Jak v minulosti vznikala keramika Odmítal jsem projektovat paneláky... 19

Přehled zpráv 4.11.2014 - 29.11.2014 Západočeské muzeum v Plzni 5plus2 Muzeum ukazuje betlém z Peru ................................................................................................................................. 5 14.11.2014 5plus2 str. 3 Západočeské muzeum v Plzni JANA FUKSOVÁ

Odmítl navrhovat paneláky, dal jako první zrušil Stavoprojekt ............................................................................. 5 21.11.2014 5plus2 str. 2 Západočeské muzeum v Plzni LUCIE SÝKOROVÁ

Odmítl návrhy paneláků a dal se na památky .......................................................................................................... 8 21.11.2014 5plus2 str. 2 Západočeské muzeum v Plzni LUCIE SÝKOROVÁ

Paneláky projektovat nechtěl .................................................................................................................................... 9 21.11.2014 5plus2 str. 2 Západočeské muzeum v Plzni LUCIE SÝKOROVÁ

Paneláky projektovat nechtěl .................................................................................................................................. 11 28.11.2014 5plus2 str. 2 Západočeské muzeum v Plzni LUCIE SÝKOROVÁ

Domažlický deník Bezdomovci odmítají pomoc ................................................................................................................................... 12 5.11.2014 Domažlický deník str. 4 Region Západočeské muzeum v Plzni KLÁRA MRÁZOVÁ

Sutnar se vrátil zpět do Plzně .................................................................................................................................. 13 7.11.2014 Domažlický deník str. 4 Region Západočeské muzeum v Plzni HANA PRAŽÁKOVÁ

Číňany zajímá lavička Havla, ale i Viktoria ............................................................................................................. 14 14.11.2014 Domažlický deník str. 4 Region Západočeské muzeum v Plzni (ez)

Haló noviny FOTO .......................................................................................................................................................................... 15 27.11.2014 Haló noviny str. 3 Z domova Západočeské muzeum v Plzni

Karlovarské radniční listy Karlovy Vary fandí Plzni ........................................................................................................................................... 15 20.11.2014 Karlovarské radniční listy str. 9 Naši sousedé/inzerce Západočeské muzeum v Plzni

Lidové noviny Jiskření ve smutku Rudolfa Dzurka ........................................................................................................................ 16 29.11.2014 Lidové noviny str. 12 Orientace - Výběr Západočeské muzeum v Plzni JUDITA MATYÁŠOVÁ

NEWTON Media, a.s. © 2014 | [email protected] | www.newtonmedia.cz

1

Mladá fronta DNES Rodáci zavzpomínají na zaniklou čtvrť Karlov ...................................................................................................... 17 11.11.2014 Mladá fronta DNES str. 2 Kraj Plzeňský Západočeské muzeum v Plzni (ned)

Listopad 1989 Plzeň měla zpoždění, vzpomíná historik ....................................................................................... 17 12.11.2014 Mladá fronta DNES str. 1 Kraj Plzeňský Západočeské muzeum v Plzni Petr Ježek

Podzimní sklizeň veze díla Petra Nikla i Trpaskop ................................................................................................ 18 14.11.2014 Mladá fronta DNES str. 2 Kraj Plzeňský Západočeské muzeum v Plzni — Barbora Němcová

Jak v minulosti vznikala keramika .......................................................................................................................... 19 21.11.2014 Mladá fronta DNES str. 1 Kraj Plzeňský Západočeské muzeum v Plzni (jis)

Odmítal jsem projektovat paneláky ........................................................................................................................ 19 21.11.2014 Mladá fronta DNES str. 3 Kraj Plzeňský Západočeské muzeum v Plzni Lucie Sýkorová

Velké stavby bez architektonické soutěže? Jedním z argumentů je cena ......................................................... 21 26.11.2014 Mladá fronta DNES str. 1 Kraj Plzeňský Západočeské muzeum v Plzni Jitka Šrámková

Rodné Plzni zůstal jeho um utajen. Proslavil se na Novém Zélandu .................................................................. 22 26.11.2014 Mladá fronta DNES str. 2 Kraj Plzeňský Západočeské muzeum v Plzni Barbora Němcová

Rodné Plzni zůstal jeho um utajen. Proslavil se na Novém Zélandu .................................................................. 23 28.11.2014 Mladá fronta DNES str. 4 Kraj Karlovarský Západočeské muzeum v Plzni Barbora Němcová

Tipy, kam vyrazit v promrzlých předvánočních dnech ......................................................................................... 24 28.11.2014 Mladá fronta DNES str. 4 Jižní Čechy Západočeské muzeum v Plzni

Plzeňský deník Bezdomovci odmítají pomoc ................................................................................................................................... 25 4.11.2014 Plzeňský deník str. 1 Titulní strana Západočeské muzeum v Plzni KLÁRA MRÁZOVÁ

Pavel Horváth jako Malý princ s růží ...................................................................................................................... 26 6.11.2014 Plzeňský deník str. 1 Titulní strana Západočeské muzeum v Plzni KLÁRA FAISTOVÁ

Sutnar se vrátil zpět do Plzně .................................................................................................................................. 27 6.11.2014 Plzeňský deník str. 3 Plzeňsko Západočeské muzeum v Plzni HANA PRAŽÁKOVÁ

V Radnicích vystaví díla Alfonse Muchy ................................................................................................................ 28 10.11.2014 Plzeňský deník str. 2 Plzeňsko Západočeské muzeum v Plzni (pra)

Muzeum zve na přednášku o archeolozích ............................................................................................................ 28 10.11.2014 Plzeňský deník str. 8 Kultura regionu Západočeské muzeum v Plzni (haj)

V Nepomuku je beseda o poustevnách .................................................................................................................. 28 12.11.2014 Plzeňský deník str. 2 Plzeňsko Západočeské muzeum v Plzni


2

(mš)

Poustevny a poustevníci u Nepomuku ................................................................................................................... 29 13.11.2014 Plzeňský deník str. 2 Plzeňsko Západočeské muzeum v Plzni (pk)

Číňany zajímá lavička Havla, ale i Viktoria ............................................................................................................. 29 13.11.2014 Plzeňský deník str. 3 Plzeňsko Západočeské muzeum v Plzni (dr, ez)

Animánie zahajuje Podzimní sklizeň ...................................................................................................................... 30 14.11.2014 Plzeňský deník str. 3 Plzeňsko Západočeské muzeum v Plzni HANA PRAŽÁKOVÁ

OHLÉDNUTÍ – O ČEM SE PSALO PŘED DESETI, DVACETI A TŘICETI LETY .................................................... 30 19.11.2014 Plzeňský deník str. 4 Plzeňsko Západočeské muzeum v Plzni

Galerie hledá díla Gottfrieda Lindauera ................................................................................................................. 31 24.11.2014 Plzeňský deník str. 8 Kultura regionu Západočeské muzeum v Plzni HANA JOSEFOVÁ

Končí letošní cyklus přednášek v muzeu .............................................................................................................. 32 24.11.2014 Plzeňský deník str. 8 Kultura regionu Západočeské muzeum v Plzni (haj)

Smrt se připomíná i o Vánocích, upozorňuje výstava v Národopisném muzeu Plzeňska ................................ 32 24.11.2014 Plzeňský deník str. 58 Příloha - Kultura Západočeské muzeum v Plzni (haj)

Právo Opozice tentokrát slovo nedostala ......................................................................................................................... 33 24.11.2014 Právo str. 11 Jihozápadní Čechy Západočeské muzeum v Plzni Ivan Blažek

Překvapení KALENDÁŘ AKCÍ aneb Co se kde děje .................................................................................................................. 34 25.11.2014 Překvapení str. 58 Západočeské muzeum v Plzni

Rokycanský deník Bojovníci za svobodu řešili památníky .................................................................................................................. 35 4.11.2014 Rokycanský deník str. 2 Rokycansko Západočeské muzeum v Plzni BOŽENA ŠOPEJSTALOVÁ

Lang & spol. nevzdávají boj o rokycanské muzeum. Sepsali petici.................................................................... 36 5.11.2014 Rokycanský deník str. 2 Rokycansko Západočeské muzeum v Plzni (naš)

Muzeum dr. Horáka pořádá letošní finále .............................................................................................................. 36 12.11.2014 Rokycanský deník str. 2 Rokycansko Západočeské muzeum v Plzni (naš)

Muzeum Horáka dnes zve nejen na výstavu .......................................................................................................... 37 13.11.2014 Rokycanský deník str. 2 Rokycansko Západočeské muzeum v Plzni (naš)

Podpisy pro Muzeum Horáka přibývají .................................................................................................................. 37 15.11.2014 Rokycanský deník str. 2 Rokycansko Západočeské muzeum v Plzni


3

(naš)

Rokycansko dotační tituly zvládlo .......................................................................................................................... 37 21.11.2014 Rokycanský deník str. 3 Rokycansko Západočeské muzeum v Plzni BOŽENA ŠOPEJSTALOVÁ

Tachovský deník Pravěká mohyla je jako nová ................................................................................................................................... 38 29.11.2014 Tachovský deník str. 1 Titulní strana Západočeské muzeum v Plzni JIŘÍ KOHOUT


4

Západočeské muzeum v Plzni 5plus2

Muzeum ukazuje betlém z Peru 14.11.2014 5plus2 str. 3 Západočeské muzeum v Plzni

JANA FUKSOVÁ

Slovácké muzeum vystavuje padesát betlémů ze soukromých sbírek. Nejstarší pochází z roku 1620 UHERSKÉ HRADIŠTĚ / Padesátku betlémů, které v těchto dnech vystavuje Slovácké muzeum v Uherském Hradišti, vyrobili zruční řezbáři, skláři, keramici a další řemeslníci z Moravy, Rakouska, Nigérie, Peru i bývalých Sudet. Exponáty pocházejí ze dvou soukromých sbírek. Vystavené betlémy dávají návštěvníkům na jednom velkém prostoru přehled toho, jak se v různých krajích jejich podoba a ztvárnění vyvíjela po několik posledních staletí. „Nejstarším exponátem, který tady máme, je Jezulátko v dřevěné schránce z roku 1620, o deset let mladší je pak dřevořezba Madony s dítětem,“ upřesnila kurátorka výstavy Marie Martykánová. Ostatní exponáty postupně nabízejí pohled do domácností, kostelů a institucí v 19. století, na přelomu 19. a 20. století až po současnost. I použité materiály jsou různé. Betlémy jsou totiž nejen typicky dřevěné, ale i skleněné, kreslené na skle, z pálené hlíny, keramiky, papíru i sušeného šustí, uložené v malé ošatce nebo netradičně pod skleněným poklopem. Vyřezávaný dřevěný oltářní betlém zase pochází ze Slovácka. Galerie muzea navíc ukazuje také betlémy typické ve 20. století pro Afriku nebo Jižní Ameriku. S biblickými postavami, které mají podobu Afričanů a s patrnou indiánsky orientovanou kulturou. „Betlém z Nigérie je vyrobený ze dřeva, ten z Peru zase představuje svatou rodinu z pálené hlíny. Jsou to sice menší práce, ale oba pro nás představují exotiku,“ konstatovala Martykánová. Pozorní návštěvníci najdou také betlémy z bývalých Sudet. „Když lidé nuceně odcházeli ze severovýchodního Německa, tedy bývalých Sudet, brali si s sebou i betlémy. Ne ty velké, ale menší, které pak přechovávali. Takže přestože je sběratelé získali od rodin, které už jsou desítky let a po dvě generace zakotvené v Německu, betlémy pocházejí vlastně z českého pohraničí,“ vysvětlila kurátorka. Výstava betlémů potrvá v uherskohradišťské Galerii Slováckého muzea v Otakarově ulici až do 11. ledna 2015. Otevřená je od pondělí do neděle od 9 do 12 a od 12.30 do 17 hodin. Dospělí za výstavu zaplatí částku 40 korun, studenti, děti nebo důchodci polovinu. Vánoční betlémy Tradici vánočních betlémů založil v severoitalské oblasti Umbrie sv. František z Assisi už v roce 1223. V českých zemích se betlém poprvé objevil ve 2. polovině 16. století. Ke konci 18. století v souvislosti s církevními reformami císaře Josefa II. musely betlémy opustit chrámové prostory. Výstava představuje historické betlémy z konce 19. a první poloviny 20. století ze sbírek Slováckého muzea v Uherském Hradišti, Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici, Slezského zemského muzea v Opavě, Moravského zemského muzea v Brně, Západočeského muzea v Plzni, Třebechovického muzea betlémů a dalších institucí. Foto popis| Výstava betlémů v Galerii Slováckého muzea v Uherském Hradišti má raritu - Svatou Rodinu od neznámého autora z Peru. Foto autor| FOTO / ZDENĚK NĚMEC, MAFRA Regionální mutace| 5plus2 - Uherskohradišťsko

Odmítl navrhovat paneláky, dal jako první zrušil Stavoprojekt 21.11.2014 5plus2 str. 2 Západočeské muzeum v Plzni

LUCIE SÝKOROVÁ

Nejsme ochotni se obětovat. Podle úspěšného architekta je to jeden ze symptomů, které vykazovala také římská civilizace před svým pádem. „Architektuře dnes často chybí estetický prvek,“ podotýká Jan Soukup. PLZEŇSKÝ KRAJ / Minulý režim napáchal škody i na podobě centra Plzně. Upozorňuje na to architekt Jan Soukup, jehož firma je podepsána pod opravou desítek historických staveb nejen na Plzeňsku. K rekonstrukcím se


5

uznávaný architekt dostal tak, že za totality odmítal navrhovat paneláky. Dnešní doba podle něj mnohé napravuje, ale západní společnost jako taková podle něj vykazuje stejné symptomy, jako Římská říše před svým pádem. * V čem připomíná naše současnost starý Řím? Je to celá řada ukazatelů. Jedním z nich je to, že člověk není ochoten se pro něco obětovat. Ať je to manželství, složité povolání, nebo sociální péče. Ta leží ve většině případů na dobrovolnících. A když pak dojde ke konfliktu, nikdo není vychováván k tomu, aby vzal do ruky flintu a bránil zemi. A to jsou přesně totožné symptomy, jaké měla i římská civilizace v době svého pádu. Vyčpěla idea, pohanské náboženství se rozpadlo a křesťanství v té době ještě nebylo integrující. * Jak vnímáte vývoj po roce 89 u nás? Původ mnoha problémů vidím v přerušení kontinuity vývoje minulým režimem. V těžkých časech po změně režimu se v naší společnosti znovu sestavoval žebříček hodnot. Sestavoval se ale v nepříznivých podmínkách a v některých směrech se to trochu zvrtlo. Mnozí se soustředí příliš na peníze, mnoho lidí u nás dnes žije z ruky do úst. Ale je známo z celého světa, že radost ze života a potěšení nesouvisí s životní úrovní. Souvisí to se správným chápáním vztahů v rodině, ve společnosti, s vírou, že je něco, co nás přesahuje. A mnoho z těchto aspektů u nás teď nemáme. Myslím si ale, že se to musí zlepšovat, člověk není tak jednoduchý, aby mohl žít jen z konzumních hodnot. * Co pokazil minulý režim na vzhledu Plzně? Při urbanistickém vývoji jakéhokoliv města by mělo docházet k vrstvení objektů a potřeb - někde se něco přestaví, nebo i ubourá, ale podle potřeb zase dostaví. V centru Plzně se ale za starého režimu zbořilo asi 240 staveb - Sirková, kolem autobusového nádraží, kolem Palackého náměstí, a kolik se jich postavilo? Pořád se bouralo, ale téměř nic se nestavilo. Tím byla přerušena kontinuita. Jestliže se zbourala kasárna, mělo tam vzniknout něco jiného. Ulici tvoří to, že ji lemují budovy. * Dbá se dnes podle vás na kvalitu architektury při výstavbě moderních staveb? Například co se týká industriálních staveb, tak minimálně. Škodovy závody měly v době svého největšího rozvoje -kolem roku 1900, hlavního architekta. Hlavním dodavatelem byla firma Müller a Kapsa, což byla hodně kvalitní firma, které šlo o to, aby stavěla architekturu s estetickým prvkem. Ten pak už za minulého režimu chyběl, a i dnes se u nás staví industriální budovy s heslem "co nejlevněji, co nejrychleji", přičemž životnost takových staveb se počítá spíše na desítky let. * Jaké máte v tomto smyslu zkušenosti se zahraničními investory? Projektovali jsme továrnu pro Orion telescopic na Borských polích. Německý investor přímo vyžadoval architektonické prvky a záleželo mu na tom tak, že dokonce zdvojnásobil rozpočet na realizaci stavby! Ve spolupráci se známým anglickým architektem Johnem Pawsonem jsme navrhovali přístavbu cisterciáckého kláštera v Novém Dvoře u Toužimi. Francouzi si vynikajícího minimalistického architekta Johna Pawsona přizvali snad i proto, že nám zpočátku moc nedůvěřovali. Myslím ale, že se nám podařilo jejichnedůvěru odstranit. Výsledkem této spolupráce je stavba, za kterou jsme získali řadu ocenění. * Jaký máte názor na Nové divadlo? Divadlo samo o sobě mě neuráží. Vypadá to jako veřejná budova, což je důležité. Ale místo, kde stojí, pro něj není příliš důstojné, hlavně proto, že jej lemují ze tří stran velkokapacitní komunikace. Já bych ho byl rád viděl vedle Tesca na Americké. V době, kdy se ale divadlo plánovalo, byl už pozemek v soukromých rukou a město jej nechtělo vykupovat. Nesnažit se alespoň o výkup těch pozemků ale bylo chybné rozhodnutí. * Uvažoval jste sám někdy o vstupu do politiky? Zpočátku po převratu jsem si myslel, že bych se v politice mohl angažovat. Ale pak jsem si to rozmyslel. Je to problematická a nevděčná disciplína, asi bych na to neměl. Myslím si, že jsem užitečnější tím, co dělám. * Vzpomenete si na vaše profesní začátky po škole?


6

Na vysokou školu mě komunisté nechtěli pustit. Vyjednal jsem si proto se Stavoprojektem, že mě na školu poslali jako závodního stipendistu. To byl rok 1970. Kdybych byl ale šel o rok později, už by to neprošlo. Studium architektury jsem dokončil v roce 1976. Nastoupil jsem do Stavoprojektu a byl jsem tam nejmladší. Takže jsem zpočátku dělal věci, do kterých se nikomu nechtělo. Například jsem projektoval sklady a dílny v teplárně. Nejdivočejší, co jsem projektoval, bylo sídliště v Železné Rudě. Zadání znělo, že domy mají být osmipatrové. Vzdoroval jsem tomu tak, že jsou tam třípatrové. Pak jsem odmítl asi v roce 1986 projektovat paneláky. dělali na tom jen pracovníci mé skupiny a podepsal se pod to šéf. Tím, že jsem odmítal dělat paneláky, tak jsem se vlastně dostal k rekonstrukcím. První bylo Západočeské muzeum, letos to je akorát třicet let, co se s jeho opravou začalo. * Zmínil jste se, že jste měl kvůli původu problémy dostat se na školu. Prozradíte něco o vaší rodině? Naše rodina měla velké krejčovství v centru města, proti Velkému divadlu. Měli asi dvacet zaměstnanců. Můj tatínek žil po vyučení zhruba 15 let různě po světě - ve Vídni, v Monte Carlu, v Paříži, v Berlíně... Když jeho otec v roce 1933 už nemohl pracovat, tak se ze světa vrátil, oženil se s dcerou krejčové. Tatínek se dožil 97 let a zemřel v roce 1989. Revoluci už bohužel nestihl. Já mám tři bratry, jeden z nich je plzeňským farářem. * Jak jste pokračoval s kariérou architekta po revoluci? Když se změnil režim, zvolili mě ředitelem ve Stavoprojektu. To byl ale problém, protože já jsem chtěl odejít na volnou nohu. Osobně jsem byl navíc přesvědčen, že projekční podnik s 800 zaměstnanci je nesmysl. Nakonec jsem rok ředitele dělal a a podnik jsem postupně rozdělil do menších soukromých celků. Jako první v republice se u nás Stavoprojekt takto zrušil. V květnu 1991 jsem pak odešel. V té době vrátili naší rodině dům, ve kterém dnes sídlí moje firma. Protože v něm byly spadlé stropy, byl už skoro vystěhovaný. Tak jsem si v domě odemkl jeden byt a založil jsem kancelář. Začínali jsme ve čtyřech a byli jsme ve třech místnostech. Záhy jsem zjistil, že stropy pod námi jsou zničené od dřevomorky. Tak jsme je pod sebou začali vyměňovat a mezitím jsme chodili do místností po prknech. Dneska už by něco takového za provozu samozřejmě nebylo možné. První naše velká zakázka byl klášter v Teplé. Ten se tehdy vrátil po armádě premonstrátům. * Vedete dvě občanská sdružení, jejichž cílem je podpora obnovy památek. Jak se dnes shánějí peníze na tyto účely? Je to čím dál tím horší. Na začátku 90. let pomáhali hodně rodáci. Čekali, že přijde podpora i z české strany, ale ta moc nepřišla, takže se postupně unavili, ale i zestárli a někteří zemřeli. Státní programy na obnovu památek se velice horší. Typickým příkladem je Klášter Chotěšov. Ten je již asi od roku 1995 v programu Záchrana architektonického dědictví. Zpočátku jsme dostávali devět milionů ročně, pak osm, a stále to postupně klesalo, až loni jsme dostali 600 tisíc. Problém je, že z těchto peněz se často opravují střechy. Za 600 tisíc ale neopravíme krov a střechu od jedné plné vazby k druhé, což je asi šest metrů - na to jsou potřeba zhruba dva miliony. Ale střechu není možné opravovat po menších úsecích, pak by to nefungovalo. Konkrétně v Chotěšově jsou křídla budovy dlouhá 70 metrů, což je 280 metrů krovu a asi 8 000m2 krytiny, to znamená zhruba 40 milionů korun. Něco se vybere ve sbírce, něco dají sponzoři, jde to pomalu, ale památky jsou trpělivé. * Kromě plánů malujete také obrazy. Kolik jich máte, nebude výstava? A co vás inspiruje? Obrazů jsem dosud namaloval asi 150. Výstavy jsem už nějaké měl, například v Chotěšově nebo v Chanovicích. Momentálně čekám na další inspiraci. Na mých obrazech samozřejmě nechybí především budovy (smích). *** Zpočátku po převratu jsem si myslel, že bych se mohl angažovat v politice. Ale pak jsem si to rozmyslel. Foto popis| Jan Soukup pracoval i na opravě františkánského kláštěra. Foto autor| FOTO / H. SLAVÍK Regionální mutace| 5plus2 - Plzeň a plzeňsko


7

Odmítl návrhy paneláků a dal se na památky 21.11.2014 5plus2 str. 2 Západočeské muzeum v Plzni

LUCIE SÝKOROVÁ

Nejsme ochotni se obětovat. Podle úspěšného architekta je to jeden ze symptomů, které vykazovala také římská civilizace před svým pádem PLZEŇSKO / Minulý režim napáchal škody i na podobě centra Plzně, upozorňuje architekt Jan Soukup, jehož firma je podepsána pod opravou desítek historických staveb na Plzeňsku i Rokycansku. K rekonstrukcím se architekt dostal tak, že za totality odmítal navrhovat paneláky. Dnešní doba podle něj mnohé napravuje, ale západní společnost jako taková vykazuje stejné symptomy, jako Římská říše před svým pádem. * Jak současnost evokuje starý Řím? Je to celá řada ukazatelů. Člověk není ochoten se pro něco obětovat. Ať je to manželství, složité povolání nebo sociální péče. Ta leží ve většině případů na dobrovolnících. Když pak dojde ke konfliktu, nikdo není vychováván k tomu, aby vzal do ruky flintu a bránil zemi. To jsou totožné symptomy, jaké měla i římská civilizace v době svého pádu. Vyčpěla idea, pohanské náboženství se rozpadlo a křesťanství v té době ještě nebylo integrující. * Jak hodnotíte porevoluční vývoj? Původ mnoha problémů vidím v přerušení kontinuity vývoje minulým režimem. Po změně režimu se v naší společnosti znovu sestavoval žebříček hodnot, ale v nepříznivých podmínkách a někde se to trochu zvrtlo. Mnozí se soustředí na peníze, jiní žijí z ruky do úst. Ale je známo, že radost ze života a potěšení nesouvisí s životní úrovní. Souvisí to se správným chápáním vztahů v rodině, ve společnosti, s vírou, že je něco, co nás přesahuje. A mnoho z těchto aspektů teď nemáme. Myslím ale, že se to musí zlepšovat, člověk není tak jednoduchý, aby mohl žít jen z konzumních hodnot. * Co pokazil minulý režim na vzhledu Plzně? Při urbanistickém vývoji jakéhokoliv města by mělo docházet k vrstvení objektů a potřeb - někde se něco přestaví, nebo i ubourá, ale podle potřeb zase dostaví. V centru Plzně se ale za starého režimu zbořilo asi 240 staveb - Sirková, kolem autobusového nádraží, kolem Palackého náměstí, a kolik se jich postavilo? Téměř nic. * Dbá se dnes podle vás na kvalitu architektury při výstavbě moderních staveb? Například co se týká industriálních staveb, tak minimálně. Škodovy závody měly v době svého největšího rozvoje -kolem roku 1900, hlavního architekta. Hlavním dodavatelem byla firma Müller a Kapsa, což byla hodně kvalitní firma, které šlo o to, aby stavěla architekturu s estetickým prvkem. Ten pak už za minulého režimu chyběl, a i dnes se u nás staví industriální budovy s heslem "co nejlevněji, co nejrychleji", přičemž životnost takových staveb se počítá spíše na desítky let. * Jaký je váš názor na Nové divadlo? Divadlo samo o sobě mě neuráží. Vypadá to jako veřejná budova, což je důležité. Ale místo, kde stojí, pro něj není příliš důstojné, ze tří stran jej lemují velkokapacitní komunikace. Já bych ho byl rád viděl vedle Tesca na Americké. V době, kdy se ale nové divadlo plánovalo, byl už pozemek v soukromých rukou a město jej nechtělo vykupovat. Bylo chybné rozhodnutí, nesnažit se alespoň o výkup těch pozemků. * Vzpomenete si na vaše profesní začátky po škole? Vysokou školu jsem dokončil v roce 1976. Nastoupil jsem do Stavoprojektu a byl jsem tam nejmladší. Takže jsem zpočátku dělal věci, do kterých se nikomu nechtělo. Například jsem projektoval sklady a dílny v teplárně. Nejdivočejší, co jsem projektoval, bylo sídliště v Železné Rudě. Zadání znělo, že domy mají být osmipatrové. Vzdoroval jsem tomu tak, že jsou tam třípatrové. Pak jsem odmítl asi v roce 1986 projektovat paneláky. Když přišel takový úkol, dělali na tom jen pracovníci mé skupiny a podepsal se pod to šéf. Tím, že jsem


8

odmítal dělat paneláky, tak jsem se vlastně dostal k rekonstrukcím. První bylo Západočeské muzeum, letos to je třicet let, co se s jeho opravou začalo. * A jak jste pokračoval s kariérou po revoluci? Když se změnil režim, zvolili mě ředitelem ve Stavoprojektu. To byl ale problém, protože já jsem chtěl odejít na volnou nohu. Osobně jsem byl navíc přesvědčen, že projekční podnik s 800 zaměstnanci je nesmysl. Nakonec jsem rok ředitele dělal a podnik jsem postupně rozdělil do menších soukromých celků. Jako první v republice se u nás Stavoprojekt takto zrušil. V květnu 1991 jsem odešel. V té době vrátili našim dům, ve kterém dnes sídlí moje firma. Protože v něm byly spadlé stropy, byl už skoro vystěhovaný. Tak jsem si v domě odemkl jeden byt a založil jsem kancelář. Začínali jsme ve čtyřech a byli jsme ve třech místnostech. Záhy jsem zjistil, že stropy pod námi jsou zničené od dřevomorky. Tak jsme je pod sebou začali vyměňovat a mezitím jsme chodili do místností po prknech. Dnes už by něco takového za provozu samozřejmě nebylo možné. První naše velká zakázka byl klášter v Teplé. Ten se tehdy vrátil po armádě premonstrátům. * Kvůli vašemu původu jste měl problémy dostat se na školu. Prozradíte něco o vaší rodině? Naše rodina měla velké krejčovství v centru města, proti Velkému divadlu. Měli asi dvacet zaměstnanců. Můj tatínek žil po vyučení zhruba 15 let různě po světě - ve Vídni, v Monte Carlu, v Paříži, v Berlíně. Když jeho otec v roce 1933 už nemohl pracovat, tak se ze světa vrátil, oženil se s dcerou krejčové. Tatínek se dožil 97 let a zemřel v roce 1989. Revoluci už bohužel nestihl. * Vedete dvě občanská sdružení, jejichž cílem je podpora obnovy památek. Jak se dnes shánějí peníze na tyto účely? Je to čím dál tím horší. Na začátku 90. let pomáhali hodně rodáci. Další pomoc z české strany ale nepřišla, takže se postupně unavili, ale i zestárli a někteří zemřeli. A se Státními programy na obnovu památek se to velmi zhoršilo. *** První naše velká zakázka byl klášter v Teplé. Tehdy se vrátil premonstrátům.“ Foto popis| K rekonstrukcím se architekt Jan Soukup dostal tak, že za totality odmítal navrhovat paneláky. Foto autor| FOTO / HERBERT SLAVÍK Regionální mutace| 5plus2 - Tachovsko

Paneláky projektovat nechtěl 21.11.2014 5plus2 str. 2 Západočeské muzeum v Plzni

LUCIE SÝKOROVÁ

První rekonstrukcí architekta Jana Soukupa bylo Západočeské muzeum v Plzni. Začala před třiceti lety PLZEŇSKO / Minulý režim napáchal škody i na podobě centra Plzně, upozorňuje architekt Jan Soukup, jehož firma je podepsána pod opravou desítek historických staveb na Plzeňsku i Rokycansku. K rekonstrukcím se architekt dostal tak, že za totality odmítal navrhovat paneláky. Dnešní doba podle něj mnohé napravuje, ale západní společnost jako taková vykazuje stejné symptomy, jako Římská říše před svým pádem. * Jak současnost evokuje starý Řím? Je to celá řada ukazatelů. Člověk není ochoten se pro něco obětovat. Ať je to manželství, složité povolání nebo sociální péče. Ta leží ve většině případů na dobrovolnících. Když pak dojde ke konfliktu, nikdo není vychováván k tomu, aby vzal do ruky flintu a bránil zemi. To jsou totožné symptomy, jaké měla i římská civilizace v době svého pádu. Vyčpěla idea, pohanské náboženství se rozpadlo a křesťanství v té době ještě nebylo integrující. * Jak hodnotíte porevoluční vývoj?


9

Původ mnoha problémů vidím v přerušení kontinuity vývoje minulým režimem. Po změně režimu se v naší společnosti znovu sestavoval žebříček hodnot, ale v nepříznivých podmínkách a někde se to trochu zvrtlo. Mnozí se soustředí na peníze, jiní žijí z ruky do úst. Ale je známo, že radost ze života a potěšení nesouvisí s životní úrovní. Souvisí to se správným chápáním vztahů v rodině, ve společnosti, s vírou, že je něco, co nás přesahuje. A mnoho z těchto aspektů teď nemáme. Myslím ale, že se to musí zlepšovat, člověk není tak jednoduchý, aby mohl žít jen z konzumních hodnot. * Co pokazil minulý režim na vzhledu Plzně? Při urbanistickém vývoji jakéhokoliv města by mělo docházet k vrstvení objektů a potřeb - někde se něco přestaví, nebo i ubourá, ale podle potřeb zase dostaví. V centru Plzně se ale za starého režimu zbořilo asi 240 staveb - Sirková, kolem autobusového nádraží, kolem Palackého náměstí, a kolik se jich postavilo? Téměř nic. * Dbá se dnes podle vás na kvalitu architektury při výstavbě moderních staveb? Například co se týká industriálních staveb, tak minimálně. Škodovy závody měly v době svého největšího rozvoje -kolem roku 1900, hlavního architekta. Hlavním dodavatelem byla firma Müller a Kapsa, což byla hodně kvalitní firma, které šlo o to, aby stavěla architekturu s estetickým prvkem. Ten pak už za minulého režimu chyběl, a i dnes se u nás staví industriální budovy s heslem "co nejlevněji, co nejrychleji", přičemž životnost takových staveb se počítá spíše na desítky let. * Jaký je váš názor na Nové divadlo? Divadlo samo o sobě mě neuráží. Vypadá to jako veřejná budova, což je důležité. Ale místo, kde stojí, pro něj není příliš důstojné, ze tří stran jej lemují velkokapacitní komunikace. Já bych ho byl rád viděl vedle Tesca na Americké. V době, kdy se ale nové divadlo plánovalo, byl už pozemek v soukromých rukou a město jej nechtělo vykupovat. Bylo chybné rozhodnutí, nesnažit se alespoň o výkup těch pozemků. * Vzpomenete si na vaše profesní začátky po škole? Vysokou školu jsem dokončil v roce 1976. Nastoupil jsem do Stavoprojektu a byl jsem tam nejmladší. Takže jsem zpočátku dělal věci, do kterých se nikomu nechtělo. Například jsem projektoval sklady a dílny v teplárně. Nejdivočejší, co jsem projektoval, bylo sídliště v Železné Rudě. Zadání znělo, že domy mají být osmipatrové. Vzdoroval jsem tomu tak, že jsou tam třípatrové. Pak jsem odmítl asi v roce 1986 projektovat paneláky. Když přišel takový úkol, dělali na tom jen pracovníci mé skupiny a podepsal se pod to šéf. Tím, že jsem odmítal dělat paneláky, tak jsem se vlastně dostal k rekonstrukcím. První bylo Západočeské muzeum, letos to je třicet let, co se s jeho opravou začalo. * A jak jste pokračoval s kariérou po revoluci? Když se změnil režim, zvolili mě ředitelem ve Stavoprojektu. To byl ale problém, protože já jsem chtěl odejít na volnou nohu. Osobně jsem byl navíc přesvědčen, že projekční podnik s 800 zaměstnanci je nesmysl. Nakonec jsem rok ředitele dělal a podnik jsem postupně rozdělil do menších soukromých celků. Jako první v republice se u nás Stavoprojekt takto zrušil. V květnu 1991 jsem odešel. V té době vrátili našim dům, ve kterém dnes sídlí moje firma. Protože v něm byly spadlé stropy, byl už skoro vystěhovaný. Tak jsem si v domě odemkl jeden byt a založil jsem kancelář. Začínali jsme ve čtyřech a byli jsme ve třech místnostech. Záhy jsem zjistil, že stropy pod námi jsou zničené od dřevomorky. Tak jsme je pod sebou začali vyměňovat a mezitím jsme chodili do místností po prknech. Dnes už by něco takového za provozu samozřejmě nebylo možné. První naše velká zakázka byl klášter v Teplé. Ten se tehdy vrátil po armádě premonstrátům. * Kvůli vašemu původu jste měl problémy dostat se na školu. Prozradíte něco o vaší rodině? Naše rodina měla velké krejčovství v centru města, proti Velkému divadlu. Měli asi dvacet zaměstnanců. Můj tatínek žil po vyučení zhruba 15 let různě po světě - ve Vídni, v Monte Carlu, v Paříži, v Berlíně. Když jeho otec v roce 1933 už nemohl pracovat, tak se ze světa vrátil, oženil se s dcerou krejčové. Tatínek se dožil 97 let a zemřel v roce 1989. Revoluci už bohužel nestihl. * Vedete dvě občanská sdružení, jejichž cílem je podpora obnovy památek. Jak se dnes shánějí peníze na tyto účely?


10

Je to čím dál tím horší. Na začátku 90. let pomáhali hodně rodáci. Další pomoc z české strany ale nepřišla, takže se postupně unavili, ale i zestárli a někteří zemřeli. A se Státními programy na obnovu památek se to velmi zhoršilo. Regionální mutace| 5plus2 - Rokycansko

Paneláky projektovat nechtěl 28.11.2014 5plus2 str. 2 Západočeské muzeum v Plzni

LUCIE SÝKOROVÁ

Osmašedesátiletý architekt Jan Soukup měl za bývalého režimu problém vystudovat. Teď patří k nejúspěšnějším ve svém oboru. PLZEŇSKÝ KRAJ / Minulý režim napáchal škody i na podobě centra Plzně, upozorňuje architekt Jan Soukup, jehož firma je podepsána pod opravou desítek historických staveb na Plzeňsku i Rokycansku. K rekonstrukcím se architekt dostal tak, že za totality odmítal navrhovat paneláky. Dnešní doba prý mnohé napravuje, ale západní společnost jako taková vykazuje stejné symptomy, jako Římská říše před svým pádem. * Jak vnímáte vývoj po roce 89 u nás? Původ mnoha problémů vidím v přerušení kontinuity vývoje minulým režimem. V těžkých časech po změně režimu se v naší společnosti znovu sestavoval žebříček hodnot. Sestavoval se ale v nepříznivých podmínkách a v některých směrech se to trochu zvrtlo. Mnozí se soustředí příliš na peníze, mnoho lidí u nás dnes žije z ruky do úst. Ale je známo z celého světa, že radost ze života a potěšení nesouvisí s životní úrovní. Souvisí to se správným chápáním vztahů v rodině, ve společnosti, s vírou, že je něco, co nás přesahuje. A mnoho z těchto aspektů u nás teď nemáme. Myslím si ale, že se to musí zlepšovat, člověk není tak jednoduchý, aby mohl žít jen z konzumních hodnot. * Dbá se dnes podle vás na kvalitu architektury při výstavbě moderních staveb? Například co se týká industriálních staveb, tak minimálně. Škodovy závody v Plzni měly v době svého největšího rozvoje - kolem roku 1900, hlavního architekta. Hlavním dodavatelem byla firma Müller a Kapsa, což byla hodně kvalitní firma, které šlo o to, aby stavěla architekturu s estetickým prvkem. Ten pak už za minulého režimu chyběl, a i dnes se u nás staví industriální budovy s heslem co nejlevněji, co nejrychleji, přičemž životnost takových staveb se počítá spíše na desítky let. * Jaké máte v tomto smyslu zkušenosti se zahraničními investory? Projektovali jsme továrnu pro Orion telescopic na Borských polích v Plzni. Německý investor přímo vyžadoval architektonické prvky a záleželo mu na tom tak, že dokonce zdvojnásobil rozpočet na realizaci stavby! Ve spolupráci se známým anglickým architektem Johnem Pawsonem jsme navrhovali přístavbu cisterciáckého kláštera v Novém Dvoře u Toužimi. Francouzi si vynikajícího minimalistického architekta Johna Pawsona přizvali snad i proto, že nám zpočátku moc nedůvěřovali. Myslím ale, že se nám podařilo jejich nedůvěru odstranit. * Jaký máte názor na Nové divadlo v Plzni? Divadlo samo o sobě mě neuráží. Vypadá to jako veřejná budova, což je důležité. Ale místo, kde stojí, pro něj není příliš důstojné, hlavně proto, že jej lemují ze tří stran velkokapacitní komunikace. Já bych ho byl rád viděl vedle Tesca na Americké. V době, kdy se ale divadlo plánovalo, byl už pozemek v soukromých rukou a město jej nechtělo vykupovat. Nesnažit se alespoň o výkup těch pozemků ale bylo chybné rozhodnutí. * Vzpomenete si na vaše profesní začátky po škole? Na vysokou školu mě komunisté nechtěli pustit. Vyjednal jsem si proto se Stavoprojektem, že mě na školu poslali jako závodního stipendistu. To byl rok 1970. Kdybych byl ale šel o rok později, už by to neprošlo. Studium architektury jsem dokončil v roce 1976. Nastoupil jsem do Stavoprojektu a byl jsem tam nejmladší. Takže jsem zpočátku dělal věci, do kterých se nikomu nechtělo. Například jsem projektoval sklady a dílny v teplárně. Nejdivočejší, co jsem projektoval, bylo sídliště v Železné Rudě. Zadání znělo, že domy mají být osmipatrové.


11

Vzdoroval jsem tomu tak, že jsou tam třípatrové. Pak jsem odmítl asi v roce 1986 projektovat paneláky. dělali na tom jen pracovníci mé skupiny a podepsal se pod to šéf. Tím, že jsem odmítal dělat paneláky, tak jsem se vlastně dostal k rekonstrukcím. První bylo Západočeské muzeum. * Zmínil jste se, že jste měl kvůli původu problémy dostat se na školu. Prozradíte něco o vaší rodině? Naše rodina měla velké krejčovství v centru města, proti Velkému divadlu. Měli asi dvacet zaměstnanců. Můj tatínek žil po vyučení zhruba 15 let různě po světě - ve Vídni, v Monte Carlu, v Paříži, v Berlíně... Když jeho otec v roce 1933 už nemohl pracovat, tak se ze světa vrátil, oženil se s dcerou krejčové. Tatínek se dožil 97 let a zemřel v roce 1989. Revoluci už bohužel nestihl. * Jak jste pokračoval s kariérou architekta po revoluci? Když se změnil režim, zvolili mě ředitelem ve Stavoprojektu. To byl ale problém, protože já jsem chtěl odejít na volnou nohu. Osobně jsem byl navíc přesvědčen, že projekční podnik s 800 zaměstnanci je nesmysl. Nakonec jsem rok ředitele dělal a a podnik jsem postupně rozdělil do menších soukromých celků. Jako první v republice se u nás Stavoprojekt takto zrušil. V květnu 1991 jsem pak odešel. V té době vrátili naší rodině dům, ve kterém dnes sídlí moje firma. Protože v něm byly spadlé stropy, byl už skoro vystěhovaný. Tak jsem si tam odemkl jeden byt a založil jsem kancelář. Začínali jsme ve čtyřech a byli jsme ve třech místnostech. Záhy jsem zjistil, že stropy pod námi jsou zničené od dřevomorky. Tak jsme je pod sebou začali vyměňovat a mezitím jsme chodili do místností po prknech. Dneska už by něco takového za provozu samozřejmě nebylo možné. První naše velká zakázka byl klášter v Teplé. * Vedete dvě občanská sdružení, jejichž cílem je podpora obnovy památek. Jak se dnes shánějí peníze na tyto účely? Je to čím dál tím horší. Na začátku 90. let pomáhali hodně rodáci. Čekali, že přijde podpora i z české strany, ale ta moc nepřišla, takže se postupně unavili, ale i zestárli a někteří zemřeli. Státní programy na obnovu památek se velice horší. Typickým příkladem je Klášter Chotěšov. Ten je již asi od roku 1995 v programu Záchrana architektonického dědictví. Zpočátku jsme dostávali devět milionů ročně, pak osm, a stále to postupně klesalo, až loni jsme dostali 600 tisíc. Něco se vybere ve sbírce, něco dají sponzoři, jde to pomalu, ale památky jsou trpělivé. Foto popis| Plzeňský architekt Jan Soukup se podílel na opravách mnoha památek v Plzeňském kraji. Foto autor| FOTO / HERBERT SLAVÍK Regionální mutace| 5plus2 - Domažlicko

Domažlický deník

Bezdomovci odmítají pomoc 5.11.2014

Domažlický deník str. 4 Region Západočeské muzeum v Plzni

KLÁRA MRÁZOVÁ

Plzeň – Město Plzeň se snaží vyjít vstříc lidem bez střechy nad hlavou. Kromě azylového ubytování v Domově sv. Františka jim nově nabízí podporované bydlení, od ledna pak pomůže najít zájemcům práci. Jenže odezva ze strany lidí, již se ocitli na ulici, je zatím mizivá. Terénní pracovníci Městské charity Plzeň za pět měsíců kontaktovalo zhruba 200 bezdomovců. Nabízenou pomoc odmítají asi tři čtvrtiny z oslovených. Přesto chce západočeská metropole v této kontaktní práci, již realizují právě zaměstnanci charity, pokračovat. „Pro některé je to zvolený životní styl. Jiní podporu odmítají, protože by se museli podřídit nějakým pravidlům, která v zařízeních vyžadujeme,“ komentuje postoj oslovených vedoucí Domova sv. Františka Džemal Gerbäni. Osmičlenný tým od letošního června vyráží do vybraných plzeňských lokalit, kde se bezdomovci zdržují. Zpravidla míří street workeři do centra (nejvíce do okolí sadového parku a Mlýnské strouhy), na Slovany (kolem Radbuzy), do Borského parku nebo na periferii Košutky. Mezi lidmi bez přístřeší přibývá seniorů a také mladých. Podle zjištěných informací narostl rovněž počet žen, za posledních deset let se v západočeské metropoli se zvedl z 15 na 25 procent. „Chceme klienty dále motivovat, aby využívali naše kamenné služby. Navíc se cílová skupina stále proměňuje, bezdomovci totiž migrují po celé republice, takže za půl roku budeme pracovat s trochu jinou skupinou,“ dodal vedoucí domova. Nečinný není ani odbor sociálních služeb plzeňského magistrátu, jenž zavedl další novinku – podporované bydlení. „Aktuálně máme k dispozici čtyři byty. Dáme tak šanci lidem, kteří už prošli


12

určitými sociální službami a chtějí vést nový život,“ uvedla vedoucí odboru Alena Hynková. Pokud se dotyčný ve zkušební době osvědčí, prodlouží mu nájemce smlouvu. Od ledna by měl fungovat ještě další program zaměřený na získávání zaměstnání. „Naší snahou bude pomoci lidem bez domova začlenit se do pracovního procesu,“ ozřejmila Hynková. S nabídkou zaměstnání letos v červnu přišel třetí plzeňský obvod, řadící se mezi nejrizikovější oblasti. „Dosud zareagovalo dvacet lidí, polovinu jsme museli odmítat, protože tady neměla trvalé bydliště,“ konstatoval starosta Jiří Strobach. Z deseti nakonec možnost využili pouze tři, ti se věnují převážně úklidu. Zaměstnáni jsou na poloviční úvazek a jejich mzda činí přibližně tři až čtyři tisíce korun. Finance dostanou bezdomovci na ruku. Podle Strobacha by tato nabídka měla přetrvat na ÚMO 3 také za nového zastupitelstva. Další pomoc je k dispozici díky potravinové bance, kterou v červenci založilo deset subjektů působících v kraji v sociální sféře. Centrální sklad na Borech zatím zeje prázdnou, lidé mohou jídlo přinést 22. listopadu, kdy se koná sbírka. „O dlouhodobé spolupráci hovoříme také s obchodními řetězci, které by nám zajistily trvalý přísun potravin,“ zmínil předseda místní potravinové banky Daniel Svoboda. Prozatímní nedostatek zboží pro lidi trpící nouzí však vyplňuje potravinová pomoc fungující v západočeské metropoli už od roku 2011. „Z osmdesáti procent za námi přicházejí ženy s dětmi, které obývají azylové domy. Dvacet procent pak tvoří lidi bez střechy nad hlavou,“ dodal Svoboda, angažující se rovněž v této aktivitě. Za čtyři sta tisíc korun, jež ročně dostanou iniciátoři projektu od města, pořizují hlavně těstoviny, luštěniny, rýži a další. Každou neděli rozdává bezdomovcům u Západočeského muzea v Plzni jídlo také skupina Food not bombs. Region| Západní Čechy Publikováno| Domažlický deník; Region; 04 Publikováno| Chebský deník; Region; 04 Publikováno| Karlovarský deník; Region; 04 Publikováno| Klatovský deník; Region; 04 Publikováno| Rokycanský deník; Region; 04 Publikováno| Sokolovský deník; Region; 04 Publikováno| Tachovský deník; Region; 04 ID| 5d588032-fc68-4bcf-8d66-26433f1e7020

Sutnar se vrátil zpět do Plzně 7.11.2014


HANA PRAŽÁKOVÁ

Na Ústředním hřbitově byly do čestného hrobu uloženy ostatky významného designéra Plzeň – Ladislav Sutnar, jeden z nejvýznamnějších, a přesto dlouho zapomenutých plzeňských rodáků, se po 75 letech od svého odchodu do Spojených států vrátil společně se svou manželkou Františkou do svého rodného města. Ostatky světově uznávaného designéra a jeho choti byly při vzpomínkovém pietním aktu uloženy do čestného hrobu na Ústředním hřbitově v Plzni. „Milá matičko, milý táto, vítejte zpátky v Plzni,“ zahájil svoji řeč v češtině poslední žijící Sutnarův potomek Radoslav. Právě on při společné komunikaci s děkanem Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni Josefem Mišterou přišel s myšlenkou vrátit ostatky rodičů do města, kde se nejen narodili, ale také seznámili. „Jsem velmi šťastný. Zároveň je to velká úleva. V rodině už není dalšího Sutnara. Kdo by se o ně ve Spojených státech postaral?“ říká Radovan Sutnar, který přiznal, že neměl rád newyorský hřbitov, kde byly urny donedávna uloženy. „Tady je to nádherné místo. Památník je také úžasný. Otec by k němu samozřejmě byl velmi kritický, ale líbil by se mu,“ domnívá se Sutnar. Památník, který čestný hrob zdobí, je dílem Petra Vogela, vedoucího ateliéru Design kovu a šperku plzeňské fakulty, a vzešel ze soutěže, kterou fakulta vyhlásila. „Sám Radoslav si přál, aby návrh vzešel z fakulty. On měl pak při výběru rozhodující slovo,“ říká Mištera, který se Plzni rozhodl vrátit Sutnarův odkaz. „Po revoluci už uplynuly téměř desítky let a toho jména se pořád nikdo nechápal,“ říká Mištera a dodává, že zatímco na seznamu významných rodáků šlo najít kdejakého fotbalistu nebo hokejistu, Sutnar na něm chyběl. Přiblížit Plzeňanům Sutnarovu pestrou práci by v příštím roce měla hned celá řada výstav. V Galerii města Plzně budou k vidění Sutnarovy Venuše a obrazy, v Západočeském muzeu pak jeho hračky, loutky, plakáty či porcelán. Tvorbu i osud plzeňského rodáka připomene pět knih. ***


13

Ladislav Sutnar (* 1897 Plzeň, † 1976 New York) • Česko-americký umělec a designér, který se podílel na renomé předválečného Československa v oblasti designu užitkových předmětů a publikací, architektury, divadla a výstavnictví. • Od roku 1939 působil v Americe. Proslavil se zejména jako tvůrce jazyka vizuální komunikace. • Jeho design i rozměrné malby aktů ze 60. a 70. let, které charakterizoval jako joy-art (umění pro radost), jsou geometricky přesné, poutavé a imaginativní zároveň. • Během života i posmrtně získal celosvětově několik ocenění. Foto popis| ULOŽENÍ ostatků rodičů v rodném městě bylo přáním Sutnarova syna, který je posledním žijícím potomkem designéra. Foto autor| Foto: Deník/V. Leška Region| Západní Čechy Publikováno| Domažlický deník; Region; 04 Publikováno| Chebský deník; Region; 04 Publikováno| Karlovarský deník; Region; 04 Publikováno| Klatovský deník; Region; 04 Publikováno| Rokycanský deník; Region; 04 Publikováno| Sokolovský deník; Region; 04 Publikováno| Tachovský deník; Region; 04 ID| deca37e2-f1a5-4a85-876a-0c0f9c714e77

Číňany zajímá lavička Havla, ale i Viktoria 14.11.2014 (ez)


Plzeň – Hlavní světová metropole piva, město Plzeň, se čím dál více stává středem zájmu čínských turistů. „Dříve se zastavovali hlavně v pivovaru během přejezdů z Prahy nebo Českého Krumlova do Německa,“ vysvětluje průvodce David Růžička a dodává: „Dnes už mají zájem alespoň o kratičkou prohlídku centra, jímž jsou obvykle okouzleni.“ Podle Růžičky Číňané chováním do značné míry připomínají japonskou klientelu. Jsou zvědaví a rádi fotografují. „Mladí už umějí dobře anglicky, vozí s sebou kvalitní fotoaparáty, mobily a ubytovávají se v lepších plzeňských hotelech,“ konstatuje. Aco se čínským turistům líbí v Plzni nejvíce? „Velkou odezvu má třeba nová lavička Václava Havla,“ prozrazuje průvodce a doplňuje: „Havel je ikona známá i v Číně, takže si lavičku fotografují nebo na ní pořizují selfíčka. Lidská práva se tu samozřejmě neřeší. Spíš je rozesměje to, že z lavičky někdo v krátké době ukradl červená srdíčka.“ Vzrušeně prý čínští turisté debatovali před Západočeským muzeem, kde je zaujaly modlitební mlýnky a billboard, upoutávky výstavy, kde je představen také Tibet. S nadšením si ale fotografovali třeba i okrasné červené kapry v Mlýnské strouze. „Samozřejmě je zajímají interiéry našich kostelů, což je pro ně exotika, synagoga, ale i celkově přívětivý ráz Plzně, která je klidnější než Praha,“ zamýšlí se průvodce, kterého nejvíc překvapil zájem o místní fotbalový klub. „Jeden mladík mě téměř šokoval, když se bezvadnou angličtinou zajímal o plzeňský fotbalový stadion a na mobilu mi ukazoval logo plzeňské Viktorky, které prý fandí,“ zasmál se Růžička. Region| Západní Čechy Publikováno| Domažlický deník; Region; 04 Publikováno| Chebský deník; Region; 04 Publikováno| Karlovarský deník; Region; 04 Publikováno| Klatovský deník; Region; 04 Publikováno| Rokycanský deník; Region; 04 Publikováno| Sokolovský deník; Region; 04 Publikováno| Tachovský deník; Region; 04 ID| c2e16ae1-7df0-4ed6-ba9b-f8aca1485abc


14

Haló noviny

FOTO 27.11.2014 Haló noviny str. 3 Z domova Západočeské muzeum v Plzni Foto popis| Pravěkou mohylu zrekonstruovali archeologové Západočeského muzea v Plzni s kolegy ze Západočeské univerzity. Hrob ze střední doby bronzové se nachází u Stříbra, v lese nad Butovem. Mohylu vykopal v roce 1936 archeolog Otto Eichhorn, postupně se na ni ale zapomnělo. Odborníci jí nyní vrátili původní podobu. Foto autor| FOTO – ČTK/Západočeské muzeum v Plzni

Karlovarské radniční listy

Karlovy Vary fandí Plzni 20.11.2014

Karlovarské radniční listy str. 9 Naši sousedé/inzerce Západočeské muzeum v Plzni

Termín zahájení projektu Plzeň - Evropské hlavní město kultury se blíží. Ještě než sousední krajské město spustí 17. ledna 2015 největší kulturní událost roku v celé ČR, finišují v těchto dnech přípravy 50 velkých a přes 600 dalších kulturních akcí. Jejich organizátoři chystají program také pro návštěvníky z okolních měst a krajů. A Karlovarákům vzkazují: přijeďte, mnohé akce určitě stojí za návštěvu Plzně! PLZEŇ se jako Evropské hlavní město kultury 2015 chce představit v nejlepším světle. Připraveny budou stovky akcí nejrozmanitějších žánrů od moderního divadla, přes současný tanec, hudbu, nový cirkus, obří loutky v ulicích, výstavy, komunitní setkání až po koncerty světově proslulých kapel. Oficiálním partnerem celého projektu se stal Plzeňský Prazdroj. Jako třešničku na pomyslném dortu získala Plzeň cenu Meliny Mercouri, udělovanou Evropskou komisí a nesoucí jméno bývalé řecké ministryně kultury a především autorky celého projektu Evropské město kultury. K tomu dostala Plzeň báječný dárek od FC Viktoria Plzeň v podobě koncertu americké legendy Lynyrd Skynyrd, známé především díky nesmrtelné rockové „hymně“ Sweet Home Alabama. Kapela si sama vybrala termín 1. května 2015 a zahájí tak v Plzni každoroční Slavnosti svobody, které se v příštím roce dočkají 70letého výročí. Dalším kulturním projektem je oživení bývalé vozovny dopravních podniků v Cukrovarské ulici. V industriálních prostorách depa proběhnou čtyři výstavy a nespočet nejrůznějších představení. Otevření depa pro veřejnost doprovodí výstava reSTART sochaře Čestmíra Sušky ze skupiny Tvrdohlaví. Plzeň vzdá také poctu tvorbě a životu výtvarníka, ilustrátora, animátora a plzeňského rodáka Jiřího Trnky, který by se v příštím roce dožil 103 let. Těšit se tak můžete na unikátní multimediální výstavu Ateliér Jiřího Trnky v Galerii města Plzně, interaktivní výstavu Trnkova Zahrada 2 v Západočeském muzeu v Plzni a v rámci festivalu Finále na premiéru nově digitalizovaného Trnkova filmu Staré pověsti české původně z roku 1952. Ani to není zdaleka všechno. Kompletní program projektu Plzeň – Evropského hlavního města kultury 2015 naleznete na webu http://www.plzen2015.cz anebo ve formě tištěného katalogu, který bude k dostání v Meeting Pointu na náměstí Republiky v Plzni již od začátku listopadu. Informace o program akce Plzeň - Evropské hlavní město kultury 2015 najdete na http://www.plzen2015.cz, vstupenky si objednejte na http://www.eventim.cz. Foto popis|


15

Lidové noviny

Jiskření ve smutku Rudolfa Dzurka 29.11.2014

Lidové noviny str. 12 Orientace - Výběr Západočeské muzeum v Plzni

JUDITA MATYÁŠOVÁ

Ponurou náladu listopadových dnů rozzáří výstava Rudolfa Dzurka. Jeho obrazy jsou nejen plné barev, ale také odlesků světla. Jsou totiž vytvořené ze skleněné drti, jejíž odraz se neustále mění před očima. Dzurkova tvorba je k vidění v Muzeu romské kultury v Brně. V uplynulých týdnech bylo v Česku zahájeno několik výstav, které různým způsobem představují téma smrti. Náprstkovo muzeum v Praze návštěvníka zavede do všech koutů světa, aby viděl, jaké jsou rituály smrti v různých kulturách. Podobné téma prezentuje Národopisné muzeum Plzeňska, kde je výstava Umění umírat aneb O posledních věcech člověka. Zcela jiný pohled nabízí tvorba Rudolfa Dzurka, jehož díla jsou vystavena v Muzeu romské kultury v Brně. Vypráví o životě, ale také o loučení. V okamžiku smrti pláče a skrze slzy se směje. Nálada se mění každou chvíli, stejně jako odlesky barevných sklíček z jeho obrazů. A i ve smutku nachází útěchu. Rudolf Dzurko (1941–2013) pocházel z tradiční romské osady na východním Slovensku, po válce se s rodinou přestěhoval do severních Čech. Dzurko pracoval jako dělník ve sklářských závodech a zhruba ve třiceti letech začal z barevné skleněné drti – vlastně odpadního materiálu – tvořit své obrazy. Od 70. let vystavoval svá díla. Po roce 1989 koupila několik jeho obrazů Národní galerie a dnes se hodnota jeho díla počítá v milionech. „Dzurkovy obrazy jsou velmi křehké, a tak je to pravděpodobně jedna z posledních příležitostí, kdy je můžete vidět. Po skončení výstavy budou díla opět uložena do depozitáře, řadu z nich bude nejspíš nutné také zrestaurovat,“ říká ředitelka Muzea romské kultury Jana Horváthová. Výstavu v muzeu tvoří 39 skleněných obrazů a 8 dřevěných soch, většina pochází ze sbírek této instituce, některá zapůjčili různí soukromí majitelé. Dílu Rudolfa Dzurka je v muzeu věnován rozsáhlý prostor. Z radosti, ze vzteku Jedna část expozice představuje téma, kterému se výtvarník věnoval dlouhodobě: svět Romů a jejich věčné hledání svého místa. Další část výstavy je věnována obrazům, které jsou volně inspirovány ženou, matkou i milenkou, ústředním to motivem autorových úvah. K frekventovaným námětům patří v Dzurkově díle i smrt, k té se stále vrací až s obsesivní nutkavostí, ale také jistou dávkou břitkého humoru. Zbývající díla Rudolfa Dzurka pak zapojují příběhy Romů do historických souvislostí 20. a 21. století, jak tyto události vnímal sám autor. Dzurko o své tvorbě říkal: „Já jsem nikdy nechtěl dělat umění a nedělám ho ani teď. Za umělce se nepovažuju. Michelangelo, Leonardo, Gogh, to byli podle mýho opravdoví umělci. U mě je to tak, že když mám vztek, udělám obrázek, jak mám vztek, když jsem veselej, udělám obraz jiskřivej, radostnej, a když mě přepadne smutek, strach, úzkost, když na mě padá celá Praha a město mě dusí, vznikne třeba takovej obraz, jako je Násilná civilizace.“ *** Století pohrom – století zázraků Rudolfa Dzurka, Muzeum romské kultury Brno, do 20. března U mě je to tak, že když mám vztek, udělám obraz, jak mám vztek, když jsem veselej, udělám obraz jiskřivej, a když na mě padá celá Praha, udělám obraz Násilná civilizace Foto popis| Věčné hledání. Rudolf Dzurko často zobrazoval svět Romů a jejich věčné hledání svého místa. Nyní jsou jeho obrazy k vidění v Muzeu romské kultury v Brně. Foto autor| REPRO LN


16

Mladá fronta DNES

Rodáci zavzpomínají na zaniklou čtvrť Karlov 11.11.2014

Mladá fronta DNES str. 2 Kraj Plzeňský Západočeské muzeum v Plzni

(ned)

PLZEŇ Letos podruhé se sejdou rodáci zaniklé plzeňské čtvrti Karlova, ležícího v těsném sousedství Škodovky. Setkání se uskuteční v restauraci Éčko v Guldenerově ulici v pátek 14. listopadu od 16 hodin. Účastníci akce si připomenou své mládí, kdy na místech, kde se nyní nachází velké depo dopravních podniků stály domy v ulicích pojmenovaných dle činností nebo kovů, které se ve Škodovce zpracovávaly – například Slévárenská, Hutní nebo Soustružnická. Na Karlově fungoval konzum, lázně, Spolkový dům i škola. Čtvrť definitivně zanikla v osmdesátých letech v důsledku plánů na rozšíření Škodovky. Posledními budovami, které na Karlově zůstaly z původní zástavby, jsou Sokolovna, kde cvičila většina obyvatel, a Lidový dům, kde se odehrávala převážná část kulturního dění na Karlově. „Setkání se stejně jako předchozích zúčastní pracovníci Katedry antropologie Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni, kteří zmapovali život na bývalém Karlově a ve spolupráci s karlovskými rodáky uspořádali v Národopisném muzeu výstavu „V Plzni na Karlově“. Velké množství vystavených materiálů bylo použito v publikaci se stejným názvem,“ uvedl organizátor setkání Bohuslav Kural. Upozornil, že zástupci filozofické fakulty připravují druhou publikaci mapující život v této lokalitě. Regionální mutace| Mladá fronta DNES - plzeňský kraj

Listopad 1989 Plzeň měla zpoždění, vzpomíná historik 12.11.2014


Petr Ježek

Plzeňští muzejníci shromaždují pro příští generace unikátní dokumenty, fotografie a letáky z listopadu 1989. Nejvzácnější jsou snímky z prvních demonstrací v Plzni. PLZEŇ Černobílé fotografie zachycující tehdejší krajský výbor KSČ v Plzni oblepený letáky podporujícími studenty, stejně tak výsměšné transparenty na budově tehdejší komunistické Pravdy. K tomu mají pracovníci Západočeského muzea v průhledných deskách originály letáků, jež tehdy vznikaly na cyklostylu, v roce 1989 jediném dostupnějším způsobu hromadného rozmnožování tiskovin. Historik Luděk Krčmář z oddělení novodobých dějin vyndává desky, ve kterých ochraňuje skutečné vzácnosti. Na papírech klasického formátu A4 jsou ručně psaná hesla. „To jsou jedinečné dokumenty, tohle si lidé doma ručně vyráběli, než šli v Plzni na demonstrace,“ říká Krčmář. Duch českého lva do každé vsi, vesnice a vísky. Podpis Studenti. To je napsáno na jednom z papírů, které bere Krčmář do ruky. Podobné věci, které lidé i po čtvrt století doma ještě uchovávají, nosí pracovníkům muzea nejčastěji právě v období kolem výročí listopadové revoluce. Mezi unikáty, které muzejníci ochraňují, je transparent vyrobený z kartonu na dřevěné tyči, na němž je nakreslený škodovácký znak, dva zvednuté prsty, potrhaná vlajka Československa a nápis: Už jsme tady. „Tohle nesli Škodováci v čele průvodu 27. listopadu 1989 při generální stávce, když šli na náměstí Republiky,“ vysvětluje historik. Protože západní Čechy byly za komunistů „pevnou hrází socialismu a míru“, v listopadu 1989 se tu odehrávalo vše později než v Praze. Zatímco o víkendu 18. a 19. listopadu v hlavním městě divadelníci a studenti řešili stávku, v Plzni byl klid. Ještě 20. listopadu se na vysokých školách učilo, stávka začala až o den později. Tehdy z balkonu lékařské fakulty mimo jiné promluvil herec Jiří Kaiser. „Slavná je i kauza milicionářů, kteří jeli na pomoc ku Praze, když už je nikdo nechtěl,“ říká historik Luděk Krčmář. S tím podle něj také souvisí, že ve zdejších sbírkách chybějí fotografie z prvních plzeňských listopadových demonstrací. „Tam, kde se psaly dějiny, většinou žádný fotograf nebyl, protože se nevědělo, že se zrovna tam píší dějiny. Zvláště speciálně tady v Plzni se dlouho nic nevědělo,“ říká historik. V listopadu 1989 bylo v Plzni asi 25 lidí, kteří se snažili zdejší dění rozhýbat. Většina z nich se 17. listopadu pravidelně schází. V loňském roce se aktivně zapojili i do projektu Europeana, kdy pracovníci muzea přebírali od lidí dokumenty, knihy, fotografie a zachycovali jejich prožitky z konce 80. let.


17

„Projekt byl nastavený tak, že se měla vyprávění zaznamenávat do počítačů. Jenže oni to pojali po svém, všechno bylo úplně jinak, než autoři projektu nalajnovali. Tihle lidé šli mimo systém, navíc přinesli obrovské množství materiálů, do aut se pro ně vraceli i několikrát. Plzeň byla první zastávkou Europeany, získalo se tu od lidí nejvíce materiálů ze všech měst v republice, kde se akce konala,“ dodal historik Luděk Krčmář. Více čtěte na straně B3 Foto popis| Vzácnost Luděk Krčmář s transparentem, který nesli při generální stávce škodováci v čele průvodu na náměstí Republiky. Foto autor| Foto: M. Polívka, MAFRA O autorovi| Petr Ježek, redaktor MF DNES Regionální mutace| Mladá fronta DNES - plzeňský kraj

Podzimní sklizeň veze díla Petra Nikla i Trpaskop 14.11.2014


— Barbora Němcová

PLZEŇ Výstava předního českého výtvarníka Petra Nikla, soutěžní přehlídka mladých tvůrců do 26 let, projekce filmů, animační dílny i koncerty. To vše nabídne festival Podzimní sklizeň, který zítra začíná. Je vyvrcholením celoročních aktivit projektu Animánie. Slavnostně zahájen bude v sobotu v 19 hodin, už od rána se ale uskuteční soutěžní projekce, které budou pokračovat až do pondělí. „Přihlášených máme 150 snímků z celé republiky, rozděleny budou do sedmi bloků. Ceny si vítězové převezmou ve sváteční pondělí ve 13 hodin,“ říká za organizátory Jan Příhoda a dodává, že pro příchozí je během těchto dní připraven i bohatý doprovodný program. V atriu Měšťanské besedy se budou konat otevřené animační a plackovací dílny, S. O. B. market, umístěna tu bude také čítárna komiksů, které se tu spolu s obrazovými knihami budou také prodávat. Zajímavostí je Trpaskop Matyáše Trnky, který je jakousi interaktivní pozvánkou na unikátní výstavu na motivy knihy Jiřího Trnky Zahrada. Ta se odehraje příští rok v Západočeském muzeu a bude jedním z vlajkových projektů Evropského hlavního města kultury 2015. Příchozí se mohou těšit i na krátký animovaný film Yuki Onna, hudební performance již zmíněného Petra Nikla či na projekce filmů Marie Procházkové. V neděli od 19.30 se bude promítat snímek Kdopak by se vlka bál a v pondělí od 18.30 Žralok v hlavě s Oldřichem Kaiserem v hlavní roli. Oba uvede osobně jejich režisérka, která povede i jednu z víkendových dílen. Projekce hostí také Anděl Café Music Bar v Bezručově ulici, v Papírně se v pondělí představí kapela DVA. „Letošní novinkou, která oživí soutěžní přehlídku a nabídne program dospělým zájemcům, odborníkům, pedagogům i laikům, bude kolokvium s názvem Filmová výchova a co dál... Zaměří se na současnou filmovou a audiovizuální výchovu na školách i mimo ně a na filmovou tvorbu dětí a mládeže,“ doplnila ředitelka Animánie Martina Voráčková. Festival potrvá do neděle 23. listopadu, poté bude ještě několik dalších dní možné zhlédnout výstavu Petra Nikla ZÁHÁDKY v Galerii Evropského domu. „Vystavené ilustrace pocházejí z mojí stejnojmenné knihy z roku 2007,“ říká Nikl. K vidění je tu i Niklův padesátiminutový loutkový film s hudbou Wolfganga Amadea Mozarta. „Natáčel jsem jej na půdě Stavovského divadla,“ prozradil Nikl. Podle Příhody vychází pozvání Petra Nikla z letošního tématu Animace a hudba, Nikl je výtvarníkem i hudebníkem. „K letošnímu festivalu se to hodilo,“ vysvětluje Jan Příhoda s tím, že výstava může být dobrým doplňkem k animaci. Festival pořádá OCET, o. p. s. Animánie je součástí hlavního programu EHMK. Foto popis| Záhádky Výtvarník Petr Nikl vystavuje v Galerii Evropského domu. K vidění budou nejen ilustrace pocházející z jeho knihy Záhádky, ale také padesátiminutový loutkový film s hudbou Wolfganga Amadea Mozarta. Foto autor| Foto: Ladislav Němec, MAFRA Regionální mutace| Mladá fronta DNES - plzeňský kraj


18

Jak v minulosti vznikala keramika 21.11.2014


(jis)

Plzeň Západočeské muzeum v Plzni připravilo pro své návštěvníky pokračování přednáškového cyklu nazvaného Příběhy předmětů aneb Co skrývají sbírky Západočeského muzea v Plzni . Přednáška nazvaná „Bechyňská keramika - 130 let Státní odborné školy keramické v Bechyni“ se uskuteční v úterý od 18 hodin v přednáškovém sále hlavní budovy muzea. Práce žáků školy, které muzeum nalezlo v depozitářích, pomohou představit si, jak se studenti střední školy připravovali na své budoucí povolání kamnáře nebo hrnčíře v dobách c.k. mocnářství. Přednášku připravila Lenka Merglová Pánková. Regionální mutace| Mladá fronta DNES - plzeňský kraj

Odmítal jsem projektovat paneláky 21.11.2014


Lucie Sýkorová

Minulý režim napáchal škody i na podobě centra Plzně. Upozorňuje na to architekt Jan Soukup, jehož firma je podepsána pod opravou desítek historických staveb nejen na Plzeňsku. PLZEŇSKÝ KRAJ K rekonstrukcím se uznávaný architekt Jan Soukup dostal tak, že za totality odmítal navrhovat paneláky. Dnešní doba podle něj mnohé napravuje, ale západní společnost jako taková podle něj vykazuje stejné symptomy, jako římská říše před svým pádem. * V čem připomíná naše současnost starý Řím? Je to celá řada ukazatelů. Jedním z nich je to, že člověk není ochoten se pro něco obětovat. Ať je to manželství, složité povolání nebo sociální péče. Ta leží ve většině případů na dobrovolnících. A když pak dojde ke konfliktu, nikdo není vychováván k tomu, aby vzal do ruky flintu a bránil zemi. A to jsou přesně totožné symptomy, jaké měla i římská civilizace v době svého pádu. Vyčpěla idea, pohanské náboženství se rozpadlo a křesťanství v té době ještě nebylo integrující. * Jak vnímáte vývoj po roce 1989 u nás? Původ mnoha problémů vidím v přerušení kontinuity vývoje minulým režimem. V těžkých časech po změně režimu se v naší společnosti znovu sestavoval žebříček hodnot. Sestavoval se ale v nepříznivých podmínkách a v některých směrech se to trochu zvrtlo. Mnozí se soustředí příliš na peníze, mnoho lidí u nás dnes žije z ruky do úst. Ale je známo z celého světa, že radost ze života a potěšení nesouvisí s životní úrovní. Souvisí to se správným chápáním vztahů v rodině, ve společnosti, s vírou, že je něco, co nás přesahuje. A mnoho z těchto aspektů u nás teď nemáme. Myslím si ale, že se to musí zlepšovat, člověk není tak jednoduchý, aby mohl žít jen z konzumních hodnot. * Co pokazil minulý režim na vzhledu Plzně? Při urbanistickém vývoji jakéhokoliv města by mělo docházet k vrstvení objektů a potřeb - někde se něco přestaví nebo i ubourá, ale podle potřeb zase dostaví. V centru Plzně se ale za starého režimu zbořilo asi 240 staveb - například Sirková, kolem autobusového nádraží, kolem Palackého náměstí, ale kolik se jich postavilo? Pořád se bouralo, ale téměř nic se nestavělo. Tím byla přerušena kontinuita. Jestliže se zbourala kasárna, mělo tam vzniknout něco jiného. Ulici tvoří to, že ji lemují budovy. * Dbá se dnes podle vás na kvalitu architektury při výstavbě moderních staveb?


19

Například co se týká industriálních staveb, tak minimálně. Škodovy závody měly v době svého největšího rozvoje - kolem roku 1900, hlavního architekta. Hlavním dodavatelem byla firma Müller a Kapsa, což byla hodně kvalitní firma, které šlo o to, aby stavěla architekturu s estetickým prvkem. Ten pak už za minulého režimu chyběl a i dnes se u nás staví industriální budovy s heslem „co nejlevněji, co nejrychleji“, přičemž životnost takových staveb se počítá spíše na desítky let. * Jaké máte v tomto smyslu zkušenosti se zahraničními investory? Projektovali jsme továrnu pro Orion Telescopic na Borských polích. Německý investor přímo vyžadoval architektonické prvky a záleželo mu na tom tak, že dokonce zdvojnásobil rozpočet na realizaci stavby! Ve spolupráci se známým anglickým architektem Johnem Pawsonem jsme navrhovali přístavbu cisterciáckého kláštera v Novém Dvoře u Toužimi. Francouzi si vynikajícího minimalistického architekta Johna Pawsona přizvali snad i proto, že nám zpočátku moc nedůvěřovali. Myslím ale, že se nám podařilo jejich nedůvěru odstranit. Výsledkem této spolupráce je stavba, za kterou jsme získali řadu ocenění. * Jaký máte názor na Nové divadlo? Divadlo samo o sobě mě neuráží. Vypadá to jako veřejná budova, což je důležité. Ale místo, kde stojí, pro něj není příliš důstojné, hlavně proto, že jej lemují ze tří stran velkokapacitní komunikace. Já bych ho byl rád viděl vedle Tesca na Americké. V době, kdy se ale divadlo plánovalo, byl už pozemek v soukromých rukou a město jej nechtělo vykupovat. Nesnažit se alespoň o výkup těch pozemků ovšem bylo chybné rozhodnutí. * Uvažoval jste sám někdy o vstupu do politiky? Zpočátku po převratu jsem si myslel, že bych se v politice mohl angažovat. Ale pak jsem si to rozmyslel. Je to problematická a nevděčná disciplína, asi bych na to neměl. Myslím si, že jsem užitečnější tím, co dělám. * Vzpomenete si na své profesní začátky po škole? Na vysokou školu mě komunisté nechtěli pustit. Vyjednal jsem si proto se Stavoprojektem, že mě na školu poslali jako závodního stipendistu. To byl rok 1970. Kdybych byl ale šel o rok později, už by to neprošlo. Studium architektury jsem dokončil v roce 1976. Nastoupil jsem do Stavoprojektu a byl jsem tam nejmladší. Takže jsem zpočátku dělal věci, do kterých se nikomu nechtělo. Například jsem projektoval sklady a dílny v teplárně. Nejdivočejší, co jsem projektoval, bylo sídliště v Železné Rudě. Zadání znělo, že domy mají být osmipatrové. Vzdoroval jsem tomu tak, že jsou tam třípatrové. Pak jsem odmítl asi v roce 1986 projektovat paneláky. Dělali na tom jen pracovníci mé skupiny a podepsal se pod to šéf. Tím, že jsem odmítal dělat paneláky, tak jsem se vlastně dostal k rekonstrukcím. První bylo Západočeské muzeum, letos to je akorát třicet let, co se s jeho opravou začalo. * Zmínil jste se, že jste měl kvůli původu problémy dostat se na školu. Prozradíte něco o vaší rodině? Naše rodina měla velké krejčovství v centru města proti Velkému divadlu. Měli asi dvacet zaměstnanců. Můj tatínek žil po vyučení zhruba 15 let různě po světě - ve Vídni, v Monte Carlu, v Paříži, v Berlíně... Když jeho otec v roce 1933 už nemohl pracovat, tak se ze světa vrátil, oženil se s dcerou krejčové. Tatínek se dožil 97 let a zemřel v roce 1989. Revoluci už bohužel nestihl. Já mám tři bratry, jeden z nich je plzeňským farářem. * Jak jste pokračoval s kariérou architekta po revoluci? Když se změnil režim, zvolili mě ředitelem ve Stavoprojektu. To byl ale problém, protože já jsem chtěl odejít na volnou nohu. Osobně jsem byl navíc přesvědčen, že projekční podnik s 800 zaměstnanci je nesmysl. Nakonec jsem rok ředitele dělal a podnik jsem postupně rozdělil do menších soukromých celků. Jako první v republice se u nás Stavoprojekt takto zrušil. V květnu 1991 jsem pak odešel. V té době vrátili naší rodině dům, ve kterém dnes sídlí moje firma. Protože v něm byly spadlé stropy, byl už skoro vystěhovaný. Tak jsem si v domě odemkl jeden byt a založil jsem kancelář. Začínali jsme ve čtyřech a byli jsme ve třech místnostech. Záhy jsem zjistil, že stropy pod námi jsou zničené od dřevomorky. Tak jsme je pod sebou začali vyměňovat a mezitím jsme chodili do místností po prknech. Dneska už by něco takového za provozu samozřejmě nebylo možné. První naše velká zakázka byl klášter v Teplé. Ten se tehdy vrátil po armádě premonstrátům. * Vedete dvě občanská sdružení, jejichž cílem je podpora obnovy památek. Jak se dnes shánějí peníze na tyto účely?


20

Je to čím dál tím horší. Na začátku 90. let pomáhali hodně rodáci. Čekali, že přijde podpora i z české strany, ale ta moc nepřišla, takže se postupně unavili, ale i zestárli a někteří zemřeli. Státní programy na obnovu památek se velice horší. Typickým příkladem je klášter Chotěšov. Ten je již asi od roku 1995 v programu Záchrana architektonického dědictví. Zpočátku jsme dostávali devět milionů ročně, pak osm a stále to postupně klesalo, až loni jsme dostali 600 tisíc. Problém je, že z těchto peněz se často opravují střechy. Za 600 tisíc ale neopravíme krov a střechu od jedné plné vazby k druhé, což je asi šest metrů - na to jsou potřeba zhruba dva miliony. Ale střechu není možné opravovat po menších úsecích, pak by to nefungovalo. Konkrétně v Chotěšově jsou křídla budovy dlouhá 70 metrů, což je 280 metrů krovu a asi 8 tisíc metrů čtvereční krytiny, to znamená zhruba 40 milionů korun. Něco se vybere ve sbírce, něco dají sponzoři, jde to pomalu, ale památky jsou trpělivé. * Kromě plánů malujete také obrazy. Kolik jich máte, nebude výstava? A co vás inspiruje? Obrazů jsem dosud namaloval asi 150. Výstavy jsem už nějaké měl, například v Chotěšově nebo v Chanovicích. Momentálně čekám na další inspiraci. Na mých obrazech samozřejmě nechybí budovy (smích). *** I dnes se u nás staví industriální budovy s stylem „co nejlevněji, co nejrychleji“, přičemž životnost takových staveb se počítá spíše na desítky let. Foto popis| Jan Soukup Renomovaný plzeňský architekt se dlouhodobě zabývá rekonstrukcemi historických budov v kraji. Foto autor| Foto: Martin Polívka, MAFRA O autorovi| Lucie Sýkorová, redaktorka MF DNES Regionální mutace| Mladá fronta DNES - plzeňský kraj

Velké stavby bez architektonické soutěže? Jedním z argumentů je cena 26.11.2014


Jitka Šrámková

Nové divadlo nebo výzkumná centra ZČU v Plzni jsou stavby, které vyrostly bez architektonické soutěže. Architekti to kritizují, veřejné instituce se brání i argumentem, že soutěž je moc drahá. PLZEŇ Dalšími plzeňskými stavbami bez soutěže jsou biomedicínské centrum lékařské fakulty, městský parkovací dům Rychtářka nebo depo MHD. Vše dohromady za zhruba čtyři miliardy korun. Někteří architekti vypuštění soutěží kritizují, veřejné instituce se ale brání. Častým argumentem je, že například u výzkumných center je hlavní funkčnost, nikoliv vizuální atraktivita. „Jen na dvě veřejné stavby byla v Plzni v posledních letech vypsána soutěž na komplex Světovaru a galerii U Zvonu. Oba projekty jsou ale zastavené,“ uvedl historik architektury Petr Domanický, pracovník Západočeského muzea v Plzni. Podle něj je výsledkem vynechaných soutěží málo přitažlivý veřejný prostor ve městě. Domanický situaci srovnal s meziválečným obdobím v Plzni. „K projektům se tehdy přistupovalo zodpovědně, koncepčně, s výhledem na desítky let a byli u toho špičkoví odborníci. Město tehdy považovalo za samozřejmé a důležité, jak vypadá to, co se v něm staví. Proto tehdy nebylo za co se stydět, dnes už to neplatí,“ říká Domanický. Podle něj se sice občas někde postaví špičková stavba, která je srovnatelná se světem, ale celek hodnotí ve městě jako problém. Soutěž se netýkala například nového divadla. „Místo soutěže jsme vyzvali pět týmů z celé Evropy, které měly za sebou realizaci nějakého divadla, protože důležitý je nejen vizuální vzhled stavby, ale zejména provoz divadla uvnitř,“ uvedla ředitelka útvaru koncepce a rozvoje plzeňského magistrátu Irena Vostracká. Dvě firmy se nakonec odmítly zúčastnit, anglická společnost odevzdala návrh pozdě. Ze dvou zbývajících vyhrál ideový návrh portugalského studia Lda Manuel Graca Dias & Egas José Vieira Arquitectos, který upravila česká architektonická kancelář Helika. Nakonec vznikla stavba za miliardu korun, která má kromě obhájců i mnoho kritiků. U depa MHD a parkovacího domu Rychtářka, dohromady za zhruba dvě miliardy korun, podle Vostracké není vzhledem k charakteru stavby pro architekty moc prostoru. Právě proto by podle ní byly návrhy velmi podobné a soutěž by stavbu zbytečně prodražila. Stejné důvody uvádí Západočeská univerzita v případě výstavby výzkumných center podpořených z evropských fondů. „Soutěže nevyužíváme, protože se jedná o účelové stavby, u nichž řešíme technické podmínky,


21

například velikost, počet a rozmístění laboratoří a funkčnost,“ uvedla mluvčí ZČU Kamila Kolářová s tím, že soutěž by znamenala zvýšení nákladů, a ZČU proto dala přednost hospodárnosti. Vysvětlila, že architektonický návrh výzkumných center byl již součástí projektu. Ve výběrovém řízení na projektanta pro stavební povolení a samotnou stavbu vyhrál ateliér Soukup. Rozhodovala nejnižší cena. Biomedicínské centrum Lékařské fakulty v Plzni je dílem společnosti AS Projekt, architektů Daniela a Pavla Němečkových. Ti zvítězili v soutěži celkem šesti uchazečů. Jeden byl vyloučen pro mimořádně nízkou nabídkovou cenu. O autorovi| Jitka Šrámková, redaktorka MF DNES Regionální mutace| Mladá fronta DNES - plzeňský kraj

Rodné Plzni zůstal jeho um utajen. Proslavil se na Novém Zélandu 26.11.2014


Barbora Němcová

Ještě nikdy se nestalo, aby byly tyto portréty maorských náčelníků vystaveny jinde než na Novém Zélandu. Příští rok je uvidí i lidé v Plzni. Výstava děl Gottfrieda Lindauera bude tou nejnáročnější v historii města. PLZEŇ Pro Západočeskou galerii v Plzni to bude výjimečná událost. V rámci programu Evropského hlavního města kultury bude v květnu v Masných krámech zahájena výstava děl plzeňského rodáka Gottfrieda Lindauera, který si získal celosvětovou proslulost portréty maorských náčelníků. Pro plzeňskou instituci to bude nejdražší a nejnáročnější výstavní projekt v historii města. Tyto portréty navíc ještě nikdy neopustily zemi svého vzniku. „Už samotná příprava výstavy je velice citlivá a náročná - do Plzně vezeme novozélandský národní poklad a tomu odpovídá i péče a zájem ze strany Maorů,“ konstatuje ředitel Západočeské galerie v Plzni a jeden z autorů této výstavy Roman Musil. Na přípravě galerie spolupracuje s Auckland Art Gallery. Bude se jednat o první retrospektivní výstavu věnovanou Lindauerovi v celosvětovém měřítku. Zápůjčku děl musela předem schválit tzv. Haerewa, správní rada aucklanské galerie, kterou tvoří zástupci jednotlivých maorských kmenů a vyjadřují se ke správě maorského umění. Vernisáži výstavy bude předcházet tradiční maorský rituál probíhající s východem slunce. Během něj právě zástupci Haerewy za zvuku modliteb, zpěvů, ale i s tancem haka připravují prostor pro své předky. Portréty Maorů už byly převezeny z novozélandských institucí do Evropy. Téměř pět desítek obrazů plzeňského rodáka Gottfrieda Lindauera je už nyní k vidění na velké výstavě v berlínské Alte Nationalgalerie. V Plzni je doplní další díla odkazující na malířovu českou stopu. „Přibudou k nim dva obrazy maorských válečníků ze sbírek Náprstkova muzea v Praze, část cyklu obrazů ze života svatého Cyrila a Metoděje, které vznikly během jeho působení ve Valašských Klouboukách, a deset dalších portrétů plzeňských měšťanů,“ uvedl Musil. Dodal, že tato desítka obrazů se nachází ve sbírkách Západočeského muzea v Plzni a nyní se restaurátorsky ošetřují. Tyto portréty pocházejí z poměrně rané fáze Lindauerovy tvorby, z doby, kdy měl v Plzni svůj ateliér. To bylo zřejmě v době mezi roky 1864 až 1873. „Po pravdě ale o tomto období Lindauerova života nemáme příliš informací, není tedy jasné, zda měl v Plzni svůj malířský ateliér po celou tuto dobu,“ konstatuje Eva Reitspiesová, kurátorka výstavy. Je však podle ní pravděpodobné, že ve sbírkách muzea nejsou všechny dochované obrazy z této doby. „Byli bychom rádi, aby se nám lidé, kteří případně nějaké jeho dílo vlastní, ozvali. Rádi bychom je také vystavili,“ vyzývá veřejnost Reitspiesová. Odhaduje, že by takových obrazů mohlo být i několik desítek. Těžiště výstavy však bude v portrétech Maorů, kterých podle některých zdrojů vytvořil Gottfried Lindauer až tisícovku. Doložena je jich zhruba stovka, většina jich je uložena v Auckland Art Gallery, část také v Museum of New Zealand Te Papa Tongarewa ve Wellingtonu. „Velkou část obrazů vytvořil Lindauer podle fotografií, někteří z portrétovaných Maorů už byli několik let po smrti,“ vysvětluje Musil a vyzdvihuje velmi zajímavý aspekt. Maoři se naživo nechávali ztvárnit velmi výjimečně, Lindauer si je tedy musel skutečně získat na svoji stranu. „Zřejmě to bylo jeho povahou,“ zamýšlí se nad možným důvodem. Plzeňský rodák Lindauer byl velmi talentovaný. Už v šestnácti letech byl přijat na Akademii výtvarných umění ve Vídni, kde studoval v letech 1855 až 1861 v ateliéru Josefa Führicha a Leopolda Kuppelwiesera s následnou uměleckou praxí u Carla Johanna Hemerleina. Poté působil na východní Moravě a později se vrátil zpět do Plzně. V polovině sedmdesátých let se však rozhodl odejít do světa, jedním z důvodů byl zřejmě rozvoj ateliérové fotografie. Ta získávala stále více na oblibě a postupně začala vytlačovat živnost portrétních malířů. Zároveň k rozhodnutí přispěla i obava z toho, že by musel narukovat do rakouské armády. Až na Novém Zélandu Lindauer dosahuje světového úspěchu. Jeho díla jsou prezentována i na Colonial and Indian Exposition v Londýně v roce 1886 i na Světové výstavě v St. Louis v roce 1904. „Jeden z jeho portrétů


22

se nachází i v Královské sbírce ve Windsoru,“ připomíná Roman Musil a dodává, že jedním z nejznámějších děl vystavených na chystané expozici v Plzni bude jeho maorská madona s dítětem, známá také pod nepřesným názvem Ana Rupene and Child. „Bylo vytvořeno i několik autorských replik,“ říká Musil. Výstava Gottfried Lindauer (1839-1926), plzeňský malíř novozélandských Maorů bude v Západočeské galerii v Plzni zahájena 5. května 2015, potrvá do 20. září a bude jedním z hlavních bodů programu Evropského hlavního města kultury. „Pro Plzeň objevujeme touto výstavou dalšího jejího rodáka,“ říká programový ředitel společnosti Plzeň 2015 Jiří Sulženko. Náklady na výstavu dosahují šesti milionů. Výzva Galerie hledá majitele neznámých obrazů Západočeská galerie v Plzni žádá případné majitele dosud neznámých obrazů Gottfrieda Lindauera, aby se galerii přihlásili k jednání o možném zapůjčení na prestižní výstavu. * Kontakt: Eva Reitspiesová, 731 474 266, mailto:[email protected] Foto popis| Rewi Manga Maniapoto Lindauerův olej na plátně z roku 1882 Foto autor| Zdroj: Západočeská galerie v Plzni O autorovi| Barbora Němcová, redaktorka MF DNES Regionální mutace| Mladá fronta DNES - plzeňský kraj

Rodné Plzni zůstal jeho um utajen. Proslavil se na Novém Zélandu 28.11.2014

Mladá fronta DNES str. 4 Kraj Karlovarský Západočeské muzeum v Plzni

Barbora Němcová

Ještě nikdy se nestalo, aby byly tyto portréty maorských náčelníků vystaveny jinde než na Novém Zélandu. Příští rok je uvidí i lidé v Západočeské galerii. Výstava děl Gottfrieda Lindauera bude tou nejnáročnější v historii Plzně. ZÁPADNÍ ČECHY Pro Západočeskou galerii v Plzni to bude výjimečná událost. V rámci programu Evropského hlavního města kultury bude v květnu v Masných krámech zahájena výstava děl plzeňského rodáka Gottfrieda Lindauera, který si získal celosvětovou proslulost portréty maorských náčelníků. Pro plzeňskou instituci to bude nejdražší a nejnáročnější výstavní projekt v historii města. Tyto portréty navíc ještě nikdy neopustily zemi svého vzniku. „Už samotná příprava výstavy je velice citlivá a náročná – do Plzně vezeme novozélandský národní poklad a tomu odpovídá i péče a zájem ze strany Maorů,“ konstatuje ředitel Západočeské galerie v Plzni a jeden z autorů této výstavy Roman Musil. Na přípravě galerie spolupracuje s Auckland Art Gallery. Bude se jednat o první retrospektivní výstavu věnovanou Lindauerovi v celosvětovém měřítku. Zápůjčku děl musela předem schválit tzv. Haerewa, správní rada aucklandské galerie, kterou tvoří zástupci jednotlivých maorských kmenů a vyjadřují se ke správě maorského umění. Vernisáži výstavy bude předcházet tradiční maorský rituál probíhající s východem slunce. Během něj právě zástupci Haerewy za zvuku modliteb, zpěvů, ale i s tancem haka připravují prostor pro své předky. Portréty Maorů už byly převezeny z novozélandských institucí do Evropy. Téměř pět desítek obrazů plzeňského rodáka Gottfrieda Lindauera je už nyní k vidění na velké výstavě v berlínské Alte Nationalgalerie. V Plzni je doplní další díla odkazující na malířovu českou stopu. „Přibudou k nim dva obrazy maorských válečníků ze sbírek Náprstkova muzea v Praze, část cyklu obrazů ze života svatého Cyrila a Metoděje, které vznikly během jeho působení ve Valašských Klouboukách, a deset dalších portrétů plzeňských měšťanů,“ uvedl Musil. Dodal, že tato desítka obrazů se nachází ve sbírkách Západočeského muzea v Plzni a nyní se restaurátorsky ošetřují. Tyto portréty pocházejí z poměrně rané fáze Lindauerovy tvorby, z doby, kdy měl v Plzni svůj ateliér. To bylo zřejmě v době mezi roky 1864 až 1873. „Popravdě ale o tomto období Lindauerova života nemáme příliš informací, není tedy jasné, zda měl v Plzni svůj malířský ateliér po celou tuto dobu,“ konstatuje Eva Reitspiesová, kurátorka výstavy. Je však podle ní pravděpodobné, že ve sbírkách muzea nejsou všechny dochované obrazy z této doby. „Byli bychom rádi, aby se nám lidé, kteří případně nějaké jeho dílo vlastní, ozvali. Rádi bychom je také vystavili,“ vyzývá veřejnost Reitspiesová. Odhaduje, že by takových obrazů mohlo být i několik desítek. Těžiště výstavy však bude v portrétech Maorů, kterých podle některých zdrojů vytvořil Gottfried Lindauer až tisícovku. Doložena je jich zhruba stovka, většina jich je uložena v Auckland Art Gallery, část také v Museum of New Zealand Te Papa Tongarewa ve Wellingtonu. „Velkou část obrazů vytvořil Lindauer podle fotografií, někteří z portrétovaných Maorů už byli několik let po smrti,“ vysvětluje Musil a vyzdvihuje velmi zajímavý aspekt. Maoři se naživo nechávali ztvárnit velmi výjimečně, Lindauer si je tedy musel skutečně získat na svoji stranu. „Zřejmě to bylo jeho povahou,“ zamýšlí se nad možným důvodem. Plzeňský rodák Lindauer byl velmi talentovaný. Už v šestnácti letech byl přijat na Akademii výtvarných umění ve Vídni, kde studoval v letech 1855 až 1861 v ateliéru Josefa


23

Führicha a Leopolda Kuppelwiesera s následnou uměleckou praxí u Carla Johanna Hemerleina. Poté působil na východní Moravě a později se vrátil zpět do Plzně. V polovině sedmdesátých let se však rozhodl odejít do světa, jedním z důvodů byl zřejmě rozvoj ateliérové fotografie. Ta získávala stále více na oblibě a postupně začala vytlačovat živnost portrétních malířů. Zároveň k rozhodnutí přispěla i obava z toho, že by musel narukovat do rakouské armády. Jeden z Lindauerových portrétů je i v Královské sbírce Až na Novém Zélandu Lindauer dosahuje světového úspěchu. Jeho díla jsou prezentována i na Colonial and Indian Exposition v Londýně v roce 1886 i na Světové výstavě v St. Louis v roce 1904. „Jeden z jeho portrétů se nachází i v Královské sbírce ve Windsoru,“ připomíná Roman Musil a dodává, že jedním z nejznámějších děl vystavených na chystané expozici v Plzni bude jeho maorská madona s dítětem, známá také pod nepřesným názvem Ana Rupene and Child. „Bylo vytvořeno i několik autorských replik,“ říká Musil. Výstava Gottfried Lindauer (1839–1926), plzeňský malíř novozélandských Maorů bude v Západočeské galerii v Plzni zahájena 5. května 2015, potrvá do 20. září a bude jedním z hlavních bodů programu Evropského hlavního města kultury. „Pro Plzeň objevujeme touto výstavou dalšího jejího rodáka,“ říká programový ředitel společnosti Plzeň 2015 Jiří Sulženko. Náklady na výstavu dosahují šesti milionů. *** Výzva Galerie hledá majitele neznámých obrazů Západočeská galerie v Plzni žádá případné majitele dosud neznámých obrazů Gottfrieda Lindauera, aby se galerii přihlásili k jednání o možném zapůjčení na prestižní výstavu. * Kontakt: Eva Reitspiesová, 731 474 266, mailto:[email protected] Foto popis| Rewi Manga Maniapoto Lindauerův olej na plátně z roku 1882 Foto autor| Zdroj: Západočeská galerie v Plzni O autorovi| Barbora Němcová, redaktorka MF DNES Regionální mutace| Mladá fronta DNES - karlovarský kraj

Tipy, kam vyrazit v promrzlých předvánočních dnech 28.11.2014

Mladá fronta DNES str. 4 Jižní Čechy Západočeské muzeum v Plzni

Přemýšlíte, kde strávit odpoledne a vyhnout se svátečnímu shonu? Tady jsou čtyři možnosti, jak příjemně využít volný čas na jihu a západě Čech. Západočeské muzeum v Plzni Zajímavou výstavu mohou navštívit milovníci historie v Plzni. Do doby od středověku přes renesanci až po revoluci v roce 1848 je zavede expozice s názvem Pohled do minulosti Plzeňského kraje. Ta se nachází ve dvou nově zrekonstruovaných křídlech Západočeského muzea. Jeho návštěva nabízí ucelený pohled na rozmanitosti hmotné kultury na pozadí historických událostí, protože je rozdělena do několika hlavních historických kapitol. Mezi ty nejzajímavější patří Stará Plzeň, město v pozdním středověku, středověká vesnice, Plzeňsko ve válkách husitských a poděbradských, renesance, baroko, osvícenství nebo revoluce v roce 1848. Závěr expozice tvoří mincovní kabinet Dějiny peněz v západních Čechách. Tam je možné si prohlédnout rozsáhlou sbírku tehdejších platidel. Mezi ně patří například denáry, grošové mince nebo slavný pražský groš. Cílem expozice financované prostřednictvím Regionálního operačního programu Jihozápad je nabídnout návštěvníkům nový pohled na dějiny tohoto území. I v sychravých dnech můžete Západočeské muzeum navštívit v ulici Kopeckého sady 2 v Plzni. Otevřené je od úterý do neděle vždy od 10 do 18 hodin, jen v pondělí je zavřeno, což ale neplatí v den státního svátku. Více informací o muzeu je možné najít na http://www.zcm.cz. Muzeum vltavínů v Č. Krumlově Zajímavá rarita se nachází v Českém Krumlově, kde vzniklo jediné muzeum na světě svého druhu. Díky dotaci z Regionálního operačního programu Jihozápad mohou lidé navštívit jediné muzeum, které je zaměřené na vltavíny. Sbírka těchto drahých kamenů pocházejících z jižních Čech, Moravy i Chebska je zasazena do moderní interaktivní expozice doplněné filmem, lupami a audiovizuálními aplikacemi. Muzeum odkrývá celý příběh vltavínů v širším kontextu – od jejich dramatického vzniku až po dnešní laboratorní experimenty i zajímavosti týkající se meteoritů, nebezpečných asteroidů či velkého vymírání živočichů v historii Země. Muzeum v Panské ulici je otevřené každý den od 10 do 18 hodin. Více informací je na http://www.vltaviny.cz.


24

Nové divadlo J. K. Tyla v Plzni Zajímavou novostavbu najdete v Plzni, kde vzniklo Nové divadlo. Cílem bylo zajištění adekvátních a moderních prostor pro umělecká tělesa divadla J. K. Tyla a s možností koncertů Plzeňské filharmonie. Nová budova je náhradou za technicky, provozně a kapacitně nezpůsobilou budovu Komorního divadla. Divadlo J. K. Tyla v Plzni tak nyní disponuje Novým divadlem, které je zároveň výrazným architektonickým prvkem ve městě. Objekt je tvořen dvěma vzájemně téměř rovnoběžnými, ale mírně odkloněnými objekty. Součástí většího z nich je sál s hledištěm pro 461 diváků a studiová scéna pro zhruba 150 diváků. Nové divadlo se nachází na Palackého náměstí a další informace o něm jsou na internetových stránkách http://www.djkt-plzen.cz. Městské divadlo Prachatice Plnohodnotné a moderní společenské prostory získali obyvatelé Prachatic. A to díky rekonstrukci městského divadla, které se nachází v historickém centru města. Budova prošla poměrně rozsáhlou změnou. Moderní je ozvučení a osvětlení, v předsálí vznikla alternativní scéna, hotová je kompletní rekonstrukce hlediště. Divadlo je nyní plně bezbariérové. Součástí rekonstrukce byla také nová letní scéna a divadelní kavárna. Do Městského divadla mohou přijít nejen obyvatelé Prachatic na Velké náměstí. Program a další informace naleznou návštěvníci na stránkách http://www.kisprachatice.cz. Foto popis| Historie v Plzni Západočeské muzeum můžete navštívit každý den kromě pondělí. Foto autor| Foto: ROP Jihozápad Foto popis| Architektonický skvost Nové divadlo v Plzni je výrazným architektonickým prvkem ve městě. Kolemjdoucí upoutá jeho vzhled na první pohled. Foto autor| Foto: MAFRA Foto popis| Moderna Městské divadlo v Prachaticích má za sebou rozsáhlou rekonstrukci. Nové je například i hlediště. Foto autor| Foto: ROP Jihozápad Foto popis| Vltavín I takový kousek najdete v Muzeu Vltavínů v Českém Krumlově. Foto autor| Foto: MAFRA Regionální mutace| Mladá fronta DNES - jižní Čechy

Plzeňský deník

Bezdomovci odmítají pomoc 4.11.2014

Plzeňský deník str. 1 Titulní strana Západočeské muzeum v Plzni

KLÁRA MRÁZOVÁ

Tři čtvrtiny oslovených lidí zatím nemají zájem o změnu způsobu svého života Plzeň – Město se snaží vyjít vstříc lidem bez střechy nad hlavou. Kromě azylového ubytování v Domově sv. Františka jim nově nabízí podporované bydlení, od ledna pak pomůže najít zájemcům práci. Jenže odezva ze strany lidí, již se ocitli na ulici, je zatím mizivá. Terénní pracovníci Městské charity Plzeň za pět měsíců kontaktovalo zhruba 200 bezdomovců. Nabízenoupomocodmítají asi tři čtvrtiny z oslovených. Přesto chce západočeská metropole v této kontaktní práci, již realizují právě zaměstnanci charity, pokračovat. „Pro některé je to zvolený životní styl. Jiní podporu odmítají, protože by se museli podřídit nějakým pravidlům, která v zařízeních vyžadujeme,“ komentuje postoj oslovených vedoucí Domova sv. Františka Džemal Gerbäni. Osmičlenný tým od letošního června vyráží do vybraných plzeňských lokalit, kde se bezdomovci zdržují. Zpravidla míří street workeři do centra (nejvíce do okolí sadového parku a Mlýnské strouhy), na Slovany (kolem Radbuzy), do Borského parku nebo na periferii Košutky. Mezi lidmi bez přístřeší přibývá seniorů a také mladých. Podle zjištěných informací narostl rovněž počet žen, za posledních deset let se v západočeské metropoli se zvedl z 15 na 25 procent. „Chceme klienty dále motivovat, aby využívali naše kamenné služby. Navíc se cílová skupina stále proměňuje, bezdomovci totiž migrují po celé republice, takže za půl roku budeme pracovat s trochu jinou skupinou,“ dodal vedoucí domova. Nečinný není ani odbor sociálních služeb plzeňského magistrátu, jenž zavedl další novinku – podporované bydlení. „Aktuálně máme k dispozici čtyři byty. Dáme tak šanci lidem, kteří už prošli určitými sociální službami a chtějí vést nový život,“ uvedla vedoucí odboru Alena Hynková. Pokud se dotyčný ve zkušební době osvědčí, prodlouží mu nájemce smlouvu. Od ledna by měl fungovat ještě další program zaměřený na získávání zaměstnání. „Naší snahou bude pomoci lidem bez domova začlenit se do pracovního procesu,“ ozřejmila Hynková.


25

pokračování na str. 4 Bezdomovci odmítají pomoc dokončení ze str. 1 S nabídkou zaměstnání letos v červnu přišel třetí plzeňský obvod, řadící se mezi nejrizikovější oblasti. „Dosud zareagovalo dvacet lidí, polovinu jsme museli odmítat, protože tady neměla trvalé bydliště,“ konstatoval starosta Jiří Strobach. Z deseti nakonec možnost využili pouze tři, ti se věnují převážně úklidu. Zaměstnáni jsou na poloviční úvazek a jejich mzda činí přibližně tři až čtyři tisíce korun. Finance dostanou bezdomovci na ruku. Podle Strobacha by tato nabídka měla přetrvat na ÚMO 3 také za nového zastupitelstva. Další pomoc je k dispozici díky potravinové bance, kterou v červenci založilo deset subjektů působících v kraji v sociální sféře. Centrální sklad na Borech zatím zeje prázdnou, lidé mohou jídlo přinést 22. listopadu, kdy se koná sbírka. „O dlouhodobé spolupráci hovoříme také s obchodními řetězci, které by nám zajistily trvalý přísun potravin,“ zmínil předseda místní potravinové banky Daniel Svoboda. Prozatímní nedostatek zboží pro lidi trpící nouzí však vyplňuje potravinová pomoc fungující v západočeské metropoli už od roku 2011. „Z osmdesáti procent za námi přicházejí ženy s dětmi, které obývají azylové domy. Dvacet procent pak tvoří lidi bez střechy nad hlavou,“ dodal Svoboda, angažující se rovněž v této aktivitě. Za čtyři sta tisíc korun, jež ročně dostanou iniciátoři projektu od města, pořizují hlavně těstoviny, luštěniny, rýži a další. Každou neděli rozdává bezdomovcům u Západočeského muzea v Plzni jídlo také skupina Food not bombs. Region| Západní Čechy Publikováno| Plzeňský deník; Titulní strana; 01 Publikováno| Plzeňský deník - Plzeň-jih, sever; Titulní strana; 01 ID| 6bea8beb-c43a-401c-b5f2-db3e71c5e4b3

Pavel Horváth jako Malý princ s růží 6.11.2014

Plzeňský deník str. 1 Titulní strana Západočeské muzeum v Plzni

KLÁRA FAISTOVÁ

Stříbro/Plzeň – Malý princ. To je nová role Pavla Horvátha, hvězdy fotbalové Viktorie Plzeň. Stal se totiž hlavní postavou nového charitativního kalendáře. Nafotila jej fotografka Věra Lukešová a stejně jako loni, kdy byl protagonistou cyklokrosový mistr světa Zdeněk Štybar, pomůže hendikepovaným ve Stříbře. Ti si za výtěžek užijí třeba pěkný výlet. „Byla to pro mne skvělá zkušenost a také čest,“ říká Horváth, který momentálně působí jako hrající asistent trenéra Viktorie. „Už jsem nějaké kalendáře fotil, hlavně sportovní, ale tohle bylo výjimečné. Snažil jsem se to stříbrským slečnám nezkazit.“ Právě hendikepované dívky totiž Horváthovi asistovaly v rolích modelek. Osobnost fotbalové ligy kvitovala, že se fotilo na křídlech letadla a v duchu knihy Antoina de Saint-Exupéryho Malý princ. „Létání dopravními letadly jsem si díky fotbalu užil dost a nejjistěji se cítím, když mě pilot vezme do kokpitu. Ultralightem nebo podobným malým letadlem jsem ale ještě neletěl. Zato Malý princ je knížka, kterou mi maminka četla v dětství a teď ji synovi asi přinese Ježíšek. Je krásná a myslím, že když si ji člověk přečte, zůstane mu v srdci,“ dodal Horváth. Cena kalendáře na rok 2015 bude startovat na 250 korunách a v prodeji bude například v Muzeu loutek. Křest je naplánován na 28. listopad od 18.30 hodin na stříbrské radnici. Foto popis| PAVEL HORVÁTH předává při focení kalendáře růži. „A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá,“ píše v knize Malý princ Saint-Exupéry. Foto autor| Foto pro Deník: archiv Věry Lukešové Region| Západní Čechy Publikováno| Plzeňský deník; Titulní strana; 01 Publikováno| Plzeňský deník - Plzeň-jih, sever; Titulní strana; 01 ID| d0ca8551-0288-4f20-b499-4e198df8ab56


26

Sutnar se vrátil zpět do Plzně 6.11.2014

Plzeňský deník str. 3 Plzeňsko Západočeské muzeum v Plzni

HANA PRAŽÁKOVÁ

Na Ústředním hřbitově byly včera do čestného hrobu uloženy ostatky významného rodáka Plzeň – Ladislav Sutnar, jeden z nejvýznamnějších, a přesto dlouho zapomenutých plzeňských rodáků, se po 75 letech od svého odchodu do Spojených států vrátil společně se svou manželkou Františkou do svého rodného města. Ostatky světově uznávaného designéra a jeho choti byly při vzpomínkovém pietním aktu uloženy do čestného hrobu na Ústředním hřbitově v Plzni. „Milá matičko, milý táto, vítejte zpátky v Plzni,“ zahájil svoji řeč v češtině poslední žijící Sutnarův potomek Radoslav. Právě on při společné komunikaci s děkanem Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni Josefem Mišterou přišel s myšlenkou vrátit ostatky rodičů do města, kde se nejen narodili, ale také seznámili. „Jsem velmi šťastný. Zároveň je to velká úleva. V rodině už není dalšího Sutnara. Kdo by se o ně ve Spojených státech postaral?“ říká Radovan Sutnar, který přiznal, že neměl rád newyorský hřbitov, kde byly urny donedávna uloženy. „Tady je to nádherné místo. Památník je také úžasný. Otec by k němu samozřejmě byl velmi kritický, ale líbil by se mu,“ domnívá se Sutnar. Památník, který čestný hrob zdobí, je dílem Petra Vogela, vedoucího ateliéru Design kovu a šperku plzeňské fakulty, a vzešel ze soutěže, kterou fakulta vyhlásila. „Sám Radoslav si přál, aby návrh vzešel z fakulty. On měl pak při výběru rozhodující slovo,“ říká Mištera, který se Plzni rozhodl vrátit Sutnarův odkaz. „Po revoluci už uplynuly téměř desítky let a toho jména se pořád nikdo nechápal,“ říká Mištera a dodává, že zatímco na seznamu významných rodáků šlo najít kdejakého fotbalistu nebo hokejistu, Sutnar na něm chyběl. Přiblížit Plzeňanům Sutnarovu pestrou práci by v příštím roce měla hned celá řada výstav. V Galerii města Plzně budou k vidění Sutnarovy Venuše a obrazy, v Západočeském muzeu pak jeho hračky, loutky, plakáty či porcelán. Tvorbu i osud plzeňského rodáka připomene pět knih, z toho jedna bude určena dětským čtenářům. *** Ladislav Sutnar (* 1897 Plzeň, † 1976 New York) • Česko-americký umělec a designér, který se podílel na renomé předválečného Československa v oblasti designu užitkových předmětů a publikací, architektury, divadla a výstavnictví. • Od roku 1939 působil v Americe. Proslavil se zejména jako tvůrce jazyka vizuální komunikace. • Jeho design i rozměrné malby aktů ze 60. a 70. let, které charakterizoval jako joy-art (umění pro radost), jsou geometricky přesné, poutavé a imaginativní zároveň. • Během života i posmrtně získal celosvětově několik ocenění. Foto popis| ULOŽENÍ ostatků rodičů v rodném městě bylo přáním Sutnarova syna, který je posledním žijícím potomkem designéra. Foto popis| SUTNARŮV syn Radoslav od primátora Martina Baxy převzal historickou pečeť za soustavnou péči o dílo svého otce. Foto popis| AUTOREM památníku s odkazem na Sutnarovo logo je Petr Vogel z plzeňské umělecké fakulty. Foto autor| Foto: 3x Deník/V. Leška Region| Západní Čechy Publikováno| Plzeňský deník; Plzeňsko; 03 Publikováno| Plzeňský deník - Plzeň-jih, sever; Plzeňsko; 03 ID| cdaf716b-016c-4972-bb87-3e5ace6c5d64


27

V Radnicích vystaví díla Alfonse Muchy 10.11.2014 (pra)


Radnice – Radnickou divadelní přehlídku, kterou v Radnicích na Rokycansku už po dvaačtyřicáté pořádá místní ochotnický spolek, letos zpestří výstava děl Alfonse Muchy. V prostorách sálu kulturního domu U Růže ji pořádá radnické Muzeum Josefa Hyláka. Hlavní doménou výstavky s desítkou exponátů bude reprodukce obrazu Jan Rokycana a Čechové na sněmu basilejském v roce 1433. „Toto plátno doplní sbírky Městského muzea ve Zbiroze a Západočeského muzea v Plzni,“ říká Martin Caletka z radnického informačního centra s tím, že ve Zbiroze Mucha působil, a místní muzeum tak vlastní i několik originálů. Kromě obrazů budou k vidění i Muchovy bankovky a poštovní známky z doby první republiky a dále secesní skleněné výrobky, jejichž vznik Mucha svým dílem inspiroval. Kromě doby divadelní přehlídky si zájemci budou moci vystavené předměty prohlédnout v otevírací době muzea, tedy od pondělí do pátkumezi 8 a 16:30 hodinou. Ovíkendech pak po předchozí telefonické domluvě, a to od druhé poloviny listopadu do konce roku. Až do konce března pak bude část expozice k vidění ještě přímo v radnickém muzeu. Foto popis| MUCHŮV obraz Jan Rokycana a Čechové na sněmu basilejském. Region| Západní Čechy Publikováno| Plzeňský deník; Plzeňsko; 02 Publikováno| Plzeňský deník - Plzeň-jih, sever; Plzeňsko; 02 Publikováno| Rokycanský deník; Rokycansko; 02 - 12 ID| df414021-01f6-4316-a0dc-03c72e550c86

Muzeum zve na přednášku o archeolozích 10.11.2014

Plzeňský deník str. 8 Kultura regionu Západočeské muzeum v Plzni

(haj)

Plzeň – Další přednáška z cyklu Příběhy předmětů aneb Co skrývají sbírky Západočeského muzea (ZČM) v Plzni se uskuteční zítra od 18 hod. v přednáškovém sále hlavní budovy muzea v Kopeckého sadech v Plzni. Jmenuje se Příběh železné koule a pohanské urny – Počátky archeologických výzkumů na Plzeňsku. Přednášející Martin Čechura seznámí posluchače s dějinami archeologických výzkumů na Plzeňsku. Představeny budou životní osudy a činnost významných archeologů 19. století, kteří svůj život věnovali záchraně památek a podíleli se na vytváření pravěkých a středověkých sbírek ZČM. O týden později (18. 11.) ve stejném čase a na stejném místě se uskuteční přednáška na téma Keltský zlatý poklad z Podmokel a nejstarší mince na českém území. Region| Západní Čechy Publikováno| Plzeňský deník; Kultura regionu; 08 Publikováno| Plzeňský deník - Plzeň-jih, sever; Kultura regionu; 08 Publikováno| Domažlický deník; Kultura regionu; 08 Publikováno| Klatovský deník; Kultura regionu; 08 Publikováno| Rokycanský deník; Kultura regionu; 08 Publikováno| Tachovský deník; Kultura regionu; 08 ID| f379e3b7-cd53-497f-88fb-3ff7d9bb3967

V Nepomuku je beseda o poustevnách 12.11.2014 (mš)


Nepomuk – Kulturní a informační centrum Nepomuk zve na přednášku Poustevny a poustevníci na Nepomucku a Blovicku, která se uskuteční zítra od 17 hodin v sále Městského muzea a galerie Nepomuk. Na přednášce budou


28

představeny všechny lokality spojené s působením poustevníků. Přednášet bude Luděk Krčmář ze Západočeského muzea v Plzni. Vstupné je dobrovolné. Region| Západní Čechy Publikováno| Plzeňský deník; Plzeňsko; 02 Publikováno| Plzeňský deník - Plzeň-jih, sever; Plzeňsko; 02 ID| be675e19-12f5-4105-8421-5a3eb0f089b7

Poustevny a poustevníci u Nepomuku 13.11.2014 (pk)


Nepomuk – Luděk Krčmář ze Západočeského muzea v Plzni přednáší dnes od 17:00 hodin v sále Městského muzea a galerie Nepomuk. Téma a zároveň název přednášky zní Poustevny a poustevníci na Nepomucku a Blovicku. Region| Západní Čechy Publikováno| Plzeňský deník; Plzeňsko; 02 Publikováno| Plzeňský deník - Plzeň-jih, sever; Plzeňsko; 02 ID| 032e4170-0c98-402e-8f81-5ffc7d60fa6c

Číňany zajímá lavička Havla, ale i Viktoria 13.11.2014 (dr, ez)


Plzeň – Hlavní světová metropole piva, město Plzeň, se čím dál více stává středem zájmu čínských turistů. „Dříve se zastavovali hlavně v pivovaru během přejezdů z Prahy nebo Českého Krumlova do Německa,“ vysvětluje průvodce David Růžička a dodává: „Dnes už mají zájem alespoň o kratičkou prohlídku centra, jímž jsou obvykle okouzleni.“ Podle Růžičky Číňané chováním do značné míry připomínají japonskou klientelu. Jsou zvědaví a rádi fotografují. „Mladí už umějí dobře anglicky, vozí s sebou kvalitní fotoaparáty, mobily a ubytovávají se v lepších plzeňských hotelech,“ konstatuje. Aco se čínským turistům líbí v Plzni nejvíce? „Velkou odezvu má třeba nová lavička Václava Havla,“ prozrazuje průvodce a doplňuje: „Havel je ikona známá i v Číně, takže si lavičku fotografují nebo na ní pořizují selfíčka. Lidská práva se tu samozřejmě neřeší. Spíš je rozesměje to, že z lavičky někdo v krátké době ukradl červená srdíčka.“ Vzrušeně prý čínští turisté debatovali před Západočeským muzeem, kde je zaujaly modlitební mlýnky a billboard, upoutávky výstavy, kde je představen také Tibet. S nadšením si ale fotografovali třeba i okrasné červené kapry v Mlýnské strouze. „Samozřejmě je zajímají interiéry našich kostelů, což je pro ně exotika, synagoga, ale i celkově přívětivý ráz Plzně, která je klidnější než Praha,“ zamýšlí se průvodce, kterého nejvíc překvapil zájem o místní fotbalový klub. „Jeden mladík mě téměř šokoval, když se bezvadnou angličtinou zajímal o plzeňský fotbalový stadion a na mobilu mi ukazoval logo plzeňské Viktorky, které prý fandí,“ zasmál se Růžička. Region| Západní Čechy Publikováno| Plzeňský deník; Plzeňsko; 03 Publikováno| Plzeňský deník - Plzeň-jih, sever; Plzeňsko; 03 ID| ab202950-3dfa-49d1-bfa7-2feb93e146cd


29

Animánie zahajuje Podzimní sklizeň 14.11.2014


HANA PRAŽÁKOVÁ

Plzeň – Nejen nadcházející prodloužený víkend v Plzni malým i velkým milovníkům animovaného filmu zpestří festival Podzimní sklizeň. Ten se od zítřka usadí v Měšťanské besedě. Tématem letošního devátého ročníku je Animace a hudba. Sobota, neděle a pondělí budou patřit soutěžní přehlídce, jejímž hlavním dějištěm je právě Beseda. Do soutěže neprofesionálních tvůrců pořádající Animánie přijala přes 150 filmů z celé republiky v celkové délce přes osm hodin. O vítězi rozhodne odborná mezinárodní, ale také dětská porota. „Filmy budou v blocích promítané celou sobotu a neděli. Ceny si vítězové převezmou ve sváteční pondělí ve 13:00 hodin,“ upřesňuje hlavní koordinátor festival Jan Příhoda. V neděli pak do Plzně dorazí výtvarník Petr Nikl, který předvede svoji hudební performanci, či režisérka Maria Procházková, jež osobně uvede své filmy Kdopak by se vlka bál? a Žralok v hlavě. Součástí přehlídky budou po všechny tři dny otevřené animační a plackovací dílny, S. o. b. market, čítárna komiksů či interaktivní pozvánka na unikátní výstavu, jež vznikla na motivy knihy Jiřího Trnky Zahrada. Ta bude v Západočeském muzeu k vidění od 24. února do 25. května příštího roku. Už teď na ni Plzeňany pozve originální Trpaskop. „Jedná se o velkého trpaslíka, jemuž se zájemci mohou podívat do hlavy a nahlédnout do tajemných koutů Zahrady,“ přibližuje Příhoda. Již zmíněné workshopy nabídnou třeba dílny experimentální animace, animaci sypkých předmětů či zvukařskou dílnu. Kromě workshopu Marie Procházkové jsou všechny dílny zdarma. Organizátoři však doporučují předem se na ně zaregistrovat na webu Animánie. Filmovou všehochuť nabídnou projekce v Anděl Music Baru, kde bude od 16. do 23. listopadu k vidění pásmo současných českých videoklipů či snímky čínské nezávislé animace. Foto popis| TRPASKOP. NA festival Podzimní sklizeň dorazí také trpaslík, jemuž je možné se zezadu podívat do hlavy a nahlédnout tak do magické zahrady Jiřího Trnky. Foto autor| Foto: Matyáš Trnka Region| Západní Čechy Publikováno| Plzeňský deník; Plzeňsko; 03 Publikováno| Plzeňský deník - Plzeň-jih, sever; Plzeňsko; 03 ID| 0d07bb30-6a00-42eb-b75f-22edd48b9beb

OHLÉDNUTÍ – O ČEM SE PSALO PŘED DESETI, DVACETI A TŘICETI LETY 19.11.2014


Loutky nakročily na náměstí 20. listopadu 2004 Plzeňský deník Plzeň – Do dvou let by se mělo v opuštěném městském domě u tramvajové zastávky na náměstí Republiky otevírat muzeum loutek. Plzeňští radní oprášili návrh, který město zvažuje už deset let. Vyčlení dva miliony korun na vypracování projektu. Celkové náklady na zřízení muzea se odhadují na dvacet až třicet milionů korun. Nejprve musí budoucí sídlo loutek a místo setkání loutkářů i loutkoherců projít rekonstrukcí, aby jako dnes nesloužilo jen k vylepování plakátů. V muzeu by se pak konečně veřejnosti představily stovky originálních a velmi cenných loutek, které má ve svých depozitářích Divadlo Alfa. To půjčuje loutky například Pražskému hradu a na festivaly. (...) Jen čtveřice jeslí 24. listopadu 1994 Plzeňský deník


30

Plzeň – Od příštího ledna budou v Plzni fungovat ze stávajících sedmi jeslí pouze čtyři tato zařízení pro nejmenší děti s kapacitou osmdesáti míst. Po zvýšení poplatků za docházku se totiž jen 65 rodičů rozhodlo znovu dávat své děti do těchto zařízení. S omezením počtu jeslí v Plzni budou rovněž sníženy stavy pracovníků. Podle dosavadních jednání bude do pracovního poměru znovu přijato osm zdravotních sester na plný úvazek a dvě na částečný. (...) V současnosti je v Plzni sedm jeslí s kapacitou 140 míst. (...) Ze stávajících tří stovek mají rodiče za umístění dětí platit od ledna 2500 korun. (...) 19. listopadu 1984 Pravda SOBOTNÍ RÁNO, ještě skoro za tmy, se prostor v Nejedlého sadech, proti Divadlu J. K. Tyla, rozezvučel hukotem strojů a štěkotem sbíječek. Pracovníci ZČE a Dopravních podniků tu vyměňovali kabely. Při pokládání tzv. chráničky jsme zastihli dva z nich. Foto autor| Foto: J. Fidler Region| Západní Čechy Publikováno| Plzeňský deník; Plzeňsko; 04 Publikováno| Plzeňský deník - Plzeň-jih, sever; Plzeňsko; 04 ID| 5c62d7b5-a081-4126-b017-1ad66f003189

Galerie hledá díla Gottfrieda Lindauera 24.11.2014


HANA JOSEFOVÁ

Západočeská galerie v Plzni připravuje rozsáhlou výstavu věnovanou rodákovi z Plzně Plzeň – Máte doma obraz, který namaloval Gottfried Lindauer? Nebo se domníváte, že vlastníte dílo, které by mohlo pocházet z dílny tohoto plzeňského rodáka? Jestliže jste alespoň na jednu z otázek odpověděli ano, můžete se přihlásit Západočeské galerii (ZČG) v Plzni. „V souvislosti s připravovanou výstavou děl Gottfrieda Lindauera prosíme případné majitele dosud neznámých děl tohoto malíře, aby se naší galerii přihlásili k jednání o možném zapůjčení,“ říká mluvčí galerie Eva Reitspiesová. Ředitel ZČG Roman Musil dodává, že by se nejspíše mělo jednat o portréty plzeňských měšťanů. „Gottfried Lindauer si po studiích na vídeňské akademii otevřel vPlzni ateliératvořil na zakázku portréty, jeho klienty byli nejčastěji měšťané,“ dodává ředitel a upozorňuje, že právě tato část Lindauerovy tvorby není podrobně zmapována a popsána. „Pokud se nám majitelé děl ozvou, přijedeme za nimi. V první řadě budeme zkoumat, zda jde skutečně o Lindauerovo dílo i to v jakém je stavu a zda se do koncepce naší výstavy hodí. Pokudse s majitelem domluvíme na zapůjčení, bude dílo zařazeno do katalogu, který k výstavě připravujeme. Tím, že je dílo katalogizováno, nabývá na významu,“ vysvětluje Roman Musil. Výstava obrazů Gottfrieda Lindaura (1839 – 1926) bude v Plzni zahájena 5. května příštího roku a jde o jeden ze stěžejních programových bodů projektu Plzeň – Evropské hlavní město kultury 2015. Jestliže jeho česká tvorba není dosud zmapována a zatím se spíše pohyboval na okraji zájmubadatelůi veřejnosti,na druhé straně planety je Lindauer daleko známější. V roce 1874 odešel na Nový Zéland, kde vytvořil unikátní kolekci portrétů maorských obyvatel, kterou Nový Zéland považuje za součást svého národního kulturního dědictví. Díla nyní spravuje prestižní Auckland Art Gallery. O zapůjčení děl vyjednávala ZČG téměř dva roky. Hlavní slovo, zda obrazy budou do Čech vůbec zapůjčeny, měla maorská správní rada aucklandské galerie, kterou tvoří zástupci jednotlivých maorských kmenů. Do Plzně bude z Nového Zélandu půjčeno více než čtyři desítky portrétů, většina z nich již je v Evropě; vystavovány jsou v Berlíně. Do Plzněnavíc budoudopravenydva velké obrazy o rozměrech zhruba 2 x 3 metry s motivy obřadu tetování. „Lindauerovi zatím nebyla uspořádána průřezová výstava, která by představila jeho dílo v celé šíři a mapovala by jeho evropskou i novozélandskou tvorbu. Taková by měla být naše plzeňská výstava, a právě proto pátráme po dosud neznámých obrazech z evropského období,“ uvádíRomanMusil. Deset děl, které vznikla v Plzni ještě před Lindauerových odjezdem, jsou ve vlastnictví Západočeského muzea v Plzni, které je na výstavu zapůjčí, a právě jsou v péči restaurátorského ateliéru Akademie výtvarných umění v Praze. Obrazy půjčí také římskokatolická farnost Valašské Klobouky – v tomto městě se Lindauer v 60. letech 19. století podílel na výzdobě cyrilometodějské kaple. Dva portréty Maorů, zapůjčené z Náprstkova muzea v Praze, mohli návštěvníci ZČG vidět v roce 2013 na výstavě s názvem Palmy na Vltavě. Primitivismus, mimoevropské kultury a české výtvarné umění 1850–1950.


31

Kam se přihlásit? Případní majitelé dosud neznámých děl Gottfrieda Lindauera se mohou hlásit Evě Reitspiesové ze ZČG na telefon 731 474 266 nebo na mail [email protected]. Foto popis| AUTOPORTRÉT Gottfrieda Lindauera. Tento obraz je ve vlastnictví Západočeského muzea v Plzni a bude na výstavu, která se uskuteční v příštím roce, zapůjčen. Foto autor| Repro: ZČM v Plzni Region| Západní Čechy Publikováno| Plzeňský deník; Kultura regionu; 08 Publikováno| Plzeňský deník - Plzeň-jih, sever; Kultura regionu; 08 Publikováno| Domažlický deník; Kultura regionu; 08 Publikováno| Klatovský deník; Kultura regionu; 08 Publikováno| Rokycanský deník; Kultura regionu; 08 Publikováno| Tachovský deník; Kultura regionu; 08 ID| 394bd7f9-6841-42d0-8a2e-3ca8c9f743f9

Končí letošní cyklus přednášek v muzeu 24.11.2014


(haj)

Plzeň – Poslední přednáška cyklus Příběhy předmětů aneb Co skrývají sbírky Západočeského muzea (ZČM) v Plzni se koná zítra od 18 hod. v hlavní budově ZČM. Přednášku s názvem Bechyňská keramika – 130 let Státní odborné školy keramické v Bechyni (dnes SUPŠ Bechyně) připravila Lenka Merglová Pánková. Stejnému tématu se bude věnovat i výstava, která bude v ZČM zahájena 5. prosince. Region| Západní Čechy Publikováno| Plzeňský deník; Kultura regionu; 08 Publikováno| Plzeňský deník - Plzeň-jih, sever; Kultura regionu; 08 Publikováno| Domažlický deník; Kultura regionu; 08 Publikováno| Klatovský deník; Kultura regionu; 08 Publikováno| Rokycanský deník; Kultura regionu; 08 Publikováno| Tachovský deník; Kultura regionu; 08 ID| 4eb7f5b6-3f3c-4298-b56e-9c352bfcbbd1

Smrt se připomíná i o Vánocích, upozorňuje výstava v Národopisném muzeu Plzeňska 24.11.2014

Plzeňský deník str. 58 Příloha - Kultura Západočeské muzeum v Plzni

(haj)

O Vánocích lidé často chodí zapálit svíčku na hrob svých blízkých, alespoň symbolicky tak na chvíli slaví nejkrásnější svátky v roce s těmi, kteří již nemohou zasednout ke štědrovečernímu stolu. I jiné vánoční zvyky bývají spojené s připomínkou smrti. „Například ve Střížovicích před štědrovečerní večeří dávala hospodyně dětem pod hrníčky prsten, uzlík, peníz a popel. Každý z předmětů měl naznačit budoucnost, která na dítě čeká. A popel symbolizoval smrt,“ to je jeden ze zvyků popsaný na výstavě Umění umírat aneb O posledních věcech člověka, která je až do 1. února příštího roku k vidění v Národopisném muzeu Plzeňska. Připravil ji Michal Chmelenský, vedoucí Národopisného oddělení Západočeského muzea v Plzni. „V Dýšině zase věřili, že pokud na Štědrý den k večeři zasedne lichý počet osob, někdo z přítomných zemře,“ připomíná výstava další z pověr a její kurátor Michal Chmelenský dodává, že tato tušená znamení smrti nabývala na významu právě tehdy, byla-li spojena s Vánocemi, tedy s důležitým obdobím roku, který byl spojen s řadou rituálů. Už připomínky lidových zvyků poukazují na to, že výstava Umění umírat aneb O Posledních věcech člověka je připravena zejména z pohledu etnografického. „Chceme návštěvníkům přiblížit tradice a zvyky spojené s fenoménem umírání a smrti a zároveň je ukázat jako přirozené součásti lidského života,“ poznamenává autor a kurátor výstavy a dodává, že v Národopisném muzeu Plzeňska jsou převážně prezentovány předměty ze sbírek Západočeského muzea v Plzni, z nichž většina dosud nebyla veřejnosti představena.


32

Návštěvníci na ní kromě posmrtné masky Václava Petáka, purkmistra města Plzně, uvidí například i pohřební účes Bohunky ze Šternberka sepnutý bronzovými špendlíky. Šlechtična zemřela roku 1604 a její ostatky byly pohřbeny v severozápadním rohu kaple rodu Šternberků při chrámu sv. Bartoloměje. Kaple byla roku 1923 rekonstruována a dělníci v rakvi nalezli také svatební prsten Bohunky ze Šternberka, její střevíčky či růženec. I tyto předměty mohou vidět návštěvníci Národopisného muzea Plzeňska. Foto popis| MICHAL CHMELENSKÝ ukazuje na vitrínu, v níž je umístěn pohřební účes Bohunky ze Šternberka. Foto autor| Foto: Deník/H. Josefová Region| Západní Čechy Publikováno| Plzeňský deník; Příloha - Kultura; 58 Publikováno| Plzeňský deník - Plzeň-jih, sever; Příloha - Kultura; 58 Publikováno| Domažlický deník; Příloha - Kultura; 58 Publikováno| Chebský deník; Příloha - Kultura; 58 Publikováno| Karlovarský deník; Příloha - Kultura; 58 Publikováno| Klatovský deník; Příloha - Kultura; 58 Publikováno| Rokycanský deník; Příloha - Kultura; 58 Publikováno| Sokolovský deník; Příloha - Kultura; 58 Publikováno| Tachovský deník; Příloha - Kultura; 58 ID| 9a2c7223-874c-4f69-bc15-0d8ac8406681

Právo

Opozice tentokrát slovo nedostala 24.11.2014

Právo str. 11 Jihozápadní Čechy Západočeské muzeum v Plzni

Ivan Blažek

Měsíčník vydávaný plzeňským hejtmanstvím má pravidelnou rubriku Slovo opozice. V listopadovém vydání byste ji však hledali marně, z politiků dostali prostor jen představitelé vládnoucí koalice, tedy z ČSSD a KSČM. „Považuji to za docela skandální. Ostře se proti tomu ohradíme na prosincovém zastupitelstvu,“ řekl Právu opoziční zastupitel Vladislav Vilímec (ODS). Jenže Klára Brabcová, šéfredaktorka a předsedkyně rady měsíčníku, sdělila: „Pravděpodobně jsme žádné příspěvky nedostali. Pokud jsou materiály opozice dodány v termínu, tak jsou vždy zohledněny a uvedeny v pravidelně vyhrazené části měsíčníku.“ Podle tajemnice redakční rady Karoliny Remenárové byl mezním datem pro dodání příspěvků pátek 31. října, o čtrnáct dní později šel magazín do tisku. Jan Šašek (ODS), zastupitel a zástupce opozice v redakční radě, připustil, že termín skutečně dodržen nebyl. „To je ale zástupný problém. Materiály se dají dodat i den před tiskem, je to otázka dobré vůle,“ uvedl. Faktem je, že v inkriminovaném měsíčníku je například článek a fotografie z akce, které se zúčastnil hejtman až 8. listopadu. Opozice chtěla umístit dva materiály, první napsal zastupitel Jan Buriánek. „Článek byl odmítnut s tím, že je nepravdivý. Přitom si pouze troufl napsat o katastrofálním stavu krajských silnic a srovnával, kolik do nich investuje Jihočeský kraj,“ upřesnil Šašek a dodal: „Já jsem chtěl napsat o rokycanském muzeu, které se má nuceně sloučit se Západočeským muzeem. Bylo mi naznačeno, že ani to není článek, který by měl být obsahem tohoto vydání. Že nejde o pozitivní téma. Tak jsem se do toho ani nepustil, nemělo to smysl.“ Podle Šaška to není poprvé: „Je to asi pátý nebo šestý případ.“ Regionální mutace| Právo - jihozápadní Čechy


33

Překvapení

KALENDÁŘ AKCÍ aneb Co se kde děje 25.11.2014 Překvapení str. 58 Západočeské muzeum v Plzni Vezměte celou rodinu na výlet a poznávejte krásy Česka. Vybrali jsme pro vás zajímavé tipy a akce, které by vám neměly ujít. Poslední listopadový týden je ve znamení první adventní neděle a příchodu Vánoc. TIPY PRO TÝDEN od 24. 11. do 30. 11. 2014 pondělí 24. listopadu Baterkové pondělky v Koněpruských jeskyních Máte rádi jeskyně, ale na obyčejné prohlídce jste již byli několikrát? Zkuste něco nového! Jeskyňáři z Koněpruských jeskyní pro vás přichystali speciální „baterkové pondělky“. Zažijete nevšední okamžiky podobné těm, jaké prožívají jeskyňáři při objevování jeskyní. Správa jeskyní zapůjčí návštěvníkům baterky a umožní jim s průvodci znovuobjevovat Koněpruské jeskyně. Prohlídka dvou jeskynních pater trvá přibližně hodinu. Více na http://www.caves.cz 28. listopadu Festival Napříč v Turnově Hlavní myšlenkou festivalu Napříč je spojit neokoukané muzikanty a přiblížit divákům trochu jiné hudební žánry a originální interprety. Vrcholem festivalu bude americký rockový a jazzový baskytarista Fernando Saunders, který patří k elitním ím světovým bezpražcovým basistům. Přijďte se zaposlouchat do příjemných tónů ů různorodé hudby. Vstupné od 100 Kč. Více o akci na http://www.kcturnov.cz úterý 25. listopadu Vydejte se hledat ztracený ráj! Do města Plzeň zavítala unikátní výstava Šangri-la. Prohlídku jedinečné expozice o zemích, jako jsou Nepál, Tibet, Bhútán a Indie, která představuje magickou cestu za bájným údolím věčného štěstí Šangri-la, skrytým hluboko v Himálaji, si mohou návštěvníci vychutnat v budově Západočeského muzea. Expozice je vhodná pro všechny věkové skupiny, koncepce zaujme i děti. Autorem je Rudolf Švaříček a CK Livingstone. Více informací na http://www.livingstone.cz, http://www.sangri-la.cz pátek 28. a sobota ota 29. listopadu Festival her a hraček pro malé a velké v Pardubicích h Zavítejte do světa plného zábavy a přijďte si vyzkoušet i nakoupit různé hračky a hry nejen pro děti, ale také dospělé. Akce se koná v prostorách kongresového centra ve 3. patře AFI Palace v Pardubicích. Více o festivalu na http://www.festival-hry-hracky.cz ky. sobota 29. a neděle 30. listopadu Advent na hradě Bouzov Nenechte si ujít prohlídky s adventní tematikou, starými zapomenutými zvyky a ochutnávkou tradičních pokrmů. Setkáte se zde s postavami hanáckého adventu, kterými jsou Barbora, Ambrož, Matička Mikuláška, Lucie, Žber, Perechta, Klempera, Mikuláš. Více na http://www.hrad-bouzov.cz neděle 30. listopadu od 14 hodin Rozsvícení vánočního stromu na náměstí v Ostravě


34

Přijďte si užít romantickou adventní neděli se sklenkou svařáku! V Ostravě-Jih na vás čeká jarmark s bohatým doprovodným programem, který začne už ve 14 hodin. Vystoupí Moravský folklorní soubor Ševčík a Škola popového zpěvu Olomouc, která zahraje vánoční a muzikálové hity, a další hudební program. I děti si na akci přijdou na své, mimo mlsání sladkostí, např. tureckého medu, se mohou těšit na „Kouzelnou vánoční pohádku“, kterou jim zahraje Divadlo Smíšek. Součástí slavnostního programu bude též oficiální vyhlášení vítězů soutěže Foto fest. Vstupné zdarma, více informací na http://www.dk-akord.cz 30. listopadu Putování za Mikulášem v Zoo Hluboká nad Vltavou V neděli se uskuteční již 7. ročník čertovského průvodu z náměstí v Hluboké nad Vltavou až k Loveckému zámku Ohrada. Na zlobivé děti si počíhá opravdu velká tlupa čertů, a ty hodné ochrání andělé. Jistě nebude chybět ani čertovský kočár, hraná pohádka a opravdové peklo. Více na http://www.zoo-ohrada.cz Zahraniční tip 30. listopadu Oslavy sv. Ondřeje v Edinburghu Poslední listopadový den má svátek svatý Ondřej. Skotové tohoto světce považují za svého patrona a vzdávají mu každoročně hold bujarými oslavami. Centrem oslav je samozřejmě Edinburgh, a zaletíte-li si tam koncem listopadu, můžete St. Andrew’s Day zažít na vlastní kůži. Rezervujte si letenky i ubytování online na webových stránkách http://www.easyJet.com. Foto popis|

Rokycanský deník

Bojovníci za svobodu řešili památníky 4.11.2014

Rokycanský deník str. 2 Rokycansko Západočeské muzeum v Plzni

BOŽENA ŠOPEJSTALOVÁ

Znovu se probírala také ocenění udělená u příležitosti výročí vzniku republiky Rokycany – Včera bylo přízemí Muzea dr. B. Horáka vyhrazené pro jednání členů rokycanské pobočky Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS). Mimo jiné zaznělo, že je potřeba věnovat se kontrole památníků a zainteresovat do ní i veřejnost, zejména děti. Vzpomínka přítomných patřila také doktoru Horákovi, a to v souvislosti s výročím a zejména pak s krajem chystaným krokem sloučení po Horákovi pojmenované instituce se Západočeským muzeem. Účastníci si také připomněli ty, jimž ČSBS k výročí republiky udělil ocenění. Čestné uznání od oblastního výboru za dlouholetou spolupráci získal i Rokycanský deník. Ocenění patří dále skautskému středisku Rarášek za reprezentaci při vzpomínkových akcích a Sokolu Rokycany za prokazované vlastenectví. Z jednotlivců to byla Věra Kasíkové za přenášení úkolů v Mýtě, dále za propagaci Miloslav Žán, vedoucí střediska Rarášek, Alena Vítová za podíl na zpracování materiálů a zavedení evidence odbojářů, popravených a padlých. Čestné uznání ÚV ČSBS připadlo Petru Kabelkovi (členu Sokola) za dlouhodobou aktivní činnost při významných akcích. Ústřední výbor svazu udělil také dvě pamětní medaile III. stupně, a to Soně Vlachové za dlouholetou aktivní činnost člena výboru Základní organizace ČSBS v Rokycanech i zpracování dokumentace a materiálů k rasové persekuci. Další patří Petrosi Cironisovi, hlavně za zavedení centrální evidence odbojářů, popravených a padlých vlastenců či za publikační činnost. Pamětní medaile ÚV ČSBS II. stupně patří Miroslavě Zoulové, zejména coby aktivistce v Dobřívě, ale též Evě Savkovové, za dlouholetou aktivní činnost tajemníka výboru i člena pléna oblastního výboru v Plzni, a Rostislavu Vychodilovi, který je současným rokycanským předsedou, za totéž. Přítomným přišel za práci poděkovat i loučící se starosta města Vladimír Šmolík.


35

Foto popis| NOVÝ PŘEDSEDA rokycanské organizace ČSBS Rostislav Vychodil připomněl všeobecnou nutnost starat se o památníky v regionu. Vedle je na fotografii Emílie Urbanová. Foto autor| Foto: Deník/ Božena Šopejstalová Region| Západní Čechy

Lang & spol. nevzdávají boj o rokycanské muzeum. Sepsali petici 5.11.2014


(naš)

Rokycansko – Ode dneška budou k dispozici petiční listiny, na nichž se občané mohou svým podpisem vyslovit za zachování suverenity Muzea dr. Horáka. Zájemci tak vysloví svůj nesouhlas se záměrem rady Plzeňského kraje na zrušení právní subjektivity muzea v Rokycanech a jeho převedení pod Západočeské muzeum v Plzni. Za petiční výbor ve složení Martin Lang, Jiří Kantor, Jan Lehner, Tomáš Makaj a Jan Šašek nám jeho předseda Lang řekl: „Text petice je přiložený v plném znění u podpisových archů. Ty jsou rovněž ke stažení na http://www.brdskelisty.cz.“ Mimo jiné se v něm píše: ´Rokycanské muzeum vybudovali již před téměř 110 lety jeho zakladatelé pro město Rokycany a Rokycansko jako instituci střežící jejich kulturní odkaz, sbírky a vědecké poznání, nikoli však pro účely Plzně a její okolí. Generace sběratelů i dobrovolných dárců z Rokycanska od počátků po dnes rozmnožovaly jeho sbírky, pečovaly o ně a naše veřejnost byla a je na toto muzeum oprávněně hrdá. Výše uvedený záměr krajské rady chápeme jako nesystematický, bezprecedentně nekulturní a neuctivý počin, jako akt svévole, na jaký si netroufly ani totalitní režimy. Zároveň poukazujeme na skutečnost, že se zvolenými zastupiteli, ani s veřejností nebyl tento záměr předem diskutován. ´ Petice proto apeluje na zastupitele Plzeňského kraje, aby výše uvedený záměr rady Plzeňského kraje nepodpořilo a aby o celé věci bylo nadále jednáno transparentně, pod kontrolou veřejnosti. Lang také oznámil, že petiční archy budou ode dneška k dispozici v Městském úřadě v Rokycanech, Městském úřadě v Mirošově a rovněž v tamní knihovně, dále v Městské knihovně v Hrádku, v Ekocentru (synagoga) a Hylákově muzeu Radnice, v Městském Muzeu J. V. Sládka ve Zbiroze, v Muzeu Středních Brd ve Strašicích a obecním úřadě i v knihovně tamtéž. Podpisová místa budou označená. „Na podporu petice proběhne podpisová akce také v terénu formou kontaktní kampaně,“ doplnil za sebe i kolegy Lang. Akce bude ukončená 25. listopadu a petiční archy výbor předá zastupitelstvu Plzeňského kraje, aby se jeho členové mohli seznámit s obsahem před prosincovým zasedáním. Region| Západní Čechy

Muzeum dr. Horáka pořádá letošní finále 12.11.2014


(naš)

Rokycany – Poslední letošní výstava, kterou Muzeum dr. Bohuslava Horáka pořádá, je naplánovaná už na čtvrtek, tedy 13. listopadu. Je věnovaná tvorbě malíře Petra Berana, jenž letos oslaví 70. narozeniny. Jedná se o regionálního autora, který ve své tvorbě preferuje realistické náměty, hlavně se v nich odráží okolní příroda. Akci zahájí 16. hodina. „Je také možné, že se jedná o poslední výstavu, jíž muzeum pořádá jako samostatný právní subjekt. Kdo by chtěl podpořit petici proti zrušení jeho právní subjektivity a nesouhlasí s tím, aby se stalo pouhou pobočkou Západočeského muzea, může podepsat peticivrokycanskémmuzeudo 23. listopadu,“ oznámil za petiční výbor Jan Lehner. Region| Západní Čechy


36

Muzeum Horáka dnes zve nejen na výstavu 13.11.2014


(naš)

Rokycany – Poslední letošní výstava, kterou Muzeum dr. Bohuslava Horáka pořádá, je naplánovaná na dnešní odpoledne, od 16. hodin. K 70. životnímu jubileu regionálního malíře Petra Berana pořádá výstavu jeho děl. Autor ve své tvorbě preferuje realistické náměty, hlavně se v nich odráží okolní příroda. „Je také možné, že se jedná o poslední výstavu, jíž muzeum pořádá jako samostatný právní subjekt. Kdo by chtěl podpořit petici proti zrušení jeho právní subjektivity a nesouhlasí s tím, aby se stalo pouhou pobočkou Západočeského muzea, může v Muzeu dr. Bohuslava Horáka podepsat petici do 23. listopadu,“ oznámil za petiční výbor Jan Lehner. Region| Západní Čechy

Podpisy pro Muzeum Horáka přibývají 15.11.2014


(naš)

Rokycany – Poslední výstava v tomto roce, jejíž vernisáž Muzeum dr. B. Horáka uspořádalo ve čtvrtek odpoledne, se stala i místem, kde lidé vyjádřili jednoznačný názor na záměr odebrat instituci právní subjektivitu a začlenit ji pod Západočeské muzeum. Desítky podpisů jsou toho jasným důkazem. „V neděli, při Dnu veteránů, chceme dát příležitost k vyjádření dalším. Petiční archy budou k dispozici na náměstí,“ informovali za petiční výbor Martin Lang a Jan Lehner. Region| Západní Čechy

Rokycansko dotační tituly zvládlo 21.11.2014


BOŽENA ŠOPEJSTALOVÁ

Rokycansko – Zhodnocení dosavadního přínosu finanční podpory z Evropské unie prostřednictvím Regionálního operačního programu NUTS II Jihozápad se včera stalo důvodem, proč Rokycansko navštívil náměstek hejtmana Plzeňského kraje Ivo Grüner. Tentokrát ale spíše vystupoval jako předseda Regionální rady regionu soudržnosti Jihozápad a věnoval se programovému období 2007–2013. „Přijel jsem si promluvit se žadateli o evropské dotaci, podívat se na výsledek a zjistit, jakému ohlasu se akce těší,“ uvedl stručně Grüner. „V Rokycanech sice dosažené není zásluhou tohoto vedení, ale je třeba říci, že se sem podařilo dostat hodně evropských prostředků a akce se povedly. Ať už jde o park, novou rozhlednu na Kotli, silnice, včetně první části obchvatu Rokycany – Hrádek...,“ hodnotil. „Kdy dojde na dostavbu, a tím vyvedení kamionů mimo centrum, jasné není. Evropské fondy poskytly možnost obchvat realizovat. Když někdo nepochopí prioritu a blokuje výkup potřebného pozemku přemrštěnými požadavky, nedá se nic dělat. Běží soud o vyvlastnění. Kdy ale skončí...? Rokycany podle něj také spolu s Tachovem, Klatovy a Sušicí patří k místům, která o prostředky nejlépe dokážou žádat. Chválil rovněž, že na Rokycansku se v rámci operačního programu povedly i další akce. Třeba rozhledna v Břasích či terasy v zámku Zbiroh. „Je dobré si uvědomit, že bez prostředků Evropské unie bychom těžko byli tam, kde jsme. Je zapotřebí, abychom o tom dali pořádně vědět a dosažené cíle navštěvovali a využívali co nejčastěji.“ Náměstka Grünera jsme zastihli v Muzeu dr. B. Horáka, které rovněž dotace čerpalo. Například na vytvoření nové interaktivní expozice Příroda. Jelikož Grüner je členem rady Krajského úřadu PK, která odsouhlasila přesun Muzea dr. B. Horáka pod Západočeské muzeum, zajímala nás i tato tematika. „Jsem jedním z devítky radních. Nepatřím ale mezi odborníky přes muzejnictví, dal jsem na jejich rozbor situace, kterým se teď bude zabývat i zastupitelstvo. O tom, že rokycanské muzeum na tom nebude hůře, naopak – co se paleontologických


37

sbírek týče, dočká se nejlepšího vybavení v kraji, ujišťoval i doktor Frýda. Je ředitelem Západočeského muzea, ale zároveň občanem Rokycan,“ poukázal Grüner. Foto popis| ŘEDITELKA MUZEA dr. Horáka Miroslava Šandová včera seznámila se sbírkami krajského radního Ivo Grünera. Foto autor| Foto: Deník/ Božena Šopejstalová Region| Západní Čechy

Tachovský deník

Pravěká mohyla je jako nová 29.11.2014

Tachovský deník str. 1 Titulní strana Západočeské muzeum v Plzni

JIŘÍ KOHOUT

Je první zrekonstruovanou mohylou v kraji Butov – Je možná čtyři tisíce let starý. Ze střední doby bronzové pochází hrob, který se nachází v lese nad Butovem nedaleko Stříbra. Objeven byl za první republiky a letos na podzim jej archeologové uvedli do původního stavu. Jak uvedla ČTK, pravěkou mohylu zrekonstruovali archeologové Západočeského muzea v Plzni s kolegy ze Západočeské univerzity. Hrob se rozkládá na ploše zhruba 13 krát 13 metrů. Mohylu prokopal v roce 1936 archeolog Otto Eichhorn, nechal ji odkrytou, postupně se na ni ale zapomnělo. Loni a letos se ji odborníci snažili vrátit co nejvěrnější původní podobu. „Na projekt se podařilo sehnat peníze z evropských zdrojů,“ uvedl ČTK archeolog muzea Milan Metlička. V třicátých letech nechal Otto Eichhorn mohylu odkrytou, aby na ni lidé mohli chodit dívat. V roce 1938 ale odešel do Vídně a zájem o mohylu postupně upadal v zapomnění. „Oblast byla zalesněna. Až kolem roku 1990 přišli archeologové na to, že pravěký hrob je odkrytý. Vloni spustili projekt rekonstrukce, k dispozici měli Eichhornovy zákresy, fotografie i další dokumenty,“ doplnil Metlička. Na průzkumu a rekonstrukci mohyly se podílelo také tachovské muzeum, respektive jeho archeologický pracovník Nikola Rayman. „K posouzení a vyjádření byla vytvořena archeologická komise, které jsem byl členem. Komise mohylu posoudila a zhodnotila její rekonstrukci,“ uvedl Rayman Deníku. Tachovský archeolog také mohylu zdokumentoval, jeho snímky najdete na třetí straně. Hrob pochází z období 1650 až 1350 před naším letopočtem. Plocha kolem hrobu byla před jeho rekonstrukcí nejprve vykácena. Pokračování na straně 3 Pravěká mohyla je jako nová Na území kraje je butovská mohyla první zrekonstruovanou pravěkou mohylou Dokončení ze strany 1 „Zachována zůstala středová plotna, která je původní, stejně tak jako věnec okolo, tam ale některé z kamenů byly vyvráceny, některé se i ztratily,“ uvedl Metlička. Vyvrácené kameny bylo třeba usadit zpět na původní místo, k tomu posloužila Eichhornova fotodokumentace. Do některých částí museli archeologové doplnit hlínu tak, aby se místo podobalo původnímu terénu. U zrekonstruované mohyly osadili informační tabuli. Jak uvedl Metlička ČTK, mohyla se nachází v blízkosti mohylového pohřebiště s dalšími značně poškozenými pravěkými hroby, přístupná je z cyklostezky i ze státní silnice, nachází se kousek za křižovatkou silnic Stříbro, Starý Butov, Malovice. „Na území Plzeňského kraje jde o jedinou takto odkrytou a zrekonstruovanou mohylu,“ uvedl Metlička. Jeho týmu práce trvala s přestávkami rok. Podle dokladů Eichhorna ukrývala mohyla ostatky jednoho člověka, bylo v ní pět nádob uložených jako milodary, i bronzová břitva. Mohyly sloužily jako hroby k ukládání ostatků jednoho nebo i více jedinců, mají formu kopečku, jejich šířka bývá od pěti do pětadvaceti metrů, vysoké jsou od půl do 2,5 metru. V Plzeňském kraji je přes 200 mohylových pohřebišť a celkem asi 5000 mohyl. Foto popis| Mohyla před rekonstrukcí. Foto popis| TUTO MOHYLU PROKOPAL V ROCE 1936 archeolog Otto Eichhorn, nechal ji odkrytou, postupně se na ni ale zapomnělo. Loni a letos se ji odborníci snažili vrátit co nejvěrnější původní podobu.


38

Foto autor| 2x foto: Nikola Rayman Region| Západní Čechy


39

Jak v minulosti vznikala keramika Odmítal jsem projektovat paneláky... 19

Recommend Documents