Ježíš přišel kvůli každému člověku

leden 2009 Ježíš přišel kvůli každému člověku Prožili jsme Vánoce. Tichou radost štědrovečerní noci, ve které jsme si připomněli, že Bůh, Stvořitel celého vesmíru, času, prostoru, člověka . . . vstoupil do historie stvoření jako jeden z nás. Stal se člověkem. Je to zvláštní radost, která se dotýká našeho srdce. Bůh důvěřuje člověku. Přišel skrze Pannu Marii a svěřil se jako bezbranné dítě do jejích a Josefových rukou. Oni dva zastupovali celý lidský rod. Tuto štědrovečerní noc bývají kostely většinou plné a my si můžeme uvědomit, že Ježíš přišel na tento svět kvůli každému člověku. On dokáže oslovit zvláštním způsobem. Je světlem, které dosvítí až na dno lidského srdce a uzdravuje od lidského sobectví, neodpuštění, tvrdosti, zloby. Je darem a dar je to, co dostáváme, aniž bychom si to zasloužili. Nejsme obdarováni pro své zásluhy, ale pro dobro dárce. Je největším darem, kterého se může člověku dostat, ale je na každém, zdali je ochotný tento dar přijmout. Bůh nechává člověku vždy svobodu k rozhodnutí. Když dovolíme, aby se nás dobro Boží, dobro lidské nebo dobro ukryté ve věcech dotklo a uvědoměle tuto skutečnost prožijeme, v mnohých vyroste touha být lepším, změnit něco ve svém životě. Někdy se rozhodneme, že se pokusíme odstranit naše zlozvyky nebo závislosti. Je možné,

že si položíme otázku „Co je vlastně dobré?ÿ a vykročíme na delší cestu hledání dobra. Jednání tří biblických mudrců–králů je příkladem, že Bůh může oslovit opravdu každého bez ohledu na jeho víru nebo nevíru. Každý člověk je s jeho pomocí uschopněn být nositelem dobra. Na začátku ledna můžeme v našich ulicích vidět „Tři králeÿ, kteří zpívají koledy a zvěstují tím radostnou zvěst, že se nám lidem narodil Spasitel, Ježíš Kristus. Prosí u dveří našich bytů a domů o dary pro potřebné, kteří by se bez naší pomoci neobešli. Zároveň přináší také požehnání, když píší na dveře našich obydlí tři písmena K,M,B, která znamenají Christus mansionem benedicat, tedy: „Ať Kristus požehná tomuto příbytku.ÿ Přeji Vám všem požehnaný celý příští rok naplněný pokojem, který vychází z vědomí, že Ježíš je stále s Vámi. s.ch.

• Návštěva ze země, kde starobní důchod činí 20 Euro měsíčně „U nás se mnozí senioři ocitají ve velmi těžké situaci. Mladé rodiny nemají práci, a tak odcházejí do ciziny za výdělkem. Tam ovšem mnohdy uvíznou v uprchlických táborech a jejich senioři, rodiče či prarodiče, zůstávají doma bez pomoci,ÿ vysvětlovala paní Flora Sargsyan, mana1

Informační listy Diecézní charity Plzeň

žerka projektu Domácí péče Armenian Caritas, která v prosinci navštívila Českou republiku. 10. prosince přijela do Plzně, kde si prohlédla Domov pokojného stáří sv. Alžběty, Domov pro seniory sv. Jiří a Charitní ošetřovatelskou a pečovatelskou službu. Flora Sargsyan z arménské katolické charity přijela do České republiky především sbírat zkušenosti a navázat kontakty. V Arménii podle jejích slov nemá Charita dostatek financí, aby mohla poskytovat osamělým či nemohoucím seniorům trvalé bydlení a péči formou domovů, ale zaměřuje se především na domácí asistenci, kdy charitní pracovníci navštěvují klienty v jejich domácnostech, přinášejí jim nákupy a jídlo, pomáhají s přípravou dřeva na topení, odklízejí sníh, neboť zimy bývají v této zemi velmi tuhé. Na některých místech mohou staří lidé využívat denní centra.

leden 2009

několikáté připravili pro své vrstevníky v Arménii vánoční přáníčka s osobními pozdravy a drobné dárečky vlastní výroby. Paní Flora tyto dopisy převzala s tím, že v její zemi je charitní dobrovolníci roznesou adresátům. „Je to až neuvěřitelné, jak se vždycky prozáří celá domácnost, celý domeček obdarovaného, když přineseme dopis,ÿ řekl Jan Vyškovský, dobrovolník občanského sdružení Archa, který paní Sargsyan doprovázel. „Navíc se podařilo sehnat od sponzorů starší počítače, takže arménské babičky a dědečkové mohou hned nadiktovat odpověď a my ji pošleme do České republiky,ÿ dodal. „Vždyť my to také vyrábíme a posíláme s láskou. To by bylo, aby z toho pak nezářilaÿ shodli se obyvatelé Domova sv. Alžběty. Paní Flora Sargsyan se loučila se slovy: „Jsem šťastná, že to tady můžu všechno vidět a nechat se inspirovat.ÿ Alena Ouředníková

• Dar 20 000 Kč pro Domov sv. Alžběty

„Náš stát, který v podstatě zkolaboval, nedokáže seniory zabezpečit. Důchody se u nás pohybují kolem pouhých 20 Euro, což je v přepočtu přibližně 500 Kč. Přitom ceny potravin jsou stejné jako u vás,ÿ líčila paní Flora při setkání s ředitelem DCHP Jiřím Lodrem a obyvateli Domova pokojného stáří sv. Alžběty. Ti její návštěvu srdečně přivítali, neboť už po 2

Obyvatelé i pracovníci Domova pokojného stáří sv. Alžběty v Plzni asi nezažívají příliš často tak rušný den, jako byla středa 10. prosince. Sotva odjela návštěva z Arménie, o které píšeme v předchozím článku, zastavilo před domovem auto, z něhož za doprovodu primátora města Plzně Pavla Rödla vystoupila čtyřiadevadesátiletá, leč stále elegantní dáma. Paní Josefina Napravilová, plzeňská rodačka, žijící nyní v jihočeské Bechyni, s sebou přivezla šek na 20 000 korun. Tato žena, která se po 2. světové válce zasloužila o návrat mnoha nacisty zavlečených dětí do vlasti, obdržela při pří-


ležitosti 90. výročí vzniku samostatného Československa ocenění Historická pečeť města Plzně, jehož součástí byla i finanční odměna v hodnotě dvaceti tisíc korun. Celý obnos se paní Josefina rozhodla věnovat Domovu sv. Alžběty. „Paní Napravilová pomáhala celý život a dokáže pomáhat i teď, patří jí tisíceré díky,ÿ ocenil její rozhodnutí ředitel DCHP Jiří Lodr. „Vždycky mě vedla láska ke všemu, co žije,ÿ odvětila skromně dárkyně, která prožila část svého života v emigraci v Rakousku a Kanadě a do Čech se vrátila až po roce 1989. Ačkoliv jí samotné Bůh vlastní děti nenadělil, přesto mnoha dětem pomohla a některé se dodnes cítí být jejími syny a dcerami. Nyní pomohla i seniorům. „Z daru paní Napravilové zakoupíme kompenzační pomůcky pro naše klienty, především relaxační křeslo pro kardiaky,ÿ uvedla vedoucí Domova pokojného stáří sv. Alžběty Eliška Fundová. Paní Josefina skromně odmítla veškeré díky a v rozhovoru s obyvateli domova zdůraznila: „Tady je hned poznat, jak se tu všichni cítíte krásně. To mě moc těší.ÿ Alena Ouředníková

• Upřímné poděkování

leden 2009

mohl setkat s pohlazením na duši „od Ježíškaÿ. Díky. Anna Srbová

• Tříkrálová sbírka 2009 bude v Plzni slavnostně zahájena dne 2. ledna 2009 v 16 hodin v mázhauzu plzeňské radnice za účasti otce biskupa Mons. Františka Radovského a představitelů města. Slavnostní atmosféru doplní schola od kostela Panny Marie Nanebevzaté. Plzeňské krále a královny povezou přes náměstí „pivovarští koněÿ do katedrály, odkud budou koledníci po požehnání rozesláni přát všem lidem štěstí, zdraví, pokoj svatý . . . Všichni jste srdečně zváni i na doprovodný program, který uvádíme zatím jen rámcově a který bude ještě aktualizován. Koncertovat bude: 26. 12. 2008 16 hodin františkánský kostel Quo vadis — koledování pro TS 2. 1. 2009 15 hodin TESCO Americká Resonance — tříkrálové zpívání 3. 1. 2009 1630 h. dominikánský kostel Resonance — Rybova mše vánoční 4. 1. 2009 15 hodin redemptoristický kostel Schola a hosté, tříkrálový koncert 5. 1. 2009 1630 hod. dominikánský kostel Resonance — Rybova mše vánoční 8. 1. 2009 15 hodin Interspar dětský sbor Zvoneček Újezd 8. 1. 2009 18 hodin Interspar Touch of Gospel, koncert pro TS 11. 1. 2009 19 hodin františkánský kostel studentská schola klubu HORA 12. 1. 2009 1630 h. kostel sv. Martina a Prokopa Základní umělecká škola Lobzy

slovy jednoho z dárců, které napsal pro všechny, „kdo se snaží jakýkoliv způsobem dělat to, aby v Plzni bylo méně bolesti a strasti, zato více lásky a lidského porozuměníÿ. Toto poděkování patří všem, kteří se zúčastnili adventní sbírky dárků pro klienty Městské charity, takže jsme mohli podělit opravdu všechny. Také na Štědrý den se pro setkání osamělých lidí na biskupství díky štědrosti Plzeňanů sešlo plno Bližší podrobnosti se dozvíte průběžně na dobrot i dárků, takže každý, kdo přišel, se plakátech k jednotlivým koncertům.

3


V rámci Tříkrálové sbírky bude před Domovem pro seniory sv. Jiří v Doubravce v režii divadelní skupiny Jezírko 6. 1. 2009 16 hodin zpívání koled, svařené víno, ŽIVÝ BETLÉM. Máme velkou radost, že Tříkrálovou sbírkou žije v první polovině ledna celá Plzeň a zapojují se další skupiny, scholy, soubory i jednotliví občané. A tak i my, spolu se všemi koledníky, přejeme Vám všem „dej Bůh štěstí tomu domuÿ i všem, kteří ho obývají v každém dnu tohoto roku. Na dalších místech Diecéze plzeňské bude Tříkrálovou sbírku zahajovat biskup Mons. František Radkovský v těchto následovně: 3. ledna 1000 Kdyně, 1330 Domažlice, 1500 Hostouň (P. Prchal), 1600 Poběžovice 5. ledna 1000 Karlovy Vary, 1500 Klatovy Anna Srbová

• „Vím, že chci pomáhat . . . ÿ 2. prosince 2008 převzala pracovnice Charitní ošetřovatelské a pečovatelské služby Městské charity Plzeň MARTINA LAFATOVÁ z rukou Lívie Klausové titul PEČOVATELKA ROKU. Vyhlášení 6. ročníku soutěže Pečovatelka roku, kterou pořádá Diakonie ČCE, Středisko křesťanské pomoci, proběhlo v Praze na Novoměstské radnici pod záštitou manželky prezidenta republiky. Když jsem paní Martinu požádala o rozhovor pro Informační listy DCHP, pozvala mě k sobě domů. Ve dveřích mě srdečně přivítala drobná mladá žena dívčí postavy, o níž bych nikdy nehádala, že je matkou tří dětí a že při své práci potřebuje často i fyzickou sílu. Jaký to je pocit být nositelkou titulu „Pečovatelka rokuÿ? Jsem na to hrozně pyšná, ale zároveň se nemůžu zbavit dojmu, že znám hodně lidí, kteří by si ocenění zasloužili daleko víc. Každopádně je to hodně příjemné, když má člověk pocit, že si jeho práce někdo váží. 4

leden 2009

Jak dlouho působíte jako pečovatelka vy? Začala jsem tuto práci v Městské charitě Plzeň dělat před dvanácti lety, po první mateřské dovolené. Mezitím jsem byla na mateřské ještě dvakrát, takže čistého času pracuju jako pečovatelka šest let. A neměnila bych. Tahle práce mi totiž přináší pocit, že jsem něco platná, že jsem schopná někomu pomáhat. Nedá se říct, že my pečovatelky děláme dobré skutky, protože za to dostáváme peníze, ale líbilo se mi, jak to vystihl P. Ludolf Kazda, když řekl, že jsme vlastně samaritáni s výplatou. Tady ne že by těch peněz bylo nějak moc, to všichni pracovníci Charity dobře vědí, ale už když jsem nastupovala, věděla jsem, že chci dělat něco smysluplného. Radši budu pomáhat, než abych koukala na peníze. Vy jste dokonce během své činnosti v Charitě uvěřila v Boha a nechala se pokřtít . . . Ano, přišla jsem do Charity jako nevěřící, i když jsem k věřícím měla velikou úctu. Poznala jsem sílu modlitby, stmelení a posilu, které víra poskytuje. Dneska, když jsem vyčerpaná, cítím psychickou sílu, kterou mi dává Pán Bůh. To mi pomáhá i překonat fyzické vyčerpání, které někdy pociťuju. Vstávám brzy, vypravuju děti a pak jsem celý den na nohou, to je náročné. Myslím, že tento druh práce oslovuje hlavně věřící. Člověk musí mít často obrovskou trpělivost, ale potom ta radost, když vidíte, že pomáháte, jak jsou lidé vděční za třeba i obyčejnou službu, jako je umytí nádobí nebo nákup!


Jednou budeme také staří, tak bychom měli pomáhat, dokud můžeme. Mluvíte, jako kdybyste pečovala o samé anděly. Je přeci pochopitelné, že někdy bývají lidé nevrlí, rozmrzelí . . . Ale samozřejmě. Když je člověk nemohoucí a zavřený celé dni mezi čtyřmi stěnami, honí se mu hlavou různé myšlenky, i zlé. Ale když posloužíte podle svého nejlepšího svědomí, nakonec to uzná. Momentálně nemám žádného nepříjemného klienta a dalo by se spočítat na prstech jedné ruky, kolik jich za tu dobu bylo. Záleží také na pohledu na problém. Měla jsem třeba paní, která z mého pohledu chtěla nesmyslné věci. Ale když jsem se na to pak podívala jejíma očima, všechno vypadalo jinak. Pochopila jsem, že měla své důvody. Vyvíjel se nějak váš přístup ke klientům v průběhu let? Bylo mi jasné, že být pečovatelka znamená věnovat péči tomu, kdo ji potřebuje. Můj problém byl, že jsem zpočátku možná pečovala až moc, to znamená, že jsem zbytečně moc věcí vykonávala za klienty. Dneska už vím, že je pro ně mnohem přínosnější, když je naučím, jak si některé úkony udělat sami, aby se dokázali o sebe postarat, i když tam zrovna nejsem. Jako příklad bych uvedla čtyřicetiletou paní, která zůstala po klíšťové encefalitidě na vozíčku. Zpočátku potřebovala hodně péče a teď udělala obrovský pokrok, naučila se svým postižením žít. To je pro nás velká odměna. Vaše práce stejně jako u zdravotníků je služba, která nikdy nekončí, která nerespektuje víkendy, svátky . . . Víte, jak mě vždycky vyděsí, když malá zakašle? Kdybych musela zůstat doma, odnesou to kolegyně. Problém není v tom, že sloužíme o víkendech a svátcích, ale v tom, že je nás málo. Poslední dobou třeba sloužím každý druhý celý víkend. Nemůžu si ani naplánovat dovolenou, letos už na ni čekám od září, ale vždycky do toho něco přijde. A já nedokážu říct, když kolegyně onemocní, že si beru dovolenou. Zítra nás např. bude v te-

leden 2009

rénu jenom šest, jinak nás bývá osm. Bývalo nás dvanáct. Já to tady neříkám proto, že bych si chtěla stěžovat, ale proto, že si to třeba přečte někdo, koho by tato práce oslovila a kdo by rozšířil naše řady. Alena Ouředníková

• Ošetřovatelka vzpomíná Mezi „vánoční pacientyÿ charitní domácí ošetřovatelské služby patří ti nejopuštěnější lidé. Lidé, které ani tyto dny nikdo nenavštíví, nepostará se o ně. Na Štědrý den, stejně jako jindy, se v terénu se pohybuje několik sester. Každá z nich má svou trasu, svou skupinu lidí, které musí zaopatřit. Jsou to převážně staří, nesoběstační lidé. Každý z nich ve své mysli prožívá Vánoce jinak — někdo je smířený, někdo nešťastný, někdo je plný očekávání, někdo zloby . . . Jednu věc ale mají společnou. Vzpomínají — a touží vyprávět. Není v silách sester vynahradit, co život vzal. Mohou ovšem udělat jednu důležitou věc. Naslouchat. Tady je pár vzpomínek z loňských Vánoc, tak, jak lidé vyprávěli. Některé údaje jsou pozměněné, ale vzpomínky jsou pravdivé. Vzpomínka první (poměrně mladý muž, dříve podnikatel, nyní po autonehodě těžce postižený) Mému synovi je nyní třináct pryč a po rozvodu, který následoval vzápětí po nehodě, odešel s matkou. Vzpomínám na jeho páté Vánoce. Tenkrát jsme ho s maminkou poučili, že děti, které mají nějaké přání, na Vánoce píší dopis Ježíškovi a on jim ho možná splní. A děti, které ještě neumějí psát, své přání namalují. Večer, když malý usnul, jsme pak se ženou zadumaně seděli nad lístkem papíru, vyndaným tajně zpoza okna. Byla na něm podivná modrá postava s placatou čepicí, jakýmsi klackem v ruce a křídly . . . Několik dní poté se záhada vyjasnila. Synek se nám se svým přáním svěřil. Slyšel tehdy nějaké povídání o strážných andílcích. Usoudil, že on žádného nemá (přece ho nikdy neviděl) a že by nebylo špatné si ho přát, pak se mu určitě nikdy nic nestane. A tak ho nakreslil přesně tak, jak si ho představoval. Anděl je okříd5


leden 2009

lená bytost, to je jasné. A strážný? Tady se jsem tenkrát přesvědčená, že za to mohou ta mu do mysli připletla Ladova ilustrace prvo- naše jablíčka. Nikomu jsem o tom neřekla, republikového uniformovaného strážníka . . . ale bylo mi to moc líto a na tenhle zvyk jsem úplně zanevřela. Dělaly jsme s vnučkou, doVzpomínka druhá (76–letý pán, ochrnutý po mozkové příhodě, kud byla malá, všechno možné — krájely jablka, lily vosk, věštily z hrníčků, házely střenedávno ovdovělý) Pracoval jsem jako učitel, ale režimu se ne- víc . . . jen stromeček pro zvířátka jsme spolu líbilo, že jsem se tajně věnoval skautingu, a nikdy nezdobily. Vzpomínka čtvrtá tak jsem se místo kantořiny musel spoustu let kamarádit s vláčky. Což o to, mělo to (60–letý pán, téměř slepý) Jako kluk jsem hrozně rád kreslil. To mě své kouzlo. Jednou takhle na Vánoce jsem seděl v zapadlé služebně a vzpomínal, jak bych na tom mrzí nejvíc — tolik rád bych kreslil, rád byl doma s rodinou. Služba byla klidná kdybych na to trochu viděl. Můžu jenom poa mé rozjímání nic nevyrušovalo. Hustě sně- slouchat rozhlas — není to špatné, ale kdyžilo. Vyšel jsem ven, abych se trochu protáhl bych mohl kreslit, ty dny by jinak utíkaly. a pokochal zasněženou krajinou. A tam jsem I syn rád kreslí, ale teď nemá čas, už má děti spatřil něco, co se v téhle nádheře už nikdy školáčky. Tuhle povídal, jak byl pro malou neopakovalo. Elektrické dráty se sněhovými v družině. Mají tam velikou nástěnku s obvločkami vykonaly svoje — takhle krásný vá- rázky od dětí. Prohlížel si je, říkal — jeden noční „ohňostrojÿ jsem pak už nikdy neviděl. Mikuláš jako druhý. Kdepak, tati, řekla mu A jiskry tiše praskaly a v pozadí zasněžené malá. To je Ježíšek. Prostě jsme dneska kreslili, jak si představujeme Ježíška. Cha. Věřila kopce a lesy a sněžilo a sněžilo . . . byste tomu, sestřičko? Dnešní děti si myslí, Vzpomínka třetí že Ježíšek je Santa Klaus. To můj kluk také (stará paní upoutaná na lůžko) jako malý nakreslil Ježíška. Víte, jak on si Nedávno mě byla navštívit vnučka, nyní ho představoval? Jako ježečka! Ježíšek — jeuž maminka dvou malých holčiček. Vyprážeček, to je podobné. Podívejte se do desek věla mi, jak byly v lese ozdobit stromeček v posledním šuplíku u stolu. pro zvířátka. Bylo to na popud její starší Vytahuji desky a skutečně nacházím obrádcerky, jejíž spolužačka povídala, jak chodí zek krásného okatého ježečka v čepici s bamkaždý rok se svou babičkou lesním zvířátkům bulí, který má na bodlinách napíchané dáozdobit stromeček. „Babičko, proč jsme tohle rečky . . . spolu nikdy nedělaly?ÿ ptala se mě vnučka. Hana Jelínková, Charitní ošetřovatelská A tak jsem jí pověděla svou příhodu z dětství. a pečovatelská služba MCHP U nás na vsi bylo zvykem donést na Štědrý den něco dobrého všemu dobytku na statku • Nový Prostor je a také symbolicky stromům na sadě, aby nak vyzvednutí v Domově přesrok dobře plodily. Tatínek — hajný jeden sv. Františka rok přišel s nápadem, že by bylo hezké pamatovat i na zvířátka v lese. Tenkrát se na vesOd 1. ledna 2009 rozšiřuje Domov sv. nicích hodně šetřilo. Maminka nám tedy připravila raneček s ovocem, které už se trošku Františka pro lidi v nouzi ve Wenzigově začínalo kazit, a já s tatínkem jsme šli do ulici v Plzni nabídku v rámci nízkopralesa nadělit zvířátkům pod stromeček. Vá- hového denního centra a stává se konnoce minuly a přišel čas Tří králů. Bratr se taktním pracovištěm pro prodejce časovrátil z koledování a vyprávěl, jak kdesi po- pisu Nový Prostor, které bylo doposud tkali myslivce, který táhl uhynulého mladého srnce. Chlapci — králové se s účastí ptali, v Cukrovarské ulici. „Kontaktní místo v Cukrovarské bylo co se mu stalo. „Zraněný není,ÿ odpověděl jim myslivec, „musel ho někdo otrávit.ÿ Byla trochu z ruky, slibujeme si, že vzhledem 6


k přístupnější poloze Domova sv. Františka více v centru města poblíž nádraží se pozvedne počet kolportérů Nového Prostoru,ÿ uvedl vedoucí Domova sv. Františka Džemal Gërbani. Prodej Nového Prostoru představuje jednu z možností pro lidi, kterým se z různých důvodů nedaří uspět na trhu práce. Jeden výtisk čtrnáctideníku Nový Prostor prodávají za 40 Kč, z toho 20 Kč je jejich čistý výdělek. „Rozhodně je to lepší alternativa než žebrání,ÿ konstatuje Džemal Gërbani. Od 1. ledna tedy každý, kdo má zájem stát se prodejcem Nového Prostoru, může přijít kterýkoliv všední den od 9 do 12 hodin, po domluvě i v jinou dobu, do Domova sv. Františka a vyzvednout si časopis. První tři startovací výtisky dostává prodejce zdarma, další už si musí koupit. Je mu přiděleno stanoviště, kde bude Nový Prostor prodávat, a vysvětlena pravidla prodeje, mimo jiné např. že nabízením časopisu nesmí kolemjdoucí obtěžovat. Počet prodejců v Plzni se v současné době čítá kolem deseti lidí. Od 1. ledna se také stává kontaktním místem pro prodejce noclehárna pro lidi bez domova Betlém v Chebu a v případě zájmu mohou být výtisky Nového Prostoru dány k dispozici také Oblastní charitě Rokycany, která provozuje Azylový byt sv. Lukáše pro muže bez domova. Alena Ouředníková

• Studenti „hotelovkyÿ uvařili menu pro klienty V pátek 12. prosince navštívili plzeňský Domov sv. Františka pro lidi v nouzi studenti Střední hotelové školy v Plzni na Borech a nepřišli s prázdnou. Žáci II. ročníku z vlastních peněz nakoupili suroviny

leden 2009

a posléze navařili 60 porcí polévky a guláše, které přivezli jako dárek v čase adventním pro klienty Domova sv. Františka, kterým jídlo také sami servírovali. „Studenti na sobě měli předpisové uniformy a jídlo podávali skutečně na úrovni. Naši klienti to uvítali s nadšením, nezbylo nic,ÿ řekl vedoucí Domova sv. Františka Džemal Gërbani a dodal: „Samozřejmě jim všem patří náš veliký dík a obdiv za tuto iniciativu.ÿ (alo)

• Adoptuj panenku, zachráníš dítě Klub pro děti a mládež CHAPADLO, který jsme představili v minulém čísle a který je provozován Oblastní charitou Klatovy, se zapojil do celostátního projektu UNICEF „Adoptuj panenku, zachráníš dítěÿ.

Projekt Českého výboru pro UNICEF Panenka („Adoptuj panenku a zachráníš dítěÿ) je zaměřen na podporu očkovacích programů UNICEF, jejichž zásluhou se každoročně podaří v rozvojových zemích zachránit před smrtí z důvodu dětských smrtelných chorob téměř 3 miliony dětí do 5 let věku. Dobrovolníci vyrábějí panenky či panáčky podle určeného střihu, figurku ale pak mohou zdobit podle vlastní fantazie, jíž se meze nekladou. Jedinou pod7


mínkou je, aby hračka neobsahovala části, které by malé dítě mohlo spolknout nebo vdechnout, např. knoflíky, korálky a podobně. Každá panenka je vybavena vlastním „rodným listemÿ a pohlednicí, která je po zakoupení odeslána jako poděkování tvůrci panenky. Panenka se prodává za 600 Kč, což je částka potřebná na zakoupení očkovacích látek pro jedno dítě. V klatovském CHAPADLE bylo zatím vyrobeno 7 panenek a další vytvářejí žáci klatovských základních a středních škol, kteří chtějí pomáhat. Tyto panenky je možné zakoupit od 12. prosince do 30. ledna v Městské knihovně v Klatovech, ve druhém patře hlavní budovy. Celkem je naplánována výroba dvaceti figurek a kromě členů CHAPADLA se do projektu zapojily i děti z oddílu PATHFINDER Adventistů sedmého dne a dobrovolníci z Církve bratrské. Alena Ouředníková

• Dny paměti Městská charita Plzeň jako pobočka České alzheimerovské společnosti provádí projekt nazvaný Dny paměti. Přihlásit se může každý, kdo má pocit, že má nějaké, třeba i jen drobné potíže s pamětí. Celý projekt by měl sloužit k záchytu hlavně těchto mírných kognitivních poruch. Projekt probíhá od června 2008 a bude pokračovat i v roce 2009. Zájemci se mohou objednat na telefonním čísle 731 433 116 na tzv. testing, který trvá zhruba hodinu. Podle bodového výsledku testingu odesíláme klienta v případě potřeby k odborníkovi, který je v rámci tohoto projektu nasmlouván. Alice Průchová, MCHP

leden 2009

• Farní charita Mariánské Lázně prožila skvělý týden u Baltského moře (pokračování z minulého čísla) Minule jsem vás informovala, že zástupci naší Farní charity Mariánské Lázně strávili od 27. října do 1. listopadu týden u Baltského moře na pozvání paní Martiny Wagner, obchodní vedoucí organizace AWO v Bad Doberan. Tentokrát bych vás chtěla seznámit s bohatým programem našeho pobytu. Setkali jsme se s několika Kluby seniorů, rovněž organizovanými dobrovolníky jako u nás. Máme dojem, že potřeba sdružovat se, a tím se i vzájemně podporovat je u německých přátel větší než u nás. V klubech slaví společně narozeniny, dělají ruční práce, hrají karty, jezdí na výlety, chodí na koncerty apod. Pochlubili se nám s krásně vybavenou mateřskou školkou, kde přijímají i malá miminka, aby umožnili matkám pracovat. Byli jsme na pěkném výletě v hanzovním městě Warnemünde. Přístav jsme viděli dokonce z parníku. Prošli jsme se po břehu moře až k známému majáku. Na čtvrtek naši přátelé připravili celodenní výlet autobusem do města Lübeck, kam nás doprovázela skupina zaměstnanců a dobrovolníků AWA. Zde jsme si prohlédli památky, navštívili muzeum marcipánu. A opět jsme jeli parníkem a kolem se míhaly krásné středověké domy a mohutné kostely. Prostě krása! Nás poslední den nebyl organizován. Naplnili jsme si ho po dohodě s naším milým řidičem Mílou kratším výletem do Heiligendammu. A tak jsme několik hodin chodili po břehu moře v nádherném slunečním dnu. Na závěr chci velmi poděkovat vedení německé organizace AWO v čele s paní Martinou. A především našemu řediteli DCHP Ing. Jiřímu Lodrovi, který nám na cestu půjčil charitní auto a s ním nejlepšího řidiče pana Mílu Langla. Díky! Marie Kavková, FCH Mar. Lázně

Vydává: Diecézní charita Plzeň, Hlavanova 16, 326 00 Plzeň, 377 223 861, 377 221 540 mail: [email protected], http://www.charita.cz. Vychází měsíčně jako příloha Zpravodaje

plzeňské diecéze, objednávky na: [email protected] i v elektronické podobě (PDF). 8

Ježíš přišel kvůli každému člověku

Recommend Documents