ÚVOD Slovo atletika pochází z řeckého áthlón, které znamená cenu, o kterou se závodí. Slovo atlet má svůj původ v řeckém výrazu athletes, který pochází z helénského období řecké civilizace a označovalo závodníka z povolání.
Atletika je všeobecně považována za základní sportovní odvětví. Přirozené pohyby – chůze, běh, skok, a hod jsou jejím pohybovým základem. Ostatním sportům přináší množství důležitých hodnot a jimi je více či méně ovlivňuje.
Atletika – sport stamiliónů lidí – je jedním z nejstarších sportů, který provází lidstvo už od nepaměti. Snad od okamžiku, kdy se homo sapiens postavil na nohy. Musel běhat, skákat, házet – aby přežil. Éliďan Koroibos byl prvním atletickým vítězem a od té doby uplynulo již mnoho času, ale atletika má stále své nezastupitelné místo nejen v rámci sportu, ale i v rámci celého lidstva.
Motivací k této práci mi byla moje dosavadní celoživotní spojitost s kolínskou atletikou. Můj otec od dětství závodil a v současnosti trénuje v kolínském oddíle, a tak jsem již v útlém mládí přišel do styku s atletikou. Starší závodníci i ostatní trenéři pro mě byli strejdy a na kolínském atletickém stadiónu jsem prakticky vyrůstal. Ačkoliv jsem si později, když jsem si vybíral sport, který budu závodně dělat, nevybral kupodivu atletiku, ale fotbal, má u mne atletika výjimečné postavení a dodnes s ní přicházím často do styku. Chtěl jsem se tak dozvědět jak vůbec atletika nejen v Kolíně, ale i v mém nejbližším okolí bydliště vznikla, jaký byl její vývoj a touto prací bych chtěl poskytnout informace i ostatním lidem, které toto téma také zajímá. Cílem následujících stránek je tedy zachytit vznik a vývoj atletiky v bývalém okrese Kolín. Na tomto území v minulosti vznikly dva atletické oddíly a jimi se také budeme zabývat. Mimo těchto dvou klubů nejsou na bývalém kolínském okrese žádné zmínky o nějakém druhu organizované atletiky, vyjma provozování různých kroužků při školách, ať už základních nebo středních. Dále
6
zde působily všelijaké neorganizované atletické spolky, ale těmi se zabývat pro jejich zanedbatelný význam nebudeme. Rozhodující vliv na vývoj atletiky na Kolínsku měly dva oddíly, které zde v minulosti vznikly. Kolínský klub svou velikostí a významem o mnoho převyšuje svého kolegu z Českého Brodu, a tak je i kolínskému oddílu věnováno mnohem více prostoru. To je dáno i kvalitou a rozsahem uchovávaných materiálů v obou oddílech.. Prozkoumáním dokumentů v archivech obou klubů, prostudováním literatury a výpovědí pana Mgr. Stanislava Kosíka tak vznikla tato práce, kterou vám zde předkládáme a která vám snad přispěje k seznámení se s atletikou na Kolínsku.
V první kapitole jen stručně nastíníme vznik atletiky v Čechách a poté se již budeme věnovat oběma oddílům, které vznikly na Kolínsku – oddílu v Kolíně a Českém Brodě.
7
1. JAK VZNIKALA ATLETIKA V ČECHÁCH Ve slavné historii tělesné výchovy a sportu v českých zemích má atletika právem vyhrazeno čestné místo nejen jako jedno z nejúspěšnějších odvětví, ale i jako sport, který svými počátky patří k nejstarším u nás.
První zmínky o předchůdci atletiky na území Čech a Moravy jsou staré přes 700 let a dokazuje to zápis o 1.doložených běžeckých závodech z 2.června roku 1297, který byl objeven ve Zbraslavské kronice. Postupem času se atletická utkání stávala serióznějšími a „závodilo se o hmotné i peněžní odměny. Dokonce se dalo běháním i živit“ (1. Počátky české atletiky sahají 700 let nazpět – online). „Provádění atletiky bylo zejména doporučováno ze zdravotních důvodů, například lékař krále Ferdinanda I. v 16. století vydal „Regiment zdraví“, kde píše, že tělesná cvičení jako skákati, choditi a běhati po schodech rychle vzhůru a dolů jsou zdravá. Lékař Rudolfa I. zase ve svém spise uvádí, že „běh je zdravý, rozhřeje břicho a vypustí všechny větry v něm uzavřené“. Jan Ámos Komenský v 17. století píše v „Bráně jazyků“, že „běhoun z ohrady k cíli během chvátající, první výhru odnáší“. V běžecké dráze ohraničené plotem běhali závodníci v ohradě k cíli a první vždy získal odměnu. Start byl zahájen švihnutím bičem, cíl byl označen provazem. Mýlil by se tedy ten, kdo by se domníval, že se atletika prováděla v dávných dobách amatérsky“ (1. Počátky české atletiky sahají 700 let nazpět – online). Průkopníky dnešní atletiky byli zejména Sokolové. Atletické disciplíny patřily zpočátku pod označení „tělocvik prostý“. Nejprve byly závody pořádány v tělocvičnách, kde se soutěžilo ve skoku do dálky a do výšky. K běhu se Sokolové dostali později. Závěr 19. století „charakterizuje první vážnější organizační snahy – vznikají kluby, závody, ale i Česká amatérská unie (ČAAU). Poprvé se běžely slavné Běchovice, závodilo se ale i v neobvyklých disciplínách (…)“. „Zkušenosti nabírali atletičtí nadšenci v kavárnách z anglických časopisů. V Praze byla průkopnická skupina kolem bratří Malečků, dále bratři Rudlové. V Kolíně to byli bratři Prágrové, v Roudnici Max Švagrovský. (…). Zakládají se kluby jako ČAC Roudnice n. L., AC Praha, AC Sparta, AC Plzeň. Vzniká
8
jednotné ústředí ČAAU založené 8.5. 1897“ (3. Vývoj završen vznikem národního svazu- online). První veřejné atletické závody se konaly 5.května 1888 z popudu amerického Čecha Edvarda Preissiga a těšily se velikému zájmu ze strany obyvatel a médií (3. Vývoj završen vznikem národního svazu- online).
9
2. ATLETIKA V KOLÍNĚ V následujících kapitolách této práce se budeme zabývat atletikou přímo ve městě Kolín. Nejvíce prostoru zde věnujeme historii oddílu, dále zde může nalézt informace o nejvýznamnějších postavách kolínské atletiky, nebo si můžeme přečíst o tradičních závodech, které stále pořádá nebo v minulosti pořádal kolínský atletický oddíl.
2.1. VÝVOJ ATLETICKÉHO ODDÍLU V KOLÍNĚ Tato kapitola se věnuje historii atletiky v Kolíně. Je vytvořena z dostupných materiálů T.J Sokol Kolín – atletika – jako jsou různé almanachy, ročenky, novinové výstřižky a dobové záznamy z výkonnostních tabulek jednotlivých let fungování oddílu.
2.1.1. POČÁTKY KOLÍNSKÉ ATLETIKY A ZALOŽENÍ ODDÍLU Kolínský atletický oddíl se řadí mezi nejstarší oddíly na českém území, a tak počátky atletiky v Kolíně před založením klubu spadají ještě do konce 19. století. Úředníci zdejšího cukrovaru založili sportovní kroužek Olympia a v roce 1899 uspořádali první mistrovství Čech v přespolním běhu na trati dlouhé 10 kilometrů z Týnce nad Labem do Kolína. Vítězem se stal Jakub Wolf z AC Sparta Praha (vítěz prvního závodu Běchovice – Praha). Tento závod byl o impulzem k založení atletického klubu v Kolíně roku 1900. Cesta k založení oficiálního atletického oddílu v Kolíně však nebyla jednoduchá. Za počátek provozování atletiky se dá považovat snažení bratří Prágrů. Nejstarší z bratří byl Oldřich, který studoval v Praze. Zde v klubu AC Sparta přičichl k atletice a se svými bratry Zdíkem, Prokopem a svým bratrancem Mirčou, provozovali jeho nabyté zkušenosti z Prahy na Dolním (dnes Kmochově) ostrově, který se jim tedy stal prvním atletickým stánkem. A že v tehdejší době provozování sportu nebylo zdaleka tak samozřejmé jako dnes, o tom svědčí první zkušenosti zakladatelů královny sportů v Kolíně. Jejich běháni vyvolalo zděšení ctihodných dam, které tam chodily na procházku a hned roznesly, že ti hoši se jistě zbláznili, když tam polonazí pobíhají po cestičkách. A tak začínajícím
10
atletům nezbylo nic jiného než přesunout tréninky na večer a při uzavření ostrova lézt přes vrata. První kolínští atleti to neměli opravdu snadné. Poté se však obyvatelé města začali s touto skutečností smiřovat, o čemž svědčí fakt, že když spolek kolem Oldřicha Prágra uspořádal kuriózní závod mezi cyklistou a sprinterem (pochopitelně v roli bratří Prágrů), našel si cestu na Dolní ostrov hojný dav diváků. Mimochodem vítězem tohoto závodu se stal sprinter. Kolínský klub se poté v roce 1902 spojil s fotbalovým FK a se vznikem AFK získali atleti na škvárovém fotbalovém stadionu kvalitní závodní dráhu.
Obr.1: Zakladatelé kolínské atletiky Oldřich (vlevo) a Prokop Prágrové
2.1.2. VYSOKÁ VÝKONNOST V POČÁTCÍCH Výkonnost kolínských atletů v době před 1. světovou válkou šla prudce nahoru a řada z nich v čele s bratry Prágry, Macháčkem, Buzkem, Jandákem, Nemastilem, Menclem, Krásou či Davidem sváděla rovnocenné souboje s předními pražskými atlety z klubů Sparty a Slavie. Startovali také na mezinárodních závodech a ti nejlepší dosáhli i českých rekordů. Za zmínku stojí
11
například 650,5 cm Oldřícha Prágra v dálce dosažených na domácích závodech v dlouhých šponovkách, tento rekord pak vydržel celých 14 let. Také jeho 13,44 cm v trojskoku je vynikajících. Mezi dalšími můžeme jmenovat výkon Z. Prágra na 400 m 53,4 s, nebo 800 y1 Jana Buzka za 1:56,4 min, které by stačily na dobré umístěni v dnešní prvoligové soutěži. Z významných závodů, kterých se kolínští atleti zúčastnili je to pro představu pražský Karlínský memoriál, nebo závody s mezinárodním zastoupením,
kde
Z.
Prágr
sváděl vyrovnané
souboje
s novozélandskými finalisty olympijských her na 100 a 200 m a jednoho z nich dokonce i porazil. V předválečném období byl tak kolínský atletický klub, byť početně nevelký, výkonnostně nejlepší ze všech venkovských českých a moravských oddílů. Slibná činnost klubu byla ovšem přerušena první světovou válkou. Mnoho atletů z kolínských řad se ocitlo uprostřed frontových bojů a bohužel hned v prvním roce války padl na ruské frontě „otec“ atletiky v Kolíně Oldřich Prágr. Jan Buzek (který byl mezi prvními přeběhlíky do ruského zajetí) a Zdík Prágr bojovali jako legionáři a po sibiřské anabázi se vrátili do vlasti až roku 1920. Při svém pobytu v Rusku také příležitostně závodili. Oba se zúčastnili závodů v Kyjevě, Jan Buzek závodil v roce 1919 na mítinku v Irkutsku, kde startovali i Američané. A tak při obnovení slávy kolínské atletiky po roce 1918 zbyli ze „staré gardy“ pouze právě oni dva.
2.1.3. KOLÍNSKÁ ATLETIKA ZA PRVNÍ REPUBLIKY Následující kapitoly informují o dění v kolínském atletickém oddíle v meziválečném období.
2.1.3.1. VZKŘÍŠENÍ KRÁLOVNY SPORTŮ V KRÁLOVSKÉM MĚSTĚ Dva legionářští navrátilci však nebyli jedinými pokračovateli skvěle započaté atletické tradice v Kolíně. Brzy se našli další schopní a zapálení lidé. Už dávno byla pryč doba z přelomu století, kdy se středoškolští profesoři dívali na sportování svých studentů skrze prsty a dokonce jim ho zakazovali. Jedním z profesorů zdejšího reálného gymnázia byl i Eugen Wiškovský, který se postavil 1
1 yard=0,9144 m – pozn. autora
12
do čela atletického hnutí v Kolíně. Shromáždil kolem sebe desítky studentů a dokázal je nadchnout pro atletiku. Profesor Wiškovský nepracoval se svými svěřenci pouze na stadionu. Pořádal přednášky, seznamoval nové adepty atletiky s metodikou tréninku a pozval do Kolína i tehdy vynikajícího atletického odborníka Čechoameričana prof. Pípala z Pensylvánské univerzity. Ten zde pomohl obnovující se kolínské atletice nejen cennými radami, ale i materiálně.
2.1.3.2. ÉRA DR. VÁCLAVA DROZDY Ze studentů kolem profesora Wiškovského se stali výborní atleti – Streit, Mašín, bratři Kašlikové
a další, především pak nejlepší kolínský atlet
meziválečné doby dr. Václav Drozda. Ten na tehdejší dobu vzpomíná takto: „V roce 1921 se konala v Pardubicích celostátní Středoškolská olympiáda. K tomuto účelu sestavil profesor gymnázia Eugen Wiškovský ze svých studentů atletické družstvo. Vzhledem k minimálnímu tréninku jsme nijak neuspěli – sám jsem byl sedmý – ale viděli jsme nádherné závody. Proto jsem s řadou ostatních na podzim a v zimě začal dvakrát týdně vybíhat po tehdy ještě neasfaltované silnici do Velkého Oseka a hned na jaře příštího roku přišly první úspěchy. Na Středoškolském poháru už bylo naše družstvo třetí a v následujících letech jsme se stali nejlepším mimopražským klubem. Dokonce s pražskou Slavií jsme prohráli o pouhé tři body.“(Tuček J., 2000) Později se stává dr. Drozda opravdovou hvězdou kolínské atletiky a běžcem světové třídy. Dosáhl mnoha úspěchů na středních tratích, přespolních a silničních bězích. Dokonce porazil i tehdejšího světového rekordmana na 1500 m Barytona z Francie.V roce 1924 je díky své výkonnosti pověřen činovníky klubu Mičkou, Kreutzerem a Jílovským, aby vybral trať pro kolínský lesní běh, který později dostal jeho jméno a dnes je čtvrtým nejstarším během u nás. Díky
výborným organizačním schopnostem obětavých klubových
činovníků uspořádal oddíl v roce 1926 velké mezinárodní závody na hřišti AFK v Borkách, kterých se zúčastnilo více jak sto závodníků a přihlíželo jim více jak 2000 diváků. Tolik lidí na atletických závodech mimo Prahu byl obdivuhodný kousek. Na tyto závody vzpomíná i slavný překážkář a ještě slavnější trenér mládeže „otec“ Jandera:
13
„Jednou jsem byl v Kolíně na velkých mezinárodních závodech, bylo to v srpnu 1926. Startoval jsem proti dvěma Maďarům, Muškátovi a desetibojaři Hahnovi. Zvítězil jsem v čase, který jsem nikdy předtím neběžel. Soukromí i úřední měřiči se sjednotili na čase 14,9 s, ale po zakročení delegáta ČAAU, jemuž se nezdálo možné, že by se u nás mohlo běžet za 14,9 (vždyť tehdy byl světový rekord 14,8!), byl ohlášen čas 15,2 s. I tak to byl nový československý rekord. Byl jsem moc rád, že jsem tento čas zaběhl v Kolíně, a to ze dvou důvodů. Především že tu bylo vyspělé a uznalé atletické obecenstvo, mající dobrou školu ze startů Václava Drozdy, a potom proto, že jsem pro atletiku zavedl nové překážky, jež kolínští koupili v naší opatovické dílně.“ (Tuček J., 2000) Z roku 1926 je také zmínka o prvních kolínských dorostencích.
2.1.3.3. ÚSPĚŠNÉ ČASY POD VEDENÍM VÁCLAVA STÁRKA Po odchodu Václava Drozdy do České Lípy nastává ke konci 20. let menší úpadek atletiky v Kolíně. Zlomem v historii oddílu se ovšem stává rok 1929, kdy do Kolína přichází mladý vrhač z nedalekého Českého Brodu Václav Stárek. Vedle vlastní závodnické činnosti se ujímá i vedení klubu oslabeného předchozími neshodami ve výboru i odchodem některých závodníků. Byl to opravdový nadšenec, šiřitel ryzího olympismu, neúnavný propagátor a organizátor atletiky v širokém okolí. Vývoj kolínské atletiky poznamenal na celé desítky let. V době hospodářské krize podporoval nejen činnost klubu, ale i nezaměstnané atlety. Václav Stárek neměl zásluhy jen o atletiku kolínskou, ale stmelil atletickou činnost v celém Polabí. Do let 1929-1933 spadá největší rozkvět atletiky v Kolíně, přičemž jednoznačně nejúspěšnějším se stal jubilejní rok 1930. Vedle navrátivšího dr. Drozdy excelují běžci Mizerovský, Laixner a zejména Josef Lédr, který zvítězil i ve slavných „Běchovicích.“ . Toto vynikající běžecké družstvo se stává mistrem republiky v přespolním běhu. Jaroslav Mizerovský pak vyhrál první maratón na trati Lány – Praha a získal za to uměleckou cenu – sochu Vítěze, která je nejcennější trofejí, jakou kdy kolínský atlet vybojoval.
14
Dále exceluje zejména dr. Drozda, který vyhrává téměř co se dá a přestože v roce 1932 AFK Kolín definitivně opouští, slibný vývoj kolínské atletiky v následujících dvou letech pokračuje.
Obr. 2: Tři nejslavnější běžci 20. a 30. let – J. Lédr, J. Mizerovský a dr. Václav Drozda
2.1.3.4. POČÁTKY KRIZE Rok 1933 se stal dalším mezníkem klubu. Tento rok totiž přinesl smlouvu mezi ČOS2 a ČAAU, která zakazovala členům Sokola závodit za kluby registrované v ČAAU. Kolínská atletika se tak roztříštila a provozuje se kromě atletického oddílu i v Sokole a DTJ.3 To byl kritický moment v meziválečném vývoji kolínského oddílu, protože v družstvu bylo několik Sokolů, z družstva odešlo i několik jiných závodníků a mnozí starší zanechali činnosti. Nebýt obrovského úsilí přeseděvším Václava Stárka, který získával pro klub nové nadějné atlety, byl by osud kolínské atletiky na vážkách. 2 3
ČOS=Československá obec sokolská – pozn. autora DTJ=Dělnická tělocvičná jednota – pozn. autora
15
V roce 1934 byla v Kolíně založena ženská sekce a o rok později zásluhou Stárka a B. Rambouska vychází první číslo legendárního oddílového zpravodaje VYTRVEJ!. Zpravodaj vychází dodnes a nemá v naší republice obdoby. Poslední předválečná léta jsou věnována hlavně práci s mladými závodníky a vnitřnímu klubovému dění. V této době stoupl počet členů a AFK Kolín se stává znovu největším venkovským oddílem.
2.1.4. KRUŠNÉ ČASY ZA 2. SVĚTOVÉ VÁLKY Ačkoli 2. světová válka nepřerušila tak jako válka v letech 1914 – 1918 činnost oddílu, výrazně se na jeho vývoji odrazila. Dochází k zákazu Sokola a DTJ, a tak se atleti schází znovu v jediném klubu – AFK. Sportovní možnosti jsou omezené, řada činovníků i závodníků je v koncentračních táborech a celé období je poznamenáno řadou obětí nacismu. Mezi ně patří např. J. Hladečka, O. Jílovský, R. Prágr a na samotném konci války v květnu 1945 jsou zastřeleni nadějný dorostenec Ota Chmel a nejúspěšnější kolínský atlet tohoto zlého období Ruda Plešingr. Přes všechny tyto těžkosti se klubu vcelku daří a vychovává řadu nadějných atletů, činnost je zaměřena zejména na mládež. Byla zřízena mistrovská soutěž v rámci vytvořeného Polabského okrsku, který v roce 1943 sdružuje již 23 oddílů.V roce 1941 pak do oddílu přichází Miroslav Tuček, který se v budoucnu stane neodmyslitelnou součástí kolínského klubu.
2.1.5. HISTORIE PO 2. SVĚTOVÉ VÁLCE AŽ DO SOUČASNOSTI Následující kapitoly shrnují vývoj kolínského atletického klubu od roku 1945 až po současnost.
2.1.5.1. VÝRAZNÝ ROZVOJ V POVÁLEČNÉM OBDOBÍ Zničující válka otřásla celým světem, stejně tak i výrazně poznamenala kolínskou atletiku. Přesto se další vývoj nezastavil. Hlavním znakem poválečného období až do dnešních dnů je jednotnost kolínské atletiky, atleti jsou sdruženi již jen do jednoho klubu, i když jeho název
16
se postupem času různě měnil. Stále se závodí na starém škvárovém fotbalovém hřišti s atletickou dráhou vedoucí přes jeho rohy. Pod vedením řady výborných funkcionářů, v čele se Stárkem a teď už i Tučkem, se výrazně rozrůstá počet členů atletického oddílu i počet pořádaných akcí. Nejvýznamnější událostí poválečných let se stal start světového rekordmana na míli Švéda Andersona4 na zdejším stadiónu. Běželo se před fantastickou návštěvou dvou tisíc lidí a je s podivem, že tento rekordman, ačkoli byl vyhlášený za profesionála, zde běžel pouze za večeři. V roce 1948 mění oddíl po dlouhých letech poprvé svůj název, děje se tak tomu po přechodu pod Sokol. Na konci padesátých let odchází z pracovních důvodů dlouholetá „duše“ kolínské atletiky Václav Stárek. Objevují se noví talentové, z nichž nejvíce vyčnívá skokan o tyči Antonín Saxa. Ještě jako „náctiletý“ byl zařazen do mužského reprezentačního družstva pro mezistátní utkání s Itálií v Bologni, kde zvítězil vynikajícím výkonem 400 cm. Dalším výborným závodníkem oddílu byl dálkař Josef Neček, který vozí medaile z veteránských závodů dodnes. Do družstva pak přicházejí dva kutnohorští závodníci Růžička
a hlavně Míla
Dajbych, pozdější
strůjce úspěchů
československé atletiky v 80. letech. V roce 1949 je velkou událostí start čerstvého olympijského vítěze Emila Zátopka na krajském přespolním běhu pořádaném v Kolíně. Roku 1950 se opět změnil název oddílu, kdy se atleti rozloučili se Sokoly a vystupují pod hlavičkou ČSD Kolín. Antonín Saxa dále skvěle závodí, získává mistrovské tituly, reprezentuje svou vlast a ve Vyškově překonává dokonce československý rekord ve skoku o tyči výkonem 418 cm. Je tak dodnes posledním Kolíňákem, který se zapsal do rekordní listiny mužské kategorie v olympijské disciplíně.
2.1.5.2. ZALOŽENÍ SPORTOVNÍ ŠKOLY VÝRAZNÝM MEZNÍKEM V roce 1952 je v Kolíně založena atletická sportovní škola dorostu pod vedení Mirka Tučka. Vždy v úterý a v sobotu se odpoledne sjíždějí mladí talentovaní závodníci z širokého okolí a jejich počet postupně stoupá až na 120.
4
Arne Anderson – jeden ze členů vynikající švédské běžecké skupiny ze 40. let 20. století, mimo jiné i průkopník tzv. fartlekové metody tréninku – pozn. autora
17
Posiluje se také pozice žen v klubu, když je založeno družstvo žákyň a nejlepší ženskou závodnicí této doby je diskařka Hana Žítková. Téměř ihned se začínají dostavovat první plody nedávno založené sportovní školy. Škola má již 9 tříd - kromě jedné gymnastické tři atletické v Kolíně a dalších pět přípravných v Nymburce, Českém Brodě, Sázavě a Poděbradech. Namátkou můžeme zmínit jména, která jsou výplodem sportovní školy: Taftl, Kasal, Pechar a další. Nesmíme ani zapomenout na opětovné přejmenování klubu, tentokrát na Lokomotiva Kolín.
2.1.5.3. KONEČNĚ VE SVÉM „Ukazuje se, že atletická dráha na AFK Kolín, kde se závodilo od založení oddílu, je nevyhovující, neboť vedla přes okraje fotbalového hřiště, byla úzká a bez vnitřního mantinelu. Také organizace tréninků byla obtížná, protože jak atletika, tak i fotbal měly řadu družstev“ (Tuček M., 1970). Na podzim roku 1954 tedy začínají rozsáhlé přípravy na výstavbu nové dráhy a sektorů na bývalém letním sokolském cvičišti, které bylo atletům přiděleno. Během výstavby platí klub daň v podobě poklesu výkonnosti a všechny tradiční podniky jsou přesunuty do Čáslavi. Na stavbě 300 metrové dráhy se podíleli téměř všichni členové oddílu, přesto je však třeba vyzdvihnout podíl Václava Stárka, Jana Petrlíka, Václava Fischera a Antonína Saxy. Přes některé těžkosti byla dráha slavnostně otevřena 1.5. 1956. „Nákladem 70 000 Kčs a odpracováním téměř 12 000 brigádnických hodin bylo postaveno dílo v hodnotě 225 000 Kčs. Zlepšené podmínky se odrážejí i v růstu závodní činnosti a možnostech přípravy, a tak počet členů stoupá až ke dvěma stovkám“ (Tuček M., 1970). Družstvo mužů tomto roce poráží pozvaný klub z Francie, daří se F. Taftlovi na 110 m překážek a kolínská odchovankyně Zlata Rozkošná jako první žena u nás překonala hranici šesti metrů v dálce.
2.1.5.4. ELBOGEN POVÝŠIL VÝŠKU NA KOLÍNSKOU KRÁLOVSKOU DISCIPLÍNU „Petr Elbogen se vrátil do oddílu po dvouleté vojenské službě a ačkoli tam neměl dobré podmínky pro přípravu, jeho výkonnost jde strmě nahoru. Jako pátý
18
výškař v zemi zdolává 200 cm a povyšuje tak kolínskou výšku, která byla vždy kolínskou slabou disciplínou na ozdobu všech utkání“ (Tuček J., 2000). Nutno podotknout, že k tomu přispěl i nemalou měrou dorostenec Kocům, který se stal výškařským mistrem republiky. V roce 1958 pak Elbogen dosáhl největšího úspěchu, jakého kdy člen oddílu dosáhl. Po zabydlení se v reprezentačním družstvu odjel na mistrovství Evropy do Stockholmu, kde výkonem 205 cm vybojoval skvělé 7. místo. Později dosáhli odchovanci oddílu ještě vyšších met, ale už v barvách jiných klubů. Úspěchem je také reprezentace Československa dalších členů oddílu, kromě Elbogena, na reprezentační dres také např. dosáhli Pechar, Kasal, či Košilková. Petr Elbogen je poté ještě společně s kolínským odchovancem a československým rekordmanem na 110 m př. Ivanem Pecharem zařazen do širší olympijské nominace na hry v Římě. I když se tam nakonec ani jeden z nich neprobojoval, tak nešlo jen o jejich úspěch, ale i o úspěch kolínského oddílu. Výročí šedesáti let kolínské atletiky pak bylo oslaveno výstavou v roce 1961, kterou i díky vystaveným olympijským medailím manželů Zátopkových navštívilo přes 3000 lidí. Dále je pak v tomto roce přidělena Kolínu jedna ze „základen“ sportu číslo jedna v tehdejším Československu, což mělo pro budoucnost velký význam při výchově talentů. Jeden talent se objevuje již záhy. Je jím dosud průměrný dorostenecký běžec Stanislav Petr, který později dosáhne mnoha úspěchů.
Obr. 3: Petr Elbogen nad laťkou
19
2.1.5.5. NÁSTUP MLADÝCH TVÁŘÍ A TÁPÁNÍ NA KONCI 60. LET „Rok 1962 znamená díky práci atletické základny a řady trenérů, kde se vedle výše jmenovaných začínají svou prací stále více podílet na úspěších oddílu Ota Svršek a Stanislav Plešinger, odrazový můstek do období nejvyšší výkonnosti kolínských družstev“ (Tuček J., 2000). Mužskému i ženskému družstvu se ve svých soutěžích nadmíru daří a v roce 1963 měl kolínský klub výborné družstvo mužů. Zasloužili se o to vedle stálice Elbogena jména jako Kouba (disk), Skřivánek (800 m), Košilka (5000 m), nebo Petr (1500 m). Navíc je zde takový přetlak závodníků, že vzniká dokonce „béčko“. Následující rok se toto družstvo vykrystalizuje do nejsilnějšího týmu mužů v kolínské atletické historii. Podle Tučka (2000) by toto družstvo v současných podmínkách zřejmě bojovalo o postup do extraligy, ale v roce 1964 jim to stačilo „pouze“ na 4. místo ve druhé lize. Výborní jsou zejména sprinteři Bohman, který přišel z Nymburka a Hegyes. Oba reprezentují naši vlast na mezistátních utkáních, prvně jmenovaný to dokonce dotáhl ke zlatu ve štafetě na 4×100 m na ME v Mnichově, pochopitelně už ne jako člen oddílu z Kolína. „I družstvo žen se stává rovnoprávným a má ve svém středu řadu vynikajících závodnic – Stöcklovou, Paříkovou, Polišenskou a jiné“(Tuček J., 1995).
Obr. 4: Nejsilnější kolínské družstvo mužů v historii z roku 1964
20
Od poloviny 60. let nastává ústup ze slávy. Není to však dáno poklesem výkonnosti závodníků ale faktem, který trápí i dnes většinu menších oddílů. Závodníci totiž opouštějí kolínské, ryze amatérské podmínky a odcházejí do pražských klubů. Nutno však podotknout, že se jim není co divit, protože nesrovnatelné podmínky pro přípravu ve velkých pražských oddílech znamenají ve většině případů i nárůst výkonnosti. Když se k tomuto faktu přidalo ještě zanechání činnosti starších závodníků, tak během dvou let ztrácí oddíl na 30 závodníků – většinou těch nejlepších. Atletická základna pochopitelně nemůže stačit takovému tempu odchodů, a tak muži i ženy soutěží jen v krajském přeboru. I přes všechny nesnáze činnost neustává a nově klub pořádá několik zahraničních zájezdů na mezistátní utkání, např. do Budapešti, nebo do Chotěbuze. Rokem 1966 zvolna končí „zlaté“ období kolínské atletiky 60. let, z nějž do reprezentačního dresu vyrostli Luděk Bohman, Josef Hegyes, Stanislav Petr, Jan Petrlík, Alexandr Karger, či Zuzana Polišenská, která v tomto roce reprezentuje na Evropských hrách juniorů v Soči. Na konci 60. let zatím nic nenasvědčuje obratu k lepšímu. Klesá morálka a klub opouštějí další závodníci (Širc nebo výborné duo závodnic Polišenská s Paříkovou). Oporou v těchto ne zrovna sportovně úspěšných let jsou kolínští rozhodčí, z nichž vyčnívá MUDr. Jebavý, který rozhoduje atletiku a plní v oddíle různé činovnické funkce již řadu let. Sovětská okupace se dotkla i atletiky v Kolíně, a tak se nepodaří uskutečnit některé tradiční závody, dokonce nejsou dokončeny i některé mistrovské soutěže. Obrat k lepšímu nastává v roce 1969, kdy obě družstva vyhrávají župní přebor a ženy postoupí do divize. Začínají se také objevovat další nadějní závodníci, které klub v tu dobu potřeboval „jako sůl“. Ženské družstvo převyšuje své mužské protějšky a v roce 1970 postupuje do ligy. Mezi mladými jsou nejvíce vidět sprinterka Rohlíčková nebo trojskokan K. Pařík, který oblékl i reprezentační dres.
21
2.1.5.6. SVĚŽÍ VÍTR PŘINÁŠÍ MLADÁ GENERACE Po hubených letech, kdy se nedaří vybřednout z průměru nastává vzestup. Trenérům se začíná vyplácet sázka na mládí, začíná se totiž objevovat nová výborná generace, která v budoucnosti přinese oddílu mnoho cenných kovů. Fungující sportovní třídy při 6. ZŠ dostávají v roce 1972 oficiální statut a výrazně přispívají k růstu atletické mládeže v Kolíně. „V roce 1973 přechází oddíl do nově založené jednoty TJ Kolín, která od roku 1986 nese název TJ Agro, a výrazně se zlepšují materiální podmínky, především pro zimní přípravu. V Kolíně na Zálabí byla totiž vybudována přetlaková hala s umělým povrchem, kde byla umístěna doskočiště pro skok daleký i pro skok vysoký“(Tuček J., 1995). V tomto roce se také výjimečně daří dorostenci Bubeníkovi, který se stává dvojnásobným mistrem Československa, vytváří republikový rekord v trojskoku a obléká i reprezentační dres. Veleúspěšný rok 1974 pak odstartoval skvělé období kolínské mládežnické atletiky. Výborně totiž spolupracují sportovní třídy, základna a v neposlední řadě také oddíl. Tato pracovní provázanost přináší své ovoce. Muži po letech postupují z krajského přeboru o soutěž výše, v mládežnických kategoriích vyniká J. Kyjovská, která odstartovala skvělou několikaletou sérii svěřenců trenéra Arnošta Pavlovského. Úspěchem je i bronzová medaile Jana Štrupa v maratónu na mistrovství ČSSR, což byla po dlouhé době opět mistrovská medaile z kategorie mužů V roce 1975 došlo k reorganizaci atletických soutěží a muži i ženy se setkávají ve 2. lize. Na mistrovstvích republiky se koná pro kolínský oddíl medailová žeň, Jan Štrup vytváří časem 7:35:00 nejlepší český výkon na 100 km a reprezentuje vlast. Sportovní základna je zrušena a místo ní je v Kolíně zřízeno tréninkové centrum mládeže pro celou spádovou oblast, v jehož čele je I. Karger a na místo hlavního trenéra přichází V. Širc, bývalý vynikající výškař, který má v budoucích letech velký podíl nejen na úspěších kolínských výškařů, ale i na celkových úspěších kolínského klubu. Osobností oddílu je také F. Teplý, který neúnavně vydává časopis VTRVEJ!, aktivně závodí a stává se tak jedním z „motorů“ klubu. V následujících letech jsou nejlepšími závodníky oddílu vrhači
22
Kyjovská a Štela, kteří získávají nejvíce mistrovských titulů z řad kolínských závodníků. „V roce mistrovství Evropy v Praze bojují ženy úspěšně ve 2. lize a muži vyhrávají krajský přebor, ale vzhledem k další reorganizaci soutěží se pro rok 1979 ocitají obě družstva v krajském přeboru. Pokračuje spanilá jízda mladých závodníků, která je odrazem výborné práce sportovních tříd, tréninkového střediska mládeže (TSM) a oddílu“(Tuček J., 2000). Tento rok je pro oddíl významný i z hlediska trochu jiného. Na již výše zmiňované mistrovství Evropy konané v Praze jsou totiž nominováni i rozhodčí z Kolína – Jaroslav Tuček, MUDr. Jebavý, S. Plešinger a M. Vodrážková. Změnami prochází i atletický stadion v Borkách. Je postavena nová sociální budova, která svými šatnami, klubovnami, posilovnou, saunou i kuchyňkou výrazně zlepšuje podmínky kolínské atletiky. Zřídilo se i osvětlení dráhy, které je neocenitelnou pomocí dodnes.
2.1.5.7. ÚSPĚŠNÁ LÉTA ŽEN Navzdory úspěšnému růstu mládeže a jejich úspěších, družstva dospělých stále jen tápou ve svých soutěžích. Dlouho se nedaří postoupit z krajského přeboru, zvyšuje se však alespoň počet členů a po dlouhé době je opět založeno mužské „béčko“. I přes tyto dílčí neúspěchy se stále výborně pracuje s mládeží, která svádí boje, a mnohdy úspěšné, o republikové medaile. Namátkou můžeme z mladých jmenovat např. Vyčítalovou, Šedinu, Ubryho,. či Grumla, který vyšel z líhně úspěšného trenéra Širce. Výborně se pracuje i s nejmenšími dětmi v přípravkách, které jsou pro klub nesmírně důležité. Na šestý pokus se konečně v roce 1984 podařilo jednomu z dospělých družstev postoupit z krajského přeboru do 1. národní ligy. Podařilo se to družstvu žen a ty tak odstartovaly poprvé v historii klubu nadvládu ženských kategorií nad mužskými. Hned jako nováček druhé nejvyšší soutěže postupuje do finále mistrovství ČSR a do kvalifikace o celostátní ligu, kde skončili na 6. místě, což byl největší úspěch kolínského ženského týmu v historii oddílu. Ve stejném roce dosahuje historického úspěchu také družstvo starších dorostenek, které jako první kolínské družstvo přivezlo medaili z mistrovství České republiky. V dalším roce
23
si dokonce ženské družstvo o jednu příčku polepší, když skončí v přeboru ČSR na vynikajícím 5. místě. Po delší době sice nikdo nezíská mistrovský titul, ovšem 12 medailí z mistrovství republiky je velice dobrých a jsou zrcadlem dobré práce v oddíle. Nejlepší závodnicí klubu je oštěpařka Marcela Jirků, která dosáhla i na reprezentační dres. „V první polovině 80. let se také výrazně rozšířil záběr atletiky v Kolíně. Z 238 členů v roce 1980 stoupla členská základna do roku1985 až na 347 a již o rok později přesáhl počet členů 400 a udržel se na této úrovni do konce 80. let. Naprostou většinu tohoto počtu tvořila mládež a kolínská atletika tak jako nejvýraznější sport v Kolíně plnila ještě vedle své reprezentační funkce i svou nezastupitelnou funkci výchovy mládeže. Tomu odpovídal i vysoký počet pořádaných náborových závodů pro žáky základních i středních škol“(Tuček J., 1995). V roce 1987 byla provedena kompletní rekonstrukce 650 m2 sektorů pro skoky a hody, které byly pokryty umělou hmotou elaston. Dvě rozběžiště na výšku, dvě na dálku, tyč a trojskok, jedno pro hod oštěpem. O rok později pak byla opravena i 300 metrová běžecká dráha, na kterou byla položena nová škvára. Velké problémy však začínají mít sportovní třídy, kterým bylo zabráno hřiště u školy pro stavbu nového mostu, a výrazně se také zhoršují možnosti financování činnosti. Přes problémy těchto tříd je však potěšil jejich odchovanec Ivan Slanař, který obsadil 10. místo na mistrovství světa v Římě a v roce 1988 se dokonce probojoval do finále OH v Soulu v trojskoku, kde skončil na 7. místě. To je jeden z největších úspěchů kolínských odchovanců v historii, ne-li ten největší. Ženy stále svou účastí v druhé nejvyšší soutěži převyšují muže. Ke konci 80. let nastává menší krize, spojena s problémy sportovních tříd a tím pádem výchovou talentů. Situace se sportovními třídami se nakonec vyřešila jejich přesunutím na 7.ZŠ na sídliště, kde byly hlavně díky nově vybudovanému hřišti s umělou rovinkou mnohem lepší podmínky a kde tyto třídy fungují dodnes.
2.1.5.8. POREVOLUČNÍ ZMĚNY Listopadová revoluce přinesla do naší společnosti řadu změn. Ačkoli většina z nich byla pozitivních, dopad především ekonomické reformy do oblasti
24
sportu byl v prvních letech negativní. Objevila se do té doby řada netušených problémů. Podstatně se zmenšila státní podpora sportu, a proto výrazně vzrostly ekonomické problémy oddílu. Rok 1990 znamená pro kolínskou atletiku i rok smutku. Zemřel totiž Miroslav Tuček, který byl „duší“ atletiky v Kolíně téměř 50 let. Po jeho smrti byl stadión na jeho počest pojmenován a zbylou funkci předsedy oddílu přebírá Arnošt Pavlovský. Kolínské atletice neprospělo ani zrušení tréninkových středisek mládeže, protože tím oddíl přišel o část materiálního a ekonomického zázemí, ale i o místo placeného trenéra. Avšak špičkoví závodníci vyrůstají i nadále. Dokladem toho jsou mládežnická jména jako Machová, Knittichová, Hoppová nebo Brynda, kteří získávají úspěchy na republikových šampionátech. Rok 1991 se vydařil družstvům dospělých, když oba týmy postoupily do 2. nejvyšší soutěže v republice a v tomto roce je největším úspěchem druhé místo Marcely Regnerové (za svobodna Jirků) v oštěpu na mistrovství ČR dospělých. „Rok 1993 můžeme označit za nástup nové generace kolínských běžkyň, které začínají vozit mistrovské medaile a během následujících sedmi let se propracovávají až do absolutní ženské české špičky“(Tuček J., 2000). Ženy si stále vedou dobře v 1. lize, muži svádějí boje ve 2. lize.
Obr. 5: Miroslav Tuček – „duše“ kolínské atletiky
25
2.1.5.9. OPĚT V SOKOLE „V rámci
zákona
o
navrácení
majetku
organizacím
potlačeným
komunistickým režimem byla podstatná část atletického stadionu, který nese od roku 1990 jméno Mirka Tučka, navrácena kolínskému Sokolu, neboť byl stadión postaven v polovině 50. let na starém sokolském cvičišti. Vznikla tak situace, kdy různé části stadiónu patřily třem vlastníkům – Sokolu, TJ Agro a městu Kolín. Možné budoucí problémy se rozhodl výbor oddílu po mimořádné valné hromadě řešit přechodem atletického oddílu z TJ Agro po více než 40 letech opět do Sokola“(Tuček J., 1995). Postupem času se tento krok ukázal jako správný a nastartoval zřejmě nejúspěšnější etapu historie královny sportů v Kolíně. Klub byl dobře zabezpečen Českou obcí sokolskou a do Kolína byla přidělena základna mládeže, což je obdoba bývalých tréninkových středisek mládeže. Ekonomická situace se také zlepšila díky vedení kolínské radnice, která se začala angažovat při rozvoji sportu v Kolíně. Tyto změny, spolu s podstatným rozšířením oddílu, znamenaly nový impuls k činnosti oddílu. Během jediného roku se zvedl počet členů o 80, začaly opět fungovat přípravky malých dětí a výrazně se zkvalitnila práce na sportovních třídách a spolupráce s tělocvikáři na ostatních školách. Výsledkem byla pronikavá změna v umístěni žákovských družstev i jednotlivců a vrcholem pak zopakováni 10 let staré bronzové medaile dorostenek z mistrovství ČR družstev, kdy se totéž povedlo juniorkám. Nejvýraznějšími členy tohoto družstva jsou pozdější opory Hoppová, Cidlinská, Šimková a Böhmová. V roce 1996 se klubu podařilo něco, o čem si všichni mysleli, že je to jen sen kolínských atletů. Díky městskému úřadu, v jehož čele stála bývalá kolínská atletka, nyní starostka Zdenka Majerová, se podařilo v Kolíně vybudovat dráhu s umělým povrchem. Kolín se tak zařadil mezi prvních 10 měst v republice, kde byla k dispozici umělá dráha. Ačkoli okruh měřil stále jen 300 m byla to obrovská vzpruha a pomoc. Ne vše se ovšem daří, nejhorší je pokles členů z více jak 400 na začátku 90. let na 250. O rok později je umělá hmota položena i na sektory pro technické disciplíny a Kolín se tak může pochlubit zbrusu novým závodištěm. Díky
26
zakoupení obytných buněk a předěláním některých místností na ubytovací kapacity, vznikla na stadiónu možnost přespání, které využívají cizí oddíly k soustředěním. To přineslo ekonomickou soběstačnost, ale také řadu problémů s rostoucím provozem.V tomto roce se také klub po 46 letech dočkal zlaté medaile z mistrovství republiky dospělých. Postarala se o něj Renata Hoppová a šlo o vůbec první ženský titul v historii. Družstvo žáků se zase postaralo a nejlepší umístění kolínského mládežnického družstva, když skončilo ve finále mistrovství ČR na druhém místě. Tato sezóna se tak prozatím stává nejúspěšnější v necelé stoleté historii oddílu. Následující sezóna je však překvapivě ještě lepší. Běžec Pichl se stává pětinásobným žákovským mistrem ČR, Hoppová s Coubalem získali medaili na republikovém šampionátu dospělých a oddíl získává rekordních 56 titulů přeborníků Středočeské oblasti. A to jsme vyjmenovali jen ty úspěchy největší, dalo by se i pokračovat. V roce 1999 ženské družstvo postoupilo do kvalifikace o extraligu, kde se mu jen přes zranění jedné z opor nepodařilo postoupit a skončilo na 2. místě. Muži po postupu do 1. ligy obsazují ve své soutěži dobré 4. místo. Dokladem výborných kvalit běžkyň kolínského oddílu je pozvání na PMEZ5 v přespolním běhu a PMEZ v silničním běhu v Portugalsku, kde družstvo skončilo na 10. místě. „Jubilejní rok 2000 pak byl skutečným vrcholem stoleté historie atletického sportu v Kolíně. Obě družstva dospělých dosáhla nejlepšího umístění za celé století kolínské atletiky“ (Tuček J. 2000)! Ženy skončily celkově 9. v republice a dobře se vedlo i mužům. Hoppová se stala dvojnásobnou mistryní ČR, pět titulů, tentokrát mezi dorostenci získal Pichl a mnozí kolínští atleti reprezentovali svoji vlast.
2.1.5.10. POČÁTEK NOVÉHO TISÍCILETÍ A SOUČASNOST ODDÍLU Do třetího tisíciletí a zároveň do druhého století své existence vstoupil kolínský oddíl poměrně úspěšně a téměř vyrovnal úspěchy z minulých dvou let. Družstva dospělých lehce slevila ze své výkonnost, avšak mládež znovu bodovala. Mezinárodním úspěchem je pak 11. místo Hoppové na univerziádě v Pekingu. 5
PMEZ=Pohár mistrů evropských zemí – pozn. autora
27
Rok na to pak stejná závodnice dosáhla na druhý nejlepší výsledek v celé historii klubu, když obsadil na halovém mistrovství Evropy 13. místo v závodě na 1500 m. Také další atleti, zejména v mladších kategoriích dosahují dobrých výsledků a někteří i reprezentují. V roce 2003 se podařil husarský kousek družstvu žen, které tak potvrdilo převahu nad muži trvající již od počátku 80. let. Jako nejmenší město v historii a vůbec poprvé v kolínských dějinách se totiž tento tým probojoval do naší nejvyšší soutěže. V následujícím roce pak dokonce vybojoval výborné 5. místo v ČR! Bohužel za tento úspěch se platila i daň v podobě sestupu mužů do 2. ligy. V následujících sezonách se pak daří zejména mládežnickým týmům, kdy každý rok postoupí alespoň jedno do finále mistrovství ČR. V roce 2006 se obě družstva dospělých setkávají v 1. lize, kde bojují dodnes a která jim jak z hlediska finanční náročnosti, tak výkonnosti „sluší“ asi nejvíce. Mládež je tradičně skvělá a mezi ní vyčnívá zejména kladivářka Šafránková, která obsadila 11. místo na dorosteneckém Mistrovství světa v Pekingu. Následující rok pak tato závodnice dosáhla fantastického úspěchu pro kolínské barvy. Na Mistrovství Evropy juniorů do 19 let v nizozemském Hengelu vybojovala výkonem 62,95 m stříbrnou medaili, první medaili v historii klubu, kterou kolínský atlet vybojoval na vrcholné světové či evropské soutěži. Celkově sezóna 2007 vyšla sportovně vynikajícím způsobem, kaňkou na ní je ovšem nečekaná smrt Václava Širce na soustředění v Čáslavi. Na rok 2008 byla plánována přestavba stadiónu, který by měl disponovat 400 m dlouhou dráhou, ale tato věc je, zdá se, v nedohlednu. Od 1.1. 2008 se vedení atletického oddílu T.J. Sokol Kolín po dohodě s výborem mateřské T.J. stává samostatnou sokolskou T.J. s názvem T.J. Sokol Kolín – atletika a sídlem na atletickém stadionu. „Bylo rozhodnuto, že k tomuto datu bude do ní převedena celá členská základna atletického oddílu a v průběhu prvého čtvrtletí (…) do ní přejdou také veškeré finanční prostředky oddílu, movitý majetek, ale samozřejmě také
všechny
závazky
spojené
s provozováním
areálu
atletického
stadionu“(VYTRVEJ! 2007). Od roku 2008 je tedy atletický oddíl samostatným subjektem.
28
Obr. 6: Renata Hoppová – nejlepší závodnice přelomu tisíciletí
Už více než jedno století uběhlo od chvil, kdy první průkopníci královny sportů založili ve městě Kolín oficiální atletický klub. Více než sto let činnosti je doba, kterou se může pochlubit jen málokterý český oddíl. Za tento čas se na kolínských závodištích vystřídalo mnoho generací sportovců a počet členů oddílu se v průběhu let musí počítat na desetitisíce. Atletika tak prozatím sehrála v Kolíně velmi významnou roli a patřila po celou dobu k nejvýznamnějším ve městě.
2.2. NEJVÝZNAMNĚJŠÍ POSTAVY KOLÍNSKÉ ATLETIKY V barvách kolínského klubu se vystřídalo v minulosti mnoho vynikajících závodníků. Následující část této práce bude tedy věnována těm, kteří podle našeho názoru a také podle dosažených výsledků nejvíce vynikali. Vybrali jsme pět atletů a jednu atletku , kteří jsou seřazeny nikoliv podle výkonnosti, ale chronologicky od nejstaršího po nejmladšího. Nutno také podotknout, že L. Bohman a I. Slanař svých největších úspěchů dosáhli již jako členové jiných oddílů.
29
Oldřich Prágr Narozen 1882 v Sázavě, spolu se svými bratry Zdíkem a Prokopem stál u zrodu kolínské atletiky. Vynikající závodník, jehož výkony i dnes vzbuzují úctu. V roce 1908 překonal český rekord na 75 y překážek časem 11,2 s a téhož roku vytvořil i rekord v dálce výkonem 650,5 cm. O dva roky později dosáhl dalšího rekordu, když skočil z místa do výšky 139,5 cm. Získal značné atletické úspěchy a to i v zahraničí. Zemřel v prvním roce 1. světové války blízko Ivangorodu.
Dr. Václav Drozda Narodil se roku 1903 v Ledči nad Sázavou. Dosáhl celkem na 11 titulů mistra republiky a to jak v přespolním běhu, silničním i na dráze, kde byly jeho doménou běhy na 800 m a 1500 m. Byl mnohonásobným československým reprezentantem a mezi největší jeho úspěchy patří skalp světového rekordmana Barytony z Francie. Jeho osobní rekordy z roku 1933 jsou následující: 1:57,2 na 800 m, 2:37,5 na 1000 m a 4:03,5 na 1500 m. Na jeho počest je pojmenován nejstarší pořádaný závod v Kolíně – Drozdův lesní běh. Zemřel v roce 1995 ve věku 92 let.
Petr Elbogen Výtečný kolínský výškař, který se narodil v roce 1935 v Praze. S atletikou začínal v Čelákovicích v roce 1948 a v roce 1954 přichází do Kolína, aby po roce opět odešel do Chebu, kde absolvoval základní vojenskou službu. Po dvou letech opět přichází do Kolína a předvádí skvělé výkony. Největším úspěchem je 7. místo na ME v roce 1958, dále reprezentoval v několika mezistátních utkáních. Osobní rekord má 205 cm a v současnosti žije v Německu.
Luděk Bohman Narozen v roce 1946 v Nymburce, vynikající sprinter. S atletikou začínal na počátku 60. let v Lokomotivě Kolín pod trenérem Elbogenem. Poté odešel do Prahy, kde závodil za kluby jako Slavie, nebo Rudá Hvězda Praha. Byl
30
držitelem 10 českých rekordů a účastníkem Olympijských her v Mnichově v roce 1972 (4. místo). Dále se stal mistrem Evropy ve štafetě na 4×100 m v roce 1971 a o dva roky dříve ve stejném závodě a na stejné soutěži získal bronz. Jeho osobní rekordy jsou 10,40 na 100 m a 20,8 na 200 m.
Obr. 7: Luděk Bohman (úplně vlevo) na Olympijských hrách v Mnichově
Ivan Slanař Vynikající trojskokan, který se narodil roku 1961 v Kolíně, kde také začínal svoji atletickou kariéru. Poté jako většina úspěšných závodníků odešel do Prahy, kde závodil za Rudou Hvězdu, poté závodil za Chrudim, načež se opět vrátil do Prahy, ale tentokrát do Dukly. Dále v jeho kariéře následuje oddíl Sparta Praha a poté Liaz Jablonec, kde v roce 1994 po zákazu činnost za doping ukončil svoji úspěšnou kariéru. Několikanásobný český i československý mistr jak na dráze, tak i v hale. Účastník Mistrovství Evropy 1986, Mistrovství světa 1988 a halových mistrovství Evropy. Jeho největším úspěchem je 7. místo na Olympijských hrách v roce 1988 v Soulu. Jeho osobními rekordy jsou 201 cm ve výšce, 778 cm v dálce a 17,25 m v trojskoku.
31
Obr. 8: Trojskokan Ivan Slanař
Renata Hoppová Nejúspěšnější atletka posledního období kolínské atletiky. Tato běžkyně se narodila v roce 1976 v Kutné Hoře a od roku 1993 závodila za Sokol Kolín. Je mistryní ČR na 1500 m v roce 1997 a 2000. Asi největšího úspěch dosáhla v roce 2001, kdy se na univerziádě v Pekingu umístila na 11. místě, dále reprezentovala na halovém mistrovství Evropy v roce 2002. Její osobní rekordy jsou 2:03,61 na 800 m a 4:09,75 na 1500 m.
2.3. TRADIČNÍ ZÁVODY KOLÍNSKÉ ATLETIKY Tato kapitola popisuje nejvýznamnější atletické podniky, které jsou, nebo v minulosti byly pořádány kolínským atletickým oddílem.
2.3.1. STÁLE POŘÁDANÉ PODNIKY Nyní se budeme zabývat tradičními závody, které stále nezanikly a pořádají se pravidelně každý rok.
Drozdův lesní běh Trať tohoto lesního běhu měří až na výjimky v letech 1936-1941 4200 m. Drozdův lesní běh je nejstarším kolínským tradičním závodem a čtvrtým
32
nejstarším českým během vůbec. Zakladatelem závodu je legendární kolínský běžec Dr. Václav Drozda, podle kterého byl také později pojmenován. První ročník se konal v roce 1925 a v roce 2008 se bude konat již jeho 82. ročník. Nejúspěšnějším závodníkem v historii závodu je kolínský odchovanec Stanislav Petr, který je jedenáctinásobným vítězem a držitelem traťového rekordu časem 11:54,6 min z roku 1975.
Prágrův memoriál (Velká cena města Kolína) Jedná se o závod v klasickém pětiboji, který se skládá ze skoku dalekého, hodu oštěpem, běhu na 200m, hodu diskem a běhu na 1500 m. Byl založen roku 1934 na počest zakladatele kolínské atletiky Oldřicha Prágra a je pořádán každoročně s výjimkou let 1942 a 1968, v letošním roce (tj. 2008) se tedy uskuteční již 73. ročník této soutěže. Je také zajímavé, že právě klasický pětiboj (i když v trochu jiné podobě) byl prvním závodem, který Sokolové z iniciativy bratří Prágrů ještě na sklonku minulého století uspořádali. Rekord závodu drží výsledkem 3789 bodů Jan Poděbradský z roku 1997.
Buzkova míle Závod byl založen roku 1934 z podnětu Václava Stárka a je pojmenován po jednom z pamětníku úplných začátků kolínské atletiky Jana Buzka. V roce 2008 oslaví Buzkova míle 71. ročník svého konání a je tak třetím nejstarším kolínským atletickým závodem. Běhá se každoročně na konci srpna jako součást Velké ceny města Kolína a rekord drží z roku 1970 již výše zmíněný Stanislav Petr časem 4:07,2.
Memoriál Rudy Plešingra Závod založený roku 1945 je věnován jako vzpomínka na nadějného čtvrtkaře Rudu Plešingra. Je proto logické, že se jedná o závod v běhu na 400 m. Koná se vyjma roku 1967 bez přestávky každý rok, a tak ho letos čeká již 63. ročník. Rekord drží P. Pěnkava z roku 1966 výkonem 49,1 s.
33
Sprintérský trojboj V roce 2008 se uskuteční již 58. ročník tohoto trojboje složeného z disciplín 60, 100 a 200 m. Má mnohem starší tradici, než kolik je ročníků (byl založen již roku 1935), ale v roce 1944 zanikl a byl obnoven až po deseti letech v roce 1955. Je součástí Velké ceny města Kolína a rekord drží z roku 1999 L. Bohman výkonem 2697 bodů (6.97-10,80-21,95).
Polabské atletické závody Tyto závody konané 1. května se po svém založení v polovině 50. let (letos je na pořadu 54. ročník závodů) staly velice populární a startovalo na nich mnoho skvělých závodníků včetně zahraničních sportovců. Nejvíce startujících se sešlo v roce 1971 a to celých 322 závodníků. Po vzniku stadionů s umělým povrchem prestiž závodů klesala, ale s položením umělého povrchu na kolínský stadion úroveň závodů opět stoupla. Do programu Polabských závodů se postupem času začlenila řada kolínských memoriálů – memoriály R. Plešingra, Josefa Holečka, V. Stárka atd.
Kolín – Velký Osek – Kolín Tento tradiční běžecký závod byl založen také roku 1934, kdy bylo založeno mnoho z tradičních kolínských podniků. Po slibném rozjezdu závodu nastal útlum a zanikl, v roce 1953 byl znovu uskutečněn a o 11 let déle byla pevně stanovena trať na 20 km. Nyní se ho každoročně účastní kolem 100 účastníků (včetně žen a veteránů) a letos se bude konat jubilejní 50. ročník. Traťový rekord drží Ivan Uvízl z roku 1989 výborným časem 1:00:09.
Silvestrovský běh Silvestrovský kros byl založen jako oficiální závod v roce 1960 na lesní trati dlouhé 3000 m v kolínských Borkách se startem a cílem na atletickém stadionu. Letos 31. prosince se poběží již 48. ročník a stal se z něj závod těšící se veliké popularitě v širokém okolí. Účastní se ho jak místní atleti, tak i sportovci z jiných sportovních odvětví a rekreační běžci.
34
Další závody pořádané kolínskými atlety Memoriál Josefa Holečka v běhu na 3000 m∗ - 37 ročníků Memoriál Václava Stárka ve vrhu koulí∗ - 31 ročníků Memoriál Antonína Votruby ve skoku dalekém∗ -19 ročníků Memoriál Mirka Tučka v běhu na 1000 m∗ - 18 ročníků Cena města Kolína ve skoku vysokém – 18 ročníků Středoškolská atletická liga – 17 ročníků Prasečí memoriál – 15 ročníků Cena města Kolína v běhu žen na 2000 m – 10 ročníků pozn: počet ročníků je uveden k roku 2008
2.3.2. TRADIČNÍ KOLÍNSKÉ JIŽ NEPOŘÁDANÉ ZÁVODY Následující kapitola se věnuje závodům, které se dříve těšili velké oblibě, avšak zanikly a v současnosti se již nepořádají.
Honba za liškou Tento podnik nebyl skutečným závodem, ale plnil náborové úkoly. Kolínští atleti touto soutěživou hrou pro děti na jaře zahajovali sezonu. Chlapci a děvčata byli podle věku rozděleni na družstva a v kolínském lesoparku Borky plnili různé sportovní úkoly. Poté museli nalézt ukryté, či přestrojené „lišáky“ – členy oddílu. Závod se těšil největší oblibě v padesátých letech, kdy počet účastníků přesáhl i pět set. Poslední Honba za liškou se uskutečnila v roce 1969 a do té doby se stihlo uspořádat 35 ročníků.
Memoriál profesora Jana Kopeckého Závod byl soutěží studentek a studentů kolínských středních škol pořádaný na počest jednoho z průkopníků atletiky v našem městě po 1. světové válce. Na ∗
součást Polabských atletických závodů
35
tento memoriál později navázaly další středoškolské soutěže. Konalo se dohromady 26 ročníků.
Memoriál Emila Sirotka v běhu na 20 km Jednalo se o lesní běh, který se konal na okruhu v Borkách a byl založen roku 1974. Je pojmenován na vzpomínku na interbrigadistu Emila Sirotka, který byl umučen nacisty za 2. světové války. Běželo se celkem sedmnáctkrát a jen pro zajímavost, rekord drží V. Zwiefelhofer z roku 1979 časem 1:03:53,0.
Kolínská laťka Závod ve skoku vysokém se konal celkem patnáctkrát, přičemž poslední se uskutečnil v roce 1989. Konal se v přetlakové hale na Zálabí a z důvodu jejího zničení soutěž bohužel zanikla. Na pořádání a vynikající úrovni měl zásluhu především bývalý výborný kolínský výškař Václav Širc. Rekord, který drží výkonem 220 cm J. Vondra je vzhledem k podmínkám, které panovaly v zálabské nafukovací hale obdivuhodný.
Memoriál Jendy Nováka na 1000 m dorostenců Závod, který byl od roku 1976 pořádán jako památka na odbojáře Jana Nováka, který byl umučen nacisty za 2. světové války. Běh byl vyhrazen pouze pro dorostence a zanikl po roce 1989, stihlo se tedy uspořádat 14 ročníků.
Další, již nepořádané kolínské závody Cerhenice – Velim – Cerhenice (silniční běh na 10 km) – 6 ročníků Kolín – Kutná Hora (silniční běh na 12 km) – 5 ročníků Kolín Pardubice (chodecký závod na 50 km) - 4 ročníky Týnec nad Labem – Kolín (silniční běh na 10 km)6 – 1 ročník
6
Jedná se o nejstarší závod v historii kolínské atletiky konaný 22.10. 1899 jako první mistrovství Čech v přespolním běhu – pozn. autora
36
3. ATLETIKA V ČESKÉM BRODĚ Touto kapitolou bychom vám chtěli přiblížit vývoj atletiky v Českém Brodě. Nepodařilo se nám však dohledat dostatek zdrojů, abychom mohli podrobněji zmapovat historii atletiky v Českém Brodě. Písemné zdroje buď neexistují, nebo je v podstatě nemožné je dohledat. Zejména o předválečném období oddílu existují zpravidla jen kusé zmínky v literatuře, jako například v knize mapující historii sportovní chůze v Čechách. Bohužel už nežije ani žádný z pamětníků počátků a předválečného období atletického klubu. Významným zdrojem informací se nám tak stal Mgr. Stanislav Kosík (ročník nar. 1942), který pomáhal obnovovat činnost oddílu v 70. letech a dnes je jeden z posledních funkcionářů klubu. Jeho svědectvím se nám podařilo alespoň nějakým způsobem stručně zmapovat zejména novodobou historii českobrodské atletiky. O zdrojích z předválečné historie říká: „ Když mi bylo kolem dvaceti let, tak se mi dostala do ruky knížka o fotbale a atletice v Českém Brodě za první republiky. Od té doby knížku sháním všude možně, ale sehnat se mi ji nepodařilo. Kdybys přišel ještě tak před deseti roky, tak bys určitě zastihl někoho, kdo pamatuje předválečné období atletiky v Českém Brodě, dnes jsou však již všichni nejspíše po smrti a já z tohoto období nic moc nevím“. A tak nám nezbývá nic jiného, než si vystačit s tím, co se nám podařilo sehnat.
Následující část práce je tedy vytvořena zejména ze svědectví Mgr. Stanislava Kosíka, z několika málo ročenek, které oddíl vydával na přelomu 80. a 90. let a ze zmínek v literatuře.
3.1. SK ČESKÝ BROD SK Český Brod, tak se oddíl jmenoval od svého založení až do jeho ukončení činnosti po 2. světové válce. A právě tomuto období se budeme věnovat v této kapitole.
První zmínky o provozování atletiky v Českém Brodě jsou již z konce 19. století. V této době je většinou atletika spojena se Sokolem a nejinak tomu bylo i v Českém Brodě. Podle Jirky (1997) ) i Šimona (1998) se v roce 1887 konaly
37
atletické závody v Českém Brodě v rámci všesokolského sletu. Původně se slet měl konat jinde, byl však zakázán, ale na žádost amerických Sokolů, kteří se sletu měli také zúčastnit, byl přesunut do Českého Brodu. Závodilo se ve skoku do výšky z můstku, který vyhrál Václav Tittl z Prahy výkonem 190 cm, dále ve skoku do dálky ve kterém výkonem 590 cm zvítězil Zemánek a v tyči, ve které skočil Souček z Holešovic 340 cm. Podle dostupných informací byl atletický oddíl založen již roku 1898, což ho řadí mezi nejstarší v zemi a předstihl dokonce svým vznikem i kolínský atletický klub. Dozvídáme se tak prostřednictvím Moce (1988), který ve své knize píše, že první závod v chůzi v Českém Brodě se konal roku 1923 na počest 25 let trvání tamního atletického oddílu. Od toho pak můžeme odvodit, že oddíl byl založen právě v roce 1898. Dříve velice populární sportovní chůze má v Českém Brodě dlouholetou tradici a i v novodobější historii byla asi nejpopulárnější disciplínou. Svědčí o tom zejména výše zmíněná Velká cena města Českého Brodu v chůzi. Konala se od roku 1923 a s různými přestávkami se pořádala do roku 2005. Zpočátku se chodilo 10 km, později se závod prodloužil na 20 km a posléze i na 30 km. Od roku 1975 se pak délka tratě ustálila na 20 km. V době před 2. světovou válkou se tento závod několikrát konal i jako mistrovství Čech a Moravy. Podle
dostupných
zdrojů
se
v období
první
republiky
dařilo
českobrodskému atletickému oddílu na poměry malého venkovského klubu vcelku dobře a ve válečných letech se dokonce mohl měřit i s pražskými atletickými oddíly. V tomto období byl tedy relativně na podobné úrovni jako kolínský oddíl. Po válce však dochází k odchodu profesora Klenky, který měl velké zásluhy na chodu českobrodského klubu a oddíl v roce 1948 zanikl.
3.2. TJ SLAVOJ ČESKÝ BROD Tato kapitola pojednává o novodobé historii atletického oddílu v Českém Brodě, jehož činnost byla obnovena v 70. letech 20. století.
38
Na počátku 70. let nastal čas pro obnovení činnosti oddílu. O opětovné založení se postarali především pánové Lank a Kosík, kteří založili klub pod tělovýchovnou jednotou Slavoj 14.9. 1973. Novodobé dějiny oddílu se tedy datují od tohoto roku, kdy klub nese název TJ Český Brod a tento název byl zachován až do současnosti. Prvním předsedou se stal Čeněk Vávra, který byl i funkcionářem v předválečném období klubu. Začátky nebyly jednoduché, ale postupně se dařilo oddíl stabilizovat. Významnou pomocí bylo postavení nového škvárového stadiónu na Kutilce v roce 1979, kdy měl hlavní podíl na výstavbě pan Sibera. Do této doby měl oddíl nepříliš kvalitní hřiště, o které se navíc musel dělit s jinými sportovními oddíly. Český Brod se tak mohl pochlubit zbrusu novým stánkem, který mu mohl závidět kdejaký i daleko větší oddíl. Podle výpovědi Mgr. Stanislava Kosíka byl stadión na Kutilce přibližně až do roku 1990 nejlepší ve Středočeském kraji. Avšak v 90. letech začíná postupně úroveň atletiky v Českém Brodě klesat, což se projevuje zákonitě i na stavu stadiónu, který dnes v podstatě chátrá. Ke zhoršení kvality stadiónu přispěl zajisté i letitý spor se sousedícím fotbalovým oddílem, který stadión také využíval. Dokladem nevraživosti mezi atletikou a fotbalem na Kutilce jsou i zmínky v jediných pěti vydaných ročenkách klubu na přelomu 80. a 90. let, ve kterých se téměř každý rok objevila výtka k fotbalistům, kteří „usilují“ o zničení atletického stadiónu. Tento spor trvá dodnes a vztahy s fotbalisty jsou na bodě mrazu. Posledním závodem, který se pořádal na českobrodském atletickém stadiónu, byl v roce 1996 krajský přebor mužů a žen a závodníkům šlo prý doslova o zdraví. Od té doby pořádá oddíl závody na jiných stadiónech, zejména pak v Houšťce ve Staré Boleslavi. V novodobé
historii
oddílu
navázala
chůze
Českém
Brodě
na
předválečnou popularitu. Velká cena města Český Brod byla obnovena roku 1975 a stala se největším závodem, jaký klub každoročně pořádal. Závodu se uspořádalo v novodobé historii klubu 31 ročníků (poslední se tedy konal v roce 2005) a šestkrát byl dokonce tento závod mistrovstvím České republiky v chůzi na 20 km
K největším závodům, které se kdy na Kutilce pořádaly patřilo i
mistrovství ČR veteránů v roce 1981.
39
Obr.9: Účastníci Velké ceny v chůzi na 20 km v roce 1991
V roce 1984 pak byl pro českobrodskou atletiku velkým přínosem krytý tunel, který zde byl postaven. Disponuje čtyřmi běžeckými drahami s umělým povrchem o délce 88 m a doskočišti pro skok vysoký, dálku a trojskok. O takovém atletickém krytém prostoru si většina českých klubů mohla nechat jen zdát. Od roku 1985 se v tunelu konají v zimě pravidelné mítinky, které jsou vzhledem k nedostatku hal na Kolínsku a celkově v okolí velmi populární. V minulosti se v atletickém tunelu největší oblibě těšila zejména Velká cena města Český Brod ve skoku vysokém. Rekord mítinku drží fantastickým výkonem 232 cm vynikající bývalý výškař Ján Zvara. Bohužel nevalná situace oddílu v posledních letech přispěla i ke zhoršení podmínek v tunelu.
40
Obr. 10: Atletický tunel v Českém Brodě
Oddíl střídal úspěšné sezony s těmi méně úspěšnými, ale jednoznačný vrchol přišel na konci 80. let. V letech 1988-89 měl oddíl přes 200 členů, kteří závodili v 8 družstvech, 6 trenérů a 8 rozhodčích. Podle mého názoru opravdu slušný počet na provinční klub z malého města. Pracovalo se zvláště s mládeží, ovšem nechyběla ani dospělá družstva mužů i žen, která bojovala v oblastním přeboru. Avšak počátkem 90. let nastává v českobrodském atletickém oddíle útlum. Je dán zejména nedostatkem trenérů a funkcionářů. Na začátku roku 1990 měl klub 6 trenérů (z toho jednoho profesionálního) a na konci této sezony zbyli jen trenéři dva a ani jeden profesionální. Zde je třeba hledat začátky úpadku atletického oddílu TJ Slavoj Český Brod. Veškeré soutěže a tréninky vedly tedy pouze dva trenéři, což bylo při relativně vysokém počtu závodníků neúnosné. Došlo tak k rapidnímu snížení členské základny, která v těchto letech činila kolem 50 členů. Snížení základny se kupodivu ani tak neprojevilo na dosažených výsledcích. Závodníci dále dosahují vcelku slušných výsledků na oblastní úrovni. V roce 1991 se pak družstvu žen téměř podařilo postoupit po vyrovnaném boji
41
s Čáslaví do 2. národní ligy. I když se nakonec postoupit nepodařilo, jde asi o největší úspěch českobrodského družstva v historii. Oddíl se nedostatkem trenérů potýká do dnešní doby, ale přes všechny nástrahy a obavy se podařilo atletický klub zachovat při životě. V roce 2007 měl oddíl 92 členů, z toho 63 členů bylo mladších 18ti let. Nejlepšími závodníky v novodobé historii TJ Slavoj Český Brod, které se podařilo vychovat jsou Ivo Bilík a Zdeněk Šafra. Oba dva se prosadili nejvíce v trojskoku, v Českém Brodě závodili jen do dorosteneckých let a největších úspěchů již pochopitelně dosáhli jako členové jiných oddílů. Oba dva také dosáhli na reprezentační dres, což bylo pro tak malý klub veliké vyznamenání. Zejména Ivo Bilík dosahoval vynikajících výsledků. V trojskoku se stal dvojnásobným mistrem ČR a jeho výkon 16,12 m z roku 1984 je velmi kvalitní.
Tab. 1: Oddílové rekordy TJ Slavoj Český Brod Jméno R. nar. Výkon Rok Místo Disciplína 100m Serbus J. 1961 11,3 . 1980 St. Boleslav 200m
Koudela T.
1963
23,6
1984 Čáslav
400m
Dědina J.
1967
54,56
1989 Praha
800m
Soukup J.
1955
1:59,6
1981 Nymburk
1500m
Břečka P.
1969
4:38,1
1989 Kolín
3000m
Hloušek J.
1950
9:12,7
1987 Čelákovice
5000m
Hloušek J.
1950
15:31,8
1988 Čelákovice
Maratón
Svoboda J.
1951
2:32:01,0
1985 Nový Bor
110m př.
Klápště V.
1961
17,4
1980 Český Brod
3000m př.
Žídek M.
1964
9:37,1
1985 Praha
48,9
1981 Vlašim
3:47,6
1987 Vlašim
4×100m
4×400m
Soukup,Koudela, Klápště, Serbus Rocker,
Průša,
Krčil, Had
Dálka
Serbus J.
1961
636 cm
1981 Český Brod
Trojskok
Serbus J.
1961
13,18 m
1980 St. Boleslav
Výška
Průša A.
1971
183 cm
1992 Český Brod
42
Tyč
Serbus J.
1961
4,40 m
1983 Český Brod
Koule
Korec M.
1967
13,18 m
1990 Třinec
Disk
Korec M.
1967
41,22 m
1990 Ostrava
Oštěp
Blažek P.
1973
43,88 m
1993 Nymburk
Kladivo
Klápště V.
1961
21,86 m
1980 Český Brod
Desetiboj
Serbus J.
1961
5045 b
1984 Čáslav
Doufáme, že tato kapitola alespoň trochu přispěla k seznámení s vývojem atletiky v Českém Brodě, i když o něm pojednává mnohem stručněji, než v případě vývoje atletiky v Kolíně. To je dáno zejména již výše zmíněným nedostatkem zdrojů informací o klubu.
43
ZÁVĚR Bakalářská práce mapuje historii dvou atletických oddílů, které vznikly na Kolínsku a které patří k nejstarším na našem území. Podrobněji se věnuje kolínskému klubu, ke kterému existuje dostatek zdrojů, a proto se nám, vcelku podrobně podařilo zpracovat jeho vývoj od počátků až do současnosti. O tomto klubu zde nechybějí ani zajímavé informace o nejvýznamnějších postavách kolínské atletiky a závodech, pořádaných kolínskými atlety. O českobrodském atletickém oddíle neexistuje zdaleka tolik materiálů jako v předchozím případě, a tak jsme měli práci poněkud ztíženou. I přes tyto problémy se nám však alespoň stručněji podařilo zpracovat vývoj atletiky v Českém Brodě. Doufáme tedy, že naše práce bude přínosem pro všechny, které dané téma zajímá, poskytne jim potřebný přehled a popřípadě bude i inspirací a motivací k zájmu o atletiku jako takovou. Oba dva kluby prošly historií, která trvá již více než jedno století a byla by škoda, aby tato dlouholetá tradice nebyla zachována. To hrozí zejména v Českém Brodě, kde jsou dlouholeté problémy a několikrát již hrozil zánik oddílu. Věříme však, že i českobrodskou atletiku se podaří přes všechny těžkosti zachovat ještě po mnoho let. Na závěr by se zde možná hodilo použít slovo, které je po mnoho let heslem kolínských atletů a platí i v obecné rovině – VYTRVEJ!
44
OUŽITÁ LITERATURA A PRAMENY
BOSÁK, E. Československá lehká atletika. Praha: Sportovní a turistické nakladatelství, 1958. 88 stran.
FOLPRECHT, V. Světová atletika v obrazech. 1. vydání. Praha: Olympia, 1989. 222 stran.
JIRKA, J a kol. Kdo byl kdo v české atletice. 2. dopl. vydání. Praha: Olympia, 2004. 239 stran. ISBN 8070338644.
JIRKA, J a kol. Sto let královny. Česká atletika S.R.O. 1997. 272 stran. ISBN 80-85893-11-8
MOC, L. Sto let sportovní chůze v Československu, Praha: výbor atletického svazu ÚV ČSTV, 1988
ŠIMON, J. Atletika: historie, organizace,pravidla atletiky, soutěže, závody. Praha: Nakladatelství Univerzity Karlovy, 1998. 108 stran. ISBN 80-7184-431-4.
TUČEK, J. a kol. Sto let kolínské atletiky 1900 – 2000. 1. vydání. Kolín: Decibel production s.r.o., 2000. 132 stran.
TUČEK, J. a kol. Almanach 1900 – 1995. 1. vydání. Kolín, 1995.
TUČEK, M. a kol. Almanach 1900 – 1990. 1. vydání. Kolín, 1990.
TUČEK, M. a kol. 80 let kolínské atletiky, 1. vydání. Kolín, 1980.
TUČEK, M. a kol. 70 let AFK Lokomotiva Kolín. 1. vydání. Kolín: Komise pro jubilejní oslavy při AFK Lokomotiva Kolín, 1970.
VYTRVEJ! (2007) – List kolínských atletů. vol. 73, nr. 2/listopad.
Sokol Kolín Atletika – Tabulky: 1944, 1962, 1963, 1964, 1969, 1970, 1989, 1994, 1996, 1999, 2000, 2003, 2004, 2005, 2006, 2007.
TJ Slavoj Český Brod Atletika – Ročenky: 1989, 1990, 1991, 1992, 1993.
Archiv Mgr. Stanislava Kosíka (funkcionáře TJ Slavoj Český Brod)
Počátky české atletiky sahají 700 let nazpět (online). Český atletický svaz – historie ČASu. Dostupný z WWW: http://atletika.cz/default.aspx?section=52&server=1&article=7807
Vývoj završen vznikem národního svazu (online). Český atletický svaz – historie ČASu. Dostupný z WWW: http://atletika.cz/default.aspx?section=52&server=1&article=52
45
RESUMÉ V práci jsme si dali za cíl shrnout historii dvou atletických oddílů které vznikly na Kolínsku. Jedná se o atletické kluby v Kolíně a Českém Brodě. Po prostudování dostupných materiálů se nám to i přes některé problémy vcelku podařilo. Práci tak zde předkládáme a je na vás, jak ji zhodnotíte. Doufáme, že pro vás bude alespoň nějakým způsobem přínosná. .
RESUME The paper is aimed at summarizing of the history of two athletic bodies originated in Kolín and its vicinity. These are the athletic clubs in Kolín and Český Brod. After studying of available materials and after overcoming of some obstacles, it can be assumed that we succeeded. We present you our work and it is up to you to make the final judgement. We hope it is beneficial for you at least in some way.
46
