Jak dosáhnout spolupr áce

2. Jak dosáhnout spolupr áce

KZ0217_blok.indd 48

17.12.2012 12:12:08

ČÁST I

Je možné, že už vám děti daly možnost, abyste si vyzkoušeli některé z technik. Děti nám obyčejně dají jasně a hlasitě najevo, že se jim něco nelíbí. U nás doma byl každý den s dětmi jako večer strávený v divadle. Ztracená hračka, moc nakrátko ostříhané vlasy, domácí úkol do školy, nové džíny, které někde tlačily, hádka mezi bratrem a sestrou; všechny tyhle výstupy by mohly stačit na divadelní drama plné slz a vášní o třech dějstvích. U nás byla vždycky spousta inspirace. Jediným rozdílem bylo, že v divadle se zatáhne opona a diváci jdou domů. Rodiče ovšem takový luxus nemají. Neustále se vypořádávají se vztekem, bolestí, frustrací a přitom si musejí zachovat své duševní zdraví. Nyní víme, že staré metody už nefungují. Všechna ta vysvětlování a ujišťování našim dětem neposkytují žádnou úlevu a nás unavují. Avšak i nové metody mohou přinést některé problémy. Přestože víme, jak žádoucí je naše vstřícná odpověď, je stále obtížné nějakou takovou najít. Pro mnoho z nás je tento jazyk nový a složitý. Rodiče mi řekli: „Cítil jsem se tak divně – jako někdo jiný – jako bych hrál roli v nějaké hře.“ „Cítila jsem se jako pokrytec, ale něco se muselo změnit k lepšímu, protože můj syn, který mi nikdy neodpověděl jinak než ‚Jo‘, ‚Ne‘ a ‚Musím?‘, se mnou najednou začal mluvit.“ „Cítím se dobře, zato moje děti se na mě dívají podezíravě.“ „Zjistila jsem, že jsem své děti před tím nikdy pořádně neposlouchala. Čekala jsem, než řeknou, co mají na srdci, a pak jsem odpověděla, co jsem musela. Skutečně naslouchat je pěkná dřina. Je potřeba koncentrace, pokud nechcete vyloženě odpovědět už naučenou frází.“ Jeden otec nám pověděl: „Zkusil jsem to, ale neuspěl jsem. Má dcera přišla z kroužku s nešťastným výrazem v obličeji. Místo mé obvyklé otázky: ‚Proč ten kyselý obličej?‘ jsem pronesl: ‚Aničko, zdá se mi, že tě něco trápí.‘ Jenomže ona se rozplakala a s třísknutím dveří zmizela ve svém pokoji.“ Dotyčnému otci jsem vysvětlila, že i přes veškeré jeho pochybnosti tahle metoda funguje. Anička byla zaskočená, neboť v ten den poprvé slyšela jiný přístup než obvykle. Někdo se začal zajímat o její city. Povzbudila jsem zmíněného otce, aby se nevzdával. Když Anička vycítí, že někdo pochopí její pocity, vznikne v ní pocit bezpečí, že se může se svým trápením svěřit. Jednu odpověď si však zapamatuji navěky. Pocházela od mladíka, který věděl, že jeho matka navštěvuje mé semináře. Jednou přišel ze školy domů ve velmi špatné náladě: „Neměli právo mi zakázat hrát v týmu jen proto, že jsem si zapomněl vzít šortky. Musel jsem sedět a jen se koukat. Nebylo to fér!“

Jak dosáhnout spolupráce  49

KZ0217_blok.indd 49

17.12.2012 12:12:09

„To tě muselo opravdu moc mrzet,“ řekla mu jeho matka soucitně. On na ni ale vyjel: „Vždycky se zastáváš těch druhých!“ Maminka ho chytla za rameno a zopakovala: „Jirko, myslím, že jsi mě neslyšel. Řekla jsem, že tě to muselo asi hodně mrzet.“ Překvapeně se na ni podíval a za chvíli dodal: „Táta by měl na ten seminář chodit taky!“  Až doposud jsme se zabývali problémem, jak by měli rodiče pomáhat svým dětem vypořádat se s negativními pocity. A nyní bychom se podívali na to, jak pomoct rodičům, aby se dokázali vypořádat se svými vlastními negativními pocity. Jedním ze základních problémů rodičovství je každodenní boj přinutit naše děti, aby se chovaly podle představ našich a společnosti. Může to být namáhavá a vysilující práce. Část problému spočívá v konfliktu potřeb. Pro dospělého je potřebou alespoň náznak čistoty, pořádku, zdvořilosti a zaběhnuté rutiny. Pro děti je to však absolutně nepodstatné. Kolik z nich by se z vlastní vůle šlo vykoupat a řeklo přitom: „Prosím,“ nebo „Děkuji,“ anebo si převléklo čisté prádlo? Kolik z nich by si vůbec kdy z vlastní vůle převléklo čisté prádlo? Hodně rodičovské energie se vypotřebuje na snahu naučit děti, aby si zvykly na společenské normy. A čím více někdy naléháme, tím více odporují. Pamatuji se, že mě mé vlastní děti mnohdy považovaly za svého „nepřítele“, za někoho, kdo je vždycky nutil dělat věci, které ony nechtěly: „Umyj si ruce… Vezmi si ubrousek… Nekřič… Pověs si bundu… Už sis udělal domácí úkol?… Opravdu sis umyl zuby?… Vrať se a spláchni po sobě… Obleč si pyžamo… Běž do postele… Běž spát.“ A byla jsem to zase já, kdo jim zakazoval dělat věci, které chtěly: „Nejez rukama… Nekopej do stolu… Neber to svinstvo do ruky… Neskákej po gauči… Netahej kočku za ocas… Nestrkej si ten hrách do nosu!“ Většinou mi na to odpověděly: „Budu dělat, co já chci.“ A já jim to vrátila: „Budeš dělat, co ti povím já.“ A hádka byla na světě. Dospělo to tak daleko, že to ve mně vřelo ještě dříve, než jsem dětem přikázala, aby něco udělaly. Na chviličku teď popřemýšlejte, co chcete, aby děti dělaly či nedělaly. Pak si to zapište do volných kolonek:

V jednom dni chci po dětech (dítěti), aby: Ráno Odpoledne ...................................... .................................... ...................................... .................................... ...................................... .................................... ...................................... .................................... ...................................... .................................... ...................................... ....................................

Večer ...................................... ...................................... ...................................... ...................................... ...................................... ......................................

50  Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly

KZ0217_blok.indd 50

17.12.2012 12:12:09

Zároveň se ujišťuji, že mé děti (dítě) nedělají: Ráno Odpoledne ...................................... .................................... ...................................... .................................... ...................................... .................................... ...................................... .................................... ...................................... .................................... ...................................... ....................................

Večer ...................................... ...................................... ...................................... ...................................... ...................................... ......................................

Ať už je váš seznam krátký či dlouhý, s realistickými požadavky nebo nerealistickými, každý prvek na vašem seznamu představuje váš čas, energii a obsahuje všechny složky nezbytné pro válku postojů. Existuje vůbec nějaké řešení? Nejprve se podívejme na některé z nejčastěji používaných metod dospěláků, když chtějí navázat spolupráci se svými dětmi. Zatímco si budete číst příklad ke každé metodě, vraťte se v čase a představte si, že jste dítě, které poslouchá svého rodiče. Nechte působit slova. Co ve vás vyvolávají? Pokud naleznete odpověď, zapište si ji. (Dalším způsobem, jak provést toto cvičení, je požádat svého kamaráda, aby vám přečetl každý příklad, zatímco vy posloucháte se zavřenýma očima.) I. Obviňování „Zase jsi umatlal špinavými prsty dveře! Proč to pořád děláš? Co se s tebou děje? Copak neumíš udělat nic pořádně? Kolikrát jsem ti už říkala, abys používal kliku! Problém ale je, že ty mě nikdy neposloucháš.“ V roli dítěte bych se cítil(a) ..................................................................................... ..................................................................................................................................... ..................................................................................................................................... II. Nadávání, posmívání „Venku mrzne a ty si oblečeš tenkou bundu! Jsi blbý nebo co? Je pěkná pitomost, aby sis ji bral.“ „Počkej, raději ti to kolo spravím sám. Víme, jaké jsi nemehlo.“ „Podívej se na sebe, jak jíš! Je to nechutné.“ „Podívej se na svůj pokoj, všude nepořádek. Copak jsi zvíře?“ V roli dítěte bych se cítil(a) ..................................................................................... ..................................................................................................................................... ..................................................................................................................................... III. Výhrůžky „Ještě jednou se dotkni té lampičky, a jednu ti střelím.“ „Pokud tu žvýkačku okamžitě nevyplivneš, tak ti otevřu pusu a vytáhnu ji sama.“ „Jestli nebudeš oblečená, než napočítám do tří, tak se mnou nikam nejdeš!“


KZ0217_blok.indd 51

17.12.2012 12:12:09

V roli dítěte bych se cítil(a) ..................................................................................... ..................................................................................................................................... ..................................................................................................................................... IV. Rozkazy „Okamžitě si ukliď pokoj.“ „Pomoz mi s tou taškou. Dělej!“ „Ty jsi ještě nevynesl odpadky? Udělej to, a hned!… Na co čekáš, až zahřmí?“ V roli dítěte bych se cítil(a) ..................................................................................... ..................................................................................................................................... ..................................................................................................................................... V. Přednáška a moralizování „Myslíš si, že to od tebe bylo hezké vytrhnout mi tu knihu z ruky? Zdá se mi, že nevíš, jak se slušně chovat. Měl bys pochopit, že očekáváš-li od lidí, že na tebe budou milí, měl bys na oplátku být milý i ty na ně. Ty bys nechtěl, aby ti ji někdo vyškubl z ruky, že ano? V tom případě bys to taky neměl dělat ostatním. Chovej se k ostatním tak, jak by sis přál, aby se oni chovali k tobě.“ V roli dítěte bych se cítil(a) ..................................................................................... ..................................................................................................................................... ..................................................................................................................................... VI. Varování „Dávej pozor, nebo se popálíš.“ „Opatrně, nebo tě srazí auto!“ „Nelez tam! Chceš spadnout?“ „Obleč si ten svetr, nebo se nachladíš.“ V roli dítěte bych se cítil(a) ..................................................................................... ..................................................................................................................................... ..................................................................................................................................... VII. Mučednické výlevy „Přestanete vy dva řvát? Co chcete, aby se mi přihodilo? Infarkt? Žaludeční vředy?“ „Počkej, až budeš mít vlastní děti. Poznáš, co je to za utrpení.“ „Vidíš ty šedivé vlasy? Ty jsou kvůli tobě. Přivedeš mě do hrobu.“ V roli dítěte bych se cítil(a) ..................................................................................... ..................................................................................................................................... ..................................................................................................................................... VIII. Srovnávání „Proč nemůžeš být jako tvůj bratr? Vždycky své úkoly udělá včas.“


KZ0217_blok.indd 52

17.12.2012 12:12:09

„Líza má u stolu vybrané chování. Nikdy bys ji nepřistihl jíst jen rukama.“ „Proč se neoblečeš tak hezky jako Marek? Vždycky má učesané vlasy a zastrčené tričko. Je potěšení se na něho dívat.“ V roli dítěte bych se cítil(a) ..................................................................................... ..................................................................................................................................... ..................................................................................................................................... IX. Sarkasmus „Ty víš, že máš zítra písemku, a nechal sis knížku ve škole? Opravdu chytré! Perfektní tah, nic lepšího jsi udělat nemohl.“ „Tak tohle si oblečeš? Tečkovanou sukni s kostkovaným trikem? Skvělé! Určitě ti to dnes pochválí hodně lidí.“ „Tenhle úkol zítra bereš do školy? Hmm, tak v tom případě tvůj učitel musí umět skvěle čínsky. Já teda ne.“ V roli dítěte bych se cítil(a) ..................................................................................... ..................................................................................................................................... ..................................................................................................................................... X. Proroctví „Ty jsi mi lhal o své žákovské knížce? Víš co z tebe vyroste? Člověk, kterému nikdo nebude věřit.“ „Jen se chovej sobecky. Brzy zjistíš, že si s tebou nikdo nebude chtít hrát. Nebudeš mít žádné přátele.“ „Jediné, co děláš, je, že si pořád na něco stěžuješ. Nikdy ses nesnažil pomoct sám sobě. Už tě vidím za deset let – se stejnými problémy a neustálým stěžováním si.“ V roli dítěte bych se cítil(a) ..................................................................................... ..................................................................................................................................... ..................................................................................................................................... A nyní, když jste si vyzkoušeli být „dítětem“, jste jistě zvědaví, jak v tomto cvičení obstáli ostatní rodiče. Obyčejně se stává, že různé děti odpovídají odlišně na stejné dotazy. Tady se můžete podívat na některé reakce z jedné skupinky. Obviňování „Dveře jsou důležitější než já.“… „Budu lhát a řeknu jí, že jsem to nebyl já.“… „Jsem prase.“… „Nejradši bych zmizel.“… „Kráva.“… „Řekla, že ji nikdy neposlouchám, tak ji poslouchat nebudu.“ Nadávání „Má pravdu. Jsem blbý a k tomu nemehlo.“… „Proč to nemůžu aspoň zkusit?“… „Já jí dám. Příště si nevezmu ani tu tenkou bundu. Nic.“… „Nenávidím ji.“… „Super, už zase!“


KZ0217_blok.indd 53

17.12.2012 12:12:09

Výhrůžky „Dotknu se té lampy, když se nebude dívat.“… „Chce se mi brečet.“… „Mám strach.“… „Nech mě na pokoji.“ Rozkazy „Zkus mě přinutit.“… „Bu bu, už mám strach.“… „Nechce se mi.“… „Nesnáším ho.“… „Ať udělám cokoliv, tak to bude špatně.“… „Jak ses z toho svinstva mohla dostat ven?“

Přednášky a moralizování „Bla bla … nikdo tě neposlouchá.“ … „Jsem pitomej.“ … „Nestojím za nic.“ … „Nejradši bych odtud zmizel.“ … „Nuda, nuda, nuda.“ Varování „Svět je fakt nebezpečný.“… „Nikdy nedokážu být samostatný. Ať udělám cokoliv, tak budu v průšvihu.“ Mučednické výlevy „Je to moje vina.“… „Mám strach, co když je jí opravdu zle?“… „Koho to zajímá?“ Srovnávání „Má ráda každého víc než mě.“… „Nenávidím Lízu.“… „Cítím se jako nula.“ … „A nenávidím taky Marka.“ Sarkasmus „Nemám rád, když si ze mě dělá někdo srandu. Je zlá.“… „Pěkně mě ponížila.“… „Proč to nezkusit?“… „Jednou jí to všechno vrátím.“… „Ať udělám cokoliv, tak se jí to nelíbí.“… „Je mi z ní zle.“ Proroctví „Má pravdu. Nikdy se nebudu moct s ničím srovnat.“… „To není pravda. Klidně mi může kdokoliv věřit.“… „Nemá to cenu.“… „Jsem v háji.“ Během čtení předchozích ukázek jsme mohli poznat a prožít celou řadu negativních pocitů. Představme si, jak se asi cítí děti, které podobné situace zažívají v realitě. Existuje tedy nějaká možnost, jak přimět děti ke spolupráci, aniž by se potom cítily mizerně a trpěly pod nánosem negativních pocitů? Najdeme metody snazší pro rodiče a zároveň užitečné pro děti? Rády bychom se s vámi podělily o pět dovedností, které pomohly jak nám, tak rodičům v semináři. Ne každá z nich však funguje na každé dítě. Ne každá možnost vám


KZ0217_blok.indd 54

17.12.2012 12:12:09

bude vyhovovat, a taky se může stát, že někdy nebude fungovat žádná. Všech pět metod ale umí vytvořit atmosféru, ve které respekt a kooperace mohou začít pomalu růst.

Jak získat spolupráci 1. Popisujte. Popište, co vidíte, nebo popište daný problém. 2. Poskytněte informaci. 3. Řekněte to slovem. 4. Hovořte o svých pocitech. 5. Napište vzkaz.


KZ0217_blok.indd 55

17.12.2012 12:12:09


KZ0217_blok.indd 56

17.12.2012 12:12:09

Je těžké dělat věci, které by bylo třeba udělat, pokud vám lidé říkají, jak jste neschopní.

Místo… Celý den jsi toho psa nebyla vyvenčit. Nezasloužíš si mít domácího mazlíčka.

Místo… Jsi tak nezodpovědný. Vždycky pustíš vodu a pak ji zapomeneš zavřít. Chceš, aby nás to vytopilo?

1 . Popisujte

Je snadnější zaměřit se na daný problém, pokud vám ho někdo jen popíše.

… popište to Vidím Azora, jak tancuje kolem dveří.

Honzíku, voda z kohoutku už pomalu přetéká přes okraj vany.

… popište to

Popište, co vidíte, nebo popište daný problém.


KZ0217_blok.indd 57

17.12.2012 12:12:09

Jasně, za minutku je volný.

Jani, potřebuju si zavolat.

… popište to

… popište to Na záchodě se svítí!

Pokud dospělí popíšou problém, dává to dítěti možnost, aby se samo rozhodlo, co udělá.

Okamžitě ten telefon polož!

Místo…

Místo… Kolikrát už jsem ti říkal, abys na záchodě zhasl, když odtamtud jdeš pryč?

Popisujte (pokračování)


KZ0217_blok.indd 58

17.12.2012 12:12:09

To je odporné. Podívej se na ty ohryzky z jablek na své posteli. Máš tu binec jako v prasečím chlívku!

Ohryzky z jablek patří do koše.

… dejte informaci

… dejte informaci Mlíčko může zkysnout, pokud ho neschováte do ledničky.

Je snadnější přijmout informaci než obviňování.

Místo…

Místo… Kdo pil mléko a nechal tam stát tu krabici?

2 . Poskytněte informaci


KZ0217_blok.indd 59

17.12.2012 12:12:09

Moc by mi pomohlo, kdyby byl stůl už přichystaný na večeři.

… dejte informaci

… dejte informaci Po stěně se nečmárá. Na to máš papíry.

Když dětem poskytnete informaci, obyčejně samy vydedukují, co by měly udělat.

Nikdy tě ani nenapadne, abys mi pomohla, že?

Místo…

Ještě jednou tě uvidím čmárat po stěně, tak ti jednu střelím.

Místo…

(pokračování)

Poskytněte informaci

3. Řekněte to slovem Podívejte se na rozdíl mezi dlouhým monologem a jedním slovem.

Místo… Děcka, už jsem vám asi stokrát říkala, ať se oblečete do pyžam, a jediné, co děláte, je, že tady skáčete a děláte binec. Slíbily jste mi, že před večerníčkem budete v pyžamech, ale zatím nevidím ani náznak toho, že byste svůj slib dodržely.

… řekněte to slovem Děti, pyžamo!

V tomto případě „méně znamená více“.


KZ0217_blok.indd 60

17.12.2012 12:12:10

Řekněte to slovem (pokračování )

Místo…

… řekněte to slovem

Podívej se na sebe. Zase jdeš ven bez oběda. Kdybys neměla hlavu připevněnou k tělu, tak zapomeneš i tu.

Místo… Než jsme si pořídili psa, tak jsi slíbil, že ho budeš každý den krmit. Tento týden je to už ale potřetí, co ti to musím připomínat, a už mě to nebaví. Mamka a já si svých povinností hledíme a není fér, že se musíme starat i o tohle.

Jani, oběd.

… řekněte to slovem Vildo, PES.

Děti nemají rády dlouhé proslovy, kázání nebo vysvětlování. Lépe si zapamatují krátkou poznámku.


KZ0217_blok.indd 61

17.12.2012 12:12:10


KZ0217_blok.indd 62

17.12.2012 12:12:10

Nemám ráda, když někdo nechá otevřené dveře. Nalítají sem mouchy.

… hovořte o svých pocitech

Místo… Co to s tebou je? Zase jsi nechal otevřené dveře!

… hovořte o svých pocitech Nelíbí se mi, když mě taháš za rukáv.

Místo…

Děti mají právo na to, aby slyšely skutečné pocity svých rodičů. Když jim povíme, co cítíme, tak můžeme být upřímní a přitom je neranit.

Přestaň! Pořád otravuješ!

4. Hovořte o svých pocitech Vůbec se nezmiňujte o tom, jakou mají děti osobnost nebo povahu.


KZ0217_blok.indd 63

17.12.2012 12:12:10

Hovořte o svých pocitech

Neumíš se vůbec chovat! Pořád mi jen skáčeš do řeči.

Je mi nepříjemné, když začnu něco říkat a nemůžu to dokončit!

… zmiňte, jak se cítíte Nechci, aby mi někdo říkal, že „Musím něco udělat“.Co bych chtěl slyšet, je:: „Tati, už jsem připravená, můžeš mě odvézt?“

… zmiňte, jak se cítíte

Je možné spolupracovat s někým, i když je naštvaný, pokud neatakuje přímo vás.

Místo… Co tím myslíš, že tě „musím odvézt“? Jsi rozmazlený fracek!

Místo…

Všimněte si, že dětem skutečně pomáhá, když rodiče zmíní pouze své pocity. Hovoří o sobě nebo „Cítím se…“.

5. Napište vzkaz Někdy se může stát, že nejúčinnější je psané slovo. První obrázek ukazuje, co napsal otec své dceři, po které musel neustále čistit odtok z umyvadla ucpaný jejími vlasy.

Pomoc! Vlasy něčí děsně mě ničí, vodu to tlačí, žbluňk!

Dolní obrázek popisuje, co napsala jedna maminka na lístek, který připevnila na televizi.

Předtím, než mě zapneš, zkus se zamyslet. Už jsem udělal své domácí úkoly? Už jsem se dnes vše naučil?


KZ0217_blok.indd 64

17.12.2012 12:12:10

Napište vzkaz (pokračování ) Tato zpráva byla přilepena na dveře ložnice. Byl to oboustranně popsaný papír, který měl umožnit rodičům, aby se v neděli ráno déle prospali. Když už byli probuzení, jen papír přetočili.

Pšššt, maminka s tatínkem ještě spí.

Ahoj děti, jen pojďte dál. Maminka a tatínek.


KZ0217_blok.indd 65

17.12.2012 12:12:10

Napište vzkaz (pokračování )

Vzkaz otce, který už byl unavený z neustálého křičení.

Milý Same, vím, že hodně práce máš, s tou kupou snad něco uděláš. Díky, taťka.

Maminka hodila vlaštovku do pokoje, kde si hrál její syn s kamarádem. Na vlaštovce byl vzkaz, ale protože malí kluci neuměli číst, tak se běželi zeptat, co je tam napsáno. A pak si šli uklidit rozházené hračky. Hračky hned dejte zpět. Vaše maminka.


KZ0217_blok.indd 66

17.12.2012 12:12:10

A tady je máte – pět dovedností, které vám usnadní spolupráci a nezanechají žádné zbytky špatných pocitů. Pokud je zrovna teď vaše dítě ve škole, spí anebo, nějakým zázrakem, si potichu hraje, tak máte možnost vše procvičit. Je praktické vyzkoušet si vychovatelské dovednosti na imaginárním dítěti, než se je rozhodnete aplikovat na vaše vlastní děti. Cvičení I Vejdete do ložnice a zjistíte, že vaše právě osprchované dítě hodilo mokrý ručník na vaši postel. A. Napište zde typickou reakci, která by od vás následovala a která by dítěti moc nepomohla. ..................................................................................................................................... ..................................................................................................................................... B. Představte si tu samou situaci, ale s tím rozdílem, že použijete již zmíněné metody, abyste dosáhli spolupráce ze strany svých dětí. 1. Popište: (Popište, co vidíte, nebo popište problém.) ..................................................................................................................................... ..................................................................................................................................... 2. Poskytněte informace: ..................................................................................................................................... ..................................................................................................................................... 3. Řekněte to slovem: ..................................................................................................................................... ..................................................................................................................................... 4. Hovořte o svých pocitech: ..................................................................................................................................... ..................................................................................................................................... 5. Napište vzkaz: ..................................................................................................................................... ..................................................................................................................................... ..................................................................................................................................... ..................................................................................................................................... ..................................................................................................................................... Právě jste aplikovali pět různých metod na jednu modelovou situaci. V následujících situacích vyberte jednu metodu, která by podle vás dosáhla největšího efektu. Cvičení II Situace A. Právě se chystáte zabalit balíček, ale nemůžete najít nůžky. Vaše dítě má vlastní nůžky, ale neustále si půjčuje vaše a nikdy je nevrátí.


KZ0217_blok.indd 67

17.12.2012 12:12:11

Nevhodná reakce: ..................................................................................................................................... ..................................................................................................................................... Vhodná reakce: ..................................................................................................................................... ..................................................................................................................................... Použitá metoda: ..................................................................................................................................... ..................................................................................................................................... Situace B. Vaše dítě neustále nechává své tenisky u dveří do kuchyně. Nevhodná reakce: ..................................................................................................................................... ..................................................................................................................................... Vhodná reakce: ..................................................................................................................................... ..................................................................................................................................... Použitá metoda: ..................................................................................................................................... ..................................................................................................................................... Situace C. Vaše dítě právě pověsilo svou mokrou pláštěnku do skříně. Nevhodná reakce: ..................................................................................................................................... ..................................................................................................................................... Vhodná reakce: ..................................................................................................................................... ..................................................................................................................................... Použitá metoda: ..................................................................................................................................... ..................................................................................................................................... Situace D. Zjistíte, že si vaše dítě už delší dobu nemyje zuby. Nevhodná reakce: ..................................................................................................................................... ..................................................................................................................................... Vhodná reakce: ..................................................................................................................................... ..................................................................................................................................... Použitá metoda: ..................................................................................................................................... ..................................................................................................................................... Vzpomínám si na svou vlastní zkušenost, když jsem poprvé použila tyto metody. Byla jsem velmi nedočkavá a chtěla jsem je zavést do naší rodiny co nejdřív. A tak když jsem


KZ0217_blok.indd 68

17.12.2012 12:12:11

přišla ze semináře domů a zakopla o dceřiny kolečkové brusle, tak jsem jen lehce poznamenala: „Kolečkové brusle patří do skříně.“ Myslela jsem si, že jsem úžasná. Má dcera na mě však jen zamrkala a pokračovala ve čtení své knihy. Tak jsem jí vlepila pohlavek. Od té doby jsem se naučila dvě věci: 1. Je důležité být upřímný. Snažíme-li se vypadat trpělivě, ale uvnitř jsme naštvaní, výsledný efekt je spíše opačný, než jsme očekávali. Nejen, že se chovám falešně, ale protože jsem se snažila být až „příliš milá“, vybiju si svůj hněv na dítěti později. Více by pomohlo, kdybych přísnějším tónem řekla: „Kolečkové brusle patří do skříně!!“ V tom případě by se je dcera zřejmě rozhodla skutečně uklidit. 2. Jenom proto, že se mi to napoprvé nepovedlo, neznamená, že bych se měla vrátit ke svým starým způsobům. Umím přece více než jednu metodu. Mohu je použít v různých kombinacích, a pokud bude nezbytně nutné, mohu přidat i na intenzitě. Například v případě mokrého ručníku na posteli mohu tiše poznamenat: „Ten ručník na posteli mi zamokří peřinu.“ Mohu to zkombinovat s: „Mokré ručníky patří do koupelny.“ Pokud je ale dcera opravdu duchem nepřítomna, mohu ji probrat tím, že zesílím hlas: „Jitko, ten ručník!“ Předpokládejme, že to Jitku neprobralo, pokusíme se tedy náš hlas ještě trochu zesílit: „Jitko, nechci spát ve studené, promočené posteli celou noc!“ Možná budu chtít šetřit svůj hlas, a proto napíšu vzkaz a přilepím ho na její všudy-přítomnou knížku: „Mokré ručníky na mé posteli mě dokážou pěkně rozzuřit!“ Umím si představit samu sebe, jak mě má dcera dohání k šílenství, a já jí na to řeknu: „Nesnáším, když mě někdo ignoruje. Ten ručník dám pryč sama, ale počítej s tím, žes mě pěkně naštvala!“ Existuje mnoho způsobů, jak to můžete s ohledem ke své náladě vyjádřit. Možná si už přejete vyzkoušet tyto techniky u sebe doma. Pokud ano, tak se rychle podívejte na svůj seznam, co vaše dítě má nebo nemá dělat, v kapitole Jak dosáhnout spolupráce. Je možné, že některé z uvedených věcí by bylo možné usnadnit jak rodičům, tak dětem pomocí právě probraných technik. Zřejmě i některé techniky z kapitoly 1 (kde šlo o akceptování negativních dětských pocitů) by vám mohly usnadnit práci. Na chvíli popřemýšlejte a zapište si, které techniky byste rádi vyzkoušeli tento týden. Problém Technika, kterou bych mohl(a) použít ..................................................................................................................................... ..................................................................................................................................... ..................................................................................................................................... ..................................................................................................................................... ..................................................................................................................................... .....................................................................................................................................


KZ0217_blok.indd 69

17.12.2012 12:12:11

Někteří z vás si však stále mohou myslet: „Ale co když mé dítě stále nereaguje, co pak?“ V další kapitole se podíváme na některé zdokonalené techniky, které by měly být účinné v navázání spolupráce s dětmi. Budeme mluvit o řešení problému pomocí jiných alternativ než trestáním. Na nadcházejících stránkách si také můžete procvičit a upevnit techniky, s nimiž jste se seznámili doposud. Pevně doufám, že vám některé nápady v této kapitole usnadní život. Zadání úkolu I. Jedna nevhodná reakce, kterou jsem ovšem tento týden neřekl(a): (Někdy to, co neřekneme, může pomoci stejně jako to, co bychom řekli.) Situace: ..................................................................................................................................... ..................................................................................................................................... Co jsem neřekl(a): ..................................................................................................................................... ..................................................................................................................................... II. Dvě nové metody, které jsem tento týden vyzkoušel(a): Situace 1: ..................................................................................................................................... ..................................................................................................................................... Použitá metoda: .......................................................................................................... Reakce dítěte: ............................................................................................................. Moje reakce: ............................................................................................................... Situace 2: ..................................................................................................................................... ..................................................................................................................................... Použitá metoda: .......................................................................................................... Reakce dítěte: ............................................................................................................. Moje reakce: ............................................................................................................... III. Poznámka: ..................................................................................................................................... ..................................................................................................................................... ..................................................................................................................................... IV. Přečtěte si v kapitole 2 „Jak dosáhnout spolupráce“.


KZ0217_blok.indd 70

17.12.2012 12:12:11

Stručné připomenutí . . .

Jak získat spolupráci dítěte 1. POPIŠTE, CO VIDÍTE, NEBO POPIŠTE DANÝ PROBLÉM. „Na posteli je mokrý ručník.“ 2. POSKYTNĚTE INFORMACI. „Ten ručník mi zamokří peřinu.“ 3. ŘEKNĚTE TO SLOVEM. „Ten ručník!“ 4. POPIŠTE SVOJE POCITY. „Nelíbí se mi představa, že bych měla spát v mokré posteli!“ 5. NAPIŠTE VZKAZ. (nad věšákem na ručníky) Prosím, pověs mě zpátky, ať můžu uschnout. Díky, tvůj ručník.


KZ0217_blok.indd 71

17.12.2012 12:12:11

Jak dosáhnout spolupr áce

Recommend Documents