JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Divadelní fakulta. Ateliér divadelního manažerství a jevištní technologie Divadelní manažerství

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Divadelní fakulta Ateliér divadelního manažerství a jevištní technologie Divadelní manažerství

Bakalářská diplomová práce

Nástroje kulturní politiky Spolkové republiky Německo a Rakouské republiky působící v České republice – zaměřeno na Goethe-Institut Praha a Rakouské kulturní fórum v Praze

Autorka práce: Vedoucí práce: Oponent práce:

Brno 2016

Gabriela Gálová doc. MgA. Blanka Chládková MgA. Lucie Abou

Bibliografický záznam

GÁLOVÁ, Gabriela.

Nástroje

kulturní politiky Spolkové

republiky Německo

a Rakouské republiky působící v České republice - zaměřeno na Goethe-Institut Praha a Rakouské kulturní fórum v Praze [Tools of Cultural Policy of the Federal Republic of Germany and the Republic of Austria in the Czech Republic focused on the Goethe-Institute Prague and Austrian Cultural Forum in Prague]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Divadelní fakulta, Ateliér divadelního manažerství a jevištní technologie, 2016. 58 s. Vedoucí diplomové práce doc. MgA. Blanka Chládková.

Anotace V práci se zabýváme strategií, cíli a aktéry zahraničně-kulturní politiky Spolkové republiky Německo a Rakouské republiky. Cílem bakalářské práce Nástroje kulturní politiky Spolkové republiky Německo a Rakouské republiky působící v České republice – zaměřeno na Goethe-Institut Praha a Rakouské kulturní fórum v Praze je popsat fungování a na základě zvolených kritérií provést komparaci těchto nejvýznamnějších nástrojů kulturní politiky obou zemí, které v České republice působí.

Klíčová slova Kultura, Kulturní politika, Goethe-Institut Praha, Rakouské kulturní fórum v Praze

Abstract In the thesis we deal with the strategy, aims and actors of the foreign cultural policy of the Federal Republic of Germany and the Republic of Austria. The aim of the thesis Tools of the Cultural Policy of the Federal Republic of Germany and the Republic of Austria in the Czech Republic focused on the Goethe-Institute Prague and the Austrian Cultural Forum in Prague is to describe their functioning and on the basis

of

defined

criteria

compare

these

most

significant

tools

of the cultural policy of both countries functioning in the Czech Republic.

Key words Culture, Culture Policy, Goethe-Institut Prague, Austrian Culture Forum in Prague

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu.

V Brně dne 27. 5. 2016

Podpis:

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala doc. MgA. Blance Chládkové za trpělivost a cenné rady při vedení této práce. Dále bych chtěla poděkovat zástupcům obou institutů (Monika Loderová, Sarah Polewsky a Václav Maidl) za poskytnuté informace, bez kterých by tato práce nemohla vzniknout.

Obsah Úvod...............................................................................................................................9 1.1 Veřejná diplomacie.................................................................................................11 1.2 Pojem kultura a kulturní diplomacie.......................................................................13 2. Zahraničně-kulturní politika Německa.....................................................................16 2.1 Cíle zahraniční politiky...........................................................................................17 2.2 Aktéři kulturní politiky na státní úrovni...................................................................18 2.3 Role Goethe-Institutu v Německu..........................................................................21 3. Zahraničně-kulturní politika Rakouska....................................................................23 3.1 Cíle zahraniční politiky Rakouska..........................................................................24 3.2 Aktéři kulturní politiky na národní úrovni................................................................26 3.3 Role Rakouského kulturního fóra v Rakousku......................................................27 4. Instituce působící v ČR............................................................................................29 4.1 Smlouvy uzavřené mezi ČR a Německem v oblasti kulturní politiky.....................29 4.2 Německé kulturní instituce v České republice.......................................................31 4.2.1 Velvyslanectví SRN v Praze...............................................................................31 4.2.2 Česko-německý fond budoucnosti.....................................................................31 4.2.3 Goethe-Institut Praha..........................................................................................32 4.2.4 Partnerské instituce Goethe-Institutu Praha z oblasti kultury: Goethe-Centra, Kulturní středisko a Německé a partnerské knihovny.................................................32 4.3 Smlouvy uzavřené mezi ČR a Rakouskem...........................................................33 4.4 Rakouské kulturní instituce působící v České republice.......................................34 4.4.1 Rakouské velvyslanectví....................................................................................34

4.4.2 Österreich Institut (Rakouský institut).................................................................34 4.4.3 Rakouské knihovny.............................................................................................35 4.4.4 Rakouské kulturní fórum v Praze.......................................................................35 5. Komparace G-I a RKF.............................................................................................36 5.1 Organizační struktura a nastavení programu........................................................36 5.2 Financování...........................................................................................................38 5.3 Kulturní činnost a návštěvnost...............................................................................39 5.4 Cílové skupiny........................................................................................................40 5.5 Spolupráce na projektech......................................................................................40 5.6 Srovnání z hlediska propagace v online prostředí................................................42 5.7 Příklady dobré praxe..............................................................................................44 Seznam použitých zkratek...........................................................................................48 Seznam použitých tabulek...........................................................................................50 Seznam použitých schémat.........................................................................................50 Seznam citací..............................................................................................................51 Seznam použitých příloh..............................................................................................58

Úvod Vztah České republiky (dále jen ČR) se Spolkovou republikou Německo (SRN, dále jen Německo) a Rakouskou republikou (dále jen Rakousko) hraje vzhledem k vzájemné historii a geografické poloze ČR jako „sousedního“ státu důležitou roli. Téma bakalářské práce Nástroje kulturní politiky Spolkové republiky Německo a Rakouské republiky v České republice – zaměřeno na Goethe-Institut Praha a Rakouské kulturní fórum v Praze bylo zvoleno na základě potřeby definovat strategii, aktéry a cíle obou zemí v rámci zahraničně-kulturní politiky, zjistit jaké institucionální nástroje jsou uplatňovány vzhledem k ČR a na základě stanovených kritérií srovnat práci nejvýznamnějších organizací působících v Praze – GoetheInstitutu (dále jen G-I) a Rakouského kulturního fóra (dále jen RKF). První část práce vysvětluje pojmy nezbytné pro pochopení celé problematiky. Mezi klíčové pojmy patří veřejná diplomacie, jakožto jeden z nástrojů, který pomáhá státu k vybudování pozitivního obrazu a postavení v mezinárodním prostředí. Dalšími důležitými pojmy jsou kultura a kulturní diplomacie. Další dvě části se věnují zahraničně-kulturní politice Německa a Rakouska. Představují strategie a cíle jednotlivých zemí v této oblasti. Dále se tyto kapitoly věnují institucím působící na národní úrovni, včetně jejich rozpočtu. Práce pak detailně popisuje úlohu G-I a RKF, jakožto nejvýznamnějšího nástroje zahraniční politiky zmiňovaných zemí. Čtvrtá část je věnována představení vztahů Německa a Rakouska vůči ČR, pomocí smluv uzavřených v oblasti zahraničně-kulturní politiky. Dále jsou zde popsány kulturní instituce obou zemí, které na území ČR působí. Poslední část práce je věnována komparaci G-I a RKF v Praze, a to na základě

organizační

struktury,

financování,

programového

obsahu

a propagace v online prostředí. Je zde také popsána spolupráce projektu Das Filmfest 2015. Instituty byly zvoleny na základě jejich aktivit v ČR, které se jeví jako nejrozmanitější.

9

Cílem této práce je tedy nejenom představit strategii, aktéry a cíle zahraničněkulturní politiky Německa a Rakouska a fungování G-I a RKF v Praze, ale také zjistit zda se uvedené instituty vnímají jako partneři, či se vůči sobě vymezují. Další kladenou otázkou je pak definice cílových skupin, které kulturní akce v institutech navštěvují. Autorka práce chce v závěru této práce vytvořit doporučení, která byla zjištěna na základě rozhovorů se zástupci obou institutů. Doporučení by mohla sloužit české diplomacii či jako podklady pro další práci, která by se věnovala fungování Českých center (dále jen ČC), které jsou českou obdobou G-I a RKF.

10

1. Vymezení pojmů 1.1 Veřejná diplomacie Oficiální činnost státu v oblasti zahraniční politiky nazýváme diplomacií. Slovo diplomacie existuje již od doby starověkého Řecka, svůj současný význam však získalo v 90. letech 18. století, kdy do obecného povědomí vešlo jako “vedení mezinárodních záležitostí vyjednáváním” (Veselý 2009, s. 10). Veřejná diplomacie je jedním z nástrojů, které pomáhají státu vytvořit si dobré postavení v mezinárodním prostředí, ekonomickou prosperitu a pozitivní obraz v zahraničí. Jana Peterková (2008, s. 11) uvádí následující definice veřejné diplomacie: 1. Na veřejnou diplomacii můžeme nahlížet ve smyslu veřejných záležitostí. Jedná

se o informování domácího obyvatelstva o diplomatických aktivitách vlády. Cílem je pak především informovat a zapojit domácí veřejnost do aktivit, které jsou zaměřeny do zahraničí. 2. Veřejná diplomacie jako nástroj prosazování politiky státu v zahraničí, a tím její

spojení s termínem propaganda. Cíle veřejné diplomacie jsou však mnohem širší, proto je tato definice v současné době příliš strohá. 3. Pro potřeby této práce je však nejblíže následující definice – veřejná diplomacie

funguje jako proces komunikace se zahraničním publikem. Publikum je osloveno pomocí řady nástrojů (jazykové kurzy, zahraniční vysílání, výměna umělců a osobností

kulturního

života).

Cílem

tohoto

procesu

je

dosažení

pozitivních představ o zemi, národních institucích, kultuře a cílech zahraniční politiky u zahraniční veřejnosti (Peterková 2008, s. 11-12). Vliv veřejné diplomacie na zahraniční publikum můžeme popsat také takzvanou komunikační pyramidou.

11

Schéma č. 1 – Komunikační pyramida veřejné diplomacie

Pramen: MCCLELLAN, Michael. Public Diplomacy in the Context of Traditional Diplomacy. In: PETERKOVÁ, Jana. Veřejná diplomacie. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, s. 29.

ISBN 978-80-7380-125-0. Na první úrovni zasahuje veřejná diplomacie zasahuje do povědomí lidí prostřednictvím masových médií a seznamuje je tak s charakteristikou a existencí daného státu. Další částí pyramidy je zájem, který je charakterizován aktivnějším přístupem cílové skupiny se zájmem o dění v dané zemi. K používaným nástrojům patří kulturní akce, jazykové kurzy nebo informační programy. Do třetí úrovně, znalosti historie, kultury, společnosti nebo hospodářství daného státu, lze postoupit pomocí přednášek nebo seminářů, výměnných programů či spoluprací v oblasti školství, vědy a výzkumu. V této fázi veřejná diplomacie cílí především na studenty, pedagogy a žurnalisty. Ve fázi zdůvodnění mají členové cílové skupiny dostatek informací a znalostí o dané zemi. Pozice, zájmy a cíle státu jsou představeny, zdůvodněny a uvedeny do souvislostí, příslušníci jiných států jsou ochotni je obhajovat, jsou-li v souladu se zájmy jejich vlastní země. Na nejvyšším stupni pyramidy se nachází akce, která může představovat přijetí rozhodnutí nebo zaujetí pozice (podpora při hlasování o členství v mezinárodní organizaci, o podporu rezoluce, či o uzavření obchodní dohody), vedoucí k podpoře zájmů státu, který veřejnou diplomacii uplatňuje. (McClellan 2004, s. 25-32)

12

1.2 Pojem kultura a kulturní diplomacie Kultura je neoddělitelnou součástí života. Tento pojem je velmi široký a není snadné ho definovat. Pro účel této práce použijeme definici Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization, dále UNESCO), která popisuje kulturu jako „soubor významných duchovních, materiálních, duševních a emocionálních vlastností, které charakterizují společnost nebo sociální skupinu. Nezahrnují pouze umění a literaturu, ale i způsob života, základní práva člověka, systém hodnot, tradic a názorů” (UNESCO 1982, s. 1). Z této definice vyplývá, že kultura přímo zasahuje do života člověka a je pro něj velmi důležitá. Rozdílně definuje kulturu americký politolog Joseph Nye, který ji vymezuje jako „soubor hodnot a chov́ń, kteŕ tvǒ́ ňjaḱ v́znam pro spolecnost“ (Nye 2004, s. 5). Nye se popisem kultury zabýval v rámci svého konceptu měkké moci (soft power). Zdroji měkké moci státu jsou okruhy jako kultura, politické hodnoty a zahraniční politika. Pokud je právě zahraniční politika „vnímána jako legitimní v očích ostatních, měkká moc se zesiluje” (Nye 2004, s. 9). Zvyšuje se tak pravděpodobnost, že ostatní státy budou napodobovat příklad daného státu ve snaze dosáhnout jeho úrovně a prosperity a daný stát tím může nep̌ímou cestou dosáhnout svych cílů a ovlivnit mezinárodní politiku. Dle Nyeova názoru pak také účinek měkké moci stupňují univerzální kulturní hodnoty, které daný stát sdílí spolu s ostatními zeměmi. Čím obecnější kulturní hodnoty jsou, tím více je daný stát atraktivnější pro ostatní. Účinek měkké moci se tak zvyšuje a zároveň s ním i pravděpodobnost, že se státu podaří prosadit cíle stanovené v mezinárodní politice (Nye 2004, s. 11). Koncept měkké moci je velmi komplexní a nelze jednoznačně vyjmenovat všechny nástroje, kteŕ by mohly byt pro tuto formu politiky využívány. Rovněž záleží i na konkŕtním kontextu, v němž jsou použity. Dle konceptu nehraje důležitou ulohu jen kultura sama o sobě, ale taḱ kultura jako soǔást zahranǐní politiky státu – tedy zahranǐní kulturní politika. Tato oblast zahranǐní politiky využívá kulturních aktivit a ̌inností v jinych oblastech, jež jsou ̌asto s kulturou spojovány (jako vzdělávání, věda), k ší̌ení svych hodnot, uplaťování sv́ politiky a navazování mezinárodních vztahů, dosahování svych cílů v zahranǐí nebo ovliv̌ování mezinárodního dění. 13

Jako protiklad k měkké moci staví tvrdou moc (hard power), ale zároveň zdůrazňuje, že se oba tyto koncepty prolínají. Tvrdá moc používá donucovací metody, především pak ekonomické a vojenské prostředky aby došlo k vybudování pozice daného státu v mezinárodním prostředí (Nye 2004, s. 12). Dle Elišky Tomalové zahraniční kulturní politiku rozdělujeme na dvě oblasti: rovinu tradiční diplomacie rovinu kulturní diplomacie. Cílem tradiční diplomacie je podle Tomalové zahraniční kulturní politika na úrovni bilaterární a multilaterální politiky ve formě mezistátních dohod o kulturní spolupráci, mezinárodních dohod o liberalizaci obchodu, služeb a podobně. Druhou oblastí, která spadá do aktivit veřejné diplomacie, je zpřístupnění zahraničnímu publiku různé oblasti kultury formou kulturních akcí, výměn osobností, universální spolupráce, výuky jazyka či zahraničního rozhlasového a televizního vysílání (Tomalová 2008, s. 12). Následující schéma znázorňuje rozdělení tradiční a kulturní diplomacie. (Tomalová 2008, s. 12) Schéma č. 2 – Rozdělení zahraniční politiky

Pramen: TOMALOVÁ, Eliška: Kulturní diplomacie: Francouzská zkušenost. Praha: Ústav mezinárodních vztahů 2008. s. 12. ISBN 978-80-86506-73-9. 14

Kultura poskytuje neoficiální platformu pro budování politických vztahů a pomáhá ve vyjednávání v době, kdy jsou tyto vztahy v ohrožení. Můžeme uvést tři důvody, proč by země měly podporovat strategie kulturní diplomacie: 1. Kulturní diplomacie uplatňuje svůj vliv ve prospěch hlavních priorit veřejné

diplomacie. Kulturní vztahy podporují demokracii, lidská práva či udržitelný rozvoj. 2. Kultura je záležitostí ekonomickou. Kulturní odvětví jako například architektura,

design,

móda,

performing

art,

fotografie

či

audiovizuální

umění

jsou

ekonomickým aktivem pro dané země. 3. nástroje kulturní diplomacie jsou často využívány k podpoře ekonomických

zájmů, zahraničních investic, cestovního ruchu či k podpoře výměny studentů a vědců. V kontextu Evropy jsou využívány ke konkurenceschopnosti jednotlivých zemí na globálním trhu (Drnovšek-Zorko 2008, s. 14). Podle Miltona Cummingse je kulturní diplomacie definována jako „výměna idejí, informací, umění a jiných aspektů kultury mezi národy a jejich společnostmi, pěstující vzájemné porozumění” (Cummings 2009, s. 1). Vztah mezi veřejnou a kulturní diplomacií definuje také Jian Wang, který tvrdí, že veřejná diplomacie je o propagaci národních cílů a politik země, o komunikaci národních idejí a ideálů, názorů a hodnot a o vytváření společného porozumění a vztahů.

Kulturní

diplomacie

může

hrát

roli

v

každé

z

těchto

úrovní

a je charakterizována jako opěrný bod veřejné diplomacie (Drnovšek-Zorko 2008, s. 12).

15

2. Zahraničně-kulturní politika Německa Kulturní politika se odehrává na různých úrovních a ve spolupráci mezi jednotlivými aktéry, jejichž přehled lze nalézt v Tabulce č. 1. Pro účely této práce se budeme zajímat především o zahraniční politiku na státní úrovni. Tabulka č. 1 – Úrovně kulturní politiky Německa a jejich příklady Vládní sektor

Terciární sektor

stanovuje zákony a podmínky, na základě kterých se odvíjí jednání ostatních aktérů. Státní instituce mohou zároveň

nevládní organizace terciárního

vystupovat jako zřizovatelé

sektoru

kulturních zařízení (např. město u městského divadla, spolkové země u muzeí apod.) Mezinárodní úroveň Evropská úroveň

OSN (UNESCO)

ASSITEJ, ICOM

Rada Evropy, Evropská unie

ENCATC, EUNIC Deutsches Kulturrat, Institut pro

Státní úroveň Úroveň spolkových zemí Obecní úroveň

Ministerstvo zahraničních věcí

kulturní politiku, Goethe - Institut, DAAD

Ministerstvo pro vědu a umění obecní/městská rada pro kulturní záležitosti

Zemská asociace sociokulturních center místní spolky

Pramen: KLEIN, Armin. Kulturpolitik: eine Einführung: 3., aktualisierte Auflage. Wiesbaden: VS Verlag für Sozialwissenschaften, 2009, s. 99, ISBN 978-3-531-15926 (překlad vlastní). 16

Na celosvětové úrovni neexistuje žádná instituce, která by tvořila zákony závazné pro všechny státy. V oblasti kultury však existují nadnárodní organizace, jako je Organizace OSN (Organizace spojených národů) pro výchovu, vědu a kulturu (United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization, dále jen UNESCO), jejímž cílem je podpora členů v oblasti vzdělávání, vědy a kultury. Na úrovni třetího, nevládního sektoru existují celosvětové kulturní organizace jako například Mezinárodní asociace divadel pro děti a mládež (Association of Theatre for Children and Young People, dále jen ASSITEJ), která se věnuje rozvoji dětského divadla nebo Mezinárodní rada muzeí (International Council of Museums, dále jen ICOM), která podporuje muzejní činnosti. Německo je také členem evropských organizací jako je Rada Evropy, Evropská unie, z nevládního sektoru je to pak Evropská síť vzdělávacích center (European network on cultural management and policy, dále jen ENCATC) či Sdružení evropských kulturních institucí (European Union National Institutes for Culture, dále jen EUNIC). Státní úrovni je věnována kapitola 2.2 (Klein 2009, s. 100). 2.1 Cíle zahraniční politiky Zahraničně-kulturní politika Německa se v současnosti zaměřuje na kulturní výměnu, podporu vzájemného vědění o kultuře druhé země, vzájemného porozumění a schopností umět se mezi sebou dorozumět. Ucelený přehled obecného pojetí cílů zahraniční politiky Německa se nachází v posledním strategickém materiálu vydaném Spolkovou vládou s názvem Koncepce 2000. Jako

jeden

z cílů

německé

zahraniční

politiky

je

uvedeno

vytvoření

mezikulturního dialogu. Německo vede dialog s ostatními zeměmi za účelem udržování mírové politiky. Německo vede tento dialog nejen se zahraničními partnery, ale také i s partnery ve své zemi. Cílem je zohlednit koncepce a představy partnerských zemí. To vše v duchu vytváření dlouhodobého partnerství. S navázáním kontaktů pomáhají zprostředkovatelské organizace (které jsou rozvedeny v kapitole 2.2), proto je dalším cílem nejen výstavba, ale i péče o trvalé sítě kulturních zprostředkovatelů. Jednotlivé organizace prosazují zahraniční kulturní politiku odlišně, a to podle úkolů uzpůsobených svému vlastnímu aktuálnímu profilu a podle programové struktury. Do tvorby programu organizací vláda nezasahuje. Vládě vzdálené zprostředkovatelské organizace garantují 17

rozmanitost a nezávislost kulturní práce v zahraničí, jak je uvedeno v jednom z dalších cílů této koncepce (Auswärtiges Amt 1999, s. 1). Konkrétnější cíle lze najít v jednotlivých Zprávách spolkové vlády o zahraniční kulturní politice a vzdělávání vycházející jednou za rok. Poslední zpráva z roku 2013/2014 se zaměřuje na: •

Podporu německého jazyka v Evropě,

•

podporu evropské integrace,

•

vytvoření stabilního základu pro mezinárodní vztahy prostřednictvím vědy, kultury a lidského dialogu,

•

prevenci světové krize a konfliktů,

•

zachování kulturní rozmanitosti,

•

prezentaci Německa jako atraktivní země pro vědu, vzdělání, výzkum a pracovní příležitosti (Bundesregierung Deutschland 2015, s. 15).

2.2 Aktéři kulturní politiky na státní úrovni V této kapitole představíme model kulturní politiky Německa v rámci jednotlivých ministerstev, včetně jejich rozpočtu na rok 2014. Detailně pak vysvětlíme pozici Ministerstva

zahraničních

věcí,

zprostředkovatelských organizací.

18

jakožto

největšího

finančního

podporovatele

Tabulka č. 2 – Aktéři zahraniční politiky na státní úrovni Rozpočet Resort

Pole působnosti

2014 (mld. € )

Mezinárodní události v Německu, Bundeskanzleramt (Úřad

podpora německých umělců v

spolkového kancléře)

zahraničí, Deutsche Welle, ochrana a

2,23

údržba německého kulturního dědictví Akademické výměny, podpora Auswärtiges Amt (Ministerstvo zahraničních věcí)

německého jazyka, Goethe-Institut nadace Alexandra von Humboldta,

3,73

mezinárodní spolupráce (UNESCO, Rada Evropy)

Bundesministerium des Innern (Ministerstvo vnitra) Bundesministerium für Familie, Senioren, Frauen und Jugend (Ministerstvo pro rodinu,

Podpora německých menšin

6,27

Výměnné pobyty mládeže, německofrancouzská a německo-polská síť

8,54

mládeže

seniory, ženy a mládež) Bundesministerium für wirtschaftliche Zusammenarbeit (Ministerstvo průmyslu)

Podpora celoživotního a vzdělávání a učebních oborů, Deutsche Welle

6,54

Bundesministerium für Bildung und Forschung (Ministerstvo

Akademické výměny, DAAD

15,27

pro vědu a výzkum) Pramen: Haushaltsrechnung des Bundes für das Haushaltsjahr 2014 [online]. Bundesministerium

der

Finanzen,

2015

[cit.

2016-05-19].

Dostupné

z: http://www.bundesfinanzministerium.de/Content/DE/Standardartikel/Themen/Oeffe ntliche_Finanzen/Bundeshaushalt/Haushalts_und_Vermoegensrechnungen_des_Bu ndes/2015_06_15_haushaltsrechnung-des-bundes-2014-Teil-2.pdf? __blob=publicationFile&v=3, překlad vlastní 19

Za nejvýznamnějšího aktéra na poli zahraničně-kulturní oblasti považujeme Ministerstvo

zahranǐních

věcí.

Za

provádění

kulturní

diplomacie

celkově

je zodpovědń Oddělení pro kulturu a komunikaci. Toto oddělení se dále dělí jak tematicky (vyuka němecḱho jazyka v zahranǐí, akademicḱ vyměny, zahranǐní vysílání, zprosťedkovateĺ němecḱ kultury v zahranǐí, dialog s islámskym světem), tak geograficky (kulturní vztahy podle jednotlivych regionů). ̌ty̌i hlavní oblasti působnosti němecḱ kulturní diplomacie p̌edstavují kulturní programová tvorba, podpora němecḱho jazyka, zajištění němecḱ vyuky v zahranǐí a vědecḱ a univerzitní vyměny (Klein 2009, s. 111). V Německu funguje model zprostředkovatelských organizací, k nimž patří Institut pro zahraniční vztahy (Institut für Auslandsbeziehungen, dále jen IfA), Německá akademická výměnná služba (Deutsches Akademisches Austauschdienst, dále jen DAAD), Deutsche Welle, nadace Alexandra von Humboldta, Goethe-Institut a další. Organizace fungují jako právně samostatné organizace, nejčastěji ve formě zapsanych spolků, ̌i nadací. Ministerstvo jejich práci finaňně podporuje (a tím de facto umož̌uje), koordinuje (v rámci pravidelnych setkání s prezidii jednotlivych organizací) a ̌ástěně taḱ ovliv̌uje. Tato struktura je nastavena již od samotńho vzniku institucí, tedy od dvacátych let 20. století. Vyznamně zasahuje nap̌. Do geograficḱho

rozmístění

sítě

kulturních

institucí.

Nezasahuje

však

do sestavování programu a výběru jednotlivých umělců (Maaß 2005, s. 205). SRN má zástupce v hlavních poradních a ̌ídících orgánech jednotlivych institucí, nikdy však nedisponuje většinou hlasů. Jako prodloužená ruka ministerstva fungují v p̌ijímacích zemích kulturní referenti p̌i němecḱm velvyslanectví. Právě oni ve spolupráci s ̌editeli kulturních center spoluvytvá̌í koncepci němecḱ zahranǐní kulturní politiky vzhledem k situaci v p̌ijímací zemi (Klein 2009, s. 112).

20

2.3 Role Goethe-Institutu v Německu Abychom mohli pochopit roli G-I, musíme se na jeho vznik podívat nejprve v kontextu historických událostí. Goethe-Institut byl zřízen v roce 1932 jako součást Německé akademie (dále jen Akademie). Jeho úkolem byla podpora vzdělávání pedagogů německého jazyka v zahraničí. V roce 1933 začala být nacionálně založená Akademie ovlivňována nastupující nacistickou stranou. Finanční situace Akademie byla i přes rostoucí příspěvky Ministerstva zahraničí až do začátku druhé světové války velmi nejistá. Její financování bylo závislé především na sbírkách a soukromých darech. Od roku 1940 získávala Akademie pravidelnou finanční podporu z říšského rozpočtu. Kontrolu nad jejím

chodem

převzalo

Ministerstvo

propagandy.

Činnost

Akademie

se již nezaměřovala pouze na podporu jazyka, ale především na přímé politické ovlivňování zahraničí. V roce 1944 se Akademie ocitla na seznamu poválečných institucí, které musely být kvůli svému spojení s nacistickým režimem zrušeny 1. K tomuto aktu došlo 31. prosince 1945 (Historisches Lexikon Bayern 2016). Vznikla tak potřeba založit centrální kulturní instituci, která by reprezentovala německou kulturu v zahraničí - jako přijatelnou variantou se ukázal G-I. První samostatná pobočka G-I byla založena v roce 1951 v Mnichově. V 50. a 60. letech byly další pobočky zakládány v západní Evropě a státech severní a západní Afriky. Důležitým byl rok 1960, kdy se ke G-I připojila všechna kulturní oddělení2 v zahraničí, která do té doby vykonávala činnost pod záštitou Ministerstva zahraničních věcí. V rámcové smlouvě z roku 1970 byl G-I uznán jako nezávislá kulturní instituce (zapsaný spolek), kterou se Ministerstvo zahraničních věcí zavázalo pravidelně finančně podporovat. Změny v politickém uskupení Evropy, které přinesl pád komunismu v roce 1989, znamenal změnu i pro směřování G-I. Aktivity se koncentrovaly na otevírání nových poboček v postkomunistických zemích, což se 1

V průběhu 2. světové války bylo šíření německé kultury a jazyka nástrojem propagandy nacistického režimu. Po válce tak Německo muselo veřejně deklarovat nezávislost kulturních center na spolkové vládě.

2

Musíme brát v úvahu politického rozdělení Německa v letech 1947 - 1990 a to na Spolkovou republiku Německo (SRN) a Německou demokratickou republiku (NDR). Každá země měla vlastní koncept zahraniční politiky.. Zahraniční politika NDR byla ovlivněna socialistickou vládou, byly založeny vlastní kulturní instituty (DDR Centra), především v zemích sovětského svazu. Centra měly zákaz spolupráce o vzájemné činnosti tedy nebyly informovány. Více o zahraniční politice DDR lze najít v publikacích Volkera Gransowa Kulturní potitika v DDR, či Marie Davydchyk Transformace Kulturní politiky.

21

týkalo i ČR. Významným bodem pak bylo sloučení s organizací Intern Nationes 3 v roce 2001. Od roku 2008 klade G-I důraz na spolupráci s africkými státy prostřednictvím akce „Akce Afrika“ (Goethe-Institut 2016a). V současnosti má G-I 159 poboček v 98 zemích světa. Centrála G-I sídlí v Mnichově. Oblast působení je rozdělena do 13 regionů, v každém z nich je pak ustanovena řídící pobočka, která koordinuje činnost zbylých poboček v daném regionu (Loderová 2016). V roce 2015 činil celkový rozpočet organizace 309 994 000 € (European Parliament's Committee on Culture and Education 2016, s. 39).

3

Organizace jejímž úkolem byla šíření informací o Německu a o německé literatuře v zahraničí.

22

3. Zahraničně-kulturní politika Rakouska Kulturní politika se odehrává na různých úrovních a ve spolupráci mezi jednotlivými aktéry, jejichž přehled lze nalézt v Tabulce č. 3. Stejně jako v případě Německa se budeme zabývat především o kulturní politiku na státní úrovni. Tabulka č. 3 – Úrovně kulturní politiky Rakouska a jejich příklady vládní sektor

terciární sektor

stanovuje zákony a podmínky, na základě kterých se odvíjí jednání ostatních aktérů. Státní instituce mohou zároveň vystupovat jako

nevládní organizace terciárního sektoru

zřizovatelé kulturních zařízení (např. město u městského divadla, spolkové země u muzeí apod.) Mezinárodní úroveň

OSN (UNESCO)

ASSITEJ, ICOM

Evropská úroveň

Rada Evropy, Evropská unie

EUNIC, ENCATC

Národní úroveň

Ministerstvo pro Evropu, integraci a zahraniční věci

Rakouská zahraniční služba

Úroveň spolkových zemí

každá spolková země má Oddělení pro kulturu

Obecní úroveň

Obecní/městská rada pro

místní spolky kulturní záležitosti Pramen: Kompendium der Kulturpolitik und kulturellen Tendenzen in Europa [online]. Europarat/ERICarts,

2014

[cit.

2016-05-20].

ISSN

2222-7334.

z: http://www.culturalpolicies.net/web/austria.php?aid=31&language=de, vlastní 23

Dostupné překlad

I v Rakousku fungují v oblasti kultury nadnárodní organizace jako UNESCO, v rámci nevládního sektoru pak ASSITEJ, či ICOM. Rakousko je také členem Evropské unie a Rady Evropy. Spolupracuje se sítí institutů EUNIC. Státní úrovni je věnována kapitola 3.2.

3.1 Cíle zahraniční politiky Rakouska Koncept (pod názvem Auslandskulturkonzept 2015-2018, BMEIA 2015) který vznikl ve spolupráci se Spolkovým ministerstvem pro Evropu, integraci a zahraniční věci (Bundesministerieum für Europa, Integration und Äußeres, dále jen BMEIA) a Úřadem kancléře udává směr rakouské kulturní činnosti až do roku 2018. Tyto koncepty jsou obměňovány každé 3 roky tak, aby reagovaly především na politický vývoj a změny jak v Rakousku, tak v rámci Evropské unie (dále jen EU). Na začátku konceptu je uvedeno, že “je to hlavně kultura, která tvoří obraz Rakouska ve světě. Tradice, inovace a kreativita je zároveň s uměleckou tvorbou rozhodující pro tvorbu rakouské identity a současně podnět pro vytvoření mezinárodního dialogu” (BMEIA 2015, s. 2). Hlavní úkony, které souvisejí se zahraniční kulturní politikou zůstávají především v rukou BMEIA, která připravila výše uvedený koncept a pod níž spadají úřady a kulturní instituce, které mají vliv na realizaci zahraniční kulturní politiky Rakouska. Pro období 2015 - 2018 se priority dělí na dva okruhy:

●

Geografický (zaměření na státy sousedící s Rakouskem a na balkánské země),

●

tématický (film, nová média, architektura, tanec, ženy v kultuře a vědě, Rakousko jako prostor pro dialog) (BMEIA 2015, s. 4).

24

Na základě těchto okruhů byly definovány 3 cíle, ze kterých vychází rakouská zahraničně - kulturní politika při realizaci své strategie:

●

“Prezentace Rakouska v zahraničí jako inovativně - kreativního státu s rozmanitým, historickým a vyspělým kulturním i věděckým bohatstvím,

●

aktivně působit na rozvoji evropské migrace,

●

přispívat ke globálnímu vytváření důvěry a zajišťování míru prostřednictvím iniciativy v oblasti dialogu kultury a náboženství” (BMEIA 2015, s 5.). První cíl je dle konceptu spojen především s životy rakouských umělců

od skladatelů (Wolfgang Amadeus Mozart, Gustav Mahler, Franz Liszt), spisovatelů a dramatiků, po výtvarníky (Gustav Klimt) a další významné osobnosti kultury. Právě skrze tyto osobnosti se o rakouské kultuře může dozvědět zahraniční publikum. Historie a významné osobnosti jsou důležitou součástí obrazu Rakouska, ale mají především působit jako prostředek, který vede k naplnění cílů zahraničně - kulturní politiky. Druhý cíl zdůrazňuje podporu evropské integrace, pod sloganem “Jednota v rozmanitosti”. Rakousko se chce podílet na činnostech EU, které jsou spojené s aktivitami v oblasti kultury, spoluprací na projektech, které podporují vícejazyčnost EU s důrazem na německý jazyk. Díky kulturní výměně v rámci EU by členské státy měly navzájem lépe poznávat kulturu. Dle rakouské vlády “kulturní iniciativy EU mohou napomáhat vyjádření její identity ve třetích zemích”. Dalším bodem je tak propagace kultury mimo členské státy EU. Třetí cíl se rovněž týká mezinárodního zaměření, stejně jako první cíl je však uveden v obecném kontextu. Rakousko má (z historického pohledu) zkušenosti v rámci kulturních a jazykových vlivů. Vzájemných pochopením a uznáváním kultur mohou být odstraněny předsudky nebo dlouhodobé negativní vztahy. Je tak možné otevřít novou cestu ke spolupráci nejen v domácím měřítku, ale i na celosvětové úrovni. Mezikulturní dialog je důležitým nástrojem pro podporu mezikulturního a náboženského soužití a integraci v Rakousku (BMEIA 2015, s. 6).

25

3.2 Aktéři kulturní politiky na národní úrovni V této kapitole představíme model kulturní politiky Rakouska v rámci jednotlivých ministerstev, včetně jejich rozpočtu na rok 2014. Detailně pak popíšeme pozici BMEIA, pod něhož kulturní politika spadá. Tabulka č. 4 – Aktéři kulturní politiky Rakouska na státní úrovni Rozpočet Resort

Pole působnosti

2014 v Mil. €

Das Bundeskanzleramt Abteilung für Kultur und Kunst (Úřad spolkového kancléře, oddělení pro kulturu) Bundesministeriums für Europa, Integration und Äußeres (BMEIA) - Kultur Sektion (Ministerstvo pro Evropu, Integraci a zahraničních věcí) Bundesministerium für Bildung und Frauen (Ministerstvo pro vzdělání a ženy)

Podpora současné rakouské kultury, prezentace umělců v zahraničí, zřizovatel následujícíh institucí: Rakouský filmový

350,48

institut, Rakouská fotogalerie, síť národních divadel, muzeí a knihoven Zodpovědnost za plánovaní, hodnocení a financování zahraniční politiky, Rakouské kutlurní fóra, konzuláty, Rakouské knihovny a

418,77

instituty

Rakouská akademická výměna, Rakouské studijní centra a univerzity

800,00

Bundesministerium für Wissenschaft, Forschung und

Bilaterální filmové smlouvy, oblast kreativních

Wirtschaft (Ministerstvo vědy,

průmyslů

442,48

výzkumu a průmyslu) Bundesministerium für Inneres

Památky holocaustu, oblast přistěhovalectví,

(Ministerstvo vnitra)

migrace, žadatelů o azyl a víza

245,55

Pramen: Bundesfinanzgesetz 2014 [pdf]. Bundesministerium für Finanzen, 2015 [cit. 2016-05-20]. Dostupné z :https://service.bmf.gv.at/BUDGET/Budgets/2014_2015/bfg2014/Bundesfinanzgesetz _2014.pdf, vlastní překlad 26

Zahraniční kulturní politika Rakouska spadá do okruhu činností BMEIA. Dále se zahraničně - kulturní politikou zabývá Spolkové ministerstvo pro vzdělání a ženy (Bundesministerium für Bildung und Frauen). Tato instituce byla novelou zákona ustanovena 1. března 2014, do té doby patřily záležitosti týkající se prosazování kultury na půdě Rakouska pod Spolkové ministerstvo pro výuku, umění a kulturu (Bundesministerium für Unterricht, Kunst und Kultur, dále jen BMUKK), které také participovalo na zahraničních kulturních aktivitách. Další orgánem rakouské vlády, který

má

na

starosti

kulturní

problematiku

je

Úřad

spolkového

kancléře

(Bundeskanzleramt). Jedno z jeho sedmi oddělení je věnováno kultuře. Jak jsme již zmínili, hlavním aktérem při prosazování zahraničně - kulturní politiky v zahraničí je BMEIA, respektive její Kulturně - politický odbor a pod něj spadající instituce - velvyslanectví, generální a honorární konzuláty, Rakouská kulturní fóra a knihovny. Aby činnost uvedených institucí byla v rámci naplnění cílů rakouské zahraniční činnosti jednotná, je potřeba ze strany ministerstva, jakožto hlavního koordinátora zahraniční kulturní politiky, udávat její směr. Jeho úkolem je uřovat směr, kterym se instituce ubírají, a stanovovat hlavní poslání a obsahov́ zamě̌ení institucí, rozhodovat o povolení žádostí a návrhů ohledně programu a v neposlední ̌adě pak kontrolovat a ohodnocovat jejich ̌innost a vykon. Za ǔelem flexibilního a kreativního reagování na nové příležitosti a požadavky určitého místa v hostitelské zemi tvoří rakouské zastupitelské úřady a Kulturní fóra svoje programy decentralizovaně. Jednotlivé projekty jsou však většinou v předstihu předkládány ke schválení centrále, aby byly dodrženy strategické plány k dosažení cílů zahraniční politiky (BMEIA 2015, str. 10). 3.3 Role Rakouského kulturního fóra v Rakousku Pozice Rakouského kulturního fóra jako organizace není v historii Rakouska pevně stanovena – neexistuje zde centrální instituce, která by se starala o prosazování zahraniční politiky, jako je tomu v případě Německa a Goethe Institutu. Po druhé světové válce chyběla v Rakousku centrální instituce, která by se zabývala zprostředkováním rakouské kultury v zahraničí. Tuto roli zastávaly Rakouské kulturní instituty, kulturní rady, velvyslanectví a konzuláty. Cílem těchto 27

institucí byla prezentace rakouské kultury v zahraničí pomocí výstav, filmů, divadelních představení, literárních přednášek zřízení knihoven, dále pak podpora kulturní výměny mezi Rakouskem a hostitelskou zemí, spolupráce s instituty hostitelské země a výuka německého jazyka (Kampits 1990, s. 26). Všechny instituce spadaly

pod

Ministerstvo

pro

zahraniční

příležitosti

(Bundesministerium

für Auswärtige Angelegenheiten, dále jen BMAA). V 50. a 60. letech začaly v západních zemích (1954 France, 1956 Velká Británie, 1963 USA) vznikat první Rakouské kulturní instituty (dále jen RKI) s cílem navázat kontakty, které byly od roku 1934 kvůli nacistickému režimu a později připojení Rakouska k Německé říši, zpřetrhány (Burka 2012, s. 71-74). V roce 1960 došlo k prvnímu založení Rakouského kulturního institutu v zemi střední a východní Evropy, a to v Polsku. Následovaly jej instituty v Rusku (1968), Maďarsku (1977), či ČR (1995). Především v zemích sovětského bloku byla funkce RKI a knihoven důležitá – politika NDR znemožnila v těchto zemích fungování G-I a RKI se staly jediným zprostředkovatelem německé kultury a jazyka. (Kampits 1990, s. 29). RKI vznikaly také mimo evropské země – Mexiko (1975), Turecko (1994). Od 70. let probíhaly v Rakousku debaty o zřízení centrální instituce, podobně jako je tomu u německého G-I, ta ale nebyla z finančních důvodů doposud zřízena (Kampits 1990, s. 26) Síť Rakouských kulturních fór vzniká v roce 2001, kdy rakouská vláda vydala dokument „Auslandkultur Neu” (BMEIA 2001), jehož cílem bylo zhodnocení fungování institucí prosazující kulturní politiku v zahraničí. Na základě tohoto dokumentu získaly dosavadní instituce (posty kulturního atašé, kulturní oddělení velvyslanectví a RKI nové označení Rakouské kulturní fórum. Na podporu této nově vzniklé instituce byl vytvořen jasný vizuální styl, který posílil její postavení jak na mezinárodní úrovni, tak v Rakousku (Mikl 2016). Organizace a financování RKF spadá pod kompetence BMEIA. Aktuálně tuto síť tvoří 29 Kulturních fór v 27 zemích po celém světě (BMEIA 2016). Rozpočet činí 3 Mil. € (European Parliament's Committee on Culture and Education 2016, s. 42). V zemích, kde RKF zřízeny nejsou, zůstává prosazování zahraničně-kulturní politiky v rukou kulturních atašé a velvyslanectví.

28

4. Instituce působící v ČR V následující kapitole se budeme zabývat smlouvami a dohodami v oblasti kulturní politiky, které byly mezi ČR a oběma zeměmi uzavřeny. Tyto dohody hrají ve vzájemných vztazích důležitou roli, sloužily jako podklad pro vznik kulturních institucí na území ČR. 4.1 Smlouvy uzavřené mezi ČR a Německem v oblasti kulturní politiky V roce 1974 byla uzavřena Smlouva 4 o vzájemných vztazích mezi Československou

socialistickou

republikou

(ČSSR)

a

Spolkovou

republikou

Německo. V této smlouvě deklaruje SRN strádání způsobené mnichovskou dohodou na straně ČSSR a poté druhou světovou válkou na obou stranách. Pro podporu kulturní spolupráce je podstatný článek V.: (1) Československá socialistická republika a Spolková republika Německa podniknou další kroky k širokému rozvoji svých vzájemných vztahů. (2) Jsou zajedno v tom, že rozšíření jejich dobré sousedské spolupráce v oblasti hospodářství vědy vědecko-technických styků, kultury, ochrany prostředí, sportu, dopravy a jiných styků je v zájmu obou stran (Smlouva o vzájemných vztazích 1973). Tato smlouva sloužila jako podklad pro vytvoření dalších dohod a smluv po roce 1989. Další smlouvou je Dohoda5 mezi vládou ČSFR a SRN o spolupráci a výměnách mládeže podepsaná 29. listopadu 1990. Cílem této smlouvy je “Přiblížit mladým lidem obou zemí společnými prožitky, akcemi a poznáváním společných dějin a současnosti, kulturní dědictví a jazyk partnerské země, prohlubovat vzájemné porozumění a překonávat předsudky.” (Dohoda mezi vládou ČSFR a SRN o spolupráci a výměnách mládeže 1990) 4

Vertrag über die gegenseitigen Beziehungen zwischen der Tschechoslowakischen Sozialistischen Republik und der Bundesrepublik Deutschland, v současnosti je možné ověřit platnost smlouvy na portálu veřejné správy (http://portal.gov.cz/app/zakony/zakon.jsp?page=0&nr=94~2F1974&rpp=15#seznam)

5

Bekanntmachung des deutsch-tschechischen und slowakischen Abkommens über Zusammenarbeit und Austausch der Jugend, v současnosti je možné ověřit platnost smlouvy na portálu Ministerstva zahraničních věcí (dále jen MZV), dostupné na http://www.mzv.cz/dresden/cz/vzajemne_vztahy/bilateralni_dohody_s_nemeckem/index.html)

29

Následovala Smlouva6 mezi ČSFR a SRN o dobrém sousedství a přátelské spolupráci podepsána 27. února 1992. Tato smlouva má význam zejména z hlediska podpory německé menšiny v ČSFR, ale i naopak. Ti tak mají právo na rozvíjení svých kulturních a jiných zvyklostí. Nejdůležitějšími body této smlouvy jsou články 22 - 25, které deklarují podporu kulturní výměny, zřizování a činnost kulturních středisek, zachování evropského kulturního dědictví a možnost přístupu k jazykům a kultuře druhé země. Další smlouvy uzavřené v 90. letech: •

Dohoda7 mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Spolkové republiky Německa o vzájemném zřízení a činnosti kulturních a informačních středisek podepsána 2. února 1990,

•

česko-německá8 deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji podepsána 21. ledna 1997,

•

dohoda9 mezi vládou České republiky a vládou Spolkové republiky Německo o kulturní spolupráci podepsána dne 30. září 1999. Tento dokument považuje kulturní výměnu a spolupráci za podstatnou

a podporuje činnosti z různých oblastí, jako například pořádání koncertů, divadelních představení a jiných uměleckých vystoupení, pořádání výstav, výměny zkušeností z různých oblastí kulturního života, zvláště literatury, hudby, umění výtvarného a hereckého. Dále podporuje získávání kontaktů v oblastech nakladatelské činnosti, knihoven, archivů, muzeí i při výměně odborníků a materiálu. Podporuje spolupráci v oblasti filmu, televize a rozhlasu či získávání přímých kontaktů mezi společenskými skupinami a sdruženími na obou stranách.

6

Vertrag zwischen der Bundesrepublik Deutschlandund der Tschechischen und Slowakischen Föderativen Republik über gute Nachbarschaft und freundschaftliche Zusammenarbeit, v současnosti lze platnost smlouvy ověřit na portálu veřejné správy (dostupné na http://portal.gov.cz/app/zakony/zakon.jsp?page=0&nr=521~2F1992&rpp=15#seznam)

7

Německý překlad nenalezen, v současnosti lze platnost smlouvy ověřit na portálu veřejné správy (dostupné na http://www.epravo.cz/_dataPublic/sbirky/archiv/sb043-91.pdf)

8

Deutsch-tschechische Erklärung über die gegenseitigen Beziehungen und deren künftige Entwicklung,v současnosti lze platnost smlouvy ověřit na portálu MZV (dostupné na http://www.mzv.cz/jnp/cz/o_ministerstvu/historie_a_osobnosti_ceske_diplomacie/druha_svetova_valka_a_jeji_dusledky/dok umenty/cesko_nemecka_deklarace_o_vzajemnych.html)

9

Abkommen zwischen der Regierung der Tschechischen Republik und der Regierung der Bundesrepublik Deutschland über kulturelle Zusammenarbeit, v současnosti lze platnost smlouvy ověřit na portálu MZV (dostupné na http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/evropa/nemecko/smlouvy/)

30

4.2 Německé kulturní instituce v České republice V této podkapitole nalezneme německé instituce, které fungují na území ČR. Tato práce se věnuje pouze těm nejvýznamnějším, nejsou zde proto zahrnuty spolky sdružující německou menšinu a soukromé nadace. 4.2.1 Velvyslanectví SRN v Praze V roce 1973, kdy vstoupila v platnost Smlouva o vzájemných vztazích mezi ČSSR a SRN došlo k obnovení diplomatických vztahů mezi těmito zeměmi, a tím také ke vzniku Velvyslanectví SRN v Praze. Koordinace zahraniční kulturní politiky a vzdělávání probíhá přes kulturní oddělení velvyslanectví. Jeho úkolem je vytvořit společnou identitu zahraniční politiky, zprostředkování aktuálního obrazu Německa pomocí podpory německého jazyka a společných Česko-německých kulturních projektů. Podporuje a udržuje také kontakt s německou menšinou. Velvyslanectví úzce spolupracuje s dalšími organizacemi a společně se věnují podpoře institucí a získávání kontaktů pro neustálé zlepšování Česko-německých vztahů, čímž se dostáváme k naplnění základních cílů zahraniční kulturní politiky Německa, jako je podpora vzájemného porozumění a mezinárodního dialogu sloužící jako prevence proti konfliktům (Prag diplo 2016). 4.2.2 Česko-německý fond budoucnosti Česko-německý fond budoucnosti (dále jen ČNFB) byl zřízen jak německou, tak českou vládou na základě ratifikace Česko-německé deklarace z 21. ledna 1997. ČNFB byl zřízen jako nadační fond na dobu 10 let, v roce 2007 se však vlády obou zemi shodly na prodloužení činnosti fondu do roku 2017. Fond podporuje projekty, které umožňují nahlédnout do společné kultury a dějin obou zemí. V kulturní oblasti jsou proto financovány kulturní výměny, partnerské projekty, přeshraniční spolupráce, péče o stavební památky, podpora menšin a Česko-německá diskusní fóra. Do dnešního dne fond podpořil zhruba 9000 projektů za přibližně 50 milionů eur (Česko-německý fond budoucnosti 2016a).

31

4.2.3 Goethe-Institut Praha G-I Praha byl založen v roce 1990 jako pobočka centrály G-I v Mnichově. Česká pobočka funguje jako regionální institut pro střední a východní Evropu a kromě České republiky koordinuje práci kulturních institutů také na Slovensku, v Maďarsku, Slovinsku, Polsku, Estonsku, Lotyšsku a Litvě. Hlavním cílem G-I je organizace kulturních akcí vztahujících se k Německu a zprostředkování informací o kulturním, společenském a politickém životě v Německu. Podstatnou část práce tvoří také podpora němčiny v českém vzdělávacím systému, organizace kurzů a zkoušek z německého jazyka. Kulturní činnost G-I je zajištěna programovým oddělením, které připravuje program ze všech oblastí kultury a umění. Jednotlivé akce se konají po celé ČR, přičemž jsou vždy zajištěny jak v německém, tak českém jazyce. G-I v Praze podporuje momentálně celkem 8 projektů, z různých oblastí kultury, jako filmové, literární či výtvarné odvětví. Pořádá také soutěže jak pro žáky a studenty,tak pro pedagogy. Konkrétní projekty vznikají v rámci úzké spolupráce s lokálními partnery (galeriemi, muzei, akademiemi umění aj.) nebo s jednotlivci (umělci, kurátoři, novináři).(Goethe-Institut, c2016b)

4.2.4 Partnerské instituce Goethe-Institutu Praha z oblasti kultury: Goethe-Centra, Kulturní středisko a Německé a partnerské knihovny K partnerům G-I pro zprostředkovávání německého jazyka a kultury v zahraničí patří Goethe-Centra. Jedná se o samostatnou českou instituci (občanské sdružení) v Pardubicích, která s G-I uzavřela dohodu o spolupráci. Působí tak jako partner při zprostředkování německého jazyka a kultury (Goethe-Centrum 2008). Další partnerem G-I jsou Kulturní střediska, která jsou stejně jako GoetheCentra zřizovány zeměmi, ve kterých se nachází. V ČR se nachází dvě takové střediska. Prvním je Collegium Bohemicum v Ústí nad Labem, jehož úkolem je zkoumat a poznávat historii soužití Čechů a Němců v Čechách a šířit tyto informace mezi širokou veřejnost. (Collegium Bohemicum 2016). Také Kulturní středisko v Českých Budějovicích pořádá kulturní akce vztahující se k německé kultuře, pořádá jazykové zkoušky, kurzy a podporuje vzdělání učitelů německého 32

jazyka Goethe-Institut c2016c). G-I provozuje síť německých a partnerských knihoven, které jsou umístěny ve vybraných knihovnách. V současné době se jich v ČR nachází pět (GoetheInstitut, c 2016d). 4.3 Smlouvy uzavřené mezi ČR a Rakouskem K první uzavřené smlouvě patřila Dohoda 10 mezi vládou ČSSR a Rakouska o vzájemném filmovém styku, která byla ratifikována v roce 1960. Další důležitou smlouvou byla Dohoda 11 mezi ČSSR a Rakouskem o spolupráci v oblasti kultury, školství a vědy, která byla podepsána v roce 1977. Uzavření této smlouvy předcházelo vytvoření postu kulturního atašé v rámci Rakouského velvyslanectví (Burka 2012, s. 201). Následovala Dohoda12mezi ČSSR a Rakouskem o zřízení a činnosti Kulturního a informačního střediska ČSSR ve Vídni a Rakouského kulturního institutu v Praze, která byla uzavřena v roce 1988. Tato smlouva byla podstatná pro vznik RKF Praha a zdůrazňuje, že činnost kulturních institucí má být oddělena od politického zastoupení v daném státu (Burka 2012, s. 207). Všechny tyto smlouvy pozbyly platnosti v roce 2001 na základě Dohody mezi vládou České republiky a Rakouské republiky o sukcesi do dvoustranných smluv sjednané výměnou nót ze dne 9. října 1996 a 26. března 1997. K poslední dohodě mezi ČR a vládou Rakouska patří Dohoda 13 o spolupráci v oblasti kultury, školství, vědy, mládeže a sportu ratifikována v roce 2008, ve které stojí:

10

11

12

13

Německý překlad nenalezen, smlouva je dle MZV, v současné době neplatná (http://www.epravo.cz/top/zakony/sbirkazakonu/sdeleni-ministerstva-zahranicnich-veci-2816.html?mail) Abkommen zwischen der Republik Österreich und der Tschechoslowakischen Sozialistischen Republik über die Zusammenarbeit auf den Gebieten der Kultur, Bildung und Wissenschaft, smlouva je dle MZV v současné době neplatná (http://www.epravo.cz/top/zakony/sbirka-zakonu/sdeleni-ministerstva-zahranicnich-veci-2816.html?mail) Abkommen zwischen der Republik Österreich und der Tschechoslowakischen Sozialistischen Republik über die Errichtung und Tätigkeit eines Österreichischen Kulturinstitutes in Prag und eines Kultur- und Informationszentrums der Tschechoslowakischen Sozialistischen Republik in Wien, smlouva je dle MZV v současné době neplatná (http://www.epravo.cz/top/zakony/sbirka-zakonu/sdeleni-ministerstva-zahranicnich-veci-2816.html?mail) Abkommen zwischen der Regierung der Republik Österreich und der Regierung der Tschechischen Republik über die Zusammenarbeit auf den Gebieten der Kultur, Bildung, Wissenschaft, Jugend und des Sports, v současnosti lze platnost smlouvy ověřit na https://www.bmeia.gv.at/cs/praha/bilateralni-vztahy/smlouvy/

33

“Smluvní strany budou usilovat o podporu znalostí kultury státu druhé smluvní strany, o další rozvoj kulturní spolupráce ve všech oblastech a na všech úrovních, a tím i přispívat k evropské kulturní identitě” (Dohoda o spolupráci 2008). Důležitý je také článek 3, kde se obě země zavazují k podpoře Kulturního fóra v Praze a Českého centra ve Vídni (Dohoda o spolupráci 2008).

4.4 Rakouské kulturní instituce působící v České republice V této podkapitole nalezneme rakouské instituce, které fungují na území ČR. Tato práce se věnuje pouze těm nejvýznamnějším, nejsou zde proto zahrnuty spolky sdružující rakouskou menšinu a soukromé nadace.

4.4.1 Rakouské velvyslanectví

Rakouské velvyslanectví v Praze vzniklo 1. ledna 1975, samostatné kulturní oddělení velvyslanectví pak vzniklo v roce 1991. Činnost kulturního oddělení později zcela nahradilo RKF Praha, které vzniklo o tři roky později v rámci Dohody mezi ČSSR a Rakouskou republikou o zřízení a činnosti Kulturního a informačního střediska Československé socialistické republiky ve Vídni a Rakouského kulturního institutu v Praze (Rakouské kulturní fórum c2016a). 4.4.2 Österreich Institut (Rakouský institut) Nedílnou součástí kulturní politiky Rakouska je jazykové vzdělávání. Hlavní cílem Rakouského Institutu, založeného v roce 1997, je tak podpora kulturních vztahů a představení současného obrazu Rakouska skrze německý jazyk (Österreich Institut 2015, s. 7). V České republice byla pobočka Österreich Institutu založena v roce 2001 za účelem poskytování kurzů německého jazyka, podpory výuky němčiny v zahraničí a kooperace se zájmovými domácími či zahraničními instituty a partnerskými organizacemi. Mezi kulturní akce, které jsou často pořádány ve spolupráci s RKF Praha, patří autorská čtení, výstavy, různé projekty, soutěže, semináře a podobně (Österreich Institut Brno 2016). 34

4.4.3 Rakouské knihovny

Rakouské knihovny začaly být zřizovány v rámci projektu Rakouské knihovny v zahraničí, a to především ve státech jižní a východní Evropy. V ČR jich existuje celkem osm. Knihovny jsou zřizovány především v městech kde Rakousko není zastoupeno žádnou oficiální institucí a „Nabízejí možnost inovativně a flexibilně formovat rakouskou zahraniční kulturní politiku a poskytují přístup nejen k rakouské literatuře, ale i její historii a současnosti. Snahou je zprostředkovat informace o rakouské kultuře, a proto vedle knihovnické činnosti rovněž organizují různé kulturní akce” (Rakouské kulturní fórum c2016b). 4.4.4 Rakouské kulturní fórum v Praze RKF v Praze podporuje vědeckou a kulturní výměnu mezi ČR a Rakouskem a prosazuje cíle kulturní politiky stanovené BMEIA. RKF v Praze organizuje a podporuje ročně okolo 250 akcí z oblasti výtvarného umění, designu, architektury, hudby, filmu, vědy, literatury, divadla a tance. Činnost

RKF

se

neomezuje

pouze

oblast

hlavního

města.

Díky

celorepublikově rozvinuté síti partnerských institucí – univerzit, muzeí, galerií apod. – je možné rozvíjet a realizovat společné projekty, především výstavy, koncerty, festivaly, vědecká a umělecká sympozia a autorská čtení rakouských spisovatelů. Na rozdíl od G-I se však nevěnuje výuce německého jazyka (Rakouské kulturní fórum c2016c).

35

5. Příklady dobré praxe na základě komparace G-I a RKF Cílem této kapitoly je komparace dvou nejvýznamnějších a největších institutů Německa a Rakouska působících v ČR na základě následujících kritérií: •

Organizační struktura,

•

schvalování program,;

•

financování,

•

počet pořádaných akcí a jejich návštěvnost,

•

spolupráce na společném projektu,

•

propagace v online prostředí. Kapitola by také měla zodpovědět hlavní výzkumnou otázku, kterou jsme

si položili na začátku práce; a to zda instituty spolupracují, či se vůči sobě vymezují. Dalším cílem bylo definovat skladbu návštěvníků kulturních akcí, které instituty pořádají. Na konci kapitoly pak nalezneme doporučení, které mohlo být využito českou diplomacií či pro budoucí práci v rámci mapování fungování ČC. Ani jeden z institutu nedisponuje závěrečnými zprávami, vycházíme proto z údajů poskytnutých zaměstnanci institutů na základě rozhovorů s Monikou Loderovou (příloha A), Václavem Maidlem (příloha B) a e-mailové komunikace14.

5.1 Organizační struktura a nastavení programu V pražské pobočce G-I je zaměstnáno celkem 32 pracovníků, kteří působí celkem v šesti odděleních (vedení institutu, programové oddělení, informace a knihovna, kurzy němčiny, spolupráce ve vzdělání a správa). G-I využívá stážové místa, na která se však mohou hlásit studenti přihlášení k trvalému pobytu v SRN. Stáž není placena (což se od roku 2017 změní) a trvá obvykle 3 měsíce. V průběhu roku se v pobočce vystřídá 15 stážistů. Pobočka G-I v Praze je od roku 2015 zapsaná v obchodním rejstříku jako GIeigetragene Verein (zapsaný spolek), pobočka ČR. Do této doby nebyla existence české pobočky právně podložena, což přinášelo řadu komplikací. Hlavní problém 14

přehled e-mailové komunikace je k dispozici v soupisu použitých zdrojů, detailní obsah komunikace můžeme nalézt v archivu autorky práce

36

nastal v případech, kdy bylo nutné doložit formální existenci G-I (žádost o dotace, granty). Ta se dokládala pouze Dohodou o spolupráci mezi ČR a Německem (Loderová 2016). Způsob schvalování programu Při sestavování programu má G-I značnou svobodu. Dvakrát ročně dochází k neformální schůzce velvyslance SRN a ředitele pobočky, kde je představen programový plán na následující období. Tento model je zaveden již od vzniku pražské pobočky. G.-I celosvětově používá systém, do kterého se vždy do 15. září společně s rozpočtem nahrají projekty každé pobočky, které budou v následujícím roce uskutečněny. Výhodou používání je možnost kterékoliv pobočky nahlédnout do činnosti poboček dalších a inspirovat se tak při postupu v organizaci podobného projektu. Zároveň tento systém slouží jako informační nástroj centrály v Mnichově, která tak může monitorovat činnost každé pobočky (Loderová 2016). RKF je součástí rakouského velvyslanectví v Praze, organizačně podléhá BMEIA a nejedná se tedy o žádný spolek nebo nadaci, jak je tomu v Německu, ale o státní úřad. Fórum má celkem 7 zaměstnanců (ředitelka, zástupce ředitelky, projektová koordinátorka výstav, projektová koordinátorka pro film, tanec, divadlo a design, projektový koordinátor pro literaturu, projektová kooordinátorka pro hudbu a divadlo, technik). RKF také využívá možnosti stážových pozic, které jsou finančně honorovány. O pozici stážisty se mohou ucházet pouze studenti s trvalý pobytem v Rakousku, v průběhu roku se jich v organizaci vystřídá pět (Maidl 2016). Způsob schvalování programu Projekty jsou schvalovány vždy třikrát za rok a to v únoru, červnu a říjnu. Kromě pravidelně konajících se projektů RKF také navazuje novou spolupráci. Na webových stránkách je zveřejněn formulář pro přihlášen projektů. Vybírány jsou tak aby byla zachována pestrost programu. Projektový kooordinátor za každou sekci přednese návrhy vybraných projektů, rozhodující slovo ve výběru má ředitelka Fóra. Schválené

projekty

jsou

předkládány

rakouskému

velvyslanci,

který

je po odsouhlasení zasílá kulturně-politické sekci BMEIA. Kulturně-politická sekce 37

návrh odsouhlasí, může jej však vrátit s připomínkami, či dotazy. V případě, že je program schválen, přebírá BMEIA odpovědnost za jeho finanční realizaci (Maidl 2016).

5.2 Financování Společným jmenovatelem obou institutů v rámci financování je státní podpora v podobě příspěvku Ministerstva zahraničí. V roce 2015 činil rozpočet poboček pro region střední Evropa 7,9 mil. €. Z této částky dvě třetiny tvoří příspěvek Ministerstva zahraničních věcí, z jedné třetiny si pobočky musí své financování zajistit samy. Tento fakt se týká především jazykového oddělení, které musí být zcela finančně soběstačné. Do roku 2000 byl systém financování nastaven tak, že centrála udělila každé pobočce předem stanovenou sumu peněz, se kterou pak v průběhu roku disponovala. V současnosti jsou finance rovnoměrně rozděleny mezi instituty, které do daného regionu spadají. Částka následně může být upravena dle potřeb jednotlivé země (například při získání titulu Evropské hlavní město kultury - příklad Plzeň 2015, či při významném výročí apod.). Jelikož je kladen důraz na spolupráci mezi jednotlivými pobočkami v regionu, vznikají tak projekty, ve kterých jedna pobočka figuruje jako koordinátor a získá všechny finance, které poté přerozděluje mezi jednotlivé pobočky, účastnící se daného projektu. Institutu bylo také uděleno Daňové identifikační číslo (DIČ) a G-I se tak stal plátcem daně. Tento fakt se týká jazykových kurzů, jejichž cena by musela být zvýšena o 21 %, tak aby byly pokryty náklady. G-I proto podal žádost na Ministerstvo financí ČR o osvobození od této daně. Kulturní oddělení se snaží o více-zdrojové financování a to především v rámci jednotlivých projektů, na které je možné žádat o granty a dotace. V případě velkých kooperačních projektů, kde G-I nevystupuje jako organizátor, ale pouze partner, může žádat o dotace z Evropské unie (poprvé se to povedlo v květnu 2016 u akce Shared Cities, která bude představena v průběhu roku 2016). G-I také spolupracuje se soukromým sektorem (České a Německé dráhy, Erdinger, Lufthansa) v případě nárazových akcí či soutěží (poskytnutí letenek, 38

jízdenek do facebookové soutěže, sponzorování cest učitelům či studentům, catering na veřejných akcích) (Loderová 2016). V roce 2014 činil rozpočet pražské pobočky RKF 136.000€ (Rechnungshof 2014). Tyto finance jsou čerpány čtvrtletně společně se schvalováním nových projektů. Chod a uskutečněné projekty jsou financovány z prostředků BMEIA. Samotné Fórum o granty a dotace nežádá, mohou tak ale učinit žadatelé v jednotlivých projektech (Maidl 2016). Hlavní rozdíl je v přístupu k soukromému sektoru, což plyne především z právního postavení RKF. Dotaz na podíl sponzoringu a darů od soukromých subjektů byl zodpovězen velmi obecně - RKF se snaží pro své projekty získat také finance od soukromých subjektů, tyto příjmy však představují v rozpočtu minimální částku (Grijl 2016). 5.3 Kulturní činnost a návštěvnost Srovnání kulturní činnost G-I a RKF není možné v současné době statisticky provést. Ani jeden z uvedených institutů nemá k dispozici výroční zprávy, dle kterých by bylo možné jednotlivé akce srovnat. Jednou ročně je sice vydávána souhrnná výroční zpráva G-I a RKF, ta ale neobsahuje bližší informace o konkrétní instituci v Praze. Pro získání bližší představy o akcích, které jsou jednotlivými instituty pořádány, byla udělána rešerše programu za měsíc květen 2016. Uskutečnilo se 22 akcí (program v příloze C), ve kterých jsou zahrnuty akce napříč celou ČR. Program v měsíci květnu se skládá z přednášek, soutěží, divadelních představení a dvou výstav (Goethe-Institut c2016e). Jednotícím prvkem v pořádaných akcí není jen zájem o německou kulturu, v tomto směru byl bilaterální stín překročen, pozornost je věnována také současným společenským tématům, která nejsou s Německem prvoplánově svázána (současná uprchlická krize, spolupráce s platformou Hate Free) (Loderová 2016). RKF Praha podpořilo za měsíc květen celkem 23 akcí (program pod přílohou D). Jedná se o filmy, výstavy, promítání, divadelních představení, literární přednášky a diskuse (Rakouské kulturní fórum 2016d). Programovou oblastí, na které se

39

zaměřuje pouze fórum jsou koncerty, což vychází především z historie, jelikož bylo Rakousko dlouhou dobu prezentováno jako země hudby (Maidl 2016). Nemáme dostatek podkladů pro vyvození obecného závěru, který by mohl shrnout programové zaměření jednotlivých institutů. Proto bylo vytvořeno alespoň srovnání v rámci mediálního působení, především pak v rámci sociální sítě Facebook. 5.4 Cílové skupiny Další kladenou otázkou bylo, pro koho jsou akce pořádány a jaká je skladba cílové skupiny návštěvníků. V obou případech platí, že je hlavní snahou představit rakouskou a německou kulturu a tak jsou aktivity cíleny především na české publikum. Dalším okruhem možných návštěvníků je německá a rakouská menšina žijící v ČR. Goethe-Institut se práci s německou menšinou věnuje cíleně a to především v rámci podpory aktivit Collegia Bohemica. (Loderová 2016) RKF nemá žádné konkrétní aktivity či akce, které by s rakouskou menšinou v ČR pracovala. „Naše aktivity jsou určeny hlavně pro české publikum, rakouská menšina je vítaná“ (Polewsky 2016). Oba instituty se zaměřují na práci s mladými lidmi, ať umělci, či studenty. G-I usilují o kulturní multiplikátory – formou stipendií, rezidencí či hrazení pobytů v zahraničí podporují mladé umělce, kteří svou další činností ovlivní své okolí, či díky získané podpoře realizují vlastní projekt s německý umělcem/institucí (Loderová 2016). RKF spolupracuje s Česko-rakouským gymnáziem v Praze formou přednášek, návštěvami knihovny RKF a promítáním rakouských filmů (Maidl 2016). 5.5 Spolupráce na projektech

Stěžejní otázkou kladenou na začátku práce byla snaha o zjištění vzájemného vnímání institutů. Ačkoliv každý z nich prezentuje kulturu jiné země, německý jazyk je silný jednotící element. Dotaz byl vznesen jak zástupcům RKF, tak G-I, v obou případech byla odpověď jednotná - instituty se navzájem vnímají jako partneři a spolupracují na jednotlivých projektech, mezi které patří Das Buch (podporující 40

německou a rakouskou literaturu), Pražský divadelní festival německého jazyka, kampaň Šprechtíme nebo filmový festival Das Filmfest (Loderová 2016; Maidl 2016). Spolupráci budeme popisovat na konkrétním projektu desátého ročníku festivalu Das Filmfest, který se uskutečnil v roce 2015 (plakát v příloze E). Tento festival je pořádán Palácem Lucerna (společností Lucerna Barrandov s. r. o.), G-I, RKF, Švýcarským velvyslanectvím (jelikož se však tato práce věnuje G-I a RKF není role Švýcarského velvyslanectví dále uváděna) – jedná se tedy o filmovou přehlídku tří německy mluvících zemí. Pro oba instituty je tato akce velmi významná, v oblasti filmu představuje největší samostatnou akci, v případě RKF je také jednou z největších akcí pořádaných obecně. Ze strany G-I se pak jedná o jednu z mála opakujících se akcí (Polewsky 2016). Akce se koná vždy na přelomu října a listopadu v Praze a Brně. V letošním roce se k pořadatelským místům přidalo také město Plzeň a to v rámci získání titulu Evropské hlavní město kultury 2015. Tato práce se zaměřuje na pražskou část festivalu. Na festivalu bylo prezentováno 33 projekcí – 17 z Německa, 8 z Rakouska a 8 ze Švýcarska. Výběr filmů se řídí dle dramaturgie a aktuálních snímků, je proto vzhledem k rozloze Rakouska a Švýcarska jasné, že jejich kinematografie má ve srovnání s Německem kvantitativně nižší podíl (Polewsky 2016). Celkový rozpočet akce byl 1.500.000 Kč. Počet titulů z jednotlivé země je důležitý především proto, že každá z partnerských zemí hradí náklady za své filmy a hosty. Sdílené náklady (reklama, pronájmy kinosálů, platy zaměstnanců) se dělí mezi pořádající partnery (každý z nich platí třetinu) a zároveň jsou pokryty z takzvaných Drittmittel (finance získané pomocí grantů, dotací, soukromých darů). V rámci grantů a dotací je největším partnerem ČNFB, dále Magistrát hlavního města Prahy, Ministerstvo kultury České republiky (dále jen MKČR) a Magistrát města Brna . Příspěvek těchto organizací tvoří přibližně 30 % z celkového rozpočtu festivalu (Polewsky 2016). Palác Lucerna v tomto případě vystupuje jako hlavní festivalové kino, ale také jako organizátor, skrze kterého jsou podávány grantové žádosti a to u MKČR a ČNFB (Polewsky 2016). Při bližší rešerši jsme zjistili, že v České republice není zřízena nadace či fond z rakouské strany, který by podporoval Česko – rakouské kulturní projekty, jako je tomu v případě ČNFB.

41

Dalším důležitým bodem pro festival je podpora ze strany německých filmových institucí - German Films, Nordmedia, Filmförderung Hamburg Schleswig – Holstein. Jejich úkolem je mimo jiné podporovat export a prezentace německého filmu v zahraničí (Polewsky 2016). Ze strany Rakouska festival nepodporuje žádná filmová instituce. Při bližším zkoumání jsme zjistili, že dvě hlavní rakouské instituce zabývající se podporou filmu – Rakouský filmový institut a Filmový fond Vídeň – jsou zaměřeny na podporu a prezentaci uvnitř Rakouska a na vytváření filmových pobídek pro zahraniční filmaře (Österreichisches Filminstitut 2016; Filmfond Wien 2016) . Tento fakt může být způsoben rozvinutější podporou filmového průmyslu v Německu. Od roku 2007 zde existuje vládní iniciativa pro podporu kulturních a kreativních

průmyslů,

která

má

jasně

stanovenou

strategii

a

cíle 15

(Bundesministerium für Wirtschaft und Energie 2016). V Rakousku není státem stanovená strategie podpory kreativních průmyslů, spoléhá se tedy především na podporu Evropské unie v programech (MEDIA, Kreativní Evropa). Je zřízena instituce, která je součástí ministerstva průmyslu a obchodu, jejím cílem je však zastupovat zájmy kreativního průmyslu Rakouska v rámci Evropské unie (Kreativwirtschaft Austria 2015). 5.6 Srovnání z hlediska propagace v online prostředí Prezentace jednotlivých institutů v online prostředí je v českém prostředí klíčová - představuje často první první kontakt možného návštěvníka s institutem. Kromě webových stránek využívají G-I i RKF možnosti prezentace na sociálních sítích Facebook a YouTube. Nemáme přistup k interním datům jako je návštěvnost, věkový průměr a podobně. Srovnání jsme proto provedli pouze z dat dostupných pro běžného uživatele a to v období leden až duben 2016. Všechny pobočky G-I mají vlastní webové stránky, které disponují jednotnou grafikou a strukturou (příloha F). Ukázku webové stránky pražského G-I můžeme najít pod přílohou G. Nalezneme zde informace o aktuálních projektech, kurzech a zkouškách z německého jazyka, zároveň také program na daný měsíc a informace o chodu institutu (otevírací hodiny, personální obsazení). 15

Více k cílům a podpoře kreativních a kulturních průmyslů v Německu lze najít na http://www.kultur-kreativwirtschaft.de/KuK/Navigation/Initiative/ziele.html

42

Facebooková stránka má 17 220 fanoušků (20. května 2016). Celkem bylo v uvedeném období zveřejněno 64 příspěvků - 20 bylo věnováno kultuře (propagace vlastních akcí, odkazy na filmy, rozhovory, partnerské akce), 23 pak aktuálnímu dění (přednášky, reakce na aktuální události) 20 se věnovalo jazykovým kurzům a výuce němčiny. Tato činnost v RKF neprobíhá, příspěvky proto nejsou rozvedeny. líbí”, 131x byly sdíleny a okomentovalo je 58 lidí. Největší ohlas měly příspěvky, které reflektovaly aktuální dění (zapojení G-I do sítě Hate Free – 156 “to se mi líbí”, 29 komentářů, 17 sdílení; útoky na centrum Klinika – 344 “to se mi líbí”, 8 komentářů, 29 sdílení a vyjádření podpory po teroristických útocích v Bruselu - 56 “to se mi líbí”, 4 sdílení). Můžeme tak potvrdit výše tvrzení uvedené v kapitole 5.3 - G-I směřuje svou pozornost nejen na témata spojená s Německem, ale také reaguje na aktuální společenské dění. Komunikace je vedena tak, aby v uživatelích vzbudila zájem a reakci a to formou soutěží či dotazování se na vlastní názor nebo zkušenosti. Příspěvky jsou psány jak v českém, tak německém jazyce (Facebook 2016). G-I má také svůj vlastní YouTube kanál na kterém je aktuálně nahráno 65 videí. Poslední bylo nahráno 11. května 2016. Obsahem kanálu jsou spoty z jednotlivých akcí, rozhovory, záznamy přednášek a propagační videa k akcím, které G-I pořádá (Das Filmfest, No pain no game). 20. května 2016 byl počet odběratelů tohoto kanálu 231 (YouTube 2016). Webové stránky Kulturních fór mají centrální stránku (příloha H), dostaneme se na ni přes webovou stránku BMEIA. Síť RKF však nemá jednotný grafický styl. Pražské RKF vlastními stránkami disponuje (příloha I) a stejně jako v případě G-I zde můžeme najít informace o programu, historii a chodu Fóra (kontakty, otevírací doba, personální obsazení). Počet fanoušků v rámci facebookového profilu RKF činil 1658 fanoušků (20. květen 2016). Bylo zde zveřejněno 54 příspěvků - 18 se týkalo aktuálního dění (informace o chodu institutu, a 38 kultury (odkazy na rozhovory, pozvánky na probíhající události). Dohromady příspěvky získaly 240 “to se mi líbí”, 26 sdílení a 6 komentářů. Nejvíce reakcí vyvolalo sdílení článku o aktivitách, které je možné vykonávat ve Vídni - 29 “to se mi líbí” a článek o možnostech ubytování tamtéž – 25 “to se mi líbí” a 1 sdílení (Facebook 2016).

43

20. května 2016 měl Youtube kanál RKF devět odběratelů. Celkem jsou nahrány tři videa - propagační spot RKF, sestřih z výstavy Adolfa Loose a video z oslav 20. výročí založení Fóra. Poslední video bylo nahráno 2. prosince 2013 (YouTube 2016). 5.7 Doporučení V následující kapitole uvádíme několik doporučení, které jsme zjistili na základě pozorování a především rozhovorů se zástupci obou institutů. Organizační struktura

Organizační a právní struktura institutů je odlišná a nemůžeme jednoznačně říct, která z nich by měla být vybrána v případě zakládání nové instituce s podobným cílem. V literatuře můžeme najít příklady, které uvádějí výhody a nevýhody jednotlivých organizací. Maaß vidí výhodu zprostředkovatelských organizací především v možnosti převzetí iniciativy a úkolů, které by státní zahraniční politika sama prosadit nemohla. Zprostředkovatelské organizace mohou oslovit širší oblast publika než samotné velvyslanectví a vytvořit dlouhodobou spolupráci s umělci dané země. Tento systém také umožňuje nezávislost organizací při praktickém prosazování kulturní politiky v zahraničí. Nevýhodou pro německé Ministerstvo zahraničních věcí je nákladná koordinace jednotlivých organizací, především z hlediska zdanění. Pro partnery v zahraniční také může být matoucí velký počet zprostředkovatelských organizací (Maaß 2005, s. 208). V případě RKF může být nevýhodou nedostatečná flexibilita ve věcném i personálním aspektu, složitější byrokracie a správa a v neposlední řadě mohou tyto okolnosti větší nezávislost v kulturně-politickém obsahu, jelikož zde může hrát roli státní a politická dimenze ovlivňující zahraniční kulturní politiku (Kampits 1990, s. 38). Možným řešením by bylo přenesení kulturní činnosti v zahraničí na model zprostředkovatelských organizací jako je tomu v Německu či minimálně zřízení centrální instituce, která by činnost Rakouských kulturních fór koordinovala.

44

Financování Na příkladu společných projektů můžeme vidět, že G-I i RKF fungují jako partneři. V případě projektů, které se dotýkají Německo-rakousko-českých vztahů tak existuje možnost participace obou institutů. V rámci financování je hlavní rozdíl v přístupu k soukromému sektoru. G-I využívá principu Partnerství veřejného a soukromého sektoru (Business Info c2016), který využívá zdroje jak veřejného tak soukromého sektoru. RKF samotné soukromý sektor neoslovuje, což však souvisí s jeho právním ustanovením. V rámci financování Česko – rakouských kulturních projektů je také nutné zmínit chybějící nadaci, která by tyto projekty podpořila. Návštěvnost a cílové skupiny Vzhledem k tomu, že si instituty nevedou statistiky návštěvnosti jednotlivých akcí, není ani jasné přesné složení návštěvníků. Tato oblast je tedy neprozkoumaná a pro oba instituty by bylo přínosné zpracovat výzkum, který by se cílovým skupinám věnoval. Před realizací případného výzkumu by měly proběhnout rozhovory se zástupci obou institutů tak, aby výzkum odpovídal co nejvíce jejich potřebám. Autorka navrhuje zaměřit se na jednotlivé akce pořádané v Praze a to po dobu minimálně půl roku, což je dostatečně dlouhá doba pro získání relevantních dat. Jako metodologii zvolíme pozorování, osobní rozhovory a dotazníkové šetření. Výsledkem výzkumu budou jak tvrdá data (věk, pohlaví, národnost) účastníků, tak data měkká (preference, zájmy, vztah k německé/rakouské kultuře, pravidelnost v návštěvnosti akcí pořádaných instituty). Na základě těchto informací by pak instituty mohly přizpůsobit svůj program zájmu a preferencím návštěvníků a poskytovanou nabídku kulturního programu tak zkvalitnit. Pro budoucí práci by však bylo vhodné získat přístup k podrobné analýze uživatelů facebookových stránek. Tyto údaje by mohly podpořit výše navrhovaný výzkum a poskytnout institutům ucelenou představu o jejich návštěvnících.

45

Prezentace v online prostředí Důležitá je také prezentace v online prostředí. Z uvedených údajů vyplývá, že RKF nemá dostatečně podchycenu komunikaci v rámci sociálních sítí. YouTube kanál není již 3 roky aktualizován, příspěvky v rámci Facebooku postrádají osobnější rovinu, měly by také, (jako je to tomu u G-I), pomocí otázek, soutěží vyvolat aktivitu uživatelů. Role těchto sociálních sítí je v současnosti v rámci komunikace s diváky důležitá. Možným řešením by bylo vyčlenění jednoho zaměstnance/stážisty, který by se této činnosti kontinuálně věnoval.

46

Závěr

Cílem této práce bylo představit strategii, cíle a aktéry zahraničně-kulturní politiky Německa a Rakouska, kulturní instituce působící v ČR a provést komparaci dvou nejvýznamnějších institutů – Goethe-Institutu Praha a Rakouského kulturního fóra v Praze. Ke komparaci institutů bylo nutné zanalyzovat jednotlivé koncepty zahraniční politiky obou států a představit roli státních organizací (německého Ministerstva zahraničních věcí a rakouské BMEIA). Podstatnou roli hrál také historický vývoj obou zemí, který byl skrz instituty ve zkratce představen. Při srovnání G-I a RKF musíme brát v úvahu velikost a počet obyvatel zřizovatelských států, odlišnou organizační strukturu a míru zapojení státu do jejich organizace. G-I funguje jako samostatný spolek, Ministerstvo zahraničních věcí jej však významně finančně podporuje. RKF spadá do kompetence BMEIA, jeho zřizovatelem je tedy stát a zároveň ho také financuje. Ke každé z variant můžeme najít její výhody a nevýhody, nelze se proto jednoznačně připojit k jedné z nich. Vztah k ČR jsme představili pomocí dohod a smluv v oblasti kulturní politiky. Tyto smlouvy sloužily jako podklad pro založení institutů, které v ČR uplatňují zahraniční politiku obou států. Ze společně realizovaných projektů a rozhovorů se zástupci institutů vyplývá, že se instituty vnímají jako partneři, což byla jedna ze základních otázek kterou jsme si položili na začátku práce. Toto zjištění potvrzuje

cíle obou zemí, které mají

ve svých zahraničně-kulturních konceptech – a to snahu o dialog a spolupráci s ostatními státy. Příklady v kapitole 5

mohou sloužit jako podklady pro českou diplomacii,

či pro další práci, která by analyzovala fungování ČC. Kritéria spolupráce mezi G-I a RKF můžeme přenést do zahraničně-kulturní spolupráce České a Slovenské republiky, tedy dvou zemí, které také spojuje podobný jazyk a historie.

47

Seznam použitých zkratek •

Aj. – a jiné,

•

apod. – a podobně,

•

ASSITEJ – Association of Theatre for Children and Young People (Mezinárodní asociace divadel pro děti a mládež),

•

BMAA – Bundesministerium für Auswärtige Angelegenheiten (Ministerstvo pro zahraniční příležitosti),

•

BMEIA – Bundesministerium für Europa, Integration und Äußeres (Ministerstvo pro Evropu, integraci a zahraniční věci),

•

BMUKK – Bundesministerum für Unterricht, Kunst und Kultur (Ministerstvo pro vzdělání, umění a kulturu),

•

ČNFB – Česko-německý fond budoucnosti,

•

ČR – Česká republika,

•

ČSFR – Československá federativní republika,

•

ČSSR – Československá socialistická republika,

•

DAAD – Deutsches Akademisches Austauschdienst (Německé akademická výměnná služba),

•

DIČ – Daňové identifikační číslo,

•

DPH – Daň z přidané hodnoty,

•

ENCATC – European Network on Cultural Management and Policy (Evropská íť vzdělávacích center),

•

EU – Evropská unie,

•

EUNIC – European Union National Institutes for Culture (Kulturní instituce zemí Evropské unie),

•

e.V. – eigetragene Verein (zapsaný spolek),

•

G-I – Goethe-Institut,

•

ICOM – International Council of Museums (Mezinárodní asociace muzeí),

•

IfA – Institut für Auslandbeziehungen (Institut pro zahraniční vztahy),

•

MKČR – Ministerstvo kultury České republiky,

•

MZV – Ministerstvo zahraničních věcí,

•

např. - například, 48

•

NDR – Německá demokratická republika,

•

OSN – Organizace spojených národů,

•

RKF – Rakouské kulturní fórum,

•

RKI – Rakouský kulturní institut,

•

SRN – Spolková republika Německo,

•

s.r.o. – Společnost s ručením omezeným,

•

UNESCO – United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization (Organizace pro výchovu, vědu a kulturu).

49

Seznam použitých tabulek •

Tabulka č. 1 – Úrovně kulturní politiky Německa a jejich příklady.

•

Tabulka č. 2 – Aktéři zahraniční politiky na státní úrovni.

•

Tabulka č. 3 – Úrovně kulturní politiky Rakouska a jejich příklady.

•

Tabulka č. 4 – Aktéři kulturní politiky Rakouska na státní úrovni.

Seznam použitých schémat •

Schéma č. 1 – Komunikační pyramida veřejné diplomacie.

•

Schéma č. 2 – Rozdělení zahraniční politiky.

50

Seznam citací •

Auslandkultur Neu [online]. Bundesministerium für Europa, Integration und Äußeres, 2001 [cit. 2016-05-18]. Dostupné z: https://www.bmeia.gv.at/dasministerium/presse/aussendungen/2001/auslandskultur-neu/

•

Auslandskulturkonzept 2015-2018 [online]. Bundesministerium für Europa, Integration und Äußeres, 2014 [cit. 2016-05-19].Dostupné z: https://www.bmeia.gv.at/fileadmin/user_upload/Zentrale/Kultur/Aufmacher/Ausl andskulturkonzept_2015-2018.pdf

•

Auswärtige Kulturpolitik – Konzeption 2000 [online]. Auswärtiges Amt Kulturabteilung, 1999 [cit. 2016-05-20]. Dostupné z: http://www.ifa.de/fileadmin/pdf/aa/akbp_konzeption2000.pdf

•

Bericht der Bundesregierung zur auswärtigen Kultur- und Bildungspolitik 2013/2014 [online]. Berlin: Bundesregierung (Deutschland), 2015 [cit. 201605-21]. ISSN 00931253. Dostupné z: http://www.ifa.de/fileadmin/pdf/aa/akbp_bericht2013-14.pdf

•

Bericht des Rechnungshofes [online]. Der Rechnungshof, 2014 [cit. 2016-0512]. Dostupné z: http://www.rechnungshof.gv.at/fileadmin/downloads/_jahre/2014/berichte/beric hte_bund/Bund_2014_08.pdf

•

Bundesfinanzgesetz 2014 [online]. Bundesministerium für Finanzen, 2015 [cit. 2016-05-20]. Dostupné z: https://service.bmf.gv.at/BUDGET/Budgets/2014_2015/bfg2014/Bundesfinanz gesetz_2014.pdf

51

•

Bundesministerium für Europa, Integration und Äußeres: Kulturforen [online]. c2016 [cit. 2016-05-22]. Dostupné z: https://www.bmeia.gv.at/europaaussenpolitik/auslandskultur/kulturforen/

•

BURKA, Alexander. Was blieb vom Fenster in den Westen?: zur Auslandskulturpolitik Österreichs in Ostmitteleuropa seit 1945 am Beispiel Polens und der Tschechoslowakei, Tschechiens /. 1. Frankfurt am Main ; Berlin ; Bern ; Bruxelles ; New York, NY ; Oxford ; Wien: Peter Lang, 2012. ISBN 978-3-631-61624-6, (překlad vlastní).

•

BussinessInfo: Public Private Partnership [online]. c2016 [cit. 2016-05-10]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/dotace-a-financovani/public-privatepartnership-ppp.html

• •

Collegium Bohemicum: O nás [online]. c2016 [cit. 2016-05-24]. Dostupné z: http://www.collegiumbohemicum.cz/clanky/7-o-nas/

•

CUMMINGS, Milton. Cultural Diplomacy and the United States Government: A Survey.Cultural Diplomacy Research Series [online]. Washington: Americans for the Arts, 2009, , 15 [cit. 2016-05-28]. Dostupné z: http://www.americansforthearts.org/sites/default/files/MCCpaper.pdf

•

Česko-německý fond budoucnosti: O nás [online]. c2016 [cit. 2016-05-22]. Dostupné z: http://www.fondbudoucnosti.cz/o-nas/o-nas/

•

DRNOVSEK-ZORKO, Helena: NEW paradigms, new models : culture in the EU external relations. Ljubljana: ZRC SAZU, ZRC Publishing, 2008. ISBN 978961-254-064-7.

•

ECKARD, Michels. Historisches Lexikon Bayerns: Deutsche Akademie 19251945 [online]. 2016 [cit. 2016-05-24]. Dostupné z: https://www.historischeslexikon-bayerns.de/Lexikon/Deutsche_Akademie,_1925-1945

52

•

Film Institut: Richtlinien [online]. c2016 [cit. 2016-05-21]. Dostupné z: http://www.filminstitut.at/de/richtlinien/

•

Filmfonds Wien: Förderung [online]. c2016 [cit. 2016-05-22]. Dostupné z: http://www.filmfonds-wien.at/foerderung/foerderbereiche

•

FUCHS, Max. Kulturpolitik: Elemente der Kulturpolitik. Wiesbaden: VS Verlag für Sozialwissenschaften, 2007. ISBN 978-3-531-15448-0, (překlad vlastní).

•

Goethe-Institut: Zur Geschichte des Goethe-Instituts [online]. c2016a [cit. 2016-05-15]. Dostupné z: https://www.goethe.de/de/uun/org/ges.html

•

Goethe-Institut: Úkoly a cíle [online]. c2016b [cit. 2016-05-22]. Dostupné z: https://www.goethe.de/ins/cz/cs/ueb.html

•

Goethe-Institut: Kulturní střediska [online]. c2016c [cit. 2016-05-23]. Dostupné z: https://www.goethe.de/ins/cz/cs/ueb/koo/kgs.html

•

Goethe-Institut: Německé a partnerské knihovny [online]. c2016d [cit. 2016-0523]. Dostupné z: https://www.goethe.de/ins/cz/cs/ueb/koo/par.html

•

Goethe-Institut: Kalendář akcí [online]. c2016e [cit. 2016-05-21]. Dostupné z: https://www.goethe.de/ins/cz/cs/ver.cfm? fuseaction=events.displayoutputtype&date_start=%7Bts+%272016-0501+00%3A00%3A00%27%7D&date_end=%7Bts+%272016-0531+23%3A59%3A59%27%7D&filterDay=1

•

Goethe-Institut Prag. Facebook [online]. 2016 [cit. 2016-05-26]. Dostupné z: https://www.facebook.com/GoetheInstitutPrag/?fref=ts

•

Goethe-Institut Prag. YouTube [online]. 2016 [cit. 2016-05-26]. Dostupné z: https://www.youtube.com/user/goetheinstitutprag 53

•

Goethe-Zentrum: O nás [online]. c2008 [cit. 2016-05-23]. Dostupné z: http://www.goethepardubice.org/cz/o-nas

•

GRILJ, Natacha. Bakalářská práce – dotazy k chodu RKF [elektronická pošta]. Message to: [email protected]. 21. listopadu 2015 [cit. 2016-05-21]. Osobní komunikace.

•

Haushaltsrechnung des Bundes für das Haushaltsjahr 2014 [online]. Bundesministerium der Finanzen, 2015 [cit. 2016-05-19]. Dostupné z: http://www.bundesfinanzministerium.de/Content/DE/Standardartikel/Themen/O effentliche_Finanzen/Bundeshaushalt/Haushalts_und_Vermoegensrechnunge n_des_Bundes/2015_06_15_haushaltsrechnung-des-bundes-2014-Teil-2.pdf? __blob=publicationFile&v=3

•

Initiative Kultur- und Kreativwirtschaft der Bundesregierung: Filmwirtschaft.Bundesministerium für Wirtschaft und Energie [online]. c2016 [cit. 2016-05-22]. Dostupné z: https://www.kultur-kreativ-wirtschaft.de/

•

Jahresbericht 2014: Wir bringen Österreich zur Sprache [online]. Östrerreich Institut, 2015 [cit. 2016-05-04]. Dostupné z: https://www.brno.oesterreichinstitut.cz/fileadmin/content/brno/pdf_dateien/OEI _Jahresbericht2014_Homepage.pdf

•

KAMPITS, Peter. Die Auslandskulturpolitik Österreichs: Konzepte, Strukturen, Perspektiven. Wien: Braumüller, 1990, (překlad vlastní).

•

KLEIN, Armin. Kulturpolitik: eine Einführung: 3., aktualisierte Auflage. Wiesbaden: VS Verlag für Sozialwissenschaften, 2009. ISBN 978-3-53115926, (překlad vlastní).

•

Kompendium der Kulturpolitik und kulturellen Tendenzen in Europa [online]. Europarat/ERICarts, 2014 [cit. 2016-05-20]. ISSN 2222-7334. Dostupné z: http://www.culturalpolicies.net/web/austria.php?aid=31&language=de

54

•

Kreativwirtschaft Austria: Über uns [online]. c2015 [cit. 2016-05-26]. Dostupné z: https://www.kreativwirtschaft.at/ueber-uns/kat-ueber-uns/

•

LODEROVÁ, Monika. Rozhovor s referentkou G-I pro divadlo, tanec a mluvené slovo. Praha, 20.5.2016. Dostupné z: Příloha A

•

MAAß, Kurt-Jürgen. Kultur und Außenpolitik: Handbuch für Studium und Praxis ; mit einem Geleitwort des Bundespräsidenten. 1. Baden-Baden: Nomos, 2005. ISBN 3-8329-1404-8, (překlad vlastní).

•

MAIDL, Václav. Rozhovor s projektovým koordinátorem RKF pro literaturu a humanitní vědy. Praha, 20.5.2016. Dostupné z: Příloha B

•

MCCLELLAN, Michael. Public Diplomacy in the Context of Traditional Diplomacy [online]. Vienna Diplomatic Academy, 2004 [cit. 2016-05-19]. Dostupné z: http://www.publicdiplomacy.org/45.htm

•

MCCLELLAN, Michael. Public Diplomacy in the Context of Traditional Diplomacy. In: PETERKOVÁ, Jana. Veřejná diplomacie. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. ISBN 978-80-7380-125-0.

•

MIKL, Peter. Fragen zum Bachelorarbeit [elektronická pošta]. Message to: [email protected]. 3. května 2016 [cit. 2016-05-21]. Osobní komunikace.

•

NYE, Joseph. Soft Power: The Means to Success in World Politics. 1. New York: Public Affairs, 2004. ISBN 1-58648-306-4.

•

Österreich Institut Brno: O nás [online]. 2016 [cit. 2016-05-23]. Dostupné z: https://www.brno.oesterreichinstitut.cz/o-nas/

55

•

PETERKOVÁ, Jana. Veřejná diplomacie. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. ISBN 978-80-7380-125-0.

•

POLEWSKY, Sarah. Dotazy k festivalu Das Filmfest a chodu RKF [elektronická pošta]. Message to: [email protected]. 20. května 2016 [cit. 2016-05-21]. Osobní komunikace.

•

Prag Diplo: Zahraniční kulturní politika a politika vzdělávání [online]. 2016 [cit. 2016-05-22]. Dostupné z: http://www.prag.diplo.de/Vertretung/prag/cs/06/Bilaterale__Kulturbeziehungen/ seite__auswaertige__kulturpolitik__cz.html

•

Rakouské kulturní fórum v Praze: Historie [online]. c2016a [cit. 2016-05-21]. Dostupné z: http://www.rkfpraha.cz/o-nas/historie/

•

Rakouské kulturní fórum v Praze: Rakouské knihovny [online]. c2016b [cit. 2016-05-21]. Dostupné z: http://www.rkfpraha.cz/rakouske-knihovny/

•

Rakouské kulturní fórum v Praze: O nás [online]. c2016c [cit. 2016-05-21]. Dostupné z: http://www.rkfpraha.cz/o-nas/

•

Rakouské kulturní fórum v Praze: Přehled akcí [online]. c2016d [cit. 2016-0521]. Dostupné z: http://www.rkfpraha.cz/

•

Rakouské kulturní fórum v Praze. Facebook [online]. 2016 [cit. 2016-05-26]. Dostupné z: https://www.facebook.com/rkfpraha/?fref=ts

•

RKFPraha. YouTube [online]. 2016 [cit. 2016-05-26]. Dostupné z: https://www.youtube.com/user/RKFPraha

•

SMITS, Yolanda, Clémentine DAUBEUF a Phillippe KERN. Research for Cult Committe - European Cultural Institutes Abroad. Brussels: European

56

Parliament's Committee on Culture and Education, 2016. ISBN 978-92-8238492-3.

•

TOMALOVÁ, Eliška. Kulturní diplomacie: francouzská zkušenost. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 2008. ISBN 978-80-86506-73-9.

•

UNESCO: Mexico City Declaration on Cultural Policies [online]. Mexico City: United Nations Educational, Scientific and Cultural Organisation, 1982 [cit. 2016-04-02]. Dostupné z: http://portal.unesco.org/culture/en/files/12762/11295421661mexico_en.pdf/me xico_en.pdf

•

VESELÝ, Zdeněk. Diplomacie v měnícím se světě. Praha: Professional Publishing, 2009. ISBN 978-80-7431-006-5.

57

Seznam použitých příloh příloha A – Rozhovor s Monikou Loderovou příloha B – Rozhovor s Václavem Maidlem příloha C – Program G-I (květen 2016) příloha D – Program RKF (květen 2016) příloha E – Plakát festivalu das Filmfest 2015 příloha F – Centrální webová stránka G-I příloha G – Webová stránka G-I Praha příloha H – Centrální webová stránka RKF příloha I – Webová stránka RKF Praha

58

příloha A – Rozhovor s Monikou Loderovou 20. května 2016 v Praze Tazatel: Gabriela Gálová (autorka práce)

Dotazovaný: Monika Loderová (referentka pro divadlo, tanec a mluvené slovo) GG: Jaké je právní postavení pražské pobočky Goethe-Insitutu? ML: V letošním roce (2016) došlo k zapsání do obchodního rejstříku a fungujeme pod oficiálním názvem Goethe-Institut e. V. - pobočka Česká republika. Do té doby pobočka existovala pouze na základě Dohody o spolupráci, což přinášelo komplikace. Samotná dohoda je několika stránkový dokument, který bylo vždy nutné nosit s sebou. Nyní máme k dispozici jednu listinu. Komplikovalo to také žádosti o dotace a granty, při kterých bylo nutné doložit právní formu existence. GG: Jaké výhody či nevýhody zapsání do obchodního rejstříku přineslo? ML: Výhodou je právě již zmíněné formální zjednodušení. Hlavní nevýhoda spočívá v tom, že nám bylo přiděleno DIČ a nyní musíme odvádět 21% DPH, což se týká jazykových kurzů. Jazykové oddělení musí být zcela finančně soběstačné a kurzy se o takovou částku zvednou nemohou. Musí se to tedy řešit v rámci rozpočtu G-I, i přesto je to poměrně velký zásah. Požádali jsme proto Ministerstvo financí o osvobození od této daně. Výsledek budeme znát v průběhu několika měsíců. GG: Jaký způsobem je G-I financován? Jaký má pobočka rozpočet? Žádá G-I o granty či dotace? ML: Goethe-Institut je centrálně podporován Ministerstvem zahraničních věcí s tím, že

prostředky

jsou

z

mnichovské

centrály

dále

přerozdělovány

do 13 regionů/správních celků. Praha je přitom hlavou regionu pro střední a východní Evropu, přes nás tedy dále putují roční rozpočty také na Slovensko, Maďarsko, Slovinsko, Polsko a do Pobaltí. Nelze jednoznačně říct rozpočet pouze pražské pobočky, jelikož se podílíme společně s dalšími pobočkami na regionálních

projektech. Peníze pak dostane pobočka, která projekt koordinuje a poté financuje akce i v dalších zemích, které se projektu účastní. Částka jedné pobočky nikdy není stejná, záleží také zda se v dané zemi koná významné výročí, některé město získalo titul Evropské hlavní město kultury (jako tomu bylo v případě Plzně) apod. Můžeme však alespoň sdělit rozpočet regionu – 7,9 Mil. €. Pobočka si pak musí z jedné třetiny vydělat na své aktivity sama (především pomocí jazykových kurzů a zkoušek) Jsme takto financováni od roku 2000 – do té doby dostávala každá pobočka předem stanovený balík peněz, se kterým musela operovat. V případech velkých kooperačních projektů, kde je regionální či lokání Goethe-Institut jen partnerem, můžeme žádat o evropské granty. Aktuálně jsme např. byli úspěšní v rámci projektu Shared Cities. Je to ovšem velice nová záležitost (v řádu dnů), o které bude více slyšet teprve v příštích měsících a letech. GG: Jakým způsobem G-I spolupracuje se soukromým sektorem? ML: Se soukromým sektorem spolupracujeme nárazově např. na malých aktivitách: Lufthansa, České a Německé dráhy, Erdinger apod. jsou našimi sponzory např. Na konkrétních akcích nebo soutěžích (např. jízdenky, letenky pro výherce facebookových soutěží, sponzorování cest učitelů či studentů, catering na veřejných akcích). GG: Jak probíhá schvalování programu? Jaká je míra kontroly a případného zásahu ze strany mnichovské centrály? ML: G-I má velmi volnou ruku při tvorbě programu. Jednou za půl roku se na velvyslanectví zasílá výhled projektů,které se budou realizovat. Ředitel G-I se poté setká s německým velvyslancem na neformální schůzce. Je to takto nastaveno německým Ministerstvem zahraničních věcí již od 90. let. Zároveň má G-I systém do kterého mají přístup všechny pobočky na světě. Do 15. září se zde nahrávají rozpočty a detailní popisy projektů na další rok. Je to trochu byrokracie, na druhou stranu spočívá výhoda v tom, že když chce pobočka uskutečnit projekt, vidí v systému zda ho již realizovala jiná pobočka a případně se inspirovat. Systém je také kontrolní a informační nástoj pro mnichovskou centrálu o naši činnosti.

GG: Vede si G-I statistiky o návštěvnosti jednotlivých akcí? Jaké jsou cílové skupiny G-I? Byl někdy proveden výzkum, který by je mapoval? Pracuje G-I s německou menšinou v ČR? ML: Bohužel, statistiky návštěvnosti o jednotlivých akcích nemáme, stejně tak jako nebyl proveden výzkum. G-I pracuje s řadou cílových skupin, což samozřejmě vychází i z pestrosti našich jednotlivých oddělení: Kulturní program, Jazykové oddělení i Knihovna mají své akce a samozřejmě svá témata, která přitahují rozdílné publikum. Jednotícím prvkem přitom není jen zájem o Německo a němčinu, v tomto směru jsme dokázali bilaterální stín překročit a věnujeme se (zejména kolegové z Programového

oddělení)

aktuálním

společenským

tématům,

která

nejsou

s Německem prvoplánově svázána (např. tzv. uprchlická krize, jsme zapojeni do platformy Hate Free, apod.). Usilujeme také o kulturní multiplikátory – umělce/studenty, které podporujeme v rámci stipendií, výměnných programů či rezidencí – ti pak naváží spolupráci s dalšími lidmi, umělci v Německu a mohou tak svou činností ovlivnit lidi okolo sebe. Stále samozřejmě platí, že G-I v ČR působí primárně pro české publikum. S německou menšinou v ČR spolupracujeme také, a to např. v rámci vzdělávání němčiny či podpory aktivit Collegia Bohemica. GG: Je RKF vnímáno jako partner? ML: RKF je rozhodně partnerem, dlouhá léta úzce spolupracujeme např. v rámci das Fiilmfest nebo na Pražském divadelním festivalu německého jazyka. GG: Využívá G-I stážisty? ML: Ano, v průběhu roku se jich zde vystřídá přibližně 15, každé oddělení má svého stážistu. Stáže trvají zpravidla 3 měsíce, uchazeči musí být mít trvalý pobyt v Německu. Od příštího roku budou stážová místa placeny.

příloha B – Rozhovor s Václavem Maidlem 20. května 2016 v Praze Tazatel: Gabriela Gálová (autorka práce)

Dotazovaný: Václav Maidl (knihovna; projektový koordinátor pro literaturu a humanitní vědy) GG: Jaké je právní postavení RKF v Praze? VM: RKF je vlastně velkým kulturním oddělením Rakouského velvyslanectví, organizačně spadá pod BMEIA. GG: Jakým způsobem je RKF financováno? Spolupracuje RKF se soukromým sektorem? Žádá o granty či dotace? VM: RKF je financováno BMEIA. Rozpočet je čerpán v trimestrech, aktuálně (květen) děláme finanční plánování na příští rok. Se soukromým sektorem RKF přímo nespolupracuje a nežádá ani o granty či dotace, ale mohou to udělat naši partneři. GG: Jakým způsobem probíhá schvalování programu? Do jaké míry zasahuje do jeho výběru BMEIA? VM: třikrát za rok se schvalují projekty, které se mohou přihlásit, zároveň máme projekty, které podporujeme dlouhodobě a opakovaně. Každý projektový kooordinátor vybere za svůj okruh projekty, které chce podpořit, rozhodující slovo má ředitelka Fóra, tak aby oblasti projektů zastoupeny rovnoměrně. Až jsou projekty na úrovni Fóra schváleny, předloží se návrh velvyslanectví, poté se návrh posílá na BMEIA, na kulturně-politickou sekci. Ta návrh odsouhlasí nebo ho vrátí s dotazy či případnými připomínkami. V případě schválení ministerstvo přebírá finanční odpovědnost za projekty. GG: Vede si RKF statistiky o návštěvnosti jednotlivých akcí? Jaké jsou cílové skupiny RKF? Byl někdy proveden výzkum, který by je mapoval? Pracuje RKF s německou menšinou v ČR?

VM: RKF si bohužel nevede statistiku návštěvnosti a ani nebyl proveden výzkum. Cílové skupiny jsou převážně Češi, dále rakouští občané v ČR, ale primárně akce pro rakouskou menšinu nepořádáme. Spolupracujeme také s Česko – rakouským gymnáziem v Praze, a to formou poskytování prostor, promítání rakouských filmů či společných akcí v rámci Evropského dne jazyků. GG: Je G-I vnímán jako partner? VM: Ano, což dokazuje řada projektů na kterých spolupracujeme. GG: Využívá RKF stážisty? VM: Ano, o placenou stáž se mohou ucházet občané s trvalým pobytem v Rakousku. V průběhu roku se v RKF vystřídá pět stážistů.

příloha C – Program G-I Praha (květen 2016)

příloha D – Program RKF (květen 2016)

příloha E – Plaákt feestivalu Das Filmfest

příloha F – Centrální webová stránka G-I

příloha G – Webová stránka G-I Praha

příloha H – Centrální webová stránka RKF

příloha I – Webová stránka RKF Praha

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Divadelní fakulta. Ateliér divadelního manažerství a jevištní technologie Divadelní manažerství

Recommend Documents