jiří stach lenka uhlířová
Meander
Tato kniha vychází s laskavou podporou Ministerstva kultury České republiky
Známá hra: zavři oči nahmátni knihu otevři ji otevři oči a je tam odpověď To není náhoda A neznamená to nic Všechno je odpověď na niž je těžké najít otázku ivan wernisch, 1975
Veškerá práva vyhrazena © Jiří Stach, Lenka Uhlířová, 2008 Illustrations © Jiří Stach, 2008 Prologue © Ivan Wernisch, 1975 © Meander, 2008 ISBN 978-80-86283-62-3
Marušce a Aničce, a hlavně Růžence, bez níž by tato knížka nikdy nemohla vzniknout.
dutině malého vršku bydlel Malý pán. Ráno snídal nudle z jívy, pak se vydal na procházku od moruše k dubu. K obědu míval nudle z břízy, potom chvilku tloukl špačky. Odpoledne četl Lopuchový list. Na večerní procházku chodil pro změnu od dubu k moruši, poněvadž malé dobrodružství nikdy není na škodu. Večeříval nudle z kopřiv, které jsou chutné a prospívají zažívání. Po večeři myl nádobí a přitom si hvízdal. Tak mu dny příjemně plynuly.
9
přemýšlet, ale nemohl na nic kloudného přijít. Večer se mu špatně usínalo a v noci se mu zdál stejný sen. A další noc znovu. Celý týden se mu zdál sen o zubatém domě, v němž najde, co mu schází. Malý pán byl čím dál neklidnější. Nudle už mu nechutnaly, Lopuchový list se schválně muchlal a stejně v něm nebylo nic zajímavého ke čtení. Na procházce klopýtl a ukopl si palec. Nic ho netěšilo, ani hvízdání. Osmého dne večer už nemohl vůbec usnout. Něco mu scházelo. Celou noc se převaloval v posteli a marně přemítal, co to asi může být. Až ráno dostal nápad. „Půjdu za Dutou hlavou,“ povídá si. „Je moudrá, snad mi poradí.“ Do chlebníku uložil něco nudlí, čutoru s vodou a vyrazil na cestu.
jednou v noci
měl Malý pán sen. Zdálo se mu o zvrásněné pláni, uprostřed níž stál zubatý dům. Nad pootevřenými dveřmi měl nějaký nápis. Malý pán nemíval ve zvyku prohlížet si cizí domy, ale ve snu to bylo jiné. Zubatý dům ho k sobě podivně vábil a Malý pán cítil, že nemůže odejít, dokud si nepřečte, co stojí nade dveřmi.
stálo tam. To je skvělé, pomyslel si, a v tu chvíli se probudil. Najednou měl Malý pán pocit, že mu opravdu něco schází. Celý den byl neklidný, poněvadž o tom musel neustále
10
11
Jenže hlad Rybabice byl větší než chlebník Malého pána. „Víc nudlí nemáš, človíčku?“ zeptala se, když byli už před branami města. „Bohužel, můj chlebník je velice malý a víc nudlí se mi do něj nevejde,“ odpověděl zkroušeně Malý pán. „Škoda,“ řekla na to Rybabice, plácla ocasem a potopila se do hlubiny.
kvečeru konečně dorazil na jeho břeh. Voda však byla hluboká a loďku nikde neviděl. Malý pán chodil po břehu, uždiboval nudle a nevěděl, co počít. Vtom se hladina rozčeřila a z vody vystrčila hlavu Rybabice. „Pročpak tu bloumáš a rušíš mi spaní, človíčku?“ zeptala se Malého pána. „Musím do Plujícího města pro vodu z jiskrného pramene, jenže nevím, jak se tam přeplavit,“ odpověděl Malý pán. „Převezu tě do Plujícího města, ale jen když se se mnou rozdělíš o svou večeři,“ řekla Rybabice. Malý pán se zaradoval, protože nudlí měl v chlebníku dostatek. Vylezl tedy rybě na hřbet a cestou ji krmil nudlemi.
14
15
malý pán
byl slabý plavec, ale břeh už byl blízko. Netrvalo dlouho a celý zmáčený vstoupil do Plujícího města. Hned se vydal hledat kašnu nebo někoho, kdo by mu o ní pověděl. Město však bylo tiché, jako by spalo. Malý pán bloudil ulicemi, ale nepotkal ani živáčka, až konečně uviděl náměstí s kašnou, v jejímž stínu seděl zpráchnivělý stařec. Malý pán se k němu radostně rozběhl a hned se ptal po čarovném prameni. „Ano, mívali jsme tu takový pramen a každému, kdo se z něho napil, se hlava hned naplnila jiskrnými myšlenkami. Jenže už dávno se ho nikdo nenapil,“ vzdychl Suchý dřevák. „Na město padla Velká tíseň a zalehla pramen, který kašnu napájel. Od té doby voda nejiskří a celé město schne a chřadne.“ „To se ještě nenašla žádná pomoc?“ zeptal se Malý pán. „Za Lesem stínů žije Muří noha, sestra Velké tísně. Ta by snad věděla, co dělat, aby se kašna zase naplnila,“ odpověděl Suchý dřevák. „Copak se za Muří nohou dosud nikdo nevydal?“ „Do Lesa stínů se vypravili mnozí. Žádný se však nevrátil.“ Malý pán se zachmuřil. Nechtělo se mu vydávat do nebezpečného Lesa stínů, ale jinou pomoc neviděl. „Půjdu tam,“ řekl si nakonec, „snad se s Muří nohou nějak domluvím.“ Suchý dřevák mu pak ukázal severní břeh, kde se v dálce temněl Les stínů, a půjčil i loďku, na které tam bezpečně dopluje.
16
17
