Jabok Vyšší sociálně pedagogická a teologická škola v Praze

Jabok Vyšší sociálně pedagogická a teologická škola v Praze

Absolventská práce

Edukačně rehabilitační pobyty pro hluchoslepé

Mgr. Marie Ortová 2005

Vendula Faktorová

PROHLÁŠENÍ 1. Prohlašuji, že jsem absolventskou práci Edukačně – rehabilitační pobyty pro hluchoslepé zpracovala samostatně a výhradně s použitím uvedených pramenů a literatury. 2. Tuto práci nepředkládám k obhajobě na jiné škole. 3. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla v případě zájmu pro studijní účely zpřístupněna dalším osobám nebo institucím 4. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla publikována na internetových stránkách Jaboku.

22. 4. 2005

Vendula Faktorová

2

PODĚKOVÁNÍ Ráda bych touto cestou poděkovala mé vedoucí práce Mgr. Marii Ortové, která mi věnovala svůj čas a podporu. Dále také klientům a všem pracovníkům LORMu – Společnost pro hluchoslepé,

za milé přijetí a

spolupráci.

Můj speciální dík a věnování této absolventské práce patří především Fr. Cyrilu Axelerovi, bez něhož by myšlenka ke zpracování tématu Edukačněrehabilitační pobyty pro hluchoslepé nikdy nevznikla.

3

OBSAH: 1. ÚVOD........................................................................................................................ 1 1. 1. TEORETICKÁ ČÁST .................................................................................................. 2 1. 2. PRAKTICKÁ ČÁST .................................................................................................... 3 1. 3. CÍL PRÁCE ............................................................................................................... 4 2. KRÁTKÝ POHLED DO HISTORIE..................................................................... 5 3. LORM – SPOLEČNOST PRO HLUCHOSLEPÉ ............................................................. 7 4. HLUCHOSLEPOTA............................................................................................. 11 4. 1. CO JE TO HLUCHOSLEPOTA? .................................................................................. 11 4. 2. DEFINICE HLUCHOSLEPOTY ................................................................................... 11 4. 3. ETIOLOGIE HLUCHOSLEPOTY ................................................................................ 14 4. 4. KDO JE HLUCHOSLEPÝ?......................................................................................... 15 4. 5. KLASIFIKACE HLUCHOSLEPÝCH ............................................................................ 16 4. 5. 1. OBDOBÍ, KDY DOŠLO K POSTIŽENÍ ..................................................................... 16 4. 5. 2. STUPEŇ DUÁLNÍHO POSTIŽENÍ ........................................................................... 17 4. 5. 3. ZPŮSOB KOMUNIKACE ....................................................................................... 17 5. PÉČE, VÝCHOVA AVZDĚLÁVÁNÍ HLUCHOSLEPÝCH ............................ 18 5. 1. DIAGNOSTIKA ....................................................................................................... 19 5. 2. ZAPOJOVÁNÍ HLUCHOSLEPÝCH DO SPOLEČNOSTI .................................................. 19 5. 2. 1. TAKTILNÍ ZNAKOVÝ JAZYK ............................................................................... 23 6. EDUKAČNĚ-REHABILITAČNÍ POBYTY....................................................... 24 6. 1. PŘÍPRAVA EDUKAČNĚ-REHABILITAČNÍCH POBYTŮ................................................ 26 6. 1. 1. PROGRAM.......................................................................................................... 30 6. 1. 1. 1. POHYBOVÉ AKTIVITY.................................................................................... 32 6. 1. 1 . 2. KLIDOVÉ AKTIVITY....................................................................................... 37 6. 2. INDUKČNÍ SMYČKA ............................................................................................... 39 6. 3. EDUKAČNĚ-REHABILITAČNÍ POBYT BLATA U JIČÍNA ....................................... 42 6. 4. EDUKAČNĚ-REHABILITAČNÍ POBYT HVOZDY U DAVLE ................................... 43 7. ZÁVĚR ................................................................................................................... 45 RESUMÉ .................................................................................................................... 46 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY...................................................................... 47 PŘÍLOHY .................................................................................................................. 49 SEZNAM POUŽITÝCH PŘÍLOH .......................................................................... 50 4

1. ÚVOD Hluchoslepota v dřívější době byla, a s lítostí říkám, že v českém prostředí stále je, skoro neznámým pojmem, o kterém „něco ví“ jen malý okruh lidí. Jedná se zejména o ty, kteří se s lidmi s touto kombinovanou vadou setkali osobně, např. rodiče, příbuzní a přátelé hluchoslepých nebo studenti a dobrovolníci, kteří se o hluchoslepých dozvěděli při studiu nebo z hromadných sdělovacích prostředků. Je ale potřeba podotknout, že se nejen tento „laický“ okruh pozvolna rozšiřuje, ale více se zapojují a spolupracují i různá občanská sdružení a instituce, Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen MPSV), speciální pedagogové, lékaři a jiní odborníci.

Do mého prvního setkání s hluchoslepým člověkem, které proběhlo v Anglii, jsem ani já vůbec netušila, že lidé s tak závažnou kombinovanou vadou existují. Prázdninové setkání ve mně vzbudilo zájem o problematiku hluchoslepoty, a tak jsem se jí začala aktivně zabývat. Využívám tedy možnosti, která se mi nabízí, a tak bych prostřednictvím absolventské práce, ráda rozšířila okruh těch, kteří o hluchoslepých a hlavně o edukačněrehabilitačních pobytech budou vědět alespoň základní informace a možná to v nich vyvolá tu samou touhu jako u mě – zajímat se o tuto problematiku blíž.

Při pokusu zařadit se do života lidí bez postižení zažívá člověk s postižením větší či menší trauma. V době, kdy postižený opouští „skleníkové prostředí“ rodiny, speciální školy, začíná řešit různé, pro něj nové problémy. Život kolem něho by se dal připodobnit k filmu, jehož ději ne vždy plně rozumí a jehož se nemůže spontánně účastnit. Z tohoto důvodu se lidé s postižením často uzavírají do svých komunit, kde nacházejí porozumění, uplatnění, přátelské vztahy apod. Hluchoslepota tak přináší extrémní potíže při výchově, vzdělávání, pracovním uplatnění, v zaměstnání, rodinném a společenském životě, a zároveň vylučuje hluchoslepé osoby z možností získávání informací a účasti na kulturních aktivitách. Proto se společnost LORM snaží nabídnout takové služby a možnosti, které by klientům pomohly k plnohodnotnému rozvíjení a ke schopnosti zapojit se do společnosti, ve které žijí. Jednou z mnoha nabízených možností služeb jsou edukačně-rehabilitační pobyty. Na tuto oblast bych se ráda zaměřila v této práci.

5

1. 1. Teoretická část V teoretické části bych chtěla čtenáře obecně seznámit s problematikou hluchoslepoty. Některé kapitoly mají vyzdvihnout obtíže a problémy, se kterými se hluchoslepí klienti mohou během života setkávat a které musí řešit. Pokusím se je dále propojit s praktickou částí tak, že budu poukazovat na vyplývající možnosti, které klientům nabízí edukačně-rehabilitační pobyty, jejichž prostřednictvím jsou určité problémy a překážky u klientů zmírňovány, a někdy, když ne úplně, tak alespoň částečně řešeny nebo odstraněny.

Vzhledem k jedinečnosti každé osoby, jejíž rozvoj je přinejmenším ovlivňován prostředím, ve kterém se pohybovala či stále pohybuje, nebylo možné postihnout a objektivizovat všechny potřeby, které jednotlivé individuality mají. Bylo možné je alespoň částečně shrnout a utřídit na základě mé vlastní zkušenosti s hluchoslepými v kombinaci s prací s odbornou literaturou, jejíž nabídka v českém jazyce je stále nedostačující, a spoluprací s odborníky z LORMu.

Hluchoslepota, jak již samotný pojem napovídá, je kombinací postižení zraku a sluchu. Nutno ale říci, že k hluchoslepotě nelze přistupovat pouze jako k prostému souhrnu poruch sluchu a zraku. Není tedy příliš šťastné hledat zde jakékoliv souvislosti s nevidomými, kteří mají plnou funkčnost sluchu, a s neslyšícími, kteří mají plně zachovanou funkčnost zraku. Z tohoto důvodu se v této absolventské práci budu zabývat nebo uvádět příklady, které se týkají problematiky nevidomých a neslyšících, zcela výjimečně.

Termín „hluchoslepý“ je zcela běžně používán v odborné literatuře k označení osob, u kterých se vyskytuje dvojvada – postižení sluchu i zraku. Ačkoliv se vždy nemusí jednat o absolutní postižení obou těchto smyslů, tak se i já přikloním k tomuto pojmenování a pro zjednodušení budu osoby s tímto postižením nazývat hluchoslepé.1

1

Doc. Dr. Ján Jesenský, Csc. ve své studii zmiňuje přesnější termín, který je „současně zrakově i sluchově postižený“ (SSZP).

6

1. 2. Praktická část V dubnu 2004 jsem v LORMu absolvovala průběžnou měsíční praxi, kde mi byla dána nabídka aktivně se podílet na přípravě 2. celonárodní sbírky „Červenobílé dny“ a setkávat se s klienty – být jejich průvodcem. To bylo mé první setkání s hluchoslepými klienty v rámci České republiky. Od října 2004 do dubna 2005 jsem byla jednou z koordinátorek pro 3. ročník celonárodní sbírky „Červenobílé dny“ a také jsem byla osobní asistentkou slečně Mgr. Martě Karáskové při pořádání přednášek „Život hluchoslepých.“ Po absolvování praxe a dohodě s pracovníky LORMu jsem se v létě 2004 jako průvodce zúčastnila dvou edukačně-rehabilitačních pobytů2. Každý z nich trval jeden týden a probíhal na různých místech České republiky. Původně se zvažovalo, že bych jela na čtyři pobyty. Na jednom z nich jsem nemohla být, protože jeho speciální zaměření3 vyžadovalo znalosti znakového jazyka, které nemám, a druhého pobytu jsem se neúčastnila kvůli velmi smutné události – úmrtí klienta. Nakonec jsem se svou pomocí přispěla během již zmíněných dvou. Netvrdím, že účast na těchto dvou pobytech je dostačující, ale v rámci celkového počtu pořádaných pobytů4 a možností LORMu i mých jsem více pobytů absolvovat nemohla.

Během praxe, edukačně-rehabilitačních pobytů a v průběhu zpracovávání absolventské práce jsem začala shromažďovat co nejvíce teoretických poznatků a praktických zkušeností o problematice hluchoslepých a jejich postupnému vývoji, výchově, aktivitách a možnostech, které vedou k jejich celkovému všestrannému rozvoji. Některé informace jsem si zapisovala již během praxe i jednotlivých pobytů a znovu jsem jako dobrovolník začala navštěvovat občanské sdružení LORM. Spolupráce s LORMem byla profesionální a vstřícná. Během mých pravidelných návštěv mi byly poskytnuty nabídky na zapůjčení literatury a jiných materiálů, možnosti konzultací s pracovníky LORMu, kteří mi vždy a kdokoli na cokoli ochotně odpověděli.

2

Každý z pobytů bude později podrobně rozebrán. Výukový pobyt taktilního znakového jazyka pro hluchoslepé v ČR ve spolupráci s PhDr. Evou Souralovou a jejími spolupracovníky a studenty z katedry Speciální pedagogiky PdF UP v Olomouci. 4 Od jara do podzimu 2004 proběhlo celkově šest pobytů. Viz příloha č. 1. 3

7

V této práci nebudu edukačně-rehabilitační pobyty porovnávat, ale z obou budu vycházet a pokusím se tak vytvořit komplexní pohled na edukačně-rehabilitační pobyty obecně.

1. 3. Cíl práce Hlavním cílem této práce je popsat smysl a důležitost edukačně-rehabilitačních pobytů pro hluchoslepé spoluobčany, kteří skrze ně dostávají příležitost k snadnějšímu prolomení jejich izolace a současně k jednoduššímu začlenění se do společnosti. Dalším cílem je alespoň minimálně seznámit čtenáře s problematikou hluchoslepoty, která se velmi pomalu dostává do podvědomí společnosti.

Těchto cílů se pokusím dosáhnout na základě: – dostupné literatury o hluchoslepých – informací na internetu – přednášek během dvoudenní účasti na semináři „Budování komunikace u dětí s vadou sluchu a zraku“, který proběhl v Berouně.5

Dalším zdrojem informací budou: – mé osobní zkušenosti z edukačně-rehabilitačních pobytů – spolupráce a kontakt s pracovníky a klienty LORMu.

O edukačně-rehabilitačních pobytech se mi nepodařilo nalézt literaturu v českém ani jiném jazyce. I z tohoto důvodu považuji také za důležité napsat a zmapovat tak významnou a důležitou oblast poskytovaných služeb pro hluchoslepé klienty.

Tato práce má spíše informační charakter a snaží se odpovědět na otázku: „Jak mohou edukačně-rehabilitační pobyty prospět a pomoci hluchoslepým v prolomení izolace a tím v jejich aktivnějším zapojení se do společenského a kulturního života?“ Tyto možnosti úzce souvisejí a odvíjejí se již od počáteční výchovy, rodinného života, vzdělávání apod., což bude podrobněji rozepsáno v dalších kapitolách. 5

Viz Příloha č. 2.

8

2. KRÁTKÝ POHLED DO HISTORIE (V rámci České republiky) První dochované zprávy o péči o hluchoslepé jsou z 15. 12. 1807, kdy bylo na našem území vydáno císařské povolení založit ústav pro slepé děti. Tak byl roku 1808 založen soukromý ústav na Hradčanech – „Zemský ústav pro děti slepé a na očích choré“6 a jeho zakladatelem byl profesor Alois Klár. Pečovatelskou službu poskytovaly sestry sv. Karla Boromejského7. Do tohoto ústavu byly přijímány i hluchoslepé děti. Roku 1949 byl Hradčanský ústav zestátněn a sestry Boromejky musely ústav opustit. Tím skončila možnost specifické péče a výchovy hluchoslepých dětí. Od roku 1949 v naší republice neexistovala žádná školská ani jiná zařízení, která by poskytovala odborné speciální služby hluchoslepým. Pozdější existující speciální pedagogická centra, která se starala o zrakově či sluchově postižené děti, přijímala do své péče jen ty, které měly velmi lehký stupeň duálního senzorického postižení.8 Rodinám s hluchoslepými dětmi, které měly těžší vadu zraku a sluchu, se nedostávalo odborné pomoci při jejich výchově a v případě, že se rodina již dále nemohla z jakýchkoli důvodů starat o své dítě, bylo umístěno do kojeneckého ústavu a dále do ústavu sociální péče, jako kdyby bylo mentálně retardované. Navíc se centra problematikou hluchoslepoty nezabývala, ani tyto děti neevidovala, a tak rodinám nebyly poskytovány žádné poradenské služby. Také pedagogicko-psychologické poradny neprováděly žádnou evidenci a u řady hluchoslepých neexistovala ani úplná zdravotní dokumentace. Diagnostická vyšetření nebyla prováděna, neboť lékaři neměli s takto postiženými žádné zkušenosti.

Specializovaná vzdělávací a rehabilitační pomoc pro hluchoslepé neexistovala. Toto období trvalo déle než 40 let. Česká republika se až do roku 1991 problematikou hluchoslepých osob nezabývala a neexistoval zde žádný tým odborníků, který by se hluchoslepotou zabýval. Hluchoslepota byla téměř neznámým pojmem a s problematikou neinformovanosti a nulovými zkušenostmi se potýkala široká laická veřejnost včetně odborníků. 6

Pozdější název ústavu: Hradčanský ústav pro slepé děti. Řádová sestra Anna Aquina Sedláčková se podílela nejen na péči o hluchoslepé, ale také se považuje za zakladatelku české Dotekové abecedy a snažila se vyrábět vhodné pomůcky a hračky. 8 Viz Ludíková s. 9. 7

9

Hluchoslepým jedincům bylo odepřeno právo na vzdělání, na odpovídající výchovu, na přístup k informacím, právo vést nezávislý svobodný život a volný pohyb.

V roce 1991 vznikla neformální skupina, která se zaměřila na pomoc hluchoslepým, a z tohoto uskupení lidí byl později založen LORM – Společnost pro hluchoslepé.9 Počátek tvorby nově vznikající péče o hluchoslepé lze tedy spojit se založením společnosti LORM v roce 1991, která rozvíjí svou činnost ve spolupráci s jinými občanskými sdruženími pro sluchově, zrakově postižené, s charitativními organizacemi, s odbornými pracovišti a vysokými školami. Jednou takovou spoluprací bylo navázání kontaktů s pracovníky Katedry speciální pedagogiky Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Od roku 1993 tak proběhlo několik resortních výzkumných úkolů, které byly orientovány na tvorbu ucelené koncepce výchovně vzdělávací péče o hluchoslepé.

„V probíhajících výzkumech byly sledovány tyto cíle: a) podstatné zlepšení kvality života jedné z nejhůře zdravotně postižených skupin obyvatelstva b) vytržení takto postižených z izolace a jejich zapojení do života společnosti c) podstatné snížení poměrně velkého počtu tzv. azylových případů hluchoslepých osob, které jsou závislé na celoživotních pečovatelských opatřeních d) poskytnutí možnosti výchovy a vzdělání hluchoslepým dětem a následně i jejich pracovního uplatnění e) realizace odborných poradenských služeb pro hluchoslepé děti a jejich rodiče“.10

Některé z těchto cílů budou začleněny do této práce, protože úzce souvisí s edukačněrehabilitačními pobyty, jejichž prostřednictvím je možné těchto cílů alespoň částečně dosáhnout.

9

Viz dále. Ludíková s. 10.

10

10

3. LORM – Společnost pro hluchoslepé LORM – Společnost pro hluchoslepé je občanské sdružení, které bylo založeno registrací u MV ČSFR dne 5. 11. 1991 podle zákona č. 83/1990 Sb. Sdružování občanů v platném znění. V České republice tak vzniklo první sdružení, které se začalo zabývat problematikou hluchoslepoty, která do této doby byla naprosto neznámým pojmem.

Jaký je význam slova LORM? Není to jen seskupení počátečních písmen několika zkratek, ale jméno – pseudonym hluchoslepého básníka, filozofa a bojovného novináře, rodáka z jihomoravského Mikulova Heinricha Landesmanna (9. 8. 1821 – 3. 12. 1902), který kvůli pronásledování přijal pseudonym LORM. Hieronymus Lorm v patnácti letech, v době studií na gymnáziu ve Vídni, náhle ohluchl a zároveň se mu velmi zhoršil zrak. Během třiceti let přestal vidět na odezírání řeči a v roce 1882 ztratil zrak úplně. Během svého pobytu v ústavu pro slepce v Brně sestavil pro vlastní potřebu dotykovou abecedu, pomocí které se dorozumíval s rodinou i známými. Tato abeceda byla zveřejněna dcerou H. Lorma až šest let po jeho smrti, v roce 1908. Poté se Lormova abeceda rozšířila po celé Evropě a procházela nejrůznějšími úpravami.

LORM sdružuje hluchoslepé osoby, jejich rodiny a ostatní příznivce, kteří se zajímají o problematiku hluchoslepých. Během své činnosti poskytl LORM od roku 1991 službu více jak 350 hluchoslepým klientům a v současné době sdružuje okolo 200 členů a poskytuje služby cca 120 klientům. Celkový počet hluchoslepých je ale daleko vyšší, protože stále existují lidé, kteří se brání tomu, aby byli nazýváni hluchoslepými a do této skupiny nechtějí být zařazeni ani do ní patřit – být jejími členy. Toto občanské sdružení má několik Poradenských center – v Praze, Brně a Liberci, kde mají klienti možnost vybrat si z odborných služeb, kterou jim terénní oblastní pracovníci11 nabízejí. Pomoc a služby jsou poskytovány hluchoslepým klientům všech věkových skupin i lidem, kteří jsou s hluchoslepými v kontaktu nebo se o tuto problematiku zajímá. LORM poskytuje individuální a skupinovou systematickou péči hluchoslepým, jejíž cílem je překonávání negativních psychologických a sociálních dopadů hluchoslepoty, 11

Další možná terminologie – oblastní pracovník, terénní pracovník.

11

které postihují jednotlivce a jejich rodiny. Individuální potřeby klientů jsou samozřejmě respektovány.

Mezi takové služby patří např.: tlumočení a doprovod k lékaři či na jednání s úřady, osobní asistence, výuka samostatného pohybu a chůze s červenobílou holí12, výuka prostorové orientace, zajištění objednání služeb u jiné organizace, podporované zaměstnání, poskytování informací o sluchadlech a jiných kompenzačních pomůckách, a dle potřeby zajištění jejich koupě nebo zaučení v jejich praktickém používání (zvětšovací lupy), dále předčitatelské služby (dopisy, úřední dokumenty atd.), klubové akce, návštěvy haptických výstav, divadel, kulturních památek, výlety apod.

Hluchoslepý klient i člověk, který má zájem o problematiku hluchoslepých, ale není členem ani klientem, má možnost – podle zájmu – se v LORMu naučit speciální komunikační techniky jako např. Lormovu abecedu, Braillovo písmo, prstovou abecedu, základy znakového jazyka pro neslyšící nebo dotekového znakového jazyka pro hluchoslepé, českého jazyka (rozvoj jazyka a vysvětlování významu slov), dále pracovat na stroji, počítači nebo používat mobilní telefon. Další nabídkou je psychologické poradenství, sociálně právní pomoc, právní poradenství (externí spolupráce s hluchoslepým právníkem) – problémy a potřeby jsou řešeny u každého hluchoslepého klienta individuálně.

Klientům, členům a přátelům LORMu se poskytují nabídky různých forem, například: • odebírat čtvrtletní Bulletin „Doteky“, který informuje o problematice hluchoslepých, různých akcích a činností o. s. LORM z pohledu klientů/účastníků, zdravotně postižených, zálibách klientů, novinkách z oblasti kompenzačních pomůcek, z oblasti sociálně právní, apod.

Bulletin nabízí možnost a prostor, ve kterém se mohou hluchoslepí sami vyjadřovat, ať už formou básně či vyznání nebo uveřejněním reportáže, zprávy či oblíbeného receptu. Je důležitým komunikačním prostředníkem – mostem, který propojuje hluchoslepé po celé ČR a všechny ostatní zájemce o danou problematiku. 12

Viz Příloha č. 3.

12

Bulletin Doteky vychází 4x ročně ve zvětšeném černotisku, Braillově písmu nebo jako zvuková nahrávka. • navštěvovat Odbornou knihovnu LORMu, která je jediným z mála ucelených zdrojů odborných informací o hluchoslepotě v ČR. Během 14 let existence se podařilo nashromáždit cca 530 titulů, a to jak cizojazyčných publikací, informačních materiálů, časopisů, tak titulů vydaných v českém jazyce se zaměřením na vývoj a vzdělávání hluchoslepých dětí, sociální rehabilitaci hluchoslepých osob a zdravotně postižených. Dále knihovna poskytuje slovníky a metodické materiály pro výuku Braillova písma, Lormovy abecedy nebo různá periodika časopisů, které jsou vydávány pro zdravotně postižené občany. • účastnit se mezinárodní spolupráce – LORM je členem WFDB (Světová federace hluchoslepých) a je v kontaktu s DBI (Mezinárodní organizace hluchoslepých) a s obdobnými organizacemi v zahraničí. Odebírá řadu odborných i zájmových časopisů (Talking Sense, Deafblind Education, The International Newsletter for Deafblind People, Disability Awareness in Action). Zástupci o. s. LORM se také zúčastnili celé řady mezinárodních odborných seminářů a konferencí a klienti měli možnost účastnit se mezinárodního prázdninového setkání hluchoslepých. • možnost stát se členem v Červenobílém klubku LORM, které klub přátel nabízí od roku 2003. Znamená to, že člen přispívá po dobu nejméně jednoho roku pravidelnou měsíční částkou v minimální výši 50,- Kč anebo jednorázovou částkou činící 600,- Kč ročně. Tímto příspěvkem se podílí na financování poskytovaných služeb, edukačně-rehabilitační pobyty, aj. • nabídku firemního a kolektivního členství (partnerství), což předpokládá každoroční podporu

Červenobílého

klubka

LORM

(umožnění

zaměstnanecké

sbírky

na pracovišti či vytvoření podmínek pro oslovení zaměstnanců s nabídkou na členství v klubu, finanční podporu), vždy na základě individuální dohody a dle možností firmy.

13

• naplánovat si kurzy sebeobsluhy, které jsou poskytovány přímo v pražském centru, kde je zabudovaná cvičná kuchyňka. Klient, který má potřebu, chuť a dostatek odvahy k tomu, aby se naučil vařit, si může domluvit schůzku s terénním oblastním pracovníkem, přijít do LORMu a zde je mu prostřednictvím praktických kurzů sebeobsluhy nabídnuta možnost naučit se sebeobsluze, obsluhovat domácí elektrospotřebiče a samostatně zvládat domácnost. • zapojit se do vzdělávacích programů, které jsou doplňovány o prvky arteterapie, muzikoterapie, hippoterapie a samozřejmě nikdy nesmějí chybět společenské večery s tancem.13 Tuto příležitost lze také dobře využít k výchově ke společenskému chování. Pracovníci pro hluchoslepé připravují a zajišťují kromě pobytů také odborné přednášky, společenské a klubové akce, hmatové výstavy, návštěvy divadel, výlety do přírody apod. • v neposlední řadě je to i nabídka edukačně-rehabilitačních pobytů, které budou dále popsány.

Zaměstnanci LORMu se již 14 let snaží plnohodnotně poskytovat co nejvíce služeb svým klientům. Pracovníci se osobně účastní odborných kurzů a seminářů14, aby získali potřebné znalosti, které mohou dále předávat a uplatňovat je v péči o klienty nebo např. při proškolování dobrovolníků.

Dobrovolníci jsou neodmyslitelnou součástí organizace. Ti, kteří přicházejí do LORMu, jsou pod vedením koordinátora dobrovolníků a terénních oblastních pracovníků vyškoleni v základech speciálních komunikačních technik s hluchoslepými (Lormova abeceda, prstová abeceda nebo Braillovo písmo). Dále se někteří dobrovolníci účastní edukačně-rehabilitačních pobytů, kde pracují přímo s hluchoslepými z celé ČR. Náklady pobytu (stravování, ubytování, cestovné) jsou jim hrazeny. Ti dobrovolníci, kteří mají dále zájem, mohou pravidelně docházet každý týden do Poradenského centra Praha 5, kde jsou postupně zaškolováni, aby mohli pracovat dále jako průvodci pro hluchoslepé. Jedná se většinou o studenty ze škol 13 14

Hluchoslepý klient má velice málo možností a příležitostí účastnit se podobných akcí v běžném životě. Tyto semináře se týkají oblasti speciální pedagogiky např. tyflopedie, surdopedie.

14

speciálně zaměřených na péči o zdravotně postižené. Se školami jsou sepsány dohody a rovněž tak jsou sepsány dohody s účastníky, kteří se účastní vícedenních akcí.

Neustále se tedy rozšiřuje spolupráce se studenty oborů zaměřených na pečovatelství, zdravotnictví a speciální pedagogiku. Účast studentů na pořádaných akcích je velice vítána,

a to i z řad klientů. Tato spolupráce přináší klientům nové zkušenosti a

obohacení programu, nové prvky práce a zároveň obohacuje i studenty o přímý kontakt s hluchoslepými klienty.

4. HLUCHOSLEPOTA 4. 1. Co je to hluchoslepota? O hluchoslepotě můžeme hovořit v případě, kdy se jedná o kombinaci sluchového a zrakového postižení. Tento druh postižení nelze vnímat jen jako kombinaci dvou jevů – hluchoty a slepoty. Jedná se o zcela nové duální senzorické postižení, které patří mezi nejtěžší, se kterými se lze setkat. Výsledná vada sluchu a zraku (tj. hluchoslepota) je kvalitativně odlišná od pouhého součtu zrakové a sluchové vady. Vzniká naprosto nová kategorie, kterou zařazujeme do tzv. multihandicapů – vícečetných postižení.15

4. 2. Definice hluchoslepoty Proto, aby se mohla sestavit a poskytovat plnohodnotná a komplexní péče pro hluchoslepé, je nezbytné vymezit kritéria a vytvořit takovou definici, která by celostně hluchoslepotu vystihovala.

15

Vícečetnou vadou se rozumí taková kombinace vad, v níž se jednotlivé složky vzájemně ovlivňují a způsobují výrazné ztížení podmínek života. Naproti tomu vady souběžné se ovlivňují jen minimálně nebo vůbec ne.

15

Tento úkol je ale velice obtížný, protože hluchoslepota je složitým a specifickým postižením. Jednotlivé již existující definice se snaží obsáhnout problematiku tohoto postižení různými náhledy a i přes velký pokrok, kterého bylo za poslední období v oblasti poznávání a zkoumání hluchoslepoty dosaženo, se stále objevují nejednotnosti v terminologii. I v rámci České republiky se jednotliví odborníci pokoušejí o přesné vystižení hluchoslepoty a její definování. Jedním z nich je PhDr. Jan Jakeš, který se v poslední době snaží o prosazení svých nejnovějších návrhů definice v Evropském parlamentu.

Znění české definice: „Hluchoslepota je jedinečné postižení, které vzniká kombinací sluchového a zrakového poškození. Způsobuje v důsledku účinků souběhu poruch funkcí sluchu a zraku závažné potíže v psychosociální oblasti při komunikaci, sociální a funkční interakci s prostředím a při zajišťování vlastních životních potřeb takto postiženého člověka. Současně zabraňuje plnohodnotnému začlenění a zapojení se do běžného života a společnosti.“16

Dvojí pojetí hluchoslepoty: 1. lékařské 2. funkční.17

Donedávna byla hluchoslepota vymezována hlavně v lékařských termínech. Funkční definice, jak bude uvedeno, lépe vystihuje člověka celostně. Navíc u malých dětí lékařská definice často selhávala v důsledku obtížné spolupráce při diagnostice.

Příklad polské definice z lékařského hlediska: „Optický úhel (zorné pole) v lépe korigovaném oku není větší než 30 stupňů a sluchové schopnosti umožňují přijímat podněty stejné nebo silnější než 40 dB za určitých frekvencí řeči, to je od 500 do 4000 Hz.“18

Lékařská definice hodnotí stav současného postižení zraku a sluchu, případně to, do jaké míry je zachována funkčnost těchto smyslů. Tato definice předkládá konkrétní 16

PhDr. Jan Jakeš, EdbN Data Reporting Form On the Deafblind Status in the European Countries. Viz Kowalik, Bańka s. 33. 18 Viz Ludíková s.11. Cit. podle Jak pomóc gluchoniewidomemu? Warszawa : 1986. 17

16

hodnoty postižení zraku a sluchu v číslech. Výhodou takto vytvořené definice je zcela konkrétní kritérium, podle kterého se může lépe stanovit diagnóza a zvolit tak další postup práce s postiženým jedincem.19

Často se nedá stanovit míra postižení zraku a sluchu, přičemž hluchoslepota v raném věku výrazně připomíná mentální retardaci, a tak velmi často dochází při chybném diagnostikování k záměně, což má pochopitelně velmi negativní dopady na další celkový vývoj hluchoslepého jedince.

Příklad definice severských států z funkčního hlediska: „Hluchoslepota je kombinací sluchového a zrakového postižení, při kterém mají charakterizované osoby vážné problémy týkající se komunikace, získávání informací a orientace v prostředí.“20

Funkční definice hluchoslepoty se zabývá člověkem jako celkem. Přistupuje k hluchoslepotě z hlediska různých oblastí lidského života – osobní, profesní, společenská, vztah postiženého k okolí, schopnost komunikace a možnost jeho socializace. Tyto definice se také zaměřují na výpočet omezení a specifických problémů vyplývajících z hluchoslepoty.21

V současné době neexistuje jednotná definice hluchoslepoty a i když se verze jednotlivých zemí liší, společné mají to, že za hluchoslepotu označují specifické postižení, které zahrnuje kombinaci současného sluchového a zrakového postižení, ale není to jen pouhý součet těchto vad. Dalším pojítkem rozličných definic hluchoslepoty je, že se označení hluchoslepota vztahuje nejen na osoby s úplnou (totální) ztrátou sluchu a zraku, ale i na jedince, kteří mají tyto funkce postiženy jen částečně.

19

Viz Ludíková s. 11. Ludíková s. 12. Cit. podle Education, Recouxces Service, Development Work. Denmark : Nordic Staff Centre for Deaf-blind Services, 1991. 21 Viz Ludíková s.12. 20

17

4. 3. Etiologie hluchoslepoty Onemocnění a příčin, které mohou způsobit současně postižení zraku i sluchu, existuje velmi mnoho. Dodnes jich bylo objeveno a popsáno přes padesát, ale toto číslo zcela nezahrnuje konečný počet, protože se vyskytuje ještě hodně případů, u kterých vznik hluchoslepoty stále není znám. Hluchoslepota má mnoho podob. Většina vad způsobuje vrozenou hluchoslepotu, ale samozřejmě se vyskytují i takové příčiny, které se podílejí na hluchoslepotě získané.

Nejčastěji se vyskytující příklady vrozené hluchoslepoty: • z genetických příčin Usherův syndrom – jedná se o závažný defekt, který postihuje současně zrak a sluch a v některých případech narušuje rovnováhu těla. Tento syndrom je příčinou hluchoslepoty asi v 50 % všech případů. Léčba Usherova syndromu zatím neexistuje, protože nejsou známy příčiny, které vedou ke vzniku výše popsaných poruch. Pro postižené jedince je nezbytné maximálně využívat jejich zrakového a sluchového vnímání tak, aby se stabilizovaly funkční schopnosti těchto životně důležitých smyslů. • zarděnky (rubeola) – jedná se o lehké infekční onemocnění, které se projevuje vyrážkou. Tato infekce je obzvláště nebezpečná v prvních čtyřech až šesti měsících těhotenství, kdy se může narušit vývoj orgánů dítěte. Mezi nejvíce ohrožené patří oči a uši, dále srdce a končetiny. • pohlavní choroba syfilis (syphilis) – matka infikovaná touto nemocí ji může přenést na dítě nitroděložně či při průchodu porodními cestami. Projevem choroby bývá poškození zraku – slepota nebo progresivní zánět očí, poškození sluchu – hluchota. V některých případech i mentální retardace. • předčasné narození dítěte a jeho následné umístění do inkubátoru může způsobit novorozeneckou retiopatii (poškození sítnice), poškození sluchového orgánu a další malformace novorozence.

18

K dalším častým příčinám vzniku hluchoslepoty po narození nebo během života patří různá infekční onemocnění, úrazy, progrese zrakových a sluchových vad, infekční meningitida a v neposlední řadě také stáří.

4. 4. Kdo je hluchoslepý? Určit na základě různých odborných lékařských vyšetření, který jedinec spadá do oblasti hluchoslepoty není až tak jednoduché, jak by se na začátku mohlo zdát. Skupina hluchoslepých osob v pravém slova smyslu, což zahrnuje skupinu lidí, u kterých se, vzhledem k příznakům, vyskytuje totální nebo praktická hluchoslepota, je ve skutečnosti minimálně zastoupena. Daleko častěji se vyskytují případy, kdy se nejedná o totální ztrátu sluchu nebo zraku, ale o kombinaci zbytku zraku nebo sluchu. Mezi hluchoslepé osoby zařazujeme jedince, kteří trpí dvojvadou, která se skládá ze složky sluchové a zrakové. Tato kombinace vad tvoří symbiózu se zcela specifickými symptomy a důsledky. Důležitým bodem je, jaké problémy toto postižení přináší svému nositeli.22 Z tohoto důvodu by se mělo u jedince s hluchoslepotou nutně přihlížet k jeho subjektivnímu pohledu. Jsou jedinci, kteří se poměrně dobře adaptovali na život se svým handicapem (jsou solidně kompenzovaní a socializovaní). Ti by se patrně za hluchoslepé neoznačili. Existují také skupiny lidí, kteří se subjektivně cítí (i při relativně mírnějším kombinovaném smyslovém postižení) skutečně hluchoslepými, neboť se jim dosud nepodařilo vážnou vadu společensky ani psychicky akceptovat a kompenzovat.

22

Viz Kowalik, Bańka s. 33.

19

4. 5. Klasifikace hluchoslepých Tato klasifikace nastíní, do jaké míry hluchoslepota utváří různorodé skupiny lidí. Její význam není čistě jen teoretický, ale hlavní smysl se odráží v praxi, kdy alespoň částečně usnadňuje cestu pro diagnostikování, zařazení, výchovu, rozvoj a rehabilitaci hluchoslepých osob.

Nejčastěji jsou hluchoslepí rozdělování do tří skupin, a to podle: 1. období, kdy došlo k postižení 2. stupně duálního postižení 3. způsobu komunikace.

4. 5. 1. Období, kdy došlo k postižení – podle doby, kdy se hluchoslepota projevila, lze rozlišovat následující skupiny postižení: a) „hluchoslepí od narození b) prvotně hluší se ztrátou zraku v raném období c) prvotně hluší s pozdní ztrátou zraku d) prvotně nevidomí s ranou ztrátou sluchu e) prvotně nevidomí s následnou pozdní, pořečovou ztrátou sluchu f) prvotně vidící a slyšící s následnou ztrátou sluchu i zraku v raném období g) prvotně vidí a slyšící s následnou ztrátou sluchu a zraku v pořečovém období h) prvotně slabozrací s následnou ztrátou sluchu ch) prvotně nedoslýchaví s následnou ztrátou zraku.“23

23

Viz Ludíková s. 19 Cit. podle Sirotkin, S.A., SCHAKENOVA, E.K. The Deaf-Blind Social and Psychological-Characterization of the Population. Moscow: VOS, 1990.

20

4. 5. 2. Stupeň duálního postižení – stupeň postižení zraku a sluchu a jejich dělení: a) „totálně hluchoslepé osoby – osoby totálně hluché a slepé, plná absence zraku i sluchu b) prakticky hluchoslepí – osoby s minimálními rezidui zraku nebo sluchu c) slabozrací neslyšící – osoby s rezidui zraku a totální nebo praktickou hluchotou d) nedoslýchaví nevidomí – osoby s rezidui sluchu s totální nebo praktickou slepotou e) slabozrací nedoslýchaví – osoby s rezidui zraku i sluchu.“24

4. 5. 3. Způsob komunikace – z hlediska komunikace se vyskytuje několik těchto skupin: a) ti, kteří využívají slovní formu řeči (jedinci plynule a kvalitně ovládají slovní formu řeči, která nemusí být nezbytně orální z hlediska hlasité výslovnosti) b) ti, kteří upřednostňují komunikaci pomocí znakové řeči (hluchoslepí s předřečovou ztrátou sluchu = období do 7 let) – je možné stanovit vztah mezi znakovou a slovní formou řeči c) ti, kteří neovládají ani slovní formu řeči, ani znakovou řeč – tzv. němí (lidé žijící dlouho v izolaci – neměli kontakt s okolím nebo mentálně retardovaní hluchoslepí)25

„U rozdělení těchto skupin lze nalézt i podrobnějších dělení, jako například: osoby s normální zřetelnou řečí, s nezřetelnou, ale všem pochopitelnou řečí, s nesrozumitelnou řečí, kterou chápou pouze blízcí a známí, a osoby s nesrozumitelnou řečí, které prakticky nikdo nerozumí.“26

24

Ludíková s. 16. Někdy se ale může vyskytnout takové dělení, kdy body c – e nejsou v praxi zahrnovány do oblasti hluchoslepoty, ale jsou přiřazeny buď do skupiny neslyšících nebo nevidomých. 25 Viz Ludíková s. 17. 26 Ludíková s. 17.

21

Ti, kteří patří do skupiny totálně hluchoslepých, mají možnost okolní vnější svět poznávat pomocí zbylých poznávacích smyslů, jimiž jsou hmat, čich, chuť a pohybové orgány.

I u této kategorie je také možnost vyčlenění dalších skupin: a) „taktilní – převažuje hmat b) taktilně-vizuální – hmat, vnímání světla, siluety, zbytkové vidění s převládající rolí hmatu c) vizuálně-taktilní – zbytkové vidění používané v součinnosti s hmatem, který má pomocnou roli d) vizuální – absolutně převládá zbytkové vidění e) vizuálně-auditivní – využitelnost sluchu i zraku na zbytkové úrovni f) taktilně-auditivní – převážné používání zbytků sluchu a hmatu.“27

5. PÉČE, VÝCHOVA AVZDĚLÁVÁNÍ HLUCHOSLEPÝCH

Specifická péče o hluchoslepé by měla začít prakticky hned, po zjištění míry postižení. Každý hluchoslepý jedinec by tak během svého života měl mít možnost vyrůstat v takových individuálních podmínkách, ve kterých by se dostatečně rozvinula jeho vlastní osobnost a mohl se tak zapojit do života ve společnosti. Co to jsou ony individuální podmínky? Vše, co se děje nebo se nějakým způsobem vztahuje k hluchoslepému, přizpůsobit a volit tak, aby mu to v maximální míře vyhovovalo, v rámci jeho specifických potřeb a možností.28 Ne každému se ale dostalo intenzivních, pravidelných a kvalitních služeb a pomoci. Proto by se na oblasti, jako např. kreativita, samostatnost nebo různé druhy komunikačních technik, které se plně u klienta nerozvinuly, neprocvičily a tudíž si je nemohl ani osvojit, mělo znovu navázat a znovu je obnovit či vytvořit, pokud vytvořeny ještě nebyly.

27 28

Ludíková s.18. Srov. Ludíková s. 31.

22

5. 1. Diagnostika Diagnostika je jednou z nejdůležitějších částí, která se týká péče o hluchoslepé. Je to otázka dlouhodobého procesu a odborného pozorování a jejím úkolem je určit druh a rozsah poškození a omezení. K diagnostikování hluchoslepých je potřeba mít spolehlivá vyšetření, jakými jsou např. foniatrické, logopedické, oftalmologické, neurologické, psychiatrické a další. Dále by se také měla věnovat pozornost prognostice struktury osobnosti, poznávání, komunikaci, ale i dalším schopnostem hluchoslepého jako např. sociabilitě, což je schopnost jedince žít ve společnosti. Diagnostika a prognostika vývoje jedince by měly být individuální a proběhnout co nejdříve. Čím dříve je známa celková diagnóza, tím dříve se mohou začít používat speciální postupy, které hluchoslepému umožní rozvíjet kompenzační smysly a sestavit individuální rehabilitační plán, který by pokrýval všechny položky kvalitního života hluchoslepého, který se tak může co nejdříve seznamovat s okolím, komunikovat a pozvolna se zapojovat do společnosti.29

5. 2. Zapojování hluchoslepých do společnosti Společenská podstata člověka se vytváří v průběhu jeho života v sociálním prostředí, které ho podněcuje např. k osamostatňování, přechodu od impulsivity k rozumové kontrole chování, od egocentrismu k integraci s jedinci a skupinami apod. Ale celý tento vývoj člověka v sociální bytost může hluchoslepota velice znesnadnit. Ztíženou situaci mají hluchoslepí lidé již od narození nebo pozdější doby tím, že jsou ochuzeni o schopnost vidět a slyšet a nemohou se přirozenou cestou naučit např. mluvit, chodit, orientovat se v čase apod. Postižení sluchu se odráží ve vývoji jejich řeči a abstraktního myšlení, postižení zraku naopak v důsledku narušené jistoty pohybu ve vývoji jejich motoriky. To přináší speciální formu omezení a celkový vývoj bývá velmi opožděn. Situace se navíc stěžuje tím, že toto postižení ovlivňuje celkovou osobnost a chování. 29

Srov. Jesenský s. 13.

23

Různost kombinace zrakového a sluchového postižení navíc znamená, že všestranný rozvoj osobnosti hluchoslepého jedince není možný jen na základě metod a způsobů užívaných u zrakově nebo sluchově postižených, ale je třeba je v různém poměru kombinovat a zároveň doplňovat dalšími metodami.30

Přiměřeně intenzivní a dobré mezilidské vztahy jsou u člověka jedním z předpokladů duševního zdraví. Jsou zdrojem uspokojování jeho potřeb, důležité pro pocit jistoty a bezpečí. Každá společnost má ale své vlastní normy a určitou představu o tom, jak by měly vypadat i její členové. Každý jednotlivec zaujímá ve společnosti určitou pozici a roli. Je to již od pradávna spojené s představou funkce, kterou by člověk ve společnosti měl mít a zastávat. Ti, kteří se tomuto obrazu vymykají, mohou vyvolávat nezájem, lítost, obavy, strach nebo na druhou stranu při úspěšném zvládání své situace získávat obdiv a uznání. Právě hluchoslepota může způsobit v určité míře změnu těchto sociálních rolí a pozic. Narušení sociálních vztahů, spolupráce či přátelství se projevuje v oblastech interakce mezi jednotlivcem a jednotlivcem, mezi jednotlivcem a skupinou, mezi skupinou a skupinou, což je ponejvíce způsobeno ztíženou možností navázání komunikace, ať již osobní (rozhovor) nebo hromadné (tisk, literatura, televize, divadlo ...).

Existuje-li ale alespoň minimální snaha státu zapojit své handicapované občany do společnosti a zavádí-li prostředky na podporu jejich integrace, zabraňuje tím vylučování hluchoslepých ze společnosti. V konkrétním případě právě u hluchoslepých to vyžaduje vzhledem k jejich zvláštním potřebám různé formy pomoci, jako např. průvodcovství, tlumočnictví, finanční pomoc pro získání technických pomůcek atd.

Prolomení izolace Jedním

z nejzávažnějších

problémů,

jež

hluchoslepota

v důsledku

poškození

nejdůležitějších smyslů způsobuje, je izolace. Je zapotřebí učinit vše, aby se jí předešlo a jedinec se stal komunikativně – sociálně zapojenou osobou.31

30 31

Viz LORM – Společnost pro hluchoslepé. Hluchoslepí mezi námi [CD-ROM]. Pro snadnější cestu pochopení a překonání sociální izolace osob s duálním senzorickým postižením je nutné znát dobu a příčiny nástupu hluchoslepoty u každého jednotlivého případu, ale rovněž také i celkové osobnostní a intelektové vybavení každého hluchoslepého jedince.

24

U dětí, které se narodily s vrozenou hluchoslepotou, se neprojevuje velký zájem o okolí a osoby nebo předměty v něm. Často tíhnou k rituálům, sebestimulaci a stereotypnímu jednání.32 „Tato počínání představují náhradu za chybějící normální smyslovou stimulaci. Zpočátku k nim dochází v předvědomém stadiu – reflexní reakce na podněty, později se z nich stávají naučené návyky a rituály v důsledku kritického nedostatku připoutání, péče a zdravých soustavných interakcí.“33 Pokud je ale dítěti poskytnuta včasná odborná péče, je možné postupně přetvořit, zastavit nebo změnit tyto sebestimulující návyky v komunikaci, chování nebo činnosti, které ho vedou k reakcím. Díky takto vyvolaným aktivitám zahrnuje a pouští do svého světa další osoby a předměty.34

Z výše uvedeného vyplývá, že základním a každodenním úkolem pro pečující osobu je pokusit se pronikat a nalézat spojení se světem představ dítěte. Nejčastěji se tomu děje přes dotyk a oblíbenou činnost. Dospělý tedy žije společně s hluchoslepým prostřednictvím společných prožitků.35 Dítě se tak pozvolna učí rozeznávat své nejbližší okolí a dochází k rostoucímu stupni uvědomování si sebe sama. Poznává své vlastní tělo – jeho funkce, jednotlivé části a možnosti jejich spolupráce. Poznávání vlastního těla, jeho možnosti ovládání a uvědomování si, jak samo působí na okolí, jsou tou nejlepší cestou a předpokladem pro vytvoření vlastní identity.

Vytváření vztahu k lidem a k okolí Jak již bylo zmíněno, pečující osoba je první, se kterou navazuje hluchoslepý kontakt a vztah. Přesněji řečeno se tato osoba stává pojítkem mezi hluchoslepým světem – předměty, zvuky, lidmi i zvířaty. Hluchoslepá osoba má nedostatek motivace a touhy po novém poznávání a zkoumání svého prostředí. Nejlepší motivace vzniká přes vizuální a auditivní stimulaci, což je u tohoto druhu postižení velice obtížné.36 Proto je pečující osoba hlavním iniciátorem, 32

Viz Souralová s. 9. Ludíková s. 32. 34 Srov. Ludíková s. 32. 35 Hluchoslepý se postupem času fixuje na stálou pečující osobu (rodič – nejčastěji matka) nebo jinou osobu, která je s ním v každodenním kontaktu. Měla by tedy používat stále stejnou vůni a pokud je to možné, nosit oblečení ze stejného nebo alespoň podobného materiálu. Další možností identifikace je například šperk (korálky na ruce). Tento šperk by ale měl být dostatečně příjemný a zřejmý na dotek (např. velké kuličky ze dřeva nebo skla), aby došlo k usnadnění okamžitého rozpoznání pečující osoby. 36 Nedostatek motivace a touhy po vědění je u některých hluchoslepých celoživotním problémem. 33

25

který ho povzbuzuje a dodává mu touhu po poznání a prožívání toho, co se děje v jeho okolí. Dalším podnětem, který může napomoci k tomu, aby se začal sám hluchoslepý seznamovat s okolím, je podporování jeho kreativity. Nejlepší je, když se hluchoslepý seznamuje s předměty nebo rozličnými materiály různými způsoby, které ho zaujmou. Postupně tak získává nové zkušenosti a nápady, které může následně realizovat. Jestliže začíná sám reagovat, je to dobrý signál, který svědčí o jeho zájmu komunikovat se světem. U všech způsobů je pro začátek vhodné, aby se jednotlivec postupně setkával s malým a neměnným okruhem lidí, zvířat nebo věcí, se kterými se učí komunikovat a s jeho nabývající jistotou se mu tento úzký okruh rozšiřoval.

Počáteční komunikace Tělesný kontakt je jako forma komunikace pro hluchoslepého velmi důležitý k utváření vztahů, rozvoji citů, bezpečí a důvěry. Na druhou stranu je dotek také něčím novým a i když by měl být pravidelný a vyskytovat se při každé příležitosti – provázet každou činnost hluchoslepého a pečující osoby, je potřeba dát prostor, aby si na takový druh kontaktu mohl postupně zvyknout. Zde se nabízí možnost použití komunikační metody tzv. metoda „ruce na ruce“ (ruce osoby jsou na rukách dítěte), pomocí které je možné provádět praktické činnosti (manipulace s předměty, jídlo, mytí, oblékání apod.) Veškeré činnosti by se měly opakovat tolikrát, aby si je hluchoslepý mohl bezpečně osvojit a byla mu tak daná možnost příště to zkusit samostatně. Tímto způsobem je vytvářena další možnost pro jeho postupné osamostatňování.

Když už se tedy pečující osobě podaří proniknout do světa hluchoslepého a je „prolomena“ izolace – dospělý s ním sdílí svět, je to již známka určitého stupně vzájemně vytvořené komunikace a důvěry, která je pro navázání jakékoliv další činnosti nezbytná. Vždyť prostřednictvím komunikačních systémů má jedinec možnost vstoupit do okolí – do světa, ve kterém se pohybuje.

V další fázi pro prvotní komunikaci se může přejít k používání tzv. odkazovačů, jejíchž prostřednictvím (konkrétních předmětů) osoba odkazuje na činnosti nebo aktivity, které

26

by chtěla dělat. Je jí tak umožněno vyjadřovat svá přání a myšlenky, které se vztahují k současnému i budoucímu dění okolo ní.37

Dalším velice významným posunem v komunikačních metodách se stal první výukový program taktilního znakového jazyka pro hluchoslepé, který proběhl v rámci edukačněrehabilitačního pobytu v srpnu 2004 v Radešíně u Nového Města nad Metují. Je to zcela nový systém komunikace, který je klienty i odborníky velice pozitivně přijímán. Z tohoto důvodu jsem jej zařadila do této kapitoly.

5. 2. 1. Taktilní znakový jazyk Komunikace je základním dorozumívacím prostředkem pro jakéhokoli člověka. Neméně tak pro hluchoslepé, kteří, jak již bylo uvedeno v předešlých kapitolách, ji mají ztíženou svým duálním senzorickým postižením. I oni si chtějí v klidu a v soukromí (bez tlumočníka) promluvit – postěžovat a sdělovat si své zkušenosti a problémy, ať je to na edukačně-rehabilitačních pobytech, v klubu nebo při jiných příležitostech. Z tohoto důvodu přišel v roce 2002 PhDr. Jan Jakeš s návrhem vytvoření alternativní komunikační metody – Taktilního znakového jazyka pro hluchoslepé38, který by se stal oficiálním a jednotným pro celou Českou republiku.39 Tento návrh byl podnětem pro tým pracovníků a studentů pod vedením PhDr. Evy Souralové, kteří se rozhodli uvést taktilní znakový jazyk do praxe. Nejdříve hledali skupinu lidí, kteří se jako neslyšící dorozumívali znakovou řečí a v důsledku zhoršení zraku byli nuceni změnit jejich dosavadní způsob komunikace.40 Dalším krokem bylo naplánování edukačně-rehabilitačního pobytu41, který se měl stát tzv. „tvůrčí dílnou“ spolupracovníků a hluchoslepých.

37

Viz Ludíková s.34. Osoby, které jsou ve dvojici se vzájemně drží za ruce a předávají si znaky. 39 Tato komunikační metoda, na rozdíl od západní a severní Evropy, kde je již s úspěchem používána, u nás nebyla dosud rozvinuta. 40 Bylo zapotřebí nalézt pravidlo podle kterého by se převedly jednotlivé znaky neslyšících na znakový jazyk pro hluchoslepé. 41 Ve spolupráci s LORMem – Společností pro hluchoslepé. 38

27

Každého klienta provázel průvodce a lektor se znalostí znakového jazyka. Během celého týdne probíhala v dopoledních a odpoledních hodinách výuka nových znaků a mezi výukami se vše zkoušelo v praxi.

Taktilní znakový jazyk, jako každý jiný jazyk, je zapotřebí pravidelně procvičovat i během roku. Z tohoto důvodu se LORM – Společnost pro hluchoslepé ve spolupráci s PdF UP v Olomouci pokusí zajistit dostatek finančních prostředků na vydání skript a výukového CD-ROMu taktilního znakového jazyka pro hluchoslepé a na odborná vyškolení lektorů taktilní formy znakového jazyka a následné kurzy taktilního znakového jazyka pro hluchoslepé42. Tyto kurzy budou určeny také pro všechny klienty, kteří tuto alternativní formu komunikace zatím neovládají, jsou v jeho znalosti mírně pokročilí, a nebo pro ty všechny, kdo budou mít zájem se s touto metodou blíže seznámit, případně se jí začít učit.

6. EDUKAČNĚ-REHABILITAČNÍ POBYTY Většina hluchoslepých klientů žije sama, v ústavech, se svými rodiči nebo dětmi, kteří jsou mnohdy vyčerpaní a potřebovali by načerpat nové síly. Vzhledem k již zmíněným komunikačním bariérám je navazování nových přátelských nebo partnerských vztahů velice obtížené, a proto jsou hluchoslepí jednotlivci v daleko větší míře vystaveni samotě. Pocity neúspěchu, porážek, nedostatek naděje na změny k lepšímu nebo nemožnost realizace svých plánů jsou u nich řešeny velice často.

Pomoc, řešení problémů, integrace – zapojování hluchoslepých do společnosti, se právě ve spolupráci se státem snaží naplňovat společnost LORM. Jednou z mnoha nabízených forem jsou edukačně-rehabilitační pobyty, které jsou plánovány tak, aby byli zapojeni všichni účastníci bez ohledu na různost komunikačních technik nebo zrakového a sluchového postižení. Klienti jsou vedeni k vlastní aktivitě a povzbuzováni k interakci. 42

Zatím první a jediný kurz bude zahájen v Brně v Poradenském centru LORMu pod vedením Mgr. Radky Horákové z Masarykovy Univerzity, která byla jedním z členů pracovního týmu v Radešíně.

28

V rámci programu edukačně-rehabilitačních pobytů se může nejen navázat na to, co klient již umí nebo zná a je mu tak poskytnuta možnost zdokonalovat se, ale může se i naučit a získat znovu ztracenou jistotu v různých nejasných či nových situacích. „Rehabilitace a edukace hluchoslepých v České republice se zaměřuje na řešení problémů akceptace vady, informačního deficitu a komunikace, reedukace a stimulace zraku a sluchu, mobility, sebeobsluhy, používání pomůcek, rozvoje osobnosti, společenské prosperity, všeobecného a profesního vzdělávání, pěstování právního vědomí.“43

Podle typu služby, přání a možnosti klienta se může i nadále pokračovat a procvičovat to, o co má zájem nebo zařídit to, co zrovna potřebuje. Nabízí se mu možnosti např. během návštěv44 oblastního terénního pracovníka u klienta doma nebo v místě jeho bydliště, v terénu nebo přímo v Poradenském centru LORM, které může klient z vlastní iniciativy navštívit.

Historie Obecně řečeno se pobyty a kurzy pro hluchoslepé začaly v LORMu – Společnosti pro hluchoslepé pořádat od roku 1991. Dalo by se říci, že měly podobný program a náplň, jako v dnešní době; jejich obsah se však v průběhu let stále rozšiřuje a zdokonaluje. Postupným vývojem se pro tyto pobyty a kurzy ustanovil jednotný název edukačně-rehabilitační pobyty, které se již v dnešní podobě pořádají od roku 2000 pravidelně od jara do podzimu. Celkově proběhlo 68 pobytů, tedy 469 dní. Zúčastnilo se jich 1.632 osob včetně rodinných příslušníků, průvodců a instruktorů (do srpna 2004).45

Spolupráce při přípravě a realizaci LORM – Společnost pro hluchoslepé spolupracuje s organizacemi, které se specializují na kompenzační pomůcky pro sluchově a zrakově postižené, s odborníky z oblasti medicíny, logopedie, tyflopedie, surdopedie, speciální pedagogiky, se studenty 43

Jesenský, Ján. Vývoj, stav a perspektivy péče o hluchoslepé v ČR. Tyflologické listy [oneline] [cit. 16. 9. 2004]. Dostupný z 44 Četnost návštěv závisí na domluvě klienta s terénním oblastním pracovníkem – pravidelně jednou za týden, čtrnáct dní nebo měsíc, nepravidelně podle aktuální potřeby klienta či příležitostně. 45 Viz Příloha č. 4 Přehled Akcí LORM 1992 – 2004.

29

speciálních škol zaměřené na zdravotně postižené a s kulturními středisky v místě pořádání edukačně-rehabilitačního pobytu.

Financování Hlavní dotace na edukačně-rehabilitační pobyty plynou z MPSV. Dále ze sbírek „Červenobílé dny“ pořádaných v daném roce, z finančních příspěvků různých nadací a dárců. Část z celkové částky si hradí klienti a průvodci sami.

Náplň pobytů V únoru 2005 se uskutečnil první zimní edukačně-rehabilitační pobyt, kde měli klienti možnost naučit se běžkovat. Každý klient měl svého průvodce – vyškoleného traséra, který jej během celého „běžkařského pobytu“ provázel. Na edukačně-rehabilitačním pobytu ve Hvozdech 2004, došli klienti s pracovníky LORMu v důsledku větší fyzické náročnosti k závěru specializovat pro příští roky více pobytů na určité oblasti, jako např. turistiku, výuku komunikačních technik, výuku prostorové orientace apod. Každý z klientů si tak bude moci předem zvolit oblast, kterou fyzicky zvládne, která ho zajímá, ve které se chce zdokonalit apod. Předejde se tak zbytečným nepříjemnostem a nemilým překvapením.

6. 1. Příprava edukačně-rehabilitačních pobytů Edukačně-rehabilitační pobyt vede jeden vedoucí pracovník. Dle lokality, jejíchž výběr má na starost jiný pověřený pracovník46, a nabídky zajímavých míst si předem detailně naplánuje program. Inspiraci může čerpat z vlastních dřívějších zkušeností nebo ze zkušeností kolegů. Ostatní kolegové, kteří jsou na pobytu většinou

jako

průvodci nebo pomocnou silou, mu do vedení pobytu nijak nezasahují, pokud je o to sám nepožádá.47

46

Výběr lokalit a své návrhy pověřený pracovník předkládá na poradě. Po odsouhlasení návrhů Valnou hromadou a dále předběžné telefonické domluvě s vedoucím ubytování dané lokality zašle objednávku a čeká na její kladné vyřízení. 47 Někteří pomocní pracovníci si mohou připravit i vlastní přednášku nebo program. Vše si ale musí předem dohodnout s vedoucím pobytu.

30

Účast klientů V dostatečném časovém předstihu se klientům rozešle předběžná přihláška na edukační pobyty v daném roce.48 Na základě pečlivého a citlivého zvážení všech aspektů49 Výkonnou radou, jsou určití klienti vybráni pro dané pobyty,50 případně jsou zařazeni jako náhradníci. Všem klientům je pak zaslán dopis se závažnými přihláškami na konkrétní pobyty, kterých se účastní.51

Účast průvodců Jakýkoliv zájem o hluchoslepé z řad společnosti je LORMem velice pozitivně přijímán. Vítáni jsou členové rodiny klienta, jeho známí, přátelé nebo někdo z řad studentů či zájemců o problematiku hluchoslepých, kteří chtějí pomoci třeba jako průvodci při pořádání edukačně-rehabilitačních pobytů.

Pracovník vybírající průvodce má povinnost: : uspořádat přijímací řízení, které probíhá za přítomnosti odborného týmu52 : dát zájemci přečíst Etický kodex pracovníka LORMu a Závazek mlčenlivosti53; souhlas, bez kterého by se nemohl účastnit, stvrdí svým podpisem : zprostředkovat pohovor s ředitelem organizace a psychologem, během kterého je zjišťována zájemcova motivace a posuzován jeho celkový psychický stav : seznámit ho s kasuistikou klienta, kterému bude během edukačně- rehabilitačního pobytu průvodcem54 : převzít od něj – adresu trvalého bydliště, rodné číslo a číslo občanského průkazu z důvodu uzavření smluvní dohody o dobrovolnictví – výpis z rejstříku trestů ne starší tří měsíců – lékařskou zprávu od praktického lékaře o jeho fyzické i psychické způsobilosti.55

48

Viz Příloha č. 5. Rodinná situace, zdravotní stav klienta, plné obsazení či neobsazení pobytu, počet podaných přihlášek aj. 50 Maximální počet pobytů pro jednoho klienta jsou tři pobyty, v maximálním počtu 10 – 12 klientů. 51 Viz Příloha č. 6. 52 Přijímací řízení probíhá z důvodu ochrany klientů. 53 Viz příloha č. 7. Viz Příloha č. 8. 54 Nejlepší by bylo zprostředkovat osobní setkání předem, ale většinou to není možné zrealizovat, protože klient nemusí bydlet v blízké lokalitě, kde se Poradenské centrum LORM nachází. 55 Veškeré finanční náklady spojené s pobytem se dobrovolníkovi proplácejí. 49

31

Zájemce by měl být pracovníkovi alespoň částečně znám (např. po určitou dobu navštěvoval Poradenské centrum LORM a setkával se s klienty). Není-li tomu tak a pokud přichází do LORMu poprvé, pracovník ho vyškolí a v rámci možností seznámí s oblastí problematiky hluchoslepoty a se vším, co se k ní vztahuje.

Když se pracovník se zájemcem dohodne na průvodcovství během edukačněrehabilitačního pobytu, je mu poskytnut harmonogram plánovaných pobytů, kde je uvedeno, odkdy/dokdy se jednotlivé pobyty pořádají, v jaké lokalitě jsou umístěny a kdo je vedoucím pobytu. Asi 14 dní před pořádáním pobytu mu vedoucí pracovník zašle poštou dopis o konání pobytu, kde jsou uvedeny všechny potřebné informace týkající se jeho průběhu.

Výběr průvodce pro klienta Zde je na místě citlivé zvážení pracovníka, které vychází z povah obou lidí (klienta, průvodce), věku, zájmů a nejlépe i bydliště. Většinou to bývají rodinní příslušníci či přátelé klientů, kteří si je sami vyberou.

Lokalita Výběr lokality se odvíjí různě. Nejčastější je doporučení od přátel LORMu. Když vedoucí pobytu dostane takovýto návrh, osobně si ověří kvalitu místa – dobrá dostupnost, bezbariérovost, možnosti ubytování, návštěvy kulturních památek a jiných zajímavostí. Dále se výběr určuje podle ceny a dobré dostupnosti pro všechny klienty z České republiky.

Doprava Doprava je zajištěna buď hromadným dopravním prostředkem (vlak, autobus) do místa pobytu nebo se objedná soukromý autobus.56 Zajištěná doprava může být využita i během pobytu. Toto rozhodnutí záleží na lokalitě – dostupnosti a náročnosti programu. Průvodci pomáhají klientům s nástupem a výstupem z dopravního prostředku a s ukládáním a 56

Většinou se domluví vyhovující čas a místo k setkání většiny účastníků, kteří jedou skupinově z různých míst. Z tohoto místa se dále jede již společně objednaným autobusem. Ty, kteří jedou samostatně, si vedoucí pobytu vyzvedne na předem stanoveném místě. Některé klienty přivážejí příbuzní vlastním autem.

32

vykládáním zavazadel. Během cesty se spolu seznamují – pokud se neznají – a má-li klient zájem, popisuje mu průvodce cestu.

Čas příjezdu všech účastníků do místa konání pobytu je plánován tak, aby se dorazilo před večeří. Vzniká tak časový prostor, ve kterém je dostatek klidu na ubytování, seznámení se s prostředím, odpočinek a vedoucí pobytu si s průvodci a personálem může dohodnout nezbytné organizační věci. Čas odjezdu se ustanovuje tak, aby vyhovoval všem, kteří dále pokračují dalšími hromadnými prostředky. Všichni účastníci se sejdou ve stanovený čas na určeném místě, odkud se společně odjíždí.57 Vždy se dbá na to, aby se klient dopravil v pořádku a co možná nejjednodušší cestou domů.

Ubytování Vedoucí pracovník upřednostňuje výběr budov s bezbariérovým přístupem a pokoje, které jsou nejlépe dvojlůžkové s vlastní koupelnou a sociálním zařízením. Klienti se ztíženou mobilitou tak mají usnadněn pohyb po budově a v pokojích alespoň částečné soukromí. Při vstupu do budovy a pokoje seznámí průvodce klienta s prostorem, rozmístěním nábytku a společně provedou nácvik orientace v pokoji a trasy např. z pokoje do jídelny. Průvodce také nabídne klientovi pomoc při vybalení a pozdějším zabalení věcí.58 Při volbě ubytovávání klientů do pokojů se bere v úvahu charakter, míra postižení a možnost vzájemné komunikace obou klientů. V neposlední řadě také projevené přání klientů bydlet společně či nikoliv.

Stravování Během celého pobytu je zajištěna plná penze. Účastníci si předem mohou nahlásit alternativní formu stravování (vegetariánská, diabetická). Klient může sedět se svým průvodcem u jednoho stolu. Průvodce je tak vždy k dispozici. Popisuje např. rozmístění věcí na stole a dle potřeby klienta obsluhuje (nalévá čaj, polévku, obsluhuje klienta 57

58

Někteří klienti mají dohodnutou osobní dopravu. Je-li jejich čas odjezdu pozdější než čas odjezdu ostatních účastníků, kteří cestují hromadně, některý z průvodců s nimi počká do příjezdu příbuzných či přátel. Průvodce s touto nabídkou pomoci přichází sám. Většina klientů cítí při prvním kontaktu ostych, a tak by sami o pomoc nepožádali.

33

při snídaních či večeřích, které mohou být formou švédských stolů), po předložení talíře popisuje rozmístění jídla apod.59

6. 1. 1. Program Systém a řád jsou oblastmi, které zpočátku u hluchoslepých chybějí, což přirozeně

způsobuje jejich problémy v časové orientaci. Hluchoslepé děti jsou

z počátku zvyklé, že se vše odehrává kolem jejich vlastního těla a rády očekávají příjemné zážitky. Postupným vývojem se však začnou zajímat o to, kdy se co bude odehrávat a bude-li to právě něco příjemného. Zde nastává okamžik pro dobré a přesné naplánování přirozeného denního rytmu, který se týká potřeb dítěte, a to takovým způsobem, aby mělo možnost objevovat pravidelnost a tím si získalo přehled a časovou posloupnost. Tímto způsobem získává pocit jistoty a také povědomí o čase.60 Osvojení si pravidelnosti denních úkonů a získání orientace v čase má velký význam do budoucna pro každého člověka. Získává se tak schopnost plánovat si denní program a mít jistotu v situacích, které mají během dne následovat. Naplánovaný program by tedy měl mít určitou strukturu a časový řád (ranní rozcvičky, snídaně, obědy, odpočinek, čas pro hraní a povinnosti, večeře, společná setkávání apod.). Dále by měl být pro všechny účastníky celkově velice pestrý a nabízet širokou škálu možností získat nové, užitečné a zajímavé informace (návštěvy různých míst, procvičování dovedností a upevňování znalostí a třeba i fyzických zdatností). Během programu by se měly střídat jak klidové, tak pohybové aktivity. Dostatek času se věnuje samozřejmě i odpočinku a neformálním setkáváním.

59

60

Pokud to klient nezvládá, průvodce mu může např. rozkrojit housku nebo nakrájet maso. Je ale dobré vybídnout klienta k tomu, aby to zkusil sám a učil se tak samostatnosti. K tomuto plánování se užívají zástupné předměty, které utvářejí tzv. kalendáře. Jednotlivé předměty zastupují činnosti nebo to, co se bude dít. Vytvářejí se podle denního rytmu dítěte a jeho individuálních potřeb. Kalendář může být pevný i mobilní.

34

První setkání Průběh prvního setkání, které se většinou koná navečer, by neměl být příliš dlouhý, nejasný a nezábavný. Je potřeba přihlédnout k někdy i celodennímu cestování a tím k možnému výskytu únavy účastníků. Sedí se na předem připravených židlích v kroužku, kolem kterého je umístěna indukční smyčka.61

Průvodci doprovázejí klienty k židlím a tyto dvojice se libovolně usadí. Průvodci se posadí vedle svých klientů tak, aby jim mohli tlumočit a klient jim dobře rozuměl.62

Během prvního setkání se oznámí základní provozní informace, nastíní se celotýdenní program, vyřídí se nezbytné formality a zodpoví se případné dotazy. Rovněž důležitou částí večera je seznamování. Forma seznámení může být různá – vedoucí pobytu představí buď každého účastníka zvlášť nebo se klient a jeho průvodce představí každý sám za sebe63. Seznámení může proběhnout i tak, že se všichni představí společně formou hry. 64

Poslední večer V odpoledních hodinách si účastníci zabalí svá zavazadla a uklidí pokoje,65 aby měli dostatek času na pozdější přípravu společenského večera. Jelikož je to večer poslední, má zcela netradiční formu tím, že si ho klienti spolu s průvodci sami organizují. Většinou si účastníci oblečou sváteční šaty, aby tak podtrhli slavnostní ráz večera. Každý si může připravit to, co ho napadne, jako např. zajímavé povídání, vyprávění vtipů, historek ze života, zpívání písniček, hraní na hudební nástroje nebo předávání vyrobených dárků během arteterapie. Může se uspořádat i taneční večer. Nápaditosti se meze nekladou. Je zde také ponechán prostor pro celkové zhodnocení pobytu z pohledu klientů, vedoucího pobytu, spolupracovníků, osobních asistentů.

61

Viz dále. Těm klientům, kteří mají dostatečné zbytky sluchu, by se mělo vždy umožnit sedět co nejblíže k přednášejícímu – na pravou nebo levou stranu – podle toho, na které ucho lépe slyší. Jinak se každá dvojice může posadit tam, kde je jí to příjemné. 63 Je vhodné, aby průvodce vždy řekl, komu je na pobytu za průvodce. 64 Výběr možnosti seznámení je několik-záleží na vedoucím pobytu. 65 Průvodce znovu nabídne pomoc klientovi s balením a v rámci klientových možností spolu uklidí obývané prostory. 62

35

6. 1. 1. 1. Pohybové aktivity Pohyb a motorický vývoj Motivovat osoby bez postižení je přirozeně daleko snadnější než např. hluchoslepé, kteří jsou ochuzováni o akustické a optické podněty, které by je spontánně podněcovaly k různým reakcím, činnostem a tím i k pohybu. „Rozvoj koordinované činnosti a dostatek pohybu je důležitý pro přirozený a harmonický vývoj člověka – pro jeho tělesný, citový a morální vývoj, rozvoj zbývajících smyslů, uvědomování si těla a identifikování se. Mělo by se tedy dbát na to, aby byl v denním režimu dostatek času a impulsů pro spontánní pohybovou činnost.“66 Záleží jen na nápaditosti a fantazii, jejímž prostřednictvím se ze začátku může pro dítě pohyb stát zábavou. Např. formou her, tancování, poskakování, ležení na podlaze nebo na těle pečovatelské osoby apod.

Co vlastně znamená pro hluchoslepého jedince pohyb? Stává se nejen prostředkem, ale přímo podmínkou poznávání vlastního těla i prostoru okolo něj. Pokud má jednotlivec možnost kontrolovat svůj pohyb, dodává mu to větší pocit sebedůvěry. Prostřednictvím pohybu zažívá úspěch a získává sebevědomí, což ho motivuje ke zkoušení dalších samostatných pohybů. Na druhou stranu je ale velice důležité zmínit, že hluchoslepý má ze všeho, co nezná – co je pro něj nové, obavy. A to platí nejen pro pohyb, ve kterém je navíc nejistý, ale i pro prostor a činnosti, které s pohybem úzce souvisejí. K odstranění nedůvěry v této oblasti mohou napomáhat rytmická cvičení, do kterých se zařazují kontaktní cvičení nebo herní situace s partnerem i s materiálem.

Konkrétní příklady:

Rozcvička K dobrému uvědomování si pohybu a svalů vlastního těla nesmějí na žádném z pobytů chybět maximálně 30 minutové ranní rozcvičky. Většinou se vybere „odborný cvičitel“, který předcvičuje a dohlíží na správnost prováděných cviků a má již zkušenosti se cviky pro lidi se zdravotním postižením. Každý klient, který potřebuje pomoci, má k dispozici svého průvodce, který mu předváděné cviky tlumočí. 66

Viz Ludíková s. 37.

36

Nemůže-li klient některé prvky cvičit (zdravotní problémy), nerozumí jim nebo neví, jak je zacvičit, průvodce zvolní tempo, vybere jiné cviky nebo se je snaží cvičit s klientem dohromady.67 V těchto případech není nezbytné chtít po klientovi, aby udržoval krok se skupinou. Každý klient má právo určit si tempo a náročnost, která mu vyhovuje. Na některých pobytech bývá i možnost zaplavání si v bazénu. Klienti mohou cítit celým povrchem svého těla, jak je voda teplá/studená a mokrá a ti, kteří mají problémy s mobilitou, se mohou lehčeji pohybovat a cítit radost z pohybu. Klienti si mohou nejen zaplavat, zacvičit, ale zahrát i hry, k čemuž během roku nemusí mít příležitost.

Muzikoterapie68 „Z chudosti rytmických podnětů a vjemů a jejich prožívání pramení těžkopádnost v pohybech, arytmičnost veškerých činností. Znamená to neschopnost zrychlit jej nebo zpomalit v pravý čas, provádět jej vážně či naopak trhaně podle původního zadání, začít a končit jej v pravý čas. Hluchoslepý by se měl v lekcích rytmiky naučit vnímat své vlastní tělo a pohyby, které vykonává. Začíná tedy od fáze uvědomění si vlastního těla, přes motivaci k pohybu, cvičení pro uvolnění těla až po koordinaci vykonaných pohybů. Při těchto aktivitách se podporuje využívání existujících funkčních možností – rozvíjejí se zbytky zraku, sluchu, procvičuje se hmat.“69

Právě na toto procvičování rytmiky v budoucnu může pozvolna navázat muzikoterapie, která se klientům během edukačně-rehabilitačních pobytů také nabízí. Jedná se o několik málo hodin, kdy se klienti znovu setkávají s uvědoměním si vlastního těla, s rytmickou hudbou a možnostmi vyzkoušet si různé a zajímavé pohybové variace. Hluchoslepý vnímá rytmus povrchem celého těla a vibrace, které se odrážejí od podlahy, může klient daleko lépe cítit bez obuvi. Proto, je-li to alespoň trochu možné, se klient zuje, aby je mohl co nejcitlivěji vnímat. Další možností je hraní na hudební nástroje. Klienti se posadí na zem do kroužku a vyberou si hudební nástroje, 67

Průvodce si může stoupnout před nebo za klienta, uchopit ho např. za ruce a cvičit spolu s ním nebo položit jeho ruce na procvičovanou část svého těla tak, aby klient mohl cítit pohyb, který mu znázorňuje požadovaný cvik. V žádném případě se průvodce nesmí klienta zapomenout předem zeptat, zda-li mu jeho způsob pomoci nebude nepříjemný a bude-li mu vyhovovat. 68 Každý kurz terapie, ať je to arteterapie, muzikoterapie, aromaterapie nebo hippoterapie, má svou danou specifiku a možnosti, jak klienty rozvíjet a přitom zklidnit a uvolnit. 69 Ludíková s. 39.

37

na které postupně každý zvlášť zkouší vyťukat např. rytmus svých oblíbených písniček. Ostatní se mohou zapojit tak, že zkouší poznat, jakou písničku jednotlivý klient hraje. Poté, co se všichni vystřídají, se může vybrat jedna (všem známá) písnička, která se společně zpívá a klienti se snaží hrát na nástroje do rytmu, který se může postupně i zrychlovat.

Určitou nevýhodou u rozcviček a hodin muzikoterapie je, že se provádějí ve větší skupině. Klienti, kteří mají problémy s pohybem a rytmikou, nemohou udržet tempo se skupinou, což pro některé může být demotivující a může to snižovat jejich sebevědomí i když k sobě mají průvodce, kteří se jim snaží cviky tlumočit nebo cvičit je spolu s nimi. Vždy je potřeba respektovat individuální možnosti každého klienta.

Společný výcvik prostorové orientace a samostatného pohybu Jak již bylo uvedeno, pohyb je pro hluchoslepé nejen prostředkem, ale přímo podmínkou poznávání (přiblížení se k předmětům, které nemohou vidět), a pokud má jednotlivec možnost kontrolovat svůj pohyb, dodává mu to větší pocit sebedůvěry. Při navazování prvotního vztahu, vytváření komunikace a seznamování hluchoslepého s jeho okolím se vytváří velmi intenzivní a blízký vztah mezi ním a pečovatelem, což je zcela logické a pochopitelné. Důležité je, aby nevznikla situace, kdy si jeden bez druhého nebudou vědět rady. Vždyť není ani prakticky možné, aby pečovatel byl stále nablízku a staral se o hluchoslepého jedince během celé jeho životní cesty. Duální postižení může snadno vést až k přílišné závislosti jedince na těch, kteří mu pomáhají. Proto je nutné dbát na to, aby pečovatel vůči své osobě tuto závislost nevytvořil. Jinými slovy, aby věděl, kdy nastává ten pravý okamžik k předání prostoru hluchoslepému,70 který se tak učí samostatnosti, čímž si zvyšuje sebevědomí a získává tak v okamžiku, kdy zjišťuje, že v určitých situacích již není nutně závislý na druhé osobě, i pocit svobody – pocit nezávislosti. „Tím, jak se hluchoslepý jedinec postupem času více osamostatňuje v pohybu i v sebeobsluze, jejichž zvládnutí úzce souvisí s úspěšnou prostorovou orientací a samostatným pohybem, stává se tak méně závislým na svém okolí – na lidech, kteří se o něj starali nebo ještě starají.“71

70 71

Viz metoda „ruce na ruce“ kapitola Počáteční komunikace. Viz Kurz prostorové orientace a samostatného pohybu s. 4.

38

Jedním ze základních předpokladů, jak lze také úspěšně dosáhnout samostatnosti, je mobilita, což se odvíjí podle individuálních schopností hluchoslepého. Nyní bude uvedena definice mobility, která se sice vztahuje na osoby s postižením zraku, ale domnívám se, že je bezpečně aplikovatelná i pro osoby hluchoslepé. „Nevidomý člověk je mobilní, když je schopen se s využitím naučených technik pohybu a získávání informací bezpečně a jistě přemisťovat v prostoru.“72 Při cestování, vyřizování úředních záležitostí, nakupování apod. je hluchoslepý z převážné většiny „závislý“ na svém průvodci, dále (pokud má průvodce) může i nemusí, používat červenobílou hůl – práce s holí a také využívá svých zbylých smyslů – čich a hmat – hmatová práce rukou i nohou.

Během některých edukačně-rehabilitačních pobytů je cíleně vyhrazen prostor pro procvičování prostorové orientace a průvodcovství. Tento „minikurz“ je určen nejen pro klienty, ale také pro jejich průvodce. Je to čas z části vymezený pro připomenutí si již známých teoretických znalostí, které se hned na místě procvičují v praxi, ale také pro získání nových informací a zkušeností. Je to také příležitost, při které jsou klientům a průvodcům cíleně vyměněni dosavadní „partneři“, aby si obě dvě strany mohly vyzkoušet změnu co do osoby. Po skončení nácviku se všichni sejdou a jsou poučeni od zkušeného průvodce (většinou osoba, která tento kurz připravila), co bylo dobře, co ne a jak to udělat příště lépe.

Příklad: Průvodcům se ukáže terén, který je určen pro nácvik prostorové orientace. Zadá se úkol – např. navést klienta k chatce a dovést ho zpátky po jiné cestě. Dvojice (klient – průvodce) se posílají postupně s vyměřeným mezičasem tak, aby se jednotlivé páry nerušily. Průvodce musí vždy dbát na maximální bezpečnost klienta, který by mu měl na oplátku důvěřovat.

72

Kurz prostorové orientace a samostatného pohybu s. 4. Cit. podle Wiener, 1998, s.17.

39

„Zásada bezpečného pohybu: Bezpečnost je jednou z nejdůležitějších zásad prostorové orientace a slouží nejen k ochraně klienta, ale i k ochraně jeho průvodce. K tomu, aby se klient mohl bezpečně pohybovat, je zapotřebí překonání jeho obav z překážek a možných úrazů.“73 „Bezpečnost pohybu závisí na – jistotě pohybového návyku – schopnosti udržovat rovnováhu a stabilitu – schopnosti předvídat a včas reagovat na překážky.“74

Ani v této oblasti by se nemělo zapomínat na individuální přístup ke klientovi. Dbá se vždy na to, aby držení hole i rytmus chůze klientovi vyhovoval. K tomu je ale zapotřebí, aby oba (klient a průvodce) znali alespoň minimální zásady průvodcovství a prostorové orientace.75

Výlety, procházky Při plánování různých výletů a procházek vychází vedoucí pobytu z věkové kategorie účastníků, terénu i počasí. Účastníci by se během prvních dnů měli seznámit s nejbližším okolím ubytovny, a to formou skupinovou nebo individuální. Průvodce během cesty popisuje klientovi trasu a okolí, ve kterém se právě nacházejí. Po této první procházce se může uskutečnit krátké setkání dle možností venku nebo v místnosti, kdy jednotliví klienti vypráví, co se dozvěděli o okolí, s čím je průvodce seznámil a co je zaujalo. Pokusí se i sami popsat cestu, okolí, budovu apod.76 Některé výlety jsou také půldenní nebo celodenní. Jede-li se na výlet takového typu, průvodci pomáhají klientům před odjezdem sbalit všechny potřebné věci, vyzvednout svačinu a nastoupit/vystoupit do/z autobusu. Jezdí se do měst (Beroun, Praha, Jičín, Turnov), na zámky (Dobříš), hrady (Karlštejn) apod., záleží na lokalitě. Je-li to v prostorách zámků a hradů dovoleno, mohou klienti plně využívat pro ně jeden z nejdůležitějších smyslů, čímž je hmat. Samozřejmě se využívají i další zbývající smysly, jako např. zrak, sluch a čich.

73

Viz Kurz prostorové orientace a samostatného pohybu s. 6. Kurz prostorové orientace a samostatného pohybu s. 6. 75 Podrobnějším popisem prostorové orientace, průvodcovství a techniky pohybu s holí se zde zabývat nebudu, protože by to překračovalo rámec této práce. 76 Tento způsob nenásilně slouží k motivaci jak průvodce – snaha o lepší zprostředkování informací, tak i klienta – snaha o jejich zapamatování. 74

40

Po prohlídce nebo exkurzích je vždy poskytnut čas na rozchod, kterého každý využívá podle svého přání a možností. Bývá to příležitost společně si posedět např. v restauraci nebo v cukrárně. Jinými pohybovými aktivitami mohou být např. soutěže zaměřené na rozvíjení hmatu, čichu, pozornosti, logického myšlení v družstvech, což vytváří tvorbu vzájemné spolupráce, odhadů vzdáleností, chůze bez průvodců – udržení směru, kreativního pohybu a tance, výuka základních tanečních kroků nebo vymýšlení vlastních tanečních variací, rehabilitační cvičení, sběr lesních plodin a jiných přírodnin77 nebo i návštěvy chovných stanic psů a koček a je-li ta možnost svést se i na koních.

6. 1. 1 . 2. Klidové aktivity Komunikace „Termín komunikovat původně vyjadřoval dělat něco společným, sdílet společně. V každodenním používání se toto slovo vztahuje na situace, ve kterých člověk sdílí nebo vyjadřuje své pocity, myšlenky, potřeby a zkušenosti s jiným člověkem.“ 78 „Tato oblast (komunikace) pro hluchoslepé je velice důležitá, protože se stává jejich kompenzací při úplné nebo částečné ztrátě zraku a sluchu. Jestliže jedinec nemá dostatečné množství podnětů z okolí tak, aby na ně mohl reagovat a nemá možnosti vyjadřovat svá přání, sdělovat své pocity, myšlenky, zkušenosti a mít zpětnou vazbu od lidí okolo sebe, může to brzdit nebo omezovat jeho vývoj osobnosti po stránce emocionální, intelektuální, psychické i sociální.“79

Prvním krokem k navázání kontaktu pečující osoby s hluchoslepým se stává taktilní kontakt – jemný dotek, který se stává prvotní komunikací. Využívá se různých nonverbálních i verbálních způsobů, jako např. gest, smluvených posunků apod. Pozvolna se přistupuje k užívání dalších možností komunikace, která se rozšiřuje a volí tak, aby byly vhodné a přiměřené komunikujícímu. Postup a „výběr jednotlivých komunikačních systémů je čistě individuální; vychází ze stupně sluchového a zrakového 77

Plodiny a přírodniny, které klienti nasbírají, mohou později použít např. v rámci arteterapie. Souralová s. 11 Cit. podle Křivohlavý, J. Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda, 1988. 79 Srov. Souralová s. 11. 78

41

postižení, z doby jeho vzniku, z individuálních potřeb osoby s duálním senzorickým postižením, jeho věku, vývojové úrovně a somatických možností.“80

Pro celkový rozvoj psychiky a komunikace u jednotlivce má rozhodující význam doba ztráty sluchu. Dítě nebo dospělý bez postižení má možnost se v přirozených podmínkách naučit řeč jejím napodobováním od dospělých. Narodí-li se dítě s úplnou ztrátou sluchu nebo ho ztratí v dětství, nemá už takovou možnost přirozených podmínek k rozvoji orální řeči, ale může se jí učit prostřednictvím logopedie.

„V současné

době

je

celosvětový

trend

komunikace

hluchoslepých

založen

na tzv. totální komunikaci. Základním principem je, že netradiční, tradiční a tvořivé jazykové i nejazykové projevy jsou považovány za vzájemně rovnocenné a vzájemně se doplňující. Takto stojí na stejné úrovni např. mimika a znaková řeč, odezírání a přirozená gesta.“81

Nejčastěji používané komunikační systémy hluchoslepých: odezírání, znaková řeč, Lormova abeceda82, tiskací písmena psaná do dlaně, prstová abeceda, Braillovo písmo83, jednoruční Braillovo písmo do dvou prstů, dvouruční Braillovo písmo do prstů, verbální komunikace, psaní.

Konkrétní příklady:

Přednášky Pořádáním různých přednášek, pozváním hosta, promluvou vedoucího pobytu nebo samotných účastníků, kteří si vzájemně sdělují své zážitky, prožitky a zkušenosti, získávají klienti nové informace a rozšiřují si tak přehled o nejrůznějších sférách, které jsou nejen zajímavé, ale mohou jim i pomoci. Při různých skupinových setkáních, která probíhají velice často, je proto důležité, aby si všichni rozuměli a mohli si popovídat či vyjádřit svůj názor – jednoduše spolu komunikovat. Jak již bylo zmíněno, možnosti komunikace hluchoslepých jsou různé.

80

Ludíková s. 43. Ludíková s. 43. 82 Viz Příloha č. 9. 83 Viz Příloha č. 10. 81

42

Vždy se volí ta metoda, která nejvíce vyhovuje klientovi – vzhledem k jeho možnostem a míře postižení. Klient má buď svého průvodce, který mu tlumočí – Lormova abeceda, psaní nebo přednášející zřetelně artikuluje a ti, kteří mají dostatečné zbytky zraku, mohou odezírat. Ti, kteří mají zachovány zbytky sluchu a používají sluchadlo, si jej mohou nastavit pro poslech prostřednictví indukční smyčky.

6. 2. Indukční smyčka Indukční smyčka je jednou z nejdůležitějších pomůcek pro sluchově postižené a hluchoslepé, kteří mají zachovány alespoň zbytky sluchu. „Indukční smyčka mění elektrický signál (z mikrofonu, televize, rádia atd.) na elektromagnetické pole v místnosti, kolem které je rozvinuta. Sluchově postižený, který má sluchadlo se snímačem telefonních hovorů (s přepínačem s polohou T nebo MT), může toto elektromagnetické pole svým sluchadlem zachycovat a poslouchat velmi zesílený zvuk,“84 aniž by ten, kdo mluví do mikrofonu musel zvyšovat hlas. Indukční smyčka se skládá z izolovaného drátu, jehož délka by se měla odvíjet od obvodu místnosti, kde bude setkání probíhat, konektor se zastrčí do zesilovače, připojí se mikrofon a sluchadlo se přepne do polohy T nebo MT85.

Příklad: Vedoucí pobytu např. pozvala na odpolední setkání hosta, který si připravil zajímavou přednášku. Předem se připraví židle např. do kruhu, na které se klienti později usadí a okolo nich se umístí indukční smyčka. Když všichni sedí a smyčka je zapojená, vedoucí poprosí klienty, aby si přepnuli sluchadla na indukční smyčku. Zkouší se, zdali se všichni slyší a dobře rozumí. Postupně se každý klient oslovuje jednotlivě jménem a je přímo dotázán, jestli dobře slyší a rozumí. Dotázáni jsou i průvodci, jsou-li již s klientem domluveni na způsobu komunikace a jsou-li připraveni k tlumočení přenášky. Vedoucí po krátkém 84 85

Technická příručka s. 111. V každém sluchadlu je mikrofon, který zachycuje zvuky a mění je na elektrický proud. Sluchadlo s indukčním snímačem (cívkou) má přepínač s označením M a T. Je-li nastavena poloha M, je zapnutý pouze mikrofon (přenášení zvuků z okolí). V poloze T se vypne mikrofon a zapne se indukční snímač (přenášení zvuku pouze z mikrofonu, který je napojen na indukční smyčku). Kombinovaná poloha MT umožňuje poslouchat všechny zvuky.

43

úvodu předá mikrofon hostu86, který na zkoušku řekne pár slov, podle nichž si klienti řeknou, zdali jim jeho způsob komunikace vyhovuje (např. má-li mluvit pomaleji, zřetelněji vyslovovat apod.).

Některé příklady přednášek: • o regionu – účastníci projevují vždy velký zájem o tyto formy setkání, během kterých se mohou dozvědět o historii, různých zajímavostech a zvláštnostech kraje, do kterého přijeli. • o bylinkách – klienti si za pomocí průvodců, kteří s bylinkami obcházeli, mohli na bylinku sáhnou, přivonět, kdo mohl, prohlédl si ji; o každé bylince se řeklo něco zajímavého – její jméno česky i latinsky, co léčí, na co a jak se užívá. • o Francii, které se ujal jeden z průvodců. Přednáška byla zpestřena obrázky, mapou a klíčenkou ve tvaru Eiffelovy věže, kde si klienti mohli procvičit hmat. • s názornými ukázkami „Helppes-Centrum výcviku psů pro postižené“ – toto centrum mimo jiné provádí i výcvik psů pro kombinované handicapy, což se těsně dotýká hluchoslepoty. Klienti se dozvěděli o fungování centra a protože došlo i na předvedení s živými cvičenými psy, mohli dle svých možností vidět či cítit to, co jednotlivý pes dělá. Pro některé klienty je velice důležité cítit srst, pohyb, podání „pac“. Někteří mají kvůli špatným zkušenostem ze zvířete strach. Je na průvodci, aby si zjistil stav situace u klienta a podle toho dále postupoval. • „Informačního centra sociální pomoci KONTAKT“ – toto centrum nabízí různé formy pomoci, se kterými se klienti mohli blíže seznámit. Mimo jiné provozují Poradnu pro osoby s handicapem, Sociální poradnu pro sluchově postižené ve znakové řeči, Právní poradnu atd.

Další možné přednášky mohou být o kompenzačních pomůckách, uplatnění na trhu práce nebo ústavních a zdravotnických zařízeních pro seniory se zdravotním znevýhodněním, z medicínské oblasti - oftalmologie, otolaryngologie, diabetologie nebo o nových informacích o LORMu apod.

86

Host je již předem informován o používání indukční smyčky a o tom, jak do mikrofonu mluvit.

44

Praktické procvičování různých způsobů komunikace Procvičováním Lormovy abecedy, Braillova písma, rozvíjením slovní zásoby a vysvětlováním pojmů se přispívá ke zdokonalování komunikace u klientů. Je potřeba, aby v průběhu každého pobytu účastníci alespoň průměrně zvládali používání Lormovy abecedy, která je jedou z nejrozšířenějších komunikačních metod. Nejen, že se tím klientům rozšiřuje možnost komunikace, ale může se i postupně přistupovat k náročnějším a zábavnějším aktivitám, které s tím souvisejí. Procvičování jemné motoriky, čichu, paměti, třídění korálků, koření nebo luštěnin do misek, je také možné kombinovat s procvičováním Lormovy abecedy nebo Braillova písma.

Příklad:

Hra na tichou poštu Účastníci podobné znalostní úrovně Lormovy abecedy se posadí do jedné řady nebo utvoří kroužek. Ten, který začíná, si vymyslí slovo, které místo pošeptání, jak je tomu u běžné tiché pošty, lormuje tomu, kdo sedí vedle něj. Když řada postupně dojde až k poslednímu účastníkovi, řekne, zaznakuje nebo zalormuje to slovo, které k němu došlo.

Dále se může vést řízený rozhovor ve skupině na dané nebo volné téma, motivovat k literární tvorbě – poezie nebo próza, vymýšlení hádanek pro ostatní, doplňování přísloví apod.

Příklady aktivit: • vyplňování ankety časopisu DOTEKY.87 Ti klienti, kteří potřebovali, ji vyplňovali za pomoci svých průvodců. • dramatická tvorba nebo hraní scének, jejíchž prostřednictvím lze stimulovat různé životní situace (v obchodě, na úřadu, na ulici ...) klientů. Tato dramatika zpětně pomáhá klientům, skrze její přehrávání, vybavit si svou tehdejší reakci a postup v dané situaci, a tak se lépe zorientovat a reagovat v dané situaci. • arteterapie - nabízí širokou škálu možností jako např. modelování, malování, práce s papírem apod. Výběr tématu závisí na nápaditosti vedoucího pobytu spolu s možnostmi klientů, kteří mají k dispozici různé materiály. 87

Viz Příloha č.11.

45

Konkrétní příklad: Při odpoledním setkání účastníků na arteterapii měli klienti možnost vyrobit si vázičku z plastové láhve. Na výběr byl různý materiál, jako např. krepový papír, vlna, různobarevné provázky apod. Průvodce ho klientovi popsal, příp. nastříhal a klient se dále rozhodl, který použije. Klienti při této formě terapie měli možnost cítit různost povahy materiálů, případně jejich vůni. Společná radost z tvořivosti a z hotových váziček také nebyla malá. Při těchto činnostech je důležité, aby průvodce jasně a přesně klientovi vysvětlil zadaný úkol, případně mu pomohl, ale nevykonával práci za něj. Dalšími možnostmi jsou např. práce s pomůckami – např. Optacon, PC nebo Pichtův stroj, večerní předčítání knížky nebo příprava táborového ohně a opékání vuřtů.88

Neformální odpočinek a neformální setkávání Čas odpočinku, který každý účastník může naplnit dle svých představ, je plánován minimálně dvakrát za den (dopoledne a odpoledne většinou po obědě). Vedoucí pracovník vychází z věkové kategorie klientů, terénu, počasí a dalších aspektů, které ovlivňují celkový stav klientů (např. předchozí celodenní výlet).

6. 3. Edukačně-rehabilitační pobyt BLATA U JIČÍNA89 Edukačně-rehabilitační pobyt se konal v okolí Českého ráje, jehož prostředí umožňovalo návštěvu pískovcových lokalit. Byla zde možnost navštívit spoustu zajímavých měst, jako např. pohádkový Jičín. Další možností byla návštěva farmy psů a koček a projížďky na koních. K dopravě bylo použito hromadných prostředků autobusy a dále autobus, který byl objednán předem. Účastníci byli ubytováni v penzionu Diana, ke kterému vedl bezbariérový přístup. K pokojům v prvním patře vedlo schodiště, ale byla zde možnost použít výtah. Pokoje byly dvojlůžkové s vlastním sociálním zařízením a koupelnou. Veškeré dění, které se netýkalo venkovního prostoru, se uskutečňovalo ve společenské místnosti v prvním patře penzionu. V areálu byl venkovní bazén. 88 89

Záleží na klientovi, zdali chce a může pomoci s přípravou ohně a opékáním. Viz Příloha č. 12, 13.

46

Během pobytu na Blatech jsem jako osobní asistent byla k dispozici klientovi M. H., pro kterého byl tento pobyt prvním a seznámili jsme se až po příjezdu. V době jeho konání mu bylo 33 let, žil v ústavu pro zrakově postižené v Brně. Na pobyt přijel se skupinou účastníků z Brna. Klient M. H. má zbytky zraku a sluchu – používá sluchadla. Na indukční smyčku se nepřepíná, slyší a vidí na krátkou vzdálenost a umí základy Lormovy abecedy. Vystudoval obchodní akademii a mezi jeho záliby patří práce na počítači. Klient je komunikativní, ale upřednostňuje individuální rozhovor, projevuje zájem převážně o to, co již bezpečně zná a v čem si je jistý – upřednostňuje stereotyp, je těžké ho motivovat. Zvládá prostorovou orientaci a sebeobsluhu, je mobilní, umí se orientovat v čase a dodržovat naplánovaný program.

Shrnutí Tento pobyt byl situován v krásné přírodě u lesa na čerstvém vzduchu. Klienti mohli chodit na procházky, které dokáže nabídnout jen lokalita Českého ráje. Byly zde rozmanité možnosti návštěv spousty krásných a zajímavých míst jako např. Pískovcová města, statek s chovnou stanicí psů, koček a koní. Program byl pestrý a vyvážený. Byl zde čas pro různé aktivity, ale i odpočinek. V přízemí penzionu byla restaurace, která nabízela společná setkávání v místních prostorách či pod širým nebem na terase. Hned u penzionu byl bazén, který se mohl využívat v hojné míře. Klient M. H. by potřeboval spíše individuální přístup nejen při rozhovoru, ale také při skupinové muzikoterapii a rozcvičce, což se nedalo a nedá vždy dost možně zrealizovat.

6. 4. Edukačně-rehabilitační pobyt HVOZDY U DAVLE90 Edukačně-rekondiční pobyt byl pořádán ve výchovně vzdělávacím středisku Hvozdy – Davle u Prahy. Možnosti dopravy byly různé. Společně prostřednictvím autobusu, vlaku nebo individuálně za pomocí rodiny např. autem. Ubytování bylo v jednopatrových chatách, kde byly tři dvojlůžkové pokoje, kuchyňka, obývací pokoj s televizí, krbem a koupelnou se sociálním zařízením. Veškeré dění, které 90

Viz Příloha č. 14, 15.

47

se netýkalo venkovního prostoru, se uskutečňovalo ve společenské místnosti v hlavní budově, která byla vzdálena cca 1 kilometr od chat. Možnost přesunu k chatám byla dvojí. Jedna po silnici, která vedla okolo celého areálu, druhá skrze středisko lesem, která byla náročnější, zvláště pak pro účastníky se špatnou mobilitou.

Na tomto pobytu jsem byla osobním asistentem klientce B. T., kterou jsem znala již z několika předchozích setkání v LORMu. V době konání pobytu jí bylo 25 let, žila s rodinou, která ji přivezla na pobyt, měla vodícího psa. Klientka B. T. od narození nevidí a používá sluchadla na obě uši. Na indukční smyčku se nepřepíná, slyší na krátkou vzdálenost a umí se dorozumět Lormovou abecedou, ovládá Braillovo písmo. Vystudovala obor kartáčník, košíkář, praktickou rodinnou školu, keramické práce, ale nedaří se jí najít zaměstnání. Klientka je komunikativní, společenská, projevující zájem o dění okolo sebe, s perfektní prostorovou orientací, zvládající sebeobsluhu – samostatná, mobilní, umí se orientovat v čase a naplánovat si program, který ale mnohdy nedodržuje z důvodu nedůslednosti.

Shrnutí Tento pobyt byl situován v krásné přírodě mezi lesy. O čerstvém vzduchu tedy nebylo pochyb. Klienti mohli sbírat lesní plody – maliny a borůvky. Dále mohli cítit vůni lesa, jehličí, hub. Tato lokalita umožňovala návštěvy spousty krásných a zajímavých míst, což bylo bohatě zakomponováno do programu. Poněkud nešťastná byla vzdálenost mezi chatami a hlavní budovou. Tato cesta se musela absolvovat minimálně 3x denně. Nemluvě o tom, když si klient něco zapomněl v chatě. V kombinaci s častými výlety to bylo pro některé klienty velmi fyzicky náročné, což se odráželo na jejich celkovém stavu (psychickém i fyzickém). Chata nebyla bezbariérová a poměr šest účastníků na jednu koupelnu byl někdy nejen časově náročný. Pro tři dvojice byl k dispozici vždy jen jeden svazek klíčů, což občas komplikovalo situaci. Obývací pokoj s televizorem a krbem byl příjemným místem, kde bylo možné se večer sejít, popovídat si a relaxovat.

48

7. ZÁVĚR Prostřednictvím této práce jsem se snažila alespoň částečně ukázat, v čem spočívá smysl a důležitost edukačně-rehabilitačních pobytů pro hluchoslepé spoluobčany. Uskutečňováním těchto pobytů pro hluchoslepé se napomáhá mimo jiné k zvýšení jejich sebevědomí, fyzické zdatnosti a psychické vyrovnanosti, zdokonalení jejich komunikačních technik, chůze s červenobílou holí a prostorové orientace, ale hlavně také k navazování a prohlubování přátelských vztahů, což ve výsledném efektu přispívá k snadnějšímu prolomení jejich izolace a současně také k jejich jednoduššímu začlenění se do společnosti. Zároveň jsem se tím také pokusila odpovědět na již položenou otázku: „Jak mohou edukačně-rehabilitační pobyty prospět a pomoci hluchoslepým v prolomení izolace a tím k jejich aktivnějšímu zapojení se do společenského a kulturního života?“

Vím, že by se o edukačně-rehabilitačních pobytech dalo napsat ještě mnoho, a tak doufám, že se mi podařilo alespoň přispět dalším dílkem do mozaiky, ze které se tak rozmanitá oblast, jakou je hluchoslepota, skládá.

49

RESUMÉ This final work is called Education and Rehabilitation stays for Deafblind People. It is about ways of education and rehabilitation, which are possible for deafblind people, clients of LORM – The Society for Deaf-Blind people in the Czech Republic. No work in Czech has been written about this topic. It is divided into the theoretica and practical parts. The theoretic part is mostly about deafblindness and the ways of deafblind people education. The practical part is mostly about the ways of deafblind people rehabilitation.

Deaf-blind people are mostly in dark and in silence. It means they are mostly alone, separated from all around them, from society. Education and rehabilitation stays make various possibilities for deaf-blind people to be integrated to society, make contacts with other people – make a friend ships, find information, which is important for them or they also have a chance to get a job. It means that during these stays they can learnt important things, which they have to know for their life like a communation, orientation, etc. All these points together make possibilities to live a normal life, which is so important for all of us.

50

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY •

Hlaváčová, Jitka; kolektiv. Hluchoslepí mezi námi [CD-ROM]. Praha. LORM – Společnost pro hluchoslepé. 2003 [cit. 2004-26-11].

•

Hrubý, I.; Sedlák, S.; Picka, J. Technická pomůcka pro sluchově postižené. 1. vyd. Praha : Horizont, 1987. 160s. ISBN 40-072-87.

Rukopis • Jakeš, J. Péče o hluchoslepé u nás v minulosti. Praha : „b.n.“ 4.11.1992. 1s. •

Jakeš, Jan. Speciální pedagogika. 2003, roč. 13, č.4, 304 – 311s. ISSN 1211 – 2720

•

Jankovský, Jiří. Ucelená rehabilitace dětí s tělesným a kombinovaným postižením. 1. vyd. Praha : Triton, 2001. 158s. Somatopedická a psychologická hlediska. ISBN 80-7254-192-7.

•

Jesenský, Ján. Rehabilitace zrakově postižených v Evropě : Evropská konference o rehabilitaci nevidomých a slabozrakých. Praha : FZP – FENES, 1990. 178s. Sborník materiálů. ISBN 80-85098-08-3.

•

Jesenský, Ján. Tyflologické minimum a základy komplexního zabezpečení zrakově postižených. 1. vyd. Praha : Horizont, 1988. 208s. Učební texty ústřední školy svazu invalidů. ISBN 40-040-88.

•

Jesenský, Ján. Uvedení do rehabilitace zdravotně postižených. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1995. 159s. ISBN 80-7066-941-1.

•

Kowalik, Stanislav; Baňka, Augustin. Perspektivy rehabilitace hluchoslepých. 1.vyd. Praha : Wagner Press, 2000. 133 s. ISBN 80-903019-0-8.

•

Krchňák, Rudolf. Nevidomí, známí, neznámí. Praha : Společnost nevidomých a slabozrakých ČR Achát, 1992. 218s.

•

Křivohlavý, Jaro. Psychologická rehabilitace zdravotně postižených : Jak zlepšovat psychický stav nemocných. 1. vyd. Praha : Avicenum. 1985. 163s. Příručka pro zdravotní pracovníky. ISBN 08-032-85.

•

Ludvíková, Libuše. Vzdělávání hluchoslepých I. 1.vyd. Praha : Scientia, 2000. 74s. ISBN 80-7183-225-1.

•

Ludvíková, Libuše; Souralová, Eva. Hluchoslepí mezi námi. Olomouc : UP, 1993. 8s.

•

Raná péče pro rodiny s dětmi se zrakovým a kombinovaným postižením. Praha : Středisko rané péče, 1998. 113s. Vybrané příspěvky z kurzu „Poradce rané péče“. ISBN 80- 238-3267-0 Interní materiál 51

•

Smithova, B.Theresa. Příručka pro společníky hluchoslepých a pro jejich tlumočníky, Přel. (z angl.) PhDrR. Volejník. Praha : Česká unie nevidomých a slabozrakých, 1996. 18 s.

Diplomová práce • Šedivá, Kateřina. Hudebně pohybová výchova sluchově postižených a hluchoslepých. Praha, 2001. Poznámky z evropského semináře • Seminar Report. Europe Seminar „Adventitious Deafblindness“ needs, skills and practices for the professional workers 24 – 28 March 1994, 139 s.

•

Šimanovský, Zdeněk. Hry s Hudbou a techniky muzikoterapie ve výhově, sociální práci a klinické praxi. 2. vyd. Praha : Portál, 2001. 246s. ISBN 80-7178-557-1.

•

Souralová, Eva. Vzdělávání hluchoslepých II. 1.vyd. Praha : Scientia, 2000. 78s. ISBN 80-7183-226-X.

•

Audiovizuální dokumenty

•

http://www.tyfloservis. cz/

52

PŘÍLOHY

53

SEZNAM POUŽITÝCH PŘÍLOH: PŘÍLOHA Č. 1 HARMONOGRAM EDUKAČNĚ-REHABILITAČNÍCH POBYTŮ V ROCE 2004...................................CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.

PŘÍLOHA Č. 2 BUDOVÁNÍ KOMUNIKACE U DĚTÍ S VADOU SLUCHU A ZRAKU V

BEROUNĚ .....................................CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.

PŘÍLOHA Č. 3 ČERVENOBÍLÁ HŮL...CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. PŘÍLOHA Č. 4 PŘEHLED AKCÍ LORM 1992 – 2004........CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.

PŘÍLOHA Č. 5 PŘEDBĚŽNÁ PŘIHLÁŠKA ..................CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.

PŘÍLOHA Č. 6 ZÁVAŽNÁ PŘIHLÁŠKA ......................CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.

PŘÍLOHA Č. 7 ETICKÝ KODEX PRACOVNÍKA LORM .....CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.

PŘÍLOHA Č. 8 ZÁVAZEK MLČENLIVOSTI................CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.

PŘÍLOHA Č. 9 ČESKÁ VERZE LORMOVY ABECEDY CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.

PŘÍLOHA Č. 10 BRAILLOVA ABECEDA ...................CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.

PŘÍLOHA Č. 11 ANKETA – DOTEKY ....................CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.

PŘÍLOHA Č. 12 ZVACÍ DOPIS NA EDUKAČNĚ-REHABILITAČNÍ POBYT PRO MLÁDEŽ OD 15 DO 35 LET Č. 5

BLATA U JIČÍNA – PENZION DIANA

........................................................CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. PŘÍLOHA Č. 13 EDUKAČNĚ-REHABILITAČNÍ POBYT PRO MLÁDEŽ OD 15 DO

35 LET Č. 5 BLATA U JIČÍNA – PENZION DIANA .CHYBA! ZÁLOŽKA

NENÍ DEFINOVÁNA.

54

PŘÍLOHA Č. 14 PLÁNOVANÝ PROGRAM HVOZDY 10. 7. - 14. 7. 2004 ........................................................CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. PŘÍLOHA Č. 15 HODNOCENÍ POBYTU Č. 3 VE HVOZDECH ...............CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. PŘÍLOHA Č. 16 MEMORANDUM .......CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. PŘÍLOHA Č. 17 ČLENĚNÍ ÚČASTNÍKŮ JEDNOTLIVÝCH EDUKAČNĚREHABILITAČNÍCH POBYTŮ V ROCE

2004 .......CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ

DEFINOVÁNA.

Příloha č. 1 Harmonogram edukačně-rehabilitačních pobytů v roce 2004 Pobyt č. 1 Bystřice pod Hostýnem – Penzion Sola gratia Termín: 16. – 22. 5. 2004 Cena: 1 400,- Kč/osoba Vedoucí pobytu: Instruktoři: Penzion – vila z 1. Poloviny 20. Století obklopená anglickým parkem – se nachází nedaleko známého poutního místa Hostýn. Ubytování je ve dvoulůžkových pokojích se sociálním zařízením, penzion je bezbariérový.

Pobyt č. 2 Mozolov – Parkhotel Mozolov Termín: 11. – 18. 6. 2004 Cena: 1 400,- Kč/osoba

55

Hotel s krytým bazénem leží v turistickém středisku v severní části okresu Tábor. V okolí je krásná příroda s rybníky a lesy. Ubytování je ve dvoulůžkových pokojích se sociálním zařízením.

Pobyt č. 3 Hvozdy Termín: 10. – 17. 7. 2004 Cena: 1 400,- Kč/osoba Ubytováni

budeme

v zalesněném

areálu

vzdělávacího

střediska

v několika

samostatných domcích. Každý domek má tři dvoulůžkové pokoje s krbem. Stravování probíhá ve společné jídelně. Středisko se nachází nedaleko Davle u Prahy.

Pobyt č. 4 Děčín – Hotel Formule Termín: 24. – 31. 7. 2004 Cena: 1 400,- Kč/osoba Hotel s koupalištěm leží nedaleko Děčína. Těšit se můžete na romantické prostředí Národního parku České Švýcarsko. Ubytování je ve dvoulůžkových pokojích se sociálním zařízením. Několik pokojů je bezbariérových.

Pobyt č. 5 Blata – Penzion Diana – pobyt pro mládež od 15 do 35 let Termín: 7. – 14. 8. 2004 Cena: 1 800,- Kč/osoba Blata a jejich okolí již možná někteří znáte z našich minulých pobytů. Krásná příroda Českého ráje přímo láká k procházkám a výletům. U penzionu je bazén, nedaleko je náš oblíbený statek s koňmi a chovnou stanicí pejsků. Ubytováni budeme ve dvoulůžkových pokojích se sociálním zařízením.

56

Pobyt č. 6 – Radešín – je určen pro neslyšící a nemluvící. Bude organizován ve spolupráci s Univerzitou Palackého, fakultou Speciální pedagogiky, PhDr. Evou Souralovou se zaměřením na rozvoj znakového jazyka a komunikace

hluchoslepých. Zúčastní se individuálně

oslovení klienti.

57

Příloha č. 2 Budování komunikace u dětí s vadou sluchu a zraku v Berouně

58

Příloha č. 3 Červenobílá hůl Začátkem roku 2001 byla v České republice přijata Vyhláška č. 30/2001 Sb. Ministerstva dopravy a spojů, která ukončila diskuse o tom, jak mají být označeni lidé s kombinovaným postižením zraku a sluchu. Tato vyhláška, která nabyla účinnosti dne 31.1.2001 a kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích, stanovuje po vzoru některých evropských zemí jako symbol hluchoslepoty červeno-bílou hůl.

V § 27 odst.2 se uvádí, že "speciální označení osoby nevidomé je bílá hůl, označení osoby hluchoslepé je hůl s bílými a červenými pruhy o šířce 100 mm". S červenobílou holí vycházejí do ulic nejen hluchoslepí v České republice, ale též takto postižení v Anglii, Francii, Finsku, Chorvatsku a tato úprava se připravuje i v některých dalších evropských zemích.

59

Vyhláška č. 30/2001 Sb. Ministerstva dopravy a spojů, kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úpravu a řízení provozu na pozemních komunikacích.

Oblasti úpravy: Právní režim pozemních komunikací a provozu na nich; Dopravní předpisy v silničním

provozu; Dopravní cesty obecně; Řidiči motorových vozidel;

Dopravní prostředky; Motorová vozidla; Jízdní kola. Schváleno (Vydáno): 10. 1. 2001 Účinnost od: 31. 1. 2001 Uveřejněno v č. 11/2001 Sbírky zákonů na straně 522.

§ 27 Speciální označení vozidel jsou: "Označení vozidla přepravujícího osobu těžce postiženou nebo těžce pohybově postiženou" (č. 0 1) "Označení vozidla řízeného osobou sluchově postiženou" (č. 0 2) "Označení vozidla řízeného řidičem začátečníkem" (č. 0 3) "Označení autobusu přepravujícího děti" (č. 0 4) Speciální označení osoby nevidomé je bílá hůl, označení osoby hluchoslepé je hůl s bílými a červenými pruhy o šířce 100 mm.

60

Příloha č. 4 Přehled akcí LORM 1992 – 2004

1992 – listopad – Svatý kopeček – Ambulantní kurs pro rodiče a jejich děti – 30 osob – listopad – Hodonín – Poradenský a rehabilitační kurs pro hluchoslepé a jejich rodiny – 52 osob 1993 – leden – Svatý kopeček – Kurs pro hluchoslepé děti a jejich rodiče – 10 osob – červen – Beroun – Třídenní instruktážní kurs pro dospělé hluchoslepé – 20 osob – srpen – Lipová – Rehabilitační kurs pro rodiny s dětmi – 1 účastník – říjen – Churáňov – Rehabilitační kurs pro hluchoslepé – 26 osob 1994 – červenec – Krkonoše – Buřany – Integrační pobyt pro děti s rodinami – 17 osob – Kunčice – Psychorehabilitační kurs – 40 osob 1995 – květen – Kunčice – Psychorehabilitační pobyt – 36 osob – červen – Kunčice – Psychorehabilitační pobyt – 24 osob – srpen – Kunčice – Pobyt rodičů s dětmi – 24 osob – srpen – Kunčice – Psychorehabilitační pobyt – 14 osob – říjen – Hotel Globus – Psychorehabilitační kurz – 26 osob – listopad – Kunčice – Psychorehabilitační pobyt – 29 osob 1996 – duben – Kunčice – Psychorehabilitační kurs – 35 osob – květen – Kunčice – Psychorehabilitační kurs – 18 osob – srpen – Kunčice – Psychorehabilitační kurs – 28 osob – srpen – Kunčice – Kurs pro rodiny s dětmi – 9 osob – červenec – Kunčice – Psychorehabilitační kurs – 11 osob – říjen – Kunčice – Psychorehabilitační kurs – 10 osob 1997 – duben – Horní Lipová – Psychorehabilitační pobyt – 22 osob – květen – Horní Lipová – Psychorehabilitační pobyt – 21 osob – květen – Paprsek – Psychorehabilitační kurs – 24 osob – červenec – Paprsek – Psychorehabilitační kurs – 25 osob – říjen – Horní Lipová – Psychorehabilitační pobyt – 20 osob 1998 – květen Horní Lipová – Psychorehabilitační pobyt – 31 osob – červenec – Jablonné nad Orlicí – Psychorehabilitační pobyt – 18 osob – srpen – Královka – Psychorehabilitační pobyt – 25 osob – září – Paprsek – Psychorehabilitační pobyt – 27 osob – říjen – Běleč – Psychorehabilitační pobyt – 19 osob

61

1999 – červen – Horní Lipová – Psychorehabilitační pobyt – 21 osob – červenec – Střelská Hoštice – Psychorehabilitační pobyt – 21 osob – srpen – Jablonné nad Orlicí – Psychorehabilitační pobyt – 26 osob – listopad – Luhačovice – Psychorehabilitační pobyt – 20 osob 2000 – červen – Jizerské Hory – edukačně-rehabilitační pobyt – 21 osob – červenec – Střelské Hoštice – edukačně-rehabilitační pobyt – 20 osob – srpen – Běleč – edukačně-rehabilitační pobyt – 25 osob – říjen – Luhačovice – edukačně-rehabilitační pobyt – 20 osob – říjen – Jánské Lázně – edukačně-rehabilitační pobyt – 15 osob 2001 – květen – Bučily u Sedlčan – edukačně-rehabilitační pobyt – 24 osob – červen – Sedlec-Prčice – edukačně-rehabilitační pobyt – 20 osob – červenec – Ruprechtov u Vyškova – edukačně-rehabilitační pobyt – 22 osob – červenec – Střekečské Hoštice – edukačně-rehabilitační pobyt – 24 osob – srpen – Rabštejn nad Střelou – edukačně-rehabilitační pobyt – 24 osob – říjen – Luhačovice – edukačně-rehabilitační pobyt – 11 osob 2002 – květen – Rožnov pod Radhoštěm – edukačně-rehabilitační pobyt – 24 osob – červen – Vršov – edukačně-rehabilitační pobyt – 25 osob – červenec – Horní Malá Úpa – edukačně-rehabilitační pobyt – 23 osob – srpen – Kamenický Šenov – edukačně-rehabilitační pobyt pro mládež – 22 osob – září – Blata u Jičína – edukačně-rehabilitační pobyt – 22 osob 2003 – květen – Blata u Jičína – edukačně-rehabilitační pobyt - ? osob – červen – Rožnov pod Radhoštěm – edukačně-rehabilitační pobyt - ? osob – červenec – Žďár nad Sázavou – edukačně-rehabilitační pobyt - ? osob – červenec – Hlinsko – edukačně-rehabilitační pobyt - ? osob – srpen – Horažďovice – edukačně-rehabilitační pobyt - ? osob – září – Nedvědice u Pernštejna – edukačně-rehabilitační pobyt - ? osob 2004 – květen – Bystřice pod Hostýnem – edukačně-rehabilitační pobyt – 30 osob – červen – Mozolov – edukačně-rehabilitační pobyt – 23 osob – červenec – Hvozdy – edukačně-rehabilitační pobyt – 20 osob – července – Děčín – edukačně-rehabilitační pobyt – 23 osob – srpen – Blata u Jičína – edukačně-rehabilitační pobyt – 21 osob – září – Radešín – edukačně-rehabilitační pobyt – specializovaný na rozvoj znakového jazyka – 25 osob

62

Příloha č. 5 Předběžná přihláška

63

Příloha č. 6 Závažná přihláška Pobyt č. 3 Termín odeslání přihlášek: do 25. 4. 2004 Závazná přihláška na rehabilitačně-edukační pobyt Blata u Jičína Termín: 7. 8. – 14. 8. 2004 Cena pobytu: 1800,- Kč osoba Vedoucí: Hluchoslepý účastník Jméno ………………………………………………………………………. Rodné číslo ………………………… č.OP ……………………………… Číslo ZTP/P (ZTP) .……………………………………………………….. Adresa ………………………………………………………………………. Telefon ……………………….. E- mail …………………………………… Sdělení (dieta apod.) ……………………………………………………… Prohlašuji, že se v letošním roce nezúčastním více než tří pobytů hrazených ze státní dotace. Datum ……………..

Podpis účastníka …………………………

Průvodce Požaduji zajistit průvodce Mám svého průvodce Jméno ……………………………………………………………………….. Rodné číslo ………………………… č.OP ……………………………… Číslo ZTP/P (ZTP) …………………………………………………………. Adresa ………………………………………………………………………. Telefon ……………………….. E- mail ……………………………………. Datum …………….

Podpis průvodce…………………….

64

Příloha č. 7 Etický kodex pracovníka LORM

65

Příloha č. 8 Závazek mlčenlivosti

66

Příloha č. 9 Česká verze Lormovy abecedy Lormova abeceda je doteková abeceda, u které jsou jednotlivá písmena abecedy přiřazena jednotlivým místům na prstech a dlani, takže se jedná o psaní jednotlivých písmen abecedy do dlaně příjemce. Mluvčí píše ukazováčkem nebo rychlejší metodou - dlaň na dlaň všemi prsty. Ke komunikaci používáme dlaň nejlépe levé ruky a prsty této ruky držíme poněkud napjaté a mírně roztažené. Mluvčí vyznačuje jednotlivá písma svým ukazováčkem dotykem do dlaně a na prsty ruky příjemce sdělovaných informací podle toho schématu:

67

A – B – C – D – E – F – G – H – CH – I – J – K – L – M – N – O – P –

bod na špičce palce krátká čára na středu ukazováčku ve směru od špičky prstu k dlani bod na zápěstí krátká čára na středu prostředníčku ve směru od špičky prstu k dlani bod na špičce ukazováčku lehké současné stisknutí špiček ukazováčku a prostředníčku krátká čára na středu prsteníčku ve směru od špičky prstu k dlani krátká čára na středu malíčku ve směru od špičky k dlani lehké stisknutí špiček prsteníčku a malíčku bod na špičce prostředníčku stisk nehtového článku prostředníčku bod čtyř špiček na dlani dlouhá čára na středu prostředníčku ve směru od špičky prstu k zápěstí bod na kořeni malíčku bod na kořeni ukazováčku bod na špičce prsteníčku dlouhá čára na vnější straně ukazováčku ve směru ohbí mezi palcem a ukazováčkem ke špičce ukazováčku Q – dlouhá čára na vnější straně malíčku ve směru od zápěstí ke špičce malíčku R – trylek na dlani S – kruh na dlani T – krátká čára na středu palce ve směru od špičky prstu k dlani U – bod na špičce malíčku V – bod na oblouku palce, poněkud zvenku W – dva body na oblouku palce, poněkud zvenku, druhý bod následuje až po prvním na totéž místo X – příčná čára přes zápěstí ve směru od palce k malíčku Y – příčná čára přes kořeny prstů ve směru od ukazováčku k malíčku Ý – tah od kořene ukazováčku ke kořeni malíčku, zakončit jedním tahem do pravého úhlu Z – šikmá čára přes dlaň ve směru od palcového oblouku ke kořeni malíčku DLOUHÉ SAMOHLÁSKY – uchopení posledního článku prstu příslušné samohlásky a plynulé protáhnutí směrem ke konci prstu, nebo krátká čárka na špičce prstu pro příslušnou samohlásku směrem ke konci prstu

HÁČEK NAD PÍSMENY – dotyk v ohbí mezi palcem a ukazováčkem Písmena s háčky (Ě, Č, Ď, Ň, Ř, Š, Ť, Ž), se vyznačují dvěma po sobě jdoucími dotyky. Nejprve se vyznačí háček nad písmenem dotykem v ohbí mezi palcem a ukazováčkem, potom se vyznačuje příslušné písmeno. Například písmeno Š se vyznačí dotykem v ohbí mezi palcem a ukazováčkem a potom následuje kruh do dlaně. Písmeno Ě se vyznačí dotykem v ohbí mezi palcem a ukazováčkem a potom následuje dotyk na špičce ukazováčku.

68

ČÍSLICE – 2 možné způsoby: 1. arabské číslice napsat obrysově do dlaně, označení tisíc, milión, miliarda – zkratkou – tis., mil., mld., použít značení jako v Braillově písmu

2. 1 = A, 2 = B, 3 = C, 4 = D, 5 = E, 6 = F, 7 = G, 8 = H, 9 = I, 0 = J, před číslicí uží t tah obráceného "L" od zápěstí směrem ke špičce prostředníku.

NEROZUMÍM – zavřít dlaň OTAZNÍK – ukazováčkem vypsat do dlaně obrys otazníku MEZERA MEZI SLOVY – plochou ruky přejet dvakrát po dlani. OMYL – lehké klepnutí do dlaně. KONEC VĚTY – plochou ruky přejet dvakrát po dlani.

69

Příloha č. 10 Braillova abeceda

70

Příloha č. 11 Anketa – DOTEKY

71

Příloha č. 12 Zvací dopis na edukačně-rehabilitační pobyt pro mládež od 15 do 35 let č. 5 Blata u Jičína – Penzion Diana

72

Příloha č. 13 Edukačně-rehabilitační pobyt pro mládež od 15 do 35 let č. 5 Blata u Jičína – Penzion Diana

Datum: 7. – 14. 8. 2004 Lokalita: Český ráj Vedoucí pobytu: Bc. Hana Dvořáková Zaměstnanci a instruktoři: 4 Klienti: 9 Můj klient: M. H. Rodinní příslušníci, přátelé, průvodci: 4 Studenti a odborníci: 4 Celkový počet: 21 Ubytování: v penzionu Diana ve dvojlůžkových pokojích se sociálním zařízením Stravování: v penzionu – plná penze Cena: 1.800,- Kč / osoba

73

Příloha č. 14 Plánovaný program HVOZDY 10.7. – 17.7. 2004 10.7. sobota 14 : 15 sraz v Praze na Hlavním nádraží 14 : 30 odjezd do Hvozdů, ubytování, krátká procházka po okolí 18 : 00 večeře 18 : 30 seznámení, nástin programu během pobytu

11.7. neděle 08 : 00 rozcvička 08 : 30 snídaně 10 : 00 přednáška o bylinkách – Sedláčkovi vyplňování dotazníku časopisu DOTEKY 12 : 30 oběd 13 : 30 výlet do Prahy 18 : 00 večeře 19 : 00 čtení I

12.7. pondělí 08 : 00 rozcvička 08 : 30 snídaně 10 : 00 přednáška o regionu - p. Hromádka 12 : 30 oběd 13 : 30 výlet na zámek Dobříš 18 : 00 večeře 19 : 00 čtení II

13.7. úterý 08 : 00 rozcvička 08 : 30 snídaně 09 : 30 POSP (prostorová orientace, samostatný pohyb) vyprávění o Francii 12 : 30 oběd 13 : 30 výlet do Luk pod Medníkem, Medník 18 : 00 večeře 19 : 00 čtení III

14.7. středa 08 : 00 rozcvička 08 : 30 snídaně 09 : 15 výlet na Karlštejn do města Beroun 18 : 00 večeře 19 : 00 volný večer

74

15.7. čtvrtek 08 : 00 rozcvička 08 : 30 snídaně 09 : 30 výlet do Mníšku pod Brdy do Jílového u Prahy 12 : 30 oběd 14 : 00 přednáška - Kontakt Praha arteterapie 18 : 00 večeře 19 : 00 táborák

16.7. pátek 08 : 00 rozcvička 08 : 30 snídaně 11 : 00 přednáška, ukázky Helppes Praha 12 : 30 oběd 14 : 00 procházka, arteterapie, příprava na večírek 18 : 00 večeře 19 : 00 večírek

17.7. sobota 08 : 30 snídaně, balení, procházka 10 : 30 odjezd do Prahy

75

Příloha č. 15 Hodnocení pobytu č. 3 ve Hvozdech

76

Příloha č. 16 Memorandum

77

Příloha č. 17 Členění účastníků jednotlivých edukačně-rehabilitačních pobytů v roce 2004

Pobyt

Termín

číslo

Místo konání

Klienti

Rodinní přísl.,

Studenti,

Zaměstnanci,

Celkem

přátelé, průvodci

odborníci

instruktoři

15

12

0

3

30

12

8

0

3

23

10

6

2

2

20

12

8

0

3

23

9

4

4

4

21

12

2

5

6

25

70

40

11

21

142

16.-22.5. 2004 1

Bystřice 11.-18.6. 2004

2

Mozolov 10.-17. 2004

3

Hvozdy 24.-31.7. 2004

4

Nebočady 7.-14.8. 2004

5

Blata 23.-29.8. 2004

6

Radešín

Celkem účastníků

78