Absolventská práce. Koordinátor dobrovolníků v nemocnici. JABOK Vyšší sociálně pedagogická a teologická škola v Praze

JABOK Vyšší sociálně pedagogická a teologická škola v Praze

Absolventská práce

Koordinátor dobrovolníků v nemocnici

Vedoucí práce: PaedDr. Marie Vorlová 2004

Magdalena Ettlerová

Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem absolventskou práci Koordinátor dobrovolníků v nemocnici zpracovala samostatně a výhradně s použitím uvedených pramenů a literatury. 2. Tuto práci nepředkládám k obhajobě na jiné škole. 3. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla v případě zájmu pro studijní účely zpřístupněna dalším osobám nebo institucím. 4. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla publikována na internetových stránkách Jaboku. V Praze dne 22. 11. 2004

Magdalena Ettlerová

Chtěla bych poděkovat vedoucí mé práce PeadDr. Marii Vorlové za metodické vedení a cenné připomínky, koordinátorce dobrovolníků ve Fakultní nemocnici v Motole Mgr. Blance Zemanové za umožnění praxe v dobrovolnickém centru, Národnímu dobrovolnickému centru Hestia a občanskému sdružení AGNES za poskytnutí literatury. Děkuji též své rodině a přátelům za veškerou podporu.

Obsah 1.

ÚVOD .........................................................................................................................................................1

2.

ÚVOD DO DOBROVOLNICTVÍ............................................................................................................3 2.1 2.2

3.

DOBROVOLNICTVÍ V NEMOCNICI ..................................................................................................7 3.1 3.2 3.3 3.4

4.

GARANT PROGRAMU.........................................................................................................................13 KONTAKTNÍ OSOBA ..........................................................................................................................14 KOORDINÁTOR DOBROVOLNÍKŮ .......................................................................................................14

VLASTNÍ PŮSOBENÍ KOORDINÁTORA DOBROVOLNÍKŮ V NEMOCNICI..........................16 5.1 5.1.1 5.1.2 5.2 5.2.1 5.2.2 5.2.3 5.2.4 5.2.5 5.3 5.3.1 5.3.2 5.3.3 5.4 5.4.1 5.4.2 5.4.3 5.4.4 5.4.5 5.4.6 5.4.7

6.

POSLÁNÍ DOBROVOLNICTVÍ V NEMOCNICI Z POHLEDU PACIENTA .......................................................8 DOBROVOLNICTVÍ V NEMOCNICI Z HLEDISKA ZDRAVOTNICKÉHO PERSONÁLU ...................................9 HISTORIE PROGRAMU „DOBROVOLNÍCI V NEMOCNICI“ ......................................................................9 FORMY USPOŘÁDÁNÍ DOBROVOLNICKÉHO PROGRAMU V NEMOCNICÍCH V ČR .................................11

ÚČASTNÍCI PROGRAMU „DOBROVOLNÍCI V NEMOCNICI“..................................................13 4.1 4.2 4.3

5.

TERMINOLOGIE DOBROVOLNICTVÍ .....................................................................................................4 TYPY DOBROVOLNICTVÍ .....................................................................................................................5

PŘÍPRAVA DOBROVOLNICKÉHO PROGRAMU .....................................................................................16 Role koordinátora v přípravné fázi programu ............................................................................16 Výběr činností pro dobrovolníky.................................................................................................17 PŘÍPRAVA DOBROVOLNÍKŮ...............................................................................................................19 Získávání dobrovolníků...............................................................................................................19 Výběr dobrovolníků.....................................................................................................................20 Výcvik dobrovolníků....................................................................................................................22 Před zahájením činnosti dobrovolníků........................................................................................25 Zahájení činnosti dobrovolníků ..................................................................................................25 KOORDINACE ZAPOJENÝCH DOBROVOLNÍKŮ ....................................................................................26 Supervize dobrovolníků...............................................................................................................26 Motivování a oceňování dobrovolníků........................................................................................29 Ukončení spolupráce s dobrovolníkem .......................................................................................30 DALŠÍ ČINNOSTI KOORDINÁTORA DOBROVOLNÍKŮ V NEMOCNICI .....................................................31 Dokumentace vedená koordinátorem..........................................................................................31 Hodnocení dobrovolnické činnosti..............................................................................................34 Spolupráce s nestátními organizacemi........................................................................................35 Organizace jednorázových akcí ..................................................................................................36 Spolupráce s garantem, kontaktními osobami a supervizory......................................................37 Účast na odborných konferencích...............................................................................................38 Příprava informačních letáků .....................................................................................................38

DALŠÍ ASPEKTY ROLE KOORDINÁTORA DOBROVOLNÍKŮ .................................................40 6.1 6.2

MATERIÁLNÍ PŘEDPOKLADY PRÁCE KOORDINÁTORA DOBROVOLNÍKŮ .............................................40 KOORDINÁTOR DOBROVOLNÍKŮ JAKO ZAMĚSTNÁNÍ.........................................................................40

7.

ZÁVĚR.....................................................................................................................................................41

8.

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ...................................................................................................43

9.

SEZNAM PŘÍLOH .................................................................................................................................45

RESUMÉ ...........................................................................................................................................................46

Úvod

1. Úvod Dobrovolnictví není ve společnosti ničím novým. V každé kultuře jsou lidé pomáhající druhým bez nároku na odměnu. „Solidarita a vzájemná pomoc tvoří základ existence lidské společnosti i všech náboženství.“1 Novým fenoménem je však to, že se některé organizace a jednotlivci zabývají organizací dobrovolnictví profesionálně. Poprvé jsem se s tématem dobrovolnictví blíže seznámila před třemi lety díky prázdninové praxi ve Velké Británii. V pozici dobrovolníka jsem působila v organizaci Winged Fellowship Trust, která nabízí prázdninové pobyty pro vozíčkáře. Zaujala mě činnost organizace a její způsob využívání dobrovolné pomoci. Po návratu do České republiky jsem se zajímala o zdejší podobu dobrovolnických aktivit. Minulý rok jsem se více seznámila s činností Národního dobrovolnického centra Hestia. Z nabídky dobrovolných činností centra Hestia mě nejvíce zaujal program

„Dobrovolníci

v nemocnici“.

Nevěděla

jsem

přesně,

co

činnost

dobrovolníka v nemocnici obnáší, ale tušila jsem její jakýsi samozřejmý smysl. Z českých nemocnic spolupracujících s Národním dobrovolnickým centrem Hestia jsem si kvůli místu bydliště vybrala pražskou Fakultní nemocnici v Motole. Při setkání s tamější koordinátorkou dobrovolníků jsme se dohodly na mé praxi v motolské dobrovolnickém centru. Ve své absolventské práci si kladu za cíl informovat o možnosti dobrovolnictví v nemocnici. Dále je mým cílem přiblížit roli koordinátora dobrovolníků v nemocnici, který je zodpovědný za vedení dobrovolníků a podílí se na řízení celého dobrovolnického programu. V příštích letech lze očekávat další rozšiřování dobrovolnického programu do českých nemocnic, a tak i nárůst potřeby koordinátorů dobrovolníků v těchto programech. Předpokládám, že z důvodu, aby dobrovolníci působili v nemocnici efektivně a vhodně doplňovali zdravotní péči personálu, je pozice koordinátora dobrovolníků nezbytná. Dále předpokládám, že náplň práce koordinátora dobrovolníků v nemocnici se výhradně týká práce s dobrovolníky.

1

Tošner; Sozanská. Dobrovolníci a metodika práce s nimi, s. 23.

1

Úvod

Úvodní část se věnuje obecnému úvodu do oblasti dobrovolnictví, definuje jeho typy a seznamuje s užívanou terminologií. Tato kapitola také obsahuje ustanovení uváděná v zákoně o dobrovolnické službě. Další kapitola práce se zabývá fenoménem dobrovolnictví v nemocnici. Toto téma posuzuje z pohledu pacienta a zdravotnického personálu a hledá přínosy i problematická místa dobrovolnického programu. Následně uvádím historii programu „Dobrovolníci v nemocnici“ v České republice a podrobně popisuji jeho vývoj ve Fakultní nemocnici v Motole. V této části práce je dále předložen přehled možných uspořádání dobrovolnického programu v nemocnici. V následující kapitole jsou uvedeny kompetence a role jednotlivých účastníků dobrovolnického nemocničního programu a způsob jejich vzájemné spolupráce s důrazem na roli koordinátora dobrovolníků. Hlavní část absolventské práce představuje pátá kapitola, která se věnuje působení koordinátora dobrovolníků. Jednotlivé činnosti, které tvoří náplň jeho práce, jsou nejprve popsány obecně a poté je ukázána jejich konkrétní podoba ve Fakultní nemocnici v Motole. Poslední

kapitola

seznamuje

s dalšími

aspekty

role

koordinátora

dobrovolníků, např. materiální předpoklady této činnosti. Tato práce si neklade za cíl být vyčerpávající příručkou pro koordinátory dobrovolníků v nemocnici (ani jí svým rozsahem být nemůže), má však nastínit danou problematiku a popsat možnosti uplatňování dobrovolnictví ve zdravotnické praxi v České republice.

2

Úvod do dobrovolnictví

2. Úvod do dobrovolnictví Dobrovolníci konají činnost ve prospěch ostatních bez nároku na finanční odměnu. Dobrovolnictví se stalo podstatnou součástí občanské společnosti, která je založena na spolupráci a vzájemné solidaritě plnoprávných a svobodných občanů.2 Objevuje se v mnoha oblastech lidského působení, např. ve sportu, kultuře, ekologických aktivitách a také v sociální práci. Historie organizované dobročinnosti má podle Friče3 své počátky již ve středověku ve filantropických činnostech církve. Postupně se k církevním charitativním aktivitám přidávaly občanské spolky. Ve 20. století vznikl ve Spojených

státech

amerických

a

jednotlivých

evropských

zemích

systém

dobrovolnických center, které propagují dobrovolnictví, realizují vlastní programy a zajišťují vzdělávání v této oblasti. Obyvatelé těchto zemí považují dobrovolnictví za samozřejmou součást společenského života. Dobrovolnictví v českých zemích se významně rozvíjelo v 19. století, kdy vznikla řada vlasteneckých spolků na podporu kultury, umění, vědy a vzdělávání. Tento vývoj pokračoval po vzniku samostatného Československa, ale brzy byl přerušen německou okupací a vznikem socialistického státu. Éra socialismu po sobě zanechala

z hlediska

dobrovolnictví

vesměs

negativní

dědictví.

„Pojem

´dobročinnost´ byl v očích běžného občana diskreditován hlavně díky jeho silné ideologizaci a vazbě takového konání na kariérní postup.“4 Po roce 1989 se obnovují či nově vznikají organizace, které využívají službu dobrovolníků. V České republice donedávna neexistoval žádný právní dokument, který by definoval pojmy v dobrovolnictví a vymezoval práva a povinnosti dobrovolníků. V lednu roku 2003 však vešel v platnost zákon o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů. Zákon č. 198/2002 Sb. o dobrovolnické službě upravuje podmínky, za kterých stát podporuje dobrovolnickou službu, a určuje vztah dobrovolnictví k pracovnímu právu. Podle zákona oblast dobrovolnictví náleží pod kompetenci Ministerstva vnitra ČR. O narůstajícím významu dobrovolnictví svědčí také skutečnost, že Organizace spojených národů (dále jen OSN) vyhlásila první rok nového tisíciletí za 2 3

Viz Tošner; Sozanská. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích, s. 30. Viz Frič. Dárcovství a dobrovolnictví v České republice, s. 23.

3


Mezinárodní rok dobrovolníků. Valné shromáždění OSN přijalo tuto rezoluci 20.11. 1997 a podpořilo ji 123 zemí včetně České republiky. V roce 1985 určila OSN 5. prosinec za Mezinárodní den dobrovolníků.5

2.1 Terminologie dobrovolnictví Ke snadnější orientaci v oblasti dobrovolnictví může sloužit znalost významu termínů,

které

se

užívají

v související

literatuře

a

v zákoně

upravujícím

dobrovolnickou službu. Kdo je dobrovolník? „Dobrovolník je člověk, který bez nároku na finanční odměnu poskytuje svůj čas, svoji energii, vědomosti a dovednosti ve prospěch ostatních lidí či společnosti.“6 Jedná se o pomoc sociální, zdravotní, ekologickou, péči o kulturní dědictví a pomoc při humanitární či přírodní katastrofě. Podle zákona č. 198/2002 Sb. o dobrovolnické službě je dobrovolníkem fyzická osoba starší 15 let pro službu v České republice a starší 18 let pro dobrovolnou činnost v zahraničí. Zákon zároveň zakazuje dobrovolnou službu vykonavateli vojenské činné služby nebo civilní služby. Dobrovolník může být profesionálně organizován, aby se jeho činnost stala spolehlivým a pravidelným zdrojem pomoci. Činnost dobrovolníka je předem časově a obsahově vymezena. Současně si však dobrovolnictví zachovává prvky neformálnosti a spontaneity. Pro dobrovolníky se zkušenost dobrovolnictví stává zdrojem nových zážitků i příležitostí pro osobní růst. Organizace pracující s dobrovolníky si pro svůj program připravují Kodex dobrovolníka, ve kterém jsou definovány práva a povinnosti zapojených dobrovolníků. Termín dobrovolnictví je užíván pro označení občanské výpomoci, vzájemně prospěšného dobrovolnictví či veřejně prospěšného dobrovolnictví. Občanská výpomoc je spontánní dobrovolná služba v rámci rodiny, širšího příbuzenstva

či

sousedství.

Vzájemně

prospěšné

dobrovolnictví

označuje

dobrovolnou službu v rámci obce, sdružení, farnosti nebo klubů. Forma dobrovolnictví,

na

které

staví

neziskové

organizace

a

kterou

organizují

dobrovolnická centra, se nazývá veřejně prospěšná dobrovolná služba.7 Frič. Dárcovství a dobrovolnictví v České republice, s. 26. Viz Holubová. Dobrovolnická práce v České republice a její využití ve zdravotně sociální oblasti, s. 5. 6 Tošner; Sozanská. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích, s. 35. 7 Viz Tošner; Sozanská. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích, s. 36. 4 5

4


Dále lze rozlišit termíny dobrovolný a dobrovolnický. Dobrovolnická činnost je specificky lidská aktivita spojená s organizací dobrovolnictví, kdežto dobrovolná činnost je vlastní výkon dobrovolné pomoci. Dobrovolnická

organizace

je

ta,

která

se

převážně

zabývá

zprostředkováváním a organizací dobrovolné činnosti. Naopak dobrovolné organizace mají svou činnost umožněnu díky pomoci dobrovolníků (např. SkautJunák), kterou využívají pro vlastní fungování organizace.8

2.2 Typy dobrovolnictví Dobrovolnictví lze z hlediska historického a kulturního vývoje rozdělit na evropský a americký model. Vývojově starší evropský neboli komunitní model představuje dobrovolnou činnost v rámci komunity, kde se dobrovolníci spontánně setkávají v přirozeném prostředí církve, sportovní či jiné organizace. Z některých organizací se mohou postupně stát dobrovolnická centra zaměřená na určitou sociální nebo věkovou skupinu či určitý druh dobrovolné činnosti. Mladší americký model, tzv. manažerský, využívá profesionálně řízená dobrovolnická centra, která zájemcům nabízejí dobrovolnictví v řadě oblastí. V České republice se objevuje model komunitní i manažerský typ, který převládá ve větších městech.9 Z hlediska o dobrovolnictví

vývoje vzniklém

dobrovolnictví „zdola

nahoru“

mluví a

Tošner

působícím

a

„zvenčí

Sozanská10 dovnitř“.

Dobrovolnictví vzniklé „zdola nahoru“ se vyvinulo z neformální skupiny, která se postupně přetvořila do registrované neziskové organizace. Dobrovolnictví působící „zvenčí dovnitř“ se objevuje u profesionální strukturované organizace, která se rozhodne začít spolupracovat s dobrovolníky, nebo stávající práci s dobrovolníky lépe organizovat. Taková forma se nachází právě např. v nemocnicích, kam se dobrovolnictví začíná zavádět. Další

rozdělení

dobrovolnictví

popisuje

míru

využití

pomoci

dobrovolníků v organizaci. První možností je organizace, jejíž chod je na dobrovolnících přímo závislý. Bez účasti dobrovolníků by realizace aktivit dané organizace nebyla vůbec možná. Druhou formou je spolupráce dobrovolníků a profesionálních zaměstnanců, dobrovolnictví však není základem provozu Viz Tošner; Sozanská. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích, s. 37. Viz Dobrovolník ve Fakultní nemocnici v Motole, s. 3. 10 Viz Tošner; Sozanská. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích, s. 38. 8 9

5


organizace. Dobrovolníci např. zajišťují technické záležitosti, ne však hlavní práci s klientem. Třetím typem je situace, kdy dobrovolníci poskytované služby zkvalitňují a usnadňují, ale jejich působení není nezbytné.11 Jedná se zvláště o zajišťování volnočasových aktivit, jako je tomu u dobrovolnického programu ve Fakultní nemocnici Motol (dále jen FN Motol). Dobrovolnictví lze dále rozlišit podle časového hlediska. Zapojení při jednorázových akcích se může konat jednou či několikrát do roka. Dohoda o pomoci bývá v tomto případě jen ústní. Dlouhodobá dobrovolná pomoc musí být podle zákona o dobrovolnické službě vykonávána pravidelně po dobu delší než tři měsíce. Dobrovolná služba je termín označující dlouhodobější dobrovolnou činnost v zahraničí.12

Viz Frič. Dárcovství a dobrovolnictví v České republice, s. 103. Viz Holubová. Srovnávací studie dobrovolnické činnosti ve vybraných nemocnicích v ČR a USA, s. 12. 11

12

6

Dobrovolnictví v nemocnici

3. Dobrovolnictví v nemocnici Jednou z oblastí, kde mohou dobrovolníci působit, je nemocnice. Nemocniční péče o pacienty zaznamenala v poslední době mnoho podstatných změn, které přibližují nemocné „zdravému světu“. V českých nemocnicích je již běžná přítomnost maminek u nemocných dětí, samozřejmé jsou volné návštěvní hodiny a kromě zdravotního personálu se o pacienty starají psychologové, herní terapeuti13 a sociální pracovníci. Postupně se do nemocnic začíná zavádět také dobrovolnictví. Dobrovolníci přicházející na nemocniční oddělení znamenají pro pacienty další zdroj sociálních kontaktů. Dobrovolníci dochází do nemocnic za dětskými i dospělými pacienty. Nabízejí jim pravidelné zájmové kroužky, doučují cizí jazyky, chodí s pacienty na procházky nebo si společně povídají. Dobrovolníci v nemocnici se také mohou podílet na zajišťování jednorázových kulturních a zábavných programů pro pacienty. K rozvoji dobrovolnictví v českých nemocnicích přispívá Hestia – Národní dobrovolnické centrum podporované organizací Open Society Institute New York, protože nabízí program „Dobrovolníci v nemocnici“. „Posláním projektu je vnášet do nemocnice více lidského kontaktu, posilovat duševní pohodu pacienta a jeho postoj k aktivní spolupráci na uzdravení. Tak může dobrovolník, člověk přicházející ze ´zdravého světa´ pomoci překlenout náročné chvíle v nemocnici a přispět k lepšímu průběhu a efektu léčby. Hlavní zásadou je vytvoření fungujícího systému dobrovolnické pomoci tak, aby nenarušoval léčebný režim a provoz v nemocnici a vhodně doplňoval práci odborného personálu tam, kde je to možné.“ 14

13 Jan Vymětal ve své knize Úzkost a strach (s. 170) u dětí uvádí, že herní terapeut působí na dětských lůžkových oddělení nemocnice, tam připravuje dítě na léčebné úkony formou hry a případně malé pacienty doprovází k lékařským zákrokům. 14 Viz Dobrovolník ve Fakultní nemocnici v Motole, s. 4.

7


3.1 Poslání dobrovolnictví v nemocnici z pohledu pacienta Hospitalizace obvykle pro pacienta znamená značné změny v jeho psychice. Zatímco k ošetřujícímu lékaři přichází relativně dobrovolně a očekává určitou partnerskou kooperaci, do nemocnice přichází na základě rozhodnutí autority, které nemůže příliš ovlivnit. Pacient je si vědom toho, že je-li posílán do nemocnice, je jeho zdravotní stav vážný. Toto povědomí ho dostává do stresu, cítí strach, bolest a nejistotu.15 V nemocnici se pacient stává závislým na druhých lidech a je nucen žít v životním rytmu, který nemá zažitý a může se mu zdát nepřirozený. Pacient je uzavřen v neznámém prostředí a stýká se s cizími lidmi, zatímco jeho kontakt se známými je omezen. Dále se zužuje okruh jeho zájmů a musí dělat činnosti, které většinou neovládal. Další negativní stránkou pobytu v nemocnici je skutečnost, že v roli nemocničního pacienta člověk ztrácí své specifické společenské postavení, které získal např. v zaměstnání nebo rodině.16 „Nemoc není poruchou jen jednoho orgánu nebo části těla. Postihuje celého člověka a zasahuje do života celé jeho rodiny. Na průběhu a úspěchu léčby se výrazným způsobem podílí i duševní pohoda, spolupráce a postoj k nemoci samotného pacienta.“17 Pro pacienta se dobrovolník může stát spojnicí se zdravým světem a přinášet tak změnu do nemocniční každodennosti. Dobrovolníci jsou na rozdíl od zdravotního personálu méně propojeni s pacientovou nemocí. V porovnání s rodinou mohou být zase méně ustaraní a zainteresovaní do osobních problémů. Tyto důvody jedinečného postavení dobrovolníka přináší řadu možností, jak se dobrovolník může stát podpůrným léčebným prvkem v naplňování potřeb pacienta.18 Na druhou stranu však pacient, zvláště pokud není dostatečně informován, může mít nedůvěru k působení dobrovolníka v nemocnici. Dalším problematickým místem dobrovolnictví může být obava z vytvoření příliš silné citové vazby mezi dobrovolníkem a pacientem.

Viz Křivohlavý. Psychologie nemoci, s. 48. Viz Křivohlavý. Psychologie nemoci, s. 50 – 52. 17 Novotný; Stará. Dobrovolníci v nemocnicích, s. 7. 18 Viz Novotný; Stará. Dobrovolníci v nemocnicích, s. 23. 15

16

8


3.2 Dobrovolnictví v nemocnici z hlediska zdravotnického personálu Vztah mezi dobrovolníky a zejména zdravotními sestrami, se kterými se dobrovolník setkává nejčastěji, je pro fungování dobrovolnického programu velmi důležitý.19 Zdravotnický personál může mít obavy z toho, že dobrovolníci pro ně budou znamenat spíše zkomplikování práce, nebo se bojí, že dobrovolník překročí své kompetence (např. zasahování do zdravotnické péče). Možným nedorozuměním lze předcházet dostatečným informováním personálu o roli dobrovolníků. Dobrovolníci docházející na nemocniční oddělení nejsou „konkurentem“ tamního zdravotnického personálu, ale naopak jeho pomocníky v naplňování lidských potřeb pacienta. Některé činnosti, které dobrovolníci pacientům nabízejí, by zdravotnický personál při svém velikém pracovním nasazení nebyl schopen zajistit.20 „Dobrovolník umožňuje placenému personálu se plně zaměřit na svoji profesní práci, které se tak mohou věnovat na vysoké odborné úrovni.“21

3.3 Historie programu „Dobrovolníci v nemocnici“ Dobrovolnictví v nemocnici má v zemích západní Evropy a Spojených států amerických dlouholetou tradici a stalo se samozřejmou součástí zdravotnického systému. První pokus o zavedení programu v České republice proběhl v roce 1998 prostřednictvím organizace Open Society Institute New York v Baťově nemocnici ve Zlíně. Vedení zlínské nemocnice však s realizací programu nesouhlasilo. Poté byla v roce 1999 pro aplikaci programu doporučena Fakultní nemocnice v Plzni, projekt však nebyl zahájen z důvodu transformace nemocnice.22 Na jaře 1999 převzalo pilotní program „Dobrovolníci v nemocnici“ vznikající Národní dobrovolnické centrum Hestia (dále jen Hestia – NDC). Hestia – NDC se stalo prvním specializovaným pracovištěm pro oblast dobrovolnictví v České republice. Centrum bylo založeno v roce 1998 jako součást sítě dobrovolnických center ve východní a střední Evropě se společným názvem Volunteernet. Posláním Viz Novotný; Stará. Dobrovolníci v nemocnicích, s. 9. Viz Novotný; Stará. Dobrovolníci v nemocnicích, s. 8. 21 Holubová. Dobrovolnická práce v České republice a její využití ve zdravotně sociální oblasti, s. 5. 22 Viz Holubová. Srovnávací studie dobrovolnické činnosti ve vybraných nemocnicích v ČR a USA, s. 18. 19

20

9


Hestia – NDC je šířit a podporovat myšlenku dobrovolnictví v České republice. Vytváří databázi lidí, kteří mají o dobrovolnictví zájem, a organizací, které ke své činnosti zapojují dobrovolníky. Hestia – NDC zajišťuje vzdělávání a výzkum v této oblasti, podporuje zakládání dalších regionálních dobrovolnických center a realizuje řadu vlastních programů, např. 5P, Dobrovolnictví pro nezaměstnané atd. Hestia – NDC, nadále podporovaná organizacemi Open Society Institute New York a Open Society Fund Praha, hledala nemocnici, která by byla ochotna pilotní program vyzkoušet. První klinikou, se kterou Hestia – NDC navázala spolupráci, byla v listopadu 1999 Klinika dětské hematologie a onkologie ve FN Motol. Projekt mezi jinými podpořil přednosta kliniky.23 Realizaci projektu usnadnilo předchozí úspěšné fungování skupiny dobrovolníků – studentů výtvarné katedry Pedagogické Fakulty Univerzity Karlovy na této klinice. Před zahájením programu již také ve FN Motol probíhaly motivační dobrovolnické programy obecně prospěšné

společnosti

Klub

interaktivního

domu.

(Interaktivní

prázdniny

a Indiánské prázdniny).24 Program „Dobrovolníci v nemocnici“ však přinesl ucelený systém dobrovolných činností v nemocnici. Od roku 1999 do roku 2004 se dobrovolnictví ve FN Motol postupně rozšířilo na 13 dětských a 8 dospělých klinik25. Od jara 2000 do konce roku 2003 byl program dobrovolnictví ve FN Motol realizován obecně prospěšnou společností Klub interaktivního domu (dále jen KID, o.p.s.), která se stala prostředníkem mezi Hestií – NDC a nemocnicí. Smlouva mezi FN Motol a KID, o.p.s. o realizaci tohoto projektu byla uzavřena na jaře 2000. V lednu 2004 bylo založeno samostatné Dobrovolnické centrum FN Motol, které převzalo koordinaci dobrovolníků a celého programu od organizace KID, o.p.s. Touto organizační změnou byl program dobrovolnictví stabilně zakotven ve struktuře nemocnice. Externím partnerem FN Motol pro dobrovolnický program je od září 2003 Hestia – NDC, které v témž roce získalo akreditaci Ministerstva vnitra ČR pro program Dobrovolníci v nemocnici. Na finančním zajištění programu se v současnosti podílejí FN Motol, Ministerstvo vnitra ČR a Ministerstvo zdravotnictví ČR v rámci svých dotací.26

Viz Novotný; Stará. Dobrovolníci v nemocnicích, s. 6. Viz Holubová. Srovnávací studie dobrovolnické činnosti ve vybraných nemocnicích v ČR a USA, s. 20. 25 Schéma spolupráce klinik FN Motol s dobrovolnickým centrem se nachází v příloze č. 7. 26 Viz Dobrovolník ve Fakultní nemocnici v Motole, s. 5. 23

24

10


Od roku 1999 je do projektu „Dobrovolníci v nemocnici“ zapojen také Odborný léčebný ústav ortoptický nemocnice v Kroměříži, který je určen pacientům se specifickými očními vadami. V následujících letech bylo dobrovolnictví zavedeno také do nemocnice v Českých Budějovicích, Léčebny dlouhodobě nemocných v Ryjicích, Domu léčby bolesti s hospicem sv. Josefa v Rajhradě, do hospice sv. Anežky České v Červeném Kostelci a do dalších zařízeních. Dobrovolnický program se tak neobjevuje jen v nemocnicích, ale i hospicích a stacionářích. V roce 2001, v Mezinárodním roce dobrovolníků, podpořilo Ministerstvo zdravotnictví v rámci Národního plánu vyrovnání příležitostí pro občany se zdravotním postižením vydání metodického manuálu Dobrovolníci v nemocnicích. Tento informační materiál výrazně přispěl k propagaci projektu. V roce 2002 Ministerstvo zdravotnictví poskytlo v rámci stejného programu řadu dotací pro dobrovolnické programy v nemocnicích.27

3.4 Formy uspořádání dobrovolnického programu v nemocnicích v ČR V českých podmínkách rozeznáváme dva modely uspořádání dobrovolnictví v nemocnici: interní a smíšený model (tj. externě-interní). 28 V některých případech je však uspořádání dobrovolnického programu obtížné jednoznačně zařadit do jedné kategorie. Každé uspořádání je jedinečné a závisí na vzájemné komunikaci jednotlivých osob. Následující modely však mají sloužit k rozlišení základních kompetencí mezi zapojenými subjekty. V případě interního modelu dobrovolnický program realizuje sama nemocnice. Nemocnice jmenuje do čela programu koordinátora dobrovolnických aktivit. Tuto pozici nemocnice zajistí rozšířením kompetencí svého zaměstnance, nebo k tomuto účelu nově vytvoří pracovní místo. V externě-interním modelu se partnerem nemocnice stává nestátní nezisková organizace (dále jen NNO) se zkušeností s dobrovolnictvím. Většinou se jedná o místní dobrovolnické centrum, které nabízí i řadu dalších dobrovolnických aktivit. Dobrovolnické centrum v programu zajišťuje výběr a výcvik dobrovolníků

Viz Novotný; Stará. Dobrovolníci v nemocnicích, s. 6. Externí model by popisoval situaci, kdy by NNO sama organizovala pro nemocnici celý dobrovolnický program. Zdravotnické zařízení by vlastně zadávalo svou zakázku NNO a dobrovolnické centrum zajišťovalo veškerý servis a péči o dobrovolníky.

27

28

11


a jejich supervizi. Nemocnice poskytuje prostor pro realizování těchto činností a spolupracuje při výběru činností pro dobrovolníky. Mezi NNO a nemocnicí je uzavřena smlouva o realizaci programu. Tento model fungoval u dobrovolnictví ve FN Motol od vzniku v roce 1999 do konce roku 2003, kdy nemocnice spolupracovala s dobrovolnickým centrem společnosti KID, o.p.s. Současné uspořádání dobrovolnictví ve FN Motol lze nazvat jako interní model s externím partnerem. Koordinátorka dobrovolníků je zaměstnankyní nemocnice a dobrovolnictví bylo natrvalo přijato do struktury nemocnice. Významnou roli zde však zastává Hestia – NDC, pod kterou jsou právně vedeni zúčastnění dobrovolníci. „Oproti modelu internímu má externě-interní výhodu ve větších možnostech financování projektu a NNO také většinou dokáží pružněji reagovat na změny podmínek projektů. Nevýhodou oproti internímu modelu je nutnost rozdělení kompetencí mezi NNO a nemocnici a z toho plynoucí potřeba dobré kooperace mezi nimi. Rozdělení kompetencí může být velmi široké v celém spektru možností od externího modelu k internímu.“29

29

Viz Novotný; Stará. Dobrovolníci v nemocnicích, s. 10.

12

Účastníci programu “Dobrovolníci v nemocnici“

4. Účastníci programu „Dobrovolníci v nemocnici“ Na realizaci dobrovolnického programu v nemocnici se podílejí garant programu, kontaktní osoby a koordinátor dobrovolníků.30 Mezi účastníky programu by se mohli zařadit také pacienti, dobrovolníci a jejich supervizoři. Tato část práce má však za cíl zmapovat funkce těch účastníků, kteří se programem zabývají profesionálně. Role supervizora je popsána v kapitole 5.3.1 Supervize dobrovolníků.

4.1 Garant programu Garant programu je zodpovědný vedení nemocnice za dobrovolnický program a jeho fungování. Pravidelně informuje vedení nemocnice a zapojené kliniky o průběhu programu. Zajišťuje také informovanost vně nemocnice. Garant programu vyhodnocuje a představuje program. Dále připravuje výroční zprávu. Spolupracuje s dalšími dobrovolnickými centry a neziskovými organizacemi. Podílí se na finančním zajišťování programu. Post garanta programu vyžaduje velmi dobré řídící a organizační schopnosti. Je pro něj vhodné absolvovat stáž v zařízení, kde již program probíhá. Dále se doporučuje výcvik v managementu dobrovolnických programů.31 „Garantem

programu

může

být

hlavní

sestra

nemocnice,

vedoucí

psychosociálního oddělení nebo sociální pracovník. Podle velikosti nemocnice vykonává svoji funkci na 0,5 až celý úvazek.“32 V interním modelu uspořádání dobrovolnictví v nemocnici je garantem jedna osoba, která je přímo odpovědná nemocnici. V externě-interním modelu zastávají tuto funkci dva lidé – jeden garant za nemocnici, jeden garant za dobrovolnické centrum. Oba garanti navzájem spolupracují a vyměňují si získané informace a zkušenosti.33 Do května 2004 zastávala roli garanta ve FN Motol lékařka, která dříve působila jako koordinátorka dobrovolníků a také kontaktní osoba na Klinice dětské hematologie a onkologie. Původní odborností je pediatr a dětský psychiatr. Nyní působí v dobrovolnickém programu ve funkci supervizora dobrovolníků. Pozice Schéma uspořádání dobrovolnického programu ve FN Motol se nachází v příloze č. 11. Viz Novotný; Stará. Dobrovolníci v nemocnicích, s. 11. 32 Novotný; Stará. Dobrovolníci v nemocnicích, s. 12. 30 31

13


garanta není v současnosti obsazena, ale do budoucna se počítá s jmenováním hlavní sestry nemocnice.

4.2 Kontaktní osoba Kontaktní osoba je zaměstnancem oddělení nemocnice, které je zapojeno do dobrovolnického programu. Ve spolupráci s koordinátorem dobrovolníků vybírá vhodné činnosti pro dobrovolníky. Kontaktní osoba má přehled o působení všech dobrovolníků na oddělení, protože jim navrhuje činnosti a informuje o tom, který z pacientů by se aktivit mohl zúčastnit. Nové dobrovolníky kontaktní osoba seznamuje s prostředím oddělení. V případě vzniklých problémů a nedorozumění ve vztahu s pacientem či personálem se dobrovolníci obracejí na kontaktní osobu s žádostí o pomoc a podporu. Kontaktní osoba zjišťuje zpětnou vazbu k působení dobrovolníka a oceňuje dobrovolníky za jejich přínos pro nemocnici. Kontaktní osoba komunikuje s koordinátorem a navrhuje případné změny v programu. Pokaždé se jedna kontaktní osoba účastní výcviku pro zájemce o dobrovolnictví.34 Ve většině případů se kontaktní osobou stává staniční sestra, ale může jí být také vrchní sestra, psycholog, sociální pracovník či herní terapeut. Kontaktní osoba by stejně jako garant a koordinátor měla věřit v prospěšnost programu. Na klinikách FN Motol bývá kontaktních osob více, např. v dětské části může být jedna kontaktní osoba k dispozici pro dobrovolníky působící u menších dětí, jiná u větších.

4.3 Koordinátor dobrovolníků

Koordinátor dobrovolníků v nemocnici představuje klíčový spojovací článek mezi garantem zastupujícím nemocnici, kontaktními osobami, supervizory, dobrovolníky a pacienty. Pracovní náplní koordinátora dobrovolníků je získávání, výběr, výcvik, řízení, hodnocení, motivace dobrovolníků a příprava supervizních setkání. Koordinátor spolupracuje s kontaktními osobami na výběru činností pro dobrovolníky a v průběhu programu na jejich aktualizaci. Koordinátor uvádí nové dobrovolníky na pracoviště a pomáhá s jejich zařazováním do chodu oddělení nemocnice. Dále 33


14


koordinátor vede potřebnou dokumentaci a administrativní formality spojené s registrací a databází dobrovolníků. Organizuje pracovní schůzky s kontaktními osobami, supervizory a garanty. Koordinátor se podílí na organizaci jednorázových akcí v nemocnici spojené s účastí dobrovolníků. Spolu s garantem programu se podílí na získávání finančních zdrojů pro realizaci a prezentaci programu. Účastní se odborných

školení

a

konferencí.

Spolupracuje

s ostatními

regionálními

dobrovolnickými centry, státními i nestátními organizacemi.35 Výkon funkce koordinátora vyžaduje určité osobní vlastnosti, jako je např. asertivita, citová stabilita, komunikativnost, schopnost ovlivňovat druhé, empatie, odpovědnost, vytrvalost, důslednost, pružnost. Kromě osobnostních předpokladů koordinátor potřebuje řadu vědomostí. Z toho důvodu se doporučuje stejně jako u garanta programu výcvik v dobrovolnickém managementu a odborná stáž v zařízení s dobře fungujícím dobrovolnickým programem.36 Koordinátor by měl mít možnost pravidelné supervize svého působení, protože se jedná o pomáhající profesi, která se může stát zátěžovou kvůli každodennímu styku s lidmi.37 V externě-interním modelu, kde je koordinátor zaměstnancem NNO, by se měl nejprve detailně seznámit s chodem nemocnice. V interním modelu je pracovní místo koordinátora přímo podřízené nemocnici a jeho nadřízeným je garant programu. V závislosti na rozsahu dobrovolnického programu je koordinátor zaměstnán na třetinový až celý úvazek. U malých programů může vykonávat funkci garanta a koordinátora jedna osoba.38 Ve FN Motol funkci koordinátora dobrovolníků zastává absolventka magisterského

studia

Pedagogické

fakulty, oboru

speciální

pedagogika

a psychologie.

Viz Holubová. Srovnávací studie dobrovolnické činnosti ve vybraných nemocnicích v ČR a USA, s. 33. 35 V kapitole č. 5 se práce podrobně věnuje vlastnímu působení koordinátora dobrovolníků. 36 Viz Novotný; Stará. Dobrovolníci v nemocnicích, s. 11. 37 Viz Tošner; Sozanská. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích, s. 77. 38 Viz Novotný; Stará. Dobrovolníci v nemocnicích, s. 12. 34

15

Vlastní působení koordinátora dobrovolníků v nemocnici

5. Vlastní působení koordinátora dobrovolníků v nemocnici 5.1 Příprava dobrovolnického programu Některé činnosti koordinátora dobrovolníků probíhají ještě před zahájením práce s dobrovolníky. Mají za cíl připravit vybraná nemocniční oddělení na dobrovolnický program. Přípravná fáze začíná rozhodnutím o zavedení dobrovolnictví do nemocnice, které může iniciovat buď vedení nemocnice, její zaměstnanec, nebo vnější subjekt (např. NNO). Následuje získávání informací o problematice, mapování potřeb nemocnice a příprava vytipovaného oddělení. Přípravná fáze by měla skončit vyslovením souhlasu vedení nemocnice s dobrovolnickým programem, v případě, že je zapojena NNO, smlouvou o spolupráci na programu.39 5.1.1 Role koordinátora v přípravné fázi programu Koordinátor může být iniciátorem zavedení dobrovolnického programu do nemocnice, nebo až přizvaným po vyslovení souhlasu vedení nemocnice s dobrovolnickým programem. Před zahájením programu je však nutné, aby se koordinátor dobrovolníků orientoval v dobrovolnickém managementu, v daném programu a vlastní struktuře nemocnice. Není-li iniciátorem vedení nemocnice, je třeba si před jednáním s ním ujasnit představu o tom, na jakém oddělení by program mohl být zahájen. Vytipování vhodného oddělení se kromě jiného řídí podle postoje zaměstnanců k zavedení dobrovolnictví. Ve spolupráci s vytipovaným oddělením se nejdříve určí jednotlivé činnosti pro dobrovolníky, poté se stanoví předběžné cíle programu.40 Koordinátor

dobrovolníků

či

iniciátor

vzniku

programu

hledá

na

vytipovaném nemocničním oddělení vhodné partnery a kontaktní osoby pro dobrovolníky. Před jednáním s vedením nemocnice je také třeba uvažovat o formě uspořádání projektu (tj. interní nebo externí model). Tyto představy je vhodné

Viz Novotný; Stará. Dobrovolníci v nemocnicích, s. 15-16. Nemocniční oddělení nabízející práci pro dobrovolníky vyplňuje registrační dotazník nacházející se v příloze č. 9. 39

40

16


podložit zkušenostmi s podobnými programy v jiných nemocnicích. Po těchto krocích následuje osobní jednání přípravného týmu s vedením nemocnice.41 Při zahájení programu na oddělení musí koordinátor dobrovolníků dbát na to, aby všichni tamní zaměstnanci byli s programem seznámeni a měli možnost vyslovit dotazy, připomínky a své obavy spojené s příchodem dobrovolníků. Pro nemocniční oddělení, na které se dobrovolnický program zavádí, připraví koordinátor dobrovolníků karty dobrovolníků s důležitými údaji a arch, do něhož si dobrovolníci budou zapisovat své návštěvy. 42 Koordinátor dobrovolníků by měl přispět k zabezpečení programu zajištěním viditelného označení dobrovolníků. Ve FN Motol nosí každý dobrovolník vizitku se jménem a fotografií a žlutou vestu, kterou vyrábí lidé s duševním postižením ve sdružení Fokus. Dále

koordinátor

dobrovolníků

domlouvá

s personálem

daného

nemocničního oddělení zajištění bezpečného místa, na kterém by si dobrovolníci mohli odložit osobní věci. Na oddělení je také třeba vyčlenit místo pro potřebný materiál (jako jsou stolní hry, výtvarné potřeby). Pokud tyto věci nelze uložit přímo na oddělení, mohou být skladovány v kanceláři koordinátora dobrovolníků. 5.1.2 Výběr činností pro dobrovolníky Působení dobrovolníků v nemocnici je nejčastěji orientováno na vyplnění volného času dlouhodobě hospitalizovaných dětských a dospělých pacientů. Činnosti pro dobrovolníky vybírá koordinátor ve spolupráci s kontaktní osobou, která dobře zná potřeby daného oddělení a jeho pacientů. Novotný a Stará43 rozlišují činnosti dobrovolníků podle náročnosti na tři typy: běžné (laické), částečně odborné a odborné činnosti. Pro běžné činnosti není třeba speciální přípravy ani vedení pracovníky nemocnice. Tyto aktivity nemají nahrazovat práci odborného personálu. Běžné činnosti se dále dělí na průběžné, jednorázové, pomoc zdravotním sestrám a činnosti nezahrnující práci s pacienty. Dobrovolník věnující se průběžným aktivitám dochází k pacientům pravidelně a působí např. jako společník u lůžka (rozhovory, čtení, společenské hry), doprovod na procházky či na vyšetření, nebo si Viz Novotný; Stará. Dobrovolníci v nemocnicích, s. 16. Karta dobrovolníka na oddělení nemocnice se nachází v příloze č. 5 a záznamový arch návštěv dobrovolníků v příloze č. 10.

41

42

17


hraje s dětmi, vede zájmové kroužky. Dále sem patří svépomocné aktivity, kdy dobrovolník, který má nebo měl stejnou diagnózu může pacientovi efektivně poskytovat podporu a rady. Dobrovolník se také může zapojit do zajištění jednorázových aktivit jako jsou vánoční a mikulášské besídky atd. Aktivity pod pojmem „pomoc sestrám“ zahrnují roznos pití pacientům, pomoc při stravování, tj. krájení jídla, krmení. Pomoc dobrovolníků může také zahrnovat činnosti, které se přímo netýkají pacientů, např. informační služba v recepci, udržování informačních nástěnek, pomoc koordinátorovi dobrovolníků, prodej v charitním obchodě, drobné technické opravy a údržba, úprava květin a zahrady, podpora fundraisingu – opatřování finančních prostředků ve formě různých sponzorských darů atd. Částečně odborná činnost dobrovolníků může mít dvojí podobu. První možností je působení dobrovolníka pod odborným vedením, kdy např. kreslí s pacienty pod vedením arteterapeuta. Druhý typ částečně odborné činnosti představuje situaci, kdy sám dobrovolník projde školením, které mu umožní menší úkoly realizovat samostatně, např. dobrovolníku je zaplacen výcvik arteterapie, po jehož absolvování může působit v týmu psychologa na onkologickém oddělení. O odborné činnosti se hovoří, jestliže dobrovolník zdarma poskytuje svou profesionální dovednost ve prospěch programu, např. programátor, ekonom, hudebník. Odborná pomoc dobrovolníků však nesmí zasahovat do zdravotní péče nemocničního personálu, což je třeba zdůraznit dobrovolníkům se zdravotním vzděláním. Dobrovolníci ve FN Motol nabízí průběžné a jednorázové aktivity v rámci běžných činností. V podmínkách dětských klinik se nejvíce osvědčila dobrovolná služba v odpoledních hodinách při pravidelných zájmových kroužcích. Velký úspěch měl fotografický kroužek, také výtvarný a hudební. Dále si dobrovolníci s dětmi povídají, čtou s nimi nebo je doučují některý školní předmět. V části nemocnice pro dospělé dochází nejvíce dobrovolníků do Léčebny dlouhodobě nemocných. Pacienti vítají procházky po areálu, nebo povídání si na pokoji, někdy spojené s psaním dopisů či četbou. Pravidelně se zde konají výtvarné a pěvecké kroužky. V některých případech průběžných aktivit dobrovolníci navštěvují jednoho konkrétního pacienta, jindy na určitém oddělení tráví návštěvu pokaždé s někým jiným nebo se skupinou pacientů. 43


18


Při jednorázových aktivitách dobrovolníci pomáhají při doprovodu pacientů a někdy zajišťují také samotný program. Koordinátorka rozesílá e-mailem nabídky takových akcí a uvádí potřebný počet dobrovolníků. Zájemci mohou reagovat přislíbením účasti elektronicky nebo telefonem. Během praxe v dobrovolnickém centru FN Motol jsem zjistila, že dobrovolníkům jsou nabízeny výhradně činnosti zahrnující práci s klientem. Zatím tedy není využita dobrovolná činnost na provozním a technicko hospodářském úseku nemocnice.

5.2 Příprava dobrovolníků Příprava nových dobrovolníků je aktivita, která se v práci koordinátora neustále opakuje. Jedná se o oslovování veřejnosti s nabídkou dobrovolné činnosti, pohovory se zájemci o dobrovolnictví a jejich školení. Tyto činnosti probíhají po celý rok, ale nabývají vrcholu v září, říjnu, to znamená po letních prázdninách a dovolených, a v lednu a únoru, tedy na začátku kalendářního roku a letního semestru vysokoškoláků. 5.2.1 Získávání dobrovolníků Získávání dobrovolníků do nemocnice je velmi důležitou aktivitou koordinátora. Způsobů, jak zaujmout potenciální dobrovolníky, je celá řada. Jednou z nejvíce užívaných metod je oslovování studentů vysokých a vyšších odborných škol především v souvisejících oborech (tj. sociální práce, lékařství, psychologie) nejen proto, že dobrovolnictví v nemocnici jim může být uznáno jako odborná praxe, ale určitě jim přinese i důležité zkušenosti. S nabídkou lze přijít také na střední školy, zvláště do vyšších ročníků. Středoškoláci mladší 18 let se mohou zapojit při jednorázových akcích.44 Další metodou je vytvoření letáku či zajištění vývěsky, ale ve větších městech je znatelná konkurence takových nabídek. Leták se může umístit do škol, knihoven, na vývěsky obecních úřadů či úřadů práce. Na internetu lze vytvořit vlastní stránky, které se také mohou napojit na webové stránky dalších dobrovolnických center.45 44 45

Viz Novotný; Stará. Dobrovolníci v nemocnicích, s. 17. Viz Novotný; Stará. Dobrovolníci v nemocnicích, s. 17.

19


Nejúčinnějším způsobem náboru bývají osobní kontakty, kdy již zapojení dobrovolníci o svých pozitivních zkušenostech informují své známé. Koordinátor dále spolupracuje s regionálními médii, kterým kromě informací může poskytnout se souhlasem dobrovolníků jejich autentické zážitky. Někdy je možné v propagaci dobrovolnictví spolupracovat se známou osobností, která se určitého programu zúčastnila. Koordinátor by měl kombinovat několik forem získávání dobrovolníků. Zvláště na začátku programu je třeba této činnosti věnovat hodně energie. Obecně platí pravidlo „trychtýře“ – to znamená, že jestliže koordinátor osloví např. sto lidí, čtyřicet jich půjde na ukázkovou akci, patnáct z nich se účastní výcviku a nakonec deset se zapojí do programu.46 Získávání dobrovolníků je třeba odlišit od spolupráce s médii nazývané Public Relations, které je mnohem širším fenoménem. „Public Relations neboli ‘styk s veřejností‘ zahrnuje veškeré aktivity, které vedou ke zviditelnění určité oblasti, a to především prostřednictvím médií.“ 47 V počátcích

dobrovolnického

programu

ve

FN

Motol

byla

aktivita

koordinátorky v této oblasti intenzivnější, než je v současnosti. Koordinátorka dobrovolníků navštívila s nabídkou dobrovolnictví JABOK – Vyšší sociálně pedagogickou a teologickou školu a dále zajišťovala informační letáky. V současnosti se dobrovolníci do programu hlásí již sami. O této možnosti se většinou dovídají od známých, z internetových stránek či novinových článků, které o dobrovolnickém programu vyšly. Velmi efektivním způsobem získávání dobrovolníků je nabídka a dotazník na internetových stránkách Hestia – NDC, ve kterém si dobrovolník může vybrat dobrovolnictví v nemocnici jako jednu z oblastí, o kterou by měl zájem. Pokud dobrovolník tuto možnost zvolí, jeho dotazník je automaticky poslán koordinátorce ve FN Motol, která mu zašle o programu více informací. 5.2.2 Výběr dobrovolníků Výběr dobrovolníků probíhá formou osobního setkání, na kterém si koordinátor a zájemce o dobrovolnou činnost vyjasní vzájemné představy.

46 47

Viz Tošner; Sozanská. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích, s. 78. Tošner; Sozanská. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích, s. 57.

20


Koordinátor si rozhovor předem připravuje a určuje okruh informací, které potřebuje získat. V první

části

setkání

koordinátor

zájemci

poskytuje

informace

o dobrovolnickém programu, o možnostech uplatnění a podmínkách přijetí. Dobrovolnické centrum v nemocnici, totiž může vyžadovat splnění podmínky věku, minimálních časových nároků, absolvování školení, někdy je také potřeba podepsat kontrakt alespoň na tři měsíce. Zájemce by se měl dále dovědět o právech a povinnostech dobrovolníka, které jsou předmětem Kodexu dobrovolníka.48 Dobrovolník se v programu „Dobrovolníci v nemocnici“ zavazuje, že bude respektovat při plánování konkrétní činnosti zdravotní a psychický stav pacienta. Je povinen dodržovat zásadu mlčenlivosti a zásady práce na jednotlivých pracovištích. Dobrovolník se musí pravidelně účastnit supervizních setkání a spolupracovat s kontaktní osobou a koordinátorem dobrovolníků. Dobrovolník má právo být řádně vyškolen a vybrán pro činnost, při níž by nejlépe mohl uplatnit své schopnosti ve prospěch klienta a v níž by sám nalezl dostatečné uspokojení. Dobrovolník je také oprávněn absolvovat speciální vyškolení s ohledem na místo, kde bude působit. Má právo se kdykoli obrátit s dotazy a problémy na kontaktní osobu a koordinátora dobrovolníků. Dobrovolník může požádat o změnu místa činnosti, pokud mu to stávající nebude z určitých důvodů vyhovovat. Koordinátor dále zájemci vysvětlí, jak probíhá proces zapojování nových dobrovolníků do působení na nemocničních oddělení – seznámení se zkušeným dobrovolníkem, absolvování úvodního výcviku, výběr působiště, seznámení s kontaktní osobou a popř. speciální zaškolení.49 V další

části

pohovoru

koordinátor

od

zájemce

zjišťuje,

kde

se

o dobrovolnictví dozvěděl, co jej k němu přitahuje, jaké má dosavadní zkušenosti s dobrovolnictvím, proč chce působit právě v nemocnici, co očekává, kolik času je ochoten věnovat, jaké má zájmy – co může nabídnout, o jaký typ činnosti má zájem (práce s dětmi, s dospělými, v administrativě) a jaké zkušenosti v ní má a zda by upřednostňoval práci ve dvojici nebo samostatně.

48 49

Viz Kodex dobrovolníka v příloze č. 3. Zapojování dobrovolníka je více popsáno v kapitole 4.2.4. Před zahájením činnosti dobrovolníků

21


V případě pohovoru se zájemcem o dobrovolnictví v nemocnici je vhodné využít nestandardizovaného rozhovoru, který tazateli naznačuje pouze rámcový cíl a otázky bez přesných formulací a přesného pořadí. Otázky se užívají otevřené50, tedy takové, které nijak neomezují rozsah odpovědi ani způsob jejího vyjádření.51 Zjištění motivů dobrovolníka Důležitý aspekt výběru dobrovolníka tvoří zjištění jeho motivů a očekávání, které koordinátorovi může poskytnout podstatné informace o zájemci. Z výzkumu Friče52 vyplývá, že pro většinu českých dobrovolníků je motivem přesvědčení, že dobrovolnou činností lze napomoci šíření dobré myšlenky, dalším je možnost navazovat nové vztahy se zajímavými lidmi, snaha uplatnit své schopnosti, pocit, že dobrovolnictví patří ke způsobu života lidí jako jsou oni a dále je to možnost získat nové dovednosti a zkušenosti. Jen menšina dobrovolníků označila za důležitou motivaci své náboženské přesvědčení, zkušenost s obtížnou rodinnou situací nebo osobní příklad příbuzných či známých. Zahraniční dobrovolníci navíc uvádějí, že dobrovolnictví je přirozené a ve společnosti ceněné. Vyskytující se negativní motivy se mohou stát nebezpečnými pro pacienty a celý dobrovolnický program. Koordinátor by se měl snažit je včas rozpoznat a zájemce s více zápornými motivy korektně odmítnout. Mezi tyto rizikové motivy patří soucit vedoucí k degradaci pacienta, nepřiměřená zvědavost, osobní neštěstí a touha najít svoji duševní rovnováhu ve službě, osamělost, pocit vlastní důležitosti, nedostatek sebeúcty a s ním spojená touha poznat ještě ubožejší lidi, panovačnost. Do dobrovolnictví totiž mohou přicházet lidé, kteří by potřebovali nejprve porozumět a pomoci sami sobě, než budou schopni pomáhat jiným. 53 5.2.3 Výcvik dobrovolníků „Po úspěšném absolvování první informační schůzky je žadatel zařazen do databáze potenciálních dobrovolníků a čeká na úvodní výcvik. Smyslem tohoto jednodenního školení je podrobně seznámit dobrovolníky s programem, s posláním

50 Naopak uzavřené otázky vyžadují odpověď typu „ano“ či „ne“ (popř. souhlasím – nesouhlasím), někdy se k alternativám připojuje ještě kategorie „nevím“. 51 Viz Hartl. Umění rozhovoru, s. 27. 52 Viz Frič. Dárcovství a dobrovolnictví v České republice, s. 66 – 68. 53 Viz Tošner; Sozanská. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích, s. 46.

22


nemocničního zařízení, jeho organizační strukturou, možnostmi jejich uplatnění a především je na tuto práci připravit.“ 54 Účast na výcviku je nezbytnou podmínkou pro dobrovolnickou činnost v nemocnici. „Pro takový výcvik je vhodná skupina okolo 15 dobrovolníků. Lektorský tým by se měl skládat minimálně z koordinátora dobrovolníků, zástupce personálu nemocnice a vhodná je i účast zkušeného dobrovolníka (dle možností mohou být ve výcviku představeny jednotlivé kontaktní osoby a supervizoři).“55 V programu setkání je vzájemné seznámení, komunikační hry na stmelení skupiny a navození neformální atmosféry, přednáška o dobrovolnickém programu, struktuře nemocničního zařízení a o právech a povinnostech dobrovolníka, práce v malých skupinách, přehrávání modelových situací a prostor pro dotazy žadatele. Školení dobrovolníků ve FN Motol je organizováno formou jednodenního výcviku většinou pětkrát ročně a koná se vždy v sobotu od 9,00 do 18,00 hodin ve FN Motol. Výcvik zajišťuje koordinátorka dobrovolníků. V úvodním bloku koordinátorka všechny přivítá, představí sebe a další lektory, objasní program dne s časovými údaji (program je také v místnosti vyvěšen). Následuje vzájemné představování dobrovolníků (něco říci o sobě, proč se chce stát dobrovolníkem, co očekává od tohoto setkání). Dále jsou na programu různé seznamovací hry. Účastníci se pak rozdělí do malých skupin a mají za úkol sepsat klady a zápory dobrovolné činnosti z hlediska dobrovolníka, personálu nemocnice a pacienta s jeho rodinou. Po přestávce koordinátorka vysvětluje historii dobrovolnictví ve světě a v České republice a představuje poslání programu „Dobrovolníci v nemocnici“. Dále jsou účastníci výcviku seznámeni s realizací programu ve FN Motol a možnostech uplatnění dobrovolníků na jednotlivých klinikách a oddělení. Koordinátorka také informuje o cílech a činnosti Hestia – NDC. Všichni účastníci výcviku dostávají manuál „Dobrovolník ve Fakultní nemocnici v Motole“, který vytvořila koordinátorka dobrovolníků. Brožura obsahuje stručné informace o programu „Dobrovolníci v nemocnicích“, ale také základní pravidla pohybu dobrovolníka na oddělení nemocnice, náměty na komunikaci s dětskými a starými pacienty a důležité kontakty.

54 55

Holubová. Srovnávací studie dobrovolnické činnosti ve vybraných nemocnicích v ČR a USA, s. 37. Novotný; Stará. Dobrovolníci v nemocnicích, s. 20.

23


Po obědě účastníci seznamují ostatní s výsledky práce ve skupinách a koordinátorka je v bodech zapisuje na tabuli. Pohled na dobrovolnictví z různých zorných úhlů umožní budoucím dobrovolníkům se lépe vcítit do možných obav lidí, se kterými se budou během své činnosti setkávat. Dalším bodem programu výcviku je přehrávání možných problematických situací. Několika lidem jsou přiděleny role dobrovolníka, pacientů, personálu, příbuzných. Příklady takových situací: -

dobrovolník se má představit neznámému pacientovi

-

dobrovolník přichází s nabídkou programu, ale pacienti na oddělení nemají zájem

-

dobrovolník přichází ke „svému“ pacientovi, u nějž je na návštěvě podezřívavý příbuzný

-

dobrovolník se věnuje „svému“ pacientovi, ale další pacienti na pokoji také projevují zájem o jeho společnost

-

dobrovolník si hraje s malým pacientem, náhle se pacientovi udělá špatně

Na závěr je prostor pro otázky a každý má říct, co mu školení přineslo a jak si představuje následující spolupráci. Koordinátorka si pak s každým individuálně domluví další kroky. Účastníci jsou požádáni o vyplnění hodnotícího dotazníku.56 Otázky dotazníku zjišťují, co bylo pro dobrovolníka nejužitečnější a neužitečné, co pro něj bylo nové, jaké obavy měl před školením a jaké si během něj uvědomil a co mu na výcviku chybělo. V počátcích dobrovolnického programu ve FN Motol byly organizovány výcviky formou třídenních soustředění mimo Prahu. Jednodenní výcviky jsou však méně náročné na přípravu a organizaci a lépe dostupné pro zájemce o dobrovolnictví. V rozhovoru koordinátorka dobrovolníků ve FN Motol uvedla, že se výcvik záměrně soustředí na problematická místa dobrovolné činnosti v nemocnici, aby se předešlo zklamání z možného budoucího nedorozumění. Nicméně ve většině případů je proces výběru a výcviku náročnější než vlastní činnost.

24


5.2.4 Před zahájením činnosti dobrovolníků Dobrovolníci, kteří po absolvování výcviku, chtějí pokračovat v programu, podepisují Dohodu o dobrovolnické činnosti, potom Kodex dobrovolníka, který obsahuje jejich práva a povinnosti, a mlčenlivost o informacích týkajících se klientů, dalších dobrovolníků a spolupracujících organizací. V programu „Dobrovolníci v nemocnici“ se od dobrovolníků vyžaduje předložení výpisu z trestního rejstříku. Před dobrovolnickou činností na některém specifickém oddělení je třeba dobrovolníka ještě odborně zaškolit. Jestliže koordinátor připravuje pro jedno takové oddělení celou skupinu dobrovolníků, může se toto doškolení stát součástí jejich obecného výcviku. Specifickými odděleními jsou ta, kde se kladou zvýšené požadavky na bezinfekčnost a hygienu (tj. jednotky intenzivní péče). Potom sem patří oddělení, ve kterých se dobrovolník častěji setká se smrtí (např. Léčebna dlouhodobě nemocných) či s nějakým způsobem tabuizovanou nemocí, např. onkologie a oddělení léčící pacienty s AIDS. Specifickými odděleními lze dále označit oddělení nemocnice kladoucí zvláštní nároky na komunikaci s pacienty, např. psychiatrická oddělení.57 Dobrovolníkovi, který si již vybral z nabízených klinik a oddělení, může koordinátor zprostředkovat návštěvu tohoto pracoviště ve společnosti zkušeného dobrovolníka. Stejně jako po prvním pohovoru může koordinátor také po výcviku zjistit, že některý dobrovolník se do programu nehodí. V těchto situacích je možné tomuto člověku nabídnout činnosti nezahrnující práci s pacienty nebo jej odkázat na dobrovolnické programy jiného typu, např. ekologické. 5.2.5 Zahájení činnosti dobrovolníků Zahájení dobrovolnické činnosti, tedy přijetí na oddělení a první služba, je velice důležité pro motivaci dobrovolníka a jeho setrvání v programu. „Na první službu by měl přijít s koordinátorem nebo se zkušeným dobrovolníkem. Oddělení by mu mělo být ukázáno, měl by se vědět, kde má místo na své osobní věci, kde se může eventuálně převléknout, zda se má přezout, kde je materiál a všechny další nezbytné

56 57

Formulář k hodnocení školení dobrovolníků se nachází v příloze č. 8. Viz Novotný; Stará. Dobrovolníci v nemocnicích, s. 20-21.

25


drobnosti (WC, kde je něco k pití atd.). Má být ujištěn, že v případě jakýchkoli problémů může dle potřeby kontaktovat koordinátora.“58 Začínající dobrovolník je představen kontaktní osobě a informován o tom, kde je zápisový arch pro evidenci docházky, do kterého se dobrovolník při nástupu na oddělení zapisuje. Pro zabezpečení programu jsou dobrovolníci v nemocnici jednotně označeni. Dobrovolník tedy obdrží např. vizitku, či jednotné dobrovolnické oblečení, které je povinen při dobrovolnické činnosti nosit. Na každé dětské klinice FN Motol se nachází herna, ve které se většinou dá uskladnit materiál pro práci s dětskými pacienty. Další možností je uchovávat věci u herního terapeuta nebo v kanceláři koordinátorky dobrovolníků. Dobrovolník by se také měl z návštěvy oddělení omluvit pokaždé, když je nemocný.

5.3 Koordinace zapojených dobrovolníků Příprava dobrovolníků na působení v nemocnici je poměrně časově náročná záležitost. Z toho důvodu je potřebné usilovat o setrvání dobrovolníků v programu. Koordinace zapojených dobrovolníků tedy zahrnuje jejich supervizi a motivování, které mají za cíl dobrovolníky podporovat a oceňovat. Do tématu koordinace dobrovolníků také patří oblast týkající se ukončení spolupráce s dobrovolníkem, která je též připojena k této kapitole. 5.3.1 Supervize dobrovolníků „Supervizí profesionálních

se

označuje

pracovníků

systematická

nebo

pomoc

dobrovolníků,

při

řešení

prováděná

problémů

v nehodnotícím

podpůrném prostředí.“59 Slovo supervize lze rozložit na „super“, tj.nad, nej, a „vize“, tj. vidina, zjevení. Tento pojem má svůj jazykový původ v latině, kde znamená dohled, dozor nebo kontrolu, řízení a vedení.60 Supervize plní tři základní funkce: řídící, vzdělávací a podpůrnou. Řídící funkce zajišťuje hodnocení výsledků programu, sleduje dodržování pravidel, cílů a priorit a stanovuje náplň práce. Vzdělávací funkcí se rozumí nabídnout dobrovolníkovi dostatek potřebných informací a rad od odborníků i zkušenějších 58 59

Novotný; Stará. Dobrovolníci v nemocnicích, s. 22. Novotný; Stará. Dobrovolníci v nemocnicích, s. 47.

26


kolegů. Vzdělávání se týká také oblasti rozvoje vlastního vědomí sebe sama. Podpůrná supervize pomáhá dobrovolníkovi zvládat stres, rozvíjet jeho postoje a pocity a předcházet syndromu vyhoření.61 Supervize by měla probíhat na všech úrovních dobrovolnického programu. Měla by být supervidována tedy i práce garanta programu, koordinátora dobrovolníků a kontaktních osob. V dobrovolnických projektech v nemocnicích se využívá skupinové supervize, kdy v jedné skupině je do patnácti dobrovolníků. Společné setkání více dobrovolníků, kteří si vyměňují zkušenosti, umožňuje vzájemnou inspiraci. Novotný a Stará62 doporučují supervizi v délce jedné až dvou hodin ve frekvenci jedenkrát za dva měsíce. Skupinová supervize nemusí vyhovovat každému dobrovolníkovi, nebo se stane, že se někdo nemůže zúčastnit z vážných důvodů některého supervizního setkání. Tyto situace řeší možnost individuálních supervizí. Individuální supervize může být využita také v případě, který přesahuje možnosti skupinové supervize nebo se jedná o akutní případ indikovaný koordinátorem. Supervize dobrovolníků působících v nemocnici probíhá na několika úrovních. Nastanou-li organizační nejasnosti na jednom pracovišti, řeší je dobrovolník s kontaktní osobou pod vedením koordinátora. Vyskytují-li se nejasnosti většího rozsahu mezi personálem a dobrovolníky na jednom oddělení, situaci zkoumá supervizor společně s dobrovolníky a personálem. O organizačním výstupu ze společné schůzky je informován koordinátor. Pokud existují potíže týkající se funkčnosti programu na jednom pracovišti, setká se koordinátor dobrovolníků se zástupcem pracoviště a tuto schůzku superviduje garant programu. Je-li zpochybněna funkčnost programu na úrovni nemocnice, setká se garant programu, zástupce nemocnice a koordinátor dobrovolníků pod vedením externího supervizora, tedy supervizora programu.63 Úkolem supervizora je napomáhat dobrovolníkům při ujasňování si své role dobrovolníka, hranic ve vztahu ke klientům a personálu a v uvědomování si vlastního zisku z dobrovolné činnosti. Supervizor oceňuje dobrovolníky za jejich přínos pro klienty a celý program. V případě potřeby supervizor vytváří prostor pro konstruktivní setkávání dobrovolníků a zástupců personálu nemocnice, např. kvůli Viz Rollová. Supervize, s. 2. Viz Holubová. Srovnávací studie dobrovolnické činnosti ve vybraných nemocnicích v ČR a USA, s. 39. 62 Viz Novotný; Stará. Dobrovolníci v nemocnicích, s. 22. 60 61

27


zlepšení komunikace mezi nimi. Supervize má také u dobrovolníků posilovat pocit zodpovědnosti a závazku vyplývajícího z dobrovolnické činnosti v nemocnici. Cílem supervize je předcházení problémům vytvářením důvěrné atmosféry, ve které dobrovolníci mohou sdělovat i negativní zkušenosti a pocity.64 Skupinová supervize dobrovolníků ve FN Motol je prováděna většinou šestkrát ročně, v intervalu 1,5 až 2 měsíce, a každá trvá asi dvě hodiny. Supervidováni jsou dobrovolníci, kteří do nemocnice dochází na pravidelnou činnost. První část supervize trvající kolem 30 minut je pro všechny přítomné dobrovolníky

společná.

Koordinátorka

informuje

o

rozvoji

programu

a připravovaných akcích. Při první supervizi po letních prázdninách dobrovolníci rozhodnutí v programu pokračovat znovu vyplňují kontrakty. Na konci první části je pak dobrovolníkům věnován prostor, ve kterém se mohou k předneseným tématům vyjádřit. V druhé části supervizního setkání se dobrovolníci rozdělují do tří skupin podle místa působení. První skupina je určena pro dobrovolníky působící na dětských klinikách a vede ji koordinátorka dobrovolníků. Druhá skupina je pro dobrovolníky z části nemocnice pro dospělé, supervizorkou je klinická psycholožka. Poslední skupina je navštěvována dobrovolníky z Kliniky dětské hematologie a onkologie a superviduje ji bývalý garant programu, který má velmi dobré znalosti o této problematice. Při supervizním setkání je každý dobrovolník požádán, aby řekl, jak se mu dobrovolnická činnost daří. Supervizor si dělá poznámky a může se vyjádřit ke sdělenému. Dobrovolníci se zapisují do koordinátorem připravených prezenčních listin. Tyto seznamy obsahují jméno dobrovolníka, název kliniky, na které působí, a prostor

pro

napsání

případné

změny

v osobních

údajích.

Supervizoři

s koordinátorem úzce spolupracují a dávají mu k dispozici kopii zápisu ze supervizní skupiny. Individuální supervizi ve FN Motol zajišťuje koordinátorka dobrovolníků. Individuální supervizní setkání trvá průměrně půl hodiny. Dobrovolník při něm sděluje, jak probíhá jeho činnost na oddělení nemocnice.

63 64

Viz Zaplatílková. Úkoly supervizora dobrovolníků FN Motol, s. 1. Viz Zaplatílková. Úkoly supervizora dobrovolníků FN Motol, s. 1.

28


Koordinátorka

dobrovolníků

dochází

na

supervizní

kluby

pořádané

sdružením Hestia – NDC, kde se schází pracovníci organizací zabývající se dobrovolnictvím. Tato setkání se konají ve skupině kolem 15 účastníků třikrát ročně. 5.3.2 Motivování a oceňování dobrovolníků Získávání, výběr a výcvik dobrovolníků spotřebovává hodně času, energie i financí. Z těchto důvodů se úsilí na udržování motivace dobrovolníků určitě vyplácí. Dobrovolník za svou činnost nedostává žádnou finanční odměnu, ale existuje celá řada možností, jak jej ocenit. Koordinátor dobrovolníky motivuje ústním poděkováním, znalostí jejich jmen, zasláním přání k narozeninám, svátku, k vánocům, uvedením jmen dobrovolníků ve výroční zprávě, zajištěním cen od sponzorů, např. volné vstupenky na kulturní či sportovní akce. Pro dobrovolníky-studenty je motivací získání osvědčení o dobrovolnické činnosti, které mohou uplatnit při přijímacích zkouškách, k uznání praxe atd. Studenti by se však neměli stávat dobrovolníky jen kvůli praxi. Dalším způsobem motivování dobrovolníků mohou společná setkání. Pro uspořádání slavnostního setkání dobrovolníků je vhodné vybrat např. období před letními prázdninami, protože většina dobrovolníků na léto přerušuje svou činnost a koordinátor má zájem na tom, aby se po prázdninách vrátili. Příležitostí jsou také data důležitá pro dobrovolnické centrum, např. jubileum jeho vzniku. „Vždy by měla být brána v úvahu individualita každého dobrovolníka, zda je konkrétní způsob odměny pro něj přijatelný a vítaný. Oceňování by mělo probíhat průběžně a upřímně.“65 U příležitosti Mezinárodního dne dobrovolníků 5. 12. se koná předávání ocenění organizace Hestia - NDC pro vybrané dobrovolníky. Cena se předává od roku 2001 a zatím každý rok byl oceněn jeden z dobrovolníků působící ve FN Motol. Naposledy v únoru 2004 cenu převzala dobrovolnice, která v motolské Léčebně dlouhodobě nemocných vede výtvarný a hudební kroužek.66

Holubová. Srovnávací studie dobrovolnické činnosti ve vybraných nemocnicích v ČR a USA, s. 42. 66 Viz Kříž. V klidu a s úsměvem...Vaše Boženka. Visus Motoli, s. 30. 65

29


Jako další typ motivování lze využít nabídku vzdělávání. Ve FN Motol je dobrovolníkům nabízen nácvik základů první pomoci. Pro vzdělávání dobrovolníků jsou také organizovány různé semináře (např. Duchovní aspekty nemoci a umírání; Proč

pes

v nemocnici

–

úvod

do

canisterapie;

Životní

situace

rodičů

hospitalizovaného dítěte; Psychologické aspekty životní situace vážně nemocného dítěte; seminář o problematice pacientů s demencí). Několik dobrovolnic působících ve FN Motol absolvovaly společně s personálem kurz „Komunikace jako nástroj zlepšení péče o osoby s demencí“ za použití techniky videotréninku interakcí, který ve spolupráci s FN Motol organizuje občanské sdružení SPIN. Letos poprvé je nabídnut dobrovolníkům, zvláště těm, kteří jsou v programu zapojeni několik let, relaxační víkend. Jedná se o tři dny naplněné tvůrčí činností a sdílením zkušeností. 5.3.3 Ukončení spolupráce s dobrovolníkem V dobrovolnictví

dochází

k značnému

pohybu

a

proměnlivosti

dobrovolnických sil. „Mnozí dobrovolníci jsou aktivní pouze 1-2 roky, někteří však i 5-10 let. U mladých dobrovolníků z řad studentů středních škol je patrný značný odliv při ukončení střední školy a přechodu do zaměstnání či na vysokou školu. Menší pokles byl zaznamenán při přechodu z vysoké školy do zaměstnání. Ke změnám dochází i tehdy, když lidé mění zaměstnání, bydliště, když vstoupí do manželství apod.“ 67 Ukončení vzájemné spolupráce s dobrovolníkem může nastat, když o to dobrovolník požádá, nebo mu vyprší smlouva a znovu se do programu nezapojí. V těchto případech koordinátor vyjádří poděkování, předá mu osvědčení o účasti v programu a zhodnotí společně dobrovolníkovo působení v nemocnici. Dobrovolník, který poruší pravidla programu, je koordinátorem na tuto skutečnost upozorněn. Koordinátor zjišťuje, zda dobrovolník toto pravidlo znal a dobře pochopil. Někdy je vhodné mu nabídnout nové doškolení, nebo zprostředkovat vysvětlení daného pravidla odborníkem, eventuálně mu lze též nabídnout individuální konzultaci se supervizorem. Koordinátor zároveň jasně upozorní, že opakované porušení pravidel může být příčinou ukončení spolupráce.68

67 68

Frič. Dárcovství a dobrovolnictví v České republice, s. 110. Viz Novotný; Stará. Dobrovolníci v nemocnicích, s. 26.

30


Okamžitý rozchod s dobrovolníkem nastává v situaci velmi závažného porušení zásad programu, např. mlčenlivosti týkající se dat o pacientovi, nebo ohrožení pacienta jednáním dobrovolníka. „Umění dobrovolníkovi říci ‘na shledanou‘ korektním způsobem bez ohledu na okolnosti rozchodu je důkaz vysoké úrovně koordinátora.“69 Koordinátorka dobrovolnického programu ve FN Motol má zkušenost s tím, že dobrovolníci, u nichž zjistí rizikovými motivy k této činnosti, obvykle odchází sami ještě během přípravy na dobrovolnou službu. Pouze v jednom případě byla koordinátorka nucena ukončit spolupráci s jednou dobrovolnicí, která se snažila navázat s dětskými pacienty příliš těsné vztahy.

5.4 Další činnosti koordinátora dobrovolníků v nemocnici Činnost koordinátora dobrovolníků v nemocnici není zaměřena pouze na organizaci

dobrovolníků

a

přípravu

dobrovolnického

programu.

Působení

koordinátora zahrnuje celou řadu dalších činností, kterým je věnována následující část práce. Jedná se o vedení dokumentace nutné pro zabezpečení programu, dále o vyhodnocování

výsledků

činnosti

dobrovolnického

centra,

spolupracování

s ostatními účastníky programu, s vedením nemocnice a dalšími organizacemi. Také sem patří účast na odborných konferencích a příprava informačních letáků. 5.4.1 Dokumentace vedená koordinátorem Důležitou a také časově náročnou činností koordinátora je vedení potřebné dokumentace. Dokumentace je důležitá z toho důvodu, že slouží jako doklad pro případ nehody, anebo podklad pro vyhodnocování dobrovolnického programu. Koordinátor uzavírá s dobrovolníky za dobrovolnické centrum nemocnice „Dohodu o dobrovolnické činnosti v rámci programu Dobrovolníci v nemocnicích“. Smlouva zavazující obě strany k určitým povinnostem znamená záruku pro správně fungující dobrovolnický program. Smlouva by měla obsahovat popis činnosti, vymezení doby a místa. Ve smlouvě se uvádí, že dobrovolník nemá nárok na finanční odměnu s výjimkou úhrady nákladů spojených s výkonem jeho dobrovolné činnosti. Smlouva by měla

69

Tošner; Sozanská. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích, s. 81.

31


dále obsahovat ustanovení o mlčenlivosti o stavu a údajích pacienta, organizace a dalších dobrovolníků. Součástí nebo samostatným doplňkem smlouvy může být kodex dobrovolníka, tedy soupis jeho práv a povinností. Dohodu lze doplnit ustanovením o době trvání smlouvy.70 Důvodů pro písemnou dohodu s dobrovolníkem je řada. Např. kvůli sociálněprávní ochraně dětí eviduje organizace dobrovolníky pracující s dětmi.71 Kontrakty s dobrovolníky jsou potřebné také pro pojištění jejich zodpovědnosti za případné škody jimi způsobené. Konkrétně pro dobrovolnický program ve FN Motol je pojištění pro případ úrazu a pojištění odpovědnosti za škodu uzavřeno mezi Hasičskou pojišťovnou, a. s. a občanským sdružením HESTIA. Koordinátorka připravuje pro pojišťovnu každý měsíc aktuální seznam dobrovolníků. Seznam obsahuje jméno a příjmení dobrovolníka, jeho rodné číslo a adresu bydliště. Dále koordinátor vede databázi dobrovolníků. „Pokud organizace vede databázi jmen, adres, případně dalších osobních údajů o dobrovolnících, je povinna tuto databázi zaregistrovat podle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, a dále mít souhlas každého dobrovolníka s uvedením jeho údajů, navíc doplněný o vymezení rozsahu nakládání s těmito údaji organizací. Registrace není třeba, pokud je databáze používána pouze pro vnitřní potřebu organizace.“72 Další dokumentace se týká akcí pro dobrovolníky. Ke každému výcviku a superviznímu setkání koordinátor připravuje a zakládá informační leták a prezenční listinu. Pro výcvik je také připraven jeho program a dotazníky pro zpětnou vazbu od absolventů školení. Pro supervizní setkání mohou být eventuálně sestaveny zápisové archy na připravované akce. Supervizoři z každého setkání vypracovávají zprávy, které poskytují koordinátorovi. Při akcích pro dětské pacienty je většinou potřeba písemně doložit předání pacientů dobrovolníkům, kteří je na akci doprovodí a dovedou zpět. Koordinátor k tomu předem připraví listiny s datem a názvem akce. Dobrovolník či zdravotní personál vyplňují následující údaje: klinika (oddělení), jméno předávající osoby, jméno dobrovolníka, seznam dětí. Podepisuje se osoba předávající děti i dobrovolník. V druhé části je prostor pro zapsání hodiny navrácení dětí a opět 70 Kopie smlouvy, kodexu dobrovolníka a prohlášení o mlčenlivosti užívaných v dobrovolnickém centru FN Motol se nachází v přílohách č. 1 – 3. 71 Viz Tošner; Sozanská. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích, s. 93. 72 Tošner; Sozanská. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích, s. 93.

32


podpisy obou zodpovědných osob. Tyto předávací listiny koordinátor zakládá spolu s dalšími dokumenty souvisejícími s danou jednorázovou akcí, např. informační leták. Každý měsíc koordinátor vypracovává zprávu o aktuálním počtu dobrovolníků. Ve zprávě se odlišuje počet dobrovolníků zapojujících se do činností pravidelných a jednorázových. Koordinátor dále uvádí, kolik dobrovolníků ukončilo spolupráci s dobrovolnickým centrem a kolik je nových dobrovolníků. Ve zprávě se dále může nacházet údaj o tom, kolik z celkového počtu dobrovolníků je studentů. U každé uvedené položky je vhodné odlišit počet žen a mužů. V další části zprávy může koordinátor informovat o počtu úvodních pohovorů, výcviků a supervizních skupin. Na konec lze uvést přehled jednorázových akcí, které v daném měsíci proběhly. Dále

je

na

s dobrovolnickým

každém

centrem,

nemocničním zápisový

arch

oddělení,

které

pro

evidenci

spolupracuje docházky

dobrovolníků73, který slouží k hodnocení programu (kolik dobrovolníci věnovali hodin) a také jako doklad pro případné pojistné události. Koordinátor

dobrovolníků

také

zakládá

publikované

články

o dobrovolnickém programu. Během praxe v dobrovolnickém centru FN Motol jsem zjistila, že množství formálních náležitostí, které práce koordinátora dobrovolníků v nemocnici obnáší, je značné. Nicméně pro ochranu pacienta, nemocnice, dobrovolníka a celého programu je taková dokumentace nutná.

73

Záznamový arch návštěv dobrovolníků se nachází v příloze č. 10.

33


5.4.2 Hodnocení dobrovolnické činnosti Vyhodnocování výsledků dobrovolnického programu je významnou součástí celého projektu. Přináší informace o fungování programu, což je užitečné pro jeho řízení, prezentaci a financování. Na jeho základě se vypracovávají zprávy o realizaci programu, o kvalitě poskytované péče a efektivním využití finančních prostředků. Hodnocení se také stává podkladem pro vypracovávání nových žádostí o granty a dotace. Za vyhodnocování celého programu je zodpovědný jeho garant. Koordinátor hodnotí výsledky činnosti za účelem zkvalitnění práce dobrovolníků. Hodnotí se počet dobrovolníků společně s počty odpracovaných hodin. Eviduje se také, kolik je zapojených oddělení, kolik proběhlo supervizí, seminářů a výcviků. Formou anket, dotazníků a interview se získávají informace o změnách, které díky dobrovolnickému programu proběhly z hlediska zdravotního personálu, dobrovolníků, pacientů, vedení nemocnice a z pohledu koordinátora. Další část hodnocení programu se věnuje stránce finanční. Vyčísluje se, kolik prostředků bylo použito, zároveň se uvádí, zda to odpovídá plánovanému rozpočtu a z jakých zdrojů je program financován.74 Vyhodnocování se také věnuje otázce budoucí strategie. To znamená, že se snaží definovat možnosti dalšího rozvoje programu a způsob dalšího financování. Prostřednictvím hodnocení programu se zároveň mohou ukázat jeho největší překážky.75 Hodnocení programu se stává důležitým podkladem rozhodování a plánování pro vedení nemocnice, garanta programu a koordinátora dobrovolníků. Mělo by probíhat minimálně jedenkrát za rok, přičemž důležité parametry (jako je počet dobrovolníků a jejich nejčastější připomínky) je třeba sledovat průběžně. Ve FN Motol využívají k hodnocení programu např. měsíční zprávy, dotazníky pro jednotlivé účastníky programu a také zápisy z pracovních schůzek s vedením nemocnice. Dále se hodnotí podklady ze supervizí a porad. K vypracování vyhodnocení mohou také sloužit ročníkové a diplomové práce studentů zaměřené na dobrovolnictví v nemocnicích a studie zkoumající dopad dobrovolnictví na průběh léčby pacientů. 74


34


5.4.3 Spolupráce s nestátními organizacemi Dobrovolnické centrum by mělo usilovat o komunikaci, návaznost a sdílení informací a služeb mezi jednotlivými organizacemi. Dobrovolnické centrum FN Motol spolupracuje s řadou občanských sdružení a nadací. Koordinátorka

dobrovolníků

FN

Motol

úzce

spolupracuje

s obecně

prospěšnou společností Klub interaktivního domu (dále jen KID, o.p.s.), která vznikla roku 1998 s cílem zlepšovat psychosociální podmínky v nemocnici a několik let zajišťovala pro FN Motol dobrovolnické centrum. KID, o.p.s. organizuje všechny ročníky

motivačního

projektu

Indiánské

prázdniny

a

Tulipánový

den.

Dobrovolnické centrum FN Motol s ním spolupracuje a zajišťuje pomoc dobrovolníků při těchto akcích. Dobrovolnické centrum FN Motol samozřejmě spolupracuje s Hestia – NDC, které se stalo externím partnerem FN Motol pro dobrovolnický program. Hestia – NDC zajišťuje lektorská školení koordinátorů a spolupracuje na metodickém vedení projektu „Dobrovolníci v nemocnici“. Hestia – NDC se účastní práce na legislativních návrzích a připomínkách pro oblast dobrovolnictví v České republice. Ve FN Motol působí občanské sdružení Zdravotní klaun, které od léta 2001 organizuje a koordinuje pravidelná vystoupení klaunů na jednotlivých dětských klinikách. Posláním sdružení je formou humoru podporovat psychickou pohodu hospitalizovaných dětí a tím pomáhat k vylepšení jejich celkového zdravotního stavu. Od

podzimu

2002

probíhá

spolupráce

se

společností

Ottokar´s

Puppentheater Ravensburg – Prag, která organizuje návštěvy loutkoherců na dětských klinikách. Na Klinice dětské hematologie a onkologie působí občanské sdružení Haima - Unie pro pomoc dětem s poruchou krvetvorby. Sdružení usiluje o rozvoj oboru a zlepšení situace nemocných dětí a jejich rodin. Koordinátor se sdružením komunikuje, protože na téže klinice jako Haima působí i dobrovolníci. Občanské sdružení SPIN se zaměřuje na rozvoj a využití metody videotrénink interakcí v České republice, především na vzdělávací programy pro odborníky z oblasti psychosociálních služeb, školství a zdravotnictví. 75


35


Občanské sdružení Klub rodičů a přátel nemocných cystickou fibrosou usiluje o trvalé zlepšování zdravotních a sociálních podmínek nemocných touto těžkou chorobou. 5.4.4 Organizace jednorázových akcí Jednorázové akce mají velký význam pro aktivizaci pacientů, ale i zviditelnění dobrovolnictví navenek. Úkolem koordinátora je zajistit propagaci (vytvořit a distribuovat plakáty) a dostatek dobrovolníků, kteří na akci přivedou pacienty a opět je doprovodí zpátky na nemocniční oddělení. Koordinátor má většinou také na starosti fotodokumentaci celé akce. Dále obstarává potřebné zázemí pro účinkující a domlouvá s vedením nemocnice prostor pro danou akci. O jejím konání informuje zdravotnický personál, jehož pacienti se akce mohou zúčastnit. V březnu je připravována např. slavnost Vítání jara, na které vystupují jednotlivé zájmové kroužky fungující v Léčebně dlouhodobě nemocných FN Motol. Od roku 1999 se poslední týden v dubnu koná Tulipánový den organizovaný KID, o.p.s., který symbolicky otevírá další rok dobrovolnických aktivit konaných ve prospěch pacientů nemocnice. Záštitu nad touto akcí převzalo Velvyslanectví Nizozemského království v Praze, jelikož 30. duben se v Nizozemí slaví Den Královny. Partnery Tulipánového dne se každoročně stávají významné nizozemské firmy působící v České republice. Symbolem této akce, při které se v areálu FN Motol koná celá řada uměleckých vystoupení, se stal oranžový tulipán. Pravidelně FN Motol navštěvuje skupina dobrovolnic – odsouzených žen z Domova sv. Karla Boromejského v Praze – Řepích, která si připravuje divadelní představení. Od roku 1999 každý červen probíhá ve FN Motol projekt nazvaný Indiánské prázdniny. Jedná se o motivační program, ve kterém si děti prostřednictvím hry uvědomují význam rostlin, zvířat, živlů a lidských bytostí. Děti mají splnit několik úkolů, za které pak získávají tři kamínky - zvědavosti, radosti a moudrosti. Po celý červen je před budovou dětské části nemocnice postaveno indiánské tee-pee a každé všední odpoledne se v jeho blízkosti odehrává program. Indiánské prázdniny jsou každoročně organizovány obecně prospěšnou společností KID ve spolupráci s dobrovolnickým centrem FN Motol.

36


Během roku jsou organizována různá vystoupení zájmových kroužků pacientů FN Motol. V minulosti byla úspěšná výstava fotografických prací pacientů Kliniky dětské hematologie a onkologie. V nemocnici také vystupují nejrůznější známé osobnosti se svým zábavným či hudebním programem. 5.4.5 Spolupráce s garantem, kontaktními osobami a supervizory Koordinátor dobrovolníků představuje klíčový bod ve vzájemné komunikaci všech účastníků dobrovolnického programu v nemocnici. Průběžně spolupracuje s kontaktními osobami a seznamuje je s novými dobrovolníky. Se supervizory koordinátor jedná o výsledcích supervizních setkání. Dále vede pracovní porady, na kterých se schází garant, kontaktní osoby a supervizoři. V přípravě porady by se měl zaměřit na předmět schůzky a program, který se sestavuje podle návrhů účastníků. Koordinátor by měl dát v předstihu všem účastníkům podklady k bodům jednání. Obsah porady je vhodné seřadit do logického a taktického pořadí. Koordinátor vybírá datum schůzky a dobu začátku tak, aby nezasahovaly do dalších porad v nemocnici, které se účastníků týkají. Nemocnice pro tyto schůzky poskytuje prostory. Někdy je nutné, aby koordinátor prostředí před poradou upravil a přizpůsobil, popřípadě zajistil potřebné speciální vybavení (např. projektor). Před poradou se doporučuje si vytvořit představu o očekávaných výstupech jednání.76 Jednou ze zásad vedení porady je začínat včas. V úvodu koordinátor jako vedoucí porady znovu připomene cíl schůzky, její program a dobu trvání porady. Dále se určí zapisovatel (je lepší, když zapisuje někdo jiný než vedoucí porady). Koordinátor by měl dodržovat předem danou strukturu jednání. Přijímá rozhodnutí (tzn. kdo za co odpovídá a v jakém termínu) a shrnuje projednávané. Koordinátor by měl umět vtáhnout do aktivní účasti všechny přítomné, zvládnout konflikty a soustředit pozornost účastníků. Porada by měla být ukončena včas, celkovým shrnutím a pozitivně. Zároveň na ní má být stanoveno datum příští porady.77 Jednou ročně probíhá ve FN Motol pracovní setkání, které má za cíl zhodnotit dosavadní průběh dobrovolnického programu. Tohoto jednání se zúčastňuje ředitel nemocnice, hlavní sestra, předseda Hestia – NDC, garant programu a koordinátorka dobrovolníků. 76

Viz Plamínek; Svatoš. Řízení neziskových organizací, s. 137.

37


5.4.6 Účast na odborných konferencích Koordinátor dobrovolníků se účastní odborných konferencí, seminářů a školení, které se týkají oblasti dobrovolnictví v nemocnici. Tyto příležitosti slouží k získání informací, inspirace a kontaktů. Koordinátor či garant programu může být požádán o přednesení příspěvku o dobrovolnickém projektu, kterého se účastní. Pak se tyto konference stávají také možností k propagaci programu. Některé

konference,

kterých

se

garant

programu

a

koordinátorka

dobrovolníků FN Motol zúčastnili, byly mezinárodního charakteru, např. roku 2001 celosvětová konference World Volunteer Conference v Amsterdamu. Dále jsou pořádány celostátní konference, např. roku 2001 v Kroměříži konference na téma „Dobrovolnictví a dárcovství, obnova občanských ctností“. Ve FN Motol se také konají konference o dobrovolnictví. Někdy jsou určené pro koordinátory dobrovolníků, jindy pro zdravotnický personál ze zařízení, kde program „Dobrovolníci v nemocnici“ již probíhá. Podobné setkání pro zdravotnický personál se připravuje na prosinec 2004. 5.4.7 Příprava informačních letáků Koordinátor dobrovolníků připravuje informační letáky na akce pořádané pro pacienty či dobrovolníky. Každý informační leták by měl obsahovat důležité údaje, jako je název akce, místo, datum, bližší časová informace, pořádající organizace. Někdy je vhodné připojit zvací formuli, program a jména účinkujících. Informační letáky koordinátorka dobrovolníků ve FN Motol distribuuje na oddělení, jehož pacienti jsou na danou akci zváni. Na každém oddělení se nachází vývěska pro informace týkající se dobrovolnictví. O vyvěšení nového oznámení je vhodné informovat přítomný zdravotní personál nebo herního terapeuta. Oznámení pro dobrovolníky se umísťuje do místností, kde pro dobrovolníky probíhá nějaký program, např. supervize či přednáška. Většinou se pozvánky a oznámení též rozesílají e-mailem, protože se tak dostanou rychleji k více lidem.

77

Viz Plamínek; Svatoš. Řízení neziskových organizací, s. 138.

38


Koordinátorka

se

také

podílela

na

přípravě

informačního

letáku

o dobrovolníkách ve FN Motol, který je určen široké veřejnosti a je k dispozici na mnoha místech v areálu nemocnice.78

78

Informační leták „Dobrovolníci ve Fakultní nemocnici v Motole“ se nachází v příloze č. 6.

39

Další aspekty role koordinátora dobrovolníků

6. Další aspekty role koordinátora dobrovolníků 6.1 Materiální předpoklady práce koordinátora dobrovolníků Práce koordinátora je z velké části tvořena komunikováním s jednotlivými účastníky programu, proto jeho činnost vyžaduje komunikační prostředky. K základním předpokladům práce koordinátora dobrovolníků patří zajištění přístupu k telefonu a k e-mailu. Dále je pro jeho působení nezbytná místnost pro rozhovory s dobrovolníky, pracovní schůzky, supervize a prostor pro výcvik dobrovolníků. Koordinátor také potřebuje mít možnost kopírování. Ve FN Motol sídlí dobrovolnické centrum v kanceláři domu, který se nachází mimo hlavní budovy nemocnice. Kancelář je vybavena dvěma počítači s tiskárnou a s přístupem na internet. Dobrovolnické centrum má telefon a vlastní kopírku. Výcviky dobrovolníků jsou prováděny ve stážovně nové budovy Kliniky dětské onkologie nebo v kinosálu budovy ředitelství FN Motol. Supervize, která probíhá ve třech skupinách, vyžaduje tři oddělené místnosti. Většinou se tedy supervizní setkání koná v budově Kliniky dětské onkologie (ve stážovně, přilehlé pracovně a knihovně). Kancelářské potřeby a další vybavení, pojistné dobrovolníků, prezentační a informační materiály a náklady na školení dobrovolníků jsou hrazeny z dotací od Ministerstva vnitra a Ministerstva zdravotnictví České republiky. Nemocnice poskytuje uvedené prostory a hradí mzdy pro koordinátora dobrovolníků a garanta programu. Část nákladů je též hrazena ze sponzorských darů.

6.2 Koordinátor dobrovolníků jako zaměstnání Pracovní pozice koordinátora dobrovolníků náleží pod Úsek hlavní sestry a funkce se nazývá „odborná referentka, koordinátorka dobrovolníků“. Koordinátorka dobrovolníků ve FN Motol pracuje na 0,8 úvazku. Každý všední den kromě středy, kdy působí jako psycholožka v jedné pražské škole, je pracovní doba koordinátorky od 8,30 do 17,00.

40

Závěr

7. Závěr Tato práce se zaměřila na představení dobrovolnictví v nemocnici a přiblížení role koordinátora dobrovolníků. Zabývala jsem se stručným úvodem do oblasti dobrovolnictví a představila jsem uspořádání dobrovolnického programu v prostředí nemocnice. Dále jsem se věnovala vlastnímu působení koordinátora dobrovolníků, přičemž jsem teoretické poznatky doplňovala konkrétními zkušenostmi z fungování programu ve FN Motol. V úvodu absolventské práce byly stanoveny dva předpoklady. Prvním předpokladem bylo, že role koordinátora je v dobrovolnickém programu v nemocnici nezbytná. Tato hypotéza se na základě literatury k dobrovolnictví v nemocnici a mé zkušenosti z FN Motol potvrdila. Kvůli ochraně zájmu pacienta je nutné, aby se dobrovolníci smlouvou zavázali k zachování mlčenlivosti o údajích klienta a k respektování jeho zdravotního a psychického stavu. Nemocnice, která je zařízením s jasnou strukturou a přesnými pravidly, vyžaduje, aby dobrovolnictví splňovalo vysoké nároky na organizaci, na jednotlivých pracovištích byly dodržovány zásady práce a dobrovolníci nezasahovali do zdravotní péče. Z tohoto důvodu je nutná činnost koordinátora dobrovolnického programu, který by vývoj programu řídil a kontroloval. Dále jsem předpokládala, že náplň práce koordinátora dobrovolníků v nemocnici se výhradně týká práce s dobrovolníky. Tento předpoklad byl vyvrácen, jelikož náplň práce koordinátora je mnohem širší a organizace dobrovolníků tvoří jen jednu její část. Činnost koordinátora dobrovolníků v nemocnici začíná ještě před vlastním vstupem dobrovolníků do programu. Kromě práce s dobrovolníky se koordinátor zaměřuje na spolupráci s dalšími účastníky programu (tj. kontaktními osobami a garantem programu), podílí se na výběru činností pro dobrovolníky, na vyhodnocování vývoje dobrovolnického programu, zabezpečuje propagaci a vede potřebnou dokumentaci. Přínosem této práce je představení role koordinátora dobrovolníků v nemocnici v kontextu celého dobrovolnického programu a zmapování konkrétního fungování této role ve FN Motol. Pro další studium této oblasti bych doporučila porovnat rozdíly mezi působením koordinátorů dobrovolníků v menších a větších českých nemocnicích. Dobrovolnický program ve FN Motol je totiž svým rozsahem

41

Závěr

v České republice výjimečný. V menších nemocnicích může docházet např. k tomu, že koordinátor dobrovolníků zastává zároveň roli garanta programu. Téma koordinátora dobrovolníků v nemocnici je natolik široké, že práce nemohla obsáhnout všechny jeho aspekty. V této absolventské práci jsem však shromáždila důležité informace o působení koordinátora dobrovolníků v nemocnici.

42

Seznam použité literatury

8. Seznam použité literatury Dobrovolník ve Fakultní nemocnici v Motole : manuál. Praha : Hestia, 2004. FRIČ, Pavol a kol. Dárcovství a dobrovolnictví v České republice : výsledky výzkumu NROS a AGNES. 1. vyd. Praha : AGNES a NROS, 2001. 116 s. ISBN 80-902633-7-2. GREGOROVÁ, Simona. Dobrovolnictví v ČR, akreditace dobrovolnického programu. Závěrečná písemná práce. Ostrava : VII. ročník specializačního studia pro vedoucí pracovníky neziskových organizací, 2004. 26 s. HARTL, Pavel. Psychologický slovník. 1. vyd. Praha : Budka, 1993. 304 s. ISBN 80901549-0-5. HARTL, Pavel. Umění rozhovoru. Praha : Katedra sociální práce FF UK, 1994. 136 s. HOLUBOVÁ, Šárka. Dobrovolnická práce v České republice a její využití ve zdravotně sociální oblasti. Ročníková práce. České Budějovice : Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, 2000. 38 s. HOLUBOVÁ, Šárka. Srovnávací studie dobrovolnické činnosti ve vybraných nemocnicích v České republice a USA. Diplomová práce. České Budějovice : Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, 2002. 124 s. HUČÍN, Jakub. Dobrovolníci jsou obrazem společnosti. Psychologie dnes [online]. 2003, 10 [cit. 26. října 2004]. Dostupný z www: < http://www.hest.cz/media.shtm?x=148941 >. ISSN 1211-5886. CHVALOVÁ, Helena. Dobrovolníci v neziskové organizaci. Závěrečná písemná práce. Praha : Kurz Manažeři třetího tisíciletí, 2000. 43 s. JOUZA, Ladislav; TOŠNER, Jiří aj. Řízení lidských zdrojů : sborník vybraných materiálů specializačního kurzu „Řízení neziskových organizací“. Praha : Agnes, 1999. 126 s. ISBN 80-902633-4-8. KOHOUT, Jaroslav. Veřejné mínění, image a maetody public relations. 1. vyd. Praha : Management press, 1999. 124 s. ISBN 80-7261-006-6. KOMÁRKOVÁ, Kateřina. Dobrovolnické programy Národního dobrovolnického centra HESTIA v regionu Kroměříž. Absolventská práce. Kroměříž : Vyšší odborná škola pedagogická a sociální, 2001. 63 s. KOSINA, Karel a kol. Dobrovolnictví a metodika práce s dobrovolníky. 1. vyd. Praha : Agnes, 2003. 80 s. ISBN 80-902633-X-7. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie nemoci. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2002. 200 s. ISBN 80-247-0179-0.

43

Seznam použité literatury

KŘÍŽ, Lukáš. Dobrovolnické centrum FN Motol. Visus Motoli. 2004, jaro, s. 38. KŘÍŽ, Lukáš. V klidu a s úsměvem ...Vaše Boženka. Visus Motoli. 2004, léto, s. 3033. LEŽOVIČOVÁ, Květa. Práce s dobrovolníky v neziskových organizacích. Závěrečná písemná práce. Česká Skalice : Kurz Manažeři třetího tisíciletí, 2000. 24 s. LIBRA, Jiří. Supervize jako příspěvek řízení organizace. Závěrečná písemná práce. b.m. Kurz řízení neziskových organizací, 1999. 39 s. NOVOTNÝ, Michal; STARÁ, Ivana. Dobrovolníci v nemocnicích : metodický manuál pro zdravotnická a sociální zařízení. 2. vyd. Praha : Hestia, 2002. 48 s. ISBN 80-238-8697-5. PLAMÍNEK, Jiří; SVATOŠ, Vladimír aj. Řízení neziskových organizací. 1. vyd. Praha : Lotos, 1996. 190 s. ROLLOVÁ, Jarmila. Supervize. Závěrečná práce. b.m. PPF, 2001. 31 s. TOŠNER, Jiří. Dobrovolnictví – rehabilitace občanských ctností [online]. Praha : MPSV ČR, 2001 [cit. 30. října 2004]. Dostupný z www: TOŠNER, Jiří; SOZANSKÁ, Olga. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích. 1. vyd. Praha : Portál, 2002. 152 s. ISBN 80-7178-514-8. VYMĚTAL, Jan. Úzkost a strach u dětí. 1. vyd. Praha : Portál, 2004. 182 s. ISBN 80-7178-830-9. ZAPLATÍLKOVÁ, Blanka. Úkoly supervizora dobrovolníků FN Motol. Interní materiál. Zákon č. 198/2002 Sb. o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů

44

Seznam příloh

9. Seznam příloh Příloha č. 1

Dohoda o dobrovolnické činnosti v rámci programu Dobrovolníci v nemocnicích

Příloha č. 2 Mlčenlivost

dobrovolníka

v rámci

programu

„Dobrovolníci

v nemocnicích“ Příloha č. 3 Kodex dobrovolníka Příloha č. 4 Registrační karta dobrovolníka Příloha č. 5

Program Dobrovolníci v nemocnici FN Motol (Karta dobrovolníka na oddělení nemocnice)

Příloha č. 6 Dobrovolníci ve Fakultní nemocnici v Motole (Informační leták) Příloha č. 7 Schéma spolupráce klinik FN Motol s dobrovolnickým centrem Příloha č. 8 Hodnocení školení dobrovolníků projektu „Dobrovolníci v nemocnici“ Příloha č. 9 Registrace kliniky (oddělení) nabízející práci pro dobrovolníky Příloha č. 10 Záznamový arch návštěv dobrovolníků Příloha č. 11 Schéma uspořádání dobrovolnického programu ve FN Motol

45

Resumé

Resumé Tato absolventská práce představuje dobrovolnictví v nemocnici jako jednu cestu pomoci druhým a zaměřuje se na roli koordinátora dobrovolníků v nemocnici. Dobrovolníci v nemocnici mohou pravidelně navštěvovat dětské a dospělé pacienty, hovořit s nimi, věnovat se společně výtvarným a hudebním činnostem, procházet se v areálu nemocnice, předčítat knihy atd. Dobrovolníci také mohou pomoci s organizací kulturních a zábavných akcí konaných pro nemocniční pacienty. Tato práce mapuje, jak koordinátor kontroluje a řídí rozvoj dobrovolnického programu v nemocnici. Koordinátor představuje klíčový článek v komunikaci mezi nemocnicí a jejím personálem na jedné straně a dobrovolníky na straně druhé. Absolventská práce se soustředila na pracovní náplň koordinátora. Jeho povinnosti zahrnují přípravu dobrovolnického programu na jednotlivých klinikách nemocnice, výcvik a řízení dobrovolníků a dokumentaci programu.

This thesis deals with the position of volunteer´s coordinator in hospital and describes volunteerism in hospital as one of many possibilities how to help others. Volunteers in hospital can visit regulary children or adult pacients, speak with them, practise to the art or music activities, walk in the hospital area, read together books etc. Volunteers can also help with assurance of culture or entertaining events organised for hospital pacients. My thesis analyses how volunteer´s coordinator checks and manages the development of volunteering project in a hospital. He represents a key point in the communication between hospital and its health personnel on the one side and volunteers on the other. The thesis examines a workload of the coordinator. His agenda includes the preparation of volunteering project in particular hospital clinics, training and management of volunteers and the project administration.

46

Absolventská práce. Koordinátor dobrovolníků v nemocnici. JABOK Vyšší sociálně pedagogická a teologická škola v Praze

Recommend Documents