JCHA CJCH CENA JIND ICHA CHALUPECKÉHO PATNÁCT LET JIND ICH CHALUPECK AWARD FIFTEEN YEARS

JCHA CJCH CENA JIND¤ICHA CHALUPECKÉHO PATNÁCT LET JIND¤ICH CHALUPECK¯ AWARD FIFTEEN YEARS

ISBN 80-239-5158-0

„Je jistû jedním z nejnaléhavûj‰ích úkolÛ moderního umûlce vystoupit z estetického zakletí, dûlat umûní tak, aby urãit˘m zpÛsobem se naplÀovalo Ïivotem a naplÀovalo Ïivot.“ “It is certainly only of the modern artist’s most urgent tasks to free himself from the aesthetic spell and make art that is somehow inspired by life and which inspires life in return.” Jindfiich Chalupeck˘

5

CHTùL BYCH SE ZMÍNIT o svém prvním a svém posledním setkání s Jindfiichem Chalupeck˘m. Jeho jméno jsem znal od nepamûti. Vlastnû uÏ asi jako tfiináctilet˘ chlapec jsem ãetl Chalupeckého eseje v melantri‰sk˘ch Listech a znal díla ãlenÛ Skupiny 42, jejímÏ byl intelektuálním motorem. Velmi brzo, nûkdy v hlubok˘ch padesát˘ch letech, jsem ho vyhledal a mám tuto první náv‰tûvu u nûj ve velmi Ïivé pamûti. Vzpomínám si dokonce, Ïe u nûj tehdy byli je‰tû dva jiní, na mnû nezávislí hosté – oba uÏ nejsou naÏivu. Byli to Jifií Padrta a Miroslav Lamaã, dva profesionální v˘tvarní teoretici, ktefií tenkrát sice vefiejnû pÛsobili, ale byli do té míry chytfií, Ïe vûdûli, nakolik kontakt s Chalupeck˘m má pro nû daleko vût‰í cenu neÏ styky s oficiálními socialistick˘mi umûlci ãi ãiniteli. Pro mne bylo to setkání vzru‰ujícím pramenem pfiekvapiv˘ch, zkratkovit˘ch, nûkdy i metaforick˘ch a dokonce aÏ bonmotovit˘ch formulací, jimiÏ nበhostitel popisoval nûkteré úkazy a jevy – pfiedev‰ím kulturní, umûlecké, nejprve literární, pozdûji i v˘tvarné. Chalupeck˘ nevystupoval jako typick˘ profesionál. Nebyl ani vy‰kolen˘m literárním kritikem a filosofem, dokonce ani umûleck˘m historikem s tradiãní kariérou v oboru, provázenou profesionální hant˘rkou. Byl v nejlep‰ím slova smyslu samorostl˘; v jeho slovech byla jakási zvlá‰tní Ïivost a velice mû oslovoval. Potom jsem Jindfiicha Chalupeckého vídal ãasto a nav‰tûvoval ho bûhem dlouh˘ch desetiletí; mohu snad fiíci, Ïe jsme byli i pfiátelé. Naposledy jsem se s ním setkal nûkdy ke konci jara roku 1990, kdyÏ uÏ byl tûÏce nemocn˘, krátce pfied jeho smrtí. LeÏel v nemocnici Na Homolce a spolu s Joskou Skalníkem jsme ho nav‰tívili, abychom mu pfiedestfieli my‰lenku ceny, která by byla udûlována mlad˘m v˘tvarníkÛm a nesla by jeho jméno. Nezávisle na nás s ním o tom také jednali Theodor Pi‰tûk a Jifií Koláfi. S návrhem souhlasil a je dÛleÏité, Ïe se Cena Jindfiicha Chalupeckého ujala a osvûdãila. Dostávají ji mladí nadaní umûlci, ktefií vskutku jiÏ nûco dokázali. Vznik Ceny Jindfiicha Chalupeckého povaÏuji za velmi dobr˘, bohulib˘ poãin, drÏím jí palce a chodím rád, pokud mi to ãas dovolí, na její kaÏdoroãní udûlování a v˘stavy jejích laureátÛ. Pfieji Spoleãnosti Jindfiicha Chalupeckého, aby nadále jmenovala uváÏlivû ãleny porot, které peãují o v˘bûr kandidátÛ a urãují z nich jako drÏitele Ceny toho nejlep‰ího. V˘sledkÛm soutûÏe pfieji dobrou budoucnost, pfiinejmen‰ím tak dobrou, jaká je jejich minulost. PovaÏuji za neobyãejnû ‰Èastné, Ïe Cena sv˘m názvem znovu a znovu pfiipomíná nezapomenutelnou osobnost Jindfiicha Chalupeckého.

I WOULD LIKE TO MENTION my first and last meetings with Jindfiich Chalupeck˘. I had known his name since I could remember; as a thirteen-year-old boy I read Chalupeck˘’s essays in the Journal of the Melantrich publishing house, and I also knew the work of Group 42 which he provided with the intellectual drive. Soon on, at some point in the darkest days of the 1950s, I called on him, and still keep vivid memories of that first visit. I even remember that there were two other guests there, independently of me – neither of whom are alive today. They were Jifií Padrta and Miroslav Lamaã, two professional art theoreticians who, although active in public, were clever enough to know that contact with Chalupeck˘ was much more valuable to them than relations with official socialist artists and functionaries. For me, the meeting was an exciting source of surprising, condensed, sometimes metaphorical and even witty formulations with which our host described certain phenomena – primarily cultural and artistic ones, initially in literature, then in visual art. Chalupeck˘ didn’t behave as a typical professional; he wasn’t a formally trained literary critic and philosopher, nor was he an art historian with a traditional career in the field using a professional jargon. He was, in the best sense of the word, self-made; in his words there was a special kind of liveliness and I strongly identified with what he said. Subsequently I often saw Jindfiich Chalupeck˘, visiting him over several decades. I may say that we were close friends. It was in the late spring 1990 when I saw him for the last time. At that time he was seriously ill and died shortly after my visit. He lay in Na Homolce Hospital, and Joska Skalník and I visited him in order to convey him the idea of a prize that would be awarded to young artists and bear his name. Independently of us, Theodor Pi‰tûk and Jifií Koláfi also discussed this with him. He agreed to the proposal, and it is important that the Jindfiich Chalupeck˘ Award was established and found its place. Young and talented artists have been awarded with it, who have proved truly capable. I consider the setting up of the Jindfiich Chalupeck˘ Award a good and virtuous deed; I wish it luck and, whenever time allows, I enjoy attending the annual award-giving and seeing the exhibitions staged by its winners. I hope that the Jindfiich Chalupeck˘ Association will continue to carefully nominate the members of the juries in charge of choosing the candidates and making the best one the Award winner. I wish the competition results a future that is at least as good as their past. I consider it extremely fortunate that with its name, the Award provides a constant reminder of the unforgettable personality of Jindfiich Chalupeck˘.

Václav Havel

Václav Havel

6

KDYÎ JSEM SE PO LETECH mohl svobodnû navracet z PafiíÏe do Prahy patfiila jedna z m˘ch prvních vizitací Jindfiichu Chalupeckému. Vypravil jsem se za ním do nemocnice Na Homolce. Bylo mi tûÏko, kdyÏ jsem seznal, Ïe se jiÏ bohuÏel louãí se Ïivotem. Pomoci mu nebylo, tak jsme spolu s Václavem Havlem a Theodorem Pi‰tûkem uvaÏovali, jak mu udûlat radost. Vymohli jsme si u nûj souhlas k tomu, aby byla zaloÏena cena pro mladé umûlce, nesoucí jeho jméno. S Pi‰tûkem jsme dali dohromady její stanovy, z nichÏ kromû jiného vypl˘valo, Ïe laureáta kaÏd˘m rokem vybere nezávislá porota, pfiedstaví se vefiejnosti osobní v˘stavou v Praze a hlavnû mu bude zaji‰tûn nûkolikamûsíãní pobyt v zahraniãí, jehoÏ tvÛrãí program si urãí sám. Smysl ceny odpovídal Chalupeckého názoru, Ïe pro slibné talenty je nezbytné pfiekroãit co nejdfiíve práh domova a rozhlédnout se po souãasném svûtû. Pan prezident se s na‰ím návrhem ztotoÏnil a pfiipojil svÛj podpis k zakládající listinû Spoleãnosti Jindfiicha Chalupeckého a jeho ceny. I kdyÏ se pfiiznávám, Ïe nejsem pfiíznivcem vyznamenávání umûlcÛ, pfiipadal mi zvolen˘ zpÛsob podpory umûleckého mládí rozumn˘ a úãeln˘. V dané chvíli jsem uznal, Ïe je tfieba povzbudit po dlouh˘ch letech izolace na‰í zemû od okolního svûta mladé umûlce k cestám do zahraniãí a zbavit je nebezpeãn˘ch sklonÛ k zápecnictví. Ne‰lo zdaleka jen o roz‰ífiení obzoru v umûlecké orientaci, ale snad je‰tû více o získávání bezprostfiedních zku‰eností ze Ïivota v jin˘ch zemích, které otevírají z rÛzn˘ch úhlÛ pohled na pfiítomnost. Jak jsem se sám pfiesvûdãil, záleÏí na kaÏdém, jak podobné pfiíleÏitosti vyuÏije. Nezbavuje ov‰em Ïádného umûlce osobní odpovûdnosti za sebe a vlastní tvorbu a v tom mu Ïádná cena ani jiná podpora nemÛÏe pomoci. Dnes se jiÏ mÛÏeme ohlíÏet na tvÛrãí v˘sledky tûch, ktefií Cenu Jindfiicha Chalupeckého získali. Potvrzují, Ïe cena svÛj úãel plní a její zaloÏení bylo oprávnûné. Chci vûfiit, Ïe podobn˘m povzbuzením bude i pro její pfií‰tí laureáty. Hlavnû jsem rád, Ïe pokaÏdé pfiipomíná jméno Jindfiicha Chalupeckého, kter˘ uãinil tolik pro celé na‰e novodobé umûní.

Jifií Koláfi

WHEN, AFTER MANY YEARS, I could pass freely from Paris to Prague, one of the first people I came to see was Jindfiich Chalupeck˘. I set out to visit him at the Na Homolce Hospital. I felt heavy-hearted when I learned that he was sadly passing away. There was nothing anyone could do to help him, so Václav Havel, Theodor Pi‰tûk and I began thinking how we could cheer him up. We secured his consent to establish an award for young artists that would bear his name. Pi‰tûk and I put together its constitution stating that the winner would be chosen every year by an independent jury. Winners would then make a public presentation with a solo exhibition in Prague, and above all be provided with an opportunity to spend several months abroad, deciding their creative program themselves. The idea of the award corresponded to Chalupeck˘’s opinion that for promising talents, it is necessary to cross one’s threshold as soon as possible, and survey the contemporary world. President Havel identified with our proposal, and added his signature to the founding charter of the Jindfiich Chalupeck˘ Association and its award. Although I confess that I am not an advocate of awarding artists with prizes, the means of supporting artistic youth that we chose seemed sensible and practical to me. At that given moment, I acknowledged that it was necessary, after so many years of our country’s isolation from the outside world, to encourage young artists to travel abroad and get themselves rid of dangerous inclinations to parochialism. It was not at all simply a matter of broadening the horizons of one’s artistic orientation, but possibly, even more a matter of acquiring direct experiences of life in other countries that open up a view of the present from various angles. As I have found out for myself, it depends on each individual as to how they make use of similar opportunities. It does not, of course, get any artist rid of responsibility for oneself and one’s own work; in this, no prize or other form of support can help. Today, we look back at the results of those who have won the Jindfiich Chalupeck˘ Award. Their results confirm that the award has fulfilled its purpose and that its founding has been justified. I would like to believe that it will provide similar encouragement to future winners, as well. Above all, I am glad that every year, it recalls the name of Jindfiich Chalupeck˘, who did so much for the whole of Czech modern art.

Jifií Koláfi

7

SEDùL JSEM NA OKRAJI LÒÎKA a na dlani, kterou jsem podpíral záda nemocného, jsem cítil zmûÈ drátkÛ a trubiãek. Pokoj byl pln˘ bezmoci, utrpení a resignace. Mûl jsem okamÏit˘ pocit, Ïe musím nûco fiíci nebo udûlat, co by nám obûma pomohlo zvládnout tísnivou situaci. Vzpomnûl jsem si na priority Chalupeckého zájmÛ. Patfiilo mezi nû permanentní sledování nejmlad‰ích umûlcÛ. Vidûl v nich nadûji ãeského umûní, a proto do poslední doby nav‰tûvoval jejich ateliéry. „Pane Chalupeck˘, souhlasil byste s tím, aby byla s Va‰ím jménem spojena soutûÏ mlad˘ch umûlcÛ?“ Z jeho tváfie byl patrn˘ náznak potû‰eného souhlasu. Pfií‰tí tfii dny jsme vûnovali rozhovorÛm o tom, jak by mûly b˘t formulovány podmínky a cíle soutûÏe. S v˘sledky jsem se rozjel do Lán k Václavu Havlovi a informoval telefonicky Jifiího Koláfie do PafiíÏe. Oba jeho dávní pfiátelé bez váhání potvrdili, Ïe se s návrhem ztotoÏÀují a pfiipojují k nûmu svá jména. Pfiiznám se, Ïe jsem se pÛvodnû snaÏil vytrhnout Jindfiicha Chalupeckého ze stavu odevzdanosti, upoutat jeho zájem a pfiidrÏet ho k Ïivotu. Dnes jsem ‰tasten, kdyÏ vidím, Ïe se my‰lenka okamÏiku ujala, nese své plody a získává na váÏnosti. NejenÏe pomáhá splácet dluh, kter˘ má celá na‰e kulturní obec vÛãi Jindfiichu Chalupeckému, ale zároveÀ usnadÀuje nejmlad‰í generaci v˘tvarn˘ch umûlcÛ vstupovat do souvislostí svûtového umûní.

I SAT ON THE EDGE OF A HOSPITAL BED, and in the palm of my hand which supported the patient’s back I felt a tangle of wires and tubes. The ward was filled with helplessness, suffering and resignation. I was struck by the feeling that I had to say or do something that would help us both to cope with dismay. I recalled the priorities of Chalupeck˘’s interests, which included permanently following youngest artists. In them, he saw the hope of Czech art, which is why he visited their studios until the very last. ‘Mr Chalupeck˘, would you agree to having your name associated with a competition for young artists?’ From his expression, there was a clear sign of satisfied agreement. Next three days, we spent discussing what the formulated conditions and aims of the competition should be. I brought the results with me to Václav Havel at Lány, and informed Jifií Koláfi in Paris by telephone. Both of these old friends of Chalupeck˘’s unhesitatingly confirmed that they identified with the proposal and would add their names to it. I confess that my original aim was to snap Jindfiich Chalupeck˘ out of his state of resignation, to attract his attention and keep him alive. Nowadays, I am glad to see that the idea immediately took root and continues to acquire ever greater authority. It not only helps repay the debt that the entire Czech cultural community owes to Jindfiich Chalupeck˘, but it also enables the youngest generation of artists to enter the context of international art.

Theodor Pi‰tûk Theodor Pi‰tûk

8

MY·LENKA NA OSLAVU ÎIVOTA a vlivu Jindfiicha Chalupeckého vznikla bûhem opojn˘ch a vzru‰ujících dní roku 1989 a 1990, které se dnes zdají b˘t tak vzdálené. Chalupeck˘ byl váÏnû nemocen. Ledvinovou chorobou trpûl uÏ v polovinû 80. let, kdy se mnû a mému manÏelovi Williamu Luersovi, kter˘ byl v té dobû americk˘m velvyslancem v Praze, dostalo cti se s ním seznámit. Pfiedstavil nám ho Jifií ·etlík, dal‰í velká postava ze svûta umûní. Vzpomínám, jak jsem jezdila do PafiíÏe a Vídnû, abych pro Jindfiicha Chalupeckého obstarala západní léky bez lékafiského pfiedpisu. Lékárník mi je vÏdycky prodal, kdyÏ jsem mu vysvûtlila, Ïe jsou pro muÏe star‰ího 55 let, kter˘ nedostane západní léky, „protoÏe uÏ státu nepfiiná‰í Ïádn˘ uÏitek“. Vûdûli jsme, Ïe v komunistickém âeskoslovensku, uzavfieném pfied ostatním svûtem, jsou mezi umûlci nezávislí myslitelé a skvûlí lidé. Chalupeck˘ inspiroval mladé umûlce, aby se snaÏili dostat z uzavfieného prostoru do svobodnûj‰ího svûta, aby svÛj talent vyuÏívali k tvorbû, pfiestoÏe svût, kter˘ je obklopoval, byl temn˘ a ‰ediv˘ a jejich budoucnost se tehdy zdála nejistá. Nanejv˘‰ vhodn˘m zpÛsobem, jak uctít jeho památku, se zdálo b˘t zaloÏení ceny a stipendia, které by byly udûlovány kaÏdoroãnû mladému umûlci do 35 let. Chalupeckého cena, spojená se stipendiem, se stala nejprestiÏnûj‰ím ocenûním pro mladé umûlce v âeské republice. Podle jejího vzoru byla vytvofiena Cena Oskara âepana na Slovensku a obdobné programy v Makedonii, Chorvatsku, Kosovu, Srbsku a âerné Hofie. V roce 2005 plánujeme roz‰ífiení ceny pro mladé umûlce do Slovinska a Bosny a Hercegoviny. Pfiáním na‰í nevládní americké organizace bylo pfiivést âechoslováky, pozdûji âechy a Slováky, donedávna uzamãené v jejich zemi, do umûlecké kolonie, kde získají nové zku‰enosti a kde jejich pfiítomnost bude nûãím →

IT WAS DURING THOSE HEADY EXCITING DAYS in 1989 and 1990 – that seem so distant now – that the idea of celebrating the life and influence of a great art historian, Jindfiich Chalupeck˘, found its genesis. He was very ill with a kidney disease, and had been ever since we had the privilege of meeting him in the mid-80s when my husband, William Luers, was the American Ambassador to Prague. Another grand man of the arts, Jifií ·etlík introduced him to us. I remember going to Paris and Vienna to get him Western medicine – without a doctor’s prescription. The pharmacist always sold it to me when I explained that since he was over 55, he was not allowed Western medicine, because he was “no longer useful to the State!” We knew then that independent thinkers and fascinating people occupied the artistic space in the closed communist Czechoslovakia (âSSR). Chalupeck˘ inspired the young artist to continue to enter that freer space and express their talents – no matter how dark and gray the outside was for them nor how difficult their future seemed at that point. Therefore, it seemed entirely appropriate and fitting to honor his memory by creating a fellowship and prize each year for a visual artists under the age of 35. The Chalupeck˘ Award has become the most prestigious award for young artists in the Czech Republic and the award of fellowship has been replicated in Slovakia as the Oskar âepan Award and in Macedonia, Croatia, Kosovo and Serbia & Montenegro. We are planning to expand the young Artist Award to Slovenia and Bosnia & Herzegovina in 2005. Part of our vision as an American NGO – The Foundation for a Civil Society – was to bring the landlocked Czechoslovaks, later Czechs and Slovaks, to an artistic colony where their experience would be unique and their presence would be unprecedented. The Headlands Center for the Arts in Sausalito, California is on a bluff →

9

zcela nov˘m. Headlands Center for the Arts v Sausalitu v Kalifornii leÏí na pobfieÏí Tichého oceánu, na v˘bûÏku s v˘hledem na most Golden Gate. Je to místo, které sehrálo dÛleÏitou roli v tvorbû mnoha ãesk˘ch a slovensk˘ch v˘tvarn˘ch umûlcÛ. Jak ‰el ãas a umûlci získávali více zku‰eností v zahraniãí, pfiáli si dostat se do New Yorku a poznat zdej‰í „scénu“, seznámit se s kurátory, nav‰tívit muzea a galerie a setkat se s dal‰ími umûlci. FCS se proto rozhodla poskytnout vítûzÛm v‰ech cen ‰estit˘denní stipendium pro pobyt v New Yorku, kde mají k dispozici ateliér v rámci International Studio and Curatorial Program. PÛvodní my‰lenka Chalupeckého ceny je v‰ak ve stfiedoevropsk˘ch a balkánsk˘ch programech zachována. Jejich principem je otevfiená, rovnoprávná a transparentní soutûÏ, v˘stava ãtyfi finalistÛ a stipendium a samostatná v˘stava pro vítûze. Cena Jidfiicha Chalupeckého a v‰echny dal‰í ceny by se nikdy nemohly stát skuteãností ani úspû‰nû pokraãovat po cel˘ch patnáct let, kdyby nebylo vnímavé, loajální a nad‰ené podpory ze strany Trust for Mutual Understanding, za niÏ my v‰ichni – vãetnû regionálních organizací a 34 laureátÛ – nikdy nepfiestaneme b˘t vdûãni. Dûkujeme. Dovolte mi pfiipojit mé osobní podûkování v‰em pÛvodním organizátorÛm Chalupeckého ceny. Je to fantastick˘ program. Wendy Luers prezidentka Nadace pro obãanskou spoleãnost

overlooking the Golden Gate bridge and the Pacific Ocean. The setting was pivotal to the work of many the Czech and Slovak artists. As time passed and the artists had more foreign experience, they wanted to come to New York and experience “the scene,” meet curators, visit museums and galleries and be with other artists. Therefore, FCS brings the winners of all the awards for a 6-week fellowship in New York with studio space at the International Studio and Curatorial Program. But the original idea of the Chalupeck˘ Award is maintained throughout the Central European and Balkan programs, which is to have an open, fair and transparent competition, an exhibition of the four finalists and a fellowship and one-person exhibition for the winner. The Chalupeck˘ and all the other Awards would never have been possible nor the resounding success that they are and have been for FIFTEEN YEARS without the intelligent, loyal and enthusiastic support of The Trust for Mutual Understanding for which we, the regional organizers and the 34 winners, are forever grateful. Thank you. And I also would like to express my personal gratitude to all of the original organizers of the Chalupeck˘ Award. It is a magnificent program. Wendy Luers President, The Foundation for a Civil Society

10

TRUST FOR MUTUAL UNDERSTANDING poskytuje dlouhodobou podporu Cenû Jindfiicha Chalupeckého a klade si za ãest b˘t spojován s ocenûním, jehoÏ laureáti za uplynul˘ch patnáct let tvofií vskutku pozoruhodnou sestavu v˘jimeãn˘ch umûlcÛ. Mimofiádná kvalita tvorby ocenûn˘ch autorÛ odráÏí ‰ífii i hloubku umûleckého talentu v âeské republice. Cena byla koncipována jako ocenûní pro mladé umûlce, ktefií ji získávají v relativnû nízkém vûku, na poãátku své umûlecké dráhy. Pfiedstavuje nejen uznání kvality jejich práce, ale také je staví do viditelné pozice na umûlecké scénû. Vítûzové ceny se tû‰í pozornosti, která automaticky roz‰ifiuje okruh pfiíznivcÛ jejich tvorby. Díky kritické erudici porotcÛ a jejich bezpeãnému smyslu pro estetické kvality putovalo ocenûní vÏdy do rukou neobyãejnû talentovan˘ch umûlcÛ. Prozíravost rozhodnutí poroty nejlépe dokazuje skuteãnost, Ïe se ocenûní autofii fiadí mezi nejpozoruhodnûj‰í souãasné umûlce nejen na domácí scénû, ale i v mezinárodním mûfiítku. Hodnotu Ceny Jindfiicha Chalupeckého velmi dobfie dokládá také fakt, Ïe poslouÏila jako vzor pro podobné programy v mnoha dal‰ích zemích stfiední a v˘chodní Evropy. K první expanzi do‰lo v roce 1996, kdy byla na Slovensku poprvé udûlena Cena Oskara âepana. V uplynul˘ch tfiech letech byly zaloÏeny programy v˘roãních umûleck˘ch ocenûní také v Chorvatsku, Kosovu, Makedonii, Srbsku a âerné Hofie, a nejnovûji v Bosnû a Hercegovinû a ve Slovinsku. Za úspû‰n˘m roz‰ífiením Ceny do dal‰ích zemí stfiední Evropy stojí pfiedev‰ím jedna organizace: Nadace pro obãanskou spoleãnost (The Foundation for a Civil Society), která ve spolupráci s partnersk˘mi organizacemi uvedla pfiíklad Ceny Jindfiicha Chalupeckého do Ïivota v dal‰ích zemích regionu. Pro Trust for Mutual Understanding je potû‰ením pfiipojit se ke jmenované nadaci a spoleãnû s mnoha dal‰ími místními dárci a podpÛrci se finanãnû podílet na vûci takového v˘znamu a prokazatelné hodnoty. Patnácté v˘roãí se ãasto oslavuje perliv˘m pfiípitkem, coÏ se jeví jako zvlá‰È pfiíhodná zvyklost, pomyslíme-li na bohatou a skvûlou historii Chalupeckého ceny, poãínající rokem 1990. Pfies ve‰keré nepokoje a konflikty, které stále trápí tak velkou ãást svûta, jedna vûc je zcela zfiejmá a jasná: nejtalentovanûj‰í z umûlcÛ obohacují nበÏivot nespoãetn˘mi zpÛsoby díky své tvÛrãí síle a imaginaci. To nejmen‰í, co mÛÏeme udûlat, je ukázat jim, jak si jejich práce ceníme a poskytnout jim tolik vefiejného uznání a díkÛ, kolik dokáÏeme dát. Îádn˘ program tohle neumí lépe, neÏ Cena Jindfiicha Chalupeckého. Richard S. Lanier fieditel, Trust for Mutual Understanding

AS A LONG-STANDING SUPPORTER of the Jindfiich Chalupeck˘ Award, the Trust for Mutual Understanding is proud to be associated with a prize that, in the course of the past fifteen years, has been given to such a remarkable group of extraordinary artists. The exceptional quality of the work of those who have won the Award is a wonderful reflection of the range and depth of creative talent in the Czech Republic. Because the prize was created specifically for young artists, it typically comes at a relatively early point in their careers, providing a level of recognition and a degree of visibility that might not otherwise have been attained until later in their professional lives. As a result, winners benefit enormously from the attention and exposure accompanying the Award, which automatically provides a new and larger audience for their art. It is a great tribute to the critical acumen and aesthetic good judgment of the Chalupeck˘ jurors that they have consistently selected such talented recipients. The wisdom of their decisions has repeatedly been borne out by the fact that many of the awardees subsequently come to be widely regarded, at home and abroad, as among the world’s most outstanding contemporary artists. One of the best indications of the value of the Chalupeck˘ Award is that it has served as such an effective model for similar programs in so many other countries in the region. The first expansion occurred in 1996, when what is now known as the Oskar Cepan Award was initiated in the Slovak Republic. In the past three years, annual prize programs have also been established in Croatia, Kosovo, Macedonia, and Serbia & Montenegro with Bosnia & Herzegovina and Slovenia being the countries most recently to follow suit. More than any other single organization, The Foundation for a Civil Society, working in collaboration with its partners in the region, has been responsible for the successful introduction of the Chalupeck˘ example into other parts of Central Europe. The Trust is delighted to have been able to join the Foundation, together with many local donors and supporters, in providing financial assistance to what has proven to be such an important and worthy cause. The fifteenth anniversary of an event is often celebrated with crystal, an especially appropriate tradition in light of the sparkling record that has been compiled by the Chalupeck˘ Award since it began in 1990. Despite the unrest and conflict that invariably seem to plague so much of the world, one thing remains crystal clear: our most talented artists enrich our lives in innumerable ways with the products of their creativity and imagination. The least we can do is to show them our appreciation by giving them as much public acclaim and acknowledgement as we can. No program has done that better than the Jindfiich Chalupeck˘ Award. Richard S. Lanier Director, Trust for Mutual Understanding

11

O OSOBNOSTI JIND¤ICHA CHALUPECKÉHO

ON JIND¤ICH CHALUPECK¯

12. ãervna 1990, v prvním roce obnoveného demokratického Ïivota v âeskoslovensku, dotlouklo srdce filosofa, literárního a v˘tvarného kritika Jindfiicha Chalupeckého, osobnosti nav˘sost vzdûlané, moudré a stateãné. Ty zlé okamÏiky revokuje Elegie, v níÏ ho apostrofovala jeho Ïena, básnífika Jifiina Hauková: „Blankyt oãí upfien˘ do blankytu nebe. / Opou‰tûl jsi svût mezi bíl˘mi zdmi / bez sv˘ch milovan˘ch obrazÛ. / Zemfiel jsi na pokraji svítání nové Evropy…“. KdyÏ jsme ho v jeho závûreãn˘ch letech nav‰tûvovali doma i v nemocnici, navazoval uÏ stûÏí hovor. I tak toãil se pfieváÏnû kolem umûní a literatury, jimiÏ byl pohlcen cel˘ Ïivot. A je‰tû k jednomu tématu se obãasn˘mi dotazy vracel v odlesku euforie prvních mûsícÛ roku 1990, totiÏ ke stavu svobody. PovaÏoval ji za universální hodnotu, která je v rukou lidí, za „to jediné, z ãeho mÛÏeme Ïít a pracovat“. Rád zdÛrazÀoval v‰em, ktefií mu stáli nablízku, Ïe ho kritika literatury a umûní pfiivedla k poznání úmûry mezi nezbytností vnitfiní svobody pro tvÛrãí ãinnost a obãanské svobody, bez níÏ je spoleãnost ochromena. VyuÏíval ji ve 30. letech, na její v˘znam se odvolával ve váleãném dusnu, hlásil se k ní ve sv˘ch tûsnû pováleãn˘ch textech, srdnatû se ke svobodû jako vûci vefiejné vyjadfioval (na stránkách Literárních novin) kolem roku 1968, dokud to bylo moÏné. Pfiedpoklady k intelektuální nezávislosti získal Jindfiich Chalupeck˘ (narozen˘ v Praze 12. února 1910) jiÏ v mládí. Ke studiu filosofie, estetiky, dûjin umûní a literatury na praÏské filosofické fakultû pfii‰el vybaven vûdomostmi, které bûhem gymnasiálních let naãerpal z bohaté knihovny svého otãíma. Fakultní pfiedná‰ky ho neuspokojily. Universitu opustil a dal pfiednost sebevzdûlávání, aniÏ by slevil z nárokÛ na vûdecké zkoumání jevÛ, jimiÏ se celoÏivotnû zab˘val. StfieÏil se ov‰em postavení kabinetního vûdce. Pfiítomnost ho znepokojovala sv˘m protikladn˘m v˘vojem, na nûjÏ nenacházel dostatek odpovûdí ve filosofick˘ch systémech, které dÛvûrnû znal. Tak jako umûní a literaturu je konfrontoval se Ïivotem a osudy ãlovûka. Chalupeckého kritická ãinnost vycházela z mravních zásad, k nimÏ patfiila obãanská odpovûdnost a úcta k názorÛm druh˘ch, coÏ neznamenalo, Ïe by do krve nehájil poznané pravdy. Pfiístup k aktuálním umûleck˘m projevÛm mu usnadÀovala schopnost básnického cítûní a bohatá pfiedstavivost. Promûny umûleckého my‰lení a zpÛsobÛ vyjadfiování byly pro nûj zrcadlem procesu, jímÏ si ãlovûk uvûdomuje sám sebe a svÛj ãas. Uznával ho jako strÛjce nové a mûnlivé krásy, kterou vedle poesie a literatury a v˘tvarn˘ch disciplín nacházel téÏ v hudbû. I kdyÏ se pfiednostnû vûnoval ve svém psaní i hovoru umûní, b˘val s to pfieru‰it „uãená“ rozprávûní a na chvíli se zasnít nad dojmy z pfiírody. Ctil její Ïivelnou a nepfiekonatelnou nádhernost, která lidské mohutnosti pfievy‰uje. Jako ãlovûk pov˘tce mûstsk˘ →

The day of June 12, 1990, in the first year of the renewal of democratic life in Czechoslovakia, witnessed the death of the philosopher, literary critic and art theorist Jindfiich Chalupeck˘, a personality of great erudition, wisdom, and civic bravery. This was recalled by Chalupeck˘’s wife, the poet Jifiina Hauková, in her ‘Elegy’ in which she refers to him: ‘The azure of eyes fixed upon the azure canopy of heaven. / You departed the world between white walls / without your beloved pictures. / You died at the very dawning of a new Europe...’ He devoted himself to his work till the last, until he no longer had enough strength. The means and nature of his critical thought was absorbed by art and literature, which naturally influenced the character of his relationship to life. For this reason, he did not become an academic scholar. In judging their meaning and state, he considered it necessary to uninhibitedly address public matters. It seems unjust that he was only able to celebrate the return of freedom to his native land from a short distance. He considered freedom a universal value and, as he once wrote, ‘The only thing that we can live and work off.’ He loved his native land, but in his entire essence felt himself to be a world citizen, anchored by his consciousness in cultural contexts beyond national boundaries. With its contradictory development, the modern age disturbed him. He reflected on the causes of how various artistic trends emerged and on the courageous deeds of creative figures who crossed the bounds of established tradition as well as modern conventions. In the changes, that art and literature underwent, he traced the process by which a person of the present becomes aware of himself. The understanding that he achieved confirmed the lifelong experiences he had gained. Chalupeck˘’s critical work stemmed from moral principles that included the civic responsibility of a democrat, respect for those nearest to one and for their opinions, and openness in communicating the truths that one has come to know. He upheld these principles in his relationship towards human society and applied them in his activity. Reflection on artistic phenomena convinced him that as against the beauty of elemental nature, only man is capable of creating another, purely human beauty, since through art he does not only reflect his individual being, but also an image of the age in which he lives. He considered the achieving of inner freedom that enables an individual to think, feel and act independently an essential condition of creative exertion. Although not dependent on the outward circumstances of civic freedom, it has long been within the power of man as a part of society’s spiritual estate. Jindfiich Chalupeck˘ (born 12th February 1910 in Prague) acquired the prerequisites for his intellectual independence in his early youth. He began his studies of philosophy, →

12

odvádûl rád pozornost k záÏitkÛm z prázdninov˘ch pobytÛ v ãeské krajinû nebo z cest, které podnikl. ·koda, Ïe si nevyhradil ãas, aby písemnû zpracoval tfieba vyprávûní o ·panûlsku, v nûmÏ porovnával vliv konfigurace zemû a podnebí na povahu tamních obyvatel, aby dokládal jeho reflexe v podobách tamní stfiedovûké architektury a plastiky aÏ po projevy novodobé od Gaudího po Miróa ãi Tápiese. KdyÏ rozvaÏoval o pfiíãinách vzniku rÛzn˘ch umûleck˘ch tendencí, dával pfiednost zkoumání odváÏn˘ch ãinÛ tvÛrãích osobností, které pfiekraãovaly sotva ustálené styly a smûry. Za nadmíru nebezpeãné pokládal stagnaci my‰lení a ustálené konvence, jeÏ nejen v minulosti, ale i v moderní dobû umûní svazovaly. Proto se vûnoval ve svém stûÏejním díle Podobizna umûlce v moderním vûku osobnosti Marcela Duchampa. Z jeho tvÛrãích pfiístupÛ odvozoval stûÏejní otázky, jeÏ pohnuly v˘vojem soudobého umûní. Pfií hodnocení vÛdãích jevÛ moderní éry odmítal novû pfiijímané konvence, jak napfiíklad dokládal ocenûním tvorby Matissovy, na níÏ se zvyklo nahlíÏet neprávem jen ve stínu mocné osobnosti Picassovy. Mûfiítky hodnot souãasného umûní ve svûtû, s nimiÏ byl dobfie seznámen, posuzoval bez ilusí domácí scénu. V tomto smûru se právem cítil b˘t svûtoobãanem, zakotven v souvislostech kultury nové doby, v níÏ bylo zatûÏko se omezovat hledisky národních tradic a ‰kol. Se zlou se v‰ak u nûj potázal ten, kdo by podceÀoval umûlecké hodnoty jeho rodné zemû. Nejen pro navázaná pfiátelství zab˘val se díly umûlcÛ, ktefií byli doma nedocenûni nebo systematicky podcenûni. T˘kalo se to básníka Richarda Weinera, o nûmÏ vydal po válce studii a k nûmuÏ se znovu vrátil v esejích o literárních „Expresionistech“, spolu s Jakubem Demlem, Ladislavem Klímou a Jaroslavem Ha‰kem. S hlubokou vdûãností vzpomínal na Franti‰ka Halase, jehoÏ nad jiné ctil (a jemuÏ v 60. letech ediãnû pfiipravil k tisku básnû z pozÛstalosti). Z v˘tvarníkÛ byli to Zdenûk Rykr a Franti‰ek Janou‰ek, ktefií byli spoleãnû s jin˘mi Chalupeckého generaãními souputníky podle jeho slov pfiehlíÏeni ze strany „vládcÛ SVU Mánes“. Obûma ostatnû pfiipravil v 60. letech souborné v˘stavy a Janou‰kovi vûnoval znamenitou monografii. Jakkoli se ve sv˘ch kritick˘ch statích a úvahách, které uvefiejÀoval porÛznu od 30. let, vûnoval zjevÛm, jeÏ ho pfiitahovaly, pevnou pÛdu nalezl v fiadách generace, k níÏ náleÏel. Uωí souÏití s tvÛrci mu usnadÀovalo vhled do jejich zpÛsobu my‰lení a zároveÀ vybru‰ovalo jeho kritické postoje. Autoritu netoliko v jeho generaci mu zajistila klíãová staÈ Svût, ve kterém Ïijeme (1939–1940). K otázce, jak „restituovat v˘znam umûní v lidském Ïivotû“ se vracel jako redaktor ãasopisu Umûlecké besedy Îivot a odpovûì formuloval ve vydané úvaze Smysl moderního umûní (1944). Ne‰lo mu o nov˘ umûleck˘ smûr, ale o objevování poesie v kaÏdodenní skuteãnosti, coÏ se stalo spoleãn˘m jmenovatelem tvorby v˘tvarníkÛ a literátÛ, ktefií se kolem nûj sdruÏili ve Skupinû 42. V tísniv˘ch váleãn˘ch letech →

aesthetics, art history and literature at the Prague Philosophy Faculty equipped with knowledge that he had gained from the rich library of his father during grammar school. The lectures given at the faculty did not satisfy him, however; he left university and focused instead on self-education which, together with following topical cultural developments, provided him the whole of his life with a broad overview of the areas to which he devoted himself. From the 1930s onwards he published essays, articles and critical studies at various intervals. Using criteria drawn from a detailed knowledge of contemporary art around the world, he assessed the domestic scene without illusions. Those he devoted himself to chiefly included the artists with whom he had close understanding – Zdenûk Rykr, Franti‰ek Janou‰ek, Franti‰ek Hudeãek, Jifií Koláfi – and the writers Richard Weiner and Franti‰ek Halas, who provided him with many impulses. This ongoing relationship with creative figures revealed the depths of their artistic thought to him without preventing him adopting a critical stance towards them. In the same way that he was unforgiving of himself, he was also capable of being demanding of his companions. He dedicated himself at one and the same time to works by figures whom he admired (including the artist Josef ·íma) or by those who disturbed him (which was the case, for example, with the writers Jakub Deml, Ladislav Klíma and Jaroslav Ha‰ek). He continued to live modestly, something he grew accustomed to when the generation he belonged to found it difficult to earn a place for itself in cultural developments. He gained authority among his contemporaries with the key essay ‘The World in Which We Live’ of 1939–1940. He was not aiming to formulate the manifesto of a new trend, but in the face of a dearth of possibilities during the war, to seek a way of ‘restituting the meaning of art in human life’. Such possibilities were offered by the poetry of everyday reality, which became the program of a newly emerged association of artists and writers called Group 42. He addressed the poetic perception of life as editor of the Umûlecká beseda association’s magazine Life, formulating it precisely in his published essay ‘The Meaning of Modern Art’ (1944). Chalupeck˘ was only briefly able to actively involve himself in the promising years immediately after the Second World War. He was the secretary of the artists’ organisation, with his wife, he translated T. S. Eliot’s The Waste Land, and above all, influenced cultural awareness with his articles in Journal of Art and Literature. Apart from a study on Richard Weiner, he published two books (Great Opportunity, Culture and the People) in which he did not shun the hope that socialist ideas could bring, given that freedom was maintained. He acknowledged their hopelessness at the very moment the newly installed regime of Communist dictatorship subjected art to the service of ideology. Along with a series of his contemporaries, he sowed discord →

13

oslovila domácí publikum a po konci války byl její nemal˘ v˘znam uznán i ve svûtû. V tûsnû pováleãné dobû staãil Chalupeck˘ v témûfi horeãné aktivitû ovlivÀovat kulturní vûdomí sv˘mi statûmi v Listech pro umûní a filosofii i vydan˘mi publikacemi (Veliká pfiíleÏitost, Kultura a lid); ohlas mûl téÏ pfieklad Eliotovy Pusté zemû, na nûmÏ se podílel se svou chotí. Po pfievzetí moci ve státû komunisty, jejichÏ ideologickému diktátu se odmítl podvolit, byl z vefiejnosti vyfiazen. Îil nevalnû, uchránil si v‰ak vnitfiní svobodu, aby mohl v ústraní pokraãovat v úvahách o soudobém umûní a jeho povaze. Resignoval na nadûje, které vkládal do prohloubení demokracie v oblasti kultury, a pfiekonával zklamání, jehoÏ se doãkal rozchodem s nûkdej‰ími druhy ze své generace. Jen s nûkter˘mi (mezi nûÏ patfiili Kamil Lhoták, Franti‰ek Hudeãek, Jan Smetana, Jifií Kotalík) setrval ve vzájemné úctû, zvlá‰tû pak se sblíÏil s Jifiím Koláfiem, jehoÏ dílu se nepfiestajnû vûnoval. Osamocenost pfiekraãoval styky s umûlci pováleãné generace, ktefií stanuli vnû oficiální kulturní scény a zaãali se na nûj jako na v‰estrannû vzdûlaného a informovaného umûleckého kritika obracet. Jen málokdy jim vyprávûl o proÏité minulosti; pfiedváleãné pomûry neidealizoval, kromû svobody, kterou pokládal za základní podmínku pro rozvoj umûní, svou úãast na odboji proti nacistÛm bagatelizoval. S mlad˘mi pfiáteli, mezi nûÏ patfiili nejen v˘tvarníci, ale i spisovatelé a postupnû i kritici, se scházel v kavárnách, vût‰inou v‰ak ve skromné pracovnû svého vr‰ovického bytu, kde byl obklopen vskutku vybranou a stále doplÀovanou umûleckou sbírkou a knihovnou. âasem zaãal pravidelnû nav‰tûvovat ateliéry mlad‰ích umûlcÛ, vÛãi nimÏ uplatÀoval neúprosnou nároãnost na jejich tvorbu. Od kaÏdého chtûl sly‰et dÛvody, které ho pfiivedly k danému tvÛrãímu postoji, sotva se seznámil s pfiedkládan˘mi díly. Obvykle procházel po místnosti, nasazoval a zase snímal br˘le, aby si mohl obrazy, sochy ãi grafiky lépe prohlédnout, a otevfienû o nich vyslovovat soudy. Chalupeckého zjevnû tû‰ilo, Ïe kolem nûj vzniká soukromé auditorium, v nûmÏ mohl rozdávat své znalosti o umûní svûta pfiítomnosti, jeÏ pokládal za autentick˘ projev doby, a uãit druhé svobodnû myslet a tvofiit. Ohlas jeho názorÛ v fiadách umûlcÛ pováleãné generace ho povzbuzoval a na oplátku jim vracel sebedÛvûru. Okruh, do nûhoÏ zprvu patfiili Vladimír Boudník, Jifií Balcar, MikulበMedek, Eva Kmentová, se rychle rozrÛstal. Liberální atmosféra ‰edesát˘ch let umoÏnila koneãnû Chalupeckému návrat k vefiejné kritické ãinnosti. Jakmile to okolnosti dovolily, uplatnil se ve spolupráci s pováleãnou generací jako vÛdãí ãinitel v obrozeném Svazu v˘tvarn˘ch umûlcÛ. Vzal si pod svá kfiídla v˘bûr titulÛ svazového nakladatelství (v nûmÏ vydal roku 1966 soubor statí Umûní dnes, jimiÏ orientoval umûlce i publikum o nov˘ch proudech a jevech na svûtové v˘tvarné scénû) a souãasnû svazové ãasopisy. Pozvedl profil tiskovin a úroveÀ jednotliv˘ch →

in rejecting the dogmas that were declared. He was consequently silenced and excluded from society. Although he lived off scanty means, he managed to preserve his inner freedom in order to be able to continue following the art of the contemporary world in forms of expression he considered authentic. These art forms posed questions from various angles concerning the fundamental nature of art and the reasons for changes in selecting means of expression. He reflected on earlier causes of changes in the language of art, and at the same time about its relationship to philosophical systems that the 20th century had produced. He was encouraged by the reaction to his opinions among artists of the post-war generation who like him, opposed the official cultural politics. He welcomed the establishing of a private auditorium where he taught his friends to think freely and informed them about contemporary art beyond the tightly sealed borders of Czechoslovakia. He systematically focused on the leading manifestations of art in his country, which meant the work of Jifií Koláfi and Vladimír Boudník. As an adviser and critic he also devoted himself to the work of younger artists (beginning with Jifií Balcar, MikulበMedek, Eva Kmentová, forming a circle that was soon increased with other artists), literati and art critics. In the 1960s Jindfiich Chalupeck˘ returned to public awareness with his published articles that were, to begin with, constricted by the censors on several occasions. When the post-war artistic generation succeeded in getting their representatives placed in the organisational structures of the Artists’ Union, Chalupeck˘ was engaged in their activities as a leading official figure. He was involved in the art community’s magazines as well as in selecting the books issued by its publishing house, with which he published a collection of his essays entitled Art Today (1966) that had fundamental significance in terms of how it indicated an orientation. As an editor, he prepared poems from the estate of Franti‰ek Halas for publication, and also prepared retrospectives of work by Zdenûk Rykr and Franti‰ek Janou‰ek. Together with Adolf Hoffmeister, he promoted contacts with other countries in the field of art, using his position in the International Association of Art Critics (AICA). He made all possible efforts to achieve the exchange of the values of art, which he considered a mirror of the modernday conscience and something removed from forms of expression that served ideology or celebrated consumerist society. He found these values not only within the framework of renewed relations with Western Europe, but also in the contribution made by American art and the Soviet underground. On the Prague scene, he happily devoted himself to running the ·pála Gallery in whose exhibition program he promoted the open juxtaposition of topical art trends. While he could, he made full use of the promise of freedom for which he gallantly fought from the viewpoint →

14

ãísel tím, Ïe peskoval neoblomn˘mi poÏadavky redaktory i pfiispûvatele za nedochÛdnost vyjadfiování a nedostatek jasnû vysloven˘ch my‰lenek. Díky svému postavení v Mezinárodní asociaci umûleck˘ch kritikÛ (AICA) podporoval rozvoj zahraniãních stykÛ s evropsk˘m Západem, s Amerikou a rovn˘m dílem s nekonformními umûlci tehdej‰ích socialistick˘ch zemí (kde zvlá‰tû v ruském undergroundu byl ctûn). Nejvíce se vûnoval oÏivení v˘stavní scény. Bavilo ho vedení ·pálovy galerie, která mu byla svûfiena a v jejímÏ v˘stavním programu prosazoval otevfienou konfrontaci aktuálních v˘tvarn˘ch tendencí. Uplatnil se úãinnû ve v‰estrannû otevfieném dialogu, kter˘ ukonãila násilná obnova otfiesené diktatury za pomoci cizích vojsk. Jeho hlas, v závûru je‰tû peãující o památku zápalné obûti Jana Palacha, byl v rámci kulturní „normalizace“ umlãen. Spolu s ostatními svobodomysln˘mi obãany se nevzdal oposice proti vnucenému reÏimu. Stal se iniciátorem pravideln˘ch setkávání nekonformních umûlcÛ a pilnû nav‰tûvoval soukromé v˘stavní konfrontace v ateliérech. Odmítal plané hofiekování a v rozpravách nad tvorbou zdÛrazÀoval, Ïe jedinou moÏností je udrÏet její vnitfiní kontinuitu. Radil ve volbû vhodné taktiky oposiãního poãínání; vítal, Ïe se nejmlad‰í umûlecká vrstva, kterou se zájmem sledoval, prosazuje na vefiejnosti, a sotva to umoÏnilo rozklíÏené státní ústrojí, dal podnût k zaloÏení Nové skupiny, sdruÏující nezávislé umûlce, architekty a teoretiky. Od udrÏení mezinárodních kontaktÛ ho neodradilo sledování orgány bezpeãnosti. V zahraniãí publikoval v renomovan˘ch ãasopisech a nakladatelstvích (vãetnû periodik exilu) své eseje a studie o soudobé autentické tvorbû, pfiedev‰ím ãeské a slovenské. Jejich rukopisy mezi umûlci kolovaly, nûkteré vy‰ly tiskem v edicích Jazzové sekce (nebo byly pro nû pfiipraveny). Souãasnû revidoval a doplÀoval své star‰í texty o literatufie a umûní. Byl soustfiedûn ke zmínûné monografii Duchampovû a zpracovával kapitoly filosoficko-historického díla Evropa a umûní, které dal k disposici v rozmnoÏen˘ch rukopisech. Pfiíslu‰níky pováleãné generace pochopitelnû zvlá‰È pfiitahovaly Chalupeckého úvahy, vûnované profilu její tvorby. Zadostiuãinûní pfiineslo kniÏní vydání esejÛ Na hranici umûní (Mnichov, 1987), zatímco bylo zklamáním, Ïe se‰lo z jiÏ pfiipraveného amerického vydání knihy Nové umûní v âechách (která byla v ãeské verzi distribuována v podobû samizdatu). Nebylo náhodou, Ïe v posledních letech Chalupeckého Ïivota vznikly kromû dal‰ích dvû stati, jimÏ lze pfiisoudit vzkaz symbolické závûti. V „Neznámém umûní“ (1985) hájil svébytn˘ pfiínos ãesk˘ch a slovensk˘ch umûlcÛ nové doby svûtové v˘tvarné kultufie. V „Cestû umûní“ (1989) se znovu zam˘‰lel nad smyslem umûní a architektury v lidském Ïivotû. DoloÏil, Ïe dÛvodem propadu je pohodln˘ návyk na bezobsaÏnost dekorativní man˘ry, zatímco jedin˘m v˘chodiskem pro obû discipliny je nároãn˘ tvÛrãí →

of the needs of cultural politics. He lost his platform once again, though, as the Communists barely managed to restore their shaken dictatorship with the aid of Soviet occupying forces. As part of what was termed ‘cultural normalisation’, Chalupeck˘ was, along with other freethinking citizens, excluded from public life. He never gave up his opposition to the enforced regime, however; with his friends from the art world he organised private exhibitions and discussion meetings, and, as much as he could, helped to maintain international contacts (including those with the Russian underground). He gave advice in choosing the most suitable tactical steps in dealing with ruling circles, and, as soon as it was made possible by the disintegrating state organs, he initiated the establishing of the New Group, which brought together independent artists and architects. He wrote articles and essays about authentic contemporary art with particular regard to Czech and Slovak artists, as well as other artists from countries subjugated by totalitarianism. It was not only information but also perceptive reflections with which he addressed the international public through renowned foreign magazines and publishing houses that solicited his words. Older manuscripts that he re-edited and new texts about literature and art circulated in Czechoslovakia in the form of typewritten sheets; several of them were even published in the private editions of the Jazz Section. He also published his work in the periodicals of the Czechoslovak émigré community, which enabled him to publish in book form his essays On the Borders of Art (1987). Circumstance unfortunately prevented the American publication of his New Art in the Czech Lands (which was at that point accessible to the Czech public in the form of samizdat). In terms of his research, he focused on completing his key monograph Portrait of the Artist in the Modern Age (dedicated to Marcel Duchamp), and continued working on chapters of his philosophical-historical book Europe and Art. He was, however, overcome by kidney disease and the medicines that his friends from around the world sent him only helped to ease his suffering. (Artists even got together to create a collection of their works intended to be sold in Paris by Jifií Koláfi in order to buy Chalupeck˘ a dialysis machine.) Symbolic meaning can be ascribed to the themes of two articles written in the final years of his life; in ‘Unknown Art’ (1985) he defended the independent contribution made by modern-day Czech and Slovak artists to international artistic culture. In his ‘Paths of Art’ (1989) he reflected once more on the meaning of art and architecture in human life. He demonstrated that the reason for the decline in both these disciplines is decorative mannerism, and that their only starting point remains a creative approach that endows them with spiritual values in order to be able to transform man’s surroundings into ‘a new spiritual reality’. After 1990, it finally became possible to make Jindfiich →

15

pfiístup, aby byly s to pfietvofiit prostfiedí ãlovûka „v novou duchovní skuteãnost“. Autorovi se psalo stále obtíÏnûji. Zmáhala ho choroba ledvin. Léky, zasílané pfiáteli ze svûta, jen zmírÀovaly trápení. Na získání prostfiedkÛ k zakoupení dialyzaãního pfiístroje mûla b˘t z ochoty Jifiího Koláfie uspofiádána v PafiíÏi aukce dûl, které v Praze spontánnû shromáÏdili nekonformní umûlci. Chalupeck˘ sledoval celou akci, která vyvrcholila v˘stavou darÛ k jeho poctû na poãátku roku 1990, z povzdálí a s vdûãností. V samém závûru osmdesát˘ch let se doãkal nejen samizdatov˘ch vydání sv˘ch literárních studií, ale ve státním nakladatelství Odeon téÏ seriózních pfiíprav k vydání nûkter˘ch ze sv˘ch publikací. Ke zpfiístupÀování jeho písemného dûdictví do‰lo v‰ak aÏ po Chalupeckého skonu a tím zaãal b˘t splácen dluh, kter˘ k nûmu má kulturní obec. Zahrnuje reedice nebo pfievody samizdatovû ãi v zahraniãí vydan˘ch textÛ o literatufie a umûní do kniÏní podoby. Nov˘ byl svazek shromáÏdûn˘ch statí o situaci kultury v totalitní spoleãnosti pod titulem Tíha doby. K publikacím o v˘tvarném umûní (zmínûné monografii Franti‰ka Janou‰ka a kniÏní podobû Nového umûní v âechách) se na knihkupeck˘ch pultech objevil koneãnû v˘bor z jeho studií o v˘tvarném umûní a architektufie Cestou necestou (vydan˘ nakladatelstvím H&H). Nakladatelství Torst, které zpfiístupnilo jeho v˘‰e uvedenou práci o Duchampovi, chystá k vydání Chalupeckého nedokonãen˘ rukopis knihy Evropa a umûní. Neménû závaÏnou poctou jeho osobnosti a dílu se stalo z podnûtu Václava Havla, Jifiího Koláfie a Theodora Pi‰tûka zaloÏení Ceny Jindfiicha Chalupeckého, která je od roku 1990 udûlována mlad˘m umûlcÛm. Staãil je‰tû vyslovit souhlas s jejím zfiízením, neboÈ odpovídala jeho pfiání, Ïe je pro zaãínající umûlce uÏiteãné podporovat cesty za práh domova k získání vzdûlanosti a rozhledu. Kromû v˘‰e uveden˘ch ediãních ãinÛ, které zpfiístupnily dlouho zamlãované teoretické dûdictví Jindfiicha Chalupeckého, se zfiízení ceny, nesoucí jeho jméno, stalo Ïivou pobídkou pro ãeské v˘tvarné umûní pfiítomnosti. V duchu jeho názorÛ vstupují mladí umûlci k pfiímé konfrontaci s aktuálním v˘vojem umûní ve svûtû a ve zdravém duchu spolu vzájemnû soutûÏí. Uvedená aktivita nachází pochopení u domácích kulturních institucí, zvlá‰tû Ministerstva kultury âeské republiky, i podnikatelsk˘ch subjektÛ; rozhodující zásluhu za cesty laureátÛ do zahraniãí pak má velkorysá podpora americk˘ch sponzorÛ, jmenovitû The Foundation for a Civil Society a Trust for Mutual Understanding. Soudû podle v˘sledkÛ tvorby ocenûn˘ch umûlcÛ lze pokládat zmínûnou prestiÏní cenu za vhodn˘ zpÛsob, jímÏ je naplÀován odkaz Jindfiicha Chalupeckého. Jifií ·etlík

Chalupeck˘’s literary legacy accessible, thereby repaying the debt that the cultural community owed to him. The book On the Borders of Art was re-edited, the monograph on Franti‰ek Janou‰ek was published, as were the following: his panoramic study New Art in the Czech Lands, a collection of his older articles devoted mainly to literature and poetry entitled In Defense of Art (originally published in the samizdat Expedition Edition), literary critical essays on Richard Weiner, Jakub Deml, Ladislav Klíma and Jaroslav Ha‰ek under the title Expressionists, a selection of reflections on the situation of culture in totalitarian society The Burden of the Age and ultimately also the monograph on Marcel Duchamp mentioned earlier (which would, of course, deserve translation from the original Czech). At the beginning of this year there finally appeared on the shelves of bookstores a volume of studies on art and architecture entitled ‘Through Thick and Thin’ (which Chalupeck˘ prepared in 1989 for Odeon publishers and has now been issued by the publishing house H&H). When the comprehensive, albeit unfinished, manuscript of the book Europe and Art currently being prepared by the publishing house Torst is brought out, the greater part of Chalupeck˘’s literary work will be accessible to readers. Chalupeck˘’s legacy also includes the care he dedicated to younger artists. He required of them education and an informed knowledge of contemporary developments in art, which presupposed transcending, cozy parochialism and embarking out into the world to gain apprenticeship. In addition to the above-mentioned publishing efforts making public the long-silenced theoretical heritage of Jindfiich Chalupeck˘, a prize was also endowed in his memory and bearing his name, as a continually vivid inspiration for the Czech artistic world of the present. In the spirit of his views, young artists are brought into direct confrontation with current developments in artwork across the world, and in a healthy spirit of mutual competition. Such efforts have won the support of both domestic cultural institutions, in particular the Czech Ministry of Culture, as well as commercial sponsors, and great organisational support for the study trips abroad has been provided through its American sponsors, namely the Foundation for a Civil Society and the Trust for Mutual Understanding. Judging from the results of the artists awarded the prize, this prestigious artistic award can be well viewed as a suitable method of reinforcing the legacy of Jindfiich Chalupeck˘. Jifií ·etlík

16

CENU JIND¤ICHA CHALUPECKÉHO zaloÏenou v roce 1990 na poãest jednoho z nejv˘znamnûj‰ích teoretikÛ moderního a souãasného ãeského umûní Jindfiicha Chalupeckého je nutno vnímat v nûkolika rovinách. Jako poctu dílu Jindfiicha Chalupeckého, jako podporu mladého ãeského v˘tvarného umûní i jako urãit˘ ukazatel pfierodu souãasné ãeské v˘tvarné scény za posledních patnáct let. V tvorbû laureátÛ je moÏno sledovat v˘voj, kter˘ se od konce devadesát˘ch let stále více pfiibliÏuje souãasné evropské scénû a kloní se k multidisciplinaritû a k otevfienosti nov˘m médiím. Tak jak se vyvíjelo a vyvíjí souãasné ãeské v˘tvarné umûní v mezinárodním kontextu v rámci nov˘ch proudÛ a v˘chodisek pro vnímání v˘tvarného umûní, tak se vyvíjela i struktura a forma soutûÏe o Cenu Jindfiicha Chalupeckého. První etapa (1990–1992), zakladatelská, pfiedstavila ve ·pálovû galerii v Praze tvorbu laureáta a v˘tvarníkÛ, ktefií pro pfiíslu‰n˘ rok získali ãestnou cenu, pozdûji se zde koná pouze v˘stava laureáta. Cenu pfiedává na PraÏském hradû prezident Václav Havel. Tato etapa je v roce 1996 zavr‰ena skupinovou v˘stavou dosavadních laureátÛ v Románském podlaÏí Starého královského paláce PraÏského hradu. Období do roku 1999 lze nazvat obdobím hledáním nové podoby ceny a oprávnûní její existence v provozu ãeského umûní. Na popud pfiedsedy poroty pro rok 1997 Jifiího ·vestky se ve Starém královském paláci na PraÏském hradû poprvé koná pfiehlídka prací finalistÛ ceny. Av‰ak aÏ od roku 1999, kdy do organizace Ceny Jindfiicha Chalupeckého vstupuje generální partner pro léta 2000–2005, spoleãnost British American Tobacco Czech Republic, se vytváfií pevná struktura organizace a prezentace Ceny. Tehdej‰í vstfiícné vedení Sbírky moderního a souãasného umûní Národní galerie v Praze poskytuje prostory VeletrÏního paláce pro v˘stavu prací finalistÛ, která umoÏÀuje i ‰ir‰í vefiejnosti poznat tvorbu mladé generace. Do prostor pfiehlídky tvorby jednotliv˘ch finalistÛ se také pfiesouvá ceremoniál pfiedání ceny. Spolupráce s Národní galerií v‰ak trvá pouze tfii roky – po neshodách v pohledu na podobu prezentace finalistÛ musí Spoleãnost Jindfiicha Chalupeckého hledat nové v˘stavní prostory. V této dobû Spoleãnost uvaÏuje o pfiedstavení finalistÛ mimo Prahu, a proto pfiijímá nabídku fieditele Domu umûní mûsta Brna Radka Horáãka, aby se finále konalo v letech 2002 a 2004 v Brnû. V roce 2003 se uskuteãÀuje v praÏském centru souãasného umûní Futura. V roce 2001 je uãinûn dal‰í krok ke zkvalitnûní soutûÏe, a to pfiizváním tfií zahraniãních odborníkÛ do poroty. Tím Cena Jindfiicha Chalupeckého získává mezinárodní rozmûr, a pfiedev‰ím diskuse vedená pfii →

THE JIND¤ICH CHALUPECK¯ PRIZE was founded in 1990 to commemorate the legacy of Jindfiich Chalupeck˘, one of the leading theorists of modern and contemporary Czech art. It is best regarded on several different levels of significance. One is to render honour to Chalupeck˘’s intellectual legacy, another is to support young talents in the Czech artistic world, and in addition to serve as a definite indicator of shifts within Czech contemporary art over the past 15 years. In the work of the prize’s laureates, it is possible to discern how, since the late 1990s, development has been increasingly keeping pace with the current European art scene, particularly in its tendencies to multi-disciplinarity and openness to new artistic media. Precisely, as the contemporary Czech visual arts have developed and continue to do so within an international context of new impulses and new standpoints for the reception of artwork, similar developmental shifts have marked the structure and the form of the competition process for the Jindfiich Chalupeck˘ Prize. The first stage (1990 – 1992), the founding years, consisted of exhibitions held in Prague’s Václav ·pála Gallery for the prize-winner and the artists who received honourable mention for the given year; later, only the work of the main laureate was presented. The actual prize was awarded in Prague Castle by former president Václav Havel. This stage reached its peak in 1996 with the group show of all previous laureates, held in the Romanesque cellars of the Old Royal Palace within Prague Castle. The period up to 1999 could be termed the era of a search for a new form for the prize and the justification of its existence as part of Czech cultural life. On the initiative of the jury chairman for 1997, Jifií ·vestka, an exhibition was first held in the Old Royal Palace of the work of all of the award finalists. However, it was only after 1999, once the organisers of the Jindfiich Chalupeck˘ Prize had reached an agreement with their general partner for the years 2000–2005, British American Tobacco Czech Republic, when there first emerged a firm structure for the organisation and presentation of the award. At this time, the then welcoming management of the Czech National Gallery’s collection of modern and contemporary art provided space in the VeletrÏní Palace for exhibition of the work of the finalists, allowing even general public a greater chance to become acquainted with the work of the youngest artistic generation. In addition, the ceremonial awarding of the prize was also re-located to the space where the work of the finalists was to be on display. Cooperation with the National Gallery, nonetheless, only lasted a mere three years; after disagreements about the form of the finalists’ exhibit, the Jindfiich Chalupeck˘ Association (SJCH) had to find new exhibition spaces. At this time, the SJCH had been considering the presentation →

17

v˘bûru finalistÛ je mnohovrstevnûj‰í a ménû závislá na ãeské scénû. Od roku 2003 dochází k zatím poslední zmûnû – mladé v˘tvarníky navrhuje grémium pfiedních ãesk˘ch teoretikÛ. Zmûny se net˘kají pouze v˘bûru a prezentace kandidátÛ soutûÏe, mûní se i forma ãerpání poÏitkÛ spojen˘ch s vítûzstvím v soutûÏi. Od roku 2003 laureát jiÏ neputuje na západní pobfieÏí USA, ale v rámci ‰estit˘denního stipendijního pobytu má moÏnost studia v New Yorku. Pobyt je nadále hrazen americk˘mi nadacemi Trust for Mutual Understanding a Fundation for Civil Society. VyuÏití finanãního pfiíspûvku, kter˘ laureát získává od Ministerstva kultury âR a kter˘ dfiíve pokr˘val náklady laureátské v˘stavy v Galerii Václava ·pály nebo jejich ãást, závisí nyní na svobodném rozhodnutí laureáta, kter˘ z nûj mÛÏe financovat v˘stavu, pfiipravit jin˘ projekt ãi vydat katalog. Podíváme-li se do historie Ceny Jindfiicha Chalupeckého, vidíme v ní zajímav˘ pfiíbûh souãasného ãeského v˘tvarného umûní, kter˘ se po první postmoderní reakci stále více blíÏí v˘voji mezinárodní scény jak v postupech, tak ve vyuÏití nov˘ch médií. Nûktefií v˘tvarníci se jiÏ v dobû získání Ceny etablují na mezinárodní scénû (Vincourová, âern˘, âernick˘, Manãu‰ka), jin˘m vítûzství v soutûÏi potvrzuje jejich v˘jimeãné postavení nebo se stává nov˘m impulsem pro jejich tvorbu. Cenû je obãas vyt˘káno, Ïe laureát se po vyhlá‰ení nestává mediální hvûzdou, jak tomu b˘vá v nûkter˘ch umûleck˘ch disciplínách. Vyznûní Ceny je v‰ak dáno prostorem, kter˘ má v˘tvarné umûní „vymezeno“ v ãeském mediálním svûtû v rámci populární kultury. Zdrav˘ trh dosud neexistuje a v˘tvarné umûní je pro stále bulvárnûj‰í umûleck˘ svût, ve kterém se kvalita nemûfií silou my‰lenky ãi sdûlení, ale prodejností pfiíbûhu, pfiíli‰ komplikované. V˘tvarné umûní se tudíÏ pohybuje nûkde na úrovni poezie a váÏné literatury, coÏ mu na druhou stranu zachovává alespoÀ aureolu opravdovosti a nezkaÏenosti. Je tfieba podûkovat ãesk˘m kurátorÛm a teoretikÛm, ktefií byli svou erudicí a autoritou ochotni pomoci pfii formování souãasné podoby Ceny Jindfiicha Chalupeckého i pfii její propagaci v zahraniãí (v˘stavy v Budape‰ti, v Moskvû, v New Yorku, v Bratislavû nebo v Kyjevû). Ministerstvu kultury âR patfií dík za dlouholetou podporu. Podûkování je urãeno i partnerÛm, ktefií se podílí na finanãním a mediálním zabezpeãení Ceny, a v‰em tûm, ktefií si uvûdomili, Ïe Cena Jindfiicha Chalupeckého zde není pro Spoleãnost Jindfiicha Chalupeckého, ale pro ãeské v˘tvarné umûní. MoÏná by bylo zajímavé poloÏit si otázku, jak by reagoval ãi hodnotil existenci Ceny Jindfiicha →

of the finalists outside of Prague as well, and thus was pleased to accept the generous offer from the director of the Brno House of the Arts, Radek Horáãek, to have the finale presented in Brno in 2002 and 2004. In 2003, it was held in the Futura Centre for Contemporary Art in Prague. The year 2001 also witnessed another procedural shift in terms of improving its quality and professionalism, by reducing the size of the jury but inviting participation of three expert members from abroad. As such, the Jindfiich Chalupeck˘ Prize gained greater awareness in the international context, and in addition made discussion for the selection of the finalists more diverse and less dependent upon the immediate Czech artistic scene. In 2003, the last change so far took place, due to which that the portfolio of young artists is proposed by a selected commission of leading Czech art theorists. Changes have occurred not only in the phases of selecting and presenting the competition’s candidates, but also in those phases following the presentation of the award. Since 2003, the laureate is not sent to the west coast of the USA, but granted a six-week stipend for a study period in New York. The costs of the stay are paid by American organisations The Trust for Mutual Understanding and Foundation for a Civil Society. The use of the financial sum awarded to the laureate by the Czech Ministry of Culture, which was formerly used to cover the costs for holding an exhibit of his or her work at the Václav ·pála Gallery, is now a matter of the laureate’s personal choice whether to finance an exhibition, realise a project, or to publish a catalogue. Looking back on the history of the Jindfiich Chalupeck˘ Prize, we witnes to a captivating narrative of the course of contemporary Czech artwork, which starting from a point of classical postmodern reaction, continues all the more to echo developments in the international art scene both in its standpoints and its uses of new media. Several artists have, even from the time of their winning of the prize, established international reputations (Vincourová, âern˘, âernick˘, Manãu‰ka), while for other the prize has confirmed their exceptional status or served as a new impulse for creative work. The prize is occasionally criticised in that its laureates do not become media personalities “as in other artistic disciplines.” However, it must be borne in mind that the resonance of the laureateship is granted by the “social space” measured out to the fine arts within the popular culture and media sphere in the Czech Republic, as well as the community of artists as a whole. In short, there is no market for the arts, and excellence within artistic creation is an achievement far too sophisticated for the increasingly commercial media world, in which quality is not measured by the strength of the idea or its communication, but only through brute sales figures. →

18

Chalupeckého a její postavení v souãasném ãeském provozu sám Jindfiich Chalupeck˘. I kdyby se snad domníval, Ïe v dne‰ních pomûrech, kdy mladí umûlci mohou nejen svobodnû tvofiit, ale i svobodnû cestovat a b˘t vystaveni pfiirozené konfrontaci se souãasn˘m umûním ve svûtû, se pÛvodní smysl Ceny naplnil, oprávnûnost její existence potvrzuje pfiinejmen‰ím skuteãnost, Ïe se stala vzorem pro zaloÏení nûkolika podobn˘ch soutûÏí na v˘chod od na‰ich hranic. Dan Merta

As a consequence, the fine arts remain on the level of poetry or literature – even though this position nonetheless helps them to retain their aura of authenticity and purity. It is necessary to thank the many Czech curators and theorists who have been willing to put their erudition and talents to use in creating the current form of the Jindfiicha Chalupeck˘ Prize, along with publicity for it abroad (exhibitions in Budapest, Moscow, New York, Bratislava and Kiev). Thanks should also be given to the Czech Ministry of Culture for its many years of support, the commercial partners who have assured the financial realisation and media coverage of the prize, and indeed to all those who bear in mind that the Jindfiich Chalupeck˘ Prize is not awarded for the SJCH, but for the Czech art world as a whole. Possibly, it could be interesting to pose the question as to how Jindfiich Chalupeck˘ himself might react too or evaluate the prize that bears his name and its position within Czech cultural life at the present moment. Yet quite as possibly, it is unnecessary to do so, and to recall that its justification is likewise confirmed by its having served as the model for creation of several similar competitions in the Czech Republic’s neighbours to the east. Dan Merta

19

Spoleãnost Jindfiicha Chalupeckého Jindfiich Chalupeck˘ Association ZAKLADATELÉ CENY JIND¤ICHA CHALUPECKÉHO THE FOUNDERS OF THE JIND¤ICH CHALUPECK¯ AWARD Václav Havel, Jifií Koláfi, Theodor Pi‰tûk

POROTY CENY JIND¤ICHA CHALUPECKÉHO A JEJÍ LAUREÁTI JURIES OF THE AWARD AND AWARDWINNERS

SPRÁVNÍ RADA THE BOARD 1990–2004 Václav Bo‰tík, akademick˘ malífi painter; Anna Fárová, historiãka umûní art historian; Ivan Kafka, v˘tvarn˘ umûlec artist; Mahulena Ne‰lehová, historiãka umûní art historian; Theodor Pi‰tûk, malífi painter; Karel Srp jr., historik umûní art historian; Adriena ·imotová, malífika painter

1990–1991, 1. A 2. ROâNÍK 1ST AND 2ND YEAR Mahulena Ne‰lehová, historiãka umûní – pfiedsedkynû art historian – Chairperson; Václav Bo‰tík, malífi painter; Jifií Beránek, sochafi sculptor; Ivan Neumann, historik a kritik umûní art historian and critic; Karel Pauzer, sochafi sculptor; Michael Rittstein, malífi painter; Zdenûk S˘kora, malífi painter; Adriena ·imotová, malífika painter; Jifií Valoch, kritik a historik critic and historian LAUREÁTI AWARD-WINNERS 1990 – Vladimír Kokolia (âestné ceny Honorable mention – Jan AmbrÛz, Franti‰ek Skála jr.) 1991 – Franti‰ek Skála jr. (âestné ceny Honorable mention – Michael Gabriel, Petr Kvíãala)

V¯KONN¯ V¯BOR EXECUTIVE COMMITTEE 1990–2004 Jaroslav Kofián, pfiekladatel a nakladatel translator and publisher; Dan Merta, historik a kritik umûní art critic and historian; Joska Skalník, grafik a malífi artist Jifií ·etlík, historik umûní – pfiedseda art historian – President; TomበVrba, pfiekladatel a redaktor – místopfiedseda translator and editor – Vice-President SPRÁVNÍ RADA THE BOARD 2005 Karel Císafi, historik a kritik umûní art critic and art historian; Jifií ·evãík, historik a kritik umûní art critic and art historian; Theodor Pi‰tûk, malífi painter; Jifií Pfiíhoda, v˘tvarn˘ umûlec artist; TomበVrba, pfiekladatel a redaktor translator and editor; Jifií ·etlík, historik umûní art historian; Dana Tomá‰ová, konzultant consultant V¯KONN¯ V¯BOR EXECUTIVE COMMITEE 2005 Charlotta Kotik, historiãka umûní, pfiedsedkynû art historian and chairperson; TomበPospiszyl, historik a kritik umûní, místopfiedseda art critic, art historian, vice-chairman; TomበCísafiovsk˘, malífi, místopfiedseda painter, vice-chairman; Dan Merta, historik a kritik umûní art critic and art historian

1992–1993, 3. A 4. ROâNÍK 3RD AND 4TH YEAR Josef Hlaváãek, estetik a historik umûní – pfiedseda professor of aesthetics, art historian – Chairman; Marie Judlová, historiãka umûní art historian; Igor Zhofi, teoretik a kritik umûní art, theorist and critic; Vûra Janou‰ková, sochafika sculptress; Jifií ·etlík, historik umûní art historian; Karel Malich, sochafi a malífi sculptor and painter; Viktor Pivovarov, malífi / painter, Joska Skalník, grafik a malífi / artist; Ivan Kafka, v˘tvarn˘ umûlec / artist, Stanislav Divi‰, malífi / painter LAUREÁTI AWARD-WINNERS 1992 – Michal Nesázal (âestná cena Honorable mention – Petr Nikl) 1993 – Martin Mainer

1994–1995, 5. A 6. ROâNÍK 5TH AND 6TH YEAR Milena Slavická, historiãka a kritiãka umûní – pfiedsedkynû art critic and historian – Chairperson; Kaliope Chamonikola, historiãka umûní art historian; Jan KfiíÏ, historik a kritik umûní art historian and critic; Karel Miler, historik a kritik umûní art historian and critic; Kvûta Válová, malífika painter; Jaroslav Róna, malífi a sochafi painter and sculptor; Olga Karlíková, malífika painter; Václav Stratil, malífi painter; Marcela Pánková, historiãka a kritiãka umûní art historian and critic; Alena PotÛãková, historiãka a kritiãka umûní art historian and critic; TomበCísafiovsk˘, malífi painter; Jan Merta, malífi painter LAUREÁTI AWARD-WINNERS 1994 – Michal Gabriel 1995 – Petr Nikl 1996–1997, 7. A 8. ROâNÍK 7TH AND 8TH YEAR Jifií ·vestka, historik a kritik umûní – pfiedseda art historian and critic – Chairman; Václav Bláha, malífi painter; Vlasta âiháková-Noshiro, historiãka a kritiãka umûní art historian and critic; Bedfiich Dlouh˘, malífi painter; Václav Erben, historik umûní art historian; Milan Grygar, grafik a malífi artist; Jifiina Kumstátová, historiãka umûní art historian; Olga Malá, historiãka umûní art historian; Ivan Ouhel, malífi painter; Jifií Zemánek, historik umûní art historian LAUREÁTI AWARD-WINNERS 1996 – Katefiina Vincourová 1997 – Jifií Pfiíhoda (Finalisté Finalists – Federico Diaz, Roman Franta, Veronika Bromová) 1998–1999, 9. A 10. ROâNÍK 9TH AND 10TH YEAR Franti‰ek Skála jr., malífi a sochafi – pfiedseda painter and sculptor – Chairman; Karel Císafi, kritik umûní art critic (odstoupil resigned); Hugo Demartini, sochafi sculptor; Josef Hampl, grafik a malífi painter; Olaf Hanel, malífi a kritik umûní painter and art critic; Ludvík Hlaváãek, historik a kritik umûní art historian and critic; Petr Pavlík, malífi painter; TomበPospiszyl, historik umûní art historian, Michael Rittstein, malífi painter; Naìa ¤eháková, historiãka a kritiãka umûní art historian and critic LAUREÁTI AWARD-WINNERS 1998 – Jifií âernick˘ 1999 – LukበRittstein (Finalisté Finalists – Markéta Othová, Jan Hísek, TomበHlavina, Kri‰tof Kintera) 2000–2001, 11. A 12. ROâNÍK 11TH AND 12TH YEAR Magdalena Jufiíková, historiãka a kritiãka umûní

pfiedsedkynû art historian and critic – Chairperson; Richard Drury, historik umûní a pfiekladatel art historian and translator; Vít Havránek, historik a kritik umûní art historian and critic; Michal Koleãek, teoretik a kritik umûní art theorist and critic; Vojtûch Lahoda, historik umûní art historian; Lenka Lindaurová, kritiãka umûní art critic; Jaroslav Róna, malífi a sochafi painter and sculptor; Katarína Rusnáková, historiãka a kritiãka umûní art historian and critic; Jifií SurÛvka, malífi painter; Jifií Valoch, kritik a historik umûní, v˘tvarník art historian and critic, artist LAUREÁTI AWARD-WINNERS 2000 – David âern˘, sochafi sculptor; (Finalisté Finalists – Veronika Bromová, Franti‰ek Kowolovski, TomበHlavina, Jan Stolín) 2001 – TomበVaÀek (Finalisté Finalists – TomበHlavina, Kri‰tof Kintera, Pavel Kopfiiva, Markéta Othová, ·tûpánka ·imlová) 2002–2004, 13. AÎ 15. ROâNÍK 13TH, 14TH AND 15TH YEAR Charlotta Kotik, historiãka umûní – pfiedsedkynû poroty art historian and Chairperson; Vladimir Beskid, historik umûní art historian; Magdalena Jetelová, sochafika sculptor; Jifií Pfiíhoda, sochafi sculptor; Jifií ·evãík, historik umûní art historian; Christopher Tannert, historik umûní art historian; Jonathan Watkins, historik umûní art historian; Maria Lind, historiãka umûní art historian LAUREÁTI AWARD-WINNERS 2002 – Markéta Othová (Finalisté Finalists – Markéta BaÀková, Federico Díaz, Lenka Klodová) 2003 – Michal Pûchouãek (Finalisté Finalists – Michaela Thelenová, Kri‰tof Kintera, Ján Manãu‰ka, Jan ·er˘ch) 2004 – Ján Manãu‰ka (Finalisté Finalists – Zbynûk Baladrán, Isabela Grosseová, Jana Kalinová, Rafani, Jifií Skála) 2005–2007, 16. AÎ 18. ROâNÍK 16TH, 17TH AND 18TH YEAR Milena Dopitová, umûlkynû artist; Christoph Grunenberg, historik umûní art historian; Milena Kalinovská, historik umûní art historian; Franti‰ek Kowolowski, historik umûní art historian; Maria Lind, historik umûní art historian; Boris Ondreiãka, umûlec artist; Roberto Pinto, historik umûní art historian; Radek VáÀa, historik umûní art historian

21

Zakládací listina Spoleãnosti Jindfiicha Chalupeckého Charter of the Jindfiich Chalupeck˘ Association Preambule

Preamble

Z podnûtu Václava Havla, dramatika a spisovatele, akademického malífie Theodora Pi‰tûka a v˘tvarného umûlce Jifiího Koláfie byla dne 27. kvûtna 1990 zaloÏena v Lánech v˘roãní prestiÏní cena pro mladé v˘tvarné umûlce âeské republiky. Nese jméno pfiedního ãeského teoretika a kritika v˘tvarného umûní a literatury, esejisty a filosofa pana Jindfiicha Chalupeckého, kter˘ na sklonku svého Ïivota souhlasil s vypsáním ceny pod názvem: CENA JIND¤ICHA CHALUPECKÉHO Cenou se vyslovuje uznání celoÏivotnímu dílu Jindfiicha Chalupeckého a té jeho aktivitû, jíÏ podnûcoval po roce 1968 u nás neoficiální, avantgardní v˘tvarn˘ Ïivot a zasazoval se o to, aby si ãeské nekonformní v˘tvarné umûní udrÏovalo svébytnost a nepfieru‰enou kontinuitu s tradicí ãeského moderního umûní a evropskou v˘tvarnou kulturou. Svojí ãinností usiloval o propojování názorov˘ch okruhÛ a vrstev v‰ech generací s cílem zabránit probíhajícímu duchovnímu a morálnímu úpadku. I pfies svÛj vysok˘ vûk, hloubku a ‰ífii poznání byl stále pfiístupn˘ nov˘m rodícím se tendencím a mladé umûní vÏdy podporoval. Proto je cena vypsána pro mladé umûlce se zámûrem umoÏnit tûm nejtalentovanûj‰ím a v˘raznû osobit˘m tvÛrcÛm pfiím˘ styk se souãasn˘m svûtov˘m umûleck˘m dûním. Zakladatelé Spoleãnosti Jindfiicha Chalupeckého chtûjí pfiispût k povznesení úrovnû ãeského v˘tvarného moderního umûní a uchování památky my‰lenkového odkazu ãlovûka, jemuÏ se boj o osud ãeského moderního umûní stal Ïivotním posláním.

A prestigious annual award for young artists in the Czech Republic was inaugurated at Lány on May 27, 1990 on the initiative of the writer and dramatist Václav Havel and the artists Theodor Pi‰tûk and Jifií Koláfi. The award was named after Jindfiich Chalupeck˘, the distinguished Czech art and literature critic, art theorist, essayist and philosopher. Toward the end of his life he approved the following title for the award: THE JIND¤ICH CHALUPECK¯ AWARD The title of the award is a tribute to Jindfiich Chalupeck˘’s lifetime achievement and his efforts after 1968 to encourage unofficial avant-garde art particularly to maintain its independence and the unbroken continuity with the Czech modern art tradition and European art. He strove to build bridges between artists of different outlooks and generations and prevent further spiritual and moral decay. In spite of great age and the depth and breadth of his knowledge he remained accessible to nascent trends and always supported young artists. That is why the award is made to young artists with unusual skills to acquire immediate experience of contemporary trends in world art. The aim of the founders of the Jindfiich Chalupeck˘ Association is to help raise the standards of Czech modern art and honor the memory and intellectual achievement of Jindfiich Chalupeck˘ who devoted his entire life to the cause of Czech modern art.

22

Podmínky pro udûlování Ceny Jindfiicha Chalupeckého I. Cena Jindfiicha Chalupeckého je urãena mlad˘m v˘tvarn˘m umûlcÛm, obãanÛm âeské republiky, ktefií k 31. prosinci kalendáfiního roku dosáhnout stáfií maximálnû 35 let. II. Cena Jindfiicha Chalupeckého je udûlována za mimofiádn˘ umûleck˘ v˘kon v oboru v˘tvarného umûní, zvlá‰tû malby a sochafiství, které prokazatelnû vypovídá o mífie a osobnosti talentu mladého umûlce a jenÏ lze souãasnû hodnotit jako v˘kon umûlecky objevn˘ a pro ãeskou v˘tvarnou kulturu pfiínosn˘. III. O udûlení Ceny Jindfiicha Chalupeckého rozhoduje nezávislá porota odborníkÛ v oboru v˘tvarného umûní, kterou jmenuje v˘bor Spoleãnosti Jindfiicha Chalupeckého s pfiihlédnutím k návrhÛm zakladatelÛ a ãlenÛ správní rady. V zájmu sledování souvislostí mladého umûní je porota jmenována na tfii roky. Porota je sedmiãlenná a jejími ãleny jsou jak obãané âeské republiky, tak zahraniãní odborníci, nejlépe v pomûru 4:3; podle okolností lze jednoho z ãlenÛ pro kaÏd˘ rok mûnit. âlenství v porotû je ãestné. Spoleãnost Jindfiicha Chalupeckého nemá právo ovlivÀovat jednání poroty ani její hlasování. Na svém prvním zasedání si porota zvolí ze svého stfiedu pfiedsedu. O udûlení ceny porota hlasuje. KaÏd˘ ãlen má jeden hlas, pfiedseda poroty hlasuje poslední a má dva hlasy. Pokud se ãlenem poroty stane pedagog v˘tvarné ‰koly se sídlem v âeské republice, vzdává se hlasování v pfiípadû, Ïe kandidátem je student pfiíslu‰né ‰koly. Porota se mÛÏe rozhodnout, Ïe cenu neudûlí. O jednání poroty se sepí‰e zápis s uvedením prÛbûhu jednání a protokolem o hlasování. IV. Na základû v˘sledkÛ hlasování vybere porota pût aÏ ‰est kandidátÛ, ktefií obdrÏí nejvy‰‰í poãet hlasÛ, a jejich díla zvefiejní ve vhodném v˘stavním prostoru. Z nich zvolí nositele Ceny Jindfiicha Chalupeckého pro pfiíslu‰n˘ rok, jehoÏ jméno vyhlásí a Cenu mu pfiedá jeden ze zakladatelÛ Ceny v termínu kolem 17. listopadu na v˘stavû kandidátÛ.

V. Cena Jindfiicha Chalupeckého je vyjádfiena ãestn˘m diplomem a dále ãástkou, jejíÏ v˘‰e a prostfiedky zajistí laureátovi studijní pobyt v zahraniãí, neboÈ smyslem udûlené ceny je pomoci mlad˘m talentovan˘m tvÛrcÛm v jejich umûleckém rÛstu, v‰estranném rozhledu a nabytí cenn˘ch umûleck˘ch zku‰eností. O termínu a místû zahraniãního pobytu uzavfie nositel Ceny smlouvu se Spoleãností Jindfiicha Chalupeckého. VI. Na základû udûlení Ceny Jindfiicha Chalupeckého vzniká laureátovi právo a povinnost uspofiádat ve vhodném prostoru v˘stavu sv˘ch prací, nejpozdûji bûhem následujícího roku. Náklady na v˘stavu a katalog hradí do dostupné míry finanãních moÏností Spoleãnost Jindfiicha Chalupeckého. VII. Vyhlá‰ení a vefiejné udûlení Ceny není jednorázové. Îadatelé jakoÏ i b˘valí pfiíjemci se mohou o Cenu Jindfiicha Chalupeckého ucházet opakovanû, laureáti v‰ak nejdfiíve po uplynutí lhÛty dvou let. VIII. Udûlení Ceny Jindfiicha Chalupeckého je vypisováno jako soutûÏ, do níÏ se mohou pfiihlásit mladí tvÛrci sami. Pfiijímány jsou téÏ návrhy odborníkÛ z oboru v˘tvarného umûní, a to vÏdy do 31. kvûtna kalendáfiního roku na adresu, jeÏ je uvedena pfii vefiejném vyhlá‰ení soutûÏe. Pfiihlá‰ka, obdobnû jako návrh, musí b˘t provázená portfoliem na CD-romu. Dal‰í dokumentaci, jeÏ by sk˘tala vyãerpávající informace o umûlcovû tvorbû, si porota mÛÏe vyÏádat dodateãnû.

23

Rules for Conferral of the Jindfiich Chalupeck˘ Award I. The Jindfiich Chalupeck˘ Award is intended for young artists who are citizens of the Czech Republic and whose 35th birthday falls on or before 31st December of the calendar year. II. The Jindfiich Chalupeck˘ Award is given for outstanding artistic achievement in the field of art, and particularly painting and sculpture, that demonstrably reflects an extensive and original talent and may also be judged to be a pioneering contribution to Czech culture. III. The Jindfiich Chalupeck˘ Award winners are conferred by an independent jury of experts in the field of arts. The jury is appointed by the Committee of the Jindfiich Chalupeck˘ Society with regard to proposals submitted by the Society's founders and board members. To ensure that the Award follows the context of young contemporary art, the jury is appointed for the duration of three years. The jury consists of seven members, including citizens of the Czech Republic and foreign experts with the ideal ratio of 4:3. With regard to circumstances, one jury member a year may be replaced. Membership in the jury is honorary. The Jindfiich Chalupeck˘ Society is in no capacity to influence the jury proceedings and voting. Each jury member has one vote; the jury chair has two votes and is always the last member to vote. In the event that an art school professor from the Czech Republic is appointed as a jury member, such a person must abstain from voting if a student attending the particular school of his employment is competing for the Award. The jury is entitled not to confer the award. The jury’s deliberations shall be minuted and a record kept of the voting. IV. Based on the results of the vote, the jury confers five to six candidates with the highest number of votes. The work of the candidates is made public in an appropriate exhibition space. From the selected candidates, the jury confers the winner of the Jindfiich Chalupeck˘ Award for that particular

year. The name of the winner is announced and presented with the Award by one of the Award's founders during an exhibition at a date sometime around November 17. V. The Jindfiich Chalupeck˘ Award takes the form of an honorary diploma and a sum of money sufficient to allow the winner a residency abroad as the objective of the award is to encourage the artistic development of talented young artists, broaden their outlook and acquire valuable experience. The winner of the Award and the Jindfiich Chalupeck˘ Society will sign a contract specifying the dates and location of the residency. VI. Having been conferred the Jindfiich Chalupeck˘ Award, the winner is entitled and obliged to put on an exhibition of his or her work in an appropriate exhibition space during the year following the award ceremony at the latest. Costs of the exhibition and the exhibition catalogue are covered up to a reasonable amount by the Jindfiich Chalupeck˘ Society. VII. The Jindfiich Chalupeck˘ Award may be conferred more than once to the same artist. Fresh applicants as well as earlier winners may apply repeatedly. However, awardwinners must wait two years before reapplying. VIII. The Jindfiich Chalupeck˘ Award takes the form of a competition to which young artists may apply themselves or be recommended by art experts. The applications should be sent either to the Award jury or to the Jindfiich Chalupeck˘ Association at an address until May 31 of the calendar year a date to be announced in the press. The form, as with a proposal, must be accompanied with a portfolio on CD-ROM. Additional documentation that would provide exhaustive information about the artist’s oeuvre may be requested at a later date by the jury.

24

V˘stavy laureátÛ a finalistÛ Exhibitions of award-winners and finalists FINÁLE FINALE

V¯STAVY LAUREÁTÒ EXHIBITIONS OF THE WINNERS

1997 Veronika Bromová, Jifií âernick˘, Federico Díaz, Roman Franta, Jifií Pfiíhoda Star˘ královsk˘ palác, PraÏsk˘ hrad Old Royal Palace, Prague Castle

1991 Vladimír Kokolia, Laureáti ceny Jindfiicha Chalupeckého, Galerie Václava ·pály 1992 Franti‰ek Skála, Laureáti ceny Jindfiicha Chalupeckého, Galerie Václava ·pály 1993 Michal Nesázal, Laureáti ceny Jindfiicha Chalupeckého, Galerie Václava ·pály 1994 Martin Mainer, Galerie Václava ·pály 1995 Michal Gabriel, Galerie Václava ·pály 1996 Petr Nikl, Zimní vodník Winter Water Sprite, Galerie Václava ·pály 1997 Katefiina Vincourová, Galerie Malá ·pálovka 1998 Jifií Pfiíhoda, BlíÏe k ulici Closer to the street, Galerie Václava ·pály 2000 Jifií âernick˘, Bin Ladínova lampa Bin Ladín‘s lamp, Galerie Václava ·pály 2001 LukበRittstein, Momentky Snapshots, Galerie Mánes 2002 TomበVanûk, Pfied odletem Before the leaving, Galerie Display 2003 Markéta Othová, Best of, Galerie Jifií ·vestka 2004 Michal Pûchouãek, Koãárkárna Pram Room, Galerie Jifií ·vestka

1999 Markéta Othová, Jan Hísek, TomበHlavina, Kri‰tof Kintera, LukበRittstein Národní galerie v Praze – Sbírka moderního a souãasného umûní, VeletrÏní palác, Praha National Gallery in Prague, Collection of modern and contemporary art, VeletrÏní palace, Prague 2000 David âern˘, Veronika Bromová, Franti‰ek Kowolovski, TomበHlavina, Jan Stolín Národní galerie v Praze – Sbírka moderního a souãasného umûní, VeletrÏní palác, Praha National Gallery in Prague, Collection of modern and contemporary art, VeletrÏní palace, Prague 2001 TomበHlavina, Kri‰tof Kintera, Pavel Kopfiiva, Markéta Othová, ·tûpánka ·imlová, TomበVanûk Národní galerie v Praze – Sbírka moderního a souãasného umûní, VeletrÏní palác, Praha National Gallery in Prague, Collection of modern and contemporary art, VeletrÏní palace, Prague 2002 Markéta BaÀková, Federico Diáz, Lenka Klodová, Markéta Othová DÛm umûní mûsta Brna, Brno The Brno House of Arts, Brno 2003 Michaela Thelenová, Kri‰tof Kintera, Ján Manãu‰ka, Michal Pûchouãek, Jan ·er˘ch FUTURA, Praha FUTURA, Prague 2004 Zbynûk Baladrán, Isabela Grosseová, Jana Kalinová, Ján Manãu‰ka, Rafani, Jifií Skála DÛm umûní mûsta Brna, Brno The Brno House of Arts, Brno

V¯STAVY LAUREÁTÒ EXHIBITIONS OF THE WINNERS BRATISLAVA Galéria mesta Bratislavy 2003 Markéta Othová, Návrat Return 2004 Michal Pûchouãek, V rovnakom ãase na inom mieste 2005 Ján Manãu‰ka, âas v sekvencích Time in sekvences TRIENÁLE CENY JIND¤ICHA CHALUPECKÉHO TRIENALE OF JIND¤ICH CHALUPECK¯ AWARD Galerie S˘pka – Vlkov 1993 Laureáti za rok 1990–1992 – Vladimír Kokolia, Jan AmbrÛz, Franti‰ek Skála, Michal Gabriel, Petr Kvíãala, Michal Nesázal, Petr Nikl 1996 Laureáti za rok 1993–1995 – Martin Mainer, Michal Gabriel, Petr Nikl

25

1999 Laureáti za rok 1996–1998 – Katefiina Vincourová, Jifií Pfiíhoda, Jifií âernick˘ LAUREÁTI CENY JIND¤ICHA CHALUPECKÉHO Z LET 1990–1995 Winners of the Jindfiich Chalupeck˘ Award 1990–1995 V. Kokolia, F. Skála, M. Nesázal, M. Mainer, P. Nikl, M. Gabriel, K. Vincourová Kurátor curator Dan Merta 1996 Star˘ královsk˘ palác, PraÏsk˘ hrad 1997 Mücsarnok, Budape‰È (H) THE CHALUPECK¯ AWARD AGAINST ALL YOUNG CZECH VISUAL ART OF THE 90th V. Kokolia, F. Skála, M. Nesázal, M. Mainer, P. Nikl, M. Gabriel, K. Vincourová, J. Pfiíhoda, J. âernick˘ kurátofii curators Martin Dostál, Radek VáÀa 1988 Gallery of the University Enschede 1999 Central Exhibition Hall, Manege, Moskva (R), Centre for Contemporary Art, Kyjev (UK), Art Expo, National Theater Bukure‰È (Ro) NOVÉ SPOJENÍ NEW CONNECTION Jifií âernick˘, Anton âierny, Michal Gabriel, Vanesa Hardi, Robo Koãan, Vladimír Kokolia, Patrik Kovaãovsk˘, Martin Mainer, Ilona Németh, Michal Nesázal, Petr Nikl, Peter Ondru‰ek, Jifií Pfiíhoda, LukበRittstein, Dorota Sadovská, Franti‰ek Skála, Emöke Vargová, Katefiina Vincourová, Du‰an Zahoransk˘ 2001 World Financial Centre, New York, Galéria mesta Bratislavy – Mirbachov palác, SMSU - Národní Galerie v Praze kurátofii curators Barbara Holubová, Lubomíra Slu‰ná, Dan Merta

Laureáti Award-winners

28

1990 Vladimír Kokolia Narozen Born 1956, Brno 1971–75 Stfiední umûleckoprÛmyslová ‰kola College for Arts and Crafts, Uherské Hradi‰tû 1975–81 Akademie v˘tvarn˘ch umûní Academy of Fine Arts, Praha

Jist˘ druh kreslení, kter˘ pro mû mûl pfiedtím asi jen terapeutick˘ v˘znam a kter˘ typicky musela doprovázet nûjaké osobní, metafyzická nebo nevím jaká krize, se pro mû samého neãekanû prolomil do skoro aÏ neosobní hyperaktivity, nebál jsem se, Ïe nûco pokazím, kresby nebylo tfieba „vym˘‰let“, staãilo jenom ãekat, aÏ pfiijdou, a nezavazet pfiíli‰ jejich potfiebám. Pfiicházely rychle, v sériích, pfiekvapovaly mû. Vût‰inou jako by vytváfiely slovník pro vûci a vztahy, které lze obtíÏnû anebo jen za cenu paradoxu vyjádfiit slovy, av‰ak zobrazit je lze úplnû jasnû. Jindy zas spí‰ ‰lo jen o vize, ménû vypointované, tûm jsem ani nemusel doslovnû rozumût. Ale pfiestoÏe jsem tedy kresby nepovaÏoval aÏ tak za „svoje“, mûl jsem i tak ze samotného kreslení neodbytn˘ dojem, Ïe do ãáry vtéká v‰echno moÏné zlo ze svûta, a Ïe se tím ãistím. To byl v‰ak zároveÀ dÛvod, proã jsem ze zaãátku vÛbec neuvaÏoval, Ïe by je mûli vidût cizí lidi: mûl jsem obavu, Ïe ono zachycené zlo pÛjde dál do obûhu… Konceptualismus vládl neotfiesitelnû, kreslit pfiíbûhy bylo opravdu pasé. AÏ kdyÏ jsem se v letech cca 1983–1986 douãoval u Jana Steklíka v‰echno to, co mi Akademie nedala, uvidûl jsem, Ïe Nepra‰, Sopko a dal‰í tady celou dobu byli a dûlali právû svoje moÏná nejlep‰í vûci. Myslím, Ïe kdybych o nich vûdûl na pfielomu osmdesát˘ch let, nechal bych si Vût‰í cyklus pro sebe – kvÛli obavû z plagiátorství. Brzy po nástupu Neue Wilde se zase „smûlo malovat“. Také kresby Vût‰ího cyklu se v následujících letech zdály silnû rezonovat s dobou, jistû i proto, Ïe se nûkteré daly vyloÏit jako kritika reÏimu. Av‰ak takovou ambici jsem sám nemûl. Jejich závislost na kontextu mû ale nepfiestává pfiekvapovat. Postupem ãasu vyÏadovaly stále míÀ spoleãenské odvahy. Pfií‰ernosti, pro které jsem kdysi sestupoval na dno vlastní Ïumpy, s úzkostí, Ïe tam uÏ s nimi navÏdy zÛstanu, patfií dneska do rutinního arzenálu návrháfiÛ klipÛ a reklam. Vladimír Kokolia

There was a certain kind of drawing that at one time was probably only of therapeutic value to me and generally went hand in hand with some personal, metaphysical or some such crisis, which unexpectedly would thrust me into a frenzy of almost impersonal hyperactivity: I had no fear of spoiling anything; I didn’t need to ‘think up’ the drawings, they came of their own accord and I mostly let them have their head. They arrived rapidly, in series, and took me by surprise. They mostly seemed to create a kind of vocabulary for things and relationships, that are hard to describe in words without the use of paradox, while they can be portrayed visually without ambiguity. On other occasions they were simply visions that lacked that kind of emphasis and I didn’t need to understand them literally. Nonetheless, at the time, I didn’t really regard the drawings as “mine”, I had the overwhelming feeling from the actual act of drawing that the lines seemed to absorb all the world’s evil and I was purged as a result. That was also one reason why, at first, I didn’t consider showing them to other people – I was afraid of the evil circulating further... Conceptualism held total sway and narrative drawing was definitely old hat. It was only when I studied with Jan Steklík during around the years 1983–1986 and started to learn everything I had not received at the Academy, I came to realise that Nepra‰, Sopko and others had been here the whole time and had produced maybe their best work. I think that if I’d known about them at the beginning of the eighties I’d have kept the Major Series to myself, for fear of plagiary. After the advent of the Neue Wilde painting was once more “permitted”. And in the years that followed, the drawings of the Major Series seemed to be very much in tune with times, no doubt partly because some of them could be interpreted as a critique of the regime. However that was not my intention. But I’m still surprised at how much they were tied to the circumstances of the times. As time went by, they required less and less social courage. The horrors that once made me sink to the bottom of my own sewer, and my anxious fear that I might remain there forever, are now the bread and butter of those who produce publicity clips and commercials. Vladimír Kokolia

29

Bfiíza, 2002, olej na plátnû, 230 x 170 cm Birch, 2002, oil on canvas, 230 x 170 cm

30

Kefi, 2003, olej na plátnû, 240 x 310 cm Bush, 2003, oil on canvas, 240 x 310 cm

31

Les Lazebnice, 2004, olej na plátnû, 132 x 127 cm Woods “Lazebnice”, 2004, oil on canvas, 132 x 127 cm

32

1991 Franti‰ek Skála Narozen Born 1956, Praha 1971–75 Stfiední umûleckoprÛmyslová ‰kola College for Arts and Crafts, Praha 1976–82 Vysoká umûleckoprÛmyslová ‰kola Academy of Arts, Architecture and Design, Praha

DÛvodÛ, které odli‰ují Franti‰ka Skálu od ostatního ãeského umûní, je hned nûkolik… V jeho díle je samotná hranice mezi umûním a pfiírodou v nûkter˘ch pfiípadech témûfi nepostfiehnutelná. Mnoho jeho v˘tvorÛ má svÛj vlastní biologick˘ Ïivot: jeho díla rostou, mûní barvu, rozkládají se a úmyslnû slouÏí jako potrava a v˘Ïivná pÛda hmyzu, plísním a fiasám. V na‰em prostfiedí je neobvykl˘ i SkálÛv vztah k materiálÛm… U mnoha Skálov˘ch objektÛ nemÛÏeme ani pfiesnû urãit, o co se jedná, hra s hledáním moÏn˘ch v˘znamÛ je témûfi bez konce. Upraven˘ pafiez ve stfiedu galerie mÛÏe b˘t gigantick˘m lesním hudebním nástrojem, nûco mezi bubnem, klavírem a houslemi, ale docela dobfie se mÛÏe taky jednat o dfievûnou kosmickou druÏici, podivn˘ hmyz s jedním prodlouÏen˘m tykadlem, nebo dokonce i zvífie teplokrevné. Vût‰inu dûl Franti‰ka Skály si mÛÏeme pfiedstavit jako Ïivé pfiedmûty. Vûnujeme-li jim chvíli ãasu, brzy nalezneme oãi a celé obliãeje tam, kde bychom je nikdy nehledali, a kde o nich moÏná neví ani sám autor… Jeho svût je pln˘ pfiíbûhÛ, kter˘mi aÏ marnotratnû mrhá. Pro mnohé mÛÏe Skálovo dílo pÛsobit aÏ nesoustfiedûnû, jako pouhé poznámky k nûjakému velkému dílu, které má teprve pfiijít. Je to tím, Ïe Skálovo vyprávûní není pohledem dokumentaristy nebo peãlivého romanopisce, ale jsou to spí‰ historky k táboráku, lovecká latina, kde jedna trofej dokáÏe rozpoutat ohÀostroj nesouvisl˘ch a ãasto pfiehnan˘ch vzpomínek…

There are several reasons why Franti‰ek Skála is distinct from other Czech artists… In his work, the boundary between art and Nature is almost imperceptible, in certain cases. Many of his creations have their own biological life: his works grow, they change color, they decompose and deliberately serve as food and nutritious soil for insects, mould and algae. In our world, Skála’s relationship with materials is also unusual. With many of Skála’s objects, we cannot readily define what they actually are, the game of seeking possible meanings is almost endless. The adapted tree-stump positioned in the middle of the gallery could be a gigantic musical instrument from the forest, something between a drum, a piano and a violin, but it could also be a wooden cosmic satellite, a strange insect with extended antenna or even a warmblooded animal. The majority of Franti‰ek Skála’s works could be taken for live objects. If we devote a bit of time to them, we soon detect eyes and whole faces in places we would never expect them and perhaps even the artist himself is not aware of them… His world is full of stories, which he almost extravagantly wastes. Skála’s works may strike many as almost perfunctory, as if they were simply notes about some future major magnum opus. This is because Skála’s narratives are not the work of a documentarist or conscientious novelist, they are more like tales told round the camp fire: hunters’ tall stories where a single trophy is able to spark off a host of uncontested and often exaggerated reminiscenses... TomበPospiszyl

TomበPospiszyl

33

PamûÈ, 2004, plast, svûtlo, 94 x 102 x 35 cm Memory, 2004, plastic, light, 94 x 102 x 35 cm Vesmír – Zemû (detail instalace), 2004, papír, polyester, kov, motor, 110 x 310 x 310 cm Universe – Earth (detail), 2004, paper, polyester, metal, engine, 110 x 310 x 310 cm

34

Plavidlo, 2004, dfievo, svûtlo, 122 x 100 x 368 cm Vessel, 2004, wood, light, 122 x 100 x 368 cm

35

Kola pop-music (detail instalace), 2004, papír, polyester, plast, motor, 87 x 300 x 500 cm Rings of pop-music (detail), 2004, paper, polyester, plastic, engine, 87 x 300 x 500 cm

36

1992 Michal Nesázal Narozen Born 1963 Brno 1979–83 Stfiední umûleckoprÛmyslová ‰kola College of Arts and Crafts, Praha 1984–90 Akademie v˘tvarn˘ch umûní Academy of Fine Arts, Praha

Nesázal se zab˘vá kresbou, malbou, instalacemi a objekty. „âas od ãasu jsme nuceni vnímat ten ,prav˘‘ svût. Myslet na to, kolikrát pfiejel za domem vlak, jestli se uÏ ozvalo krátké bolestné zavfie‰tûní, zda byla nezvykle mohutná tmavohnûdá aÏ do ãervena. Pfiemítáme. TûÏi‰tû dûjÛ tohoto svûta se pfieneslo do na‰í mysli. Zji‰Èujeme, Ïe sami jsme souãástí rozmanit˘ch procesÛ a dûjÛ. Takováto zji‰tûní nám pak pfiiná‰í úlevu, radost a nadûji.“ Autorova slova otevírají vstup do chránûného soukromí jeho proÏitkÛ, my‰lenek a pocitÛ. Z nich odvozuje pojetí své tvorby i její metodiku. Îivotní situace klade do popfiedí sv˘ch bezprostfiedních inspirací. Dûje pfiírody mu pfiedstavují nekoneãnost projevÛ Ïivotodárné energie, nenápadné pfiíbûhy lidí, zvífiat a vûcí jsou pro nûj zrcadlem vztahu ãlovûka a jeho du‰e ke svûtu. V tûchto vrstvách nachází malífi záminky k tvofiení. Jeho cílem je nalézt v prostotû a ãitelnosti tvarÛ a barev podobu sloÏité pfiítomnosti. JelikoÏ pokládá za cíl umûní osvobodit vidûní od konvencí my‰lení a konání, obrátil se zprvu k abecedû mytologick˘ch symbolÛ, ke zpÛsobÛm zasvûcení v duchu uãení v˘chodních náboÏenství i k moÏnostem, které vyvolává psychedelická excitace. Rozpoznal, Ïe dostateãn˘m pramenem k osobnímu prozfiení je proÏívání obyãejn˘ch jevÛ Ïivota, kter˘ ho obklopuje a oslovuje. V˘chozí stanovisko k jeho pochopení mu poskytla imaginace nezatíÏené dûtské mysli, která v opaku k dospûl˘m objevuje bez pfiedsudkÛ zázraãné stránky reality a pfievádí je do podoby pozemského ráje. Pfiirozená naivita Nesázalova díla je vûdomû pfiíbuzná s lidov˘mi projevy, jak o tom svûdãí i jeho slovní komentáfie. -j‰h-

Nesázal is focused to drawing, painting, installations, and art objects. “Time by time we are focused to notice the ‘real’ world. To think about how many times a train passed by behind the house. And if we heard the short painful scream. If there was color. A heavy dark brown, almost red. We are contemplating. And what comes to mind is the center of gravity of the actions and happenings of this world. We discover that we, ourselves, are a part of different processes and events. This discovery brings us relief, happiness, and the promise of hope.” These words can open for us a portal to the protected private feelings, thoughts, and experiences of the artist. It is from these that he derives the inspiration and methods for his work. Still, life situations are the primary source of his immediate inspiration. For Nesázal the actions of nature are a picture of unending energy. The simple stories of man, animals, or objects are, for him, a mirror of the relationship of a human being and his soul to the world. It is from these spiritual structures that the artist draws meaning for his creativity. His creative goal is to find in simplicity and an understanding of form and color a picture of complexity that relates to the present time. Nesázal believes that art should liberate one from the accepted conventions of western thinking and doing. For him, this process has involved the language of mythological symbols, a dedication to the discovery of the spirituality of eastern culture and religions, and the opportunities afforded through psychedelic experiences. He has come to recognize the need to live through what he sees as the banality of the events of ordinary everyday life, which surrounds and speaks to him. In his understanding of life, he has found, in the imagination of children’s thinking, an ability to discover without prejudice and to see the miraculous sides of reality and transform them into the forms of an earthly paradise.The natural naivete of Nesázal’s work is consciously related to folk art. This connection is evident in his verbal commentary regarding his work. -j‰h-

37

Zelená jezera, 2003, akryl na plátnû, 95 x 130 cm Green Lakes, 2003, acrylic on canvas, 95 x 130 cm

38

Ostrov, 2004, akryl na plátnû, 50 x 70 cm Island, 2004, acrylic on canvas, 50 x 70 cm

39

PrÛplav, 2003, akryl na plátnû, 110 x 160 cm Canal, 2003, acrylic on canvas, 110 x 160 cm

40

1993 Martin Mainer Narozen Born 1959, Ostrava-Havífiov 1978–81 Stfiední umûleckoprÛmyslová ‰kola College for Arts and Crafts, Praha 1981–85 Akademie v˘tvarn˘ch umûní Academy of Fine Arts, Praha

… v‰echny poslední práce vznikaly a vznikají v obci Limuzy pod horou Klepec – magickém území Stfiedoãech, plném síly a vûtru a de‰tû a obãas i slunce, stromÛ, burácení hromu, krup a pozÛstatku zemûdûlského ráje. Je‰tû cosi zb˘vá a pouÈ na Klepec je pro mû vÏdy nová a tajemná a postupem ãasu jsem si zamiloval tuto zem. Na zahrádce to v‰e roste v pravdû dobfie. Ztráta Ïivota s rodinou mû chvílemi nechávala nad propastí deprese, chvílemi jsem si uvûdomoval dar nové moÏnosti. Ale ãlovûk si zvykne a strach pomalu odpadá a lítost jen obãas sevfie vnitfinosti. MuÏ je muÏ a ãlovûk je jen, kdyÏ je. Na‰e obû dcery rostou a sílí a jsou to víly a jsem py‰n˘ na ty dvû Ïeny pfií‰tího tisíciletí. Na jejich talent a inteligenci, na jejich krásu, ach a tajemství. A tak letím vesmírem pfiikován ke kouli Zemû a ti‰ím strach a raduji se a tfieba piji víno. A hledám doplnûní, protoÏe to vím – jako medu medvûd, tak lesu les, tak tûlu tûlo a lásku lásce, jsi tím v‰ím. Uni-vers, jednota jednot, bezbfiehá ohromná temnota a nûkde, zdaleka ne ve stfiedu, plachtí tmou na‰e modrá bublina, ve které je teplo a vlhko a svûtlo a energie a kupodivu Ïivot. MoÏná je takov˘ch observatofií a zku‰ebních laboratofií mnoho, moÏná málo, moÏná jsme sami. (Daleko, více neÏ daleko by mohla b˘t na‰e sestra.) Zemû pláãe, to sly‰í v‰ichni, ktefií mají u‰i a v‰ichni to vidí, ktefií mají oãi, a my ji podceÀujeme. A pfieceÀujeme stupidní pfiedstavy a masové baviãe. A tak aÈ nám existence dá moc a sílu, aÈ dar vûdomí promûníme v lásku. AÈ se rozpustí mfiíÏe na‰ich srdcí a my pochopíme alespoÀ to, Ïe jsme tady doma. A jak fiíkají sufiové: Remember, it is only just beginning. Martin Mainer

… all of the most recent work originated and originates in the municipality of Limuzy under the Klepec hill – the magic land of central Bohemia, full of strength and wind and rain and occasionally even sun, trees, thunder, hail and the remainders of an agricultural paradise. Something still remains and a pilgrimage to Klepec is always new to me and secret and with the passing of time I have fallen in love with this land. In the garden, everything grows truly very well. The loss of family life leaves me on the precipice of depression at times, at other times I have realized the gift of new opportunities. But one gets used to it and the fear slowly falls away and regret constricts the internal organs only once in a while. Man is man and a person exists only when he is. Our two daughters are growing and becoming stronger and they are fairies and I am proud of these two women of the next century. Of their talent and intelligence, of their beauty, and ach, their secrets. And so I fly through the universe fastened to the globe of the Earth and I pacify fear and I feel glad and I even drink wine perhaps. And I search for a complementary being, because I know – as honey to a bear, so wood to a forest, so a body to a body and love to love, you are this everything. The uni-verse, unity of the unity, boundless, vast darkness and somewhere, somewhere far from the center our blue bubble sails along in the darkness while within the bubble there is warmth and wetness and light and energy and surprisingly, life. Maybe there are many such observatories and experimental laboratories, maybe there are few, maybe we are alone (our sister could exist far away, very far away.) The Earth weeps, everyone with ears hears it and everyone with eyes sees it and we undervalue her. And we overvalue stupid ideas and mass entertainment. And so let existence give us power and strength, let us transform the gift of consciousness into love. Let the bars on our hearts melt away so that we at least understand that we are at home here. And as the Sufis say: Remember, it is only just beginning. Martin Mainer

41

Bez názvu – tûlo – duch, 1995, kombinovaná technika, variabilní rozmûry Untitled – body – spirit, 1995, combinative technique, variable size

42

Dopisy z plazmy Letters from plasma StráÏci, 2004, kombinovaná technika (tisk na plátno, papír), variabilní rozmûry Guards, 2004, combinative technique (press on the canvas, paper), variable size Srdce, 2004, kombinovaná technika (tisk na plátno, papír), variabilní rozmûry Heart, 2004, combinative technique (press on the canvas, paper), variable size

43

Dopisy z plazmy Letters from plasma Oko, 2004, kombinovaná technika (tisk na plátno, papír), variabilní rozmûry Eye, 2004, combinative technique (press on the canvas, paper), variable size

44

1994 Michal Gabriel Narozen Born 1960, Praha 1978–82 Stfiední umûleckoprÛmyslová ‰kola College for Arts and Crafts, Praha 1982–87 Akademie v˘tvarn˘ch umûní Academy of Fine Arts, Praha

Pfiedstavte si, Ïe v krajinû vystoupíte na skálu a skoãíte dolÛ. Padáte – a jak se blíÏíte k zemi, zmen‰ujete se tak rychle, Ïe se zemû nikdy nedotknete. Není moÏné se zastavit, není moÏné nûco definitivnû dokonãit, v‰e je v pohybu. Do vosku jsem zamodelovával rÛzné reálné fragmenty i pfiedmûty. Ty ve formû spolu s voskem vyhofiely a vzápûtí byly nahrazeny roztaven˘m bronzem. Tato idea i ãinnost zapÛsobily i na mé nejbliωí okolí. Jedno z m˘ch dûtí se v noci s pláãem probudilo ze sna, v nûmÏ se mu zdálo, jak chodím a v‰e mûkké promûÀuji do bronzu…

Imagine climbing a rock in the middle of a landscape and leaping off it. As you fall to the earth you start to shrink at such a rate that you never touch the ground. It is impossible to stop or finish anything for good; everything is in movement. I went on to add various real fragments and objects to the wax. These then burned with the wax in the mold and were immediately replaced by molten bronze. This idea and activity also influenced my closest surroundings. One night, one of my children woke up in tears because he had dreamt I was walking around turning everything soft into bronze...

Michal Gabriel Michal Gabriel Proã trápí sochafie tato pfiedstava, probouzející podivnou smûs asociací? Smyslem tûchto podobenství je, jak je vysvûtleno, demonstrovat neodstranitelnou nezakotvenost vlastního postavení. Umûlecká zku‰enost postupnû budovaná zkoumáním v‰ech moÏn˘ch vztahÛ tvaru v prostoru, vztahÛ mezi formami, mezi jejich rÛzn˘mi charaktery, mezi tvarem a pozorujícím ãlovûkem, mezi formou a obsahem, obrazem a skuteãností hmoty a mnoha dal‰ích, pfiivádûjí sochafie k zji‰tûní, Ïe za prahem na‰í jistoty, kterou jsem pfiijali, abychom byli s to zvládat kaÏdodenní starosti, se otvírá bezedná propast nejistoty. Socha dostává svÛj fiád emotivním a racionálním uspofiádáním témûfi nekoneãného mnoÏství prvkÛ a dílãích v˘znamÛ, které se nabízejí sochafiovû úvaze. ZáleÏí v‰ak na sochafiovû rozhodnutí, které prvky zahrne, jak je vzájemnû vztáhne a jak˘ jim dá celkov˘ smysl. I v tomto rozhodnutí je prakticky zcela svobodn˘. Ludvík Hlaváãek

Why is the sculptor haunted by this image, which evokes such a strange mixture of associations? The point of the metaphor, is, as he explains, to demonstrate the permanent instability of his situation. The experience acquired by the artist when investigating various different spatial relationships between shapes, as well as relationships between forms of different kinds, between the form and the observer, between form and content, between the image and the reality of the material, lead him to conclude that beyond the threshold of our certainties – which we have accepted in order to cope with everyday life – there opens up a bottomless chasm of uncertainty. The shape of the sculpture is the result of an emotional and rational ordering of an almost endless number of elements and partial meanings that are the object of the sculptor’s reflection. But it is then up to the sculptor which elements to include and how to relate them, and what overall meaning he lends them. And here, too, he has a virtually free choice. Ludvík Hlaváãek

45

Hráã I-IV, 2000-2, v˘‰ka 185 cm, dfievo – dub Player I-IV, 2000-2, height 185 cm, wood – oak

46

Kruh, 2003, v˘‰ka 100 cm, polyesterová pryskyfiice a broskvové pecky Circle, 2003, height 100 cm, polyester resin and peach stones

47

Tfii taneãníci, 2004, v˘‰ka 180 cm, polyesterová pryskyfiice Three dancers, 2004, height 180 cm, polyester resin

48

1995 Petr Nikl Narozen Born 1960, Zlín 1976–80 Stfiední umûleckoprÛmyslová ‰kola College for Arts and Crafts, Uherské Hradi‰tû 1981–87 Akademie v˘tvarn˘ch umûní Academy of Fine Arts, Praha

Na obrazech Petra Nikla z osmdesát˘ch let vidíme pfieváÏnû jakási embrya lidsk˘ch a zvífiecích mláìat skryt˘ch a hájen˘ch v jistotû bezãasí, v doupûti nepfiedmûtnosti. V roce 1990 zaãal Nikl malovat sérii obrazÛ, v nichÏ pouÏil citace renesanãních mistrÛ. V „niklovské redakci“ renesanãních obrazÛ je svat˘ ·ebastián místo ‰ípy zraÀován hlaviãkami ply‰ov˘ch hraãek, které prostupují plochu obrazu, z bos˘ch chodidel mrtvého Krista vyskakují bílí koníãci, obrazy pacholat-jezulátek jsou prostoupeny hlaviãkami plastikov˘ch panáãkÛ ãi vycpan˘ch ptáãkÛ. Role hraãek je u Nikla ambivalentní. Nejsou to sentimentální, nûhou nabité figurky, ale zástupci dotekÛ, vztahÛ mezi vnitfiním a vnûj‰ím svûtem, stejnû jako je tomu u dûtí. Dûtská du‰e není nevinná, není prosta strachÛ, sadismÛ, závistí, a dûti naplÀují své hraãky nejen krásn˘mi, ale i bolestn˘mi zku‰enostmi a zl˘mi tuÏbami, gestikulují s nimi pro i proti svûtu. Obrazy a objekty Petra Nikla v‰ak nejsou o hraãkách, a o dûtech jsou jen z ãásti. Jsou o dospûl˘ch, ktefií „beránka snûdli a teì nesou vinu za Ïivot sami“. Od poãátku devadesát˘ch let se Petr Nikl vûnuje stále více „svému divadlu“, které je jak˘msi obrazem rozprostfien˘m do dramatického prostoru ãasu a dûje. V divadle pouÏívá Nikl „své vlastní herce-objekty“. Jsou to ãasto tûÏko identifikovatelné podivuhodné pfiedmûty, ale také voda, oheÀ, zvuk, jsou zde herci. A koneãnû v poslední dobû vstupuje do scénického dûje tûlesnû i on sám a spolu se sv˘mi „loutkami“ rozehrává sloÏité multimediální prostorové obrazy, na nichÏ se podílí i hudba, barva, svûtlo, gesto, tanec… Petr Nikl dozrál ve velmi svébytného umûlce, nalezl vlastní formu pro svÛj sloÏit˘ a jedineãn˘ vnitfiní svût, vystoupil jako originální umûlecká osobnost nezávislá na dobov˘ch trendech, zmûnách ãi náladách.

Nikl’s pictures of the 1980s mostly depict “embryos” of human and animal young, hidden and preserved in the security of timelessness, ensconced in immateriality. In 1990, Nikl started to paint a series of pictures that used quotations from the Renaissance masters. In Nikl’s re-edition of the Renaissance paintings, St. Sebastian isn’t wounded with arrows but with the points of soft toys that penetrate the surface of the picture; little white horses leap from the feet of the dead Christ, and cherubs are given the heads of plastic dolls or stuffed birds. Toys play an ambivalent role in Nikl’s work. They are not sentimental figures with gentle overtones but represent the interface of the internal and external world, as they do for children. The child’s soul is not innocent and free from fears, sadism or envy; children associate their toys not only with pleasant experiences, but also with painful experiences and nasty urges, and also brandish them in opposition to the world, as well as positively. However, Petr Nikl’s pictures and objects are not about toys and they are only partly about children. They’re about adults “who ate the lamb and now themselves bear the blame for life”. Since the beginning of the nineties, Nikl has increasingly devoted himself to his own “theater”, which is a sort of picture situated in the dramatic space of time and events. Nikl’s theater makes use of his own “actor/objects”. These are often weird, scarcely identifiable objects, but the actors also include water, fire and sound. And in the most recent period he has started to take part himself in the theatrical presentation and create complex multimedia spatial tableaux with his “puppets”, using music, color, light, gesture, dance, etc. Petr Nikl has matured into an extremely original artist who has developed his own forms for his complex and unique inner world, unaffected by fashionable trends, vicissitudes or moods.

Milena Slavická

Milena Slavická

49

Anna, 2002, olej na plátnû, 130 x 125 cm Anna, 2002, oil on canvas, 130 x 125 cm

50

Herní situace Play Situations NádraÏní kaple, 2001, instalace – NádraÏí Vy‰ehrad, variabilní rozmûry Railway Station Chapel, 2001, variable size, installation at railway station – Vy‰ehrad, Praha Vodní postel, 1998, instalace, variabilní rozmûry Water bed, 1998, installation, variable size

51

Herní situace Play Situations Vyhlídkové letecké zafiízení Flip, 1997, zvukovû vizuální nástroj (PlzeÀ – vodní verze), variabilní rozmûry Aerial observation equipment “Flip”, 1999, visual-musical theatrical machine, performance on the machine

52

1996 Katefiina Vincourová Narozena Born 1968, Praha 1986–87 Surikovova akademie v˘tvarn˘ch umûní Surikov Fine Art Academy, Moskva Moscow 1988–94 Akademie v˘tvarn˘ch umûní Academy of Fine Arts, Praha

Jedním z inspiraãních zdrojÛ Katefiiny Vincourové je v‰udypfiítomn˘ svût reklamy. Atraktivní „dokonale zabalené“ luxusní pfiedmûty stejnû jako poslední technické vymoÏenosti (které jsou souãástí umûl˘ch rájÛ produkovan˘ch konzumní spoleãností, jeÏ mohou b˘t pro dne‰ního ãlovûka vystaveného manipulujícím pfiedstavám o ‰tûstí „skuteãnûj‰í“ neÏ realita sama) vyuÏívá umûlkynû k vlastním hrám. Do jejich vizuálnû líbiv˘ch „schránek“ vkládá dal‰í v˘znamy a „vtûluje“ svou zprávu o na‰í spoleãnosti a o stavu na‰ich du‰í… Uplatnila pro svou tvorbu charakteristickou monumentalizaci pfiedmûtÛ z bûÏného Ïivota, ale na rozdíl od pop-artového „oldenburgovského“ zvût‰ování vytváfií ãasto je‰tû paralelní vnitfiní prostor, kter˘ se stává nositelem narativních aspektÛ, dal‰ího mikrodûje, jakéhosi „parazita skrytého v duÏinû tfie‰nû“. V˘znamovû lze tyto vnitfiní prostory chápat rÛznû: kupfiíkladu instalace domeãkÛ-pfiíbytkÛ na koleãkách, do nichÏ diváci mohli vstupovat, by bylo moÏné vztáhnout i k freudovskému vnímání jeskynû jako Ïenského principu a nûkteré dal‰í práce odhalující intimitu svûta Ïeny k rozliãn˘m feministick˘m interpretacím. Narativita Vincourové ji nedovádí ke konkrétnímu naturalismu detailu, kter˘ je pro její estetiku nepfiijateln˘, podstatou zÛstává vizuálnû úãinn˘ velkorys˘ tvar. Její realizace si neudrÏují od diváka distanci a odstup, ale naopak jej nutí zaujmout jednoznaãn˘ postoj… Vincourová usiluje prostfiednictvím svého díla o to, aby vnímatele oslovila pfiímo, pfiitaÏlivost jejích prací tkví ve schopnosti intenzivní radiace urãitého pocitu, do nûhoÏ je projektována osobní zku‰enost umûlkynû, ale zároveÀ zÛstává prostor pro divákovu fantazii a reflexi jeho vlastních proÏitkÛ. Za atraktivitou vnûj‰í formy je pfiítomen pocit pomíjivosti Ïivota, vûcí v neopakovatelnosti okamÏiku, jako by autorka chtûla zachytit nezachytitelné, uvidût neviditelné. Prizmatem její optiky se „Call…“ ve svém existenciálním rozmûru jeví jako dal‰í ze série obydlí-hnízdeãek, je dal‰ím „domeãkem v ãerném“. Olga Malá

One of the sources of inspiration for Katefiina Vincourová’s art is omnipresent world of advertising. The artist uses attractive, perfect, “beautifully wrapped” luxury items as well as the latest technological advances (which are part of artificial paradises produced by consumer society, which for modern man exposed to manipulative notions of happiness, may be “more real” than reality itself) for her own playful purposes. She imbues their pleasant-looking “cases” with new meanings, “incorporating” into them her message about the state of our society and the state of our souls… In some pieces, she has employed the magnification of everyday items characteristic of her art. However, in contrast with Pop Art’s “Oldenburesque” enlargement, she often creates an additional parallel space which becomes a medium for storytelling, for another microplot, for a sort of “parasite lurking in the cherry pulp”. The meaning of these internal spaces may be understood in various ways. For example, a Freudian interpretation of the cave as the feminine principle could apply to her installation of little houses/dwellings on wheels which the viewer could actually enter, at the Old Town hall the interior spaces of the handbags revealing the intimacy of the feminine world may have numerous feminist interpretations. Vincourová’s narrative style does not lead her to a concrete naturalism of detail, unacceptable for her aesthetics. What remains essential is the visually effective generosity of form. Her realizations do not distance or detach themselves from the viewer, but rather force him/her to assume unequivocal stance… Through her art, Vincourová strives to address the viewer directly, the appeal of her works lies in their ability to intensely radiate a particular feeling projected by her personal history while leaving room for the viewer’s imagination and reflections of his/her experiences. As though the artist wanted to capture that which cannot be captured, to see that which cannot be seen, behind the attractive appearance of the external form is the feeling of the transient nature of life and things and of the uniqueness of the moment. Seen through the prism of its optics, Call…, in its existential dimension, appears to be another in a series of settlements of nests, it is another “little house in black”. Olga Malá

53

Plody mé mysli, 1998, instalace – nafukovací objekt, rÛzné materiály Grapes of My Mind, 1998, installation – inflatable sculpture, various media

54

New Heroes, 2002, instalace - nafukovací objekty, rÛzné materiály New Heroes, 2002, installation – inflatable sculptures, various media

55

Love the Doll Jamie, 2002, instalace – nafukovací panny, rÛzné materiály Love the Doll Jamie, 2002, installation – inflatable love-dolls, various media

56

1997 Jifií Pfiíhoda Narozen Born 1966, Jihlava 1990–96 Akademie v˘tvarn˘ch umûní Academy of Fine Arts, Praha

Zemû fantazie pro dospûlé, která pfiedepisuje iluzi jako novou realitu, se promûnila do ãasové kapsle provedené v Ïivotní velikosti. âlovûk zde mÛÏe strávit kouzelné chvíle v egyptské pyramidû nebo pohádkovém evropském zámku. Jinak fieãeno, nemusíte cestovat do jin˘ch zemí, abyste zakusili divy, které se v nich nachází. Tak jako Vegas, Pfiíhoda rovnûÏ lehce fu‰uje do iluze, míchá ji a odkr˘vá na stole z polystyrenu, kter˘ zkonstruoval. Nûkdy zase transportuje realitu do jiného místa. VÏdy v‰ak staví diváka do pozice „mimo“ nebo „za“, jako kdyby nûco nebylo zcela v pofiádku. Jestli je to zasazování repliky píseãné duny v reálné velikosti do Evropy, nebo pfienesení mofie do vnitrozemního státu, pfiesto si ãlovûk záhy uvûdomí, Ïe to není jen fale‰ná hra. Pfiíhoda reprodukuje, aÈ pfiehánûním nebo redukováním, realitu na iluzi. Pfiíhoda vidí tfiírozmûrn˘ prostor více a více zplo‰Èován (do dvou rozmûrÛ, jen jako mûlkou fasádu) skrze ‰iroké vyuÏívání poãítaãÛ, vlivem masov˘ch médií a nejnovûj‰ích technologií. Jeho práce pfiímo ukazuje na svoji iluzivnost – její formu a konstrukci. Nûkteré práce dokonce vypadají jako reklama na událost, která by se mûla stát. Ale ta událost, stejnû jako v˘stava je jen doãasná. Vût‰ina jeho prací dále existuje pouze ve formû dokumentace, jako kdyby to byla performance. Nûco co bylo narychlo postaveno a pak sundáno dolÛ. Nûco co je zabaleno a odstûhováno pryã. Circus-Circus na kolech. Místo hazardování na pozadí fale‰ného luxusu a ‰tûstí Pfiíhoda zamûÀuje pfiírodní v nepfiírodní a hledá, jak uspokojit divákovu ÏízeÀ v evidentním, av‰ak neoãekávanû pfiedvedeném. Pfiíhoda je rovnûÏ zaujat tímto podivn˘m okamÏikem údivu, je ten, kdo si ho uvûdomuje a objevuje. Zakou‰ená „potopa“ pocitÛ, kdyÏ jsme postaveni pfied na‰i vlastní skuteãnost a fyzikalitu. Jeho práce se chovají jako zrcadlo nad vodou – ukazující to, co tam skuteãnû je, a iluzí toho, co tam je, neustále se pohybující „mezi“, vÏdy si ale pamatující, kdy se vynofiit a nadechnout.

An adult fantasy land that prescribes illusion as a new reality has turned itself into a life-size time capsule. One can spend magic moments in an Egyptian pyramid or a fairytale European castle. In other words, one does not have to travel to another country to experience the “wonders” of its surroundings. Like Vegas, Pfiíhoda also dabbles in illusion, mixing it and exposing it on a table of styrofoam he constructs. On other occasions, he “transports” reality somewhere else. Yet he always places the viewer “outside” as if something was not quite right. Whether it is erecting a life-size replica of sand dunes in Europe or bringing the sea to a landlocked country, one soon realises it is not just sleight-of-hand. Pfiíhoda reproduces reality as illusion, either by exaggeration or reduction. Pfiíhoda thinks that three-dimensional space is becoming flattened all the time, almost turning into a sort of two-dimensional facade, due to the widespread use of computers, the influence of the mass-media, and the latest technology. And so his works blatently reveal their illusiveness – in their form and construction. Some works even look like advertisements for a coming event. But the event, like the exhibition is temporary. Most of his works exist only as documentation after the fact, almost as if they were performances, something quickly erected and then taken down, something packed up and moved on. A Circus-Circus on wheels. Instead of dicing with death against a background of false luxury and luck, he transforms the natural into the unnatural, seeking to slake the viewer’s thirst with something obvious yet unexpected. Pfiíhoda is also fascinated by this strange instant amazement. He is aware of it and reveals it. The “deluge” of sensations experienced when we are confronted with our own reality and physicality. His works act like a mirror over water – reflecting what is actually there while also being an illusion. Consistently skimming that “in-between” space, yet always remembering to come up for air. Marisa Ravalli

Marisa Ravalli

57

23. srpna 1993, 1993-94, 200 x 190 x 300 cm, olovûn˘ plech, pfiekliÏka, dfievotfiíska, Sbírka Galerie Behémót Praha, instalace v Martin-Gropius-Bau, Berlín August 23rd, 1993, 1993-94, 200 x 190 x 300 cm (79“x 75“x 118“) lead sheet, plywood, hardboard, Collection of Behemot Gallery, Prague, installation in Martin-Gropius-Bau, Berlin

58

Zábûr / klapka 02 „Potopa“, 1995–96, polystyrén Styrofoam, pfiekliÏka, dfievotfiíska Instalaãní varianta I. 235 x 580 x 880 cm (instalace: Galerie Nová síÀ 1996, Praha) Instalaãní varianta II. 235 x 490 x 900 cm (instalace: Muzeum moderního a souãasného umûní Praha, VeletrÏní palác 1997) Sbírka Galerie Behémót Praha. Take 02 “The Flood“, 1995–96, blue Styrofoam, plywood, hardboard, Installation Version I. 235 x 580 x 880 cm (installation: Nova Sin Gallery, Prague 1996) Installation version II. 235 x 490 x 900 cm (installation: Museum of Modern and Contemporary Art Prague, 1997) Collection of Gallery Behemot, Prague

59

„MUSIC FOR PRAGUE“, 1998, 550 x 1280 x 600 cm, sádrokarton, dfievo, dfievotfiísková podlaha, denní svûtlo galerie „MUSIC FOR PRAGUE“, 1998, 550 x 1280 x 600 cm (217“x 504“ x 236“), dry-wall, wood, hardboard floor, natural daylight Brian Eno, “MUSIC FOR PRAGUE“, Generativní hudební kompozice, 1998 12 CD pfiehrávaãÛ v „random shuffle-repeat“, installace pro Galerii Nová síÀ, Praha Brian Eno, “MUSIC FOR PRAGUE“, Generative Music composition, 1998 12 CD players on random shuffle-repeat mode, installation for Nova Sin Gallery, Prague

60

1998 Jifií âernick˘ Narozen Born 1966, Ústí nad Labem 1983–87 Stfiední umûleckoprÛmyslová ‰kola College of Arts and Crafts, Jablonec nad Nisou 1987–90 Pedagogická fakulta Pedagogical Faculty, Ústí nad Labem 1990–93 Vysoká ‰kola umûleckoprÛmyslová Academy of Arts, Architecture and Design, Praha 1993–97 Akademie v˘tvarn˘ch umûní Academy of Fine Arts, Praha V roce 1990 jsem po nûkolikaletém malování ztratil k malbû dÛvûru. Vadila mi její iluzivnost a na druhé stranû neschopnost zbavit se clony symbolÛ a estetiky tam, kde se iluze ztrácí v abstrakci. Mûl jsem a dodnes mám pocit, Ïe je malba umûlé médium, které mi pfiímo brání ve skuteãném proÏívání Ïivota. Proto jsem se zaãal vûnovat akcím. Myslel jsem, Ïe se jejich prostfiednictvím nauãím intenzivnûji pozorovat a uvûdomovat si vlastní Ïivot. Vyvrcholením m˘ch pûtilet˘ch snah byla cesta do Afriky. Jejím smyslem byl pokus o rehabilitaci utopického my‰lení, ve které svût pfiestal právem (pádem Îelezné opony) vûfiit. ·lo mi o obranu proti relativismu a pragmatismu. V˘sledkem m˘ch cest (nejen po Africe, ale také po západní Asii) bylo poznání, Ïe v‰e, co jsem se snaÏil v Ïivotû uvûdomit a proÏít, je rovnûÏ iluze, podobná té, která mi vadila v malbû. Umûní mû iluzí nezbavilo. Tento fakt prohloubil mou skepsi k umûleckému snaÏení obecnû, ale na druhou stranu mi dovolil vrátit se k malbû jako k nûãemu, co je obyãejné, praktické a co mi rychle pomáhá chápat vnûj‰í svût ve vztazích. Jsem si samozfiejmû vûdom toho, Ïe Ïiju v umûlém svûtû – jako kdyÏ hraju poãítaãové hry nebo prostû koukám na televizi. Vizualita pruhovan˘ch obrazÛ z roku 1996 vznikla propojením toho, co vychází z tisícileté tradice (africké tkané koberce) s tím, co se stalo fenoménem moderní doby (televize). V˘sledkem je zvlá‰tní vibrující prostor, ve kterém Ïijí fiktivní „divoké“ postavy – „Tygfiice“ (mediální dûvka), pfiitaÏlivû ‰ílen˘ MunchÛv „Kfiik“ – vykrouÏen˘ ze svûteln˘ch paprskÛ a panáãek neschopn˘ obûsit se ve vákuu – v neexistujícím televizním prostoru Jifií âernick˘

In 1990, after having painted for many years, I suddenly lost my belief in it. In fact, painting started to bother me with its illusiveness on one hand and on the other hand its inability to shed that veil of symbols and aesthetics running as far where the illusion fades into abstraction. I felt and still feel that painting is just a plastic medium literally preventing me from truly experiencing life. That’s why I got myself involved with projects, happenings. I thought they would help me to learn how to observe more intensively and how to gradually realize my own life more deeply. The peak achievement of the five years of effort was my journey to Africa. The purpose behind it was to rehabilitate the utopian thinking in which the world stopped believing (with the fall of the Iron Curtain). What I wanted to find was a tool for defending myself from relativism and pragmatism. The outcome of my travels (not only across Africa but also around West Asia) was a recognition that all I have tried to come to realize a live in my life is also an illusion similar to the one I minded so much in my painting. Art did not help me to get away from illusions. This fact only intensified my scepticism towards artistic efforts as such but on the other side helped me to go back to painting as something that is basic, practical and what helps me to quickly understand the external world in relations. I am naturally aware of the fact I live in a plastic enviroment – just like when I play a computer game or watch TV. The look of the striped paintings from 1996 is a result of mixing the outcome of the thousand-year long tradition (the woven carpets of Africa) with the modern times ulimate phenomenon (television) The final result is a strange vibrating space inhabited by fictitious “wild creatures” – the “Female Tiger” (the media whore), the attractively mad “Scream“ by Munch – spun out of ray bans – and a lay figure unable to hang himself in a vacuum, in the non-existent TV space. Jifií âernick˘

61

Domácí v˘buch, 1998, enviromentální instalace, video, sklenûná lampa, lampa 120 x 80 x 80 cm Home Explosion, 1998, environmental installation, video, glass desk lamp, lamp 120 x 80 x 80 cm

62

První sériovû vyrábûna schizofrenie, 1998, porcelán The first mass produced schizophrenia, 1998, porcelain

63

Panasonic Emotions, 2002, SD pfiehrávaãe, reproduktory, zesilovaãe Panasonic Emotions, 2002, SD players, speakers, amplifiers

64

1999 LukበRittstein Narozen Born 1973, Praha 1987–91 V˘tvarná ‰kola V. Hollara School of Fine Arts V. Hollar’s, Praha 1991–97 Akademie v˘tvarn˘ch umûní Academy of Fine Arts, Praha 1997–99 Vysoká ‰kola umûleckoprÛmyslová Academy of Arts, Architecture and Design, Praha

LukበRittstein se objevil v posledních letech na scénû ãeského umûní jako dal‰í v˘razn˘ sochafisk˘ talent. Pfies logické poãáteãní hledání svého vlastního jazyka v ‰ir‰ím kontextu souãasného i minulého umûní (zde mÛÏeme pfiipomenout zejména jeho vyrovnávání se s nûkter˘mi podnûty anglického a amerického sochafiství 70. a 80. let – T. Cragg, R. Deacon, ãásteãnû C. Oldenburg – a z na‰eho umûní pak pfiedev‰ím jeho oslovení pfiíbuznou sochafiskou poetikou Z. Pe‰ánka), se od poãátku tvorba tohoto mladého sochafie vyznaãuje svébytností aÏ jakousi samorostlostí v˘tvarného my‰lení. Souvisí se zakotvením jeho obraznosti ve vlastním proÏitkovém svûtû, v jakési osobní (chtûlo by se témûfi fiíct matiãní) proÏitkové matrici. To, Ïe je synem v˘znamného a na ãeské pomûry i slavného malífie Michala Rittsteina mu pfiitom na cestû k vlastní umûlecké osobitosti zdá se pfiíli‰ neusnadÀovalo. Nicménû pfiíklad otcova tvÛrãího úsilí byl pro Luká‰e nepochybnû také stimulujícím faktorem. Z tohoto rodinného prostfiedí si odnesl zájem o obyãejn˘ kaÏdodenní svût a o pfiíbûh. Na rozdíl od svého otce, kter˘ svou ambici velké malby spojil s kriticky expresivnû vyhrocen˘m komentáfiem „lidské story“, se stal Lukበsochafiem zaujat˘m pfiedev‰ím pfiedmûtností, Ïivotem vûcí… Obraznost Luká‰e Rittsteina, jejímÏ hlavní tématem je „kaÏdodenní skuteãnost v pohybu“, propojuje herní koncept asambláÏe (tzn. skladby) s hlub‰ím cítûním hmoty jako materie snu a nerozpaãitû tak prolíná „vnûj‰í svût“ se „svûtem vnitfiním“. Jeho tvorba se rozpíná mezi vûcností a imaginací, mezi hrou a snem, mezi konstrukcí formy a její expresivní dramatizací a dekonstrukcí. Luká‰Ûv hybridní jazyk pfiitom vykazuje rysy specifické pro zdej‰í kulturní prostfiedí. Bûhem relativnû krátké doby se tento mlad˘ sochafi dokázal zafiadit mezi nejv˘raznûj‰í osobnosti souãasného ãeského sochafiství a bude zajímavé sledovat, jak se bude jeho tvÛrãí cesta vyvíjet dál.

LukበRittstein is another of the notably talented sculptors who have recently appeared on the scene. Despite his natural initial search for his own style in the broader context of both contemporary and historic art (one can mention here, in particular, his reaction to some impulses from English and American sculpture of the seventies and eighties – T. Cragg, R. Deacon, partially C. Oldengurg – and, from among Czech artists, especially the inspiration taken from the similar style of Z. Pe‰ánek), the works of the young sculptor are marked by a very individual character edging on a sort of autochthonous character of his plastic art conceptions. This relates to the anchoring in his own emotional world, in some personal (one would like to say motherly) emotional basic pattern. The fact is that he is the son of an important and – in Czech proportions also a famous – painter Michal Rittstein, did not, however ease his way towards his artistic individuality. Nevertheless, the example of his father’s own artistic endeavours functioned as a great incentive for Luká‰. From this familial artistic background, he inherited his interest in ordinary day-to.day life and stories. Unlike his father who combined his ambition of big painting with sharp and critical commentary on the banal “human story”, Lukበdid not become a figuralist but a sculptor focused primarily on the materiality of things, on their existences… The imagination of LukበRittstein the main theme of which is “the day-to-day reality in motion” links the game concept of assamblage (e.i. composition) with deeper feeling of material as a dream stuff, and spontaneously merges the “internal world” with the “external one”. His works range from pragmatism to imagination, from game to dream, from construction of form to its expressive dramatisation and de-construction. Besides that, his hybrid plastic art style shows specific features of the Czech sculpture. In a relatively small period of time, this young sculptor succeded in becoming one of the most outstanding personalities of the contemporary Czech sculptore and it will be interesting to see the way in which his future art career is going to develop.

Jifií Zemánek Jifií Zemánek

65

Zasnûná, 2003, 400 x 400 x 450 cm, kov, laminát, zem, plast, záclony The Dreaming one, 2003, 400 x 400 x 450 cm, metal, laminate, soll, plastics, curtains

66

Îíla, 2002, 250 x 200 x 850 cm, ocel, laminát, epoxy, dfievo, textil, reprosmyãka Wein, 2002, 250 x 200 x 850 cm, steel, laminate, epoxy, wood, canvas, speaker

67

Model Kusumury, 2003, 300 x 200 x 160 cm, laminát, perspex, umûlé kvûtiny, zemina, textil, papír Model of the part of the Night Butterfly, 2003, 300 x 200 x 160 cm, laminate, perspex, artifical flowers, soll canvas, paper

68

2000 David âern˘ Narozen Born 1967, Praha 1989–94 Vysoká ‰kola umûleckoprÛmyslová Academy of Arts, Architecture and Design, Praha 1995–96 individuální studium ve Whitney museu Whitney Museum Independent Study Program, New York

Umûlá hmota jako náhradní materiál mÛÏe b˘t pouÏita na v˘robu ãehokoliv, umûl˘ch replik skuteãn˘ch pfiedmûtÛ, modelÛ existujícího. Nejvíc se s tímto nahrazováním skuteãného setkáváme jiÏ jako dûti. Chlapci pobíhají po ulicích a stfiílejí po sobû z plastikov˘ch pistolek, slepují si letadélka, vojáãky. Nic nepotû‰í holãiãku tak, jako panenka z umûlé hmoty. V‰e je hra, pfiíprava na skuteãn˘ Ïivot. Tajemné a mysteriózní lisy v továrnách vstfiikují hork˘ plastik do pfiipraven˘ch forem jako boÏské semeno. Instantní sochy, pfiipravené v rámeãcích na své zkompletování a oÏivení, jsou v‰ak trochu podivné hraãky pro dospûlé. VÏdyÈ v‰ichni tak trochu vûfiíme, Ïe umûní není jen hrou, je nûãím pfiece jenom víc. Na toto pfiání se nám od autora dostává jen jeho typického ãerného ú‰klebku. Sochy jsou prezentovány nejen jako produkty tovární v˘roby, ale také jako zboÏí urãené k prodeji a k tomuto úãelu vybavené v‰emi komerãními atributy. David âern˘ se ve sv˘ch projektech vÏdy zab˘vá sebereflexí umûní jako takového. Jeho vefiejné akce, instalace a objekty jsou komponovány peãlivû jako intermediální podívaná s nejrÛznûj‰ími pfiesahy. Umûní vystrkuje rÛÏky ze své ulity a vyplazuje pekelnické jaz˘ãky. TomበPospiszyl

Plastic can be made into everything, replicas and models of real things which already exist. We know these models from our childhood: small boys running through the streets shooting at each other with plastic guns. Little girls cudling and cooing over a baby-doll made from plastic. Everything is just a game, a preparation for real life. Mysterious machines in toy factories are ejaculating hot plastic into casts, creating form, like the sperm of God. The instant sculpture kits, prepared in the frames ready to be completed and brought to life, are a kind of weird toy for adults. Weird because each of us vainly believes that art is something more than just a game. These sculptures represent not only the result of factory mass product, but have all the attributes of a commercial product: they are for sale. All of David âern˘’s actions, installations and objects are composed as something between theater and visual art, not just art for art’s sake but art about art, art that can look at itself and past itself. Art is peering from its shell and sticking out its tongue from hell. TomበPospiszyl

69

Viselec, 1996, 233 x 60 x 45 cm, laminát, instalace v Praze Man hanging out, 1996, 233 x 60 x 45 cm, fiberglass, instalation of Prague

70

Miminka, 2000, 360 x 280 x 170 cm, 10 kusÛ, laminát, instalace v Praze Babies, 2000, 360 x 280 x 170 cm, 10 pieces, laminate, instalation in Prague

71

piss – Hergetova cihelna 2004, 2004, v˘‰ka 210 cm, bronz, mechanika, elektronické fiízení, GSM jednotka piss – Hergetova cihelna 2004, 2004, height 210 cm, bronze, mechanic, electronic, GSM gate

72

2001 TomበVanûk Narozen Born 1966, Poãátky 1990–97 Akademie v˘tvarn˘ch umûní Academy of Fine Arts, Praha

Participy. Tento termín pouÏívám pro akce koncipované speciálnû pro urãité místo ãi situaci.

Particips. This is the term that I use for actions conceived especially for a specific site or situation.

Participy • vyuÏívají symbiózních a parazitních norem-vztahÛ, ve smyslu napojení se na situace zabûhnuté, dané, okoukané a stojí tak na periferii kaÏdodenního vnímaní • zviditelÀují tyto periferní zóny nastavením-aplikací na pfiesná místa, která jsou dennodennû ohmatávána nespoãtem lidsk˘ch pohledÛ bez nejmen‰ího podezfiení ãi rozru‰ení • úãastní se na tûchto místech, situacích svojí existencí, jsou podezfielé • vznikají uvidûním celé situace s dan˘m místem a jeho vlastnostmi-vztahy • lépe se o nich mluví v souvislosti s rÛzn˘mi lidsk˘mi aktivitami neÏ jako o umûní • zasahují do svûta umûní, jako do jednoho ze svûtÛ nûjak zabûhnut˘ch a akceptovan˘ch • jsou lehce pfiehlédnutelné, jsou lhostejné k autorství • vyuÏívají ‰ablonovitost jako sémanticko-v˘znamovou kvalitu, jako synonymum stereotypu a konvence • snaÏí se naru‰ovat sociální status v˘jimeãnosti vnímání umûní • ‰ablony upozorÀující na své vlastní rámce jsou podstatnûj‰í neÏ zobrazení, která nabízejí • v dobû zprostfiedkovanosti informací i vûdomostí jsou dÛleÏitûj‰í rámce a vztahy, neboli situace, v nichÏ jsou hodnoty i informace zapojeny, neÏ jejich konkrétní v˘znamy, jeÏ jim rÛzní aktéfii arbitrárnû pfiipisují

Particips: • make use of symbiotic and parasitic norms/relations, in the sense of attachment to a situation already under way, given, well-examined and thus standing at the margins of our everyday perception • make visible those peripheral zones of settings/applications to precise locations that are in the course of day-to-day business worn down by the countless human glances without the slightest suspicion or excitement • assume a role in these places or situations through their existence; are suspicious • emerge through envisioning the entire situation with the given place and its qualities/relations • are better spoken of in connection with various human activities rather than as art • intervene in the world of art, as in one of the worlds already familiar and accepted • are easy to overlook, indifferent to questions of authorship • make use of the formulaic as a semantic/semiotic quality, as a synonym to stereotypes or conventions • attempt to disturb the social status of the exceptionality of the perception of art • the formulae drawing attention to their own restrictions are more essential than the illustrations that they offer • in the age of mediated information and consciousness, what is more important are the frameworks and relations, in other words the situation in which values and information are connected, rather than their concrete meanings that the various actors arbitrarily ascribe to them

TomበVanûk

TomበVanûk

73

Particip ã. 18, 2001–2002 Úplné rozebrání mého automobilu znaãky ·koda 120 na prvosouãástky. Rozfiezání karoserie a v‰ech „neforemn˘ch“ dílÛ na kusy – ‰ablony. Dekonstrukce provedená odborníkem – automechanikem. Rozdûlení jednotliv˘ch souãástek na dva bloky vnûj‰í a vnitfiní. Vnûj‰í – v‰echny díly tvofiící vzhled, povrch auta. Karoserie, palubní deska, sedaãky atp. Vnitfiní – díly zabezpeãující chod stroje. Motor, pfievodovka, elektroinstalace atd. Následné poloÏení a pfiestfiíkání jednotliv˘ch souãástek na pfiipravenou plochu o rozmûru 6 x 3.15 m. PouÏití sprejÛ znaãky MONTANA HARDCORE. âtyfii odstíny ‰edé a ãerné. Vznik dvou monumentálních obrazÛ. Blok vnûj‰í a vnitfiní. Recyklace mého majetku. Zmûna uniformního pohledu. Particip no. 18, 2001–2002 Complete dismantling of my ·koda 120 car into parts. Cutting up the body and all “shapeless” parts into pieces – templates. Deconstruction carried out by a specialist – by a mechanic. Division of individual parts into two piles – external and internal. External – all parts making up the appearance, surface of car. Body, dashboard, seats, etc. Internal – parts needed for engine to run. Motor, gear-box, wiring, etc. Ensuing position and repainting of individual parts on a prepared surface of 6 x 3.15 m. Use of MONTANA HARDCORE spray paint. Four shades of silver and black. Creation of two monumental pictures. Internal and external pile. Recycling my property. Change of uniform view.

74

Particip ã. 37, 2003, Instant Fusion, spoleãn˘ projekt s Galerií Priestor z Bratislavy, rezidenãní ateliér v Museums Quartier 21 ve Vídni. Sprejované ‰ablony vû‰ákÛ, skob, háãku a papíru se ‰pendlíky. Particip no. 37, 2003, Instant Fusion, colective project with Gallery Priestor from Bratislava in residential studio in Museums Quartier 21 in Vienna. Spray painted stencils of coatracks, hooks, and paper with push pins.

75

Sbírám popisy v jedné vûtû, o kter˘ch by se dalo fiíci, Ïe je zaÏíváme – známe témûfi v‰ichni. „PokaÏdé, kdyÏ pouÏívám lepící pásku, nikdy nemÛÏu najít naposledy ustfiihnut˘ konec.“ „Do dvefií, které se otevírají táhnutím, ãasto tlaãím a tahám za ty, do kter˘ch se má tlaãit.“ Popisy prosím zasílejte na e-mail: [email protected]

I collect brief descriptions of situations that everyone seems to be familiar with or everyone found himself in at least once in his life. “Every time I use a tape I cannot find where it has been last cut off.” “I push into doors that are to be opened by pulling and pull on doors that open by pushing.” Descriptions please send me on e-mail: [email protected]

Particip ã. 39, 2004, Prezentováno na v˘stavû LIKE BEADS ON AN ABACUS DESIGNED TO CALCULATE INFINITY, Rockwell galerie v Lond˘nû, 2004. Particip no. 39, 2004, Showed on exhibition LIKE BEADS ON AN ABACUS DESIGNED TO CALCULATE INFINITY, Rockwell gallery in London, 2004.

76

2002 Markéta Othová Narozena Born 1968, Praha 1987–93 Vysoká ‰kola umûleckoprÛmyslová Academy of Arts, Architecture and Design, Praha

Na nároÏí chodeb se sráÏím se skupinou asi ‰esti lidí, ktefií zde zfiejmû bloudí stejnû jako já. Ptám se jich: Prosím vás, nevíte, kde je tady v˘chod? Jeden ze skupinky: Jo, to bysme taky rádi vûdûli. – My sme z âechofrachtu, máme tady bejt vyznamenan˘ a voni nûkam zahli za roh... a teìka to teda hledáme. Vratislav Effenberger, Balagan 1977, Surovost Ïivota a cynismus fantasie, Orbis, Praha

At the corridors' junction I meet with a group of around six people, all evidently as lost as I am. I ask them: Excuse me, could you please tell me where the exit is? One of them: Why, we'd also like to know that. – We're from âechofracht, here for our Order of Labour award and they sent us somewhere around the corner... and we're still looking for it. Vratislav Effenberger, Balagan 1977, The Brutality of Life and the Cynicism of Fantasy, Orbis, Prague 1991

77

Její Ïivot, 1998, Národní Galerie v Praze, Sbírka moderního a souãasného umûní, VeletrÏní palác Her Life, 1998, The National Gallery in Prague, Collection of Modern and Contemporary Art, VeletrÏní Palace, Prague

78

Bez názvu, 2003, 3 ãernobílé fotografie, 110 x 160 cm Untitled, 2003, 3 Black and white photographs 110 x 160 cm

79

Bez názvu, 2003, 2 ãernobílé fotografie, 110 x 160 cm Untitled, 2003, 2 Black and white photographs 110 x 160 cm

80

2003 Michal Pûchouãek Narozen Born 1973, Duchcov V˘tvarná ‰kola V. Hollara School of Fine Arts V. Hollar’s, Praha 1993–99 Akademie v˘tvarn˘ch umûní Academy of Fine Arts, Praha

Jak˘ máte vztah k rodnému mûstu? Zaregistrovali vÛbec pfiedstavitelé mûsta, Ïe jste dostal cenu J. Chalupeckého? V Pfie‰ticích, kde jsem vyrÛstal, se dokonce stalo, Ïe po tom, co jsem vyhrál, tak tam mûli na námûstí nástûnku: „To je nበrodák!“ Moje maminka bydlí v Teplicích, kde jsem taky dlouho Ïil, a kdyÏ se jí nûkdo zeptá, jako co dûlá ten vበMí‰a, tak ona fiekne: „Tak si zapnûte âT2.“ Získal jste mimo jiné i ‰estit˘denní pobyt v NY. Nafotil jste tam nûco? Já jsem ani nepostfiehla Ïádnou v˘stavu. Já udûlal jen fotky pro mého tátu, aby vidûl, jak to tam vypadá. Ale to byly ãistû reportáÏní fotky turisty. To byla krátká doba na to, aby se tam ãlovûk rozkoukal a nûco tvofiil. A mnû se ani nechtûlo nic dûlat. Chodil jsem jen po v˘stavách. U kterého umûlce máte pocit, Ïe vám mluví z du‰e? KaÏd˘ rok se pravidelnû nûkdo objeví, ke komu takzvanû aktivnû pfiilnu, a poslední osobnost, která mû naprosto dostala – za kterou bych takzvanû d˘chal – byl Donald Judd. Zab˘váte se i jin˘mi druhy umûní, napfiíklad hudbou? Tak trochu divadlem. Z rychlíku, ale aktivnû. Trochu se na tom autorsky podílím. Já mÛÏu b˘t v divadle jen jako v˘tvarník a mít pocit, Ïe dûlám divadlo. Tak to mû zajímá. Co ve své tvorbû stavíte na první místo? Pro mû je nejdÛleÏitûj‰í vÏdycky koncept. Ke kaÏdému potfiebuji nûjak˘ nosiã, kter˘ mi tu ideu roznese. SnaÏím se zÛstávat v tradiãních médiích vizuálního umûní. Z nich mû nejvíce zajímá fotografie – tu stavím na to první místo. Pak malba a poslední dobou videoinstalace. A zajímá mû, jak se ta jednotlivá média mÛÏou navzájem doplÀovat a pomáhat si, aby ten koncept byl schopen jasnûj‰ího Ïivota. Které va‰e dílo máte nejradûji? No pfiece vÏdycky to poslední. Asi je to tím, Ïe nemáte od vûci je‰tû odstup, tak ji máte rád. âasem zjistíte, Ïe má své chyby, protoÏe kaÏdá vûc má své chyby. VÏdycky se nûco najde. VÎDYCKY. TakÏe ta láska uÏ je taková rezervovanûj‰í a vlaÏnûj‰í. Úryvek rozhovoru; otázky kladly studentky 3. roãníku Stfiední umûleckoprÛmyslové ‰koly v Praze Lenka ·obrová a ·árka âepeláková

What is your relation to your home town? Did any of the town representatives even notice that you received the Jindfiich Chalupeck˘ Prize? In Pfie‰tice, which is where I grew up, it actually happened that after winning the prize, someone put a sign up on the main square: “He’s from here!” My mother lives in Teplice, where I also lived for a long time, and whenever someone asks her “what’s your Mí‰a up to?” she always answers “Turn on channel âT2.” You also received a six-week stay in New York. Did you take any photographs there? I haven’t seen any exhibits of this. I only took photographs to show my father how things look there. But these were simply the documentary snaps of a tourist. Six weeks is too short a time to look around fully and create something. And I didn’t really want to do much while I was there; I only really went to exhibitions. For what artists do you have the sense that they speak directly to you? Each year there regularly appears someone who, in a way, actively drives me in, and the last personality that absolutely captivated me – someone whom I would really look up to – was Donald Judd. Do you also work in other art forms, for instance music? Perhaps somewhat in the theatre. As it were in passing, but actively. I have something of an authorial share in it: I can only be in the theatre through my artworks, but it gives me the sense that I’m “making theatre” as well. It really interests me. What is the focus of priority in your artwork? For me, what is most important is always the concept. For each work, I need a kind of framework that will support my idea. I try to remain within the traditional media of the fine arts. Of these, the one most interesting for me is photography – so this is what I would assign to first place. Then, painting and most recently video installations. And I also find it interesting how these individual media can mutually supplement each other and help ensure that the concept would be capable of a more clear form of life. Which of your works do you like the best? Well, for me always the last one. Probably, because if you don’t have a kind of detachment from the object, you always like it more. In time, you find out where its mistakes are, because all artworks have their mistakes. There is always something to find – ALWAYS. So the love for these works is always more reserved and lukewarm. Excerpt from interview; questions posed by students of the 3rd year of the College of Arts and Crafts in Prague, Lenka ·obrová and ·árka âepeláková

81

Dlouh˘ ·tûdr˘ Den, 1999, fotopfiíbûh (14 barevn˘ch fotografií, 24 x 18 cm) Long Christmas Day, 1999, photonovel (14 colour photographs, 24 x 18 cm)

82

83

(dvoustrana) Dlouh˘ ·tûdr˘ Den, 1999, fotopfiíbûh (14 barevn˘ch fotografií, 24 x 18 cm) (opening) Long Christmas Day, 1999, photonovel (14 colour photographs, 24 x 18 cm)

84

2004 Ján Manãu‰ka Narozen Born 1972, Bratislava 1986–1990 Stfiední umûleckoprÛmyslová ‰kola College of Arts and Crafts, Praha 1991–98 Akademie v˘tvarn˘ch umûní Academy of Fine Arts, Praha

V Manãu‰kovû práci do‰lo bûhem posledního roku k jist˘m posunÛm, odpovídajícím praxi permanentní kritiky. Termín permanentní kritiky, kter˘ Manãu‰ka rozvíjí ve sv˘ch textech (viz. napfi. Revoluce v asynchronním prostoru) a úvahách pojmenovává rozpor, kaÏdodenní paranoiu, která vylézá na povrch na‰eho vûdomí sice ãasto, ale jemnû a je snadno pominutelná a vytûsnitelná. Informaãní spoleãnost, postindustriální komplex, diktát infosféry, jak se na‰e souãasná realita pojmenovává je principálnû vnímaná jako tûkavá, nestálá esence, která je v neustálém procesu transformace a nestability. Lidská flexibilita – aÈ uÏ v oblasti práce, volného ãasu nebo rodinného Ïivota – je kapacita, které vûfiíme, Ïe je této nestabilitû schopna ãelit a dokáÏe jí permanentnû dávat smysl. DokáÏe adekvátnû, bez jak˘chkoliv zábran a pfiedsudkÛ reagovat na zmûny statutu, formátu, obsahu, funkci, k nimÏ dochází. Flexibilita je schopnost punka nebo heavy metalového fanou‰ka obléci si do práce oblek a kravatu a opravdovû sdílet po pracovní dobu firemní hodnoty, aby se ve volném ãase mohl vûnovat svému koníãku. Manãu‰kova permanentní kritika je flexibilní jen do jisté míry – ve své permanentnosti a ochotû v ãase hledat nové definice. Permanenci mají kritika s flexibilitou spoleãnou. Ov‰em co ãiní kritiku kritikou, je urãitû jádro. Je zde jak˘si nucleus ve sféfie ontologického postoje, kter˘ sice není nemûnn˘, ale není ani flexibilní. Manãu‰kova práce se koncentruje na momenty a situace kaÏdodennosti s osobním rozmûrem existence, a smûfiuje k pfiímému vtaÏení divákova vnímání a my‰lení. Manãu‰ka v posledním roce opou‰tûl princip rukodûlné v˘roby sv˘ch artefaktÛ, které v minulosti apriornû urãovaly podobu jeho práci. Jak se dnes, kdy probûhla jistá revize principu rukodûlnosti do it yourself, zdá, rukodûlnost nebyla jen odkazem na sociální praxi v na‰em regionu (kde si lidé skuteãnû byli nuceni dûlat vûci sami, ponûvadÏ je nebylo moÏné koupit – neexistovaly), ale primární motivací rukodûlného postupu bylo pfiiblíÏit produkci efemérního artefaktu tûlu, smyslÛm a emocím a tím i blíÏe onomu tûÏko postiÏitelnému „nucleus ontology“. Manãu‰kovy poslední práce v tomto smûru pokraãují – v instalaci s gumou nebo s nataÏen˘m fietûzem textu konfrontují bûÏné intelektuální kategorie percepce s divákov˘m smyslov˘m vnímáním konkrétního prostoru. Podobnû je tomu v instalaci s nábytkem, kter˘ sice pracuje s reáln˘m prostorem, do nûjÏ nám je v‰ak odepfieno vstoupit, ãímÏ dostává snovû paranoidní rozmûr. V jeho uvaÏování i v umûlecké praxi se utkvûle vrací potfieba vracet bûÏné Ïivotní záÏitky zpût tûm, ktefií je proÏívají, a nabídnout je k proÏívání „o sobû“. K proÏívání oãi‰tûnému od scénáfiÛ flexibility vytvofien˘ch cizí mocí. Vít Havránek

During the past year, Manãu‰ka’s work has undergone certain shifts, corresponding to his practice of permanent criticism. The term “permanent criticism” itself, which Manãu‰ka has developed further in his texts (viz. e.g. Revolution in an Asynchronous Space) and reflections, describes a state of discord, of everyday paranoia of the sort that very often finds its way to the surface of our consciousness, but very delicately and is easily dismissed or ignored. Information society, post-industrial complex, dictates of the infosphere: how our current reality is named is principally an apprehension as fluid, impermanent essence, something in an endless process of transformation and instability. Human flexibility – whether in the area of work, free time, or family life – is a capacity which, we believe, is capable of confronting this instability and granting it sense in a permanent form. It can adequately, without any barriers or prejudices, react to changes in status, format, content, function, to approach them. Flexibility is the ability of a fan of punk rock or heavy metal to put on a suit and tie for work, and during working hours genuinely participate in the corporate culture only in his free time to devote himself to his hobby. Manãu‰ka’s permanent criticism is flexible only to a certain extent – in its permanency and its willingness over time to search for new definitions. Permanence is a quality that criticism has in common with flexibility. Of course, what makes a critic into a critic is a clear inner core; a kind of nucleus in the sphere of ontological attitudes that, though not unchanging, is hardly flexible. Manãu‰ka’s work concentrates on quotidian moments and situations with the personal dimension of existence, and lead to a direct involvement of the viewer’s perception and thought. Manãu‰ka, in the past year, has abandoned the principle of handworked manufacture of his artistic artifacts, which in the past a priori determined the form of his work. As it would now seem, now that a certain revision has taken place of the principle of handworked do-it-yourself, craftsmanship was not merely a reference to a social reality of our region (where people were in fact forced to make items themselves when it was not possible to purchase them); the primary motivation of the craftsmanship approach was to reconcile the production of an ephemeral artifact to the body, the senses and emotions, and thus bring it closer to that hard-to-grasp “nucleus ontology”. Manãu‰ka’s latest work continues in this direction – in the installation with rubber or the tight-stretched chain of text, he confronts the commonly acknowledged intellectual categories of perception with the viewer’s sensuous apprehension of the specific space. The same is true in the installation with furniture, which, though working with a real space, nonetheless prevents us from entry into it, thus reaching an almost dreamlike paranoid dimension. In critical reflections, as well as in artistic works, a spectacular return is made by the need to return ordinary experiences back to those who live them, and to offer them for living “en-soi”. To an experience cleansed of the scenarios of flexibility created through an outside power. Vít Havránek

85

Prostor za stûnou…., dfievotfiíska, nábytek, svûtlo, V˘stava Read it…, Andrew Kreps Gallery New York, 2004 Space Behind the Wall…, furniture, light, The exhibition Read it …, Andrew Kreps Gallery New York, 2004

86

800 zpÛsobÛ, jak popsat Ïidli, stfiely ve zdi, v˘stava Read it..., Andrew Kreps Gallery New York, 2004 800 ways of describing a chair, arrows in the wall The exhibition Read it…, Andrew Kreps Gallery New York, 2004

87

Emil Filla: Kubistické záti‰í, hliníková krabice, malba Emila Filly, z v˘stavy ...a zase zpût, Cena Jindfiicha Chalupeckého – finále 2004, Moravská galerie Brno Emil Filla: A Cubist still-life, Aluminium box, museum, painting by Emil Filla, From the exhibition ...and back again, Jindfiich Chalupeck˘ Award – final 2004, Moravská galerie Brno

88

1. Vladimír KOKOLIA (*1956)

3. Michal NESÁZAL (*1963)

5. Michal GABRIEL (*1960)

7. Katefiina VINCOUROVÁ (*1968)

samostatné v˘stavy – v˘bûr solo exhibitions – selection 2004 DÛm Umûní, DÛm umûní mûsta Brna, Brno 2003 Vidûní, Galerie Behémót, Praha; 2002 Energie, Galerie Ars, Brno; 2001 Zahrada, Opera House Gallery, Cairo; 1998 Water History, Czech Center, New York; 1998 Prsa, Mánes, Praha; 1997 Kokolia-kresby, Nová síÀ, Praha

samostatné v˘stavy – v˘bûr solo exhibitions – selection 2004 Neonland 2202, U Bílého JednoroÏce, Klatovy; 2000 Parlament âeské Republiky 1998 Nejkrásnûj‰í svût, Galerie Nová síÀ, Praha; 1993 Open, Headlands center for the arts (USA); 1992 Co pro Vás mohu udûlat, Univerzity of Western Sydney (Austrálie)

samostatné v˘stavy – v˘bûr solo exhibitions – selection 2004 Sochy, Galerie moderního umûní, Hradec Králové; Michal Gabriel – TomበMedek, Galerie Ars, Brno; 2000 Se svûtlem, Galerie Malá ·pálovka, Praha; Sochy – obrazy (s Janem Mertou), Obecní galerie Malostranská beseda, Praha; 1998 Sochy, animace (s Josefem ·vandou), Galerie Caesar, Olomouc

samostatné v˘stavy – v˘bûr solo exhibitions – selection 2004 Noví hrdinové, Galerie Caesar, Olomouc; 2002 Noví Heroes, Galerie Jifií ·vestka, Praha; 2001 Galerie Priestor, Bratislava; 2000 Hobbyraum, Galerie DAAD, Berlín (D); 1997 Pink, Galerie Métheo, PafiíÏ (F); Plody mé mysli, Galerie Václava ·pály, Praha

spoleãné v˘stavy – v˘bûr group exhibitions – selection 2004 Certain Traces, Los Angeles Municipal Art Gallery, Los Angeles (USA); 2000 Storm Centers, S.M.A.K., Watou 1996 Balkan Orient Express, IFA, Berlin (D); 1994 Europa, Europa, Kunst-und Ausstellungshalle, Bonn (D); 1993 Future Perfect, Heiligenkreuzer Hof, Wien (A) Documenta IX, Aue-Pavilions, Kassel

spoleãné v˘stavy – v˘bûr group exhibitions – selection 2004 Perfect Tense; Jízdárna PraÏského hradu; 2003 Artnow, Mánes, Praha; 2001 New Connection, World Financial Center (USA); 1997 Paralely, âeské centrum, PafiíÏ (F); 1996 Shake – ·ejk, Galerie Václava ·pály, Praha; 1991 Beitrag zum Gluck, München, Galerie der Kunstler

spoleãné v˘stavy – v˘bûr group exhibitions – selection 2004 Evropské triennale drobné plastiky, Galerija Murska Sobota, Slovinsko; V meziãase, Galerie kritikÛ, Palác Adria, Praha; 2001 New connection, World Financial Center, New York (USA); Galéria Mesta Bratislavy, Mirbachov palác, Bratislava

2. Franti‰ek SKÁLA (*1956)

4. Martin MAINER (*1959)

6. Petr NIKL (*1960)

8. Jifií P¤ÍHODA (*1966)

samostatné v˘stavy – v˘bûr solo exhibitions – selection 2004 Skála v Rudolfinum, Galerie Rudolfinum, Praha; Franti‰ek Skála, Egon Schiele Art Centrum, âesk˘ Krumlov; 2002 Rytmus Doby, Mûstské muzeum, Nová Paka; Franti‰ek Skála, âeské centrum, Brusel 2000 Franti‰ek Skála, Czech Centre London (UK)

samostatné v˘stavy – v˘bûr solo exhibitions – selection 2003 Sex a erotika, Mûstské museum Kolín, Funkeho Kolín; 2002 Sem tam.., Galerie Behémot, Praha; Kraus Erben Galerie, DráÏìany, (D) (s V. Bromovou); 2002 SíÀ Sokolská, Ostrava; 1999 Vlek lesa lesÛ, Galerie Rudolfinum, Praha

samostatné v˘stavy – v˘bûr solo exhibitions – selection 2003 Sad, Galerie 36, Kyjev, (UA); ZrÛdy, Galerie Tvrdohlaví, Praha; 2002 GaráÏ, Mustaari Gallery, Oulu (FIN); 2001 Obrazy, kresby, Neue Rathaus, Weiden (D); 1999 Papou‰ek stfielen˘ do vesmíru, ·pálova galerie, Praha

samostatné v˘stavy – v˘bûr solo exhibitions – selection 2003 Galerie ·ternberk; Moravská Galerie, Brno; 2002 Synagoga ·amorín, (Slovensko); A9 Transeuropa, MQ 21, VídeÀ (A); 1999 Mûstská Galerie Bratislava; 1998 Galerie Nová síÀ, Praha (spoleãnû s Brianem Enem); Galerie Václava ·pály, Praha

spoleãné v˘stavy – v˘bûr group exhibitions – selection 2004 Symposium galerie S˘pka – Klenová Klatovy; 2003 Ejhle svûtlo, Moravská galerie v Brnû; 2002 New Connection, Národní Galerie, Praha; Mnohost v obraze, Galerie Klenová, Klatovy; Setkání, Moravská galerie v Brnû; 2001 New Connection, World Financial Center (USA)

spoleãné v˘stavy – v˘bûr group exhibitions – selection 2004 Svûtlo, UmûleckoprÛmyslové muzeum, Brno; 2003 Corps Inventés, Besancon, Francie; 2002 Art dans la ville, St Ettiene, Francie; 2001 New Connection, World Financial Center, New York (USA); 2000 Hnízda her, Galerie Rudolfinum, Praha

spoleãné v˘stavy – v˘bûr group exhibitions – selection 2004 Tvrdohlaví, Galerie Tvrdohlaví, Praha; 2001 New Connection, World Financial Center, NY (USA), Národná galéria Bratislava; Pomocné konstrukce Ikebanyerotické pomÛcky B.K.S. – Galerie v Jelení, Praha 2000 III. sjezd B.K.S. – Dilston Grove, Lond˘n (UK)

spoleãné v˘stavy – v˘bûr group exhibitions – selection 2004 GIANTS – European Conversation Pieces, The Hague Sculpture, Haag (NL) The New Ten – Kunst aus den neuen EULändern, Museum Küppersmühle Duisburg (D) Künstlerhaus Wien (A) Kunsthalle Mannheim (D); 2003 Art Unlimited, Art 34 Basel, Basilej (CH);

spoleãné v˘stavy – v˘bûr group exhibitions – selection 2004 Z lásky, Mûstská galerie Remscheid (D); 2002 Bienále Busan, JiÏní Korea; 2000 Vogel, junge Kunst aus Prag, Kunst Haus Dresden (D); 1998 Close echoes vefiejné tûlo & umûl˘ prostor, Galerie hlavního mûsta Prahy; 1996 Urbane Legenden-Prag, Kunsthalle Baden-Baden

89

9. Jifií âERNICK¯ (*1966)

11. David âERN¯ (*1967)

13. Markéta OTHOVÁ (*1968)

15. Ján MANâU·KA (*1972)

samostatné v˘stavy – v˘bûr solo exhibitions – selection 2004 ABS Story, Galerie Jifií ·vestka, Praha; Gagarin’s Thing, Vivid Centre for Media Arts, Birmingham (UK); 2002 Brand New Rubbish, Galerie Jifií ·vestka, Praha; Bin Ládinova lampa, Galerie Noname, Rotterdam (NL); Au-Pair Medusa’s Room, Galerie Lara Vincy, PafiíÏ; 2001 Hard Pop Expo, Galerie Mama, Rotterdam

samostatné v˘stavy – v˘bûr solo exhibitions – selection 2002 Circus âern˘, Rotterdam, Mama Gallery, NAI, Boijmans van Beuningen, Tent, Politiegalerei, public places; Chromosome gallery, Berlin (D); 2000 New York University, Praha 1999 âeská ambasáda, Lond˘n 1993 Umûlí, Praha, Galerie V. ·pály; 1991 PrÛvan, Museum moderního umûní Andy Warhola, Medzilaborce; Malost, Galerie Mûsta Znojma

samostatné v˘stavy – v˘bûr solo exhibitions – selection 2004 L‘le de la tentation, Galerie Nicolas Krupp, Basilej (CH); 2003 Best of, Galerie Jifií ·vestka, Praha 2002 Jiné hlasy, DÛm umûní âeské Budûjovice 2001 Utopia, Galerie Nicolas Krupp, Basilej (CH); 2000 Claudio Moser, Markéta Othová, Kunsthalle Basel, Basilej (CH); 1997 Un monde parfait, Galerie Alain Gutharc, PafiíÏ (F)

samostatné v˘stavy – v˘bûr solo exhibitions – selection 2004 Marc Foxx, West Gallery, Los Angeles (USA); Read it…, Andrew Kreps Gallery, New York (USA); 2003 Boris Manãu‰ka Ján Ondreiãka, s Borisem Ondreiãkou, Centrum pro souãasné umûní, galerie Jelení a NoD, Praha 2002 Praha 13, Galerie V. ·pály, Praha; 2001 Já, galerie MXM, Praha

spoleãné v˘stavy – v˘bûr group exhibitions – selection 2005 Nature’s Mirror, Otowa, Tokyo, Japonsko; Domicile, Musée d’Art Moderne de Saint Etienne (F); 2004 E.U. Positive, Akademie Der Künste, Berlín (D); Passage d’Europe, Musée d’Art Moderne de Saint Etienne (F)

spoleãné v˘stavy – v˘bûr group exhibitions – selection 2002 Politikum, Praha; 2001 Chromosome gallery, Berlin (D) 2000 Cena Jindfiicha Chalupeckého, NG v Praze; After the Wall – Muderna Muset Stockholm (S), Berlin (D), Budape‰È (H)

spoleãné v˘stavy – v˘bûr group exhibitions – selection 2004 Things You Don’t Know, Galerie K&S, Berlín (D) 2002 Kleine Kleinigkeit, Kunsthalle Basel, Basilej (CH); 1999 CI:99/00, Carnegie International 1999/2000, Carnegie Museum of Art, Pittsburg (USA)

10. LukበRITTSTEIN (*1973)

12. TomበVANùK (*1966)

14. Michal Pûchouãek (*1973)

samostatné v˘stavy – v˘bûr solo exhibitions – selection 2003 Den co den, âeské centrum, New York; 2002 Fotografie a sochy, Bruntál – zámek (s Barborou ·lapetovou); 2001 Momentky, Mánes, Praha; 1999 Od kuchynû k saturnu, Státní galerie Zlín, SMSU, NG v Praze

samostatné v˘stavy – v˘bûr solo exhibitions – selection 2004 Particip ã. 15/3, Kunstbibliothek, Matthäikirchplatz 8, 10785 Berlin (D); 2002 Particip ã. 18, ·koda není Lada, Galerie Display, Praha; 2001 Particip ã. 15, Knihovna UPM, Praha; 2000 Nápad – ·ablona – Posun – Stfiik, Galerie Na bid˘lku, Brno

samostatné v˘stavy – v˘bûr solo exhibitions – selection 2005 Emergent View (s Markétou Othovou), Kommunale Galerie im Leinwandhaus, Frankfurt am Main; 2004 Koãárkárna, Galerie Jifií ·vestka, Praha; Collector, Ikon Gallery, Birmingham; 2003 Sbûratel, Moravská Galerie, Brno

spoleãné v˘stavy – v˘bûr group exhibitions – selection 2004 Like Beads on an Abacus Designed to Calculate Infinity, Rockwell, Lond˘n (GB); Things You Don’t Know, Gallery K und S, Berlin (D); 2003 Instant Fusion, Galerie Priestor, Bratislava a Museums Quartier 21, VídeÀ (A); Artkliazma, Moskva, Rusko

spoleãné v˘stavy – v˘bûr group exhibitions – selection 2004 Passage d’Europe, Musée d’Art Moderne, Saint-Etienne; Wellcome!, Anthony Reynolds Gallery, London; Instante Europe, Villa Manin – Centro d’Arte Contemporanea, Udine; 2003 PraÏské Bienále 1., NG, VeletrÏní palác, Praha; Survey, Furura, Praha

spoleãné v˘stavy – v˘bûr group exhibitions – selection 2004 E.U.Positive, Academy of Fine Arts, Berlin (D); In time between, Tokyo, Japonsko; 2003 Golem, Museum of Modern Art, Buenos Aires 2001 New Connection, World Financial Center, New York (USA), 2000 Stories from the Mid–Land, Kulturhuset USF Gallery, Bergen

spoleãné v˘stavy – v˘bûr group exhibitions – selection 2004 Time and Again..., Stedelijk Museum, Amsterdam; The Ten Commandments, Hygiene Museums, DráÏìany (D); 2003 Things You Don’t Know, K&S Gallerie, Berlín (D); PraÏské Bienále 1., NG, VeletrÏní palác, Praha; 2002 Manifesta 4, Frankfurt am Main (D)

Spoleãnost Jindfiicha Chalupeckého dûkuje v‰em partnerÛm a sponzorÛm za podporu Jindfiich Chalupeck˘ Association would like to thank to all partners and sponsors to support Ministerstvo kultury âeské republiky Trust for Mutual Understanding The Foundation for a Civil Society Ministerstvo zahraniãních vûcí âeské republiky, odbor kulturních a krajansk˘ch vztahÛ Správa ãesk˘ch center MZV âR Národní galerie v Praze DÛm umûní mûsta Brna Galerie hlavního mûsta Prahy Futura – Centre for Contemporary Art British American Tobacco Czech Republic Realtisk TurboConsult Mc Donald‘s Gallery Art&Antiques Umûlec Respekt T˘den Instinkt âesk˘ rozhlas 3 – Vltava

CENA JIND¤ICHA CHALUPECKÉHO PATNÁCT LET JIND¤ICH CHALUPECK¯ AWARD FIFTEEN YEARS

Katalog vydala Spoleãnost Jindfiicha Chalupeckého za podpory Odboru kulturních a krajansk˘ch vztahÛ Ministerstva zahraniãních vûcí âeské republiky Catalogue published by Jindfiich Chalupeck˘ Association by support Department for Cultural Relations and Czech Living Abroad of the Ministry of Foreign Affairs of the Czech Republic Redakce katalogu Editing of catalogue Jifií ·etlík, TomበVrba, Dan Merta, Zuzana Walterová Pfieklady Translations Robert Berke, Richard Drury, Jana Tichá, Martin Tharp Portréty autorÛ Portrait of artists Miroslav Pokorn˘ Grafická úprava Graphic design Jan ·er˘ch Fotografie Photographs Mariusz Michalski, Miroslav Pokorn˘, Martin Polák, Ondfiej Polák, Jan Zavfiel a archiv autorÛ Tisk Print Realtisk Náklad Print run 1000 ks © Spoleãnost Jindfiicha Chalupeckého, 2005 www.jchalupecky.cz ISBN 80-239-5158-0