JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta
Bakalářská práce
Brno 2015
Petr Vacek
Janáčkova akademie múzických umění v Brně Hudební fakulta
Katedra kompozice, dirigování a operní režie Studijní obor: Dirigování orchestru Akademický rok: 2014/2015
Svatováclavský triptych Vítězslava Nováka Bakalářská práce
Autor práce: Petr Vacek, DiS. Vedoucí práce: Mgr. Jana Michálková Slimáčková, Ph.D. Oponent práce: prof. Kamila Klugarová
Brno 2015
Bibliografický záznam VACEK, Petr. Svatováclavský triptych Vítězslava Nováka [Saint Wenceslas Triptych by Vítězslav Novák]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra kompozice, dirigování a operní režie, 2015. 32 s. Vedoucí bakalářské práce Mgr. Jana Michálková Slimáčková, Ph.D.
Anotace Práce se zabývá Svatováclavským triptychem Vítězslava Nováka, přináší jeho rozbor a porovnává jeho dvě verze - varhanní a orchestrální. Uvádí také životopis skladatele, charakterizuje jeho tvorbu a také historii svatováclavského chorálu. Nakonec přináší kapitolu s komparacemi nahrávek díla v podání Aleny Veselé, Jaroslava Tůmy a Státní filharmonie Brno.
Klíčová slova Vítězslav Novák, Svatováclavský triptych, varhany, orchestr, 20. století, Svatý Václave, Svatováclavský chorál
Anotation The thesis deals with The Saint Wenceslas Triptych by Vítězslav Novák, including an analysis and a comparison of the version for organ and orchestra. It also includes a biography of the composer, a description of his works and a history of Saint Wenceslas Chorale. There is a chapter with comparisons of recordings by Alena Veselá, Jaroslav Tůma and The Brno State Philharmonic.
Key words Vítězslav Novák, Saint Wenceslas Triptych, organ, orchestra, the 20th century, Saint Wenceslas, Saint Wenceslas Chorale
Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracoval zcela samostatně a uvedl v ní veškerou literaturu a informační zdroje, které jsem použil.
V Brně, dne 1. 5. 2015
Petr Vacek, DiS.
Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval Mgr. Janě Michálkové Slimáčkové, Ph.D. a MgA. Tomáši Židkovi, Ph.D. za poskytnutí odborné literatury a nahrávek tohoto díla. Petr Vacek, DiS.
Obsah PŘEDMLUVA............................................................................................................1 ÚVOD.......................................................................................................................... 2 1. SVATOVÁCLAVSKÝ CHORÁL.........................................................................3 1.1. SVATOVÁCLAVSKÝ CHORÁL V ČESKÉ HUDBĚ............................6 2. ŽIVOTOPIS VÍTĚZSLAVA NOVÁKA A JEHO TVORBA...........................10 2.1. VARHANNÍ SKLADBY........................................................................13 3. OKOLNOSTI VZNIKU TÉTO SKLADBY A JEJÍ PRVNÍ PROVEDENÍ...14 4. ROZBOR DÍLA....................................................................................................15 4.1. TOCCATA...............................................................................................16 4.2. CIACONA...............................................................................................17 4.3. FUGA.......................................................................................................19 5. POROVNÁNÍ DVOU VERZÍ.............................................................................23 5.1. SPECIFIKA VARHANNÍ VERZE.........................................................23 5.2. SPECIFIKA ORCHESTRÁLNÍ VERZE………………………………23 6. KOMPARACE NAHRÁVEK.............................................................................26 6.1.1. VARHANNÍ VERZE: NAHRÁVKA ALENY VESELÉ....................26 6.1.2. VARHANNÍ VERZE: NAHRÁVKA JAROSLAVA TŮMY.............26 6.2. ORCHESTRÁLNÍ VERZE: NAHRÁVKA ST. FIL. BRNO…………..27 ZÁVĚR.......................................................................................................................29 POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE.....................................................................30
Předmluva K napsání bakalářské práce s názvem Svatováclavský triptych Vítězslava Nováka mě inspirovala Mgr. Jana Michálková Slimáčková, Ph.D., moje pedagožka dějin hudby. Hudba Vítězslava Nováka dnes není často uváděná, ani se o ní moc nepíše. Například Svatováclavský triptych jsem nikdy koncertně neslyšel, vím o něm pouze teoreticky z dějin hudby. Mám kladný vztah k české hudbě, a jelikož studuji dirigování orchestru a hru na varhany současně, věnuji se skladbě, v níž se tyto obory uplatňují. Novák totiž ihned po dokončení varhanní verze díla vytvořil ještě orchestrální verzi s výrazným varhanním partem. Právě proto považuji za dobré věnovat se tomuto tématu v bakalářské práci. V nedávné minulosti se interpretací Svatováclavského triptychu zabývalo kromě Aleny Veselé a Jaroslava Tůmy ještě několik českých varhaníků, například Jan Doležel, docent varhanní hry na Hochschule für Musik ve Würzburgu, a Michael Bártek, absolvent hry na varhany na Janáčkově akademii múzických umění v Brně a na Akademii múzických umění v Praze, který dílo provedl na Mezinárodním varhanním festivalu Olomouc v roce 2013. Nevím o tom, že by nějaký symfonický orchestr v České republice zařadil v nedávné minulosti toto dílo do svého programu. Občas se provádějí jeho symfonické básně a suity. Taktéž varhaníci málokdy interpretují i jeho druhou varhanní skladbu, Preludium na milostnou píseň valašskou, dávají spíše přednost osvědčeným dílům varhanní literatury.
1
Úvod Těžiště této práce tvoří především rozbor díla, porovnání jeho dvou verzí, komparace nahrávek a životopis Vítězslava Nováka. Jako notový materiál pro rozbor jsem použil vydání obou verzí Hudební maticí Umělecké besedy v Praze. Jako odbornou literaturu jsem použil především knihu Vítězslava Nováka O sobě i o jiných, Svatováclavský sborník Dobroslava Orla, Dějiny hudby od Miloše Schnierera, knihu Studie ze života a díla Vítězslava Nováka Lenky Křupkové, knihu Česká středověká lyrika editovaná Janem Lehárem, Svět orchestru 20. století Miloše Schnierera, knihu Vítězslav Novák uspořádanou Karlem Padrtou a Bohumírem Štědroněm a knihu Petr Eben Kateřiny Vondrovicové. Použil jsem taktéž předmluvu Evy Pensdorfové k vydání gramofonové desky s tímto dílem z roku 1982 a Kancionál vydaný Katolickým týdeníkem v roce 2012. Dále jsem použil internetový zdroj Grove Music Online, kde autorem článku o Novákovi je taktéž Miloš Schnierer, a Český hudební slovník osob a institucí. Pro komparaci nahrávek jsem užil nahrávku varhanní verze Aleny Veselé z roku 1982 na varhanách ve Dvořákově síni pražského Rudolfina a nahrávku Jaroslava Tůmy z roku 1997 na varhanách ve Smetanově síni Obecního domu v Praze, tedy z místa premiéry. Nahrávku Státní filharmonie Brno z roku 1968 za řízení Františka Jílka jsem měl k dispozici jako jedinou existující nahrávku orchestrální verze. Interpretem varhanního partu je zde brněnský varhanní virtuóz Josef Pukl.
2
1. Svatováclavský chorál Po hymnu Hospodine, pomiluj ny z 11. století je druhou nejstarší českou památkou svatováclavský chorál pocházející ze 12. století. Dobroslav Orel píše: „Píseň Svatý Václave je mladší sestrou nejstarší duchovní písně české Hospodine, pomiluj ny. Jejich společnou matkou je slovanská liturgie a otcem recitativ Kyrie eleison. Obě se zrodily v ovzduší románského umění. Spočívají na dominantách jako pilířích, zdobených stále se vracejícím ornamentem kadence malého rozsahu. Ale svatováclavská píseň je vyspělejší stavbou, melodikou, monumentalitou.”1 Co se týče textu, dále uvádí: „Dosud nejstarší známé znění textu svatováclavské písně podává kronika Beneše Krabice z Veitmile (Chronica Benessii de Weitmil), jež jest vepsána do rukopisu knihovny metr. kap. praž. H VI/3 (...)”2 Tato kronika byla podle žádosti Karla IV. napsána latinsky. „Podle Benešovy kroniky udělil pražský arcibiskup Jan Očko z Vlašimi na základě zázraků, jež se dály u hrobu sv. Václava, 40denní odpustky těm, kteří v kajícnosti se vyzpovídají, učiní náležité pokání a vykonají dobrý skutek v té formě, že ke cti sv. Václava zazpívají uvedenou píseň, kteráž se odedávna zpívala. Má se zpívati třikrát. Tak aspoň možno vyložiti zcela přirozeně poznámku Benešovu Et debet ter cantari. Jest tedy za doby Beneše z Veitmile a arcibiskupa Jana Očka píseň svatováclavská v jazyku mateřském nejenom úředně povolena, nýbrž i doporučena jako projev dobrého skutku a úcty k sv. Václavu.” 3 Jan Lehár píše ve své knize Česká středověká lyrika o této písni to, že na rozdíl od písně Hospodine, pomiluj ny neměla dlouho svou ustálenou podobu, původně byla snad jen třísloková, možná i jen jednosloková. Svým textem se prostřednictvím sv. Václava obracela ke sv. Duchu. Rozšířením do pětislokové podoby se obracela i ke Kristu a dalším rozšířením do devítislokové podoby se obracela ke sv. Trojici.4 Zde uvádím prvních pět slok této písně:
1 2 3 4
OREL, Dobroslav. Svatováclavský sborník: Hudební prvky svatováclavské, s. 3 Tamtéž, s. 3 Tamtéž, s. 4 a 5 Česká středověká lyrika, ed. LEHÁR, Jan, s. 61 3
“SVATÝ VÁCLAVE
(Praha UK XVII F 30, fol. 96a) Svatý Václave, vévodo České země, kněže náš, pros za ny Boha, svatého Ducha! Kyrieleison! Nebeskéť jest tvorstvo krásné, blazě tomu, ktož tam pójde: v život věčný, oheň jasný svatého Ducha! Kyrieleison! Pomoci tvé žádámy, smiluj sě nad námi, utěš smutné, otžeň vše zlé, svatý Václave! Kyrieleison! (Sloka 4-5 podle Praha KNM XII A 1, fol. 219b) Maria, matko žádúcie, tys královna všemohúcie, prosiž za ny, za křesťany, svého syna! Kristeleison!
4
Ty jsi dědic české země, rač pomněti na své plémě, nedajž zahynúti nám i budoucím, svatý Václave! Kristeleison!”5
Zajímavé jsou dvě verze nápěvů tohoto chorálu: první je středověká a ta druhá je z doby renesance. V české hudbě je častěji užívána jeho druhá verze. Zde pro ukázku uvádím dvě strany z katolického kancionálu: č. 830 A je ona původní verze a č. 830 B je verze novější.
5
Česká středověká lyrika, ed. LEHÁR, Jan, s. 124 5
Svátek sv. Václava slavíme dne 28. září, tedy v den jeho skonu ve Staré Boleslavi. Ten je opředen mnoha nejasnostmi a různými variantami uskutečnění. Tento den je i Dnem české státnosti. Kult sv. Václava, patrona české země, byl v českých dějinách chápán a využíván různě. Po svém vzniku se k němu český národ obracel jako k českému světci a ochránci. Za druhé světové války byl zneužit a dezinterpretován nacisty v jejich prospěch. Poukazovali totiž na jeho ústupkovou politiku vůči německému panovníkovi, kterému za zachování míru platil. Touto vykonstruovanou Václavovou prozřetelností přesvědčovali obyvatele Protektorátu Čechy a Morava o správnosti svého jednání. Některým příkladným kolaborantům byla udílena Národní cena svatováclavská a později i vyznamenání s názvem Svatováclavská orlice.6 Naopak odpůrci české poroby z řad umělců využívali svatováclavské téma jako prostředek vyjádření vzdoru vůči německé okupaci, stejně je tomu i v případě Vítězslava Nováka a dalších.7
1.1. Svatováclavský chorál v české hudbě Svatováclavský chorál je v české hudbě hojně užívaný. Svou četností přesahuje nejznámější husitský chorál Ktož sú Boží bojovníci, který je také občas citován. Je užit například v cyklu symfonických básní Má vlast Bedřicha Smetany, a to v Táboru a v Blaníku, či v předehře Antonína Dvořáka Husitská. Je uveden také v opeře zapomenutého Karla Bendla Husitská nevěsta, nebo například v symfonické básni Praga Josefa Suka. Chorál Svatý Václave je hlavním tématem několika velkých kompozic, včetně Novákova Svatováclavského triptychu, kde je užita jeho starší verze. Dvakrát ho užil Josef Bohuslav Foerster (1859-1951), český hudební skladatel, spisovatel, hudební kritik a rektor pražské konzervatoře. Jako jednomu z prvních mu byl v roce 1945 udělen titul Národní umělec. V povědomí hudební veřejnosti je zařazen především jako autor sborové tvorby, která je dodnes prováděna (cyklus Devíti mužských sborů op. 37a), a tvůrce duchovní hudby. Pozoruhodné je i jeho klavírní dílo. Některé pěvecké sbory v Čechách nesou jeho jméno, jako 6 VELEK, Viktor. Saint Wenceslas Tradition. Czech Music Quarterly. roč. 1, 2015, s. 30 a 31 7 Tamtéž, s. 31 a 32
6
například smíšený pěvecký sbor Josef Bohuslav Foerster Přelouč či Foersterovo komorní pěvecké sdružení Praha. Poprvé užil téma chorálu v kantátě Svatý Václav op. 140 pro smíšený sbor, sóla, orchestr a varhany na text Antonína Klášterského a podruhé v mužském sboru a cappella Svatý Václave! op. 76b č. 2, kde ovšem použil jen text, téma si vytvořil své.8 Užil ho i Josef Suk v Meditaci na staročeský chorál “Svatý Václave” op. 35a pro smyčcové kvarteto a posléze i pro smyčcový orchesr, kde je užita jeho novější verze. Tato skladba vznikla v srpnu roku 1914 v době vypuknutí první světové války. Již v roce svého vzniku byla upravena pro sólové varhany Josefem Pickou, sbormistrem, dirigentem a varhaníkem. Dodnes jsou obě verze hrány. Josef Suk (1874-1935) byl český hudební skladatel, houslista a pedagog. Celkem čtyřikrát byl zvolen rektorem pražské konzervatoře. Mnoho času trávil na zájezdech s Českým kvartetem, kde byl sekundistou. Z jeho skladeb jmenujme například Serenádu Es dur op. 7 pro smyčce, či velkou symfonii Asrael op. 27.9 Josef Klička (1855-1937) zkomponoval Koncertní fantazii na Svatováclavský chorál op. 65 pro varhany. Byl to český varhanní virtuóz, hudební skladatel a pedagog, který je považován za zakladatele české moderní varhanní interpretace. Pravidelně koncertoval v Čechách i v zahraničí. Zkomponoval pro varhany celkem pět koncertních fantazií, legendy a jeden varhanní koncert. Působil i jako kapelník v Prozatímním divadle v Praze a je autorem jedné opery.10 Dalším varhanním dílem s tímto tématem je Fantazie na Svatováclavský chorál č. 2 Antonína Tučapského, jež je součástí cyklu Tří chorálních fantazií. Tématem třetí fantazie je chorál Ktož sú Boží bojovníci. Antonín Tučapský (1928-2014) byl český hudební skladatel, sbormistr a pedagog. Absolvoval Masarykovu univerzitu a Janáčkovu akademii múzických umění v Brně. Po emigraci do Velké Británie roku 1975 žil v Londýně a vyučoval na Trinity College of Music. Jeho odkaz zahrnuje především skladby vokální a vokálněinstrumentální, přičemž některé jsou pravidelně prováděny.11 8 SMOLKA, Jaroslav & kolektiv. Dějiny hudby, s. 588 9 SMOLKA, Jaroslav & kolektiv. Dějiny hudby, s. 590-593 10 KLIČKA, Josef. Legendy op. 49, 54, 98: Předmluva 11 GRAHAM, Melville-Mason. Antonín Tučapský. Grove Music Online [online], [cit. 28.3.2015]. Dostupné na:
7
Stanislav Mach (1906-1975) zkomponoval Fantazii na chorál svatováclavský op. 8 pro varhany a pro mužský sbor a cappella vytvořil Svatý Václave op. 71. Jeho první hudební studia začala v Jilemnici, v jeho rodišti, a na hudební škole v Pardubicích, kde ho vedl František Michálek, varhanní virtuóz a pozdější pedagog Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. V Čáslavi, kam se přestěhoval, byl dlouholetým ředitelem lidové školy umění a místním regenschorim. Svatováclavská tématika se odráží kromě těchto dvou skladeb ještě v díle Missa in horem Sancti Wenceslai op. 64 z roku 1939, kde užitím chorálu protestuje proti německé okupaci. Dá se říci, že jeho jméno není moc známo, ovšem některé jeho instruktivní skladby jsou pravidelně hrány na základních uměleckých školách.12 Petr Eben (1929-2007) zkomponoval roku 1972 Dvě chorální fantazie pro varhany. Obě vznikly na objednávku festivalu Pražské jaro, konkrétně pro jeho mezinárodní varhanní soutěž. Jejich ráz je koncertantní a virtuózní. První fantazie zpracovává chorál Ó, Bože veliký a druhá starší nápěv svatováclavského chorálu. Eben na tento chorál improvizoval při nahrávání gramofonové desky na paměť Jana Palacha. Materiál z improvizace využil ve druhé chorální fantazii.13 Téma svatováclavského chorálu použil take ve Dvou invokacích pro trombón a varhany z roku 1988, kde užil jeho novější verzi. Petr Eben byl nejvýznamější z českých autorů píšících pro varhany. Jeho díla se hrají a vydávají po celém světě. Narodil se v Žamberku, kde dnes jeho jméno nese tamní základní umělecká škola. Eben vystudoval Akademii múzických umění v Praze v oborech hra na klavír a kompozice. Jeho pedagogem hry na klavír byl František Rauch a učitelem kompozice Pavel Bořkovec. Ebenův skladatelský odkaz zasahuje takřka do všech interpretačních oborů. Těžiště jeho tvorby tvoří kromě skladeb varhanních i díla vokální, která jsou dnes často uváděna (sborový cyklus Láska a smrt, Zelená se snítka aj.) a díla orchestrální a instrumentální.14 V Opavě se koná Mezinárodní varhanní soutěž Petra Ebena, kde jsou jeho skladby součástí povinného repertoáru účastníků.
12 MACEK, Petr. Stanislav Mach. Český hudební slovník osob a institucí [online], [cit. 8.2.2015]. Dostupné na: 13 VONDROVICOVÁ, Kateřina. Petr Eben, s. 167 14 Tamtéž, s. 4 - 136 8
Tento výčet děl, které zpracovávájí svatováclavský chorál není jistě úplný. Skladeb obsahujících toto téma je více, nejsou však hlavním předmětem této práce.
9
2. Životopis Vítězslava Nováka a jeho tvorba Vítězslav Viktor Augustin Rudolf Novák se narodil 5. prosince roku 1870 v Kamenici nad Lipou v rodině místního lékaře. Hudbě se začal věnovat již v deseti letech, kdy studoval nejprve hru na housle a posléze i hru na klavír. Po studiích na gymnáziu v Jindřichově Hradci v letech 1881 až 1889 studoval na konzervatoři v Praze. Bylo to v letech 1889 až 1893, kdy studoval skladbu u Karla Steckera, Antonína Dvořáka a Karla Bendla. V letech 1891 až 1896 studoval hru na klavír u Josefa Jiránka. Studium kompozice absolvoval pod Dvořákovým vedením Sonátou d moll pro housle a klavír. Při studiu na konzervatoři navštěvoval určitý čas přednášky na právnické fakultě, čehož později zanechal a pokračoval studiem dějin hudby a estetiky u Otakara Hostinského na filozofické fakultě. Po absolvování konzervatoře žil v Praze a živil se jako soukromý učitel hudby. V letech 1894 až 1896 dostával stipendium od pražské konzervatoře a také stipendium české vlády v letech 1896 až 1898, které činilo 400 zlatých ročně. Mezi jeho prvotiny se řadí písňe a klavírní skladby. Zpočátku nebyly ještě tak stylově vyhraněné, spíše byly inspirovány romantickými skladatelskými vzory. Novák kromě jiného velmi obdivoval dílo a kompoziční techniku Johannesa Brahmse. Do tohoto období zahrnujeme Serenádu F dur pro malý orchestr, Klavírní koncert e moll a klavírní cykly Vzpomínky, Serenády, Bagately, Barkaroly, Eklogy a cyklus Za soumraku. O Novákově rané tvorbě píše Lenka Křupková toto: “Kromě klavírního tria g moll je zvykem řadit k největším skladbám Novákova mládí dvě díla vzniklá pod vedením Dvořákovým za konzervartorních studií – houslovou sonátu d moll a programní ouverturu Korzár, dvě klavírní skladby – Variace na Schumannovo téma, Balladu e moll, písňový cyklus pro sólový hlas Písně op. 4 a Klavírní kvartet c moll.”15 Na doporučení Brahmsovo byly tyto skladby vydány u vydavatele Simrocka v Berlíně, Dvořákova nakladatele, a u vydavatelství Breitkopf und Härtel v Lipsku, což přineslo Novákovi značné zlepšení jeho finanční situace a zajistilo mu to i vzrůstající slávu, která vyvrcholila v roce 1910 vydáváním jeho skladeb ve vídeňské Universal Edition a také pozváním k výuce kompozice na vídeňské akademii hudby 15 KŘUPKOVÁ, Lenka. Studie ze života a díla Vítězslava Nováka, s. 19 10
v roce 1912. Tuto nabídku z vlasteneckých a osobních důvodů odmítl. Toho roku se totiž oženil s Marií Práškovou ze Skutče a stal se rektorem pražské konzervatoře, kde vybudoval vynikající kompoziční školu, která překonala svou kvalitou a významem dosavadní výsledky v tomto oboru u nás. Studovalo zde asi sto žáků nejen z Čech, ale i ze Slovenska a z Ukrajiny. Mnoho známých skladatelů té doby bylo Novákovými žáky, například Eugen Suchoň, Ján Cikker, Alexander Moyzes a další. V roce 1896 nastal v jeho tvorbě zlom. Byl pozván svým přítelem Karlem Rudolfem Reissigem k navštěvě Velkých Karlovic (okres Vsetín), aby zde prozkoumal zdejší specifický folklor Moravského Valašska. Strávil zde mnoho času zejména v době letních prázdnin. Zajímal se i o Slovácko, Valašsko a Lašsko a pokračoval i dále na Slovensko. V té době začal studovat lidovou poezii Karla Jaromíra Erbena, Františka Sušila a Františka Bartoše, českých sběratelů lidové slovesnosti. Jeho četné turistické výlety spojené s horolezectvím napomáhaly utvářet jeho nový, svébytný, syntetický kompoziční styl, který Miloš Schnierer popisuje následujícím způsobem: „Rozhodujícím faktorem bylo poznání autentického fokloru nejen Valašska, ale brzy nato i moravského Slovácka a odtud vedly další cesty na Slovensko, kde poznával taktéž především lidové písně a tance. Tyto zkušenosti byly znásobeny náruživou turistikou a vystupňovány horolezeckými zkušenostmi, takže tyto okolnosti sehrály potom relevantní úlohu pro utváření jeho syntetického stylu slučujícího v sobě v jeden celek vstřebávání folkloru s přírodním, až impresionistickým cítěním v bohatě vypracované polyfonii orchestrální a komorní.”16 Mezi díla, v nichž se odráží studium folkloru, patří Klavírní kvintet a moll a tři řady Písniček na slova lidové poezie moravské z roku 1896 až 1897. Dále k tomuto patří Melancholické písně o lásce na text Jana Nerudy, Jaroslava Vrchlického a Jaroslava Boreckého a Údolí nového království na text Antonína Sovy. Později tyto cykly Novák i instrumentoval. Mezi komorní díla tohoto období patří Smyčcový kvartet č.1 G dur, Smyčcový kvartet č. 2 D dur a Klavírní kvartet c moll a Klavírní trio d moll s podtitulem “quasi una balatta”. Mezi klavírní díla patří cyklus Můj máj, Písně zimních nocí a Sonata eroica. Můj máj je dodnes uváděné dílo. K orchestrálním skladbám řadíme ouverturu Maryša a ouverturu Lady Godiva, symfonické básně V Tatrách, O věčné touze, Toman a lesní panna, Serenádu D dur pro malý orchestr a Slováckou suitu, jednu z jeho neznámějších skladeb. 16 SCHNIERER, Miloš. Dějiny hudby, s. 233 11
Mezi dvě nejvýznamější díla tohoto období patří kantáta Bouře na text Svatopluka Čecha a pětidílný klavírní cyklus Pan z roku 1910, který byl posléze také instrumentován. Miloš Schnierer uvádí, že: „kantáta Bouře po své premiéře v Brně r. 1910 s Českou filharmonií pod řízením sbormistra Besedy brněnské Rudolfa Reissiga byla vůbec největším Novákovým úspěchem a do doby Janáčkovy Glagolské mše ceněna jako nejvýznamnější kantátové dílo české moderní hudby.”17 V dalším období zkomponoval kantátu Svatební košile na text Karla Jaromíra Erbena a opery Zvíkovský rarášek na libreto Ladislava Stroupežnického, Karlštejn na libreto Jaroslava Vrchlického, Lucerna na libreto Aloise Jiráska a Dědův odkaz na na libreto Antonína Klášterského dle Adolfa Heyduka. Dnes jsou příležitostně uváděny pouze opery Lucerna a Zvíkovský rarášek, prvenství v tomto oboru převzal už v tu dobu Leoš Janáček, jehož opery se dnes oproti Novákovým hrají často i v zahraničí. Vytvořil také dvě baletní pantomimy: Nikotina podle Svatopluka Čecha a Signorina Gioventù. V tomto období vzniklo také 6 sonatin pro klavír a cyklus drobných klavírních skladeb Mládí, který je určen pro mladé klavíristy, přičemž obtížnost jednotlivých skladeb má postupně narůstající tendenci. Tento cyklus je vydán také v edici pro lidové školy umění. Průběžně se věnoval i sborové tvorbě. Zkomponoval Čtyři básně Otokara Březiny pro smíšený sbor a cappella a také sborové cykly pro mužské sbory: Na domáci půdě, Síla a vzdor, Ze života a Domov. Napsal také baladu Ranoša pro smíšený sbor s doprovodem čtyřručního klavíru na text moravské lidové poezie. Dále napsal ženské a dětské sbory. Ve třicátých letech 20. století zkomponoval vokální Podzimní symfonii a Jihočeskou suitu. Posléze se na tři roky skladatelsky odmlčel. Protestoval tím proti zradě zahraničních spojenců v Mnichově roku 1938. Z roku 1941, kdy opět začal komponovat, pocházejí tři významná díla: Svatováclavský triptych, symfonická báseň De profundis a jednovětá Sonáta pro violoncello a klavír.
17 SCHNIERER, Miloš. Dějiny hudby, s. 234 12
O posledním díle Májové symfonii a jejím podtextu uvádí Schnierer toto: „Osvobození Československa většinou z SSSR předpověděl již v r. 1943 vokální Májovou symfonií.”18 Novák pilně komponoval až do své smrti. Zemřel 18. července 1949 ve Skutči. Dnes se zde na jeho počest koná mezinárodní hudební festival Tomáškova a Novákova hudební Skuteč. V Kamenici nad Lipou se od roku 2012 koná Mezinárodní Novákova klavírní soutěž. O odkaz Vítězslava Nováka se stará Společnost Vítězslava Nováka, jejímž předsedou je prof. PhDr. Miloš Schnierer, pedagog Janáčkovy akademie múzických umění v Brně a autor několika publikací a článků o něm.
2.1.Varhanní skladby Pro sólové varhany vytvořil Novák jen dvě skladby: Svatováclavský triptych op. 70 a Preludium na milostnou píseň valašskou z roku 1899, což je drobná, příležitostně napsaná skladba o 53 taktech v tónině G dur, kde hlavní téma je citováno od taktu č. 6. Její tempové označení je Andante.19 Občas ji někteří varhanící provedou. Je hrána častěji než triptych. Novák využíval varhany také jako nástroj v orchestru. V orchestrální verzi Svatováclavského triptychu jsou užity takřka jako sólový nástroj, taktéž v symfonické básni De profundis op. 67 a ve Slovácké suitě op. 32, kde mají v první části V kostele dokonce i sólové vstupy. Jinak varhany ve svém díle opomíjí.
18 SCHNIERER, Miloš. Dějiny hudby, s. 235 19 GARDAVSKÝ, Čeněk. Česká varhanní tvorba 1. díl: Předmluva
13
3. Okolnosti vzniku této skladby a její první provedení O okolnostech vzniku této skladby píše Eva Pensdorfová v předmluvě k nahrávce Aleny Veselé u vydavatelství PANTON z roku 1982: „Je známo, že osobnost Vítězslava Nováka i jeho tvorba vyrůstala v těsném sepětí s dobou. Jako občan se Novák přimkl k protifašistické lidové frontě, jako skladatel se vyslovil neméně výrazně: už Jihočeská suita z roku 1937 obsahuje výzvu k boji za odvrácení fašistického nebezpečí, ve dnech Mnichova vznikl mužský sbor k 30. září 1938, ze stejných pocitů hořkosti a odporu vznikla symfonická báseň pro orchestr a varhany op. 67 De profundis, violoncellová sonáta a v témže roce, 1941, Svatováclavský triptych, který jasně vyjádřil víru v osvobození českého národa.”20 Sám Vítězslav Novák píše ve své knize O sobě i o jiných o triptychu následující: „Čtvrtým dílem tohoto roku byl pro varhany složený Svatováclavský triptych. Další výkřik českého člověka proti německé tyranii, vyjádřený tentokrát nástrojem, pro který jsem si již dávno přál něco napsat. Svatováclavský chorál v nejstarším znění měl jsem již dříve v oblibě, použiv ho v Karlštejně i v Lucerně. Nyní jsem po něm sáhl potřetí. V první a druhé části objevuje se jen jeho úryvek, celá melodie zazní až před dokončením dvojité fugy, načež je zmíněný úryvek kombinován s oběma tématy. Jelikož tato velice složitá skladba i v nejlepším provedení (poprvé v Praze Wiedermannem, v Brně Rheinbergerem) nevyzní náležitě plasticky, upravil jsem ji začátkem příštího roku pro velký orchestr a alternujícími varhanami.”21 Varhanní premiéra se uskutečnila 5. března 1942 ve Smetanově síni Obecního domu Praze. Po instrumentování skladby se premiéra orchestrální verze uskutečnila 8. října 1942 na 1. abonentním koncertě České filharmonie ve Dvořákově síni pražského Rudolfina za řízení Rafaela Kubelíka. Toto dílo bylo v obou verzích věnováno Monsignoru Dr. Antonínu Střížovi, vyšehradskému kanovníkovi, z jehož podnětu vzniklo.22 20 PENSDORFOVÁ, Eva. Předmluva k nahrávce Svatováclavského triptychu 21 NOVÁK, Vítězslav. O sobě i o jiných, s. 340 22 VELEK, Viktor. Saint Wenceslas Tradition. Czech Music Quarterly. roč. 1, 2015, s. 38
14
4. Rozbor díla Toto dílo je tvořeno třemi částmi, které na sebe bezprostředně navazují: toccata, ciacona a fuga. Celkem má 569 taktů. Vítězslav Novák o jednotlivých částech uvádí: „Podávám zde myšlenkový program celého díla: Toccata – šťastná pohoda české země za dávných časů. Nábožensky zanícené duše mohou si tam představiti mladistvého svatého Václava harcujícího krajem na bělouši. Passacaglia – hluboce vážná meditace, vyjadřující úzkosti a naděje za naší největší národní poroby. Fuga – sebevroucnější modlitba nám nepomůže – práce je třeba, práce! “Homme aide-toi, le ciel t´aidera!”23 Zajímavé je, že ve svém textu zaměnil název ciacona za passacaglia, zřejmě tyto dva výrazy vnímal ekvivalentně. V partituře je uvedena ciacona. Miloš Schnierer v knize Svět orchestru 20. století píše: „Svatováclavská myšlenka byla chápána v několika historicky významových rovinách. Katolická církev projevovala sv. Václavu úctu jako mučedníkovi, česká historiografie zaujímala i kritické postoje vůči Václavovu vztahu k Němcům, avšak nad tím vším přece jenom dominovala idea české státnosti, národa a vlastenectví. Proto mohl Novák snadno naši druhou nejstarší duchovní píseň použít k odvážnému formálně tektonickému plánu, který se bezezbytku vydařil. A to i právě v rovině mimohudební: jako vzdor vůči fašistům, jako víra a naděje. Což jeden důstojník komentoval slovy: “Ein schönes werk, aber stark politisch gefärbt! (Krásné dílo, ale silně politicky zabarvené!).”24
4.1. Toccata Toccata je jednou z nejtypičtějších varhanních forem, kterou často užíval Johann Sebastain Bach a další. Zřejmě proto ji použil jako první část své skladby.
23 NOVÁK, Vítězslav. O sobě i o jiných, s. 340 24 SCHNIERER, Miloš. Svět orchestru 20. století, s. 236 15
„Vstupní úsečný motiv odvozený z tří tónů svatováclavského chorálu zahajuje skladbu. Práce s tímto motivem probíhá několika tonálními pásmy stále přísně ve stejném taktu C (12/8). Tonální plán h moll, c moll přechází v a moll, kde dochází k největšímu modulačnímu pohybu. Přitom samo polyfonní pásmo je zde tentokrát velmi přehledné, jakoby faktura a zvuk skladby byly dedikovány askezi. Hlavní tónina c moll navrátivši se po toccatovém “provedení” je dějištěm dynamického vrcholu, přičemž charakteristický pohyb jedné noty čtvrťové a následující osminové zůstává. Náhlé ztišení a vzápětí nové nárazy tutti varhanního zvuku 1. část uzavírají zklidněním pohybu ustalujícím se v homofonním přechodu k ciaconě.”25 Zde jsou první takty toccaty:
Energický tok osmin je přerušen až v t. 48, kdy dojde ke změně tempa na Pochettino meno mosso. (Pravá ruka je notována v houslovém klíči, levá ruka a pedál v basovém.)
25 SCHNIERER, Miloš. Svět orchestru 20. století, s. 236-237 16
K návratu úvodního tempa dojde až v t. 102. (Pravá ruka je notována v houslovém klíči, levá ruka a pedál v basovém.)
V posledních taktech toccaty dojde ke sklidnění osminového pohybu do pohybu čtvrťového.
4.2. Ciacona V t. 143 bezprostředně začíná ciacona. „Andante ve 3/4 taktu přednese nejdříve přípravu, než zazní celé téma. Je to 5 taktů, které vystřídá rytmické zneklidnění, než zazní chorální téma odvozené ze starého tvaru svatováclavského chorálu.”26 Téma ciacony je tvořeno tóny c, d, B a H. (Všechny tři osnovy jsou notovány v basovém klíči.)
Téma ciacony zazní v basu celkem šestnáctkrát, v t. 272 dochází ke změně sazby nad basovou prodlevou zazní téma v různých obměnách v tenoru.
26 SCHNIERER, Miloš. Svět orchestru 20. století, s. 237 17
Nad t. 288 je uveden tempový údaj Poco piú mosso, který spolu s dynamikou ff představuje vrchol této části.
V t. 304 dochází ke změně třídobého taktu na takt alla breve. (Pravá ruka je notována v houslovém klíči, levá ruka a pedál v basovém.)
18
Nad t. 312 je uvedeno Molto tranquillo, téma zde zazní v sopránu. Tímto se ciacona dynamicky ztišuje a připravuje tak kontrastní nástup tématu fugy.
4.2. Fuga Tempový údaj fugy je Moderato con moto, energico. Téma zazní po efektní triole až v t. 325. Schnierer dodává: „Hlava tématu je rovněž odvozena z melodického materiálu chorálu a tím je i v souvislostech s úvodní fanfárou celé skladby.”27
Reperkuse fugy je soprán, alt, tenor a bas. Téma v basu zazní až v t. 357. Po prvním fugovém provedení v t. 378 dojde v t. 434 ke změně taktu z třídobého na čtyřčtvrťový, přičemž v tomto místě dochází k vygradování dynamiky do ff, čímž se oblast prvního tématu uzavře a vytvoří tak možnost kontrastního nástupu druhého tématu fugy v t. 439. Původní takt se zde opět navrátí. Následující ukázka je od t. 439, v sopránu zaznívá druhé kontrastní téma fugy. Potom následuje druhé fugové provedení od t. 473, kdy je opět uvedeno první téma fugy v sopránu, zatímco druhé téma je uvedeno v basu (pedálu). 27 SCHNIERER, Miloš. Svět orchestru 20. století, 1. díl, s. 238 19
(Pravá i levá ruka je notována v houslovém klíči, pedál v basovém.)
V t. 505 dojde ke změně taktu na alla breve, přičemž v sopránu zaznívá úryvek chorálu.
Po pětipůlovém taktu, jediném v této skladbě, zaznívá od t. 529 vrcholné místo skladby - téma svatováclavského chorálu zní společně s tématem fugy celkem třikrát. Tempový údaj je zde Grandioso a dynamika ff.
20
V t. 553 je coda, která tvoří dynamicky nejsilnější místo skladby, je zde uvedeno fff. Od t. 562 zaznívá nad drženými akordy třikrát dvoutaktový ostinátní úryvek v basu, který je vytvořený z prvních čtyřech tónů chorálu, tímto celé dílo končí.
Karel Padrta a Bohumír Štědroň fugu velice důkladně rozebírají a odkazují nás tak do jejího rozboru: “Na rozdíl od předchozí toccaty a ciacony, které jsou vybudovány důsledně z incipitu původního tvaru svatováclavské písně, souvisí oba fugové subjekty se starodávnou melodií jen vzdáleně. Fuga má v programové souvislosti celku skladby po prosbě předchozí ciacony úlohu aktivního vyznění, výzvu k činu. První subjekt je bohatě členěná osmitaktová melodie, která dává celé fuze rušný pohyb. Značná rytmická diferenciace a kontrapunktická samostatnost je charakteristická i pro protivěty ve čtyřhlasé expozici a kontrapunktující hlasy v mezivětách. Provedení prvního subjektu je velmi rozlehlé a kontrapunkticky bohaté. Téma je v původním tvaru i inverzích a jejich různotvárných těsnách prováděno blízkými i odlehlými tóninami až k vrcholu, kde vyniká dvojí uvedení původního tvaru a jedna inverze nad augmentovaným subjektem v basu. Nástup klidnějšího, lyricky zpěvného druhého subjektu představuje první nápadný zlom tektonické linie. Ani tady však napětí předchozí hudby neustává zcela. Pásmo doprovodných šestnáctin tvoří rytmický kontrast k linii subjektu. Skladatel 21
vnáší hned do expozice druhého subjektu tonální neklid: jeho tři nástupy mají tóniny v třítónovém poměru b moll-e moll-b moll. Druhé provedení pracuje nejprve s druhým subjektem, záhy do něj vstoupí i první. Obě témata jsou nejprve citována celá, později však i dělena na jednotlivé motivy. Po tomto provedení vstupuje do proudu skladby třetí tématický tvar: citát svatováclavského chorálu, který je základním tématem celého díla. Polyfonní proud fugy při něm ustává, provázen homofonně s akordickou figurací ve středních hlasech. Teprve pak následuje závěrečný díl fugy, v němž zazní třikrát v hlavní tónině současné spojení obou fugových témat s melodií chorálu a zjasněný závěr.”28 Schnierer si s Padrtou a Štedroněm o tématu fugy a její návazností na chorál odporují: Schnierer tvrdí, že s chorálem souvisí, a oni tvrdí, že nikoliv. Dle mého názoru už triola v t. 324 přímo odkazuje na první tři osminy v toccatě a v následujícím taktu rovněž tři poslední osminy připomínají téma chorálu. Souvislost s tématem chorálu zde tedy je.
28 PADRTA, Karel. ŠTĚDROŇ, Bohumír. Vítězslav Novák, s. 58-59 22
5. Porovnání dvou verzí Co se týče počtu taktů a celkového obrysu díla jsou obě verze naprosto identické. Je zajímavé, že v orchestrální verzi je několik varhanních sól, napřílad první tři noty na začátku toccaty hrají pouze varhany. Jakoby i v této verzi chtěl Novák zdůraznit význam královského nástroje.
5.1. Specifika varhanní verze Varhanní verzi revidoval český varhanní virtuóz Bedřich Antonín Wiedermann (1883-1951), jelikož Novák si nebyl jist správností své stylizace. On sám totiž hru na varhany neovládal. Ve vydání Hudební matice Umělecké besedy jsou dokonce Wiedermannem důsledně vypracované rejstříkové pokyny, které jsou dnes spíše zdokumentováním tehdejšího způsobu rejstříkování, jelikož jsou vázány na varhany tehdejší doby a Wiedermannova ideálu. Pedálový part často obsahuje tón g1, který dnes obsahuje málokterý varhanní pedál. Řešením je přenesení daného úseku o oktávu níž, aby se nanerušila původní melodická linie. Wiedermann v předmluvě k rejstříkovým pokynům uvádí, že počítá s třímanuálovým nástrojem se dvěma žaluziemi a s rozsahem klaviatur C-c4 a pedálu C-g1 29- to vysvětluje výše uvedené, ani varhany se dvěma žaluziovými skříněmi se dnes nestaví. Tato verze je pro interpreta vzhledem ke své délce a množství notového materiálu velice náročná, což způsobuje, že ji intepreti nevyhledávají.
5.2. Specifika orchestrální verze Základní specifikum orchestrální hudby tvoří obsazení orchestru. Orchestr zde tvoří: 3 Flauti (Fl. piccolo), 3 Oboi (Corno inglese), 3 Clarinetti (Clarinetto in es, Clar. basso), 2 Fagotti, Contrafagotto, 4 Corni in Fa, 3 Trombe in Do, 3 Tromboni, Tuba, Timpani, Gran Cassa, Piatti, Tamburo piccolo, Triangolo, Tam-tam, Pianoforte, Organo, Violini I. a II., Viole, Celli, Bassi.
29 NOVÁK, Vítězslav. Svatováclavský triptych: Předmluva (partitura, varhanní verze) 23
Tato skladba má bohatě obsazené bicí nástroje - celkem šest různých typů. Je neobvyklé, že dřevěné dechové nástroje užívá po třech, typické je spíše po dvou někdy i s alternací druhého nástroje. Rovněž užití klavíru v kombinaci s varhanami není typické. Dá se konstatovat, že Novákova orchestrace je celkově bohatá a zvukově pestrá. Velice efektní je užití velkého bubnu v t. 143 na začátku ciacony společně s jednotlivými tóny chorálu. Výše zmíněná varhanní sóla jsou kromě třech úvodních not ještě v taktech 31 až 32, 152 až 183, 312 až 319, 365 až 378, 513 až 515 a 517 až 520. Jinak tu varhany spíše doplňují orchestrální plénum. Novákova instrumentace, a tím i zvuk celého orchestru celkově vychází ze stylu pozdního romantismu a doby, v níž vyrostl.
24
Zde je pro ukázku první strana orchestrální verze:
25
6. Komparace nahrávek Ke studijnímu účelu jsem měl k dispozici dvě nahrávky varhanní verze: první v podání Aleny Veselé a druhou v podání Jaroslava Tůmy a dále jedinou existující nahrávku orchestrální verze v podání Státní filharmonie Brno za řízení Františka Jílka.
6.1.1. Varhanní verze: nahrávka Aleny Veselé Nahrávka Aleny Veselé byla pořízena roku 1982 na varhanách ve Dvořákově síni pražského Rudolfina pro vydavatelství Supraphon. Zdejší varhany jsou dílem továrny Rieger-Kloss z Krnova a byly postaveny roku 1975. Mají čtyři manuály a pedál, manuálová traktura je mechanická, rejstříková elektrická. Veselá si za vzor vzala orchestrální verzi: dynamiku a artikulaci upravila podle orchestrální varianty (psáno v předmluvě Evy Pensdorfové), což je patrné: tempo je adekvátně rychlé a působivé změny rejstříkových kombinací působí orchestrálně, artikulace hlavního tématu fugy je odvozena přímo z orchestrální verze. Tempa všech tří částí jsou adekvátní, čímž interpetka umožňuje celému dílu dobře vyznít, všemu napomáhá i výše zmíněné promyšlené rejstříkování. Délka nahrávky je 24 minut a 30 vteřin. Alena Veselá (1923) je přední česká varhanice a pedagožka. Vystudovala konzervatoř v Brně a Janáčkovu akademii múzických umění. Na této akademii posléze dlouhou dobu pedagogicky působila. V letech 1990 až 1997 byla rektorkou školy. Interpretovala veškerý varhanní repertoár, některé skladby i premiérovala.30
6.1.2. Varhanní verze: nahrávka Jaroslava Tůmy Nahrávka Jaroslava Tůmy z roku 1997 byla pořízena na varhanách ve Smetanově síni Obecního domu v Praze pro vydavatelství Supraphon. Zdejší varhany byly postaveny firmou Voit z Durlachu roku 1912, rekonstruovány byly firmou Vleugels 30 HANÁK, Jan. Alena Veselá. Český hudební slovník osob a institucí [online], [cit. 8.2.2015]. Dostupné na:
26
z Hardheimu, na těchto varhanách bylo i dílo premiérováno. Název nahrávky je Historic Organs of Bohemia III. Interpret zde volí spíše klidnější tempa, celé provedení působí málo dramaticky a rejstříkové změny jsou nezajímavé, rovněž určitá místa ve skladbě jsou rytmicky nezřetelná. Délka nahrávky je 30 minut 35 vteřin. Jaroslav Tůma (1956) je přední český varhaník, cembalista, improvizátor a pedagog. Vystudoval pražskou konzervatoř a Akademii múzických umění v Praze. V současné době vyučuje na této škole hru na varhany. Kromě své bohaté koncertní činnosti má na svém kontě i mnoho nahrávek.31
6.2. Orchestrální verze: nahrávka Státní filharmonie Brno Tato nahrávka byla pořízena 5. září 1968 Státní filharmonií Brno za řízení Františka Jílka, na varhany hrál Josef Pukl, hudební režii měl Petr Řezníček. Jedná se o snímek Českého rozhlasu Brno, který nebyl nikdy vydán. Datum pořízení nahrávky evokuje vzpomínku na vstup vojsk Varšavské smlouvy do prostoru Československé republiky v srpnu roku 1968. Že by snad chtěli interpreti touto skladbou vyjádřit svůj vzdor vůči okupaci? To se asi dnes už nedovíme. Toccata Jílkovi vyznívá velmi energicky, Ciacona, jež je uvedena jemným varhanním sólem, je hrána v adekvátně klidném tempu a efektní nástup prvního tématu Fugy přímo směřuje až k vítěznému závěru. Velmi kladně hodnotím rytmickou přesnost hry orchestru a zvukovou vyváženost napomáhájící jasnému vyznění sól a hlavních témat. Délka nahrávky je 20 minut a 57 vteřin. Dirigent František Jílek (1913-1993) byl rovněž i klavíristou, skladatelem a pedagogem. Dlouhá léta působil jako dirigent Janáčkovy opery v Brně a taktéž Státní filharmonie Brno, kde zastával i šéfdirigentská místa. Je považován za dovršitele interpretační tradice Janáčkových oper. Pedagogicky působil na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, kde vyučoval dirigování orchestru.32
31
PIVODA, Ondřej. Jaroslav Tůma. Český hudební slovník osob a institucí [online], [cit.
8.2.2015]. Dostupné na: 32 ŠEDOVÁ, Iveta. František Jílek. Český hudební slovník osob a institucí [online], [cit. 8.2.2015]. Dostupné na:
27
Interpret varhanního partu Josef Pukl (1921-2006) byl český varhanní virtuóz, klavírista a pedagog. Vystudoval konzervatoř v Brně a Janáčkovu akademii múzických umění. Na obou těchto školách posléze pedagogicky působil. Mezi jeho absolventy patří například Aleš Bárta, Kamila Klugarová, Zdeněk Nováček a další.33 Nahrávku Aleny Veselé považuji za lepší než nahrávku Jaroslava Tůmy. Důvodem je zejména volba živějších temp a zajímavější rejstříkování. Je znát, že se Veselá Novákovým triptychem zabývala již od dob studií na konzervatoři. Skladba se jí údajně tak líbila, že požádala autora o věnování.34 Ovšem při porovnání varhanní a orchestrální verze preferuji zpracování orchestrální. Varhany totiž, bohužel, nedokáží být tak zvukově bohaté a plastické jako symfonický orchestr, což je dobře známou skutečností. Novák taktéž neznal specifika varhanní hry (viz výše) a nedokázal tak možnosti nástroje plně využít. Na druhou stranu si ovšem myslím, že v případě instrumentování Bachových či Franckových varhanních skladeb by tyto verze nebyly lepší, než originální.
33 LÁNA, Oldřich. Josef Pukl. Český hudební slovník osob a institucí [online], [cit. 8.2.2015]. Dostupné na: 34 PENSDORFOVÁ, Eva. Předmluva k nahrávce Svatováclavského triptychu 28
Závěr Tato bakalářská práce by měla sloužit především jako materiál pro poznání Svatováclavského triptychu Vítězslava Nováka. Je určena zejména odborným čtenářům. Je škoda, že se toto dílo, stejně jako další Novákovy kompozice, často neprovádí. Patří k Novákovým vrcholným kompozicím a stálo by za pozornost zejména českých orchestrů. Jediná nahrávka jeho orchestrální verze, která ani nebyla vydána, svědčí o tom, že o neznámá česká díla není zájem. Domnívám se, že by se uvedení této skladby určitě nesetkalo s neúspěchem, jde jen o přesvědčení některého dramaturga k zařazení tohoto díla do programu. Na repertoáru symfonických orchestrů jsou především známá a osvědčená díla české literatury, což je škoda. Je mnoho kvalitních děl, která na svoje provedení čekají. Nechť tato práce alepoň částečně napomůže těmto skladbám nalézt cestu na koncertní podia.
29
Použité informační zdroje Literatura NOVÁK, Vítězslav. O sobě i o jiných. 1. vyd. Praha-Bratislava: Supraphon, 1970. 433 s.
OREL, Dobroslav. Svatováclavský sborník. 1. vyd. Praha: Národní výbor pro oslavu svatováclavského tisíciletí, 1937. 590 s.
KŘUPKOVÁ, Lenka. Studie ze života a díla Vítězslava Nováka. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. 224 s. ISBN 80-244-1537-2
SCHNIERER, Miloš. Dějiny hudby. 2. vyd. Brno: JAMU Brno, 2012. 263 s. ISBN 978-80-7460-022-7
SCHNIERER, Miloš. Svět orchestru 20. století, 1. díl. Brno: M a M – v.o.s. 1995. 463 s. ISBN 8020006680-80-200-0668-0
PADRTA, Karel. ŠTĚDROŇ, Bohumír. Vítězslav Novák. České Budějovice: Jihočeské muzuem v ČB, 1972. 403 s. ISBN 59-077-72
Česká středověká lyrika. ed. LEHÁR, Jan. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Vyšehrad, 1990. 408 s. ISBN 33-827-90
GARDAVSKÝ, Čeněk. Česká varhanní tvorba 1. díl: Předmluva. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1954. 91 s.
VONDROVICOVÁ, Kateřina. Petr Eben. Praha: nakladatelství Bubu, 1993, 240 s.
SMOLKA, Jaroslav & kolektiv. Dějiny hudby. 1. vyd. Brno: Togga, 2001, 657 s. ISBN 80-902912-0-1
30
VELEK, Viktor. Saint Wenceslas Tradition. Czech Music Quarterly. roč. 1, 2015, s. 29-39. ISSN 1211-0264
Prameny PENSDORFOVÁ, Eva. Předmluva k nahrávce Svatováclavského triptychu. Praha: Supraphon, 1982, STEREO 8111 0295
LP nahrávka, NOVÁK, Vítězslav. Svatováclavský triptych, interpret: Alena Veselá, vydavatelství Supraphon, 1982, STEREO 8111 0295
CD nahrávka, Historical Organs of Bohemia, NOVÁK, Vítězslav. Svatováclavský triptych, interpret: Jaroslav Tůma, vydavatelství Supraphon, 1997, SU 3318-2
Zvukový záznam, NOVÁK, Vítězslav. Svatováclavský triptych, interpret: Státní filharmonie Brno, dirigent František Jílek, Český rozhlas Brno, 1968
NOVÁK, Vítězslav. Svatováclavský triptych (partitura, varhanní verze), Praha: Hudební matice Umělecké besedy, 1943. 39 s.
NOVÁK, Vítězslav. Svatováclavský triptych (partitura, orchestrální verze), Praha: Hudební matice Umělecké besedy, 1946. 107 s.
SIMAJCHL, Ladislav a kolektiv. Kancionál, Praha: Katolický týdeník, 2012. 654 s. ISBN 978-80-86615-05-7
KLIČKA, Josef. Legendy op. 49, 54, 98: Předmluva (autor: Petr Rajnoha). 1. vyd. Praha: Amos Editio, 2010. 38 s. ISMN 979-0-66057-057-9
31
Internetové zdroje
SCHNIERER, Miloš. Vítězslav Novák. Grove Music Online [online], [cit. 28.3.2015]. Dostupné na:
GRAHAM, Melville-Mason. Antonín Tučapský. Grove Music Online [online], [cit. 28.3.2015]. Dostupné na: PIVODA, Ondřej. Jaroslav Tůma. Český hudební slovník osob a institucí [online], [cit. 8.2.2015]. Dostupné na: MACEK, Petr. Stanislav Mach. Český hudební slovník osob a institucí [online], [cit. 8.2.2015]. Dostupné na: HANÁK, Jan. Alena Veselá. Český hudební slovník osob a institucí [online], [cit. 8.2.2015]. Dostupné na: ŠEDOVÁ, Iveta. František Jílek. Český hudební slovník osob a institucí [online], [cit. 8.2.2015]. Dostupné na: LÁNA, Oldřich. Josef Pukl. Český hudební slovník osob a institucí [online], [cit. 8.2.2015]. Dostupné na:
32
