Jabok – Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická
Absolventská práce
Trapisté v Čechách Marie Plešková
Vedoucí práce: PhDr. Zuzana Svobodová, Ph.D.
Praha 2014
2
Prohlášení 1. Prohlašuji, ţe jsem absolventskou práci Trapisté v Čechách zpracovala samostatně a výhradně s pouţitím uvedených pramenů a literatury. 2. Tuto práci nepředkládám k obhajobě na jiné škole. 3. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla pro studijní účely zpřístupněna dalším osobám nebo institucím prostřednictvím Knihovny Jabok a v elektronické podobě prostřednictvím IS Jabok. 31. 8. 2014, Marie Plešková
Anotace V absolventské práci Trapisté v Čechách se autorka věnuje nejmladšímu kontemplativnímu řádu u nás. Tento řád, jehoţ oficiální název je Cisterciáci přísné observace, má jako svou hlavní náplň vedle manuální práce modlitbu, coţ pro mnohé lidi můţe být neuţitečná činnost. Proto cílem této práce je přiblíţit trapistický řád a snaha ukázat a vysvětlit jeho význam pro dnešní společnost. Autorka se ve své práci opírá především o své vlastní zkušenosti, které mohla nasbírat během svého čtyřměsíčního působení jako dobrovolnice ve švýcarském trapistickém klášteře Fille-Dieu v Romontu (kanton Fribourg). V práci můţeme najít historii trapistů přímo od jejich kořenů, benediktinů, aţ po příchod do České republiky a následně popis jejich kaţdodenního ţivota. Celkové poznatky o tomto kontemplativním řádu nás vedou k tomu, ţe i na první pohled, který nám můţe ukazovat jejich neuţitečnou činnost, mají trapisté pro náš ţivot velký význam. Jedná se tak o spirituální přínos pro společnost, novou vitalitu v odlehlých místech, moţnost duchovního naplnění nebo také sociální pomoc.
Klíčová slova benediktini, cisterciáci, trapisté, Nový dvůr, Poličany, klášter Fille-Dieu
4
Summary The graduate thesis Trappists in Bohemia is devoted to the youngest contemplative order in the Czech republic. Its official name is The Order of Cistercians of the Strict Observance. Regarding its main activities, manul work and prayer belong there. Especially prayer can seem for many people to be a useless activity. Therefore the aim of this thesis is describing the Trappists´ order as well as the effort to show and to explain its meaning for today´s society. In this thesis the author relies on her own experience that she could gain during her fourmonth stay like volunteer in the Swiss Trappists monastery Fille-Dieu in Romont (canton Fribourg). In this thesis we can find the history of Trappists from their roots − Benedictines − until their arrival to the Czech Republic and subsequently descriptions of their daily life. The overall findings about this contemplative order lead us to believe that, even if the glance can consider their activities like useless, that Trappists have a huge significance for our lives. It is containing the spiritual contribution for society, new vitality in the secluded places, possibility of spiritual fulfilment or social support as well.
Keywords Benedictines, Cistercians, Trappists, Nový Dvůr, Poličany, The monastery Fille-Dieu
Poděkování Práce by nevznikla bez podpory kláštera Fille-Dieu, kterému děkuji za zapůjčení literatury. Dále bych chtěla poděkovat paní Havlíkové a Radce Lomičkové Těšínské za odborné konzultace a v neposlední řadě patří velké díky mojí babičce Bohumile Zavadilové za korektury a také mé tetě Idě Zavadilové.
6
Obsah Úvod............................................................................................................... 9 1. Historie trapistů........................................................................................ 11 1.1. Vznik mnišství ................................................................................. 11 1.2. Benediktini ....................................................................................... 12 1.2.1. Sv. Benedikt z Nursie..................................................................12 1.2.2. Hlavní body řeholního ţivota a význam benediktinů................13 1.2.3. Komunita.....................................................................................14 1.2.4. Benediktova řehole......................................................................15 1.2.5. Benediktini v ČR.........................................................................16 1.3. Cisterciáci......................................................................................... 17 1.3.1. Robert z Molesme........................................................................17 1.3.2. Bernard z Clairvaux.....................................................................18 1.3.3. Rozdíl mezi cisterciáky a benediktiny.........................................19 1.3.4. Ţivot a význam cisterciáků..........................................................21 1.3.5. Pokračování historie....................................................................23 1.3.6. Cisterciáci v ČR...........................................................................24 1.4. Trapisté............................................................................................. 24 1.4.1. Jean-Armand de Rancé................................................................25 1.4.2. Význam reformy..........................................................................26 1.4.3. Pokračování historie....................................................................27 1.4.4. Rozdíl cisterciáků a trapistů v 17. století....................................28 1.4.5. Ţivot trapistů ve Valsainte...........................................................30 2. Historie trapistů v ČR .............................................................................. 33 2.1. Velká francouzská revoluce............................................................33 2.2. Opatství Nový Dvůr........................................................................34 2.3. Převorství Naše Paní nad Vltavou..................................................34 3. Ţivot trapistů .......................................................................................... 377 3.1. Moje dobrovolnická činnost v klášteře .......................................... 377 3.1.1. Popis okolí kláštera......................................................................37 3.1.2. Tamní komunita...........................................................................38 3.1.3. Popis všedního dne......................................................................39 3.1.4. Shrnutí mého pobytu...................................................................39 3.2. Kaţdodenní činnosti ......................................................................... 40 3.2.1. Noční odpočinek..........................................................................41 3.2.2. Týdenní sluţby v kuchyni............................................................42 3.2.3. Jídlo.............................................................................................43 3.2.4. Práce a obţiva..............................................................................44 3.2.5. Přijímání hostů.............................................................................45 3.2.6. Pohřeb..........................................................................................46
3.3. Spiritualita ...................................................................................... 477 3.3.1. Mlčenlivost..................................................................................47 3.3.2. Pokora..........................................................................................48 3.3.3. Modlitba.......................................................................................48 3.3.4. Úcta k Panně Marii......................................................................50 3.4. Význam trapistů ............................................................................. 511 3.4.1. Spirituální význam.......................................................................51 3.4.2. Přínos nové vitality......................................................................52 3.4.3. Hosté............................................................................................52 3.4.4. Sociální pomoc............................................................................52 Závěr .......................................................................................................... 544 Seznam literatury ......................................................................................... 56
8
Úvod Evropská kultura stojí na dvou základních pilířích – na antice a křesťanství. Bez těchto sloţek by nevznikla civilizace taková, jakou jí dnes známe. Křesťanství pronikalo do naší společnosti rozmanitými směry a formami. Jedno jeho odvětví, které významně zasáhlo do evropského dění, je západní mnišství,
vytvořené
sv.
Benediktem
z Nursie.
Od
něho
vycházejí
kontemplativní řády jako benediktini, cisterciáci, kartuziáni nebo nejmladší – trapisté, přesněji řečeno Cisterciáci přísné observace. Pro mnohé lidi je těţké pochopit, ţe pro naši společnost jsou řády, jejichţ hlavní náplní je modlitba, důleţité. Patří k nim právě jiţ zmínění trapisté, kteří patří k jedné s nejpřísnější řeholí. Jejich sluţba a pomoc není ve společnosti na první pohled příliš vidět. Cílem této práce je přiblíţit kontemplativní řád Cisterciáků přísné observace, snaha ukázat význam a jeho uţitečnost pro naši společnost. Podnětem k vybrání tohoto tématu byla moje dobrovolnická činnost právě u trapistek ve švýcarském klášteře Fille-Dieu (Dcera Páně) v Romontu (kanton Fribourg), která trvala čtyři měsíce. Práce je rozdělena na tři části. V první sekci se věnuji vývoji celého řádu trapistů. Začínám jejich úplným počátkem v 6. století, kdy vznikl řád benediktinů, od kterých se pak reformovali Cisterciáci a následně jako poslední Cisterciáci přísné observace. V této části se také zaměřím na rozdíly mezi cisterciáky a trapisty. Druhý úsek je zaměřen na historii trapistů v České republice. Ač jejich hlavní úsek působnosti sahá aţ na počátek 21. století, můţeme najít jejich krátké působení na našem území uţ během Velké francouzské revoluce.
9
V poslední části popisuji praktický ţivot trapistů. Jak probíhá jejich všední den a jaká je jeho náplň. V této části beru inspiraci zejména z mého působení jiţ ve zmíněném švýcarském klášteře.
10
1. Historie trapistů Vznik samotného řádu Cisterciáků přísné observace můţeme začít sledovat aţ v 17. století, coţ je oproti ostatním kontemplativním řádům, které vznikaly převáţně ve středověku, velmi mladý řád. Původní kořeny řádu však začínají jiţ v 6. století, kdy Benedikt z Nursie zakládá řád benediktinů. Z nich pak během 11. století se reformovali cisterciáci a nakonec jiţ ve zmíněném 17. století trapisté. S historii trapistu proto začneme u benediktinů, i kdyţ je to o několik staletí starší řád, Cisterciáci přísné observace z něho stále vycházejí a Řehole sv. Benedikta je pro ně prvořadým dokumentem, podle kterého se řídí.
1.1. Vznik mnišství Mnišství nevzniklo v Evropě, jak by se mnozí mohli domnívat. Jeho kolébkou je Východ, přesněji Egypt a Palestina, kde ke konci třetího století začalo mnišství vznikat. Zprvu se jednalo o poustevníky, kteří opustili lidskou společnosti, aby mohli v osamění vést duchovní ţivot. Opouštěli své světské statky a úřady, aby se plně odevzdali Jeţíši Kristu. Postupem času se osamělí mniši začali spojovat do komunit1 a začaly se krystalizovat dva způsoby mnišského ţivota. První z nich byli poustevníci, izolováni jednotlivci, jenţ byli pojmenováni eremos (řecky „pustý“), zvaní eremité. Byl jím například svatý Antonín (asi 251-356).
Druhý způsob byl cenobitský, tj. asketický ţivot
realizovaný v rámci organizované obce nebo kláštera. „Cenobium“, znamená „společný“. Tvůrcem tohoto způsobu ţivota byl dle tradice svatý Pachomios
1
Lawrence, Dějiny mnišství, 5
11
(asi 292-346).2 Povědomí o klášterním hnutí se během čtvrtého století postupně šířilo do západní Evropy.
1.2. Benediktini Benediktini jsou prvním řádem západního mnišství. U jeho zrodu stál Benedikt z Nursie, jenţ se stal otcem a zakladatelem benediktinů. 1.2.1. Sv. Benedikt z Nursie3 Veškeré informace, které máme o zakladateli západního mnišství, vychází ze zápisků tehdejšího papeţe Řehoře Velikého (540-604). O počátcích ţivota sv. Benedikta nemáme mnoho zpráv. Z dokumentů jiţ zmíněného papeţe Řehoře Velikého se dovídáme, ţe Benedikt pocházel ze vznešeného rodu z Nursie a pravděpodobně se narodil roku 480 (přesné datum není známo). Byl poslán na studia do Říma, kde pravděpodobně studoval gramatiku a rétoriku. Ze studií byl ale zklamán a tak svá studia nedokončil. Benedikt se pak vydal na cestu samoty a tři roky ţil jako poustevník. Pak ho oslovila skupinka mnichů, zdali by nemohl zastoupit opata, který jim umřel. I přes odmítání nakonec přijal. Benedikt ale vyţadoval důslednost v dodrţování klášterního řádu, s čímţ tamní mniši nesouhlasili a vyvstávaly tak rozbroje. Následně se ho pokusili násilím odstranit, podali mu pohár s otráveným vínem, Benedikt ho ale poţehnal a on se rozskočil na kusy. Po této zkušenosti se odebral opět do ústraní. Přicházeli ale k němu muţi a pozorovali jeho duchovní ţivot ve skrytu jeskyně. Zapůsobilo to na ně a chtěli také ţít stejným způsobem. Usadili se proto v jeho okolí a Benedikt, kdyţ viděl jejich touhu, je doprovázel a pomáhal jim s novým způsobem ţivota. 2 3
12
Lawrence, Dějiny mnišství, 8 Nigg, Benedikt, 18-39
S touto skupinou mnichů se nato vydal na cestu, aţ došli do lesnaté krajiny u Cassina, asi 140 km na jih od Říma. Benedikt se rozhodl, ţe právě na tomto pahorku postaví klášter a tak se také roku 529 stalo. Toto místo dříve slouţilo jako stará svatyně zasvěcená Apollonovi, kterého lid stále tajně uctíval.4 Montecassino se od té doby stalo symbolem západních duchovních dějin. 1.2.2. Hlavní body řeholního života a význam benediktinů Hlavní heslo benediktýnů zní „ora et labora“, tedy modli se a pracuj. Sv. Benedikt usiloval o to, aby měl mnich během dne čas jak na modlitbu, tak na práci. Jak píše Walter Nigg5: „Práce není modlitba, ale přináší uspokojení, zatímco zahálka je začátek všech nepravostí. Pracovat, pracovat s Bohem a přitom stavět Boţí chválu nade vši činnost, to je heslo, kterým Benedikt zanikající starověk silnou rukou převedl do středověku.“ Benediktinská spiritualita se skládala z lectio divina6 (Boţská četba), ze mše svaté a modliteb. Mniši skládali slib poslušnosti opatovi a místu (stabilitas loci – byli tedy celý ţivot v jednom klášteře) a ţili osobní chudobou (po vzoru první jeruzalémské křesťanské komunity7). Všechen majetek, co vlastnil klášter, patřil celému mnišskému společenství. Celé komunitě vládl opat zvolený mnichy, který měl, po vzoru římské rodiny, důsledně řídit a ovládat konvent a který přirozeně disponoval právem trestat neposlušnost.8 Benediktinští mniši uměli číst a psát, coţ bylo potřebné pro opisování listin a dokumentů ve scriptorií9, které Benedikt zaloţil. Bylo to také místo, kde se 4
Buben, Encyklopedie, 17 Nigg, Benedikt, 40 6 Duchovní četba, hlavně Písma svatého a všech knih, které podporují ţivot víry a modlitby, vedou k hlubšímu poznání a dodávají odvahu na cestě s Bohem. (Otec Samuel, Na ohnivém voze, str. 93) 7 Vlček, Encyklopedie klášterů, 102 8 Vlček, Encyklopedie klášterů, 109 5
13
díla studovala a uchovávala starší, někdy dokonce i starořecká díla a kde se také předávala takto získané
vědomostí
mladším generacím.
Spolu
s katedrálními školami se kláštery staly vzdělávacími centry, kde se shromaţďovaly rukopisy jiţ od antiky. Ty se zde také kopírovaly opisováním, ve snaze je zachovat.10 Sv. Benedikt tak postavil most mezi antikou a středověkem. Řád se zabýval zemědělstvím, jak vypisuje Buben: „kolonizovali krajiny, mýtili lesy, odvodňovali baţiny a močály, zakládali pole, luka, sady, zahrady a vinice, zavodňovali vyprahlé pustiny“. Dále dodává: „Zakládali také města a vesnice, stavěli sirotčince, nemocnice a chudobince a byli první, kteří poskytovali péči pocestným.“ 11 Jednotlivé kláštery byly na sobě nezávislý. Benediktini měli na tehdejší dobu vyspělé hospodářství a měli velký vliv na rozvoji zemědělských prací a řemesel.12 1.2.3. Komunita Sv. Benedikt zaloţil svojí řeholi na základě společenství mnichů. Věděl, ţe ve společenství se můţe víra v Jeţíše Krista lépe proţívat a také posilovat jednotlivé členy komunity. Zároveň si byl vědom nedostatků a nedokonalostí lidí i mnichů, proto ve své Řeholi věnoval velký prostor pokoře a poslušnosti.13 Vztah ve společenství posilňuje vzájemně vztah jeden k druhému – vztah komunity a vztah ke Kristu.14 Sv. Benedikt utvořil mnišské společenství, aby mniši šli spolu cestou k Bohu. Komunita nemá dávat důraz na své vlastní problémy, ale má slouţit 9
Místnost, která slouţila výhradně pro opisování textů. Krügerová, Řády a kláštery, 30 11 Buben, Encyklopedie, 147 12 Buben, Encyklopedie, 147 13 Více viz. kapitola o pokoře 3.3.2 14 Louf a kol., Ţít ve společenství, 3 10
14
Kristu. Jejím cílem je Bůh. Společenství má zároveň pomáhat jednotlivci, aby se sám objevil před Bohem. Společenství je pro benediktiny, cisterciáky a trapisty velmi důleţité. I kdyţ se můţe zdát, ţe mnohdy ţijí mniši spíše jen vedle sebe, kdyţ zachovávají silentium a nevedou mezi sebou konverzaci, je přesto pocit sounáleţitosti základem těchto řádů. Zejména v těţkých situacích a ţivotních krizích. Je to náhrada rodinného prostředí. 1.2.4. Benediktova řehole Řehole sv. Benedikta je ústřední dokument benediktinů a z něho vycházejících řádů. Její řádová pravidla jsou první ústavní listinou západní Evropy,15 ale zároveň nepatří mezi první mnišská pravidla, která jsou spojována s Pachomiem. V době mezi narozením Benedikta a jeho příchodem na Monte Cassino, existovalo v římské provincii aţ sedm pravidel mnišského ţivota. 16 Kaţdá mnišská řehole se zakládá na několika skutečnostech. Prvních z nich je, ţe vychází z tradice.17 Myslí se tím tradice pocházející z učení apoštolů a samotného Krista a která je celkově spjata také s tradicí Písma. Druhým základem je autorita zákonodárců (autora). Řehole je dána samotným autorem, který do ní dává svojí osobnost, je to někdo, kdo má zároveň pravomoc předepisovat a poroučet. Musí být k tomu všemu uschopňován před ostatními Bohem. Benediktova řehole byla pravděpodobně napsána někdy v letech 523-526 na Monte Cassinu. Ve svém dokumentu vyuţil nejen starších asketických a duchovních pravidel mnišského ţivota sv. Jana Cassiana a sv. Basila
15
Heer, Evropské duchovní dějiny, 42 Matějek, Benediktini, 18 17 Vogüé, Čtyři statě, 30 16
15
Velikého, ale především Řeholi tzv. Magistra.18 Řehole je výtah z Písma svatého. Benedikt chce formulovat člověka dle blahoslavenství. Prototypem mnicha je Kristus.19 Do svého dokumentu přidal Benedikt ještě vlastní poznatky a zkušenosti. Zakladatel benediktinů provedl syntézu tradice římské a křesťanské. Nešel jiţ cestou výstředního individualismu orientálních poustevníků. Jak jsme se jiţ zmiňovali, jeho vzorem pro náboţenskou komunitu byl model římské rodiny dobře uspořádané; otec kláštera, opat, jenţ byl pro mnichy autoritou, a jemuţ byli mniši povinováni naprostou poslušností. Benedikt uspořádal rozumně rovnováhu mezi modlitbou a prací. Řehole nebyla napsána pro elitní mnichy, kteří jsou připraveni dodrţovat pravidla. Autor ji psal pro začínající, pro ty, kteří opravdu hledají Boha, se všemi lidskými slabostmi a přestupky20. Řehole se skládá ze 73 kapitol a jsou v ní popsány všechny podstatné záleţitosti klášterního ţivota. 1.2.5. Benediktini v ČR Benediktiny do českých zemí přivedl druhý praţský biskup, sv. Vojtěch (kolem 957-997), který roku 993 s kníţetem Boleslavem II. Poboţným zaloţil klášter Břevnov, první muţský klášter u nás.21 Je ovšem důleţité se zmínit, ţe zcela prvním benediktinským klášterem u nás, byl klášter benediktinek sv. Jiří na Praţském hradě, který zaloţila roku 973 Mlada Přemyslovna.22 Roku 990 byl vybudován klášter na Ostrově a poté i na Sázavě (1032), kde byla pěstována slovanská liturgie. Během 11. století byly zaloţeny ještě kláštery ve sv. Janu pod Skalou, Rajhradu, Hradisku u Olomouce, Opatovicích a snad i v Litomyšli. Následující století vznikly kláštery v Třebíči, Kladrubech, 18
Buben, Encyklopedie, 17 Holzherr, Řehole Benediktova, 9 20 Lekai, Les moines blancs, 13 21 http://www.brevnov.cz/CS/dejiny, citováno 30. 8. 2014 22 http://benediktinky.cz/rad-a-dum/Historie.html, citováno 30. 8. 2014 19
16
Vilémově, Postoloprtech, Ţelivě a v Podlaţicích. Zároveň ve 12. století byli benediktini nuceni podle vůle zakladatelů přenechat své kláštery v Hradisku, Ţelivě a v Litomyšli premonstrátům.23
1.3. Cisterciáci Vznik Cisterciáckého řádu reagoval na aktuální dění v benediktinském řádu, kdy stávající ideály se neshodovaly s ideály zakladatele. Jejich cílem bylo návrat k dokonalému a bezvýhradnému dodrţování Řehole sv. Benedikta. Během století proběhly uvnitř řádu mnohé reformy (největší např. reforma v klášteře Cluny), ale ţádná z nich neměla takový dosah jako ta v 11. století. Za postupný rozpad prvotních ideálů sv. Benedikta můţeme jmenovat vnější vlivy, jako jsou vpády Normanů, které způsobily téměř úplný rozklad státní organizace, mezi vnitřní zmiňme těsné propojení klášterů s politickým a sociálním ţivotem, coţ připravovalo kláštery o jejich čistě náboţenskou podstatu. Velký vliv na postupný úpadek benediktinů mělo také časté zakládání klášterů králem, které pak byly brány jako jeho majetek (dával je často v léno) a vyţadoval od nich stejné sluţby jako od ostatních lén. 24 1.3.1. Robert z Molesme Robert je zakladatelem reformovaného řádu Cisterciáků. Narodil se kolem roku 1027 v Champagni a pocházel z dobře situované šlechtické rodiny. V patnácti letech vstoupil do benediktinského kláštera Moutier-la-Celle.25 Stal se postupně převorem a poté opatem v klášteře Molesme. Jeho představy o klášterním ţivotě se ale neshodovaly s představami mnichů. Dle četby Otců a studia Řehole došel k názoru, ţe mniši neţijí dle svého povolání, 23
Buben, Encyklopedie, 42 Hilpisch, Cluny, 4 25 Lekai, Les moines blancs, 35 24
17
např. v otázce jídla, oblékání, práce a přijímání desátku.26 Proto pro klid odešel s věrnými druhy do pustiny, kde zaloţil 21. března 1098 benediktinský reformovaný klášter v Citeaux (lat. Cistercium).27 Název této krajiny vznikl buď z označení Cis tertium lapidem miliarium (tj. před třetím kamenným milníkem), dle milníku staré římské cesty, postavené Markem Vipsaniem Agrippou mezi tábory u Dijonu a Chalon-sur-Saone nebo místo dostalo označení dle terénu, kde v močálech tvořila stojatá voda nádrţe – cisterny (cistels). Podle tohoto prvotního kláštera byl později pojmenován celý řád. Močálovitá krajina se nachází 22km jiţně od Dijonu. Po zaloţení kláštera Citeaux se ale mniši v Molesme rozhodli, ţe chtějí svého opata zpět a sv. Robert se tak musel na příkaz papeţe vrátit zpátky do svého původního kláštera. Kdyţ umřel zakladatel cisterciáků, začal klášter pomalu vymírat. Neměli dorost. Bylo to způsobeno nejen přísnými pravidly, která odpuzovala případné uchazeče, ale tak z důvodu moru, který vypukl roku 111128 a který vyhubil podstatnou část osazenstva kláštera. Situace v klášteře se změnila k lepšímu jiţ o rok později. 1.3.2. Bernard z Clairvaux Sv. Bernard z Clairvaux (1090/1-1153) je druhým otcem cisterciáků. Pozvedl tento řád a zachránil jeho budoucnost. Byl narozen na venkovském hradě v burgundské vesnici Fontaines.29 Mohl vyniknout ve vojenství díky protekci svého otce nebo u dvora, kde by uplatnil svůj intelekt nebo se mohl také věnovat církevní kariéře. Při jedné cestě však zaslechl vnitřní hlas Spasitele. Jeho obrácení mělo vliv i navenek, kdy jeho bratři také ucítili 26
Hilpisch, Cluny, 65 Franzen, Malé církevní dějiny, 142 28 Merton, Vody Siloe, 68 29 Kameník, Burgundsko, 157 27
18
povolání k řeholnímu ţivotu (do řádu nakonec vstoupil po několika letech i jeho otec).30 V dubnu roku 1112 Bernard spolu se 30-ti druhy zabušil na bránu v Citeaux a dal nový impuls pro řád cisterciáků. Roku 1114 sloţil slavné sliby.31 Příklad sv. Bernarda táhl do Citeaux čím dál tím více mladých muţů. Proto mniši vyuţili daru pánů z Chalons, kteří jim věnovali část území. Byl tam vyslán Bernard s 12 mnichy. Vymýtili les a zaloţili nový klášter, který jejich vůdce pojmenoval Claire-Valée (Jasné údolí), z čehoţ pak vzniklo Clairvaux. Bernard také chodil kázat do místních kostelů, kde si získával své posluchače a další novice do svého kláštera, včetně význačných osobností. Clairvaux bylo časem naplněno a později byly zaloţeny další kláštery ve Francii, v Německu nebo v Itálii. Sv. Bernard byl velkou významnou osobností tehdejší doby, byl navštěvován mnohými lidmi, dokonce i panovníci si k němu chodili pro rady. Jeho charisma bylo silné a všechny přitahovalo. Díky své osobnosti, intelektu a konexím měl také velký politický vliv. Byl například pozván při řešení situace schizmatu papeţů nebo téţ z jeho popudu se uskutečnila neúspěšná kříţová výprava roku 1147. 32 Za jeho ţivota vzniklo 68 klášterů. Ţenská část řehole byla přijata koncem 12. století, i kdyţ jednotlivé kláštery ţily dle řádových stanov uţ delší dobu předtím. 33 1.3.3. Rozdíl mezi cisterciáky a benediktiny Jiţ benediktini měli v úctě Matku Boţí. Avšak aţ cisterciáci rozšířili velkou měrou úctu k Panně Marii.
Proto také na její počest odloţili cisterciáci
30
Dachovský, Sv. Bernard, 8 Dachovský, Sv. Bernard, 11 32 Franzen, Malé církevní dějiny, 141 33 Franzen, Malé církevní dějiny, 141 31
19
dosavadní černý hábit benediktinů a oblékli si bílou kutnu34, znázorňující panenskou čistotu, přes kterou mají černý škapulíř. Díky úctě k Panně Marii jsou také všechny jejich kostely zasvěceny Notre Dame (Naše Paní). Další změny, které cisterciáci zavedli, bylo zredukování liturgie a modliteb, omezili také činnost skriptorií a navrátili se zpět k manuální práci.35 Vlastnili stejně jako benediktini půdu, která byla jejich jediným zdrojem ţivobytí ve formě stád, vinic, sad, lesů, kamenolomů či rybníků. Bylo jim zapovězeno přijímat péči o farnosti a výnosy z nich. 36 Kláštery stavěli oproti benediktinům v údolí, u zdroje vody a v pusté krajině, kde mohli uniknout světu. Jak vysvětluje Buben: „Na vodu bylo nahlíţeno buď jako na symbol temné moci zla, kterou cisterciáci krotili a proměňovali v uţitek (mlýny, hygienické zařízení apod.), anebo jako na pramen ţivé vody a zdroj úrodnosti a energie (pily, hamry apod.).“ 37 Důvod stavět kláštery v údolí měl i ekonomický důvod, protoţe na vrcholcích, které jsou většinou kamenité a hornaté, se těţko obdělává půda a sází stromy.38 Údolí je pro pěstování stromů a zemědělství lepší. Oproti benediktinům měli cisterciáci pevnou strukturu.39 Kláštery jsou také samostatné, ale na druhou stranu tvoří navzájem provázanou síť řeholních domů. Vytvořil se filiační systém, kdy klášter, který zakládá novou komunitu, se pro něj stává klášterem mateřským. Tak byla zajištěna vzájemná kontrola. Zavedli také modlitbu liturgických hodinek, kdy se zpívají ţalmy a hymny a je čteno čtení. Setkávali se celkem sedmkrát v kostele. Nejdelší byla ranní vigilie, pak byly ranní a večerní chvály a následovaly tzv. malé hodinky – prima, tercie, sexta a nona – název je odvozen od středověkého dělení času, 34
Kameník, Burgundsko, 11 Buben, Encyklopedie, 149 36 Merton, Vody Siloe, 35 37 Buben, Encyklopedie, 150-151 38 Houšková, Řád cisterciáků v českých zemích, 18 39 http://www.klaster-plasy.cz/?Dejiny:Co-dela-cisterciacky-rad, citováno 29. 8. 2014 35
20
kdy prima modlitba byla první hodinu po rozednění, tercie tři hodiny atd. Na poslední modlitbu se setkali těsně před spaním, na kompletář, který byl zakončený mariánskou modlitbou Salve Regina (Zdrávas Královno). Jak popisuje samotný sv. Bernard charakteristiku cisterciáckého řádu ve svém 142. dopisu: „Náš Řád jest zamítnutí světského myšlení a jednání; znamená pokoru, dobrovolnou chudobu a poslušnost, ale současně také mír a radost v Duchu svatém. Náš Řád znamená ţivot pod vedením učitele – opata, řehole a řádové kázně. Náš Řád sleduje mlčenlivou kontemplaci rozpětí ducha, k čemuţ mají napomáhat posty, noční bdění i bohosluţby, modlitby a tělesná práce. Ale především a za všech okolností náš Řád znamená přilnutí na výsost vznešenější směrnici všech pravidel, kterou je láska – jak Apoštol poukazuje v 1. Kor. kap. 13 – a v tom všem den ze dne stále prospívat a aţ do posledního dechu věrně vytrvat.“40 1.3.4. Život a význam cisterciáků Cisterciáci, stejně jako benediktini, měli velmi dobře rozvinuté zemědělství. Při návratu zpět k manuální práci, k zemědělství a řemeslům, měli opět moţnosti, jak se v těchto oblastech zlepšit. Své vynálezy a pokroky pak dál šířili mezi běţný lid. Jejich schopnost rozvíjení řemesel a zemědělství bylo také dáno generální kapitulou41, kde se pravidelně scházeli opati a kde si mimo aktuální politické dění, sdělovali nejnovější poznatky, které doposud načerpali. Jak jsme se jiţ zmínili, ţivot cisterciáků se točil kolem vody, která byla pro ně zdrojem obţivy. Díky tomu se naučili vodu uţívat podle své potřeby. Dokázali zavodňovat, stáčet toky či odvodňovat. Jmenujme z českého prostředí
40
Koruna, Cisterciáci, 24 Generální kapitula se konala kaţdý rok, vţdy na den Povýšení svatého kříţe (14. září) a jejím úkolem bylo především dodrţování Řehole. (Lawrence, Dějiny mnišství, 187) 41
21
příklad kláštera Plasy42, který je zaloţen v údolní nivě řeky Střely. Na řece pak mniši ve středověku vybudovali umělý kanál vedoucí klášterním areálem, díky kterému naháněli vodu na mlýn a poháněli pilu. Je především důleţité zmínit jejich výjimečné řešení základu budov konventu, který byl zpevněn kvůli baţinaté půdě 5 100 dubovými kůly zatlučenými do země. Přes ně byl posléze poloţen trámový rošt a teprve pak bylo na něj vystavěno zdivo budovy. Do základů byla přivedena voda z několika pramenů, aby zamezila přístup vzduchu ke dřevu, které tím pádem zkamenělo a tak nezačalo hnít a budova se nerozpadala. Cisterciáci se snaţili mít nejen prostý řeholní ţivot, ale také jejich kostely měly působit jednoduchým dojmem. Proto původní43 cisterciácké kostely byly stavěny bez ozdob, bez barevných skel. Jedinou dekorací chrámového prostoru bylo denní světlo, které mniši dokázali mistrně vyuţít. Sv. Bernard z Clairvaux odsuzoval výzdobu v konventních kostelích. Přílišná zdobivost dle jeho názoru odvádí pozornost mnicha od jeho modliteb. Ve farních kostelích mírnou výzdobu vítal, protoţe ji bral jako výklad bible pro negramotné věřící, kteří přicházejí do kostela a obrazy a sochy mohly být pro ně zdrojem učebním. Některé kláštery, i přes své původní záměry zbudovat prostý klášterní kostel, musely poslechnout své zakladatele, kteří měli mnohdy nároky a představy o podobě kláštera. Jmenujme alespoň známé Porta coeli v Předklášteří u Tišňova. Kostely měly být také bez věţí, jen se zvonicí. Postupem času se ale můţeme setkat s tím, ţe zvonice byly stavěny s velkou mohutností a zkrášlením, takţe mohly suplovat v jisté míře věţe.
42
http://www.klaster-plasy.cz/?Dejiny, citováno 29. 8. 2014 Pouţíváme záměrně slovo původní kostely, protoţe z důvodu změn v cisterciáckém řádu během staletí, došlo k odvrácení původních ideálů a chrámové prostory se začaly opět zdobit. Bylo to však také dáno dobou, především barokem, které nemělo smysl a pochopení pro askezi a tím pádem ani ne pro jednoduché kostely. 43
22
V neposlední řadě měli cisterciáci i dopad sociální44. Své přebytečné výnosy věnovali mnohdy pro staré, chudé, nemocné a cestující. V době hladu a válek bylo jejich hlavním úkolem rozdávat lidem chleba. 1.3.5. Pokračování historie Cisterciáci ve svém velkém rozmachu ve 12. a ve 13. století patřili mezi nejmocnější řády. Kláštery byly zakládány stále nové, jejich zemědělství bylo na vysoké úrovni a opatové patřili mezi vrchní společnost, která kolikrát radila samotným králům. Jmenujme alespoň příklad z našeho území, kdy cisterciácký opat ze Zbraslavi se velkou měrou zasadil za dosazení Lucemburků na náš trůn.45 Jejich skromný ţivot zajišťoval, ţe výnosy byly investovány do dalších podniků a do rozšiřování řádu. 46 Jak vysvětluje autor Merton47 postupně se základní ideje řádu uvolňovaly. Začalo se pečovat o farnosti, pobírat desátky a vyuţívat jiné vedlejší příjmy. Díky jejich velkým výnosům z polí se stali jednou z nejmocnějších ekonomických sil ve středověku. Během času byli začleňováni do celkového hospodářství – začali obchodovat s velkými přebytky pšenic, vína, oleje a vlny. Významná opatství začala provozovat ve svém blízkém okolí sklady a obchodní kanceláře. Mniši cestovali na důleţité mezinárodní trhy a nabízeli zde své výrobky. Postupně se duch kontemplace vytrácel. Uţ v šestnáctém století se začal rozpadat na malé samostatné kongregace. Celá situace vyústila v 17. století vznikem trapistů.
44
Koruna, Cisterciáci, 48 Seibt, Karel IV., 351-353 46 Kameník. Burgundsko, 13 47 Merton, Vody Siloe 44 45
23
Řád potkaly i tragické události. Za francouzské revoluce byl zničen první cisterciácký klášter v Citeaux, takţe z něj nezbyl ani kámen.48 1.3.6. Cisterciáci v českých zemích Cisterciáci zavítali do českých zemí na počátku 40. let 12. století, iniciátorem byl biskup Jindřich Zdík, jenţ se osobně znal se sv. Bernardem. První fundace byla v Sedlci šlechtická, datum je nepřesné, ale tradice zmiňuje rok 1142 (nebo také rok 1143). Plasy byly zaloţeny nedlouho poté, roku 1144 králem Vladislavem II a roku 1145 vznikl klášter v Pomuku pod Zelenou Horou. Řád se v českých zemích vyvíjel velmi rychle a tak mohly Plasy jiţ brzy vyslat svých dvanáct mnichů, kteří obsadili bývalý benediktinský klášter Mnichovo Hradiště v severních Čechách a roku 1157 byl pravděpodobně zaloţen konvent Svaté Pole u Hradce Králové, pravděpodobně mnichy z Kláštera z Nepomuku. Na Moravě byl první klášter zaloţen roku 1205 a byl jím Velehrad.49 Nejstarší česká opatství byla zakládána z německých klášterů (Waldsassen, Langheim a Ebrach), jihočeské kláštery 13. století (Vyšší Brod 1259, Zlatá Koruna – 1263) pocházely z rakouských řádových domů Wilhering a Heiligenkreuz.50 Z dávné slavné minulosti klášterů se do dnešních dob dochovaly pouze dva – Vyšší Brod (muţský) a Tišnov na Moravě (ţenský). 51
1.4. Trapisté Trapisté, stejně jako cisterciáci, vznikli jako reakce na aktuální dění v řádu a snaha o návrat k jeho počátkům. Během 17. století vyniklo několik 48
Kameník, Burgundsko, 217 Koruna, Cisterciáci, 42 50 Houšková, Řád cisterciáků v českých zemích, 11 51 Kameník, Burgundsko, 347 49
24
významných osobností, kteří vdechli do cisterciáckého řádu novou vitalitu. Snaţili se uvést v soulad staré postoje a nové úsilí pro záchranu řádu. Prosadit novou inovaci řádu bylo však náročné – odpor k novým reformám byl jak mezi samotnými cisterciáky, tak i v církvi.52 Aţ Jean-Armand de Rancé zasáhl do ţivota cisterciáků velkou měrou. 1.4.1. Jean-Armand de Rancé Reformátor a zakladatel trapistů Armand Jean Le Bouthillier de Fouilletourte Chevalier de Rancé (9. 1. 1626 Paříţ – 27. 10. 1700 La Trappe)53 pocházel z významné rodiny – byl synem tajemníka Marie Medicejské a kmotřencem kardinála Richelieuau. Jeho církevní kariéra díky původu byla velmi rychlá – ve dvanácti letech byl jiţ opatem tří opatství (včetně la Trappe) a převorem dvou převorství.54 Ke skutečné vnitřní konverzi došlo aţ roku 1662.55 Po události, kdy se na něj málem zbortil strop pracovny, usoudil, ţe mu Bůh dává znamení, aby oblékl řádový hábit, coţ učinil roku 1664 sloţením mnišských slibů. Poté se vydal do la Trappe (francouzsky la trappe = padací dveře, jáma na chytání zvěře, past; jméno, které prý klášter získal podle své polohy v divokém a téměř nepřípustném údolí),
56
kde se ujal opatského
úřadu.57 Při příchodu do la Trappe si Rancé nemyslel, ţe uskutečňuje novou náboţenskou reformu. Jeho primárním úmyslem byl ţivot v kajícnosti.58 Ţivot v klášteře, který ale vedl a který vyţadoval od ostatních mnichů, nebyl jednoduchý. Rancé bral pobyt v klášteře jako velké pokání za hříchy a tak se také choval – mimořádné posty a umrtvování. Coţ mělo za následek aţ soutěţení mezi bratry, kdo bude více vynikat v těchto činnostech. Jak 52
Citeaux, Réformes, 35 Buben, Encyklopedie, 363 54 Merton, Vody Siloe, 48-49 55 Grolleau, Chastel, La Trappe, 45 56 Buben, Encyklopedie, 365 57 Merton, Vody Siloe, 51 58 Citeaux, Réformes, 37 53
25
vysvětluje autor Merton59: „Jelikoţ mniši přehlédli, ţe pokání je určeno především k tomu, aby osvobodilo duši od jejich starostí a uschopnilo ji ke spojení s Bohem v kontemplaci a čisté lásce, začali hromadit kající skutky v domnění, ţe tím rozmnoţí své zásluhy. Mnichu, který se nejvíce postil, vykonal nejvíce kajících skutků a nejméně spal, se tak mělo dostávat největších zásluh. Takový mnich byl nejlepší. Ovzduší trapistického kláštera proto připomínalo spíše sportovní klání neţ kontemplativní usebrání a pokoj.“ I přes přísná pravidla klášter la Trappe přiváděl nové mnichy a jeho ideje a myšlenky se tak rozšiřovaly do dalších cisterciáckých klášterů. 1.4.2. Význam reformy Ranceho reforma měla velký úspěch. Své principy řeholního ţivota formuloval v knize De la Sainteté a des Devoirs de la Vie Monastique. 60 Rancé nechtěl vytvořit nový řád, chtěl se vrátit ke kořenům bývalých cisterciáků. Ale díky jeho povaze a ambicím to bylo nemoţné. I kdyţ si to asi neuvědomoval, jeho trapistické hnutí mělo s cisterciáky méně společného, neţ se jeho zakladatel domníval. Řeholníci dle zakladatele měli vést kontemplativní ţivot a stát mimo jakoukoliv duchovní správu. 61 Měli i přísnější stravování, kdy vynechali vejce, bílý chléb, maso, tuky, ryby i víno. Zavedl také společný dormitář. Jeho představa byla, ţe mnišský ţivot by měla být v podstatě forma kajícího ţivota; klášter jako vězení, kde byli obyvatelé povaţováni za kriminálníky, odsouzeni strávit zbytek ţivota v přísném pokání. Opat měl mnichům vymýšlet různé druhy pokořování a povzbuzovat je v askezi. Mnichy neměl za jejich práci chválit. Mniši se také vrátili k manuální práci. 62 59
Merton, Vody Siloe, 54-55 Merton, Vody Siloe, 53 61 Buben, Encyklopedie, 363-365 62 Lekai, Les moines blancs 136-139 60
26
Rancé63 znovu opravdový smysl klášterního ţivota, vrátil jeho disciplínu, znovu nalezl samotného Boha, obraz Krista a úplné opuštění toho, co svět můţe nabízet. Zvyklosti la Trappe potvrdil 167864 papeţ Innocenc XI. 1.4.3. Pokračování historie Na nově vzniklý řád začala působit také Velká francouzská revoluce, která odmítala křesťanská společenství a postupně sílil tlak na zničení a vystěhování všech řeholníků. Trapističtí mniši v la Trappe si této situace byli vědomi a tak hledali místo, kam by mohla odejít část komunity a případně pak zbytek. Našli bývalý kartuziánský klášter La Val-Sainte (Valsainte) ve Švýcarsku v kantonu Fribourg. Po zhoršení situace ve Francii a po zrušení kláštera la Trappe roku 1790 tam také opat Dom Augustin de Lestrange (1754-1827) odešel se svými 24 druhy. Tlak revoluce ale na mnichy z la Trappe dolehl i ve Švýcarsku a tak museli opustit i kartuziánský klášter La Val-Sainte a vydat se na nebezpečnou cestu napříč Evropou. Jak vyjmenovává Buben65: „Krátce pobývali ve Vídni, Buštěhradě, Krakově, Varšavě, Brest-Litevsku, Minsku, aby nakonec zakotvili v běloruském městě Orša, kam je pozval ruský car Pavel I.“ V Rusku však také nepobyli dlouho a museli se pak vydat na cestu zpět. Část se jich vrátila po skončení Velké francouzské revoluce pak zpátky do Francie, část do Ameriky a dalších koutů Evropy.66 Během dalších let souţití obou observací cisterciáckého řádu (přísné a všeobecné), nebylo jednoduché. Během následujících staletí se hledala nesnadná společná cesta. Roku 1878 došlo k vyvrcholení, kdy opatům trapistů 63
Maur, Dictionnaire,798 Buben, Encyklopedie, 365 65 Buben, Encyklopedie 365 66 Dom Samuel, Celým srdcem, 80 64
27
byl zakázán přístup na generální kapitulu. V následující debatě s papeţem Lvem XIII. byla dosaţena dvě moţná řešení: buď zůstanou součástí cisterciáckého řádu a budou mít jen svého zástupce (generálního vikáře) nebo ţe vytvoří vlastní řádovou strukturu s vlastním generálním opatem. K této druhé moţnosti také roku 1892 došlo. Byly spojeny tři kongregace přísné observace – Westmalle, Sept-Fons a Melleray. Zprvu pojmenovali nový řád Ordo Cisterciensium Reforamtorum Beatae Marie de Trappa, později byl změněn na Ordo Cisterciensium Strictoris Observantiae, tedy Řád cisterciáků přísné observace. 67 1.4.4. Rozdíl cisterciáků a trapistů v 17. století Jak jsme jiţ psali, Rancé provedl mnohem větší reformu, neţ si sám původně představoval a jeho návrat k prvotním cisterciáckým ideálům se zcela plně nezdařil. Začal kapitolu nového řádu. Pro lepší pochopení rozdílu mezi cisterciáky a trapisty uvedeme několik situací z jejich běţného klášterního ţivota (obecně u cisterciáků a přímo v la Trappe) a jejich srovnání. Zmiňujeme zde situaci v začátcích řádu trapistů, v 17. století, nyní je situace mnohdy jiná a pravidla nejsou tak přísná nebo jsou pozměněna, aby souzněla moderní dobou. Oddělení od světa68 U cisterciáků byla moţnost z legitimních důvodů opustit na chvíli klášter; jednalo se například o nemoc, potřeby kláštera (finanční, úřední záleţitosti), studium či sluţbu v pastoraci. V klášteře La Trappe byla situace přísnější. Rancé nedovoloval opustit klášter téměř za ţádných okolností - v důsledku nemoci, studia byla 67 68
28
Lomičková Těšínská, Znaková řeč, 124 Citeaux, Réformes, 40
zapovězena a nebyly moţné ani návštěvy rodiny, dokonce i při skládání řeholních slibů. Byly jen malé výjimky, kdy mnich mohl opustit klášter. Jednalo se převáţně o řeholníky, kteří měli na starosti úřední záleţitosti, například hospodář, a byla-li nezbytnost opustit klášter z důvodu potřeb kláštera. Tito jedinci se ale měli vyvarovat kontaktu se světskou mocí. Ticho69 Cisterciácké kláštery byly místem, kde se uchovávalo hluboké silentium, ticho. Přesto mohli mniši, v případě nutnosti, říci pár slov, ale v určitých místech a hodinu. Mimo to bylo moţné pro celou komunitu mít hodinový rozhovor, ale jen o dobrých a svatých záleţitostech a dále byla moţnost pro mnichy mluvit jednou za týden mezi nonou a večerními chválami, mimo dům. U trapistů mniši nemohli mluvit vůbec, ani ve věcech nezbytných, pokud k tomu neměli povolení opata. O věcech svatých mluvili jednou týdně při komunitním shromáţdění. Strava70 Mniši v cisterciáckém řádu neměli nikdy více jak dvě jídla na stole. Nepodávaly se polévky, syrová zelenina, ovoce a máslo. Měli povoleny vejce a ryby, ale bylo vyloučeno maso, dokonce i domácí drůbeţ. (Tato situace s jídlem se ale mnohdy lišila od kláštera ke klášteru; v některých měly poměry volnější, ţe mohli jíst i maso a další pochutiny). V la Trappe byla základní stravou mléko a hustá polévka podávaná ve dvou jídlech (oběd a večeře). Nebyly dovoleny ani ryby ani vejce. Bílý chleba byl určen jen pro nemocné. K pití nebylo klasické francouzské víno, ale zkvašená jablečná šťáva. Obsah jídla byl také podáván na základě ročního období.
69 70
Citeaux, Réformes, 40-41 Citeaux, Réformes, 41
29
V létě, kdy bylo více práce a delší čas na ni, tak se zvyšovala kvantita jídla, ale ne kvalita stravy. 71 Manuální práce a lectio divine72 Cisterciáci si našli důvody, aby mohli zredukovat čas práce – šlo například o prodlouţení mše a modliteb. Zbylý čas byl vyhrazen pro četbu, meditaci nebo studium. Mohlo se číst nebo studovat v celách. Nicméně v pracovní dny se vyţadovala alespoň půl hodiny účast mnicha, jenţ by měl mít v ruce četbu, v klášteře nebo v kapitule. Předmět lectia (čtení) nebyl určen. Rancé zdůrazňoval nezbytnost manuální práce. Bral to jako inspiraci s pravidly a praktiky prvních cisterciáků. Bez výjimek měli všichni mniši aspoň kaţdý den tři hodiny denně pracovat. Místo pro duchovní četbu bylo pouze vyhrazeno v klášteře a v kapitule.
1.4.5. Život trapistů ve Valsainte V knize Des moniales face a la révolution francaise73 se popisuje denní ţivot v klášteru Valsainte. Chceme tak popisem ukázat, jaký byl ţivot trapistického mnicha v počátcích řádu a aby pak bylo případně moţné srovnání s dnešní dobou. Obecně Kaţdý liturgický čas – Advent, Vánoce, Půst, Velikonoční doba, liturgické mezidobí a kaţdé roční období mělo svůj charakteristický denní řád. Zejména neděle a sváteční dny se lišily od těch všedních. Bylo to nejen z důvodu pro 71
Kervingant, Des Moniales Face, 94-96 Citeaux, Réformes, 42 73 Kervingant, Des Moniales Face, 89-91 72
30
zvýšení doby modliteb (tedy ne z důvodu většího odpočinku nebo oddechu), ale také aby se narušila monotónnost běţných dnů. Během svátků byly mše delší a slavnostnější, byly přidávány modlitby, společné recitace jako například litanie, růţenec či procesí. Všechny tyto činnosti nahrazovaly dobu práce. Tři hlavní sloţky naplňovaly klášterní ţivot: modlitby, lectio divina a manuální práce. Čas pro kaţdou činnost byl vyváţený a udělán tak, aby podporoval vztah k Bohu. Rovnováha těchto činností se mohla měnit s časem nebo s potřebami komunity. Byl ovšem také prostor pro jídlo, spánek a také osobní hygienu. Pokud srovnáme obecný chod komunity v 17. stoletím s trapistickým společenstvím moderní doby, můţeme shledat, ţe tyto základní principy jsou stejné. Slavnost se velkou měrou liší od všedních dnů a je zde skutečně větší prostor pro modlitby, delší a bohatší zpěvy nebo také vystavení Nejsvětější svátosti oltářní. V neposlední řadě je to také změna všedních dnů, které jsou v trapistickém klášteře stejné. Časy liturgie a modliteb se i v dnešní době mohou přizpůsobovat ročnímu období. Průběh typického dne Jak jsme se jiţ zmínili, časy průběhu dne se v zimě a v létě lišily. Nyní budeme popisovat průběh typického dne během zimních dnů. Vstávalo se několik minut před půl druhou ráno, protoţe přesně v 01.30 začínaly ranní vigilie. V neděli se začínalo v jednu, o dny sváteční dokonce jiţ o půlnoci (vstávalo se dříve kvůli delším modlitbám). Modlitby mohly trvat aţ do čtyř hodin. Poté byla hodina na lectio divine, v 5.15 liturgická modlitba a pak v 5.30 modlitba „prima“. Poté se komunita odebrala do kapituly, kde se četla pasáţ z Řehole sv. Benedikta. Byl zde také prostor pro pokárání mnichů, kteří porušili pravidla.
31
Pak byl opět čas na četbu, dokud nezačala ranní mše. Čas mše nebyl přesně určen, jelikoţ kaţdý den začínala v jiný čas. Byl ovšem stanoven konec času a to v 8.30. Před mši si mniši měli také uklidit svá loţe v dormitáři74, která se skládala z prkna a přikrývky. V 8.30 následuje modlitba „tierce“, poté se šlo pracovat aţ do 11.30, kdy byla modlitba „sexta“. Pak nastal opět čas na práci do 14.00, kdy byla „nona“. Po ní (ve 14.30) se šlo do refektáře na jídlo. Během postu byl čas jídla přesunut aţ na 16.15. V době Velikonoční bylo jídlo naopak dřív, jiţ v 11.30 a večeře v 18.00. Po odchodu z refektáře se hodinu zpívalo aţ čtyř hodin odpoledne a od 16.15 následovaly večerní chvály, které byly ukončeny v 17.00. Poté byl prostor pro lectio divina, který trval aţ do 18 hodin. Pak se komunita shromaţďovala ke kompletáři, kde se zpívala Salve Regina. Po zpytování svědomí se v 19.00 odcházelo do dormitáře, kde byl čas na krátký, leč zaslouţený spánek. V zimě většinou mniši jedli jen jednou za den, během léta pak dvakrát. Úměrnost stravování byla dána také nejen snahou o chudobu, ale v dřívějších dobách se jedlo střídměji a méně častěji neţ dneska. Pro srovnání s dnešní dobou můţeme říci, ţe rozloţení dne více méně je velmi podobné, jen dnes se vstává o něco později a také byla zrušena u trapistů modlitba „prima“.75 .
74 75
32
Společná loţnice pro všechny mnichy. Jednotlivá lůţka oddělená jen plachtou. více viz. kapitola 3.1.3. Popis všedního dne
2. Historie trapistů v ČR 2.1. Velká francouzská revoluce Trapisté po vyhnání z Francie a posléze i ze Švýcarska cestovali Evropou a na nějaký čas se také usadili v českých zemích, kde se jednalo o jejich trvalém umístění. Tato část historie Cisterciáků přísné observace není doposud u nás v České Republice dostatečně prozkoumána, proto je velmi omezený výběr literatury. Doktor Buben76 ve své Encyklopedii řádů popisuje, ţe opatu Augustinovi de Lestrange (1754-1827) a skupině trapistů a trapistek byl vykázán k pobytu císařský zámek v Buštěhradu u Prahy na základě přímluvy Marie Anny, sestry císaře Františka II. a abatyše Tereziánského ústavu šlechtičen na Praţském Hradě. Pobývali zde v letech 1798-1799. Zámek byl rozdělen na muţskou a ţenskou část, celkem zde přebývalo 96 osob. Poté arcivévodkyně Marie Anna nabídla opatovi Augustinovi, ţe si můţe vybrat jeden ze zrušených českých klášterů. Jednalo se o bývalé cisterciácké opatství v Plasích nebo ve Zlaté Koruně, přemýšlelo se i o bývalém benediktinském klášteře v Kladrubech, kde v červnu 1798 byli dokonce trapisté ubytováni a kde se zdrţeli aţ do listopadu, neţ se vydali dál na cestu do Ruska77. Bohuţel, proti těmto snahám se postavili postosvícenci, kteří připomínali cizí původ řeholníků. Na základě těchto stíţností nebylo umoţněno trapistům se v Čechách usadit. Na další cestu po Evropě dostali od císařského dvora vydatnou finanční podporu a vydali se dál na cestu do Polska a Ruska. Část skupiny odešla jiným směrem, Německa, dnešní Belgie, Anglie nebo také do Kanady.
76 77
Buben, Encyklopedie, 369 Krček, Rušení klášterů, 73
33
2.2. Opatství Nový Dvůr Historie opatství Nový Dvůr začíná ve Francii, konkrétně v opatství SeptFons. Sem přicházeli během komunismu mladí lidé z Československa, protoţe nemohli svobodně ţít svojí víru ve své rodné zemi. 78 Mnichů české národnosti v letech 1991 aţ 1998 v klášteře Sept-Fons stále přibývalo a proto se rozhodovalo, ţe se zaloţí česká filiace. Tak se také stalo. Mladé mnichy doprovázel dnes jejich opat Samuel. Roku 2001 se našel vhodný objekt a to barokní statek v Novém Dvoře u Touţimi v Plzeňském kraji, kde je náboţenská praxe minimální (1,41%). Původní barokní dvůr byl naprojektovaný slavným architektem Kryštofem Dientzenhoferem. V roce 1926 byl Nový Dvůr při tzv. pozemkové reformě zabrán tepelským premonstrátům státem. Roku 1972, kdy vypukl poţár, zbyly jen ruiny, které zůstaly do přestavby kláštera.79 Část původních budov zanechali, část museli zbourat. Z bývalého hřebčína se stál dnešní domov pro hosty. Přestavbu objektu si vzal na starost anglický architekt John Pawson, známý představitel minimalismu.80 Celý projekt ve výši 180 000 000 Kč byl financován opatstvím v Sept-Fons i ostatními trapistickými kláštery v celém světě spolu se sbírkou, která proběhla v České republice.81 Poté 7. prosince 2011 se z převorství stalo opatství.82 2.3. Převorství Naše Paní nad Vltavou Některé mnišky se po strastiplné cestě po Evropě během Velké francouzské revoluce usadily roku 1820 ve Vaise, na předměstí Lyonu. Roku 1875 je z tohoto kláštera vyslána skupina mnišek, aby zaloţily klášter nedaleko Turína
78
Dom Samuel, Celým srdcem, 39 Buben, Encyklopedie, 369 80 Kameník, Burgundsko, 347 81 Buben, Encyklopedie, 369 82 http://www.novydvur.cz/cz/abbey.html, citováno 29. 8. 2014 79
34
na pahorku San Vito. Tato komunita se roku 1898 přestěhovala do Grottaferraty, která se nachází blízko Říma. Zaloţení bylo úspěšné a do kláštera stále přibývaly nové zájemkyně o řeholní ţivot. Pro nedostatek místa se proto komunita odstěhovala do Vitorchiana u Viterba, kde ţije komunita dodnes.83 Na počátku 90. let vstoupilo do tamní komunity i několik českých ţen, které zde sloţily slavné sliby. Tato situace spolu s přáním kardinála Miroslava Vlka, aby v praţské diecézi zaloţily nový klášter, vedla právě k tomuto činu. A jak vysvětluje sestra Simona: „Podstatným důvodem, proč jeden klášter zakládá další klášter, je misionářské poslání, tj. touha, aby další lidé mohli poznat naše charisma a měli moţnost ţít mnišský ţivot, a abychom za národ, ke kterému přicházíme, mohly obětovat naše modlitby a naší přítomnost.“ Název Naše Paní nad Vltavou vznikl jednak z cisterciácké tradice, kdy se kostely zasvěcují Panně Marii, jednak pojmenováním Vltava chtějí sestry ukázat sounáleţitost s tamním krajem a jejich úkolem. Výběr místa popisuje sestra Simona: „V Poličanech jsme toto vše našly. Je to tiché místo s nádherným výhledem: na severu se rozprostírají lesy, na jihu údolí s pahorky v pozadí. Uţ jsme začaly sázet ovocné stromy a pěstovat zeleninu. A protoţe se jedná o zemědělskou půdu a pozemek se nachází daleko od měst, nebyl ani příliš drahý.“84 Klášter je stavěn v duchu románském. Jak vysvětluje sestra Marie Michaela: „Celá komunita si přála mít klášter v architektonickém stylu, který by moderním způsobem interpretoval starověký románský cisterciácký sloh. Našemu zadání vyhověla česká projekční kancelář ve spolupráci s architektem Markem Annonim, Italem, který ţije v České republice uţ asi dvacet let a v minulosti studoval románskou architekturu. Románský sloh je také první,
83 84
prospekty trapistického kláštera http://www.nase-rodina.cz/article.php?clanek=1330, citováno 29. 8. 2014
35
kterého se v naší zemi začalo uţívat pro sakrální stavby, i kdyţ dnes je vidět nejčastěji gotické a barokní stavby. Byl to tedy i návrat k našim počátkům.“85 Základní kámen byl poloţen 5. srpna 2008.86 Klášter byl dostavěn roku 2010 a o rok později k němu přibylo pracovní křídlo. Roce 2012 byl klášter slavnostně vysvěcen kardinálem Miroslavem Vlkem. V roce 2014 ţilo v klášteře 21 sester, kde součástí komunity jsou Češky, Italky nebo Maďarka. Zájem o řeholní ţivot projevují i nadále děvčata jak z České republiky, tak i z Polska a ze Slovenska.87
85
http://www.nase-rodina.cz/article.php?clanek=1330, citováno 29. 8. 2014 http://www.katyd.cz/clanky/trapistky-v-cechach-ticho-je-dychanim-duse.html, citováno 29. 8. 2014 87 Tůmová, Zpravodaj, 20-23 86
36
3. Život trapistů 3.1. Moje dobrovolnická činnost v klášteře Na začátku září roku 2012 jsem odjela do švýcarského trapistického kláštera Fille-Dieu (Dcera Páně) u Romontu v kantonu Fribourg, abych zde mohla čtyři měsíce pomáhat tamní komunitě. O moţnosti této pomoci jsem se dozvěděla prostřednictvím letáčků, které kolovaly minulého roku po internetu a dostávala jsem je na mail od známých. A jelikoţ jsem vţdy chtěla vyrazit na delší dobu do zahraničí a někde pomáhat, tato moţnost byla ideální kombinací. V neposlední řadě klášter nebyl daleko od České republiky. Mnozí lidé se mě ptali, jestli jsem tam nejela s úmyslem zůstat tam natrvalo. Můj pobyt byl zde koncipován jen jako dobrovolnická činnost a tak to také vnímaly tamní sestřičky. Klášter Fille-Dieu není příliš velký, ale komunita, která tam ţila, tak byla ve většině seniorského věku a sestry nemohly uţ plně zvládat všechny práce. Proto jsme my, dobrovolnice, jim pomáhaly se všedními pracemi, které bylo potřeba udělat. Ţily jsme uprostřed jejich komunity a podílely jsme se přímo také na jejich ţivotě. Spaly jsme v celách pro novicky, které byly prázdné (za posledních několik let neměly dorost), měly jsme svá místa mezi sestrami v chóru, v refektáři či ve scriptoriu. Pomáhaly jsme se všedními denními pracemi, jako byla například pomoc v prádelně mytí oken, práce na zahrádce, výroba marmelád či hořčic. 3.1.1. Popis okolí kláštera Klášter Fille-Dieu se nachází přímo pod středověkým městečkem Romont, které se nad ním tyčí. Kolem konventních budov teče malý potok, jak je tomu u cisterciácké tradice. Klášter je obklopen pastvinami, které nyní pronajímají
37
zemědělcům; jako všude ve Švýcarsku, i zde můţeme vidět pasoucí se krávy a koně. Vedle kláštera vede jiţ poutní cesta do Santiaga de Compostela ve Španělsku, takţe poutníci mohou vyuţít i sluţeb kláštera na přespání. Bohuţel, téměř hned vedle klauzury vede rušnější silnice a byl také postaven ve velké blízkosti mlýn. Ale v zásadě byl v klášteře a v klauzuře klid (kláštery během let jsou kolikrát obklopeni moderní dobou v těsné blízkosti, jako například SeptFons ve Francii, kde kolem kláštera je automobilka či továrny). Jak ale vysvětluje opat dom Samuel, i kdyţ se snaţí trapisté ţít v oddělení od světa, jsou stále jeho součástí88: „Trváme na odloučení, abychom mohli zůstávat u svého kostela, v jeho blízkosti, navštěvovat ho a dlouze v něm přebývat, a abychom ve svých srdcích obrácených k Pánu byli chrámem, kam přichází pobývat on. Protoţe náš úkol vyţaduje odstup a ústraní, patříme ke světu. Jeho ruch se nás dotýká. Klášter není nějaký kout ráje ani ostrov vzdálený od hlavních tras.“ 3.1.2. Tamní komunita Kdyţ jsem na počátku září přišla do komunity, bylo zde celkem čtrnáct sester (v 70. letech 20. století bylo v klášteře kolem čtyřiceti sester). Patnáctá sestra, sr. Canysie, byla ve Fribourgu v domově pro nemocné řádové mnichy a mnišky, protoţe v klášteře jiţ nebyly schopny se o ni postarat. Nejmladší sestřičce bylo čtyřicet let a většina komunity byla ve věku seniorském. Pět z nich pocházelo z Francie. Během mého pobytu v prosinci sr. Canysie umřela a následujícího roku po Velikonocích zesnula i sr. Xavier, moje učitelka francouzštiny během mého pobytu v klášteře. Sestřičky, které byly vitálnější, se podílely na výrobě hostií, hořčic či marmelád. Trapistky, jejichţ mobilita jim zabraňovala věnovat se náročnější
88
38
Dom Samuel, Celým srdcem 12
práci, pomáhaly v prádelně, vyřizovaly korespondenci nebo ţehlily či praly. Kaţdá, pokud jen mohla, se snaţila komunitě pomoci. 3.1.3. Popis všedního dne Celý den začínal ve 3.40, kdy komunita sester vstávala, aby ve čtyři hodiny ráno mohly být v kostele na ranní vigilii, která trvala zhruba hodinu. Po té byl prostor pro osobní modlitbu, snídani, lectio divine či pomalu se začínalo s prací. Kolem sedmé hodiny následovala mše svatá spojená s ranními chválami. Poté se komunita odebrala do kapitoly. V devět hodin pak následovala modlitba malé hodinky – tercie, po ní se začalo pracovat aţ do 11.45, kdy ve 12.00 začínala další malá hodinka sexta. Pak následoval oběd, chvilku volna a ve čtvrt na tři poslední malá hodinka nona, po ní byl opět čas na práci aţ do pěti hodin odpoledne. V 17.15 se začaly modlit večerní chvály a v šest hodin byla večeře. Ve čtvrt na osm bylo poslední setkání v kostele, kompletář, který byl zakončen mariánským zpěvem, Salve regina. Časy se během mého pobytu asi jednou změnily, šlo však převáţně o posunutí v rozmezí patnácti minut. 3.1.4. Shrnutí mého pobytu V klášteře jsem pobyla do Vánoc, kdy jsem pak odjela domů a v lednu následujícího roku jsem se do Fille-Dieu ještě na měsíc vrátila. Poté jsem byla půl roku ještě jako au-perka v jedné rodině v blízkém Fribourgu. Před svým příjezdem jsem o trapistech nebyla moc informována, a proto jsem moc nevěděla, co mě očekává. Nakonec jsem z celého pobytu načerpala mnohem více, neţ jsem původně tušila. Celé září jsem si zvykala na denní reţim v klášteře. Nebyl sice náročný, ale byl zcela odlišný, neţ jsem doposud zaţívala v Praze. Nevstávaly jsme (byla
39
jsem tam ještě s jednou českou dobrovolnicí) přímo na ranní vigilie (jen ve dnech svátků nebo adventu), připojovaly jsme se ke komunitě aţ na mši, ale ţivot v jiném prostředí v cizím jazyku, mě z počátku velmi unavoval. Během pobytu měl člověk najednou více času být sám se sebou a přemýšlet o svém dosavadním ţivotě. Byla to velká moţnost pro mě, jak se po několika letech praţského shonu zastavit. Mohla jsem v klidu a beze stresu se zamýšlet, kam chci v ţivotě směřovat dál. Byla to také příleţitost si zlepšit francouzský jazyk, poznat ţivot trapistů a také zemi - Švýcarsko. Uvědomila jsem si, ţe ţivot v klášteře není vůbec jednoduchý, jak se na první pohled můţe zdát. Člověk musí být pro ţivot zde povolán, nejde utéci před světem do kláštera.. Pro mě to byla také zkouška trpělivosti. Největším problémem během celého pobytu bylo, ţe jsem si nemohla zvyknout na jednotvárnost dnů. Kaţdý den byl v podstatě stejný. Začínal, probíhal a končil ve stejný čas. Jen práce se občas lišila, i kdyţ jsem měla dáno, ţe první dny v týdnu jsem v prádelně, v pátek uklízím kostel a v sobotu poklidím prádelnu. Ke konci svého pobytu jsem se pak mnohdy netěšila na poslední dny pracovního týdne, protoţe jsem věděla, ţe budu dělat tu samou činnost, jako jsem dělala před týdnem. Pobyt v klášteře v Romontu byl pro mě velkou ţivotní příleţitostí, ze které doposud čerpám.
3.2. Každodenní činnosti Pro svoji absolventskou práci jsem se také vydala k sestrám trapistkám Naše Paní nad Vltavou u Poličan, abych si mohla doplnit další informace o řeholním ţivotě a mohla také ţivoty obou klášterů porovnat. Bohuţel, i kdyţ jsem měla rozhovor s jednou sestrou dopředu slíbený, kdyţ jsem přijela na místo, bylo mi oznámeno, ţe sestry mají duchovní cvičení a ţe se mi nemohou věnovat a ţe
40
nemohu ani nahlédnout a studovat v jejich knihovně. V této praktické části proto budu vycházet především ze svým vlastních zkušeností. Nebude to celkový obraz o ţivotě trapistů v dnešní době, jelikoţ kláštery, leč jsou jednoho řádu, se mohou v mnohých věcech lišit – například přísnost klauzury, denní řád atd. 3.2.1. Noční odpočinek Trapisté všeobecně nemají mnoho spánku (denně zhruba sedm aţ osm hodin, mnohdy i méně). Vstávají jiţ v časných ranních hodinách. Tento zvyk brzkého vstávání mohl být převzat ještě ze středověku, kdy se všeobecně vstávalo dříve, nebo je to chápáno jako určitá oběť Bohu nebo vyuţití tmy pro modlitby, aby se za světla mohlo věnovat práci. Svatý Benedikt ve své řeholi se o spánku zmiňuje v kapitole 2289: „Kaţdý ať spí na svém vlastním lůţku. Je-li to moţné, všichni spí na jednom místě. Mladší bratři ať nemají lůţka vedle sebe, nýbrţ mezi staršími.“ Dle řehole vidíme, ţe by měli všichni mniši spát na stejném místě, kaţdý s vlastní postelí. Dříve spávali na tvrdých prknech, ve společném dormitáři, jen odděleni plentami. Tento zvyk můţeme najít ještě v některých trapistických klášterech, např. v Novém Dvoře. Stává se ale také běţnou praxí, ţe sestry mají vlastní malé pokoje, jak tomu bylo u nás v Romontu. Spaní ve společném dormitáři můţe být pro některé opravdu náročné. Takovou zkušenost má i abatyše z kláštera Fille-Dieu, kdy společný dormitář zaţila, kdyţ byla na noviciátu na jednom kurzu. Během noci, kdy mohou být slyšet různé zvuky od ostatních sester, neumoţní člověku klidně spát. V Novém Dvoře má kaţdý mnich jen malý prostor o rozměrech dvakrát dva metry, místo dveří se závěsem, s postelí a třemi poličkami a věšáčky90. Trapisté 89
Benedikt, Řehole, 75
41
mají tak malý osobní prostor ke spaní, více totiţ nepotřebují. Přes celý den jsou mimo dormitář, který vyuţívají výhradně jen ke spánku. Na kaţdou činnost mají svojí vlastní místnost – na čtení, na studium. A protoţe mnich nemůţe vlastnit skoro ţádné soukromé věci, v jeho cele není kromě nezbytných věcí nic jiného. 3.2.2. Týdenní služba v kuchyni V klášteře je třeba udrţovat jistý řád a pořádek. Proto i zde jsou sluţby, aby se udrţoval plynulý chod konventu a aby se kaţdý u všeho vystřídal. Končí se sluţbami v sobotu večer, kdy od neděle začíná nové kolečko. Nabádá k tomu i Benediktova řehole v kapitole 3891: „Kdo týdenní sluţbu končí, všecko v sobotu vyčistí. Vypere ručníky, jimiţ si bratři utírají ruce a nohy. Ten, kdo sluţbu končí, a ten, kdo ji začíná, umývají všem nohy. Potřebné nádobí vrátí čisté a nepoškozené celeráři92. Celerář je pak také přidělí začínajícímu, aby věděl, co dává a co zase přijímá.“ Nejedná se nyní jen o sluţbu v kuchyni, na nádobí, ale váţí se k tomu i další sluţby. Četba čtení při mších svatých, předčítání proseb během modliteb atd. Mnicha můţe toto střídání sluţeb vytrhnout ze všednosti a více vnímá průběh modliteb.
90
Dom Samuel, Celým srdcem, 142 Benedikt, Řehole, 97 92 tj. hospodář 91
42
3.2.3. Jídlo Řehole (kapitola 3993) nabádá k velmi střídmému jídlu během dne: „Máme za to, ţe k dennímu jídlu, ať je o šesté, nebo o deváté hodině, postačí ke kaţdému stolu dva vařené pokrmy – s ohledem na slabosti jednotlivců, aby ten, kdo by nemohl jíst jedno, se nasytil druhým. Dvě vařená jídla musejí tedy všem bratřím stačit. Kdyby se dostalo ještě ovoce nebo čerstvá zelenina, přidají se jako třetí chod.“ Strava se od kláštera ke klášteru liší, všude mají jiné zvyky a jídelníček. U nás ke snídani se podával chleba (světlý i tmavý), domácí marmeláda a sýry. K obědu byla polévka, po které následovalo druhé jídlo, které se skládalo formou švédských stolů vţdy ze salátu, dresinku, sýru a vařené zeleniny (mrkev) a brambor. Poté tam byly věci navíc, které se střídaly, jako rýţe, těstoviny, pokrmy z listového těsta, občas ryby atd. Můţe se zdát, ţe je to chudá a obyčejná strava, ale člověk si můţe kaţdý den udělat různorodé kombinace jídel a ve výsledku je jídlo vţdy jinak rozmanité. K večeři se pak dojídaly zbytky z oběda s dalšími jídly, například jogurty atd. Kdyţ byla slavnost, dával se i malý zákusek a také překapávaná kafe. Během celého dne bylo k dispozici vţdy pečivo a ovoce. K pití se podávala voda, jablečný mošt nebo víno. V pátky byla strava o něco chudší. Během oběda vţdy jedna ze sester předčítala. Mohlo se jednat o dopisy, náboţenské knihy nebo publikace, které vydávají kněţí z okolí. Jak vzpomíná mnich Jeroným94 (Sept-Fons): „Ţili jsme v neustálé blízkosti posvátného. I samo jídlo bylo obřadem. Komunita vstupovala do refektáře 93 94
Benedikt, Řehole, 99 otec Jeroným, Mnich, 102
43
v pomalém procesí. Dřevěné příbory nepůsobily hluk a bylo potřeba poodhrnout kapuci a rozhlédnout se kolem sebe, chtěl-li se někdo ujistit o přítomnosti dalších více neţ osmdesáti bratří. Těm, kdo pracují na poli, stačí prostá a vydatná strava. Ţádný div, ţe se náš jídelníček opakoval s takovou pravidelností, ţe jsme podle něj mohli určovat dny v týdnu. Během jídla jeden z nás předčítal nahlas. S jakou radostí jsme naslouchali literárním skvostům, plným lidské a duchovní velikosti.“ 3.2.4. Práce a obživa Jak upozorňuje sv. Řehoř v kapitole 4895: „Zahálka je nepřítel duše. Proto mají být bratři v určité hodiny zaměstnáni tělesnou prací, v jiné hodiny zase svatým čtením.“ Kaţdý klášter má být finančně soběstačný. Protoţe nemohou pracovat ve farnostech nebo v sociálních sluţbách, zaměřují se proto tak na výrobu produktů, které mohou prodávat. Můţeme tam tedy zakoupit domácí hořčice, marmelády, likéry či sušenky. U nás v klášteře Fille- Dieu byla hlavní produkce tmavých (předkoncilních) hostií a hořčice, kterou také vyváţely do zahraničí. Dříve také psaly a lepily ikony a vyráběly růţence, bohuţel postupně musely rušit všechny tyto práce, protoţe nebyly sestry, které by tyto výrobky zhotovovaly. U trapistek u Poličan se specializují na výrobu sušenek, dle italských receptur a medu. Začaly tisknout obrázky, které prodávají v knihkupectví a ve farnostech, psaní ikon nebo jejich lepení na dřevo, výroba růţenců a sádrových sošek a figurek.
95
44
Benedikt, Řehole, 115
U trapistů v Novém dvoře vyrábějí hořčice, které pocházejí z originálních trapistických receptur. Dále se specializují na dţemy, ovocné rosoly, dietetické snídaně a sušenky, potravinové doplňky, vitaminové tablety pocházející z jejich mateřského kláštera Sept-Fons.96 Jak vzpomíná na práci v klášteře Sept-Fons opět mnich Jeroným97: „Tam i zpět (na pole) jsme chodili pěšky, jeden za druhým, mlčky. Během cesty, která někdy trvala dost dlouho, měl kaţdý z nás v ruce buď ţaltář, nebo růţenec. Tak jsme si zvykali vyuţívat kaţdé chvíle k tomu, abychom se obraceli k Bohu. A vţdy znova ta pokojná radost z návratu, který byl něčím víc neţ jen obyčejným příchodem domů. Vraceli jsme se, abychom se věnovali výhradně Bohu, abychom v chóru zpívali nešpory. Šli jsme zpět kvůli četbě, jeţ dodává duši novou svěţest, a kvůli osobní modlitbě.“ 3.2.5. Přijímání hostů Ke kaţdému trapistickému klášteru náleţí dům pro hosty. Jiţ sv. Benedikt (kapitola 5398) nabádal své mnichy, aby přijímali své hosty jako Krista: „Všichni příchozí hosté se mají přijímat jako sám Kristus, který jednou řekne: Byl jsem na cestě, a ujali jste se mě. Všem se má projevovat náleţitá úcta, nejvíce bratřím ve víře a poutníkům. Jakmile je tedy ohlášen nějaký host, představený nebo bratři mu okamţitě s veškerou laskavou ochotou vyjdou vstříc.“ V dnešní době je spíše brán dům pro hosty jako pro lidi, kteří si chtějí na pár dní odpočinout a načerpat novou spirituální sílu. Mohou se zde ubytovat, 96
http://www.novydvur.cz/cz/products.html, citováno 30. 8. 2014 otec Jeroným, Mnich, 100 98 Benedikt, Řehole, 123 97
45
chodit na modlitby řeholníků či také mohou pomoci s drobnou prací v klášterech. Konají se zde i duchovní obnovy. V opatství Nový Dvůr je také moţnost pro muţe strávit nějaký čas přímo v komunitě. Dům pro hosty je nadále otevřen i pro skutečné poutníky, jak tomu bylo u nás v klášteře FilleDieu, kolem kterého směřovali lidé do Santiaga de Compostela. 3.2.6. Pohřeb Ráda bych se také zmínila o netradičním pohřbívání, které je u trapistů zvykem. Po zesnutí bratra nebo sestry se upraví zesnulí tak, aby mohli leţet jen na dřevěné desce, bez rakve. Jsou v hábitu. Pokud jsou mimo klášter, jsou tam převezeni. Poté leţí tři dny na oné dřevěné desce v kostele a komunita se za ně modlí. Kdyţ umřela sr. Canysie a byla u nás v kostele, šla jsem obvykle na večerní kompletář trochu dřív. Neuvědomila jsem si ale, ţe zde leţí. Byl to zvláštní a netradiční pocit být sám v temném kostele s mrtvým člověkem. Při pohřbu, který následuje právě za ony tři dny, je slouţena veřejně mše svatá. Sestry pak proţívaly bohosluţbu jinak. Kdyţ uţ byly se sr. Canysie tři dny a modlily se za ní, byla pro ně mše radostí. Pro příbuzné, kteří se nedokázali sţít s touto situací, byl pohřeb emocionálně náročnější. Poté jsme se průvodem vydali na hřbitov, kde byla sestřička pohřbena do země. Před tím byl její hrob ještě vykouřen kadidlem. Byla uloţena bez rakve, jen leţící na desce. Přes obličej jí byl dán ještě bílý šátek. Hroby jsou velmi prosté, jedná se jen o navršení hlíny s kříţem, bez ţádných ozdob.
46
3.3. Spiritualita Spiritualita trapistů se zakládá na tichu, kde se mohou lépe soustředit na svojí osobní modlitbu a kde se mohou setkat s Bohem. Je to také prostor, který mohou vyuţít pro lectio divine, zpytování svého svědomí a nabrání nových duchovních impulsů. 3.3.1. Mlčenlivost Sv. Benedikt ve své Řeholi v kapitole 699 píše: „Pro závaţnost mlčenlivosti se proto má i dokonalým ţákům dávat dovolení k řeči jen zřídka, i kdyby šlo o rozhovor uţitečný, svatý a poučný. Neboť je psáno: Velké ţvanění se neobejde bez hříchu. A jinde: Jazyk má ve své moci smrt i ţivot.“ Ticho je pro kontemplativní řády velmi důleţité. Je to prostředek, jak se setkat s Bohem. Jak píše Benedikt ve své Řeholi, ticho má dva významy: ochraňuje mnicha před nebezpečím nesmyslného hovoru (a tím pádem i ke hříchu, který hovor svádí – pomluvy, lţi) a zároveň otevírá prostor pro Boţí přítomnost.100 V dnešní době nás slova všude obklopují. Slyšíme hlasy, kdyţ si s někým povídáme,
kdyţ
posloucháme
rádio,
nebo
v obchodních
centrech
a v restauracích stále slyšíme hudbu nebo puštěné televize. Kdyţ jsme pak v tichu, sami se sebou, snaţíme se ticho něčím přehlušit. V tichu ale člověk nalézá nejen sebe, ale také je více otevřený Boţí přítomnosti. Naše duše také není pak tak zahlcena zbytečnými slovy a ruchy.
99
Benedikt, Řehole, 37 Lomičková Těšínská, Znaková řeč, 32
100
47
U nás v klášteře v Romontu mělo být ticho v celé budově. Zejména na chodbě, v refektáři, scriptoriu a v kostele. Kdyţ jsme potřebovaly si něco mezi sebou říci (ohledně práce, co se v ten bude dít), zašly jsme do nějaké malé komůrky na chodbě nebo šly stranou, aby nás nebylo slyšet. Znaková řeč Pro lepší zachování ticha v klášteře se postupně vyvinula znaková řeč, která obsahovala základní slova potřebná pro běţný chod kláštera. Byla vyvinuta uţ u benediktinů, postupně ale upadala. Opět ji pak vyzvedl Rancé, kdyţ chtěl opět lépe snášet a zachovávat ticho.101 Přenesli ji aţ do 20. století, ale po druhém Vatikánském koncilu jiţ není vyţadováno její uţívání. 102 Znaková řeč postupně mizí, v klášteře v Romontu však je ještě stále v malém měřítku přeţívá. 3.3.2. Pokora Klášter je společenství, které si člověk sám nevybírá. Přichází tam, kde jsou jiţ lidé různého věku a za jeho ţivota tam přicházejí stále noví lidé. Kaţdý se svými lidskými slabostmi. Ţivot tam tak není někdy jednoduchý. Kaţdý má jiné zvyky, zlozvyky. Na jednu činnost je pak několik názorů. Jak sám popisuje otec Samuel: „Existuje málo lidských společenství, která by byla natolik různorodá jako mnišská komunita, a přitom vedla tak intenzivní společný ţivot. Tím, co mnichy spojuje, nejsou společné záliby, mimořádné schopnosti, ba ani vzájemné sympatie či pokrevné pouta. Protoţe do kláštera přicházejí lidé zcela rozdílní – aţ se zdá, jako by se tu shromaţďovali náhodou, ţijí zde společné po celý ţivot a vytváří pestrou mozaiku různých generací, sociálních prostředí,
101 102
48
Lomičková Těšínská, Znaková řeč, 123 Lomičková Těšínská, Znaková řeč, 126
nadání a povah. Nespojuje je nic jiného neţ jejich společná cíl. A to není málo!103“ O tom, co je opravdu pokora, jsem se mohla sama přesvědčit, kdy mi jisté zvyky některých sester byly nepříjemné. Člověk se pak učí své nelibé pocity s trpělivostí snášet a snaţí se nad ně pozvednout. Proto jsou také v klášteře rozděleny jednotlivé úkoly, aby kaţdou věc dělala jen jedna sestra. Byť to jsou jen maličkosti jako starost o chleba, o kávovar, o výzdobu... Dle svého nejlepšího svědomí to dělá vţdy jedna sestra. Ţivot v klášteře je také vzdání se sama sebe, své identity. O pokoře v kapitole 7 píše sv. Benedikt:104 „Bratři, Písmo svaté k nám volá: Kaţdý, kdo se povyšuje, bude poníţen, a kdo se poniţuje, bude povýšen. Těmi slovy nám chce ukázat, ţe jakékoliv sebevynášení je jen výrazem pýchy.“ Sv. Benedikt také rozlišuje celkem dvanáct stupňů pokory. Začíná u základních pilířů, jako je poslušnost Bohu či hlavnímu přestavenému. Je také důleţité vzdání se své vlastní vůle a uspokojování svých ţádostí, v poslušnosti i v těţkých a protivných věcech. Sv. Benedikt také poţaduje po mnichovi, aby se smířil s tím, ţe je se vším nízký, podřadný, nejuboţejší a poslední ze všech. Vše končí v posledním stupni, kde zakladatel benediktinů vybízí mnichy, aby jejich pokora byla vidět i v jejich postoji, aby všude, kde chodí, měli hlavu a oči sklopené. Po dosaţení všech stupňů pak mnich záhy dojde k té lásce k Bohu, která svou dokonalostí vyhání strach.105
103
otec Samuel, Na ohnivém voze, 65 Benedikt, Řehole, 39 105 Benedikt, Řehole, 41-53 104
49
I pro sv. Bernarda byla pokora velmi důleţitá. Jeho první napsaný traktát byl o stupních pokory a pýchy.106 Dle něho je pokora podmínkou pro získání pravdivé zralosti a předpokládá poznání sebe, svých bliţních a znalost absolutní Pravdy. Jeho stupně jsou v souladu s Řeholí sv. Benedikta a kontrastují s dvanácti stupni pýchy. 3.3.3. Modlitba Modlitbě mnich věnuje nejvíce svého času za den (nebo by měl). Trapisté mají společnou a chórovou modlitbu, kde se scházejí sedmkrát za den a pak také prostor pro osobní modlitbu, jak vysvětluje dom Samuel107: „Pokud jde o osobní modlitbu, ta je srdcem mnichova ţivota. Mnich několikrát denně věnuje dlouhý čas modlitbě před svatostánkem.“ Pokud klášter je dostatečně plný mnichů, je dostatečný čas na modlitbu. Ale u nás v Romontu, na základě malého počtu aktivních sester, čas, který měl být vyhrazený pro modlitbu, mnohé sestry vyuţívaly na dodělání své práce. Na druhou stranu, i prací se dá modlit. 3.3.4. Úcta k Panně Marii Cisterciáci ve středověku velmi rozšířili úctu k Panně Marii. Pokračují v tom i trapisté. Kaţdý jejich kostel je zasvěcený Matce Boţí, kde se nachází její soška. Kaţdý večer, neţ mniši ulehnou ke spánku, zpívají na závěr celého dne zpěv Salve Regina, kdy je celý kostel ztemnělý a je osvětlena jen soška Panny Marie. Mnich by měl také kaţdý den se pomodlit růţenec. Jak vysvětluje dom Samuel108: „Mariánská modlitba napomáhá propojit náš vnitřní ţivot 106
Dachovský, sv. Bernard, 13 Dom Samuel, Celým srdcem 42 108 Dom Samuel, Celým srdcem, 178 107
50
s tkanivem našeho lidského ţivota. Mez mariánské úcty by naše víra a naše modlitba zůstaly neúplné a pouze cerebrální.“
3.4. Význam trapistů Je náročné konkrétně popsat přínos trapistů. Přesto jsem se ho pokusila shrnout do čtyř okruhů. 3.4.1. Spirituální význam Cisterciáci přísné observace jsou kontemplativní řád, jehoţ hlavní úlohou je modlit se za svět. Tato sluţba společnosti je neviditelná a pro mnohé lidi byla v minulosti a také i dnes nepochopitelná, např. rušení klášterů za Josefa II. Přesto je jejich působení velmi důleţité. Jak vysvětluje Thomas Merton109, modlitba je potřebná i pro kněze a mnichy, kteří jsou v kontaktu s lidmi:„Činné řády by však záhy zjistili, ţe jejich aktivita je neplodná, kdyby nebyla ţivena vnitřní silou modlitby a kontemplace. A stejně tak kontemplativní mnich, který se pokusí ze svého světa vytěsnit potřeby a utrpení lidstva, uzavře se do sobeckého ráje niterné sebeútěchy, brzy zabředne do neplodných iluzí.“ Pro tuto činnost je potřeba silné víry, ţe modlitba je opravdu pro náš svět potřebná a účinná. Její úspěšnost se však bohuţel nedá změřit. V Čechách byl nový kontemplativní klášter zaloţený po čtyři sta letech a je to dle mého názoru svědectví pro naši zemi, ţe křesťanství se stále vyvíjí. Lidé mohou být svědky toho, ţe se najdou stále takoví jedinci, kteří chtějí zasvětit svůj ţivot Bohu. Je vidět, ţe v České republice je o kontemplativní ţivot stále zájem. Jak trapisté v Novém Dvoře, tak trapistky v Poličanech mají na rozdíl od ostatních evropských zemí dostatečný přírůstek nových mnichů. Můţe být 109
Merton, Vody Siloe,20
51
pro nás otázkou, jak dlouho toto nadšení u nás vydrţí, jestli příval noviců není jen chvilkovou záleţitostí. Můţeme se modlit a doufat v to, ţe tomu tak není. 3.4.2. Přínos nové vitality Trapisté mají dle svých pravidel stavět kláštery na odlehlých místech. Jednak jsou tak více odloučeni od lidí, na druhou stranu pak obdělávají půdu ve špatně přístupných místech a také přinášejí nový ţivot do opuštěných míst. Výběr lokalit obou českých trapistických klášterů byl vybrán velmi pečlivě a jejich důslednost se vyplatila. Jít do míst, která lidé spíše opouštějí, tak jejich působení přináší novou vitalitu. Objevuje se tam více lidí (poutníků), trapisté odebírají místní suroviny a mohou vyuţívat místních firem pro pomoc. 3.4.3. Hosté Cisterciáci přísné observace mají nejen spirituální význam pro společnost jako takovou, ale lidé sami aktivně mohou k nim přijít a načerpat zde nové duchovní impulsy. Strávit pár dní v místě, kde se několik desítek lidí modlí, má velký spirituální potenciál, který dokáţe člověka povzbudit do dalšího ţivota. 3.4.4. Sociální pomoc I kdyţ trapisté nepomáhají ve farnostech a v sociálních sluţbách, přesto jsou způsoby, jak mohou hmatatelněji pomáhat společnosti. Trapisté v Novém Dvoře od roku 2000110 organizují pomoc pro romskou komunitu v Dobré Vodě. Klášter usiluje o podporu integrace romské komunity do společnosti, zejména prostřednictvím poskytování pracovních příleţitostí. 110
http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/zpravy/_zprava/trapiste-iniciovali-vznik-sdruzenicesky-zapad-ktere-pomaha-romum-v-dobre-vode--321881?print=1, citováno 31. 8. 2014
52
Práce s romskou menšinou se ale postupně zvětšovala a bylo potřeba komplexnější
podpory,
proto
byla
zaloţena
samostatná
organizace
podporovaná trapisty. Roku 2001 tak vzniklo občanské sdruţení Český západ.
53
Závěr Práce s názvem Trapisté v Čechách se věnuje jednomu z nejpřísnějších kontemplativních řádů, kteří k nám přišli aţ na počátku 21. století. Cisterciáci přísné observace (trapisté je lidový název) ţijí v uzavřených komunitách, pokud moţnost v odloučených lokalitách, s přísnou klauzurou – aţ na výjimky nemohou opustit klášter. Jejich strava je jednoduchá, bez masa. Kaţdý klášter je samostatnou jednotkou, proto je třeba jej i ekonomicky zajistit. Jelikoţ nemohou pracovat ve farnostech nebo v sociálních oblastech, vydělávají si na ţivobytí manuální prací (obdělávání půdy...), ze které jsou jednak přímo ţivi (zelenina atd.), ale také prodejem svých kvalitních výrobků, například hořčic, likérů, marmelád či sušenek. Vedle práce je jejich hlavní náplní vztah k Bohu a modlitba. Sedmkrát denně se spolu scházejí k chórové modlitbě a mají i prostor osobní modlitbu (můţe se modlit i prací) nebo také lectio divine. Ve svých prostorách poskytují moţnost ubytování pro poutníky nebo pro lidi, kteří se chtějí ztišit a nabrat duchovní sílu. Práce je rozdělena na tři části. V prvním úseku se autorka věnuje historii trapistů, která sahá aţ do šestého století po Kristu, kdy byl zaloţen řád benediktinu. Z nich se v jedenáctém století formovali cisterciáci. Stalo se tak na základě nerespektování původních ideálů sv. Benedikta. V 17. století došlo k další reformaci, kdy cisterciáci byli stejně reformováni jako benediktini v 11. století. Vznikl řád Cisterciáků přísně observace. Autorka se zde také věnuje rozdílu mezi cisterciáky a trapisty. V další kapitole je popisována historie trapistů v České republice, která začíná jiţ za doby Velké francouzské revoluce, kdy tento řád prchal z Francie a posléze ze Švýcarska a na pár měsíců se usadil i v českých zemích, kde se jednalo o jejich usazení. Ale kvůli tehdejšímu společenskému naladění nebylo usídlení moţné a trapisté pokračovali dále na východ. Další historie se začíná
54
psát aţ v 90. letech 20. století, kdy se shromaţďuje velký počet českých mnichů ve francouzském Sept-Fons a začíná se uvaţovat o zaloţení české filiace. Je tak učiněno na prahu 21. století v Novém Dvoře u Touţimi (Plzeňský kraj). Ze stejného důvodu je zaloţen i ţenský klášter, který je zakládán italským klášterem Vitorchianu. Oba dva kláštery mají nyní dostatečný dorost a o jejich řeholi je mezi mladými v České republice velký zájem. Poslední část se věnuje praktickému všednímu ţivotu trapistů. Vychází se zejména ze zkušenosti autorky, která byla čtyři měsíce jako dobrovolník v trapistickém klášteru Fille-Dieu ve Švýcarsku. Jsou zde popisovány jednak kaţdodenní činnosti, ale také jejich spiritualita. Na závěr kapitoly je popsán význam trapistů. Práce si kladla za cíl přiblíţit tento nový řád v České republice. Na základě popisu historie, vývoji, vzniku a popisu jejich ţivota, byl cíl naplněn. Dalším záměrem bylo poukázat na význam trapistů pro naši společnost. Bylo jich objeveno hned několik: spirituální význam, kdy se trapisté modlí za společnost; přínos nové vitality do odlehlých oblastí; moţnost načerpání duchovních impulsů pro hosty nebo sociální pomoc prostřednictvím podpory neziskových organizací. Cisterciáci přísné observace jsou u nás novým řádem, který teprve proniká do naší informovanosti. Doposud o nich nebylo napsáno dostatečné mnoţství v českém jazyce, proto zde vidím další náměty nového bádání. Pečlivého prozkoumání pobytu trapistů u nás během Velké francouzské revoluce, zmapování jejich přínosu pro naši společnost a také moţné srovnání jednotlivých klášterů, jak v Čechách, tak i po Evropě.
55
Seznam literatury BENEDIKT z Nursie, Řehole Benediktova, Praha: Benediktinské opatství v Břevnově 1998 BUBEN, Milan, Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích – mnišské řády, II. díl/2. svazek, Praha: Libri 2004 CITEAUX, Commentarii Cistercienses (ed.), Réformes et continuité dans l´ordre de Citeaux, de l´étroite observance a la stricte observance, 1995 DACHOVSKÝ, Karel, Sv. Bernard z Clairvaux, Praha: Nakladatelství ŘÁD 2010 FRANZEN, August, Malé církevní dějiny, Praha: Zvon 1992 GROLLEAU, Charles, CHASTEL, Guy, L´ordre de Citeaux La Trappe, Paris: Grasset 1932 HEER, Friedrich, Evropské duchovní dějiny, Praha: Vyšehrad 2000 HILPISCH, Štěpán, Cluny a ostatní středověké mnišské reformy, benediktinské sešity, svazek 11, Praha: Benediktini 1994 HOLZHERR, Georg, Řehole Benediktova: uvedení do křesťanského ţivota, Praha: Benediktinské arciopatství sv. Vojtěch a Markéty 2001 HOUŠKOVÁ, Daniela (sestavila), Řád cisterciáků v českých zemích ve středověku, Praha: Unicornis 1994 KAMENÍK, Milan, Burgundsko, kraj mnichů, Praha: Vyšehrad 2002 KERVINGANT, Marie de la Trinité, Des Moniales Face a La Révolution Francaise: Aux origines des Cisterciennes Trappistines, Paris: Beauchesne 1989 KORUNA, Bernard, Cisterciáci: k 850. jubileu trvání cisterciáckého řádu a k 805. výročí jeho uvedení do českých zemí, Horní Dvořiště: Farní úřad 1948
56
KRČEK, Jakub, Rušení klášterů na Plzeňsku, Kladruby, Plasy a Chotěšov v době Josefínských reforem, Plzeň: Vydavatelství Západočeské univerzity v Plzni 2013 KRÜGEROVÁ, Kristina, Řády a kláštery, 2000 let křesťanského umění a kultury, Praha: Slovart 2008 otec JERONÝM, Mnich: částečný portrét, Praha: Triáda 2003 LAWRENCE, Hugh, Dějiny středověkého mnišství, Praha: Vyšehrad 2001 LEKAI, Julius Louis, Les moines blancs, histoire de l´ordre cistercien, Paris: 1957 LOMIČKOVÁ TĚŠÍNSKÁ, Radka, Znaková řeč v cisterciáckých a benediktinských klášterech ve středověku, disertační práce, Praha 2014 LOUF André a kol., Ţít v bratském společenství, Benediktinské sešity, svazek č. 5, Praha: Čeští benediktini 1993 MATĚJEK, Marek, Benediktini ve středověku, Třebíč: Vivat academia 2011 MAUR, Raban, Dictionnaire de spiritualité, Paris: Beauchesne 1988 MERTON, Thomas, Vody Siloe, Praha: Krystal OP 2007 NIGG, Walter, Benedikt z Nursie, Praha: Zvon 1991 Dom SAMUEL, Celým srdcem, Praha: Karmelitánské nakladatelství 2013 Dom SAMUEL, Na ohnivém voze, Praha: Triáda 2008 TŮMOVÁ, Jaroslava, Na návštěvě v klášteře sester trapistek v Poličanech, Zpravodaj Posázaví 2/2014, 20-23 SEIBT, Ferdinand, Karel IV., císař v Evropě (1346-1378), Praha: Lidové noviny 2002 VLČEK, Pavel a kol. Encyklopedie českých klášterů, Praha: Libri 1997 VOGÜÉ Adalbert de, Čtyři statě o řeholi svatého Benedikta, Benediktinské sešity, sv. 2, Praha: Čeští benediktini 1993
57
Internetové zdroje: KOTRMANOVÁ,
Ludmila,
Zbrusu
nový
klášter
trapistek,
URL:
http://www.nase-rodina.cz/article.php?clanek=1330, citováno 29. 8. 2014 LADWIGOVÁ, Karla, Trapistky v Čechách: Ticho je dýcháním duše, URL: http://www.katyd.cz/clanky/trapistky-v-cechach-ticho-je-dychanimduse.html, citováno 29. 8. 2014 ŠUSTOVÁ, Jana, Trapisté iniciovali vznik sdruţení Český západ, který pomáhá Romům v Dobré vodě, URL: http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/zpravy/_zprava/trapiste-iniciovali-vzniksdruzeni-cesky-zapad-ktere-pomaha-romum-v-dobre-vode-321881?print=1, citováno 31. 8. 2014 Co dělá cisterciácký řád cisterciáckým, URL:
http://www.klaster-
plasy.cz/?Dejiny:Co-dela-cisterciacky-rad, citováno 29. 8. 2014 Dějiny kláštera, URL: http://www.brevnov.cz/CS/dejiny, citováno 30. 8. 2014 Historie
řádu,
URL:
http://benediktinky.cz/rad-a-dum/Historie.html,
citováno 30. 8. 2014 Opatství, URL: http://www.novydvur.cz/cz/abbey.html, citováno 30. 8. 2014 Ostatní: Prospekty kláštera trapistek Naše Paní nad Vltavou
58
