz-hodne-dlouho-a-dobretvrdi-muziku-flg-/kavarna.asp?c=A100719_143239_kavarna_chu. DORŮŽKA, Lubomír. F. U. T. – vůbec ne futurologie. Gramorevue, 1992, č. 7, s. 9. FUKAČ, Jiří – VYSLOUŽIL, Jiří. Slovník české hudební kultury. Praha: Supraphon 1997. Heslo turecká hudba, autor Jan Trojan, s. 955.

HRODKOVÁ, Jitka. Hudební život v Ústí nad Orlicí v 19. století. Brno, 2009. 61 s. Diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity na Ústavu hudební vědy. Vedoucí diplomové práce Mgr. Jiří Zahrádka, Ph.D.

HŮRKA, Otakar. Pro hudbu dveře dokořán. 1988. (Novinový výstřižek – bližší informace nedohledány.)

KRÁLÍK, Jan. Baroko a Jazz. (Novinový výstřižek – bližší informace nedohledány.)

MELŠOVÁ, Jitka. Ústecké kalendárium – duben 2009 [online]. [cit. 2011-2-3]. Dostupné z http://www.zpravodaj.ceskatrebova.cz/2009/UOkalend4_09.htm.

MELŠOVÁ, Jitka. Ústecké kalendárium – leden 2001 [online]. [cit. 2011-2-3]. Dostupné z http://www.usti.cz/kultura/kalendarium/Usti_Kal_01_01.htm.

MELŠOVÁ, Jitka. Ústecké kalendárium – únor 2009 [online]. [cit. 2011-2-3]. Dostupné z http://www.zpravodaj.ceskatrebova.cz/2009/UOkalend2_09.htm.

75

NOVOTNÝ, Stanislav. František Uhlíř – kontrabas je dřina. Harmonie, 2005, č. 7.

NOVOTNÝ, Stanislav. František Uhlíř šedesátiletý [online]. [cit. 2011-18-4]. Dostupné z http://jazzport.cz/2010/08/31/frantisek-uhlir-sedesatilety-rozhovor/.

POLEDŇÁK, Ivan. SHQ [online]. [cit. 2011-26-4]. Dostupné z http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&actio n=record_detail&id=8716#diskografie666.

POLEDŇÁK, Ivan. Barok Jazz Quintet [online]. [cit. 2011-26-4]. Dostupné z http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&actio n=record_detail&id=1000010.

RICHTER, Milan. Kumštýři Podorlicka. Ústí nad Orlicí: Oftis, 2002. SEDLÁČEK Pavel. O významu ústeckých poutí. Ústecký kulturní zpravodaj, 1975, č. 5, s. 22.

SEDLÁK, Petr. Jazzisimo na jedničku. (Bližší informace nedohledány.)

SKALKA, Miloš. Pro každého něco. Květy. (Bližší informace nedohledány.)

ŠILAR, Jaroslav – UHLÍŘ, František. Dechová hudba v Ústí nad Orlicí. Ústí nad Orlicí, 1972.

ŠTANCL, Karel. Hráli jsme pro radost, Ústí nad Orlicí, 1993. UHLÍŘ, František. Hráli jsme pro radost. Ústecký zpravodaj, 1993, červenec – srpen. UHLÍŘ, František: Ústecký hudební život v období Československé republiky. Příloha

Ústeckého zpravodaje, 1998, č. 4, s. 1 - 8.

76

UHLÍŘ, František: Ústecký hudební život v období Československé republiky (dokončení). Příloha Ústeckého zpravodaje, 1998, č. 5, s. 1 - 4.

UHLÍŘOVÁ, Bohuše. Paměti Bohuše Uhlířové. Litomyšl, 2005. VANDERKA, Arne. Na kus řeči s Františkem Uhlířem. Melodie, 1980, s. 54-55. VANDERKA, Arne. S příchutí jazzu a klasiky. Melodie, 1986, č. 10.

VAŠKO, Mirek. Komorní orchestr Jaroslava Kociana [online]. c2003, [cit. 2011-18-3]. Dostupné z www.kojk.cz.

ZÁBRODSKÝ, Josef. Paměti Cecilské hudební jednoty v Ústí nad Orlicí vydané na památku stoletého jejího trvání. Ústí nad Orlicí, 1904.

ZEINER, Karel, Emanuel. Města Ústí nad Orlicí dějepisné památky. Rychnov nad Kněžnou, 1880.

ZVONÍČEK, Petr. Světový kompaktní disk s naším jazzem – František Uhlíř Team. Lidové noviny. (Bližší informace nedohledány.)

77

13. PŘÍLOHY

13. 1. PŘÍLOHA č. 1 – TEXTOVÁ PŘÍLOHA 13. 1. 1. Notový materiál – dechová hudba František Uhlíř ml.

(uloženo v Městském muzeu v Ústí nad Orlicí) 1. Fučík, Julius: Dunajské vlny, Ideály snů, Zimní bouře 2. Joyce, A. Podzimní sen 3. Lincke, Paul: Valčík 4. Nedbal, Oskar: Kavalír 5. Pochod z roku 1820 (v úpravě Františka Uhlíře mladšího, z 11. 2. 1970, autor neznámý) 6. Strauss, Johann: Jarní hlasy, Delirien valčík, Na krásném modrém Dunaji, Růže z jihu, Víno, ženy, zpěv, Život umělců 7. Uhlíř, František: Pochod Kováků (věnovaný 20. výročí továrny Kovostav, z 7. 3. 1972, v úpravě Jindřicha Pravečka ml., natočeno orchestrem Jindřicha Pravečka a vysíláno rozhlasem Praha 24. 5. 1974) 8. Waldteufel, Émile: Kouzlo víl, Letní večer

78

13. 1. 2. Repertoár tanečního orchestru (notový materiál uložený v Městském muzeu v Ústí nad Orlicí) Psáno převážně pro obsazení piano, housle, kontrabas, kytara, saxofon - alt, tenor, baryton, trubky, trombony, bicí. Jedná se většinou o tištěné notoviny, ale nalezneme zde i několik rukopisů. Skladby jsou psány universálně a dají se použít jak pro malý orchestr, universální orchestr, tak salonní kvartet v obsazení klavír, dvoje housle a violoncello.

1. Běhounek Karel (arr. Jiří Traxler): Má láska je jazz, V komoře je myš, Cvrček muzikant, Návrat, Káčata, V obětí tvém, Tisíc chutí, Ráj na zemi, Kdopak – copak? 2. Berlin Irving: Gut steht ein Zynlinder 3. Blahník Roman: dvě písně z filmu Poznej svého může 4. Brühne Lothar: Von der Puszta will ich träumen 5. Bulterman Jack: Steeple Chase 6. Dubský Vilda: Kulhavá kobyla 7. Dvořák Josef: Prolog 8. Eldo di Lazzaro: Ty máš svůdné oči 9. Ellington Duke: Solitude, I´m benning to see the light 10. Engel Willy: Berger Stern von Rio 11. Fischer Ernst: Capri-tango 12. Franklin Dave: You can´t stop me from dreaming 13. Gershwin George (arr. Zdeněk Krotil): Rhapsody in Blue, Summertime 14. Henlere Herschel a Summers Henry: Boogy Boogy Boo 15. Houštěcký Josef Jaroslav: Láska je lež 16. Chačaturjan Aram: Šavlový tanec 17. Ježek Jaroslav: Mercedes Tango, Pochod Neutrálů, Don Parola a Don Pandero, Prodám Srdce, Zasu, Klaopatra, Nikdo nic nikdo nemá, Ferda Brabenec, Na shledanou v lepších časech, Život je jen náhoda, Tisíc a jeden sen, Carioca, Hej rup, Proti větru, Echoes of the music-hall 18. Jindra Alois (arr. Karel Neoproud): Plaménky v očích tvých, Sladce mě líbej, Dívka k rytmu zrozená, Pokouším se zapomenout, Kouzelné smyčce, Měsíc za 79

mřížemi, Nocturno, Prosím, neodcházej, Vpravo – Vlevo, Ty spíš a Důlky ve tvářích 19. Jurist Riša: Letí šíp 20. Kareš Petr (arr. Jiří Traxler): Hudba kolem nás, Budeš mou 21. Kareš Petr (arr. Jiří Traxler): Nesmím, nesmím 22. Kennedy Jimmy a Carr Michael: South If The Border 23. Kinley Ray Mac – Powell: My Guy´s come Back 24. Korbař Leopold (arr. Zdeněk Petr): Jak se mám seznámit s vámi, Hm-Hm, Pláče nebe nade mnou, Poznáte lehce náš rytmus, Ráj pro nás 25. Kreuder Peter (arr. Josef Rixner): Musik – Musik, 12 Minuten 26. Langer Dolfi: Láska není na body 27. Ludvík Emil: Dřeváčky klapou, Mezi jedním polibkem 28. Mihule Jiří: Oči čokoládové, Ježek a já

29. Miller Glenn: Moonlight Serenade 30. Moietta Beppe: Schüler und Rythmus 31. Moravec Jaroslav (arr. Václav Pokorný): Tik – tak 32. Nikodem Bedřich: Kdybych byl kouzelníkem, Flašinetář 33. Nováček S. E.: Melodie 34. Nussbaum Joseph: Rhapsodie Russe 35. Parker Ross: The Girl In The Bonnet Of Blue 36. Pokorný Václav: Chladné polibky, Ruku v ruce 37. Rainger Ralph: Tonight we love 38. Reid Billy: I´ll close my eyes 39. Revel Harry: I´ve got a date with a dream 40. Rixner Joe: Modré nebe 41. Rose David: Holiday for strings 42. Rychlík Jan: Mefisto, Minaret 43. Stelibský Josef: Kosí fox 44. Strayhorn Billy: Take the A train 45. Svojík František: Harlem Lullaby 46. Tizol Juan: Perdido 47. Traxler Jiří: Hádej, hádej, Náhodou, Láska se mi vyhýbá, Jen jednou za tisíc let, Měsíc to zavinil, Potkal jsem svůj sen, Vzpomínky jako stín, Oči kočičí 80

48. Veselý Karel: Nechci říkat 49. Warren Harry: Say it with a kiss 50. Wolf Alois: Cyklon a Berbera, Ismael, C-MINOR, Jap a Boccacio Stomp, Metronom, Bar X, Píseň o podzimu, Serenáda pro trombon, Promluvit s ní

81

13. 1. 3. Seznam sólových a koncertních skladeb Františka Uhlíře mladšího 1. Aprílová polka 2. Bohuška 3. Což takhle zkusit swing 4. Dvě přítelkyně (sólo pro dvě křídlovky) 5. Jubilant 6. Junior

7. K dobré náladě (sólo pro čtyři klarinety)

8. K sváteční pohodě (sólo pro čtyři trubky)

9. Koktejl 10. Kouzlo valčíku 11. Labe zpívá 12. Loučení 13. Miniaturní valčík 14. Náladové intermezzo 15. Návštěva v muzikálu 16. Nejsem líný pán 17. Než půjdu spát 18. Orličanka 19. Ozvěny z plesu 20. Poetický valčík 21. Pochod borců 22. Pochod kováků 23. Posvícenská 24. Pražské metro 25. Romance pro trubku 26. Rozmarný valčík 27. Skotačivá 28. Starý klarinet 29. Steeplechase 30. Šibalka (sólo pro tubu)

31. Štafeta (sólo pro čtyři trombony) 82

32. Tobogán 33. Trochu swingu neškodí 34. Ústecká 35. Ústecké údolí 36. V rytmu beguine 37. Ve víru plesu 38. Valčík pro kapelníka 39. Východočeský pochod 40. Vzpomínka (sólo pro baryton)

41. Zastaveníčko (sólo pro čtyři lesní rohy)

83

13. 1. 4. Diskografie Františka Uhlíře nejmladšího JAZZNOST (Czech-Norwegian Band With Benny Bailey, 1990 – Hotclub records/Supraphon) JIŘÍ STIVÍN - INSPIRATION WITH FOLKLOR (1991 - Arta records) WHILE MY LADY SLEEPS - BENNY BAILEY QUINTET (1991 - Gemini records – Norway) DIRECT JOURNEY - BAROQUE JAZZ QUINTET (1992 - Edy's record) FRANTIŠEK UHLÍŘ TEAM FEATURING CLAUSS STÖTTER (1992 - Edy's record) MAGIC EYE - SCOTT ROBINSON - EMIL VIKLICKÝ (1993 - Bliss records – Germany) JAZZ BAG - SID KUCERA BAND (1994 – Ultravox) PRŠÍ DÉŠŤ - E. VIKLICKÝ, Z. LAPČÍKOVÁ, J. PAVLICA (1994 – Lotos) ON CLOUD IX - F. KOP, R. KRAMPL, F. UHLÍŘ, P. ZBOŘIL (1995 – Melantrich) BALKAN BLUE - DUSKO GOYKOVICH (1995 - Enja records – Germany) LIVE AT 200 EST - EUROPLANE ORCHESTRA (1998 - 200 EST – Italy) DOCELA VŠEDNÍ OBYČEJNÝ DEN - EMIL VIKLICKÝ (1998 – Lotos) ANI NEDUTÁM - VLAĎKA BAUEROVÁ + PŘÁTELÉ (1999 - Český rozhlas Plzeň)

MORAVSKÉ PÍSNĚ MILOSTNÉ - ZUZANA LAPČÍKOVÁ (1999 – Lotos) PLAYS KURT WEILL - EUROPLANE ORCHESTRA (2000 - Pull – Italy) PARNAS, PARNAS, PARNAS - KAREL VELEBNÝ SHQ 84

(2000 – Supraphon) BAROQUE JAZZ QUARTET + GUESTS (2000 - Edy's record) AN AMERICAN IN PRAGUE - EMIL VIKLICKÝ PRESENTS BENNY GOBLIN (2000 - Czech radio Prague) TRIO 01 – E. VIKLICKÝ, F. UHLÍŘ, L. TROPP (2002 – Arta Records) LIVE 2002 - JURKOVIČ - UHLÍŘ – HELEŠIC (2003 - Juh Music) WHAT' S NEW - E.VIKLICKÝ TRIO WITH S. HOUBEN (2003 - Cube Metier) SUMMERTIME - SCOTT ROBINSON + EMIL VIKLICKÝ TRIO (2003 - Cube Metier) JAZZ NA HRADĚ - F. AMBROSETTI, E. VIKLICKÝ, F. UHLÍŘ, L. TROPP (2005 – Multisonic) JAZZ MEETS CLASSIC (2005 - Verlagsgruppe Weltbild GmbH, Augsburg) THE MONDAY SESSION - MELCH DÄNIKER TRIO (2006 - Turicaphon AG, Switzerland) JAZZ NA HRADĚ - FRANTIŠEK UHLÍŘ TRIO (2006 – MULTISONIC) COOKIN´ IN BONN (2006 - Dekkor Records in UK) JAZZ NA HRADĚ - MARCUS PRINTUP A EMIL VIKLICKÝ TRIO (2007 – Multisonic) BALLADS AND MORE - EMIL VIKLICKÝ TRIO (2008 – Arta Records) MAYBE LATER – FRANTIŠEK UHLÍŘ TRIO (2008 – Arta Records) THE GIRL FROM JAMAICA (2009 Turicaphon AG Switzerland) JAZZ NA HRADĚ - DOUBLE BASS SESSION (Multisonic – 2009) 85

FRANTIŠEK UHLÍŘ - DOUBLE CD - CD1: BASS DEVOTION, CD2: BASSAGA (Multisonic-2010)

86

13.2. PŘÍLOHA č. 2 – OBRAZOVÁ PŘÍLOHA

Obr. 1: Ústecká dechová hudba – rok 1914

V první řadě uprostřed je František Uhlíř starší, který byl v této době dirigentem kapely.

Obr. 2. Ústecká dechová hudba – rok 1938

Ve druhé řadě uprostřed sedící Norbert Fišer a po jeho levé ruce František Uhlíř starší. 87

88

89

90

Obr. 3: Pochod z roku 1820 v úpravě Františka Uhlíře mladšího

91

Obr. 4: Posádková dechová hudba z Hradce Králové Koncert v ústeckém divadle pod vedením Františka Uhlíře mladšího.

Obr. 5: Jazz band Teodora Bílého

92

Obr. 6: Taneční orchestr Františka Uhlíře - Melodie a rytmus (7. prosince 1944)

První řada zleva: J. Fohl (klavír), K. Štancl (kytara, housle), E. Zastoupil (housle), F. Uhlíř (dirigent), K. Chlubna (zpěv), J. Syrovátko (saxofon), J. Michálek (saxofon,

hoboj), L. Stránský (saxofon, flétna), J. Kubásek (saxofon).

Druhá řada zleva: J. Štancl (kontrabas), V. Kopecký (bicí), R. Březina (violoncello), B. Pávek a F. Meissner (trubky), J. Bezdíček (trombon).

93

Obr. 7: Taneční orchestr Františka Uhlíře – Hudební jaro 1951

První řada zleva: Jindřich Fohl (klavír), František Uhlíř (dirigent), M. Roček, O. Reiman, E. Zastoupil, L. Stránská, Josef Martinec, Václav Šmerda (housle).

Druhá řada zleva: J. Siegl st. (kontrabas), F. Malík (violoncello), Luňák, M. Jedlínský (klarinety), J. Krátký (hoboj), J. Petržílek (flétna).

Třetí řada zleva: M. Dušek (tympány), V. Kopecký (bicí), V. Martinec (trombon), K. Lukesle, F. Kalců (trubky).

94

Obr. 8: Velký taneční orchestr

Obr. 9: Swing kvartet 95

Obr. 10: Otec a syn Uhlířovi se Zuzanou Lapčíkovou

96

Jitka Balaštíková. Magisterská diplomová práce. František Uhlíř (*1920)

Recommend Documents