Jak naplánovat
kuchyň? – Přijďte do kuchyňského studia připraveni – Neudělejte zbytečné chyby – 10 věcí které prostě musíte při plánování vědět Úvodem Coby autor této knihy jsem měl ve své praxi velmi užitečnou možnost osvojit si znalosti o kuchyňském nábytku ze dvou zdrojů. Za prvé zaměstnáním v malé, rodinné nábytkářské firmě, kde kuchyňský nábytek tvořil podstatnou část sortimentu, a za druhé jako prodejce ve velkém, rušném kuchyňském studiu. Měl jsem možnost na vlastní oči vidět, že jak drobný živnostník, tak velké kuchyňské studio mají při plánování kuchyňské sestavy jedno společné: je to několik hlavních zásad, kterých je třeba při plánování dbát. Jistě, jak se v tomto bodě sluší skoro povinně říct, „univerzální návod neexistuje“. Zrovna tak i známou hlášku “co se líbí jednomu, nemusí se líbit druhému“ tu musím zmínit. Jinak by ji, coby námitku, stejně asi vznesl čtenář sám. To všechno je pravda, ale přesto musím trvat na tom, že existuje určitý souhrn základních zákonitostí které se skutečně vyplatí dodržet, a naopak za jejich nedodržení můžeme poté docela tvrdě zaplatit. I když si budete nechávat kuchyň naplánovat ve studiu, promyslete ji v co nožná největší míře sami. Nikdo nezná vaše potřeby tak jako vy. Pojďme se spolu v této knize podívat, kteréže zásady to jsou. A to
dříve, než utratíte nemalou část úspor za kuchyňskou linku, která vám pak bude sloužit třeba desítky let. Hned v úvodu chci ještě předeslat: tato poblikace je obecný a velmi stručný průvodce. Není to obsáhlá, odborná publikace která byze zbytku vyčerpává dané téma. Tyto ambice v žádném případě nemá a ani se tak nesnaží tvářit.
OBSAH
1) Ingredience vašeho „kuchyňského koktejlu“ • skříňky • dřez • spotřebiče a doplňky 2) Plánování kuchyně • stavební část místnosti a její úpravy • zaměření místa pro kuchyňský nábytek • přípojky vody, odpadů, elektřiny, plynu a vzduchotechniky
• ergonomie
3) Než podepíšete smlouvu • Pár slov o kvalitě, aneb není kuchyň jako kuchyň • návštěva kuchyňského studia • postup při montáži kuchyně
4) 10 věcí které musíte vědět, než koupíte kuchyňskou linku.
1. Ingredience vašeho „kuchyňského koktejlu“
Tato kniha by asi měla začínat pohledem do historie kuchyňského nábytku: kdy se nábytek začal v kuchyni objevovat, jak vypadal první kredenc a kdy se vyvinul do dnešní podoby. Jenže takhle nezačne... Předpokládám, že zájem o historii není ten hlavní důvod, proč jste po této knize sáhli. Hlavně nemám v úmyslu kopírovat sem něco, co docela dobře najdete sami kdekoliv internetu. Chci se zde podělit o informace, které na internetu zase tak dobře nenajdete, a kdoví jestli vůbec. Alespoň ne v takto ucelené formě. Chci se podělit o obecné zásady, doplněné autentickými postřehy z praxe ve výrobě a prodeji kuchyňského nábytku. Pojďme tedy přímo, bez zbytečné omáčky k věci. Předpokládejme, že potřebujeme vymyslet, vyrobit a namontovat nábytek do místnosti, které se v naší kultuře a zeměpisných šířkách říká „kuchyně“. To, čemu říkáme „kuchyňská linka“ je ve skutečnosti pestrý koktejl složený v podstatě ze třech základních ingrediencí: nábytek,
spotřebiče a doplňky. Každý si tento koktelj namíchá podle vlastní chuti. Pojďme si teď v rychlosti zrekapitulovat alespoň základní ingredience, které budeme k jeho přípravě potřebovat.
1.1 Skříňky I když v této knize neuvádíme většinou konkrétní čísla a rozměry, slušelo by se v tomto bodě říci, že za standartní hloubku pracovní desky se téměř u všech výrobců považuje 600 mm. Podle potřeby konkrétní kuchyně se pak může tento rozměr měnit. Z této hloubky vychází i hloubka spodních skříněk, u které je odečten přesah desky vepředu a vzadu. (pokud se bavíme o hloubce korpusu tak je samozřejmě odečtena ještě síla dveři. Za standart hloubky horních skříněk se pak obecně považuje 300 mm.
Dveřové policové skříňky Tato varianta se vyskytuje jak u spodních tak i u horních skříněk. Prostě kuchyňská klasika - jedny nebo dvoje dveře podle šířky skříňky, počet polic dle výšky, nejčastěji dvě, možnost výškového nastavení polic. U dveřových skříněk existují minimálně dvě alternativy pantů (odborně závěsů). Obyčejné, klasické panty nebo panty s integrovaným tlumením. Tady pak nedovíráme dvířka nadoraz ale jen je „pošleme“ směrem do polohy „zavřeno“. V určitém bodě pak panty dvířka zbrzdí a pomalu je dotáhnou až do zavřené polohy. Vyhneme se tak nepříjemným ranám při zavírání a zároveň i předčasnému opotřebení nábytku. Závěsy ještě můžeme odborně rozdělit na „naložené“, „polonaložené“ a „vložené“. U kuchyňského nábytku se v drtivé většině případů setkáme s panty „noloženými“. Záskuvkové skříňky vpodstatě se tato varianta týká jen spodních skříněk. Jejich šířka bývá nejčastěji 300 – 900 mm. Počet zásuvek dle jejich výšky. Dříve se zásuvkové skříňky používaly hlavně na uložení příborů,
vařeček a drobnějších předmětů. Dnes je trendem, hlavně u moderních kuchyní, používat zásuvkové skříňky i na nádobí. Některé kuchyně jsou sestaveny dokonce výhradně ze zásuvkvých skříněk (tedy spodní fronta linky). I kování zásuvek může mít několik úrovní výbavy. Dnes se už u nových kuchyní málokdy setkáme s obyčejnými dřevěnými nebo plastovými lištami, které zapdají do drážek v bocích zásuvky a tím je vysouvání zajištěno. I u těch nejlevnějších kuchyní jezdí zásuvky po tzv „výsuvech“. Jde o jakési kovové kolejničky vybavené ještě v nejzákladnější variantě kolečkem. To zajišťuje snadný posuv obou protikusů po sobě a omezuje tření. U lepších kuchyní se pak objevují osuvy na bázi kuličkového ložiska. Díky těmto výsuvům můžeme zásuvku i zaaretovat v plně otevřené poloze, nebo třeba v případě potřeby snadno ze skříňky vyjmout. U dražších výsuvů se objevují varianty polo a plno výsuv. U plnovýsuvu je zásuvku po celé její délce možné kvůli přehlednosti vysunout. Na obrázku č.1 dole je vidět polovýsuv, obrázek č.2 pak znázorňuje plnovýsuv.
I u zásuvkových skříněk si můžeme připlatit a zvolit výsuvy s integrovaným tlumením. To se však dnes již také stává běžným standardem. Jednotlivé zásuvky pak ještě doplníme vybavením jako jsou různé příborníky, sortery apod.
Výklopné skříňky Nejčastější použití výklopných skříněk je u skříněk na podvěsnou digestoř, a to kvůli přístupnosti. U moderních kuchyní se pak výklopná skříňka objevuje i jako hlavní řešení otvírání horních skříněk. Otevřené regály Nevýhoda otevřeného regálu je samozřejmě v tom, že věci v něm uložené nejsou chráněny před prachem. Výhodou je naopak jeho dekorativní přínos. Například rohová skříňka řešená jako otevřený regál působí mnohem vzdušněji a lehčeji než uzavřená. Z pohledu plánování a montáže má otevřený regál tu výhodu, že je možné přizpůsobit jeho šířku na jakýkoli rozměr i u sektorových kychyní, kde jsou jimak šířky skříněk pevně dané. Toto nám plánování velmi ulehčí.
Rohové skříňky. Na obrázku níže jsou znázorněny tři základní varianty řešení rohových skříněk. 1. Rohová skříňka diagonální 2. Rohová skříňka s ostrým rohem 3. Rohová skříňka rovná určená k doražení skříněk z druhé fronty
Uvnitř rohových skříněk bývají police, nebo otočné či výsuvné
karusely. Na obrázku dole je vidět příklad otočného karuselu ve spodní rohové skříňce. Karusel je sice oproti polici dražší varianta, avšak jeho výhodou je snazší přístup k uloženým věcem a větší přehled o obsahu skříňky.
Pojednat zde podrobně o veškerých možnostech drátěného programu a doplňků je bohužel nad rámec této knihy, neboť těchto doplňků je na trhu doslova nepřeberné množství a jeho nabídka se stále mění a rozšiřuje. Proto zde doporučuji navštívit specializované stránky dodavatelů těchto doplňků. Do kategorie doplňků patří i sortery na třídění odpadků. Zde je pro ilustraci příklad nabídky sorterových košů. Dlužno zmínit ještě skříňky určené pro vestavbu konkrétních spotřebičů a hlavně také skříňky dřezové.
1.2 Dřez Drtivá většina kuchyní je osazena nerezovým dřezem. Ty se pak liší kvalitou a cenou. Dražší alternativou k nerezovým dřezům jsou dřezy granitové. Ty jsou vyrobené z kompozitních materiálů a
obsahují cca 80% drcené žuly a dodávají se v různých barvách. Kuchyňský dřez je možné osadit elektrickým drtičem kuchyňského odpadu.
1.3 Spotřebiče a doplňky Sice jsem zde pro úplnost zařadil kapitolu o spotřebičích a doplňcích do kuchyně. Ale vlastně jen proto, abych oznámil, že o nich psát nebudu... Jak jsem již zmínil v odstavci o drátěném programu, i pro spotřebiče platí, že podrobné pojednání o nich je nad rámec této knihy. Deailně popisovat a srovnávat parametry jednotlivých spotřebičů, které se liší výrobce od výrobce a rok od roku, by vydalo na samostatnou publikaci. Svět elektroniky se vyvíjí tak závratným tempem, že již za půl roku by bylo nutné knihu předělat kvůli zastaralým informacím. Na webu www.modrysuplik.cz se průběžně věnujeme výběru nábytku spotřebičů, drátěného programu apod. V první řadě je ale web zaměřený na praktické rady při výběru a zařizování kuchyně. Čas od času přinášíme i slevové kupóny na kuchyňský sortiment.
Pojďme nyní přistoupit k zlatému hřebu této knihy a tím je plánování kuchyně. To byl ostatně i hlavní důvod, proč tato kniha vznikla: poskytnout vám, kteří zvažujete koupi kuchyňské linky praktické rady, na co se zaměřit, a co nesmíte v žádném případě opomenout.
2. Plánování kuchyně Snem každého plánovače kuchyní jsou dokonalé, rovné stěny i podlahy a pravé úhly v rozích. Jenže pak se s výkřikem probudí ze snu do reality a vydá se do nekonečného boje s dědictvím po stavebních firmách, pro které centimentr nebyla žádná míra. Nechci nijak útočit na zednické řemeslo, sám jsem stavěl dům svépomocí a vím, že někdy není snadné roviny dodržet. Chci jen poukázat na to, že pravý úhel nemusí být ve skutečnosti vždy úplně pravým jenom proto, že je to tak v projektu. Obzvlášť u starší zástavby ještě často vstupují do hry různé výklenky, pilíře, stupínky, schody, příliš nízko poožená okna a hlavně nerovnosti. To vše je samozřejmě potřeba při tvorbě návrhu zohlednit.
2.1. Zaměření místnosti Abych předešel nedorozumění, hned v úvodu říkám, že není nutné mít pro potřeby plánování v první fázi na 100% přesné zaměření, pokud dodavatelem bude kuchyňské studio nebo živnostník. Ti si přesné zaměření nakonec udělají stejně sami. Alespoň hrubé rozměry se zakreslením důležitých prvků ale přesto mít musíte. Podle něj si budete například nechávat vypracovat předběžnou kalkulaci ve více studiích. V případě koupě pak po sepsání smouvy přijede technik udělat vlastní, přesné měření, posouzení stavu místnosti a technických okolností. Občas z něj pak vyplynou i důvody pro změny v návrhu. V některých studiích dostanete
možnost volby- kromě zaměření kuchyňě jejich technikem, nebo vycházet z vašich rozměrů. Vy pak svým podpisem ale musíte stvrdit, že rozměry souhlasí a zodpovídáte si za ně... Prosím Vás, nedělejte to! Vždy trvejte na zaměření kuchyně prodejcem, i když jste si jisti svými technickýmmi schopnostni!
Příklad nákresu pro první hrubý návrh. V případě koupě kuchyně pak bude provedeno přesné měření. Doplňujícími informacemi by zde ještě měla být výška stropu a případné umístění zásuvek a odtahu digestoře.
No dobře, co když ale kupujeme nábytek sektorový, bez možnosti plánování na míru? Zde jsme již odkázáni jen sami na sebe a svoje schopnosti vše přesně změřít a posoudit. Pojďme si teď posvítit na některá úskalí, která na nás v tomto případě číhají a na co se především zaměřit. To první úskalí jsem už zmínil v pojednání o stavební části. A tím je to, že „pravý úhel“ třeba úplně pravým úhlem není, i když bereme jako hotovou věc že je. Tady v praxi velice často nastává problém především u rohových sestav. I sebemenší odchýlení od pravého úhlu, jakkoli se zdá bezvýznamné, může při dostatečné délce sestavy nasčítat řádově třeba celé centimetry nepříjemných mezer. Na následujícím obrázku je znázorněn půdorys rohové kuchyňské sestavy, která byla naplánovaná tešně ke dveřím. Délky stěn byly změřené přesně metrem s předpokladem, že svírají pravý úhel..
Strana která je u dveří je naplánovaná úplně přesně na hranu dveří. Jenže jakého překvapení se dočkáme, když montážníci zjistí, že linka zasahuje do dveří... Proč? Změřili jsme stěnu špatně?
Problém byl v přesnosti „pravého úhlu“. Může se prostě stát že místo pravého jde o úhel tupý nebo naopak ostrý. Pak se můžeme dočkat jedné ze dvou situací na obrázku – u tupého úhlu pak vznikne mezi linkou a zdí mezera V situaci kdy už je kuchyň koupená a složená u zákazníka, je už na řešení pozdě. Naopak pokud bychom nepřesnost odhalili včas, například digitálním úhloměrem, mohli jsme celou frontu u dveří udělat trohu kratší a tím by bám případný ostrý úhel nevadil. Poud by byl úhel tupý, měli bychom připravenoý výkryt - lať korpusového materiálu (korpus = boky+dna skříněk, bez dveří, ty často bývají z jiného materiálu) kterou vyřešime mezeru mezi linkou a zdí. Takže opakuji – nepoléhejme se nikdy automaticky na to, že zdi svírají pravý úhel, a to ani u novostaveb. Vždy se
měřením přesvěčme, že je tomu skutečně tak!
Zrovna tak je dobré prověřit kolmost zdí vůči podlaze. Mohou zde vyvstat stejné problémy s úhly jako v půdorysu kuchyně. I rovinnost ploch zdí a podlah prověříme raději dlouhou rovnou latí. Nezapomeneme ani na výšku stropu a parapetů oken. Promyslíme, zda vzhledem k výšce parapetů nebude vhodné udělat pracovní desku průběžnou, tak aby zasahovala do okna a tvořila rovnou parapet. K této fázi patří i posouzení materiálu stěn z pohledu nosnosti. Například může jít o sádrokartonovou nebo umakartovou příčku, což musíme zohlednit při plánování a při použití spojovacího materiálu. Může jít třeba i o stěnu která třeba vůbec nesnese zavěšení horních skříněk apod. Samostatnou kapitolu by se jistě zasloužily podlahy a obklady. V tomto bodě bych chtěl zmínit věčné dilema, zda obklady nalepit před montáží linky nebo až po montáži. Odpověď záleží na tom, komu tuto otázku položíte: obkladač vám řekně, že obklady jednoznačně nalepit před montáží, truhlář nebo prodejce ve studiu zas doporučí nejdříve montáž a pak dodatečně obklady. Jaký názor na to mám já? Je to úplně jedno. Namontovat linku k hotovým obkladům není problém, zrovna tak obložit zeď za již hotovou linkou, ať už vám někdo říká že jedno nebo druhé nejde. Když už se mám k jednomu řešení přece jen přiklonit, zvítězila by varianta nejdřív obklady, pak nábytek.Vyhnete se nebezpečí znečištění nebo poškození hotové linky nebo interiéru kuchyně, který v době montáže už může být dokončený. Dalším důležitým prvkem, hodným naší pozornosti jsou veškeré přípojky. O nich ale v samostatné kapitole.
2.2. Přípojky elektřiny, vody, odpadů a vzduchotechniky Co se týče přípojek dá se mluvit o dvou výchozích situacích při navrhování kuchyně. 1) přípojky elektřiny, vody a odpadů jsou již pevně dané,
místnost je zrekonstruovaná nebo ji rekonstruovat nebudeme a již nechceme nebo nemůžeme s nimi již hýbat. Nábytek je tedy potřeba „napasovat“ na stávající přípojky. 2) Přípojky nejsou ještě hotové, nebo je můžeme při rekonstrukci předělat dle potřeby. Výchozí varianta číslo 2 nám samozřejmě ponechává daleko větší rozlet v plánování, ale ani první možnost není beznadějná, jen tady budeme muset více zapojit kombinační schopnosti a představivost. Vzrekapitulujme a zakresleme si tedy pro potřeby plánování kde přesně přípojky jsou, v případě č. 2 kde je jejich nejbližší napojení ono není tak úplně pravda, že přípojku můžeme dát kamkoliv, někdy to prostě z technických důvodů není možné. I u projektu novostavby, kdy není ještě rozhodnuté konkrétní rozmístění jednotlivých prvků je již počítáno s umístěním kuchyňské linky v určitých místech, s tím, že se rozvody udělají napřesno podle návrhu kuchyně. Součástí návrhu kuchyně je pak vždy i tzv. „Instalační plán“, což je už přesný nákres pro elektrikáře a instalatéra s přesným umístěním jednotlivých přípojek. Pojďme si teď projít jednotlivé přípojky detailněji. Nákres přesného umístění přípojek pro vaši konkrétní kuchyňskou sestavu se obecně nazývá „instalační plán.“ Na obrázku dole je ukázka typického instalačního plánu kuchyně, jaký můžete obdržet například v kuchyňském studiu. Oproti reálnému instalačnímu plánu však na tom našem chybí kóty s rozměry. Proč? Protože ty se odvíjí od skutečných rozměrů nábytku. Ty se kuchyň od kuchyně liší, podle nastavených standardů výrobce. Tato kniha pojednává o plánování kuchyní v obecné rovině, proto se tedy budeme bavit spíše o rozmezí, v jakém se umístění instalací pohybuje.
Zásuvky a přípojky elektřiny zásuvka 230 V na lednici – nesmí být za lednicí! Ideální umístění je nad lednicí nebo ve vedlejší skříňce. V případně vestavné lednice je dobrým místem horní skříňka nad lednicí. zásuvka 230 V na mikrovlnnou troubu – platí totéž co v případě lednice: zásuvka nesmí být za troubou, ale v nejbližší sousední skříňce. Pracovní zásuvky 230 V- zásuvky v meziprostoru mezi spodními a horními skříňkami. Slouží pro připojení kuchyňských spotřebičů jako je varná konvice, mixer apod. Výška jejich umístění se pochopitelně řídí výškou pracovní plochy (= výška pracovní desky od podlahy). Většinou se tyto zásuvky umisťují cca 120 - 125 cm od podlahy. Dobře si rozmyslete umístění a počer zásuvek. Praxe ukazuje, že je lépe počítat s větším množstvím zásuvek, byť by byly většinou nevyužité. Zásuvka 230 V na myčku – stejně jako u lednice nesmí být zásuvka za spotřebičem, ale ve vedlejší skříňce. Často touto
sousední skříňkou bývá skříňka dřezová, kvůli dostupnosti přípojky vody. V případě dřezové skříňky je potřeba dbát na minimální povolenou vzdálenost zásuvky od vodovodní přípojky, která se vždy řídí platnými normami. Vzhledem k tomu, že tyto normy se mohou měnit, neuvádím zde záměrně konkrétní údaje. Doporučuji poradit se v tomto s elektrikářem nebo kompetentní osobou v kuchyňském studiu*. Výška této zásuvky od země bývá většinou okolo 300 mm. Zásuvka 230 V na digestoř – zde je velmi ošidné dát doporučení ohledně výšky, bez znalosti všech rozměrů konkrétní kuchyně a typu použité digestoře. Ať už jde o digestoř podvěsnou nebo komínovou, naplánujeme tuto zásuvku tak, aby po montáži digestoře nebyla na očích a přitom nepřekážela vedení odtahu vzduchu. U podvěsné digestoře tedy v prostoru skříňky na digestoř, u komínové pak v prostoru „komínu“tedy krytu vedení odtahu, tak, aby tomuto vedení nepřekážela. Zásuvka 230 V na elektrickou troubu – jak už asi tušíte, ani tato zásuvka nesmí být za spotřebičem, ale v jiné skříňce vedle. Přívod elektřiny 400 V pro elektrickou varnou desku elektrická varná deska je na rozdíl od trouby napojena na přívod o napětí 380 V. Pokud mámě komletní tzv. „sporák“, tedy kombinaci varná deska (nebo plotýnky) + elektrická trouba, připravíme si rovněž přívod 380 V. Přívod elektřiny 230 V pro plynovou varnou desku - Pokud máme plynovou varnu desku s integrovaným elektrickým zapalováním, je pro ni potřeba připravit elektrický přívod 230 V. Přívod elektřiny 230 V pro podvěsné osvětlení pracovní desky – kabel pro toto osvětlení vyvedeme buď těsně pod horní skříňky, nebo do spodní části horních skříněk a poté se protáhne dnem skříňky dolů. Zvážíme také, jestli bude toto osvětlení mít vlastní vypínač přímo na světle, nebo zda bude mít tentove přívod vypíač zabudovaný ve zdi v meziprostoru horních a dolních skříněk. Přívod elektřiny 230 V pro světelnou rampu – tento kabel vyvedeme nahoře nad skříňkami. Světelná rampa býva opatřena bodovými světly, které jsou napájeny napětím 12 V. Nahoře na skříňkách pak bude ležet připojené trafo 230/12V.
Přívod elektřiny 230 V pro drtič kuchyňského odpadu – zásuvka by měla být v rámci dřezové skříňky, ovládaná vlastním vypínačem.
Přípojka vody a odpadů Přípojky vody a odpadů vyvedeme nejlépe v rámci dřezové skříňky. Zde bude připojení jednak dřezové baterie a odpadu pro dřez, jednak i myčky nádobí, která bude v ideálním případě vedle dřezové skříňky, nebo co možná nejblíže k ní. Vodu i odpad vyvedeme ve výšce která je v souladu s příslušnými normami. U vody je obvykle doporučováno okolo 600 mm od podlahy, u odpadu okolo 450 mm**. Myčka bude připojena na svůj vlastní přívod studené vody. Odpadní hadice z myčky pak bude napojena na odpad ve stejném místě jako dřez.
Připojení odtahu vzduchu z digestoře Digestoř může být vzásadě řešena dvěma způsoby. Za prvé klasickým vyvedením vzduchového potrubí z digestoře ven z domu, za druhé pak filtrováním odpadního vzduchu přes uhlíkový filtr a vracením přefiltrovaného vzduchu zpět do místnosti. Zde pak není potřeba připojení digestoře řešit. Tato druhá možnost je využívaná hlavně v případech, kdy technicky není možné vzduch z digestoře odvádět ven, a nebo u nízkoenergetických či pasivních staveb, kdy není žádoucí jakékoliv narušení vzduchotěsné obálky domu. Tyto domy pak mají komplexně vyřešenou vzduchotechniku v rámci celého domu. Vraťme se ale ještě k prvnímu způsobu, kdy je vzduch z digestoře odváděn ven. V ideálním případě si naplánujeme vývod na středu, v ose digestoře, jako je to na našem obrázku. Může ale nastat případ, kdy jsme nuceni dovést odsávaný vzduch někam jinam. Jak tuto situaci řešit? U komínové digestoře je věc jasná, museli bychom výrazně slevit z esetetických nároků a vzduchové potrubí „přiznat“, udělat zatáčku nad digestoří do strany a pokračovat dále. Toto řešení by ale muselo hrubě urážet estetické cítění i naprostého nekulturního barbara. Proto bychom asi v tomto případě zvolili digestoř podvěsnou. Potrubí pak vyvedeme nad skříňky a plochým potrubím obdelníkového výřezu pak dovedeme po horních skříňkách
na potřebné místo. Pokud bude kuchyň opatřena okrasnou horní římsou, nebo bude potrubí uloženo až vzadu u zdi, nebude od pohledu vůbec vidět. Je zde potřeba zmínit ještě jedno úskalí spojené s odváděním vzduchu na delší vzdálenost: dlouhé potrubí, které je navíc několikrát zatočené může odtah zkomplikovat právě kvůli odporu vzduchu vzniklým v zatáčkách. Proto v případě, že se dlouhému potrubí se zatáčkami nevyhnete, doporučuji nechat si odpor vypočítat v odborném obchodě a zároveň i určit průměr potrubí a výkonnost digestoře. Co se týče výkonosti, zrovna tak je nutné i provést výpočet výměny vzduchu v místnosti podle objemu místnosti tak, aby byla zaručena dostatečná výměna vzduchu.
Přípojka plynu Přípojka plynu pro plynovou varnou desku musí být umístěna ve vedlejší skříňce, ve vzdálenosti od podlahy dle platných norem. Nezapomeňte v případě plynové varné desky na zásuvku 230 V pro elektrické zapalování.
2.3. Ergonomie Začněmě výškou pracovní plochy. Jak už zde zaznělo každý výrobce má svoje vlastní výšky modulů. To co od nás bude chtít prodejce či cýrobce kuchyně slyšet, je jaká výška pracovní plochy by nám vyhovovala. Základní rozměry, se kterými se budete setkávat při stanovení výšky pracovní plochy jsou: 1. výška soklu – nejčastější výšky soklu jsou 100, 120, 150 a 180 mm. 2. Výška spodních skříněk (bez soklu) 3. tloušťka pracovní desky – DTD desek nejčastěji 38 mm, zřídka 28 mm. 4. výška pracovní plochy – toto je jeden z nezásadnějších údajů. Nejčastěji v rozmezí 850 – 920 mm
Výšku pracovní plochy máme určenou a postupně se přesouváme k oddílu věnovanému ergonomii. Podle definice je ergonomie „mezioborová disciplina, jejímž cílem je dosáhnout přizpůsobení pracovních podmínek výkonnostním možnostem člověka „. Volně Přeloženo do řeči návrháře kuchyně – stanovení a naplánování výšek, vzdáleností, rozměrů, vlastností a tvarů v kuchyni tak, aby se co nejlépe, nejpohodlněji a pokud možno intuitivně používala. Postup prací Výchozím požadavkem pro návrh kuchyňské sestavy je přirozený a logický postup při přípravě pokrmů směrem od lednice. Jedboduše jistě není praktické, když například vyndáme z lednice hlávku salátu, musíme udělat pět kroků ke dřezu abychom ji umyli, pak čtyři kroky vlevo na pracovní plochu, přičemž pokapeme celou podlahu vodou a následně šest kroků vpravo abychom ze šuplíku vytáhli nůž... Všechny tyto práce mají své logické pořadí, které se dá předvídat a vycházet z těchto předpokladů při plánování kuchyně. Na obrázku dole si ukážeme směr postupu činností směrem od lednice.
1) vyndáme surovinu z ledničky 2) položíme na odkládací plochu a rozbalíme 3) umyjeme ve dřezu 4) na hlavní pracovní ploše suroviny připravíme na zpracování, příčemž máme kdykoliv na dosah zásuvky s niži, vařečkami apod. 5) Připravené suroviny tepelně zpracujeme na sporáku nebo v
troubě 6) htové jídlo odložíme na odkládací plochu vedle sporáku. Pokud je lednička na druhé staně tak je postup samozřejmě zrcadlově převrácený. Snažme se tedy při promýšlení našeho návrhu dodržet tuto jednoduchou zásadu přirozené cesty surovin „z ledničky až na plotnu“. Mezi dřezem a sporáke je tzv. Hlavní pracovní plocha. Je to místo kde bude probíhat většina operací a ze kterého máme „strategicky výhodný“ přístup ke všem ostatním potřebným prvkům kuchyně. Takže si teď ještě shrňme cestu suroviny z lednice až na talíř: • Surovinu vyndáme z ledničky. • vedle ledničky směrem ke dřezu následuje odkládací plocha. Zde dojde k vybalení surovin, hrubému naporcování atd. • Následuje dřez. • Umyté suroviny poté připravíme k dalšímu zpracování na hlavní pracovní ploše, kde se odehrává většina operací v kuchyni. • Jídlo je připravené k tepelnému zpracování, které proběhne na plotně nebo v troubě. • Hotové jídlo pak vyndáme na odkládací – servírovací – plochu vedle sporáku, odkud může být podáváno na stůl. Přidávám pár důležitých zásad, které je při plánování vhodné dodržet: • ledničku umístíme nejlépe do rohu místnosti, především z estetických důvodů. • Hlavní pracovní plocha by měla být široká minimálně 800 mm. • Z místa před pracovní plochou by měly být dobře dostupné všechny nástroje potřebné ke zpracování surovin, hlavně nože. Proto by v jejím dosahu měly být zásuvky. Snažme se zásuvky umístit co možná nejblíže středu kuchyně. • Pokud není varná deska umístěna nad troubou, je praktické varné centrum snížit o cca 10 cm oproti
•
• • • •
pracovní ploše, zlepší to náš přehled nad všemi plotýnkami Naopak troubu je dobré, pokud to jde, umístit ze stejných důvodů výše než je pracovní plocha, ideálně do prostoru mezi pasem a očima. Myčku a dřez umístíme co nejblíže k sobě Neumísťujte varnou desku do rohu místnosti, vždy je dobré mít okolo ní odkládací plochu. Varné centrum a dřez by neměly být umístěny pod oknem nebo prosklennými skříňkami Horní skříňky umístíme tak vysoko, abychom neměli problém s jejich používáním, přitom zohledníme i hloubku pracovní desky.
2.4. Pár slov o kvalitě aneb není kuchyň jako kuchyň Ať už si za svoje peníze pořizujeme cokoliv, vždy máme připravený určitý rozpočet, jakou částku jsme za tu či onu věc připraveni dát. V závislosti na tom pak očekáváme i určitý stupeň kvality, na který za svoje peníze dosáhneme. Nejinak je tomu u kuchyňského nábytku. Vzásadě bych tento nábytek rozdělil do tří hlavních kategorií***: Levné kuchyně, kuchyně střední třídy a luxusní kuchyně. Samozřejmě je to jen subjektivní, orientační rozdělení hranice mezi jednotlivými kategoriemi nejsou jednoznačné a mohou být sporné. Levné kuchyně Zde začínám velkým vykřičníkem. Zdaleka teď nemám na mysli nějaký „brak“ nebo výrobek podřadné kvality kterým je zákazník oklamán. Mám teď na mysli levné kuchyně které se ani netváří že jsou něco jiného, jsou jen výrobkem určité kategorie, který prostě má svoje místo na trhu. Použiju zde analogii třeba s automobily. Škoda Fabia v základní výbavě není špatným výrobkem jen proto, že nesnese srovnání se Škodou Superb v plné výbavě. Jsou to jen výrobky rozdílných kategorií a každý má svoje místo na trhu a svoje zákazníky. Někdy prostě není potřeba utrácet za kuchyň zbytečně mnoho. Například pokud zařizujeme prostory které máme dočasně
pronajaté apod. Každopádně typické kuchyně které pod tuto kategorii spadají bývají většinou sektorové kuchyně.To znamená že jsou poskládané z jednotlivých hotových modulů, které se dají koupit i samostatně. Někdy má každá skříňka svůj kousek pracovní desky a po poskládání sestavy má pak pracovní plocha několik spojů. To se často řeší montáží nové samostatné pracovní desky přes celou frontu. Korpusy bývají ze slabší DTD desky, olepené melaminovou hranou. hrany které nejsou vidět pak často nejsou olepené vůbec. Zasuvky jsou opatřené obyčejnými výsuvy, nebo dokonce jen vodícími lištami. Dvířka jsou z DTD desky, opatřené melaminovou hranou. Mohou být ale i z lisované MDF desky, spíše ale horší kvality. Cca 2,6m takovéto linky se dá pořídit i za 8000 kč. Kuchyně střední třídy Kuchyně pro běžného zákazníka, který tuto investici nehodlá opakovat minimálně dalších 15-25 let. Tento zákazník počítá s tím, že kuchyň bude něco stát, zároveň má ale jeho rozpočet svoje hranice. Tyto kuchyně jsou již plánované na míru. Setkáte se s nimi ve specializovaných kuchyňských studiích, nebo větších obchodních domech s nábytkem, které většinou mají také svoje vlastní, solidní kuchyňské studio. Tyto kuchyně mají z drtivé většiny korpus z laminované DTD, ohraněné plastovou ABS hranou. I neviditelné hrany jsou olepením ošetřené proti pronikání vlhkosti do desky. Dvířka jsou z lisované MDF desky, v moderním designu mohou být i opatřené leštěným, vícevrstvým lakem. Dveře i zásuvky bývají dnes již standartně osazené kováním s integrovaným tlumením. Pracovní deska, o síle nejčastěji 39 mm, je z DTD desky se zaoblenou MDF hranou. Spodní skříňky jsou na stavitelných plastových nožkách na které se nacvakne pohledový sokl, opatřený ještě zespoda gumovým těsněním. Kuchyně bývají osazené veškerými dostupnými doplňky, dle přání a možností zákazníka. Luxusní kuchyně Oproti kuchyním, které jsou zde označovány jako „kuchyně střední třídy“ se v kuchyních „luxusních“ objevují nadstandartní prvky, které jim dodávají reprezentativní vzezření, například mramorová nebo granitová pracovní deska, dvířka z masivního dřeva apod. V
konečné ceně jsou promítnuté i vyšší náklady za design, na který je kladen maximální důraz. Návrh zde většinou zpracovává architekt – jde o tzv. Autorský návrh Co se týče kvality a doplňků, nejsou zde voleny žádné kompromisy. Zákazník zde respektuje cenu a je ochoten si za kvalitu připlatit. Cena luxusní kuchyně se může v konečném výsledku rovnat například ceně nového automobilu, často automobilu ne zrovna nejlevnějšího.
3. Prodejci
3.1. Kde si můžu nechat naplánovat a koupit kuchyň? Jak probíhá návštěva kuchyňského studia? Na co se připravit a s čím počítat? Předpokládejme, že máme hrubou představu jaké kuchyně se nám líbí. Rovněž máme i představu o částce jakou chceme nebo můžeme do nové kuchyně investovat. V místnosti kde bude nová kuchyň instalována jsme zhodnotili technické možnosti. Zaměřili a zakreslili jsme parametry místnosti, přípojky vody, elektřiny a odpadu. Jak jsem již psal dříve, váš plánek je pouze orientační a slouží pro potřeby návrhu. Vše bude ještě jednou
zaměřeno a posouzeno dodavatelem kuchyně. Vzásadě existují tři možnosti, jak získat návrh a cenovou nabídku kuchyně. Každá z těchto možností má svoje specifika a každý z nich vyhovuje jinému typu zákazníků. 1) Specializované kuchyňské studio Studio většinou provozuje přímo výrobce, nebo je zastoupením konkrétního výrobce. Může zde očekávat vysokou úroveň profesionality, osobní přístup a perfektní zákaznický servis. V sortimentu pak očekávejte kvalitní dílenské zpracování a širokou nabídku. Setkáte se zde s luxusními kuchyněmi a kuchyněmi střední třídy. Tzv. „levné kuchyně“ v nabídce pravděpodobně nenajdete. 2) Obchodní domy s nábytkem Velké nábytkářské obchodní řetězce většinou disponují i vlastním kuchyňským studiem. Zaměstnanci procházejí školením přímo u výrobců a úroveň přístupu k zákazníkům má vysoký standard. V sortimentu zde můžete očekávat kvalitní kuchyně střední třídy a sektorové, levné kuchyně. 3) Drobní výrobci nábytku Zde je hlavní devizou osobní přístup a rovněž i flexibilita a široký záběr co se týče technických možností. Drobní živnostníci zpravidla nemívají předem připravený katalog s modelovými řadami, většinou jsou ale schopni vyrobit veškerý nábytek se kterým se na trhu setkáte. Nezávazná tvorba návrhu je služba, kterou dodavatelé poskytují zdarma nebo za poplatek. Výše tohoto poplatku se pohybuje v rozmezí 500 -1500 kč. Někteří prodejci zhotoví návrh a cenovou zdarma, avšak zákazník si návrh může odnést s sebou, pokud není smlouva sepsána. Návrh zůstává uložený u prodejce pro případné podější schválení. Běžnou praxí je také to, že cena za zpracování návrhu je v případě sepsání smlouvy odečtena od konečné ceny.
3.2. Sepsání smlouvy
Pokud je tedy zákazník s návrhem a cenou spokojený, přichází na řadu další bod a tím je sepsání smlouvy. Smlouva obsahuje tyto body: Číslo smlouvy\objednávky Hlavička obsahující fakturační údaje předmět smlouvy • nábytek • spotřebiče • montáž dohodnutá cena, včetně vyčíslení DPH, případně odečtení slevy smluvní podmínky podpisy (případně razítka) obou stran
4. 10 Základních pravidel při plánování a koupi kuchyně 10 zásad které musíte znát, nebo je na vlastní nebezpečí ignorujte. Chyby které z jejich nedodržení mohou vzniknout už nelze vzít zpět! Na internetu můžete najít různá desatera i více mebo méně „...tera“ při zařizování kuchyně. Netvrdím že zrovna tohle je to jediné správné a závazné, ale vychází z osobní zkušenosti z praxe, a předkládám ho zde s úmyslem pomoci s plánováním a výběrem kuchyně všem, kdo chtějí prohloubit svoje znalosti a informovanost před tím, než vloží svoje úspory do něčeho, co bude součástí jejich domova třeba i desítky let.
1.Dobře si rozvrhněte směr prací při přípravě jídla, viz kapitola Ergonomie. 2.Důkladně promyslete pracovní výšky, vzhledem k vaší tělesné výšce. Mysleme na výšku oečící trouby, dřezu i varné desky. Zrovna tak výšku horních skříněk zvolíme tak, aby všechny police
byly přehledné a dostupné. Pamatujme, že se dá přizpůsobit vašim potřebám. Dbáme na dostatečný průchod mezi skříňkami a zdí. 3.Dostatek úložného prostoru na potřebných místech. Dobré je mít v prosoru kuchyně příruční skládek potravin, tzv spíž. Existují jistě i zábavnější sportovní disciplíny, než je běhání do sklepa kvůli každé krabici mléka nebo pytlíku brambor nebo mouky. 4.
Rozvody-Dostatek pracovních elektrických zásuvek nad pracovní plochou. Pokud nemáte myčku, připravte si do budoucna zásuvku i pro ni, zrovna tak přívod vody. Dodělat přívod později bude dost obtížné.
5.Dostatečné osvětlení. Častěji než si myslíte so objevuje případ, kdy je nad pracovní plochu dostatečné instalováno osvětlení pracovní plochy, např. Zářivka pro podvěšená pod horními skříňkami. Zvlášť prostor který v kapitole Ergonomie označujeme jako „hlavní pracovní plocha“ musí být perfektně osvětlený. 6.dostatek odkládacích ploch okolo dřezu, varné desky a trouby. Zvlášť bych chtěl na tomto místě zopakovat: poud to jde, vyhněte se umístění dřezu a varné desky úplně těsně ke stěně, nebo prostě jen na samý konec pracovní plochy. 7.Otevírání skříněk – dobře promyslete na kterou stranu je z pohledu ergonomie vhodné dvířka otvírat. Je vhodné při plánování předcházet možným kolizím otevřených dvířek, zásuvek, otevřených spotřebičů Dveří místnosti nebo oken.
8.Správná podlaha podlaha v kuchyni. Zvolte do kuchyňských prostor vyhovující podlahu. Myslete na to, že v kuchyni bude podlaha více než kde jinde exponovaná, rozlitými tekutinami a vlhkostí, padáním a rozbíjením nádobí, nečistotami biologického charakteru apod. 9.bezpečnost především. Dbejme na to, aby sporák byl dostatečně vzdálený od věcí které by mohly hořet, např. Záclony, Pokud je plynový sporák umístěný pod oknem, může otevřené křídlo okna průvan posunout mad hořící plotýnku, navíc vítr může sfouknout plamen. Nevhodné je umístění elektrických zásuvek v dosahu žáru sporáku nebo trouby. Co se týče vody, myčka by měla být opatřena odpadní hadicí se systémem Aquastop a dřez přepadovým odtokem. 10. Tuto poslední radu považuju za nejdůležitější. Používejte svoji vlastní hlavu. Nespoléhejte se jen slepě na prodejce, který vám sice chce v dobrém úmylsu pomoci, ale do hlavy vám vidět nemůže. Čím větší bude vaše informovanost, čím víc večerů strávíte doma diskusemi u počítače, s tužkou a papírem v ruce. Čím víc kuchyňských studií fyzicky navštívíte, tím větší bude pravděpodobnost, že vaše nová kuchyň bude prostředím, kde se cítíte dobře a kde se vám dobře pracuje. Držím vám v tomto úsilí palce!
