OKRES
JIND¤ICHÒV HRADEC
CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âR âESKOBUDùJOVICKO
âeskobudûjovicko
1
OKRES JIND¤ICHÒV HRADEC
1 Pestrá krajina severní ãásti Novobystfiické vrchoviny. V popfiedí rybník Komorník, vlevo za ním obec Strmilov, vpravo na obzoru zalesnûné vrcholy Jihlavsk˘ch vrchÛ. Uprostfied na vzdáleném obzoru nejvy‰‰í ãásti Humpolecké vrchoviny s masivy Kfieme‰níku a âefiínku.
Na pfiedcházející stránce: Land‰tejnská kotlina v jihov˘chodní ãásti Novobystfiické vrchoviny, v pozadí na zalesnûném hfibetu hrad Land‰tejn.
218
JH 2
Okres JindfiichÛv Hradec je nejv˘chodnûj‰ím a zároveÀ nejvût‰ím okresem Jihoãeského kraje. Zaujímá plochu 1943,70 km2, zahrnuje území 106 obcí a k 31. 12. 2001 mûl 92 754 obyvatel s hustotou zalidnûní 48 obyvatel na 1 km2. Pfiirozenou osou jeho jihozápadní ãásti je tok fieky LuÏnice, osu stfiední ãásti tvofií fieka NeÏárka, v˘chodní v˘bûÏek okresu pfietíná zafiíznuté údolí Moravské Dyje. Nejsevernûj‰ím bodem okresu je místo na lesní cestû v lese Vejhulcích severov˘chodnû od obce Bfiezina, trojmezí hranic s okresy Tábor a Pelhfiimov (49° 18’ 39” s. ‰., 14° 55’ 34” v. d.), nejv˘chodnûj‰ím místem okresu a celého kraje je ohyb lesní cesty nad pravostrann˘m pfiítokem Îeletavky 1 km v˘chodnû od obce Budeã (49° 05’ 15” s. ‰., 15° 35’ 53” v. d.), nejjiÏnûj‰ím místem je ohyb státní hranice s Rakouskem na jihozápadním okraji âesk˘ch Velenic (48° 45’ 30” s. ‰., 14° 57’ 28” v. d.) a nejzápadnûj‰ím bodem je Písãitá hora (460,7 m n. m.) ve Velechvínském
polesí severnû od Li‰ova (49° 04’ 30” s. ‰., 14° 37’ 53” v. d.). Povrch okresu v jeho severozápadní a v˘chodní ãásti tvofií pfiedev‰ím ploché pahorkatiny, celá jihozápadní ãást je tvofiena TfieboÀskou pánví, napfiíã okresem ve smûru JZ–SV probíhá pomûrnû málo ãlenitá Javofiická vrchovina s nejvy‰‰ím místem okresu (795 m n. m.), leÏícím na úboãí Javofiice, 350 m jihozápadnû od vrcholu. NejníÏe poloÏen˘m místem okresu je jiÏní bfieh vytûÏené a zatopené pískovny (410 m n. m.) na levém bfiehu LuÏnice, západnû od obce Vlkov. Okres se rozkládá ve dvou základních geomorfologick˘ch podsoustavách, Jihoãesk˘ch pánvích na západû a âeskomoravské vrchovinû na v˘chodû. Jeho západní ãást leÏí v TfieboÀské pánvi s podcelky Lomnická pánev a Karda‰ofieãická pahorkatina. Lomnická pánev je vyplnûna slabû zpevnûn˘mi pískovci, jílovci a slepenci svrchnokfiídového klikovského souvrství.
Okres JindfiichÛv Hradec ZVLÁ·Tù CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ, P¤ÍRODNÍ PARKY A PAMÁTNÉ STROMY
Zcela pfii západní hranici okresu od Boru k PonûdráÏce se táhne pruh nezpevnûn˘ch terciérních sedimentÛ (jíly, kfiemelinové jíly, písky) domanínského, v jiÏní ãásti i ledenického souvrství. Kvartérní uloÏeniny tvofií pfiedev‰ím rozsáhlé fiíãní terasy LuÏnice. Nedaleko obce LuÏnice vznikla vyvátím jemné písãité sloÏky píseãná
duna Slepiãí vr‰ek (dnes pfiírodní památka). V okolí Branné, Boru, DvorÛ nad LuÏnicí, Nové Vsi u Klikova a Libofiez jsou vyvinuta rozsáhlá loÏiska humolitÛ, dfiíve na fiadû míst tûÏená. Lomnická pánev se ãlení na severnûj‰í Borkovickou pánev, zasahující k jihu aÏ k Branné a Chlumu u Tfiebonû (s nejvût‰ími rybníky TfieboÀska a s nejvy‰JH 3
219
âeskobudûjovicko KRAJINN¯ POKRYV
‰ím bodem Písãitou horou – 460,7 m n. m. jihov˘chodnû od Mazelova) a na jiÏnûj‰í pánev âeskovelenickou s nejvy‰‰ím bodem Andûlsk˘m vrchem (524,3 m n. m.) na státní hranici západnû od âesk˘ch Velenic. Od západu vniká do TfieboÀské pánve nepatrn˘ v˘bûÏek Li‰ovského prahu s Dunajovickou horou (Velk˘ les, 504,4 m n. m.). Karda‰ofieãická pahorkatina, pfiiléhající k Lomnické pánvi z v˘chodu, je v okrese ãlenûna na okrsky Plavská pahorkatina s nejvy‰‰ím rulov˘m Chlumem (514,0 m n. m.) u obce Ple‰e, Veselská pahorkatina (zalesnûné pásmo podél NeÏárky) a Chlumská pahorkatina (s nejvy‰‰ím bodem âoudkÛv vrch — 500,0 m n. m. – u Libofiez); ta je budována hornina220
JH 4
mi jednotvárné skupiny moldanubika. Od Stfiíbfiece k Jindfiichovu Hradci se táhne ortorulové tûleso s v˘skytem felzitick˘ch Ïulov˘ch porfyrÛ v okolí StráÏe nad NeÏárkou a Lásenice. Vût‰í v˘chodní ãást okresu zaujímají jiÏní okraje Kfieme‰nické vrchoviny, vût‰ina celku Javofiická vrchovina, jihozápadní okraje KfiiÏanovské vrchoviny a nepatrná ãást Jevi‰ovické pahorkatiny. Z Kfieme‰nické vrchoviny patfií do okresu Jindfiichohradecká pahorkatina s okrsky Ratibofiská pahorkatina (Ciheln˘ vrch, 607,5 m n. m.), Jindfiichohradecká kotlina, jíÏ protéká NeÏárka a její zdrojnice Kamenice od Nové Vãelnice po Dolní Îìár, a s jiÏními v˘bûÏky okrsku Îirovnická pahorkatina s nejvy‰-
Okres JindfiichÛv Hradec
1
‰ím bodem TÛmÛv vrch (623,8 m n. m.) u Popelína. Malou ãástí sem náleÏí jiÏní v˘bûÏek Pacovské pahorkatiny, v rámci okresu s nejvy‰‰ím vrchem Najdecké ãihadlo (692,2 m n. m.) západnû od Horní Radounû. Vût‰í ãást Javofiické vrchoviny tvofií rozsáhlé tûleso centrálního moldanubického plutonu, v nûmÏ hlavními horninami jsou dvojslídn˘ granit aÏ granodiorit ãímûfiského a mrákotínského typu. Patfií k nûmu také klenovsk˘ masiv protaÏen˘ severov˘chodním smûrem od Lomnice nad LuÏnicí ke Kamenici nad Lipou. V ‰irokém okolí centrálního plutonu jsou roz‰ífieny cordieritické ruly a migmatity jednotvárné skupiny, které tvofií jeho plá‰È. Z Javofiické vrchoviny náleÏí do okresu cel˘ geomorfologick˘ podcelek Novobystfiická vrchovina, jejíÏ ústfiední ãást tvofií rozsáhl˘ okrsek vrchoviny Vysokokamenské s nejvy‰‰ím vrcholem Vysok˘ kámen (738,0 m n. m.) jiÏnû od KunÏaku. Po jejím obvodu se nachází dal‰ích deset drobn˘ch geomorfologick˘ch okrskÛ, z nichÏ zmínku zasluhují Homolka, zalesnûn˘ hfibet se stejnojmennou nejvy‰‰í kótou (607,3 m n. m.), KaãleÏská kotlina
s velk˘mi rybníky Krvav˘m a KaãleÏsk˘m a tektonicky podmínûn˘ Rudoleck˘ prolom. Do okresu téÏ patfií malá ãást podcelku Jihlavské vrchy s Ïulov˘m hfibetem Pivniãek (759,6 m n. m.) s nedalek˘m stejnû vysok˘m vrchem Hradisko a s nepatrnou ãástí okrsku ¤ásenská vrchovina, pfiesnûji s jihozápadními svahy Javofiice, jejíÏ vrchol (836,5 m n. m.) jiÏ leÏí v okrese Jihlava. Z celku KfiiÏanovská vrchovina patfií do okresu Daãická kotlina, kterou protéká Moravská Dyje, a malá ãást Brtnické vrchoviny s nepatrn˘m úsekem okrsku Markvartická pahorkatina a s vût‰inou okrsku Starohobzská vrchovina (Bába, 665 m n. m.). Nejv˘chodnûj‰í cíp okresu zabíhá do celku Jevi‰ovická pahorkatina s podcelkem Jemnická kotlina leÏícím v povodí Îeletavky. Na v˘chod od linie Slavonice–Daãice se nacházejí biotitické a sillimanit-biotitické pararuly pestré skupiny s hojn˘mi vloÏkami amfibolitu a kvarcitu, ale téÏ se dvûma tûlesy skarnu u Îupanovic a Bûlãovic. Skarny obsahují Ïeleznou rudu – magnetit. PfieváÏná ãást okresu je podle Quitta, E. (1971) zafiazena do mírnû teplé kli-
1 Lokální tûÏba svrchních vrstev nezpevnûn˘ch pískovcÛ klikovského souvrství u Cepu v jiÏní ãásti TfieboÀské pánve. Spontánnû zarÛstající opu‰tûná pískovna.
JH 5
221
âeskobudûjovicko
1
1 Balvanité pastviny nad rybníkem Kaãer v jiÏní ãásti Novobystfiické vrchoviny. Lavicovité zvûtrávání drobnû aÏ stfiednû zrnité dvojslídné Ïuly ãímûfiského typu.
222
JH 6
matické oblasti, do klimatick˘ch jednotek s dlouh˘m tepl˘m létem a krátkou, mírnû teplou zimou. JiÏní cíp okresu a jeho v˘chodní ãást zaujímají jednotky s krátk˘m, mírnû chladn˘m létem a normálnû dlouhou, mírnû chladnou zimou. Do chladné klimatické oblasti s velmi krátk˘m, mírnû chladn˘m létem a dlouhou, mírnou zimou jsou zafiazeny pouze nejvy‰‰í polohy âeskomoravské vrchoviny na v˘chodû okresu. PrÛmûrná roãní teplota vzduchu dosahuje nejvy‰‰ích hodnot kolem 7,5 °C v TfieboÀské pánvi, smûrem k v˘chodu postupnû klesá na 7 °C v okolí Jindfiichova Hradce a aÏ k 6 °C v nejvy‰‰ích polohách âeskomoravské vrchoviny. Vlivem jejího návûtfií je podstatná ãást okresu asi o 0,5 °C chladnûj‰í neÏ polohy v odpovídající nadmofiské v˘‰ce na ostatním území jihoãeského regionu. Velké vegetaãní období trvá na vût‰inû území okresu kolem 210 dnÛ, od zaãátku dubna do zaãátku listopadu. Pouze v nejvy‰‰ích polohách se zkracuje jeho trvání pod 200 dnÛ. Období se zápornou prÛmûrnou denní teplotou vzduchu nastupuje na vût‰inû území
okresu obvykle v prÛbûhu první dekády prosince a konãí v prÛbûhu poslední tfietiny února a jeho délka tak ãiní 80 aÏ 90 dnÛ. V polohách nad 700 m n. m. se délka tohoto období prodluÏuje na 100 dnÛ. Nejsu‰‰í ãástí okresu je TfieboÀská pánev. V oblasti kolem Lomnice nad LuÏnicí spadne v prÛmûru 600 mm atmosférick˘ch sráÏek za rok, v jiÏní ãásti okresu, kolem Suchdola nad LuÏnicí, asi 650 mm. Smûrem k v˘chodu sráÏkové mnoÏství roste na 700 mm v okolí Horní Radounû, hodnoty kolem 750 mm za rok jsou zaznamenávány v Javofiické vrchovinû mezi KunÏakem a Novou Bystfiicí. Na Daãicku, které leÏí jiÏ v závûtfií Javofiické vrchoviny, klesají opût pod 700 mm. Pro rozloÏení smûrÛ vûtru na území okresu je charakteristické zv˘‰ení ãetnosti v˘chodního a jihov˘chodního proudûní. V TfieboÀské pánvi je nejãastûj‰í severozápadní a západní smûr, podruÏné maximum pfiipadá na smûr jihov˘chodní. V oblasti âeskomoravské vrchoviny je ãetnost západních a v˘chodních smûrÛ pfiibliÏnû vyrovnaná.
Okres JindfiichÛv Hradec Vût‰ina okresu JindfiichÛv Hradec náleÏí do povodí LuÏnice, resp. Labe, a jeho men‰í v˘chodní ãást do povodí Dyje a tedy Dunaje. âeskomoravskou vrchovinou prochází rozvodí mezi úmofiím Severního a âerného mofie. Nejvût‰ími toky v západní ãásti okresu jsou LuÏnice a NeÏárka, ve v˘chodní ãásti Moravská Dyje. LuÏnice si zachovává charakter rovinného toku po celé délce okresu. Nûkteré ãásti údolní nivy, zejména v úseku Krabono‰–Majdalena, mají dodnes velmi pfiirozen˘ charakter s volnû meandrujícím korytem a s velk˘m poãtem mrtv˘ch ramen a pofiíãních tÛní. Nová fieka odvádí vût‰inu vody LuÏnice umûl˘m korytem do NeÏárky. Jde o nejrozsáhlej‰í pfievod vody mezi dílãími povodími v celém kraji. Zlatá stoka pfiivádí vodu z LuÏnice do mnoha vût‰ích rybníkÛ TfieboÀské pánve (KaÀov, Velk˘ Tis˘, Koclífiov, PonûdraÏsk˘). NeÏárka vzniká soutokem Kamenice a Îirovnice u Jaro‰ova nad NeÏárkou a okres opou‰tí u obce Val. Moravská Dyje vtéká na území okresu u Velkého Pûãína a jiÏnû od Píseãného odtéká do Rakouska. Z celého kraje má Jindfiichohradecko nejvût‰í poãet rybníkÛ. To je dáno nejen tím, Ïe okres zaujímá rozhodující ãást TfieboÀské pánve, ale i vysok˘m poãtem rybníkÛ v povodí NeÏárky. V TfieboÀské pánvi jsou nejvût‰í RoÏmberk (489 ha), Velk˘ Tis˘ (317 ha), Záblatsk˘ rybník (305 ha), Svût (201 ha), Koclífiov (192 ha), KaÀov (157 ha), Opatovick˘ rybník (161 ha), Hejtman (78 ha) a StaÀkovsk˘ (241 ha). V povodí NeÏárky jsou to zejména Velká Holná (230 ha), Krvav˘ (127 ha), Velk˘ Ratmírovsk˘ (78 ha), Komorník (56 ha), Hejtman (68 ha), Mutina (62 ha), Karda‰ (58 ha) a Velká Lásenice (54 ha). Mimo tyto oblasti leÏí v povodí Ko‰tûnického potoka rozlehl˘ KaãleÏsk˘ rybník (176 ha). Dal‰ími vodními plochami okresu jsou zatopené jámy po tûÏbû ‰tûrkopískÛ v TfieboÀské pánvi. Nejvût‰í se nacházejí západnû od Hamru a u Suchdola nad LuÏnicí. Nejvût‰í zásoby podzemních vod jsou v okrese soustfiedûny v hydrogeologickém rajónu „TfieboÀská pánev – jiÏní ãást“ v mocn˘ch, slabû zpevnûn˘ch
1
kfiídov˘ch a terciérních uloÏeninách s puklinovou a prÛlinovou propustností a s hlubok˘m a vût‰inou regionálním typem obûhu. Dal‰í v˘znamnou, pfiímo navazující oblastí akumulace podzemních vod, jsou hluboké písãité a ‰tûrkopískové uloÏeniny s prÛlinovou propustností v hydrogeologickém rajónu „Fluviální sedimenty LuÏnice a NeÏárky“ pfii v˘chodním okraji TfieboÀské pánve. Nejvût‰í odbûry podzemních vod z tûchto sedimentÛ se uskuteãÀují v okolí Hamru a Halámek. TûÏba písku v otevfien˘ch pískovnách znaãnû ovlivÀuje reÏim podzemních vod. TfieboÀská pánev je od roku 1981 vyhlá‰ena Chránûnou oblastí pfiirozené akumulace vod (CHOPAV). Západní a jihozápadní ãást okresu (TfieboÀská pánev) je regionem semia hydromorfních pÛd se subregiony, ve kter˘ch mezi doprovodn˘mi jednotkami pfievaÏují v˘raznû hydromorfní pÛdy. Zbytek okresu, tzn. stfiední a v˘chodní ãást, je regionem kambizemí nasycen˘ch, kysel˘ch aÏ silnû kysel˘ch, v men‰í mífie i podzolÛ. Z velké skupiny kambizemí zaujímá nejvût‰í rozlohu kambizem typická, varieta kyselá, vyvinutá ve stfiední a jihozápadní ãásti okresu a v celém jeho v˘chodním cípu. Vyvinula se tu na svahovinách rul, ojedinûle na jílovitopísãit˘ch a písãitojílovit˘ch sedimentech. Lokálnû se prolíná s kyselou varietou kambizemû pseudoglejové a doprovodn˘m pseudoglejem. V niωích polohách Novobystfiické vrchoviny a se-
1 Jeden z fiady oligotrofních aÏ mezotrofních lesních rybníkÛ v jiÏní ãásti Novobystfiické vrchoviny – Gebhareck˘ u osady Skalka.
JH 7
223
âeskobudûjovicko
1
1 Zafiíznutá ãást údolí Hamerského potoka s pfiirozen˘mi smí‰en˘mi porosty na svazích nad obcí Jindfii‰ v Jindfiichohradecké pahorkatinû.
224
JH 8
vernû od ní vznikla na svahovinách kysel˘ch intruzív kambizem dystrická. Mezi Tfieboní a Karda‰ovou ¤eãicí (Karda‰ofieãická pahorkatina) vznikly asociace nasycené kambizemû typické na svahovinách rul s kambizemí arenickou na ‰tûrkopískov˘ch terasách. JiÏnû od Branné leÏí v rozsáhl˘ch ra‰elini‰tích ostrÛvek kambizemû arenické na podloÏí kysel˘ch terasov˘ch ‰tûrkÛ a ‰tûrkopískÛ. Ve vrcholov˘ch ãástech Novobystfiické vrchoviny a jiÏní ãásti Jihlavsk˘ch vrchÛ (jiÏnû od Javofiice) dominuje podzol kambizemní na svahovinách uveden˘ch kysel˘ch hornin, men‰í plochy pokr˘vají pseudogleje, gleje a kambizem dystrická. Celé území okresu je protkáno sítí vodních tokÛ a rybníkÛ lemovan˘ch rÛznû ‰irok˘mi pásy gleje typického (organozemního, pseudoglejového, pelického). Vyvinuly se na nevápnit˘ch deluviofluviálních sedimentech a polygenetick˘ch hlínách, v oblasti TfieboÀské pánve rovnûÏ na písãitojílovit˘ch pfiedkvartérních sedimentech. Na tûchto zrnitostnû tûÏk˘ch substrátech se zde nacházejí také velké asociace organozemû
typické a glejové. Její pfiechodná forma se vyvinula na men‰ích ostrÛvcích v zónách podzolÛ Novobystfiické vrchoviny. Vedle glejÛ jsou nejhojnûj‰ími hydromorfními pÛdami TfieboÀské pánve pseudogleje, pfiedev‰ím typick˘ a rovnûÏ organozemní a glejov˘, leÏící na zmiÀovan˘ch písãitojílovit˘ch pfiedkvartérních sedimentech, tvofiících pfiekryv nevápnit˘ch jílÛ a jejich svahovin. Na nevápnit˘ch nivních sedimentech, lemujících toky LuÏnice, NeÏárky, Kamenice, Moravské Dyje a Îeletavky se vyvinula fluvizem typická a glejová. Témûfi cel˘ region patfií do mezofytika, zejména do fytogeografického okresu âeskomoravská vrchovina, men‰í ãást na západû a jihozápadû leÏí ve fytogeografickém okresu TfieboÀská pánev a jihov˘chodní v˘bûÏek ve f. o. Moravské podhÛfií Vysoãiny. Nejv˘‰e poloÏené partie mezi Studenou a Novou Bystfiicí náleÏejí do oreofytika, do f. o. Jihlavské vrchy. Diverzitu kvûteny ovlivÀuje z jedné strany TfieboÀská pánev s bohatou vodní, mokfiadní a ra‰elini‰tní flórou, na druhé stranû do nûj údolím Moravské
Okres JindfiichÛv Hradec POTENCIÁLNÍ P¤IROZENÁ VEGETACE
Dyje zasahují prvky teplomilné kvûteny z jihu Moravy. V Jihlavsk˘ch vr‰ích se jiÏ objevují druhy horského charakteru. V celostátním mûfiítku má nejvût‰í v˘znam koncentrace populací leknínu bûlostného (Nymphaea candida), puch˘fiky útlé (Coleanthus subtilis), pobfieÏnice jednokvûté (Littorela uniflora) a zevaru nejmen‰ího (Sparganium minimum), v˘skyt ra‰elini‰tních druhÛ
rosnatky anglické (Drosera anglica), r. prostfiední (D. intermedia), bublinatky prostfiední (Utricularia intermedia), b. bledoÏluté (U. ochroleuca), b. men‰í (U. minor), suchop˘ru ‰tíhlého (Eriophorum gracile), suchop˘rku alpského (Trichophorum alpinum), hrotnosemenky bílé (Rhynchospora alba) a kapradû hfiebenité (Dryopteris cristata) a plo‰né porosty tavolníku vrbolistého (Spiraea JH 9
225
âeskobudûjovicko
1
2
1 V dubohabfiinách (Melampyro nemorosi-Carpinetum) v údolí Moravské Dyje je lokálnû hojn˘ ãesnek medvûdí (Allium ursinum). Jarní aspekt pfiirozen˘ch porostÛ v PR Mutenská obora. 2 V jiÏní ãásti Jihlavsk˘ch vrchÛ u Kaprouna pfieÏívá na jedné ze tfií ãesk˘ch lokalit zbytková populace kriticky ohroÏeného prstnatce Traunsteinerova (Dactylorhiza traunsteineri).
226
JH 10
salicifolia), rojovníku bahenního (Ledum palustre) a borovice blatky (Pinus rotundata), vesmûs omezené na TfieboÀskou pánev. V˘znamn˘ je rovnûÏ v˘skyt druhÛ vázan˘ch na obnaÏená písãitá dna a vlhká písãitá políãka, k nimÏ kromû jiÏ zmínûné puch˘fiky útlé patfií zejména pu‰tiãka rozprostfiená (Lindernia procumbens), sítina hlavatá (Juncus capitatus), s. rybniãní (J. tenageia), stozrník lnovit˘ (Radiola linoides) a nehtovec pfieslenit˘ (Illecebrum verticillatum). Pozoruhodnou lokalitou tohoto typu jsou sádky ·aloun u rybníka Velk˘ Tis˘, které jsou v souãasné dobû jedním z nûkolika nalezi‰È protûÏe Ïlutobílé (Gnaphalium luteo-album), masnice vodní (Tillaea aquatica), ‰áchorku Ïlutavého (Pycreus flavescens) a subendemitu kufiinky ostnosemenné (Spergularia echinosperma) v âR. Na suché písãité substráty jsou vázány koniklec jarní (Pulsatilla vernalis), ãern˘‰ ãesk˘ (Melampyrum bohemicum), pa-
liãkovec ‰edav˘ (Corynephorus canescens), píseãnatka nejmen‰í (Arnoseris minima), nepatrnec pískomiln˘ (Aphanes australis), nahoprutka píseãná (Guepinia nudicaulis), trávniãka obecná pravá (Armeria vulgaris subsp. vulgaris), ostfiice vfiesovi‰tní (Carex ericetorum) aj. Zajímav˘ je i v˘skyt nûkolika vzácn˘ch druhÛ hru‰tiãkovit˘ch pfii v˘chodním okraji TfieboÀské pánve – zimozelenu okoliãnatého (Chimaphila umbellata), hru‰tiãky okrouhlolisté (Pyrola rotundifolia) a h. zelenokvûté (P. chlorantha). Roste zde také vzácn˘ zbûhovec jehlancovit˘ (Ajuga pyramidalis). Ve vy‰‰ích polohách regionu postupnû smûrem k severov˘chodu vyznívá roz‰ífiení horsk˘ch prvkÛ alpského migrantu: dfiípatky horské (Soldanella montana), prhy arniky (Arnica montana), ple‰ky stopkaté (Willemetia stipitata) a fiefii‰nice trojlisté (Cardamine trifolia). Také zde dosud pfieÏívá nevelká populace prstnatce Traunsteinerova (Dactylorhiza traunsteineri), jedna ze tfií v âeské republice. V jiÏní ãásti Jihlavsk˘ch vrchÛ bylo nedávno na nûkolika lokalitách objeveno nahlouãení pûti ãesk˘ch druhÛ plavuníkÛ – plavuníku zplo‰tûlého (Diphasiastrum complanatum), p. Zeillerova (D. zeilleri), p. cypfii‰kovitého (D. tristachyum), p. Isslerova (D. issleri) a p. alpského (D. alpinum). V˘znaãn˘m rysem kvûteny jihov˘chodní ãásti regionu je pronikání ãetn˘ch prvkÛ teplomilné kvûteny údolím Moravské Dyje k severu a severozápadu. Jsou to kru‰tík modrofialov˘ (Epipactis purpurata), brambofiík nachov˘ (Cyclamen purpurascens), chrastavec kfiovi‰tní (Knautia drymeia), tfie‰eÀ kfiovitá (Cerasus fruticosa), divizna ozdobná (Verbascum speciosum) a brslen bradaviãnat˘ (Euonymus verrucosus). V západní ãásti regionu potenciálnû pfievaÏovaly acidofilní bikové a jedlové doubravy (Luzulo albidae-Quercetum, Abieti-Quercetum), pfiiãemÏ druh˘ typ zfiejmû pfievládal v TfieboÀské pánvi. Jejich roz‰ífiení dokládá v˘skyt biky bûlavé (Luzula luzuloides), ãern˘‰e luãního (Melampyrum pratense) a konvalinky vonné (Convallaria majalis), vlhké jedlové doubravy indikuje bika chlupatá
Okres JindfiichÛv Hradec (Luzula pilosa), ostfiice tfieslicovitá (Carex brizoides) aj. Vy‰‰í ãásti pfii severním okraji regionu a v jeho v˘chodní polovinû vesmûs pokr˘valy druhovû chudé podhorské acidofilní buãiny (Luzulo-Fagetum) s bikou bûlavou, borÛvkou ãernou (Vaccinium myrtillus), pstroãkem dvoulist˘m (Maianthemum bifolium) aj. Neãetné zbytky kvûtnat˘ch buãin nalezneme dnes jen v nejvy‰‰ích polohách. Patfií vût‰inou k typu s kyãelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli-Fagetum), na chud‰ích skeletovit˘ch substrátech i ke kostfiavov˘m buãinám (Festuco altissimae-Fagetum). V kulminaãní ãásti Jihlavsk˘ch vrchÛ na nûkolika místech nacházíme horské tfitinové smrkové buãiny (Calamagrostio villosae-Fagetum). Do údolí Moravské Dyje zasahují od jihov˘chodu ãern˘‰ové dubohabfiiny (Melampyro nemorosi-Carpinetum) a do údolí NeÏárky od západu ptaãincové lipové doubravy (Stellario-Tilietum). V TfieboÀské pánvi a v ploch˘ch ãástech údolí LuÏnice a NeÏárky byly plo‰nû roz‰ífieny stfiemchové doubravy a ol‰iny (spoleãenstva Quercus robur-Padus avium a Alnus glutinosa-Padus avium) s ostfiicí tfieslicovitou. Mnohde na nû navazují mokfiadní ol‰iny (Carici elongatae-Alnetum) a mokfiadní vrbiny (Salici-Franguletum, Salicetum pentandro-cinereae). V nivách ‰ir‰ích potoãních údolí âeskomoravské vrchoviny rostou ptaãincové ol‰iny (Stellario-Alnetum glutinosae), lesní prameni‰tû Jihlavsk˘ch vrchÛ doprovázejí podmáãené smrãiny (Equiseto-Piceetum, Mastigobryo-Piceetum). V jiÏní ãásti TfieboÀské pánve je na fiadû lokalit zachován vegetaãní komplex ra‰elini‰È, tvofien˘ blatkov˘mi bory (Pino rotundatae-Sphagnetum), v nichÏ jsou soustfiedûny nejvût‰í populace stfiedoevropského endemita borovice blatky (Pinus rotundata) v âeské republice, vlochyÀov˘mi bory (Vaccinio uliginosi-Pinetum) a úzk˘mi lemy podmáãen˘ch smrãin. V netypické podobû nalezneme na nûkolika lokalitách porosty suchop˘rov˘ch borÛ (Eriophoro vaginati-Pinetum sylvestris). Botanicky nejv˘znamnûj‰í komplexy nelesní vegetace slatinn˘ch a pfiechodo-
1
v˘ch ra‰elini‰È leÏí zejména v TfieboÀské pánvi. Na svahov˘ch minerotrofních prameni‰tních ra‰elini‰tích âeskomoravské vrchoviny a Jihlavsk˘ch vrchÛ nacházíme zbytky ostfiicovomechov˘ch spoleãenstev svazÛ Caricion fuscae, Caricion demissae a Sphagno warnstorfiani-Tomenthypnion s bafiiãkou bahenní (Triglochin palustre), suchop˘rem ‰irolist˘m (Eriophorum latifolium), suchop˘rkem alpsk˘m (Trichophorum alpinum), hrotnosemenkou bílou (Rhynchospora alba) a v˘znaãn˘mi mechorosty zelenkou hvûzdovitou (Campylium stellatum), srpnatkou fermeÏovou (Drepanocladus vernicosus), vlasolistcem vlhkomiln˘m (Tomenthypnum nitens) a dal‰ími. Vodní a mokfiadní vegetace je vyvinuta v TfieboÀské pánvi i na poãetn˘ch rybnících na âeskomoravské vrchovinû. Kromû zmínûn˘ch druhÛ vodní kvûteny zde nalézáme voìanku Ïabí (Hydrocharis morsus-ranae), Ïebratku bahenní (Hottonia palustris), kamy‰ník pfiímofisk˘ (Bolboschoenus maritimus agg.), vzácnû rÛÏkatec bradavãit˘ (Ceratophyllum submersum), Ïabník trávovit˘ (Alisma
2
1 Ra‰elinné louky s porosty svazu Caricion fuscae u rybníka Hradeãek u StfiíÏovic. 2 Hrotnosemenka bílá (Rhynchospora alba) roste vzácnû na minerotrofních mûlk˘ch ra‰elini‰tích v TfieboÀské pánvi a na âeskomoravské vrchovinû.
JH 11
227
âeskobudûjovicko
1
2
3
1 Zvonek hadincovit˘ (Campanula cervicaria) byl teprve v nedávné dobû nalezen v PR TouÏínské stránû u Daãic. 2 K velmi vzácn˘m druhÛm plavuníkÛ patfií plavuník ZeillerÛv (Diphasiastrum zeilleri), objeven˘ v nedávné dobû v jiÏní ãásti Jihlavsk˘ch vrchÛ mezi Kaprounem a âesk˘m Rudolcem. 3 V rybnících Jindfiichohradecka roste vcelku bûÏnû ‰ípatka vodní (Sagittaria sagittifolia).
228
JH 12
gramineum) a Ï. kopinat˘ (A. lanceolatum). V poslední dobû se na rybnících TfieboÀska ‰ífií fieãanka zubatá (Najas marina). V odlesnûné krajinû nacházíme ovsíkové louky svazu Arrhenatherion, na âeskomoravské vrchovinû také krátkostébelné porosty svazu Violion caninae. Balvanité pastviny v nejvy‰‰ích polohách charakterizují porosty jalovce obecného (Juniperus communis). V nivách se rozprostírají pcháãové louky as. Angelico-Cirsietum palustris (Calthion), s dûhelem lesním (Angelica sylvestris) a pcháãem bahenním (Cirsium palustre). Na stfiídavû vlhk˘ch stanovi‰tích nacházíme bezkolencové louky (Molinion), na nichÏ rostou hlad˘‰ prusk˘ (Laserpitium prutenicum), srpice barvífiská (Serratula tinctoria), vrba rozmar˘nolistá (Salix rosmarinifolia), vzácnû kosatec sibifisk˘ (Iris sibirica) a hadilka obecná (Ophioglossum vulgatum). Lesy pokr˘vají 38 % plochy okresu. Rozsáhlej‰í lesní celky se zachovaly v TfieboÀské pánvi a v jiÏní ãásti Javofiické vrchoviny, kde lesnatost pfiekraãuje 50 %. Podíl jehliãnat˘ch dfievin ãiní 91 %, nejvíce je smrku – 51 %, ná-
sledují borovice s 38 %, modfiín s 1 %, na ostatní jehliãnany pfiipadá 1 %. Celkov˘ podíl listnat˘ch dfievin je 8 %; dub 2 %, buk 2 %, bfiíza 2 %, ol‰e 1 % a ostatní listnáãe dohromady 1 %. V TfieboÀské pánvi roste místní ekotyp znám˘ jako „tfieboÀská borovice“ s vysok˘m bezsuk˘m kmenem a kuÏelovitou korunou. Dub dnes pfieÏívá ve zbytcích pfiestárl˘ch porostÛ nebo na plochách s porosty z umûl˘ch v˘sadeb (hráze rybníkÛ, aleje, stromofiadí aj.). Na âeskomoravské vrchovinû jsou plo‰nû roz‰ífieny kultury smrku cizí provenience, které na stanovi‰tích s ãastou námrazou trpí vr‰kov˘mi polomy. Fauna okresu je velmi rozmanitá, neboÈ s v˘jimkou v˘raznû horsk˘ch druhÛ zde najdeme prvky v‰ech základních stfiedoevropsk˘ch biomÛ. Rozsáhlá pfiemûna TfieboÀské pánve od stfiedovûku do souãasnosti, zamûfiená na zadrÏení vody v krajinû, pomohla vytvofiit z této oblasti nejv˘znamnûj‰í centrum mokfiadní fauny v âechách. Oblast Daãicka v povodí Moravské Dyje a Îeletavky je obohacena o teplomilné prvky, které sem pronikly z moravsk˘ch úvalÛ. Pfii popisu fauny okresu je tfieba na prvním místû uvést v mnoha ohledech specifická spoleãenstva TfieboÀské pánve. Pfiedev‰ím jde o zoocenózy ra‰elini‰È s tyrfobiontními druhy hmyzu, vût‰inou potravnû vázan˘mi na hojné druhy ra‰elini‰tních rostlin. Napfi. mera Cacopsylla ledi se vyvíjí na rojovníku, modrásek stfiíbroskvrnn˘ (Vacciniina optilete) na klikvû a pernatu‰ka rosnatková (Buckleria paludum) na rosnatce okrouhlolisté. Rybníky TfieboÀska hostí pestrou avifaunu. Zdej‰í populace kormorána velkého (Phalacrocorax carbo), husy velké (Anser anser), hohola severního (Bucephala clangula), zrzohlávky rudozobé (Netta rufina) a slavíka modráãka stfiedoevropského (Luscinia svecica cyanecula) patfií k nejpoãetnûj‰ím v âR. Na rybníky jsou potravnû vázáni orel mofisk˘ (Haliaeetus albicilla), vydra fiíãní (Lutra lutra), ãásteãnû také vodou‰ kropenat˘ (Tringa ochropus). Cenná je ov‰em fauna dal‰ích typÛ mokfiadÛ, zejména nivních ekosystémÛ s bûlopáskem tavolníkov˘m (Neptis rivularis),
Okres JindfiichÛv Hradec ‰idélkem leskl˘m (Nehalennia speciosa) a ãíhalkou pospolnou (Atherix ibis), a také rákosin se stenotopními druhy mÛr, napfi. rákosnicí zevarovou (Archanara sparganii) a r. orobincovou (Nonagria typhae), mnoha druhy broukÛ, mj. stfievlíãkem Pterostichus aterrimus, stfievlíãky rodu Europhilus a mandelinkami rodu Donacia, s více neÏ padesáti druhy váÏek aj. V lesních spoleãenstvech TfieboÀské pánve jsou cenní pfiedev‰ím Ïivoãichové luÏních stfiemchov˘ch doubrav, napfi. tesafiík obrovsk˘ (Cerambyx cerdo), krasec Eurythyrea quercus, kovafiík Lacon querceus a dal‰í. Také v místy zachovan˘ch reliktních ra‰elinn˘ch a písãit˘ch borech Ïijí specifické druhy hmyzu, zejména tesafiík Nothorrhina punctata a hladkokrovec Pytho depressus. V lesích jiÏního TfieboÀska Ïije jiÏ nûkolik desetiletí malá izolovaná populace losa evropského (Alces alces), jejíÏ pfiedkové pfii‰li z jeho souvislého areálu (zfiejmû z Polska). Velmi specifická je fauna písãin, která se z nyní jiÏ znaãnû degradovan˘ch lokalit vát˘ch pískÛ mnohde stûhuje na pobfieÏí zaplaven˘ch pískoven a obdobná písãitá stanovi‰tû. Pfiítomnost teplomiln˘ch druhÛ na tûchto lokalitách, napfi. saranãí Oedipoda coerulescens a Sphingonotus coerulans, kfiíska Jassargus sursumflexus, knûÏice Phimodera flori, dlouhososky Anthrax varius, lupice Medetera gracilicauda, mouchy Orchisia costata, listokaze Anomala dubia a mnoha dal‰ích, ukazuje návaznost fauny na podobné biotopy rakouského Podunají. Na písãit˘ch lokalitách probíhá larvální v˘voj parazitick˘ch a anthofilních druhÛ blanokfiídl˘ch, av‰ak mnoho stenotopních druhÛ zde v posledních desetiletích vymizelo, protoÏe byly potravnû odkázány na okolní, nyní vût‰inou znaãnû pfiemûnûné biotopy. Jindfiichohradecká kotlina aÏ pfiibliÏnû k linii KunÏak–Studená obsahuje také mnoho mokfiadních enkláv. Îije tu fiada stenotopních druhÛ bezobratl˘ch, napfi. pavouk plachetnatka Centromerus sphagnicola, mravenec ra‰elinn˘ (Formica transcaucasica), vodomil Crenitis punctatostriata, hlavatûnka Tomosvaryella minima a bedlobytka
1
2
Exechia separata. Velk˘ poãet rybníkÛ a navazujících mokfiadÛ hostí pestrou faunu obojÏivelníkÛ a vodních ptákÛ. Na vodních tocích i rybnících je bûÏná vydra fiíãní (Lutra lutra). V borov˘ch lesích na Ïivinami chudém podkladu vzácnû nalézáme pomûrnû teplomilné druhy pavoukÛ (plachetnatku Panamomops affinis) a hmyzu, napfi. krasce mûìáka (Chalcophora mariana). V pfieváÏnû zalesnûné Javofiické vrchovinû, tzv. âeské Kanadû, je nápadnû hojná pestfienka Volucella bombylans, klo‰ Lipoptena fortisetosa a jiné druhy v jihoãeském regionu nepfiíli‰ obvyklé. Pro vy‰‰í polohy jsou charakteristické podhorské druhy bezobratl˘ch, napfi. plÏ vrásenka pomezní (Discus ruderatus), stfievlík Carabus linnei, mrchoÏrout Silpha tyrolensis, drabãíci Oxyporus maxillosus a Atrecus pilicornis a dal‰í. Ve zdej‰ích lesích bûÏnû hnízdí ãáp ãern˘ (Ciconia nigra), sluka lesní (Scolopax rusticola) a kulí‰ek nejmen‰í (Glaucidium passerinum), místy také lelek lesní (Caprimulgus europaeus). Na extenzivnû obhospodafiovan˘ch rybnících Ïijí mimofiádnû poãetné populace nûkter˘ch obojÏivelníkÛ, pfiedev‰ím skokana ostronosého (Rana arvalis) a s. krátkonohého (R. lessonae). SníÏeniny v povodí Moravské Dyje a Îeletavky v nejv˘chodnûj‰í ãásti okre-
3
1 LÏiãák pestr˘ (Anas clypeata) hnízdí dnes v okrese JindfiichÛv Hradec jen vzácnû, pfiedev‰ím na rybnících obklopen˘ch loukami. 2 V extenzivnû obhospodafiovan˘ch rybnících a v tÛních na Jindfiichohradecku je ãastá blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus). 3 Bizarní teplomilná mandelinka Hispa atra byla v jihoãeském regionu nalezena na Jindfiichohradecku a na jihu Táborska. V˘skyt na Daãicku navazuje na její roz‰ífiení v moravsk˘ch úvalech, na TfieboÀsko pronikla zfiejmû od jihu z údolí Dunaje.
JH 13
229
âeskobudûjovicko
1
1 Areál jindfiichohradeckého zámku na soutoku NeÏárky a Hamerského potoka, pÛvodnû sídlo jedné z vûtví rodu VítkovcÛ, pánÛ z Hradce.
230
JH 14
su se faunou bezobratl˘ch v˘raznû li‰í od zbytku Jindfiichohradecka a celého jihoãeského regionu, neboÈ zde vyznívá roz‰ífiení teplomilné fauny z jihu Moravy. Nûkteré z teplomiln˘ch druhÛ, napfi. okáã kostfiavov˘ (Arethusana arethusa), plo‰tiãka Oxycarenus pallens, nosatec Larinodontes sturnus a vrtalka Phytomyza salviae, odtud do âeské kotliny vÛbec nepronikly, jiné, tfieba mandelinka Hispa atra a okáã voÀavkov˘ (Brintesia circe) se objevují (v jihoãeském regionu) také na TfieboÀsku. Zajímav˘ je zde v˘skyt tesafiíka Semanotus undatus, jehoÏ areál v âeské republice je v souãasné dobû omezen na jiÏní ãást âeskomoravské vrchoviny. První osídlení území okresu je doloÏeno z období mezolitu. Mezolitiãtí lovci a rybáfii sídlili v TfieboÀské pánvi, v okolí rybníka ·varcenberk u PonûdráÏky. Vlhãí ãásti TfieboÀské pánve a âeskomoravská vrchovina v‰ak doklady o pravûkém osídlení postrádají a byly zfiejmû trvaleji osídleny aÏ ve vrcholném stfiedovûku. Stfiedovûk je spjat s hospodáfisk˘mi aktivitami RoÏmberkÛ, pánÛ z Hradce a Land‰tejna a pozdûji SchwarzenbergÛ, jimÏ vdûãíme za zachování souvislej‰ích lesních komple-
xÛ, na TfieboÀsku za vybudování rybniãních soustav. Podoba krajiny je v˘sledkem aÏ do nedávné doby tradiãního extenzivního zpÛsobu hospodafiení, kter˘ v‰ak byl po druhé svûtové válce v pohraniãních ãástech pfieru‰en odsunem nûmeckého obyvatelstva. Intenzifikace zemûdûlství ve druhé polovinû 20. století postihla pfiedev‰ím TfieboÀsko. Po roce 1990 do‰lo k poklesu intenzity vyuÏívání. DÛsledkem je zarÛstání a ruderalizace nûkter˘ch pozemkÛ, jinde neúmûrná zátûÏ pastvou. Stál˘m problémem vût‰ích rybníkÛ je intenzivní obhospodafiování. ZávaÏn˘mi zásahy do krajiny jsou velkoplo‰ná tûÏba ‰tûrkopískÛ v jiÏní ãásti TfieboÀska a tûÏba uranov˘ch rud u Okrouhlé Radounû. Do jihozápadní ãásti regionu zasahuje CHKO TfieboÀsko. Pfii jeho v˘chodní hranici byl zfiízen pfiírodní park Homolka a v˘chodnû od nûj se nachází pfiírodní park âeská Kanada. V okrese bylo do konce roku 2000 vyhlá‰eno celkem 43 maloplo‰n˘ch zvlá‰tû chránûn˘ch území a 60 památn˘ch stromÛ nebo jejich skupin. ¤ada nov˘ch chránûn˘ch území (více neÏ deset, z toho dvû také v CHKO TfieboÀsko) se k vyhlá‰ení pfiipravuje.
