"
c
13 ROČNIK 33-Kčs 1,60
Jak myslíte, že to dopadne, když si kuře usmyslí, že pomůže lišce ze zajetí? Kupodivu dobře. Jenomže co na to slepice, krávy a prasata na dvorku? Opodivném kuřeti a uvězněné li si přečtěte povídl-' na stránkách 1r Nakreslil Ma'
/
EMU , MA,
MAMU Ovšem po pravdě řečeno - moc o ní neví. U emu hnědých totiž v hnízdě na vejcích sedí a mláďata pak vodí samec. Takže emu má spíš tátu •.. Když uvidíte emu hnědého, určitě hned řeknete: Hele, pštros. A kdo se vyzná, ten se vám vysměje. Neboť pštros je jen a jen pštros - pochází z Afriky. Emu hnědý žije v Austrálii, a další "takypštros", nandu pampový, v Jižní Americe. Všichni tfi mají společné to, že pati'í mezi takzvané běžce, nad řád ptáků nelétavých. Nemyslete si, že k emu máme nějak moc daleko. Vůbec nemusíte lstovat až k protinožcům do Austrálie. V zoologické zahradě Lešná Gottwaldova) je chovají už od roku 1928. Zprvu poněkud nahodile, sledních letech už velmi cílevědomě a přímo vědecky i s pomocí é elektrické líhně• • čínali jsme s ní v roce 1970 a všechno jsme museli vykoumat vyprávěla mi ředitelka zoo ing. Roštínská. "Vlhkost vzduchu, 'větrání i to, kolikrát denně vejce obracet a jak často chladit, ' obení otcovského sezení na vejcích bylo dokonalé. Ročně průměrně dvacet malých emu a už jsme jimi skoro za-
plavili Evropu, měníme je za jiná vzácná zvířata. Chováme jich na sto padesát druhů, mezi nimi i nandu a pštrosy. Předloni jsme jako první v Československu odchovali v zajetí pštrosa, to byla veliká sláva. Chceme se teď na jejich chov trochu zamě řit."
O emu hnědých si vyprávíme v pravý cas. Snášejí totiž vajíčka na zimu a po šestapadesáti dnech sezení se líhnou mláďata. Když se pak zacátkem jara vypravíte do Lešné, uvidíte tam na vlastní oci to, co si zatím můžete prohlédnout na obrázcích ••• -ks-
PloNýAI Z pAEDVOJE Pionýrská skupina Předvoj z Hořic v Podkrkonoší se na podzim rozhodla pro závazek na počest významných výročí SSSR a k 35. výročí Vítězného února. Pionýři odpracují 3040 brigádnických hodin, každý pionýr sebere 1 kg léčivých rostlin a 2 kg kaštanů. Každá jiskra odevzdá 6 kg papíru, pionýři dvojnásobek. Kromě toho děvčata a chlapci budou zhotovovat blahopřání a dárky k významným výročím pro zasloužilé pracovníky patronátního JZD.
pAED TAl CETl LETY. dne 14. března 1953, zemřel první dělnický prezident Českosloven ské republiky Klement Gottwald. O týden později se konala volba nového prezidenta. kterým se stal Antonín Zápotocký. Snímek Klementa Gottwalda a Antonína Zápotockého je z roku 1948.
KAREL MARX byl velmi uče ný muž. který správně předvídal. že kapitalistickou společnost vystřídá společnost socialistická. Marx a jeho spolupracovník Engels se stali zakladateli vědec kého socialismu a sepsali o tom mnoho knih. Patří mezi ně i útlý svazeček Komunistický manifest. kterým se po roce 1848 začalo řídit mezinárodní dělnic ké hnutí. Karel Marx zeml'el v březnu roku 1883. tedy právě pl'ed sto lety.
ČTENÁAsKÝ KROUŽEK Na základní škole ve Staré Pace vznikl čtenářský kroužek Klubu mladých čtenářů. Zapojilo se do něho čtrnáct žáků 5. B třídy. Kroužek přijal jméno rodačky Anny Mlejnkové. která se vyučila prodavačkou knih. Knihy prodávala v Lomnici nad Popelkou. později byla zaměst nána v pražském nakladatelství Máj. Za okupace fašistů roználela ilegální Rudé právo a pracovala ve III. ÚV KSČ. Byla zatčena a v roce 1944 popravena. Členové kroužku vypátrali sedmdesátileté spolužačky Anny Mlejnkové. fotografie z jejich školních let a navštívili její hrob. kde položili květiny. Chvilka u hrobu je zachycena na otiště ném snímku. který pořídil vedoucí kroužku Miroslav Procházka. Čtenářský kroužek Anny Mlejnkové se přihlásil do letošní soutěže nakladatelství Albatros.
Soutěž kroužků
je zaměřena na Národní divadlo a jmenuje se tedy .. Národ sobě". Čtenářský kroužek ze Staré Paky shromažďuje svědectví o životě a díle rodáka malíře Josefa Tulky, který se před sto lety podílel na výzdobě Národního divadla.
MOJE POZNATKY O HAVRANECH Ohníčku I Zaujal mě Tvůj člá nek Havrana láká město v 7. čísle. Nebydlím ve městě. ale ve
větší
obci Rychvald u Ostravy. K babičce. která bydlí blízko nás. létá denně. dopoledne i odpoledne hejno havranů. Každý den k ní chodím ráno před školou a pokaždé jim přinesu něco na zub. Babička jim pak ještě něco přidá. To, co nesní odpoledne. zahrabou si zobákem do země. Ráno si to potom vyhrabou. K babičce přilétal dva roky havran. který neměl jednu nohu. Tento rok se už dlouho neukazuje. Také jsem viděla. jak havrani kradou sýkorkám lůj. přivázaný na dlouhé niti. Pomocí nožek a zobáku si přitáhnou nit až nahoru k vět vičce. a pak ho pohodlně sezobnou. Babička má psa. ale havrani se ho vůbec nebojí. Dobře vědí. že je nechá na pokoji. A na kočku jen zakrákají. To je pár poznatků o havranech u nás. Dagmar Harn%vá, 4.
třfda,
Rychva/d
3
NEJTĚžší ROZHODNUTí OKAMZIKY NAP~Tf
NAPSAL RADEK CHARVÁT
U soudu V Chicagu se projednává žaloba šestnácti majitelů přímořských letovisek a ně kolika stovek rybářů proti společnosti New Oil Company. Naftový tanker této firmy zavinil před více než dvěma léty srážku s rybářskou lodí u jihofrancouzských břehů. Z tankeru se vylilo přes 200 000 tun nafty a zničilo pobřežní vegetaci. turistické pláže a mělo za následek hromadný úhyn ptactva a ryb. Zpráva z tisku. září 1982 pozdě odpoledne a Terezka s Jakubem na pobřeží u malé jeskyně. Jakub dával pozor. aby náhodný poryv větru nezhasil plamen svíčky. ukryté za výběžkem jeskyně. Mihotavý plamínek. připomínající plamínek petrolejové lampy. bylo vidět až na širé moře. Pomalu se stmívalo. .. Budu ti vyprávět pohádku o rackovi Filipovi." řekl Jakub Terezce ... protože si myslím. že bys jl měla znát." Odmlčel se.
Bylo
seděli
V dálce na moři zatím plavala opuštěná loďka. Ani Jakub. ani Terezka ji nemohli vidět. Přes sedřený okraj převrácené loďky se přelilo několik černých vln. Na Filipa. který' se držel na jednom z dřevěných žeber. vystříkla mastnota a vytvořila pod jeho víčky lepkavou
4
NAKRESLIL PAVEL JEHLiČKA
hnusnou blánu. Racek se pokusil roztáhnout křídla. ale ta byla těžká a každý pohyb bolel. Měl hlad. Již několik dní byl sám. Nevěděl. kde zůstal Jakub a bylo mu tak úzko. že se roztřásl.
.. Patřil k nám. jako by se ·u nás narodil." pokračoval Jakub ... Měl roztomilou hlavičku. pořád jsem mu říkal. že je poštovní panáček. protože má chocholku jako střapec na pošťá kově čepičce. Eisa. moje sestra. mu vždycky připravila rozdrobenou housku s kousky ryb. když jsme vyjeli na moře. Byl krotký a snad trochu menší než ostatní rackové z okolí Marseille. ale o to byl roztomilejší. Chodíval za mnou večer k posteli. a když jsem stáhl plamínek petrolejky. odešel do pelíšku. Tys ho neznala. jste tu krátkou dobu. Posloucháš mě vůbec?"
Terezka přikývla. Měla ráda Jakubovy potiádky. byly ze života. Zasnila se jako malá holčička a ani nedutala. Jakub pokračoval. ..Ve středu jsme si vyjeli jako obvykle. byl příznivý odliv. Táta měl už spravenou síť. Tu. kterou mu v neděli potrhal úhoř. Na Filipovi ti bylo vidět. jak se těší. To bys nevěřila. jak se natřásal a jak rozjařeně mával křídly." Ve středu? pomyslela si znepokojeně Terezka. To si vyjeli jachtou s mámou na Ptačí ostrov ...
.. Ano. to byl ten den." řekl Jaku b. jako by jí myšlenky ... Právě proto tl to vyprávím." Terezka se zamračila. Středa byla ošklivá. černá a nešťastná a ... Proč o tom Jakub mluví? .. Pluli jsme na jih. když vtom táta uviděl tu mastnou skvrnu. Zůstal jako sloup a potom
četl
řekl: To je nafta, Jakube, a to je konec ... Byla dost velká mlha a my jsme moc neviděli, ale pak se roztrhly cáry mlhy a my jsme spatřili ty dvě lodě, jak jsou do sebe zakousnuty jako velryby v posledním tažení. .... Terezka se zachvěla. Ano, ty dvě lodě. Vždyť ty dvě lodě mohly za to, že i ona se ocitla ve vlnách. Viděly to s mámou na vlastní oči. Nejprve hrozný praskot, potom najednou velki vlna a jejich jachta se položila na bok. Viděly, jak se druhá loď najednou zlomila a pak to vypadalo, že se potápí malé město. Ale jak
s tím souvisí Filip, uvědomila si najednou. Proč o tom Jakub vypráví? Udiveně se na Jakuba podívala. Cítila, že pohádka je smutná. "Nás to převrhlo stejně jako vás v jachtě. Jenže my jsme o vás nejdřív nevěděli. Začal jsem hledat Filipa, lokl jsem si té špíny, až se mi zatočila hlava. Potom jsem ho uviděl. on se ti topil jako malé kotě. měl slepená křídla. že je nemohl ani roztáhnout. Já jsem najednou viděl. že jestli mu nepomůžu ... Táta na mě křičel. co křičel! On úplně řval! Něco o loďce. ale já viděl jen ubožáka Filipa .....
Kde je Filip, zachvěla se Terezka. ale něco jí dusilo hlas v krku. "Potom jsem pochopil. jak je nafta strašná. Táta křičel, že u loďky j~ou .lidé •.• Najednou jsem věděl. že se musím otočit a plavat za ním, najednou mi to bylo jasné. ale já nemohl. Terezko. kdybys to cítila ...• nemohl jsem se rozhodnout. Já tam Filipa nechtěl nechat ... , ale musel jsem ... " Jakub se zajíkl. "Potom jsem uviděl vaši jachtu. A tebe. Měl jsem strach. že k tobě doplavu pozdě. No a ostatní už znáš. Bylas jako ptáček, který spadl do louže. Celá zalepená. Jen taktak jsme doplavali ke břehu." Terezka se podívala na Jakuba a zašeptala: .. Prosím tě. jakube. řekni mi pravdu. Kde je teď Filip?" Jakub neodpověděl. Do dálky. do studené mlhy blikotalo svě Tam kdesi v houstnoucím šeru sklouzl Filip již potřetf z žebra do zapáchající , vody. S posledními zbytky sil se vydrápal nahoru. žaludek se mu sevřel hlady. Najednou si uvědomil. že počtvrté to již nedokáže. Nad hladinou se snášel syrový a vlhký opar.. Filip se marně pokoušel roztáhnout slepená křídla. télkosVíČky.
"Filipe!" zoufale zavolal Jakub do mlhy povalující se nad zálivem. Terezka najednou pochopila. Ošklivá černá nafta! "já myslím, že připluje," doufal ještě pořád Jakub, "plamínek ho přivolá, vždyť je to, jako kdyby hořela petrolejka, a tomu on rozu,
ml •••
.
Seděli
až do úplné tmy.
5
CO SE SKRÝVÁ ZA ZNAČKOU
S každým předjařím všichni zahrádkáři pokukovat po výlohách zahrádkář ských prodejen a vybírají si mezi pestrými pytlíčky se semeny ta, která by rádi zaseli. Vědí stejně jako zahradníci a zemědělci, že základem příští bohaté úrody a krásných výpěstků jsou kvalitní semínka a sazenice. U nás si lidé zvykli, že se vždy mohou spolehnout na sadbu se značkou SEMPRA. Rozsévačka, stojící symbolicky na země· kouli, tvoří hlavní obraz ochranné značky podniku, jehož název vznikl jako zkratka slov SEMena PRAha. Již více než 25 let znají tento název nejen zahradníci u nás, ale i v zahraničí. V závodech SEMPRY v Praze, Kadani,
státní statky, zahradnické podniky a přitom nezapomíná ani na drobné zahrádkáře či chataře.
Odborníkům ze SEMPRY nejde jen o množ· ství. Starají se také o to, aby všichni naši pěstitelé dostávali pouze uznanou sadbu, aby u nás rostly nejkrásnější, nejzdravější a nejúrodnější odrůdy. Za pětadvacet let trvání podniku se podařilo ve spolupráci s výzkumnými ústavy připravit na pět set nových odrůd.
počínají
Heřmanově Městci, Mikulově, Kroměříži pěs
tuji, šlechtí a množí květiny a zeleninu, roubují a štěpují ovocné stromky i okrasné dřeviny. SEMPRA stačí zásobovat zemědělská družstva,
6
Sadbu si SEMPRA vyměňuje i se svými zahraničními partnery. Pro naše zahradníky tak zajišťuje moderní odrůdy třeba z Holandska nebo Maďarska. Le i v zah rad nictví lze pracovat nově, u kázala SEMPRA ve svém závodě v Tušimicích. Zelenina, řezané i hrnkové květiny včetně orch idejí tam rostou ve sklenících, které jsou vytápěné ~dpadním teplem z tušimické elektrárny. Učelně a hospodárně se tak využívá tepla, které by jinak ohřívalo jen vzduch nad elektrárnou. -vít-
TAJEMSTVi ZLATEHO BUDDHY V hlavním městě dalekého Thajska, v Bangkoku, je buddhistícký chrám snad na každé ulici. Kolik se tady uchovává soch velkého 'myslitele Buddhy, který žil před dvěma a půl tisíci léty, to ještě nikdo asi nespočítal. Číslo to musí být značně vysoké. Některé sochy jsou velmi staré a umělecky cenné. Jiné mají zase zajímavé osudy, které se čtou jako detektivka. Posuďte sami. V roce 1936 přestala být používána jistá malá svatyně poblíž bangkockého přístavu. Obrovská sádrová socha Buddhy z tohoto chrámu byla pak téměř dvacet let uschována v chatrné kůlně a nikdo se o ni nezajímal. Potom bylo rozhodnuto, že ji umístí v nově postaveném chrámu Trimitr. PI'I pl'emísťování vlak došlo k závadě. Hák jeřábu se pod tíhou sochy zlomil a ta spadla na zem, kde byla ponechána do druhého dne. V noci přišla prudká bouře. Ráno, když jeden z '1lnichů čistil sochu od špíny a dešťových kapek, povšiml si kovového třpytu v prasklinách. Odloupl trochu sádry a objevil, fe se pod sádrou skrývá ryzí zlatol Byla z toho senzace. Po odstranění sádrového obalu se Buddha ukázal v nové podobě - vyloupla se nádherně zpracovaná zlatá socha vysoká pl'es tři metry a vážící pět a půl tuny. Pochází asi z 13. století a hovoří se o ní už ve starých rukopisech. Všeobecně se mělo za to, že byla kdysi dávno zničena a roztavena. A jak přišla ke svému sádrovému obalu? Asi pl'ed dvěma sty lety válčili Thajci se sousední Barmou. Barmská vojska se dostala ai před thajské sídelní město. Buddhističtí mniši se o osud cenné sochy obávali, a tak ji důmyslně pokryli sádrou, aby se podobala stovkám jiných obyčej ných soch v okolních svatyních. Sochu zachránili, ale své tajemství si vzali do hrobu s sebou. Dnes kroky všech návštěvníků Bangkoku míří do chrámu Trimitr. Většina z ních tak velký kus zlata ještě nikdy neviděla a nedovede od zářícího kovu odtrhnout oči. TEXT A FOTO Z. THOMA
Jak byl ztrestán falešný mudrc POHÁDKA Z HARIJÁNY
V jednom městečku v harijánském kraji se usadil jakýsi přivandrovalec s několika svými kumpány. Mrstnrm lidem, kteří byli zvědavi, kdo to je a odkud přišel, namluvil, že je mudrcem, který studoval na všech slavných univerzitách, a že mu v moudrosti nenr roven nikdo na světě. TI, co přišli s ním, jsou prý jeho žáci, a jsou tudrž také nesmrrně moudří. Lidé tomu uvěřili, protože byli od přrrody dOvěl'lvr a protože v jejich městečku do té doby nikdo nelhal. Falešný mudrc rozhlásil, že bude vést rozpravy s každým, kdo sl to bude přát, a to na jakýkoli námět. A našlo se několik takových, 8
NAKRESLIL KAREL FRANTA kteří to chtěli zkusit, avšak mudrc je vždy ošálil, takže v rozpravě neuspěli. Podle dřív stanovených podmínek pak museli mudrcovi dát to, o co se předtím vsadili, a to nikdy nebylo málo - mudrc jako sázku navrhl vždy buď větší částku peněz, anebo rýži, máslo, mouku a jiné potraviny. Tak se tomu podvodníkovi a Jeho společníkOm dobře vedlo a nemuseli pracovat. Starosta toho městečka by se byl rád dostal tomu podvodníkovi na kobylku, ale podle platných zákonO nemohl nic dělat. I rozhodl se, že se také přihlásí k rozpravě. Falešný mudrc ho přijal uctivě a zeptal se: ,,0 čem se mnou ch:eš rozprávět, pane~" "Třeba o tom, co je a co není," řekl starosta. "Dobrá, pane," souhlasil falešný mudrc. "Pověz ml tedy, pane, zda je hora Kallás." Starosta odpověděl podle pravdy: "Je." "A viděl jsi JH" tázal se falešný mudrc dál. Starosta podle pravdy přiznal: "Ne, nikdy jsem jl neviděl." "A znáš někoho, kdo jl vlděl~" dodral podvodnrk dál. "Ne, to neznám." A podvodnrk řekl: "Hora Kallás tedy vObec není a ty jsi prohrálo" Starosta byl překvapen a zvolal: "To není pravda! Hora Kallás přece opravdu je, třebaže jsem jl nikdy neviděl."
Avšak údaJnr žáci falešného mudrce začali povykovat: "Prohrál! Prohrál! Prohrál!" A starosta musel dát falešnému mudrci všechno, o co se byli předtím vsadili. Velmi ho to mrzelo. Ne ani tak to, že prohrál, ale to, že prohrál nespravedlivě a že ho ten lotr napálil. Doma to mrzutě vyprávěl své ženě a ta mu pravlla: "Měl jsi být opatrnější. Víš přece, že je to podvodník. Ale nic si z toho nedělej, však ho dostaneme. Zítra s ním povedu rozpravu já, a to bych se na to podívala, abych toho chlapa nezahnala do úzkých!" Starosta se dost podivil, že jeho manželka si troufá přelstít tak prohnaného podvodníka,
ale na druhé straně dobře věděl, že je to žena chytrá a že má pusu dobře proříznutou. Starostova žena navštívila falešného mudrce následujícího dne hned po ránu a přivedla sl s sebou několik svých dobrých přítelkyň. "Chci s tebou vést rozpravu, mudrci," začala bez okolkO. "Tohle," a ukázala na své přítelkyně, "jsou moje žačky. Jistě nebudeš namítat nic proti tomu, aby se zúčastnily roz~ pravy, zrovna tak jako my nenamítáme nic proti přítomnosti tvých žákO." Falešný mudrc chtě nechtě souhlasil, a když se všichni usadili, chtivě se otázal: "A jaká bude sázka?" "já ti jako sázku nabízím všechen svOj majetek," řekla starostová. "A od tebe bych jako sázku chtěla jediný vous z tvé bujné brady. To ml zcela postačí." To falešného mudrce překvapilo. "Proč se spokojuješ tak nicotnou hodnotou?" zeptal se. "Není to tak nicotná hodnota, jak se domníváš," opáčila starostova žena. "Nemluvme však zbytečně a začněme rozpravu." Mudrc tedy započal: ,,0 čem se mnou chceš rozprávět, paní?" "Třeba o všemohoucnosti věčných bohO," řekla starostová. "Dobře, paní," souhlasil falešný mudrc. "Pověz mi tedy, paní, co o tom soudíš ty." "Věční bohové," prohlásila starostová, "riejsou všemohoucí. To hlásají jen kněží, protože je to v jejich zájmu a mají z toho prospěch." Falešný mudrc se zasmál: "Prohrála jsi, protože věční bohové jsou všemohoucí a mohou udělat všechno, co se jim zlíbí!"
A jeho údajní žáci začali povykovat, tleskali a volali: "Prohrála! Prohrála! Prohrála!" "Nic jsem neprohrála!" zarazila je starostova žena. "P.eknl ml tedy, ty mudrci, zda všemohoucí bohové mohou stvořit tak těžkou horu, aby jl sami neunesli, nebo tak širé moře, aby je sami nepřeplavali, anebo tak dlouhý čas, aby ho sami nepřežili?" Tu zOstal falešný mudrc zticha a nemohl ani plivnout, ani polknout. Ať by odpověděl tak, nebo onak, ukázalo by se, že bohové nejsou všemohoucí. Přítelkyně starostovy ženy se rozesmály, tleskaly a volaly: "Prohrál! Prohrál! Prohrál!" A poskakovaly a tančily radostí. Starostová povstala a pravila: "Prohrál jsi, mudrci! Dej sem tedy jeden vous ze své brady!" Přistoupila k němu a vytrhla mu jeden vous. "Každý vous tohoto moudrého muže je kouzelný!" zvolala. "Když jediný jeho vous vhodíte do prázdného pytle, v němž jsou třeba jen dvě tři poslední zrnka rýže, pytel se celý naplní rýží, a ať berete, kolik berete, nikdy z něho neubývá. Když jediný jeho vous vhodíte do prázdného džbánu, v němž jsou třeba jen dvě tři poslední kapky přepuštěného másla ghí, džbán se celý naplní máslem, a ať berete, kolik berete, nikdy z něho neubývá. To je kouzlo, které vězí v jeho vousech, a proto jsem jako vklad do sázky žádala jeho jediný vous!" Kumpáni falešného mudrce koukali jako vrány, tak byli vyjeveni. "A tys nám nic neřekl!" vyčítali mu. "To jsi náš přítel? :Le se nestydíš!" A vrhli se k němu a počali mu škubat vousy o překot.
Marně se falešný mudrc bránil, marně volal, že to není pravda. Přesile se neubránil. A když přestali jeho společníci, vrhly se na něj přítel kyně starostovy ženy a každá z nich sl chtěla uškubnout aspoň jeden jeho vo us. Věc se brzy rozkřikla a z celého městečka se sbíhali lidé, sápali se na toho podvodníka a snažili se mu vyškubnout těch několik posledních vousO, které mu ještě zbyly. Byl z toho úplně zoufalý. S holou bradou se pak sebral a odtáhl z městečka někam daleko, protože o něm už nikdy nikdo neslyšel.
Z harlJánského
nářeči
hindštiny
přeložil
Vladlmir Mlltner
.-
-
PAZE a _ PAPOUSEI< Stal se pážetem zcela nedopatře ním. Hrabě Thurn-Taxis Jana pů vodně najal jako štolbu, když u jeho otce na Staňkově kupoval dostihové koně. Nešťastnou náhodou se však cestou do Prahy zastavili v zámečku na Stříbrné Vodě u staré hraběcf tety Zity Karolíny. "Tohle ubohé dítě chceš pustit ke koním? To prostě nedovolím!" Dupla střevícem a bylo to zpečetě no. Janovi, který už se viděl v první a nejslavnější stáji celého mocnářství, navlékli bílé punčochy, pážecí kamizolku a zůstal ve starých zámeckých zdech, kde se už dávno a dávno zastavil čas: Vaše bylinkové thé, Milosti. .. Přeje si Vaše Milost trochu hudby? Zavolám loutnistu ... Vaše hraběcí Milosti, právě přichází Její Jasnost kněžna (se jménem dlouhým jako Lovosice), Jeho Eminence pan biskup (jméno jen o poznání kratší) a slovutný pan baron s chotí (jména krátká, zato jsou dvě) ... Mohu panstvu nabídnout horkou čokoládu? "Nejradši bych se vším praštil," říkával Jeník den co den, když za ním zapadly dveře pokoje, který na zámku sdílel s hraběnčiným oblíbeným papouškem. "Oni snad vůbec netuší, že je devatenácté století! Světem jezdí parolodi, lítá se v balónech, jen my tu žijem jako ve středověku. Ale já odtud uteču, já jim zdrhnu! Zítra vezmu do zaječích."
Příští den však vždycky znovu nastoupil pážecí službu v bílých punčochách. Copak by mu hrabě Thurn-Taxis někdy odpustil, že si rozhněval jeho hraběcí tetu Zitu Karolínu? A copak by mu odpustil tatínek, že si rozhněval hraběte Thurn-Taxise? A tak na zámku ve Stříbrné Vodě plynuly dny zcela nerušeně , dokud si paní hraběnka nevzala do hlavy, že své vznešené společnosti předvede milého papouška Žako. "Nejspíš zdrrrhnu," řekl Žako. "Je přece devatenácté století! Parrrní strrroj a lidi lítají v balónech. Tady je úplný střřředo věk ..... Páže Jan dostalo na hodinu vý-
pověď. A vlastně to nebylo žádné štěstí. Bylo přece devatenácté
nestoletí, parolodi jezdily kolem celého světa. A všude už měli dostihové stáje a Jan mohl s úplným klidem vyhrát První liverpoolskou. A hned potom Velkou pardubickou ...
Nad obrazem J. V. Staněk jako páže, který v roce 1854 namaloval KAREL PURKYNĚ, si tenhle příběh vymyslela HANA DOSKOČILOVA. Ale dost možná že to s tím pážetem nebo papouškem mohlo být docela jinak. Jaký příběh bys vymyslel ty?
11983 I ROK ČESKÉHO I
I
I
' DIVADLA _ _ _ - - . - JI
Nikdy neuvažovalo jiném povolání neli o hereckém. V době začátků hrál samé kladné hrdiny a moc toužil po záporné roli. To se mu nakonec stalo osudným - stal se z něho oblíbený představitel záporných typů a snad sedmnáct let si ve filmu a televizi nezahrál slušného člověka. Naposled to snad bylo v televizní Třeboňské pohádce o vánocích.
OSTRACH JERONÝMKY "Slušelo by se přiznat, že jsem byl to, čemu se prohlásil herec Realistického divadla v Praze Josef Vinklář. "Dokonce se o mně tvrdilo, že jsem postrach Jeronýmky. Tak se říká rošťák,"
jmenovala jedna smíchovská ulice poblíž Kinského zahrady. A Kinského zahrada spolu s hřištěm, kterému jsme říkali Zborák, to byl můj svět. Tam jsme vedli ty nejnádhernějšf války, Smfchováci s Košířákama proti Malostraňákům, tam jsme hráli fotbal, chodili na jablka a hrušky, pořádali turnaje v nohejbalu a v hlavičkách, tam se konaly olymPiády ve všech možných disciplínách, tam jsme bruslili a lyžovali. Právě tam mezi námi vznikala moc pěkná přátelství, z nichž mnohá trvají dosud. Dnes jsou z těch kluků lidé nejrůznějších povolánf, jsou z nich vědci, lékaři, řemeslnfci i vedoucí obchodů, ale ať dělají cokoliv, dělají svou práci rádi, dobře a lidé si jich vážf. Sám jsem v té době o budoucím povolánf nepřemýšlel a žil jsem jen Kinského zahradou a Zborákem. Když mi bylo dvanáct, přivedl mě kamarád do Dismanova rozhlasového a recitač "ího souboru. Jeden den jsem dělal přijímací zkoušky a druhý den jsem už účinkoval v rozhlasové hře Honba za míčem. V Dismanově souboru vyrostlo mnoho herců, to se dnes už ani nevf. Miloslav Disman dělal v té době velice záslužnou práci, všechny nás učil mft rád umění a rozumět mu. S jeho souborem jsem také účinkoval v Intimním divadle v dětských představeních. V jednom z nich mě viděli herci a režisér Divadla satiry Oldřich Lipský a napsali pro mě roli do hry Zvláštní vydáni. V této hře jsem potom vystupoval ještě Jako dítě školou povinné, viděl mě v ní Jan Werich, který mě v roce 1946, jako šestnáctiletého, angažoval do Divadla V + W. A tím vlastně začala práce, kterou dělám do dneška." PlUPRAVILA
J. SOELDNEROVÁ - FOTO H· MISUROVÁ
11
Návštěva v knihovně
zdůrazněné
velikostí,
výzdobou
nebo barvou. část
knihy, obvykle nebo názvem. LEPORELO - dětská obrázková knížka, jejíž tvrdé listy jsou spojeny do pásu a střídavě se skládají. LITERATURA - písemnictví, souhrn psaných a tištěných děl. MOTO - heslo, citát, myšlenka v čele díla, vyjadřujki zaměřeni knihy. NÁKLAD - celkový počet výtisků jedné knihy, časopisu apod. pAEDSÁDKA - dvoulist (někdy ozdobný), který spojuje vazbu (desky) s knižním blokem. PSEUDONYM - krycí, nepravé jméno spisovatele. RECENZE - článek, který v novinách nebo časopise hodnotí knihu. RUKOPIS - podoba díla před vytištěním; dříve psaná autorem skutečně ručně, dnes na psacím stroji. SIGNATURA - číslice (někdy spojená s písmenem), která označuje zařazení knihy v knihovně. ŠiFRA - zkratka nebo značka nahrazující podpis, převážně užívaná v časopisech a novinách. TITUL - název knihy, povídky, článku, filmu apod. TI RÁŽ- údaje vydavatele o knize, ča sopisu apod., uvedené na konci díla. TRILOGIE - dílo o třech samostatných částech dějově souvisejících. KAPITOLA -
označená číslicí
Březen je Měsíc knihy. Proto jsme se rozhodli, že se seznámíme s veřejnou knihovnou v našem městě . Paní knihovnice byla velice ochotná. Předvedla nám, jak se knihy půjčují, naučila nás hledat 'I růz ných knižních seznamech, a abychom se v knihovnictví trochu víc vyznali, věnovala nám malý slovníček. Přetiskujeme ho a zároveň vám předkládáme ještě literární soutěž, kterou jsme v knihovně řešili. Pokuste se také k názvům knih přiřadit jejich autory.
Utvořte
dvojice
Malý čtenářský ALMANACH - sborník literárních
prací
různých autorů.
knihkupectví, které vykupuje a prodává starší použité knihy a časopisy. ARCHiv - ústav, který shromažďuje, uchovává a vědecky zpracovává různé dokumenty a písemné památky. ATLAS- knižní soubor map ajiných vyobrazení z různých vědních ANTIKVARIÁT
oborů.
AUTOR- spisovatel,
tvůrce
literár-
ního díla. BELETRIE - souhrnný název pro umělecká díla v próze, ve verších a pro díla dramatická. BIBLIOFILIE - knížka, která vyniká uměleckou úpravou. BIBLIOGRAFIE - odborné popisování a zaznamenávání všech vydaných knih, časopisů apod. BIOGRAFIE - literatura, která
12
pojednává o ných osob.
slovníček životě
a díle význam-
BROŽURA- knížka menšího rozsahu, jednoduše knihařsky zpracovaná. ČASOPIS - publikace, která pravidelně vychází pod stejným názvem, má předem stanovené zaměření a obsahuje příspěvky více autorů. DENiK - noviny vycházející nejméně pětkrát týdně.
EDICE - řada knih vydávaných stejným nakladatelstvím v jednotné úpravě.
ENCYKLOPEDIE - kniha nebo řada knih, která podle abecedy (nebo jiného systému) zpřístupňuje poznatky ze všech nebo z vybraných oblastí lidského poznání. HERBÁA - kniha o léčivých rostlinách. ILUSTRACE - kresby, obrazový doprovod knihy. INICIÁLA - začáteční písmeno
ŠKOLA HROU. K rozhlasovému vysílání dne 9. 3. a 7. 4. (4. ročník)
HO~
Byli tři. Běželi po ulici a vesele poskakovali. Dva měli jméno. První byl Zdenda Benda, druhý Ivánek Havránek. Ten třetí jméno
HOP, HOP ...
neměl.
Zdeněk a Ivan byli nadějní fotbalisté. Hráli za 4. A, a teď pospíchali na vzdálené hřiště, kde se měl uskutečnit zápas s mužstvem z Rybníčků. Ne, neměli hrát s vodníky. Rybníčky bylo nové sídliště postavené na místě, kde kdysi bylo několik vodních nádrží. Rybníčky tedy zmizely, ale název zůstal. Zmíněná trojice postupovala chvíli rychle, chvíli pomalu. Záleželo na tom, jak jim vycházela souhra. Ale najednou se stalo cosi nepříjemného. Ten třetí, bezejmenný, zničehonic vyskočil vysoko a zmizel za ohradou. Kdyby zmizel teď, co to vyprávím, nedivil bych se. Mohl se přece urazit, že jsem ho dosud nepředstavil. Ale on zmizel už v době, kdy ještě nikdo netušil, že se z příhody stane povídka s otevřeným koncem. Ale abych toho třetího pořád neodstrkoval. Jak už naši bystří čtenáři jistě postřehli, byl to míč. Kopací míč. Ivan i Zdeněk samozřejmě hned za svým miláčkem lezli přes prkennou ohradu. Když se octli uvnitř, užasle a zklamaně
Povídka s na sebe pohlédli. Proč užasle? Protože se octli na prostranství, kde bylo plno rozbitých, zrezivě lých a nepojízdných aut. A proč zklamaně? Nedivte se. Jak v tom ohromném skladišti starých vozidel najdou svůj míč? Kdyby měl jméno a uši, mohlo by se na něj zavolat. Jenomže, jak by se ozval? To by ještě musel mít pusu nebo nožičky. Pro pána, míč s ušima, pusou a nohama! S takovým míčem by se už nedalo hrát. Běhal by si, kam chtěl, a vysmíval by se hráčům ... Takhle uvažoval Zdenda Benda, když bloudil mezi vraky aut. Ivánek Havránek tak neuvažoval a jen vztekle kopal do šroubků, koleček a jiných automobilových součástek. Co když přijdou pozdě na zápas? Propána, to by ti hastrmani z Rybníčků vlastně vyhráli. A co když přijdou o míč? Jé, to by bylo ještě horší! Kdyby měl míč jméno, . mohlo by se na něj zavolat ... Vida. už je to tady. Ivánek uvažuje jako Zdenda!
otevřeným
koncem
případně něco
mezi vanou, mía vrtulníkem? Proč se mi sem připletl vrtulník? Už ani nevím ... Kluci se vydrápali na okraj toho podivného vozítka a vyjeveně hleděli do veliké mísy (proto ta zmínka o vaně a míchačce), ve které poskakoval jejich míč. Hop, hop, hop ... Skákal, tře baže neměl nožičky a vůbec"'ikdo ho nenakopával. Ta mísa byla uvnitř hladká, bez výstupků a nijak se neotřásala. Míč však přesto létal do výšky, padal a znovu vyskakoval. Hop, hop, hop ... -shrchačkou
A najednou, jak tak ti dva nafotbalisté brouzdají opuště ným vrakovištěm, zaslechnou jakési zvuky. Buch, buch, buch ... Nebo to spíš bylo: hop, hop, hop ... ? Koukli na sebe a šli po zvuku, který je dovedl k prapodivnému vozidlu. Bylo to však vůbec vozidlo? Spíš jakási vana na kolečkách. Nebo velká míchačka na těsto,
dějní
Napište nám krátké zakončení. Může vyznít jako pohádka nebo jako vědeckofantastický přfběh. To už záleží na vás. Důležité však je, abyste nám své dokončení poslali nejpozději do deseti dnů. Naši adresu naleznete na 29. stránce. Zajfmavá dokončení uveřejnfme a odměníme.
CO? KDO?
PROČ?
CO? KDO?
PROČ NĚKTERÝM ROSTLINÁM ~íKÁME MASOŽRAVÉ?
JAK SE lETiŠTĚ BRÁNí PROTI
Na světě je asi pět set druhů rostlin, které mají schopnost chytat drobné živočichy, zejména hmyz, a živí se jimi. Tyto rostliny rostou na chudých půdách nebo ve vodě. Takový způsob obživy je pro ně nutný a využívají k němu dusíkatých organických látek těla chyceného hmyzu. Jejich listy mají na povrchu žlaznaté chloupky, vylučující lepkavou tekutinu,
Ptáci jsou sice mnohem mensl než letadla, ale přesto jsou pro ně velmi nebezpeční. Způsobili už řadu leteckých nehod. Tak například oprava velkého proudového letadla, které se před časem srazilo krátce po startu s divokým holubem, stála téměř milión dolarů. Na některých letištích proto používají proti ptákům hluková zařízení. Z reproduktorů rozmístěných kolem startovací plochy zní z magnetofonového pásku v krátkých intervalech vždy třicet vteřin křik poplašných ptáků, na který živí ptáci reagují útěkem. Toto zařízení se v praxi výborně osvěd čilo, a je proto zaváděno na všechna letiště, která jsou ohrožena ptačími hejny.
která rozrušuje tělo polapeného hmyzu. Výživné látky pak vstřebá vají k tomu uzpůsobenými žlázkami. K našim hmyzožravým rostlinám patří rosnatka (roste na rašelinách), bublinatka (ve vodách) a tučnice, se kterou se můžete setkat v horách.
14
PROČ?
PTÁKŮM?
JAK VZNIKLA MílE? Metrická soustava, jejímž základem je metr a podle níž mě říme i u nás, je stará necelých sto iet. Předtím a dodnes ještě například v USA a v Anglii se větší vzdálenosti měřily na míle. Pojmenování míle souvisí s latinským názvem pro patník. Staří ~ímané je stavěli na svých silnicích v pravidelných odstupech po tisíci krocích, aby byl přehled o vzdálenostech. latinsky tisíc se řeklo mille, kamenům-patníkům se ří kalo milliarium a z toho vznikl i náš milník. Ale jak to bylo s těmi kroky? ~ímský krok se totiž rovnal našim dvěma krokům součtu kroků levé a pravé nohy, a proto vzdálenost mezi patnrky na římských silnicích byla zhruba 1 500 metrů. Dnešní anglická míle měří 1 609,344 metru.
CO?
CO VíME O MRAVENCíCH? Mravenci jsou velmi užiteční. Všimněte si, že kolem mraveniště je vždy pěkně zelené okolí, zdravé stromy apod. Mravenci svou čin ností přispívají k zušlechťování půdy, obohacují ji organickými látkami, provzdušňují ji a sbírají
na stromech a na rostlinách škodlivý hmyz, především jeho larvy. Odborníci zjistili, že pro při rozenou ochranu lesů by bylo ideální. kdyby na jednom hektaru půdy žilo přibližně čtyři a čtvrt kilogramu mravenců. Znamená to, že by na jednom hektaru lesa měla být v průměru čtyři mraveniště. Pro tento užitek se v ně kterých státech mravenci dokonce uměle pěstují, zakládají se mravenčí farmy.
SOUTĚŽ OHNíČKU
•
SOUTĚŽ OHNíČKU
•
SOUTĚŽ OHNíČKU
Pohádková učebnice ZPŠ f
•
. P ROST~EDEK NA LETY k' RA'n i
Víte, co znamená zkratka ZPŠ? Základní pohádková škola! Ano, i pohádkové bytosti chodí do školy jako vy. Nevěříte? Tak se podívejte do jejich učebnic. Předkládáme vám jich tady šest a zároveň vyhlašujeme soutěž.
~, ...
D OPRAVN t'
P RO STŘEDEk
i.&iA"Kove rJ NA LETY ,
Co je vaším úkolem? 1. Určete, kterým pohádkovým bytostem uvedené učebnice patří. 2. Napište nám, jak se jmenuje jejich učitel. Zdá se vám druhá otázka těžká? Trochu vám tedy pomůžeme. Když k listům z učebnic napíšete, kdo se z nich učí, a pak tyto žáky seřadíte podle abecedy, tak písmena, kter~ jsou v obrázcích , vám prozradí jméno pohádkové; ho učitele. ~ešení soutěže nám posílejte pou~e na korespondenčních lístcích nebo pohledbicích. Přijímáme je do 21. března. Naše adresa: Redakce Ohníčku, Radlická 61,15002 Praha 5. Odměny, které můžete získat, když napíšete správné řešení a budete mít štěstí při losování: 1. cena: spací pytel 2. cena: společenská hra Stolní hokej + kniha 3. cena: společenská hra Stolní hokej 4.-30. cena : knihy 31·- 50. cena : drobné ceny.
DOP RAVN I
POZO R NA DRA K y '
1
2
Rr Bh
Kuře,
liška a modravá dálka Napsal Josef Křešnička Nakreslil Marcel Stecker
V železech, která Úhala
na kraji lesa v husté jako tlama nějakého ošklivého zvířete, uvízla přední nohou liška. Stalo se to v hodině komářích probuzení, kdy jsou pavučiny stříbrné rosou a slunce se dívá poprvé po noci na svět. Marně sebou trhala - železa byla pevná. Liška dochodila po svých pěšinkách. Přišla o svobodu tak bolestivě! Tak nečekaně! A stalo se, že přišli lidé, osvobodili zraněnou nohu ze želez a obratným, velice rychlým pohybem vsunuli liščí tělo do pytle. Tak se liška dostala na dvůr velikého statku, terý stál na samotě v blízkosti lesů. Po dvoře chodila drůbež, vesele tam rochala prasata, ze stájí bylo slyšet koně a krávy. Byl to malý svět sám pro sebe, obehnaný vysokou zdí a uzavřený velkými vraty. Lišku přivázali k opuštěné psí boudě na důkladný řetěz a bylo jí povoleno pozorovat slunce, snít o ranních lovech a závidět trávě
16
ptákům. Liška ležela netečně před boudou, nikdo si jí nevšimal a ani ona neměla o -nic a o nikoho zájem. Jednoho dne se zastavilo u její boudy kuře. Patřilo k houfu, který se batolil za kvočnou po celém dvoře, a poněvadž bylo zvědavějši než ostatni, dalo se s opuštěnou liškou do řeči. Liška se ani nepohnula, přestože kuře stálo na dosah jejích zubů. Neznalo ještě všechna nebezpeči světa. .. Asi ti tu není moc dobře, viď, liško?" .. Dej mi pokoj," zabručela liška, .. nech mě být. Nebojíš se, že tě sežeru?" .. I nebojím," řeklo bezstarostně kuřátko ...Já se s tebou chci spřátelit. Bylas přece ve světě a můžeš mi o něm vypravovat." .. Neni mi do vyprávění," řekla liška, .. proč mě nenecháš na pokoji?" .. Nemohu se dívat, jak se pořád trápíš. Když se se mnou budeš bavit, nebude ti tak smutno." .. Na tom něco je," uznala liška a podívala se na kuře vlidněji • .. Ale proč chceš slyšet něco o světě? Tvůj svět je tenhle dvůr, nikam jinam se v livotě nepodiváš." .. Podívám, chci se podivat! A ty bys mi mohla pomoci! Stač i, když tě osvobodim, a ty mi ten svět ukážeš. Celý svět. Ano, ano, já sl chci s tebou vyrazit do světa, milá liško!" Liška se kupodivu usmála a jak by ne! Pi'edstavila si malé, slabé kuře, jak přeďobává zobáč kem silný řetěz, aby ji osvobodilo, a jak otevírá těžká vrata, kterými se dá projít k lesu. Kuřecí řeč byla opravdu směšná. ..Jen ty se moc nesměj, liško! Kdyl říkám, že tě jednoho krásného dne osvobodím, tak to platí, i když jsem jen kuřátko mrňátko!" Liška zvážněla a kývla hlavou ... Věřím, že máš dobrou vůli, ale vůbec si neumím představit, jak bys mě chtělo osvobodit."
..To je moje starost - jen se nech překvapit. mi věř!" ..Věřím ti," odpověděla liška a moc si přála, aby to tak doopravdy bylo. Od tohoto dne měla tedy na dvoře přítele, se kterým mohla počitat. Podivné přátelství ovšem kuřeti jen tak neprošlo. Nejdříve se kuřecích spádů všimla maHlavně
minka kvočna. Bylo z toho pár nelítostných kloa kázáni. V tom kázání řekla kvočna tohle: "Kokokokokokodákl Kokodákl Kdákl" Znamenalo to. že se kuře s takovým ohavným zviřetem. jakým liška vpravdě je. nesmí zahazovat a o nějakém přátelství nemůže být ani řeči. A běda jestli kuře tento zákaz poruší I To si to pak odnese. odskáče a odpyká. Ostatní kuřata řekla kuřeti skoro totéž a kuře poznalo. že to s liškou nebude lehké. Půjde-Ii za ní. bude mit v zádech deset žalobníčků a možná víc - vždyť s liškou nebyl na dvoře zadobře nikdo. Kuře mohlo počítat i s tím. že si znepřátelí krávy a prasata. Nikdo z nich nedovedl pochopit kuřecí touhu po širém světě. "Jak se může do takového malého kuřete vejít tak veliká hloupost?" dumaly krávy. "Kul'e chce osvobodit lišku a utéci s ní do lesa." říkaly schválně nahlas při dojení pl'ed hospodyní. ale ta slyšela jen bů. bů. bů a přetáhla je koštětem. aby byly zticha. Podobně dopadla i prasata. vždyť kdo měl jejich rochání rozumět? Kul'e zatím nenechávalo zahálet hlavu ani na okamžik. Kudy chodilo. tudy přemýšlelo. jak na to. aby liška získala svobodu. Kuřecí hlava je ovlem velice malá a nápady se v ní nerady usazuji - vždyť je v ni tak málo místal Kvočna šlapala kuřátku na paty: "Myslíš. že nevím. že ·z a liškou chodíš pořád? O čem si povídáte? No ták. bude to? Aekneš mi to?" "O trávách hebkých jako vlasy princezen." prozradilo kuře. "A o ranních mlhách nad rybníky. O pěšinkách v borůvčí. O vůních lesa." "No to mě podržte." obrátila se kvočna na ostatní kuřata. "Nacpává si hlavu nesmysly. ale volátko má prázdné. A jak chodí v nocí od jednoho kurníku k druhému a dáví slepice. to ti ne-
fanců
vyprávěla?"
"To ne."
řeklo kuře zaraženě.
"nic takového
mně liška nepovídala. Aekni mi. maminko. proč bych se s ní nemohlo podívat po světě?" "Liška není kamarádka pro tebe. Je krvelačná. Je to náš nejhorší nepřítel. Kdyby se vám podal'ilo utéci. sežere tě hned za vraty." "Tomu nevěřím." řeklo kuře. "jiné lišky jsou možná zlé. ale tahle je moje přítelkyně. Je hodná a je smutná. Musím jí přece pomocí I" "Komu není rady ••••" pokrčila kvočna kl'ídly. "já jsem ti své I'ekla. Jestli se chceš dál přátelit s liškou. nebudeš patřit mezi má kul'átka. Mám jich dost a nechcí tě!" Kvočna se odvrátila. svolala kuřata a dál se o odpadlíka nestarala. Kuře zamiřilo nazdařbůh do rohu dvora. kde stál starý vůz. Ležely pod ním zapomenuté kleště. Cvakaly naprázdno a pozorně naslouchaly vrzání nýtu. který je držel pohromadě. Na pozdrav kuřeti vůbec neodpověděly. tvářily se důležitě. a přestože byly narezlé. zhlížely se zálibně v kousku nebe. který upadl do kaluže a vytvol'il tam modré zrcadlo. ,,6. jak jsme krásné." povrzávaly si. "Také jste jistě velice silné." I'eklo kul'e zdvořile. "Prý dokážete překousnout hl'ebik. drát a dokonce i slabší řetízek." "Slabší?" zvolaly kleště poboul'eně. "my pře kousneme i nejsilnější řetěz jako niel" "Tamhle u boudy." řeklo chytré kuřátko. "je kousek řetězu. Na ten byste asi nestačily. milé kleště. Liška. která je na něm uvázaná. říká. že je to ten nejnepříjemnější řetěz na světě. Je tak silný. že jí bere svobodu a nepřestává v tom ani na chvíli." Kleštím se bůhvíproč zachtělo ukázat kuřeti. jakou to vlastně mají velikánskou sílu. šly a zahryzly se do řetězu. Překously ho opravdu lehce a počaly to honem vykřikovat na celý dvůr. "Je to k neuvěření." šeptala liška kul'eti.
17
"Nehýbej se. Je~tě zbývají vrata. Už mám ná' pad, jak to uděláme." Kuře se rozběhlo ke stáji, kde podupávali koně... Ryzáku," řeklo jednomu z nich, "sly~elo jsem, že jsi velice silný. Jestlipak bys dokázal jediným kopnutím roz'r azit vrata našeho dvora? Ale co se ptám! Určitě bys to nedokázal - vrata jsou pevná!" Kůň nebyl moudrý. Byl domýšlivý až běda. Beze slova se rozběhl a bác do vrat. Ta zapraště la, závora se ulomila - a najednou bylo vidět do dálky, která byla modravá a pošetile mávala hl'ívami I:esů. "Tak vidíš," řekl teprve teď kůň, "povedlo se to hned 'na první ráz." Kul'e v~ak už neposlouchalo. Už bylo u lišky a ~krábalo se jí na hi'bet. Otevl'enými vraty se mihl liščí rezavý blesk s malou žlutou kulič "ou. Když byly dost daleko, aby mohly vydechnout a nemusely se pi'itom bát pronásledování, i'ekla Ii~ka kul'eti: .. Jsme sice přátelé a to, co jsi pro mě udělalo, nikdy nezapomenu. Ale svět už je takový, že já, liška, musím být nepřítelem slepic, ať chci, nebo nechci. A proto se teď rozejdeme. Vyhýbej se liškám, kui'e! A hezky si užij svě ta!" Tichounce a hbitě zmizela liška v podrostu a kul'e .za ní zavolalo: "Však já se neztratím!" " V tom kraji bylo potom vídat velký houf bažantů vedený statnou kropenatou slepicí. Poslouchali ji na slovo i největší bažantí kohouti. Ani setkání s liškou se hejno nebálo. Na slepičí povel se bažanti do lišky pustili zobáky i křídly, že měla co :utikat. A i'íkala si cestou do vyškubaných vo~sú: ..;To jsem si nasadila do revíru pěkné kvítko! To kuře mi ale přerostlo poi'ádně pi'es hlavu! Tak se mi zdá, že se budu muset odstěhovat!"
A
18
odstěhovala
se.
-="""".0..;, NAKRESLILA
EVA PRŮŠKOVÁ
SBĚRNU VTIPŮ OHNíČEK
ŘíDí KUBA KUBíČEK
TŘ(DA je ve škole v přírodě. Soudružka učitelka chce, aby děti napsaly domů, a tak řekne: - Děti, připravte si lístek. Přihlásí se Petr: - Prosím jaký, z lípy nebo z javoru? Petr Machold, Teplice
- CO D~LÁŠ, Mirku? ptá se maminka. - Nic. - A ty, Vláďo? - Já Mirkovi pomáhám.
- Nechceš taky Lipo? - Ne, odpoví Pepíček. Prodavačka sleze ze štaflí a uklidí je. A tu Pepíček řekne: - Já bych chtěl dvě. Pavel
Kočl,
JENDA přijde k otci, který čte detektivku. Vyhrkne: - Tati, dej mi pět korun. Nebo ti řeknu, kdo je pachatelem. Jana Chomátová, Žebrák
Hradec Králové
TŘ(DA 2. A přišla k zubnímu lékaři. Žáci čekají v čekárně.
Najednou se pootevřou dveře a ozve se: - Pavel Smetáček do ordinacel Pavel se lekne a vykřikne: - Já tady nejsem I Tomál Moravec, O.trava.Svinov
- PÉŤO, proč jste nejeli do divadla? ptá se otec syna. - Ve škole máme spáleninu.
- vrš,
JAKÝ je rozdíl mezi a hodinami? - Nevím. - Když se natáhne člověk, tak spí. A když se natáhnou hodiny, tak jdou. člověkem
Pavlína
Staňková,
Vratimov
- CO JE TO koniklec? ptá se v hodině přírodovědy. Prosím, klec pro koně.
učitel
Jana Litavcová, Znojmo
Šárka Záleská, Zdice
PAVLE, víš jaký je nejstarší dopravní prostředek? - Vím. Nohy. Olga Svobodová, Znojmo
Jitka Horáková, Kyjov
- S KÝM jsi to zase na chodbě hodinu klábosila? ptá se maminka Pavly. - S Péťou. - A proč jsi ho nepozvala dál? - Neměl ani minutu čas. Alena
Janečková,
- CO
UD~LAJi
děti,
když
skončí Večerníček?
- Jdou spát. - Ne. Začnou nadávat, že byl krátký. H. Procházková,
Prostějov
Ostrava
DO OBCHODU přijde skupinka dětí a každé iádá Lipo. Prodavačka vezme štafle a leze pro ně na regál. Když děti odcházejí, přijde Pepíček. Prodavačka stojí na štaflích a ptá se:
- NEV(Š, do které třídy chodí Jana Musilová? - Ne. Vím jenom, že chodí do áčka a o třídu výš, než moje sestra, která chodí do sedm~ třídy.
Romana Adamcová, Liberec
,
BYVATELE PEVNOSTI Děti
modrého plameňáka V. KRAPIVIN
A.BORN
Pevnost se mi moc líbila. Byla tu spousta tajuplných koutú a chodeb. Kdyby tak tohle bylo v ndem městě, to bychom si vyhráli I Nepi'íjemné bylo, že ve věžích a chodbách pevnosti bylo odporné vlhko. Když začal být ostrov neviditelný, lidé pevnost opustili. Bašty začaly chátrat, velká děla na náměstíčku trúnila na polorozpadlých lafetách. Jenom jediné dělo - ale to snad ani nebylo dělo, spil moždíi' pro sti'elbu kamennými koulemi - bylo nepoškozeno. Mělo krátkou hlaveň, ale strdně širokou, takže se podobalo velkému sudu. Koule ležely hned vedle. Moždíi' stál na ocelovém podstavci s těžkým ozubeným mechanismem, který ještě fungoval, i když strdně vrzal ... V hlavnich ostatnich děl jsme spávali. Místnosti v pevnosti se k nocováni moc nehodily, zato v dělech bylo útulno. Sluníčko je pi'edem poi"ádně vyhi'álo, a když nastala noc, děla nám teplo pi'edávala. Jenom v moždíři nespal nikdo, protože byl pi'íliš veliký. Dug občas Mrňousovi dovolil, aby docházel do nejbližších vesnic pro chléb. Místní obyvatelé už znali mlčenlivého kluka, který neměl v hlavě všechno v pořádku, protože zabloudil v Začaro vaném lese. Neptali se ho, kdo je, odkud je, prostě mu dávali kousky chleba. Dál od hlavního města
2Q
byli lidé zi'ejmě hodnější. Vždycky když se Mrňous vrátil s chlebem, nastal pro nás svátek. Chleba jsme totiž měli pořád málo, ale hladem jsme netrpěli. Ryb jsme si mohli nalovit, kolik jsme chtěli. Stačilo dole u paty útesu hodit udici, někdy stačil i háček bez návnady - dělali jsme si je z ostrých kostí. Občas Dug lovil v lese králíky do ok. Soti chodila do lesa na houby a jedlé kořín ky. Abychom se dostali na pěšinu vedoucí do vesnice nebo k moři, museli jsme zapalovat smolnaté větve a hezky dlouho s nimi sestupovat úzkými strmými chodbami s krkolomnými schody. Teď jsme to ale dělali čím dál tím méně často.
To proto, !Že k nám denně pi'ilétal pták. Zapískal jsem na klíč a asi za čtvrt hodiny jeho stín pi'elétal nad baštami. Pták se zjevoval mezi čtvercovou věži a výstupkem v poškozené zdi. Z věže vyčníval mohutný kamenný nosník a Pták na něj usedal. Někdy přilétal I bez zavolání. Zlehka klapal zobákem, to mě volal. Vyšplhal jsem se k němu a hladil ho po hedvábném krku. "Dobrý den, Ptáku, tak jak se vede tvému mláděti? Už nepadá z hnízda?" Pták na to zvesela zaklapal zobákem, kdepak, už nepadá, všechno je v pořádku. "Ptáku," šeptal jsem mu. "Odneseš mě domú, až povane jihozápadní vítr?" U!Ž abych byl domal Týden je pryč, teď mě jistě všude hledají a jistě nevěří, že mě najdou živého. Pták mi pokládal hlavu na rameno a uklidňoval mě: Neboj se, pomúžu ti, to je moc smutné, když se ztratí z hnízda mládě. Rohatý měsíc se proměnil už zpola na
kolo, brzy z něj bude míč a začne ubývat, Pták a jihozápadní vítr mi pomohou •.. Děti si na Ptáka zvykly. Dávaly mu ryby, hladily ho, dokonce si s ním hrály. A právě Pták nám pomáhal při sestupu k úpatí útesu. Jistěže létat a držet se Ptáka za nohy bylo nebezpečné, a tak jsme udělali sedačku. Takovou houpačku - kus prkna uvázaného na provazu. Když jsem prvně přivazoval prkýnko k ptačím nohám, bál jsem se,
že se Pták urazí a odled, ale nic takového se nestalo. Někdy jsme letěli i dva. Pták nám pl'ináiel jídlo. Jednou větvllku s plody podobajíciml se kdoulím, jindy obrovitou rybu, jaké vůbec u naJeho bl'ehu nebyly, nebo mol'skou želvu, kterou Pták zabil zobákem. Zl'ejmě nás považoval za lidská mlád'ata, která zůstala bez rodilů a pomáhal nám, lak jen dovedl. VJechny nás měl rád, dokonce i Duga, i když Dug byl velký a s Ptákem nikdy nelétal. Ale i on ho měl rád. Jednou mi I'ekl: "S takovým pl'ítelem se nikdy nemůžeJ ztratit. Urlitě tě donese domů ..... No jo, odnese mě domů, ale jenom o to neJlo. Bál jsem se o ty ostatní, takže jsem se nakonec Duga zeptal: "Dugu, já odletím ••. Ale co vy? To tu budete takhle celý živoU" Odpověděl ml tiše a velice vážně: "Sám lasto pl'emýšlím co dál." Ano, opravdu, co dál? Žit až do stál'í v opuštěných baJtách? Proměnit se v kmen divochů? Dug ulil děti líst a psát, škrábal na kamenech písmena, vysvětloval poletní úlohy, vyprávěl jim o hvězdách a planetách. Ale prol? "Dugu," I'ekl jsem, "víš, kolik bys u nás našel pl'átel1 Pták nás může postupně odnést vJechny ..... Dug se smutně usmál: "Mě neunese, já jsem
Šípy jsme udělali ze starých prken, která jsme našli v horním patře čtvercové věže. Špice jsme vyrobili z úlomků kamene. Starší děti se naučily stl'ílet velice rychle. Střílely mnohem lépe než já. Nejlíp ze všech se to dařilo Šipovi. Jednou se mu podařilo zasáhnout rychlou rybu, která se neopatrně pl'iblížila k našemu břehu. Kořist se ale zmítala na mělčině docela blízko břehu. Dug Šipovi vyhuboval, proč zastřelil rybu a připravil nás o šíp. Nemohli jsme se tam totiž dostat. Široko daleko byly rezavé houbovité medúzy.
Gal mi vysvětlil, že jsou strašně jedovaté a ukázal mi na opálené noze tenké bílé jizvy - stopy po popáleninách. Bylo to škoda, taky jsme se chtěli strašně vykoupat, ale ty potvory nás do vody nepustily. Dug mě uklidnil. Aekl, že medúzy od břehu odplavou a vrátí se až s dalším novoluním. A měl pravdu, už druhý den nám řekl: "Tak se, lidičky, račte jít vykoupatI" Největší radost z toho měl Mrňous a hned se vrhnu I do vody. Když jsme pi'išli za ním .na pláž
těžký."
"Může
se to ale zkusit jinak. Tl'eba po mol'i ..... Dug zavrtěl hlavou: "Žeňko, tohle je náš ostrov ..... A pak úplně jiným hlasem řekl: "Ukaž, jak se dělají luky. Ty, o kterých jsi mluvil, když jsi nám vyprávěl o Robinu Hoodovi ..... Ve skalních úžlabinách rostlo ki'oví a zakrslé stromy s pružnými kmeny. Vysvětili jsem jim, jak se dá udělat velký luk, i když jsem sám nedokázal takový kmínek ohnout. Ale Dug to dokázal. Naveler jsme měli několik luků hotových.
21
/
už byl kus od břehu. Plaval rychle, stylově, jako na tréninku ve sportovní škole. Zavolal na nás: "Poplavte sem! Dělejte!" Ještě nikdy jsem ho neviděl tak šťastného, snad jen při tom letu. Konečně jsme byli všichni ve vodě. V modrozeleném chladu, kde jako stříbrné jiskry prolétávala hejna rybek. Plavali jsme, cachtali se, až nás zima rozklepala. Pak jsme se vyškrábali na písek a na rozpálené kameny. Jenom Mrňous byl pořád ještě ve vodě. "Už ať jsi venku!" zavolal Dug. Mrňous připlaval a vyškrábal se na pláž. Držel se za ramena, takže to vypadalo, jako když se nese, a takhle, celý rozklepaný, mířil k nám. Mrňous měl na sobě červené plavky s bílým proužkem a tenkým měděným kroužkem s různobarevnými olympijskými kruhy na kapse. Přesně takové plavky prodávali v krámě se sportovními potře bami v našem městě. Tedy nekřičel jsem, ale doslova mě to uhodilo do očí. Chvíli jsem se nedíval, bál jsem se, že se mi to jenom zdá. Pak jsem oči otevřel. Mrňous byl skoro vedle mě. Kolečka vyšitá na kapse se podobala pestrobarevné kytičce. "Říkal jsem ti, že budeš celý zmrzlý," huboval ho Dug. "Ale ne, to nic není," zaklepal zuby Mrňous. Sedl si na bobek a objal si koiena. Vstal jsem a přistoupil zezadu k němu. Měl mokrá záda, která se mu chvěla zimou. "Julku ... ," tiše jsem na něho zavolal. Záda se mu najednou ani nepohnula. Pak jsem řekl nahlas: "Julku!"
Příště: Měsíc
byl téměř v úplňku
Přeložil
Týč
22
Josef
HÁDANKA PRO PO:LÁRNIKA: KOLIK UZLŮ NA
HADICI
JE A KDE JSOU? (9 'S'('Z i'u;?a~n>/s
nos! A.lzn !J!A.~;? uaJ)
• DV~MA vynálezcům
se podařilo sestrojit přístroj
na výrobu "kouřových koleček".
Zbývá už jen zjistit, kudy kouř prochází, než se dostane ven. Podaří se vám to?
r
_
" r----------:J -,,",,,,",,--
BARBANEK
SOUTĚŽ
KRESLi V. FALTOVÁ -
Pi§E JIAIK
VEUKONOCNí VAJíČKA
TROCHU JINAK
PŘicHOD VELIKONOC zaclna vždy velkým úklidem. Zdá se nám, že všechny maminky posedla uklízecí horečka, která se s přibližující mi se velikonocemi stále více stupňuje. Myjí se okna, dveře, podlahy, klepou se koberce, dokonce někde se i vymaluje celý byt. Pak přijdou na řadu vyprané, vypnuté -xáclony, nový závěs, prostě na velikonoce musí být všechno v naprostém pořádku. Pomáháme mamince ze všech sil, abychom nebyli zahanbeni tátou, který dělá ty ,hrubé práce' - klepání koberců atd. Pak začne maminka péci voňavé mazance. A co barvení vajíček? Ta přece patří k velikonocům, a tak se s chutí pustíme do práce. Sháníme po drogériích barvy na vajíčka a maminka nám musí schovávat všechny slupky od cibule, těch budeme potřebovat hodně. Zkusíme si totiž malovaná vajíčka trochu jinak. Natrháme si pár chudobek, lísteč ky květů z forzýtie, asparágusu.
Vajtčka řádně o
jeme (nejlépe saponátem), abyc om je zbavili mastnoty. Pak p lIožíme lístek, květinu nebo větvi u a obalíme je slupkami z cibule tak, aby slupky pokrývaly celé vají o. Ovážeme je tenkým hadříkem ebo mulou, zavážeme nití a u říme natvrdo. Nakonec vajíčka řeme slaninou a vyleštíme hadří,ke,m.
Jiný jíček:
jakoukoli lepujeme rečky,
vystřižen kytičky, proužky
z nebo i barevného papíru. Pot~-e bujeme pouze lepidlo, štěteček a pinzetu. Neobvyklou kraslici zavěsíme na stužku. -m-
IH
Až do konce středověku to byla s knížkami Vznikaly pracně v písařských dílnách, kde je ručně psali písaři, malíři do nichzase ručně - kreslili obrázky a knihaři je vázali do ručně zdobených kožených vazeb. I když se od vynálezu knihtisku výroba knih na tiskařských lisech zrychlila, byly knihy stále drahé a hlavně - bylo jich málo. To byl jeden z důvodů, proč se často z knihoven ztrá. cely a proč lidé přemýšleli nad tím, jak je ochránit před nepoctivci. "Co si takhle knihu na jejím titulním listě podepsat jednoduše jménem nebo označit ji razítkem?" dumali někteří čtenáři a milovníci knih. Jiří z Poděbrad si prý dával označo vat svým jménem a panovnickým erbem listiny i knihy (viz první obrázek zleva). těžká věc.
Později čtenáři přišli na myšlenku nalepovat na vnitřní stranu přední desky nebo obálky lístky papíru. A dát si na ně kromě svého jména a příjmení nebo jen jejich počátečních písmen neboli iniciál od výtvarného umělce nakreslit nějaký hezký obrázek, který by vyjadřoval čtenářovu zálibu nebo se vztahoval k obsahu knihy, a připojit k němu nápis "Z KNIHOVNY" nebo "Z KNIH" čili latinsky "EX BIBLIOTHECA" či "EX LlBRIS". A těm lístkům, jichž si mohl dát čtenář vytisknout libovolné množství - podle velikosti své knihovny, se říkalo knižní značky neboli exlibris. Hurá, říkali si čtenáři, teď nám nikdo nemůže knihy vzít. Ex libris stále přibývalo - tak jak přibývalo tištěných knih, knihoven a čtenářů, zkrátka těch, co měli knihy rádi. Značky měly různou velikost, ale většinou byly malého formátu a výtvarní umělci na nich zobrazovali podle přání čtenářů různé náměty. Nejčastěji to byla kniha, řady knih, knihovna, ale i literární náměty, pohádkové postavy, hračky, květiny, zvířata, auta, hrady, motivy sportovní, dobrodružné, filmové, žertovné. Svá exlibris neměli jen ti, co měli blízko ke knihám, tedy spisovatelé, novináři a kulturní pracovníci (A. Jirásek, R. Rolland, S. K. Neumann, M. Gorkij, P. Bezruč), ale i hudební skladatelé (A. Chačaturjan), kosmonauti (V. Remek, J. Gagarin), vědci, malíři (J. Lada, M. Aleš), ale také knihovny. A samozřejmě tlske dalšlch čtenářů. V současné době
vznikají každý den nová exlibris, která zhotovují výtvarní umělci -exlibristé také jako grafické dárky pro své přátele a pro lidi, kterých si váží. A co kdybyste se pokusili sami pro své knížky, jichž používáte v klubech a ve školách, vytvořit exlibris? Obrázek si můžete vyrýt i s textem do linolea nebo zpočátku třeba jen na zkoušku do brambory, otisknout ho barevně nebo černě na papír a pak opatrně vlepit do knížek. Připravil Richard Khel
EX UJ;FlS JY\·N~· ~
jJ ()7·
Čtenářská anketa "TRPKÝ ÚDtL"
JINÁ ŠI
které už nejde ani tolik o to, jak se učí a jaké mají známky, ale především o to, aby se látce vůbec naučily. A právě s dětmi z takovéto školy jsme rozmlouvali. Vadí vám, když vám někdo řekne, že chodíte do
zvláštní školy? Všichni sborem: "Ne, nevadí." Myslíte si, že někdo pozná, že chodíte do
zvláštni školy?
Monika: "Já bych chtěla chodit do normální školy, abych se mohla vyučit, čfm chci." Ačím se třeba nemůžeš vyučit? Monika: "Doktorkou, učitelkou." I když se za svou školu nestydí, je samozřej mé, že posměch druhých dětí nesou jako pří koří.
Pavel: "My jim nic neděláme, a oni nám řeknou oni se nám smějou." Jana: "Oni si myslí, že jsou chytřejši. Ale jsou
zvláštňáci, třeba
Většina z vás, kteří chodíte do základní školy, stačíte vyučovacímu tempu a školu zvládnete, si mnohdy neuvědomí, že je ale mnoho i takových dětí, které na toto všechno nestačí. Tyto děti navštěvují zvláštní školu, ve
28
jana: "Já si myslím, že ne." nevadí, že chodí do jiné školy. Nestydí se za to, netají se tím. Na druhé straně však taky vědí, že jim to přináší určitá omezení. Těmto dětem
stejný jako my." A co vy na to? Pavel: "Když se rozčflfme, tak je potom zbijeme." V dalším rozhovoru se ale dozvídáme, že i když se jim děti ze základní školy často posmívají a dochází mezi nimi i ke rvačkám, přesto spolu děti z obou škol kamarádí. Kdo jsou lepši kamarádi - z vaši školy nebo z té naproti? Pavel: "Z našl. Jsou dobrý, že nenadávaji. L.e jsme spolu, při sobě." Myslíte sil že je rozumné posmívat se ně komu, o kom nevíte, co ho baví, v čem je dobrý, jakou má povahul Napište nám vy, kteří máte kamaráda ve zvláštní škole, i vy, kteří se kamarádíte s dětmi jen ze své školy. A také se obracíme na vás, kteří chodíte do zvláštní školy, napište nám o svých pocitech, zkušenostech a trampotách. Nejzajímavější dopisy otiskneme v čísle 18. Naše adresa je: Ohníček, Radlická 61, Praha 5, poštovní směrovací číslo 150 02. Anketu
připravili
J.
Olmrová a B. Blažek FOTO Z. ARVA VOV Á
V JAPONSKU se začalo vyrábět rychlé kolo Lotus Super ze samých úzkých aerodynamických částf. Výsledkem je podle výrobců o dvacet procent menší odpor vzduchu než při jfzdě na obyčej ném kole.
řích mláďat. Malí dinosauřfci byli asi jeden metr dlouzf, jejich "kachnf nos" byl zřejmě uzpů soben k otrhávání vodnlcb rostlin, čelisti byly opatřeny množstvím zubů. Nález potvrdil domněnku, že tito veleještěři ži/i ve skupinách a potomstvo vyváděli v hnfzdech.
TEN H LE krásný velký zvon neodbíjel jen tak nějaké to obyčejné bim-bam, ale byl tak trochu hudebnfk - kdysi byl součástf zvonkohry na Novospasské věži v Moskvě.
OBYVATELE sibiřského Mimyj není auto s nákladem 40 tun diamantové rudy žádnou zvláštnostf. Prvnf ložisko diamantů bylo objeveno v této oblasti věčně zmrzlé půdy před 27 lety. Asi čtvrtina diamantů z roční těžby dosahuje takové kvality, že je lze používat k výrobě šperků, zbytek je průmys lové jakosti; z takových se vyrábějf řezné nástroje, vodiče apod. PRO
města
PALEONTOLOGOVt. z Princetonské univerzity objevili v americkém státě Montana hnízdo dinosaurů a v něm pozůstatky koster patnácti dinosau-
je pouhých 48 centimetrů. Ve
Velké Británii majf zase uličku Parliament Street, která je v jednom mlstě široká 66 centimetrLi-. Naopak nejšlršf třfdou na světě je se svými 250 metry Monumental Brasilia. NEOBVYKLf a ~Ii~ ú~nný vzduchu byl nedávno zaveden v Alituském bavlnářském kombinátě v Litevské SSR. Speciálnf zařlzenf vytváří v lapačfch prachu elektrické pole, které jako magnet při tahuje i ty nejmenší částečky vláken a nití. Usazený prach se pak navfc dále zpracovává při výrobě lisovaných netkaných materiálů pro průmyslové pozpůsob čištění
třeby.
NEjut~1 ulicí na světě je ulička svatého Jana v ~fmě - projdou jf opravdu jen ti štíhlejšf: jejf šířka
NENI to tak dávno, co byly vynalezeny brýle proti ~/unci, které na světle tmavnou a ve stínu toto zbarvenf ztrácejí. Vědci. zjistili, že takové zařfzenf vlastně "používá" jeden druh ryb z nadřádu kostnatých vyskytujfcf se u břehů jihovýchodnf Asie. Oční rohovka této ryby je ve tmě zcela bezbarvá, ale při dopadu světel ného paprsku se oko zbarvuje do syté žluti. Střídavé tmavnutf očnf rohovky umožňuje rybě vidět dobře ve dne i v noci.
~EKNU VÁM, ještě nenf žádné teplo. Dokud slunfčko nebude pořádně hřát, nikdo mě odsud nedostane. OHNíČEK - zábavny čtrnácti denik. - Vydává česká ústřední rada PO SSM v Mlad'; frontě. ~éfredaktorka
Marie
Lapáč
ková. - Zástupce šéfredaktorky Karel Soukup. - Výtvarná redaktorka Včra Faltová. - Redakce Ohníčku: Radlická 61, 15002 Praha 5. - Tiskne Polygrafia, n. p., závod f. Praha 2. - Cena Kč. 1,60. Rozšiřuje PNS. Informace o předplatné,., podá a
objednávky
přijímá
každá
pošta a každý doručovatel. Objednávky do zahraničí vyřizuje PNS - ústřední expedice a dovoz tisku, administrace vývozu tisku, Kafkova 19, 16000 Praha 6. - Námi nevyžádané rukopisy nevracíme. - Toto číslo dáno do tisku ll. 1. 1983, vyšlo 10. 3. 1983. © Mladá fronta
Puňťa
chrání
přírod u
POMOZTE ČMELÁKŮM Je to neuvěřitelné,ale mezi mimořádně ohrožené druhy patří i sympatičtí čmeláci. Ne že by snad tyto dobromyslné a věčně nabručené strejdy někdo úmyslně hubil - to by už bylo vyložené vandalství. Ubývá jich spíše proto, že nemají kde hnízdit. Vhodných míst je čím dál tím méně, a tak bychom měli pomoci my. Nejde totiž jen o záchranu zajímavého živočišného druhu, který přírodu kolem nás oživuje svérázným způsobem. Čmeláci patří současně k těm nejužitečnějším tvorům hmyzí říše. Jsou nejpilnějšími a nejvýkonnějšími opylovači rostlin. Tam, kde nic nepořídí včela, uspěje starý bručoun bez obtíží. Má totiž mimořádně dlouhý sosák, kterým se dostane až na samé dno květů. Jako jediný si čmelák poradí s jetelem, a tak ho zemědělci velice potřebují. Záchrana čmeláků je v lidských silách. Už proto, že čmelák lidskou pomoc neodmítá. Snadno si na vaši přítomnost zvykne a nepohrdne obydlím, které mu nabídnete. Můžete stavět umělá hnízda na zahradách i ve volné přírodě, nejraději v strmých svazích. Jak, to tady nemůžeme podrobně rozebírat. Řeknou vám to ale v nejbližším kroužku ochránců přírody a určitě váš zájem o dobrou věc uvítají. My samozřejmě také a o čmelácích už vůbec nemluvím. Spřáte líte se s nimi a jejich vděčné zabrumlání, až vám poletí kolem hlavy, už vás určitě nerozzlobí ani nevyděsí.
CO 8uOEMé O{LAT VVH'ťNOl}-LI
~MéLAél, JE S pUNfDU ,qÍ1EN
PfŠE M. ŠVANDRLfK
KRESLf NEPRAKTA
I.
Vyletřoval jsem kráde! byl sběratelem brouků.
v bytě pana Sobotky, který Ukáxal mi část své sbírky •••
2•••• á také popsal obsah sblrkových krabic, které se mu xtratily. .. Byly v nich ty nejkrásnějil exempláře, předevllm nádherný Lucanus cervus.'·
/
3. Pan Sobotka se domnlval, fe pachatelem je nIkdo z jeho sousedů: .. Pan Jelinek mi také sblrku brouků ••• N
4. Vypravil jlem se proto nejdfive za nim. Pan Jelínek mi fekl,!e čeled roháčovitých ne..birá. a proto ho L-ucanus CervuI vůbec nezajlmá.
5. Druhý soused pan Kilt, automechanik, mi odpověděl: .. Pana Sobotku nexnám a brouky nesbl. rám."
6. Také třetí soused tvrdil, fe o krádeii nic nevi. .,Nevim vůbec. co je to Lucanus, zajimám se o umě"I." Z výpovědi sousedů se mi neUbilo, co řikal •••
KOHO DETEKTIV ŠTIKA · PODEZiRAL Z KRÁDEŽE?