Jennifer Probstová
HLEDÁNÍ DOKONALÉ LÁSKY
SEARCHING FOR PERFECT Copyright © 2014 by Jennifer Probst Translation © 2015 by Kateřina Teodosijevová All rights reserved
ISBN 978-80-249-2881-4
......................................................................................................
Skutečně těžké a skutečně úžasné je vzdát se touhy po dokonalosti a začít pracovat na tom, abychom se stali sami sebou. Anna Quindlenová
Tato kniha je věnovaná všem mým čtenářům, kteří mě inspirovali, podporovali, milovali mé knihy a kvůli nimž chci dělat vše lépe. A také všem, kteří potřebují věřit, že si zaslouží… lásku, odpuštění, úspěch, přátelství nebo štěstí. Zasloužíte si to.
......................................................................................................
KAPITOLA
N
JE D N A
athan Ellison Raymond Dunkle si prostě nemohl dát pauzu. Vyřítil se z laboratoře, opět se zpožděním, mozek ještě omámený intenzivním brainstormingem za účelem odhalení převratné fyzikální teorie, jež by umožnila vývoj nového motoru. Se svou Teslou se zařadil do hustého městského provozu a snažil se nepodléhat panice. Nadcházející událost mohla být zlomovým okamžikem jeho života a v žádném případě ji nesměl propást. Co když se jeho budoucí manželka právě seznamuje s nějakým jiným mužem jen proto, že až doteF trčel v práci? Jako vždy. Ned krotil svou netrpělivost, zatímco se hlemýždím tempem posunoval vpřed. Unavovalo ho, jak se mu společenský život smrskl na Waynea, což byl jeho kolega v laboratoři, a na bratra Connora. Od té doby, co odešel z NASA, aby svůj čas věnoval budoucnosti soukromých letů do vesmíru, se jeho dny slily v jednu nekonečnou řadu vývojových plánů a výzkumů. Obvyklé golfové víkendy s přáteli odpadly a pomalu se rozjíždějící milostný život ustrnul na bodu mrazu. Když před třemi měsíci slavil třicáté druhé narozeniny, zjistil, že ani nemá koho pozvat na oslavu. Jen v laboratoři se objevil malý dort a poté, co Wayne zahučel začátek Happy Birthday, se vrátili zase k práci.
5
JENNIFER PROBSTOVÁ
...................................................................................................... Fakt smutný. A tehdy se rozhodl, že je čas to změnit. Ned projel kolem cedulí vítajících návštěvníky městečka Verily a pátral po volném místě k zaparkování. Chodník s výhledem na řeku Hudson lemovaly jasně osvětlené obchody vyzařující osobité kouzlo, jež uchvacovalo kolemjdoucí a lákalo je ke vstupu. Bratr se smál, když mu řekl o nadcházející rychloseznamovací party, jenže Connor o dlouhodobý vztah s jednou ženou neměl zájem. Léta, kdy přihlížel bratrovým nekonečným schůzkám bez budoucnosti, Neda dost poznamenala. Celý tenhle nezávazný kolotoč mu připadal… prázdný. Ned toužil po skutečném vztahu se ženou, s takovou, s níž by mohl sdílet svůj život. Nezajímalo ho flirtování po barech nebo vztahy na jednu noc. Manželství pro něj představovalo spojení všeho, co postrádal: útočiště, sex a společnost. Když už se Ned pro něco rozhodl, vydal na dosažení cíle veškerou svou energii a čas, a ani jeho nejnovější nápad nebyl výjimkou. Po šesti týdnech intenzivního bádání se cítil připravený. Zaparkoval na volném místě a vypnul motor. Z přihrádky na palubní desce vydoloval balíček mentolek, jednu si strčil do pusy a ruce si otřel o khaki kalhoty. Sakra. Zapomněl se při odchodu převléknout z bílého pláště, a navíc si na něm, přímo na hrudníku, udělal skvrnu od kávy. Naslinil si prsty a zkusil látku chvíli třít, ale flek se ještě víc rozmazal. Možná by mohl plášP sundat úplně? Stáhl ho z jednoho ramene a prohlédl si zmačkané bavlněné tričko pod ním. No co, vykašle se na to. Do háje s tím. Stejně nestojí o ženskou, co se stará jen o šaty a o to, jak kdo vypadá. Posunul si brýle na nose a prohlédl se ve zpětném zrcátku. Pokus o získání zdravě hnědé pokožky dopadl příšerně. Pitomý bronzer. Golfová sezona ještě nezačala, a když se ráno
6
HLEDÁNÍ DOKONALÉ LÁSKY
...................................................................................................... podíval do zrcadla, vyděsila ho nezdravá bílá kůže. Věděl, že ženy mají rády plážové opálení, a tak si během pauzy na oběd koupil samoopalovací krém a pak se jím v práci natřel. Ačkoli se přesně držel návodu, místo pokožky políbené sluncem získal odstín čerstvé mrkve. Zoufale si drhnul obličej a snažil se barvu trochu rozetřít. Nakonec se mu to nezdálo tak zlé. Ned donutil Waynea, aby se na něj podíval, a když na kolegu zatlačil, dozvěděl se, že vypadá celkem dobře. Jenže kdo ví, jestli si ho Wayne vůbec pořádně všiml, protože byl právě uprostřed nějakých rychlostních testů. Udusil v sobě zasténání, vystoupil z auta a zamířil k restauraci s názvem Cosmos. Aspoň že party nebyla v baru. Zrychlil krok, přeběhl hrbolatý chodník a vstoupil dovnitř. Do obličeje mu zprudka udeřil teplý vzduch plný lahodných vůní česneku, rajčat a čerstvého chleba. Hlavní sál restaurace ve vkusných toskánských barvách tlumeně osvětlovala měkká záře. Lidé s aperitivy a talíři s jednohubkami v rukou procházeli a bavili se mezi stoly, z nichž na každém stála časomíra. Ned ztuhnul. Bojoval s naléhavou potřebou se otočit a odejít, ale nikdy nebyl zbabělec a nehodlal se jím stát ani teF. Na tohle se přece připravoval. Byl to jeho okamžik. „Mohu vám pomoci?“ Ohlédl se a uviděl, jak se na něj usmívá mladá dívka s kancelářskými deskami v ruce. „Ano. Jmenuji se Ned Dunkle. Jsem přihlášený.“ „Jistě.“ Zaškrtla jeho jméno na seznamu a podala mu lístek. „Vítám vás na rychloseznamovacím večírku pořádaném naší agenturou Kinnections. Máte dost času, abyste si stihnul dát u baru něco k pití. Tady je vaše číslo a začínat budete u stolu devět. U každého stolu strávíte maximálně pět minut. Tohle je
7
JENNIFER PROBSTOVÁ
...................................................................................................... seznam všech účastníků. Pokud se vám někdo bude líbit, označte si jeho jméno a na konci party navzájem představíme ty, kteří projeví oboustranný zájem.“ „Prima.“ Zpocenou rukou si od ní vzal lístek a zamířil k baru. Kolem něj proudila živá konverzace a smích, spolu s pižmovým aroma dámského parfému a ještě s něčím ostřejším. Že by to byl on? Sklonil hlavu a rychle začichal. No jasně, trochu to přehnal s kolínskou. Doma se mu ta vůně líbila, ale tady se cítil ztracený v jejích dřevitých, borovicových tónech, jež slibovala etiketa. No, už se nedá nic dělat. Stejně si toho nejspíš nikdo nevšimne. Rozhlížel se po okolí a cítil, jak jeho tělo najíždí na lovecký režim. A pak ji uviděl. Dokonalost. Procházela místností a zdálo se, že přímo září energií a vnitřní harmonií. Tu a tam se zastavila a prohodila pár slov, zatímco se k ní stáčely pohledy všech účastníků party, mužů i žen. Jejímu obličeji dominovaly oči zlatavé jako dobrá whisky a vlasy jí splývaly k ramenům v hustých, sytě karamelových vlnách. Lak na nehtech ladil s růžovým kostýmkem. Nedovu pozornost chtě nechtě nakonec přitáhly její boty. Deseticentimetrové podpatky, otevřená špička, růžová barva a lesklé štrasové kamínky. Stříbrný prstýnek na vykukujícím palci jen podtrhl žvýkačkově růžový lak na nehtech. Na první pohled byla tím typem ženy, která dostane jakéhokoli muže, po němž zatouží, a ve vztahu pevně třímá otěže. Její zastřený smích mu vibroval v uších, odkud mu pronikl hluboko do vnitřností a sevřel je. Byl to zvuk plný života s příslibem zábavy. Zaplavila ho vlna touhy, až musel potlačit smích. Zapomeň na to. Ne v tomhle životě. Možná s ní bude smět mluvit celých pět minut, tedy pokud se taky účastní seznamky. Ale už jen díky tomu bude tenhle večer stát za to.
8
HLEDÁNÍ DOKONALÉ LÁSKY
...................................................................................................... Ne, opravdu nechtěl ženu, která by byla krásná. Tuhle lekci už měl za sebou a nehodlal ji opakovat. Ne v tomhle životě. Zazněl zvonek a všichni se rozešli ke svým stolům. Představení začíná. Zamířil ke stolu číslo devět, kde se posadil se sklenicí domácího vína, které mu sice nechutnalo, ale které mu mohla barmanka bez potíží nalít. Příprava jeho obvyklého drinku vyžadovala příliš času a vysvětlování. Na židli proti němu vklouzla malá blondýnka, rychle vzhlédla a nepatrně sebou cukla. Udržel se, aby si nezačal třít obličej a nezdůraznil tak oranžovou barvu ještě víc. Budík tikal. „Ahoj, já jsem Naomi.“ Zhluboka se nadechl. „Ahoj, Naomi. Já se jmenuju Ned.“ „Ahoj, Nede. Takže, co děláš?“ „Ehm, jsem letecký raketový specialista.“ „Ach, takže jako děláš letadla? A máš letadlo?“ Zavrtěl hlavou. „Ne, rakety.“ Oči se jí rozšířily vzrušením. „Ty máš vlastní raketu?“ „Ne, ne. Vyrábím rakety. Tedy vlastně prototypy. V rámci výzkumu. Ale žádnou nemám.“ „Och.“ Vypadala zklamaně. „Ráda někam létám. A co tryskáč? Máš nějaký?“ Snažil se soustředit, ale celá konverzace se dostávala za hranice jeho temné zóny, a to ještě neuběhla ani minuta. „Ach, je mi líto, ale nemám. Mám jen auto.“ Nadšeně se zavrtěla. „Miluju sexy káry. Lamborghini, Ferrari, Hummery. Viděl jsi Rychle a zběsile? Tam měli fakt hustý auPáky.“ „No, tenhle film jsem bohužel promeškal.“ „Cítíš to?“ Nakrčila nos a rozhlédla se kolem. „To je kolínská?“
9
JENNIFER PROBSTOVÁ
...................................................................................................... „Někdo si jí na sebe asi nalil trochu moc.“ „Fuj, nesnáším to.“ „Já taky.“ Bohužel se vrátila k bizarnímu tématu rozhovoru. „Auto o muži říká strašně moc. Lidi pořád sledují horoskopy, ale vůbec nevědí, že právě auto ukáže, co je člověk zač.“ „Popravdě, taky mě to nenapadlo.“ „Jaký typ auta máš ty, Nede?“ „Teslu. Vyhrála cenu pro nejbezpečnější vůz v Americe a má nulové emise. Představuje přesně ten správný poměr efektivity a úspory.“ Povzdechla si. „Já mám třešňově červený kabriolet Mitsubishi Eclipse. Nemyslím si, že bych dokázala respektovat muže nebo se s ním jen scházet, když jezdí vozem ekonomické třídy. My dva prostě nemáme kompatibilní energii potřebnou pro vztah, především v ložnici.“ Zářivě se na něj usmála. „Přesto jsem tě ráda poznala.“ Cink. Lehce roztřesený Ned vstal a přesunul se k vedlejšímu stolu. Vysoká bruneta s brýlemi si ho pečlivě prohlížela a čekala na zazvonění zvonku. „Jmenuji se Sandra. Jsem učitelkou na základní škole, rozvedená, bezdětná a žiju sama.“ Když zmlkla, Ned se uvolnil. Tohle by mohl zvládnout. Takovou inteligentní, přímou konverzaci, jejímž cílem bylo objevit případnou chemii nebo vzájemnou přitažlivost. „Ahoj, já jsem Ned. Pracuju jako inženýr a nikdy jsem nebyl ženatý.“ „Máš nějaké trauma?“ Rozesmál se, nadšený jejím smyslem pro humor, ale pak si všiml, že na něj zírá se smrtelně vážným výrazem. „Och. Nejspíš ano. Všichni máme nějaká traumata, ne?“ „Já ne. Máš na košili skvrnu.“
10
HLEDÁNÍ DOKONALÉ LÁSKY
...................................................................................................... Rozpačitě po ní přejel dlaní a zakryl ji paží. „Omlouvám se. Chvátal jsem z kanceláře, měl jsem zpoždění.“ Ukázala na něj prstem. „Jsi workoholik.“ Ošil se na židli. „Pracuju hodně, ale chci to změnit. A ty – baví tě tvoje práce?“ „Vlastně ne. Ty pitomé povinné osnovy všechno zničily, šesPáci jsou kvůli rozbouřeným hormonům zcela nezvladatelní a k tomu nám ještě chtějí vzít většinu našich benefitů.“ „To je mi líto. Uvažuješ o změně místa?“ „V téhle ekonomice?“ Zazírala na něj, jako kdyby mu bílý plášP znenadání vzplanul. „V žádném případě. Musím to vydržet, a tak jsem si připravila plán, abych minimalizovala možné konflikty. Během osmnácti měsíců chci otěhotnět, pak budu moci protáhnout svou dovolenou na celý rok. Druhé dítě si pořídím přesně o čtrnáct měsíců později, aby k sobě s prvním měly věkově blízko. Ale nechci mít nic společného s žádnými workoholiky. Můj otec byl takový a rodiče se nakonec rozvedli. Byl jsi vždycky sobecký?“ „He? To ne, kdybych měl rodinu, nepracoval bych tolik. Můžu se tě zeptat…“ „Je mi líto, s tebou ale nic riskovat nebudu. Myslím, že náš čas vypršel.“ Cink. U stolu číslo jedenáct vrazil do koktejlu své partnerky a polil její hezké červené šaty. U stolu s číslem dvanáct se setkal s modelkou z katalogů, která ho okamžitě propustila, a navíc mu přednesla školení o riziku vzniku rakoviny kůže po opalování. Dopil své špatné víno, ale neměl čas obstarat si jiné, protože jedna vleklá, budíkem odměřovaná pětiminutovka plynule přecházela rovnou v další setkání, ještě děsivější než předchozí. Stůl s patnáctkou konečně vypadal nadějně.
11
JENNIFER PROBSTOVÁ
...................................................................................................... Debra měla sladký úsměv, dlouhé rudé vlasy a mléčně bílou pleP. Představil se jí. „To je milé, že tě poznávám, Nede. Dnes je tak těžké poznat nové lidi, jsme odkázáni na takovéhle trapné způsoby, jak najít jeden druhého.“ Maličko se uvolnil. „To ano, souhlasím. Přesto jsem ale překvapený, že bys mohla mít nějaké potíže v seznamování.“ Zaklonila hlavu a rozesmála se. „Díky. Takže, místo abychom strávili pět minut vyptáváním se na hlouposti, připravila jsem si několik zábavných kvízů, jak zjistit, jaký typ osobnosti jsme.“ „Velmi kreativní.“ O tomhle četl v Cosmopolitanu a vyplnil tucty průzkumů týkajících se toho typu mužů, po kterém ženy opravdu touží. Kůže ho brněla vzrušením. „Ptej se.“ „Skvělé!“ Vytáhla balíček kartiček a hodila po něm hravým pohledem. „Otázka číslo jedna, kam bys mě pozval na první schůzku, abys na mě udělal dojem?“ Jo. Tohle dá levou zadní. Snažil se smazat z obličeje triumfální výraz. „Vzal bych tě do newyorské veřejné knihovny na Manhattanu, protože mě zajímá, jaké knihy ráda čteš. Potom bych tě pozval na piknik do parku.“ V hnědých očích se mihlo zklamání. „Och, ale Nede, knihovna je zadarmo. I piknik je levná záležitost. Žádná limuzína? Představení na Broadwayi? Co třeba otočná restaurace na vrcholu Marriott Marquis? Máš strach vydat za ženu peníze?“ O čem to mluvila? Cosmopolitan přece vždycky tvrdil, že muž musí být romantik. Jedinečný. Peníze nejsou důležité; pozornost a originalita ano. „Omlouvám se, nepřemýšlel jsem. Co tvoje další otázka?“ Ožila a vytáhla jinou kartičku. „Pokud bys mi měl pochválit jednu část mého těla, která by to byla?“ Tohle věděl! V Marie Claire o tom psali každou chvíli. „Tvůj úsměv,“ odpověděl.
12
HLEDÁNÍ DOKONALÉ LÁSKY
...................................................................................................... Vystrčila spodní ret. „Děláš si ze mě legraci? Makám na sobě každý den v posilovně jen proto, abys mi pak pochválil zuby?“ Zmateně zamrkal, v uších mu hučelo. Tohle se přece nemůže dít. Když naposledy poslechl Connorovu radu a řekl ženě něco o jejím těle, vychrstla mu koktejl do obličeje. „Myslel jsem si, že ženy nemají rády, když muži chválí jejich postavu.“ Protočila panenky. „To je blbost, žijeme pro to.“ Ned si v duchu připomněl, že se musí vrátit ke komplimentům zaměřeným na tělo. „Mám ještě jednu šanci?“ „Poslední. Ale tahle otázka je nejdůležitější. Pokud bychom se pohádali, jak by ses mi omluvil?“ Konečně. Tady se prostě nemohl splést. „Na rovinu bych ti řekl, že mě to mrzí a že se budu snažit všechno napravit tak, abychom v budoucnosti na podobný problém už nenarazili.“ Díky, milý časopise Self. Komunikace a slovní vyjádření omluvy je u žen na prvním místě. Debra schovala kartičky do kabelky a podívala se na něj. „Proč bych se, ksakru, měla starat o to, že tě to mrzí? Akce to řekne jasněji než všechna slova. Očekávala bych nějaký šperk. Je mi líto, Nede, ale ty nejsi nic pro mě.“ Cink. Když dosáhl stolu číslo dvacet, byl naštvaný, unavený, žíznivý a zbavený všech iluzí. Většina žen se zajímala o jeho vzhled, peníze nebo mužské hračky a jediné, co chtěl on, bylo vrátit se k serióznosti a nechat celý tenhle cirkus za sebou. Ačkoli strávil týdny nad ženskými časopisy, zatím všechny vyměřené pětiminutovky projel. Konečně tu byl poslední stůl. Žena u něj vypadala příjemně, ale to už tady zažil. Na to jí nenaletí. Tentokrát to proběhne podle jeho pravidel. „Ahoj, já jsem Bernadette.“
13
JENNIFER PROBSTOVÁ
...................................................................................................... Naklonil se dopředu, opřel se lokty o stůl a zpříma na ni pohlédl. „Ahoj, já jsem Ned. Kdy bys byla připravená na manželství a děti?“ Trhla sebou. Vypadala šokovaně, ale vsadil by se, že to jen předstírala. Dnes večer ještě nepotkal ženu, která by neměla jasný plán. „Ehm, nejsem si jistá. Chtěla bych se nejdřív zamilovat do toho pravého. Manželství a děti přijdou později.“ Hmm, dobrá odpověF. Ned zvýšil laPku. „Za jak dlouho? Za měsíc? Dva? Je ti něco přes třicet a statistiky ukazují, že po pětatřicítce začne plodnost prudce klesat a šance počít zdravé dítě se zmenší na čtyřicet procent.“ Skutečně zasténala? Jen citoval statistické přehledy z Glamour nebo Self. Zapomněl, z kterého přesně to bylo. Její spodní ret se chvěl, ale rozhodně měl její plnou pozornost. „Je mi dvacet devět,“ zašeptala. „To je přesně na hraně. Být tebou, promyslel bych svůj plán znovu, pokud chceš mít nejméně dvě děti. Chceš mít děti, ne?“ Další slabé zakňourání. „Ano, vždycky jsem snila o tom, že budu mít děti.“ Konečně. Žena, která ví, co chce. Uklidnil se. „Já taky. Myslím, že máme podobnou filozofii. Byla to dlouhá noc, ale jsem rád, že jsme se nakonec setkali. Asi bychom měli počkat na konec, ale když nám to spolu tak pěkně funguje, co bys řekla na večeři v pátek večer?“ Cink. Žena si přitiskla roztřesenou ruku na ústa. Rychle mrkala. Nejsou to slzy? Co se děje? Otevřel ústa, aby se zeptal, ale do jeho zorného pole vstoupila jasně růžová vidina. Žena snů. Takhle zblízka byla ještě úžasnější. Její rty si podržely dotek
14
HLEDÁNÍ DOKONALÉ LÁSKY
...................................................................................................... lesklé vlhkosti a jeho čichové buňky se zachvěly vůní santalového dřeva a skořice. Položila ruku na Bernadettinu paži a něco jí pošeptala do ucha. Bernadette přikývla, v očích raněný pohled, a vstala. Žena snů ji poplácala po zádech, nasměrovala ji pryč a dívala se, jak odchází. „Ale my jsme si právě domlouvali schůzku.“ Žena snů se otočila a jejich pohledy se setkaly. Zmlknul. Její zlaté oči se mu propálily až do ledvin a pevně ho draply. Zalapal po dechu, uchvácený bíle žhnoucí výhní a hněvem sálajícím z ní. Rozvážně položila dlaně na stůl a lehce se k němu naklonila. „Chci s vámi mluvit.“ Jeho odvaha ožila. „Skvělé. Už zazvonil budík?“ „Zapomeňte na budík. Jen něco dokončím a pak si promluvíme. Setkám se s vámi za deset minut v bistru hned vedle.“ To není možné. Měla o něj zájem? Vypadala sice poněkud rozvášněně na to, že se ho chce jen vyptávat, ale šel by s ní kamkoli. Možná se tahle hororová noc obrací k lepšímu. „Neměl bych nejprve vyplnit svůj seznam?“ Bylo možné, že by se na něj podívala s ještě větším vztekem? Její výraz ho fascinoval, všechny ty ostré úhly a hebká pleP. Bylo zvláštní, že když si člověk odmyslel všechny ženiny rysy, vypadal její obličej v porovnání k tělu příliš velký, ale přitom všechno dohromady tvořilo vzhled filmové hvězdy. Jako Julia Robertsová. Dlouhé gazelí proporce, ostře řezané lícní kosti, husté řasy, velké oči. „Jsem si jistá, že seznam nebudete potřebovat. Uvidíme se v bistru.“ Ustoupila, otočila se na svých deseticentimetrových podpatcích a zmizela v davu. Ned roztrhal svůj seznam. Všechny, snad kromě Bernadetty, stály za starou belu. Ale jeho rande se ženou snů bylo víc, než
15
JENNIFER PROBSTOVÁ
...................................................................................................... v co doufal. Kdo by chtěl dlouhodobý vztah, když mohl mít jednu skvělou noc s ní? Měl dost času, aby spolkl další mentolku na osvěžení dechu a otřel si papírovým ubrouskem oranžový obličej, aby zjistil, jestli by dokázal barvu trochu zesvětlit. Potom zamířil do bistra.
16
......................................................................................................
KAPITOLA
K
DVA
ennedy zvolna upíjela kávu a studovala tu živoucí katastrofu sedící na druhé straně stolu. Trvalo jí dost dlouho, než přesvědčila Bernadettu, že ten muž jen žertoval, a pak ji představila Brianovi, který na ni dělal zamilované oči celý večer. Rychloseznamovací večery bývaly někdy poněkud… choulostivé. Někteří klienti měli rádi rychlé tempo a ještě rychlejší nutnost rozhodování. Mnohým takový stres a vysoká hladina adrenalinu vyhovovaly a dokázali díky nim skvěle zapůsobit. Jiní to naopak dokonale podělali. Jako tenhle. Přemýšlela a zatím ho nechala dusit ve vlastní šPávě. Nejspíš si myslel, že o něj má zájem, ona s ním však chtěla mluvit z úplně jiných důvodů. V seznamovací agentuře Kinnections měla na starost především oslovování nových klientů a následně jejich módní proměny a během své praxe se už setkala s nejrůznějšími typy mužů a naučila se svaté trpělivosti. Provázela je na jejich cestě za láskou, podporovala je a povzbuzovala, motivovala i uklidňovala a také je učila měnit způsoby jednání vůči druhým. Tomuhle idiotovi se podařilo porušit snad všechna pravidla
17
JENNIFER PROBSTOVÁ
...................................................................................................... společenského chování a ona ho nemohla pustit zpátky mezi lidi bez toho, že by se pokusila ochránit ženy, s nimiž se v budoucnu setká. Nelítostná světla jídelny zvýraznila křiklavý tón jeho pokožky. Panebože, vypadal jako chodící karotka. Trpělivě čekal, až promluví, ale všimla si, jak sebral několik ubrousků a otřel jimi bílou plastovou desku stolu, než se o ni opřel lokty. No prima, ještě ke všemu má co dělat s germofobikem. „Jak se jmenujete?“ zeptala se. „Ned.“ „Ahoj, Nede, já jsem Kennedy. Mohu se vás na něco zeptat?“ „Můžete se mě zeptat na cokoli.“ „Čeho jste tu dnes večer chtěl dosáhnout?“ Zamrkal za svými brýlemi v silných černých obroučkách. Pěkné značkové rámečky ve funky stylu zbožňovala, ale tyhle byly jednoduše mimo. Byly příliš velké a hranaté, jeho obličej se za nimi ztrácel, o očích ani nemluvě. „Nerozumím vám. Hledám ženu, která by pro mě byla ta pravá.“ „Aha. A to se vždycky na cizí ženu vrhnete s takovými otázkami, jaké jste vypálil na Bernadettu?“ Vyděsilo ji, když mu jeho srostlé obočí znepokojeně vyjelo doprostřed čela. Prsty ji svrběly touhou po voskových páscích. „Snažil jsem se ji poznat. Myslel jsem, že si rozumíme.“ ZaPukala prstem na odštípnutý okraj svého šálku. „Tak vy si myslíte, že jste si rozuměli? Urazil jste ji, zranil její sebedůvěru a zasel jste do ní strach, že po zbytek života zůstane sama a bezdětná. Opravdu takový rozhovor považujete za úspěch?“ Trhl sebou a zmateně zavrtěl hlavou. „Ne, tohle jsem nechtěl. Jen jsem se snažil být přímý.“ „Věk a váha jsou dvě posvátné věci, o nichž se nikdy nemluví. Jsou svatým grálem mlčení, Nede. To jste nevěděl?“ Prohrábl si vlasy. Rozcuchané hnědé prameny mu visely
18
HLEDÁNÍ DOKONALÉ LÁSKY
...................................................................................................... téměř až k ramenům a zakrývaly velkou část jeho obličeje. Kennedy napadlo, jestli vůbec někdy navštívil holiče. Nenašla ani stopu po nějakém sestřihu nebo pokusu o styl. Připomínal jí zanedbaného ovčáckého psa. „Ano, samozřejmě že o tom vím. Jenže jsem na to úplně zapomněl, protože jsem byl rozrušený. Zažil jsem dvacet mučivých setkání se ženami, které zajímaly jen peníze, kam je vezmu na večeři nebo kolik vlastním letadel.“ „Vy máte letadlo?“ „Právě že ne! Myslel jsem si, že cílem tady toho je najít ženu s podobnou filozofií, ale všechny se staraly jen o peníze.“ Prohlédla si ho pečlivěji. Opravdu vypadal rozrušeně a možné vibrace patolízala, které očekávala, z něj nevyzařovaly. Jeho oranžové ruce se obtáčely kolem hrnku, jako kdyby hledaly útěchu. Bílý laboratorní plášP vypadal bizarně v kombinaci s kalhotami z osmdesátých let. Lesklá khaki látka mu visela volně z boků bez náznaku kapes nebo jakékoli formy. Velká, rozšmudlaná skvrna od kávy uprostřed hrudi jí připomněla jednu vlezlou reklamu na prací prostředky. Tenhle muž nutně potřeboval jednu tubu příručního prášku Tide. Ale bylo to pouzdro na tužky v náprsní kapse, které ho prozradilo. Ó ano. Velký vědátor. Od brýlí přes oblečení až k ubohému společenskému chování, celý tenhle muž jako by křičel o pomoc. Může vůbec být skutečný? Zvědavost ji přemohla. „Co hledáte? Chcete se s někým vyspat? Možná několik schůzek?“ Narovnal ramena. Z bílého pláště mu visela volná nit. „Chtěl bych najít manželku.“ „Proč?“ Nevyhýbal se odpovědi. Podíval se jí do očí s přímostí, která ji překvapila. „Už mě unavuje být sám. V posledních letech
19
JENNIFER PROBSTOVÁ
...................................................................................................... u mě byla na prvním místě práce. Nezajímám se o ženy, které se nechtějí usadit. Chci rodinu. Společnost. Je to příliš?“ Položil hrnek a protáhl si prsty. Všimla si, že má nehty okousané až do krve. Sálala z něj frustrace. Málokdy narazila na muže, který by se tolik soustředil na uzavření sňatku. Za normálních okolností by předvedla vítězný taneček a na místě mu nabídla smlouvu s Kinnections. Škoda jen, že vypadal, jako by ani nevěděl, co chce. Možná jen potřeboval trochu poradit. „Váš záměr je naprosto v pořádku, ale lidi se nejdřív potřebují trochu oPukat. Vidět alespoň náznak flirtování. Zažít rozhovor, při němž si vybudujete vzájemnou důvěru. Odtud pak vede cesta k první schůzce.“ „Já vím. Připravoval jsem se na to.“ Pozvedla obočí. „Jste oranžový, příteli.“ „Použil jsem bronzer, abych získal zdravě opálený vzhled. Myslel jsem, že se to ženám líbí.“ „Máte flek na košili, která je mimochodem ve skutečnosti laboratorní plášP, vlasy jste si nestříhal nejmíň od roku 2000, a navíc si připadám, jako byste mě zavlekl do lesa a snažil se pohřbít pod hromadou borovicových klád. To je vaše kolínská?“ Vzdal se a začal si dloubat nehty. „Je dokázáno, že ženy podléhají emocionální síle parfémů. Pohodová procházka po lese evokuje pocit štěstí.“ „Ne když na sebe vylijete půlku láhve. Já se cítím, jako kdybych prchala lesem před medvědem, který mě chce sežrat.“ „Trochu jsem to přepískl. Musel jsem se zdržet v práci. Kromě toho nechci ženu, která věří, že oblečení a vzhled jsou důležité.“ Kennedy si povzdechla. „Ale oblečení je důležité. Je součástí prvního dojmu, díky němu dáváte ostatním najevo, že vám na
20
HLEDÁNÍ DOKONALÉ LÁSKY
...................................................................................................... nich záleží. Vaše oblečení nemusí být od Calvina Kleina, ale čisté, zapnuté a vždy to nejlepší, co máte. Zvyšujete tím své šance při seznámení s tou pravou osobou.“ „Zkoušel jsem to.“ Jeho oči zaplály. „Nešla byste v pátek večer na večeři?“ „Ne.“ „Vy jste mě sem nepozvala proto, abychom si dohodli schůzku, že ne? Vy jste mi jen chtěla nakopat zadek.“ Zdusila v sobě smích. Měla by se stydět. Muž s dobrými úmysly byl poklad, a zvlášP takový, který skutečně chtěl najít lásku a nesnažil se nic předstírat kvůli obyčejnému sexu a několika pěkným nocím. Třeba… Nápad zapustil kořínek, vyrostl a vykvetl jako ušlechtilá růže. Třeba by ho mohla vzít pod svá křídla. Naučila by ho, jak vycházet se ženami. Změnila by jeho šatník. Koučovala ho od prvního setkání po skutečné rande, místo aby se bez pomoci plácal ve vodách plných hladových žraloků. Krev jí zašuměla přílivem vzrušení, něčím, co nepocítila už dlouhou dobu. Příležitostí. Zatoužila po tom, aby ho mohla přetvořit. Byla sakra dobrá v tom, co dělala, a sebevědomí jí zvedal nespočet uskutečněných seznámení. Poslední dobou se však propadala do hluboké krize. Nic už ji nedokázalo nadchnout. Její vlastní schůzky byly obyčejné a zůstávala po nich jen nekonečná řada zklamání. Milenci, které si brala do postele, ji dokázali uspokojit na hodinu či dvě, ale v krutém ranním světle už nikdy necítila potřebu je zdržovat déle. Její kariéra byla uspokojující, ale už hodně dlouho neudělala nic úžasného nebo mimořádného. Připadala si, že trčí na místě, zatímco všichni kolem ní se rychlým tempem pohybují vpřed. Většina jejích
21
JENNIFER PROBSTOVÁ
...................................................................................................... přátel byla zasnoubená nebo měla dlouhodobý vztah. Obvykle zbožňovala drama první schůzky s lákavým kouzlem neznáma a příslibem možností rozkládajících se před ní. Několik posledních měsíců však bojovala s vyčerpáním a začala trávit většinu svého času v Kinnections nebo venku s kamarádkami. Tenhle muž ovšem představoval opravdovou výzvu. Kennedy přehodila rychlost a zakotvila v obchodnickém tónu. Musí z něj dostat víc informací, než se rozhodne něco slíbit. Seděl na své židli dokonale v klidu, žádné ošívání nebo netrpělivé pohyby. Dokonalá kancelářská krysa. „Jak zní celé vaše jméno?“ „Nathan Ellison Raymond Dunkle.“ Neuvěřitelné. Tohle bylo lepší a lepší. „To je opravdu velmi bizarní, Nede.“ Jeho výraz zůstal smrtelně vážný. „Já vím. Kdybych mohl, moc rád bych si se svou matkou popovídal o jejích originálních nápadech.“ „Víte, že když do Ned přidáte R, vyjde vám nerd*.“ Jednolité obočí se pozvedlo. „Pokud si myslíte, jak jste bystrá, chtěl bych vás jen upozornit, že na to přišli už moji spolužáci na základce. Budete se muset víc snažit, abyste je překonala.“ Kennedy bojovala s úsměvem. Skvělé. Pod tou třeskutou inteligencí se skrýval smysl pod humor. Tohle člověka naučit nemůžete, buF to má, nebo ne. Skutečný surový diamant čekající na broušení a vyleštění. „Zásah. A co vlastně děláte?“ „Jsem letecký raketový specialista.“ * Výraz původem z angličtiny obvykle označuje člověka, který sice vyniká v přírodních vědách nebo skvěle rozumí počítačům, ale jeho sociální schopnosti jsou na velmi nízké úrovni.
22
HLEDÁNÍ DOKONALÉ LÁSKY
...................................................................................................... Přitiskla si prst na rty a přemýšlela o neuvěřitelné scéně, která se před ní odehrávala. Mohlo to snad být dokonalejší? „Takže jste raketový projektant.“ Za skly jeho brýlí doutnala netrpělivost, ačkoli navenek zůstával klidný. „Ano, přesně to je letecký raketový specialista. Ale už se nám neříká raketoví projektanti. Tenhle termín je zastaralý.“ Pohledem se vrátila k jeho pouzdru na tužky a vůbec celému outfitu. „Omlouvám se.“ Jeho chování se změnilo a náhle si ji prohlížel s nedůvěrou. „Co doopravdy chcete? Omluvil jsem se za to, jak jsem se zachoval k Bernadettě. Na schůzku se mnou jít nechcete. Tak proč jsem ještě tady?“ Kennedy stálo mnoho sil, aby se ovládla, neolízla si rty a nepožádala o šálek smetany. Potrhlý, bohatý letecký raketový specialista, který si hodlá najít tu pravou ženu pro život a oženit se. Tohle bude její mistrovské dílo – její Líza Doolittlová – její korunní klenot a životní výzva. „Nabízím vám obchod.“ „Jaký typ obchodu?“ Usmála se. „Obchod vašeho života. Jsem připravená vám dát všechno, co jste kdy chtěl. Jsem připravená najít vám ženu vašich snů. Jediné, co musíte dělat vy, je poslouchat.“ Zamrkal. Přemýšlel. A naklonil se kupředu. A mám tě! Přestal si dloubat nehty a zadíval se na ni pohledem ostrým jako břitva. „Jak? Kdo jste?“ „Jsem Kennedy Asheová. Spolu se dvěma přítelkyněmi vlastním seznamovací agenturu Kinnections. Na dnešek jsme pro naše klienty připravily tuto rychloseznamovací akci, zároveň ale chceme expandovat. Soustředíme se na lidi se zájmem o dlou-
23
JENNIFER PROBSTOVÁ
...................................................................................................... hodobý vztah. Máme vcelku zajímavé statistiky a mohu vám předložit spoustu informací, jež by vás mohly zajímat. Působíte na mě dojmem člověka, který má rád čísla. Výsledky. Je to tak?“ Zdálo se, že její slova zapadla na správné místo. Posunul si brýle nahoru po nose. „To byla vaše akce? Takže jste obchodní zástupkyně.“ „Nabírám nové klienty. Mám pro vás návrh, Nede. Ráda bych vám pomohla najít manželku.“ Obličejem se mu mihlo zklamání. Všimla si, jak svěsil ramena. „Rozumím. Chcete, abych se stal klientem vaší agentury. Kolik?“ Málem ji smetla vlna euforie. Pochybovačný, vyčítavý pohled potvrzoval jeho pronikavou inteligenci. Tohle bude ještě zábava. „Ach, vy si myslíte, že jsem podvodnice, že ano? Myslíte si, že si od vás vezmu tučnou zálohu, naslibuju hory doly a zmizím, je to tak?“ „Napadlo mě to.“ „Zklamal byste mě, kdyby ne. Myslím, že vám mohu pomoci. Mojí hlavní rolí v Kinnections je vzít klienta a poskytnout mu nástroje, aby mohl začít úspěšný vztah s opačným pohlavím. Lidé jsou poznamenáni nejrůznějšími traumaty. Svět je tvrdý, zvlášP co se týká navazování kontaktů s novými lidmi. Někdy se musíme naučit překonat naše společenské zábrany, abychom se dokázali prezentovat co nejlépe.“ Ze rtů mu uniklo odfrknutí. „Och, chápu. Chcete, abych lhal a předstíral něco, co nejsem, abych získal dívku. To nebude fungovat.“ „Proč ne?“ „Protože to je pak jen fata morgána. Nemůžu změnit, jaký jsem uvnitř. Ani nechci.“ „Ani já to nechci. Podívejte, pokud nedáte ženě možnost
24
HLEDÁNÍ DOKONALÉ LÁSKY
...................................................................................................... vidět, jaký doopravdy jste, nikdy svou vysněnou partnerku nenajdete. Nechci změnit osobnost, kterou jste – nemám potřebu. Ale zapracovala bych na některých jednoduchých záležitostech vašeho zevnějšku, abyste měl větší šanci. První dojem je zásadní. Mluvím o lehkém dopilování drobností. O malém doladění v oblasti společenské konverzace. Dává to smysl?“ Poškrábal se na hlavě. Rozcuchané vlasy se rozdělily a pak mu spadly zase zpátky přes obličej jako závěs. „Co z toho budete mít vy?“ „Pocit uspokojení z práce. Možná víc zakázek pro Kinnections, pokud uspěju. A možnost někomu pomoci. To je vše.“ „Kolik?“ „Vstupní poplatek je tisíc dolarů. Zahrnuje terapii, módní proměnu a dvě schůzky.“ „A pokud to přijmu?“ Vycítila, že kapituluje, ale mělo to být podle jejích pravidel. Stal se pro ni projektem, který zabere veškerý její čas a energii. „Pokud přijmete, najdu vám partnerku. Ale budete mi muset zcela důvěřovat.“ „Na jak dlouho bude smlouva platit?“ „Na rok. Samozřejmě pokud nebudete vidět výsledky nebo nebudete spokojený, můžete odejít kdykoli před tím, než doba vyprší. To všechno je ve smlouvě vysvětleno.“ „Jak začneme?“ Vytáhla mobilní telefon. „Řekněte mi svůj e-mail a já vám přepošlu smlouvu s dalšími informacemi. Dáte mi vědět hned, jak se rozhodnete. Dohodneme si první schůzku a od toho se odrazíme.“ Nadiktoval jí svou e-mailovou adresu. Její nehty cvakaly, jak si ji zapisovala do telefonu. „Proč já?“
25
JENNIFER PROBSTOVÁ
...................................................................................................... Vzhlédla. Jeho prostá otázka ji udeřila do žaludku a vyvolala záplavu emocí. Copak nebylo dostatečně tvrdé se neustále snažit, znovu a znovu, a nikdy neuspět? Věřit, že někde skutečně je někdo stvořený právě pro něj? Tento muž, i se svým příšerným oblečením a příliš velkými brýlemi a oranžovou kůží, věřit chtěl. Stane se testem jejích schopností a ona se díky němu utvrdí ve víře, že štěstí až navěky skutečně existuje. Přinejmenším pro některé lidi. Hlas se jí chvěl odhodláním. „Protože jsem přesvědčena, že na světě je pro každého někdo, kdo se k němu perfektně hodí. A já vám chci pomoci toho druhého najít.“ Dlouho se na ni díval, v naprostém tichu zkoumal její obličej. Potom přikývl. „Ok.“ „Projděte si smlouvu. Pokud budete s podmínkami souhlasit, zavolejte mi a dohodneme si oficiální konzultaci. Těším se na naši budoucí spolupráci.“ Vypila poslední lok kávy a vytáhla peněženku, aby vyndala peníze. Jeho ruka vystřelila a sevřela jí zápěstí. „Zaplatím to.“ Jeho dotek byl příjemný. Očekávala měkkou, vlhkou dlaň, ale byla pevná a krásně teplá. Rychle ucukla. „Díky. Budu čekat, až mi zavoláte.“ Vyklouzla z boxu a vyšla z jídelny. Cestou k autu byl její krok lehký a ostrý březnový větřík se zdál být plný příslibů.
26
