Jan Borna
Veselá čekárna
VESELÁ ČEKÁRNA
Jan Borna
Veselá čekárna Ilustrace Jaroslav Milfajt
Praha 2014
Děkuji básníku Zeno Kaprálovi. J. B.
VESELÁ ČEKÁRNA Copyright © Jan Borna, 2006 Illustrations © Jaroslav Milfajt, 2006 Czech edition © dybbuk, 2014 ISBN 978-80-7438-108-9
První sníh
9
• • • (první sníh) Rozkročen na prvním sněhovém poprašku berlemi si přišívám knoflíky na sněhuláka ležícího stínu. Mrkev zabodávám jako šipku k naději. Co krok, to čtyři stopy. Budoucí paleontolog nepochopí, jaké zvíře tu značkovalo krajinu. Ani já nerozumím svým stopám, na konci značek zahynu.
—
• • • (rybářská) Na břehu řeky stojí usměvavý a hodný rybář, co pouští chycené ryby. „Dobrý den!“ volají lidé a tisknou ruce vonící rybí svobodou. V řece kroužkují pstruzi a lapají po mouchách, které jim natrženou hubou vypadávají na hladinu.
10
—
11
• • • (Dobrou noc!) Bílý papír se vysmívá, není co zaznamenat, celý den se nic převratného nestalo. Lehám si do bílé postele a peřinou chráním bezpečí uzavřeného dne.
—
• • • (připsáno tužkou na plakátcích Greenpeace) Vraždíme se v tělech velryb. Ať žijí gurmáni kachních jater! Tygří kožich na míru! Ve stromech deštných pralesů kácím se k zemi…
12
—
Pýcha předchází pád do prázdnoty vesmíru.
13
—
Jak přibrzdit ten přemnožený, masožravý dav? Jak žít a nepadat?
• • • (španělská – plážová) Učím se. Lehnout si jen tak na slunce a vyhřívat se jako kočka. Mhouřím oči a kumuluji teplo, ale ambice mi cukají tělem jako utržená noha pavouka sekáče.
14
—
Co bylo a co bude, mnou proniká, jako špejle španělským ptáčkem.
• • • (vzpomínka na Jakuba Fatalistu) Trylkují ptáci, síla se ztrácí, do země teče, nohy válím jak sudy, nevím kudy… jít. Kupředu, to je kamkoli.
16
—
17
Večer
Z nebe se vykulil soumrak, temnou kapkou vyklouzl z prasklého dne. Světlo mizí pod peřím plivníka, který se líhne s večerem a odlétá až ráno, když naleznu odvahu otevřít znovu oči.
—
• • • (v Brně na skok) Z krápníkových jeskyní na neutrál sjíždím do podkopaného Brna. Je sobota navečer, to se tu básníci věší. Mí kamarádi trhají meruňky, samota courá městem a mrtví mě už nepotěší.
18
—
19
—
Domlouvám se posunky s číšníkem zrušené kavárny. Nostalgie, které se doma ubráníš, v prožitých městech krátí dny.
• • • (loučení s pilotem strážným) Horlivý pilot už pode mnou letí na padáku. Do černé skříňky jsem nestačil zaznamenat skoro nic a vyhazuji ji za ním. Poznáte ho podle boule na hlavě (poselství budoucím generacím mu málem rozrazilo lebku).
20
—
21
—
Ale on jen tak nepřistane, už pochopil: Není proč pospíchat! (A můj vrak, zbavený okázalé zátěže, ještě plachtí.)
• • • (vyznání) U svých malířů se stydím za srozumitelnost. Stěny si ověšuji uměním, kterému já nerozumím. Chtěl bych ty obrazy rozdat, ale všichni říkali, že patří ke mně.
22
—
Byt mám ověšený zbabělostí, alespoň ženu jsem si vzal tu, která se mi opravdu líbila.
23
• • • Škoda že to nebudeme vědět… mohli bychom se zastavit, lehnout si do trávy a v tichu spočinout před věčností.
—
25
• • • Mám na zahradě dva zaryté komunisty, z trávníku na mne civí jejich usměvavé busty. Pečuji o ně, když už jsem je čtyřicet let volil, ale svým dětem bych to nedovolil. Kdyby se mě ptaly, ale ony nebudou, každý se musí prožít svou vlastní ostudou.
—
Léto v Praze Pod splavem se koupou nahé ženy, pstruzi jim vyskakují ke klínům, mám touhy v pěně naloženy, roztočený kohoutek, vana, prázdný dům.
26
—
27
Noční déšť Když mě v noci vzbudí déšť (prudký a přátelský), nadechuji u otevřeného okna (šrafovaný výhled), čekám, až mě noc zase přemůže, a usínám smířený s myslí upnutou k pootevřenému oknu.
—
• • • (čižba) Má hlava za truhlíky s květinami, pleš se blyští a v její studánce si sýkory čechrají peří. „Na sluníčko jsou to tři schody!“ lákají mne kolemjdoucí, ale naši vzdálenost nám druzí nevyměří.
28
—
Tři kroky od léta za muškáty čekám na ptáky.
Jaro milovníka dravců
31
Na procházce Vedeme se za ruce, vášeň jsme uložili do postele, pusa nezávazně mele a slunce pálí tak prudce. V dlaních nám zahřeje, co zbývá z naděje.
—
• • • (v duchu) Odešli z mého dotyku, a přesto je jejich stopa ve mně, jak noha vbořená do zamrzlé kaluže. Autobusem, vlakem, autem bych k nim dojel za chviličku, ale už nikdy se nevydám jejich směrem. (Dokonce jsme se i potkali, ale čas nechal důvěrnosti zplanět.)
32
—
33
—
Jsou lidé, s kterými dokážu mluvit (už navždy) jen duší.
Čekárna Vzduch se tu nehne, nikdo nepřichází. Čekám. Na co? Nevím. V čekárně si odklad nevysedím.
34
—
35
• • • (Jiřímu Bulisovi) Na tu chvilku, co jsem tu jen host, hledám smysl a vzájemnost.
—
• • • Položili mne na pokoj čekatelů transplantace, ze všech stran mě sledují mlsné pohledy. („Nechte si zajít chuť, pánové!“) Smějeme se na chvíli vysvobozeni. Venku se prohánějí kluci na motorkách. Smrt se tu prolíná s životem, zoufalství s nadějí.
36
—
37
— Vracím se do světa dárců orgánů a vzpomínám na muže v bílých postelích, jak tiše hledí do stropu a snaží se nemyslet na smrt, ani na tu svou.
• • • (žlutá s dědečkem) Zlatý déšť mi prozářil výhled. Dědeček měl za metu švestky, já koupel v jarní žluti. Dědeček zapíjel vítězství slivovicí, já do sebe kopu vaječný koňak a celou jeho sladkou cestu panákem mhouřím oči do slunce a na dědečka.
38
—
39
• • • (staří známí) Znám podivného muže ze zrcadla, na krk mu druhá brada spadla a namísto jiskry mívá v očích stín, přesto mu vždycky zuby vyčistím.
—
Jaro milovníka dravců Když sníh opustí podhorské stráně, loňskou trávu oživují jen pěšinky hrabošů, očima se procházím cestami neviděných, dříve než je s jarem vyhubím. Nad lesem krouží hladová káně.
40
—
(ta káně lesní – Slovník spisovného jazyka českého)
• • • (něco za něco) Včely oklepávají nasbíraný pyl o sklo mého zavřeného okna. Jsem dobře chráněn před žihadly, lepkavým nektarem i pachem květů. Něco za něco! Nektar za bezpečí, zapařenou postel za volnost letu. P. S. Pod postelí chrápe můj tlustý chrt. Život způsobuje smrt!
42
—
43
• • • (při větrání nemocničního pokoje) Naše těla ztrácejí intimitu a stud se mění v radosti ze základních zvuků života. Kdo prdí, žije! Doma se o ten zážitek nedělte a vyvarujte se prázdnoty zdvořilostních návštěv těch, kteří s vámi sdíleli strach i smrad.
—
Modlitba za smích Aby i do umírání přišel lehounce nadzvednout koutky spadlé strachem z návratu k nebytí. Jinak budu jen tupě hledět na bránu do řiti.
44
—
45
Procházka před potopou Liják bere půdu pod nohama. Řeka vylévá se z břehů. Láska ztrácí něhu. Naše pohledy si nevěří. Po podemletém nábřeží kráčíš sama.
—
Chovatel Přežírám kočku. Ať si jí, kolik chce. Když mi vyskočí na prsa, dusím se a volám o pomoc. Žena ji ze mne sundá a já jí jdu naplnit misku. Ona je se mnou tak šťastná! (Pomohla mi a má co jíst.)
46
—
47
• • • (encyklopedické heslo) Listuji encyklopedií současnosti, po Z se mi stále vrací A, za minulostí vyvstává další a další přítomnost. Zběsile nedocházím k rejstříkům… Oddychuji nad zavřenou knihou a hladím desky vázané v mé vlastní kůži. Cítím pot na rukou a snažím se ho neopustit.
—
• • • (nejkratší milostná) Pod prázdným nebem ztratil jsem Tebe… Samota zebe.
48
—
49
• • • (pastevecká) Krávy se pasou na louce a hnojí, kudy chodí. Já trůním bez užitku s výhledem do kraje. Tak alespoň pasu krávy tam, kde to lidé potřebují, a domlouvám jim: „Kálejte, člověk není výživný, ale nakonec vás sežere.“ A krávy bučí, hmyz bzučí, slunce pere, člověk si k užitku ani louku neposere.
—
Requiem Hledám větu, tak průzračnou, že jí světlo projde nelomeno. Hledám větu, tak průzračnou, že se dá říct umírajícímu kamarádovi.
50
—
51
• • • (absolventský večírek) Vykloněná modlitbička nad dveřmi do sednice. Pan učitel smutně rovná knihy v malovaných skříních. Na návsi čekají děti na vychladlý ranní autobus. Topím v kachlových kamnech sám v jednotřídní škole.
—
53
Návštěva Se svým starým psem poklidně jdeme rozkvetlou trávou navštívit maminku do hospicu za parkovištěm.
—
• • • (vzkaz na záznamníku) Omlouvám se, že nezvedám telefon, ale zoufale hledám číslo, na kterém by nebylo obsazeno.
54
—
55
• • • (opožděná) Své přátele zveme na kávu, až když zaskočeni klopíme oči na prošlapané dlažbě krematoria. Opuštění číšníci uklízejí stoly a dětství se hroutí do sebe scvrklé v komické škleby na třídních fotografiích.
—
• • • (konec léta) Muži se houfují v hospodách, není kam odletět… Sedím mezi nimi, mávám pažemi na číšníka a on mi krouží nad hlavou. Z okna je vidět na jih, ze srdce na sever, ptáci se slétají v teplých krajích… Čert je ber!
56
—
57
• • • (poslední rybolov) Čas vláčí sítě. Ani leklé ryby se nezachrání. Hlupáci se mrskají až při výlovu. (Pijavky budou padat z nebe, až se svatý Petr rozhodne z téhle vsádky vařit.)
—
Babí léto Cigareta ukončila poslední stopy mé aktivity, mysl mám kávou zataženou, sedím na verandě s ženou, vosy jsou pivem zpity. Pomalu umírá léto i ty.
58
—
Času dost
61
Pokrok v kuchyni Hučí lednička a všechno, co jsem měl sít, okopávat a sklízet, na mě čeká zachladlé v polotovarech. Stavy trouchnivějí a skrze řídkou osnovu našeho času nevidím ani nepokosenou louku za parkovištěm. Ukládám svou špínu do myčky, pěnivá voda mě štípe do očí. Skrčen na rozpálené spirále pálím si prdel.
—
Veselá čekárna Hřadujeme v čekárně a věříme, že si nás vyzvednou ti, pro které jsme měli být oporou, a teď nás podpírají. Brady opřené o berle, vyťukáváme do linolea žerty a sbíráme odvahu pro chvíle, kdy nepřijdou, abychom dokázali odpustit jim i sobě.
62
—
63
Bez metafory Auto mi zajelo kočku. V plátýnku ji ukládám do země. Měla tři barvy: černou, žlutou a bílou, jako musejí mít Bozi, které si lidé vynesli na nebe, aby se pod nimi mohli vyhlazovat. Ale ona měla důvěru, jen nestačila přeběhnout silnici, když zběsilý traktorista pádil k domovu chytit zprávy ze světa, kterému nerozumí, ale každý večer na něj zírá na několika televizních kanálech.
—
• • • (snad) (Připomeňte mi ještě nějakého Boha, pod kterým se neleskne kaluž krve…) … a láska zběsile si upalující knot? (svého Boha nahoru neunesu…) … snad v kamaráda, kterému opravdu vidíš do očí, a lásku, ale tak ztišenou, že pavouk po ní běží neslyšně.
64
—
A přitom bych nejraději řval.
65
• • • Kolik lidí se právě teď modlí a vyděšená srdce tepou v propletených prstech: Pane, proč zrovna já ti u čerstvých hrobů zbyl? Ještě že se toho Bůh nedožil.
—
• • • (nad pohřbem papeže) Na duších křesťanů narostly vředy církví. Ve světě bez intimity se víra do jeskyň neukryje. Pozlacení dědci se svatořečí. Jak těžce vstává, kdo s pokorou před věčností klečí.
66
—
67
Večer po sezoně Rozkoš má dneska čtyři nohy, pobíhá zběsile po půdě a mrouská se do večerního slunce. Ještě je teplo, impotence se schyluje za obzor, vášně přecházejí do červánků. Pouštím kočky z půdy, na zápraží si prohřívám údy a vášnivě se oddávám spánku.
—
• • • (vánoční) S půlnocí, kdy se katolíci sbíhají u kostela, dlaní chráním plamen svíčky a hřbitovem tiše křupu zakončit Štědrý večer tam, kde spí manželé Štastní a Veselí.
68
—
69
• • • (nad Prévertovou básničkou) Do písku pláže francouzské riviéry kreslím ztvrdlou patou. Čeští turisté kmitavě švitoří na balkonech hotelu a dohadují se o smyslu mé kresby. Plazivá vlna smývá pláž a já šťastně běžím čárou moře, zbavený odpovědnosti za své čmáranice.
—
• • • (pastorální pašijová) Na Vánoce maluji vajíčka, abych si nadělil budoucnost. Na Velikonoční pondělí zarážím do země pomlázku, snad se zazelená a nařežu z ní barborky do vázy na vánoční stůl.
70
—
Jen kdyby Vánoce nebyly třikrát do roka, pak bych se naučil vychutnávat ten koloběh kolébky a hrobu.
• • • (o ptácích, důchodcích a Picassech) Ptáci vřeští, důchodci venčí své malé psy. S rozbřeskem se setkává touha se stařeckou nespavostí.
72
—
Ptáci zklamaně tichnou (na jednoho Sýkorku číhá patnáct nadržených Kosic). Důchodci sedí v kuchyních, sledují včerejší televizní aktuality, babičky ještě tichounce oddechují a chrupy důstojně plavou ve skleničkách.
73
—
A zatím na španělské Riviéře se Picasso miluje s mladou Španělkou (ach, ti středomořští penzisté…), na otevřených oknech ateliéru tokají rozčepýření ptáci a pokorně čekají na vstup do věčnosti obrazu.
Také o lásce (Petru Mikešovi) Zralé třešně vždycky hlídá zdivočelý pes, pokousáni okoušíme tu slast sladké šťávy a za plotem se procházejí nezranění.
74
—
75
Nad nevysekanou dírou v ledu Bruslím po rybníce a pod ledem na mne poulí oči kapři. Dýchám z plných plic, zima je třeskutě krásná a slunce hřeje tak jemně, že to rybám nedává naději. Dívám se do nemilosrdného slunce na čáry letadel bruslících po obloze a lapám po dechu v suterénu s udušenými kapry.
—
• • • (zpátky ke kořenům) Sedím v jogínském sedu a medituji prázdnotu. Dvě fyzioterapeutky mi lámou klouby a oholený Hare Krišna zpívá. Je těžké být Evropanem a upínat se k východním nadějím. Nohy bolí a prázdnota se nedostavuje.
76
—
77
—
Vyháním vyholence a se sestřičkou tancuji (na vylomených kolenou) křesťanský tanec milosrdenství.
• • • (kočičí) Až kočky mne naučily rozumět vlastní ženě. Nevynucovat si lásku, čekat, až kočka přijde sama. Ticho je způsob soužití. Pohladit a vědět, že odměněn jsem byl já.
78
—
Povely si šeptnout dodatečně. Jídlo nás sice spojuje, ale kočka si ho dokáže obstarat sama.
79
—
Mazlení končí tím, že kočka odejde. Většina kocourů se mrouskající kočky bojí. Domov je místo, kam se kočka vrací, a ne kde je uvězněna. P. S. Když dáš vedle granulí maso, vždycky sežere maso, ale granule jsou zdravější! (Zapíjím je vodou!)
• • • („Není radno výše foukat, nežli prdel může koukat.“ české přísloví ) Psal bych o pralesích Venezuely, ale už na okraji papíru narazím loktem do zdi, a loktem zeď neprorazíš. Nemohu do dálek, pokouším se nahoru. Takhle vzniká pýcha ze stísněného prostoru.
80
—
81
• • • (Dobré ráno!) Jako kluk, který vmáčkl do sněhu kámen, kouluje mne ráno. Sníh rozstříknutý po obličeji mě odnaučí brečet a kámen zaražený do čela je šémem pro dnešní den.
—
83
• • • (rehabilitační) Dva docenti se čvachtají v bazénu a honí nafukovacího bobra. Mrtvice je vrátila před tituly. Já dopisuji na břehu disertační práci (každá stokoruna dobrá) a skáču za nimi do vody.
—
• • • (ošklivá noc filmového diváka) Zestárlé hvězdy šedesátých let defilují po chodníku před oknem, za nimi přešlapují mí svraštělí kamarádi. Připojuji se k průvodu a společně naháníme mládí. Sedím na posteli, ani mladý ani starý, za okny noc, na chodníku nikdo a filmové plátno podlité krví.
84
—
85
• • • (milostná) V misionářské poloze klaním se obloze v tvých očích. Tu chvíli nebudeme muset dělit, až právníci nám budou rozlamovat dům. Tahle vteřina zůstane celou i v bolesti rozvodu.
—
• • • (času dost) Až vyhasne slunce, ještě osm minut budeme hájit víru, národ a svá historická území, pak doletí zima a tma.
86
—
87
• • • (když nezabraly prášky na spaní) Svítá. Opravdu velké věci se dějí bez mého přičinění. Jen unést to málo, co mohu změnit. Svítá.
—
OBSAH
P RV N Í S N Í H • • • (první sníh) • • • (rybářská) • • • (Dobrou noc!) • • • (připsáno tužkou na plakátcích Greenpeace) • • • (španělská – plážová) • • • (vzpomínka na Jakuba Fatalistu) Večer • • • (v Brně na skok) • • • (loučení s pilotem strážným) • • • (vyznání) • • • Škoda že to… • • • Mám na zahradě… Léto v Praze Noční déšť • • • (čižba)
9 10 11 12 14 16 17 18 20 22 23 25 26 27 28
J A R O M I L O V N Í K A D RAV C Ů Na procházce • • • (v duchu) Čekárna • • • (Jiřímu Bulisovi) • • • Položili mne… • • • (žlutá s dědečkem) • • • (staří známí) Jaro milovníka dravců • • • (něco za něco) • • • (při větrání nemocničního pokoje) Modlitba za smích Procházka před potopou Chovatel • • • (encyklopedické heslo) • • • (nejkratší milostná) • • • (pastevecká) Requiem • • • (absolventský večírek) Návštěva
31 32 34 35 36 38 39 40 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 53
• • • (vzkaz na záznamníku) • • • (opožděná) • • • (konec léta) • • • (poslední rybolov) Babí léto
54 55 56 57 58
Č A S U D O ST Pokrok v kuchyni Veselá čekárna Bez metafory • • • (snad) • • • Kolik lidí… • • • (nad pohřbem papeže) Večer po sezoně • • • (vánoční) • • • (nad Prévertovou básničkou) • • • (pastorální pašijová) • • • (o ptácích, důchodcích a Picassech) Také o lásce (Petru Mikešovi)
61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 72 74
Nad nevysekanou dírou v ledu • • • (zpátky ke kořenům) • • • (kočičí) • • • (Není radno výše foukat…) • • • (Dobré ráno!) • • • (rehabilitační) • • • (ošklivá noc filmového diváka) • • • (milostná) • • • (času dost) • • • (když nezabraly prášky na spaní)
75 76 78 80 81 83 84 85 86 87
Jan Borna VESELÁ ČEKÁRNA Ilustrace Jaroslav Milfajt Korektura Michaela Šmejkalová Grafická úprava Jan d’Nan Tisk Akcent Vimperk, s. r. o. Vydalo nakladatelství dybbuk, Jan Šavrda, Lamačova 840/18, Praha 5, www.dybbuk.cz, roku 2014 jako svou 218. publikaci. Vydání druhé ISBN 978-80-7438-108-9
