JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta
Bakalářská práce
Brno 2015
Patricie Theimerová
JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ
Soubor lidových písní a tanců Májek Bakalářská práce
Autor práce: Patricie Theimerová Vedoucí práce: prof. ArtD. Peter Michalica Oponent práce: MgA. Jiří Pospíchal Brno 2015
Bibliografický záznam THEIMEROVÁ, Patricie. Soubor lidových písní a tanců Májek [The Folklore ensemble Májek]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra strunných nástrojů, 2015. 35 s. Vedoucí diplomové práce prof. ArtD. Peter Michalica.
Anotace Bakalářská práce „Soubor lidových písní a tanců Májek“ pojednává o historii a působení souboru a popisuje jeho charakteristiku. Obsahuje popis jednotlivých složek souboru, jejich funkce v něm a popis jednotlivých regionů, na které se soubor zaměřuje. V příloze této práce je obrazový materiál, který popisuje historii a současnost souboru a charakter krojů jednotlivých regionů.
Annotation Bachelor thesis 'Folk songs and dances ensemble Májek' discusses the history and activity of the ensemble and describes its characteristics. It contains a description of particular components of the ensemble, their function in it and a characterization of the regions on which the ensemble focuses.The anex to this thesis contains image material, which shows the history and the present of the ensemble and the characteristics of the national costumes in those particular regions.
Klíčová slova Folklór, Morava, soubor, tanec, hudba
Keywords Folclore, Moravia, ensemble, dance, music
Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. Brně, dne 1. května 2015
Patricie Theimerová
Obsah
Předmluva .................................................................................................................... 1 Úvod ............................................................................................................................. 2 1. O Moravské lidové hudbě a tanci obecně ................................................................ 3 2. Historie souboru Májek ............................................................................................ 5 3. Cíle, působení a fungování souboru Májek.............................................................. 7 3.1 Cíle souboru ....................................................................................................... 7 3.2 Působení a aktivita souboru ............................................................................... 7 3.3 Fungování souboru ............................................................................................. 9 4. Hudební složka souboru Májek .............................................................................. 10 4.1 Historie hudebního doprovodu souboru ........................................................... 10 4.2 Současná muzika .............................................................................................. 11 5. Charakteristika regionů, kterými se soubor zabývá ............................................... 12 5.1. Luhačovické Zálesí ......................................................................................... 12 5.2 Valašsko............................................................................................................ 15 5.3 Malá Haná ........................................................................................................ 18 6. Folklórní festivaly a soutěže .................................................................................. 21 6.1 Festival Strážnice ............................................................................................. 21 6.2 Mezinárodní folklórní festival Brno................................................................. 23 6.3 Zahraniční festivaly a soutěže .......................................................................... 24 7. Dětský soubor lidových písní a tanců Májíček ...................................................... 25 7.1 Historie souboru ............................................................................................... 25 7.2 Cíle a působení ................................................................................................. 26 7.3. Fungování souboru .......................................................................................... 27 8. Produkce souboru Májek a Májíček ....................................................................... 29 8.1 Pásma ............................................................................................................... 29 8.2 Jak vzniklo pásmo „O svatebním džbánku“..................................................... 31 Závěr .......................................................................................................................... 33 Použité informační zdroje .......................................................................................... 34 Literatura ................................................................................................................ 34 Internetové zdroje................................................................................................... 35 Ilustrace ......................................................................................................................... I
Předmluva Tato práce pojednává o souboru lidových písní a tanců Májek. Je zde popsána historie souboru, jeho charakteristika a aktivity od přípravného nácviku až po vystoupení. Zároveň zde naleznete popis regionů, na které se Májek specializuje – jako jediný soubor v Brně a okolí se zabývá regiony Luhačovického zálesí, Malé Hané a Valašska. Práce by měla vykreslit celistvý obraz souboru a přiblížit podstatu folkloru a kouzlo tradic, které Májek svým působením zprostředkovává.
1
Úvod Jako téma pro svoji bakalářskou práci jsem si zvolila Soubor lidových písní a tanců Májek. Inspirací mi bylo folklorní a hudební dění v Brně. Hlavní záměrem této práce je seznámit čtenáře s tímto souborem a popsat jeho celkový charakter a specifické rysy. Sama se pravidelně účastním Mezinárodního folklorního festivalu v Brně, který je zaměřen na propojování a navazování přátelských vztahů mezi jednotlivými folklorními soubory i jednotlivci z různých koutů světa. Soubor Májek je hlavní pořádající soubor tohoto festivalu, který v minulém roce oslavil již 40 let od svého založení. Svojí osobitou interpretací lidových pásem a srdečnou oddaností k tradici mě oslovil natolik, že jsem se rozhodla zabývat se tímto tématem podrobněji. Folklorní tradice, a to především folklorní hudba a tance Jižní Moravy mě provázely již od útlého dětství, a proto jsem si k nim vytvořila hluboký vztah. Vznik takového souboru, jedinečného svým charakterem a zaměřením, je spjatý s odhodlaností a pílí, láskou k hudbě a tanci a především láskou ke své zemi a jejím tradicím. Díky lidem, kteří měli snahu uchovávat své dovednosti a vědomosti a předávat je dalším generacím, máme dnes nedocenitelné bohatství v podobě kulturního dědictví a dokumentaci (národopis), která o něm shromažďuje podrobnější informace. Navzdory ubývajícímu zájmu najdeme i u nás organizace, které usilují o uchování a rozvíjení lidových tradic a národních kulturních hodnot, a to především v oblasti lidových řemesel, hudby, zpěvu a tance. Předně díky úsilí Mezinárodní rady organizátorů folklorních festivalů a lidového umění – zkráceně CIOFF, Folklorního sdružení České republiky a také Ministerstva kultury České republiky, které spolu s dalšími organizacemi podporují rozvoj folklorní činnosti na území České republiky, se touto cestou daří v lidech probouzet vlastenecké a kulturní cítění. Dle mého názoru je v dnešní době velice dobré rozvíjet tyto hodnoty, zejména u mladých lidí a dětí, protože jinak se může znalost kultury a historie daných regionů zcela vytratit.
2
1. O Moravské lidové hudbě a tanci obecně Moravským hudebním folklórem se obecně míní hudba, která se po staletí vyvíjela v oblasti Moravy. Z geografického a etnologického hlediska dělíme oblast Moravy na jednotlivé kraje, regiony, subregiony a mikroregiony. Každá z těchto oblastí má svoje specifické rysy. To je patrné například v oblasti architektury, hudby, tance, oblékání, lidových zvyklostí a tradic. Z etnografického hlediska má každý z těchto regionů své zvláštní osobité znaky a vyznačuje se jedinečnou charakteristikou, která postupně krystalizovala v souvislosti s dobou a oblastí, ve které se daný region nachází. Charakter lidové kultury a život lidí na území Moravy se často výrazně odlišuje už mezi jednotlivými obcemi. „Každé umělecké dílo je především odrazem společenského a přírodního prostředí, v němž vzniklo.“1 Moravská lidová hudba a lidový tanec vycházely z přirozeného prostředí lidí, kteří ji sami vytvářeli a provozovali. Nevznikaly uměle, ale vždy se rodily v závislosti na projevu okolí. Odvíjely se z obrazu běžného života lidí, což se odráželo v charakteru a tématice písní, textů a v charakteru kroku, který byl např. ovlivněn typickými povoláními v dané oblasti, jiné tance si vytvářeli lidé tvrdě pracující na poli či v lese, jiné pastevci a jiné kupci nebo řemeslníci. Zvláště na mužské tance pak měla velký vliv branná povinnost a několikaletá vojenská služba. „Lidové písně většinou vzešly z vesnického prostředí, a proto se v nich zachoval věrný obraz zvyků, obyčejů, poměrů hospodářských i společenských, jak se vyvíjely a měnily od pradávna až po naše časy.“2 Lidové písně a tance patří k jednomu z nejkrásnějších bohatství lidové tvořivosti. Lidé, kteří tvořili lidové písně, patřili zpravidla k oblíbeným místním hudebníkům a tak dobře věděli, co se zrovna na vesnici dělo a ve svých písních to pak dokázali dobře vystihnout. Písně vznikaly tak, že ke slovům přiřazovali melodické motivy, které je zrovna napadly. Inspiraci pro ně hledali hlavně v přírodě a ve zvucích, které je obklopovaly. I výběr nástrojů se různil podle toho, jaké byly zrovna pro daný region typické. Například v oblasti Valašska a Beskydska jsou patrné vlivy slovenského folklóru. Na Valašsku se zpívalo za doprovodu houslí, různých druhů píšťal, dud
1 2
Antonín Václavík: Výroční obyčeje a lidové umění (s. 12) Jiří Horák: Humor, vtip a satira v české lidové písni
3
neboli gajd (obdoba českých dud) a malého cimbálu.3Oproti tomu např. v oblasti Hané se nejčastěji hrávala muzika v nástrojovém obsazení s převahou smyčců, a to byly většinou dvoje housle, basa a cimbál, později doplněna o klarinet (píšťalu) a flétnu. Od poloviny 19. století se do většiny moravských měst, především na Hané, dostává tzv. „turecká muzika“ složená z dechových nástrojů, což následně dalo základ vznikajících dechovek, které se brzo poté prosadily i na venkově.4
3 4
http://www.folklorweb.cz/regiony/valassko.php http://www.folklorweb.cz/regiony/hana.php
4
2. Historie souboru Májek Samotnému vzniku souboru lidových písní a tanců Májek předcházelo sdružení několika lidí, které spojovala láska k tanci, hudbě a všemu co bylo spjato s moravským folklorem. Byla to skupina “odchovanců“ dětského souboru lidových písní a tanců závodního klubu První brněnské strojírny. Uměleckým vedoucím tohoto souboru byl v té době pan Adolf Pištělák Současný vedoucí souboru uvedl: „Zvláštností souboru bylo to, že navzdory svému širokému záběru působil jen pro děti do patnácti let. Po dovršení tohoto věku museli členové soubor opustit. Každý rok se tedy pořádala tzv. Akademie. Bylo to souborové vystoupení, na jehož konci se nastoupený soubor slavnostně rozloučil se členy, kteří tohoto věku již dovršili.“5 Poslední generací, která působila v tomto souboru, byla skupina mladých lidí, jmenovitě paní Marie Kucháriková, Dagmar Vlachová, Táňa Kožušková, Jana Grmelová, Dagmar Vjaterová, Hana Pekáčová, Jiří Marhold, Jaroslav Srnec, Luboš Jeřábek, Bronislav Vlach, Radek Šimek, Radek Semotam, Milan Zelinka a Pavel Kříž, kteří se rozhodli v této aktivitě pokračovat. A tak v roce 1973 vznikla při souboru Adolfa Pištěláka tzv. Mládežnická skupina, která ale působila pouhý rok. O rok později, v roce 1974, se skupina mladých tanečníků oddělila a stala se zakládajícími členy nového souboru, který si zvolil jméno „Májek“. Nově vzniklý soubor se vyjímal tím, že měl více mužů než žen. Soubor zpracovával velice široký záběr folklorního materiálu z několika regionálních oblastí, avšak zhruba roční činnost ukázala, že je potřeba výběr materiálu zúžit, a tak se začal soubor plně věnovat pouze třem národopisným oblastem. Těmi oblastmi jsou Luhačovické Zálesí, Malá Haná a Valašsko. V té době působil jako umělecký vedoucí pan Jiří Marhold a organizaci zajišťovali pánové Bronislav Vlach a Milan Zelinka. V roce 1975 se stal uměleckým vedoucím Milan Zelinka, (pod jehož vedením soubor funguje do dnes).
5
Viz rozhovor s panem Milanem Zelinkou
5
Na konci sedmdesátých let začalo členů souboru ubývat. Některé dívky se vdaly, jiní začali pracovat a už nezbýval čas pro takovéto aktivity. V důsledku toho se počet tanečníků i hudebníků začal snižovat. Proto se v roce 1981 rozhodli založit Májíček – soubor pro děti od dvanácti do šestnácti let, který vychovává nové členy pro Májek.
6
3. Cíle, působení a fungování souboru Májek 3.1 Cíle souboru Členy souboru spojuje především radost z hudby, tance a kolektivního sdílení zážitků z akcí, kterých se soubor účastní. Hlavním zájmem, a to se týká i ostatních lidových souborů a lidí v nich angažovaných, je udržování a pěstování lidových zvyklostí a tradic a tím je přiblížit také široké veřejnosti. Jedním z nejdůležitějších poslání souboru Májek je sdružovat, vzdělávat a udržovat zájem o folklorní tradice u dětí, mládeže i dospělých lidí. Soubor působí jako dobrovolné sdružení otevřené všem lidem, kteří mají zájem o vzdělávání se v oblasti lidových tanců, hudby a vším, co je s tím spjaté a napomáhat udržování a šíření zájmu o folklor a tradiční lidovou kulturu po celé České republice i v zahraničí. Dalo by se říct, že v dnešní době je ještě stále velká část populace takřka netknutá touto oblastí národních tradic, a tak dle mého názoru hrají tyto spolky velkou roli v upevňování všeobecného povědomí široké veřejnosti o této důležité oblasti.
3.2 Působení a aktivita souboru Májek působí jako poloprofesionální soubor na území České republiky, zejména však v Jihomoravském kraji a městě Brně. Lidé, kteří v souboru působí ať už ve složce taneční, hudební, či organizátorské, nemají tuto činnost jako zaměstnání. Soubor je specifikován jako volnočasová aktivita pro členy a dobrovolníky, kteří pracují na společných projektech. Počet členů v souboru není stálý. Každý rok se s mírnými odchylkami mění. Soubor má k sobě ještě dětskou složku asi o dvaceti pěti členech. Dětská i dospělá složka nacvičuje každá zvlášť pravidelně dvakrát týdně v kulturním domě U Lípy v Brně-Černovicích. Jednou za měsíc pak jednotlivé složky nacvičují s muzikanty. Májek jako jeden z mála souborů v Brně vlastní také kompletně svůj krojový materiál. Není tak závislý na půjčovnách, jak tomu často bývá u jiných souborů. Kroje jsou rozděleny podle regionů. Každý z členů má kroj od souboru 7
zapůjčený po celou dobu svého působení v souboru. O kroj se tak každý člen stará sám. Mezi hlavní činnosti souboru patří veřejná produkce. Tím jsou myšleny vystoupení na nejrůznějších akcích, z nichž jsou nejzajímavější folklorní festivaly doma i v zahraničí. Mezi ty tuzemské můžeme uvést například Festival Strážnice. Tento festival patří mezi nejstarší a největší folklorní festivaly v České republice. Dále Mezinárodní folklorní festival pořádaný v domovském městě souboru Májek, v Brně. Jak už název napovídá, tak je tento festival typickým svým mezinárodním zastoupením účinkujících. Soubor Májek se na festivalech tohoto typu vždy snaží navázat přátelství se zahraničními soubory, což mu pak umožňuje zorganizování výměnných pobytů či účinkování na festivalech v domovských městech spřátelených souborů. Májek tak za dobu svého působení již navštívil země jako Bulharsko, Holandsko, Chorvatsko, Itálie, Jugoslávie Maďarsko, Německo, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Švédsko nebo Velká Británie. Kromě taneční a hudební produkce provozuje Májek organizátorskou činnost. Jedná se především o každoroční pěveckou soutěž pro děti do 15 let „Černovický zpěváček“, kde spolu soutěží děti z celého Brna a okolí ve třech věkových kategoriích ve folklórním zpěvu doplněném případně i hrou na nějaký hudební nástroj. Dále je Májek organizátorem několika tzv. Besed u cimbálu, které se každoročně konají v sále kulturního domu „U lípy“. Na těchto akcích se vždy sejde mnoho příznivců folklóru a mají zde možnost si poslechnout vyprávění některých významných osobností z oboru a zazpívat si spolu s živou muzikou. Každoročně se na tom stejném místě také koná Krojový minibál, který opět zajišťuje po organizační stránce soubor Májek. Jedná se o největší akci, kterou tento soubor samostatně organizuje, a také na ní účinkuje spolu s hostujícím souborem, se kterým probíhá společné zahájení. Diváci dostanou po zahájení prostor na tanečním parketu a mohou se přidat ke krojovaným párům a naučit se od nich různé lidové tance.
8
Každý rok v polovině prosince pořádá Májek vánoční vystoupení pro přátele souboru, kde si každý může společně s členy souboru zazpívat známé i neznámé vánoční koledy nejen ze Zálesí, Valašska a Malé Hané. Před několika lety obnovilo město Brno tradici masopustního veselí s názvem „Celobrněnský Fašank“. Jde o vystoupení mnoha folklórních celků v různých dobových maskách, které se používaly před více než 100 lety na moravských vesnicích. Mezi nejoblíbenější patří maska medvěda, kterých se vždy na Fašaňku sejde několik, dále jsou zde k vidění folkloristé v maskách slamáků, historických vojáků, vodníků či koní.
3.3 Fungování souboru Počet členů souboru Májek se pohybuje v současnosti kolem 15 stálých členů. Všichni nacvičují a vystupují společně a to bez rozdílu věku, který v tomto souboru netypicky kolísá od 16 až do 63 let. Toto věkové rozpětí je využíváno v některých pásmech, kde současně vystupuje např. starý pan hospodář, paní hospodská, mladí pastýři ovcí či mládež veselící se u muziky v hospodě. Májek nacvičuje dvakrát týdně v kulturním domě „U lípy“ v Černovicích v Brně. Zkoušky probíhají běžně bez muziky, jen za doprovodu klavíru či rytmického zpěvu vedoucího nácviku. Jednou měsíčně se ale tanečníci na zkouškách potkávají s muzikanty a secvičují dohromady nová pásma. Před každým větším vystoupením či festivalem probíhá také vždy zkouška nebo kratší víkendové soustředění s muzikou. Každá zkouška začíná důkladnou rozcvičkou, protože folklórní tanec je poměrně náročná fyzická aktivita a je potřeba protáhnout svaly, aby nedocházelo k úrazům. Po rozcvičce se věnuje asi půl hodiny nácviku nových a opakování známých kroků či krokových variací. Procvičuje se rytmické cítění a celková koordinace těla. Zbylý čas probíhá zkoušení nových pásem, která jsou vždy rozdělena vedoucím na určité pasáže a tanečníci se tyto pasáže postupně učí a vždy po několika zkouškách přidávají další, až jsou nakonec schopni předvést pásmo v celku. Na závěr zkoušky bývá pro připomenutí zařazeno nějaké starší pásmo, které už zpravidla většina tanečníků dobře ovládá a je to tak příležitost pro nováčky, aby si doplnili znalosti. 9
4. Hudební složka souboru Májek Každý folklórní soubor potřebuje ke své produkci hudební doprovod. Jsou soubory, které se spokojí s nahrávkami na hudební nosiče a vyhnou se tak potřebě udržovat si živou muziku, ale soubor Májek se od svého založení snažil vystupovat zásadně společně s živým hudebním doprovodem.
4.1 Historie hudebního doprovodu souboru Hned po svém založení proto začal Májek hledat muzikanty, se kterými by mohl na své produkci spolupracovat. Soubor nejdříve začala doprovázet cimbálová muzika Zornica. A již po dvou letech, v roce 1976, slavil soubor spolu s touto muzikou svůj první úspěch. Na soutěži lidových souborů získal soubor 3. místo v oblastním kole v Brně a postoupil do krajského kola konaného v Kyjově. V průběhu času se v souboru vystřídalo několik dalších hudebních složek, od amatérských muzikantů po profesionály. Po nějaké době se sestava muzikantů ustálila a prvním vedoucím nově vzniklé cimbálové muziky Májek se stal pan Ladislav Hanák, který zde působil dva roky v letech 1976 – 1978. Po něm nastoupil pan Jiří Dušek. Jedním z osudových lidí, který se stal členem hudební složky, byl pan Ladislav Prčík, který v muzice působil jako vedoucí a zároveň tzv. „primáš“ této složky v letech 1978 – 1982. Po pěti letech spolupráce se souborem ho v této pozici vystřídala paní Jitka Hrušková, která v souboru působila v letech 1982 – 1987. Dále se ve vedení muziky vystřídali pan Vlastimil Obdržálek (1987 – 1992), František Černý (nyní primáš, zpěvák a umělecký vedoucí Brněnského rozhlasového souboru lidových nástrojů, v souboru působil v letech 1992 - 1997) a pan Filip Cigánek (1997 -1998). Dalším souborem, s nímž v letech 1999 – 2001 Májek spolupracoval, byla cimbálová muzika Kalíšek z Brna, jejímž uměleckým vedoucím byl Jan Kužel (mimo jiné také výrazná osobnost mezi houslaři). V období mezi roky 2001 – 2005 vedl hudební složku syn pana Zelinky Michal Zelinka. V roce 2005 soubor spolupracoval s cimbálovou muzikou Ponava. Od roku 2005 vede cimbálovou muziku Májek Ondřej Marhold. Tato složka spolupracuje také s výraznými 10
osobnostmi folklórního světa, jakými jsou Ivo Farkaš nebo bývalý primáš muziky Michal Zelinka.
4.2 Současná muzika V současné době má hudební složka klasické obsazení cimbálové muziky pět členů. Nástrojové obsazení složky tvoří první housle neboli prim, na které hraje tzv. primáš. Ten má vedoucí funkci. Dále jsou to druhé housle neboli terc, viola, kontrabas a samozřejmě velký cimbál. Vedlejšími nástroji, které muzika občas do svých vystoupení přidá, jsou dudy, nejrůznější druhy píšťal nebo klarinet. Nástrojové obsazení se liší podle daného regionu, který muzika zrovna hraje. Například do Valašska se v muzice velmi často přidávají již zmíněné píšťaly nebo dudy. To podpoří autentičnost stylu. Právě to je jedním z hlavní cílů souboru. Dbát na dodržování specifik daného regionu jak v muzice, tak v tanci. Muzika souboru se také věnuje samostatné činnosti. Vystupují jak v krojích, tak v civilu na různých společenských akcích (např. vystoupení ve vinných sklípcích, hudební doprovod na svatbách či jiných oslavách, atd.) kde předvádí lidovou hudbu i z jiných Evropských regionů.
11
5. Charakteristika regionů, kterými se soubor zabývá Jak jsem již výše uvedla, z etnografického hlediska se naše republika skládá z jednotlivých regionů a subregionů. Každý z těchto regionů má svoji jedinečnou charakteristiku. Zvláště pak regiony na území Moravy jsou známé svojí bohatou různorodostí. Jedinečnost jednotlivých regionů se vyznačuje například v oblasti architektury, lidových zvyklostí, způsobu života, řemesel, ale také ve stylu odívání, charakterem lidové hudby, zpěvu a tance. Soubor lidových písní a tanců Májek se zabývá celkem třemi regionálními oblastmi. Mezi ně patří Luhačovické Zálesí, Malá Haná a Valašsko. V této kapitole se budu věnovat každé oblasti zvlášť, abych tak přiblížila obecnou charakteristiku lidové kultury jednotlivých oblastí.
5.1. Luhačovické Zálesí Region Luhačovického Zálesí se nachází v oblasti jihovýchodní Moravy ve Vizovické Vrchovině a vymezuje tak území kolem lázeňského města Luhačovice, které leží na hranicích regionů Valašska, Slovácka a Hané.Mísí se zde prvky lidové kultury horského typu z oblasti Valašska a vlivy nížinných oblastí Hané a Slovácka.6 Výsledkem je vznik osobitých rysů lidové kultury, která odlišuje Luhačovické Zálesí od jiných etnografických oblastí. Jednou z nejvýznamnějších osobností, která se podílela na výzkumu této oblasti, byl prof. Antonín Václavík, rodák z Pozlovic a zakladatel moravského národopisu. Ten na základě podobnosti etnické skladby obyvatelstva, sociálních a přírodních podmínek a dalších faktorů, které ovlivňují projevy lidové kultury, provedl počátkem 20. století národopisné vymezení. A tak se stala tato oblast Luhačovického Zálesí samostatným regionem, do kterého spadá celkem 26 obcí z okolí Luhačovic.7 Jako první pojmenoval a vymezil tento region v obsáhlé monografii Luhačovické Zálesí z roku 1930. Luhačovické Zálesí je kraj kopcovitý a lesnatý. V dřívější době neměl zdejší lid mnoho zemědělské půdy, což mělo za příčinu chudobu. Lidé se živili chovem dobytka, pěstováním plodin, řemeslem (nejčastěji truhlářstvím, řezbářstvím,
6 7
Blanka Petráková: Lidový kroj luhačovického Zálesí (s. 5) http://www.folklorweb.cz/regiony/zalesi.php, článek zpracovala Blanka Petráková
12
kovářstvím, vyšíváním, aj.) Lidé žili v prostých dřevěných staveních nebo ve zděných staveních z nepálených cihel.
5. 1. 1. Lidová hudba Jedná se o tzv. přechodovou oblast, a tak se v lidové písni objevují často valašské i slovácké prvky. Za první hudební nástroje na území Zálesí můžeme považovat různé druhy vrbových píšťal nebo frkaček. Mládenci se často bavili hrou na lípové listy, na které vyluzovali různé nápěvy. S oblibou se hrálo také na tzv. grumle. Velice oblíbená byla dudácká hudba, a zvláště pak cimbálová. Typickým nástrojem byly dudy neboli „gajdy“. A vzhledem k větší variabilitě nástroje si lidé oblíbili cimbál a zařadily se do muziky strunné nástroje - housle nebo basa. Avšak v 70. letech 19. Století se čím dál více začaly prosazovat žesťové soubory. „Gajdošská“ a cimbálová muzika se začala pomalu vytrácet a s ní i lidé, co ji provozovali.
5. 1. 2. Lidový tanec Lidová hudba typická pro Zálesí se vyznačovala velkým počtem tanečních písní, a to především k takzvaným točivým tancům, které patří na Moravě mezi nejstarší. Na Zálesí byla velice rozšířená tzv. točená sedlcká. Neméně oblíbeným druhem tanců byly i tzv. figurální tance. Jde většinou o tance párové, které se tančily po obvodu kruhu, výjimečně v řadě nebo do kříže. V 50. letech bylo z oblasti Zálesí sepsáno na 50. druhů těchto figurálních tanců.
5. 1. 3. Lidový oděv Lidový oděv a způsob oblékání byl podřízen stylu horského typu, který využíval podomácku vyrobené materiály, jako byl například len, sukno nebo konopné a lněné plátno, ovčí vlna nebo kůže. Nejstarší oděvní součástky nebyly barevné. Později si jednotlivé části oděvu lidé nechávali barvit u barvíře, který vytvářel i ruční potisky. Jednodušší techniky barvení oděvů později ženy a dívky prováděly samy pomocí po domácku připravených velmi jednoduchých barviv, získaných z různých dřevin a bylin. Vyšívaly se zde oděvy pro všední dny i kroje sváteční. Také byl velmi rozšířený modrotisk, který se tiskl na plátna, ze kterých se vyráběly např. ženské sukně. Tyto oděvy se nosily podle typu události, ať už to byl 13
oděv na práci (oděvy pevné a praktické pro údržbu), slavnostní kroj (kroj do kostela, na slavnosti k muzice) nebo kroj svatební. Asi nejtypičtějším znakem mužského kroje byly konopné, později lněné nebo bavlněné tzv. duté košile s typickými u ramen otevřenými a směrem dolů zúženými rukávy. Na košili se navlékala vesta (brunclek) dlouhá po pás z modrého nebo višňově červeného sukna. V přední části byla zdobená řadou plochých mosazných knoflíků, které nesloužily k zapínání, ale na ozdobu. Vesta se nezapínala, svazovala se pouze stuhou v horní dírce. Na brunclek se oblékal krátký kabátek, nebo tzv. mlsná halena, což byl dlouhý svrchní kabátec bílé barvy. Dále se nosily kalhoty plátěné (na práci tzv. drle) nebo soukenné (tzv. huně). Světlé, později modré soukenné nohavice valašského střihu, měly dva rozparky, u kterých bylo jednoduché modré, později černé zdobení. Pod poklopcem nosívali muži červený, později pestře vyšívaný bílý kapesník. Ženský kroj se skládal z rubáče (spodního prádla), na který se oblékala bílá halena z jemného plátna a typicky zalomenými navrapenými rukávy. Na halenu se oblékla kordulka - soukenný bleděmodrý někdy červený vyšívaný živůtek. Typickou součástí kroje pro Luhačovické Zálesí byla červenofialová nebo tmavomodrá sukně z tenkého, lněného nebo konopného plátna. Měla zvoncovitý tvar, vzadu byla navrapená a dole ozdobená barevnou tkanicí. Délka sahala nejméně do poloviny lýtek. Na hlavě nosily ženy šátek, po bocích vyšívaný krémovým hedvábím. Na nohách nosily dříve nízké soukenné střevíce, do kterých se obouvaly bílé vlněné punčochy s vyplétaným červenozeleným motivem na kotníku. V druhé polovině 19. století se začaly nosit šněrovací boty tzv. jančary, vysoké do poloviny lýtek a zdobené vykrajovanými lakovanými prvky a dírkováním.8
8
Petráková Blanka: Lidový kroj luhačovického Zálesí (s. 23-30)
14
5.2 Valašsko Valašsko se jako etnografický region nachází na nejvýchodnější části Moravy. Je to hornatý kraj, který se rozléhá okolo měst Valašského Meziříčí, Vsetína, Rožnova pod Radhoštěm, Zlína, Frenštátu, Vizovic a Valašských klobouk. Oblast okolí těchto měst tvoří asi 200 obcí. Kraj tvoří subregiony Valašskomeziříčsko, což je oblast okolo Valašského Meziříčí v okrese Vsetín. Dále pak Valašskokloboucko v okrese Zlín. Je to oblast okolo Valašských Klobouk, kterou tvoří asi 13 obcí. Právě z tohoto subregionu Májek nejvíce čerpá. V dávných dobách Slované označovali slovem "Valach" východní Romány, tedy dnešní Rumuny. Již ve 12. století osidlovali pastevci oblast jižních a východních Karpat, kde žili na tzv. salaších. Ve 13. a 14. století se tito rumunští pastevci přesunuli se svými stády do slovanské části Karpat (dnešní Zakarpatské Ukrajiny) a tím započala valašská kolonizace, která o tři sta let později skončila v našich Beskydech. Valašsko leží v hornaté oblasti a je známé svými výraznými projevy lidové kultury. Nese ve svém základě rysy pastevecké kultury a má mnoho návazností k ostatním pasteveckým kulturám horského masívu Karpat. Jedním z typických rysů je samotná lidová architektura. Podle toho, kde lidé žili, přizpůsobovali i svá obydlí. Na celém území Valašska mají vsi a obydlí obdobné znaky. Jsou to buď vsi tzv. řetězového typu nebo rozptýlené dvorce pasekářského osídlení. Tato obydlí se vyznačovala především charakterem roubeného stavení. Hlavním stavebním materiálem byl kámen a dřevo. Střecha byla kryta šindelem. Domy měly tři základní prostory: jizbu s pecí a ohništěm, síň a komoru. Mezi nejtypičtější znaky valašské lidové architektury patří dřevěné kostelíky.
15
5. 2. 1. Lidová hudba Na Valašsku se nejčastěji zpívalo a tancovalo za doprovodu houslí, dud, píšťal a malého cimbálu. Lidová píseň jako taková není žádným umělým výmyslem, co se týče děje nebo nálady, kterou vyjadřuje, ale vychází z života a vystihuje jen to, co zpěvák prožil nebo to, co v něm zanechalo určitý emoční zážitek. „Rázovité valašské zpěvy jsou věrným zrcadlem duševního života našeho lidu. V nich je radost i žal, nevyčerpatelný humor i lidová moudrost, kolik je tu pěkných obratů a zdravých nápadů! – Přednes lidového zpěváka je procítěný, volný, plný rázovité barvitosti, kterou ani nelze zachytit notami, rytmem a taktem.“9 Častým tématem lidových písní na Valašsku bývá láska, šťastné i nešťastné milování, spory mezi bohatstvím a chudobou, rozchody mladých párů v důsledku nevěry apod.10 Tvůrci písní hledali hlavně v přírodě, ve zvucích, které je obklopovaly. Písně se podle toho lišily jak rytmem, tak tóninami. Kromě durových a molových tónin se ve valašských lidových písních vyskytují různé církevní a smíšené tóniny.11 Charakter písní se velice měnil také podle dané nálady a texty často navozovaly taneční atmosféru. Písně lyrického charakteru obsahují především milostnou tématiku. Některé jsou milé, něžné, vášnivé, jiné mají náboj vypočítavosti, sobeckosti, jsou odmítavé i posměšné. Nejčastějším typem písní byly tzv. halekačky, které vznikaly na pasekách a na salaších. Tyto písně zpívala mladá děvčata, která pásla dobytek. Jejich zpěv se nesl mezi stráněmi a kopci, čímž se mezi sebou dorozumívala. Dále to byly například písně pastevecké nebo žatevní. Všechny tyto písně byly spjaty s určitým druhem práce.
9
POLÁŠEK, J. N.; KUBEŠA, A. Valaské pěsničky : I. díl. Milotice nad Bečvou: Knihovna Milotického Hospodáře č. 62, 1939. O valašské lidové písni, s. 18. 10
TÁBORSKÝ, František. Rusava : Život valašské dědiny. Olomouc : 1928, s. 102-103. in POLÁŠEK, J. N.; KUBEŠA, A. . Valaské pěsničky : I. díl. Milotice nad Bečvou : Knihovna Milotického Hospodáře č. 62, 1939. O valašské lidové písni, s. 10. 11
POLÁŠEK, J. N.; KUBEŠA, A. Valaské pěsničky : I. díl. Milotice nad Bečvou: Knihovna Milotického Hospodáře č. 62, 1939. O valašské lidové písni, s. 12.
16
5. 2. 2. Lidový tanec S hudbou byl velmi úzce spjat i tanec. Mezi nejstarší párové tance na Valašsku se řadí tance točivé, těmto tancům se nejčastěji říkalo valaský nebo valaská. Na Valašskokloboucku to byla „točená“. Další tance se lišily opět podle druhu dané příležitosti. Byly to tance zábavní příležitostné, obřadní tance, tancem slavnostního rázu byl takzvaný starodávný. Dále například tance obřadní, jejichž rysem byly skákavé pohyby, různé figurální tance, nebo taneční kolektivní hry, jejichž součástí byl tanec metlový, zrcadlový nebo klobouková.
5. 2. 3. Lidový oděv Lidový oděv na Valašsku se vyznačoval především svojí jednoduchostí a účelností. Podle kroje se dalo poznat, odkud člověk pocházel. Lidé z města nosili většinou kroje více zdobené, hodně barevné a bohaté, jako byl například kroj z Rožnova. Takové kroje si mohli dovolit opravdu jen majetní lidé. Oproti tomu chudý lid z venkova měl kroje prostší a méně zdobené. Kroje byly docela strohé, bez většího zdobení a v přírodních barvách. Vše mělo však svůj důvod. Tyto kroje byly určeny především pro práci. Lidé v tom museli zvládnout práci jak doma, tak v lese a na poli, takže zdobnost a bohatost kroje by lidem spíše překážela. Zdobenější části krojů, které byly nákladnější, se dokonce dědily z generace na generaci. K výrobě takového kroje se vždy používaly jen přírodní materiály jako vlna, lněné sukno nebo konopné plátno. Typickým využívaným materiálem byla také ovčí kůže. U mužského kroje patřila k hlavním částem lněná nebo režná košile a soukenné kalhoty ze zpracované ovčí vlny. Ty se přidržovaly několika koženými řemeny ozdobenými kovovými nýtky, které jsou jedny z výrazných znaků pánského kroje. Na košili se nosila barevná vesta neboli brunclek a jako obuv se nosily tzv. krpce, holiny nebo různé druhy soukenných papučí, v nichž byla noha ovinutá plátěnými nebo soukennými šňůrkami, kterým se říkalo onučky. Nejzdobenějším kusem mužského kroje byla tzv. župice, což byl krátký soukenný kabát. Jako ochranu proti zimě nosili Valaši typické černé klobouky nebo beranice.
17
Součástí každého ženského kroje je tzv. cudnička neboli rubáš, nejspodnější část kroje z lněného plátna. Na rubáč se oblékaly zdobené vyšívané rukávce, ty se vyztužovaly škrobem, aby lépe držely tvar. Na ty se pak navlékla výrazně zdobená kordulka z barevného sukna, doplněná měděnými knoflíčky a ozdobnými sklíčky. Často se také objevovaly zdobné bambulky na zadní části vesty a různé perleťové spony, které zdobily horní cípek na přední části kordulky. Na košili se pak do pasu uvázala kanafaska12 a kasanka13. Tyto bílé lněné suknice patří k nejstarším součástem krojů. Kasanka je typická výrazně řasená sukně, přes kterou se přehodil fěrtošek bílá lněná zástěra později zdobená modrotiskem. Na hlavě se nosil červený vlněný šátek typický pro vdané ženy. Pro oblast Valašskokloboucka je typický bílý šátek. Mladé dívky si splétaly vlasy do copů a vázaly červenou dlouhou stuhou.
5.3 Malá Haná Oblast Malé Hané se nachází v nejsevernějším výběžku Jihomoravského kraje, v severním cípu nížiny zvané Boskovická brázda. Na malém území zde leží vedle sebe drsné prostředí Drahanské vrchoviny, údolí Boskovické brázdy a lesnaté kopce Podorlické pahorkatiny. Malá Haná z etnografického hlediska zaujímá široký pás od Boskovic až k městečku Trnávka. Úrodné údolí Boskovické brázdy na severu velkou částí zasahuje až na území Pardubického kraje. Největším městem a zároveň kulturním centrem tohoto mikroregionu je město Jevíčko. Názvem připomíná větší a známější oblast Hané, ale kulturně je jednou z podoblastí Horácka (Moravského Horácka) a zároveň je i přechodnou oblastí směrem k Hané. Název Malá Haná je odvozen od úrodné mírně zvlněné krajiny a typu pěstovaných plodin. Tento region zaujímá rozlohu asi osmdesáti pěti kilometrů čtverečních a žije zde na osm tisíc obyvatel. Malá Haná jako mikroregion je tvořen obcemi a osadami Borotín, Světlá, Malá Roudka, Šebetov, Cetkovice, Uhřice, Vanovice, Úsobrno, město Velké Opatovice, a z přidružených osad to jsou Skočova Lhota, Drválovice, Bezděčí, Brťov, Korbelova Lhota, Svárov, a Velká Roudka.
12
Sešitá sukně s velkým rozparkem na předním díle, nařasená do pasu, vyráběná z různých barevných materiálů, nejčastěji lněná. 13 Nesešitá lněná sukně bílé barvy vyskytující se téměř po celém Valašsku. Patří k nejstarším oděvním součástem Slovanských národů.
18
5. 3. 1. Lidová hudba Před více než sto lety se začaly typické kroje a hudba z oblasti Malé Hané pomalu vytrácet. Býval to kraj, kde jen zřídka bylo slyšet lidovou píseň. Dlouhou dobu byly písně na Malé Hané téměř neznámé. Jedním z prvních sběratelů byl František Sušil, který pár písní zapsal i do svého díla Moravské národní písně. Podle doložených písemných dokumentů z poloviny 18. století hrála hanácká lidová muzika v nástrojovém obsazení s převahou smyčců, a to většinou dvoje housle, basa a cimbál, později doplněna o klarinet (píšťalu) a flétnu.14
5. 3. 2. Lidový tanec Území Malé Hané bylo po dlouhou dobu po stránce lidové hudby a tanců docela neprobádaná oblast. V roce 1951 však proběhl výzkum obcí v této oblasti. Nejvíce se hudební a taneční tradice udržely v obcích Velké Opatovice, Horní Štěpánov a Kořenec. Jen zde bylo zapsáno na 65 tanců. Tance můžeme rozdělit na základní, které se buď tančily stejně jako tzv. šlapák nebo švicák, a na tance různých forem a variací, které měly své místní podoby jako tzv. hulán nebo špacírka. Je zde zmínka o tanci jako je malohanácký štéc, šátečková nebo ocóraná.15
5. 3. 3. Lidový oděv Oblast Malé Hané je po národopisné stránce nepříliš výrazný kraj a tvoří zároveň přechodovou oblast mezi Hanou a Horáckem, ve které se mísí vlivy těchto dvou regionů. Je tedy přirozené, že samotné kroje nesly společné znaky sousedních oblastí. Široký krejzl malohanáckého kroje a částečně i vázání šátku se podobá hanáckému, ale materiál je mnohem skromnější. Místo bohatých krajek je užito výšivky na plátně. Kordula nese znaky obou oblastí. Je hluboce vykrojena jako východočeská a horácká, ale zatím co žena z Horácka a východních Čech pečlivě dbá, aby nevykukoval ani kousek rukávců mezi kordulkou a sukní, jde malohanácká
14
http://www.folklorweb.cz/regiony/hana.php Jelínková Zdena: Lidový tanec na Drahanské vrchovině a Malé Hané: Kořenec, Benešov, Protivanov: Obecní úřad, r. 2001, s. 6 - 7 15
19
kordulka o 2 až 3 cm nad pas.16 Tento úzký bílý proužek mezi sukní a kordulkou byl typickou nutností, ač nikdy nedosahoval oné šíře, jako je tomu u krojů na Hané, zejména na Prostějovsku. Rozdíly krojů mezi obcemi v tomto kraji nejsou nijak výrazné. Nejvíce se kroje lišily v použitých materiálech. Lidé z bohatší nížiny používali na výrobu krojů dražší materiály než lidé z malých vesniček v horách. Mužský kroj se podle ústních i písemných pramenů skládal z bílé košile se širokými rukávy, která měla zavazování vzadu. Kalhoty zvané koženky nebo kuženice byly světle žluté, ušité z kozí kůže. Sahaly pod kolena, kde se zavazovaly koženými řemínky. Koženky vydržely po celý život a v zachovalém stavu je nosily i jako oděv sváteční. Na košili se nosila vesta, tzv. kordola z kvalitní modré, černé nebo červené látky se zapínáním na knoflíky. Na hlavě se v létě nosily plstěné širáky a v zimě vysoké kožešinové čepice. Ke kroji patřil i černý vyšívaný kožený pás. Ženský kroj se skládal z bílých vyšívaných rukávců, nabíraných vysoko nad lokty. Přes ně se oblékala zelená brokátová kordulka s kulatým hlubokým výstřihem a se zapínáním na knoflíky. Na horách se nosily kordulky soukenné. Sukně byly dlouhé, kanafasové a pod nimi se nosilo několik spodnic. Přes sukně se oblékaly fěrtochy v dolní části ozdobené krajkou. Ke kroji patřila i půlka, což byl trojúhelník z bílého plátna nebo batistu, vyzdobený bohatým bílým vyšíváním, který se vázal křížem přes prsa. Na hlavě se nosily čepce. Ty patřily ženám, dívky chodily prostovlasé. Na nohou ženy nosily bílé, v zimě vlněné a v létě bavlněné punčochy. K punčochám se nosily nízké, hluboko vykrojené střevíčky ozdobené stříbrnou přezkou.17 Nejméně dokladů se zachovalo z dětského oblečení. Aby se uspořil materiál, oblečení pro děti se většinou přešívalo ze starého a obnošeného. A tak se oblečení dědilo až do úplného roztrhání. Z toho důvodu se téměř žádné dětské kroje nedochovaly.
16
Vacová Pavla: Lidový kroj Malé Hané s přilehlými horami, Okresní vlastivědné museum v Blansku, r. 1970, s. 22-24 17
Vacová Pavla: Lidový kroj Malé Hané s přilehlými horami, Okresní vlastivědné museum v Blansku, r. 1970, s. 26-28
20
6. Folklórní festivaly a soutěže Folklórní festivaly a soutěže folklórních souborů jsou pro každý soubor velmi důležité akce, na kterých je možnost se dobře prezentovat před značným množstvím běžných diváků, ale i před odbornou veřejností. Právě tito lidé pak můžou souboru pomoct při sjednávání dalších vystoupení, můžou si je pozvat na své vlastní festivaly či jiné akce, které jsou pro každý neprofesionální soubor vítaným zdrojem financí pro samotné fungování souboru, (např. udržování krojového materiálu či pronájem zkušebních prostor). Zájem o účinkování na folklórních festivalech je značný, a proto se musí každý soubor snažit pořadatelům nabídnout co nejpoutavější program, aby byl vybrán. Soubor Májek je v tomto ohledu poměrně úspěšný a daří se mu prakticky každý rok účinkovat na festivalu ve Strážnici a na brněnském Mezinárodním Folklórním Festivalu. Díky kontaktům, které na těchto a jiných akcích nasbíral za 40 let svého působení, se souboru daří každý rok vyjet i na některý zahraniční festival. V následujících kapitolách uvedu dva největší tuzemské festivaly tohoto druhu, kterých se Májek účastní.
6.1 Festival Strážnice Tradice tohoto festivalu se datuje do roku 1946, kdy se konal poprvé, a to pod názvem „Československo v tanci a zpěvu“. Od svého začátku byl myšlený jako celostátní slavnosti. Přece jen je ale jeho vznik úzce spojen s rozvojem folklorního hnutí zejména na jihovýchodní Moravě. Každý rok poslední víkend v červnu se sjíždí tisíce návštěvníků z různých koutů republiky a zahraničí do města Strážnice, která jim nabídne neopakovatelnou podívanou v podobě těchto slavností s nabídkou celé řady zajímavých programů. Návštěvník se může potěšit krásou lidových písní, tanců a krojů ve slavnostním průvodu, ale i v mnoha jiných pořadech. Může si zkusit i tance z cizokrajných koutů světa a společně si také zazpívat a zatancovat u lidových muzik. Návštěvníci mohou zhlédnout vystoupení nejen našich, ale i zahraničních souborů a seznámit se tak s jinými kulturami. Různé zahraniční soubory jsou 21
každoročními účastníky Mezinárodního folklorního festivalu Strážnice již od roku 1957. Hlavním centrem všeho dění je zámecký park, kde se koná většina z hlavních programů. V parku se nachází tři amfiteátry, kde se odehrává například slavnostní zahájení Mezinárodního folklorního festivalu, slavná soutěž o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku, taneční programy tuzemských i zahraničních souborů nebo slavnostní předávání cen České národopisné společnosti. Další součástí programu v parku jsou vystoupení cimbálových a také dechových muzik. Festival probíhá nejen na amfiteátrech v zámeckém parku, ale také ve vinohradnickém areálu a před usedlostmi v nedalekém strážnickém skanzenu, kde se můžeme setkat s vystoupením dětských folklorních souborů a muzik nebo přehlídek tradičních řemesel. Také v samotném zámku můžeme shlédnout programy lidových souborů komornějšího charakteru. Akcí, která se již stala tradicí, jsou hudební pořady v zámecké expozici lidových nástrojů. Strážnický Mezinárodní folklorní festival, zkráceně MFF, získal statut festivalu Mezinárodní rady organizátorů festivalů folkloru a lidového umění, zkráceně CIOFF, čímž se zařadil mezi vybrané celosvětové folklorní festivaly a již dvakrát se stal festivalem Středoevropského sektoru CIOFF. Každý rok je na festivalu udělován také čestný titul Cena Mezinárodního festivalu Strážnice a Laureát Mezinárodního festivalu Strážnice pro ty, kteří měli největší přínos v přípravě a samotné realizaci akce. Na každoroční setkání se vždy těší nejenom samotní návštěvníci, ale i desítky účinkujících, neboť festival je už tradičně místem setkávání přátel lidových tradic a zábavy. Nejcennějším zážitkem, který si však diváci z této akce odnáší, je jejich vlastní prožitek z prostředí a neopakovatelné atmosféry festivalu.
22
6.2 Mezinárodní folklórní festival Brno Soubory Májek i Májíček jsou tradičními účastníky Mezinárodního folklórního festivalu v Brně, který posledních několik let pomáhají také organizovat. Jeho pořadatelem je Sdružení přátel folklóru v Brně, které patří mezi řádné členy
České
národní
sekce
organizace
CIOFF
(International
Council
of Organizations of Folklore Festivals and Folk Arts ). Přípravný štáb festivalu je personálně poměrně úzce spjat se souborem Májek. Dlouholetým prezidentem festivalu je Milan Zelinka, umělecký vedoucí souboru Májek a zároveň jeho tanečník a choreograf. Kromě toho, že se soubor Májek i jeho dětská složka každoročně aktivně zapojují do programu festivalu, někteří členové také aktivně pomáhají i se samotnou přípravou festivalu, jeho jednotlivých scén a programových pásem. Mezinárodní folklórní festival Brno se koná pravidelně koncem srpna a to již od roku 1990. Dlouhou dobu byl součástí letních lidových slavností města Brna, jejichž tradice ale zanikla před několika lety. Původním záměrem organizátorů bylo setkávání místních folklórních souborů a dětských folklórních souborů z Brna a okolí. Toto setkávání se ale postupně změnilo ve skutečný festival s mezinárodní účastí a bohatým programem v různých částech města Brna. V roce 1995 se festival po splnění náročných kritérií stal řádným členem České národní sekce CIOFF a zařadil se tak mezi nejprestižnější folklórní festivaly v České republice. V roce 2002 byl festivalu udělen statut IOV. Členství v České organizaci IOV ale pořadatelé festivalu museli (zejména z ekonomických důvodů) v roce 2009 ukončit. V roce 2013 se součástí programu Mezinárodního folklórního festivalu Brno staly také Jihomoravské dožínky, partnerem festivalu se tedy stal také Jihomoravský kraj. Pořadatelé festivalu se každoročně stanou hostiteli více než tisícovky účinkujících z České republiky a asi dvou set účinkujících ze zahraničí. Vystoupení souborů se konají v různých částech města Brna, (nejen v centrální části města, ale také v okrajových částech). Město Brno se tak stane doslova „jedním velkým festivalovým pódiem“, hostícím folklórní soubory doslova ze všech koutů naší země a vlastně i celého světa.
23
Počet a charakter účinkujících souborů závislí na finančních možnostech organizátorů (náklady na jejich dopravu, ubytování, stravování, organizačnětechnické zajištění jednotlivých programů – např. pronájem pódií, ozvučení apod.). Akce se každoročně koná za finančního přispění Ministerstva kultury ČR, statutárního města Brna a Jihomoravského kraje. Festival je velice nákladnou akcí. Náklady na dopravu souborů z exotických zemí jsou snižovány díky zajištění účasti souborů na více mezinárodních folklórních festivalech, a to nejen v České republice, ale i v okolních zemích. Přes tyto organizační problémy se každoročně přípravnému štábu festivalu daří přilákat do Brna několik desítek tuzemských folklórních souborů a dětských folklórních souborů, ale také několika souborů zahraničních. V uplynulých letech brněnský festival hostil soubory nejen z okolních států (Slovensko, Polsko, Maďarsko, Ukrajina, Rakousko, Německo), ale také ze skutečně exotických destinací jako jsou Alžír, Nový Zéland, Japonsko, Mexiko, Čína, Indie, Kolumbie apod.
6.3 Zahraniční festivaly a soutěže Mezi soubory i jednotlivci se každoročně navazují dlouhodobá přátelství, sjednávají se výměnné pobyty souborů i účast na mezinárodních festivalech v zahraničí. Organizátoři Mezinárodního folklórního festivalu v Brně tak již několik let spolupracují s organizátory festivalu v polské Legnici, slovenských Košicích, ukrajinském Lucku, švýcarském Fribourgu nebo maďarském Százhalombatta. Mezi největší úspěchy Májku v posledních letech patří 1. místo na soutěžním festivalu „Týždeň Beskydskej kultúry“ v roce 2013. Toto vítězství tzv. ceny Grand Prix (Obrázek č. 10) na nejpopulárnějším festivalu v Polsku je pro Májek o to cennější, že se museli vypořádat se silnou mezinárodní konkurencí, která se skládala z dalších 14 souborů z více než 10 světových zemí. Májek se v roce 2012 zúčastnil Summerfestu, největšího folklórního festivalu v Maďarsku, kterého se zúčastnilo více než 500 účinkujících z mnoha koutů světa.
24
7. Dětský soubor lidových písní a tanců Májíček 7.1 Historie souboru Hlavním podnětem pro založení souboru Májíček byl především nedostatek mladých lidí z řad zpěváků, tanečníků, ale i hudebníků, kteří by mohli dále pokračovat v tradici souboru. Proto byla roku 1981 vytvořena k souboru jeho dětská složka, která měla přípravnou funkci pro vstup do dospělého souboru. Původně docela malá skupina asi deseti dětí ve věkovém rozmezí od dvanácti do šestnácti let se postupně rozrostla v poměrně početný soubor. O tři roky později se soubor více osamostatnil a začal se věnovat i nejmenšímu dorostu od čtyř let. A tak dostal tento soubor příznačný název Májíček. Zde si soubor začal vychovávat své budoucí tanečníky a hudebníky. Repertoár, kterým se již od začátku soubor zabývá a který zpracovává, pochází z národopisných oblastí Valašska a Luhačovického Zálesí. Jedna z výhod dětského souboru byla, že měl již od prvopočátku svoji vlastní hudební složku v podobě malé dětské cimbálové muziky. Ta se skládala z prvních a druhých houslí, kontrabasu a cimbálu. V rámci vedení této hudební složky spolupracoval Májíček zprvu s cimbálovou muzikou lidové školy umění Kosmákova v Brně a později v roce 1989 převzal vedení muziky pan Blahoslav Zachoval. Poté se v roce 1990 ujala vedení paní Lenka Zelinková, která soubor vedla až do roku 2010. Od téhož roku až dosud spolupracuje Májíček i s cimbálovou muzikou Májek, jejíž uměleckým vedoucím stejně jako i vedoucím hudební složky Májíčku je Ondřej Marhold. Vedení dětské taneční složky měl z počátku na starosti pan Milan Zelinka, který po třech letech předal vedení p. Aleně Halašové. Ta zde působila od roku 1984 do roku 1989. Dalšími uměleckými vedoucími byli p. Monika Endlová (1989 1993), p. Jana Vašková a p. Petra Vaňková (1995 – 1998). Od roku 1998 až dosud vede soubor opět pan Milan Zelinka.
25
7.2 Cíle a působení Májíček působí od roku 2005 jako samostatný soubor, sdružuje nejen děti a mládež, ale i dospělé. Jeho hlavním cílem je podpora nejen jednotlivců, ale i skupin a kolektivů za účelem pěstovat v nich od útlého věku zájem a vztah k tradicím, hudbě, tanci a slovesnému folkloru národností žijících v České republice. Tento soubor se snaží vzbudit zájem širší veřejnosti, udržovat zájem o folklor a šířit zdejší tradiční lidovou kulturu na celém území České republiky i v zahraničí. Májíček spolupracuje také s několika stáními orgány a institucemi z České republiky zahraničí. Mezi tuzemské, které poskytují záštitu souboru, můžeme zařadit například Jihomoravský kraj, Statutární město Brno, Statutární město Brno, konkrétně městská část Brno – Černovice nebo Folklorní sdružení České republiky. Soubor je aktivním členem několika sdružení, které svojí činností také vytváří nezastupitelné zázemí pro folklor v naší zemi. Májíček je členem např. Folklorního sdružení přátel v Brně, dále je členem Společnosti pro lidové tradice Jihomoravského kraje nebo Mezinárodní organizace CIOFF. Za svoji dobu působení se již předvedl nejen tuzemskému publiku, ale ukázal se i na zahraničních pódiích. Domácímu publiku se děti z Májíčku pravidelně představují při různých kulturních příležitostech po celé republice. Pravidelně se účastní festivalů, jakými jsou například Mezinárodní folklorní festival Strážnice nebo Mezinárodní folklorní festival v Brně. Mezi další akce, kterých se účastní, patří také Strakonický dudáček nebo Jundrovské jablíčko. V roce 2001 účinkovali na festivalu Dětská Strážnice. Soubor již také několikrát reprezentoval Českou republiku v zahraničí, a to v Německu, Portugalsku, Švédsku, Holandsku, Polsku, Maďarsku a na Slovensku. Děti a především děvčata z Májíčku účinkují každoročně na „Vítání občánků“, který soubor Májek organizuje pro rodiče novorozenců za podpory městské části Brno-Černovice.
O kvalitách souboru nás přesvědčí i mimo jiné také jeho pravidelná ocenění v oblastních kolech tzv. postupových přehlídek dětských folklorních souborů z Brna konaných jednou za dva roky. Hlavní myšlenkou těchto přehlídek pořádaných v celé 26
republice je prezentovat různé formy a způsoby výchovné a umělecké práce dětských folklorních souborů a skupin. Cílem je vytvářet prostor pro předávání zkušeností, vzájemnou inspiraci a navázání nových kontaktů dětí i vedoucích z jednotlivých souborů, a tím přispívat k uchování tradic lidové kultury. Účastnit se mohou všechny dětské folklorní soubory a skupiny, jejichž členové nepřekročí věk 15 let. Vystupovat mohou i děti předškolního věku. Mezi úspěchy Májíčku na těchto přehlídkách patří postup v roce 2009 a 2011 do krajského a následně do celostátního kola. Mezi nejúspěšnější pásmo, se kterým Májíček uspěl v této soutěži v roce 2011, se řadí pásmo, ve kterém děti předvádějí, jak se vyráběla keramika na Luhačovickém Zálesí. Děti v něm např. připravují hlínu pro výrobu džbánků, které hrnčíř vytáčí na ručním hrnčířském kruhu. Dále je v něm možné vidět i proces malování keramiky a to vše je zakomponováno do tanečního pásma doplněného mnoha typickými pracovními i dětskými písněmi z daného regionu.
7.3. Fungování souboru V současnosti má Májíček přibližně kolem dvaceti pěti členů, kteří jsou rozděleni do tří skupin podle věku dětí. V první skupině jsou zařazeny děti ve věku tři až sedm let, druhou skupinu tvoří děti od osmi do jedenácti let a ve třetí skupině jsou děti nejstarší, ve věkovém rozmezí dvanáct až patnáct let. Součástí tohoto souboru je dnes také dětský sbor a složka dospělých příznivců. Májíček nacvičuje také dvakrát týdně v kulturním domě „U Lípy“
v
Brně
Černovicích. Zkoušky probíhají zpočátku bez muziky, pouze za doprovodu klavíru. Po rozcvičce se děti učí za pomoci nejrůznějších pomůcek nové melodie a texty písní. Pro lepší zapamatování textů si například děti společně malují děj písně na tabuli v podobě jednotlivých názorných obrázků, díky nimž si tak písně lépe pamatují. Za doprovodu klavíru se pak učí samotné melodie. Až si skladbičky dokáží sami zazpívat, přichází na řadu pohybová koordinace. Děti se začnou učit jednotlivé kroky a figury. Celá tato fáze zatím probíhá za doprovodu rytmiky udávající rytmus tance a kroků, popřípadě společného zpívání již naučených písní. Po dokonalém zažití jednotlivých rytmických figur, tanců a kroků následuje secvičování 27
a kompletace celé choreografie. V momentě, kdy děti zvládají tzv. odkrokovat na počítání celou choreografii jako celek, se již může přidat muzika a začíná se trénovat tzv. na ostro. Tato nácviková fáze je poslední. Následuje už jen pár generálních zkoušek pro prostorovou orientaci na podiu. Tyto zkoušky probíhají těsně před samotným vystoupením den předem nebo již v samotný den vystoupení. Kromě těchto tréninků soubor také několikrát do roka jezdí na soustředění v přírodě, kde intenzivně nacvičuje nový program a pásma věnovaná tematice z oblastí Valašska a Luhačovického Zálesí. Během letních prázdnin jezdí děti navíc na dvoutýdenní tábor, který je z větší části také zaměřen na folklórní tanec a zpěv. Soubor se těmito společnými akcemi, kde jsou děti delší čas bez dohledu a opatrování rodičů, více sblíží a děti si nejlépe osvojí díky soustavné práci základní stylové návyky, které později mohou uplatnit mezi svými staršími kamarády v Májku.
28
8. Produkce souboru Májek a Májíček 8.1 Pásma Výraz pásmo označuje soubor písní a tanců uskupených do celistvého hudebně-tanečního vystoupení. Každé pásmo je zaměřeno na určité téma, kterému je přizpůsoben celý děj. Lidová pásma jsou většinou zaměřené na některý region, o jehož tradicích a zvycích vypovídají. Zeptala jsem se pana Milana Zelinky, jak jednotlivá pásma vznikají.
Při příležitosti účasti na soutěži v Polsku v roce 2013 se zrodilo nové pásmo „Od Tří králů po Velikonoce“. „Začíná to tím, že tam přicházejí tři králi, zpívají „My tři králové jdeme k vám“.“ Jeho součástí je i krátké pětiminutové pásmo „Fašank“ s fašankovými melodiemi a s maškarami, které směřuje právě k době velikonoční. „Vloni jsme měli výročí čtyřicet let od založení, a tam jsme to pásmo předvedli, abychom ukázali, s čím jsme to Grand Prix v Polsku vyhráli.“
Existuje nějaký soupis všech vašich pásem? „To ne.“ A jaká pásma máte v repertoáru? Kolik jich vůbec je? „Tak my těch pásem máme asi třicet. Ze Zálesí máme na příklad pásmo „Kosecké“. To přijde první chlap a začne si brousit kosu na půlové doby, vedle něho přijde další a začne ji brousit na čtvrtky, přijde další a začne brousit na osminky, přijde další se špalkem a s kosou bez kosiště s kladívkem a začne ji na dvaatřicetinky naklepávat. Ale jsou pásma, která jedna parta dělá perfektně. Pak přijdou další, a ti to nezvládají, tak se to musí zjednodušit. Takže se to musí přizpůsobovat i podle obsazení. Pak máme ještě z Valšska třeba to „Valašskoklobúcké“ pásmo. Pak "Zatáčaný", což je svatební tanec. Pak třeba „Obracaný“, tak se jmenuje přímo ten tanec. Pak máme „Luženskou točenou“, další točená je z Jesenné. Ze Zálesí máme vojenské pásmo, to 29
se jmenuje „V Prešpurku na rynku“, pak tam máme ještě jedno vojenské pásmo, to se jmenuje „Vojáčku, Vojáčku“.“ A co to přesně znamená, že je pásmo vojenské? „Jsou tam písničky s vojenskou tématikou, ale teď to nemůžeme hrát, protože máme málo chlapů“. Dál máme například „Už sa všeci poženili“, to je takové veselejší, jsou tam točivé tance. Pak jsme hráli třeba „Cestička ušlapaná“, to je lyrické, zamilované pásmo pro tři páry. Potom máme figurální tance, jmenuje se to „Šup sem, šup tam“ podle písničky, která tam je. Další figurální tance jsou v pásmu „Měl jsem já ženu zlú“. Ze Zálesí chceme teď znovu oprášit pásmo „Nepůjdem domů“, což bylo vůbec první pásmo, které Májek dělal. V sedmdesátém šestém roce ho pro nás udělal Jindra Kovář a já jsem si ho prošel a zjistil jsem, že je nadčasové, a tak jsem ho teď vytáhl. Dál máme Májíčkovské pásmo o malovaném džbánku.18 Jak dlouho takové pásmo trvá? „Obyčejně je to tak kolem deseti minut. Od pěti do dvanácti minut, podle toho, jak je to dlouhé. Ale třeba to, se kterým jsme vyhráli v Polsku, má asi čtyřicet minut. Takže to není pásmo, ale spíš blok poskládaný z jednotlivých pásem nějakým způsobem propojených. Když se dělá celovečerní program, vezmu třeba pět tanečních čísel, propojím to nějakou muzikou, nějakým zpíváním, dvakrát tam přijde moderátorka. To jsou ty nejzákladnější věci, se kterými se jezdí po vystoupeních, na která si nás někdo objedná. Nebo když děláme premiéru, jako třeba ke čtyřicátému výročí souboru, tak se udělá nějaká „červená nit“, která se táhne celým večerem, aby to bylo nějakým způsobem svázané. Tak jsme udělali na příklad „Od Tří králů do Velikonoc“.“ Říkal jste, že některá pásma jsou pouze muzika a tanec…“
18
Viz kapitola 8.2 Jak vzniklo pásmo „O svatebním džbánku“
30
„On v tom vždycky nějaký ten děj musí být. Obyčejně je to taková ilustrace písničky. V lidové muzice neexistuje písnička bez textu. Když přišel někdo k muzice a chtěl, aby mu zahráli, tak si to musel zazpívat. Obyčejně nebyli tak vybavení, aby hráli z not, takže někdo přišel, zazpíval si písničku, dal jim na cimbál nebo do klobouku, a oni mu zahráli. Tu líp, tu hůř. Nikdy to nebylo tak, že by přišli muzikanti a začali by hrát jen tak sami od sebe, protože to, co se zpívá na Kyjovsku, se nezpívá na Strážnicku.“ Jak asi dlouho hrajete jedno pásmo? „Obyčejně to odejde s generací, která se to naučí. Některá pásma jsou vyloženě taneční, takže se přeučují a doplňují, ale ty, co mají nějaký scénický příběh, obyčejně zaniknou. Například u Malovaného džbánku byla spousta mluveného slova v dialektu, ale já jsem naštěstí měl v souboru holku, která byla schopná se to naučit zpaměti a perfektně to odříkat. Dneska bych asi takovou, která by byla schopná deset minut vykládat technologický postup v dialektu a ještě k tomu s příběhem, nenašel ani mezi dospělými.“
8.2 Jak vzniklo pásmo „O svatebním džbánku“ „Když jsem dělal produkčního pro natáčení krátkometrážních filmů ve Strážnici, dělali jsme natáčení o tom, jak se zpracovává keramika, jak se vyrábí hliněné nádoby a bylo to zajímavé. Nalezl jsem v archivu pár písniček, které se k tomu vázaly a pak jsem jel do muzea do Luhačovic, a tam Blanka Petráková udělala výstavu různých věci, mimo jiné tam byla výstava i o keramice. A když jsem se vracel z Luhačovic, tak mi před očima vyběhla taková kreslená publikace o tom, jak se ten džbánek dělá. Jmenovalo se to „O svatebním džbánu z Pozlovic“. A na tom asfaltu mi normálně skákaly ty obrázky a já jsem si je doplňoval písničkama a děckama, co by tam mohly být. A tak jsme potom udělali pásmo „O svatebním džbánu z Pozlovic“ vlastně tak, že jsme s děckama na jevišti předvedli technologický postup zpracování hlíny a vypálení džbánu. Akorát to bylo zahaleno do příběhu o tom svatebním, vystupovaly tam reálné postavy, které na tom Luhačovicku fungovaly. Fór byl v tom, že jsme 31
to pak předváděli v Kunštátě na Vysočině, což je kraj plný hrnčířů a výtvarníků. A my jsme dostali diplom, mimořádné ocenění od cechu hrnčířů za vystoupení, ve kterém bylo ztvárněno zpracování hrnčířského umění.“ V pásmu o výrobě džbánku byly všechny předměty ztvárněné lidmi. Například v momentě, kdy se hlína protlačuje přes síto, aby byla jemná, udělali větší chlapci jakoby okno z rukou a zvedali malé čtyřleté děti do výšky a opatrně je „prosívali“ tím oknem. „Všem bylo jasné, že je to lis na hlínu. Spolupráce mládeže různého věku byla kouzelná, jak ti větší zacházeli s těma děckama, jak si je podávali, jak je dávali do té pece.“ Pro nácvik točení na hrnčířském kruhu pan Zelinka jeden vypůjčil, aby si mohly děti vyzkoušet, jak se to opravdu dělá. V praxi pak jeden vkleče představoval sedátko a druhý v roli hrnčíře se na něj posadil a vyráběl džbánky. „Vždycky mu tam přinesli kluci kus hlíny, což byla holka, která měla na sobě takový pytel z hnědé látky, „kydli“ ji před něho a on ji pak vytvaroval jako džbánek. Pak jí udělal z ruky ucho.“ Děvčata se při scéně „na kruhu“ musela dlouho točit v podřepu, což bylo velice fyzicky náročné. Jak ale probíhala scéna malování džbánku? „Ona měla na sobě ty hadry dvě. Ta vrchní byla jenom hnědá a ta spodní byla namalovaná. Měli jsme to udělané na druk, takže když se roztočila, tak on (hrnčíř) šel kolem ní, aby ji na chvilku zakryl zády, chytl konec toho druku a tu jednu vrstvu z ní sundal. A všichni se velmi divili, jak se to tak najednou stalo.“
32
Závěr Cílem mé práce bylo seznámit čtenáře nejen s tímto souborem, jeho osobitým charakterem, ale také s kulturou a tradicí moravského kraje. Regiony, kterými se soubor zabývá, jsou tak různorodé a specifické, že není možné je popsat do všech jejich detailů. Touto cestou jsem chtěla ujasnit alespoň ty nejzákladnější charakterové znaky.
33
Použité informační zdroje Literatura SMOLKA, J. a kolektiv. Malá encyklopedie hudby. Praha: Supraphon, 1983 POLÁŠEK, J. N.; KUBEŠA, A. . Valaské pěsničky : I. díl. Milotice nad Bečvou: Knihovna Milotického Hospodáře č. 62, 1939 TÁBORSKÝ, František. Rusava : Život valašské dědiny. Olomouc : 1928 PETRÁKOVÁ, Blanka. Lidový kroj luhačovického Zálesí. vyd. 1. Zlín: Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, 2007 VÁCLAVÍK, Antonín. Výroční obyčeje a lidové umění. 1. vyd. Praha: Nakladatelství, Československé akademie věd, 1959 VÁCLAVÍK, A. Luhačovické Zálesí, Ateliér IM, 2005 HORÁK, J. Humor, vtip a satira v české lidové písni. SFINX, edice Zlatá Studně, 1947 JELÍNKOVÁ, Z. Lidový tanec na Drahanské vrchovině a Malé Hané: Kořenec, Benešov, Protivanov: Obecní úřad, r. 2001 VACOVÁ, P. Lidový kroj Malé Hané s přilehlými horami, Okresní vlastivědné museum v Blansku, 1970 KOVÁŘŮ, V. Lidový kroj na Valašsku. Krajské kulturní středisko Ostrava, 1982 URBACHOVÁ, E. Lidový kroj na Vsetínsku. Muzeum regionu Valašsko ve Vsetíně, 2004
34
Internetové zdroje URL:
[2015-3-24] URL: [2015-3-23] URL: [2015-2-26] URL: [2015-3-29] URL: [2015-3-2] URL: [2015-3-2] URL: < http://cs.wikipedia.org/wiki/Mal%C3%A1_Han%C3%A1> [2015-4-11] URL: [2015-4-10] URL: [2015-4-6]
URL: [2015-4-1] URL: [20152-6] URL: [2014-12-2] URL: [2014-11-21]
35
Ilustrace19
Obrázek č. 1: Dívčí kroj z Luhačovického Zálesí
Obrázek č. 2: Chlapecký kroj z Luhačovického Zálesí 19
Zrdoj viz Použité zdroje - Literatura
I
Obrázek č. 3: Dívčí kroj z Luhačovického Zálesí
Obrázek č. 4: Dětský kroj z Malé Hané II
Obrázek č. 5: Ženský a mužský kroj z Malé Hané
Obrázek č. 6: Dívčí kroj z Malé Hané
III
Obrázek č. 7: Soubor Májek ve Valašských krojích
Obrázek č. 8: Lidový kroj z Valašských Klobouků IV
Obrázek č. 9: Valašské kroje
Obrázek č. 10: Cena Grand Prix
V
