MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA
KATEDRA ČESKÉHO JAZYKA
JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY HUDEBNÍCH RECENZÍ V TÝDENÍKU REFLEX BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
Brno 2007
Vedoucí práce:
Vypracovala:
Paed.Dr. Ivo Martinec, CSc.
Adéla Konečná
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a pouze s použitím uvedené literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna studijním účelům.
V Brně 20. dubna 2007
……………………………………
2
Ráda bych poděkovala dr. Ivu Martincovi,CSc. za odborné a laskavé vedení mé práce a také všem členům Katedry Českého jazyka PdF MU za pozitivní a obohacující přístup v době mého studia bakalářského studijního programu. Dále děkuji své rodině za materiální a především psychickou podporu.
3
I. ÚVOD……………………………………………………..………………..….......6 II. DESKRIPCE MÉDIA………………………………………...…….……....…7 III. SPECIFIKACE VYBRANÉHO SOUBORU TEXTŮ………….….….8 IV. POUŽITÍ METODY ANALÝZY………………………………..….….…..9 V. SOUČASNÝ STAV ČESKÉHO JAZYKA V ŽURNALISTICE….10 VI. JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY HUDEBNÍCH RECENZÍ V TÝDENÍKU REFLEX……………………………………......…………..………13 VI.1. Odborné názvy a termíny……………………………….…...……...……….…14 VI.2. Frazeologické obraty a publicistická klišé……..….………………………..…16 VI.3.Obrazná vyjádření……………………………………………………..…..…....18 VI.3.1. Metafora………………..…………………………………………………..…..18 VI.3.2. Metonymie………………………………………..……….………...…………20 VI.3.3. Personifikace………………………………………………….…...……...……21 VI.3.4. Přirovnání……………….…………………………………………………...…21 VI.4. Jazykové prostředky podporující patos……………………………………….22 VI.4.1. Hyperbola…………………………………………….………...………………23 VI.4.2. Hodnotící přívlastek…………………………………...………….…………....23 VI.4.3. Expresívní výrazy………………………………………………………………23
VII. TITULKY…………………………………..…………....……………………24 VIII.PUBLICISTICKÝ STYL………………………...……………...………..26 VIII.1. Zpravodajské texty……………………...……………………………....……28 VIII.1.1. Referáty a reportáže…………………………………………………………..28 VIII.1.2. Interview………………………………………………………………...……29 4
VIII.2. Analytické útvary……………………….………………………….…………29 VIII.2.1. Recenze…………………...………………………………………...………..30 VIII.2.2. Kritika……………………………...……………………………….………..31
IX. ABSURDITY…………………………………………..……………………....32 X. ZÁVĚR………………………………………………………………………….35 XI. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY………………………….……..…38 XII. ANOTACE, SUMMARY……………………………….……...……….....37 XIII. BIBLIOGRAFICKÝ ZÁZNAM…………………………………….….38
5
I. ÚVOD Cílem práce je analyzovat slovní zásobu publicistického textu hudebních recenzí ve společenském týdeníku Reflex. Práce se zaměřuje na nejcharakterističtější rysy, ale i zvláštnosti hudebních recenzí v něm uváděných. Tento týdeník patří ke komerčně orientovanému, nikoliv však tzv. bulvárnímu tisku. Pro širokou paletu článků a esejí z politiky, kultury a publicistiky, si získal poměrně velký a stálý okruh čtenářů. Publicistický jazyk užívaný v kulturních recenzích je specifický sám o sobě. Po jazykové stránce se vyznačuje jistou ustáleností až automatizací na straně jedné a snahou o aktualizaci a osobitost na straně druhé. Základem publicistického textu je neutrální spisovný jazyk, k němuž jsou přiřazeny až stereotypně se opakující vazby a obraty, k nimž publicisté téměř mechanicky sahají. K těmto relativně stálým výrazovým prostředkům však přistupují specifické výrazové prostředky, kterými publicista aktualizuje a formuje svůj postoj ke kulturní akci nebo dílu jako jeho vnímatel. Tím dosahuje výraznějšího působení na adresáta, tedy čtenáře recenze. Nejznámější publicisté a kritici se vyznačují charakteristickým originálním jazykem a stylem svých prací a právě pro tuto svou nekonvenčnost získávají oblibu u čtenářů. Obsahem této práce je shromáždit a utřídit výrazové prostředky jazyka hudební publicistiky metodou excerpce jazykového materiálu a jeho analýzy a syntézy. Jde o komplexní podchycení základních rysů jazykového vyjadřování sledovaných textů, jejich odborný popis a otázku jejich funkčnosti v kontextu současného jazyka. Dále si tato stať vytkla za cíl vystihnout základní trendy ve vyjadřování hudebních odborníků a kritiků a postihnout jejich výrazové prostředky. Koncepčně je práce sestavena tak, že nejprve je popsáno samotné médium se zařazením do kontextu současných tištěných médií a poté je specifikován soubor textů,
6
který bude postupně analyzován a bude popsána metoda jeho analýzy. Stručně je popsán také současný stav češtiny používané při tvorbě mediálních produktů, se zaměřením na kulturní rubriky v nich. Následně jsou uvedeny poznámky k jazykovým prostředkům, které jsou užívány ve sledovaném médiu. V závěru je provedeno shrnutí zjištěných poznatků a vyhodnocení splnění cílů daného tématu.
II. DESKRIPCE MÉDIA Pro zpracování tématu jazyka komerčních tiskovin byl vybrán materiál pouze jednoho média, a to společenského týdeníku Reflex, vycházejícího 1x týdně. Dle údajů uvedených v tiráži časopisu se jedná o společenský časopis, který vydává Ringier ČR, a.s. vždy každý čtvrtek v průměrném nákladu 55 tis. výtisků. Sídlo redakce je v Praze 7 v ulici U Průhonu, nynějším šéfredaktorem je Petr Bílek. Časopis je vydáván od roku 1990 a v roce 2007 tedy vychází už 18. ročník. O tom, že si za tuto dobu získal přízeň nemalého okruhu čtenářů svědčí i to, že byl vyhlášen časopisem roku 2005. Na zhruba 100 stránkách časopisu jsou reportáže a publicistické články z politického, kulturního a společenského života u nás i ve světě, včetně bohatého obrazového zpravodajství. Pravidelnou součástí je v posledním období „Kulturní průvodce časopisu Reflex“, ve kterém jsou informace o připravovaných kulturních akcích v celé republice, vydávaných knihách, programy divadel, kin, termíny výstav, koncertů apod. Stálé rubriky tvoří reportáž z aktuální zahraniční události, politický komentář k vnitropolitickému dění u nás, více či méně kontroverzní obrázkový komiks „Zelený Raoul“, reportáž „Bez obalu“ a zejména tzv. „Causa“, což jsou články o zajímavých osobnostech nebo událostech z novodobé historie i současnosti. Kromě toho je stálá a významná část tohoto časopisu věnována kulturnímu dění u 7
nás i ve světě. Náplň tohoto bloku nazvaného „Labyrint kultury“ tvoří většinou kritické postřehy, úvahy a rozhovory o vydávaných knihách, divadelních a filmových premiérách, koncertech a nových hudebních nahrávkách, výstavách uměleckých děl a dalších uměleckých počinech. O způsobu prezentace svědčí názvy jednotlivých rubrik: „Do černého“, „Never more“, „Co vám kazí náladu“, „Na forbíně“, „Aplaus“, „Jam session“ apod. Přestože se nejedná o časopis odborný, dokáže informovat například v hudební oblasti i o menšinových žánrech a na rozdíl od většiny médií se naopak až na výjimky nezajímá o soukromý život populárních osobností. V kontextu s tímto časopisem je možno řadit ještě např. zpravodajský týdeník Týden, jehož vydavatelem je Mediacop s.r.o. se sídlem v Praze a jehož obsahová a stylistická forma je podobná. Hudební publicistika má na stránkách Reflexu svoje stálé a nepřehlédnutelné postavení. K nejpilnějším tvůrcům hudebních recenzí
především v oblasti rockové
hudby patří „Honza“ Dědek, širokou škálu hudební produkce od vážné hudby po různé alternativní hudební směry zaujímají glosy nestora české hudební kritiky Jiřího Černého. Jejich články i články ostatních autorů dokáží na poměrně malé ploše věcně a srozumitelně informovat čtenáře o zajímavých koncertech a vydávaných nosičích v oblasti hudby. Součástí těchto článků bývá kritické hodnocení vystoupení hudebních skupin nebo jejich nahrávek. Některé rozsáhlejší statě bývají věnovány pohledům do hudební historie včetně malých autobiografií hudebních osobností. Pravidelný sloupek je věnován rozhovoru se zajímavou postavou tuzemské nebo zahraniční hudební scény.
III. SPECIFIKACE VYBRANÉHO SOUBORU TEXTŮ K analýze byly zvoleny články a recenze z období 8.6. 2006 do 7.12.2006, tedy od čísla 23 po číslo 49 včetně. Jedná se o aktuální materiál z 2. poloviny roku 2006, který 8
se zabývá hudebním děním u nás i ve světě. Podstatná většina vybraných statí byla obsahem hudební části kulturní rubriky nazvané „Labyrint kultury“, s výjimkou několika samostatných článků v jiné části časopisu, jejichž náplní
byla hudební
tématika. Malá část vybraných materiálů byla nalezena v příloze „Kulturní průvodce časopisu Reflex“. Po vytřídění materiálu po stránce hudebních žánrů v nich obsažených, je třeba konstatovat, že největší podíl připadá na články s tématikou hudby rockové, což je dáno tím, že je tento žánr pravděpodobně nejbližší jak hudebním redaktorům, tak čtenářům časopisu. O něco menší je podíl hudební produkce v oblasti hudby jazzové, folkové a populární. K těmto kategoriím je možno přiřadit některé menšinové hudební žánry a také hudbu filmovou. Ještě menší prostor je věnován, možná neprávem, koncertům takzvané vážné hudby a operním představením a jejich nahrávkám. Téměř zcela chybí ve vybraném časovém období téma hudby lidové a dechové, jejíž příznivci patrně k čtenářům časopisu nepatří.
IV. POUŽITÍ METODY ANALÝZY Po podrobném čtení textů byly sestaveny soubory příkladů slov a slovních spojení, které byly dále zařazeny do jednotlivých skupin užívaných jazykových prostředků a pojmenovány. Po označení skupiny jevů byly dalším čtením včleňovány do těchto skupin další nalezené jevy stejného nebo podobného charakteru, které nebyly zprvu tak jasně vymezitelné. Nakonec byly vybrány z těchto skupin jevů ty příklady, které se jevily jako typičtí reprezentanti daného jevu. Na závěr každé této skupiny jevů je shrnutí poznatků se snahou o charakteristiku a vyhodnocení skupiny a zamyšlení se nad její funkčností v rámci stylistické úrovně
9
textu. Syntetická charakteristika textů recenzí je obsahem závěrečné kapitoly této práce.
V. SOUČASNÝ STAV ČESKÉHO JAZYKA V ŽURNALISTICE Pro novinářské projevy v médiích je příznačný posun od spisovného jazyka k hovorovému, včetně pronikání nespisovných prvků. Současný stav jazyka a jeho vývoj odráží prudké změny politické, ekonomické a společenské. Rozvoj vědy a techniky, zejména informačních technologií, vliv byrokratizace, globalizace a společenské změny mají za důsledek určitou uniformitu velké části společnosti. Současně s tím roste poptávka po odlišnosti, alternativě k této masové společnosti. To vše má za následek úpadek jazyka v oblasti mluveného slova i psaného textu. Slovní zásoba se zužuje, knižní výrazy mizejí, objevují se neologizmy. S rozvojem různých oborů lidské činnosti se jeví potřeba zavádět nová pojmenování, zejména je patrné silné přejímání výrazů z cizích jazyků, hlavně z anglického jazyka. Zřetelná je tendence češtiny k užívání internacionalizmů1. Hlavním polem pro užití těchto výrazů je dnes počítačová terminologie, jejíž slovní zásobu tvoří z podstatné části počítačový slang. Současně se v české slovní zásobě projevuje snaha o přiblížení uživatelům jazyka zlidověním až „zhovorověním“ jazyka pro širokou populaci. Užívání velkého množství složenin a tvoření jednoslovných pojmenování z víceslovných, vede k racionalizaci jazyka. Obecná čeština proniká stále víc do veřejných proslovů, televizních diskusí, reklamy apod. Praktická žurnalistika a publicistika2 užívá aktuální jazyk proto, že informuje o každodenních událostech nebo je komentuje. O nových událostech v životě lidí a 1
Internacionalizmy jsou podle Hladké / Hladká 2000, s. 102 / slova užívaná ve většině evropských a v části neevropských jazyků, nejčastěji latinského nebo řeckého původu. 2 Pro texty produkované médii a styl jejich jazykového zpracování se vžil obecný termín publicistický styl. To je v kontrastu s pojetím terminologie žurnalistické. Publicistika kromě informací obsahuje názor,
10
společnosti nejdříve referují média, mnohem později literatura. Novinářské projevy ústní i písemné jsou tak velkou měrou nositeli znaků současného jazyka. Profesní novinářskou náplní je nejenom řemeslné zvládnutí formy, ale také výběr témat. Média ovlivňují naši společnost nejen tím, jak píší, ale také co píší nebo o čem třeba mlčí. Informace jsou dnes na prodej jako zboží nebo služby. Mediální texty mají svou tržní hodnotu, která rozhoduje o tom, zda si médium najde dost svých odběratelů a tím zadavatelů reklam a inzerce. „A protože komerce jde na odbyt přece jen lépe než ideologie, bude svodů víc, zvláště pro ty, jejichž jazyk bude působit co nejpřirozeněji.“3 Jedním z progresivních rysů současných masových médií, který se projevuje ve volbě jazykových prostředků i v týdeníku Reflex, je infotainment /infozábava, zezábavňování/ ve zpravodajství. Tím, že je jakýmsi mezistupněm mezi seriózním tiskem a tzv. tiskem bulvárním, vychází vstříc různým typům čtenářů. Určité nebezpečí se skrývá v tom, že se tváří seriózně pokrytím důležitých událostí, které však střídá s víceméně zábavnými až banálními tématy. Průnikem je směs informací z důležitých i okrajových témat nijak neoddělovaných a svým významem neodlišovaných. Současný publicistický styl se z valné většiny řídí požadavky trhu, důležitá je rychlost, informovanost a také přitažlivost. Tomu odpovídá jazyk používaný při této činnosti. Publicistické texty vznikají pod časovým tlakem, což svádí k určité automatizaci, která se projevuje v jazykovém stylu. Novináři používají zavedené publicistické obraty a fráze, novinářská klišé a obrazná vyjádření, která se opakují. Pro publicistický styl v kulturních rubrikách novin a časopisů je typické užití specifických jazykových prostředků, souvisejících s uměleckou činností. Jsou to především odborné názvy a termíny s jejich ekvivalenty, tj. profesionalismy a slangismy
hodnocení, soudy, postoje, kombinuje analytický a syntetický přístup, jejím výsledkem je poznání a eventuálně přesvědčení a získání recipienta. /Encyklopedie praktické žurnalistiky , Osvaldová 2002, s. 146 /. 3 Horálek 1996, s.97
11
(např. jazzová hudba- džezová muzika- džezík), které jednoznačně označují pojem v určitém oboru, skupině. Dále jsou to jednoslovná nebo víceslovná pojmenování označovaná jako publicismy, která jsou spjatá s dobou a jejich aktuálnost a frekvence užití se mění s vývojem společnosti (např.masmédium, časový horizont). Právě v oblasti kulturních recenzí a kritiky bývají hojně uplatňována obrazná vyjádření, ke kterým patří metafory, metonymie a personifikace (např. vodopád tónů, pulsující baskytara), které poutají pozornost čtenářů svou živostí a naléhavostí. Časté užití těchto obrazných vyjádření vede ke vzniku ustálených rčení, označovaných jako novinářská klišé (např. klíčová postava hudební scény, fenomenální dílo skladatele) a frazeologické obraty neboli frazémy (např. držet fantazii na uzdě, házet do jednoho pytle).4 K vyjádření určitého nadšení až patosu užívají dnešní publicisté v hojné míře hyperboly neboli nadsázky, kterými záměrně „přehánějí“ při svém komentáři nebo hodnocení (např. působí majestátně, nedostižné sólo). Vůbec nejsilnějšího až extrémního účinku na čtenáře je dosahováno prostřednictvím expresívních výrazů, které mají mít na čtenáře opravdu silné až šokující působení (např. kytarové kvílení, vražedné tempo). Všechny tyto výše uvedené jazykové prostředky patří k typickým znakům publicistiky na kulturních stránkách časopisu Reflex. Jiným charakteristickým znakem těchto článků je snaha o maximální aktualizaci a užívání množství obrazných vyjádření, která často svou expresivitou spadají do nespisovného slangu a někdy se nevyhýbají ani pejorativním výrazům, vyjímečně slovům zhrubnělým a vulgárním. I těmito prostředky autoři článků dosahují kýženého efektu jisté čtivosti a popularity tohoto tištěného média v konkurečním střetu s ostatními. 4
Chloupek a kol. 1990, s. 208,209
12
VI.
JAZYKOVÉ
PROSTŘEDKY
HUDEBNÍCH
RECENZÍ
V TÝDENÍKU REFLEX Základem publicistického stylu obecně je neutrální spisovný jazyk, což platí i pro články a recenze, které jsou obsahem stránek věnovaných hudebnímu dění v časopisu Reflex. Tyto texty kromě své základní funkce informační, mají za úkol si čtenáře také získat nebo udržet, což je důležité z hlediska komerčního. Z toho důvodu je pro jazyk těchto hudebních recenzí typické časté užívání frazémů a klišé, expresívních výrazů, slangových až nespisovných slov a velkého množství obrazných vyjádření, jejichž cílem je zvýraznění až exkluzivita psaného textu. Hudební kritik či recenzent těmito jazykovými prostředky vyjadřuje emoce a podporuje svoje subjektivní hodnocení tak, aby dosáhl kýženého efektu. Výrazným znakem hudební publicistiky je používání odborných výrazů, kterými se vyjadřuje okruh lidí spojených s hudební činností a příznivců hudby vůbec. Slouží k jejich vzájemné komunikaci a souvisí s pojmenováními věcí a jevů, které se ve světě hudby vyskytují. Tyto termíny jsou základem profesní mluvy a profesního slangu, užívaného hojně také na stránkách Reflexu. Vzhledem k tomu, že velká část jeho hudební rubriky je věnována hudbě rockové nebo jazzové, jejichž vznik, vývoj a hlavní protagonisté pocházejí z anglicky mluvících zemí, tvoří specifickou a podstatnou část slovního lexika z této hudební oblasti původní slova anglická nebo jejich upravená znění – tzv. anglicismy. Podobně v oblasti hudby operní pochází často odborné názvy z jazyka italského. Po prostudování textů v uvedeném komerčně orientovaném médiu v daném období, vytřídění používané slovní zásoby a analýze specifické vrstvy publicistického lexika hudebních recenzí, bylo možno přistoupit k zařazování jednotlivých výrazů a slovních
13
spojení do pojmenovaných skupin jazykových prostředků. V úvodu každé skupiny je její stručná definice a po uvedení několika příkladů z týdeníku Reflex je na závěr provedeno zhodnocení významu použití v médiích obecně.
VI.1. Odborné názvy a termíny
Užívají se v každé oblasti odborného vyjadřování a jednoznačně označují pojem v určitém oboru. Nevyjadřují žádný postoj nebo hodnocení uživatele. Většinu těchto termínů tvoří substantiva, ale mohou to být i jiné slovní druhy, jako adjektiva či verba. Zájmové prostředí, v tomto případě hudební, vytváří ekvivalenty těchto výrazůprofesionalismy a slangismy. S jejich použitím stoupá míra expresivity na úkor neutrality. Rozlišení mezi odborným názvem a profesionalismem je někdy velmi těžké. Jako příklad z hudebního oboru by se dal uvést odborný název hudební skupina, profesionalismus kapela a slangismus grupa. Z odborných termínů, nalezených na stránkách časopisu, možno uvést tyto příklady slov: Substantiva : album, aparatura, baskytarista, bicí, duet, fuga, kytara, koncert, opus, orchestr, ouvertura, mikrofon, recitativ, rytmika, smyčec, saxofon,
soprán, syntetizátor, text,
trio, vokál, zesilovač. Adjektiva : akustický, baladický, debutový, hymnický, kytarový, melodický, nahrávací, operní, orchestrální, rytmický, sólový, titulní, zvukový. Slovesa :
14
dirigovat, komponovat, natáčet, nahrávat, nazpívat, otextovat, ozvučit, produkovat, zhudebnit. K profesionalismům, z nichž mnohé pocházejí z anglických slov, možno zařadit např.: bigbítový, demosnímek, folkový, hit, kapela, lídr, nahrávka, remix, repertoár, reprobedna, samplovat, singl, textař, videoklip. Jako slova slangová /slangismy/ je možno označit : Basák /basový kytarista/, dechy /dechové nástroje/, džezbend /jazzová kapela/, demáč /demosnímek/, ohulit /zesílit zvuk/, pecka /skladba/, předskokan /před hlavním vystoupením/, reprák /reproduktorová bedna/, sólovka /sólová kytara/, španělka /španělská kytara/, vypalovačka /rychlá skladba/. Jako odborné názvy se v textech hudebních redaktorů objevuje spousta slov a slovních spojení převzatých
z anglického jazyka nebo jiných jazyků, což je dáno
prostředím, ve kterém hudební žánr vznikl. Tyto výrazy jsou převzaty buď doslovně nebo s fonetickou úpravou, která v hudebních kruzích zdomácněla a používá se i v psaném projevu. V publicistickém tisku je užívání těchto anglicismů zcela běžné. Časté je také vytvoření odborného termínu spojením slov českých a anglických v jedno slovo. Původní anglická slova: bigbeat, blues, booster, countrymusic, folksong, hardrock, heavymetal, jam session, leader, metal, playback, popmusic, punkrock, revival, soul, show, show-business …tato slova se užívají v českém textu přímo. Spojení anglického a českého slova: coververze, demosnímek, pilotní singl, protestsong, popkultura, rocková hvězda.
15
Použití fonetického tvaru v češtině: bustr, drajv, knokautovat, lídr, rapovat, swingovat, šoubyznys. Z uvedeného lexika v oblasti hudebních odborných výrazů je zřejmé, že zde podobně jako třeba v terminologii kopané mají velké zastoupení cizí slova a výrazy, ale dochází také k prolínání a ovlivňování původních českých slov těmito výrazy. To je dáno výrazným vlivem angloamerických hudebních prvků na naší hudební scéně. Publicistický jazyk v této oblasti kultury může být tím pádem
méně zasvěceným
čtenářům hůře srozumitelný.
VI.2. Frazeologické obraty a publicistická klišé
Frazeologické obraty neboli frazémy pronikají do publicistiky jednak vlivem hovorových projevů, a jednak díky frazeologii literární a hudební. Jsou to ustálená spojení slovních tvarů, které jsou v textech většinou způsobem výrazové aktualizace a v určité situaci se pociťují jako téměř automatizované.5 Časté užívání těchto výrazů a jejich opakování vede k ustálenému rčení v jazyku publicistů, které jsou považovány za publicistická klišé. Tyto výrazy se objevují rovněž na hudebních stránkách časopisu Reflex jako pravidelně opakující se fráze, jako třeba „okupuje žebříčky hitparád“ nebo „pohrává si s hudebními motivy“. . K běžně užívaným frazémům, používaným v mluveném a psaném projevu ve všech oborech, patří výrazy jako „být trnem v oku“, „držet jazyk za zuby“, „hrát si na vlastním písečku“, „nasadit brouka do hlavy“, „nosit dříví do lesa“, „ocitnout se v jámě lvové“, „ocitnout se v úzkých“, „slízat smetanu“, vstoupit na tenký led“, „vypít
5
Chloupek a kol. 1990, s.210
16
kalich hořkosti až do dna“, zamést si před vlastním prahem“, „zlomit hůl nad jeho výkonem“. Častým opakováním tyto fráze získávají charakter rčení až přísloví. K nejvíce užívaným frazeologickým obratům, které se objevovaly ve zkoumaném souboru textů hudebních recenzí týdeníku Reflex, patřily následující slovní spojení: „debutové album skupiny“, „fenomenální pěvecká osobnost“, “hudební produkce“, „hrát naživo“, „kolekce nových písní“, „kořeny černošského blues“, “legendární kytarista“, „líbivá komerční produkce“, „melodie je vystavěna“, „nebývalé tvůrčí vzepětí“, „nechat se unášet tóny“, „nezvládnuté divácké emoce“, „ovládnout hudební scénu“, „opírat se o výkon“, „oslovit posluchače“, „pod dirigentskou taktovkou“, „podkreslovat atmosféru“, „předvést svoji skladbu“, „tančit před očima“, „udělat desku“, „zahrát v lidovém tónu“, „zvuková koláž“. Tyto mnohokrát opakované až automaticky používané „otřelé“ výrazy se mění na publicistická klišé, která se s pravidelností objevují ve většině textů dotýkajících se hudebního života. Zde jsou uváděna ta nejčastější: „kolébka jazzu“, „koncertní šňůra“, „legenda operního zpěvu“, „odstartovat koncertní turné“, „okupovat první místa hitparád“, „překonat počáteční trému“, “stala se hitem“, „světová rocková legenda“, „světová operní scéna“, „užít si svých pět minut slávy“, „vnést nové hudební prvky“, „v originálním podání“, „vykouzlit ze svého nástroje“, „získat publikum“. Frazeologické obraty a publicistická klišé jsou základním stavebním kamenem hudební žurnalistiky a spolu s odbornými výrazy zprostředkovávají komunikaci se čtenářem. Frazémy a klišé se často překrývají, jak je vidno i z uvedených příkladů. Usnadňují publicistovi práci a přispívají k jisté zkratkovitosti a modelovosti způsobů vyjádření6.
6
Chloupek a kol. 1990, s. 205
17
„Jan Muchow skladatelsky vyrostl…“ ( 48/06 s.28 ) „Způsob, jakým Magdalena Kožená přednáší svoje árie…“ (45/06 s.28 )
VI.3. Obrazná vyjádření
Obrazná pojmenování, která souhrnně označujeme tropy, jsou v publicistickém stylu založeny na „určitém typu přenášení podoby myšlenky, vlastnosti, jevu a děje, na metaforičnosti v celé šíři“7. Spočívají v přenesení významu původního pojmenování na pojmenování nové. Patří sem především metafora, metonymie, personifikace a přirovnání. Obrazná pojmenování oživují text a poutají čtenářovu pozornost, odhalují vztah autora k obsahu sdělení, přispívají k jeho aktualizaci.
VI.3.1. Metafora Metafora vzniká záměnou jednoho slova či slovního spojení jiným slovem či slovním spojením na principu podobnosti jevů či předmětů.8 V hudebních recenzích se vyskytuje často a dodává textům živost a naléhavost: „Zvlášť vynikl diamantový hlas Oskara Matzeratha…“ (39/06 s.65) „Nakřáplý soprán hlavní protagonistky…“ (40/06 s. 28) „Zvonivě znějící kytara a plačtivý saxofon…“ (40/06 s.28) „Nad tím vším povlávají syntezátorové linky…“ (43/06 s.76) „U stropu vlaje davisovská trubka…“ (44/06 s.52) „…spustil se vodopád tónů…“ (44/06 s. 53) „…roztočily se větrné mlýny Townshendových kytarových úhozů…“ (49/06 s.69) „…muzika, která si pohrává s motivy…“ (30/06 s.34) 7 8
Chloupek a kol. 1990, s. 207 Žilka 1984, s. 90
18
„Bratři Orffové balancují na hraně mezi folkem a elektronikou…“ (38/06 s.30) „Bubny vystupují hodně dopředu…“ (47/06 s. 28) „Křehká slunečnost zpívající čínské básnířky…“ (46/06 s. 64) „ Z husté sítě vedených hlasů, z plného orchestrálního zvuku…“ (46/06 s. 64) „…se náhle vyloupla uprostřed koncertu melodie…“ (46/06 s. 64) „…jemné cinkání španělek přerušují zvukové exploze elektrických kytar…“ (23/06 s.73) „…jež se rozezněly rozhlasovým éterem…“ (27/06 s. 117) „… tóny kropené smyčcovým orchestrem“ (29/06 s. 28) „…s největší pravděpodobností oprášil nahrávky The Clash…“ (33/06 s. 53) „Jako by Bob těkal stoletou historií americké populární hudby.“ (35/06 s. 51) „Určitě by sem patřily i žánrově všežravé Jazzové dny…“ (34/06 s. 34) „Západní intelektuálové hltají etnické hudební disciplíny a přetavují si je do lokálně stravitelné podoby.“ (38/06 s. 62) „…všude tepal drum and bass…“ (40/06 s. 28) „Hankova kytara dostala ještě více prostoru…“ (41/06 s. 67) „Výběr The Best Of zezlátl během jediného měsíce…“ (43/06 s. 75) „…kytara se prodírá přes rychlé přechody bicích…“ (43/06 s. 75) „Počáteční přímočarost rozlámaly rytmické zvraty, riffy se rozpustily v mrholivém vybrnkávání…“ (45/06 s. 71) „Jednoduché splavné melodie s noblesními arabskými ocásky…“ (47/06 s. 65) „Jeho deska je syrová a přímočará…“ (47/06 s. 65) „…první album mě vykolejilo víc… „ (32/06 s. 50) „…písně hoří studeným ohněm…“ (32/06 s. 50) „…poslední album Chrise Cornera se oposlouchá…“ (32/06 s. 28)
19
„…zpěvačka místy příliš tlačí na pilu…“ (33/06 s. 28) „…baterie opilých dechů…“ (25/06 s. 28)
VI.3.2. Metonymie Metonymie je záměna jednoho slova či spojení jiným slovem či spojením na základě věcné souvislosti nebo vnějších vztahů.9
Patří k velmi frekventovaným
obrazným vyjádřením v hudební publicistice, kde jsou součástí ustálených slovních spojení. „Zemi posedlo šílenství z návštěvy popové královny…“ (37/06 s. 65) „Rockeři se ukryli pod folkařskými křídly…“ (34/06 s. 34) „Kapela se nenamočila do kaluže popu…“ (48/06 s.28) „Co vám v poslední době hraje v hlavě?“ (44/06 s.60) „Když jsem I want to hold your hand uslyšel z magnetofonu…“ (34/06 s.30) „Toto těleso předvedlo Schumannovu skorosymfonii opus 52…“ (38/06 s. 4) „…připomnělo Mozartovo kontrapunktické adagio a fugu…“ (38/06 s. 4) „…není nic snažšího než zpívat Mozarta.“ (45/06 s.28) „Sonici hrají dneska naprosto komorní hudbu…“ (29/06 s.36) „Podruhé bych na Madonnu nešel ani zadarmo!“ (37/06 s.65) „Na které Pink Floydy vzpomínáte nejraději ?“ (43/06 s. 46) „Před pár dny jsem se přehraboval starými vinyly…“ (33/06 s. 53) „Krátce poté se ideje woodstockého národa ukázaly příliš naivní…“ (32/06 s. 28) „Yes, kteří v rozsáhlých skladbách zkoumali dna oceánů…“ (34/06 s. 34) „Wanastowi Vjecy vydávají po šesti letech opět desku.“ (38/06 s. 62) „Rádi hrají B.B.Kinga…“ (41/06 s. 63)
9
Žilka 1984, s. 97
20
VI.3.3. Personifikace Personifikace je nepřímé pojmenování, druh metafory, která přenáší vlastnosti lidí na neživé předměty či abstraktní pojmy10 . Účelem tohoto „zosobnění“ je zkratka a oživení jazyka recenzí a kritik, jako např. „líný klavír“, „hudba zaplakala“ nebo „zraněný vokál“. „Takto hravá muzika s folklórními motivy…“ (30/06 s.34) „Skuhrající sopránek trčí z nahrávky…“ (43/06 s. 76) „…hříšné tóny basové linky…“ (38/06 s. 28) „…bezcitné exploze bicích za doprovodu kvílivé kytary…“ (43/06 s. 76) „Je zde prostor pro melancholický klavír a tklivý zpěv…“ (40/06 s. 74) „ Je to živelnost hudby, která se střetává s dokonalostí elektroniky…“ (41/06 s. 67) „…se ozval plačtivý saxofon Boba Geldofa…“ (40/06 s. 28)
VI.3.4. Přirovnání Přirovnání je tropus, který se skládá ze základního slova či spojení, ke kterému se nějaká věc, pojem, jev přirovnává.11 Jinak řečeno, je to stylistický prvek sloužící k přirovnání jevů, které mají nějaký společný znak nebo vlastnost. „Její hudba zní jako žiletka…“ (36/06 s. 28) „…baskytara trčí z nahrávky jak otevřená zlomenina…“ (43/06 s. 76) „Ten chlap zpívá, jako kdyby jednou nohou vězel v noře…“ (48/06 s. 28) „…zábavné jako při venčení psa v parku…“ (34/06 s. 51) „…zpívá, jako by ho někdo držel pod krkem…“ (34/06 s. 35) „Jeho bicí drkotají jak kočár na polní cestě.“ (43/06 s. 75)
10 11
Žilka 1984, s.96 Žilka 1984, s.92
21
„Dechy v titulní skladbě znějí jak z The Wall od Pink Floyd…“ (45/06 s. 71) „…hudba jak z hroznů drcená šťáva…“ (34/06 s. 51) „…písničkář plamenně deklamuje jako táborový řečník…“ (25/06 s. 53) „…pop jako mrtvá moucha v polevě…“ (25/06 s. 28) „…komplikované sólo jakoby z partitury klasických modernistů…“ (41/06 s. 67) „…všechny tyhle skladby znějí jako vzpomínky na minulé století.“ (49/06 s. 69)
Z uvedených příkladů obrazných vyjádření, použitých v publicistickém stylu hudebních recenzentů, cítíme jejich snahu o živější a emocionálnější jazykový projev. Některá slovní spojení mají zesilující až expresívní projev, což platí především pro vybraná
přirovnání. Autoři je používají k výraznějšímu vyjádření svých pocitů a
subjektivního hodnocení hudebního díla nebo koncertu, s cílem dosažení jisté originality až exkluzivity. Tím obohacují a aktualizují text na rozdíl od běžně až automaticky užívaných frazémů, publicismů a klišé.
VI.4. Jazykové prostředky podporující patos
Patří sem zejména hyperboly, hodnotící přívlastky a expresívní výrazy. Záměrem jejich užití v hudební publicistice je upoutat čtenáře a sdělit bezprostřední pocity či silné dojmy z předvedeného hudebního výkonu či poslechu desky. S pomocí těchto jazykových prostředků není text odborné recenze nebo kritiky strohý a nezajímavý, ale naopak více vzbuzuje čtenářovu pozornost. Někdy ovšem jsou taková patetická vyjádření přehnaně vzletného až slavnostního charakteru na samé hranici vkusu a snesitelnosti.
22
VI.4.1. Hyperbola Hyperbola neboli nadsázka je tropus patřící k metonymii, který používají lidé ve vzrušeném citovém vztahu12. Funkcí hyperboly je zveličení skutečnosti, přehánění popisovaného jevu, pocitu nebo vlastnosti. „Aranžmá orchestru bylo napěchované smyčci…“ (32/06 s. 50) „Skot s kytarou vrostlou do těla…“ (41/06 s. 63) „…z pódia se valily tóny pumpující energii…“ (36/06 s. 51) „…utopil se v zrádném močále samoúčelného experimentu…“ (45/06 s. 71) „Dinosauří riffy podpírá mamutí rytmika…“ (25/06 s. 28) „…se závěrem vygradovaným do orchestrální bouře…“ (27/06 s. 87) „ …když mu křehkou píseň bortil Ringo ráznými údery do bicích.“ (34/06 s. 32) „staví na dementním kytarovém motivu…“ (25/06 s. 28)
VI.4.2. Hodnotící přívlastek Hodnotící přívlastky jsou výrazným rysem hudební publicistiky. Vyjádřením citového vztahu autora textu dokáží působit na čtenáře a upoutat jeho pozornost. Použité výrazy jako „dechberoucí duet“, „éterický hlas“, “chytlavý riff“,
„hymnicky gradující píseň“,
„jásavé melodie“, „monumentální koncert“, “podmanivá hudba“,
„sebezpytná balada“, „teatrální vystoupení“, „uplakaný doprovod“ mají schopnost přesvědčit o uměleckém prožitku a hodnotě díla.
VI.4.3. Expresívní výrazy Jsou to silně citově působící, někdy až šokující výrazy, zdůrazňující subjektivní stránku mluveného i psaného projevu. Jejich prostřednictvím se narušují jazykové a
12
Žilka 1984, s. 101
23
tématické konvence13. Běžně se užívají k vyjádření emocí v hovorové řeči, stále častěji však pronikají do všech druhů médií. Nevyhýbají se jim ani publicisté v časopise Reflex, jak je vidno z několika ukázek: „festivalový nářez“, „krákající Rod Stewart“, „kytarové kvílení“, „legendární mlátička Keith Moon“, „nakřáplý hlas“, „šokující text“ , „úplně mě to roztrhalo“, „vražedný melodický hák“, „za zvukových explozí“, „zmastit sólo“ . „…a jako strojní puška a jako o překot plive Dizee slova…“ (30/06 s. 41) „…že mě jednou přestane nadnášet jeho afektovaný hlas, bezostyšně ověnčený digitálními ozvěnami jak šlapka cingrlátky.“ (32/06 s. 28) „Našponované kytary, mlaskavá basa (jako by vás obouruč fackovala podváděná holka), hédonistické texty s halekavými refrény… (33/06 s. 28) „…neuvěřitelně vytažená basa, která vám při pořádném volume rozhodí vnitřnosti.“ (44/06 s.60)
Jak je patrné, příznačná pro jazykové prostředky evokující patos je metaforičnost a silná nadsázka, doprovázená často silnými výrazy, často slangovými. Tím se jazyk hudební publicistiky v komerčně orientovaném tisku liší od recenzí a kritik, uváděných na stránkách hudebního odborného tisku.
VII. TITULKY
Titulky jsou osobitou a plně funkční součástí psaných komunikátů publicistického stylu a jejich formulace bývá ukázkou tvůrčího přístupu k jeho obsahu, cíli a funkci.14 Publicistické titulky hudebních článků v časopise Reflex jsou většinou krátké, ale 13 14
Žilka 1984, s. 160 Čechová 2003, s. 232
24
aktuální a dynamické, se snahou o výrazovou originálnost. Patří k důležité součásti grafického designu časopisu a pomáhají čtenáři k orientaci v něm a jeho hudební rubrice. Zvýrazňují a uvozují počátek textu, podávají informace, pomáhají upoutat pozornost čtenáře, což je jejich hlavní funkcí.
V mnoha případech se v titulcích
objevují obrazná pojmenování či expresívní výrazy s cílem zatraktivnění článku. Někdy oslovuje čtenáře titulek přímou řečí nebo má podobu nepřímé řeči. V hudební rubrice tohoto časopisu jsou pravidelné sloupky označené názvy „Refrén“, „Jam session“, „U vytržení“, ve kterých se kritici a publicisté vyjadřují k aktuálnímu hudebnímu dění. Kromě toho bývá téměř v každém čísle časopisu alespoň jeden článek v rozsahu dvou stran, jehož náplní je hudební recenze koncertu nebo vydané desky. Zde jsou některé z titulků: „Mládí zpět!“ (23/06 s.73) „Návrhář hudby“ (29/06 s. 20) „Kapela za vodku“ (32/06 s. 19) „Neil Young je tentokrát trochu doslovný (25/06 s. 53) „Pop ostrý jak břitva“ (33/06 s. 53) „Yeah! Yeah! Yeah! Naposledy.“ (34/06 s. 32) „Jak se v Detroitu kalila ocel“ (36/06 s.57) „Madonna, Sazka Aréna, 6.9.2006“ (37/06 s. 65) „Bob Dylan: Modern Times“ (35/06 s. 51) „Babička se zděsila!“ (36/06 s. 57) „ Zázrak, funguje to !“ (47/06 s. 65) „Kdo jsou The Who ?“ (49/06 s. 69) „Zažij s Kabáty pořádnou Corridu!“ (38/06 s. 62) „Přihučeli noví nihilisti.“ (39/06 s. 65)
25
„Koňská dávka originality.“ (45/06 s.71) „Zabijáci podruhé.“ (45/06 s. 71) „Americký Don Giovanni a Moravská Elvíra“ (44/06 s. 60) „Nemám to pod kontrolou.“ (41/06 s. 62) „Konečně Smetanovský písničkář.“ (39/06 s. 65) „Chci tě držet za ruku !“ (34/06 s. 30) „Komedie osamělého maniaka.“ (35/06 s. 57) „Horký a studený oheň.“ (32/06 s. 50) „Zpěvačka? Hlasová čarodějka !“ (30/06 s. 49) „Horňáci se mají od koho učit.“ (31/06 s. 49) „Hudební dějiny v placce.“ (29/06 s. 55)
Z těchto ukázek je zřejmé, že i v titulcích uvádějících publicistické texty, jsou užívána
obrazná vyjádření a hyperboly, kterými je čtenář lákán k přečtení celého
článku. Svůj význam zde má zkratkovitost názvů v titulcích a použití anglických slov, zdůrazňujících zemi původu interpreta.
VIII. PUBLICISTICKÝ STYL
Drtivá
většina
zkoumaných
textů
s hudebním
obsahem
je
psána
publicistickým funkčním stylem zpravodajským nebo analytickým. Ze zpravodajských útvarů jsou nejčastější publicistické referáty, reportáže a interview, z analytických útvarů jde zejména o recenze, kritiky a glosy. Základem jazyka hudební publicistiky je profesní mluva, což jsou odborné výrazy, jejichž znalost je nezbytná a zásadní při referování o událostech v této oblasti. 26
S prostředím hudebních profesionálů a široké zájmové skupiny příznivců je spjatý profesní hudební slang, kterým musí umět hudební publicista disponovat. Při hodnocení lexika hudebních recenzí je někdy velmi obtížné určit, zda se jedná o výraz odborný nebo slangový. S odbornými názvy si však novinář ve své práci nevystačí. Publicistické texty velmi často vznikají pod určitým časovým tlakem, protože publicisté chtějí být nejrychlejší, nejinformovanější a nejpřitažlivější ve svém oboru. Tomu odpovídá jazyk, který používají při své práci. Jazykový styl se vyznačuje jistou modelovostí, pro některé události či situace si publicisté vytvořili konstrukce, které automaticky používají. Pro sepětí s dobou jsou novinářské texty obohaceny o spoustu publicismů, což jsou podle Minářové jazykové prostředky, které se jeví sice jako pevné a stabilní, ale s vývojem společenské situace se jejich aktuálnost a frekvence výrazně mění.15 Bývají to jednoslovná (tunelovat) nebo víceslovná pojmenování (časový horizont) nebo frazeologické obraty (má svou filosofii), které jsou mechanicky užívány. Oproti těmto zavedeným frázím stojí snaha žurnalistů o upoutání čtenáře užitím jistých prostředků uměleckého stylu, a to především obrazných vyjádření a současných „módních“ výrazů. Dalším trendem je příklon k bulvárnímu stylu, což se projevuje častým užíváním slov citově zabarvených až slangových. Tyto expresívní výrazy se spoustou nepřímých pojmenování jsou typickým rysem novinářského jazyka i ve sledovaném médiu. Proud informací od publicisty ke čtenáři je jednostranným komunikačním kontaktem, který je navázán použitím množství výše uvedených jazykových prostředků.
15
Minářová 2003, s. 212
27
VIII.1. Zpravodajské texty Podávají věcné informace o nových a aktuálních jevech a událostech16, jejich základní funkcí je informovat o současném hudebním dění u nás i ve světě.
VIII. 1.1. Referáty a reportáže Reportáž na rozdíl od referátu přináší přímé svědectví například z koncertu, jehož je autor bezprostředním svědkem. Podobně jako komentátoři sportovních přenosů, snaží se publicisté co nejvíce přiblížit atmosféru koncertu, přitom užívají odborné výrazy a hojná obrazná vyjádření a přirovnání: „…flanelová košile, zkreslený zvuk dolovaný z neodmyslitelného Gibsona Les Paula, sychravý hlas…“ (25/06 s.53) „Toto těleso předvedlo Schumannovu skorosymfonii opus 52- ouvertura, scherzo a finále E-dur a Šostakovičovu hořce sarkastickou 9. symfonii Es- dur (38/06 s. 4) „Bylo to chvíli po koncertě, na rachitický hrudník se mu lepilo potrhané tričko…(31/06 s.41) „Píseň věnovaná Freddiemu v podání jedné ze zpěvaček vhání divákům slzy do očí.“ (38/06 s.30) „…z jeho poselství, perfektně propojeného s hudbou, mně šel mráz po zádech.“ (39/06 s. 65) „Robert Plant stál vedle mě na baru a po rockersku něco hučel do pohledné blondýny s rukou na jejím zadku.“ (29/06 s. 20)
16
Čechová 2003, s. 224
28
VIII.1.2. Interview Interview plní rovněž sdělnou, uvědomovací a získávací funkci zpravodajského útvaru. V dialogu je představena osoba a zveřejněny její názory, prostřednictvím otázek a odpovědí dochází ke zveřejnění předávaných informací.17 Pro interview s hudebními osobnostmi v časopise Reflex je typická soudobá ležérnost a užívání hovorových až slangových výrazů, s cílem přiblížit se komunikačním prvkům dnešní generace. Dalším prvkem je snaha o vtipné pojetí rozhovoru a originalitu za každou cenu: „Jakou nejhorší desku máte doma? (32/06 s. 50) „Kterou píseň byste si nechal zahrát na pohřbu?“ (32/06 s.50) „Na té první desce jste trochu ohulili aparát!“ (32/06 s. 50) „Udělali jste hroznou komerční sračku!“ (48/06 s. 27) „Jde o nejzásadnější dílo české kultury od vynálezu knedlíku!“ (48/06 s. 60) „Kterou píseň byste si přál složit?“ (45/06 s. 71) „Co vám v poslední době hraje v hlavě?“ (45/06 s. 71) „Když zpívám, zdá se mi , že se miluju s každým v publiku!“ (34/06 s. 33) „Vaříte? - Jo. Telecí medailónky. A jejich příprava taky bude určovat délku našeho interview…“ (29/06 s. 20) „Vzpomenete si, jaký jste navštívil první koncert?“ (49/06 s. 69) „Co vidíte. Když se podíváte do zrcadla?“ (49/06 s. 69)
VIII.2. Analytické útvary
Obecně se jedná o útvary odborné komunikace, ale v souvislosti se společenskozábavním charakterem tohoto časopisu jde spíše o názorové vyjádření a polemiku než o klasický rozbor a posudek hudebního díla nebo vystoupení. Subjektivní hodnocení 17
Chloupek a kol. 1990, s. 219
29
prostupuje texty obecně, navíc se redaktor, který ho provádí, staví velmi často do pozice neomylného odborníka.
VIII.2.1. Recenze Recenze
18
je hodnotící posudek uměleckého, literárního nebo vědeckého díla19,
jehož úkolem je celková informace o díle s cílem posoudit jeho přednosti a nedostatky. Hudební recenze ve zkoumaném vzorku obsahují kromě odborného posouzení vydávaných desek, aktuálních koncertů a hudebních událostí, spoustu subjektivních postřehů, kterými se publicisté snaží oživit a zpopularizovat čtenářům časopisu svoje hudební dojmy. Často se setkáváme s bohatými metaforickými až expresívními výrazovými prostředky, které se v klasických recenzích v odborném tisku obvykle nepoužívají. „Po Ivě Bittové muzikálové, folklórní, folkové, rockové, jazzové a oratorní jsme se dočkali i její podoby operní …“ (44/06 s. 60) „Zřetelně artikulovaná muzika Maraky si přes evidentně sofistikovaný přístup zainteresovaných zachovává pel spontaneity a radosti z muziky.“ (44/06 s. 60) „Neposlouchám rádio, ale kdybych poslouchal, tak tohle je verze toho, co bych chtěl slyšet.“ (23/06 s. 73) „Nečekejte další z řady nudných rádobymeditačních desek, kdy autor po první melodické figuře neví, jak dál a usne na syntetizátoru.“ (32/06 s. 50) „..dokáží udeřit syrovým punkem, smyčcovým aranžmá, hardrockovou valivostí“ (31/06 s. 34)
18 19
Z lat. recensére = konat přehlídku,ale též v duchu přehlížet, uvažovat Akademický slovník cizích slov, Academia Praha 2001, s. 650
30
„Soucitný úsměv na tváři cynika se však rozplyne při poslechu jejich hudby. Zajímavé, do určité míry osobité písničky s jasným názorem, psané s lehkostí svého věku.“ (28/06 s. 22) „To už není rocková kapela, ale parodie sebe samé, revival vlastní minulosti!“ (29/06 s. 20) „Suché houseové beaty kropené smyčcovým orchestrem nebo dechovou sekcí. Kdovíkde nasamplované zvuky jitřené jazzovým vokálem.“ (29/06 s. 28) „…přidal nekomplikovanou basu a přímočaré bicí…“ (33/06 s. 53) „Jestliže kdysi Joplinová tvrdila, že se s publikem miluje, připadá mi teď, že Madonna každému šacuje peněženku.“ (34/06 s. 35) „Způsobem nezměrně erudovaného improvizátorského napojení na hudební nevědomí brutálně přeplněného hudebního vesmíru bylo jeho vystoupení…“ (46/06 s. 64)
VIII.2.2. Kritika Při posuzování jakéhokoliv díla je mimo jiné důležitá jeho odbornost, věcnost a objektivita, což se ne vždy kritikům daří splňovat.
Tento podrobnější rozbor a
hodnocení přináší často přehnané zveličování kladných i záporných stránek hodnoceného díla, místo aby se pokusil o vyváženost obou prvků. Publicisté zde navíc používají mnohdy až absurdní nadsázku a přirovnání s cílem vyprovokovat odezvu čtenářů, autorů či interpretů hudebních děl. „Unikátní temný svět vynikající pianistky s čím dál zastřenějším hlasem, pronikavý ponor do hloubek, kam světlo nesvítí a smrtelník nevidí - to je patrně zatím nejsilnější výkon Patricie Barderové.“ (40/06 s. 74) „Joanna rozehrává své příběhy na rozmáchlých desetiminutových hymnech s grácií renesančního básníka…“ (45/06 s. 28)
31
„Nevidím jediný důvod, proč byste si tímhle produktem měli kazit sluch…“ (36/06 s. 28) „Nic neslyšeného, ale krást umějí tihle kluci skvěle!“ (23/06 s. 73) „Pod nánosem nepůvodních nápadů se skrývá docela obyčejný stadionový rock s několika slušnými melodiemi…“ (34/06 s. 35) „Celá ta deska je utahaná, podladěná a zabahněná od hlavy až k patě…“ (25/06 s. 28) „Tahle kompilace předělaných skladeb mi připomíná sbírku starých střepů…“ (28/06 s. 28) „Dnes je ze Stones vycpaný medvěd, impozantní, ale neškodná atrakce…“ (28/06 s. 28) „Francois Pingon natočili nadprůměrně znějící desku, která dojíždí na totální absenci hitů. Přesto mohu její poslech doporučit.“ (28/06 s. 28) „Každá skladba na tomhle albu má potenciál stát se hymnou…“ (31/06 s. 28) „Poslouchat album In fields je prostě jako ráchat se v nehybné mořské hladině.“ (33/06s.28) „Sugestivní hypnotičnost jejich produkce mě doslova přikovala k židli…“ (36/06 s. 57)
IX. ABSURDITY Celková kompozice textů a použité jazykové prostředky hudebních recenzí v týdeníku Reflex podporují patos a ve svém důsledku přináší někdy až komickou nesrozumitelnost užitých obrazných vyjádření a přirovnání. Místo objektivního hodnocení jsou mnohdy literárním „výlevem“ recenzenta a snahou o originalitu za každou cenu, především svou přehnanou hyperboličností a expresivitou. Nechybí zde pokusy o humor a ironii, které ovšem někdy působí až násilně. Na druhé straně ale za splnění určitých okolností tyto absurdity dokáží text oživit, což je pro tento druh média nutné.
32
Několik příkladů: „Úvodní obstarožní elektronická skladba s
konstrukční schopností pokročilých
novoromantiků …“ (29/06 s. 54) „Celé to na mě působí dojmem švankmajerovské studie černého vlasu v bonusovém videoklipu…“ (32/06 s. 50) „Při vystoupeních Laufera, Jandy nebo Vávry se mi začalo dělat mdlo a před očima mi tančily ty nejperverznější normalizační okamžiky.“ (34/06 s. 51) „Její hudba zní jako žiletka procházející se po nahých zádech…“ (36/06 s. 28) „V této hudbě jde o módně zdobený kabát na příliš hubeného pána…“ (32/06 s. 50) „Jak prohlásil Joe Strummer, nic tak odporného a zároveň senzačního nikdy neviděl!“ (35/06 s. 57) „Jestliže se říká, že Presley rozhýbal publiku pánev a Bob Dylan mozek, nezbývá než dodat, že Beatles zvládli obojí. (34/06 s. 32) „Způsobem nezměrně erudovaného improvizátorského napojení na hudební nevědomí brutálně přeplněného hudebního vesmíru bylo jeho vystoupení…“ (46/06 s. 64) „The Charm je motherfucking cool asi jako čtyřicetiletej chlápek s cukrovou vatou před základní školou.“ (30/06 s. 34) „Ten chlap pořád zpívá, jako kdyby jednou nohou vězel v jezevčí noře a nemohl ven!“ (48/06 s. 28) „Ta zvláštní kombinace mechanického pocitu a živočišnosti nejvíc ze všeho souzní s vizí pavouka, jenž každou z osmi noh buší v jiné kadenci do gigantického psacího stroje.“ (49/06 s. 28) „Stejně jako na debutu si užijete jízdu netradičním popem s dost švihlou zpěvačkou někde mezi dospělostí a věčným mládím.“ (49/06 s. 28)
33
„Katka Winterová si hraje s feelingem, jako by ani nevěděla, že jsou u nás hodnoceny zpěvačky podle šplhu.“ (48/06 s. 28) „…Hana Hegerová, kterou v tuto chvíli vytkneme před závorku, poletuje na hrazdách u stropu šapitó bez záchranných sítí vkusu,…“ (47/06 s. 59) „…pětipísňový oddíl je třeskutější proto, že do zvukové chemie pustil víc kytar.“ (32/06 s.50)
34
X. ZÁVĚR
Tato práce je zaměřena na analýzu slovní zásoby a jazykových prostředků publicistických útvarů, zejména
hudebních recenzí a kritik, otištěných v týdeníku
Reflex v období červen - prosinec 2006. Z provedeného rozboru materiálů, jeho vytřídění a vyhodnocení vyplývá shrnutí následujících poznatků zkoumání. Základem jazyka hudební publicistiky ve sledovaném médiu jsou odborné termíny a názvy, užívané při komunikaci mezi lidmi, které spojují zájmy v této oblasti kultury. Zvláštním fenoménem je časté používání těchto výrazů v podobě jejich ekvivalentů, tj. profesionalismů a slangismů. V oblasti současné populární hudby je specifický hojný výskyt anglických slov původních nebo převzatých a upravených do hovorové češtiny. Tato běžně užívaná slova a spojení slov jsou při častém opakování základem stálých frazémů a klišé. Kromě v publicistickém jazyce ustálených výrazů, jsou texty recenzí prostoupeny množstvím obrazných vyjádření, jako jsou metafory, metonymie a přirovnání, která jsou oživením při osobitém hodnocení hudebního díla nebo koncertu. Toto hodnocení bývá většinou dílem jednoho novináře nebo kritika, takže je do značné míry subjektivní a mnohdy
výrazně expresívní, s touhou po originalitě a s cílem čtenáře přilákat a
pobavit. K dosažení určité míry patosu slouží redaktorům výrazné titulky, hyperboly a silné výrazy, někdy i nespisovné. Dochází k častým pokusům o vtipnou nadsázku a ironii, které jsou ovšem někdy tak krkolomné, že jejich výsledkem je nesrozumitelnost až nesmysl. Přesto se dá říci, že většina těchto článků, kromě své základní hodnotící funkce, nepostrádá jazykovou lehkost a humor. Lze tedy konstatovat, že publicistický jazyk redaktorů hudebních stránek v časopise Reflex se svým lexikem a použitým stylem nikterak zásadně neliší od jazyka jiných 35
podobně orientovaných komerčních tiskovin u nás. Snad jen s tím rozdílem, že obsah a témata nepodléhají obecnému vkusu, který vyznává většina ostatních médií ve svém komerčním zájmu.
36
XI. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
ČECHOVÁ, MARIE a kol.: Současná česká stylistika. 1.vyd. Praha: ISV nakladatelství, 2003. 342s. ISBN 80-86642-00-3.
ČECHOVÁ, MARIE a kol.: Čeština – řeč a jazyk. 2.vyd. Praha: ISV nakladatelství, 2000. 407s. ISBN 80-85866-57-9.
HLADKÁ, ZDEŇKA.: Lexikologie. In: Karlík Petr a kol. : Příruční mluvnice češtiny. Praha: NLN, 2003, s.65-108. ISBN 80-7106-134-4.
HORÁLEK, JAROSLAV : Novinář a přirozený jazyk. In: Jirák Jan a kol.: Jazyk ve společenském kontextu. Základy jazykovědy pro studenty sociálních věd. Praha: Karolinum, 1996, s.96-97.
CHLOUPEK, JAROSLAV: Publicistický styl jako pole jazykového vývoje. In: Československé přednášky pro VIII. mezinárodní sjezd slavistů v Záhřebu. Praha: Academia, 1978, s. 35-41.
CHLOUPEK, JAN a kol. : Stylistika češtiny. 1.vyd. Praha: SPN, 1991. 294s. ISBN 800423-30-23.
CHLOUPEK, JAN: Diferenciace a stratifikace národního jazyka. In: Čechová Marie a kol. Současná česká stylistika. Praha: ISV nakladatelství, 2003, s. 45-58. ISBN 8086642-00-3. 37
MINÁŘOVÁ, EVA: Informativní a persvazivní funkce jako konstituující faktor projevu. In: Čechová, Marie a kol.: Současná česká stylistika. Praha: ISV nakladatelství, 2003, s. 206-237. ISBN 80-86642-00-3.
MLČOCH, MILOŠ: Několik poznámek k nejazykovým a jazykovým prostředkům v současném bulvárním a tzv. seriózním tisku. Naše řeč 2002, R.85č.4,s.235-243 (1).
OSVALDOVÁ, BARBORA. HALADA, JAN A KOL.: Encyklopedie praktické žurnalistiky. 1.vyd. Praha: Libri, 1999.256 s. ISBN 80-8598-37-61.
PETRÁČKOVÁ, VĚRA. KRAUS, JIŘÍ A KOL.: Akademický slovník cizích slov. 1.vyd. Praha: Academia, 1998. 834s. ISBN 80-200-0982-5.
ŽILKA, TIBOR.: Poetický slovník. 1. vyd. Bratislava: Tatran, 1984.
Společenský týdeník REFLEX 8.6. 2006 – 7.12. 2006.
38
XII. ANOTACE - SUMMARY
Práce shromažďuje, třídí, pojmenovává a analyzuje slovní zásobu a jazykové prostředky hudební publicistiky v komerčně orientovaném českém týdeníku Reflex. Všímá si především textů hudebních recenzí, hodnotících aktuální události hudební scény v 2.polovině roku 2006. Snaží se postihnout obecný trend vyjadřování hudebních redaktorů a kritiků s důrazem na odhalování jazykových prostředků, kterými získávají pozornost čtenářů, mnohdy za cenu přehnané nadsázky až patetického vyznění svých hodnotících statí. Část prostoru v této práci je věnována charakteristice užitých útvarů publicistického funkčního stylu a prostředkům zvýraznění jednotlivých článků. V závěru je obsaženo stručné shrnutí
zjištěných poznatků a zhodnocení časopisu
v rámci ostatních srovnatelných komerčních tiskovin.
The language means of music reviews in weekly Reflex. This work collects, classifies, calls and analyses the vocabulary and the language means of music journalism in commercialy orientated Czech magazin Reflex. It takes all above notice of the texts of music reviews, which value topical events of the musical scene in the second half of the year 2006. It tries to cover a common trend in expressing of music editors and critics with an accent on disclosing of language means through which they get attention of the readers, many times at price of excessive hyperbole till the pathetic tenor of their rating essays. A part of this work is devoted to characteraze the applied formation of the functionary style and means for advance of the single articles.The brief summarizing of the found knowledge and the value of this magazine in the framework of commercial printed matters are included at the end of my work.
39
XIII. BIBLIOGRAFICKÝ ZÁZNAM KONEČNÁ, Adéla. Jazykové prostředky hudebních recenzí v týdeníku Reflex : bakalářská práce. Brno : Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra českého jazyka a literatury, 2007. 39 s. Vedoucí bakalářské práce PaeDr. Ivo Martinec, CSc.
KLÍČOVÁ SLOVA Časopis Reflex, hudební recenze, jazykové prostředky, kritika, publicistika
KEYWORDS Magazin Reflex, music journalism, language means, review, journalism
40
