Jan Fischer: Pravice s lidskou tváří Statistik Jan Fischer si získal sympatie české veřejnosti během působení v premiérském křesle úřednické vlády od dubna 2009 do května 2010 svou profesionalitou, umírněností a nekonfliktností. V záři 2010 se stal viceprezidentem Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD). Dne 23. listopadu 2012 byl zaregistrován jako oficiální kandidát na prezidenta České republiky. Ve své volební kampani se prezentuje jako „univerzální kandidát“ přijatelný pro všechny „slušné“ voliče bez ohledu na jejich politickou orientaci. Postavení prezidenta v politickém systému a vztah ke společnosti Ve své kampani Fischer deklaruje, že jako prezident by respektoval omezení pravomocí svého úřadu. Je přesvědčen, že prezident má být především „garantem řádu a strážcem hodnot, na jejichž základě funguje náš demokratický stát“.1 Prezidentské veto by používal pouze v případě, že zákon je s těmito hodnotami v rozporu. Mezinárodní smlouvy by ratifikoval bez zbytečných průtahů záhy po jejich schválení oběma komorami parlamentu. Výběr ústavních soudců by podle Jana Fischera měl proběhnout na základě otevřené a široké diskuze, zatímco udělování prezidentských milostí má být zcela výjimečné na základě konzultace s příslušným členem vlády. Rozhodnutí udělit milost by Fischer rovněž podrobně veřejně odůvodňoval.2 Fischerovu nestranickost a nezávislost vyjádřenou ve snaze ucházet o hlasy pravicových i levicových voličů ale zpochybňují některá jeho prohlášení. Fischer opakovaně veřejně prohlásil, že by odmítl jmenovat vládu s účastí Komunistické strany Čech a Moravy (dále jen KSČM), kterou považuje za extremistickou stranu, velmi nedůvěřivý by byl i v případě menšinové vlády za podpory KSČM.3 Fischerova kritika KSČM coby extremistické strany působí poněkud zpozdile vzhledem k jeho členství v KSČ v letech 1980–1989. Deklarovaná neochota jmenovat vládu za účasti KSČM navzdory vůli voličů však především zpochybňuje jeho vyhlašovaný respekt k Ústavě a odpor k aktivistickému prezidentství. V mírném rozporu se sliby o řádném a hladkém plnění ústavních povinností působí poznámka, že „prezident není automatem na podpisy“,4 která otevírá možnosti pro rozličné interpretace.
1
2
3
4
Právo veta a podpis přijatých zákonů. In: Můj názor. webové stránky Jan Fischer 2013, http://www.janfischer.cz/muj-nazor Právo veta a podpis přijatých zákonů, Ratifikace mezinárodních smluv, Jmenování ústavních soudců, Udělování milostí. Tamtéž. Fischer: Vládě s podílem KSČM bych řekl ne, jsou to extrémisté. iDNES.cz, 23. 10. 2012, http://zpravy.idnes. cz/fischer-nechce-jmenovat-vladu-s-komunisty-fi4-/domaci.aspx?c=A121023_074714_domaci_jj Vztah s premiérem. In: Můj názor. webové stránky Jan Fischer 2013, http://www.jan-fischer.cz/muj-nazor
1
Zahraniční politika a její principy Fischer zdůrazňuje význam členství České republiky v EU, stejně jako význam euro-atlantického spojenectví a důležitost vztahů s USA a NATO, což podpořil i zářijovou návštěvou USA, při které se setkal k Henry Kissingerem či Johnem McCainem, výraznými postavami spjatými s Republikánskou stranou.5 Lze předpokládat, že v případě svého zvolení by Fischer zastával zahraničně-politické názory velmi blízké vládě Petra Nečase a ministrovi zahraničí Karlu Schwarzenbergovi, ať už v případě konfliktu mezi Izraelem a Palestinou či v otázce Kosova anebo občanské války v Sýrii. Soulad se stanoviskem Washingtonu by nadále zůstal jednou z klíčových priorit České republiky, v některých případech i proti většinovému stanovisku v EU, včetně Německa či Francie. V oblasti zahraniční politiky tak nenabízí de facto žádnou změnu, ale naopak takřka dokonalou kontinuitu se současnou vládnoucí garniturou. Česká republika by tak nadále zůstala věrným spojencem USA a opatrným členem EU, upřednostňující vlastní státní zájmy v rámci Unie. Prezident České republiky má s podle Ústavy sice jen omezené možnosti, jak ovlivnit zahraniční politiku, zásadní neshody s ministrem zahraničí Schwarzenbergem lze ale téměř s jistotou vyloučit. Vztah k Evropské unii Ve vztahu k EU považuje Jan Fischer za nejlepší model „flexibilní integrace“. Nesouhlasí s představou federalizované Evropy za současných podmínek, avšak věří v budoucnost EU a evropské myšlenky. Dle Fischera by „flexibilní integrace“ při zachování základních pravidel umožnila členským státům zvolit si míru samostatnosti či spolupráce s jinými členskými státy v určitých oblastech.6 Fischer zároveň zdůrazňuje význam „národní suverenity“, především v oblasti daňové politiky či nastavení sociálního, zdravotního a penzijního systému.7 Jan Fischer se sice distancuje od názorů Václava Klause na Evropskou unii, na druhou stranu však jeho důraz na „národní suverenitu“ může skrývat hrozbu populistické kritiky Evropské unie. „Flexibilní integrace“ je de facto rovna modelu „vícerychlostní Evropy“, včetně nebezpečí rozvolnění vztahů mezi členskými státy EU a jejich rozdělení na „státy jádra“ a „státy periférie“. Ve vztahu k EU se tak Fischer projevuje především jako pragmatik a jeho postoj je v některých ohledech ohebný; Fischer jej přizpůsobuje dané situaci.
5
6
7
Valeš, Martin: Hra o Hrad. Fischer si notoval s Kissingerem, McCain by mu přišel na inauguraci. Týden.cz, 20. 9. 2012, http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/fischer-si-notoval-s-kissingerem-mccain-by-mu-prijel-nainauguraci_246638.html Fischer, Jan: Je federalizace EU řešením? Blog Jana Fischera, Aktuálně.cz, 21. 9. 2012, http://blog.aktualne. centrum.cz/blogy/jan-fischer.php?itemid=17574 Národní suverenita. In: Můj názor. webové stránky Jan Fischer 2013, http://www.jan-fischer.cz/muj-nazor
2
Národní stát, migrace, menšiny a vztah k církvím Jednu z klíčových oblastí programu Jan Fischera tvoří „národní zájmy“, mezi něž patří i rozvojová politika, humanitární pomoc a lidská práva.8 Humanitární pomoc by neměla být podmíněna obchodními zájmy České republiky. Fischer konstatuje, že obchod by neměl dostávat přednost před svobodou, jelikož právě důsledná politika ochrany lidských práv je rodinným stříbrem zahraniční politiky českého státu.9 K otázkám migrace a menšin v České republice se příliš nevyjadřuje, jistě i proto, že se jedná o velice nepopulární témata, která rozhodně nemohou pomoci k zisku většinové podpory voličů. Prague Pride a práva homosexuálů podpořil v letech 2011 a 2012, avšak k možnosti adopce dětí i jiným souvisejícím otázkám se vyjadřuje poměrně zdrženlivě či negativně.10 Jan Fischer podporuje církevní restituce v současné podobě, jelikož je chápe jako definitivní odluku církve od státu. Určité pochybnosti má jen nad načasováním tohoto kroku, který by podle jeho názoru mohl být odložen až do ekonomicky příznivějšího okamžiku.11 Korupce, klientelismus a lobbismus Reformu veřejné správy a boj s korupcí a klientelismem Jan Fischer vidí jako klíčový nástroj k oživení české ekonomiky. Pokud Česká republika rázně zakročí proti těmto negativním jevům, má podle něj značný potenciál, aby ekonomika rostla. Fischer však spíše zůstává v rovině obecných prohlášení, konkrétní podněty jsou spíše ojedinělé. Do jisté míry je to pochopitelné, jelikož musí vycházet z předpokladu omezených prezidentských pravomocí. V jeho podání je boj proti korupci spíše snahou o znovunastolení pozitivní atmosféry ve společnosti, unavené stranickými přestřelkami a starými tvářemi, a návratem víry ve vlastní stát a politickou reprezentaci.12 Sociálně-ekonomické otázky Názory Jana Fischera na ekonomiku lze sledovat v dvojí rovině, rovině teoretických stanovisek a praktického působení v roli premiéra úřednické vlády. Přestože reformám vlády Petra Nečase 8 9
10
11
12
Můj program. webové stránky Jan Fischer 2013, http://www.jan-fischer.cz/muj-program Fischer, Jan: Byznys nemůže mít navrch nad svobodou. Blog, 11. 9. 2012, webové stránky Jan Fischer 2013, http://www.jan-fischer.cz/blog/byznys-nemuze-mit-navrch-nad-svobodou Odpovědi kandidátů – červenec 2012. Jan Fischer. Prague Pride 2012, http://www.praguepride.com/index.php? page=jan-fischer Ratifikace mezinárodních smluv. Majetkové vyrovnání s církvemi. In: Můj názor. webové stránky Jan Fischer 2013, http://www.jan-fischer.cz/muj-nazor Martinek, Jan – Ovčáček, Jiří: Některým politikům vadím, jsem pro ně jiný živočišný druh. Rozhovor s Janem Fischerem. Právo, 30. 6. 2012, s. (…), část dostupná na webu Novinky.cz, http://www.novinky.cz/domaci/ 272012-fischer-nekterym-politikum-vadim-jsem-pro-ne-jiny-zivocisny-druh.html
3
vyčítá necitlivost a nekompetentnost, o jejich nutnosti nepochybuje.13 Kritice podrobil rovněž vládní zvyšování daní. Hlavním problémem současné vlády je dle něj nedostatek solidarity politické reprezentace s běžnými občany, kteří nesou hlavní tíhu reforem.14 Na druhou stranu přiznává, že v případě penzijní reformy by postupoval ještě radikálněji než Nečasova vláda. Účast na tzv. druhém pilíři penzijního systému by podle něj měla být totiž povinná pro všechny občany České republiky.15 V současné době by nepodpořil zavedení školného na vysokých školách, avšak nechává tuto možnost otevřenou pro budoucnost jakožto součást propracovanějšího konceptu reforem.16 Program, který Fischer jakožto předseda vlády předložil veřejnosti v lednu 2010, lze označit jako velmi úsporný až restriktivní,17 v zásadě ne tolik odlišný od politiky současného vládního kabinetu. Shrnutí Jan Fischer nemá vhodné předpoklady k tomu, aby působil jako univerzální prezident sjednotitel. V postavení prezidenta by vzhledem k antipatiím vůči KSČM českou společnost spíše rozděloval, nežli stmeloval. V otázkách zahraniční politiky či vztahu k EU zastává jasně pravicové postoje v souladu s vládou Petra Nečase. Fischer se hlásí k odkazu Václava Havla a důrazu na otázky lidských práv ve světě, otázka po účelovosti tohoto kroku ale má své opodstatnění, stejně jako jeho podpora Prague Pride. V zásadě souhlasí s úspornými „neoliberálními“ reformami. Domnívá se, že hlavním důvodem jejich neoblíbenosti je chování politické reprezentace, včetně řady případů korupce a klientelismu, nikoliv ale reformy samotné, které sám chápe jako „nutnost“. Mýtus o Fischerově univerzálnosti se dále snoubí s mýty o nestranickosti a nezávislosti. K hlavním Fischerovým podporovatelům přitom patří ocelářský magnát Tomáš Chrenek či majitel mediální agentury Medea Jaromír Soukup, ale i někdejší kontroverzní ministři ve Fischerově vládě, Martin Barták a Juraj Chmiel.18 Prezidentský kandidát Jan Fischer tak představuje další pokus o „slušnou“ a nezkaženou pravici s lidskou tváří. Vzhledem k omezeným prezidentským pravomocím však ani pravicovým voličům ve skutečnosti nemůže nabídnout o mnoho víc než antikomunismus a zásadní soulad 13
14
15 16
17
18
Fischer, Jan: Reformy mají být pro lidi, ne lidé pro reformu. Blog, 22. 8. 2012, webové stránky Jan Fischer 2013, http://www.jan-fischer.cz/blog/reformy-maji-byt-lide-pro-reformy Fischer, Jan: Úsporná opatření a zvyšování daní. Blog, 24. 4. 2012, webové stránky Jan Fischer 2013, http://www.jan-fischer.cz/blog/skrty-usporna-opatreni-a-zvysovani-dani Fischer, Jan: Vládě s podílem KSČM bych řekl ne. Tamtéž. Prezidentský dotazník Hospodářských novin. IHNED.cz, 24. 5. 2012, dostupný na webových stránkách Jan Fischer 2013, http://www.jan-fischer.cz/media/jf-v-mediich/prezidentsky-dotaznik-hospodarskych-novin Holub, Petr: Tady je Fischerův balíček úspor. Co všechno chce měnit? Aktuálně.cz, 15. 1. 2012, http://aktualne. centrum.cz/domaci/politika/clanek.phtml?id=658070 Kalenovský, Jakub: Dream Team Jana Fischera. A největší hvězdy jsou kde? Česká pozice, 15. 12. 2012, http://www.ceskapozice.cz/domov/politika/dream-team-jana-fischera-nejvetsi-hvezdy-jsou-kde
4
s vládou Petra Nečase v otázce zahraniční politiky, vztahu k EU či ekonomickým reformám. Víra v zásadní změnu či dokonce morální obrodu české politiky v případě zvolení Jana Fischera prezidentem i vzhledem k Ústavě ČR tak nemá skutečné opodstatnění.
5
