JAKÁ BUDE DŮCHODOVÁ REFORMA?

2 TÝDENÍK ODBOROVÉHO SVAZU KOVO, DATUM UZÁVĚRKY: 13. LEDNA 2011, DATUM VYDÁNÍ: 21. LEDNA 2011, CENA: 6 KČ

Čtěte v čísle i na http//www.oskovo.cz z Redakční anketa: Jak se stát profesionálem – str. 2 z Zprávy ze zahraničí – str. 3: Jak si odkrojit z brazilského koláče Ctižádostivé cíle Siemense z Z dějin technického školství u nás – str. 4

Příloha – str. I až IV: z Závod ke dnu: Ekonomická krize a trendy zaměstnanosti ve světě z Proč metalurgická sekce OS KOVO iniciovala petici za vznik povinných zaměstnaneckých penzijních fondů

Bláznivému nápadu z dílny ODS na odchod do důchodu v 67 letech se lze jen srdečně zasmát. Tedy zatím…

Tak mi zvedli důchod o tři sta devatenáct korun. Jenom doufám, že to žádný šťoural nebude považovat za úplatek…

Kovák pro každého STAČÍ DO REDAKCE ZASLAT E-MAILOVOU ADRESU Vážení čtenáři, Od dubna loňského roku vychází časopis Kovák barevně. Nechcete čekat, až se k vám ve vaší ZO OS KOVO dostane? Chcete mít jistotu, že si jej přečtete, kdy se vám to hodí, a ne kdy na vás přijde řada? Chcete si Kovák přečíst třeba v klidu doma? Pokud ANO, zde je cesta jak na to. V rámci odborové strategie OS KOVO schválené V. sjezdem OS KOVO přinášíme cestu jak Kovák dostat k více čtenářům. Stačí pouze, abyste nám na e-mailovou adresu [email protected] zaslali vaši emailovou adresu, a my vám Kovák v elektronické verzi budeme zasílat do vaší e-mailové schránky. Pokud se rozhodnete pro tento způsob, prosíme, abyste na uvedenou e-mailovou adresu zaslali vaše jméno, e-mailovou adresu a region, odkud jste; pokud přidáte i název zaměstnavatele, budeme rádi. Zasílání Kováka e-mailem v žádném případě neznamená omezení počtů výtisků zasílaných do jednotlivých ZO OS KOVO a publikování na internetu a intranetu OS KOVO. JAROMÍR ENDLICHER, MARTIN BENEŠ, místopředseda šéfredaktor časopisu OS KOVO Kovák Upozornění: Nabídka se týká všech čtenářů Kováka, i nečlenů OS KOVO!

JAKÁ BUDE DŮCHODOVÁ REFORMA? „Bude vůbec pro lidi přínosem?“ ptá se předseda OS KOVO Důchodová reforma se stává tématem dne. 13. ledna o ní jednala tripartita. Na internetových stránkách www.prvnizpravy.cz byl v této souvislosti umístěn záznam rozhovoru s předsedou Odborového svazu KOVO Josefem Středulou, z něhož uvádíme podstatnou část. Otázka: Jak se vám zamlouvá zveřejněný návrh penzijní reformy v podání ODS? J. Středula: Těch názorů na důchodovou reformu už je daleko více, a to minimálně 5 od parlamentních stran, a my, odbory, máme svou šestou. Josef Středula A myslíme si, že ta naše je z nich úplně nejlepší, nejpřátelštější k lidem, ke státnímu rozpočtu a k udržitelnosti veřejných financí. Chceme, aby stát udělal propočet všech těchto variant, jejich dopad na obyvatelstvo, na podnikatelské prostředí a státní rozpočet. Myslíme si, že takovéto zhodnocení je nesmírně důležité, aby parlament mohl vybrat tím nejlepším způsobem tu variantu důchodové reformy, která bude udržitelná. Varianty, o kterých se nyní diskutuje, spočívají totiž v tom, že se buď dobrovolně, nebo dokonce povinně vyvedou ze základního systému prostředky, které mohou ročně činit až 60 miliard Kč. Myslíme si, že je to hazardování s veřejnými financemi a čeští občané to nebudou schopni ve zdraví, kondici a hlavně v dostatečné míře úspor zvládnout, až do toho důchodu přijdou. Otázka: Co vám na těch variantách nejvíc vadí?

J. Středula: Hlavně nesouhlasíme s vyváděním jakýchkoliv prostředků ze základního systému. Chceme zachovat současnou výši odvodů, a pokud by něco bylo dobrovolné, tak by měl stát zvýšit motivaci k dobrovolným dávkám zvýšením svého příspěvku do penzijního připojištění. A k tomu ještě chceme, aby byl zaveden systém zaměstnaneckého připojištění. Zaměstnavatel by musel například u profesí, které ohrožují zdraví zaměstnance, povinně přispívat na připojištění. Tím by se v systému značně navýšily prostředky. A hlavně by se pak nemusely dělat žádné velké změny v daňové oblasti, například zvyšovat DPH na vysokou sazbu a podobně. Takže my chceme, aby se nejdřív porovnaly všechny existující varianty v jejich dopadu na veřejné finance a obyvatelstvo, a teprve poté aby se přistoupilo k rozhodování. Otázka: Co říkají odbory na návrh ODS, aby se od roku 2030 odcházelo do důchodu v 67 letech? J. Středula: Situace je tak vážná, že moje vyjádření by mohlo být také nezveřejnitelné. Pokud bych tlumočil názory lidí, tak oni říkají, že se tady snad už musel někdo zákonitě zbláznit. Protože už dnes je pro zaměstnance ve fyzicky náročných profesích obtížné vůbec se důchodového věku dožít. A při momentálním prodlužování na 65 let už je otázkou, co budou (Pokračování na str. 2)

1

KOVÁK číslo 2 — 21. ledna 2011

JAK SE STÁT PROFESIONÁLEM Redakční anketa s účastníky kursu OS KOVO „Manažer“ V uplynulém roce probíhal akreditovaný kurs Manažer pořádaný Odborovým svazem KOVO, který si kladl za cíl zvýšení profesionality odborových funkcionářů. Jak se tento záměr zdařil, se šel Kovák přesvědčit mezi účastníky kursu těsně před jeho závěrem loni v prosinci. Dušan Šívr, TRW Dačice: Kurs mi přinesl úplně jiný pohled na odbory a myslím, že odbornost pana lektora Peterky mi dala určitě hodně zkušeností, které mohu použít při své práci v základní organizaci. Také mě obohatily názory party lidí, s nimiž jsem tu pracoval. Helena Rulcová, Škoda Auto Mladá Boleslav: My jsme tady namíchaná skupina uvolněných a neuvolněných funkcionářů, dobře jsme se spřátelili a vzájemně inspirovali svými zkušenostmi. Jsem za tento kurs strašně šťastná. Ten rozptyl vědomostí, taktik, možností, kam může člověk zajít a kde by měl ustoupit, to jsou věci k nezaplacení. Jenom už je teď uskutečnit v práci… Mým cílem je stát se uvolněnou

obrátit tento trend a změnit vnímání veřejnosti, která musí vidět, že v odborech působí profesionálové. Alena Šírová, ETA, Hlinsko: Mě přinesl kurs hodně zkušeností a rozvoj osobnosti. Jsem velice ráda, že jsem ho mohla absolvovat. Hodně mi to pomůže při práci.

Marcel Pielesz, Třinecké železárny: Podle mě je to jeden z nejlepších kursů, které jsem absolvoval v OS KOVO. A to jsem byl už na mnoha školeních, v rámci své desetileté působnosti v komisi mladých. Program nebyl jen vzdělávací, ale také jsme si věci zkoušeli v praxi na kameru a před obecenstvem. Vřele kurs doporučuji všem funk-

Neplacená inzerce

ZO OS KOVO INTOS Žebrák, Tovární 220, 267 53, tel. 732 574 687 Prodáme: Patrovou zděnou rekreační chatu, částečně podsklepenou, na vlastním pozemku č.p. 64 v obci Dolní Dvůr, okres Trutnov. Celková plocha pozemku je 17 987 m2. V chatě je 26 lůžek, kuchyně, společenská místnost, lyžárna, sociální zařízení a sprchy společné na každém patře. V suterénu jsou kotle na ohřev vody a topení na elektřinu. U chaty je parkoviště. Prodáme včetně veškerého vybavení. Prodejní cena 7,000.000 Kč. a 12 dřevěných nepodsklepených chat v rekreační oblasti Bor–Trhovky cca 300 m od přehradní nádrže Orlík. V areálu je studna s pitnou vodou, přívod užitkové vody z přehrady, společné WC – buňka s venkovní i vnitřní sprchou a volejbalové hřiště. V chatách je zavedena elektřina a jsou kompletně vybavené pro užívání. Celková plocha pozemku je 3440 m2. Prodejní cena 7,000.000 Kč. VÁCLAV PALEK, předseda ZO OS KOVO INTOS Žebrák, tel. 732 574 687

Nabídka pro vlastníky rekreačních zařízení V loňském roce proběhly v Kováku dvě soutěže o pobyt v krkonošském hotelu Arnika, jehož spolumajitelem je Odborový svaz KOVO. Na základě podnětu čtenářů ze severní Moravy nabízíme v Kováku prostor pro podobné soutěže například s možností vyhrát pobyt v rekreačním zařízení, které vlastní některá základní organizace OS KOVO. V případě této ceny by výherce získal zdarma pobyt hrazený propagovaným hotelem–rekreačním střediskem. Tato soutěž by tedy měla být propagací rekreačního zařízení ZO OS KOVO. V případě zájmu kontaktujte redakci s konkrétním návrhem takovéto soutěže. (ben)

JAKÁ BUDE… Lektora kursu Manažer pana Peterku si všichni v redakční anketě velmi chválili

funkcionářkou a věnovat se odborářské činnosti profesionálně. Rudolf Procházka, FAB Rychnov nad Kněžnou: Rozhodně jsem tu načerpal určitý postup i do budoucna a také mnohem širší obzory pro „manažerskou“ práci v odborech. Myslím si, že to není kurs, který by měl absolvovat jen nějaký určitý okruh lidí, ale byl by užitečný pro všechny předsedy odborových organizací v OS KOVO. Důvod je jednoznačný: pokud chceme zastavit pokles členské základny, tak toto je cesta jak

2

cionářům OS KOVO. Chtěl bych pochválit všechny lektory, kteří byli velice profesionální a naučili nás mnoho. Libor Dvořák, Škoda Auto, Kvasiny: Tento kurs mi přinesl větší rozhled v odborové práci, zkušenosti kolegů a lektorů. Největší pozitivum vidím v tom, naučit se jednat jak s našimi členy, tak i v rámci kolektivního vyjednávání s manažery. V tom vidím hodně velký přínos, protože se tu učíme praktickou formou. Text a snímky MARTIN BENEŠ

(Dokončení ze str. 1) dělat zaměstnavatelé s lidmi, kteří nebudou z prostých fyziologických důvodů svou práci už vůbec stíhat. Pokud jsem se ptal některých, a to i těch velkých, zaměstnavatelů, tak mi řekli, že žádné programy pro tyto lidi starší 62 nebo 63 let vůbec nepřipravují. Takže my prodlužujeme věk odchodu do důchodu, ale vlastně ani nevíme, jestli ti manuálně pracující lidé budou vůbec schopni v dobrém zdraví a kondici ještě pracovat. Každý v kanceláři pracovat nemůže. Takže je namístě otázka, pro koho je vlastně ta reforma připravována a zda bude vůbec pro občany přínosem. (ben) Ilustrační snímek Petr Vurma


JAK SI ODKROJIT Z BRAZILSKÉHO KOLÁČE Ctižádostivé cíle Výroba vozů pro cizí investory se stává novým „eldorádem“

Siemense:

Jestliže nálada brazilských producentů automobilů byla koncem roku 2010 výborná, pak do nového roku 2011 mohli vstoupit s ještě větší euforií a optimističtějšími představami. Již v roce 2009 vzrostl objem výroby vozidel v Brazílii o téměř 13 procent a v roce 2010 o více než osm procent. Rychlý růst tohoto průmyslového odvětví největší země Latinské Ameriky s cca 192 milióny obyvatel je proto velkým lákadlem pro přední automobilky z celého světa.

ŠANCE VIDÍ V ORIENTACI NA VĚTRNOU ENERGII

V roce 2010 Brazílie počtem cca 3,4 miliónu prodaných vozů vystřídala Německo jako čtvrtý největší odbytový trh světa, kde zatím v tomto směru vévodí Spojené státy před Čínou a Japonskem. Do deseti let by se tak počet automobilů jezdících na brazilských silnicích mohl zdvojnásobit na zhruba 60 miliónů, konstatoval uznale švýcarský deník Neue Zürcher Zeitung. Doposud připadá na každého šestého Brazilce včetně nemluvňat přinejmenším jedno auto, avšak díky rychle stoupající životní úrovni by se tento poměr mohl vbrzku výrazně změnit. Této smělé předpovědi nahrává soustavný slibný vývoj celého brazilského hospodářství, usnadněný uvážlivou politikou dnes již bývalého charismatického prezidenta Luize Inácia da Silvy, zvaného Lula, kterého po jeho dvou funkčních údobích (2002-2010) vystřídala od 1. ledna 2011 jeho blízká spolupracovnice Dilma Rousseffová. První prezidentka v dějinách Brazílie již dala najevo, že je odhodlána pokračovat v politice svého nesmírně populárního předchůdce, a to jak na poli sociální péče, vzdělávání, p o d p o r y zaměstnanosti, tak – možná ještě více – v oblasti dalšího hospodářského rozmachu.

Automobiloví giganti soupeří Podle prognóz analytiků z CSM Worldwide se prodej vozů v Brazílii bude od roku 2016 kontinuálně zvyšovat až na více než pět miliónů ročně. Díky rychle rostoucí střední třídě by se na brazilském trhu automobilů mělo objevit 20 až 30 miliónů nových zákazníků, odhadl bývalý předseda Asociace výrobců automobilů (ANFAVEA) Jackson Schneider. Předpovídanému přílivu nových zájemců uzpůsobují výrobci i modely v nižší cenové hladině, upozornil Fabrício Biondo, šéf marketinku automobilky Volkswagen Brasil. Podobně jako jiní velcí producenti v Brazílii chce také Volkswagen brzy přijít s levným kompaktním vozem pro „třídu C“ (tj. pro střední vrstvu). „Zdejší trh je momentálně prostě jedinečný,“ jásal Biondo, který zároveň upozornil na nezbytnost být neustále připraven čelit konkurenci. Tu představuje podle něho především japonský koncern Toyota a jihokorejský rival Hyundai. Oba asijští automobiloví giganti chtějí v příštích letech otevřít v Brazílii továrny, aby posílili své postavení na tamním trhu. Do roku 2015 by rádi zdvojnásobili svůj podíl na

trhu na 20 procent a ohrozit tak ostatní konkurenty, konstatovali experti CSM Worldwide. O ještě větší nervozitu se na nedávném automobilovém salónu v Sao Paulu postarala Čína s devíti vystavovateli, z nichž mladý podnik Chery chce na brazilském trhu získat do roku 2018 podíl sedmi procent. Jak vážně to Chery myslí s dobýváním brazilského prostoru, dal najevo svým projektem továrny s kapacitou až 200 000 vozů ročně, kterou plánuje otevřít v roce 2013. Tradiční západní producenti však nemíní přenechat asijským soupeřům jen tak lehce atraktivní brazilské odbytiště. Čtyři vedoucí automobilové koncerny - Volkswagen, Fiat, Ford a General -, které dohromady ovládají více než 70 procent tamního trhu, chtějí do roku 2014 investovat 22,5 miliardy realů (13 miliard švýcarských franků), podotkl list NZZ.

Odborové hnutí v zemi sílí Přestože brazilské hospodářství, stejně jako celá společnost, zažívá pozoruhodný bouřlivý rozmach, potýkají se automobiloví výrobci s určitými problémy. Vysoké ceny oceli, byrokratické překážky, místy nedokonalá infrastruktura a stále silnější real zdražují výrobu. Relativně únosná je však inflace (v roce 2010 byla 5,2 procenta s výhledem na rok 2011 4,7 procenta) i nezaměstnanost pohybující se mírně pod sedmi procenty. Bez ohledu na zvyšující se výrobu automobilů stoupá však import právě vozidel. Jestliže v roce 2005 činily dovezené automobily 5 procent z prodaných nových vozů v Brazílii, pak v roce 2010 již 18 procent. Proskočily zprávy, že brazilská vláda ostatně nyní uvažuje o opatřeních, jež by ztížila import. Bez ohledu na tuto znepokojivou možnost a sílící vzájemnou konkurenci mezi předními světovými producenty skýtá nové „automobilové eldorádo i tak stále mnoho lákavých příležitostí jak si odkrojit z tohoto pomyslného koláče“, konstatoval švýcarský deník. Zahraniční společnosti si však v Brazílii musí zvykat i na sílící odborové hnutí, o jehož rozmach a vliv se mimochodem zasloužil právě bývalý prezident Lula, původně kovodělník a odborový funkcionář, jehož členové (právě například v některých automobilkách) již vícekráte dali nesmlouvavě najevo, že rozhodně nemíní pasivně přijímat stoupající nároky na produktivitu práce bez odpovídající spravedlivé odměny. JAN HÁLA

Ctižádostivé expanzivní cíle německého koncernu Siemens směřují nyní do odvětví větrných elektráren. Jak informoval deník Frankfurter Allgemeine Zeitung, Siemens chce do tří let postavit čtyři závody na výrobu zařízení pro elektrárny využívající větrnou energii, z nichž dvě - v Brazílii a Indii – by měly být uvedeny do provozu již v roce 2012, třetí v Rusku o rok později. A v roce 2014 má započít výstavba poslední z této čtveřice ve Velké Británii. Již v prosinci 2010 zahájil Siemens v Šanghaji výrobu rotačních lopatek pro větrné elektrárny a v Hurtchinsonu v americkém státě Kansas výrobu jejich konstrukcí. Další továrnu na rotační lopatky připravuje koncern v kanadské provincii Ontario. Jen investice na zmíněné tři závody představují v souhrnu 100 miliónů euro, sdělil listu FAZ René Umlauf, předseda představenstva Siemens Renewable. Za neméně významný projekt považuje koncern projekt v Brazílii, jehož investice činí zhruba 80 miliónů eur. Stavba v Brazílii, jež započne v letošním roce, je podle Umlaufa obzvláště důležitá již z toho důvodu, že odkrývá další možnosti na rychle rostoucím latinskoamerickém trhu. Další zakázky očekává koncern i z jiných zemí subkontinentu, například z Chile. Totéž platí i o Indii, kde Siemens zahájí vystavbu závodu rovněž v tomto roce a kde očekává i další zakázky. Termín realizace továrny v Rusku závisí na vzniku společného podniku s ruským státním holdingem Rostechnology a dodavatelem energie Rushydro, což by mělo být již začátkem roku 2011. Siemens má mít na společném podniku většinový podíl 51 procento. Obrovský park na využívání větrné energie chce Siemens budovat u britského pobřeží od roku 2014. „Ve dvou až třech letech zřídíme v sedmi zemích více než 12 továren na výrobu zařízení pro větrné elektrárny,“ ujistil Umlauf. Vedle smělých projektů v zahraničí zůstává nicméně Německo i nadále důležitým prostorem pro aktivity koncernu na úseku výroby zařízení pro větrné elektrárny. Počátkem prosince loňského roku byl jižně od Lipska uveden do provozu první větrný park vybudovaný Siemensem, který se doposud zaměřoval na tyto akce jen u Baltského a Severního moře. Siemens Renewable, který je v tomto oboru na světě doposud na sedmém místě podílem kolem sedmi procent na celosvětovém trhu, si klade ctižádostivý cíl. „Do roku 2012 se chceme dostat do vedoucí trojky na světě,“ prohlásil Umlauf. JAN HÁLA

KOVÁK • Vydává OS KOVO • IČO: 49276832 • Uzávěrka vždy ve čtvrtek v 11 hodin • http//www.oskovo.cz • Redakce: šéfredaktor Mgr. Martin Beneš, redaktorka PhDr. Jana Benešová, tajemnice Miloslava Nováková. • Adresa redakce a vydavatele: nám. W. Churchilla 2, 113 59 Praha 3 • Telefon: 234462344 • Fax: 222717666, email: [email protected] • Redakční rada: J. Švec - předseda, tel.: 387016255, O. Beneda, A. Sobolová , J. Sůva, JUDr. V. Štich, L. Zimmermann • Vydavatelský servis: Jan Kratochvíl • Objednávky vyřizuje redakce • Redakcí nevyžádané rukopisy, fotograﬁe a kresby se nevracejí • Za obsah inzerce redakce nezodpovídá • Podávání novinových zásilek povolila Česká pošta, s. p., odštěpný závod Praha, č.j. nov. 6094/96 ze dne 20. 8. 1996 • ISNN - 0332-9270 • MK ČR E 4605

3


Z DĚJIN TECHNICKÉHO ŠKOLSTVÍ U NÁS Královský stavovský technický ústav (II.) Rozmach prakticky orientovaných oborů pokračoval i v druhé polovině 18. století v době reforem Marie Terezie (1717 – 1780) a jejího nástupce císaře Josefa II. (1741 - 1790). Pražská stavovská inženýrská škola měla od počátku za cíl v první řadě výchovu vojenských techniků pro doplnění armádního inženýrského sboru. Pod vedením Jana Ferdinanda Schora (1686 – 1767), jejího druhého profesora v letech 1726 až 1767, byl učební program školy více zaměřen na posílení civilního stavitelského, zeměměřičského a hydrotechnického oboru aj. Ze školy vyšla celá řada „význačných civilních inženýrů, mezi nimi odborníků ve stavbách pozemních, vodních a silničních“, uvádějí Dějiny techniky v Československu do konce 18. století, 1974, dále jen Dějiny techniky. Také profesor František Antonín Leonard Herget (1741 – 1800), který vešel v paměť jako významný český technik, působící na české stavovské inženýrské škole v Praze, a průkopník nedělních odborných škol, dále reformoval (rok 1769) školní program, aby vyhověl potřebám geometrů; vyučovalo se aritmetice, geometrii, trigonometrii aj., teoretická výchova se doplňovala praktickými cvičeními. Na ústavu Herget zřídil (v roce 1771) tzv. Maschinensaal v podobě kabinetu strojů a jejich modelů, užívaných jako učební pomůcky (Dějiny Prahy, I., 1997, dále jen Dějiny Prahy). Absolventi školy nacházeli uplatnění mj. při vyměřování půdy prováděném v Čechách aj. zemích monarchie. Vojenské zaměření pražské inženýrské školy bylo zrušeno v roce 1787 a „uloženo vyučovat zde všem znalostem potřebným civilním inženýrům“ (Dějiny techniky). Profesor Herget působil na inženýrské škole v Praze až do své smrti v roce 1800. Vedle pražského technického ústavu rozvíjela výchovné aktivity též dělostřelecká škola v Rudolfově u Českých Budějovic. Staršího data než vojenskoinženýrské školství byly v českých zemích počátky organizovaného vzdělání báňských úředníků, především v oblasti dobývání a hutnictví rud (Dějiny techniky). První hornická škola v Rakousku, založená v Jáchymově, byla připojena k pražské univerzitě v roce 1763; univerzita tak

KŘÍ ŽŽOOVVKA KŘÍ KA Konference je setkání, na němž se dohodne, kde ... (viz tajenku). V tajence se skrývá dokončení výroku, jehož autorem je americký básník Irwin Allen Ginsberg (1926 - 1997), představitel beatnické generace. V rétorických verších protestoval proti deformujícímu vlivu civilizace. V básni Král majálesu vyjádřil svůj nesouhlas s totalitním komunistickým režimem a sympatie k českým studentům (napsal ji v letadle po vyhoštění z Československa v roce 1965). Mezi jeho nejznámější díla patří Kvílení či Kadiš a jiné básně. (jk) Vyluštění z Kováku č. 1/2011 (výrok E. Fromma): Člověk si může osvojit věci tím, že je dostane nebo vezme z vnějšího zdroje, nebo tím, ... že je vlastní silou vyrobí.

4

poskytovala vedle Stavovské inženýrské školy také technické vzdělání, podobně jako některé jiné evropské univerzity. Z hlediska dalšího vývoje i českého technického školství bylo důležitým opatřením zrušení nevolnictví patentem císaře Josefa II. v roce 1781. Možnost volného stěhování poddaných, jakož

F. J. Gerstner

i svoboda dávat své děti na řemeslo nebo na studie, měly význam nejen pro získávání nových pracovních sil například pro manufaktury, ale současně se vytvářely důležité předpoklady pro rozvoj průmyslového podnikání. Byl zaveden nový studijní řád na pražské univerzitě (rok 1784), filosofické studium bylo rozšířeno o nové předměty a k nim připojeny jako mimořádné předměty přírodní

vědy, například praktická matematika a technologie. Místo latiny se vyučovacím jazykem stala němčina. Změny se dočkala i inženýrská škola; císařským rozhodnutím (rok 1784) byla Stavovská inženýrská škola zrušena a výuka technicko-inženýrských předmětů přenesena na filosofickou fakultu pražské univerzity. Později, asi rok 1787 – o datu nejsou jednotné údaje, se někdejší Stavovská inženýrská škola stala součástí filosofické fakulty (Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, IV., 2004, dále jen Technické památky). V roce 1798 rytíř František Josef Gerstner (1756 - 1832) - český technik, vynálezce, pedagog, účastník přednášek prof. Hergeta a v pořadí čtvrtý ředitel Stavovské inženýrské školy - navrhl reformu technického vzdělání v habsburské monarchii. Vycházel ze vzoru pařížské École polytechnique, založené v roce 1794. Pro upřesnění uvádíme, že název „polytechnika“ je starší název vysokých technických škol, kde se získávaly matematickotechnické vědomosti. Vědeckého technického vzdělání se ale dostávalo posluchačům odborných ústavů. Pařížská polytechnika vycházela z propojování teoretického a praktického technického vzdělávání pro vyšší úředníky. Gerstnerův návrh však nebyl realizován; další podal v roce 1803 vídeňské dvorské studijní komisi. Navrhoval reformovat výuku pražského ústavu – polytechniky – jako samostatné vysoké školy tak, že v ní „budou zdůrazněny praktické předměty, což poslouží industrializaci českých zemí“ (Technické památky). Komise postoupila Gerstnerův projekt k projednání českému zemskému sněmu, který jej schválil. 14. března 1803 rakouský císař František II. (1768 – 1835) svým dekretem potvrdil usnesení sněmu o založení tříletého Královského stavovského technického ústavu v Království českém v Praze (uvádí se též název Královské stavovské technické učiliště, nebo Gerstnerova pražská polytechnika). Ústav byl otevřen až po dalších třech letech – 10. října 1806 - a jeho prvním ředitelem se stal F. J. Gerstner; v čele instituce setrval až do své smrti v roce 1832. Vyučování bylo slavnostně zahájeno 10. listopadu 1806. Gerstnerova reforma se svou pokrokovostí a návazností na pařížskou polytechniku stala nejdůležitější událostí v historii pražského technického učení do počátku 19. století. Připravila: PhDr. JITKA KLEMENTOVÁ, CSc.

KOVÁK číslo 2 — 21. ledna 2011/příloha

ZÁVOD KE DNU Ekonomická krize a trendy zaměstnanosti ve světě Doc. Ing. PAVEL JANÍČKO, poradce ČMKOS pro zaměstnanost

Současný ekonomický vývoj je ve znamení krize, která se přirozeně promítá i do situace na trzích práce a do zvyšování nezaměstnanosti. V této souvislosti nemusí být nezajímavé porovnat vývoj v hlavních regionech světa a pokusit se i o některé s tím související interpretace. Daný vývoj lze popsat na základě dat ze zdrojů MOP (Mezinárodní organizace práce), a tak lze charakterizovat z tohoto globálního pohledu současnou etapu v rozvoji světového hospodářství z hlediska role jeho jednotlivých regionálních center. Výrazně se v těchto srovnáních projevuje vliv aktuálního krizového vývoje s diferencovaným regionálním dopadem, kdy lze také vypozorovat efekty různých typů hospodářské politiky. Právě v těch oblastech, kde nelze hovořit o zcela monolitické nadvládě jediné ekonomické doktríny (neoliberalismu) a z ní vyplývající ekonomické politiky, je ekonomický rozvoj nejméně poznamenán krizí, nebo je dokonce pozitivní. Není překvapivé, že největší rozvoj můžeme zaznamenat v regionu východní Asie s dominancí Číny, kde je uplatňován model, který není založen na zbrklé privatizaci a likvidaci koupěschopné síly obyvatelstva. Naopak podíváme-li se na statistiky o HDP (i s vědomím jejich nedostatečnosti jako indikátorů skutečné ekonomické výkonnosti), pak lze snadno identifikovat, že tzv. rozvinuté země nemohou očekávat v blízké budoucnosti žádný významný ekonomický rozvoj (viz tabulka č. 1). Ještě zřejmější je dopad současného převládajícího ekonomického paradigmatu a jím vyvolané krize, posoudíme-li sociální efekty v podobě vývoje nezaměstnanosti a odstraňování chudoby. Jedinou oblastí, kde lze z hlediska nejbližší perspektivy počítat s redukcí nezaměstnanosti a růstem zaměstnanosti, je opět východní Asie, respektive Čína. Naopak největší relativní nárůsty nezaměstnanosti lze konstatovat v kategorii rozvinutých zemí. Nebýt právě pozitivního příspěvku zejména Číny, pak by celosvětový vývoj kapitalismu vedl k masivnímu růstu počtu lidí bez práce. K tomu samozřejmě je třeba poněkud spekulativně připočítat další milióny osob, které nejsou zejména v rozvojových zemích zachyceny v oficiálních statistikách nezaměstnanosti (viz tabulky č. 2 a 3). Dalším charakteristickým fenoménem současného neoliberálního světa je snížení schopnosti zaměstnání poskytovat odpovídající příjmy. Opět je zřejmé, že tzv. liberální ekonomická politika nevedla k odstranění chudoby a nezaměstnanosti; k redukci těchto fenoménů došlo v zásadě pouze tam, kde tento typ politiky nebyl v plné míře aplikován, například opět v Číně nebo i v putinovské éře v Rusku (viz tabulky č. 4 a 5). Bez v zásadě grandiózního příspěvku Číny a ostatních zemí regionu východní Asie k redukci chudoby by byl výsledek spíše tristní. Je možné vyzvednout i celkem úspěšný efekt politiky snižování chudoby v některých zemích Latinské Ameriky. V této souvislosti si lze i položit otázku, zda by se různí současní bojovníci za lidská práva neměli v první řadě ptát na to, jak vypadá situace právě z tohoto hlediska, a podle toho orientovat své kampaně. Situaci na trzích práce v celosvětovém měřítku je v podmínkách liberálně

pojímané globalizace obecně a v období ekonomické krize zvláště možno popsat sloganem „race to the bottom“, tj. závod ke dnu o to, kdo více flexibilizuje pracovní podmínky a kdo více stlačí mzdy pracujících. V této souvislosti je nutno konstatovat, že globalizace v její liberální podobě nevedla k poklesu chudoby ani nezaměstnanosti. Globalizace přinesla pozitivní efekt pouze tam, kde se podařilo vyhnout tzv. liberálním receptům a kde byla uplatněna i jiná kritéria rozvoje než spoléhání se na neviditelnou ruku trhu. Navíc je zřejmé, že kromě nekoncepčnosti a dlouhodobějšímu rozvoji nepřejícím politikám tzv. liberální model vyvolává i zákonitou tendenci v přerozdělování celkového produktu mezi účastníky ekonomických procesů, tj. především mezi zaměstnance a vlastníky kapitálu. Velmi charakteristické je, že na jedné straně klesá podíl mezd na celkovém vytvořeném produktu a zároveň roste mzdová diferenciace. Znamená to, že na středně- a nízkopříjmové kategorie zaměstnanců připadá stále menší podíl i tak se zmenšujícího mzdového „balíku“. Dobrou vypovídací hodnotu má v tomto smyslu obrázek vývoje podílu mezd a zisků na HDP (byť jen v EU), který zmíněnou tendenci názorně ilustruje (viz graf). Krizový vývoj (světové) ekonomiky lze považovat za potvrzení faktu, že model ekonomického a sociálního uspořádání, opírající se o teze tzv. washingtonského konsensu (volný trh, volný obchod, maximální privatizace, komercionalizace veřejných služeb, přísná fiskální a monetární politika), který byl v zásadě celosvětově prosazen v 90. letech minulého století, neuspěl a nelze jej považovat za koncept udržitelného rozvoje. Za „ostrovy pozitivní deviace“ lze považovat právě ty regiony a státy, které neuplatňovaly bezhlavě uvedené principy tzv. liberalismu a nerezignovaly na prvky strategického rozvoje a na metody aktivní účasti státu při formulaci hospodářské politiky. Pokusíme-li se o interpretaci zde prezentovaných statistických dat z obecnějšího pohledu na příčiny současné krize, pak lze vyvodit i některé závěry. Můžeme se odvážit například vyslovit úvahu, že krize není způsobena „přílišnou štědrostí“ sociálního státu, ale naopak zhoršováním sociální i příjmové pozice běžných zaměstnanců a občanů vůbec. Jinými slovy můžeme tvrdit, že hlavní příčina krize leží na poptávkové straně ekonomiky (na straně celkové koupěschopné poptávky), která nedostatečně stimuluje ekonomický růst a je navíc dále ohrožována stále silnějšími ataky na příjmy většiny obyvatelstva. Průběh krize dále jasně ukázal, že ekonomický výkon a tvorba pracovních míst nejsou pozitivně ovlivňovány snižováním přímých daní ani zvyšováním flexibility trhu práce. Pokud budou tedy dále uplatňovány politiky tohoto typu, pak krize nejen nepomine, ale stane se chronickou, nebo se ještě prohloubí i s příslušnými sociálními dopady a dopady do oblasti zaměstnanosti.

I


Podíl mezd a zisků na HDP v Evropě od roku 1995 v %

mzdy 60

zisky 34,5 34

Podíl mezd m klesá s

59

33,5 33

58

32,5 57

32 31,5

56

31 55

30,5 Podíl P díl zisků i kků rostee

30

54

29,5 53

1995

1996

1997

1998 1999

2000 2001

2002

2003 2004 2005

2006 2007

29

Tabulka č. 1: Růst reálného HDP (v %) Region

2004

2005

2006

2007

2008

2009*

2010*

Svět

4,9

4,5

5,1

5,2

3,0

-1,1

3,1

Rozvinuté ekonomiky a EU

3,1

2,6

2,9

2,6

0,6

-3,5

1,1

Střední a východní Evropa (nečleni EU) a země býv. SSSR

8,3

7,0

7,9

7,6

4,5

-6,5

2,4

Vých. Asie

8,9

8,9

10,0

11,2

7,3

6,1

7,9

Jihových. Asie a Pacifik

6,5

5,9

6,2

6,5

4,4

0,5

4,0

Jižní Asie

7,6

8,8

9,1

8,7

6,6

5,0

6,0

Latinská Amerika a Karibik

6,0

4,7

5,7

5,7

4,2

-2,5

2,9

Střední východ

6,4

5,8

5,5

6,1

4,9

1,4

4,1

Sev. Afrika

4,7

5,0

6,1

5,8

5,5

3,7

4,3

Subsah. Afrika

7,2

6,1

6,3

6,8

5,4

1,2

4,1

2007

2008

2009*

2010*

Svět

5,7

5,8

6,6

6,5

Rozvinuté ekonomiky a EU

5,7

6,0

8,4

8,9


8,3

8,3

10,3

10,1

Vých. Asie

3,8

4,3

4,4

3,9


5,4

5,3

5,6

5,6

Jižní Asie

5,0

4,8

5,5

4,9


7,0

7,0

8,2

8,0

Střední východ

9,3

9,2

9,4

9,3

10,1

10,0

10,5

10,6

8,0

8,0

8,2

8,1

Zdroj: odhady a projekce MOP (hvězdičky označují odhadnuté veličiny)

Tabulka č. 2: Míra nezaměstnanosti (v %) Region

Sev. Afrika Subsah. Afrika


II


Tabulka č. 3: Nezaměstnanost ve světě (mil. osob) 1999

2000

2004

2005

2006

2007

2008

2009

Celkem

175,2

173,2

191,0

191,1

184,8

177,7

184,9

211,5

Muži

102,0

101,4

110,6

110,2

106,5

102,8

107,1

122,0

Ženy

73,2

71,8

80,4

80,9

78,4

74,9

77,8

89,5

Mládež

73,5

73,1

78,4

79,1

76,0

72,5

74,2

82,7

Zdroj: materiály MOP

Tabulka č. 4: Počet pracujících chudých v mil. osob („working poor“ – příjem do 2 USD denně) Region

1998

2003

2008*

2009*

Svět

1429

1328

1185

1283

31

24

21

25

Vých. Asie

549

390

231

244


158

156

142

161

Jižní Asie

419

454

479

510


54

57

38

47

Střední východ

11

13

14

17

Sev. Afrika

20

20

20

24

188

214

239

255


Subsah. Afrika


Tabulka č. 5: Podíl pracujících chudých v % na celkové zaměstnanosti Region

1998

2003

2008*

2009*

Svět

56,7

48,6

39,7

42,8


21,2

15,6

12,8

15,5

Vých. Asie

76,7

51,4

29,3

30,6

Jihových.Asie a Pacifik

70,0

62,6

51,5

57,4

Jižní Asie

86,2

84,4

79,5

83,2


27,7

26,0

15,3

18,7

Střední východ

24,3

24,5

22,9

26,6

Sev. Afrika

40,6

36,9

30,7

36,9

Subsah. Afrika

85,8

84,4

81,6

84,7


PROČ METALURGICKÁ SEKCE OS KOVO INICIOVALA Petici za vznik povinných zaměstnaneckých penzijních fondů Na začátek trochu nedávné historie. V roce 1992 odbory bez jakýchkoliv protestů, demonstrací či stávek přišly o důchodové kategorie, které svým způsobem řešily problém zaměstnanců, kteří pracovali v těžkých pracovních podmínkách. Odbory do této chvíle nenašli způsob jak prosadit u našich zákonodárců jiný, náhradní systém, tak jak je tomu u vyspělých evropských zemích, jako je Německo, Rakousko. Jenom pro srovnání – u zaměstnanců v těchto zemích se průměrný náhradový poměr, tj. procentní rozdíl mezi průměrným důchodem a průměrnou hrubou mzdou,

pohybuje v rozmezí 72 - 90 procent. Zatímco českému zaměstnanci náhradový poměr neustále klesá a nyní je asi 39,8 procenta. Podle analýz má i nadále klesat. V letech 1994 a poté v roce 2001 bylo znovu poslanci zamítnuto zavedení zaměstnaneckého pojištění. Domnívám se, že nyní nastala vhodná chvíle pro hledání řešení problému zaměstnanců, kteří pracují v obtížných, rizikově těžkých a namáhavých pracovních pozicích. Statistiky bohužel dokládají reálnost mých obav, že na těchto pracovních místech nevydrží až do věku 65 let, kdy mají dle současných

III


zákonů nárok na starobní důchod. Některé politické strany mají snahu ještě tuto hranici pro odchod do starobního důchodu posunout až na 67 let. Tyto důvody ve mně upevňují přesvědčení, že zaměstnavatelé, kteří taková místa vytvářejí, by měli mít zákonem nařízenou povinnost přispívat do zaměstnaneckého fondu. Z tohoto fondu by byl vyplácen příspěvek zaměstnanci, který by nemohl zastávat stejnou pracovní pozici až do dovršení věku pro nárok na řádný starobní důchod a mohl by odejít do předčasného starobního důchodů. Ale bez jeho krácení! Jsem přesvědčen, že toto není problém jenom slévárenských oborů či hutnictví. V rámci ČMKOS se určitě vyskytuje i v dalších odvětvích řada profesí, které nemohou být vykonávány až do věku 65 let.

Důvodem, proč jsme zvolili podporu zaměstnaneckým fondům formou petice, je, aby si co nejvíce zaměstnanců uvědomilo, na jaké životní úrovni se může jejich pracovní cyklus zastavit a zdali budou moci vykonávat své zaměstnání do tak pozdního věku. Ale hlavně, aby si lidé uvědomili, že petice je základní právo občanů, jak lze legálně i touto formou komunikovat s poslanci a senátory a upozornit je na výše popsaný problém. Samozřejmě bych si přál, abychom získali pod petici co nejvíce podpisů, aby toto naše úsilí mělo patřičnou váhu. JAROSLAV NOVÁČIK, předseda metalurgické sekce OS KOVO

Co předcházelo Historicky byly v Československé republice jednotlivé pracovní činnosti zařazeny do tzv. pracovních kategorií pro důchodové zabezpečení. Byly tři kategorie: z I. kategorie – zde byli zařazeni například vojáci, policie, horníci, ale také pracovníci hutí a železáren. Tito měli většinou právo odchodu do důchodu v 55 letech a jejich důchod byl vyšší než ostatní důchody. Tato I. kategorie se dále dělila na I a) a I b) (pro naše účely není nutno toto dělení rozebírat). z II. kategorie – zde byli zařazeni všichni manuálně pracující dělníci ve slévárnách, některé kategorie v hutích, říční-vodní dopravě atd. Tito odcházeli do důchodu v 60 letech, ale měli základní výměru důchodu navýšenu o 7 procent a další část o 1,5 procenta. z III. kategorie – zde byly všechny zbývající pracovní činnosti včetně administrativních prací. Následně probíhaly časté změny v zařazení pracovních kategorií do I. nebo II. kategorie a dále postupné snižování procentního navýšení důchodů u II. kategorie. Jen za roky 1990 až 1991 proběhlo téměř 20 změn této právní úpravy, a to formou výnosů jednotlivých ministerstev, kde byly tyto pracovní kategorie evidovány. Vše vyvrcholilo v dubnu 1992 zákonem č. 235/1992 Sb., o zrušení pracovních kategorií a o některých dalších změnách v sociálním zabezpečení. Tímto zákonem byla napří-

klad II. důchodová kategorie zrušena, u některých profesí byl zrušen odchod do důchodu v 55 letech a byly zde další pro zaměstnance nevýhodné změny. V této souvislosti vláda slíbila vydat zákon, kterým zřídí důchodové penzijní připojištění s příspěvkem zaměstnavatele. Tento zákon měl řešit dopady těžké a rizikové práce v souvislosti s důchodovými nároky. Nestalo se tak. Vláda odmítla zavedení modelu, který byl a stále je standardní ve většině vyspělých zemí. Touto otázkou se zabýval i III. sjezd Odborového svazu KOVO, konaný ve dnech 21. – 23. června 2001 v Praze. Ve svých závěrech požadoval, aby zástupci odborů v tripartitě prosazovali náhradní řešení za zrušené důchodové kategorie. Bohužel do dnešního dne byla vláda, ale i Poslanecká sněmovna ke všem návrhům hluchá a slepá. Proto jedinou poslední možností jak přinutit poslance a představitele státu zabývat se touto situací je petice občanů. Aby měla petice svou váhu, měli bychom získat co nejvíce podpisů. Důvodem je i fakt, aby nemohl nikdo říci, že se jedná o snahu hrstky nespokojených zaměstnanců. Navíc je to důležitý předpoklad pro kvalifikovanou diskusi o budoucí podobě penzijního systému v České republice. JAROMÍR ENDLICHER, místopředseda OS KOVO

Petice za vznik povinných zaměstnaneckých fondů – otázky a odpovědi Otázka: Proč musím udávat celou adresu, a nikoliv pouze město? Mám obavy ze zneužití mých osobních údajů. Odpověď: Na tento problém odpovídá přímo zákon č. 85/1990, o právu petičním. Zde se ve výkladu k § 4 přímo říká: „Bydlištěm lze obecně rozumět adresu místa trvalého pobytu nebo jiného pobytu na území české republiky.“ Z uvedeného je zřejmé, že jako adresa místa pobytu nestačí uvést pouze město. Pokud máte obavy ze zneužití osobních údajů, ubezpečujeme Vás, že pokud petici zašlete přímo na adresu OS KOVO, přichází přímo na stůl místopředsedy, který má podepsané petiční archy uloženy pod uzamčením. Pokud je předáváte prostřednictvím příslušného regionálního pracoviště, po dobu uložení na RP toto zabezpečení zajišťuje příslušný vedoucí RP. Otázka: Proč se petice týká jen „vybrané“ skupiny? Proč není vztažena na všechny profese? Považuji to za diskriminaci. Odpověď: Již v 90. letech provedl OS KOVO v rámci projektu Metalurg průzkum dopadu výkonu práce na zaměstnance, kteří fyzicky těžce pracovali, a ten potvrdil, že se jedná o nejvíce postiženou skupinu. Bohužel žádná vláda se nechtěla touto problematikou zabývat. Proto je poslední možností petice. Pokud se nám podaří, aby se vláda začala touto problematikou zabývat, nic nám nebrání pokračovat i u dalších profesí. Otázka: Nelíbí se mi, že přispívat budou všichni a čerpat pouze někteří, považuji to za nespravedlivé, a proto nechci petici podepsat. Odpověď: Váš názor vznikl pravděpodobně ze špatného výkladu. V žádném případě se nejedná o princip „platí všichni – čerpá jen někdo“. Přispívat boudou pouze ti zaměstnanci, kteří budou do skupiny zaměstnanců v riziku celkové fyzické zátěže (těžce pracující) zařazeni. Obdobný

IV

postup bude i u jejich zaměstnavatelů. Takže nebudete platit za někoho nebo na někoho. Otázka: Když to má nahradit důchodové kategorie, tak na to má platit zaměstnavatel a stát, ale ne zaměstnanec. Odpověď: Souhlasíme s Vámi, ale bohužel v 90. letech došlo ke zrušení tzv. důchodových kategorií, které tuto situaci sice nedokonale, ale alespoň částečně řešily. Abychom přinutili stát prostřednictvím Poslanecké sněmovny a vlády tuto situaci řešit, nezbývá nám jiná možnost než petice. Proto potřebujeme i Váš podpis. Spoluúčast zaměstnance na spolufinancování je logické vyústění jako forma spolupodílení se na svém sociálním zajištění. Otázka: Proč mám podepisovat petici, která pomůže jiným? Na pracovišti máme nepořádek, zimu a další problémy. Odpověď: Plně chápeme Vaše rozhořčení. Zde je však potřeba rozlišovat, kdo je kompetentní a schopen řešit jaký problém. Váš problém lze řešit na úrovni podniku jednáním VZO se zaměstnavatelem. Otázku dopadů rizikové nebo fyzicky těžké práce však lze řešit pouze na úrovni zákona. Proto petice. Otázka: Proč mám podepisovat petici, která se mne nikdy nebude týkat. Až bude i na moji profesi, rád podepíši. Odpověď: Princip odborové práce na celém světě je vzájemná pomoc a solidarita. Na tomto principu je založen i Odborový svaz KOVO. Dnes pomohu já tobě, příště vy mně. Váš názor by udělal velkou radost současné vládě, která se cíleně snaží rozdělit odbory na malé zájmové skupinky, se kterými budou moci snadno manipulovat. Jediná šance jak přinutit vládu a Parlament, aby se peticí zabývaly, je dokázat, že problém není problémem úzké skupiny, ale stojí za ním velká množina lidí–občanů tohoto státu.

JAKÁ BUDE DŮCHODOVÁ REFORMA?

Recommend Documents