V Z P L A N U T Í
JOSEF CHALOUPKA
V Z P L A N U T Í
VERŠE 1920
VIDINA NOCI
Jak
žena
stepilá
s
amforou
ve
zraku
ve
tváři
v
měsíce hvězdy rysy
amfoře
Blíží
nesmírném na
tisíců
se
v
postoji
utišit
prahneš-li
nechce,
vzdech
z
omámení.
biblickém
smíš
dopít
poslední
5
němá,
tvoji:
och, ji
prsou
září,
tváří,
žízeň
těžce,
a vděku
se
rameni:
tajemných
smrtelné
přichází
pne
tak
na
dno
snadno
uspokojí.
M I C H E L A N G E L O
B Á Z E Ň
Jsou
nebesa
modře
vyčalouněný
harém.
V
strašlivém
tajemné řvaly
Ó
kindžale
měsíční!
oči
se
Hlas
se
třesou,
jak
motýli
má
plížily
V
Dole je jak K
ticho, měla
by
puknouťi
zem!
ke
stoupaly
hnuly
ke
mně
z
nás,
těhotných
v
sen
v
ložiskách
dna
jsi
—
zaštkal:
Bohem
hmoty
vyvolený!"
skal
spaly
tvary,
ponořeny,
mramoru srdce
moří
mlčení
bocích
spící
Doutnala
těla
milionů
příštích pod
gigantů
nebi všechna by
žen. věčným
sněhem,
nepluj, měsíc
hory,
mně,
ze
tisíciletého
„Tvoř
víčka
opilí!
se
volaly,
propasti,
hory
ostrovy Mé
vidění
hlasy
ňadro
tvé
probodl
kindžalem.
chtěla
horstva růst,
zmítaná
dýchat
Tma
zněla,
hora
za
horou
a
křečí
žít.
zvučela
n o c í jak
rozhoupaný zvon.
Růst výš nad žít
a
výš
vůli nad
Boha, krásu
nad
krásu
ach,
pod
měněný
v
zániku
mizivou tvým
dní světel
dlátem
nesmrtelno...
7
a
květin,
a
par,
rozkoší !
se
chvěťi
NOC Slyšel
jsem
hlasy
prokletí,
pýchy a
kvílící
hlas
žal,
dětí
narozených,
Chvěl jsem
se
nesmírnou v
hukotu
jimž
osykou,
zjevuje
se
travinami,
smrt.
Na
věžích
na
dláždění
Stromy
nad
bázní
v
dlážděná
mrtvolami,
hlavou
Bolest sten
zřel j s e m
úzký je
nebesa
sní
hvězd.
Vše
pronikala zadržující
prostory,
ke
mně,
duši
mrtvé
uzřel jsem
zem',
vody,
hrůzou
smrť.
Nade
mnou útesy
skálu v
nad
tlamě
tělo Bůh sám
úpí věčná
noc,
vidinu
hrobem
—
plné
červů
se
své
hrůzy
svíjí
Evy, vztyčený
nad
propastí
—
zkamenělý
úděsem.
8
portál. u
oken
o zjevení
1
setřeno,
Vše
září
Na
srdcích
tančí
tesám
veliké,
plakáty.
Věže v
podpírají,
nápisy, ženy,
přeplněny
hor
jsou
Větve
tisíců loktů
aleji
Ach,
podmoří
požáru
v
zpívají, sny.
náměsíční.
hor.
praskala
se
tančí
znavené,
příliš Štkala
hodiny
hrobů
:
v
sen
chladném mrtvých stenající.
zpívají.
plameni.
ZPĚV P Ů L N O Č N Í
hloubka Na bít
Sám
tichem
jsem
bloudil
Na
hrotech
temnem
sen
noci
země
a
tančil,
v
snu
tak
lesů.
borovic
uvnitř
Bil
s e jiskřil
chvěl
květin,
spíjel
Sen
chorál
hvězd.
Vše
se
se se
v
dravém
rozprostřel
v
křů
a
hovořil,
tušil
zvěře
výšku
z
toku v
bystřin,
mých
sen,
úžasné,
své
krédo
Šly
hloubkou
travách,
Ve
zvěře
tu
jež
zpíval
vášnivé
stulena v
jíž
strom
tichem
a
dávno
a
dlouze
tisíce
toužilo
k
snu
spala, vzpial.
hlasům,
kde
hvězdný
tmě
vyznával.
propastí v
vztyčený
šel
práchnivá šeptala
o
tmác h věčnem
tmou
t r a v i n jazyky,
vzníceny
strom
pělo
tichu.
rozzpávané
pochopilo
v
věcí
zpěv
hory,
v
tmě.
hlasy.
kosmický
sní
v
nás
zápas
si
žádá
klid,
kosmu
srdce
ticha
krvavé
Kdo
a
vítězstvím
zvítězil,
tisíců,
se
zem'.
poslední, v
stane
nitru se
opilé
nám
ústy
ptá
rudý
žijí,
Boj
v
když
dosud ó
vichří
klid!
tančí
výška
jež
prostor,
list
hvězdy.
neodpoví, přijdou nitru
tvém,
vesmír
vybojován,
člověka
vítězem ?
les srdce
pěly
Já
slyšel
a
láskou
úžasem
propasti, vztyčený
budeš snech
Dnes,
se
10
vzedmul své,
touhu
bouří,
V
tmy
trvajících
naslouchal,
a
tmách srdce
třese srdce
Jsi, a
sen
ve
zpívat
dlaň
boj
putovala
cestách
vzdech
bít,
výškách
nechť
chorál
leť. mluvila
ruce
ukryté.
splynulo
a
v Noc
ticho
země
se
tmách v
stejný tiše
kdo
A
a
slyšely
snech
stříbrných
vroucně
puls,
slyšel j s e m
a
zemdiené tak
větvoví,
t i c h a závějí
výšky
zpívala
položeny srdce
mízy
a
mne.
vzdech
ve
koupal
mlhami
lidsky
a
hloubce
zmámený
jež Smích
k
věcech
—
tmách
šel
pěla
věčno
zítra,
v
les.
zpráchnivělá
zpívalo
pozítří,
rozzpívané
věčnem
srdce,
o
cestách
věků:
dnes,
věčně
dnes...
chvěl keř,
11
hlasy
K R A J I N A
Spí a jak
země
pod
krutou
houba
plná
Kristům
na
S
tichem
vlaje
píseň
cest
a
srdce
nebe
Tak
očí
a
sny j s o u
Kraj
plna
v
se
svírá
se
na v
níží
rozcestích vypíjet.
nitro
se
Chce
zvěděťi
vítr
odpověď ve
odpověď
ptá
sháším.
nezřen
dáťi
strži
a
tmám.
vracím
ona
tiskne
zda
můj
zrak vlhl,
cestou
dítě
být
větvi, j e ž
Z d a velké
štěstí nesmí
mém
—
podzimem.
svou v í t ě z n ě
vlát,
příliš,
soucitem
i
smál,
loktu
bolest
nechci
tobě,
žal, se
v
bouřlivou
nechci,
sám,
odcházím,
či či
poznáno
tmou
a
provázím,
zemdlela
mít
N e c h á m
se,
či ji
zda
zvěděťi
kvil,
svou a
sám j d u ,
nechci
se
žil,
sfajen
čekám,
vichřicí
naším.
co jsem
tmě
zda
nechci
krajem
lampu
Zda
zda
neloučil
s
jejím j m é n ě
Chci
hvězd.
nikdy den
po
skalami
ohništích tvé
divě
podzimní
v
horizont
Hluboce
dává
níží.
boží.
zarůstá
hořkosti na
se
dálku
rozpáleny
houba
Kristům zvolna
rozcestích
smilování
touhu
ticha.
měsíční
octa
zvolna
a
a
něhou
měsíc
ke
Tu
O D P O V Ě Ď
se
cizích jat,
zpovídat,
plachá
drásá
a
vichor v
se
chýlíš.
plení, mém
snění,
inkognito, chce
12
býťi
mrtvo,
co
13
dychtěno
a
žito!
N e p o z n á n , nechci, a v
skřípání
že
nebylo
by
shasla
s i l e n t o u chvílí,
byvichřice stěžňů
třeba krása,
té jíž
M O D L I T B A
zřela a
korouhví
vášně
a
pěla, Než
síly,
d o d n e s jsme
žili.
sklopíš
zraky
n a d věže,
v prostor,
do
kde
nad
rumiště
nad
klid,
v
víčka
tmě
kde
vyšly
hvězdy
hořící,
snů
a
den
a vyřknout
A
tichem
skrytý
čím
volají,
čím
den
čím
slouchej čím tvůj
nevyzněl,
jak
dozpíván je
jež
dávají
že
touhu
přišly
tvé
vroucně
„Ty živote
těl, chtěl,
doříci. potají
volají,
slavně čím
zníti
měl,
nevyzněl,
hvězdami, cestě můžeš
náš
chvil,
zápasil,
by vášeň
nad
14
mrtvých
život
jíž
vypět
vznes, nebes,
nad
15
sviť, vyslovit: námi!"
v
pokoji
sedm N E M O C N I C E
Šest
bílých
třicettři lůžek,
lampa, dva
v
číslo
mrtví.
oken
mé
světnici.
Šest
oken
dýchá
v
mé
mysli,
večerním
mých
prsou
a
očích
modrem.
Dvéře jsou
bolestnou
rozkvétají každým Jsou
konvulsí
mých
trpících
údů,
náhle otevřením.
společnou
každému
z
ranou
nás
v
snění
řeřavící,
víme, že
k
v
schodišti
zahradu
se
zrakem
Jsou
čtverhranným
zevlují
na
ulici.
rámem
pro
neměnný
jsou
krásné jak
v
vedou,
jarní,
zavřených
(tak
ptáka
nad
našimi
sny,
dveřích,
dlouho
celé
repertoir, křídlo
nikdo
nepřichází!),
hodiny
úpí
zrak
přiskřípnutý. Ve
třetím
dvéře v
bílém
z
těch
na
poschodí levo,
pokoji
šest
šedesáti, jež
oken,
v
ulici 16
zevlují,
17
SNÍMÁNÍ S KŘÍŽE
Kříž
dřevěný,
rozpíná
dřevěný
náruč
Hladovým čtvrtí
snad
na
kříž, konci
na
vlnách
mrtví jak
na
větvích
Krista
Pane, svěťa.
očím
Noc
Chlebem svým
Plameny
sytíme
chvějí
námi,
se krutí
a
—
zuří
naším
hladem,
nenajdeš, se
nitrem
celou
I
kříž
vrata,
jsme
vytrhli
a běli
Zítra
kde
Tma
večera
bez
vsi,
vesnici.
v zemi
pevně
vzrostlý
loutna
spočine?
dne.
pohledu
kříže
děsí. A v
noci
noc
Co
bezbožně
plátna
Krista jsme
sňali,
hořící
počíti?
Kam Země
Tělo
uložíme?
mrtvolami
18
náš
pohostíme.
Amen.
pohltily
zahrady,
studí
staň, Tě
zlí.
půl
oběšený.
půjdeš?
Plameny
zahrádky,
němí,
mrazí,
doupat
nebesa.
jsme
kam
ryby proklíná
studí,
19
plamen.
R U S K O Země
Nasťěnko, Zinido, nesvírej
pěstě
Kde je
tak
tolik
bílý
či
pod
zemi
řeky —
rádlem
krev
stříká
proudem
Jde
oráč
odvěků.
něha vánku
sní,
tě
vidím,
tvůj
„Mír"
nebe,
kostelů
lačná,
mlhy,
svatý,
přesvatý putuje
obraz
tvůj.
slunce
dole
vrůstá člověk,
a
k výši rádlo
se a
tyčí
kůň.
20 21
těla,
měst
šeptá:
vichor
nebi
trosky širá
vlá
z e m ě , jar
loži
Země
holubů,
má
v
zbrocená a
pohltí?
Báně
volata
těla
rozkoší,
svírají.
blizoučko
vzedmut
třeští
jak
zvracejí
polích.
nezastrou
a
nebe
zpěv.
neskryje
Na
drobné,
modra
Slyším j e n
Tak
spí,
chvěje, se
a
žár
n a d m u t y jak
na
břízy,
nebe
hroudy
kde
šat
p l á č í bílé
v brázdě
prstíčky
vždyť jak
neplač, neštkej,
se
hroudy
hřmí
—
Jsem
PROCITNUTÍ
motýl,
květina, chci Ješťě ve
přízraky
spících
Žal jež
rosy s
září jak
a
skal.
Chci
se
a
loučí,
snu,
hlas
začaroval
lesy,
letem
tak
v
chci
spících
mizí,
slyšet
chci jich
říší
ťrnuťí
zachvívá
všemi
věcmi,
a
křídel
vířit
víčka jsou
proniknuta
blízkým
s
stržen
chci
tělem,
záclony,
rozpiaťé
šuměním
s
ptáky,
vše
touží
rozkoší
opájet.
vířit j i t ř n í m
touží, v
šumí
hladem
se
bít, do
leť,
nahou,
v
rodící
chci
světle
s
rozestřenou, se živly
den zápasit!
vášnivě po
Jaký
útok
vír,
tisíce jaký
v
životě.
náhle
z
prava,
leva,
polibků, tlak!
Procitlý zmaten
chce
22
křídlo
modrem
nezměrná
pocitem žití,
kořist
smyslům
procitnout
oh,
se
vichřicí
křídly vzrůstajícími
o
větve,
procitnout
a
tep,
bdění,
polibkem. Vlají
dravý
snů,
obepial.
Sladké
když
v jitru
jak
A
jak
křídla
ta p r o c i t n u t í m
pťáků
sirén
město
oblak!
vlají,
ozvěnu ťicha
oknech,
spících
dech
šerem
slyšíš
jiskřící,
hvězdami v
sny
domech
do
pozvednouti.
23
TRH
S K Ř I V Á N E K
V jitřní
azur
jiskřivý
hlas
V jasu když
Trh
vytančí skřivánčí.
pěje
se
v
zažehnutý!
Ostrůvky větrem
arie,
pluh
plane
jitrem
zemi
zaryje.
Ovoce
květin jsou
celovány.
v
ošatkách
voní, Láskou že
V
zní
tančí
a
dvojzpěv
Slyš
v
otěži.
srdce
lásky
šelestí
osvěží,
svaly
k
zemi
navyká. slavíka!
krví.
Horečky
rudé,
planoucí
v
Požáry
ukryté
v Dva že
pějí. pluh
se
Kdo je
původce,
zaryl
hluboce?
papíry
prosáklé
associaci!
nachové
Pahorky
pokožce
ovoce!
hroznů,
dráždící jezírka A
slin!
posléze
vy,
výklady
krásné,
blokády
skla,
září pronikané! Zamrzlé vzdálená váš
slyším
vášnivý
hladiny, podmořská hlas, hlas,
jasný, inspirující!
24
25
dna,
NÁVRAT Z H O R
Zrak vlhne. a
bílé
Údolí,
dvorce jak
smíchem Syt v
horské
údolí
a
vábící
Lákala či
závrati
šerem
klín.
srdce
Ve
jež
mé
zmrazené
teple
šelestí
po
lidském jsem
něze
pohledů
po
setkání
po
milenců
živoucí
dávnou
tvořit
v a
skalách vteřinou
loučí
mláďata
Usmíření, svítí
v
stezce
horské,
hloučku
pějících
nitru
vášní
nich
vře
Zrak
prudce,
slov,
na
po
a
řeka
a
nitra
obraz
v
a
řece,
hlas
Je
sladko
zmražen šum
niter
sestoupit
mi
se.
a
davy
vlní
z
propasti
Vesnice
sytá klid.
amfiteatr se hrůz
dnes
vzrůstá
žhavý,
vřely
městy,
stoletím.
nad
mléka A v
hučí
stržemi
oblaků.
dálce
práce vstříc k
26
nové novým
šumí
duše,
proudění hor v s
nitrech
výšek,
věčnem,
vůle:
a
drásají,
zrcadle,
odchodů.
dálce davu
být v
v v
vzplanutím,
vyhřměla,
řeky
věčných
žít.
Ve
jak
zvuku
dvojici,
sen
hruď nebe v
dychťivost.
Skály j a k
hřměla
zatoužil
s jedincem
cítil j s e m
svou
a
hor
utonul
šeptá
Zaniká dým?
jak Po
štíty
obraz
šťastných
chrup.
nitro,
ovinul
stoupající
ústech
blýskající
výšce
jich
láska
chat
sešel j s e m
tichý
cesty v
proměně, zázrakům.
27
v
srdcí
přílivy.
zní.
R O V I N A
Tvou
píseň
hlas
ptáků
vyšílet,
lidská
vdechnout
hruď tvou Jdeš
důvěřivá
širá a
sladce
Nač
vzkypění na
pokorná,
a
člověk
či
či
Nač
let
či
má
v
v
vytrysklý j e n
prostor
nesmírný,
passivitu,
z
nebesa?
tvůj je
klid rab,
Však
i
obilí,
Tvá
ty,
epicky
hory,
i
klidná,
ovoce.
vichřice
plném
hrdosti
Zde
tvé?
horstva,
výšin
v
asketou,
vůle
tvaru tvé
třeští
ostřicemi
melounů
dech.
slunce
nachází
své
určení
smysl, chvějivých
se
zmítá
na
vlnách
plochách
věčno
v
žáru
zlata,
radostné
rozkoše.
29 28
v
dálka
sevřít,
tvoubezdnou hrsti
ach
hlubin rostoucí,
výšky,
náruč
p ý c h o u je
tvou
p o l í c h je
krédem
vztyčuješ
na
hor?
hranic,
Vznět,
do
tvá.
p í s e ň bez
chce
kajícník,
strom
a
víra
obzoru
Jsi
a
dálku,
naivní
když
je
v
země,
ohnivou
klasů,
prostor
dál,
do
závrať. tvoří
nový
neznáma.
Z R C A D L E N Á CHVÍLE
Jako
tvé
mne
zčarovala
jak Svět
širý
vlní
zneklidnělý D e n jak sklání
haluz se
Nebesa
nám
v
těžká,
mdle
nad
modrá,
zrcadlená
v
přetížená
smíchem
vodou.
oblaka
rozesněná
u
teplé
té a
bílé
útlé
Rukou
To
jsi
lodičky,
vln,
hladiny
chvěje
láska,
láskou,
není tížil
ruka
Má v
vlny
bolest
a
snách, na
rozkoš
a jejich
kadeře,
vznícené,
tichem
v
účes
lásku
za jitra v
moji.
záhyb
nichž
tvých
sukní,
česané, hřeben
sluncem
svítání
a
zpěvem
ptáků
zapletla.
rozčeřeny.
níž
jak zní
vznícená
vody,
hor.
Cos
list srdcí
tvým
vlasem
haluz
kvetoucí
světlem je,
(tvé
snítkou
Sní
tiše
sní
naše
Veliké
vesly
hmotnost
řeka
tiše j a k
vesly, vlny
hrůza
obraz
omámené strhují
v
snítka,
zdvih
modrá
němý
Loď plyne jak
s
Teď
rozechvěné!
úzkostí jsou
děsni
by
Tančící mou
na
p r ů s v i t n á jak
zvoní,
a
již
nebe,
krasavice,
vzpomeň
mou
voní,
nohou. jež
Vzpomeň
se
vzpomínkou se
kadeře
jež j a r e m
tvá,
chví
vzrušené
jak
řeka,
milostné,
duše níž
Chvěla
řece
plynou
ticho
jak
se větrem.
mlčení
kvetoucí
nad
vodou
voní
a
stínem
ruce),
červeným
srdce. chvění jde
prostorem.
tichu,
pták.
přešla
vesel pád.
30
voní,
řeka,
mou.
schoulený v
mi
31
cos
den...
úsměvem.
VÝZVA C H U D É H O
Znáš,
milá,
Vyplujeme
Znáš,
svatební?
jímž
datle
se
v
jízda v
zda
víš,
nejvíc
slin,
stín.
naše
počíná. u
kina.
holi
rašící
prut
když
oknem
mi
Snad
zítra
že
v
všem ony
Holi cestou
vyjdem
a
v
lese j a k
tiše
ty
flétna
hadů,
z
dálky
se
a
bzučíš
s
den,
nimi.
motýly mostů
tebou
splašíš, zvonících.
poběží
stádo
v
dálku,
poženem
cestám flétna
plíží
cestičky, řinčí
všechny
kvetoucí
Pozítří!
Ty
železem
v žiji,
láska
dotkneš před
stráně.
šustí
již
naše
sad. sestry,
milostná.
že
cest
stromy
kvetoucí
útěchou
radostná,
se
Hadi
nadějí,
cestách,
jsou
hovoří: dosah,
vdechuji
věcem,
má
na
milenky,
šeptáš
říci
vroucně
ruce
zítřků
slibem
se
32
k
d á l k a , jsi
Jsi
palem
osm,
dní,
ovíjíš.
vzbudí
zabaleny
Odjezd
pás,
Churavý „Jsi
cesty
nejkrásnější
Pojď,
apostrof?
ostrov.
vášeň l e t n í c h
rovník,
A
krásu
na
milá,
krásu
Je
M U Ž S HOLÍ
k
v
hroznýši obilím
33
silnic
chřestí
chodníky tanci
mé jizbě,
cest,
tvůj
města
—
— —
fascinuje
zpěv.
Utišíš,
skolébáš
a jdeme
na
Po
při
s
v
P O D R Z I M N Í M U SLUNCI
údů
snech.
stepích,
horách
Viď,
cesty
nářek
a
řevu holi milou
Je
džunglemi, moříjdeme pějící, mou
do
po
snad
palubě. zítra
Lužánek?
půjdem
sladké,
klidné,
snící zář, již
jež
tiše
tichá,
sklání
drobí jim
do
neb
na
lesk
mi,
dav
lesem
Vzduch
byl
Dnes
34
se
k
pln
dní
kde
vůně
mámivé,
chci
tě
vod,
září
mrtvý
a
kde
tvou
list
hudba kde
závraťi?
slunce
mnou
35
cest,
závrať jest,
žáru
skal
demonstrací.
zavěje.
vášeň
Dnes
lesů,
naděje.
Kde
městu.
—
marných
uhaslou
kde jsou
cestu,
schládlému
milosti,
tichem
oh,
bál,
plál.
vrací?
ptáků,
slovo
se
nedělní
jda
mroucí
lásku
ušepťá,
světem,
chvil,
ret
vroucně
z ř e l o jsi
odkud
m o d r ý jak
p r c h n o u t ' před
dotknout
voněl,
slunce
dětem,
nezradil,
společných,
pro
a
štěrku.
vzpomínám jarních
zda
Z d a víš,
dní,
štve j e š t ě r k u .
chvějivý
Rci
ve
chce
p l e t i , jíž
tvůj
mých
starcům
když
záři,
žhavě
kdy
k svou
vším,
skulin,
Já tebe,
Ze
se
lásku
Zrazeno
slunce
podzimní,
zahřátí.
čist,
Vím,
přijmeš
Tvé
záře
rtem na
nahé
pocítí
vášně
ve žár
pálí
záře
ťebou
se
vzplanou
šíji
Zas
dík
chvějí
na
skvěle
a
zrozených drahé
a
dychtivé ohnivý
tvá,
sálá
prudce, ruce
vděk. a
chvíli
intimní,
ve
záři
podzimní
vrací
36
dětí.
pleti,
žehne,
chvíli náš
zpěvné, polibek.
O B S A H :
Vidina
noci
Bázeň
5
6
Michelangelo Noc Zpěv
7
9
půlnoční Krajina
10
12
Odpověď
13
Modlitba
15
Nemocnice Snímání
s
16
kříže
Rusko Procitnutí
22
Skřivánek Trh Návrat
24
25
z
hor
Rovina Zrcadlená Výzva
18
20
26
28 chvíle
chudého
Muž
s
holí
Podzimnímu
30 32
33
slunci
35
Kniha
vyšla
„Vydavatelského v
nákladem
družstva Brně
Upravil
akad.
Vytiskla Františka
roku
Mor.
Sl.
1920.
malíř
Podešva.
knihtiskárna Obziny
ve
Vyškově
Revue"
