6:49 ráno
J
e můj!“ ječela Lauren Delaneyová, prodírala se davem a neurvale odstrkovala z cesty nevinné okolostojící. Proslulou tvář, dotvořenou k dokonalosti týmem uznávaných hollywoodských maskérů, měla zkroucenou šílenstvím, jako by ji posedl ďábel. Sotva jsem ji uviděla, hrůza se mi rozlila žilami do celého těla. Svaly se napjaly, instinktivně se přichystaly ke střetu, který byl dávno na spadnutí. I přes to, co ta zákeřná mrcha vyváděla, jí to ve třpytivých stříbrných šatech a na jehlových podpatcích slušelo, jak se tak po mně hnala. Tahle hvězda filmových trháků dnes večer očividně nemínila bojovat čestně. Lidé se rozestoupili a já v okamžiku zahlédla záblesk světla na obrovském noži, který svírala v ruce. Mozek zavelel tělu utéct. Holčičí křiklavou pranici bych zvládla, i když bych si s Lauren raději nadávala do čubek někde v ústraní. Snesla bych i tahání za vlasy a šťouchance, kdyby mi nezbývalo než se bránit. Bůh ví, že bych ji mileráda rozcupovala na kusy a zatančila si na jejím hrobě za všechny ty maléry, co mi nadělala. Ale na útok nožem jsem rozhodně připravená nebyla. Oslepovaly mě tisíce blesků, fotografové se rojili jako vzteklé vosy, každé cvaknutí spouště mě bodalo do očí. Zvedla jsem ruce, abych si zakryla tvář před neúnavnými paparazii, a Lauren do mě strčila, až mi vyrazila dech a nohy mi vypověděly službu. Zhroutila jsem se na červený koberec a práskla se vzadu do hlavy. Lebkou mi projela nesne-
9
sitelná bolest. Bílé tečky mi splývaly v moři rudé barvy, jak jsem se pokoušela zaostřit rozmazaný obraz. „Slez ze mě!“ vyjekla jsem, když se na mě obkročmo usadila. Zvedla čepel a já ji chňapla za zápěstí, potýkala se s ní, aby mě nebodla. „Ty si vážně myslíš, že k němu patříš?“ posmívala se mi Lauren a tlačila mi nůž k tváři. V té pozici měla rozhodně navrch a k tomu výhodu páky. Ostrý hrot mi přejel po tváři, chladná ocel zastudila, až jsem sebou škubla. „Tak co, jsi ochotná pro něj umřít, ty mrcho?“ Ani netušila, že něco podstatného ve mně umřelo už ten den, kdy jsem si myslela, že jsem o Ryana přišla. Ale to riziko jsem na sebe vzala dobrovolně, zapletla jsem se přece se slavnou celebritou. Věděla jsem, že můžu skončit s rozervaným srdcem. Naštěstí se to nestalo, zázračné znovushledání s Ryanem do mě vdechlo nový život a mé pošramocené srdce a duše byly na dobré cestě k plnému zotavení. Věděla jsem, že teď už přečkám všechno. Zatímco jsem se s ní přetahovala, začínala se mi do myšlenek vkrádat tma, žilami se šířil mráz. Odkudsi se vynořily hrozivé pevné zdi, obklopily nás a já se zděsila, že nás uvěznily. Zaplavila mě hrůza z nadcházející smrti, z pohřbení zaživa. Pokoušela jsem se křičet, ale Laureniny prsty se mi sevřely na hrdle a odřízly proud vzácného vzduchu. Před očima se mi zjevil otec, nejprve jako slabá vzpomínka, přízrak, pak se zhmotnil. Sálal z něj vztek, vypadalo to, že se chystá vraždit. Pěstmi zuřivě bušil do rozmazané postavy nějakého mladšího a menšího muže. Zkrvavenýma rukama tomu mladíkovi sevřel krk, podobně jako Lauren dusila mě. Zápasili spolu, sráželi všechno, co jim stálo v cestě. Ze zdi se zhroutilo cosi velkého kovového, žuchlo na zem a já zaječela, když to jen o kousek minulo moji hlavu. Slzy mě pálily a nezadržitelně se lily z koutků očí. Snažila jsem se skrz ten závoj rozeznat tvář jeho oběti, ale ač jsem napínala oči, zůstávala zakrytá dlouhými rozcuchanými havraními vlasy. 10
Bůhvíproč mi už najednou nešlo o sebe. Ani o tátu. Ani o Lauren. Chtěla jsem pomoct tomu chlapci. Potřebovala jsem mu pomoct, zachránit ho. Musela jsem tátu zadržet, aby ho nezabil. Ten mladík se podíval přímo na mě a zadrmolil slova, která se mi vracela jako ozvěna: „Miluju tě, holčičko. Nikdy bych ti neublížil.“ Nějaký drobný hlásek ve mně potvrzoval, že má pravdu. Ale stejně jsem se třásla, když jsem viděla, jak se na mě usmál a bílé zuby se mu strašidelně zbarvily do ruda. „Už se jí nikdy nedotkneš!“ burácel můj táta. Mladíkovi stekla po tváři krvavá slza. A po ní další. Chtěla jsem jít za ním a vzít ho do náruče, protože se to dělá, když je někdo smutný. Pořádné objetí zastaví všechny slzy. Svírající se ruka mi zatřásla krkem a já se bleskurychle soustředila zase na Lauren. Zavrčela a zvedla čepel vysoko do vzduchu. Zírala jsem na nůž, jak se snáší dolů, a pomalu se smiřovala s tím, že si mě vezme smrt a temnota. Vtom prolétlo vzduchem jediné slovo. „Stop.“
11
KAPITOLA 1
Procitnutí C
o je, sakra?“ Ryan se vytrhl z hlubokého spánku a hlava mu vylétla z polštáře, jakmile jsem zaječela. Posadila jsem se a odkopla deku, v panice se z ní chtěla vymotat, přitom jsem si třela hruď, kde mě pálila ta imaginární bolest. Do prdele. Do prdele. Sakra, to bylo jako doopravdy. No tak, uklidni se. Byl to jenom sen. Jenom sen. Ryan se opřel o hromadu hotelových polštářů. Viděla jsem, jak přejíždí pohledem po pokoji a pátrá po nebezpečí. „Tar, jsi v pořádku?“ Sevřel mi stehno a přisunul se ke mně blíž. „Taryn, co se stalo?“ Chtěla jsem mu odpovědět, ale byla jsem omráčená a naprosto neschopná souvislé řeči, ještě uvězněná ve zmatku mezi noční můrou a skutečností. Pokoušela jsem se něco říct, vážně, ale z pusy mi vycházel jenom chraptivý trhaný dech. Naštěstí mi brzo došlo, kde to jsem. Před necelými čtyřiadvaceti hodinami jsem nasedla do letadla a odletěla z Providence ve Rhode Islandu. A teď celá otřesená lapu po dechu v luxusním hotelovém apartmá v Los Angeles, vytržená ze spánku vlastními absurdními vidinami. Ryan mě zatahal za bradu a naléhavě mě pobídl: „Podívej se na mě.“ Odsunul mi dlouhé vlasy z očí. „Taryn, jsi v pořádku? Tar? Odpověz mi.“ Chňapla jsem ho za paži a svedla jsem slabě přikývnout. „Jo, nic mi není. Promiň… promiň, že jsem tě probudila.“ „O mě se nestarej,“ řekl a přitulil se ke mně blíž. Soudě podle toho, jak mu pod mou rukou pulzovala krev, jsem ho taky k smrti vyděsila.
13
Uhladil mi vlasy dozadu a zasunul pár pramínků za ucho. „Co se stalo? Zlé sny?“ Přikývla jsem. Nechtělo se mi to vysvětlovat. „Do háje, holka.“ Ryan si povzdechl. „Pojď sem. Zkus se uvolnit.“ Přitiskl si mě na hruď a zase přes nás přetáhl deku. Kůži měl teplou a jeho ruka mi hladila záda tak konejšivě, že jsem začala oddechovat volněji. „Už je to pryč. Jsi u mě.“ Políbil mě na temeno, vtiskl mi rty do vlasů a objímal mě. Takhle, v jeho náruči, jsem si připadala v absolutním bezpečí. Ale venku, na veřejnosti, tam to pod kontrolou neměl. S Ryanem jsem se brzy poučila, že když je člověk celebrita, faktor hrůzy roste geometrickou řadou. A chodit se známou osobností je totéž – vlastně ještě horší, protože zklamané fanynky posedle žárlí, dělají si na ni šílené nároky a chtějí mě odpravit. Dokonce i normální, rozumní lidé ztratí hlavu, pokud jde o celebrity. Dosaďte si k tomu svět plný bláznů a vyjde vám až moc reálná hrozba. Byla jsem ráda, že mě Ryan přesvědčil a poslal na letiště Mikea, aby nás bezpečně doprovodil, jinak by mě paparazziové snědli zaživa. Ryanova veřejná žádost o ruku mi nakreslila na záda tučný terč v živých barvách. Dokud jsem byla jen místní „aférka“ při natáčení v terénu, ještě to šlo, ale jakmile se začalo proslýchat, že mi navlékl prsten, postoupila jsem do úplně jiné ligy. Nešlo mi na rozum, jak mě sakra poznali mezi všemi lidmi spěchajícími letištěm. Pokoušet se proniknout špalírem paparazziů v terminálu bylo jako kličkovat minovým polem. Byla jsem Mikeovi za ochranu tuze vděčná, ale stejně si myslím, že mě fotografové zaznamenali jedině díky Ryanovu bodyguardovi. Sakra, Mike přece nechyběl na žádné Ryanově fotce z poslední doby – zadržoval fanynky, střežil jeho bezprostřední okolí jako zkušený lovec. Mike Murphy se svým skvělým tělem a senzačním úsměvem začínal být stejně slavný jako Ryan Christensen. „Nechceš mi povědět, co tě tak strašně vylekalo?“ 14
A doprčic. Pokrčila jsem rameny. Nechtěla jsem si zničit první ráno konečně zas v jeho náruči a začínat s těmi nesmysly. „Ani ti nevím… už si to moc nepamatuju. To se spraví.“ Ryan tiše zabručel a já čekala, kdy mi vyčte lež. „Zdálo se ti zas o ní?“ Napjala jsem se, nevěděla jsem, koho myslí. Když jsem neodpovídala, sevřel mě pevněji. „Ona sedí ve vězení, Taryn. Už nám neublíží.“ No, aspoň uhodl, že po mně v tom snu šla nějaká šílená mrcha. Bohužel si vybral nesprávnou. Nepronásledovala mě Angelica, naše uvězněná stalkerka, ale nemínila jsem mu to vymlouvat. „Já vím. Byl to jenom pitomý sen.“ „Co kdybys mi o tom řekla? Dostaneš to ze sebe a uleví se ti.“ Něco ve mně se chtělo svěřit, ale co jsem mu sakra měla říct? Zdálo se mi, jak se mě tvá slavná pomatená bývalka pokouší zabít. Jo, a kdyby to nestačilo, sem tam se mi zdá o mém mrtvém tatínkovi, celém krvavém, jak rdousí mladíka s havraními vlasy. O některých věcech je líp pomlčet. Ryan zívl jako lev, protáhl si nohy a šťouchl mě do zadku částí svého těla, která se už stačila úplně probudit. Jeho dvoudenní strniště mě příjemně škrábalo do zad, když se o mě třel. Políbil mě na rameno a zabručel: „No tak jo. Už dám pokoj. Řekneš mi to, jenom když budeš sama chtít. Kolik je hodin?“ Podívala jsem se na budík na nočním stolku. „Skoro sedm.“ Nahé tělo mi olízl závan studeného vzduchu, když se vykulil zpod teplých přikrývek. Pokoušela jsem se vypudit z paměti zbytky noční můry, ale jisté části se mi v hlavě přehrávaly znova a znova jako pokažené video. Nebylo to poprvé, co se mi zdálo o klukovi s tmavými vlasy a krvavými zuby. Objevoval se mi ve snech, co si pamatuju, vždycky ve stejné scéně, kdy ho můj táta vraždil. To s Lauren Delaneyovou byl nový a rozhodně ne vítaný bonus. 15
Děvka jedna. Jak si musela gratulovat, když se jí skoro povedlo rozbít mi vztah s Ryanem. Naštěstí nakonec ostrouhala mrkvičku. Nesnášela jsem ji čím dál tím víc. Nemohla jsem ji nechat, aby mi tohle prováděla, ani ve snech. Zatřásla jsem hlavou, jako bych si z ní mohla vytřepat ty hrozné vidiny. Musela jsem si opakovat, že mě trápí jenom vlastní mučivé myšlenky. Ve skutečnosti se do mě Lauren nikdy fyzicky nepustila. Ne, byla mnohem záludnější, nastražila řetězec falešných důkazů, které mě měly přesvědčit, že s Ryanem obnovili vztah z dřívějška. Srdce mě pořád ještě bolelo při pomyšlení, jak jsem si před pouhými pěti dny vážně myslela, že Ryanovi rodiče přijeli vystěhovat jeho věci ode mě z bytu. Podívala jsem se na zbrusu nový zásnubní prsten – Ryanův příslib budoucnosti a bezvýhradné oddanosti. V kroužku byl vyryt slib – „navždy“. Přísahala jsem si, že udělám, co bude v mých silách, abych té mrše i všem ostatním dokázala, že se pletou. Ryan Christensen je to nejlepší, co mě kdy potkalo. Jeho láska mi připadala jako neviditelná deka, kterou jsem se směla každý den obalovat. Ale pokud má přečkat zkoušku času, musím to zvládat jinak. Sledovala jsem Ryana v tlumeném světle, jak se šourá po koberci. Svalnatá paže se mu napjala, vykreslila biceps, když si prohrábl rozcuchané zlatohnědé vlasy. Oči mi sklouzly od zívajících úst po siluetě jeho pevného nahého těla k té části, která byla ještě pořád napůl ztopořená. Ani všechny fotky tohoto muže, jaké kdy byly pořízeny, všechny plakáty ho nedovedly doopravdy vystihnout. Celých sto osmdesát pět centimetrů vyrýsovaného, opáleného a pevného těla filmové hvězdy, hotová pastva pro oči i mozek. Nikdy bych si nemyslela, že můžu nějakého muže tak naplno milovat a přijímat jeho lásku. Nevzdal se mě, ani když to s námi vypadalo bledě. To samo o sobě mluvilo za všechno. Rty se mi samy od sebe prohnuly při představě, že si místo snídaně pochutnám na něm. 16
„Co je?“ zeptal se a ospale se zaculil. Zalezl si zpátky do postele a přitulil se ke mně. Tajně jsem doufala, že po tom nešetrném probuzení dokáže ještě usnout, protože jeho rodina a přátelé odešli z našeho apartmá až hodně po půlnoci. Ryan zařídil, aby se mnou do Los Angeles mohli přijet i Marie s Garym a Pete s Tammy. Další překvapení, o němž jsem nevěděla. V letadle jsem dala Marii pořádnou lekci na téma, jak nesnáším tajnosti bez ohledu na to, jak moc mě chtěl překvapit. V posledních několika týdnech jsme byli s Ryanem tajnůstkářští jako zloději. Zahlédla jsem na nočním stolku otevřenou láhev šampaňského. Hned se mi vybavilo, jak mě okrajem té ledově chladné láhve studil na prsou, až bolestně ožila. Ale já se mu pomstila, schovala jsem si v puse kostku ledu z kyblíku a pak mu stejně důkladně mučila bradavky. „Jsem celý ulepený,“ zamumlal Ryan tiše. „Zrovna jsem na to taky myslela. Ulepený, ale stálo to za to.“ Zavrčel mi do ucha: „To si musíme zopakovat. Co takhle extra lepkavý med?“ „Nebo rozpuštěnou čokoládu.“ Odsunul mi vlasy na stranu a začal mě líbat a kousat do krku. „Určitě. Páni, je toho tolik, co bych na tebe mohl natírat a slízávat ti to z těla. Nekonečné možnosti.“ Polechtal mě a já sebou škubla. Rychle vyhledal můj pohled a usmál se na mě. „Víš, že nikdy nedopustím, aby se ti něco stalo. Víš to, že?“ Musel si mou reakci špatně vyložit. Věděla jsem, že to se mnou myslí dobře, jen se někdy přestával ovládat – například když se mě někdo pokoušel balit. Pak v něm vystrčil růžky ten hlídací žárlivý pes a vrhal se do akce. „Vím.“ Ryan mi stiskl paži. „Fajn. Asi musíme pod sprchu. Chci se všemi posnídat, než odjedu.“ Zabořil mi nos do krku. „Kruci, tohle bude dlouhý den.“ Při pomyšlení, že se budu muset vyvléct z toho příjemného propletence, jsem zaúpěla. Zachumlala jsem se víc a při17
držela si jeho hlavu na rameni. „Je mi moc příjemně. Nemůžeme zůstat takhle tady?“ Ryan zavrčel a chytil mě za zadek. „To by mě moc lákalo.“ Trošku jsem si povzdechla, věděla jsem, že fantasticky proslulý Ryan Christensen má před sebou šílený program, nabitý vystoupeními a rozhovory v rámci propagace premiéry nejnovějšího filmu Odškodnění. Byl v L. A. jen o den déle než já a už měl za sebou několik fotografování. Pulz se mi zrychlil, vzpomněla jsem si, že se za pár dní posadíme do letadel a rozletíme se na místa jako Londýn a Paříž – do měst, kde jsem jaktěživ nebyla. Ale i když mě putování po Evropě lákalo, stačilo by mi ležet v jeho náruči a nikam nemuset. „Omluv se, že jsi marod,“ zašeptala jsem. „Zalži a já ti to dosvědčím.“ Hruď se mu otřásla smíchem. „Davide, všechno zruš. Má nádherná snoubenka se ode mě nemůže odlepit a já si už nikdy neobleču kalhoty – nikdy v životě.“ Nemohla jsem si pomoci, rozesmála jsem se s ním. Ryan si namotal na prst dlouhý pramen mých vlasů. „Věř mi, nemít tak nabitý program, zůstaneme nazí celé dny, možná i týdny.“ Zaťala jsem mu prsty do pevného zadku a utápěla se v příjemném pocitu z jeho tepla, jeho síly. „Tak to si musíme zablokovat jeden dva měsíce volna. Po všech těch hrůzách si to podle mě zasloužíme.“ Ryan mě vtiskl zády do polštáře. „Tak se na to zaměříme.“ Zářivý úsměv ho najednou opustil, lehký a hravý výraz vystřídala vážná tvář. „Ty jsi pro mě nejdůležitější, Taryn. Doufám, že to víš.“ Palcem mi přejížděl po tváři. Oči měl něžné a pak i kajícné. „Těch posledních pár týdnů bylo drsných.“ Drsných? Mírně řečeno. Spíš by sedělo, že to byla zkouška mé vůle přežít kolosální smutek. Vytáhla jsem zpod nás levou ruku a zahýbala zápěstím. Začínala mě brnět, jak jsem ji měla nešikovně zkroucenou pod ním. Někdy mi připadalo, že ještě nosím sádru, i když už jsem se jí zbavila skoro přede dvěma týdny. 18
Ryan se zašklebil. „Pořád to bolí?“ Pokrčila jsem rameny. „Trochu. A někdy je to ztuhlé.“ Přimhouřil oči a uvažoval o něčem dalším. Zlehka mě pohladil po břiše. „Bylas… bylas u gynekologa, od té doby, co…?“ Přikývla jsem. „Minulý týden. Marie šla se mnou.“ Ryan zaťal zuby a napjal se. Zdálo se, že ho to rozčílilo. „Co je?“ „Proč jsi mi o tom neřekla?“ Nechtělo se mi věřit, že se mě na to ptá – a ještě k tomu takovým úsečným tónem. Minulý týden končil natáčení Tisíce mil a zřejmě se pořád rozmýšlel, co ke mně cítí. Rozhodně jsme se spolu zvlášť upřímně nebavili. Šťouchl do mě, aby mě ponoukl k odpovědi. Podívala jsem se mu do očí. „Co chceš slyšet?“ zeptala jsem se tiše. „Minulý týden jsme spolu málem nemluvili, Ryane. Myslela jsem si, že už ti to je jedno. Čekala jsem, kdy to celé odpískáš.“ Chytil mě za levou ruku a líbal mi prsty kolem zbrusu nového zásnubního prstenu. „Zlato… promiň. Já vím, že jsem to podělal. Ale prostě… jsem byl pitomec. Sakra.“ Pohladila jsem ho po tváři. „Pitomí jsme byli oba.“ Ryan se zamračil a vtiskl mi tvář do dlaně. „Tak mi to řekni teď. Co ses dozvěděla na té gynekologii?“ „Doktorka mi řekla, že už je všechno v pořádku. Předepsala mi zas antikoncepci. Mám přijít zas za rok, pokud nebudou problémy.“ Zřejmě tajil dech, protože hned vyhrkl: „Fajn. Dobře.“ Promnul si čelo, sčísl si z něj vlasy. „Páni, já ani nevím, jak ti to vynahradit. Já vím, že jsem ti ublížil. Věř mi, že to vím. Ale budu ti to vynahrazovat do konce života. Slibuju.“ Těžce jsem polkla. Věděla jsem, že jsme se skoro rozešli kvůli mému chování a zbrklým reakcím. „Za to můžu já. Promiň, že jsem ti přestala věřit.“ Díval se na mě a přitom pokrčil ramenem. „Myslím, že jsme se oba tvrdě poučili – a snad se od toho odrazíme a posílí nás to.“ 19
Přikývla jsem, tíseň se ve mně rozpouštěla. „Líbí se mi ten nápad, že někam odjedeme. Jenom sami dva.“ Vzhlédl a napjatá tvář mu zjihla. „Koukneme se do mého rozvrhu a naplánujeme si dovolenou. Pojedeme, kam budeš chtít, holka. Kamkoli.“ Sklonil hlavu a vyhledal moje rty. Nesmírně něžně, nesmírně láskyplně. Leželi jsme tam dlouho, nahá těla propletená, dívali se na sebe a šeptem si vyznávali lásku. Bože, byl tak krásný, celý nahý, se širokými rameny a svalnatými pažemi, které mě objímaly. S vlasy rozcuchanými po spokojeném spánku. Snažila jsem se na to nemyslet, ale stejně jsem se nafukovala pýchou. Většina jeho fanynek by obětovala vlastní nohu, ruku, člena rodiny nebo ledvinu, jen aby ho viděla takhle odhaleného. Pardon, dámy. Nerada vám kazím naděje, ale je celý jen můj. Hladově jsem mu sjela ústy po pevném těle, zaútočila na něj směsicí pocitů: škrábala nehty na hrudi, jemně kousala po svalnatém břiše, něžně hladila toulavým jazykem. Ryan přimhouřil oči a vtiskl se do polštáře, když jsem mu přejela vlhkými rty a jazykem po přirození. Měli jsme jen kousíček společného času a já ho hodlala využít do poslední vteřinky. „Bože, Tar,“ zašeptal a napjal se pod tím náporem. Zapletl mi prsty do vlasů, tahal, tiskl, naváděl mě nahoru a dolů, zatímco jsem ho uspokojovala. Sakra, sama jsem z toho byla celá pryč. Vyjela jsem mu rukou po hrudi a vzala ho do úst ještě víc, vyloudila z něj odevzdané steny, dívala se na něj, jak mě sleduje. Ještě jsem ani pořádně nenasadila veškeré umění rukou a pusy, když nám do té důvěrné chvíle neurvale zařinčel mobilní telefon. „Co… co?“ zavrčel a podíval se na noční stolek. „Kdo mě sakra otravuje teď?“ V duchu jsem se zasmála. Hned mě napadla jistá osoba, která si dovedla neomylně vybrat nejhorší možnou chvilku. Musela mít nějaký šestý smysl pro dobu, kdy si její syn chce užívat. 20
„Nech to být,“ zamumlala jsem a vzala ho do úst tak hluboko, jak jen to šlo, aniž bych se dusila. Chtěla jsem, ať se uvolní a zapomene na věčně zvonící mobil a nabitý harmonogram. Soudě podle toho, jak zapředl a znovu zasténal „bože“, za pár minut zapomene i vlastní jméno. Doufala jsem, že toho volající brzo nechá. Nepřetržité zvonění mi lezlo na nervy. Telefon se odmlčel a za dvě minuty se ozval znovu. „To nemyslí vážně,“ zakvílel Ryan. Otočil se a natáhl se po něm, ale nedosáhl na něj. „Mmm-mmm.“ Držela jsem ho pevně, tiskla mu boky k posteli. „Jenom to vypnu.“ „Ne. Začneš si číst zprávy. Nech to být.“ „Ne, já… ach, bože…“ zasyčel a nasál vzduch skrz zuby. „To je ono. Mmmm…“ Jo, já věděla, že se ti to bude líbit. Jeho ruce se ke mně okamžitě vrátily, pročesávaly mi dlouhé vlasy, zatímco já se snažila v duchu nepočítat zvonění telefonu. Ryan mě zatáhl za bradu a chraplavě zavrčel: „Počkej, holka. Přestaň. Ještě nechci skončit.“ Ve chvíli, kdy jsem k němu vzhlédla, mi přejel po krku a vytáhl si mě k ústům. „Pojď sem.“ Chtěla jsem ho nasát do každé buňky těla. Vzít ho na místa, kde jsou milostné blaho a láska nezbytné jako kyslík. Vtáhla jsem mu horní ret do pusy, chtěla jsem ho, potřebovala jsem ho. Zasténal mi do úst a objal mě paží. Jediným rychlým pohybem mě bez námahy přetočil a usadil si mě na sobě. Dlouhé prsty mi vypálily ohnivou stopu vzhůru po stehně a zajely mi hluboko do těla, zatímco jako hladové děcko hodoval na mém ňadru. Tělo mě brnělo touhou cítit v sobě víc než jeho prsty, ale všechny ty úchvatné erotické myšlenky mě rázem opustily v okamžiku, kdy zas zařinčel ten pitomý mobil. „Do háje…“ Odkulil se ode mě a chňapl po té dotěrné věci. Upřímně řečeno, teď už jsem byla sama zvědavá, kdo si sakra nedá pokoj. 21
Podíval se na displej a na můj tázavý pohled se zašklebil. „Marla. Pokaždé ona, čtyřikrát. Vypnu to.“ Ještě to ani nedořekl, a už se rozezvonila pevná linka v našem apartmá. Ta dokázala vytáhnout jednoho tuze naštvaného, vzrušeného a neuspokojeného chlapa z postele. Někdo si to pořádně schytá. „Co je?“ vyštěkl nenávistně. Volající musel jasně poznat, že vyrušuje. „Snažil jsem se spát. Teď? Proč?“ Zaťal zuby. „To nemůže hodinku počkat? Ne. Zrovna jsem se probudil. Dobře. Dej mi deset minut,“ zamumlal. „Řekl jsem deset minut.“ Popadl ze země své šatstvo a zaklel. Takhle naježeného jsem ho už dlouho neviděla. „Tar, musíš vstát a oblíct se.“ „Proč? Co se děje?“ Ostražitě si mě změřil, zatímco si natahoval džínsy na holé tělo. Začínala jsem si dělat starosti. „No tak, co se stalo?“ Znechuceně našpulil rty. „Marla s Davidem jsou na cestě nahoru.“ V duchu jsem zasténala. Nebylo to poprvé, co mu tisková mluvčí a manažer vtrhli nevhod do života. Říct, že jsou neomalení, byla málem lichotka. Ryan se vztekle prohraboval oblečením v otevřeném kufru a já se musela zeptat: „Proč?“ Promnul si čelo. „Prosákly ven fotky,“ zamumlal. Zaplavil mě strach. „Jaké?“ Zezadu jsem viděla, jak zavrtěl hlavou. „Lidi v baru mě v sobotu vyfotili, jak tě žádám o ruku,“ zamumlal přes rameno. „Internet je plný fotek a nahrávek.“ Zhluboka jsem se nadechla. Nepříjemně mě překvapilo, že kvůli tomu tak vyšiluje. Byl tak podrážděný, že skoro nedokázal vytáhnout tričko. Požádal jsi mě o ruku veřejně. Počítala jsem s tím, že si to pár štamgastů vyfotí mobilem. Cos čekal? „No a? To je tak zlé?“ Ryan si těžce vzdychl a ohlédl se na mě omluvnýma očima. „Tar, víš, jak to chodí. Fotky byly na fanouškovských stránkách a na Twitteru už ten večer.“ 22
Hleděla jsem si na nohy a snažila se to pochopit. Na tom přece není nic špatného, nebo ano? „Taryn.“ Ryan přerušil mé myšlenky a hodil mi džínsy. Vyrazila jsem další povzdech a vsunula pravou nohu do nohavice. „Proč jsi mi neřekl dřív, že to bude problém?“ „Tar – víš proč,“ zamumlal Ryan a přetáhl si tričko přes hlavu. „Nebudeme to probírat, ano? Prosím.“ „Ale…“ Vypadal odevzdaně, ale napjatě. „Ale co? Nechci, aby sis s tím dělala starosti, to je celé.“ Zavrtěla jsem hlavou. „O to nejde… jenom jsem trochu vedle. Včera, když nás Mike vyzvedl na letišti, mě varoval, že se budou paparazziové rojit jako vosy. Ptala jsem se ho, jestli nemám schovat prsten. Volal ti a tys mi po něm vzkázal, ‚ať mě ani nenapadne ten prsten někdy sundat‘. Takže včera ti nevadilo, že se s ním ukážu a že lidi uvidí, že jsme zasnoubení. Proč na tom záleží dneska?“ Ryan přimhouřil oči. „A udělalas to?“ Na chvilku mě to omráčilo, ale věděla jsem, že ten příkrý tón ve skutečnosti nepatří mně. „Co? Nechala si prsten, nebo se s ním nechala fotit?“ Pokrčil rameny. „To je fuk. Obojí.“ Asi to potřebuje vědět, než se do něj ti dva pustí. „Ano, nechala jsem si tvůj prsten, protože ho nikdy nesundám, a ne, nenechala jsem ty pijavice, aby se přiživily na našem štěstí. Strčila jsem ruku do kapsy.“ Přikývl. „Fajn, tak na to pamatuj,“ řekl a šel otevřít dveře. Do obývacího pokoje našeho apartmá vrazila Marla Sul livanová, Ryanova upjatá tisková mluvčí, a pozdravila mě napůl úsměvem, napůl zavrčením. I takhle brzo ráno už vězela v nažehleném značkovém kostýmku. Stejně vzorně měla upravené i krátké černé vlasy. Z prstů s rudými špičatými drápy jí visela černá taška. „Sedni si,“ nařídila mu. Ryan na ni chvíli zlostně hleděl a pak odtáhl židli od velkého jídelního stolu. „Weekly Reporter, CV Magazine…“ oznamovala kousa23
vým tónem a kladla na stůl před něj jednotlivé výtisky. „Jsi všude. Předpokládám, že proto se minulé čtyři dny vyhýbáš mým telefonátům.“ Ryan se na časopisy skoro ani nepodíval. Žuchl sebou na židli a začal si mnout čelo, druhou rukou tiskoviny odstrčil. „Už jsem to viděl. No a co?“ Přisunula jsem se blíž. Úplně poprvé jsem spatřila zrnité a rozmazané fotky Ryana stojícího na dobře známém kulatém dubovém stole a další tmavou fotku, jak klečí přede mnou. Momentky ze sobotního večera, když mě v mé hospodě veřejně požádal o ruku, prosákly do celého bulváru. Srdce ve mně kleslo nad tím nehorázným zneužitím. „Takže co? Ryane, vylezl jsi na stůl uprostřed baru! Co tě to napadlo?“ Hubovala ho Marla, jako by byl děcko. Ryan si položil lokty na kolena, sklonil hlavu a neodpovídal. „No, tohle rozhodně překoná ty fotky, jak stála uprostřed ulice v Miami před čtrnácti dny,“ ucedila necitlivě a máchla špičatou bradou mým směrem. Musela jsem Marle uznat, že mi umí připomenout, jakého idiota jsem tam ze sebe udělala. Trčela jsem v lijáku a hleděla na to, jak mě Ryan domněle podvádí s kolegyní Lauren Delaneyovou, zatímco ve skutečnosti šlo o natáčení. Ryan se napřímil a obul se do ní za tu poznámku. „Tohle nezkoušej,“ zavrčel skrz zuby a doprovodil to varování vzteklým pohledem. Nikoho nezajímalo, že se Kyle Trent, můj bývalý bodyguard, a Lauren Delaneyová, Ryanova herecká spoluhvězda a bývalá přítelkyně, spolčili, aby zákeřně zničili náš vztah. Tisk pásl jedině po fotografických důkazech mého duševního kolapsu z Ryanovy údajné nevěry. NEVĚRNÍK PŘISTIŽEN! hlásaly všechny titulky. A teď se zase rozplývaly ZASNOUBENI! Dva týdny nahoru a dolů jako na houpačce pod protivným dohledem médií – Ryan a Lauren jsou spolu, Taryn přistihla Ryana při nevěře, Ryan a Taryn končí, Ryanova tajná výpra24
va do Seaportu v Rhode Islandu – teď korunoval nový fotografický důkaz, že vážně vylezl na stůl. „Ryane, tohle už jsme probírali. Chceš si zničit kariéru?“ Mávla zase rukou ke mně. Bylo jasné, co chce říct – to já mu ji ničím. „Ne! Jistěže ne!“ zaburácel. Marla si odfrkla a zabodla prst do jednoho časopisu. „No, já ti říkala, abys to své pitomé rozhodnutí udržel v tajnosti. A takhle to dopadá.“ Užasle jsem zalapala po dechu. Pitomé? Vážně tu ta ženská stojí, poučuje mého snoubence a s taktem demoliční koule naznačuje, že jeho žádost o ruku byla hloupá a naivní? „Nemyslíš si, žes mě mohl aspoň upozornit, žes to vážně udělal?“ Plácla před ním časopisem do stolu. „Vrátím se z Monterey, a čeká mě taková rána pod pás!“ Protočila jsem panenky nad tou poznámkou i hysterií. Pohled mi sjel k jejím lesklým černým koženým lodičkám na vysokém podpatku. Ty boty si dneska vyladila k barvě srdce. „Nechal jsem se unést. Je to moje věc,“ zabručel Ryan podřízeně před tou despotickou potvorou. Bylo to poprvé, kdy jsem viděla, že se před někým sklání. Tohle nebyl ten postoj „kašlu na to, je mi to volný“, jaký ukazoval světu. Před touhle ženskou se sesypal jako domeček z karet ve větru. Pevně jsem stiskla rty a držela jazyk za zuby. „Nechal ses unést?“ opakovala Marla nevěřícně. „To má být omluva?“ Ryan po ní střelil zlým pohledem a vyskočil ze židle, když se ozvalo další zaklepání na dveře. „Davide,“ řekl monotónně a ani se na svého manažera pořádně nepodíval. David Ardazzio pomalu zavrtěl hlavou, aby zdůraznil, jak je nerad, že byl povolán. Srdce se mi rozbušilo, když jsem si rozebrala Davidovo chování. Teď už tu máme oba Ryanovy loutkáře, můžou se proti němu spojit. Čarodějnice a křivák, celí žhaví ho popadnout a podřídit si ho ještě víc. Ať se propadnu, jestli připustím, aby se kvůli nim styděl, 25
že mě požádal o ruku. Cítila jsem, jak zatínám pěsti a chystám se na nadcházející bitvu. „Ahoj, Davide,“ pozdravila Marla Ryanova manažera. „No,“ zafuněla vztekle, „tak se poraďme, jak omezit škody.“ Rozpletla založené kostnaté paže, zvedla pár časopisů a hodila je k Davidovi. „A na Youtube jsou dvě videa, jak zpívá.“ „Já vím,“ přikývl David. „Ty teda umíš zamávat s médii, kamaráde,“ uchechtl se a předstíral, že si prohlíží fotky. Nepochybovala jsem, že už je dávno zná nazpaměť. Ryan byl moc zaměstnaný starostmi a hleděním do země, než aby odpověděl. Davidovi trvalo jen zlomek vteřiny, než zaměřil zlý pohled na mě. Nebylo to poprvé, kdy měl Ryanův manažer se mnou problém, a začínalo být jasné, že si nikdy k srdci nepřirosteme. Tohle neskončí dobře. „Já nevím, proč s tím tak plašíte,“ vyštěkl Ryan a zajel pohledem ke mně. „Ani já ne,“ dodala jsem, abych ho podpořila. Pokud takhle reagují na šťastné zprávy, tak nechci vidět, jak by strávili nějakou vážně zlou mediální bouři. David se to pokusil vyžehlit. „Takhle to nejde, Taryn. Musíte pochopit, že Ryanova kariéra závisí na tom, jak se uvede Odškodnění. Je to jeho první hlavní filmová role od série Mořského pobřeží a kritika a vlivná studia – ti všichni čekají na to, jestli utáhne film sám. Tahle premiéra je velká věc a celé se to točí kolem vytváření obrazu pro veřejnost, to je celé. Nic nového pod sluncem, Ryane.“ Vytváření obrazu pro veřejnost? Ohlédla jsem se na časopisy. „Pardon, ale pořád tomu nerozumím. Co s tím má společné naše zasnoubení?“ Marla ke mně znovu škubla hlavou. „Jistě vám na tom začne záležet, až bude dostávat jenom vedlejší role a peníze už nepotečou.“ Bez toho pohledu „copak to není jasné, nebo jste tak tupá, že to nepochopíte?“ bych se obešla. Ryan práskl pěstí do stolu. „Nemluv s ní takhle,“ varoval ji a napřáhl k ní prst. „Marlo –“ pokusil se David utlumit její rozčilení. 26
„Mně je úplně jedno, kolik má peněz. Myslete si, co chcete, ale to, co k němu cítím, se netýká jeho slávy ani majetku. Chcete říct, že nebude dostávat nabídky a lidi přestanou chodit na jeho filmy, protože jsme zasnoubení?“ Všimla jsem si, jak se Ryan ušklíbl. „Ne, to ne.“ David se pokusil něco namítnout, zvedl ruku, aby mě zastavil. „S Aaronem jsme –“ Marla mu skočila do řeči: „Ryanova kariéra se teprve začala rozjíždět. Jeho budoucí vyhlídky se odvíjejí od rozhodnutí, která udělá teď. Chcete se dočkat toho, že se mu nebude dařit?“ Ztuhla jsem ještě víc. „Jistěže ne!“ „Ježíšikriste!“ zasténal Ryan, ale nevšímala si ho. Dál mluvila ke mně. „Pak se oba musíte smířit s tím, že jeho marketingovou hodnotu velice ovlivňuje to, jak veřejnost vnímá jeho postavení a chování. Musí za všech okolností zůstat umírněný a profesionální – bez skandálů a osob, které se přiživují na jeho štěstí.“ Ta poslední slova mi připadala jako facka. „Chcete naznačit, že k nim patřím?“ Ryan se napřímil, napjal se na mou obranu, ale nechal toho, protože to vypadalo, že se Marla omluví. Chvíli jsem si myslela, že se pokusí být slušná. „V této branži přetrvají negativní dojmy celé roky a v některých případech nechají nenapravitelné následky na hercově kariéře. Ryan je tady kvůli propagaci filmu, ne kvůli lavině otázek na ten absurdní výstup. Ta nerozvážnost teď zastiňuje premiéru Odškodnění. Zapomínáte, že ho platí velmi vlivní lidé, aby propagoval film, ne vysvětloval, proč leze po stolech,“ poučila nás Marla příkře. Nasměrovala zlostný pohled na Ryana. „Kolikrát ti mám připomínat, že o takovou pozornost tisku nestojíme?“ „Já vím, co jsou moje povinnosti!“ vyštěkl Ryan vztekle. „Tak to ses měl ovládnout a uvědomit si, že lézt na stůl v baru plném lidí je pitomost!“ utřela ho. Ryan si protáhl prsty, jako by se ji chystal uškrtit. „To mě s tím vážně budeš pořád otravovat? Já už to pochopil.“ „No, někdo musí nepřetržitě hlídat to tvoje chov–“ 27
Grrrrrrr! „Dost! Nechte toho!“ vložila jsem se do toho. „Mně je fuk, kdo jste. Nebudete nám brát jednu z našich nejvzácnějších vzpomínek a dělat z ní něco, za co by se měl stydět. To nedovolím.“ Postavila jsem se za Ryana a položila mu ruce na ramena. Vážně jsem se bála, že kdybych ho pustila, začne stůl, židle i těla létat vzduchem. „No tak si vylezl na stůl a požádal mě o roku. A co má být? Vy děláte, jako by se zdrogoval a umlátil palicí nevinná štěňátka. Jistě se to celé, tohle odhalení, dá proměnit v pozitivní věc.“ Marla na mě bezvýrazně hleděla, očividně ji zaskočilo, že mám ještě tu drzost se ozvat. Soustředila se zas na něj. „Ryane, možná by bylo lepší, kdybychom pokračovali o samotě, jen spolu a s Davidem, a probrali plán, co dál. Taryn má jistě na práci něco jiného.“ „Prosím?“ zabodla jsem se do ní pohledem, užaslá, že si vůbec dovolí něco takového navrhnout. Ta mrcha má ale žaludek. Ryan odsunul židli vedle sebe, až jsem se lekla. „Já bych neřekl. Všechno, co chceš říct mně, můžeš říct i před mou snoubenkou. Její život to ovlivní stejně jako můj. Já rozhodnu, u čeho nemusí být, ne ty. Jasné?“ Marla na něj bezvýrazně hleděla. „Jasné?“ opakoval důrazně. Marla si nespokojeně povzdechla a zavrtěla se na židli. „Jistě.“ Ulevilo se mi. Posadila jsem se a tajně ho poplácala po stehně, abych mu poděkovala. Položil dlaň na mou ruku s diamantem. „Takže… na dnešních propagačních rozhovorech informujeme všechny tazatele, že otázky na téma soukromého života nepřicházejí v úvahu. Někdo bude celou dobu hlídat, aby podobné dotazy odvrátil a neodváděla se pozornost od premiéry Odškodnění a později i Mořského pobřeží. Stejné podmínky budou platit při všech tvých veřejných vystoupeních v průběhu celého turné.“ 28
