Manuál pro bibliografické citace – návody a příklady Smyslem citování, ale též odkazů na použitou či parafrázovanou literaturu, je poskytnout čtenáři údaje potřebné k tomu, aby byl schopen citovaný dokument nalézt a ověřit si uvedené teze, zasadit práci do širšího kontextu a v neposlední řadě zachovat informační etiku. Přitom je třeba vyvarovat se tří nejčastějších chyb: 1. citování díla, které autor nepoužil, 2. necitování díla, které autor použil, a 3. nepřesné citování, které neumožňuje identifikaci díla. Citace slouží jako spojení (vazba) mezi místem, na kterém se v textu cituje, a bibliografickým záznamem v seznamu použité literatury. Při zpracování této přílohy byl využit dokument „Metody citování literatury a strukturování bibliografických záznamů podle mezinárodních norem ISO 690 a ISO 690-2“, který zpracovala PhDr. Eva Bratková z ÚISK FF UK. Dokument je dostupný z http://www.evskp.cz/SD/4c.pdf. Z tohoto materiálu také pocházejí některé příklady. Při zpracování části Seznam literatury (Seznam bibliografických záznamů) se studentům: doporučuje využít automatický generátor, který se nachází na http://www.citace.com/, a který po bezplatné registraci umožňuje automatickou tvorbu bibliografického záznamu dle platných norem. nedoporučuje využívat softwarový nástroj „Vytvoření bibliografie“, který je obsažen v MS Word 2007, protože mj. nepokrývá všechny typy dokumentů (zákony, závěrečné práce, atd.). Definice základních pojmů Pro potřeby této přílohy je nutné definovat následující základní pojmy: - Citace (jako citát) – v obecné češtině znamená uvedení kratší části jiného textu či výroku, obvykle doslovné. Citaci graficky oddělujeme od okolního textu (např. uvozovkami). - Citace (jako citace díla) – ve scientometrii a také ve vědeckých článcích má jiný význam – citace je formalizovaný odkaz na určitý výsledek, metodu, či myšlenku v jiné publikaci. Přitom k uvedení části jiné publikace, tedy citaci v běžném slova smyslu, obvykle nedochází. Jde tedy o bibliografický odkaz. - Bibliografický záznam = bibliografická citace – (reference) souhrn normovaných údajů o citovaném tištěném nebo elektronickém dokumentu, nebo jeho části, umožňující jeho identifikaci a vyhledání. - Bibliografický odkaz – znamená odkaz na konkrétní odbornou literaturu. V textu se většinou odkazuje jménem autora a vročením díla, které odpovídá stejné položce v bibliografii. - Odkaz na citaci – odvolání v textu na citaci uvedenou na jiném místě (pod čarou, v seznamu literatury atd.). - Bibliografie (seznam literatury) – seznam tištěných prací umístěný na konci odborného textu, řazený podle jistého hlediska (autora). Uvádí se zde úplná bibliografie všech pramenů uvedených v textu (seznam použité nebo doporučované literatury, též nazývaný skrytá bibliografie). - Seznam bibliografických záznamů (bibliografických citací) – při využití metody číselných citací v poznámkovém aparátu vytvořený seznam na konci publikace. - ISBN (International Standard Book Numbering) - systém mezinárodního standardního číslování knih používá desetimístné číslo (např. ISBN xx-xxx-xxxx-x) k jednoznačné identifikaci knih (neperiodických publikací). - ISSN (International Standard Serials Numbering) - systém používá osmimístného čísla (např. ISSN xxxx-xxxx) k jednoznačné identifikaci titulu tzv. pokračujících zdrojů,
seriálů. Číslo ISSN se vztahuje k tzv. klíčovému názvu publikace (se změnou názvu se mění ISSN).
1 Jak má vypadat citace v textu? Norma ČSN ISO 690 umožňuje tři základní styly citování v textu: 1. citování pomocí prvního údaje záznamu a data vydání (tzv. Harvardský systém), 2. citování pomocí průběžných poznámek, 3. citování pomocí číselných odkazů (nedoporučuje se). Pro potřeby studentů VŠFS se doporučuje využít první styl, který je nejjednodušší z hlediska tvorby i formální úpravy, ale student se může rozhodnout dle svého uvážení.
1.1 Citování pomocí prvního údaje záznamu a data vydání (Harvardský systém) V textu BP/DP se do hranaté závorky uvede první údaj (příjmení autora, první slovo korporace nebo první slovo z názvu, nemá-li dokument autora) a rok vydání dokumentu. Je-li první údaj jméno fyzické osoby, je vhodné ho uvádět velkými písmeny. Pokud je to potřebné, je do závorky vhodné uvést i přesnou stránku, ze které je citováno. Příklad textu s citacemi: …Zatímco mikroekonomie se zabývá chováním individuálních ekonomických subjektů (spotřebitele nebo podniku) za různých okolností nebo situací na dílčím trhu [HELÍSEK, 2002, s. 2], makroekonomie zkoumá zákonitosti fungování hospodářství jako celku a podstatu makroekonomických jevů [VALENČÍK, 2005, s. 5]… Na konci práce je pak uveden soupis bibliografických záznamů (abecedně uspořádaný, záznamy se nečíslují, mohou být zvýrazněny odrážkami). − HELÍSEK, M. 2002. Makroekonomie : základní kurs. Praha : Melandrium, 2002. ISBN 80-86175-25-1. − VALENČÍK, R.; BEDRETDINOV, R. 2005. Mikroekonomie : (výběr toho nejdůležitějšího). Praha : VŠFS, 2005. ISBN 80-86754-41-3. Pokud jsou citovány dvě práce od stejného autora ze stejného roku, jsou rozlišovány přidáním písmen abecedy do roku vydání ([HELÍSEK, 2002a; HELÍSEK, 2002b]).
1.2.
Citování pomocí průběžných poznámek
Ve vědecké či odborné publikační činnosti jde o často užívanou metodu. Za každým citovaným místem v textu se zapisuje číslice (v horním indexu nebo v kulaté závorce na řádce), která se vztahuje k číselně řazeným poznámkám uspořádaným podle pořadí jejich výskytu v textu (číslování začíná na první stránce s použitím první citace a v průběhu textu se načítá). Poznámky mohou a nemusejí obsahovat citace. V rámci jedné poznámky se může citovat jedno i více děl najednou. Pokud je jedna publikace citována vícekrát, přiděluje se každé další citaci příslušné nové číslo v poznámkách, není však nutné, aby obsahovala všechny údaje - lze uvést odkaz na číslo dřívější (poprvé uvedené) citace daného dokumentu, ale s jiným vymezením stránek.
První citace určitého dokumentu (nejlépe v každé kapitole zvlášť) má obsahovat potřebný počet údajů (je vhodné uvést plný bibliografický údaj) k zajištění vazby mezi místem, na kterém se v textu cituje, a příslušným záznamem v Bibliografii (Seznamu použité literatury). Požadováno je alespoň jméno autora (autorů) a název dokumentu (bez podnázvů či jiných informací k názvu) doplněný, pokud je to možné, přesným vymezením stránek. Příklad textu s citacemi: …Zatímco mikroekonomie se zabývá chováním individuálních ekonomických subjektů (spotřebitele nebo podniku) za různých okolností nebo situací na dílčím trhu25, makroekonomie zkoumá zákonitosti fungování hospodářství jako celku a podstatu makroekonomických jevů26… Citace uvádíme v rámci číselně řazených poznámek pod čarou na téže stránce (v poznámce pod čarou), na konci kapitoly, nebo na konci práce: 25
HELÍSEK, M. Makroekonomie : základní kurs. Praha : Melandrium, 2002. s. 2.
26
VALENČÍK, R.; BEDRETDINOV, R. Mikroekonomie : (výběr toho nejdůležitějšího). Praha : VŠFS, 2005. s. 5.
Bibliografické záznamy (bibliografické citace) v Bibliografii/Literatuře (abecedně uspořádané na konci publikace, záznamy se nečíslují, pro lepší přehlednost lze použít odrážky): − HELÍSEK, M. Makroekonomie : základní kurs. Praha : Melandrium, 2002. ISBN 8086175-25-1. − VALENČÍK, R.; BEDRETDINOV, R. Mikroekonomie : (výběr toho nejdůležitějšího). Praha : VŠFS, 2005. ISBN 80-86754-41-3. Často citované dokumenty lze v pořadí u první citace označit nějakým zkráceným výrazem, který je identifikuje a který je pak použit v citacích dalších. První a další citace v rámci poznámek (pod čarou, na konci kapitoly, na konci textu): 40. JUNGMANN, Josef. Josefa Jungmanna Historie literatury české, aneb saustawný přehled spisů českých s krátkau historií národu, oswícení a jazyka. 2. vyd. Praha : České museum, 1849, s. 120 (dále citováno jako Historie literatury české). … 69. Historie literatury české, s. 420.
2 Citování jednotlivých druhů dokumentů 2.1 Tištěné monografické dokumenty Základní struktura bibliografického záznamu Primární odpovědnost. Název : podnázev. Vydání. Místo vydání : Nakladatel, Rok vydání. Standardní číslo. 2.1.1 Monografie Příklad:
•
HELÍSEK, M. Makroekonomie : základní kurs. Praha : Melandrium, 2002. ISBN 8086175-25-1.
Pokud má publikace 2-3 autory, uvádí se všichni, oddělují se středníkem. Pokud jsou známa křestní jména, je lépe je uvádět celá. Příklad: • VALENČÍK, Radim; BEDRETDINOV, Rafik. Mikroekonomie : (výběr toho nejdůležitějšího). Praha : VŠFS, 2005. ISBN 80-86754-41-3. • VALENČÍK, R.; WAWROSZ, P.; BEDRETDINOV, R. Mikroekonomie II. : magisterský
studijní obor. Praha : VŠFS, 2007. ISBN 978-80-86754-81-9. Pozor, podnázev se uvádí za dvojtečku s oboustrannou mezerou a začíná vždy malým písmenem, pokud se nejedná o jméno nebo geografický název, název programu atd. Podnázvy mohou být dva. Rovněž místo vydání a nakladatel se odděluje dvojtečkou s oboustrannou mezerou. Pokud má publikace více jak 3 autory, uvádí se pouze první a zkratka aj. Příklad: BUDINSKÝ, P. aj. Základy ekonomické statistiky. Praha : VŠFS, 2003. ISBN 80-86754-00-6. Pokud nemá publikace autory (příp. jí vytvořil kolektiv autorů), uvádí se pod názvem korporace (ne velkými písmeny). Příklad: Ústav pro jazyk český AV ČR. Pravidla českého pravopisu : s dodatkem MŠMT ČR. Praha : Academia, 2000. ISBN 80-200-0475-0. Pokud není znám vydavatel, uvádí se zkratka s.n. do hranatých závorek (sine nomine). Pokud není známo místo vydání, uvádí se zkratka s.l. do hranatých závorek (sine loco). Rok vydání se uvádí vždy, pokud si nejste jisti, pak alespoň přibližně do hranatých závorek s otazníkem ([1989?, 1550-1600?, 175? apod.] V krajním případě tak může záznam vypadat takto: NOVÁK, J. Paměti. [s.n.] : [s.l.], [1750?]. 2.1.2 Vysokoškolské práce PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2006. FEDASKO, Josef. Problematika začlenění mladé generace do pracovního procesu [The issue of integration of the young generation into the work process]. Praha, 2006. 118 s. Diplomová práce. Vysoká škola finanční a správní, o.p.s. 2006. 2.1.3 Legislativní dokument V pozici primární odpovědnosti je v záznamu uvedeno jméno země (ve smyslu působnosti zákona). Jde o specifický případ korporace. V případě ČR se využívá konvenční jméno Česko. Příklad:
Česko. Zákon č. 111 ze dne 22. dubna 1998 o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách). In Sbírka zákonů České republiky. 1998, částka 39, s. 5388-5419. 2.2 Články Základní struktura bibliografického záznamu: Primární odpovědnost k článku. Název článku : podnázev článku. Název zdrojového dokumentu : podnázev zdrojového dokumentu. Rok vydání, svazek/ročník, číslo, rozsah stran. Standardní číslo. Je nutné zachovávat přesně uvedenou interpunkci. Zejména je důležité, že u článků je kurzívou uveden název časopisu a ne název díla, jako u monografie 2.2.1 Články z časopisů Příklad: HELÍSEK, M. K příčinám měnových krizí – empirie a teorie. Finance a úvěr. 2002, roč. 52, č. 9, s. 458-477. ISSN 0015-1920. Příklad: VALENČÍK, R. Rozšířený koncept všeobecné ekonomické rovnováhy. Politická ekonomie. 2004, vol. 52, no. 1, s. 61-73. ISSN 0032-3233. -
Pro počty autorů platí stejná pravidla jako u monografíí. Ročník a číslo se uvádějí v jazyku dokumentu, stránky vždy česky – s. Ročník – roč., vol., Jg., Band… Číslo – č., no., nr., Heft…
Záznam článku z cizojazyčného periodika - příklad: PARKS, R. W. Inflation and relative price variability. The journal of political economy. 1978, vol. 86, no. 1, s. 79-95. ISSN 0022-3808. 2.2.2 Články ze sborníku Údaje o zdrojovém dokumentu (sborníku) jsou od předchozích údajů odděleny částicí „In“. Pokud má sborník editora, zapisuje se v rámci primární odpovědnosti ke zdrojovému dokumentu pomocí zkratky „ed.“ v kulaté závorce. Uvádí se stránky, kde se text nachází. Kurzívou je název zdrojového dokumentu. Nakladatelské údaje se řídí stejnými pravidly jako u monografií. Příklad: JONES, Ken. Knowledge as power. In HOUTON, V.; RICHARDSON, K. (ed.). Reccurent education. London : Ward Lock Educational, 1974, s. 45-56. ISBN 0-7062-3380-8. Příklad: PAVLÁT, V. Jak se mění a kam směřují finanční trhy ve světě? In Aktuální vývoj finančních trhů, jejich regulace a dozor : sborník z 2. ročníku mezinárodní konference : 14. – 15. června 2005. Praha : VŠFS, 2005. s. 13-19. ISBN 80-86754-39-1. 2.3 Elektronické dokumenty – www stránky Základní struktura bibliografického záznamu:
Primární odpovědnost. Název : podnázev [druh nosiče]. Vydání a/nebo verze. Místo vydání : Nakladatel/Vydavatel, Datum vydání, Datum aktualizace/revize [Datum citování u online dokumentů]. Dostupnost a přístup (v neaktivní formě). Standardní číslo. Je nutné zachovávat přesně uvedenou interpunkci. Citování elektronických dokumentů/www stránek není ještě plně ukotveno, doporučujeme vytvářet citace podle následujících příkladů: YOUNG, A. T. A capital based theory of secular growth [online]. Last revision August 2007 [cit. 8.10.2007]. Dostupný z WWW:
. MILLER, Elizabeth. Integrating Internet resources into the curriculum [online]. c2005 [cit. 2006-11-26]. Dostupný z WWW: < http://www.libsci.sc.edu/miller/Older.htm>. Mt. Ararat High School Library. Materials selection policy [online]. Revised 1999-07-05 [cit. 2007-09-15]. Dostupný z WWW: . New Jersey Association of School Librarians. School library media program : catalyst for efficient implementation of core curriculum content standards K-12 [online]. Last updated 2005-04-28 [cit. 2007-09-15]. Dostupný z WWW: . PACIFICI, Sabrina I. Virtual libraries : myth and reality [online]. Archived 1997-02-14 [cit. 2007-09-15]. Dostupný z WWW: . Nejdůležitější údaj je za [online] – měl by být přebrán z citované stránky. Minimem je copyright, často je tam updated, revised, archived apod. Nesmí chybět údaj o tom, kdy jsme dokument citovali, aby bylo možno ho zpětně pomocí webovských archívů najít. Nezapomeňte, že pokud citujete podle harvardského systému (viz výše), musíte do bibliografického záznamu za první údaj doplnit ještě rok vydání (vročení)!!! HELÍSEK, M. 2002. Makroekonomie : základní kurs. Praha : Melandrium, 2002. ISBN 8086175-25-1.
